2017, ročník 26, číslo 2

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Atlas knihoven

Ocenění

Ústřední knihovnická rada

Koncepce a strategie

Rozhovor

Vzdělávání

Celostátní akce

Z ústředních orgánů

Z odborných orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Ze zahraničních knihovnických spolků

Úvodník

Letní číslo Bulletinu SKIP – inspirace ze všech koutů naší země i ze zahraničí

Vážení a milí čtenáři,

léto je v plném proudu (byť nás o tom v některých dnech přesvědčí spíše pohled do kalendáře než pohled z okna), přesto doufám, že si najdete chvilku i na Bulletin SKIP.

Zjistíte v něm například:

Příjemné a inspirativní čtení Vám za celou redakční radu Bulletinu SKIP přeje

Linda Jansová

Trendy v knihovnách

Jak vzniká Bibliographia medica Čechoslovaca – pracovní postupy, metody a nástroje

Úvod

Bibliographia medica Čechoslovaca (BMČ) je národní registrující bibliografie z oboru lékařství a zdravotnictví.1 BMČ je kontinuálně vytvářena již od roku 1947, a to v Národní lékařské knihovně (NLK). Bibliografické záznamy BMČ se od roku 1977 zaznamenávají ve strukturované podobě do databáze, nyní ve formátu MARC 21. K 1. lednu 2017 databáze BMČ obsahovala 900 000 bibliografických záznamů. Je volně dostupná v portálu Medvik a v Centrálním portálu knihoven. 93 % bibliografických záznamů BMČ tvoří záznamy článků.

Excerpční základna

Na analytické úrovni jsou do BMČ v úplnosti excerpovány odborné biomedicínské časopisy a sborníky z konferencí, které vycházejí na území ČR, a práce českých autorů, které byly publikovány v zahraničí. Výběrově jsou do BMČ zařazovány i kapitoly z kolektivních monografií. Snahou NLK je i podchycení populárně-naučných článků z oboru lékařství a zdravotnictví v denících a společenských periodicích, ale nejedná se o systematickou činnost. Do BMČ jsou excerpovány tištěné i elektronické zdroje. Z jiných oborů jsou do BMČ výběrově excerpovány tituly, kde pravidelně publikují články z oboru biomedicína (např. Vesmír, Živa apod.).

Proces zpracování

Analytické zpracování do BMČ se dělí na tři části, které spadají do pracovní činnosti dvou oddělení NLK:

  • jmenný popis (zajišťuje Oddělení zpracování fondů);

  • věcný popis (zajišťuje Oddělení věcného popisu a tezauru MeSH);

  • formálně-logické kontroly, exporty a importy dat (zajišťuje Oddělení zpracování fondů).

Bibliografické záznamy jsou vytvářeny v systému DAWINCI/Medvik ve formátu MARC 21. Jmenné zpracování BMČ probíhá pěti různými způsoby:

  1. přebírání strukturovaných metadat ve formátu XML přímo od nakladatelů nebo správců elektronických verzí publikací (cca 30 odborných periodik);

  2. kopírování z elektronických obsahů nebo plných textů (většina periodik);

  3. ruční přepis (zejména sborníky a kolektivní monografie);

  4. stahování bibliografických záznamů zahraničních bohemik z databáze PubMed prostřednictvím portálu NCBI (National Center for Biotechnology Information, Národní středisko pro biotechnologické informace);

  5. stahování bibliografických záznamů prostřednictvím protokolu Z39.50 (např. Bibliographia medica Slovaca, ANL, OVID Medline).

Používání různých způsobů zpracování článků do BMČ je náročnější na organizaci práce. Nejefektivnější jsou způsoby č. 1 a 4, kdy ze strany NLK dochází pouze k formálně-logickým kontrolám a k provázání personálních autorů s autoritními záznamy. U způsobu č. 1 je nutná ještě věcná indexace, způsob č. 4 je včetně deskriptorů MeSH v českém jazyce.

Pro ruční přepis využíváme skenovací pera, jejichž pomocí se skenují a přímo do databáze ukládají tištěné údaje (název, autor apod.) včetně diakritiky. Pro práci se skenovacím perem je nutná určitá zručnost, ale pokud se s ním pracovník naučí pracovat, stane se užitečným pomocníkem, který zefektivňuje jmenný popis.

Pro zdrojový dokument, který prochází analytickým zpracováním, je v systému DAWINCI/Medvik vytvořen tzv. MUSTR záznam, který se kopíruje pro určité číslo nebo svazek:

Ukázka MUSTR záznamu pro časopis Vox Pediatriae
Ukázka MUSTR záznamu pro časopis Vox Pediatriae

Jmenný popis

Pro jmenný popis článků jsou předpřipravené tzv. šablony, které obsahují pole/podpole, které jsou společné pro určitý typ dokumentu (článek, kapitola v knize, abstrakt ve sborníku apod.). Katalogizátor použije MUSTR záznam v kombinaci s příslušnou šablonou a doplní názvové a autorské údaje, citaci zdrojového dokumentu, další informace a identifikátory.

Názvové údaje zahrnují název, názvy v dalších jazycích, případně jiné vhodné názvy, jména autorů.

U autorských údajů vždy provedeme kontrolu, zda neexistuje personální autorita. Pokud existuje, vzájemně je propojíme, pokud ne, vytváříme návrh autoritního záznamu, do kterého uvedeme příjmení a jméno autora, citaci práce, pro kterou se autorita vytváří, pracoviště, tituly, případně další informace, které jsou vhodné; u každého autora zapíšeme afiliaci, pokud je v dokumentu uvedena; roli vyplňujeme pouze tehdy, je-li jiná než autor (např. dotazovatel, dotazující apod.).

Ukázka návrhu autoritního záznamu
Ukázka návrhu autoritního záznamu

Citaci zdrojového dokumentu zapisujeme do strukturovaného interního pole BMC, z něhož se automaticky generují pole 773 a 008. Pro zdrojový dokument musí vždy existovat záznam na monografické nebo seriálové úrovni (identifikátor zdrojového dokumentu je v podpoli x pole BMC).

Další informace zapisujeme, pokud jsou k dispozici. Jedná se např. o URL plného textu, abstrakt nebo o poznámkové údaje.

Dále zapisujeme nebo přebíráme všechny dostupné identifikátory (DOI, identifikátor PubMed, tj. PMID, identifikátor grantové zprávy atd.).

Ukázka hotového záznamu s využitím MUSTR záznamu a šablony pro zápis článků s věcnou indexací
Ukázka hotového záznamu s využitím MUSTR záznamu a šablony pro zápis článků s věcnou indexací

Pro interní potřeby používáme pole 999, LZP, BMC a BAS. Do pole 999 uvádíme stav záznamu. Může nabývat čtyř hodnot:

  • min = jmenný popis;

  • kom = jmenný popis a věcná indexace;

  • ok = finální verze záznamu;

  • ret = retro záznam.

Pole LZP používáme pro statistické údaje a k jednoznačné identifikaci zpracovatelů jmenného a věcného popisu.

Citaci zdrojového dokumentu zapisujeme do interního pole BMC, které obsahuje čtrnáct podpolí.

Podpole pole BMC
Podpole pole BMC

Při vyplňování podpolí pole BMC vynecháváme zkratky pro ročník, číslo, stránky apod., zkratky zapisujeme do podpole Číslo pouze u mimořádných příloh (např. supl.). Strany a číslo online verze používáme pouze tehdy, liší-li se od tištěného vydání. Do názvu zdrojového dokumentu u časopisů používáme klíčový název seriálu.

Pole BAS používáme pro určení typu dokumentu pro portál Medvik.

Typy dokumentu v poli BAS
Typy dokumentu v poli BAS

Věcné zpracování

Věcné téma v článcích je zachyceno deskriptory tezauru Medical Subject Headings (MeSH) v případné kombinaci s klíčovými slovy. Pro použití tezauru MeSH u článků využíváme metodiku databáze Medline. Každému článku je přiřazen minimálně jeden deskriptor. Publikační typy (např. biografie, přehledy, komentář) a geografické deskriptory používáme pouze tehdy, je-li to vhodné. Věcnou indexaci je vždy možné doplnit klíčovými slovy. Podle metodiky databáze Medline u většiny odborných článků používáme tzv. check tagy (lidé, zvířata, pohlaví, věkové skupiny, těhotenství apod.). Hlavní téma článku označujeme hodnotou 1 (primární) v prvním indikátoru pole 650. Neindexují se pouze abstrakta.

Nástroje

Pro zpracování BMČ používáme řadu softwarových nástrojů, které usnadňují a zefektivňují pořizování dat. Hlavními nástroji jsou MEDVIK API, PubMed-BMČ, Centrum administračních aplikací Medvik a Autoarchivace.

MEDVIK API je softwarový nástroj, který umožňuje výměnu bibliografických metadat a souborů ve formátu PDF a je využíván pro přebírání bibliografických metadat přímo od nakladatelů/vydavatelů.

PubMed-BMČ je nástroj umožňující přebírání bibliografických záznamů z databáze PubMed včetně jejich konverze do formátu MARC 21 a převodu anglických deskriptorů MeSH na jejich české ekvivalenty. V portálu NCBI má NLK pro účely přebírání zahraničních bohemik z databáze PubMed vytvořen uživatelský účet, který umožňuje mít dlouhodobě uložen složitý rešeršní dotaz, pomocí něhož vyfiltrujeme práce českých autorů.

Centrum administračních aplikací Medvik je webová aplikace pro administraci a evidenci přebíraných záznamů a plných textů od českých nakladatelů/vydavatelů.

Ukázka aplikace Centrum administračních aplikací Medvik
Ukázka aplikace Centrum administračních aplikací Medvik

Autoarchivace je webová aplikace, díky které je k bibliografickému záznamu v BMČ možné nahrát plný text a zveřejnit ho pod licencí Creative Commons (CC).

Personální zajištění

V roce 2017 se na vytváření BMČ podílí přibližně třináct pracovních úvazků NLK: čtyři úvazky jsou na jmenný popis, další čtyři úvazky na věcný popis a zbylých pět úvazků na další činnosti (organizace práce, vývoj aplikací, práce s daty, formálně-logické kontroly, supervize návrhů personálních autorit, retrospektivní doplňování, analýzy, konzultační a poradenská činnost apod.). Norma NLK na jmenný popis je patnáct minut na jeden článek. Pro věcný popis je to třicet minut na článek. Z patnácti minut na jmenný popis zabere nejvíce času ověření personální autority, případně vytvoření jejího návrhu (u odborných článků bývá i více než deset autorů, ověřují se všichni). Norma je samozřejmě pouze orientační a platí pro čistý přepis, u přebíraných záznamů záleží, jak je časově náročné např. provázání s jmennými autoritami apod.

NLK ročně vytvoří přibližně 35 000 40 000 bibliografických záznamů. Vývoj počtu zpracovaných článků v posledních čtyřech letech je zachycen v tab. 1.

Tab. 1: Počet zpracovaných článků za roky 2013–2016

Rok

Počet vytvořených jmenných záznamů

Počet vytvořených jmenných záznamů s věcným zpracováním

Počet importovaných záznamů

Počet záznamů z retrospektivní konverze

Počet záznamů stažených přes Z39.50

Celkem

Celkem s věcnou indexací

2016

21 802

12 985

7 515

7 567

2

36 886

18 019

2015

27 843

14 184

8 409

4 267

49

40 568

19 355

2014

24 852

15 276

9 239

5 261

415

39 767

18 308

2013

25 353

14 384

6 283

7 236

644

39 516

17 679

Z tabulky je patrný velký rozdíl mezi jmenným a věcným zpracováním. Ten je způsobem zejména tím, že v posledních letech došlo díky novým softwarovým nástrojům k urychlení jmenného zápisu. V roce 2017 přibližně 150 000 záznamů článků nemá věcnou indexaci. Do budoucna je nutné vyřešit rozdíl mezi jmenným a věcným zpracováním posílením věcného popisu.

Důležitou činností při zpracování BMČ je evidence a organizace práce, je nutné zajistit nová čísla pro zpracování (tištěně nebo elektronicky), případně urgovat chybějící čísla (nebo zajistit jejich náhradu kopií, skenem apod.). Vzhledem k tomu, že zpracování BMČ probíhá ve dvou odděleních NLK, je nutná koordinace činností mezi odděleními. Časově a personálně náročná je supervize návrhů jmenných autorit, které vznikají při zpracování BMČ. V roce 2017 je to přibližně 33 000 nezpracovaných návrhů. Po přechodu z katalogizačních pravidel AACR2 na RDA je supervize návrhů jmenných autorit časově ještě náročnější (vyplňuje se více údajů). Pro katalogizátora je při zpracování článků často obtížné autora správně identifikovat, zejména pokud není uvedeno jeho celé jméno a pracoviště (na některých pracovištích pracují i dva lidé stejného jména i příjmení).

Plné texty

V NLK se dlouhodobě snažíme, aby z bibliografické citace článku byl snadný bezbariérový přístup k plnému textu. Uvádění URL ze stránek nakladatele se ukázalo jako neefektivní (častá změna adres, nefunkční odkazy apod.). NLK s řadou českých nakladatelů/vydavatelů uzavřela smlouvu o poskytování elektronických zdrojů a tím zajistila možnost uložení plného textu článku nebo čísla do Digitální knihovny NLK. Odkaz na plný text do Digitální knihovny NLK je vytvářen virtuálně z metadat plného textu a pole BMC článku. Uživatel tak má přímo v bibliografickém záznamu informaci o tom, zda existuje plný text v Digitální knihovně NLK. Obdobně to funguje i u dokumentů, které NLK do elektronické podoby převádí digitalizací. Plný text může být k článku připojen i samotným autorem, a to pomocí aplikace Autoarchivace2.

Virtuální odkaz z bibliografického záznamu článku na digitální verzi tištěného časopisu
Virtuální odkaz z bibliografického záznamu článku na digitální verzi tištěného časopisu

Propojení článku se zdrojovým dokumentem

U starších záznamů BMČ byla citace zdrojového dokumentu ve formě zkratky. Bohužel po padesáti letech je někdy velice obtížné určit, co vlastně zkratka znamená (přestože ke každému ročníku existoval seznam zkratek a pro vytváření zkratek existují i pravidla). Nyní je pravidlem, že pro každý zdrojový dokument musí existovat vlastní záznam, přestože ho knihovna nevlastní. Součástí záznamu článku je tak i identifikátor zdrojového dokumentu. Pro tyto účely bylo nutné se rozhodnout, jak budeme postupovat u seriálů, kde většina seriálů měla v databázi NLK jeden záznam pro tištěnou verzi a jeden záznam pro verzi elektronickou. Nakonec jsme se přiklonili k praxi americké Národní lékařské knihovny (National Library of Medicine, NLM), která pro obě verze vytváří pouze jeden záznam. V databázi NLK došlo ke sloučení všech záznamů tištěných verzí periodik se záznamy elektronických verzí. Ve formátu MARC 21 se bohužel nepodařilo zajistit použití národního podpole pro poznámku k ISSN (ve formátu UNIMARC je použití této poznámky ve standardním podpoli pole ISSN) tak, jako to mají např. v NLM. Sloučení záznamů uvítali zejména uživatelé, z jednoho záznamu seriálu mají přístup k tištěné i k elektronické (případně i digitalizované) verzi.

Retrokonverze

V elektronické podobě vytváří NLK záznamy článků již od roku 1977. Přestože záznamy nebyly vytvářeny ve formátu MARC, byly všechny bez jakýchkoliv ztrát převedeny nejdříve do formátu UNIMARC a později do formátu MARC 21. Starší záznamy (od roku 1947) byly postupně různými metodami převedeny do elektronické podoby. Ročníky, které nevyšly tiskem, ale byly v NLK uchovány ve formě lístkové kartotéky, byly převedeny a tagovány metodou Retrokon, ostatní ročníky byly ručně přepsány do databázové strukturované podoby. Přepis BMČ byl částečně financován z programu VISK 5 MK ČR. Od roku 2012 provádí retrokonverzi pracovníci NLK. Podílí se na ni zejména správci fondů, kteří ji mají jako doplňkovou činnost k vlastní práci v depozitářích NLK. Cílem NLK je, aby v BMČ byla odborná biomedicínská periodika zpracována již od prvních čísel, proto i nadále budeme v retrospektivním doplňování pokračovat metodou de visu.

Bibliografická citace v tištěné BMČ
Bibliografická citace v tištěné BMČ

Bibliografická citace přepsaná do formátu MARC 21
Bibliografická citace přepsaná do formátu MARC 21

Záznamy BMČ vytvořené retrokonverzí jsou postupně doplňovány do úplné podoby včetně deskriptorů MeSH a propojení na autoritní záznamy.

Všechny tištěné výstupy BMČ byly v roce 2016 digitalizovány a jsou (jako zaměstnanecká díla NLK) volně dostupné prostřednictvím Digitální knihovny NLK.

Dostupné služby

U každého záznamu článku má uživatel možnost získat tištěnou kopii (případně i kopii elektronickou prostřednictvím Virtuální polytechnické knihovny). Vzhledem k tomu, že databáze je bibliografická, je samozřejmě (zejména u zahraničních bohemik) možné, že NLK nemá zdrojový dokument k dispozici. V těchto případech NLK zajistí kopii prostřednictvím služby MVS, MMVS nebo DDS.

Závěr

Databáze BMČ patří mezi kvalitní informační zdroje z oboru lékařství a zdravotnictví. Nespornou výhodou je nepřerušená kontinuita její tvorby od roku 1947. Organizační a personální zajištění jejího vytváření patří mezi hlavní priority NLK. Různé metody zpracování včetně současného retrospektivního zpracování kladou značné nároky zejména na koordinaci různých pracovních činností. Pro snadnější a efektivnější zpracování je nutné hledat a vyvíjet další softwarové nástroje. Nejnáročnější činností při zpracování BMČ je věcné zpracování s využitím tezauru MeSH podle metodiky databáze Medline. Snahou NLK je minimalizovat subjektivní přístup. V minulosti byl pro tyto účely např. testován nástroj MeSH on Demand, který pro potřeby věcné indexace vyvinula NLM. Aby pro článek mohl být použit tento nástroj, musí článek obsahovat abstrakt v angličtině. Přestože řada českých článků abstrakty v angličtině má, nejsou informativní (tj. s dostatkem informací, aby mohly nahradit originál), ale spíše indikativní (obsahují pouze tolik informací, aby se uživatel mohl rozhodnout, zda pro něj článek má význam). Pro věcné zpracování BMČ byly testovány i další nástroje, ale žádný se neukázal jako efektivní (většinou šlo o softwarové aplikace vzniklé v rámci doktorandských prací).

Obrazový doprovod připravila Lenka Maixnerová z Národní lékařské knihovny.

  • 1. MAIXNEROVÁ, Lenka, Filip KŘÍŽ, Helena BOUZKOVÁ, Eva LESENKOVÁ, Ondřej HORSÁK, Adéla JAROLÍMKOVÁ a Michal ZÁVIŠKA. Databáze Bibliographia medica Čechoslovaca jako zdroj informací o publikačních výstupech vědy a výzkumu ve zdravotnictví. In: MEDSOFT 2013. Praha: Creative Connections, 2013, s. 131–139. ISSN 1803-8115. Dostupné také z: http://www.creativeconnections.cz/medsoft/2013/Medsoft_2013_Maixnerova.pdf
  • 2. MAIXNEROVÁ, Lenka, Filip KŘÍŽ, Helena BOUZKOVÁ, Petr KOCNA, Eva LESENKOVÁ, Ondřej HORSÁK a Adéla JAROLÍMKOVÁ. Vytváření osobních archivů odborných publikací v portálu Medvik Národní lékařské knihovny – případová studie. In: MEDSOFT 2014. Praha: Creative Connections, 2014, s. 154–164. ISSN 1803-8115. Dostupné také z: http://www.creativeconnections.cz/medsoft/2014/Medsoft_2014_Maixnerova.pdf

Post Bellum a knihovny aneb Mladí čtenáři zachraňují příběhy z éry války i komunismu

Děti se v knihovnách setkávají s lidmi ze sousedství a s diktafonem či kamerou zachraňují svědectví o životě ve 20. století. Navíc se prostřednictvím osobních vzpomínek dozvídají o důležitých momentech našich dějin. Vzpomíná se na život v Protektorátu, bombardování, německý odsun, kolektivizaci, procesy 50. let i okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Připomínají se také dávno zaniklá místa nebo zajímavosti kraje. Děti z nahraných rozhovorů s pamětníky připravují rozhlasové reportáže, prezentace, povídky nebo krátké animované filmy.

To vše probíhá v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Zaměstnanci knihovny zpravidla vedou jednu skupinu žáků druhého stupně. Předtím mají možnost se od profesionálních dokumentaristů dozvědět o zásadách natáčení rozhovoru a práce s diktafonem či kamerou. Koordinátor projektu jim také může pomoci s hledáním zajímavých osobností nebo domluví natáčení v rozhlase a další workshopy.

„Pro mě to byla výzva. Chtěla jsem podchytit historii kraje tak, jak ji vidí pamětníci. Nikdo jiný to u nás ve městě nedělá,“ vysvětluje Alena Budková z Městské knihovny Sedlčany, která se svými čtenářkami natáčela vzpomínky pamětníků dvakrát. Vedle Sedlčan otevírají témata minulosti také městské knihovny v Neratovicích, Táboře, Přerově, Valašském Meziříčí, Chrudimi, Dačicích a Bílině a obecní knihovny v Rohatci a Hukvaldech a také Knihovna Vrchy.

Natáčení s Anitou Lhotákovou v Bílině
Natáčení s Anitou Lhotákovou v Bílině

Rozhovor s Josefem Pokorníkem v Rohatci
Rozhovor s Josefem Pokorníkem v Rohatci

Dívky z Rohatce před přípravou reportáže v Českém rozhlase
Dívky z Rohatce před přípravou reportáže v Českém rozhlase

Dívky ze Sedlčan natáčejí rozhovor s Bohušem Šípkem
Dívky ze Sedlčan natáčejí rozhovor s Bohušem Šípkem

Díky nim přibylo do sbírky Paměť národa, největšího veřejného archivu vzpomínek v Evropě, devatenáct svědectví pamětníků. Dětské prezentace a reportáže lze také dohledat na webových stránkách projektu. O příbězích se mohou dozvědět i další lidé z obce, a to na veřejné prezentaci, která se pravidelně pořádá v závěru projektu.

Projekt bývá hrazen z rozpočtu knihoven nebo z navýšené provozní dotace od zřizovatele, které pomáhá vyřídit koordinátor Příběhů našich sousedů. Do nadcházejícího kola, které začíná v lednu 2018, se lze nezávazně přihlásit již nyní. Dotazy také zodpoví Kristýna Koblasová, a to buď e-mailem, nebo telefonicky (+420 601 556 695).

Fotografie pocházejí z archivu Post Bellum, o.p.s.

Trendy v oblasti bibliografických formátů aneb Má MARC budoucnost?

Redakční poznámka: Jedná se o textovou podobu přednášky přednesené na valné hromadě pražské organizace SKIP, která se uskutečnila 18. dubna 2017 a o které Vás informujeme v samostatném článku.

Jak to začalo

Kongresová knihovna (Library of Congress) vznikla roku 1800. Zákonem z roku 1902 pak byla knihovně dána povinnost distribuovat všechny vytvořené záznamy do amerických knihoven. V 60. letech 20. století bylo oddělení, které tuto agendu zajišťovalo, největším oddělením Kongresové knihovny – jeho prostory zabíraly plochu čtyřikrát větší než fotbalové hřiště. V oddělení pracovalo 600 lidí, jejichž rukama ročně prošlo 78 miliónů záznamů.1

Již na konci 50. let 20. století se tak Kongresová knihovna začala zajímat o možnost automatizace. Nejprve knihovna získala grant na výzkum možnosti automatizace, postupně byla vytvořena studie možných metod. Roku 1965 knihovna začala hledat osobu se znalostí systémové analýzy a programování, která by projekt automatizace mohla vést. Tak do knihovny nastoupila Henriette D. Avramová, tvůrkyně formátu MARC. Nejprve provedla analýzu katalogizačních záznamů a pokračovala návrhem možnosti jejich distribuce v strojem čitelné podobě. Knihovna si od formátu slibovala možnost vytvářet bibliografická data ve strojem čitelné podobě a na magnetických páskách je distribuovat do amerických knihoven, které si je měly samy tisknout. Díky tomu se pro Kongresovou knihovnu mělo zjednodušit plnění výše zmíněné zákonné povinnosti.

Tak roku 1968 vznikl formát MARC, standardizovaný formát sloužící pro výměnu dat mezi systémy. Spoluprací s Britskou národní bibliografií následně vznikl formát MARC II (původní formát MARC byl přejmenován na MARC I), resp. UK MARC. Do roku 1995 vzniklo 24 různých podob původního formátu, jehož struktura se roku 1973 stala mezinárodním standardem ISO 2709 Dokumentace – Formát pro výměnu bibliografických informací na magnetické pásce. V souladu se strukturou vznikl i univerzální MARC – UNIMARC, a to díky spolupráci Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí (International Federation of Library Associations and Institutions, IFLA) s Henriette D. Avramovou.2

Od roku 1973 byl ke stejnému účelu vytvořen i německý formát MAB (později ještě MAB2). Od roku 1997 však začaly knihovny po celém světě přecházet na formát MARC 21, který vznikl a je udržován díky spolupráci Kongresové knihovny, Kanadské národní knihovny, Britské knihovny a později i Německé národní knihovny. Knihovny tak začaly distribuovat své záznamy v podobě sice obměněné, ale stále vycházející ze struktury formátu, který vznikl v 60. letech 20. století v Kongresové knihovně z důvodu zjednodušení distribuce záznamů na tehdy používaném médiu – magnetické pásce. Začala se tak nabízet otázka, jestli není čas formát dat přizpůsobit dnešnímu světu, kdy magnetické pásky většina současných knihovníků nikdy neviděla, diskety si někteří matně vybavují a na CD a DVD nám již v noteboocích chybí mechaniky. Je vůbec struktura MARC nutná?

A vadí MARC někomu?

Otázku, zda je struktura MARC nutná, lze položit i obráceně: a komu vadí? Formát byl vytvořen tak, aby záznamy zabraly co nejméně místa na nosiči, který byl v době vzniku formátu používán, tedy na magnetické pásce. Je to formát výměnný, který byl vytvořen pro výstup ze systému, resp. vstup do systému. Nebyl vytvořen jako formát pro uložení záznamů v systému (interní formát) ani jako formát určený pro katalogizaci. Pokud by byl používán výhradně jako vstupní nebo výstupní (tedy výměnný), knihovníci katalogizátoři by se s ním ani nesetkali a celý tento článek by byl určen spíše pro systémové knihovníky. Mimochodem díky striktnímu rozlišování funkcí formátu byl přechod z formátu MAB na formát MARC 21 v německých knihovnách velmi jednoduchý. Systémoví knihovníci v Německé národní knihovně pouze namapovali interní formát PICA+ na nový formát. Tamější knihovníci katalogizují ve formátu PICA 3 a to, že se skupina výstupních formátů rozšířila nebo změnila, pro ně ani pro jejich práci nemuselo být důležité.

Je tedy nutné, aby formát MARC 21 byl nahrazen? Bude nahrazen jedním formátem? Nebo bude nahrazen podle účelu několika formáty: formátem pro výměnu a prezentaci dat, formátem pro uložení dat v systémech nebo také formátem výměnu mezi knihovnami?

Zveřejňování dat

Již od roku 2001 se díky Timu Bernersovi-Lee setkáváme s výrazem sémantický web. Takový web je srozumitelný strojům, a to díky vhodné struktuře dat. Na jejím základě stroje dokáží rozpoznat jednotlivé informace. Publikační model pro zveřejňování strukturovaných dat na webu, který je založen na protokolu HTTP, identififkátorech URI (Uniform Resource Identifiers, jednotné identifikátory zdrojů) a datovém modelu RDF (Resource Description Framework, systém popisu zdrojů), se nazývá model propojených dat (Linked Data).3 Zveřejňování bibliografických záznamů v této podobě přináší řadu výhod – čtenář například záznam dokumentu najde přímo z webu. Pokud vše funguje ideálně, najde i řadu relevantních informací navíc.4

V praxi to znamená poskládat jednotlivé údaje ze záznamu do podoby trojic (podmět – predikát – předmět, přičemž podmět a předmět jsou vždy nějakou „věcí“ a predikát mezi nimi určuje vztah). Dále je potřeba pro všechny podměty a pro co nejvíce předmětů najít nebo vytvořit URI, aby byla zajištěna jejich vzájemná propojitelnost. Pro predikáty je třeba vyhledat vhodný slovník tvořený jednotlivými výrazy s vlastními URI. Podle průzkumu OCLC z roku 20155 mezi nejpoužívanější slovníky patří:

Ideálním výstupem pak je trojice URI – URI – URI, přípustný je i výstup v podobě trojice URI – URI – slovo (literál).

Aby využití propojených dat mělo smysl, je vhodné najít pokud možno ke všem „věcem“ již existující URI a nově vytvořená URI s nimi propojit. Jenom tak lze následně těžit z propojitelnosti, protože pokud ostatní použijí pro stejnou „věc“ stejné URI, trojice se propojí (např. dojde k propojení autora v katalogu s informacemi o autorovi ve Wikipedii nebo dojde k propojení názvu knihy s weby věnujícími se recenzím knih). Vyhledání existujících URI může být časově náročné. Dalším krokem je tyto trojice zpřístupnit tak, aby jim dokázaly porozumět stroje, tedy aby byly vůbec využitelné. Právě pro stroje (či lépe aplikace) je určen rámec RDF.

Vytvořená data ve struktuře propojených dat je nutné uložit na bezpečné místo serveru a nakonec je zpřístupnit uživatelům nebo třetím stranám.

Propojená data místo formátu MARC 21?

Zveřejňováním dat ve formě propojených dat se knihovny otevírají světu. Informace uložené v hlubinách knihovních katalogů vyplouvají na volný web. Můžeme si tedy položit otázku, zda tedy není čas formát MARC nahradit. Odpověď je jednoduchá – není. Formát MARC, je-li používán tak, jak byl navržen, je pouze jedním z možných výstupů. Propojená data mohou (a mnohde již jsou) jen dalším možným výstupem. Jsou to jen jinak poskládaná stávající data obohacená o URI. Práce katalogizátorů může být pořád stejná, jen s hledáním URI navíc (tato činnost však může vycházet z postupů při práci s autoritními záznamy a být alespoň zčásti automatizována) a s daleko bohatším výsledkem.

Teorie nebo už praxe?

Průkopníky v oblasti propojených dat v knihovnách jsou Kongresová knihovnaOCLC. Obě instituce se propojenými daty zabývají od roku 2011. Kongresová knihovna vytvořila vlastní publikační model BIBFRAME, OCLC použila jako základ prvky ze slovníku Schema.org, které rozšířila o další prvky z vlastního jmenného prostoru. Své záznamy ve formě otevřených dat zpřístupňuje OCLCkatalogu WorldCat.

Problematice propojených dat se věnuje i Švédská národní knihovna, která spravuje švédský souborný katalog LIBRIS. V tomto katalogu jsou dostupné záznamy 175 švédských knihoven. Celkem se jedná o více než šest milionů bibliografických záznamů. Knihovníci Švédské národní knihovny se při převádění dat z formátu MARC 21 do podoby propojených dat řídili velmi jednoduchou myšlenkou – je lepší přijít s něčím teď než lpět na detailech a čekat na dokonalost.

Další skandinávskou zemí, která chce své katalogy otevřít světu, je Finsko. Finská národní knihovna s převodem svých bibliografických záznamů do podoby propojených dat začala v roce 2015. Převod dat je finančně podpořen Programem pro otevřená data (Open Data Programme). Ten byl vyhlášen v návaznosti na rozhodnutí finské vlády z roku 2011, které nařizuje institucím zpřístupnit své veřejné informační zdroje v podobě propojených dat. V rámci projektu vzniká také úplná dokumentace použitých postupů, kterou budou moci využít i další finské knihovny.

Díky tlaku vlády na zpřístupnění dat začali vyvíjet aktivitu i britští knihovníci, kteří se propojenými daty zabývali již od roku 2009. V roce 2011 v podobě propojených dat zpřístupnili část Britské národní bibliografie, konkrétně přes tři milióny záznamů. Od roku 2010 jsou ve formě propojených dat zpřístupněny všechny bibliografické záznamy Maďarské národní knihovny. Německá národní knihovna začala ve formě propojených dat poskytovat národní bibliografii. Na záznamy však platí časové embargo, současné záznamy si je možné stáhnout za poplatek. Přesto bylo zpřístupněno již 11,5 milionů bibliografických záznamů. Francouzská národní knihovna zpřístupňuje portál data.bnf.fr s více než dvěma miliony stránek o osobách a institucích a taktéž pracuje s propojenými daty. Tato služba eviduje přes 100 tisíc unikátních přístupů měsíčně, přičemž v 80 % se jedná o přístupy prostřednictvím běžného vyhledávače, nikoliv přímým přístupem na webovou stránku služby. Digitální knihovna Europeana, která vznikla v roce 2008, zpřístupňuje přes 53 milionů digitálních děl (obrazů, hudby, knih apod.), veškerá data jsou od roku 2012 k dispozici ve formě otevřených propojených dat.6

Jako užitečná inspirace pro ostatní knihovny může posloužit např. článek A Beginner's Guide to Creating Library Linked Data: Lessons from NCSU's Organization Name Linked Data Project 7.

Závěr

Díky struktuře propojených dat se cenné informace vytvářené knihovníky konečně dostávají z uzavřených knihovních katalogů a databází (v angličtině je často používaný výraz silos) i na volný web, kde je naleznou koncoví uživatelé – stroje, aby je zprostředkovali dalším koncovým uživatelům – čtenářům. Je nutné si uvědomit, pro jaké účely jsou výměnné formáty bibliografických dat v knihovnictví používány: měly by být používány pro zápis a přenos (výměnu) mezi bibliografickými agenturami a jinými institucemi.

V tuto chvíli je však zřejmé, že v budoucnu se odštěpí další funkce pro publikování bibliografických dat na webu. Formát MARC 21 tedy může existovat dál.

Propagace v praxi aneb Mininoviny Městské knihovny Valašské Meziříčí

Pod názvem Knihovníci na radnici – zprávy včasné aneb co se děje v Krásně začala v roce 2005 naše knihovna vydávat tištěný černobílý dvouměsíčník (dále mininoviny), který přinášel informace o aktuálním dění v knihovně, o akcích, které připravujeme, o tipech na čtení. Dvouměsíčník měl čtyři strany formátu A5 a byl distribuován poštou klientům, kteří o něj projevili zájem. V podstatě nahradil tištěné pozvánky na akce, které jsme distribuovali od roku 1990 taktéž poštou. A proč jsme se dali do tvorby mininovin? Protože nám chybělo informování veřejnosti právě o tom, co děláme, chtěli jsme dostat do jejich podvědomí i naši činnost, co se děje v knihovně, když je třeba zavřeno, co děláme se školami, jak dopadají soutěže, které vyhlašujeme, jaká byla ta či ona akce pro veřejnost a mnoho dalšího. A proč název Knihovníci na radnici aneb zprávy včasné co se děje v Krásně? Naše knihovna sídli v historické budově krásenské radnice a Krásno je část města Valašské Meziříčí, no není to krásné? Nic lepšího nás tehdy nenapadlo.

Mininoviny Knihovníci na radnici z roku 2005Mininoviny Knihovníci na radnici z roku 2005

S nástupem sociálních sítí a se vzrůstajícím počtem klientů s e-mailovými adresami jsme dospěli k názoru, že ani my nebudeme pozadu a zkusíme mininoviny dělat jinak. V lednu 2014 tak celkově změnily svou podobu a začaly se distribuovat již jen jako elektronický bulletin. Nazvali jsme je Mininoviny, protože jsme jim tak již skoro deset let říkali a říkali jim tak i naši klienti. Z černobílého dvouměsíčníku se stal barevný měsíčník, ze čtyř stránek jsme obsah rozšířili na stránek šest až deset podle aktuální potřeby. Do těchto mininovin se nám vejde daleko více informací z našich akcí, fotografií, pozvánek, zajímavostí, tipů na čtení, dá se s ním lehce pracovat. Vytváříme ho v programu Microsoft Publisher, který je velmi intuitivní, a kdo ovládá kancelářský balík Microsoft Office, okamžitě se v něm zorientuje. Grafiku i rozvržení jsme si dělali sami. Hromadně ho distribuujeme do e-mailových schránek našich klientů, kteří si odběr novinek zvolí zadáním své e-mailové adresy na našich webových stránkách. Mininoviny vystavujeme i na našem webu – máme takto zpřístupněny všechna čísla od roku 2005.

Mininoviny po své proměně v roce 2014 Mininoviny po své proměně v roce 2014

Zatím poslední proměnou prošly naše mininoviny v lednu letošního roku. Důvodem byl jednotný vizuální styl prezentace naší knihovny. V lednu 2017 jsme spustili nové webové stránky (obsadily druhé místo v soutěži BIBLIOWEB 2017), jejichž součástí je i nové logo knihovny. Do designu webových stránek sjednocujeme postupně všechny dokumenty, které na nich zveřejňujeme. A mininoviny jsou toho součástí. Spoustu věcí děláme na koleně, učíme se za pochodu, ale jde to. Teď je pro nás výzva se naučit pracovat s grafickým programem InDesign, který je pro práci s tiskovinami asi nejlepším softwarem.

Současná podoba mininovin

Současná podoba mininovinSoučasná podoba mininovin

V rubrice Aktuálně klienty informujeme o tom, co připravujeme, které nové služby zavádíme a které akce chystáme. Rubrika Ohlédnutí je věnována akcím a všemu zajímavému, co v naší knihovně proběhlo. V rubrice Tipy upozorňuje na knihy, deskové hry, mluvené knihy atd., zkrátka na vše zajímavé, co je v naší knihovně možné si vypůjčit. Pro děti je určena zábavná stránka s úkoly a omalovánkami, nechybí celkový plakát na akce v příslušném měsíci a samozřejmě kontaktní údaje a otevírací doba. Uzávěrka je přibližně k 25. předešlého měsíce. Snažíme se, aby mininoviny měli klienti ve svých schránkách vždy první den aktuálního měsíce. Grafiku a texty mám na starosti já, distribuci a vystavení na webu kolega „ajťák“ Tomáš Stříteský a korektury mají na starosti kolegyně z oddělení pro děti a pro dospělé (sem tam nám ovšem stejně něco uteče). Tím, že počet stran není omezen, je rozsah každého vydání odlišný. Někdy máme potřebu toho čtenářům říci víc a někdy méně. Jak se nám daří, posuďte sami, aktuální číslo najdete na našem webu.

Obrazový doprovod poskytla Městská knihovna Valašské Meziřící.

Atlas knihoven

Hořovická knihovna přesídlila na zámek

Hořovičtí si už více než tři měsíce půjčují své oblíbené knižní tituly v nové knihovně. Ta byla poslední březnový den slavnostně otevřena v areálu Starého zámku. Následující měsíc získala i nový název, jmenuje se Knihovna Ivana Slavíka.

Nové prostory knihovny odděluje od těch původních pouhých sto metrů, přesto bylo stěhování velmi náročné. Přemístění třiceti tisíc svazků, které hořovická knihovna má ve svém fondu, si vyžádalo několikatýdenní přerušení provozu. „S jejich převozem a umístěním do regálů nové knihovny pomohli pracovníci městských technických služeb i studenti místního gymnázia,“ uvedla vedoucí Knihovny Ivana Slavíka Martina Stelšovská. Jak dále popsala, stěhování knih bylo zajištěno v relativně krátké době, určitý čas si však vyžádala technická opatření, např. připojení k internetu.

Hlavními důvody přestěhování knihovny byly malé prostory, nevyhovující zázemí pro čtenáře a chybějící místnost na besedy. Ani původní budova nebyla v dobrém stavu. Hořovičtí o nové knihovně uvažovali řadu let. Nejprve vznikl projekt, který počítal s umístěním knihovny v budově bývalé zemědělské školy v centru města v horní části Palackého náměstí. K jeho realizaci však nedošlo.

Další projekt se už uskutečnil. V roce 2012 město odkoupilo celý areál Starého zámku s tím, že se z něj postupem let stane kulturní centrum města. Hořovičtí zde nejprve otevřeli galerii, služebnu policie, rodinné centrum Kaleidoskop a nyní současně knihovnu, informační centrumMuzeum Hořovicka.

S otevřením Knihovny Ivana Slavíka se zlepšilo nejen prostředí, ale i možnosti pořádání zmíněných besed. Vhodné je k tomu dětské oddělení, kde kromě spisovatelky Terezy Boučkové s návštěvníky besedoval i spisovatel František Niedl. Besedami aktivity hořovické knihovny rozhodně nekončí, první červnový den bylo na jejím programu večerní scénické čtení s Helenou Kreisingerovou.

Dětské oddělení
Dětské oddělení

Děti při besedě
Děti při besedě

Besedy a scénická čtení si užívají odrostlejší čtenáři, zkrátka ale nepřicházejí ani děti. Častými hosty jsou školáci, a to už řadu let. „Jsou dny, kdy přijdou i dvě třídy najednou,“ říká M. Stelšovská a dodává, že do programu dětí ze škol a mateřinek patří čtení z konkrétní knížky nebo soutěže, kvízy a rébusy. Tématem jsou samozřejmě knihy a příběhy v nich ukryté.

Malí čtenáři si také oblíbili celoroční hru Lovci perel, která vznikla v knihovně v Hradci Králové a postupně ji převzala další místa.

M. Stelšovská ještě doplnila, že nové prostory jsou bezbariérové. Mezi regály s knihami se pohodlně dostanou maminky s kočárky i lidé na invalidním vozíku. Hořovickou Knihovnu Ivana Slavíka mohou zájemci navštívit od pondělí do čtvrtka a každou poslední sobotu v měsíci. Doplňkovou službou je internet nebo tisk a kopírování.

Půjčovna pro dospělé

Půjčovna pro dospělé
Půjčovna pro dospělé

Od května je zavedena i bezplatná donášková služba. Využít ji mohou čtenáři, kterým zdravotní stav či handicap nedovoluje knihovnu navštívit osobně.

Projekty, které se změnou sídla knihovny souvisí, přiblížil místostarosta města Hořovice Ondřej Vaculík. „Důvodů, proč z prvního sešlo, bylo několik. Jedním z nich byla plánovaná rekonstrukce radnice, se kterou souvisí přestěhování kanceláří právě do budovy bývalé zemědělské školy. Umístěním knihovny do tohoto objektu by se rekonstrukce radnice výrazně zkomplikovala,“ konstatoval místostarosta Hořovic Ondřej Vaculík. Dalším důvodem bylo zachování možnosti rozvoje úřadu, který v budově sídlí.

Následně Hořovičtí začali uvažovat o přemístění do zmíněného Starého zámku. „Základní koncepci jsme připravili před jeho koupí. Zastupitelstvo, které o koupi areálu rozhodlo, muselo vědět, jaké bude jeho využití. V rámci projektu už bylo tedy jasné, že zde bude knihovna,“ vysvětlil místostarosta Hořovic.

Město Hořovice odkoupilo areál Starého zámku od Vojenských lesů a statků za 36 milionů korun. Tato částka se splácí v ročních splátkách, celá suma bude uhrazena v závěru roku 2018.

Přeměna bývalé konírny na knihovnu si kromě jiného vyžádala zavedení inženýrských sítí a odvětrání podlah. Zůstává zde ale problém odvlhčení. „V projektu byla izolace, kterou pak památkáři zamítli. Nyní se ukazuje, že je třeba udělat sanační omítky i zvenku, dále by se měla upravit fasáda. To vše bychom rádi zajistili v příštím roce,“ zmínil Ondřej Vaculík.

Původní rozpočet na renovaci prostor pro novou knihovnu a informační centrum byl osm milionů korun. Určité úpravy (například vytápění nebo příprava na nové hromosvody) však musely přesahovat rámec knihovny. Rekonstrukce nakonec vyšla přibližně na třináct milionů korun. Od této částky je však třeba odečíst tři a půl milionů korun za prodej původní budovy knihovny.

S nákupem Starého zámku Hořovičtí získali bezplatným převodem přilehlou zahradu. Je výjimečná množstvím vzácných dřevin; problémem jsou ale terasy, jejichž zdivo se rozpadá. „Projekt na jejich statické zajištění je připravený,“ říká Ondřej Vaculík s tím, že tato úprava je vždy nákladná. Město ji hodlá v dalším roce zajistit pomocí svých technických služeb.

Autorkou fotografií je Radka Kočová z Městského kulturního centra Hořovice.

Královédvorský Slavoj je plný zvířat

„Královédvorský Slavoj je plný zvířat“, zaznělo ve čtvrtek 1. června 2017 z úst předsedkyně Klubu dětských knihoven SKIP Heleny Schlesingerové při vyhodnocování celostátní soutěže Kamarádka knihovna v Brně. U obecenstva tím vyvolala úsměv na rtech. Cílem pravděpodobně nebylo pobavení nás přihlížejících ani metaforické vyjádření vlastností královédvorských knihovníků, ale přiblížení vzhledu naší knihovny. Ono to tak totiž opravdu je.

V oddělení pro děti, kde jsou regály plné naučné literatury umístěny mezi malbami s africkou zvířenou, stojí také terárium s křiklavě zelenými ještěrkami. Felsumy madagaskarské jsou velmi rychlá zvířata, slouží tedy pouze pro pozorování za bezpečnými skleněnými stěnami.

Oddělení naučné literatury

Oddělení naučné literatury
Oddělení naučné literatury

Aby měly děti možnost si některé zvíře také pohladit, pořídili jsme do druhého terária, umístěného v oddělení beletrie pro děti, agamu vousatou. Ta proti hlazení a chování nemá sebemenší výhrady.

Agamy vousaté v oddělení beletrie
Agamy vousaté v oddělení beletrie

Na chodbě před dětským oddělením stojí na vyřazených knihách pro změnu nervy uklidňující akvárium, kde mírumilovně proplouvá několik desítek různobarevných rybiček.

Knihovní akvárium
Knihovní akvárium

Výše zmíněná zvířata máme v knihovně celoročně. Jinak je to s posledním chovným druhem, kterým se chlubí naše knihovna pouze od jarních měsíců do podzimu. Tím je blanokřídlý hmyz, přesněji řečeno včely medonosné. Pro ně byl vytvořen prosklený „úl“, který je postaven na chodbě před hudebním oddělením. Z úlu vede oknem ven roura, která umožňuje včelkám volně létat a dělat poctivě svou práci. O tom, že se včely opravdu nenudí, se mohou naši uživatelé přesvědčit na vlastní oči právě díky tomuto speciálnímu úlu, před kterým někdy stráví nemálo času. Opravdu je velmi zajímavé, jak včely zpracovávají med, uskladňují v plástech a následně voskovými víčky přikrývají med, sladkou hmotu, kterou si rádi namažeme ráno k snídani na chleba. Jestli nevěříte, tak se přijeďte na Slavoj plný zvířat podívat, rádi vás uvidíme.

Fotografie pocházejí z archivustské knihovny Slavoj.

Obrazem: Doubická miniknihovnička na autobusové zastávce

Doubice je malebná vesnice v Českém Švýcarsku. Je známá především tím, že se v ní nachází rozsáhlá sbírka dřevěných soch.

V obci se nachází také obecní knihovna umístěná v budově obecního úřadu, která  je otevřena jednu a půl hodinu týdně. Kromě toho zde byla v březnu 2017 uvedena do provozu bezplatná miniknihovnička na autobusové zastávce.


Umístění miniknihovničky

 

Celkový pohled
Celkový pohled

Knihy jsou chráněny před nepřízní počasí
Knihy jsou chráněny před nepřízní počasí

Pravidla provozu miniknihovničky
Pravidla provozu miniknihovničky

Autorkou fotografií je Eva Cerniňáková z Knihovny Jabok.

Ocenění

V soutěži Kamarádka knihovna zvítězily Knihovna města Hradce Králové a Městská knihovna Louny

Vítězkami soutěže o nejlepší knihovnu pro děti a nositelkami titulu Kamarádka knihovna za rok 2016 se staly Knihovna města Hradce KrálovéMěstská knihovna Louny. Na slavnostním setkání v Knihovně Jiřího Mahena v Brně to 1. června 2017 oznámila odborná porota. Knihovny převzaly titul i hlavní ceny od partnera soutěže – firmy CEIBA. Oceněny byly i další knihovny – vítězové jednotlivých velikostních kategorií. Těm věnoval ceny další partner soutěže, firma MINDOK. Součástí slavnostního obřadu byl i křest knihy Lapálie v lampálii autorů Martina Šinkovského a Ticho 762, kterou jako letošní knížku pro prvňáčka vydal SKIP s podporou projektu Čtení pomáhá.

Zástupci Městské knihovny Havířov, vítěze předchozího ročníku soutěže, předávají štafetu Knihovně města Hradce Králové, novému vítězi Kamarádky knihovny
Zástupci Městské knihovny Havířov, vítěze předchozího ročníku soutěže, předávají štafetu Knihovně města Hradce Králové, novému vítězi Kamarádky knihovny

Křest knihy Lapálie v Lampálii (zleva Martin Šinkovský, Ticho 762, Roman Giebisch a Zlata Houšková)
Křest knihy Lapálie v Lampálii (zleva Martin Šinkovský, Ticho 762, Roman Giebisch a Zlata Houšková)

Pohled do sálu
Pohled do sálu

Soutěž Kamarádka knihovna probíhá již od roku 2007. Záštitu nad ní převzalo Ministerstvo kultury ČR. Cílem soutěže je motivovat knihovny k lepším službám a co největší vstřícnosti k dětským uživatelům. Kromě královéhradecké a lounské knihovny se do soutěže o hlavní cenu dostaly ještě další dvě vynikající knihovny, které zvítězily ve svých velikostních kategoriích: Městská knihovna DobříšMěstská knihovna Valašské Klobouky.

Vítězkami se knihovny staly nejenom za dobrá vysvědčení, která jim vystavili jejich dětští čtenáři, ale především za vynikající služby, které dětem poskytují. Jedním z hlavních kritérií je procento dětských čtenářů z dětské populace v obci. Např. v Městské knihovně v Kamenici nad Lipou je to více než 61 % všech dětí z města. V porotě, která rozhodla o vítězi, byli zástupci SKIP a jeho Klubu dětských knihoven, Národní knihovny ČR, firmy CEIBA a vítěze předchozího ročníku, tedy Městské knihovny Havířov.

Na vyhlášení vítězů nemohly chybět děti
Na vyhlášení vítězů nemohly chybět děti

Soutěže se zúčastnilo přes 70 knihoven, do posledního kola postoupilo čtrnáct nejlepších, z nichž pak vzešli čtyři vítězové kategorií a nakonec také Kamarádky knihovny z Hradce Králové a Loun. Zejména tyto, ale i další soutěžící knihovny dokazují, že mohou být vyhledávanými kulturními, vzdělávacími i společenskými centry komunity nejmenších obcí i největších měst.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Jiřího Mahena v Brně.

Vyhlášení soutěže Městská knihovna roku 2017

SKIP vyhlašuje soutěž Městská knihovna roku 2017. Jedná se již o osmý ročník soutěže o nejlepší městskou knihovnu. Cílem soutěže je ocenit nejlepší české knihovny, které jsou provozovány či zřizovány městy a motivovat je k rozšíření a zkvalitnění veřejných knihovnických a informačních služeb.

Cena bude slavnostně předána spolu s cenou Ministerstva kultury ČR Knihovna roku 2017 a s cenou MARK 2017 v Týdnu knihoven 2017, který proběhne od 2. do 8. října 2017.

Do soutěže bude zařazena knihovna, která v termínu do 31. července 2017 podá řádně vyplněnou přihlášku do soutěže. Podrobnosti o soutěži najdete na webu SKIP.

Chvíli se zdržím / I'll be a while – ocenění Knihovny Jiřího Mahena v Brně za nejlepší video propagující čtení

V letošním roce zaznamenala Knihovna Jiřího Mahena v Brně (KJM) se spotem Chvíli se zdržím výrazný úspěch v mezinárodní soutěži krátkých knihovnických videí A Corto di Libri (ACDL). Soutěž vyhlašuje organizace IFLA (Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí) a letos se konal již devátý ročník akce. Pravidla soutěže umožnovala knihovnám zasílat videa do tři kategorií – natáčet a soutěžit bylo možné s reklamním spotem, dokumentem nebo krátkým fiktivním příběhem. Každá oblast byla vymezena specifickými požadavky pro tvorbu, společným prvkem však zůstalo stěžejní nosné téma – knihovna, knihovníci, čtení, čtenářství, resp. vše, co s podstatou našeho oboru souvisí a je žádoucí vizuálně ztvárnit a co nejlépe propagovat; zvláštní kategorii tvořily metropolitní knihovny, jejichž snímky soutěžily odděleně (viz též podrobná pravidla soutěže). Právě co nejkomplexnější pohled na čtení a roli knihovny v tomto celoživotním procesu jsme se v KJM rozhodli pojmout jako téma spotu, a jak se brzy ukázalo, jednalo se o skvělou volbu. Ale začněme od počátku – námětem.

Text, který byl vybrán jako zvukový doprovod videa, vzešel ze záměrů knihovny, která se tematikou čtenářství neustále zabývá. Konkrétně se jednalo o upravený výstup z projektu Chytré město čte (2017)1 a samotné video se tak stalo prvním z jeho reálných počinů.

Jak projekt, tak video chápe čtení jako přirozenou součást každodenního života, a to ve všech jeho aspektech. Knihovnu pak pojímá jako prostor, kde je možné tuto potřebu prožít, rozvíjet a podporovat – zapomenout na čas a „chvíli se zdržet“. Čtenářská dovednost, jakkoliv zdánlivě jednoduchá, je hodnota, kterou je třeba rozvíjet a kultivovat. Je to dovednost, jež je základním předpokladem lidského poznávání a osobnostního rozvoje. Je dokázáno, že míra čtení je přímo úměrná míře našeho společensko-politického angažmá2. Čtení (ze všech činností nejvíce) prohlubuje empatii, tj. pochopení druhého.3

Upoutávka na video Chvíli se zdržím (zdroj: archiv Knihovny Jiřího Mahena v Brně)
Upoutávka na video Chvíli se zdržím (zdroj: archiv Knihovny Jiřího Mahena v Brně)

Chtěli jsme video s myšlenkou, které zaujme pozitivním vyzněním, vtipem i aktuálností, a tak jsme ke spolupráci oslovili profesionály, mladé tvůrce z kreativního studia Morning Pug. Postupně jsme se shodli na mozaice rozmanitých záběrů čtoucích lidí, situací spojených se čtenářstvím a doprovodných animací (tweety, Facebook aj.) a finální scénář byl na světě. Jednotlivé záběry vizuálně podtrhují klíčová slova mluveného textu na pozadí, v nadsázce k nim tvoří lehký kontrapunkt, přičemž jako celek působí video harmonicky a kompaktně. Na první pohled spot upoutá čistým provedením, svižným a příjemným valčíkovým tempem a profesionální úpravou. Vyroben je v české a anglické verzi. Vlastní natáčení probíhalo v interiérech KJM (Ústřední knihovna) a exteriérech (fotbalový stadion, kašna, knihovní lavička Jiřinka aj.). Produkčně se na tvorbě podíleli zaměstnanci knihovny, dobrovolníci i další instituce (Národní divadlo Brno, TJ Start Brno aj.). A výsledek?

Knižní veletrh v Turíně (zdroj: archiv Knihovny Jiřího Mahena v Brně)
Knižní veletrh v Turíně (zdroj: archiv Knihovny Jiřího Mahena v Brně)

Odměna přišla v podobě ceny za nejlepší video podporující čtení a čtenářství (nejlepší video napříč kategoriemi), kterou jsme 20. května 2017 v rámci slavnostního vyhlášení vítězů ACDL #9, realizovaného u příležitosti Mezinárodního knižního veletrhu v Turíně, převzali z rukou Fabia Melelli, předsedy mezinárodní poroty a zástupce organizace italského ministerstva kultury CEPPEL (Centrum pro knihy a čtení). Celkem se letošního ročníku soutěže účastnilo 31 videí z celého světa, dalšími oceněnými byly knihovny ze Sicílie (fikce), kanadského Halifaxu (reklama) a argentinského Buenos Aires (dokument). Podrobnosti k výsledkům soutěže jsou dostupné na webu ACDL.

Slavnostní předání cen vítězům (zdroj: web soutěže A Corto di Libri, získáno 29. 6. 2017)
Slavnostní předání cen vítězům (zdroj: web soutěže A Corto di Libri, získáno 29. 6. 2017)

Plakát A Corto di Libri (zdroj: web soutěže A Corto di Libri, získáno 29. 6. 2017)
Plakát A Corto di Libri (zdroj: web soutěže A Corto di Libri, získáno 29. 6. 2017)

Diplom A Corto di Libri (zdroj: archiv Knihovny Jiřího Mahena v Brně)
Diplom A Corto di Libri (zdroj: archiv Knihovny Jiřího Mahena v Brně)

Na okraj ještě připomeňme, že se jedná již o druhý úspěch KJM na mezinárodním poli. V roce 2014 si knihovna převzala na konferenci IFLA World Library and Information Congress v Lyonu cenu IFLA Marketing Awards za projekt čtenářské tramvaje (obsadila první místo).

Mezinárodní úspěch a cena nás těší, nejen proto chceme dále s videem pracovat a využívat jej k propagaci čtenářství a knihovny mezi čtenáři i nečtenáři z řad široké veřejnosti. Příležitostí bude jistě celá řada – setkání u čtenářské tramvaje, rozmanité akce ve veřejném prostoru, nejrůznější semináře, oslavy významných výročí, další aktivity projektu Chytré město čte (Čtenářská akademie) aj. Nechť se náš počin stane inspirací pro ostatní kolegy v knihovnách.

Pečeť kvality pro Knihovnu města Olomouce

Evropský projekt výstižně nazvaný Library. I love it!, který Knihovna města Olomouce realizovala v průběhu dvou let, získal významné ocenění mezi projekty partnerství Grundtvig a Erasmus+ – Pečeť kvality 2016 v sektoru vzdělávání dospělých.

Projekt zahájil spolupráci mezi osmi městskými knihovnami z Rakouska, Chorvatska, Finska, Itálie, Polska, Španělska, České republiky a Turecka. Cílem jednotlivých setkání byl rozvoj a osvojení si znalostí, schopností a dovedností, jejichž používání v další práci bude mít vliv na osobnostní, společenský a profesní růst knihovníků. Každý z partnerů připravil setkání, které bylo inspirováno těmito třemi údernými zvoláními:

  • Pochlub se! – ukázky klíčových aktivit hostitelské země v oblasti celoživotního vzdělávání.

  • Nauč! – workshopy, semináře či ukázky osvědčených metod a přístupů.

  • Zhlédni! – návštěva míst, která v širším smyslu souvisejí se vzděláváním.

Knihovna města Olomouce předvedla kurz trénování paměti, kurzy informačních technologií pro různé skupiny obyvatel a využívání dětských tematických kufříků pro vzdělávání, zábavu a hlavně soudržnost současné rodiny. Prohlídku historických měst Prahy a Olomouce doplnila návštěva Ruční papírny ve Velkých Losinách, hradu Bouzovazoologické zahrady na Svatém Kopečku, kde jsme pokřtili malého lemura katu krásným jménem Library.

Česko
Česko

Co jsme si odvezli my?

Z Polska to byl projekt Dobrovolnictví v knihovnách, kdy v knihovně pracují mladí lidé ze zahraničí, kteří pomáhají zdarma v knihovně zejména s akcemi pro veřejnost, knihovnickými lekcemi pro mládež či vedou jazykové kurzy pro občany města.

Polsko

Polsko
Polsko

Turecko nabídlo výuku tradičních výtvarných technik – např. malování lidových ornamentů na talířky či oblíbenou metodu EBRU (v angličtině marbling).

Turecko
Turecko

Knihovna na Kanárských ostrovech velice aktivně pracuje se staršími spoluobčany – senioři se s profesionálním lektorem učí uměleckému přednesu romancí (ve Španělsku velice populárního literárního útvaru), se kterým pak vystupují v místní komunitě a ve školách. Populární jsou i interaktivní besedy o hračkách jejich dětství. Snaží se tak vzájemně přiblížit generace. Senioři také účinkují v zábavných scénkách, kterými oživují prohlídky v Muzeu oděvů a řemeslné výroby.

Kanárské ostrovy

Kanárské ostrovy
Kanárské ostrovy

Pracovníci italské knihovny představili projekt věnující se začleňování cizinců do života. Imigrantům z Indie (Sikhům), Srbska a Bosny a Hercegoviny pomáhají jako mediátoři při formálních věcech, např. při vyplňování formulářů, získávání financí či zdravotnické a humanitární pomoci.

Itálie
Itálie

Velmi nás zaujal model finské podpory knihoven státem – kromě každoročního objemu financí věnovaných na rozvoj informačních služeb se řada knihoven postaví či opraví za finance státu. Konsorcium veřejných knihoven (v současnosti má 120 členů) zase dosáhlo na půjčování e-knih za příznivé ceny. Výborně se osvědčilo i vytvoření svazku sedmi veřejných knihoven RUTAKKO NETWORK v oblasti Iisalmi, které mají jednotnou průkazku, společný katalog, metodiku, nákup knih, vzájemnou výměnu knih a vzdělávání.

Finsko
Finsko

Přednáška ředitelky městské knihovny v Dubrovníku se věnovala činnostem knihoven v Chorvatsku v období náletů 1991–1992. Většina knihoven provozovala svoji činnost dále, knihovníci mnohdy riskovali své životy; lidé si chodili nejen pro knížky, ale i teplé lidské slovo, prostě se jen vypovídat. Značně vzrostl počet uživatelů knihoven a vypůjčených knih, objevovali se noví uživatelé z řad vojáků či uprchlíků.

Chorvatsko
Chorvatsko

Jednou ze zajímavých aktivit rakouské knihovny jsou „čtoucí nany“, což jsou většinou dobrovolníci, kteří ve spolupráci s knihovnou připraví zajímavé a věkově vhodné knihy a ve velmi příjemném prostředí dětského oddělení či na přilehlé zahradě čtou nahlas dětem různých věkových kategorií. Tradiční jsou zde i kurzy kreativního psaní – skupinky maximálně patnácti lidí, kteří se pod vedením knihovnice jednou za měsíc na tři hodiny scházejí v knihovně. Začínají psaním na základě přečteného, následuje vlastní krátká povídka na dané téma a pak se směřuje k vlastní tvorbě. Důležitá je komunikace s vedoucí kurzu a také mezi sebou, diskuze o prioritách tvorby i jejím současném poslání.

Rakousko
Rakousko

Jak nás to změnilo?

V naší knihovně jsme zahájili kurzy kreativního psaní a naše výtvarné dílničky si vyzkoušely náměty z Arucasu a Aydinu. Jako mnohem důležitější však vidím zapojení knihovníků na všech pozicích do projektu, což představovalo značnou motivaci pro jejich další práci. Viděli a mohli srovnávat. Dokázali kvalitně zorganizovat vícejazyčné setkání 19 účastníků ze sedmi zemí.

Byli jsme hrdi na náš spolek SKIP, neboť takové pracovní nasazení členů, úspěšné kampaně, řešení aktuálních problémů i schopnost se společně bavit nám zahraniční přátelé záviděli.

Celý projekt dokázal, že jsme moderní knihovna, která obstojí v novém tisíciletí a má veřejnosti v oblasti celoživotního vzdělávání stále co nabídnout. Olomoucká veřejnost včetně našeho zřizovatele si uvědomila, že knihovna patří mezi moderní informační organizace rozšířené po celé Evropě a že její knihovna se v Evropě 21. století neztratí.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny města Olomouce.

Letošní středočeské ocenění Papilio Bibliothecalis patří Aleně Šafránkové

Vyvrcholením programu 5. ročníku SKIPování, který se uskutečnil 6. dubna 2017 v prostorách Pedagogické knihovny J. A. Komenského v Praze (viz podrobněji samostatný článek), se stalo slavnostní předání ocenění Papilio Bibliothecalis, určeného pro knihovnice a knihovníky ve Středočeském kraji.

Tímto oceněním chceme vyjádřit poděkování, vděk a úctu všem těmto knihovníkům, kteří aktivně nejen opečovávají, ale i zvyšují úroveň našeho oboru. Letos Motýlek doputoval k dlouholeté člence SKIP, obětavé účetní a hospodářce Aleně Šafránkové.

Alena Šafránková s cenou Papilio Bibliothecalis
Alena Šafránková s cenou Papilio Bibliothecalis

A. Šafránková se narodila 19. července 1961. Krátce poté, co nastoupila jako účetní do Husovy knihovny v Říčanech, si vzala náš obor za svůj. V roce 1996 vstoupila do SKIP a bezprostředně poté se aktivně zapojila. Členkou SKIP, ale také ochotnou a pracovitou účetní a hospodářkou zůstala i poté, co z říčanské knihovny odešla. Bez její pomoci a odborné rady bychom si často nevěděli rady. Ocenění Papilio Bibliothecalis ji tedy plným právem náleží.

Detail ocenění
Detail ocenění

První fotografie pochází z archivu středočeské regionální organizace SKIP, autorkou druhé je Regina Svobodová z Městské knihovny Mělník.

Jihočeský knihovník roku 2016

Ve středu 15. března 2017 nastala pro jihočeskou regionální organizaci SKIP slavnostní chvíle. V sále Jihočeského muzea v Českých Budějovicích jsme se sešli na vyhlášení ocenění Jihočeský knihovník roku 2016. Vyhlášení se zúčastnilo 55 knihovníků z různých koutů Jihočeského kraje.

Pohled do sálu

Pohled do sálu

Pohled do sálu

Pohled do sálu
Pohled do sálu

Z nominovaných byly oceněny tyto knihovnice:

  • Ing. Jana Bílková z Městské knihovny Mirovice;

  • Růžena Lepšová z Obecní knihovny Benešov nad Černou;

  • Jitka Pořízková z Městské knihovny v Bavorově;

  • Jana Tůmová z Obecní knihovny v Hrdějovicích;

  • Václava Vyhnalová z Městské knihovny Planá nad Lužnicí.

Všechny oceněné knihovnice kromě běžné knihovnické práce pracují aktivně s dětmi a mládeží, pořádají řadu rozmanitých akcí a patří mezi nejaktivnější knihovníky regionu. Ocenění získaly právě za svou záslužnou práci pro knihovnu i pro obce a města.

Ocenění knihovníkům předala předsedkyně jihočeské regionální organizace SKIP Ivana Troupová a radní pro kulturu Jihočeského kraje Pavel Hroch. Oba knihovnicím za jejich práci poděkovali.

Pavel Hroch, oceněné knihovnice a Ivana Troupová
Pavel Hroch, oceněné knihovnice a Ivana Troupová

O přestávce v programu se při malém pohoštění, které připravily členky regionálního výboru, diskutovalo o práci knihovnic, vyměňovaly se zkušenosti a navazovaly kontakty.

Součástí programu byl i seminář Regionální literatura v elektronických zdrojích knihoven. Účastníci si vyslechli přednášky:

  • Kohoutí kříž (Mgr. Ivo Kareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích);

  • Čtení z Písku (Mgr. Věra Matoušová, Prácheňské muzeum v Písku);

  • Šumavské pověsti (Ondřej Fibich);

  • Regionální osobnosti zpracovávané v JVK České Budějovice (Lidmila Švíková, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích).

Seminář byl účastníky kladně hodnocen. V příštím roce na něj navážeme akcí na jiné téma.

Fotografie pocházejí z archivu jihočeské regionální organizace SKIP.

Ústřední knihovnická rada

Prohlášení k situaci v Národní knihovně ČR

V souvislosti s uvedením nového generálního ředitele Národní knihovny ČR do funkce bylo vícekrát konstatováno, že je nezbytné řešit především problémy související s investiční výstavbou a odměňováním pracovníků. Jsme přesvědčeni, že problém Národní knihovny je mnohem hlubší a dotýká se především plnění jejích základních funkcí. V této souvislosti konstatujeme:

  • Národní knihovna nemá dostatek finančních prostředků na nákup nové literatury. V roce 1997 byla konstatována kritická situace Národní knihovny v oblasti financování nákupu literatury do knihovního fondu. Na základě rozhodnutí tehdejšího ministra financí Václava Klause dostává NK od tohoto roku účelovou dotaci na nákup literatury ve výši 15 mil. Kč. Do dnešní doby výše této dotace zůstala beze změny, zatímco inflace stoupla o 40 % a ceny zahraniční literatury se zvýšily ještě razantněji.

  • Národní knihovně chybí skladovací kapacity pro ukládání nových přírůstků. V současné době je v bednách, tj. nepřístupno uživatelům, uloženo cca 400 000 knihovních jednotek. Bedny jsou často uloženy mimo skladovací prostory, tj. v kancelářích, na chodbách či únikových prostorách. Celkově zanedbaný depozitář v Neratovicích je umístěn v blízkosti Spolany Neratovice v zátopové oblasti.

  • Rekonstrukce Klementina probíhá již od roku 2010 a neustále se protahuje. Manažerský přístup k řízení a neustálé střídání ředitelů a návazného managementu Národní knihovny je příčinou neschopnosti instituce připravit a realizovat rozsáhlé investiční akce. Příprava a realizace staveb se neúměrně prodlužuje a prodražuje. Knihovna a její pracovníci působí v trvalém provizoriu, což má především vliv na kvalitu služeb veřejnosti.

  • V roce 2008 Ministerstvo kultury definitivně upustilo od záměru výstavby nové knihovny. Bylo to politické rozhodnutí, které nebylo podloženo odbornými argumenty. Klementinum, hlavní objekt Národní knihovny, má statut národní kulturní památky, z čehož vyplývá, že zde není možnost jakékoliv prostorové expanze. Klementinum není možné plně přizpůsobit požadavkům moderní knihovny 21. století. Statika objektu je narušena a v závěru rekonstrukce bude v Klementinu k dispozici nižší objem knihovních fondů, než tomu bylo v minulosti. Trvalé převážení statisíců knih mezi Klementinem a depozitářem v Hostivaři má negativní vliv na služby veřejnosti a ohrožuje ochranu a systematickou správu knihovních fondů.

  • Česká republika je jednou z mála zemí, které si během své historie nebyly schopny postavit moderní objekt své národní knihovny.

  • Knihovna nemá dostatek finančních prostředků na vazbu periodik a brožovaných knih. Rozsáhlé množství nejnovějších periodik je uloženo v bednách a je nepřístupné uživatelům. Rozsah ochranných vazeb byl v posledních desetiletích redukován na minimum, což má negativní dopady na dlouhodobé uchování uložených knih a časopisů.

  • Rostoucí část nakladatelské produkce je v současné době vydávána v elektronické podobě. Odhaduje se, že od roku 2010 bylo vydáno nejméně 15 000 titulů elektronických knih, v současné době vychází cca 1 690 titulů periodik v elektronické podobě. V Národní knihovně není k dispozici potřebná infrastruktura a personální zajištění, aby elektronické knihy a časopisy byly systematicky shromažďovány, zpracovány, trvale uchovány a zpřístupňovány. Dochází tak k rozsáhlým ztrátám kulturního a vědeckého dědictví.

  • Shromažďování a trvalé uchování digitální vydavatelské produkce není legislativně zajištěno. V současné době je v Poslanecké sněmovně věcně neúplný vládní návrh na změnu legislativy povinného výtisku. Návrh nezahrnuje povinné odevzdávání elektronických periodik.

  • V knihovnách ČR probíhá od poloviny 90. let minulého století digitalizace knihovních fondů. Náklady na digitalizaci dosáhly nejméně 800 mil. Kč. Digitalizováno bylo přibližně 500 000 knihovních jednotek, ale pouze omezená část autorsky volných děl je k dispozici volně na internetu. Nejnovější novela autorského zákona č. 121/2000 umožňuje uzavírání hromadných licenčních smluv na zpřístupnění digitalizovaných knih a časopisů prostřednictvím knihoven.  Národní knihovna ale nemá vybudovanou infrastrukturu, která by umožnila zpřístupnění této části kulturního a vědeckého dědictví.

  • Národní knihovna nemá vybudovanou dostatečnou a certifikovanou infrastrukturu pro trvalé uchování digitalizovaných dokumentů. Podle původního záměru projektu Národní digitální knihovny měla Národní knihovna zajišťovat trvalé uchování pro krajské a další knihovny v rámci ČR. Tato funkce není naplněna. I v tomto případě hrozí ztráta kulturního dědictví.

  • Podstatná část archivních tištěných knihovních fondů je ohrožena rozpadem kyselého papíru, jedná se zejména o novinovou a knižní produkci 19. a počátku 20. století. Národní knihovna nemá vybudované kapacity na odkyselování a záchranu těchto dokumentů. Noviny, knihy, časopisy se rozpadají nebo jsou ohroženy zničením.

  • Zkušenosti knihoven ve světě ukazují, že představy o tom, že je možné plně či alespoň v podstatné míře nahradit tištěné knižní publikace digitální formou, se nenaplňují. V oblasti odborné a vědecké se to týká především humanitních a společenskovědních oborů a celé oblasti beletrie. Se značným objemem tištěné produkce (stagnujícím či pravděpodobně jen mírně klesajícím) je třeba minimálně ve střednědobém výhledu počítat i ve vztahu k dalším kategoriím publikací.

  • Vznik digitálních dokumentů, jejich dynamický růst a jejich rozšíření v celé společnosti je historickým faktem, na který musí všechny národní knihovny aktivně reagovat. Dosavadní poznatky naznačují, že shromažďování, zpracování, trvalé uchování a zpřístupnění digitálních dokumentů pro současné a budoucí generace je odborně, technicky a finančně mimořádně náročné. Je nezbytné hledat nová řešení, vybudovat novou infrastrukturu, i když je zřejmé, že řada problémů není zatím v celosvětovém měřítku vyřešena. Tento fakt musí Ministerstvo kultury reflektovat při rozhodování a financování Národní knihovny.

Všechny výše uvedené problémy mají dlouhodobý charakter, nelze je vyřešit ze dne na den, o situaci Národní knihovny je Ministerstvo kultury průběžně informováno. Východiska jsou zahrnuta ve vládních materiálech Státní kulturní politika na léta 2015 až 2020 a Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017 až 2020, ale reálné řešení stále nepřichází. Stagnace Národní knihovny nemá vliv pouze na přímé služby uživatelům a návštěvníkům, ale dotýká se negativně služeb většiny knihoven v České republice.

Národní knihovna ztrácí v očích knihovníků pozici lídra, pozici, na kterou jsme my, z ostatních knihoven hrdí. Ztrácí svou národní i mezinárodní prestiž. Nenaplňuje roli knihovny, o které víme, že české knihovnictví směřuje správným směrem, knihovny, o kterou je možno se odborně opřít. Je v ní však mnoho zaměstnanců, kteří přes všechny potíže o udržení a rozvoj všech rolí Národní knihovny každodenně bojují. A proto – a to v neposlední řadě, se smutkem vnímáme, jak je promarňován potenciál mnoha odborníků, kteří v knihovně dlouhá léta pracují a odevzdávají jí vše ze svého umu, energie.

V Praze dne 9. 6. 2017

PhDr. Vít Richter v. r.
Předseda Ústřední knihovnické rady ČR
vit.richter@nkp.cz

RNDr. Tomáš Řehák v. r.
Předseda Sdružení knihoven ČR
reditel@mlp.cz

Mgr. Roman Giebisch v. r.
Předseda Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR
roman.giebisch@nkp.cz

Koncepce a strategie

Zapojte se do celosvětové diskuze o budoucnosti knihoven IFLA Global Vision

Knihovny na celém světě musí čelit výzvám, které přináší globalizace a rozvoj informačních technologií. Na konferenci v Athénách konané ve dnech 4. až 5. dubna 2017 byla zahájena celosvětová diskuze o budoucích směrech rozvoje knihoven. Prezidentka IFLA (Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí) Donna Scheederová a generální sekretář IFLA Gerald Leitner vyzvali, aby se do diskuze o budoucnosti zapojili knihovny a knihovníci z celého světa. V uplynulých měsících proběhlo postupně šest regionálních workshopů v Severní Americe, Africe, na Středním východě, v Latinské Americe a Karibiku, v Asii a v Evropě, na kterých se podílelo 178 knihovníků ze 140 zemí. Poslední evropský workshop, kterého se za SKIP zúčastnila RNDr. Lenka Prucková, ředitelka Knihovny města Olomouce, se uskutečnil ve dnech 5. a 6. července 2017 v knihovně Musea del Prado v Madridu.

Anglické logo IFLA Global Vision (zdroj: web IFLA Global Vision Discussion, získáno 26. 7. 2017)
Anglické logo IFLA Global Vision (zdroj: web IFLA Global Vision Discussion, získáno 26. 7. 2017)

České logo IFLA Global Vision (zdroj: Vít Richter, Národní knihovna ČR)
České logo IFLA Global Vision (zdroj: Vít Richter, Národní knihovna ČR)

Cílem těchto setkání bylo zahájit intenzivní diskuzi o budoucnosti knihoven, hledat nové inspirace, motivovat ke změnám a nalézt nové způsoby spolupráce, které umožní pohotově reagovat na problémy a překonávat je. Časový horizont pro budoucnost byl stanoven na příštích pět až patnáct let. Předmětem skupinového braimstormingu jsou tyto hlavní otázky:

  • Jaké jsou základní hodnoty a význam knihoven?
  • Jaké jsou silné stránky knihoven, v čem jsou knihovny výjimečně dobré?
  • Které činnosti by knihovny měly posílit?
  • Které činnosti by knihovny měly utlumit?
  • Na které změny (společenské, kulturní, technologické, enviromentální, v oblasti vzdělávání apod.) by knihovny měly reagovat?
  • Jaké jsou hlavní problémy knihoven?
  • Jaké jsou vaše hlavní profesní výzvy? Na co by měli reagovat pracovníci knihoven?
  • Jak měla vypadat spolupráce knihoven, knihovníků a dalších odborníků při řešení těchto problémů na národní i celosvětové úrovni?
  • Jaké základní charakteristiky by tato spolupráce měla mít?
  • Na co by se měla nejvíce zaměřovat?

Členové IFLA byli vyzváni, aby ve svých zemích iniciovali stejné diskuzní platformy pro různé typy knihoven či skupiny odborníků. Tyto diskuze by měly proběhnout nejpozději do konce září 2017. Pro všechny workshopy byla připravena společná metodika, která zahrnuje příručku pro organizátory i moderátory diskuzí, vizuální prezentaci a další podklady.

Diskuze o budoucnosti knihoven by měla být co nejširší (zdroj: web IFLA Global Vision Discussion, získáno 26. 7. 2017)
Diskuze o budoucnosti knihoven by měla být co nejširší (zdroj: web IFLA Global Vision Discussion, získáno 26. 7. 2017)

Během Světového kongresu IFLA, který se letos – konkrétně ve dnech 19. až 25. srpna 2017 – koná ve Vratislavi, bude otevřen online dotazník, který všem knihovnám a knihovníkům umožní, aby se zapojili do celosvětové diskuze. Výsledky debat a pracovních setkání z jednotlivých zemí a také odpovědi z online dotazníku budou podkladem pro zpracování celosvětové vize IFLA (IFLA Global Vision), která bude zveřejněna počátkem roku 2018.

SKIP na září připravuje několik diskuzních setkání k této vizi a chceme, aby se co nejvíce knihoven a knihovníků z České republiky zapojilo do online debaty. Dotazník bude proto přeložen také do češtiny, abychom umožnili všem vyjádřit svůj názor na budoucnost knihoven. Není to tak dávno, co se v knihovnické komunitě připravovala nová Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017–2020, o které také proběhly diskuze. Bude proto velmi zajímavé konfrontovat české knihovnické priority s globální vizí rozvoje knihoven.

Aktualizace k 28. srpnu 2017: O globální vizi IFLA již bylo zahájeno hlasování. Na webu SKIP je k dispozici i překlad otázek do češtiny. Hlasovat je možné do 30. září 2017.

Aktualizace k 2. říjnu 2017: Možnost hlasovat byla prodloužena do 16. října 2017.

Rozhovor

S Petrem Cestrem o sedmdesátinách Městské knihovny Krnov, ale také o originálních krnovských novoročenkách

Petr Cestr je dlouholetým ředitelem Městské knihovny Krnov. O něm i o aktivitách krnovské knihovny by Vám tento rozhovor měl prozradit něco více. Věděli jste například, že krnovská knihovna vydává neobvyklé ročenky? Že ne? Neváhejte a čtete dál.

Kudy vedla Vaše cesta ke knihovnictví?

Od čtení pod peřinou a pod školní lavicí vedla k barvitým knihkupeckým počátkům v největší královéhradecké prodejně až ke škole života v práci provozního v experimentálně pojatém novém obchodním domě.

A kudy do Městské knihovny Krnov?

Konkursem na místo ředitele v roce 1992, do kterého se mi ani moc nechtělo, nicméně v němž jsem sliboval výrazné změny. To jsem jako adept přicházející zvenku mohl, nebyl jsem svázán s tím, co bylo.

Pokud se nemýlím, krnovská knihovna letos slaví sedmdesáté výročí svého založení. Kdybyste měl jmenovat pět nejvýznamnějších událostí či milníků v její historii, které by to byly?

Byla to nepochybně automatizace provozu v polovině devadesátých let, organizační osamostatnění knihovny, ale zejména generální rekonstrukce v roce 2003, která výrazně proměnila naše možnosti. Byla to také častá setkání s největšími českými spisovateli, a to s těmi živými v pravidelných podvečerech, ale určitě také setkání s živými i mrtvými velikány literatury prostřednictvím knih z produkce vydavatelství Sixty Eight Publishers díky velkorysému daru manželů Škvoreckých – poslali nám prostě vše, co měli. A nedávnou poctou je pro nás také ocenění v roce 2015, kdy jsme za zdolání knihovnické K2 byli vyhlášeni nejlepší knihovnou Moravskoslezského kraje.

Jak letošní knihovní sedmdesátiny oslavíte?

Tím, že budeme ještě aktivnější. Oslavili jsme to již velkoryse pojatým slavnostním podvečerem a ještě mám v plánu nějaké překvapení. Ale to si nechám pro sebe.

Vaše knihovna nabízí mj. i čtení knih ve vybraných autobusech prostřednictvím QR kódů. Mohl byste našim čtenářům tuto službu představit blíže?

Vybereme knihy dostupné na internetu, přičemž dbáme na to, abychom neporušili autorská práva. Z odkazu, který je na webu, vytvoříme QR kód. Ten je pak cestujícím dostupný v autobusech Osoblažské dopravní společnosti. V každém jejich autobusu jsou dva QR kódy a pokaždé je to jiná kniha.

S jakým ohlasem se čtení v autobusech setkává? Dalo by se to např. srovnat se službou Kniha do vlaku?

Zpočátku byl zájem v autobusech veliký, každý měsíc jsme kódy aktualizovali, nyní již zájem poněkud opadl a postačí obměňování jedenkrát za čtvrt roku. Naproti tomu Kniha do vlaku je daleko využívanější od samého počátku. A její dopad je mnohem širší.

Městská knihovna Krnov již řadu let připravuje originální PF, které přibližují tvorbu krnovských autorů. Vzpomenete si, za jakých okolností a kdy vlastně myšlenka na zavedení těchto netradičních přání vznikla?

Ta vznikla před prvními Vánoci v knihovně, kdy se mi nechtělo rozesílat obvyklá PF. Proč nepopřát přátelům knihovny jinak?

Novoročenky Městské knihovny Krnov
Novoročenky Městské knihovny Krnov

Jak vybíráte text a ilustrace, které se objeví na novoročenkách? Neinspirují Vás například literární kavárny, které v knihovně pořádáte?

Vždycky na podzim se dívám na to, co jsme vydali, a vymýšlím, co tu ještě nebylo. Co se hodí k bilancování a nadějím, když končí rok starý a začíná rok nový. Náměty se pohybují od minulosti po vyznání orientovaná do budoucna.

V jakém nákladu novoročenky vycházejí?

Novoročenky vycházejí v nákladu 300 kusů, přičemž každý exemplář je číslován. Jsou to tedy jakési malé bibliofilie. Lidé to sbírají a vracejí se k tomu.

Při jakých příležitostech a komu obvykle novoročenky předáváte? S jakými ohlasy se setkávají?

V adventním období dostávají novoročenky městští zastupitelé, spolupracovníci knihovny, dlouholetí čtenáři. Určitá část nákladu je k dispozici na pultech knihovny, včetně poboček.

Vaše knihovna díky novoročenkám určitým způsobem přispívá i k prohlubování povědomí o místní historii, neboť častým autorem novoročních textů je krnovský kronikář Vladimír Blucha. Spolupracujete s ním i na jiných projektech?

Jedná se o knihy vydané Městem Krnov v tištěné i v digitální podobě. Máme je k dispozici na webových stránkách anebo také na elektronických čtečkách, které půjčujeme našim čtenářům.

Neuvažujete o souborném vydání novoročenek v podobě elektronické knihy?

Tak to nás dosud nenapadlo, ale je to zajímavá myšlenka a určitě se na ni zaměříme.

Jak jste už zmínil, v roce 2015 Vaše knihovna zdolala knihovnickou K2. Existuje podle Vás i nějaký knihovnický Mount Everest, na jehož vrchol by Městská knihovna Krnov měla vystoupit?

Existuje. Být stále lepší. Získat prostor pro nové aktivity. Pokusit se získat nové mladé čtenáře, aby v labyrintu současné doby našli tu správnou cestu ke čtení.

Děkuji za rozhovor !

Autorem fotografie je Jakub Mruz z Městské knihovny Krnov.

Vzdělávání

Středoškolské knihovnické vzdělávání v Táboře aneb Studijní obor Informační služby na Střední odborné škole služeb, obchodu a řemesel v Táboře

Maturitní obor Knihovnictví, resp. Informační služby je vyučován na více než deseti středních školách po celé České republice. Kompletní přehled nabízí portál Národního ústavu ve vzdělávání Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce pod kódem 72-41-M/ 01.

Jihočeští a v hojné míře i středočeští uchazeči o studium humanitně zaměřeného oboru specializovaného na informační a knihovnické služby najdou vhodnou školu v Táboře – jedná se o Střední odbornou školu služeb, obchodu a řemesel Tábor.

Čtyřleté maturitní studium připraví žáky pro činnost v knihovnách, informačních střediscích, knihkupectvích, archivech a dalších institucích, kde je potřeba pracovat s vědeckými, technickými, ekonomickými a sociálními informacemi. V oblasti klíčových dovedností jsou zde rozvíjeny především komunikativní dovednosti a dovednosti využívat informační technologie a práce s informacemi.

Absolventi jsou připraveni pro budoucí uplatnění ve funkcích odborných pracovníků všech typů a druhů knihoven, informačních středisek, archivů a dalších institucí, v kultuře a v oblastech, kde se předpokládá práce s informacemi, znalost cizích jazyků a středoškolské odborné vzdělání. Absolventi čtyřletého oboru, kteří úspěšně vykonali maturitní zkoušku, se mohou ucházet o studium na vyšších odborných školách a vysokých školách a také tak činí. Pokračují ve studiu nejen v oboru informačních služeb, ale také v oblasti historie, archivnictví, pedagogiky, humanitních studií atd. Zároveň si nachází cestu do veřejných i odborných knihoven – buď hned po maturitě, nebo (častěji) po absolvování vysoké školy.

Od školního roku 2017/2018 je pro studenty připraven značně aktualizovaný vzdělávací plán, který vychází z požadavků definovaných v Národní soustavě kvalifikací. Jádrem oboru jsou odborné předměty Knihovnictví, Informační fondy, doplněné předměty Informační systémy a služby, Práce se čtenářem či Dokumentová komunikace. Důraz je kladen i na studium českého jazyka a literatury a výuku cizích jazyků, z nichž studenti skládají maturitní zkoušky. Velkou neznámou je příprava na povinnou maturitu z matematiky, zajištěná zvýšenou dotací vyučovacích hodin. Praktická maturitní zkouška probíhá formou obhajoby závěrečné maturitní práce, přičemž důraz je kladen na část obsahující vykonaný praktický úkol (příprava a provedení kulturně-výchovné akce, lekce informační gramotnosti atd. v reálném prostředí vybrané knihovny či školy).

Nesmírně důležité je propojení teoretické výuky s praktickými zkušenostmi, které studenti získávají nejprve ve druhém ročníku ve školní knihovně a ve třetím ročníku na smluvních pracovištích. Desítky veřejných i odborných knihoven spolupracují se školou při zajišťování průběžné praxe a jejich pracovníci se obětavě podílí na ne vždy vděčném úkolu výchovy budoucích kolegů.

Vedle odborné praxe v informačních pracovištích se studenti účastní řady školních a mimoškolních akcí počínaje odbornými exkurzemi do knihoven, muzeí a archivů a návštěvami knižních veletrhů a konče účastí na akcích partnerů (knižní festival TABOOK, Noc literatury). Studenti si vyzkouší i práci s dětmi při akcích pro rozvoj čtenářství jako je pasování prvňáčků na čtenáře nebo Noc s Andersenem. Pro ilustraci uveďme zprávu studentky Terezy Rathouské z Večerníčkova programu: „Dne 20. 4. 2016 se čtyři studenti IS1 zúčastnili akce pro děti v Městské knihovně v Sezimově Ústí 2. Pro dvacet dětí z druhé třídy připravili program na téma Večerníčky. Jako správní Večerníčci si děti poskládaly novinové čepičky, hrály scénky ze známých pohádek a luštily křížovku – jak jinak než s pohádkovou tematikou. Akce se vydařila a líbila se jak dětem, tak unaveným studentům.“

Večerníčkův program v režii studentek Střední odborné školy služeb, obchodu a řemesel Tábor
Večerníčkův program v režii studentek Střední odborné školy služeb, obchodu a řemesel Tábor

Spojení výuky s praxí se snaží vyučující podporovat i pomocí projektů. Projekt Odborná praxe při vzdělávání v Jihočeském kraji v rámci operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost umožnil ve školním roce 2014/2015 praktický výcvik studentů v oblasti akvizice, katalogizace, propagace knihoven a práce se specifickými skupinami uživatelů, a to pod vedením odborníků z praxe. S problematikou výkonu regionálních funkcí se pak studenti blíže seznámili na dvoudenních workshopech v knihovnách v Havlíčkově Brodě, v Jihlavě, ve Zlíně a v Uherském Hradišti.

Studenti plní úkoly na workshopu v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně
Studenti plní úkoly na workshopu v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně

Velmi pozitivní je nejčerstvější zpráva o schválení žádosti podané v programu Erasmus+, Klíčová aktivita 1 – zahraniční praxe. Dva týdny, které deset studentů stráví ve dvou slovenských knihovnách, bude pro ně i doprovázející vyučující zcela novou zkušeností. Velký dík patří PhDr. Vítu Richterovi, který pomohl s oslovením zahraničních partnerů, a pracovníkům Univerzitnej knižnice v Bratislave a Mestskej knižnice v Bratislave, kteří nesmírně rychle a pozitivně zareagovali. O průběhu projektu a zkušenostech ze slovenských knihoven se studenti rádi podělí na stránkách odborného tisku i při odborných setkáních.

Autorkou fotografií je Daniela Novotná ze Střední odborné škole služeb, obchodu a řemesel v Táboře.

Celostátní akce

Noc literatury aneb Jděte to toho!

Noc literatury považuji za jeden z nejzajímavějších projektů, k němuž se knihovny pomalu připojují a který by mohl mít šanci aspirovat na stejně výrazné postavení, jaké má Noc s Andersenem.

Iniciátorem a hlavním pořadatelem Noci literatury jsou Česká centra, která jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí zřízenou pro celkovou propagaci České republiky v zahraničí.

Literární happening Noc literatury je samostatným projektem Českých center, který vychází z předpokladu, že literatura odráží duchovní atmosféru i hodnotový systém společnosti a jako nástroj vzájemného porozumění a kulturní výměny napomáhá odstraňovat komunikační bariéry.

Záměrem projektu Noc literatury je netradičním způsobem přiblížit veřejnosti současnou evropskou literaturu prostřednictvím série veřejných čtení, která se během jednoho večera uskuteční na atraktivních či běžně nedostupných místech. Trojí atraktivitou projektu, tedy spojením zajímavého textu, neobvyklého místa a originální prezentace, usiluje projekt o vytvoření jedinečného kulturního zážitku pro širokou veřejnost. Už tradičně se projekt uskutečňuje v předvečer zahájení Světa knihy, největšího knižního festivalu v České republice, tedy obvykle ve středu ve druhém květnovém týdnu.

S myšlenkou pořádat Noc literatury přišla Česká centra už v roce 2007, letos v květnu proběhl již 11. ročník a čtení ukázek současné evropské literatury si užilo na tisíce posluchačů. V průběhu minulých let mohli návštěvníci poznat zajímavá místa pražské Letné, Smíchova, Libně, Malé Strany, Dejvic a dalších městských částí. Projekt se rozšířil do dalších zemí a díky spolupráci se SKIP také dalších měst České republiky, kde příležitost účastnit se tohoto ojedinělého projektu dostaly i knihovny.

A jak vlastně probíhá Noc literatury? Čtení probíhají paralelně na všech místech od 18.00 do 23.00, začátky vždy v půlhodinových intervalech, poslední čtení začne ve 22.30. Místa jsou situována blízko sebe, aby jich návštěvníci akce stihli za večer navštívit co nejvíce. V Praze se čte na přibližně na 20 místech, jinde obvykle na čtyřech až pěti místech. Tento model jsme přijali i v České Lípě a Noc literatury dnes patří k našim významným projektům, na který se velmi připravujeme a docela těšíme. Ostatně letos jsme ji uspořádali už popáté!

Noc literatury v České Lípě

Noc literatury v České Lípě

Noc literatury v České Lípě

Noc literatury v České Lípě
Noc literatury v České Lípě

A jak konkrétně se vše připravuje? Na začátku roku se k projektu přihlásíte, někdy na přelomu února a března dorazí z Českých center seznam knih, z nichž se budou ukázky číst a v těsném závěsu i samotné vybrané texty z jednotlivých knih. Ty je třeba rychle přečíst a vybrat ty, které se vám líbí, o nichž se domníváte, že zaujmou. Pak si vyberete předčítače a nakonec místo, kde se bude číst. Zbývá jen propagace, plakáty, informace, pozvánky, e-maily atd. K propagaci lze využít jednotnou grafickou úpravu a podporu z Českých center. Podaří-li se, že předčítač rezonuje s textem i čtecím místem, výsledný efekt bude neobyčejný a zážitek z poslechu mimořádný. Důležité je, aby se jednotlivá čtecí místa nacházela blízko sebe, protože jinak návštěvník nestačí během půl hodiny vyslechnout četbu a dojít na další místo. Je tedy vhodné si vybraná místa prověřit i z hlediska docházkové vzdálenosti (nejlépe pět minut). V uplynulých pěti ročnících jsme v České Lípě takto četli v kavárnách, muzeích, šatlavě, na radnici, v redakci, v jídelně, v galerii, na hradě, ve sklepě i v průjezdu a vždy samozřejmě i v knihovně, kde jsme prostor uspořádali nějak „jinak“. Četli nám amatérští i profesionální divadelníci, známí, přátelé, ale i významné osobnosti, třeba paní starostka. Všechny to vždy moc baví, i když návštěvnost není nikterak bouřlivá. Přece jen jde o čtení, o naslouchání, vnímání, představivost a soustředění. A to jak víme, dá dost práce a ne všichni sdílejí nadšení pro takové aktivity. A právě proto to stojí za to! Jděte do toho!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Česká Lípa.

Redakční poznámka: Jedná se o upravenou verzi příspěvku vydaného ve 2. letošním čísle časopisu SVĚTLIK.

Noc literatury v Plzni

Plzeňská Noc literatury proběhla po úspěšném loňském ročníku již podruhé v režii Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje. Letos přilákala přes tisíc návštěvníků. Ti mohli navštívit šest stanovišť v historických či netradičních lokacích. Na každém stanovišti se mohli setkat se známou osobností, která představila vybraný text současné evropské literatury. Každých třicet minut se četl stejný text, tudíž literární poutník mohl začít na jakémkoliv místě a objevovat místa/texty v libovolném pořadí. Pro snazší rozhodování každý účastník obdržel mapku. Byl tak náležitě připraven vyrazit vstříc literárním dobrodružstvím noční Plzní.

Náš hudební kabinet s historickými freskami rozezněl ředitel plzeňské opery Lumír Olšovský, který představil román Dřevo od švédské spisovatelky Fridy Nilssonové
Náš hudební kabinet s historickými freskami rozezněl ředitel plzeňské opery Lumír Olšovský, který představil román Dřevo od švédské spisovatelky Fridy Nilssonové

Král slam poetry Anatol Svahilec pro jednou upustil od improvizace a uvedl díváky do textu Tango staré gardy, jenž napsal španělský spisovatel Arturo Peréz-Reverte
Král slam poetry Anatol Svahilec pro jednou upustil od improvizace a uvedl díváky do textu Tango staré gardy, jenž napsal španělský spisovatel Arturo Peréz-Reverte

Na plzeňské radnici se mohli diváci zaposlouchat do textu Ukulele Jam od dánského spisovatele Alena Meškovice, v průběhu první poloviny večera v podání Pavla Horvátha, hvězdy FC Viktoria Plzeň
Na plzeňské radnici se mohli diváci zaposlouchat do textu Ukulele Jam od dánského spisovatele Alena Meškovice, v průběhu první poloviny večera v podání Pavla Horvátha, hvězdy FC Viktoria Plzeň

Druhou polovinu večera četl Martin Baxa, první náměstek primátora města Plzně
Druhou polovinu večera četl Martin Baxa, první náměstek primátora města Plzně

Do městského archivu přijel číst moderátor Vlasta Korec – vybral si text Morfium polského spisovatele Szczepana Mardocha
Do městského archivu přijel číst moderátor Vlasta Korec – vybral si text Morfium polského spisovatele Szczepana Mardocha

V knihovně Západočeského muzea v Plzni se četl text z románu Celý Život rakouského autora Roberta Seethalera – představil jej herec Národního divadla Pavel Batěk
V knihovně Západočeského muzea v Plzni se četl text z románu Celý Život rakouského autora Roberta Seethalera – představil jej herec Národního divadla Pavel Batěk

Izraelský spisovatel Amos Oz letos publikoval knihu Jidáš, která zaujala Petra Vizinu z České televize – přijel ji přečíst do jednoho z Loosových interiérů
Izraelský spisovatel Amos Oz letos publikoval knihu Jidáš, která zaujala Petra Vizinu z České televize – přijel ji přečíst do jednoho z Loosových interiérů

Pokud se knihomilcům podařilo navštívit minimálně pět stanovišť Noci literatury, dobrovolníci – Andělé – mapku označili razítkem. Pak už jen stačilo doplnit jméno, kontakt a vhodit ji do boxu v hlavní budově knihovny. Všichni úspěšní účastníci soutěže byli odměněni drobným dárkem od všech partnerů akce a v pátek 12. května 2017 ve 12:05 bylo vylosováno deset šťastlivců, kteří od nás získali bonusové odměny – např. volné vstupenky do Loosových interiérů nebo vstupenky na výjimečný koncert Plzeňské filharmonie. Živý přenos losování jsme vysílali na našem Facebooku.

Nejvytrvalejší diváci, kteří nasbírali razítka z většiny našich stanovišť, se mohli těšit na ceny z losovací soutěže
Nejvytrvalejší diváci, kteří nasbírali razítka z většiny našich stanovišť, se mohli těšit na ceny z losovací soutěže

Dobrovolníci – Andělé

Dobrovolníci – Andělé

Dobrovolníci – Andělé
Dobrovolníci – Andělé

Fotografie pocházejí z archivu Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje.

Pasování prvňáčků na čtenáře v Novém Hrozenkově

Škola, čtení, knihy, knihovna – to je základní myšlenka aktivity, která si získala (a stále získává) velkou oblibu u učitelů, knihovníků, rodičů a především dětí. Ano, mluvím o pasování prvňáčků na čtenáře. Ve škole dostanou prvňáčci za čtení známku a v knihovně za své celoroční snažení přijetí do řádu čtenářského a odměnu v podobě drobných dárečků.

Stejně jako mnoho jiných knihovnic a knihovníků řeším finance a přemýšlím, z jakého koláče ukrojit, abych mohla děti odměnit. Proto velmi vítám projekt SKIP Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka.

Obecní knihovna Nový Hrozenkov se do projektu přihlásila poprvé a získala knihy pro 18 dětí. Při pasování bylo možné využít právě skutečnosti, že tento projekt cílí na rozvoj čtenářských návyků a dovedností již od prvního ročníku školní docházky, a knihou Lapálie v Lampálii z projektu SKIP obohatit dárkové balíčky pro děti.

Slavnostní Pasování prvňáčků na čtenáře se uskutečnilo 29. května 2017. Akce měla u nás premiéru, a tak jsme byli všichni velmi napjati, jak to dopadne.

Královna z kouzelného království knih přečetla slavnostní čtenářský slib, který děti potvrdily svým hlasitým „SLIBUJI“. Rytíř s mečem děvčata a chlapce postupně pasoval na členy řádu čtenářského.

Královna a rytíř z kouzelného království
Královna a rytíř z kouzelného království

Pasování prvňáčků na rytíře řádu čtenářského
Pasování prvňáčků na rytíře řádu čtenářského

Nové rytířky a rytíři řádu čtenářského
Nové rytířky a rytíři řádu čtenářského

Nové rytířky a noví rytíři si odnesli pasovací glejt, knížku Lapálie v Lampálii, záložku do knihy se jménem a nápisem „Už jsem čtenář!“, výtisk Čtyřlístku, roční registraci do knihovny, propisku, brožurku o Novém Hrozenkově a něco na zub.

Kromě žáků první třídy se akce jako hosté zúčastnili i předškoláci z mateřské školy. Ti již nyní vědí, na co se mohou příští rok těšit.

Prvňáčci a předškoláci
Pasování prvňáčků na rytíře řádu čtenářského

Slavnostní ráz podtrhli svou přítomností místostarosta Nového Hrozenkova pan Pavel Jochec a ředitel základní školy Mgr. Igor Haša, kteří k dětem krátce promluvili.

Mgr. Igor Haša, ředitel základní školy
Mgr. Igor Haša, ředitel základní školy

Pavel Jochec, místostarosta Nového Hrozenkova
Pavel Jochec, místostarosta Nového Hrozenkova

Na závěr nás všechny pobavilo divadélko Bublanina ze Vsetína pohádkou Začarovaný les.

Představení divadélka Bublanina
Představení divadélka Bublanina

I děti hrály divadlo
I děti hrály divadlo

Knihovna v Novém Hrozenkově sídlí v krásné, ale prostorově nevyhovující budově v centru obce. Ještě před několika měsíci, když jsem do knihovny nastupovala, se půjčovna nacházela v místnosti o výměře 42 m2 a akce pro děti se zde téměř nekonaly. Po dohodě s paní starostkou a panem místostarostou jsme zprovoznili další místnost, která umožňuje pořádání besed a volnočasových aktivit. Aktuálně je zpracováván projekt na celkovou rekonstrukci knihovny. Pokud vše vyjde a rekonstrukce bude realizována, získá Nový Hrozenkov kulturní stánek, který bude odpovídat nejnovějším trendům. Pasování na čtenáře, besedy pro základní i mateřské školy a obdobné akce přispívají k propagaci knihovny, čtení, vzdělávání a v povědomí občanů se knihovna stává nedílnou součástí života obce.

Na závěr připojuji malý postřeh z letošního pasování prvňáčků: potěšující bylo, že odpoledne po pasování přišli do knihovny dva čerství rytíři řádu čtenářského i se svými staršími sourozenci, kteří do knihovny dříve nechodili...

Fotografie pocházejí z archivu Obecní knihovny Nový Hrozenkov.

Noc literatury v Kutné Hoře

Městská knihovna Kutná Hora letos pořádala Noc literatury pátým rokem. Poprvé ji nevyhlásila na středu, ale na pátek – konala se tedy 12. května 2017. Druhou změnou bylo zkrácení času mezi jednotlivými čteními z původních 60 minut na 45 minut. Obě změny posluchači uvítali, a proto s nimi počítáme i do dalších ročníků. Z minulých let zůstalo dobré víno (děkujeme Vinným sklepům Kutná Hora), krásné prostředí naší knihovny, Galerie středočeského kraje, Hrádku – Českého muzea stříbraDačického domu či slosovatelné podpisové karty. Hlavně však zůstala příjemná atmosféra, skvělí interpreti, nadšení posluchači. Těch bylo na 250 a k naší velké radosti nešetřili chválou.

Jedna z účastnic Noci literatury nám například napsala:

„Dobrý den, chtěla jsem Vám velice poděkovat za skvělý nápad přesunout letos Noc literatury na páteční večer. Již dva roky se marně snažím této skvělé akce zúčastnit, ale kvůli pracovním a rodinným povinnostem se mi v týdnu bohužel nepodařilo čas ušetřit. Skvělý výběr herců doplněný ochutnávkou vína z Kutnohorských sklepů ještě podtrhl úžasný kulturní zážitek.“

Pozitivní ohlasy nechyběly ani na Facebooku, viz například:

Šťastný byl i letošní výběr herců, naše pozvání přijali Ivana Chýlková, Roman Zach, Barbora Valentová a Václav Jílek. Všichni byli milí, usměvaví, ochotní se podepisovat i fotit.

Ivana Chýlková (foto: Jiří D. Dostál)
Ivana Chýlková (foto: Jiří D. Dostál)

Ivana Chýlková (foto: Martina Bičíková, Městská knihovna Kutná Hora)
Ivana Chýlková (foto: Martina Bičíková, Městská knihovna Kutná Hora)

Roman Zach (foto: Jiří D. Dostál)
Roman Zach (foto: Jiří D. Dostál)

Roman Zach (foto: Martina Bičíková, Městská knihovna Kutná Hora)
Roman Zach (foto: Martina Bičíková, Městská knihovna Kutná Hora)

Václav Jílek (foto: Jiří D. Dostál)
Václav Jílek (foto: Jiří D. Dostál)

Václav Jílek (foto: Martina Bičíková, Městská knihovna Kutná Hora)
Václav Jílek (foto: Martina Bičíková, Městská knihovna Kutná Hora)

O tom, že si to u nás hezky užívali, svědčí i facebookový status Václava Jílka z 12. května 2017:

Mimochodem pokud by vás zajímalo, jak se tak skvělí herci na Noc literatury shánějí, věřte, že je to boj. Ale ten boj je každým rokem snazší díky pozitivním referencím čtoucích z minulých let. A že jich bylo! Valerie Zawadská, Rudolf Jelínek, Martina Preissová, Jan Vlasák, Marika Procházková, Miloslav Mejzlík, Veronika Kubařová, Tomáš Juřička, Stanislava Jachnická, Vladimír Kratina, Lucie Kožinová, Oldřich Kříž, Ester Geislerová či Jaromír Nosek. Troufám si tvrdit, že se v Kutné Hoře všem líbilo a že se s nimi v našem městě ještě někdy uvidíme.

Rytířský řád lomnických čtenářů se rozrůstá

knihovně v jihočeské Lomnici nad Lužnicí si – stejně jako knihovníci v ostatních knihovnách – své čtenáře hýčkáme, jak jen to jde. Cestu si k nám hledají všechny věkové kategorie a díky úzkému kontaktu s naší místní školou máme možnost pracovat s nejmenšími dětmi i se staršími dětmi včetně pubescentů.

Důležitou roli hrají návštěvy žáčků první třídy. Jsme staří známí již z dob, kdy k nám chodili na hrátky s mateřinkou. Prvňáčci do naší knihovny během školního roku v rámci projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka oficiálně zavítají čtyřikrát. Během těchto návštěv můžeme postupně sledovat, jak mravenčími krůčky dohání své starší kamarády-čtenáře. Vyvrcholením jejich snažení je slavnostní pasování na rytíře našeho čtenářského řádu v rámci Slavnosti slabikáře. Tento ceremoniál pořádáme pravidelně od roku 2006 kolem poloviny června.

První třída lomnických rytířů z roku 2006
První třída lomnických rytířů z roku 2006

Prvňáčci si s paní učitelkou připraví zhruba dvacetiminutový program, ve kterém nechybí zpěv, divadelní scénka, rytmická cvičení, ale především krátký textík na důkaz čtenářské zdatnosti. Vyvrcholením programu, který bedlivě sledují pozvaní rodiče a prarodiče, je pasování na rytíře stylově knihou (z projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka), kterou současně pyšným žáčkům-čtenářům předáváme. Poslední roky nechybí šerpování a drobné dárečky.

Letošní lomničtí rytíři
Letošní lomničtí rytíři

Letošní lomničtí rytíři s paní učitelkou
Rytíři s paní učitelkou

Všem přítomným v závěru přečte knihovnice text z pamětního listu předaného dětem spolu s knihou:

„Titul tento jest propůjčen pouze hrdinům těm, jež dokázali poraziti nepřítele z nepřátel nejstrašnějších, hrůznou Negramotnici, jež dlouhá léta panovnicí říše Negramotnosti jest a neustále napadá království Vzdělanosti vzkvétající za vlády ctihodné paní Moudrosti.“

Úplný závěr patří slibu našich nových čtenářů. Letos závazný slib za celkem dvacet pasovaných žáčků přečetla zdatná prvňačka. Zvládla to na jedničku podtrženou a podtrhla tak smysl našeho setkání – chuť číst a získávat nový a nový rozhled. Těšíme se na setkání třeba o prázdninách, kdy rádi přivítáme nejen naše rytíře.

Fotografie pocházejí z archivu IKS a Městské knihovny Lomnice nad Lužnicí.

Zakletá obluda a Knížka pro prvňáčka v kuklenské pobočce Knihovny města Hradce Králové

Knížka pro prvňáčka je kouzelný artefakt, díky kterému můžeme každoročně děti vzít do pohádky. Je to vlastně pohádkové platidlo, kterým se náš rytíř může odvděčit dětem. Ptáte se se za co? Za to, že se naučily číst a pak tuhle báječnou dovednost použily k tomu, aby chudáka rytíře vytáhly z pořádné šlamastyky a samy si do pohádkového světa namočily aspoň konečky prstů.

Rytíře hodné sejmutí kletby vybíráme pečlivě. Letos padla volba na rytíře Jana. Jan strávil celá staletí v těle obludné Katly a ve svém osamělém zakletí toužil po příbězích, které dřív tak rád četl. Byly to však právě jeho milované příběhy a knihy, které jej uvrhly do neštěstí. V návalu vzteku totiž utloukl původní Katlu, která mu jeho drahocennou knihu roztrhala na cucky, a tak se sám stal zakletou nevábnou obludou.

Knihovny jsou místem, kde se prolíná svět skutečný se světem příběhů. Vyvolat doupě obludné Katly tak bylo dílem okamžiku. Děti neohroženě přistupovaly k pelechu, kde nestvůra odpočívala, a četly jí pohádku. Každý pěkně kousek, protože – jak určitě víte – pohádka přečtená čerstvými čtenáři má kouzelnou moc.

Děti neohroženě čtou pohádku děsivé Katle
Děti neohroženě čtou pohádku děsivé Katle

Obrovská zelená Katla se naštěstí ani nehnula, jen občas vydala nějaký obludný zvuk. Ten nestvůry vydávají, i když jsou spokojené. Jak se příběh chýlil ke konci, mručela obluda čím dál spokojeněji, až nakonec spíše předla jako velká kočka. Nakonec usnula hojivým spánkem a po probuzení z ní byl zase mladý rytíř, který se dětem odměnil pasováním na čtenáře a Knížkou pro prvňáčka.

Rytíř je vysvobozen a zděšeně se dívá na spoušť, která po něm zbyla
Rytíř je vysvobozen a zděšeně se dívá na spoušť, která po něm zbyla

Děti, které si potěšení z novotou vonící knihy nechaly na později, si sedly kolem rytíře a vysvětlily mu (nebo se o to aspoň pokusily), jak to v dnešním světě chodí, co se nosí, co jsou to mobily a počítače, a on jim na oplátku pověděl o svých časech.

Jménem všech románů, pohádek a básní
Jménem všech románů, pohádek a básní

Ještě jeden šťastně pasovaný a nebojácný čtenář
Ještě jeden šťastně pasovaný a nebojácný čtenář

Rytíř – poté, co ho chlapci poučili, jak funguje auto, motor a mobil – podepisuje dětem čtenářské deníky brkem
Rytíř – poté, co ho chlapci poučili, jak funguje auto, motor a mobil – podepisuje dětem čtenářské deníky brkem

Letos rytíře na naší pobočce v průběhu června vysvobodilo 134 dětí z pěti škol z dalekého i blízkého okolí.

V knihovně se dějí věci úžasné a podivuhodné
V knihovně se dějí věci úžasné a podivuhodné

Poučení, které z letošního předávání Knížky pro prvňáčka odnášíme, je dvojí:

  • Pro děti: Není dobré druhé hned podezřívat z nejhoršího jen proto, že vypadají jinak.

  • Pro knihovníky: Ovládejte se, i když vám někdo zničí vaši oblíbenou a drahou knihu.

Autorkou prvních dvou fotografií je Kateřina Josefová Víšková ze Základní školy Svobodné Dvory, autorkou ostatních snímků pak Markéta Dubnová z Knihovny města Hradce Králové. Další fotografie jsou k dispozici na Rajčeti.

Kniha do vlaku jede

Projekt Kniha do vlaku vznikl v Mikulově v roce 2014 a měl smělé plány: propojit česká nádraží se čtenáři. Volně přístupné knihovničky mají za cíl ozvláštnit prostory hal a čekáren, nabídnout cestujícím bezplatně knihy, které si mohou vzít na cestu nebo si je nechat doma, ale také možnost do těchto polic umístit knihy ze svých zdrojů, jimž chtějí dát druhou šanci.

Půlroční zkušební doba na mikulovském nádraží jasně ukázala, že je tato myšlenka výborná a obavy z vandalismu jsou liché. Začalo se intenzivně vyjednávat s Českými drahami a postupně se objevily knihovničky na čtyřiceti dalších nádražích. Do dnešního dne jich evidujeme přes sedmdesát a neustále přibývají.

Projekt Kniha do vlaku je specifický a jedinečný v tom, že nečerpá žádné dotace a nemá ani jiné finanční zdroje. Zřizovatel musí pouze uzavřít smlouvu o pronájmu s majitelem prostor v nádražní hale, kterými do ledna roku 2017 byly České dráhy, nyní je to Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Všichni zapojení mají zájem zlepšit kulturu cestování, vizáž hal a čekáren. K tomu mohou velkou měrou přispět právě knihovničky.

Ve spolupráci se SŽDC je vypracována mapa stanic, kde je možné knihovničky najít, kde si mohou cestující knihu vzít nebo odložit. Originální mapka, která jistě potěší nejen čtenáře, ale i milovníky vlaků, nádraží a cestování, bude aktualizována každého půl roku.

Mapa zapojených stanic
Mapa zapojených stanic

Knihovny v BruntáleZastávce u Brna umístily knihovničky do informačních center, která jsou spojená jak s autobusovými, tak vlakovými budovami a projekt nazvaly Kniha na cesty. Tímto názvem byly také označeny knihy v polici, která stála přes léto na mikulovském náměstí vedle volně přístupného klavíru. Zákoutí vytvořené v nevyužitém podloubí budovy bývalé restaurace tak nabízelo nevšední zážitky spojené s literaturou a hudbou.

Letošním osvěžením projektu se stala spolupráce s Audiotékou. Ta podpořila náš projekt nabídkou dvou audioknih, které si cestující mohou poslechnout zdarma v aplikaci. Reagujeme tak na nové trendy ve čtení, proto jsme také projekt nazvali Čtěte ušima aneb (Audio)kniha do vlaku.

Novinkou je spolupráce s Audiotékou
Novinkou je spolupráce s Audiotékou

Díky bezmezné aktivitě pracovníků knihoven, které se o knihovničky starají a pravidelně do nich doplňují knihy, nezůstávají police nikdy prázdné. Díky volně dostupným knihám se čtenáři dokonce vracejí do „kamenných knihoven“. Jedna ze čtenářek nám sdělila: „Dřív jsem četla hodně, pak mě pohltila práce, děti a seriály. Nyní jsem si díky knihám, které si beru na nádraží v Mikulově, zase našla cestu k psaným příběhům a do knihovny a je mi moc dobře na duši.“ Jeden z uživatelů napsal, že knihovna na nádraží je jeden z nejlepších nápadů, se kterým se v poslední době setkal.

Městská knihovna Mikulov byla oceněna jako Knihovna roku 2015 právě za významný počin za projekt Kniha do vlaku. Přáli bychom si, aby byla služba půjčování knih bezplatně, bez průkazu a bez otevírací doby standardní na všech nádražích nejen vlakových, ale i autobusových, a to jak v celé České republice, tak i na Slovensku. Bylo by skvělé, kdyby se nám podařilo propojit čtenáře a cestující minimálně v Evropě. Ale to je další cíl projektu, který jede dál...

Z prvňáčků se v Městské knihovně v Humpolci stali písmenkoví rytíři

V lednu 2017 začal v dětském oddělení Městské knihovny v Humpolci tradiční projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, zaměřený na čtenáře z prvních tříd základních škol. Do projektu podporujícího čtenářství, který realizuje SKIP, se v tomto školním roce přihlásilo 44 žáků. Děti se během knihovnických lekcí, které se konaly každý měsíc, dozvídaly, jak se mají chovat ke knížkám a v knihovně, jak být správným čtenářem nebo jak si vybrat knížku. Plnily rovněž související úkoly. Za snahu a šikovnost získaly vždy papírový střípek z helmy rytíře Kiliána.

S živým rytířem se malí čtenáři setkali při závěrečné návštěvě knihovny v úterý 6. června 2017. Děti přicházely ke knihovně za zvuku bubnů. Zaujatě si prohlížely rytíře a vojáky, kteří je vítali před vstupem do knihovního sálu. Prvňáčci přečetli lyrické pohádky z knížek básníka Michala Černíka. Všem přítomným tak dokázali, že číst už umí. Rytíř v brnění a dva jeho vojenští pomocníci vyslechli také přísahu a sliby malých písmenkových rytířů.

Prvňáčci předčítají rytířům
Prvňáčci předčítají rytířům

Dárečky čtenářům předala místostarostka Ing. Lenka Bartáková. Knížky z projektu SKIP děti obdržely z rukou vedoucí knihovny Ludmily Trnkové. Ta jim také popřála mnoho čtenářských úspěchů. Poděkovala také šermířské skupině Sígři za její vystoupení. Připomněla, že velký podíl na čtení mají samozřejmě rodiče a paní učitelky. Děti jim za jejich snahu nezapomněly hlasitě zatleskat.

Vedoucí knihovny předává knížku z projektu SKIP
Vedoucí knihovny předává knížku z projektu SKIP

Rytíř Kilián nakonec děti pozval na malé rytířské klání. Čtenáři zjistili, co se stane s rytířem, který nedodržuje své sliby. Souboj byl přijat s velkým nadšením. Děti z knihovny odcházely s množstvím dárečků a novými zážitky.

Ukázka šermířského souboje v parku před knihovnou
Ukázka šermířského souboje v parku před knihovnou

Autorkou fotografií je Ivana Haslingerová.

Pasování prvňáčků na čtenáře v dětmarovické knihovně

V závěru školního roku jsou prvňáčci slavnostně pasováni na čtenáře. Tento již téměř rituál je určen všem žáčkům, kteří si na konci první třídy osvojí základy čtenářské dovednosti a přichází tuto významnou zkušenost a um oslavit do knihovny, kde jsou podrobeni slavnostnímu aktu pasování na čtenáře. Jedinečný projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka je organizován Klubem dětských knihoven SKIP a jeho cílem je rozvoj čtenářských návyků již od prvního ročníku školní docházky. Hlavními sponzory projektu jsou nakladatelství Triton a SKIP.

Letošní pasování prvňáčků v Místní knihovně Dětmarovice proběhlo v úterý 30. května 2017. Zúčastnilo se jej 26 dětí z první třídy zdejší základní školy.

Za dětmi se svým programem přijela oblíbená spisovatelka dětských knížek Zuzana Pospíšilová. Ta dětem ze svých knížek předčítala, zadávala jim také jazykové hádanky a rébusy. Následně byly jedno po druhém pasovány mečem do řádu čtenářského.

Paní spisovatelka v akci
Paní spisovatelka v akci

Jak se rodí knížka
Jak se rodí knížka

Luštěnky pro děti
Luštěnky pro děti

Výstavka knih Zuzany Pospíšilové
Výstavka knih Zuzany Pospíšilové

Děti si z tohoto slavnostního okamžiku odnesly pasovací listinu s podpisem Z. Pospíšilové, roční registraci zdarma, sladkosti a především knihu – původní českou novinku, která byla napsána a ilustrována a kterou nelze v běžné knihkupecké síti minimálně tři roky koupit. Ve školním roce 2016/2017 je to kniha Lapálie v Lampálii spisovatele Martina Šinkovského a ilustrátora Ticho 762.

Vše je připraveno k pasování
Vše je připraveno k pasování

Pamětní list s knížkou pro prvňáčky
Pamětní list s knížkou pro prvňáčky

Nezbývá než se těšit na tu spoustu nových nadšených čtenářů a popřát jim krásné zážitky s knihami z naší knihovny.

Autorkou fotografií je Alžbeta Jendryščíková z Místní knihovny Dětmarovice.

Redakční poznámka: Jedná se o rozšířenou verzi článku připraveného pro zpravodaj Dětmarovické okénko.

Z ústředních orgánů

Pozvánka na konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2017

Ve dnech 29. až 30. listopadu 2017 se v konferenčním sále Národního archivu v Praze (Archivní 4, Praha 4 – Chodovec) uskuteční již 18. ročník konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě.

Konference je věnována problematice spolupráce archivů, knihoven, muzeí, galerií a památkové péče při využívání informačních a komunikačních technologií pro ochranu a zpřístupnění kulturního dědictví. Pořádají ji SKIP, Národní archiv a Národní knihovna ČR.

Odborné příspěvky je možné přihlašovat do 30. září 2017 – na adresu vit.richter@nkp.cz je třeba zaslat název navrhovaného příspěvku a jeho stručnou anotaci. Program bude zveřejněn v průběhu října 2017, registrovat se můžete již nyní.

Účastnický poplatek ve výši 400 Kč bude vybírán při prezenci před zahájením konference.

Ze zájezdu Perly starobylé Anglie aneb Jak jsme putovali do Anglie a po Anglii

Ve dnech 18. až 23. května 2017 SKIP uspořádal zájezd do Anglie nazvaný Perly starobylé Anglie. Podle předpokládaného programu zájezdu jsme měli navštívit nejen rodiště světoznámého spisovatele Williama Shakespeara, tj. Stratford upon Avon, ale i další krásná místa v Anglii – Canterbury, vodní hrady Leeds a Hever, univerzitní města Oxford a Cambridge, město Bath, hrad Warwick a poslední den před odjezdem Londýn.

Den první čtvrtek 18. května

Putování do Anglie pro naprostou většinu účastníků zájezdu začalo 18. května v 5.45 ráno odjezdem z Prahy směrem na Plzeň, kde přistoupili zbývající účastníci a naše průvodkyně Martina Tycarová.

Cílem prvního dne zájezdu a dlouhé cesty přes Německo a Belgii až na pobřeží Francie byla francouzská vesnice Loon Plage u Dunkerque, ve které byl zajištěn nocleh před přejezdem z Francie do Anglie. Bohužel na dálnici přibližně u německého města Würzburg se stala závažná dopravní nehoda, která uzavřela průjezd dálnicí v našem směru na více než dvě hodiny. Do místa dojezdu jsme se pak dostali ve večerních hodinách a v prudkém dešti, takže zcela promočeni jsme se ubytovali v hotelu Kyriad Dunkerque Sud. Bez ohledu na pozdní ubytování nás druhý den čekal brzký ranní odjezd do přístaviště k přepravě Eurotunelem do Anglie.

Den druhýpátek 19. května

Putování do Anglie pokračovalo krátkým přejezdem do francouzského přístavního města Calais, poté po pasové kontrole bylo našemu autobusu povoleno najetí do vagonů vlaku, kterým jsme se přemístili z Francie do Anglie. Cesta Eurotunelem do anglického města Folkestone trvala něco málo přes půl hodiny; pro mnohé ovšem mohl být pobyt v uzavřeném vlaku, ve kterém se před a za každým vozidlem spustí kovová stěna, trochu deprimující. Eurotunel je dlouhý 50 km, z toho 38 km vede pod mořským dnem Lamanšského průlivu. Jedná se o třetí nejdelší železniční tunel na světě.

První zastávkou na území Anglie bylo opevněné středověké město Canterbury. Canterburské opatství, katedrála a kostel svatého Martina jsou zařazeny do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Canterburská katedrála je místem, kde je pohřben Jindřich IV. a Eduard IV., ale nejznámější je jako místo, kde byl roku 1170 zavražděn Tomáš Becket. Na základě této události se Canterbury stalo významným poutním místem a bylo inspirací pro Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera. Nemocnice svatého Tomáše byla využívána jako ubytovna pro poutníky.

Další zastávkou druhého dne byla prohlídka vodního hradu Leeds s květinovými zahradami a bludištěm. Prvopočátky hradu se oficiálně datují na začátek 12. století. Roku 1278 přešel hrad Leeds do královských rukou Eduarda I. a jeho ženy Eleonory Kastilské. Eleonora byla první anglickou královnou, která toto místo prohlásila za svůj domov. V průběhu dějin byl hrad Leeds určen ovdovělým královnám Anglie. Toto sídlo královny vždy obdržely po smrti svých manželů. Během 150letého období ve středověku se zde zabydlelo celkem šest královen (Eleanora Kastilská, Markéta Francouzská, Izabela Francouzská, Jana Navarrská, Anna Česká, Kateřina z Valois). Roku 1327 hrad po svém manželovi Eduardu II., který byl zavražděn, zdědila královna Izabela. Eduardova vražda byla pravděpodobně odplatou. O šest let dříve se totiž přihodilo, že Izabela přijela do hradu Leeds a žádala o poskytnutí přístřeší. Tehdy se o hrad staral Eduardův sluha, odmítl ji ale vpustit dovnitř a na její družinu zaútočili lučištníci s hořícími šípy. Když se Eduard II. o této události dozvěděl, tak jej to rozhněvalo, nechal hrad obléhat, převzal jej plně pod svoji kontrolu a sluhu ze svých služeb vyhodil. Za dynastie Tudorovců hrad často navštěvoval král Jindřich VIII. společně se svojí první manželkou Kateřinou Aragonskou. O Jindřichu VIII. můžeme mluvit jako o nejslavnějším majiteli hradu. Jindřichův syn, král Eduard VI., přidělil hrad jednomu ze svých dvořanů za jeho věrné služby a oddanost koruně. Od té doby je hrad v soukromém vlastnictví. Byl užíván jako pevnost, vězení i jako víkendové odpočinkové sídlo; bydlely zde různé významné šlechtické rodiny. Přečkal občanskou válku, napoleonské období, další vojenské konflikty. Během druhé světové války zde mělo britské vojsko jedno ze svých center, v němž se vyvíjely a testovaly tajné vojenské technologie.

Dnešní podoba hradu je výsledkem 900 let dlouhého vývoje a mnoha úprav. Všechny části byly postupně ve 20. století rekonstruovány, aby byly zachovány v perfektním stavu i pro další generace. Posledním soukromým vlastníkem zámku byla lady Olive Baillie, která v roce 1974, těsně před svou smrtí, odkázala hrad na věčné časy britskému národu s dodatkem, že o hrad se bude starat dobročinná organizace Leeds Castle Foundation. Od té doby je také přístupný veřejnosti, nedostává však žádnou státní finanční podporu. Ke hradu Leeds patří rozlehlá typicky anglická zahrada, kde kvete plno květin a rostou stromy i keře. V zahradě jsou i velké voliéry, ve kterých zde chovají na sto druhů ohroženého ptactva. Vyznat se v bludišti vážně není legrace, dlouhou dobu můžete bloudit a nenajdete cestu do jeho středu I mne zachránil až pracovník hradu, který si pro mne došel a dovedl mne do středu bludiště, odkud jsem se důmyslně řešeným podzemním východem dostala ven.

Bludiště u hradu Leeds
Bludiště u hradu Leeds

Poslední zastávkou prvního dne v Anglii byl další vodní hrad – Hever. Nachází se ve vesnici Hever poblíž Edenbridge. Mezi lety 1462 a 1539 byl sídlem rodu Boleynů. Své mládí zde strávila například i Anna Boleynová, manželka krále Jindřicha VIII. V roce 1903 učinil chátrání hradu přítrž William Waldorf Astor, jeden z nejbohatších Američanů té doby. Ten se roku 1891 spolu se svou rodinou přestěhoval do Anglie. O dvanáct let později zakoupil hrad Hever a do jeho rekonstrukce investoval nejenom svůj čas, ale i část svých financí. V prostorách hradu je možno vidět jednu z nejlepších sbírek portrétů Tudorovců. Zahrady kolem hradu se rozkládají na cca 125 akrech, jsou zde jak původní zahrady založené původními majiteli hradu, tak i zahrady modernější, např. italská zahrada založená Williamem Waldorfem Astorem se sochami a umělecky sestříhanými keři, stromy a s nejrůznějšími rostlinami. Je zde také zahrada v anglickém stylu s asi čtyřmi tisíci růžemi. Blízko hradu leží 38akrové jezero s kaskádami a fontánami, které slouží k vodní rekreaci a jeho okolí pak k procházkám. V části zahrady je umístěno venkovní pódium a hlediště pro nejrůznější kulturní akce.

Vodní hrad Hever
Vodní hrad Leeds

Ubytováni jsme byli v hotelu Copthorne Hotel Slough Windsor poblíž městečka Windsor. Zde jsme si mohli z nabízených ingrediencí připravit také klasickou anglickou snídani se vším, co k ní patří.

Den třetí – sobota 20. května

V sobotu byla na programu prohlídka nejznámějšího univerzitního města Oxford, prohlídka Avebury a návštěva historického města Bath.

V 8. století byl v Oxfordu založen klášter svaté Frideswidy a první zmínka o něm se objevila už v roce 912. V 10. století se Oxford stal důležitým vojenským hraničním městem. Svatá Frideswida je patronkou města i univerzity. Starobylé městečko je obklopeno překrásnou anglickou přírodou. Nachází se na soutoku mnoha malých říček, které svým spojením vytváří řeku Temži, jež teče dál a rozšiřuje se po celý svůj tok až do Londýna. Význam Oxfordu se projevil i tím, že od Jindřicha II. obdržel privilegia, která obyvatelům města zajišťovala stejná práva, jako měli obyvatelé hlavního města. V té době zde bylo vybudováno mnoho církevních staveb. Ve 13. století začalo vzrůstat napětí mezi městem a univerzitou, které skončilo porobením města a snížením jeho významu. První zmínka o univerzitě pochází z 12. století, nejstaršími univerzitami jsou univerzity založené ve 13. století. Od počátku 20. století Oxford zaznamenal rozvoj tiskařského a nakladatelského průmyslu. Ve 20. letech 20. století došlo založením Morris Motor Company k významné změně struktury ekonomiky. V továrně na jihovýchodním okraji města, kde se hromadně vyráběly automobily, bylo zaměstnáno velké množství obyvatel města a jeho okolí. V 70. letech 20. století zde bylo zaměstnáno asi 20 000 pracovníků, i když v 80. letech došlo ke znatelnému poklesu výroby. Oxford tak má dvě tváře – na západ od Magdalen Bridge je univerzitní část a na východ od něj automobilová část.

Jako návštěvníka centra města mě celkem nepříjemně překvapilo velké množství automobilů, patrových autobusů a lidí zde se pohybujících; vliv přistěhovalců hledajících práci v automobilových závodech, nedávná vlna imigrace z jihovýchodní Asie a rozsáhlá studentská komunita vytvářejí z Oxfordu kosmopolitní a velmi rušné město.

Další zastávkou třetího dne bylo místo Avebury. Kamenný kruh Avebury Stone Circle u vesnice Avebury, vystavěný přibližně v roce 2 500 př. n. l., byl kdysi pravděpodobně náboženským centrem. Jeho stavba trvala téměř pět století. Toto místo je mystické, i když není známo, proč bylo vytvořeno. Je to největší kamenný kruh na světě a zároveň unikátní neolitická památka. Má průměr 427 metrů (zabírá plochu 11,5 ha). Avebury bohužel není tolik známé jako Stonehenge. Je tvořeno obřím prstencem skoro stovky pískovcových pilířů, širokým příkopem a je obehnáno výrazným kruhovým valem. Soustava kruhů je tak rozlehlá, že v jejím středu se dokonce nalézá vesnice se stády ovcí pohybujících se mezi kamennými útvary (mnozí návštěvníci znalí této skutečnosti byli na rozdíl od nás obuti v holínkách). Hlavní obří prstenec v sobě obsahuje ještě další dva menší kruhy a zvláštní kamenné útvary. Kameny nebyly nijak upravovány ani otesávány a jejich váha je okolo 40 tun. Mnohé z kamenů však v 18. století zničili pověrčiví vesničané. Ničení kamenů probíhalo tak, že byly rozpáleny ohněm a následně polity vodou, čímž se narušila jejich struktura a začaly pukat. Menší části kamenů využili jako stavební materiál na stavbu svých obydlí. Zničením kamenů chtěli „pročistit“ pole pro pěstování obilí.

Poslední zastávkou bylo historické město Bath, považované díky jednotnému architektonickému stylu za jedno z nejkrásnějších měst ve Velké Británii. Město samotné založili Římané kolem roku 43 n. l., brzy poté, co se vylodili v Británii. Když objevili místní prameny, zůstali v Bath celých 400 let. Centrem zdejšího náboženského života byly chrám a lázně. Římané opustili Británii před rokem 410 n. l. Město postupně upadalo, lázně se zanesly, budovy se zhroutily a až na spodní patra byly rozebrány na stavební materiál. Prameny tu ale zůstaly, a tak tu kolem roku 1100 vyrostly nové lázně. Ve 13. století už však nikdo netušil, že hluboko pod nánosy půdy jsou ukryty římské bazény a další stavby. Ty byly objeveny až v roce 1775 v rámci nové rozsáhlé přestavby města. Výsledkem archeologických vykopávek v následujících desetiletích se stala rekonstrukce římských lázní a zřízení muzea, které jsme navštívili. Koncem 18. století byly ve městě strženy téměř všechny středověké domy a na jejich místě vznikaly podél plánovitě navržených širokých ulic honosné budovy. Těmito širokými ulicemi však probíhal v době naší návštěvy cyklistický závod, pohyb ulicemi byl omezen a navíc začalo velmi silně pršet. Kvůli silnému dešti jsme si nemohli prohlédnout Pulteney Bridge – most, který je inspirován Pontem Vecchio ve Florencii. Posledním bodem programu před odjezdem z Bathu do místa noclehu, už bez deštníků a pláštěnek, byla prohlídka kruhového náměstí Circus a půlkruhové stavby třiceti domů Royal Crescent, kterou sjednocuje jednotné použití iónských sloupů podle návrhu architektů Johna Wooda st. a Johna Wooda ml.

Bath – kruhové náměstí Circus
Bath – kruhové náměstí Circus

Bath – Royal Crescent
Bath – Royal Crescent

Ubytováni jsme byli v hotelu Ibis Gloucester.

Den čtvrtýneděle 21. května

V neděli bylo naší první zastávkou město Stratford upon Avon, historické městečko s hrázděnými domy a rodiště Williama Shakespeara. Místní kostel Nejsvětější Trojice je také znám pod názvem Shakespearův kostel, a to díky skutečnosti, že zde byl slavný dramatik pokřtěn a pochován. Společně s ním jsou v něm pohřbeny i jeho žena Anne a dcera Susanne. Kostel byl postaven v roce 1210 na základech saského kláštera a je nejstarší budovou ve Stratfordu. Každoročně ho navštíví až 200 000 turistů. Rodný dům Williama Shakespeare se nezachoval.

Stratford upon Avon
Stratford upon Avon

Stratford upon Avon – hrázděné domy
Stratford upon Avon – hrázděné domy

Další zastávkou, a to velmi příjemnou, byl hrad Warwick. Tento středověký hrad se nachází ve stejnojmenném městečku nedaleko Coventry na řece Avon. Byl postaven po roce 1068 na rozkaz Viléma Dobyvatele a následně byl ještě mnohokrát upravován. Jako pevnost byl používán až do 17. století, kdy byl přestavěn na venkovské sídlo. Ve středověku sloužil i jako vězení pro válečné zajatce, během válek růží patřil Richardovi Nevillovi, který na hradě věznil krále Edwarda IV. Od roku 1759 až do roku 1978 byl hrad v soukromém vlastnictví rodiny Grevillů. Od té hrad koupila dnešní společnost Merlin Entertainment, která z hradu udělala přitažlivou turistickou atrakci. Na hradě je několik návštěvních okruhů, které jsou mj. vyzdobeny voskovými figurínami. Na hradě jsme se mohli pohybovat bez omezení. V době naší návštěvy bylo příjemné počasí – uvnitř i venku bylo proto mnoho návštěvníků, především rodin s dětmi.

Hrad Warwick
Hrad Warwick

Expozice na hradě Warwick
Expozice na hradě Warwick

Poslední zastávkou čtvrtého dne bylo druhé nejznámější univerzitní město – Cambridge. Na rozdíl od Oxfordu zde nebylo tak rušno, v ulicích se pohybovali především studenti, kteří si užívali nedělního slunečného dne. Historie města sahá až do dob Římanů. Ti využívali splavnosti řeky Cam, která městem protéká. Od 11. století se ve městě začaly zakládat náboženské řády a roku 1209 sem přišla skupina církevních učenců a studentů, kteří se odtrhli od Oxfordské univerzity. Netrvalo dlouho a založili zde univerzitu vlastní. Její nejstarší kolejí je Peterhouse pocházející z roku 1284. V roce 1446 byla Jindřichem VI. započata výstavba jedné z nejvýraznějších dominant města, kterou je King's College Chapel. V roce 1534 zahájilo ve městě svou činnost jedno z nejvýznamnějších světových nakladatelství Cambridge University Press. Cambridgeskou univerzitu tvoří 31 kolejí, z nichž nejstarší a zároveň nejmenší je již zmíněný Peterhouse a nejmladší je kolej Robinson z roku 1979. Většina z kolejí se nachází v centru města a půdorys těch starších vychází z jejich dřívější svázanosti s církevními institucemi. Budovy koleje jsou většinou rozmístěny kolem nádvoří a představují jedinečnou směsici architektury pokrývající období 600 let – od středověku až po současnost. V Oxfordu ani v Cambridge však nejsou univerzitní prostory přístupny veřejnosti, takže si je lze prohlédnout pouze zvenčí.

Ubytováni jsme byli v hotelu Copthorne Hotel Slough Windsor poblíž městečka Windsor.

Den pátýpondělí 22. května

Pátý den byla na programu prohlídka nejznámějších a nejvýznamnějších pamětihodností Londýna.

Nemohli jsme vynechat budovu parlamentu s věží Big Ben. Jméno Big Ben se sice obvykle používá pro celou hodinovou věž; Big Ben je však ve skutečnosti pouze přezdívka hlavního a největšího zvonu ve věži, který odbíjí celou hodinu. Původní zvon o hmotnosti šestnáct tun byl odlit roku 1856. Vzhledem k tomu, že věž ještě nebyla dokončena, byl umístěn v New Palace Yard, ale vlivem úderů srdce zvonu popraskal. Poté byl znovu odlit zvon o hmotnosti 13,8 tun a ten je používán dodnes. Nový zvon byl na věž instalován roku 1858 spolu s dalšími menšími zvony. Na mostě u věže jsme viděli připravené betonové zátarasy jako opatření proti případnému dalšímu teroristickému útoku.

Londýn – Big Ben
Londýn – Big Ben

Westminsterské opatství je chrám anglikánské církve ve stavebním tvaru katedrály, postavený převážně v gotickém slohu, nacházející se v londýnském obvodu Westminster, nedaleko od Westminsterského paláce. Je tradičním místem korunovací, svateb a místem posledního odpočinku anglických panovníků. Opatství nechal v letech 1045 až 1050 postavit král Eduard III. Vyznavač. Jeho stavba započala poté, co král nedodržel slib vykonat pouť do Říma. Chrám byl vysvěcen 28. prosince 1065, týden před královou smrtí. Do 19. století bylo opatství třetím centrem vzdělanosti v Anglii po Oxfordu a Cambridgi.

Buckinghamský palác jsme si prohlédli pouze přes oplocení a brány paláce, ale zhlédli jsme ceremoniál střídání královských gard, které probíhá pod důsledným dohledem policie.

Prošli jsme Piccadily Circus (významný londýnský dopravní uzel, známý spíše neonovými reklamami), oblast Soho a na Trafalgarském náměstí, v jehož centru stojí Nelsonův sloup, obklopen fontánami a čtyřmi obrovskými bronzovými sochami lvů, jsme „dostali“ osobní volno, které mohl využít každý z účastníků podle svého zájmu. Já jsem si s dcerou a partnerem prohlédla Národní galerii, která je přímo na Trafalgarském náměstí.

Londýn – oblast Soho
Londýn – oblast Soho

Londýn – Trafalgarské náměstí
Londýn – Trafalgarské náměstí

Sraz všech účastníků před odjezdem byl u Londýnského oka (London Eye), označovaného také jako Kolo tisíciletí. To je od roku 1999 největším vyhlídkovým kolem v Evropě (do roku 2006 mu patřilo i celosvětové prvenství). Je vysoké 135 m. Kolo bylo slavnostně otevřeno 31. prosince 1999, ale až do května 2000 nebylo z technických důvodů zpřístupněno pro veřejnost. Z českého pohledu může být zajímavé, že lité ocelové části, jako jsou hlavní hřídel, její závěsy a klouby konstrukce, byly vyrobeny českou firmou Škoda.

Londýnské oko
Londýnské oko

Po dvacáté hodině jsme nastoupili do autobusu a vydali se na dlouhou noční cestu domů. Na zpáteční cestě jsme opět absolvovali pasovou kontrolu, projeli jsme Eurotunelem v celokovovém vlaku a přes Francii, Belgii a Německo jsme již šestý den (v úterý 23. května) docestovali odpoledne do Plzně a dále pak Prahy. Za šest dnů jsme autobusem ujeli více než 3 200 km, a to včetně dvou padesátikilometrových cest Eurotunelem.

SKIP vyhlašuje autorskou soutěž pro spisovatele a ilustrátory dětských knih

SKIP v rámci 10. ročníku projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka vyhlašuje autorskou soutěž pro spisovatele a ilustrátory dětských knih.

Projekt probíhá v českých knihovnách již od roku 2008/2009. Jeho cílem je podporovat rozvoj četby a čtenářské gramotnosti dětí, podchytit zájem o čtení a vyhledávání informací hned od prvních měsíců školní docházky. Ti, kteří projdou projektem úspěšně, dostanou na konci školního roku jako projev uznání bezplatně knížku, která je vytvořena speciálně pro ně a nedá se koupit v běžné knihkupecké síti. Autory dosavadních knížek pro prvňáčka jsou renomovaní čeští spisovatelé Ivona Březinová, Jiří Kahoun, Daniela Krolupperová, Miloš Kratochvíl, Radek Malý, Magdalena Wagnerová, Jiří Žáček, Klára Smolíková a Martin Šinkovský a ilustrátoři Vlasta Baránková, Jiří Fixl, Eva Sýkorová-Pekárková, Renáta Fučíková, Alžběta Skálová, Pavel Sivko, Vhrsti, Bára Buchalová a TICHO 762. Na vydání knížky spolupracuje SKIP s projektem Čtení pomáhá a s majitelem nakladatelství Triton MUDr. Stanislavem Juhaňákem.

Cílem soutěže je získat kvalitní díla pro vydání Knížky pro prvňáčka v roce 2018, popř. v letech dalších. Soutěž probíhá od 24. dubna do 31. července 2017 a je otevřená všem spisovatelům a ilustrátorům, kteří vyhoví stanoveným kritériím. Dílo musí být dosud nepublikované a smluvně nevázané v jiném vydavatelství. Po jazykové, literární a výtvarné stránce musí být text a obraz přiměřený dovednostem začínajících čtenářů, po obsahové stránce musí být vhodný pro děti ve věku sedmi až osmi let. Porota bude rovněž hodnotit poetičnost, hravost, etický přínos, autorský nápad aj. Spisovatel a ilustrátor, které vybere odborná porota SKIP, budou vyzváni k dopracování své knihy. Vítězný text bude vydán nakladatelstvím Triton jako ilustrovaná Knížka pro prvňáčka v dubnu 2018 v minimálním nákladu 30 000 výtisků.

Další podrobnosti včetně pravidel soutěže jsou k dispozici na webu SKIP.

Ze zasedání výkonného výboru SKIP a jeho předsednictva za období duben až červen 2017

Od dubna do června 2017 se uskutečnila celkem tři zasedání – v dubnu zasedání výkonného výboru SKIP a v květnu a červnu zasedání jeho předsednictva. Níže najdete nejdůležitější body z jednotlivých jednání.

10. 4. 2017

  • S novou grafickou úpravou byla ve formátu PDF vydána Výroční zpráva SKIP ČR 2016.
  • Výkonný výbor (VV) SKIP byl seznámen se Zprávou o hospodaření VV SKIP, Zprávou o hospodaření SKIP za rok 2016, daňovým přiznáním SKIP za rok 2016 a přílohou k účetní závěrce. Zprávy o hospodaření a příloha k účetní závěrce byly schváleny předsednictvem.
  • VV SKIP schválil předložený rozpočet SKIP na rok 2017.
  • VV SKIP vyjádřil poděkování Aleně Kvasničkové a všem hospodářkám v regionech.
  • Bylo konstatováno, že elektronická evidence tržeb se bohužel týká i některých knihoven.
  • Na jednání byly předneseny informace o aktuální situaci týkající se novely knihovního a autorského zákona, Katalogu prací a rovněž Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků.
  • Byly připomenuty akce SKIP, které již v roce 2017 proběhly (Březen měsíc čtenářů, Čtenář roku, Noc s Andersenem atd.) a které proběhnou v nejbližších měsících (Kamarádka knihovna, Světový den knihy a autorských práv, OKnA 2017, celostátní setkání knihovnických seniorů atd.). Zároveň se již připravují podzimní aktivity (Týden knihoven, vyhlášení cen Knihovna roku, Městská knihovna roku a MARK 2017).
  • Tématem Týdne knihoven 2017 bude práce v knihovnách s předškolními dětmi a jejich rodiči, vyjde metodika (zvláštní číslo Bulletinu SKIP) a uskuteční se seminář jako příprava projektu Bookstart, který bude zahájen v březnu 2018.
  • Zároveň se již VV SKIP zamýšlí nad Týdnem knihoven 2018, který by měl být věnován 100. výročí založení republiky.

10. 5. 2017

  • Projekt Bookstart by mohl být novou a velmi zajímavou aktivitou SKIP. Je s tím však spojeno mnoho práce a vyjednávání. Měl by být spuštěn v březnu 2018 jako součást Března měsíce čtenářů. Je nutné zajistit financování a velkého sponzora.
  • SKIP pro své aktivity potřebuje získávat atraktivní partnery.
  • Hlavním bodem jednání předsednictva byla oslava 100. výročí založení republiky a 100. výročí prvního knihovnického zákona. Na základě rozhodnutí VV SKIP z 10. 4. 2017 bude hlavním projektem oslav obou výročí v rámci SKIP projekt Bibliotheca – res publica. Knihovna – věc veřejná navržený skupinou pro komunitní knihovny. Mělo by jít o cyklus cca čtrnácti panelových diskusí (seminářů, kulatých stolů apod.). Akce proběhnou v letech 2018 až 2019.

21. 6. 2017

  • Právě proběhl knihovnický zájezd po knihovnách ve Slovinsku. Akce se především díky předsedovi SKIP mimořádně vydařila. Ukazuje se, že červnový termín zájezdu více vyhovuje než tradiční termín říjnový.
  • Pokračují přípravy projektu Bookstart. Pracovní skupina připravuje texty a hledá partnery.
  • Výjezdní zasedání VV SKIP proběhne ve dnech 8. až 9. 11. 2017 v Knihovně Jiřího Mahena v Brně. Předsednictvo již sestavuje program.
  • Byly vyhlášeny další ročníky soutěží Městská knihovna roku 2017MARK 2017.

Z odborných orgánů

Jak je důležité vsadit na dobrou propagaci aneb Velikonoční jarmark v Klementinu trochu jinak

Dne 11. dubna 2017 se na hlavním nádvoří Klementina konal velikonoční jarmark. Prodejní stany se po ránu naplnily výrobky osmi členek Klubu tvořivých knihovníků, pracovnic Národní knihovny ČR i pracovnic chráněné dílny PROSAZ. Ty na stoly vyložily různá přáníčka, keramiku, kraslice, levandulové pytlíčky, korkové a proutěné drobnosti a pro parádnice originální šperky – kovové, korálkové i papírové tvořené technikou origami, patchworkové a šité výrobky barevné i v přírodních barvách. Na konstrukci stanů zavěsily obrázky a další maličkosti s velikonoční tematikou. Nechyběl ani každoroční charitativní prodej výrobků pro Nadační fond Klíček.

Papírové šperky Marcely Buřilové tvořené technikou origami (foto: Alena Volková Balvínová, Klub tvořivých knihovníků)
Papírové šperky Marcely Buřilové tvořené technikou origami (foto: Alena Volková Balvínová, Klub tvořivých knihovníků)

Velikonoční dekorace Vladimíry Sodomkové (foto: Alena Volková Balvínová, Klub tvořivých knihovníků)
Velikonoční dekorace Vladimíry Sodomkové (foto: Alena Volková Balvínová, Klub tvořivých knihovníků)

Nejen keramické výrobky Aleny Volkové Balvínové (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Nejen keramické výrobky Aleny Volkové Balvínové (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Korálkové kraslice Markéty Jiříčkové (foto: Alena Volková Balvínová, Klub tvořivých knihovníků)
Korálkové kraslice Markéty Jiříčkové (foto: Alena Volková Balvínová, Klub tvořivých knihovníků)

Nabídka výrobků pracovnic Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Nabídka výrobků pracovnic Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Prodej výrobků chráněné dílny PROSAZ (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Prodej výrobků chráněné dílny PROSAZ (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Šité hračky z chráněné dílny PROSAZ (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Šité hračky z chráněné dílny PROSAZ (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Zveřejněný plakát sliboval vedle klasického jarmarku i bazar knih a bezplatnou prohlídku Zrcadlové kaple Klementina. Nezvykle pro nás se nádvoří rychle plnilo návštěvníky. Jedni manželé nám řekli, že zprávu o nás viděli v televizi, a tak hned přispěchali. Později jsem se dověděla, že zprávička o jarmarku byla uvedena i v deníku Metro. O jarmarku mimochodem informoval i rozhlas.

Plakát k velikonočnímu jarmarku (zdroj: Národní knihovna ČR)
Plakát k velikonočnímu jarmarku (zdroj: Národní knihovna ČR)

Samozřejmě nás zájem kupujících potěšil, ale hlavním lákadlem jarmarku byly tentokrát určitě knižní bazar a bezplatná prohlídka Zrcadlové kaple, kam většinu návštěvníků zahnala nejen zvědavost, ale i vrtkavé počasí a chladno po nezvykle teplých dnech.

Zrcadlová kaple (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Zrcadlová kaple (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Velký zájem byl o knižní bazar (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Velký zájem byl o knižní bazar (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Vedle knižního bazaru se konal i prodej publikací Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Vedle knižního bazaru se konal i prodej publikací Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Pracovnice Oddělení PR a marketingu Národní knihovny ČR pro nás – účastníky jarmarku – každoročně zajišťují výborné podmínky. Co vše je ale za dobrou propagací a jak se zajistí, aby na takovou akci přišli návštěvníci, to vlastně my účastníci většinou vůbec nevíme. Letos se to povedlo obzvláště skvěle. Proto jsem se obrátila na Oddělení PR s dotazem, co vše pro propagaci akce dělali. Vedoucí oddělení paní Irena Maňáková mi to prozradila:

„Vánoční a velikonoční jarmark pořádá Národní knihovna každoročně. Jedná se již o tradiční akce, které se snažíme každým dalším ročníkem něčím ozvláštnit, abychom na charitativní prodej přilákali co nejvíce zájemců. V minulosti to byla například prohlídka Zrcadlové kaple, koncert dětských sborů v klementinské kapli, kam byl volný vstup, a pro letošní rok jsme zařadili bazar knih coby jakéhosi předskokana nového podzimního projektu Národní knihovny. Nakonec jsme vedle knih nabízeli také vinylové desky, o které byl rovněž velký zájem.

Prezentace novinek jarmarku proběhla vydáním tiskové zprávy, kterou jsme rozeslali na náš tradiční seznam novinářů, prezentace na webových stránkách, sociálních sítích a samozřejmě umístěním plakátů v areálu Klementina, dále jsme oslovili novináře individuálně a představili jim novinku jarmarku, která je nadchla. Tím jsme vyvolali zájem médií. Dohodli jsme se také na živém vstupu České televize do vysílání, což má vždy velký dopad na návštěvnost našich akcí. Živé vstupy České televize jsou osvědčeným nástrojem pro propagace akcí Národní knihovny. Je možná dobré zmínit, že pro takové natáčení je třeba „vymyslet“ celý vstup tak, aby byl pro Českou televizi zajímavý, tedy aby byl informačně hodnotný, protože takový vstup může trvat pět minut, ale také klidně devět či deset, podle toho, kolik je ve studiu témat a času. Proto je důležité vědět, že téma je natolik hodnotné, že na tak dlouhou dobu vystačí, mít respondenta, který je výřečný, dále je třeba mít něco zajímavého pro kameramana, aby nemusel zabírat pouze respondenty, podmínek je celá řada. Pokud víme, že je všechny splníme, ozveme se České televizi sami, případně zavolá paní redaktorka s tím, že ji téma zaujalo a probereme, zda má štáb přijet či nikoliv. Zde si může někdo říct, proč trošku nemlžit, klidně jim lze slíbit něco, co se nedá splnit, však ono by to nějak dopadlo, hlavně, že budeme v televizi. Tento postup nedoporučuji. Vztahy mezi pracovníky tiskového oddělení a médii by měly být založeny na důvěře, a pokud jednou novináře zklamete či podvedete, je velmi těžké důvěru získat zpět a v době sociálních médií se špatná reputace šíří rychlostí blesku.“

Vítání jara (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Vítání jara (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Hlavní projekty Klubu dětských knihoven Karlovarského kraje

Klub dětských knihoven Karlovarského kraje (dále KDK KV či Klubko) má v současné době 21 členských knihoven. Za poslední dva roky jejich počet vzrostl o pět nových členů, což lze vnímat jako pozitivní trend.

Jednotliví členové KDK KV se pravidelně zapojují do všech celostátních projektů vyhlašovaných SKIP, především Klubem dětských knihoven. Patří mezi ně tradiční Noc s Andersenem, projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, anketa Suk – čteme všichni, Den pro dětskou knihu, Kamarádka knihovna či Kde končí svět.

Členové KDK KV se zapojují i do regionálních aktivit. Letos v únoru se konal již 3. ročník úspěšného projektu Nekoktám, čtu!, v květnu pak 11. ročník tradičních Her bez hranic a v listopadu nás čeká 3. ročník vzdělávacího semináře pro dětské knihovníky nazvaný Knihovníci sobě! Níže jsou tyto aktivity popsány podrobněji.

Hry bez hranic aneb Knihovnice dětem

Projekt Hry bez hranic je realizován již od roku 2007, a to za finanční podpory Ministerstva kultury a SKIP. Cílem projektu je podpořit čtenářství, rozšířit znalosti dětí o našem regionu a propagovat práci dětských oddělení veřejných knihoven v Karlovarském kraji. Podstatné je pro nás také setkávání dětí z různých knihoven v regionu a jejich vzájemná komunikace nejen o literatuře. Této akce se průměrně účastní patnáct členských knihoven.

S ohledem na skutečnost, že v roce 2016 se uskutečnil 10. ročník setkání, lze s uspokojením konstatovat, že projekt je úspěšný a je pevně usazen v pravidelných aktivitách knihoven v kraji. Při organizaci i realizaci uplynulých ročníků vyvstaly mnohé náročné úkoly a situace, které bylo třeba (často velmi operativně) řešit. To přineslo nové zkušenosti a poučení.

Organizace každého ročníku je velmi náročná, neboť se koná vždy v jiném městě či obci. Přípravy, na nichž se největší měrou podílí knihovna v místě konání, probíhají již několik měsíců před samotnou akcí. Je třeba promyslet tematické zaměření a zajistit nejen zázemí pro všechna soutěžící družstva, ale také oslovit řadu potenciálních sponzorů. Díky jejich finančním i materiálním darům získávají všichni aktéři soutěže za svou snahu rozličné dárky a ocenění. Na přípravách a zajištění soutěžních stanovišť, kterých je v průměru deset, se obvykle podílí členové Klubka.

Každá účastnící se knihovna sestaví z řad dětských čtenářů čtyřčlenné soutěžní týmy. Výběr členů družstva je ovlivněn věkem dětí (od sedmi do čtrnácti let) a aktivním čtenářstvím. Je nutno vyzdvihnout práci knihovnic z jednotlivých knihoven. Své týmy připravují doslova od A do Z. Společně s dětmi tvoří tematicky laděné kostýmy, „bojový“ pokřik, erbovní znaky své knihovny a také studují literaturu k tématu.

Téma jednotlivých ročníků je vždy přizpůsobeno místu konání s ohledem na regionální významnost daného města či obce. Skladba soutěžních úkolů je rozličná – od informačních a čtenářských dovedností přes zeměpisné a dějepisné znalosti o regionu až po sportovní a výtvarné aktivity. Soutěže družstev se konají v dopoledních hodinách. Na odpoledne – v čase před vyhlášením výsledků – je připraven bohatý doprovodný program. Opět záleží na místě konání. Děti mohou navštívit například památky (muzea, hrady, expozice) nebo zhlédnout divadelní, hudební či kulturní představení.

U příležitosti konání 10. ročníku tohoto projektu byla v roce 2010 v nákladu 47 ks vydána brožura 10 let Her bez hranic aneb Knihovníci dětem. Výdaje na grafické zpracování brožury a tisk byly hrazeny z grantu Ministerstva kultury ČR.

Letošní 11. ročník se konal 20. května v Nejdku. Organizátorem byla zdejší městská knihovna, která vybrala i téma – Setkání národů. Knihovna získala bohatou finanční podporu od Města Nejdek i dalších místních sponzorů a samozřejmě i štědrý příspěvek z grantu Ministerstva kultury ČR a SKIP.

Dějištěm soutěže se stala lesní naučná stezka Křížová cesta.

Na nejdeckém náměstí se během slavnostního zahájení představilo patnáct soutěžních týmů. Diváky oslnily nejen pestrobarevnými kostýmy národů celého světa, ale i krátkým vystoupením. Zazněly pokřiky v národních jazycích nebo písně. Některé týmy si připravily také tanec. Všechny účastníky přivítal starosta města Nejdku Ing. Lubomír Vítek, knihovnice z Městské knihovny Nejdek Jana Vítková a Vladimíra Satýnková a předsedkyně Klubka Klára Rozsypalová.

Následoval rozchod na jednotlivá soutěžní stanoviště. Týmy plnily řadu úkolů. Kromě literárních a regionálních otázek musely prokázat například znalosti jazyků, národních kuchyní a českých i světových sportovců. Na „jazykovém“ stanovišti bylo úkolem poznat jazyk podle zvukové nahrávky. Na stanovišti „národních kuchyní“ měl každý k obrázku jídla přiřadit zemi, ze které pokrm pochází. Nechyběly ani aktivity zaměřené na sportovní a výtvarné dovednosti. Každý tým podle zadané fotografie vytvořil z česané příze (která se v Nejdku zpracovává) koláž významné kulturní památky svého města.

Oběd pro všechny účastníky byl zajištěn v místní školní jídelně. Ještě před vyhlášením výsledků soutěže skupina Cesta rytmu připravila interaktivní hudební program. Děti měly možnost slyšet africké rytmy a samy si zatančit a vyzkoušet hru na tradiční nástroje. Před třetí hodinou odpolední byly hry ukončeny a slavnostně předány ceny. V anketě o nejzdařilejší kostým se nejvíce líbili soutěžící z knihoven ve Františkových Lázních (Keňa), Chodově (Mexiko) a Lokti (Turecko). V hlavní soutěži se na první místě umístila Městská knihovna Nová Role (Skotsko), druhé místo patřilo Městské knihovně Nejdek (Česká republika) a třetí místo Městské knihovně Horní Slavkov (Brazílie).

Hry bez hranic v Nejdku

Hry bez hranic v Nejdku

Hry bez hranic v Nejdku
Hry bez hranic v Nejdku

V roce 2018 se setkání dětských čtenářů a knihovníků uskuteční v Sokolově.

Nekoktám, čtu!

Soutěž dětských čtenářů knihoven Nekoktám, čtu! je dalším úspěšným projektem Klubka. V únoru 2017 proběhl 3. ročník, a to opět ve dvou kolech – místních (v jednotlivých přihlášených knihovnách) a dále v krajském kole. Smysl a cíle projektu lze vymezit do dvou oblastí (veřejné knihovny a dětské čtenářství). Z hlediska knihoven je hlavním cílem projektu propagace činnosti knihoven, podpora aktivní spolupráce knihoven Karlovarského kraje, zvláště v oblasti inovace aktivit dětských oddělení veřejných knihoven, a v neposlední řadě také posílení spolupráce se základními školami v regionech Karlovarského kraje. Z hlediska dětského čtenářství je projekt zaměřen na rozvoj a podporu čtení, propagaci hlasitého čtení na veřejnosti a představení zajímavých nových titulů dětské literatury dětským čtenářům.

Letos bylo zapojeno patnáct knihoven regionu, kde v průběhu měsíců ledna a února proběhla místní kola soutěže. Soutěž byla vyhlášena pro žáky čtvrtých a pátých tříd základních škol. Vítěz místního kola v jednotlivých knihovnách v každé z kategorií postoupil do krajského kola.

Krajské knihovně Karlovy Vary se tak 19. února 2017 utkali nejlepší čtenáři z patnácti měst našeho kraje. Úkolem každého soutěžícího bylo přečíst před porotou a diváky vybraný text z knihy. Čtyřčlenná porota následně výkon soutěžícího ohodnotila podle předem stanovených kritérií. Mezi základní kritéria patřila plynulost projevu, správná výslovnost, intonace a hlasitost. Důležitým prvkem hodnocení bylo také porozumění textu. Po přečtení ukázky proto soutěžící odpovídal na dvě otázky, které mu položila porota.

Pro oceněné děti byly připraveny lákavé odměny zakoupené díky finančnímu příspěvku Ministerstva kultury ČR a SKIP ČR. Všichni účastníci soutěže získali jako upomínku placku s logem soutěže. Protože projekt u partnerských základních škol, široké veřejnosti i zapojených knihoven sklidil velmi pozitivní ohlas, na rok 2018 je plánován 4. ročník.

Nekoktám, čtu!

Nekoktám, čtu!

Nekoktám, čtu!

Nekoktám, čtu!
Nekoktám, čtu!

Knihovníci sobě!

V listopadu 2015 se podařilo úspěšně realizovat 1. ročník semináře pro dětské knihovníky s názvem Knihovníci sobě. Byl zaměřen na lekce informačního vzdělávání pro žáky 2. stupně základních škol. V teoretické části byly představeny výsledky průzkumu stavu informačního vzdělávání v našem kraji z roku 2014. Úvodní přednáška zahrnovala teoretická východiska k problematice informačního vzdělávání. Dále byly představeny databáze a další zdroje, v nichž lze hledat inspiraci. V praktické části bylo formou workshopu prezentováno sedm modelových lekcí informačního vzdělávání. Účastníci si lekce vyzkoušeli na „vlastní kůži“ a získali cenné metodické rady. Lektory jednotlivých workshopů byli tři členové KDK KV (z Městské knihovny Chodov, Městské knihovny Loket a Obecní knihovny Královské Poříčí) a dvě knihovnice z jiných krajů (Jana Hrbková z Městské knihovny Louny a Edita Vaníčková-Makosová z knihovny Gymnázia Příbram). Semináře se účastnilo 46 knihovnic oddělení pro děti z Karlovarského kraje a celá akce byla hodnocena jako přínosná a potřebná.

Knihovníci sobě! 2015

Knihovníci sobě! 2015
Knihovníci sobě! 2015

2. ročník se konal 23. listopadu 2016 a byl zaměřen na dlouhodobé i krátkodobé projekty v oddělení pro děti. V dopolední části semináře byly prezentovány společné projekty KDK KV (Hry bez hranic aneb Knihovníci dětem, Nekoktám, čtu!, Kde končí svět), dále pak přihlášené příspěvky jednotlivých knihoven. Krajská knihovna Karlovy Vary představila zkušenost s příměstským táborem, Městská knihovna Ostrov prezentovala soutěž s využitím moderních informačních technologií IQ Race, Obecní knihovna Královské Poříčí a Městská knihovna Karlovy Vary zkušenosti s projektem Výměnné knihovnice, Městská knihovna Loket představila své projekty Vstup do Librínie jen s pasem! a Knížka pro prvňáčka jinak. Jako hosté vystoupili se svými příspěvky Tomáš Pipota z Městské knihovny Dobříš a Vladimír Kraft z Městské knihovny Litvínov. V odpoledním části semináře měli účastníci možnost formou „kulatých stolů“ komunikovat s tvůrci jednotlivých projektů. Diskuse byla věnována zkušenostem, úskalím, metodikám i rozpočtům.

Knihovníci sobě! 2016

Knihovníci sobě! 2016
Knihovníci sobě! 2016

Ohlasy 48 účastníků semináře na tento ročník jsou opět velmi pozitivní. Jako přínosná byla zmíněna možnost vidět práci druhých, získat tolik potřebnou inspiraci a chuť organizovat nové projekty a akce pro dětské čtenáře.

3. ročník se bude konat letos v listopadu a bude zaměřen na spolupráci. Příspěvky představí zkušenosti se spoluprací knihoven s různými organizacemi (všemi stupni škol, muzei, spolky, nemocnicemi, domovy pro seniory), s distributory stolních her (Mindok, Albi, Piatnik) atd.

Závěrem

Závěrem bych ráda poděkovala všem členům Klubka za jejich vytrvalou práci s dětskými čtenáři. Mám velkou radost, že se v odděleních pro děti konají přínosné aktivity, které mají smysl, že nám stále ještě záleží na čtenářství dětí, které se snažíme našimi projekty podporovat, nebojíme se využívat moderní informační technologie a sociální sítě, abychom přilákali do knihoven i teenagery. Je skvělé, že knihovníci v oddělení pro děti jsou hraví, komunikativní a zábavní, že kromě půjčování knížek hrají s dětmi stolní i počítačové hry, převlékají se do mnohdy šílených kostýmů a organizují výlety, příměstské tábory, dobrodružné hry. I když často „naříkáme“ nad tím, že naše práce vlastně nikdy nekončí, jedna akce střídá druhou a někdy doslova padáme na ústa únavou, věřte, že děláme užitečnou a prospěšnou práci, ve které stojí za to pokračovat!

Jednotlivé projekty a další informace o činnosti Klubka prezentujeme na svých webových stránkách a na Facebooku.

Fotografie pocházejí z archivu Klubu dětských knihoven Karlovarského kraje.

IV. workshop pro pracovníky metodických oddělení veřejných knihoven

IV. workshop pro pracovníky metodických oddělení veřejných knihoven volně navázal na III. workshop, který se konal v Kutné Hoře v loňském roce. Workshopy, jež pořádá Sekce veřejných knihoven SKIP, se z praktických důvodů (s ohledem na dostupnost) konají v některém z míst Čech, Moravy či Slezska.

Tentokrát se role hostitele ujala Knihovna města Olomouce. Ve dnech 9. a 10. května 2017 se zde sešli metodici převážně z Olomouckého, Moravskoslezského, Jihomoravského a Zlínského kraje. Program byl jako obvykle velmi pestrý a nabitý praktickými informacemi. Následující řádky jsou proto pouhým výběrem.

Začátek prvního dne byl věnován problematice prostorového vybavení malých a středních knihoven a průzkumům v knihovnách a jejich využití. Oba příspěvky přednesl PhDr. Vít Richter.

Průzkumu prostorového vybavení se celkem zúčastnilo přes 2 000 respondentů. Vyplynulo z něj mj., že během posledních dvaceti let se realizovalo 1 133 stavebních akcí a obnov interiéru. Otázkou ovšem stále zůstává, zda je pro knihovnu lepší novostavba či rekonstrukce. Knihovny si často přejí například prostory pro volný výběr, výpůjční oddělení, prostory pro tvoření, pro setkávání mládeže či uzavřený prostor pro relax. Výstavbu nebo obnovu prostor podle průzkumu plánuje na 571 knihoven z celé ČR. Na portálu Informace pro knihovny je k dispozici stránka Výstavba a rekonstrukce knihoven. Na ní metodici, knihovníci i zřizovatelé naleznou důležité dokumenty vztahující se k této problematice. Jedná se např. o Dotazník IFLA pro hodnocení budov knihoven.

Zazněla stručná doporučení k psaní žádostí o dotaci z programu VISK 3. Stále platí, že v každé žádosti je nutné důsledně uvádět současný stav, plánovaný cíl a navrhovaný postup realizace. Obzvláště u techniky (např. u LCD televizí či 3D tiskáren) je třeba uvést zdůvodnění. Minimální hodnota projektu musí být 10 000 Kč; na jeden počítač lze kalkulovat maximálně 15 000 Kč.

V dalším příspěvku PhDr. Marie Šedá blíže seznámila s novým Standardem pro dobrý fond.

Odpoledne prvního dne bylo díky Mgr. et Ing. Soně Plhákové a její přednášce Psychologie ve vyjednávání s (veřejnou) správou zaměřeno na trénování praktických dovedností. Strategie vyjednávání jsme si vyzkoušeli i prakticky. Už víme, že prvořadé je vždy mít jasno v tom, co chceme vyjednat. Je zapotřebí stanovit si jak minimální, tak maximální cíl, dále najít klíčové řešení případové studie. Také jsme poznali pasti vyjednávání, které mohou nastat v různých částech či oblastech komunikace, a to už při samotné přípravě na jednání. Pastí mohou být i emoce (ty mohou jednání dokonce zablokovat), způsoby vnímání informací (vizuální, auditivní a kinestetický typ) i různé typy osobností (a jejich reakční typy).

Mgr. et Ing. Soňa Plháková
Mgr. et Ing. Soňa Plháková

V příspěvku Mgr. et Mgr. Moniky Kratochvílové bylo nastíněno, jak zřizovateli ukázat smysluplnost knihovny a na co je nalákat, přičemž doporučení vycházela přímo z metodické praxe.

Druhý den proběhla inspirativní diskuse se starosty obcí, zástupci Svazu měst a obcí České republikySpolku pro obnovu venkova České republiky. Zúčastnili se jí Dušan Lederer z obce Větřkovice, Regina Vřeská, starostka obce Zbyslavice, Dagmar Novosadová, DiS., starostka obce Kunín, a Ing. Pavel Žerníček, starosta obce Rapotín. Z diskuse vyplynulo, co je zásadní pro fungování kvalitní knihovny v obci: nakloněné a podporující zastupitelstvo, kvalitní a nadšený knihovník a aktivní občané a uživatelé knihovny. Diskuse obohatila metodiky optimismem a pozitivním přístupem diskutujících.

Ing. Pavel Žerníček, Dagmar Novosadová, Regina Vřeská a Dušan Lederer
Ing. Pavel Žerníček, Dagmar Novosadová, Regina Vřeská a Dušan Lederer

Příspěvek Mgr. Adély Dilhofové upozornil na připravovaný projekt Metodického centra pro výstavbu a rekonstrukci knihoven a blíže seznámil s výstupem dotazníkového šetření, jehož cílem bylo zjistit, na které aktivity by se podle zřizovatelů knihoven mělo metodické centrum zaměřit.

Mgr. Zlata Houšková blíže seznámila s pozicí metodik v Národní soustavě kvalifikací. Kvalifikační standard pozice prozatím není Ministerstvem kultury ČR schválen; proto není v ČR ani žádná autorizovaná osoba (knihovna nebo univerzita), která by již nyní mohla metodiky zkoušet a certifikovat.

Mgr. Zlata Houšková
Mgr. Zlata Houšková

Účastníci se také seznámili s úspěšnými projekty Knihovny města Ostravy a rovněž s tamějšími kluby pro práci jak s dětmi a mládeží, tak s rodiči a seniory (příspěvek si připravila Mgr. Jarmila Burešová). Zazněl i příspěvek PhDr. Radka Lišky věnovaný aktuálnímu stavu podpory knihoven ze strany Středočeského kraje.

Workshop tak opět i letos přinesl (převážně) metodičkám řadu podnětných informací, včetně ochutnávky prakticky získaných dovedností z psychologie vyjednávání.

Účastníci workshopu
Účastníci workshopu

Prezentace přednášejících najdete na webových stránkách workshopu.

Autorkou fotografií je Adéla Dilhofová z Moravské zemské knihovny.

41. seminář knihovníků muzeí a galerií v Západočeském muzeu v Plzni

Ve dnech 5.–7. září 2017 se uskuteční 41. seminář knihovníků muzeí a galerií, který pro své členy i zájemce z řad odborné veřejnosti tradičně připravuje Knihovnická komise při Asociaci muzeí a galerií České republiky, z. s. V letošním roce se organizace semináře ujalo Západočeské muzeum v Plzni.

Odborný program bude rozdělen do tří bloků. Blok Dotační programy a granty je zaměřen na novinky v programech Ministerstva kultury Veřejné informační služby knihoven, blok Budování a využívání digitálních knihoven a ochrana dat bude reflektovat současný stav a možnosti v knihovnách muzeí a galerií a blok Ochrana knižních fondů se v letošním roce zaměří na možnosti hromadného odkyselování a ochranu fondů 19. století.

Jednotlivá témata přiblíží účastníkům odborní garanti dotačních programů, odborníci z muzeí, galerií, knihoven a odborných škol. Seminář svou účastí podpoří zástupci Ministerstva kultury České republiky, Asociace muzeí a galerií ČR, SKIP a Ústřední knihovnické rady.

Podrobnosti o semináři jsou zveřejněny na stránkách Západočeského muzea v Plzni a na stránkách Asociace muzeí a galerií ČR. Případné dotazy zodpoví PhDr. Ila Šedo, předsedkyně knihovnické komise PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. nebo tajemnice Mgr. Iveta Mátlová.

Z regionů

Kolegium knihovníků Velká Morava

Ve středu 19. dubna 2017 se ve Velkém sále Knihovny Jiřího Mahena v Brně uskutečnilo první letošní kolegium regionu SKIP Velká Morava. Kolegium ve významu sdružení osob společných zájmů nacházíme již v antickém Římě a do dnešních dob tento jeho význam zůstal důsledně zachován. Sešli se jak zástupci institucionálních, tak individuálních členů, aby načerpali nové podněty pro svoji knihovnickou práci a dověděli se o plánech Velké Moravy po letošní rok. Již tradičně patří první body programu informacím o chystaných aktivitách a aktuálním zprávám z výkonného výboru SKIP. Také v letošním roce byly vyhlášeny tzv. malé regionální projekty a připraven společný zájezd, tentokrát do Krajské knihovny v Žilině. Horkou novinkou byla informace o založení profilu regionu SKIP Velká Morava na Facebooku.

S inspirací pro Březen měsíc čtenářů vystoupily kolegyně Ludmila Holbíková a Romana Kindlová z Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně, následovala prezentace o činnosti brněnské pobočky Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze. Vítaným zpestřením programu byla komentovaná prohlídka brněnské synagogy Agudas Achim (tj. Svazek bratří) v ulici Skořepka. Vstupné za účastníky velkoryse uhradil SKIP Velká Morava.

Účastníci odcházeli z jarního kolegia obohaceni nejen spoustou nových podnětů, inspirací a zážitků z exkurze, ale zejména ze vzájemného setkání, které se neslo tradičně v přátelském duchu. Vždyť SKIP je hlavně o lidech, knihovnících nadšených pro svoji každodenní práci. Ani první letošní kolegium nebylo v tomto směru výjimkou.

Regionální projekty SKIP Velká Morava v roce 2017

Také v letošním roce schválil regionální výbor SKIP Velká Morava vyhlášení dalšího ročníku tzv. malých regionálních projektů na podporu aktivit v knihovnách do 1,0 úvazku. Mezi knihovníky se podpora těší velkému zájmu. Jejím nesporným přínosem je nárůst počtu institucionálních členů – jednou z podmínek podpory je totiž institucionální členství v regionu Velká Morava. Požadována je také evidence knihovny v databázi Ministerstva kultury ČR.

Přehled podaných a schválených žádostí od roku 2014 do roku 2016 je k dispozici v článku Regionální projekty SKIP Velká Morava v roce 2016 vydaném v prvním letošním čísle Bulletinu SKIP. Letos bylo přijato i schváleno celkem sedm žádostí o podporu, celková požadovaná částka dosáhla 20 000 Kč. Žádnou z požadovaných částek letos nebylo nutné krátit.

Přehled schválených projektů najdete v tab. 1.

Tab. 1: Přehled žádostí schválených v roce 2017

Obec

Kraj

Projekt

Březová

Zlínský

Beseda se Zuzanou Pospíšilovou

Horní Lideč

Zlínský

Nebezpečná anorexie

Hroznová Lhota

Jihomoravský

Školáčci v knihovně – beseda s autorkou

Nový Hrozenkov

Zlínský

I malováním lze psát knihu

Rozdrojovice

Jihomoravský

Po stopách kolonizátorů

Velké Karlovice

Zlínský

Pojďme popřát knihám k svátku

Znětínek

Vysočina

Vytvoř si svoji knihu

Z přehledu vyplývá, že v souladu s vizí Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017–2020 budovat knihovny jako otevřená vzdělávací, kulturní, komunitní a kreativní centra jsou podporovány především projekty komunitního charakteru. Podmínkou při udělení podpory je aktivní zapojení knihovny, např. formou soutěží či workshopů.

Zájezd se SKIP Velká Morava do Krajské knihovny v Žilině

Ve středu 24. května 2017 se uskutečnila dlouho očekávaná studijní cesta knihovníků regionu Velká Morava do Krajské knihovny v Žilině. Cesty se zúčastnilo celkem 44 osob.

Slovensko je destinace, která nás zaujala již v loňském roce, kdy jsme navštívili Univerzitní knihovnu v Bratislavě. Žilina bývá právem označována jako „slovenský Norimberk“ nebo „perla na Váhu“. Patří mezi jedno z nejhezčích slovenských měst, které je navíc od roku 1924 sídlem krajské knihovny s městskou funkcí.

O současném působení této knihovny pak názorně vypovídají základní statistické údaje za rok 2016, viz tab. 1.

Tab. 1: Krajská knihovna v Žilině v číslech (rok 2016)

Údaj Hodnota
plocha knihovny pro uživatele (v m²) 3 180
počet knihovních jednotek 283 404
roční přírůstek 6 046
počet registrovaných uživatelů 11 579
z toho do 15 let 3 150
počet návštěvníků 202 695
počet výpůjček 699 395

Knihovna je příspěvkovou organizací Žilinského samosprávného kraje a působí jako kulturní, informační, vědecká a vzdělávací instituce poskytující v rámci své územní působnosti všeobecný a neomezený přístup občanů k informacím.

Je metodickým, statistickým a koordinačním centrem knihoven okresů Žilina a Bytča a Žilinského kraje. Působí současně jako městská knihovna pro obyvatele města Žilina.

Jako největší regionální knihovna v Žilinském kraji poskytuje služby v ústřední knihovně a šesti pobočkách na území města. Je nejnavštěvovanější kulturní organizací Žilinského kraje.

Je jednou ze šesti knihoven na Slovensku, ve kterých Britská rada v Bratislavě založila Britské centrum na podporu výuky a studia anglického jazyka a současné britské literatury. Knihovna zpřístupňuje literaturu v polském, anglickém, německém, francouzském, španělském a ruském jazyce.

Mezi její zahraniční partnery patří Knihovna města Ostravy a Knihovna Kroměřížska, v rámci Euroregionu Beskydy spolupracuje s Ksiaznicou Beskidzkou v Bielsku-Bialej a Městskou knihovnou ve Frýdku-Místku.

Za vybudování literárního parčíku u knihovny získala Krajská knihovna v Žilině nejvyšší ocenění nadace VOKA (Vidiecka organizácia pre komunitné aktivity) za přínos pro komunitní rozvoj.

Nejvýznamnější událostí v knihovně je každoročně Dětské léto v knihovně, které se koná v období července a srpna. Jedná se o tematicky rozmanité aktivity pro děti (i nečtenáře knihovny) v průběhu letních prázdnin s cílem vytvářet pozitivní vztah dětí ke knihovně, ke knize a obecně k literatuře.

Při procházce městem mnohé z nás zaujaly nové knihobudky, které mají svou webovou stránku a jejichž iniciátorem byla žilinská televize Fénix.

Vladislav Raška, ředitel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově, při průzkumu knihobudky (foto: Jiří Blažek, Městská knihovna ve Slavkově u Brna)
Vladislav Raška, ředitel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově, při průzkumu knihobudky (foto: Jiří Blažek, Městská knihovna ve Slavkově u Brna)

Společná fotografie ve foyer krajské knihovny v Žilině (foto: Monika Kratochvílová, Moravská zemská knihovna)
Společná fotografie ve foyer krajské knihovny v Žilině (foto: Monika Kratochvílová, Moravská zemská knihovna)

Přehled fotografií ze zájezdu je dostupný na Google Photos.

Studijní cesta jihočeských knihovníků za knihovnami a zajímavostmi západních Čech

Jako každoročně po 20. dubnu připravila jihočeská organizace SKIP cestu za poznáním knihoven a zajímavostí naší republiky. Tentokrát jsme zamířili směrem na západ. Trošku jsme se báli počasí, protože letošní zima byla hodně dlouhá. Vytáhli jsme tedy zimní oblečení i boty, připravili se na případný déšť nebo sníh a vyrazili jsme.

Prvním cílem bylo město Plasy. Ze setkání na Literární Šumavě jsme věděli, že mají knihovnu přestěhovanou do rekonstruovaných prostor hospodářských budov bývalého kláštera. Protože i klášter Plasy známe z vyprávění kolegyň, chtěli jsme navštívit i konvent. Cesta z jižních Čech se trošku protáhla, takže jsme v Plasích začali obědem v rekonstruovaném pivovaru. S plnými žaludky jsme vyrazili do konventu a poté nedočkavě do knihovny. Ještě jsme si připomněli, že kolegyně po necelém roce provozu v novém musely zase vše stěhovat, protože jim dřevo v podlaze napadla dřevomorka. V době naší návštěvy bylo však již vše opraveno. Prostory knihovny nás nadchly. Rekonstrukce prostor knihovny byla spojena s rekonstrukcí Centra stavitelského dědictví. Knihovna je vybavena úžasnými regály, které evokují historické stavby. V dětském oddělení mají dokonce podobu jednotlivých domů. Navíc jsou variabilní, což umožňuje na pořádání akcí prostor uvolnit.

Půjčovna v Městské knihovně Plasy
Půjčovna v Městské knihovně Plasy

Netradiční regály

Netradiční regály
Netradiční regály

Původně jsme chtěli navštívit i zmiňované Centrum stavitelského dědictví, ale jednak jsme neměli moc času, jednak v dubnu ještě nebylo v pátek otevřené. Takže víme, kde je, a navštívit ho budeme muset jindy.

Už když jsme plánovali trasu a program, upozorňovaly nás kolegyně z Plas, že když už budeme u nich, musíme i do Mariánské Týnice. Tak jsme tam zajeli a dobře jsme udělali. Krásně zrekonstruovaná Santiniho stavba s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie je bývalé proboštství cisterciáckého kláštera v Plasích v Mariánském Týnci u Kralovic a dnes slouží jako Muzeum a galerie severního Plzeňska. Záchranu a obnovu zahájil Spolek na záchranu Mariánské Týnice. Dnešní nádherná stavba tak byla zachráněna díky skupině nadšených lidí, kterým nebylo jedno, že taková stavba chátrá.

Z Mariánské Týnice nás už čekala jen cesta na ubytování do Karlových Varů. Nocovali jsme v hotelu Domova mládeže v Drahovicích, tedy kousek od centra města.

Druhý den jsme zamířili do dalšího malého města s vyhlášenou knihovnou a historickým centrem – do Lokte. Hned po ránu jsme přišli do Městské knihovny Loket spojené s Muzeem knižní vazby. Kromě milého přivítání ještě před otevírací dobou na nás čekaly horký čaj a káva na zahřátí. Následoval výklad o knihovně a prohlídka stísněných prostor v přízemí radnice, které jsou zaplněny knihami novými, umělecky zpracovanými, moderní technikou i historickými nástroji na vázání knih. Po návštěvě knihovny jsme si chtěli prohlédnout historické centrum a hrad. Zastihl nás déšť a studený vítr, takže prohlídka hradu byla lákavá. Restaurací bylo také dost, takže každý našel teplý azyl v nevlídném počasí.

Městská knihovna Loket

Městská knihovna Loket
Městská knihovna Loket

Odpoledne nás čekaly Karlovy Vary – nejprve Krajská knihovna Karlovy Vary, která je umístěna v bývalých kasárnách za městem. Aby přilákala čtenáře do vzdálenějších prostor, pořádá řadu kulturních a vzdělávacích akcí. Čtenáři si do knihovny nechodí pouze půjčovat knihy, ale chodí tam i trávit čas. Z knihovny jsme zamířili do centra světoznámých lázní. Každý po svém, někdo vylezl ke Kamzíkovi a podíval se na město shora, někdo se prošel po kolonádě, jiní si zašli na kávu.

Půjčovna Krajské knihovny Karlovy Vary
Půjčovna Krajské knihovny Karlovy Vary

A-klub Krajské knihovny Karlovy Vary
A-klub Krajské knihovny Karlovy Vary

Dětské oddělení v Krajské knihovně Karlovy Vary
Dětské oddělení v Krajské knihovně Karlovy Vary

Odvážlivci u Kamzíka
Odvážlivci u Kamzíka

V neděli jsme se věnovali pouze památkám. Začali jsme kousek za Karlovými Vary – v Bečově nad Teplou. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Ti, kteří ještě neviděli relikviář sv. Maura, si jej šli prohlédnout, ti, kdo už ho viděli při minulé návštěvě v roce 2004, upřednostnili zámecké prostory. Viděli jsme i zámeckou knihovnou, která svou útulností předčila mnohou obecní.

Knihovna v Bečově

Knihovna v Bečově

V Bečově bylo hezky, ale zima, tak jsme s chutí zamířili na jih. Cestou nás ještě čekala návštěva zámku Manětín, barokní jednopatrové stavby uprostřed malého městečka. Hezky upravený zámek zdobí množství barokních soch a také zahrada.

Počasí nám tentokrát úplně nepřálo, byla zima, dokonce jsme i na Lokti zmokli, ale náladu to určitě nezkazilo. Ti, kteří jezdí pravidelně, zájezd chválili a říkali, že se na něj každý rok těší. Ti, kteří se jej letos zúčastnili poprvé, se už těší na příště. Milé je i to, že s námi jezdí také rodinní příslušníci, příznivci knihoven a absolvují s námi celý program.

Účastníci zájezdu
Účastníci zájezdu

Nezbývá než dodat, že příští rok plánujeme zamířit do Olomouce a Zlína.

Autorkami fotografií jsou Lidmila Švíková z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích a Marie Hejnová z Městské knihovny Planá nad Lužnicí. Další fotografie z cesty do západních Čech najdete na Rajčeti.

Knihovnické putování 2017

Letos jsme se ve středočeském regionu SKIP vypravily (žádný knihovník) do loni zmodernizované, zrestaurované, vylepšené, zkrátka úžasné Městské knihovny v Poděbradech. Část knihovnic do Poděbrad vyrazila autobusem z Prahy. Cesta byla neplánovaně doplněna o nepříjemnou a neavizovanou objížďku, přesto skupina na místo dorazila včas. Druhá část, která to má blíž k Poděbradům, jela do města vlakem.

Městská knihovna v Poděbradech
Městská knihovna v Poděbradech

V poděbradské knihovně na nás již čekala její ředitelka Vladimíra Zemánková a ochotné knihovnice, které pro nás na zahradě připravily občerstvení.

Poté jsme prošly oddělení pro dospělé čtenáře. To je sice rozděleno do řady místností, ty jsou však propojeny jednotlivými otevřenými vstupy. Jen v tomto oddělení knihovna eviduje přes 2 500 registrovaných čtenářů, kteří si mohou vybírat ve volném výběru. Nalezneme zde i bohatou nabídku cizojazyčné literatury. Tu využívají zejména zahraniční vysokoškolští studenti.

V přízemí se také nachází informační oddělení, kde si zájemci mohou nechat naskenovat či zalaminovat dokumenty nebo si je nechat svázat do hřebenové vazby.

Ve druhém patře, do kterého se dá vyjet výtahem nebo vyjít po schodech, je umístěno oddělení pro děti. V něm jsme obdivovaly výzdobu, různé herní koutky, grafickou úpravu MDT, rozdělení literatury a také vlastní kuchyňku a toaletu. Kromě knih se v oddělení pro děti půjčují i tematické kufříky a deskové hry.

Dětské oddělení
Dětské oddělení

Tematické kufříky v dětském oddělení
Tematické kufříky v dětském oddělení

Postupně jsme s úžasem a nadšením prošly i další oddělení knihovny, tedy čítárnu, studovnu a hudební oddělení.

Hudební oddělení čtenářům nabízí hudbu českých i zahraničních interpretů různých žánrů (celkem se jedná o přibližně dva tisíce nosičů), přes 400 audioknih a více než 300 filmů na DVD.

Poděbradská knihovna připravuje řadu besed, přednášek, pravidelné tvořivé dílny, tradiční Noc s Andersenem nebo celoroční soutěž pro děti Lovci perel. V průběhu celého roku získávají děti perly jednoduše tak, že jsou aktivními čtenáři.

V prvním poschodí v přednáškovém sále jsme si mohly ještě prohlédnout výstavu 140 let výroby skla v Poděbradech.

V 11.30 nás již čekala PhDr. Jana Hrabětová, která nás provedla kolonádou a náměstím. Dozvěděli jsme se zajímavosti z historie lázeňství a města Poděbrady. Objevily jsme i vilu, kde se natáčí Ordinace v růžové zahradě. Tato vila  je mimochodem dílem známého architekta Josefa Fanty.

Společná fotografie
Společná fotografie

Květinové hodiny
Květinové hodiny

Ve 12.30 nás v zahradě knihovny čekalo „slané“ občerstvení. Ve 13.00 jsme na náměstí nastoupily do místního vláčku, který nás dovezl na pobočku Žižkov. Ta disponuje čítárnou a výpůjčním oddělením pro dospělé čtenáře a rovněž dětským oddělením s herním koutkem. Sál knihovny je využíván i pro různé kulturní akce, otevřeno je zde každý den kromě středy.

Poděbradský vláček
Poděbradský vláček

Pobočka Žižkov
Pobočka Žižkov

Vláčkem jsme pak pokračovaly na pobočku Přední Lhota, která má otevřeno jedenkrát týdně – vždy ve čtvrtek. Je součástí nově opraveného a otevřeného Společenského domu. Tento původně starý dům se podařilo renovovat a zachovat přitom starý ráz budovy v novém „hávu“. I zde na nás čekalo malé občerstvení.

Pak už na nás čekal autobus, který nás odvezl do Prahy.

Fotografie pocházejí z archivu středočeské regionální organizace SKIP.

SKIPování 2017: Hoříme pro práci

Dne 6. dubna 2017 se pod názvem Hoříme pro práci uskutečnil již 5. ročník SKIPování, tj. setkání středočeských knihovníků. Cílem projektu je vzdělávání knihovníků napříč jednotlivými knihovnickými zaměřeními. Akce je určena pro vedoucí pracovníky, pracovníky výpůjčních služeb i akvizitéry a katalogizátory.

Tentokrát jsme se sešli v nových prostorách Pedagogické knihovny J. A. Komenského v Praze.

Na programu byla přednáška MUDr. Jany Králové Peclové nazvaná Syndrom vyhoření a konfliktní generační vztahy a situace na pracovišti. Ve své činnosti se často setkáváme se situací, kdy knihovníci pracují s velkým nasazením a vkládají do své práce nadšení a entuziasmus. Podstupujeme tedy možná větší riziko než pracovníci jiných profesí. Hrozí totiž nebezpečí zklamání, smutku a deprivace z případných překážek. Po takovém delším pracovním vypětí se může stát, že se začneme potýkat s tzv. syndromem vyhoření. Nejedná se o ztrátu zájmu o profesi, ale o nedostatek psychické síly čelit případným dalším nepříznivým podmínkám (ve vztahu k pracovnímu kolektivu, vůči čtenářům a veřejnosti, vůči zřizovateli). Přednášející proto poskytla rady, jak takovým situacím předcházet, jak na ně reagovat či jak si v momentech psychické zátěže můžeme pomoci sami. Pozornost byla věnována také rozdílům mezi generacemi (jinak bude problém řešit např. 22letá knihovnice a jinak knihovnice v závěru své profesní kariéry).

Přednáška o syndromu vyhoření
Přednáška o syndromu vyhoření

Následovalo slavnostní předání ocenění Papilio Bibliothecalis, o kterém Vás informujeme v samostatném článku.

Nemohlo by však být SKIPování, abychom nemluvili o SKIP. Členka regionálního výboru Lada Čubová krátce připomněla akce a události středočeské organizace SKIP v roce 2016 a přiblížila akce plánované na letošní rok.

Účastníci 5. ročníku SKIPování
Účastníci 5. ročníku SKIPování

Na samý závěr dne jsme se ve společné diskuzi zamysleli nad základními otázkami: Hořím pro SKIP? Hořím se SKIPem? Hořím? Pokusili jsme se více pozastavit nad tím, co středočeský SKIP dělá, zda má jeho činnost vůbec smysl a zda na jeho činnost členská základna reaguje pozitivně.

Autorkou fotografií je Regina Svobodová z Městské knihovny Mělník.

Návštěvy muzeí – novinka pražské organizace SKIP

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

Pražský SKIP v letošním roce podpořil myšlenku, že by bylo vhodné pořádat více akcí pro své členy, kteří se zajímají o dění v (pražských) muzeích.

Důvodů je hned několik:

  • řada výstav úzce tematicky souvisí s profilem fondů našich knihoven;

  • muzea jsou vydavateli odborných příruček a knih, které nejsou mnohdy široké knihovnické veřejnosti dostatečně známy;

  • pracovníci knihoven se často podílejí na informačním zabezpečení odborných pracovníků, kteří v muzeích připravují výstavy;

  • knihovník by měl/mohl vědět o některých zajímavých kulturních počinech ve svém městě nejen z oznámení na kulturních webech.

Vstup i prohlídka pro kolektivní i individuální členy pražské organizace SKIP jsou často zdarma nebo za snížené vstupné (nebráníme se ani tomu, pokud maminky knihovnice či tatínkové knihovníci vezmou po dohodě na výstavu i své hodné potomky předškolního věku).

Prohlídky se konají ve všední dny. Domlouváme nejen obyčejnou návštěvu muzea, ale snažíme se zajistit tzv. komentovanou prohlídku, kdy nás výstavou provede sám autor výstavy nebo například odborný garant expozice. Prohlídka bývá na vysoké odborné úrovni a mohou se klást dotazy odborné i všetečné. Výklad i s prohlídkou  expozice zabere přibližně jednu až dvě hodiny. Pokud instituce, která expozici připravila, má i vlastní knihovnu, můžeme být součástí akce i prohlídka této knihovny.

Zatím jsme – od začátku roku 2017 – zorganizovali tři prohlídky výstav.

Dne 23. března 2017 se uskutečnila prohlídka výstavy Pražské veduty 18. století v Muzeu hlavního města Prahy. Byla doplněna komentářem autora výstavy dr. Jiřího Lukase. Téměř 200 grafických listů (vedut) nám ukázalo Prahu známou i neznámou, místo, které se stalo dějištěm mnoha událostí (korunovací, bitev, obléhání i například přírodních katastrof), na což také veduty reagovaly. U příležitosti výstavy byla vydána i stejnojmenná česko‒anglická publikace.

Dne 19. dubna 2017 proběhla prohlídka Chlupáčova muzea historie Země na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Expozicí nás provázel její kurátor dr. Mazuch. Někteří z nás jsme se díky prohlídce vrátili do dětských let, kdy nás zajímali trilobiti, dinosauři a naučné dokumenty i dobrodružné filmy s touto tematikou. Poté jsme navštívili místní Knihovnu geologie, v níž právě probíhala výstava Radim Kettner, zakladatel moderní geologické školy.

Z Chlupáčova muzea historie Země
Z Chlupáčova muzea historie Země

Z Chlupáčova muzea historie Země
Z Chlupáčova muzea historie Země

Dne 12. června 2017 jsme navštívili výstavu První křik, první pláč v Muzeu hlavního města Prahy. Výklad k ní poskytli autorka výstavy Mgr. Pavla Státníková a porodník MUDr. Prokop Remeš. Výstava je koncipována jako procházka životem skutečné porodní báby z 19. století. Exponáty nám ukázaly stav porodnictví a péče o matku a dítě v této době. K výstavě byla vydána i doprovodná publikace Ludmila Kapalínová - porodní bába sobínská : od sousedské asistence k institucionalizovanému porodnictví v Praze a okolí.

Výstava První křik, první pláč
Výstava První křik, první pláč

Prohlídka výstavy První křik, první pláč
Prohlídka výstavy První křik, první pláč

Ukázka exponátů
Ukázka exponátů

Doprovodná publikace
Doprovodná publikace

Muzeum hlavního města Prahy, ve kterém se výstava koná
Muzeum hlavního města Prahy, ve kterém se výstava koná

Na uspořádání prohlídek se domlouváme i s dalšími muzei a specializovanými expozicemi. V blízké době nás čeká návštěva Neviditelné výstavy na Novoměstské radnici a výstavy Člověk v náhradách v Národním technickém muzeu.

Napadá Vás, kterou výstavu bychom mohli zařadit do plánu na rok 2018? Sdělte nám to prosím prostřednictvím e-mailu zuzana.formanova@pedf.cuni.cz. Děkujeme!

Autorkou fotografií je Linda Jansová z Národní knihovny ČR. Upoutávka na výstavu První křik, první pláč a obálka doprovodné publikace byly poskytnuty Muzeem hlavního města Prahy.

Exkurze do pražských knihoven v první polovině roku 2017

Pražská organizace SKIP pro své individuální i kolektivní členy tradičně pořádá exkurze do pražských knihoven a dalších informačních institucí.

První exkurzí roku 2017 se stala exkurze do Čítárny Galerie hlavního města Prahy umístěné v Bílkově vile na Hradčanech. Exkurze se konala na konci ledna a zúčastnilo se jí 31 lidí. Čítárna a studovna odborné literatury a časopisů byla ve vile otevřena na podzim roku 2016. Je určena především pro školy a odbornou veřejnost, ale je otevřena pro všechny zájemce. V příjemném prostředí unikátní architektury secesně-symbolistní vily nabízí zájemcům možnost studia uměnovědné literatury, rozsáhlého spektra katalogů k výstavám Galerie hlavního města Prahy i časopisů vztahujících se k výtvarnému umění. V nově otevřené stálé expozici, umístěné ve vile, jsou kromě původního vybavení interiéru prezentována Bílkova díla z jeho vrcholného tvůrčího období.

Bílkova vila
Bílkova vila

Čítárna v Bílkově vile
Čítárna v Bílkově vile

V únoru následovala exkurze do klášterní knihovny řádu františkánů, které se účastnilo 24 zájemců. Knihovna je umístěna v pražském konventu Panny Marie Sněžné. Patří k významným, i když málo známým dochovaným barokním klášterním knihovnám v Praze a někdy je také nazývána „malým Strahovem“. Stěny jsou obloženy pozoruhodnými barokními knihovními regály s vyřezávanými raně rokokovými nástavci. Klenbu knihovního sálu zdobí štukové kartuše s rokokovými malbami zachycujícími apoštoly, církevní učitele a řádové teology. V knihovně je uchovávána řada cenných tisků a rukopisů. Pražský fond v současné době obsahuje okolo 10 500 převážně starých tisků, asi 1 000 knih z 19. století a 118 inkunábulí. Rukopisy jsou deponovány v Národní knihovně ČR.

Knihovna františkánů
Knihovna františkánů

Březnová exkurze tematicky navázala na exkurzi únorovnou. Navštívili jsme totiž knihovnu řádu augustiniánů. Knihovna se nachází ve farnosti sv. Tomáše na Malé Straně. Prošla pohnutým a ne zcela historicky zdokumentovaným vývojem. Ze středověké sbírky se v klášterní knihovně bohužel nic nezachovalo. Přesto její fond představuje mimořádný knižní celek značné vědecké a historické hodnoty. Zahrnuje více než 18 000 svazků. Starší část knižní sbírky je uspořádána podle oboru a formátu v dubových policích podél sálu, které jsou zdobeny vyřezávanými akantovými nástavci s kartušemi. Exkurze se zúčastnilo 25 lidí.

Knihovna augustiniánů
Knihovna augustiniánů

V dubnu jsme se od tématu klášterních knihoven odchýlili – šli jsme se podívat do moderního Archivu a knihovny výtvarného umění se sídlem v Centru současného umění DOX. Vše podstatné o historii a současné podobě archivu nám představil sám jeho zakladatel a tvůrce Jiří Hůla. Provedl nás databází českých výtvarných umělců, kterou archiv spravuje a která je důležitým zdrojem informací z této oblasti. Od ledna 2010 archiv v centru DOX provozuje odbornou knihovnu a v přilehlém prostoru Malé věže pořádá výstavy. V knihovně je zpřístupněná pouze část dokumentů - základní literatura a vybraná periodika. Díky vstřícnosti Národní technické knihovny získal Archiv do střednědobého pronájmu velké a zařízené sklady v Praze-Písnici. Kromě vlastních prostor s uloženým fondem jsme si mohli prohlédnout právě probíhající výstavu kalendářů. Exkurze se zúčastnilo 23 zájemců.

Výklad o Archivu a knihovně výtvarného umění
Výklad o Archivu a knihovně výtvarného umění

V květnu a v červnu pak proběhly exkurze do již navštívených knihoven pro zájemce, kteří se na exkurzi nedostali v prvním termínu. V květnu se konala exkurze do Čítárny Galerie hlavního města Prahy v Bílkově vile, které se zúčastnilo 24 osob. Poslední exkurze před prázdninami se uskutečnila v klášterní knihovně františkánů a přišlo na ni 26 zájemců.

Celkem tedy v prvním pololetí roku 2017 proběhlo šest exkurzí do čtyř knihoven, celkový počet účastníků exkurzí činil 153.

Autorkou fotografií je Vladana Pillerová z Národní knihovny ČR s výjimkou fotografie z Centra současného umění DOX. Tu pořídila Marcela Buřilová z Vyšší odborné školy informačních služeb.

21. ročník semináře Literární Šumava aneb Literární putování po Radnicku a Rokycansku

Pořadatelem mezikrajového literárně-vlastivědného semináře Literární Šumava ve dnech 25. až 27. 5. 2017 byla regionální organizace SKIP Plzeňského kraje ve spolupráci s Městskou knihovnou A. J. Puchmajera v RadnicíchMěstskou knihovnou Rokycany, grantovou podporu poskytl projekt Knihovna 21. století Ministerstva kultury ČR. Zúčastnilo se 40 knihovníků z Jihočeského, Plzeňského a Karlovarského kraje.

Účastníky slavnostního zahájení 21. ročníku semináře pozdravil místostarosta Radnic František Blovský. Své město a knihovnu, nesoucí jméno Antonína Jaroslava Puchmajera, zakladatele první České čtenářské společnosti radnické, představila kolegyně Alena Kratochvílová. Od svého založení v roce 1818 knihovna několikrát změnila jméno i umístění. Dnes poskytuje moderní knihovnické a informační služby v prostorách na náměstí K. Šternberka 533, spravuje ji Město Radnice a metodicky ji vede Městská knihovna Rokycany. Pro zajímavost lze dodat, že knihovna dodnes opatruje několik tisků orazítkovaných původním razítkem (i samotné razítko) s textem Jsem česká kniha. Posilovala jsem český národ v těžkých dobách. Chci mu ještě dlouho sloužit, a proto mě šetři! – Děkuji!

Pamětní deska Antonína Jaroslava Puchmajera v Radnicích
Pamětní deska Antonína Jaroslava Puchmajera v Radnicích

S průvodcem v osobě pana Kellera, bývalého starosty města, jsme navštívili expozici v Muzeu Josefa Hyláka a prošli městem, o němž jsou dochovány nejstarší zmínky už z roku 1336. Pamětní desky na domech připomínají působení známé léčitelky Boženy Kamenické, cestovatele RNDr. Josefa Kořenského nebo místo narození operní pěvkyně Gabriely Roubalové, která přijala umělecké jméno La Boema (italsky Češka). Program prvního dne uzavřela večerní přednáška Mgr. Jiřího Hlobila ze Západočeské galerie v Plzni na téma významné kulturní osobnosti Rokycanska, Zbirožska a Podbrdska.

Druhý den jsme společně navštívili zříceninu hradu Krašov s jedinečným výhledem na řeku Berounku. Hrad Krašov byl jedním z nejstarších šlechtických hradů u nás. Někdy před rokem 1232 jej nechal postavit Jetřich z rodu Hroznatovců. Sloužil zejména k ochraně královského hradu Týřov, později byl přestavěn renesančně, s bohatě vybaveným zázemím v předhradí. Po roce 1785 hrad ztratil hospodářský význam a zpustl. Nyní je v péči Spolku pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova, který se jako nezisková organizace stará o opravy zdiva, údržbu okolí a zajišťuje průvodcovské služby.

Sluncem prozářenou krajinou nás následně autobus odvezl do obce Svinná, části obce Hlohovice. Tvrz ve Svinné pochází ze 14. století. Původně gotická tvrz byla renesančně přestavěna rodem z Běšin a od roku 1725 přináležela k liblínskému panství. Ke konci 18. století byl v jejím sousedství postaven nový zámek a tvrz přestala sloužit svému účelu. Po druhé světové válce byla tvrz ve správě zemědělského družstva, zchátrala a nakonec byla málem zbořena, neboť její stav byl v roce 1960 žalostný. Naštěstí byl majetek v 90. letech 20. století navrácen potomkům původních majitelů. Ti ji od roku 2000 postupně opravují a při naší návštěvě nám naznačili, co vše se skrývá za rekonstrukcí historického objektu.

Další zastávkou se stala středisková knihovna ve Stupně, která opakovaně reprezentovala kraj v soutěži Knihovna roku. Stále vylepšuje vybavení prostor pro své čtenáře i nabídku pořadů pro veřejnost. Pod vedením knihovnice Jaroslavy Kiršové je tak skutečným kulturním centrem obce.

Nedaleká rozhledna Na vrchách v Břasích není jen místem s krásným výhledem na okolní krajinu, ale slouží i pro přenos dat. Odtud je i naše společná fotografie.

Společná fotografie
Společná fotografie

Pokračoval i odborný program semináře. RNDr. Petr Kraft nám ve své přednášce osvětlil původ unikátních rokycanských kuliček, pocházejících ze středního ordoviku. Křemité kulovité pecky mohou v dutině obsahovat prvohorní zkameněliny, trilobity a drobné ulity. Svoje nálezy nám přinesla na ukázku kolegyně Ivana Polívková. Historií vzniku a působení první české čtenářské společnosti A. J. Puchmajera (1818) a následně spolku Puchmír nás provedla Mgr. Pavla Suchá. „Šumavské téma“ na seminář vnesli Martina a Vladimír Kožíškovi představením vlastní publikace Šumava Františka Malocha.

Rokycanské kuličky
Rokycanské kuličky

V Městské knihovně v Rokycanech přivítali účastníky semináře ředitelka Jana Aubrechtová a místostarosta města Mgr. Jan Šašek a spolu s nimi folklórní soubor Rokytí. Knihovna je příspěvkovou organizací města, je pověřenou knihovnou pro 58 malých knihoven, služby veřejnosti poskytuje od 8 do 18 hodin, zajišťuje knihy i předčítání pro nedaleký dům s pečovatelskou službou. Je zapojena do soutěže Kamarádka knihovna, připravuje bohatý program pro školy i ostatní veřejnost. Oblíbená je letní čítárna a půjčovna na místním koupališti, inspirací pro mnohé byla místní „semínkovna“. Po prohlídce knihovny jsme měli možnost navštívit kostel Panny Marie Sněžné s výkladem Mgr. Jany Bělové, Ph.D., a ukázkou hry na varhany a také vystoupit na věžní ochoz a projít si expozici Muzea Dr. Bohuslava Horáka. Stihli jsme i krátkou procházku městem. Pak už byl prostor jen na krátkou rekapitulaci programu a poděkování spolupracovníkům.

Městská knihovna Rokycany
Městská knihovna Rokycany

Další ročník semináře se uskuteční v Černé v Pošumaví.

Autorkou fotografií je Hana Hendrychová ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje.

Sobotní odpoledne na 23. ročníku Světa knihy

Tradičně se s kolegy z ústecké knihovny zúčastňuji prvního dne knižního veletrhu Svět knihy. Důvod, proč jsem letos tradici porušil a nejel ústeckým autem ve čtvrtek, byl prostý. Jako čerstvý Pražák jsem usoudil, že pro mne bude zajímavější sobota, protože poznám atmosféru dne určeného pro laickou veřejnost.

Hned po vystoupení z tramvaje jsem si všiml dlouhé fronty u pokladen. Ocenil jsem skutečnost, že náš regionální výbor SKIP mne vybavil vstupenkou, takže jsem se frontě mohl vyhnout obloukem.

Před vstupem
Před vstupem

I knihy mohou létat
I knihy mohou létat

Předpokládal jsem, že na veletrhu budou převládat Pražané a neknihovníci. Musel jsem se pousmát, když jsem hned při vstupu do areálu zahlédl jednoho z problémových čtenářů a aktivní dobrovolnici, oba z naší knihovny. Ten první si mne naštěstí nevšiml, takže jsem nemusel vyslechnout žádnou stížnost.

Na veletrh mne doprovodila manželka. Proto naše první kroky vedly do foyer, kde autorky kuchařek a knih o jídlech seznamovaly přítomné nejen s knihami, ale i jídly uvařenými podle nich. Právě tam Pavla Momčilová chystala několik polévek z knihy, kterou nazvala Polévkové štěstí. U varné desky jí pomáhala vnučka, další vnučky roznášely vzorky polévky na ochutnání a manžel prodával nejen její novinku, ale i další tituly této plodné autorky. Souborný katalog u jejího jména uvádí již 64 titulů. I po odečtení duplicit vzniklých např. chybným ISBN jí stále zůstává velký počet titulů. Milovníci zdigitalizovaných publikací potěší, že čtyři její tituly jsou vystaveny už i v Krameriích tří knihoven.

V davu návštěvníků jsem zahlédl Františku Vrbenskou, známou jako autorku fantasy literatury, která zároveň dlouhá léta působila v Národní knihovně ČR. Spěchala, aby společně se Zuzanou Hlouškovou uvedla další z antologií povídek psaných českými a slovenskými ženami. Já jsem dal přednost besedě s Eliškou Haškovou Coolidge o její životopisné knize Pět amerických prezidentů, česká babička a já. Čechoameričanka s šarmem, jak ji známe z televizních vystoupeních, odpovídala na otázky moderátorky i návštěvníků taktně ve chvíli, kdy se řeč stočila na politiku. Doporučila, abychom se snažili přebírat informace z více zdrojů. V Americe sleduje kromě CNN i kanál Fox News. U nás došla k poznání, že z novin by se nemělo opomíjet Právo.

Zbytek odpoledne jsem věnoval prohlídce stánků. Potěšilo mne, že většina jich byla umístěna na stejném místě jako v předchozích letech, a člověk tak neztrácel čas hledáním oblíbených nakladatelů. Ve střední hale na místě hlavního vystavovatele byl tentokrát rozsáhlý stánek s ruskou literaturou, což kupodivu nebylo v propagačním tisku zmiňováno. Hlavní témata byla letos tři: Genius loci v literatuře - M(ě/í)sto v hlavní roli, Kniha jako objektAudioknihy. To poslední se projevilo bohatým výběrem zvukových knih na stáncích dvaceti firem, včetně jedné zahraniční, rumunské CASA RADIO.

Letošnímu veletrhu vévodily audioknihy
Letošnímu veletrhu vévodily audioknihy

Všech vystavovatelů bylo téměř 400. Udělalo mi radost, že vedle tradičního stánku Národní knihovny ČR v pavilonu a Městské knihovny v Praze na prostranství před pavilonem si na konci levého křídla pavilonu zaplatila místo Městská knihovna v Poličce. Nabízela na něm knížky svého vydavatelství Věci z Poličky. Ačkoliv novinkou byla poezie (knížka básní Jana Trávníčka), prodávala se dobře. Knihovna ji vydala v nákladu na současnou dobu nebývalém – 1 500 výtisků. Zvládla i elektronickou evidenci tržeb a při prodeji předmětů ze stánků tiskla stvrzenky. Na příštím ročníku se tato povinnost dotkne už i těch vystavovatelů, kteří prodávají pouze vlastní produkci.

Nechyběl ani tradiční stánek České televize
Nechyběl ani tradiční stánek České televize

Novinkou byl naopak stan malých nakladatelů
Novinkou byl naopak stan malých nakladatelů

Když jsem se k večeru prodíral k východu z výstaviště, uvědomil jsem si, že zájem o knihy stále trvá a že bychom se nemuseli obávat  nepotřebnosti našich institucí. Ne každý si totiž může koupit vše, co ho na stáncích lákalo. Knihovny tak zůstávají dobrou alternativou.

Autorkou fotografií (pořízených ve čtvrtek 10. května 2017) je Linda Jansová z Národní knihovny ČR.

Celostátní setkání knihovnických seniorů SKIP v Liberci

13. celostátní setkání knihovnických seniorů SKIP se uskutečnilo v Liberci, a to ve dnech 20. až 22. června 2017. Pořadatelem byla regionální organizace SKIP Libereckého kraje. Vzhledem k tomu, že program byl situován do Liberce a jeho podstatná část se konala přímo v knihovně, byla velmi významným partnerem Krajská vědecká knihovna v Liberci. Ta poskytla nejenom prostory pro jednání, prezentace a přednášky, ale také zázemí pro catering i personál, který zajišťoval nezbytný organizační i programový servis.

Setkání knihovnických seniorů se zúčastnilo celkem 43 osob, z toho 39 využilo nabízené možnosti ubytování a čtyři účastníci využili vlastního ubytování v místě.

Program byl koncipován tak, aby se účastníci co nejvíce seznámili s městem Liberec i regionem, který pozvání inicioval. Za tímto účelem byly hned v úvodu zajištěny prezentace o městě, Liberecku i regionální organizaci SKIP. V rámci programu si účastníci také prohlédli ojedinělou budovu Krajské vědecké knihovny v Liberci a seznámili se se službami, které tato mimořádná instituce poskytuje. Vzhledem k tomu, že součástí objektu liberecké knihovny je i synagoga, byla účastníkům umožněna návštěva i tohoto velmi specifického prostoru.

Začínáme! První společné foto na schodišti v Krajské vědecké knihovně v Liberci
Začínáme! První společné foto na schodišti v Krajské vědecké knihovně v Liberci

Svěží letní ráno a rozhovor na lavičce Václava Havla před knihovnou
Svěží letní ráno a rozhovor na lavičce Václava Havla před knihovnou

K velmi osobnímu a příjemnému zastavení patřila návštěva liberecké radnice, kde byli účastníci přijati náměstkem primátora a poté měli příležitost prohlédnout si historické prostory liberecké radnice. Snad největší dojem zanechal radniční balkon, z něhož se všichni mohli kochat pohledem na jedinečnou dominantu Liberce – Ještěd.

Pohled na Ještěd neomrzí – nejen z balkonu liberecké radnice
Pohled na Ještěd neomrzí – nejen z balkonu liberecké radnice

Před libereckou radnicí – za námi impozantní prostory radnice a velmi osobní přijetí náměstkem primátora
Před libereckou radnicí – za námi impozantní prostory radnice a velmi osobní přijetí náměstkem primátora

Paní ředitelka Konvalinková v roli průvodkyně
Paní ředitelka Konvalinková v roli průvodkyně

Odpolední program druhého dne byl věnován návštěvě Krajského úřadu Libereckého kraje, kde jsme využili možnosti prohlédnout si Liberec z ptačí perspektivy – vyhlídková plošina v 16. patře krajského úřadu nabídla úžasný pohled nejen na město pod námi, ale zejména na okolní Jizerské hory a opětovně impozantní Ještěd s vysílačem.

Následná prohlídka iQLANDIE – libereckého moderního vědeckého centra s planetáriem a stovkami originálních interaktivních exponátů byla sice náročná, ale svět vědy a techniky účastníky doslova uhranul. Chytrou zábavu v podobě fascinujících experimentů si všichni užili a mnozí i vyzkoušeli.

Ta Naďa snad umí létat! iQLANDIE – prostor pro každého
Ta Naďa snad umí létat! iQLANDIE – prostor pro každého

Oba večery jsme strávili  ve velkém sále krajské knihovny, kde byl vždy připraven zajímavý program. Nejprve Věra Vohlídalová zavzpomínala na náročné období realizace projektu stavby Krajské vědecké knihovny v Liberci (Stavby smíření) a účastníci zhlédli film o tom, jak se celá stavba realizovala. Závěr prvního večera byl korunován zábavnou exkurzí noční knihovnou – pracovníci knihovny ve spolupráci s divadelním spolkem Orel na několika stanovištích připravili vtipná, nápaditá, občas i lehce eroticky laděná scénická čtení. Druhý společenský večer patřil ukázce vzácných tisků, které má liberecká knihovna ve svém fondu, i stavu a rozsahu digitalizace.

Program druhého dne byl završen interaktivní dílnou zaměřenou na zábavné pokusy, vědecké hračky a hlavolamy. Pořad, který liberecká knihovna nabízí školám a realizuje v pravidelných termínech veřejnosti, je příkladem, jak lze netradičním, ale velmi atraktivním a hravým způsobem zaujmout návštěvníky knihovny doslova všech kategorií a jak osvěžit přemýšlivost, zručnost a nápaditost a také jak vrátit do hry širokou nabídku našich fondů v oblasti populárně naučné dětské literatury.

Dopoledne posledního dne jsme navštívili knihovnu Severočeského muzea v Liberci a poté hned v sousedství výstavní a kulturní prostor, který v Libereckém kraji nemá obdoby. Objekt z přelomu 19. a 20. století, který původně sloužil jako městské lázně, se s citem a vkusem podařilo proměnit ve výstavní prostory světového formátu. Ne nadarmo také autoři rekonstrukce získali prestižní ocenění Grand Prix architektů pro rok 2014. Účastníci setkání si mohli prohlédnout impozantní prostory, které slouží jak stálé expozici, tak příležitostným výstavám i široké škále kulturních a edukativních projektů, workshopům, výtvarným a animačním programům pro školy a zájmové skupiny.

Třetí den exkurzí a stále dobrá nálada!
Třetí den exkurzí a stále dobrá nálada!

Tato důstojná programová tečka uzavřela tři dny společných zážitků, sdílených dojmů a prožitků. Uzavřela neobyčejně osobní setkání nabité pozitivní energií, radostí ze společných aktivit a důvěrných vztahů založených na společné pracovní zkušenosti a lásky ke knihovnickému řemeslu.

Obdiv patří všem účastníkům, kteří nevynechali jediný z nabízených bodů programu, což si s ohledem na mimořádně vysoké teploty, které v daných dnech panovaly, zaslouží zvláštní uznání.

Zvláštní uznání patří i kolektivu liberecké Krajské vědecké knihovny v Liberci, zejména paní ředitelce Mgr. Blance Konvalinkové a jejímu nejbližšímu týmu, kteří nám po tři dny poskytovali skvělé zázemí a dokonalý servis. Bez toho bychom celostátní setkání knihovnických seniorů jen stěží dokázali připravit a realizovat.

Fotografie pocházejí z archivu regionální organizace SKIP Libereckého kraje. Další fotografie si můžete prohlédnout na Rajčeti.

Workshop Ochrana, průzkum a konzervace knihovních fondů v současné praxi

Dne 22. května 2017 proběhl v Národní knihovně ČR (NK ČR) workshop Ochrana, průzkum a konzervace knihovních fondů v současné praxi, který byl pořádán pražskou organizací SKIP ve spolupráci s NK ČR a s finanční dotací z programu Knihovna 21. století Ministerstva kultury ČR. Všechny lektorky byly pracovnice NK ČR z Odboru ochrany knihovních fondů (OOKF).

První část workshopu nazvanou Faktory ohrožující knihovní fondy vedla Ing. Petra Vávrová, Ph.D. V úvodu byl představen odbor OOKF NK ČR, jeho personální obsazení a pracovní náplň. Knihovní fondy z doby po roce 1800 jsou často vyrobeny z nestabilních materiálů. Dochází k rozpadu kyselého papíru, rozpadají se dokonce celé knižní vazby. Knihovny by měly zajistit uchování knihovních fondů v dobrém fyzickém stavu i pro další generace.

Rizikovými faktory pro uchování fondů jsou:

  • složení materiálu;

  • aditiva (barviva, klížidla apod.);

  • čistota a kvalita použitých surovin;

  • vlhkost;

  • teplota;

  • světlo;

  • plynné látky a prach;

  • biologické napadení;

  • lidský faktor.

Doporučená relativní vlhkost vzduchu v depozitářích je 50±5 %, doporučená teplota je 18±2 °C. Důležité je zamezit vlhkostním a teplotním výkyvům. Dokumenty by měly být uchovávány tak, aby na ně nepůsobilo světelné záření. Knihovna by měla zabránit poškození knih prachem (vnitřním i vnějším). Knihovna své fondy musí chránit před plísněmi, hmyzem (červotočem, rybenkou atd.) a zvířaty (ptáky, hlodavci atd.). S knihami by se mělo vždy zacházet šetrně, a to i například během stěhování, stavebních úprav apod. Knihovní fond by měl rovněž být uchráněn před krádežemi, vandalstvím a živelními pohromami.

Druhá část workshopu, kterou vedla Mgr. Jitka Neoralová, byla zaměřena na ochranu a konzervaci knihovních fondů. Knihovní fondy by měly být uloženy v odpovídajících prostorech s vhodným vybavením. Doporučovány jsou regály s hladkým povrchem vyrobené z nehořlavého a omyvatelného materiálu. V místnostech musí být zajištěno proudění vzduchu. Ideální výška je do 215 cm a umístění 20 cm od zdi a 20 cm od země. Prostory a samotné knihovní fondy musí být pravidelně uklízeny. Při stavění knih na regál je vhodné používat zarážky, aby knihy stály kolmo k polici. J. Neoralová nastínila, jak s knihami správně manipulovat při transportu. V přepravkách by knihy měly být uloženy naplocho, menší svazky hřbetem dolů. Pokud jsou knihy půjčovány na výstavy, je nutné zajistit a dodržet ochranný režim (nastavení světla a klimatických podmínek, vhodné stojánky, prachotěsné vitríny, zabezpečení, monitoring). Knihovna by měla mít havarijní plán, jak postupovat při požárech a potopách. Měla by také předcházet rizikům, které by vedly ke zničení knihovního fondu. Proti násilnému vniknutí do budovy jsou vhodné monitorovací kamerové systémy, proti krádežím elektronické zabezpečovací systémy (RFID čipy, mikrotečky aj.) i osobní dozor ve studovnách. Proti požáru je užitečné používat elektronické protipožární systémy, detektory, alarmy, hasicí přístroje, nehořlavé dveře, protipožární nátěry na podlahách a kvalitní elektroinstalace a dbát na odpojování spotřebičů. Před zničením vodou fond ochrání kvalitní rozvody vody a topení a detektory zatečení.

V další části workshopu byly představeny konzervační a restaurátorské zásahy na knihách. Byly naznačeny rozdíly mezi vhodnými a nevhodnými ambulantními zásahy. Nejvhodnějším materiálem na ambulantní opravy jsou japanové fólie. Ukazuje se, že ani obvykle doporučované filmoplasty nejsou z dlouhodobého hlediska vhodné.

Ing. Lucie Mračková hovořila o biologickém poškození knih a o tom, jak proti němu bojovat. Dozvěděli jsme se, jak rozpoznat napadení knih plísní a jak a čím provádět dezinfekci. Ideální podmínky pro růst plísní jsou vysoká relativní vlhkost (90 až 100 % pro naklíčení, pro další růst může být i nižší než 65 %), vyšší teplota (18 až 28 °C), nízká nebo žádná cirkulace vzduchu a přímý dopad světla. Vliv má i složení knihy (vlhkost, hodnota pH aj.). Napadené knihy jsou většinou cítit, dochází ke změně zabarvení a ke ztrátě mechanických vlastností, mizí materiál, na knize se vytváří biofilm. Přítomnost mikroorganismů v knize lze zjistit mikrobiologickými stěry, které NK ČR provádí i pro ostatní knihovny. Pro dezinfekci jsou vhodné bezbarvé alkoholy (ethanol, propanol, butanol), ethylenoxid a kvartérní amoniové soli (bezbarvý Ajatin nebo Septonex). Při likvidaci plísní apod. je vždy nutné dodržovat bezpečnost práce a používat ochranné pomůcky.

Ukázka plesnivé knihy
Ukázka plesnivé knihy

V části o hmyzu lektorka představila hlavní škůdce knihovních fondů. Jsou jimi především pisivky, rybenky, červotoče, kožejedi, švábi, rusi a moli. Mohli jsme si prohlédnout dokumenty napadené červotočem a rybenkou. Na hmyz se dají použít lapače a lepové pasti. Dalšími metodami likvidace jsou hluboké zamražení, atmosféra dusíku, záření gama, plynování nebo postřik, chlorované insekticidy, organofosfáty, karbamáty a pyrethroidy.

Ničiteli knih mohou být hlodavci a ptáci. Knihovna by měla zamezit jejich vniknutí do objektu, případně použít mechanické lapače, pasti apod.

Dana Hřebecká shrnula, jak správně očišťovat knihy. Doporučila nám přípravky vhodné na hřbety, na vnitřní blok a na vazbu. Ruční očistu je nutné vždy provádět s vysavačem, který má nástavec na očistu knih, vhodné jsou gumy Walmaster a Purus, případně další specializované výrobky na očistu knih (štětce, smetáčky, gumy aj.). Další část byla zaměřena na ochranné obaly, na jejich typy a způsob použití. Základními typy jsou krabice standard, zámková krabice, krabice z vlnité lepenky a kartonplast; na výplň jsou pak vhodné polyetylenové pěny. Ochranné obaly jsou vyrobeny z alkalické lepenky, vlnité lepenky nebo kartonplastu. NK ČR zajišťuje výrobu ochranných obalů i pro jiné knihovny, pro jejich výrobu používá plotter Konsberg X 22.

Během workshopu jsme navštívili sklad v NK ČR, kde je umístěn čistící přístroj Depulvera, který NK ČR používá na automatickou očistu knih. Mohli jsme si vyzkoušet práci s přístrojem.

Ukázka práce s přístrojem Depulvera
Ukázka práce s přístrojem Depulvera

V závěru workshopu nám lektorky představily metodiku výroby japanových fólií, které jsou vhodné pro restaurování poškozeného papíru a knižních vazeb. Metodika, kterou vyvinula NK ČR, konrétně Oddělení restaurování, je volně k dispozici i ostatním kulturním institucím.

Ještě si dovolím přidat perličku na závěr. Během workshopu do učebny vletěly dvě vlaštovky. Mohli jsme si tedy přímo vyzkoušet, jak vyhnat ptáky z interiéru, aby nedošlo k poškození knih (resp. v tomto případě nově vymalovaného interiéru a nábytku).

Vlaštovky v učebně NK ČR
Vlaštovky v učebně NK ČR

Prezentace ze semináře jsou umístěny na webu pražské organizace SKIP.

Spokojené účastnice workshopu
Spokojené účastnice workshopu

Autorkou fotografie Vlaštovky v učebně NK ČR je Kamila Bartůšková z Městské knihovny Loket, ostatní fotografie pořídila Lenka Maixnerová z Národní lékařské knihovny.

Regionální valná hromada pražské organizace SKIP

Dne 19. dubna 2017 proběhla regionální valná hromada pražské organizace SKIP, které se zúčastnilo 62 členů.

Účastníci regionální valné hromady
Účastníci regionální valné hromady

Účastníky přivítala předsedkyně pražské organizace SKIP Mgr. Lenka Maixnerová. V úvodu zazněla odborná přednáška Trendy v oblasti bibliografických formátů aneb Má MARC budoucnost? PhDr. Kláry Rösslerové, Ph.D., z Knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (textová podoba přednášky je k dispozici v podobě samostatného článku).

K. Rösslerová při přednášce

K. Rösslerová při přednášce
K. Rösslerová při přednášce

Účastníci schválili výroční zprávu a čerpání rozpočtu pražské organizace SKIP za rok 2016 a vzali na vědomí zprávu dozorčí komise. Následovalo představení plánu činnosti a návrh rozpočtu na rok 2017.

L. Maixnerová přibližuje činnost výboru za předcházející období a plány do budoucna
L. Maixnerová přibližuje činnost výboru za předcházející období a plány do budoucna

V závěru Roman Giebisch za regionální výbor poblahopřál PhDr. Helze Turkové k jejím 75. narozeninám.

H. Turkové k jejím 75. narozeninám popřál předseda SKIP R. Giebisch
H. Turkové k jejím 75. narozeninám popřál předseda SKIP R. Giebisch

Všechny dokumenty k valné hromadě (výroční zpráva za rok 2016, návrh rozpočtu na rok 2017, hospodaření za rok 2016, plán činnosti na rok 2017), usnesení valné hromady i prezentace, kterou při své přednášce využila K. Rösslerová, jsou dostupné na webu pražské organizace SKIP.

Autorkou fotografií je Linda Jansová z Národní knihovny ČR.

Seminář Mysleme i na sebe – inspirace pro pracovní i mimopracovní život

V úterý 16. května 2017 se v sále Knihovny města Hradce Králové konal seminář Mysleme i na sebe, který ve spolupráci s Knihovnou města Hradce Králové pořádal SKIP 08 Východní Čechy.

Začněme ale od začátku. Bylo jasné, že chceme uspořádat seminář, museli jsme však vymyslet, jaké by bylo jeho nejvhodnější téma. Knihovníci jsou na soustavné vzdělávání zvyklí a nedělá jim potíže účastnit se přednášek, seminářů, workshopů, kurzů, konferencí atd. Tématem těchto vzdělávacích aktivit bývá často literatura, český jazyk, nové knihy, práce se čtenářem, pedagogické a jiné dovednosti, komunikace s klienty i zřizovateli, storytelling, ale také moderní technologie, sociální sítě, marketing, management či fundraising. Je to zkrátka vše, co nějak blíže či vzdáleně souvisí s knihami, knihovnami u nás i ve světě, s tím, jak vše uchopit, spravovat, uchovávat, organizovat i financovat. Knihovník se snaží vše vstřebat, poučit se a přenést nové poznatky do praxe. Cítíme, že tak by to mělo být. Člověk se v tom však ztrácí. Chtěli jsme proto uspořádat akci, která bude mít odborný charakter, ale zároveň bude inspirací pro běžný život. Řadu věcí totiž musíme řešit v práci i doma. Proto jsme si sepsali, co by na semináři mohlo zaznít. Nebylo toho málo – posuďte sami:

  • jak žít smysluplněji a více naplno;

  • jak posílit své sebevědomí;

  • jak říci ne;

  • jak odolávat stresu;

  • jak pozitivně myslet;

  • jak nevyhořet;

  • jak se spolehnout sám na sebe;

  • jak se nenechat zaskočit;

  • jak nepodlehnout násilí;

  • jak být připraven na vše;

  • jak se vypořádat s nebezpečnými situacemi;

  • jak se bránit fyzickému i psychickému násilí;

  • jak jednat s agresorem;

  • jak se vypořádat s depresemi.

Námětů tedy zaznělo hodně. Bylo jasné, že jednodenní seminář nemůže všechny pokrýt. Do programu akce jsme vybrali lektory, kteří měli pomoci s odpověďmi alespoň na některou z těchto výše sepsaných otázek. Mgr. Denisa Dědičová vystoupila s přednáškou o spokojenosti, vyrovnanosti a odolnosti vůči negativním vlivům. Zdůraznila, že potřebujeme být spokojeni sami se sebou, optimisticky nastartovat mozek a emočně zvládat stresové situace.

Další dva lektoři byli z řad policie. O sebeobraně přednášel PhDr. Jaroslav Matoušek z Městské policie Hradec Králové. Hovořil nejen o tom, jak se bránit, ale i o tom, co všechno se může komukoliv z nás přihodit. Své vyprávění doplňoval skutečnými příklady z praxe. Posledním lektorem byl Bc. Rudolf Kotrč z Policie ČR, který je zároveň instruktorem sebeobranného a taktického systému Krav Maga. Jeho prezentace nám měla ukázat, jak se nenechat zaskočit, jak být připraven na vše a spolehnout se sám na sebe.

Už v průběhu semináře bylo jasné, že téma i jednotliví lektoři byli vhodně vybráni. Publikum reagovalo, nikdo neodcházel, přesněji řečeno na tom, kdo opravdu musel odejít, bylo vidět, že odchází skutečně nerad.

S odstupem několika dní byli účastníci požádáni o poskytnutí zpětné vazby prostřednictvím dotazníku. Obsahoval jednak otázky týkající se hodnocení lektorů, tématu a organizace akce, jednak nechával prostor na vyjádření dojmů, poznámek a vzkazů. K semináři se tímto způsobem vyjádřilo 53 % účastníků a jejich hodnocení organizátorům udělalo velkou radost. Všichni lektoři i organizace akce dostali jako ve škole průměrnou známku 1. K tomu by se 94 % odpovídajících chtělo zúčastnit dalšího, navazujícího semináře, což je pro organizátory velká výzva.

Na závěr dovolte citovat několik vzkazů, které účastníci vepsali do dotazníku:

  • „Nemůžu asi říci, že mě něco zaujalo nejvíce – jak téma spokojenosti, tak sebeobrany bylo přínosné. Velmi pozitivně hodnotím zejména to, že se jednalo o univerzální témata, jež můžeme využít nejen v pracovním, ale i osobním životě.“

  • „Všechny přednášky si udržely pozornost účastníků naplno po celou dobu, což nebývá obvyklé. Vše použitelné v každodenním životě.“

  • „Vyhovovalo mi, že všechny tři části byly především zaměřené na praktické využití prezentovaných dovedností a lektoři nebyli žádní suchaři, ale komunikativní, příjemní lidé.“

  • „Poznatek ze semináře? Řídit si svůj život, být obezřetný a nenechat se zaskočit, nebát se vystoupit z davu, bránit se násilníkům... Bylo to skvělé, opravdu pro nás.“

  • „Nějaký podstatný poznatek z akce? Že nejlepší obrana je prevence a jak důležité je rychle a dobře běhat :o).“

Než se případně uskuteční další seminář, mohli bychom možná zlehka navázat nějakým kondičním cvičením a během.

Dílna Vytvořme společně e-knihu 2017

20. dubna 2017 se v krásných historických prostorách Národní knihovny ČR konala jednodenní dílna s názvem Vytvořme společně e-knihu 2017, která navazovala na úspěšnou akci z roku 2016. Pořádala ji pražská organizace SKIP a Národní knihovna ČR. Pro účastníky dílny bylo k dispozici vše potřebné – od počítačů vybavených náležitými programy přes ukázku různých typů čteček až po malé občerstvení, při kterém bylo možné diskutovat o jednotlivých krocích tvorby e-knih.

Zkušení lektoři Bc. Zuzana Hartmanová, Mgr. Marta Jílková a Jonáš Vohrna provedli účastníky všemi nástrahami a úkoly. Vzájemně se vhodně doplňovali, předávali účastníkům své znalosti a zkušenosti a podle potřeby jim poskytovali svou podporu. Dílna byla určena pro zkušenější uživatele počítače, konkrétně pro ty, kteří se již setkali například s jazykem HTML nebo s kaskádovými styly. Lektoři nicméně byli schopni pomoci i účastníkům, kteří měli v tomto směru jen malou zkušenost.

V první – teoretické – části dílny dostali účastníci praktické rady týkající se výběru titulu pro digitalizaci a zjistili, jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých typů publikací a formátů e-knih. Součástí tohoto bloku byly i základní informace o autorskoprávní problematice. Toto téma iniciovalo řadu otázek, které se týkaly například výpůjček a různých typů licencí. Časový limit bohužel neumožnil vše probrat detailně, dovolil však zmínit alespoň základní ekonomické aspekty, např. náklady na produkci a výpůjčky e-knihy.

Účastníci dílny
Účastníci dílny

V praktické části dílny dostal každý z účastníků část titulu ke zpracování. Práce začínala úpravou skenovaných stránek knihy, konkrétně převedením skenovaného textu do textového editoru. Následovala instruktáž k různým nástrojům pro korektury a formátování a k jejich nastavení a praktickému použití (přiblížena byla i práce s makry). Dalším krokem bylo nastavení vzhledu stránky a potřebných stylů. Výsledkem byl text v podobě, která se již dala převést do formátů pro chystanou e-knihu, tedy do formátu EPUB, PRC nebo HTML.

Marta Jílková
Marta Jílková

Při práci s knihou měli účastníci možnost vyzkoušet si práci v programech CalibreSigil. Během přednášek lektoři předávali i praktické vlastní zkušenosti, doporučovali literaturu a další užitečné odkazy k tématu, např. rozsáhlou publikaci Jak se dělá e-kniha: příprava elektronických publikací ve formátech EPUB a MOBI Vladimíra Pistoria a Pavla Kočičky z roku 2015 (ISBN 978-80-87855-15-7). Bylo jen na účastnících, jaké kvantum informací jsou schopni vstřebat a následně zhodnotit ve své praxi. Všichni účastníci proto jistě uvítali jak prezentaci z dílny, tak praktického průvodce tvorbou e-knihy. Průvodce zpracovali přímo lektoři, kteří jej navíc obohatili na základě otázek položených v rámci dílny. Oba dokumenty účastníci obdrželi na konci dubna 2017.

Jonáš Vohrna
Jonáš Vohrna

Zkušený tým následně finalizoval jednotlivé části zpracovávané knihy. Všichni účastníci již mají možnost najít v e-knihovně Městské knihovny v Praze svůj malý příspěvek k jejímu digitálnímu fondu – e-knihu Hříchy pro pátera Knoxe, jejímž autorem je Josef Škvorecký.

Autorkou fotografií je Linda Jansová z Národní knihovny ČR. Další fotografie ze semináře jsou zveřejněny na Facebooku.

Kolektivní členové informují

Knihovní mazlíček a řádná péče o něj

Městská knihovna v Praze v rámci tematického roku 2017 zaměřeného na děti a dětské čtenářství vyhlásila výtvarnou soutěž s názvem Jak by měl vypadat knihovní mazlíček. Byla určena pro děti do deseti/jedenácti let a probíhala od 23. ledna do 23. dubna 2017.

Celkem se sešlo 200 mazlíčků, co obrázek to originál. A co víc, děti mazlíčky nejenom namalovaly, ale některé k nim dopisovaly i povahové vlastnosti, jména, oblíbené činnosti. Byla by škoda odvedenou práci nevyužít a nepokusit se zodpovědět následující otázky: Co je to knihovní mazlíček? Jak vypadá? Co rád jí? Jakou má povahu? A co přináší svému chovateli?

Výskyt mazlíčků v českých domácnostech

Nějakého domácího mazlíčka má asi 4,5 mil. českých domácností. Nejobvyklejšími zvířecími mazlíčky jsou psi (dva miliony) a kočky (jeden milion); o tom, kolik je křečků, morčat, králíků, andulek, rybiček nebo šneků se zdroj nezmiňuje. I tak je to ale ohromující číslo, stejně jako je ohromující částka, kterou čeští chovatelé za péči o své zvířecí kamarády vynaloží. V tomto ohledu mají statistici jasno. Odborníci z knihovny však měli náznaky, že kromě zvířecích mazlíčků obývají české domácnosti i mazlíčci knihovní, kteří ale dosud nejsou zmapováni (!). Odbornou konzultaci řešitelům projektu Jak by měl vypadat knihovní mazlíček poskytla ilustrátorka Andrea Tachezy a partnerem se stalo nakladatelství Albatros.

Knihovní mazlíček

Velikost zkoumaného vzorku činila 200 exemplářů, které přihlásili jejich hrdí chovatelé ve věku od tří do jedenácti let. Výzkumníky překvapila obrovská variabilita jedinců, přesto se podařilo najít a popsat určité společné znaky, se kterými – stejně jako s jedinečnostmi – čtenáře seznámíme níže.

Obecná specifika

Knihovní mazlíček má takovou podobu, jakou mu určí jeho chovatel. Je to tvor poměrně finančně nenáročný, jediným výdajem je výdaj za knihy, který je ale možné odstranit pravidelnou návštěvou veřejné knihovny. Prokázán byl pozitivní vliv na psychiku chovatele a někdy i na fyzický stav knih. Většina knihovních mazlíčků jsou noční tvorové, kteří se vyhýbají hlučnému prostředí. Jsou spíše plaší, a pokud už se nechají spatřit, uvidí je pouze děti a knihovníci, ostatní jejich přítomnost spíše vytuší. Ano, je to nefér, ale vždycky je tu možnost začít pracovat v knihovně.

Výskyt a stanoviště

Knihovní mazlíček se vyskytuje v knihovnách domácích i veřejných, kde si zřizuje pelíšek za knihami nebo přímo mezi stránkami knih. Podmínkou je, že v knihovně musí být minimálně tři svazky. Jak už bylo řečeno, vyhledává klidné prostředí, ale když se sejde s kamarády, umí si to užít. Z podstaty žije na suchu, i když může mít i podobu vodního živočicha (velryba, krab, chobotnice). Srovnej s Trnkovou Zahradou.

Typologie a poznávací znaky

Podobu knihovního mazlíčka nelze přesně specifikovat, ale většinovým poznávacím znakem je přítomnost knihy a písmen. Vizuálně se může vyskytovat v podobě skřítků (knižnílek, knihulík), tvorečků vytvořených z kombinace různých zvířat, pohádkových postav i věcí (četluška). Jsou známy ale i extrémní formy jako robot, rytíř, knihosaurus rex, šmoula, duch. Varování! Pro děti, které nečtou, může být setkání s knihovním mazlíčkem život ohrožující.

Specifické vlastnosti

Povaha knihovního mazlíčka je nestálá. Pokud je veselý, rád pomůže: poslouží jako záložka, otáčí čtenáři stránky (umí to i nohama), umí zařídit, že děti čtení baví, maluje ilustrace do dětských knížek, doporučuje dětem knížky ke čtení, knihovníkům hledá ztracené knížky, opravuje knížky rozbité a gumuje vpisky. Ale když je nenaložený, je to s ním těžké: požírá stránky i celé knihy, přehazuje písmenka, schválně přerovnává knížky na regálech. Udobřit se dá, když se mu začne číst. V oblibě má knihy Astrid Lindgrenové, Josefa Čapka, pohádky a encyklopedie.

Nároky na péči

Knihovní mazlíček nemá žádné větší nároky, stačí, když budete mít doma pár knih, šuplík plný papírů, aby se měl kam schovat přes den. S krmením pro knihovní mazlíčky to také není složité. Pojídá hrubky v knížkách, granule, písmenkovou polévku, sušenky s mlékem, malinovou šťávu, smažený sýr, čokoládu i masíčko.

Jak (ne)ztratit knihovního mazlíčka

Pokud už si knihovního mazlíčka opatříte (a to je celkem snadné – dá se přinést i z vypůjčených knih z knihovny), je to na celý život. K tomu, aby prospíval, stačí, když každý den prolistujete alespoň pár stránek. V opačném případě knihovní mazlíček strádá a pak volí odchod přímo do jiné domácnosti nebo dočasný exil v regálech veřejné knihovny.

Závěrem nezbývá než všem čtenářům popřát mnoho chovatelských úspěchů!

Adéla Černá, 8 let
Adéla Černá, 8 let

Daria Meruňková, 6 let
Daria Meruňková, 6 let

Jan Lajka, 10 let
Jan Lajka, 10 let

Karolína Anna Filippová, 11 let
Karolína Anna Filippová, 11 let

Vojtěch Lajka, 7 let
Vojtěch Lajka, 7 let

Zoe Mohylová, 10 let
Zoe Mohylová, 10 let

Fotografie prací poskytla Městská knihovna v Praze.

ORCID 2017 Czech Republic Workshop

Dne 22. května 2017 se v prostorách Fakulty stavební ČVUT v Praze konal mezinárodní seminář o využití jednoznačného trvalého mezinárodního a univerzálního identifikátoru autora v akademickém a vědeckovýzkumném prostředí ORCID (Open Researcher and Contributor ID).

Workshop byl organizován společností ORCID ve spolupráci s Ústřední knihovnou ČVUT v Praze. Tato akce byla součástí série workshopů v Evropě, které se kromě Prahy konaly také ve Stockholmu a Budapešti.

Cílem bylo představit aktivity ORCID, které navazují na jednoznačný identifikátor autora, a projednat možnosti implementace a práce s identifikátorem ORCID v jednotlivých institucích v ČR. Program byl sestaven z prezentací zástupců ORCID i zástupců institucí v ČR, které identifikátor používají. Na formální i neformální úrovni proběhly diskuse o dosavadních zkušenostech i o tom, kudy se do budoucna ubírat a jak identifikátor v českém prostředí více využít.

Co je ORCID a jak je v ČR využíván?

Jak bylo výše uvedeno, ORCID je jednoznačný trvalý mezinárodní a univerzální identifikátor autora v akademickém a vědeckém prostředí.

Jednoznačná identifikace autorů (či obecně osob) je často spravována na úrovni jednotlivých systémů, ať se jedná o systém národních autorit, institucionální (např. univerzitní) informační systém nebo databáze, které shromažďují informace o publikačních výstupech či publikace samotné. V tomto směru je třeba zmínit především elektronické informační zdroje a systémy CRIS (current research information system) využívané k evidenci výzkumných výstupů; v ČR především IS VaVaI/RIV (Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací / Rejstřík informací o výsledcích) a jednotlivé institucionální systémy pro vykazování výzkumných výstupů do tohoto systému.

Těchto řekněme interních identifikátorů je celá řada, ovšem jsou izolované a nejsou vzájemně kompatibilní ani propojitelné. Jen podle jména (dokonce i podle kombinace jména a afilace) je autory velmi obtížné jednoznačně identifikovat. Lidé mění jméno, zaměstnání, pohybují se na pomezí více oborů a nejsou jednoznačně oborově zařaditelní, popř. (zejména u jmen s diakritikou) se vyskytují různé překlepy či varianty zápisu jména. Problém je též v přepisu jmen z jiné abecedy.

Vzhledem k neustálému nárůstu objemu publikačních výstupů, ke zvyšování objemu online publikování, rozšiřování celosvětové vědecké komunity o autory z různých částí světa i k rostoucím možnostem propojení a agregace dat a informací v online prostředí je otázka jednoznačné identifikace autorů stále významnější. Ve vědecko-výzkumném prostředí se jedná zejména o profesní informace o autorech a o výstupech jejich profesních aktivit.

Na jednoznačnou identifikaci autora lze pohlédnout z řady úhlů – z hlediska shromažďování všech dostupných informací v rámci vlastní propagace autora a jeho aktivit, z pohledu potřeby institucí shromáždit souhrnné informace o autorech a jejich odborných výstupech i z pohledu sjednocení informací o autorech v různých informačních systémech. Řešením všech těchto aspektů je identifikátor ORCID (není záměrem, aby tato věta zněla propagačně, je to zkrátka fakt).

Tento identifikátor vyvinula a spravuje nezisková organizace ORCID. Snaží se jej začlenit a prosadit do všech infrastruktur, kde může být užitečný – tj. do informačních infrastruktur univerzit a vědeckých institucí, vydavatelů odborných publikací, databází agregátorů i vydavatelů těchto publikací, systémů CRIS i systémů hodnocení vědy apod. Za jeho vývojem stojí velcí hráči na světovém informačním trhu – Elsevier, Thomson Reuters (dnes Clarivate Analytics), Wiley-Blackwell a také velké univerzity a výzkumná centra (MIT, Harvard University, Cornell University, CERN), viz blíže výroční zpráva ORCID z roku 2012. Vývoj identifikátoru začal právě v roce 2012 a stále pokračuje. V současné době se identifikátor v komunitě etabluje; s novými členy zároveň narůstají požadavky na další způsoby využití. Velcí vydavatelé jej již využívají, dolaďuje se jeho využití producenty základních informačních systémů v knihovnicko-informačním prostředí a sbírají se podněty pro jeho další využití a rozvoj, např. pro národní systémy CRIS či pro soubory národních autorit.

Platforma ORCID

Na platformě ORCID si mohou autoři zdarma vytvořit vlastní odborný profil včetně seznamu svých publikací či jiných odborných výstupů, profesních afilací, řešených projektů, zpracovávaných recenzí a dalších informací. Právě seznamy publikačních výstupů lze díky propojení ORCID se systémy CrossRef, Web of Science, Scopus a dalšími zdroji včetně např. institucionálních informačních systémů automaticky importovat. Pokud je publikace od svého vzniku provázána s identifikátorem ORCID, je následně ve všech databázích, do kterých je zařazen její záznam, provázána s identitou autora. Záznam o této publikaci je pak také importován do autorova profilu ORCID. Tímto způsobem je u všech výskytů daného záznamu jednoznačně identifikováno, kdo je autorem, a následně je díky profilu ORCID možné se o autorovi a jeho aktivitách dozvědět další podrobnosti. Pomocí identifikátoru ORCID lze rovněž v různých bázích jednoznačně a spolehlivě vyhledávat informace týkající se konkrétního autora. Do profilu ORCID je též možno přidat další identifikátory (ResearcherID, Scopus AuthorID).

Pro autora ORCID přináší možnost vytvářet autorské profily a seznamy publikační činnosti, které lze importovat z různých zdrojů, a vytvářet si nezávisle na instituci svůj úplný profil a přehled profesní historie.

Jednotlivé instituce se mohou stát členy ORCID, přiřazovat tento identifikátor svým zaměstnancům a spravovat jej centrálně prostřednictvím svého informačního systému. Mohou jej také použít jako další identifikátor autora v informačním systému (včetně např. institucionálního systému CRIS, knihovního katalogu, institucionálního repozitáře, ale i dalších subsystémů). Je jen na každé instituci, jak jej v praxi využije. Z České republiky jsou v současné době členem ORCID tři instituce – České vysoké učení technické v Praze, Univerzita Tomáše Bati ve ZlíněVysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava.

Závěr

Seminář v ČR poskytl znamenitou příležitost pro výměnu informací mezi námi jako uživateli systému ORCID a zástupci ORCID jako jeho tvůrci. Implementační řešení využitá v ČR i v rámci samotného ČVUT tvůrce velmi zaujala a otevřel se prostor pro další spolupráci. Je nutné počítat se skutečností, že byť mezi tvůrci systému byli zástupci vydavatelů, agregátorů i univerzit a výzkumných institucí, není systém zatím plně připraven na všechny varianty využití, a proto v našem prostředí zatím ne vždy působí dostatečně užitečně. Narážíme sice na bariéry, ale tvůrci jsou o nich informováni. ČR není jedinou zemí, kde se s podobnými připomínkami setkali. Doufejme tedy, že jak bude postupovat vývoj rozhraní ORCID i implementace identifikátoru dalšími poskytovateli služeb, bude docházet k vyšší míře automatizace využití ORCID mezi jednotlivými systémy. Tím se budou rozšiřovat možnosti jeho využití bez nutnosti výrazných manuálních zásahů autorů a dojde k výraznému usnadnění práce a profesního života vědeckých a výzkumných pracovníků v ČR i ve světě.

Centrum Mariny Cvětajevové a expozice loutek – nové součásti Všenorské knihovny

Ve Všenorské knihovně nově můžete navštívit také dvě expozice – jednak Centrum Mariny Cvětajevové, jednak expozici dobového loutkového divadla.

Logo Všenorské knihovny
Logo Všenorské knihovny

Centrum Mariny Cvětajevové

Od 3. listopadu 2016, kdy bylo slavnostně otevřeno, je součástí Všenorské knihovny Centrum Mariny Cvětajevové.

Přibližuje život a dílo stejnojmenné ruské básnířky. Zaměřuje se zejména na období jejího života v Čechách a ve zdejším kraji. Součástí expozice je sbírka knižně vydaného díla básnířky v češtině a dalších jazycích. Jsou zde k dispozici publikace o jejím životě, z nichž některé jsou skutečnými unikáty. Knižní sbírku doplňují díla jejích oblíbených autorů. Všechny knihy jsou přístupné prezenčně v čítárně knihovny a je možné je dohledat v online katalogu Všenorské knihovny. Tato cenná sbírka je výsledkem mnohaletého úsilí Galiny Vaněčkové, autorky knih o Marině Cvětajevové, uznávané odbornice, s kterou úzce spolupracujeme. Vzhledem k tomu, že knihy v expozici jsou umístěny na vyvýšených policích, časem se ukázalo, že je třeba zpracovat jejich podrobný seznam pro expozici i na web.

Marina Cvětajevová
Marina Cvětajevová

Galina Vaněčková se stala neoficiálním členem našeho knihovního týmu, který tvoří Jana Müllerová, Eliška Reitspiesová a Alena Sahánková. S ní blíže poznáváme nejen básnířku, ale i zajímavou kuchyni, neboť naše pracovní setkání Galina často zpestří nějakou specialitou. Největší úspěch měla ořechová marmeláda z Gruzie. Naše vztahy jsou přátelské a setkání příjemná, takže nám ani nepřijde, že vlastně pracujeme.

Centrum vznikalo již od podzimu 2015 na základě spolupráce obce Všenory, Všenorské knihovny a dnes již zaniklé Společnosti Mariny Cvětajevové. Na vzniku expozice se podíleli Galina Vaněčková, Mirko Vaněček, Andrej Kuročkin a Inna Kuročkinová. Původní návrh prostor expozice je od Iva Segeti, návrh dále rozpracoval a realizoval ředitel Centra současného umění DOX Leoš Válka za spolupráce Galiny Vaněčkové. Pro celou akci bylo klíčové pochopení a podpora vedení obce.

Reliéf básnířky od Jana Mageta umístěný v prostorách knihovny
Reliéf básnířky od Jana Mageta umístěný v prostorách knihovny

Expozice Centra Mariny Cvětajevové
Expozice Centra Mariny Cvětajevové

Jak to vypadá s Centrem Mariny Cvětajevové po více než půl roce činnosti?

Autobusy turistů zatím nejezdí, i když se o nich jedné pracovnici na obecním úřadě zdálo. Bylo jich prý tolik, že se před budovu úřadu nevešly! Zájemci o ruskou básnířku Marinu Cvětajevou nás navštěvují v přiměřeném počtu. Nejčastěji přijíždějí vlakem z Prahy, z hlavního nádraží, poněvadž sídlíme blízko všenorské vlakové zastávky, v budově obecního úřadu, která se jmenuje Na Závisti. Vlakem nám obdivovatelky básnířky, které přicestovaly z daleké Moskvy, přivezly sazenice trvalek s tím, že prosí o jejich zasazení k červené jeřabině, kterou jsme 5. listopadu 2016 na počest básnířky slavnostně umístili před budovou obecního úřadu. Strom je vidět z vlaku, a až povyroste, bude příjemně zakrývat stěnu domu.

V současné době dokončujeme návrh nového webu Všenorské knihovny, kde bude mít Centrum Mariny Cvětajevové přední místo. Máme připraveny i propagační letáky v češtině a ruštině, chystáme i text v angličtině. Galina Vaněčková – s pomocí přátel ze zahraničí – zajistila překlad podrobného katalogu k výstavě do angličtiny a francouzštiny.

Jsme také v kontaktu s Evou Miláčkovou, scénáristkou pořadu o Marině Cvětajevové, ve kterém účinkují Radka Tesárková a Alfred Strejček.

Na veletrhu Svět knihy 2017 přednesla Galina Vaněčková příspěvek o básnířce. V současné době připravuje příspěvek na mezinárodní konferenci v Moskvě. Pražský knižní veletrh byl i příležitostí k uvedení našich propagačních letáků. Ty se tak vydávají do světa nejen v elektronické podobě, ale i v podobě tištěné. Doufáme, že k nám přilákají další návštěvníky.

Propagační leták Centra Mariny Cvětajevové
Propagační leták Centra Mariny Cvětajevové
Propagační leták Centra Mariny Cvětajevové

A co poezie, která s činností Centra Mariny Cvětajevové souvisí?

Koncem roku 2016 proběhl v sále Vladimíra Holana, s kterým knihovna sousedí, večer s Janem Skácelem nazvaný A znovu láska. Vystoupili na něm Josef Somr, Hana Kofránková a Jiří Šlupka Svěrák. Na 31. března 2017 jsme opět připravili i večerní program pro dospělé, tentokrát s názvem Večer s múzou. Výtvarné umění zastoupila Dana Sahánková s prezentací o malování ostrým hrotem na plátno. Hana Kofránková se studentkami z DAMU recitovaly – kromě jiného i básně Mariny Cvětajevové. Navíc předvedly, jak probíhá zápočet z literárního přednesu. Jiří Stivín, známý všenorský flétnista a jazzman, to v závěru večera rozbalil tak, že jsme skoro ani nedýchaly. To byl nádherný zážitek.

Na podzim – u příležitosti narozenin básnířky – chystáme slavnostní odpoledne plné poezie a hudby. Rádi bychom u nás přivítali básníka Petra Borkovce.

Na poezii myslíme i při akvizici knih, a to především dětských. Do Všenorské knihovny pravidelně docházejí děti ze všenorské školy s učiteli a i s rodiči. Nenápadně se je snažíme zapálit pro básničky. I když je Deník malého poseroutky u nich jednička, snažíme se, aby je zaujala i pěkná básnička.

První zkušenosti s návštěvníky

Přijíždějí nadšení Rusové, a to odborníci i obdivovatelé básnířky, Češi spíše z Prahy nebo ze Všenor a okolí. Centrum Mariny Cvětajevé otevíráme při všech knihovnických akcích a je možné jej kdykoliv na požádání navštívit v době otevírací doby Všenorské knihovny nebo po dohodě s námi. Pracovnice obecního úřadu také expozici ochotně otevřou.

Podělíme se i o dva nejhezčí zážitky:

Koncem února 2017 do Všenor zavítali manželé z Vídně. Oba mají rakouské i české kořeny. Naším literárním muzeem byli doslova nadšeni. Všimli si citace jednoho z nejvýznamnějších německy píšících lyriků, Reinera Maria Rilkeho, která je na stěně expozice: „Ty jsi podivuhodná, Marino... Jsi vždy v právu, Marino. A v tom je tvoje nepřetržité právo na nekonečnost. Jsi velká hvězda.“ Básnířka, která si korespondovala s básníkem takového formátu, jakým je Rilke, musela podle nich být významnou osobností. (Do té doby o ní neslyšeli.) Líbilo se jim spojení expozice se Všenorskou knihovnou, kterou si také prohlédli. Paní Marie několikrát zopakovala, že to je její nejhezčí zážitek u nás. Dodala, že se ve Vídni setkala s pozůstatky knih z knihoven, které bývaly součástí českých činžovních domů. Jednalo se o knihovny, které v době své slávy zabíraly celou místnost a byly v každém takovém domě.

Do Všenorské knihovny přišli i manželé žijící ve Švýcarsku. Do Všenor jezdí na léto. Universitní profesor se trochu nudil, když si jeho žena vybírala v české beletrii. Provedla jsem ho knihovnou a pak nabídla naši expozici. Podíval se od dveří a utrousil, že o Cvětajevové v životě neslyšel. Dál ani nešel. Po několika týdnech se nečekaně objevil v knihovně a hned se hrnul do expozice. Přiznal, že si básnířku našel na internetu, koupil si knihu a je nadšen. V expozici pobyl dlouho a spokojeně odcházel s naším průvodcem po místech pobytu básnířky v Čechách.

Co k tomu dodat? Bude to ještě hodně práce, než k nám přijede první autobus, ale pevně věříme, že se tak někdy stane a na obecním úřadě to nevyvolá zděšení.

Centrum Mariny Cvětajevové je otevřeno v otevíracích hodinách Všenorské knihovny (pondělí 8.00–11.00, 13.30–18.00, středa 13.30–18.00 a sobota 9.00–12.00).

Všenorská knihovna je neprofesionální knihovna, ale snažily jsme se s kolegyněmi rozšířit otevírací hodiny alespoň na 15 hodin týdně. Podařilo se nám udržet sobotu dopoledne, což si naši uživatelé moc pochvalují.

Pro zájemce máme připraveny ke koupi dvě knihy k tématu, a to katalog k výstavě a průvodce:

  • VANĚČKOVÁ, Galina, KUROCKIN, Andrej, KUROCKINOVÁ, Inna. Centrum Mariny Cvetajevové: Centr Mariny Cvetajevoj. Praha: Společnost Mariny Cvetajevové, 2012.

  • VANĚČKOVÁ, Galina, KUROCKIN, Andrej, KUROCKINOVÁ, Inna, VANĚČEK, Mirko. Praha Mariny Cvětajevové: průvodce po místech pobytu M. Cvetajevové v Praze a blízkém okolí 1922–1925. Praha, 2013.

Expozice dobového loutkového divadla

Před dvaceti lety přivezla Jana Čiháková, bývalá učitelka všenorské školy, do knihovny krabice s loutkami a zbytky školního loutkového divadla. Položila je na stůl s tím, že je našla na půdě staré školy. Dává je do knihovny a věří, že o ně bude řádně postaráno. Byl to zbytek původního rozsáhlého divadla, které bylo bohužel postupně na půdě staré školy rozebráno. V následujících letech se krabice spolu se Všenorskou knihovnou dvakrát stěhovaly a v současných prostorách odpočívaly dva roky ve skříni. Na jaře letošního roku nás napadlo divadlo vystavit v čítárně ve dvou prosklených vitrínách.

Školní loutkové divadlo (Loutková scéna) v Horních Mokropsích bylo založeno v roce 1929. Divadlo se do školy dostalo jako soukromý majetek. Ve škole navíc v té době působil učitel Jindřich Zikmundovský, který byl vášnivým milovníkem živého i loutkového divadla. Kašpárek a Hurvínek byli v jeho podání nezapomenutelní. Společně s řídícím učitelem Bezděkem řídili chod Loutkové scény.

Pokladníkem „Loutkového fondu“ se stal pan Kratochvíl, který pomáhal nejen hmotně, ale i v získávání obliby divadla mezi dětmi i dospělými. Slavnostní zahájení proběhlo 28. října 1929, kdy byla uvedena hra Báj o svobodě. Příjem do pokladny z představení byl 203,80 Kč. Výtěžek z odehraných představení byl dáván z menší části na zařízení divadla, z větší pak např. na školní knihy do dětské i učitelské knihovny, učební pomůcky, almary na obuv, zahrádky na okna, vymalování školního kabinetu. Z těchto peněz se podařilo zakoupit i mnoho obrazů k výzdobě školy. V přesně vedené knize příjmů a vydání „Loutkového fondu“ byl tento inventář uveden. Děti platily za představení 1 Kč a dospělí 2 Kč. Divadelní představení byla nejen zdrojem poznání a zábavy, ale sbližovala školu s rodiči a veřejností. Byla tak oblíbená, že představení se musela vždy dvakrát opakovat. Jinak velká třída totiž nestačila pro všechny zájemce.

Byla to pravděpodobně doba největší slávy zdejší Loutkové scény. Zázemí divadla tvořil kabinet v prvním patře školy. V kabinetu bylo jeviště, které se otevíralo do sousední třídy. Ta sloužila jako hlediště. Zdá se neuvěřitelné, že se při představení do třídy najednou vešlo přes sto dětí a dospělých. Představení byla hrána pro žáky i pro veřejnost. Oblíbené byly hry s vlasteneckou tematikou.

Fotografie z představení
Fotografie z představení

Např. v sobotu 21. října a v neděli 22. října 1939 se hrála Lucerna Aloise Jiráska. Celkem čtyři představení navštívilo celkově 328 návštěvníků. Vybralo se 1 027 Kč. Hra byla úspěšná a byla důkladně připravena jak po stránce herecké, tak z hlediska osvětlení, ozvučení i výpravy.

Herci před loutkovým divadlem
Herci před loutkovým divadlem

Zákulisí divadla při představení

Zákulisí divadla při představení
Zákulisí divadla při představení

Šťastné děti
Šťastné děti

Hrdiny odehraných představení byli mj. Kašpárek, Zlatovláska a Spejbl a Hurvínek. Podle pamětníků se však loutkové divadlo hrávalo ještě v šedesátých letech.

Ve Všenorské knihovně máme k dispozici několik fotografií získaných z Alba fotografií z Obecné školy v Horních Mokropsích, které bylo kolegy a přáteli věnováno slečně učitelce Martě Ornsteinové v upomínku na šťastné doby přátelství v letech 1937–1939. Slečna učitelka se z koncentračního tábora bohužel už nevrátila. Druhý exemplář alba je jako veliká vzácnost uložen ve Všenorské knihovně. V loňském roce bylo album digitalizováno.

Expozice věnovaná loutkovému divadlu

Expozice věnovaná loutkovému divadlu

Expozice věnovaná loutkovému divadlu
Expozice věnovaná loutkovému divadlu

S loutkami už není bohužel možné divadlo hrát, ale i tak mohou potěšit naše čtenáře či pamětníky představení.

Závěrem

Centrum Mariny Cvětajevové i malá expozice zachráněného loutkového divadla souvisí s dlouhodobým zájmem Všenorské knihovny o regionální informace. Speciální fond regionální literatury budujeme přes dvě desítky let. V knihovním fondu, který obsahuje přes 15 tisíc svazků, zastupuje regionální literatura nemalou část.

V současné době se více zapojujeme i do života regionu. Již potřetí jsme se např. zúčastnili Královského průvodu Karla IV. Letos jsme poprvé nesli nový všenorský historizující praporec. Všenorská knihovna shromažďuje informace i symbolech obce a v čítárně jsou uloženy prapory obce i prapor Všenorské knihovny. K dispozici je svázaná rešerše Znak a prapor Obce Všenory, kde jsou všechny dokumenty související se schvalováním znaku a praporu (včetně návrhů), získané z Parlamentu.

Dva dny jsme putovali s Královským průvodem Karla IV. obcemi a městy, jejichž historii a život v knihovně sledujeme a svou cestu zakončili v Kapli svatého Kříže na Karlštejně, kam byly zpět uloženy kopie královských klenotů.

Žijeme v kraji, který má úžasnou historii a našim cílem je přispět k jejímu uchování a oživování.

Obrazový doprovod pochází z archivu Všenorské knihovny.

Workshop Romové píší!

Dne 30. května 2017 se v pražském Klementinu konal workshop na téma práce s romskou a romistickou literaturou ve fondech knihoven.

Akce se uskutečnila v rámci festivalu Khamoro, který ve stejném týdnu nabídl širokou škálu kulturních i vzdělávacích pořadů od koncertů až po odborné konference. V letošním roce proběhl třídenní doprovodný program Gavoro (Vesnička), zaměřený na představení romské a romistické literatury. Zapojily se do něj například Městská knihovna v Praze a Knihovna Václava Havla. V nich bylo téma přibližováno široké veřejnosti formou literárních čtení, debat a expozic. V Národní knihovně ČR byla připravena malá výstava relevantní literatury z místních fondů a workshop pro knihovnice a knihovníky.

Výstava literatury k tématu (foto: Kateřina Nekolová, Národní knihovna ČR)
Výstava literatury k tématu (foto: Kateřina Nekolová, Národní knihovna ČR)

Workshop Romové píší! zahájila Karolína Ryvolová představením různých přístupů k romské a romistické literatuře a přehledem historického vývoje. Zmínila možnosti prezentace této literární oblasti, přičemž se přikláněla spíše k jejímu zařazení do běžného fondu s tím, že by na ni mohlo být speciálně upozorňováno při vhodných příležitostech, jakými jsou například různá výročí. Dále účastníkům doporučila bližší seznámení s některými autory, jejichž pojetí Romů se může jevit jako kontroverzní. Stručně a přehledně byl představen historický vývoj romské psané kultury od založení Svazu Cikánů-Romů v roce 1969 do dnešních dnů. Zdůrazněn byl také fakt, že v našem prostředí se setkáváme s neobvykle vysokým podílem literatury psané v romském jazyce.

Karolína Ryvolová při přednášce (foto: Květa Hedvíková, Národní knihovna ČR)
Karolína Ryvolová při přednášce (foto: Květa Hedvíková, Národní knihovna ČR)

Následně přišly na řadu příspěvky z praxe knihoven. Ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci Blanka Konvalinková posluchačům prezentovala interkulturní aktivity a vydavatelskou činnost knihovny. Už samotné sídlo knihovny – tzv. Stavba smíření – v sobě zahrnuje pozůstatky původní židovské synagogy a knihovnu tedy symbolicky předurčuje k podpoře menšin. V roce 2003 začal v knihovně cyklus pořadů Prolínání kultur, který zastřešil například různá hudební či taneční vystoupení, besedy či tematické večery. Od roku 2004 liberecká knihovna s podporou města a Ministerstva kultury ČR vydává tituly romských autorů. Patří mezi ně především knížky pro děti nebo autobiografie. Například publikace Naše osada autorky Ireny Eliášové byla již rozebrána a knihovna nedávno uskutečnila dotisk.

Markéta Mížová z Knihovny města Ostravy představila především činnost pobočky ve Vítkovicích. Ta vznikla v rámci projektu Romaňi kereka – Romský kruh a najdeme v ní i samostatné regály s romskou a romistickou literaturou. Půjčují si ji hlavně studenti, romští asistenti či další odborníci. Při akvizici je nutné si o této literatuře cíleně dohledávat informace, ucelený a aktualizovaný přehled bohužel není k dispozici. Tituly jsou samozřejmě dostupné i v rámci meziknihovní výpůjční služby. V současné době probíhá vyjednávání o možnosti zaměstnat přímo v knihovně romského asistenta.

Závěrečný příspěvek přednesla Milada Závodská z knihovny Muzea romské kultury. Představila v něm publikační činnost muzea, která se většinou váže k aktuálním výstavám. Významným počinem je ale také vydávání recenzovaného odborného periodika s názvem Bulletin Muzea romské kultury. Mimo romských a romistických textů nabízí knihovna také takzvanou ohlasovou literaturu, tedy díla, ve kterých jsou Romové ztvárněni neromskými autory. Pro veřejnost nabízí muzeum široké spektrum služeb včetně prodeje literatury, autorských čtení, výstav, pořádání živých knihoven, lektorských programů a workshopů. Pro děti jsou určeny lektorské programy s využitím zvukových dokumentů a videí. M. Závodská doporučila mimo jiné metodické příručky Druhá směnaRozummění, které jsou dostupné online.

Workshop byl hodnocen převážně pozitivně Oceňována byla například fundovanost přednášejících nebo získání důležitých kontaktů a tipů pro knihovny. Jako nedostatek byla jmenována například absence interaktivní části či nízká účast ze strany zaměstnanců knihoven. Do budoucna se chystá další spolupráce jak s organizací Slovo 21, tak s odborníky na romskou a romistickou literaturu.

22. setkání knihovníků teologických knihoven

Od roku 1993 jsou pravidelně pořádány pracovní semináře, na kterých se setkávají knihovníci z českých teologických knihoven a vyměňují si informace. Setkání vznikla z potřeby vzájemné spolupráce knihoven teologických fakult v nových společenských podmínkách po roce 1989. Postupně se přidávaly další knihovny, jejichž zástupci se setkávali nejčastěji v Praze, Olomouci, Českých Budějovicích a v Brně, ale i na dalších místech (Kroměříž, Třemošná u Plzně, Vranov u Brna).

Poslední – mimochodem již 22. – setkání proběhlo ve dnech 3. a 4. května 2017 a hostitelem se stala pražská Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Jabok se svou knihovnou.

Pro 30 účastníků byl připraven bohatý program, který zahájil předseda SKIP Roman Giebisch příspěvkem o významu SKIP pro knihovny i individuální členy.

Jednotlivá vystoupení semináře se zabývala jak tématy, která zazněla na tomto fóru poprvé (např. informace o možnostech akvizice zahraničních knih z oblasti teologie, příspěvek Snaha o posílení významu knihovny Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy či Friendly Vox – portál, kde mají nevidomí přednost), jiná navazovala na předchozí setkání a odrážela změny, které v daných oborech nastaly (Odborné knihy on-line, Co je nového na portále Obalkyknih.cz, Rok provozu Společného katalogu Evergreen atd.).

Eva Cerniňáková (Knihovna Jabok) a Petra Kleinwächterová (sestra Jordána) z Katolického domova  studujících při vystoupení o Společném katalogu Evergreen (foto: Miroslav Khodl, scanservice a.s.)
Eva Cerniňáková (Knihovna Jabok) a Petra Kleinwächterová (sestra Jordána) z Katolického domova  studujících při vystoupení o Společném katalogu Evergreen (foto: Miroslav Khodl, scanservice a.s.)

Lucie Toman hovoří o zkušenostech s digitalizací v premonstrátském klášteře Teplá (foto: Miroslav Khodl, scanservice a.s.)
Lucie Toman hovoří o zkušenostech s digitalizací v premonstrátském klášteře Teplá (foto: Miroslav Khodl, scanservice a.s.)

Účastníci setkání měli také možnost navštívit dvě zcela odlišné knihovny – v nových prostorách umístěnou Pedagogickou knihovnu J. A. Komenského (ta je součástí Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského) a františkánskou klášterní knihovnu při klášterním konventu Panny Marie Sněžné. Samozřejmě v programu nechyběla ani prohlídka Knihovny Jabok.

Prohlídka Knihovny Jabok (foto: Anna Radoušová, Knihovna Jabok)

Prohlídka Knihovny Jabok (foto: Anna Radoušová, Knihovna Jabok)
Prohlídka Knihovny Jabok (foto: Anna Radoušová, Knihovna Jabok)

Večerní společenské setkání v aule Jaboku vytvořilo dostatečný prostor jak pro přátelské debaty účastníků, tak pro pokračování diskusí o odborných tématech. K dobré náladě přispělo vystoupení kapely Trefa do černého, která je složena ze studentů, pedagogů i přátel školy. Nemalý podíl na zdárném průběhu večera měly i štědré sponzorské dary.

Vystoupení kapely Trefa do černého v rámci společenského večera (foto: Eva Cerniňáková, Knihovna Jabok)
Vystoupení kapely Trefa do černého v rámci společenského večera (foto: Eva Cerniňáková, Knihovna Jabok)

Více informací o setkáních teologických knihoven najdete na stránkách knihovny Evangelické teologické fakulty UK. S prezentacemi jednotlivých přednášejících se můžete seznámit na webu Jaboku.

 

V Knihovně Kroměřížska byli oceněni mladí autoři

Klub dětských knihoven Zlínského kraje zastoupený knihovnicemi z oddělení pro děti a mládež (z Knihovny Kroměřížska, Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti, Masarykovy veřejné knihovny Vsetín a Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně) uspořádal již tradiční autorskou literární soutěž. Byla určena dětem ve věku od šesti do patnácti let. Děti psaly prózu, poezii nebo tvořily komiks vždy na téma, které zadala knihovna.

Na Zlínsku autoři psali na téma „Jsem pánem svého času“, ve Vsetíně na téma „Můj domov, moje město, můj svět“. V Uherském Hradišti si tématem „Co se u nás vypráví“ připomněli 760. výročí vzniku města a podobně v Kroměříži si tématem „S knihovnou mě baví svět“ připomněli pro změnu 120. výročí založení knihovny.

Poroty v jednotlivých knihovnách měly velmi těžký úkol, když z došlých prací musely vyhodnotit vždy ty nejlepší (soutěžilo se ve čtyřech věkových kategoriích). Vítězové okresních kol postoupili do krajského kola.

Slavnostního vyhlášení výsledků se letošní rok ujaly knihovnice v Kroměříži. Dne 18. května tak v konferenčním sále knihovny přivítaly nejen autory vítězných prací, ale také jejich doprovod. Pozdravit je přišli ředitelka knihovny PhDr. Šárka Kašpárková a vedoucí odboru kultury Města Kroměříž Mgr. Pavel Zrna. O kulturní program se postarali žáci hudebního a literárně-dramatického oboru Základní umělecké školy Kroměříž.

Předávání cen vítězům krajského kola literární soutěže
Předávání cen vítězům krajského kola literární soutěže

Konferenční sál zcela zaplnili vítězové Zlínského kraje se svým doprovodem
Konferenční sál zcela zaplnili vítězové Zlínského kraje se svým doprovodem

Výstupem autorské literární soutěže je sborník vítězných prací, který obdrželo všech 40 oceněných dětí. Nezbývá než doufat, že pohled na vytištěné dílo s jejich vlastním jménem se pro ně stane motivací do další literární činnosti.

Autorkou fotografií je Lucie Čevelová z Knihovny Kroměřížska.

Food Revolution Day v Městské knihovně Pelhřimov

Food Revolution Day je celosvětový projekt pod záštitou známého britského kuchaře Jamieho Olivera. Posláním akce je vzdělávat a inspirovat převážně dětí ke změnám ve stravování a omezit tak nárůst dětské obezity a cukrovky. Letošní ročník byl zaměřen na klamavé reklamy, které dětem „vnucují“ nepravdivé informace o nepříliš zdravém produktu.

Již třetím rokem se tohoto projektu zúčastnila i Městská knihovna Pelhřimov. Na 19. května 2017 jsme pozvali třídu ze Základní školy Pelhřimov, Komenského 1326. S celkem jedenácti dětmi jsme si nejprve povídali o zdravém životním stylu a podrobně probrali výživovou pyramidu. Děti si pak zkoušely, co by si nakoupily na zdravou a výživnou snídani. Dále jsme si demonstrativně ukázali, kolik kostek cukru je v malé čokoládové tyčince nebo třeba ve sladké limonádě a také kolik je opravdu brambor v jednom sáčku chipsů. Výsledky byly pro děti velmi překvapivé. Nakonec děti posnídaly zdravou snídani, kterou jsme pro ně připravili. Akce byla velmi úspěšná, příští rok se do ní proto chystáme znovu zapojit.

Co je výživová pyramida?
Co je výživová pyramida?

Co bych si tak vybrala, kdybych nakupovala na zdravou snídani?
Co bych si tak vybrala, kdybych nakupovala na zdravou snídani?

Uhádneš, kolik kostek cukru je v čokoládové tyčince?
Uhádneš, kolik kostek cukru je v čokoládové tyčince?

Jak se z vajíček staly myšky
Jak se z vajíček staly myšky

I vajíčková pomazánka s tvarohem může vypadat zábavně
I vajíčková pomazánka s tvarohem může vypadat zábavně

Nechte si chutnat!
Nechte si chutnat!

Dobrou chuť!
Dobrou chuť!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Pelhřimov.

Pozvánka na odbornou konferenci Knižní kultura 19. století

Ve dnech 20.–21. září 2017 pořádá Muzeum Jindřichohradecka za podpory Národního muzeaMetodického centra pro knižní kulturu a literární muzea při Památníku národního písemnictví odbornou konferenci Knižní kultura 19. století.

Akce se koná v Jindřichově Hradci, a to u příležitosti 220. výročí založení tamější Landfrasovy tiskárny, největší mimopražské tiskárny 19. století. Volně navazuje na konferenci Tiskárny a tisky 19. století, která se uskutečnila v roce 1997. Cílem letošního setkání je komplexně sledovat problematiku knižní kultury celého 19. století a rozvíjet mezioborovou spolupráci i spolupráci paměťových, akademických i vědeckých institucí.

Účastníci konference se budou zabývat následujícími okruhy témat:

  • časové a terminologické vymezení tématu, kniha a další typy tištěných médií;

  • vnější podoba knih jako výsledek technického pokroku (tiskařské techniky 19. století, změna technologie tisku, výzdoba, knižní vazba);

  • produkce a distribuce knih v jejich ekonomické, politické a sociální souvztažnosti (nakladatelství, knižní obchod, cenzura);

  • kniha jako odraz společenských změn (autoři, literární žánry, média, jazyky, náboženská, vzdělávací a zábavná literatura);

  • čtenářství a vlastnictví knih, knihovny.

Na konferenci je možné se hlásit do 31. července 2017.

Přihláška na konferenci Přihláška na konferenci

Členy organizačního výboru jsou PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D., PhDr. Pavel Muchka a PhDr. Jaroslav Pikal.

Role odborných garantů se zhostili PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D., PhDr. Jaroslava Kašparová, Ph.D., Mgr. Alena Petruželková, Mgr. Martin Sekera, Ph.D., a Mag. Dr. Michael Wögerbauer.

Pozvánka na konferenci
Pozvánka na konferenci

Redakční poznámka: Text včetně obrazového doprovodu vychází z tiskové zprávy vydané pořadateli konference.

Debata Kniha versus digitál v Městské knihovně v Praze

Městská knihovna v Praze si jako hlavní téma roku 2017 zvolila dětské čtenářství. Téma Dítě a kniha se tak prolíná mnoha aktivitami knihovny a samozřejmě se nejedná vždy jen o akce určené přímo dětem.

22. března 2017 – u příležitosti Března měsíce čtenářů – proběhla v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí veřejná debata s názvem Kniha versus digitál. Účastníci debaty hledali odpovědi na otázky řady psychologů, sociologů i rodičů: Jsou digitální technologie a jejich vliv na rozvoj zejména dětských schopností hrozbou, mýtem nebo faktem, se kterým se musíme smířit? Ovlivňuje používání digitálních technologií učení, pozornost a vývoj lidské osobnosti? Můžeme se používání digitálních technologií vyhnout? Jaké jsou zkušenosti z vyloučených lokalit? Funguje tablet stejně jako kniha? A jsou děti-nečtenáři reálně ohroženy vyloučením? Působí digitální technologie na člověka jinak než čtení obyčejné papírové knihy? Máme pro to data z důvěryhodných průzkumů?

Diskuze se účastnila socioložka Michaela Slussareff, psycholožka Petra Štarková a Martin Kovalčík z organizace Člověk v tísni. Moderátorem byl Pavel Kocourek.

Účastníci debaty, zleva Pavel Kocourek, Michaela Slussareff, Petra Štarková a Martin Kovalčík

Účastníci debaty, zleva Pavel Kocourek, Michaela Slussareff, Petra Štarková a Martin Kovalčík
Účastníci debaty, zleva Pavel Kocourek, Michaela Slussareff, Petra Štarková a Martin Kovalčík

Debata přilákala řadu posluchačů
Debata přilákala řadu posluchačů

Celou debatu podrobně popisuje článek Jana Lukavce publikovaný na serveru iLiteratura.cz.

Nepochybně zajímavý je pak i sestříhaný záznam z této debaty dostupný na YouTube:

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny v Praze.

Ze zahraničních knihovnických spolků

25 let EBLIDA: Lobbování za knihovny na poli autorského práva

Evropská kancelář knihovnických, informačních a dokumentačních sdružení (anglicky European Bureau of Library Information and Documentation Associations – EBLIDA) byla založena 13. června 1992 v Haagu, hlavním městě Nizozemska. K jejímu vzniku knihovnickou obec v tehdejším Evropském hospodářském společenství (EHS) vedly kroky podnikané v rámci tohoto společenství k vytvoření toho segmentu nadnárodního práva, pro který časem vzniklo (poněkud nepřesné) pojmenování „evropské autorské právo“. Zejména se jednalo o předložení návrhu směrnice o právu na pronájem a půjčování v prosinci 1990.1

EBLIDA slaví 25. výročí vzniku
EBLIDA slaví 25. výročí vzniku

EBLIDA vznikla jako mezinárodní nevládní organizace uplatňující na půdě EHS zájmy knihovnické a informační profese. Její aktivity se od té doby profilovaly zejména na úseku postupně se rozvíjejícího evropského autorského práva, ale usilovaly rovněž o to ovlivnit i další sféru, a to kulturní politiky a specificky vytvoření politiky ve vztahu ke knihovnám, primárně veřejným. Ostatně, společenský význam působení knihoven je součástí základny opravňující výjimky a omezení autorského práva, případně základny pro informačněprávní rámec působení knihoven v podmínkách informační společnosti.

Unijní legislativa autorského práva a práv s ním souvisejících se od první, výše uvedené směrnice z roku 1992, postupně vyvíjela; unijní právo je ovšem dotvářeno v rozhodovací činnosti Soudního dvora Evropské unie.

SKIP se stal členem EBLIDA v roce 2008. V průběhu doby se zapojil zejména do aktivit Skupiny odborníků pro informační právo (ve zkratce EGIL).

V průběhu řady let se ve vývoji názorů na úrovni Evropské unie na další směr rozvoje autorskoprávního rámce činnosti knihoven projevuje jistý střet. Na jedné straně v tom smyslu, že vývoj zákonných licencí ve prospěch knihoven už je v zásadě završen a další rozvoj služeb knihoven v digitálním prostředí je nutný a možný jen na základě smluvních, hromadných či tzv. rozšířených kolektivních licencí. Je pochopitelné, že v tomto smyslu argumentují především nositelé práv – což zdaleka nemusejí být vždy (a nejčastěji ani nejsou) autoři samotní, ale jsou to i ti, kdo autorskou produkci uvádějí na trh.

Na druhé straně se pak uplatňují názory, že abstraktní možnost získání smluvních licencí pro poskytování služeb v digitálním prostředí se velmi často nematerializuje, případně že se naplňuje ve významně omezené míře, a že pro vytvoření dostatečného právního rámce rozvoje služeb knihoven je nutné zakotvit zejména tzv. omezení a výjimky z autorského práva (jinak řečeno, uzákonit oprávnění knihoven poskytovat služby v digitálním prostředí bez nutnosti získat smluvní souhlas od konkrétního nositele práv či od kolektivního správce) – v evropských poměrech ovšem s tím, že nositelé práv (a mezi nimi v první řadě autoři) obdrží za taková užití stanovenou odměnu.

Právě na základě zkušeností z jednání s činiteli Evropské komise EBLIDA rozvíjela úsilí o získání konkrétních poznatků o reálných možnostech získání smluvních licencí pro různé druhy služeb ve vztahu k různým druhům dokumentů.

Tak bylo možné doložit, že představa, že k zajištění podmínek pro poskytování služeb veřejných, ale i dalších knihoven v digitálním prostředí plně postačí smluvní licence, což byla představa orgánů EU vycházející z tzv. směrnice o informační společnosti (2001/29/ES), neodpovídá reálným možnostem na trhu elektronických informačních zdrojů. Poznatky tohoto druhu z různých oblastí rozvíjejícího se digitálního prostředí přispěly k tomu, že se současná Evropská komise rozhodla navrhnout některé změny do stávajícího evropského autorského práva. To došlo k výrazu v jejích návrzích ze září 2016.

Souběžně s vývojem v rámci Evropské unie probíhají jednání na půdě Stálého výboru pro autorské právo a práva související Světové organizace duševního vlastnictví (známější pod zkratkou anglického znění názvu WIPO) o výjimkách z a omezeních autorského práva jednak ve prospěch knihoven, archivů a muzeí, jednak pro účely vzdělávání. Díky souběžnému členství některých kolegů ve Skupině expertů pro informační právo EBLIDA a ve Výboru pro právní záležitosti IFLA došlo v několika posledních letech k zapojení EBLIDA také do aktivit knihovníků na tomto nadmíru důležitém fóru. Ostatně, k takové angažovanosti vede i sama věcná souvislost unijní autorskoprávní legislativy s mezinárodním autorským právem, s nímž musí být v souladu. IFLA také již po několik let zpracovává varianty návrhu mezinárodní smlouvy o omezeních a výjimkách z autorského práva pro knihovny a archivy (a nejnověji také pro muzea), které předkládá k inspiraci oficiálních návrhů a diskuse členských států WIPO. (Sama totiž má ve WIPO jen postavení pozorovatele, neboť jako nevládní organizace nemůže žádný návrh pro oficiální jednání předkládat.)

Koordinace aktivit knihovnických organizací EBLIDA a IFLA (po několik let také v úzké součinnosti s dalšími nevládními organizacemi působícími ve smyslu rozvoje autorskoprávního rámce tvořivých činností neprofesionálních občanských sdružení i jednotlivců) se pozitivně projevuje v úsilí o projednání, pokud možno také další rozvinutí, návrhů Evropské komise ze 14. září 2016. Aktuálně jsou na pořadu zejména návrhy nařízení a směrnice k provedení Marrákešské smlouvy ve prospěch osob se zrakovým postižením. Jde o to, aby Marrákešská smlouva byla do unijního práva a do práva členských států provedena tak, aby v největší míře usnadnila služby knihoven lidem se zrakovým postižením a poruchami čtení. Pokud jde o Česko, pak oproti stávající úpravě jde zejména o oprávnění poskytovat tzv. přístupné kopie i do zahraničí, a to i bez povinnosti ověřovat komerční nabídku tzv. přístupné kopie či platit odměnu za takovéto specifické užití.

Pro rozhodující část služeb knihoven a dalších paměťových institucí nabývá ovšem na významu návrh Evropské komise na směrnici o autorském právu na digitálním jednotném trhu.2Stěží lze pochybovat o tom, že obsah a podoba případně přijaté směrnice může podstatným způsobem na léta určit autorskoprávní rámec činnosti knihoven, více odpovídající podmínkám informační společnosti. (To ostatně platí i pro negativní případ, že návrh schválen nebude, resp. bude přijat v omezené podobě.)

Knihoven jako jedné kategorie institucí kulturního dědictví se v návrhu přímo týká článek 5, o zachování kulturního dědictví, a články 7 až 9, zakotvující pojem komerčně nedostupného díla a jeho užití.3 Knihoven, v původním znění ovšem jen jako součástí institucí vědeckého výzkumu, se týká článek 3, o vytěžování textů a dat, a knihoven ve vzdělávacích institucích se týká článek 4, o užití děl a jiných předmětů ochrany při digitálních a přeshraničních výukových činnostech. V jisté míře se ovšem knihoven týkají i další ustanovení.

Knihovnické organizace by velmi uvítaly, kdyby původní návrh znění směrnice byl rozvinut o další momenty, jež se pociťují jako podstatné: V první řadě jde o mandatorní charakter zakotvovaných výjimek z autorského práva, jakož i o nemožnost vynutit smluvní ustanovení, jež jsou v rozporu s obsahem zákonných licencí. Ideální by bylo, kdyby se podařilo do směrnice promítnout momenty vyplývající z obsahu dvou rozsudků Soudního dvora Evropské unie z listopadu 2016, a to záležitost disponibility předlohy pro elektronické půjčování veřejnou knihovnou (oprávnění půjčovat e-knihy vyplývá přímo ze samotné směrnice o právu na pronájem a půjčování) a otázka rozšířené kolektivní správy včetně, na jejím základě, užití komerčně nedostupných děl.

EBLIDA v součinnost s dalšími organizacemi rozvíjí úsilí na informování členů Evropského parlamentu o této problematice. Ti totiž svým hlasem mohou do podoby přijaté směrnice významně zasáhnout. Do schválení konečné podoby směrnice ovšem mohou uplynout dlouhé měsíce, ba i léta. Je tedy i na knihovnických sdruženích a spolcích v jednotlivých členských státech EU, aby se aktivně angažovaly jak ve vztahu k poslancům Evropského parlamentu ze svých zemí, tak ve vztahu k činitelům státní správy, kteří působí na tomto úseku ve správě či odborných agenturách daného členského státu.

Konečná podoba návrhu směrnice, jež se posléze definitivně schvaluje, reálně vychází z tzv. trilogu4 – z  jednání zástupců Parlamentu, Rady a Komise. Ve vztahu k poslancům Evropského parlamentu, ale i ve vztahu k voleným činitelům, jakož i úředníkům sekretariátu Evropské komise se každopádně EBLIDA podílí na úsilí evropských nevládních organizací a nadací zajistit jejich informovanost v tom smyslu, jak se o potenciálu smluvních a zákonných licencí uvádí výše. Jde ovšem i o ovlivňování stanovisek představitelů vlád členských států, jež se promítají do postoje Rady. Je třeba dostatečně vyložit a doložit opodstatněnost požadavků knihoven a dalších paměťových institucí, jakož i vzdělávacího sektoru. Potenciál (případné) účinnosti mohou mít pouze argumenty opírající se o fakta a údaje. Předmětné údaje ovšem musejí zástupci EBLIDA, LIBER a dalších sdružení od národních knihovnických organizací získat, a to optimálně v rozsahu pokrývajícím co nejvíce členských států EU. Účinným argumentem je zejména velký rozsah uživatelské veřejnosti. Významně vypovídá i srovnání nominální možnosti uzavřít smluvní licenci pro knihovny na určité užití (hromadnou, případně rozšířenou) a možnosti takové oprávnění reálně naplnit. Nebude zdaleka výjimkou, pokud srovnání dopadne negativně.

Vedle autorskoprávního rámce se EBLIDA zabývá otázkami informačního práva, jak to se dotýká činnosti knihoven. Zde je aktuální záležitostí legislativa o ochraně osobních údajů, specificky konkretizace některých ustanovení všeobecného nařízení o ochraně osobních údajů v národních právních předpisech. (Uvedené nařízení ovšem má v právu členských států přímou platnost, v účinnost vstoupí již v květnu 2018.)

Členství v EBLIDA a zapojení do činnosti skupiny pro informační právo poskytují SKIP aktuální informace o vývoji na takovém klíčovém „infrastrukturním prvku“, jakým je autorskoprávní rámec činnosti knihoven, umožňuje získávat inspiraci a zkušenosti z tohoto úseku v činnosti „doma“, ale také uplatnit v evropské knihovnické obci vlastní poznatky a zkušenosti.

Čtvrtstoletí působení EBLIDA dosvědčuje oprávněnost existence této organizace i členství SKIP v ní. Právem se účastníci letošního výročního jednání Rady v dánskému Aarhusu mohli za uplynulými lety ohlédnout v zásadě s uspokojením, jakkoli i EBLIDA prošla – jak už to v životě lidském i v existenci výtvorů lidí bývá – léty plodnými i méně produktivními.

V uvedeném duchu hlavního směru zaměření EBLIDA přijali účastníci jednání prohlášení, jemuž udělili záhlaví Aarhuská deklarace, obracející se na národní vlády i další stupně státní správy v členských zemích Evropské unie s výzvou Odstraňte digitální bariéry! Umožněte, aby knihovny poskytovaly efektivní přístup ke kultuře, informacím a znalostem! Celý text deklarace následuje níže.

Aarhuské prohlášení, 4. května 2017

Odstraňte digitální bariéry!

Umožněte, aby knihovny poskytovaly efektivní přístup ke kultuře, informacím a znalostem!

Vyzýváme místní a regionální správu a národní vlády Evropy:

  • Posilte oprávnění knihoven poskytovat občanům Evropy neomezený přístup ke spolehlivým informacím a znalostem v digitální společnosti.

  • Uzákoňte výjimky z autorských práv pro knihovny tak, aby odrážely potřeby uživatelů v digitálním světě.

  • V době falešných zpráv a informačního přetížení napomáhejte a podporujte šíření a rozvoj schopnosti čtení a kritického myšlení prostřednictvím knihoven.

  • Přehodnoťte a aktualizujte místní a národní koncepce, strategie a legislativu knihoven.

  • Uznejte knihovny jako instituce znalostí, kultury a vzdělávání v Evropě.

  • Uznejte úlohu knihoven při prosazování a dosažení cílů udržitelného rozvoje.

Knihovny v Evropě hrají důležitou roli při přechodu z převážně analogového světa na digitální prostředí, kde se dramaticky změnily způsoby přístupu k informacím a znalostem a jejich sdílení. Pro další fázi je nezbytné odstranit všechny existující digitální bariéry.

Potřebujeme nový právní rámec a nové obchodní modely, aby knihovny mohly získávat a šířit plody kultury, informace a znalosti. Potřebujeme moderní systém výjimek z autorského práva, který odráží potřeby uživatelů v digitálním světě.

U příležitosti 25. výročí svého vzniku Evropská kancelář knihoven, informačních a dokumentačních sdružení (EBLIDA) vyzývá politické činitele v Evropě, aby urychlili transformaci veřejných knihoven v demokratické instituce 21. století, jež budou podporovat a umožňovat zapojení občanů poskytováním informací a prostor pro veřejnou diskusi a působit jako místní střediska učení a tvořivosti.

EBLIDA Rada & konference 3. a 4. května 2017, DOKK1 Aarhus, Dánsko

Logo poskytla EBLIDA.

  • 1. Směrnice byla schválena takřka přesně po dvou letech – v listopadu 1992. Její obsah se knihoven týkal zvláště důrazně.
  • 2. Poznamenejme, že v českém úředním překladu se používá výraz „jednotný digitální trh“. Ovšem jak věcný pohled, tak další jazykové verze názvu vedou k závěru, že takové pojmenování neodpovídá koncepci zpracovatelů a předkladatele.
  • 3. Je třeba uvést, že pojetí „tržní nedostupnosti“ a následného užití se významně liší od jejich pojetí, jak je obsaženo v nejnovější novele našeho autorského zákona z letošního roku. Návrh Komise klade odlišný rozsah předmětu úpravy: jde v něm nejen díla slovesná se zahrnutými vyobrazeními, ale o všechny předměty ochrany s výjimkou kinematografických a audiovizuálních děl, z hlediska předpokládaného užití napříč hranicemi ovšem při splnění požadavku nedostupnosti na celém vnitřním trhu EU.
  • 4. Jde o relativně nový, a to vlastně neoficiální institut procedury projednávání legislativních návrhů.