Děti se v knihovnách setkávají s lidmi ze sousedství a s diktafonem či kamerou zachraňují svědectví o životě ve 20. století. Navíc se prostřednictvím osobních vzpomínek dozvídají o důležitých momentech našich dějin. Vzpomíná se na život v Protektorátu, bombardování, německý odsun, kolektivizaci, procesy 50. let i okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Připomínají se také dávno zaniklá místa nebo zajímavosti kraje. Děti z nahraných rozhovorů s pamětníky připravují rozhlasové reportáže, prezentace, povídky nebo krátké animované filmy.

To vše probíhá v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Zaměstnanci knihovny zpravidla vedou jednu skupinu žáků druhého stupně. Předtím mají možnost se od profesionálních dokumentaristů dozvědět o zásadách natáčení rozhovoru a práce s diktafonem či kamerou. Koordinátor projektu jim také může pomoci s hledáním zajímavých osobností nebo domluví natáčení v rozhlase a další workshopy.

„Pro mě to byla výzva. Chtěla jsem podchytit historii kraje tak, jak ji vidí pamětníci. Nikdo jiný to u nás ve městě nedělá,“ vysvětluje Alena Budková z Městské knihovny Sedlčany, která se svými čtenářkami natáčela vzpomínky pamětníků dvakrát. Vedle Sedlčan otevírají témata minulosti také městské knihovny v Neratovicích, Táboře, Přerově, Valašském Meziříčí, Chrudimi, Dačicích a Bílině a obecní knihovny v Rohatci a Hukvaldech a také Knihovna Vrchy.

Natáčení s Anitou Lhotákovou v Bílině

Rozhovor s Josefem Pokorníkem v Rohatci

Dívky z Rohatce před přípravou reportáže v Českém rozhlase

Dívky ze Sedlčan natáčejí rozhovor s Bohušem Šípkem

Díky nim přibylo do sbírky Paměť národa, největšího veřejného archivu vzpomínek v Evropě, devatenáct svědectví pamětníků. Dětské prezentace a reportáže lze také dohledat na webových stránkách projektu. O příbězích se mohou dozvědět i další lidé z obce, a to na veřejné prezentaci, která se pravidelně pořádá v závěru projektu.

Projekt bývá hrazen z rozpočtu knihoven nebo z navýšené provozní dotace od zřizovatele, které pomáhá vyřídit koordinátor Příběhů našich sousedů. Do nadcházejícího kola, které začíná v lednu 2018, se lze nezávazně přihlásit již nyní. Dotazy také zodpoví Kristýna Koblasová, a to buď e-mailem, nebo telefonicky (+420 601 556 695).

Fotografie pocházejí z archivu Post Bellum, o.p.s.

„Královédvorský Slavoj je plný zvířat“, zaznělo ve čtvrtek 1. června 2017 z úst předsedkyně Klubu dětských knihoven SKIP Heleny Schlesingerové při vyhodnocování celostátní soutěže Kamarádka knihovna v Brně. U obecenstva tím vyvolala úsměv na rtech. Cílem pravděpodobně nebylo pobavení nás přihlížejících ani metaforické vyjádření vlastností královédvorských knihovníků, ale přiblížení vzhledu naší knihovny. Ono to tak totiž opravdu je.

V oddělení pro děti, kde jsou regály plné naučné literatury umístěny mezi malbami s africkou zvířenou, stojí také terárium s křiklavě zelenými ještěrkami. Felsumy madagaskarské jsou velmi rychlá zvířata, slouží tedy pouze pro pozorování za bezpečnými skleněnými stěnami.

Oddělení naučné literatury

Aby měly děti možnost si některé zvíře také pohladit, pořídili jsme do druhého terária, umístěného v oddělení beletrie pro děti, agamu vousatou. Ta proti hlazení a chování nemá sebemenší výhrady.

Agamy vousaté v oddělení beletrie

Na chodbě před dětským oddělením stojí na vyřazených knihách pro změnu nervy uklidňující akvárium, kde mírumilovně proplouvá několik desítek různobarevných rybiček.

Knihovní akvárium

Výše zmíněná zvířata máme v knihovně celoročně. Jinak je to s posledním chovným druhem, kterým se chlubí naše knihovna pouze od jarních měsíců do podzimu. Tím je blanokřídlý hmyz, přesněji řečeno včely medonosné. Pro ně byl vytvořen prosklený „úl“, který je postaven na chodbě před hudebním oddělením. Z úlu vede oknem ven roura, která umožňuje včelkám volně létat a dělat poctivě svou práci. O tom, že se včely opravdu nenudí, se mohou naši uživatelé přesvědčit na vlastní oči právě díky tomuto speciálnímu úlu, před kterým někdy stráví nemálo času. Opravdu je velmi zajímavé, jak včely zpracovávají med, uskladňují v plástech a následně voskovými víčky přikrývají med, sladkou hmotu, kterou si rádi namažeme ráno k snídani na chleba. Jestli nevěříte, tak se přijeďte na Slavoj plný zvířat podívat, rádi vás uvidíme.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Slavoj.

Ve dnech 18. až 23. května 2017 SKIP uspořádal zájezd do Anglie nazvaný Perly starobylé Anglie. Podle předpokládaného programu zájezdu jsme měli navštívit nejen rodiště světoznámého spisovatele Williama Shakespeara, tj. Stratford upon Avon, ale i další krásná místa v Anglii – Canterbury, vodní hrady Leeds a Hever, univerzitní města Oxford a Cambridge, město Bath, hrad Warwick a poslední den před odjezdem Londýn.

Den první – čtvrtek 18. května

Putování do Anglie pro naprostou většinu účastníků zájezdu začalo 18. května v 5.45 ráno odjezdem z Prahy směrem na Plzeň, kde přistoupili zbývající účastníci a naše průvodkyně Martina Tycarová.

Cílem prvního dne zájezdu a dlouhé cesty přes Německo a Belgii až na pobřeží Francie byla francouzská vesnice Loon Plage u Dunkerque, ve které byl zajištěn nocleh před přejezdem z Francie do Anglie. Bohužel na dálnici přibližně u německého města Würzburg se stala závažná dopravní nehoda, která uzavřela průjezd dálnicí v našem směru na více než dvě hodiny. Do místa dojezdu jsme se pak dostali ve večerních hodinách a v prudkém dešti, takže zcela promočeni jsme se ubytovali v hotelu Kyriad Dunkerque Sud. Bez ohledu na pozdní ubytování nás druhý den čekal brzký ranní odjezd do přístaviště k přepravě Eurotunelem do Anglie.

Den druhý – pátek 19. května

Putování do Anglie pokračovalo krátkým přejezdem do francouzského přístavního města Calais, poté po pasové kontrole bylo našemu autobusu povoleno najetí do vagonů vlaku, kterým jsme se přemístili z Francie do Anglie. Cesta Eurotunelem do anglického města Folkestone trvala něco málo přes půl hodiny; pro mnohé ovšem mohl být pobyt v uzavřeném vlaku, ve kterém se před a za každým vozidlem spustí kovová stěna, trochu deprimující. Eurotunel je dlouhý 50 km, z toho 38 km vede pod mořským dnem Lamanšského průlivu. Jedná se o třetí nejdelší železniční tunel na světě.

První zastávkou na území Anglie bylo opevněné středověké město Canterbury. Canterburské opatství, katedrála a kostel svatého Martina jsou zařazeny do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Canterburská katedrála je místem, kde je pohřben Jindřich IV. a Eduard IV., ale nejznámější je jako místo, kde byl roku 1170 zavražděn Tomáš Becket. Na základě této události se Canterbury stalo významným poutním místem a bylo inspirací pro Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera. Nemocnice svatého Tomáše byla využívána jako ubytovna pro poutníky.

Další zastávkou druhého dne byla prohlídka vodního hradu Leeds s květinovými zahradami a bludištěm. Prvopočátky hradu se oficiálně datují na začátek 12. století. Roku 1278 přešel hrad Leeds do královských rukou Eduarda I. a jeho ženy Eleonory Kastilské. Eleonora byla první anglickou královnou, která toto místo prohlásila za svůj domov. V průběhu dějin byl hrad Leeds určen ovdovělým královnám Anglie. Toto sídlo královny vždy obdržely po smrti svých manželů. Během 150letého období ve středověku se zde zabydlelo celkem šest královen (Eleanora Kastilská, Markéta Francouzská, Izabela Francouzská, Jana Navarrská, Anna Česká, Kateřina z Valois). Roku 1327 hrad po svém manželovi Eduardu II., který byl zavražděn, zdědila královna Izabela. Eduardova vražda byla pravděpodobně odplatou. O šest let dříve se totiž přihodilo, že Izabela přijela do hradu Leeds a žádala o poskytnutí přístřeší. Tehdy se o hrad staral Eduardův sluha, odmítl ji ale vpustit dovnitř a na její družinu zaútočili lučištníci s hořícími šípy. Když se Eduard II. o této události dozvěděl, tak jej to rozhněvalo, nechal hrad obléhat, převzal jej plně pod svoji kontrolu a sluhu ze svých služeb vyhodil. Za dynastie Tudorovců hrad často navštěvoval král Jindřich VIII. společně se svojí první manželkou Kateřinou Aragonskou. O Jindřichu VIII. můžeme mluvit jako o nejslavnějším majiteli hradu. Jindřichův syn, král Eduard VI., přidělil hrad jednomu ze svých dvořanů za jeho věrné služby a oddanost koruně. Od té doby je hrad v soukromém vlastnictví. Byl užíván jako pevnost, vězení i jako víkendové odpočinkové sídlo; bydlely zde různé významné šlechtické rodiny. Přečkal občanskou válku, napoleonské období, další vojenské konflikty. Během druhé světové války zde mělo britské vojsko jedno ze svých center, v němž se vyvíjely a testovaly tajné vojenské technologie.

Dnešní podoba hradu je výsledkem 900 let dlouhého vývoje a mnoha úprav. Všechny části byly postupně ve 20. století rekonstruovány, aby byly zachovány v perfektním stavu i pro další generace. Posledním soukromým vlastníkem zámku byla lady Olive Baillie, která v roce 1974, těsně před svou smrtí, odkázala hrad na věčné časy britskému národu s dodatkem, že o hrad se bude starat dobročinná organizace Leeds Castle Foundation. Od té doby je také přístupný veřejnosti, nedostává však žádnou státní finanční podporu. Ke hradu Leeds patří rozlehlá typicky anglická zahrada, kde kvete plno květin a rostou stromy i keře. V zahradě jsou i velké voliéry, ve kterých zde chovají na sto druhů ohroženého ptactva. Vyznat se v bludišti vážně není legrace, dlouhou dobu můžete bloudit a nenajdete cestu do jeho středu I mne zachránil až pracovník hradu, který si pro mne došel a dovedl mne do středu bludiště, odkud jsem se důmyslně řešeným podzemním východem dostala ven.

Bludiště u hradu Leeds

Poslední zastávkou prvního dne v Anglii byl další vodní hrad – Hever. Nachází se ve vesnici Hever poblíž Edenbridge. Mezi lety 1462 a 1539 byl sídlem rodu Boleynů. Své mládí zde strávila například i Anna Boleynová, manželka krále Jindřicha VIII. V roce 1903 učinil chátrání hradu přítrž William Waldorf Astor, jeden z nejbohatších Američanů té doby. Ten se roku 1891 spolu se svou rodinou přestěhoval do Anglie. O dvanáct let později zakoupil hrad Hever a do jeho rekonstrukce investoval nejenom svůj čas, ale i část svých financí. V prostorách hradu je možno vidět jednu z nejlepších sbírek portrétů Tudorovců. Zahrady kolem hradu se rozkládají na cca 125 akrech, jsou zde jak původní zahrady založené původními majiteli hradu, tak i zahrady modernější, např. italská zahrada založená Williamem Waldorfem Astorem se sochami a umělecky sestříhanými keři, stromy a s nejrůznějšími rostlinami. Je zde také zahrada v anglickém stylu s asi čtyřmi tisíci růžemi. Blízko hradu leží 38akrové jezero s kaskádami a fontánami, které slouží k vodní rekreaci a jeho okolí pak k procházkám. V části zahrady je umístěno venkovní pódium a hlediště pro nejrůznější kulturní akce.

Vodní hrad Leeds

Ubytováni jsme byli v hotelu Copthorne Hotel Slough Windsor poblíž městečka Windsor. Zde jsme si mohli z nabízených ingrediencí připravit také klasickou anglickou snídani se vším, co k ní patří.

Den třetí – sobota 20. května

V sobotu byla na programu prohlídka nejznámějšího univerzitního města Oxford, prohlídka Avebury a návštěva historického města Bath.

V 8. století byl v Oxfordu založen klášter svaté Frideswidy a první zmínka o něm se objevila už v roce 912. V 10. století se Oxford stal důležitým vojenským hraničním městem. Svatá Frideswida je patronkou města i univerzity. Starobylé městečko je obklopeno překrásnou anglickou přírodou. Nachází se na soutoku mnoha malých říček, které svým spojením vytváří řeku Temži, jež teče dál a rozšiřuje se po celý svůj tok až do Londýna. Význam Oxfordu se projevil i tím, že od Jindřicha II. obdržel privilegia, která obyvatelům města zajišťovala stejná práva, jako měli obyvatelé hlavního města. V té době zde bylo vybudováno mnoho církevních staveb. Ve 13. století začalo vzrůstat napětí mezi městem a univerzitou, které skončilo porobením města a snížením jeho významu. První zmínka o univerzitě pochází z 12. století, nejstaršími univerzitami jsou univerzity založené ve 13. století. Od počátku 20. století Oxford zaznamenal rozvoj tiskařského a nakladatelského průmyslu. Ve 20. letech 20. století došlo založením Morris Motor Company k významné změně struktury ekonomiky. V továrně na jihovýchodním okraji města, kde se hromadně vyráběly automobily, bylo zaměstnáno velké množství obyvatel města a jeho okolí. V 70. letech 20. století zde bylo zaměstnáno asi 20 000 pracovníků, i když v 80. letech došlo ke znatelnému poklesu výroby. Oxford tak má dvě tváře – na západ od Magdalen Bridge je univerzitní část a na východ od něj automobilová část.

Jako návštěvníka centra města mě celkem nepříjemně překvapilo velké množství automobilů, patrových autobusů a lidí zde se pohybujících; vliv přistěhovalců hledajících práci v automobilových závodech, nedávná vlna imigrace z jihovýchodní Asie a rozsáhlá studentská komunita vytvářejí z Oxfordu kosmopolitní a velmi rušné město.

Další zastávkou třetího dne bylo místo Avebury. Kamenný kruh Avebury Stone Circle u vesnice Avebury, vystavěný přibližně v roce 2 500 př. n. l., byl kdysi pravděpodobně náboženským centrem. Jeho stavba trvala téměř pět století. Toto místo je mystické, i když není známo, proč bylo vytvořeno. Je to největší kamenný kruh na světě a zároveň unikátní neolitická památka. Má průměr 427 metrů (zabírá plochu 11,5 ha). Avebury bohužel není tolik známé jako Stonehenge. Je tvořeno obřím prstencem skoro stovky pískovcových pilířů, širokým příkopem a je obehnáno výrazným kruhovým valem. Soustava kruhů je tak rozlehlá, že v jejím středu se dokonce nalézá vesnice se stády ovcí pohybujících se mezi kamennými útvary (mnozí návštěvníci znalí této skutečnosti byli na rozdíl od nás obuti v holínkách). Hlavní obří prstenec v sobě obsahuje ještě další dva menší kruhy a zvláštní kamenné útvary. Kameny nebyly nijak upravovány ani otesávány a jejich váha je okolo 40 tun. Mnohé z kamenů však v 18. století zničili pověrčiví vesničané. Ničení kamenů probíhalo tak, že byly rozpáleny ohněm a následně polity vodou, čímž se narušila jejich struktura a začaly pukat. Menší části kamenů využili jako stavební materiál na stavbu svých obydlí. Zničením kamenů chtěli „pročistit“ pole pro pěstování obilí.

Poslední zastávkou bylo historické město Bath, považované díky jednotnému architektonickému stylu za jedno z nejkrásnějších měst ve Velké Británii. Město samotné založili Římané kolem roku 43 n. l., brzy poté, co se vylodili v Británii. Když objevili místní prameny, zůstali v Bath celých 400 let. Centrem zdejšího náboženského života byly chrám a lázně. Římané opustili Británii před rokem 410 n. l. Město postupně upadalo, lázně se zanesly, budovy se zhroutily a až na spodní patra byly rozebrány na stavební materiál. Prameny tu ale zůstaly, a tak tu kolem roku 1100 vyrostly nové lázně. Ve 13. století už však nikdo netušil, že hluboko pod nánosy půdy jsou ukryty římské bazény a další stavby. Ty byly objeveny až v roce 1775 v rámci nové rozsáhlé přestavby města. Výsledkem archeologických vykopávek v následujících desetiletích se stala rekonstrukce římských lázní a zřízení muzea, které jsme navštívili. Koncem 18. století byly ve městě strženy téměř všechny středověké domy a na jejich místě vznikaly podél plánovitě navržených širokých ulic honosné budovy. Těmito širokými ulicemi však probíhal v době naší návštěvy cyklistický závod, pohyb ulicemi byl omezen a navíc začalo velmi silně pršet. Kvůli silnému dešti jsme si nemohli prohlédnout Pulteney Bridge – most, který je inspirován Pontem Vecchio ve Florencii. Posledním bodem programu před odjezdem z Bathu do místa noclehu, už bez deštníků a pláštěnek, byla prohlídka kruhového náměstí Circus a půlkruhové stavby třiceti domů Royal Crescent, kterou sjednocuje jednotné použití iónských sloupů podle návrhu architektů Johna Wooda st. a Johna Wooda ml.

Bath – kruhové náměstí Circus

Bath – Royal Crescent

Ubytováni jsme byli v hotelu Ibis Gloucester.

Den čtvrtý – neděle 21. května

V neděli bylo naší první zastávkou město Stratford upon Avon, historické městečko s hrázděnými domy a rodiště Williama Shakespeara. Místní kostel Nejsvětější Trojice je také znám pod názvem Shakespearův kostel, a to díky skutečnosti, že zde byl slavný dramatik pokřtěn a pochován. Společně s ním jsou v něm pohřbeny i jeho žena Anne a dcera Susanne. Kostel byl postaven v roce 1210 na základech saského kláštera a je nejstarší budovou ve Stratfordu. Každoročně ho navštíví až 200 000 turistů. Rodný dům Williama Shakespeare se nezachoval.

Stratford upon Avon

Stratford upon Avon – hrázděné domy

Další zastávkou, a to velmi příjemnou, byl hrad Warwick. Tento středověký hrad se nachází ve stejnojmenném městečku nedaleko Coventry na řece Avon. Byl postaven po roce 1068 na rozkaz Viléma Dobyvatele a následně byl ještě mnohokrát upravován. Jako pevnost byl používán až do 17. století, kdy byl přestavěn na venkovské sídlo. Ve středověku sloužil i jako vězení pro válečné zajatce, během válek růží patřil Richardovi Nevillovi, který na hradě věznil krále Edwarda IV. Od roku 1759 až do roku 1978 byl hrad v soukromém vlastnictví rodiny Grevillů. Od té hrad koupila dnešní společnost Merlin Entertainment, která z hradu udělala přitažlivou turistickou atrakci. Na hradě je několik návštěvních okruhů, které jsou mj. vyzdobeny voskovými figurínami. Na hradě jsme se mohli pohybovat bez omezení. V době naší návštěvy bylo příjemné počasí – uvnitř i venku bylo proto mnoho návštěvníků, především rodin s dětmi.

Hrad Warwick

Expozice na hradě Warwick

Poslední zastávkou čtvrtého dne bylo druhé nejznámější univerzitní město – Cambridge. Na rozdíl od Oxfordu zde nebylo tak rušno, v ulicích se pohybovali především studenti, kteří si užívali nedělního slunečného dne. Historie města sahá až do dob Římanů. Ti využívali splavnosti řeky Cam, která městem protéká. Od 11. století se ve městě začaly zakládat náboženské řády a roku 1209 sem přišla skupina církevních učenců a studentů, kteří se odtrhli od Oxfordské univerzity. Netrvalo dlouho a založili zde univerzitu vlastní. Její nejstarší kolejí je Peterhouse pocházející z roku 1284. V roce 1446 byla Jindřichem VI. započata výstavba jedné z nejvýraznějších dominant města, kterou je King's College Chapel. V roce 1534 zahájilo ve městě svou činnost jedno z nejvýznamnějších světových nakladatelství Cambridge University Press. Cambridgeskou univerzitu tvoří 31 kolejí, z nichž nejstarší a zároveň nejmenší je již zmíněný Peterhouse a nejmladší je kolej Robinson z roku 1979. Většina z kolejí se nachází v centru města a půdorys těch starších vychází z jejich dřívější svázanosti s církevními institucemi. Budovy koleje jsou většinou rozmístěny kolem nádvoří a představují jedinečnou směsici architektury pokrývající období 600 let – od středověku až po současnost. V Oxfordu ani v Cambridge však nejsou univerzitní prostory přístupny veřejnosti, takže si je lze prohlédnout pouze zvenčí.

Ubytováni jsme byli v hotelu Copthorne Hotel Slough Windsor poblíž městečka Windsor.

Den pátý – pondělí 22. května

Pátý den byla na programu prohlídka nejznámějších a nejvýznamnějších pamětihodností Londýna.

Nemohli jsme vynechat budovu parlamentu s věží Big Ben. Jméno Big Ben se sice obvykle používá pro celou hodinovou věž; Big Ben je však ve skutečnosti pouze přezdívka hlavního a největšího zvonu ve věži, který odbíjí celou hodinu. Původní zvon o hmotnosti šestnáct tun byl odlit roku 1856. Vzhledem k tomu, že věž ještě nebyla dokončena, byl umístěn v New Palace Yard, ale vlivem úderů srdce zvonu popraskal. Poté byl znovu odlit zvon o hmotnosti 13,8 tun a ten je používán dodnes. Nový zvon byl na věž instalován roku 1858 spolu s dalšími menšími zvony. Na mostě u věže jsme viděli připravené betonové zátarasy jako opatření proti případnému dalšímu teroristickému útoku.

Londýn – Big Ben

Westminsterské opatství je chrám anglikánské církve ve stavebním tvaru katedrály, postavený převážně v gotickém slohu, nacházející se v londýnském obvodu Westminster, nedaleko od Westminsterského paláce. Je tradičním místem korunovací, svateb a místem posledního odpočinku anglických panovníků. Opatství nechal v letech 1045 až 1050 postavit král Eduard III. Vyznavač. Jeho stavba započala poté, co král nedodržel slib vykonat pouť do Říma. Chrám byl vysvěcen 28. prosince 1065, týden před královou smrtí. Do 19. století bylo opatství třetím centrem vzdělanosti v Anglii po Oxfordu a Cambridgi.

Buckinghamský palác jsme si prohlédli pouze přes oplocení a brány paláce, ale zhlédli jsme ceremoniál střídání královských gard, které probíhá pod důsledným dohledem policie.

Prošli jsme Piccadily Circus (významný londýnský dopravní uzel, známý spíše neonovými reklamami), oblast Soho a na Trafalgarském náměstí, v jehož centru stojí Nelsonův sloup, obklopen fontánami a čtyřmi obrovskými bronzovými sochami lvů, jsme „dostali“ osobní volno, které mohl využít každý z účastníků podle svého zájmu. Já jsem si s dcerou a partnerem prohlédla Národní galerii, která je přímo na Trafalgarském náměstí.

Londýn – oblast Soho

Londýn – Trafalgarské náměstí

Sraz všech účastníků před odjezdem byl u Londýnského oka (London Eye), označovaného také jako Kolo tisíciletí. To je od roku 1999 největším vyhlídkovým kolem v Evropě (do roku 2006 mu patřilo i celosvětové prvenství). Je vysoké 135 m. Kolo bylo slavnostně otevřeno 31. prosince 1999, ale až do května 2000 nebylo z technických důvodů zpřístupněno pro veřejnost. Z českého pohledu může být zajímavé, že lité ocelové části, jako jsou hlavní hřídel, její závěsy a klouby konstrukce, byly vyrobeny českou firmou Škoda.

Londýnské oko

Po dvacáté hodině jsme nastoupili do autobusu a vydali se na dlouhou noční cestu domů. Na zpáteční cestě jsme opět absolvovali pasovou kontrolu, projeli jsme Eurotunelem v celokovovém vlaku a přes Francii, Belgii a Německo jsme již šestý den (v úterý 23. května) docestovali odpoledne do Plzně a dále pak Prahy. Za šest dnů jsme autobusem ujeli více než 3 200 km, a to včetně dvou padesátikilometrových cest Eurotunelem.

Klub dětských knihoven Karlovarského kraje (dále KDK KV či Klubko) má v současné době 21 členských knihoven. Za poslední dva roky jejich počet vzrostl o pět nových členů, což lze vnímat jako pozitivní trend.

Jednotliví členové KDK KV se pravidelně zapojují do všech celostátních projektů vyhlašovaných SKIP, především Klubem dětských knihoven. Patří mezi ně tradiční Noc s Andersenem, projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, anketa Suk – čteme všichni, Den pro dětskou knihu, Kamarádka knihovna či Kde končí svět.

Členové KDK KV se zapojují i do regionálních aktivit. Letos v únoru se konal již 3. ročník úspěšného projektu Nekoktám, čtu!, v květnu pak 11. ročník tradičních Her bez hranic a v listopadu nás čeká 3. ročník vzdělávacího semináře pro dětské knihovníky nazvaný Knihovníci sobě! Níže jsou tyto aktivity popsány podrobněji.

Hry bez hranic aneb Knihovnice dětem

Projekt Hry bez hranic je realizován již od roku 2007, a to za finanční podpory Ministerstva kultury a SKIP. Cílem projektu je podpořit čtenářství, rozšířit znalosti dětí o našem regionu a propagovat práci dětských oddělení veřejných knihoven v Karlovarském kraji. Podstatné je pro nás také setkávání dětí z různých knihoven v regionu a jejich vzájemná komunikace nejen o literatuře. Této akce se průměrně účastní patnáct členských knihoven.

S ohledem na skutečnost, že v roce 2016 se uskutečnil 10. ročník setkání, lze s uspokojením konstatovat, že projekt je úspěšný a je pevně usazen v pravidelných aktivitách knihoven v kraji. Při organizaci i realizaci uplynulých ročníků vyvstaly mnohé náročné úkoly a situace, které bylo třeba (často velmi operativně) řešit. To přineslo nové zkušenosti a poučení.

Organizace každého ročníku je velmi náročná, neboť se koná vždy v jiném městě či obci. Přípravy, na nichž se největší měrou podílí knihovna v místě konání, probíhají již několik měsíců před samotnou akcí. Je třeba promyslet tematické zaměření a zajistit nejen zázemí pro všechna soutěžící družstva, ale také oslovit řadu potenciálních sponzorů. Díky jejich finančním i materiálním darům získávají všichni aktéři soutěže za svou snahu rozličné dárky a ocenění. Na přípravách a zajištění soutěžních stanovišť, kterých je v průměru deset, se obvykle podílí členové Klubka.

Každá účastnící se knihovna sestaví z řad dětských čtenářů čtyřčlenné soutěžní týmy. Výběr členů družstva je ovlivněn věkem dětí (od sedmi do čtrnácti let) a aktivním čtenářstvím. Je nutno vyzdvihnout práci knihovnic z jednotlivých knihoven. Své týmy připravují doslova od A do Z. Společně s dětmi tvoří tematicky laděné kostýmy, „bojový“ pokřik, erbovní znaky své knihovny a také studují literaturu k tématu.

Téma jednotlivých ročníků je vždy přizpůsobeno místu konání s ohledem na regionální významnost daného města či obce. Skladba soutěžních úkolů je rozličná – od informačních a čtenářských dovedností přes zeměpisné a dějepisné znalosti o regionu až po sportovní a výtvarné aktivity. Soutěže družstev se konají v dopoledních hodinách. Na odpoledne – v čase před vyhlášením výsledků – je připraven bohatý doprovodný program. Opět záleží na místě konání. Děti mohou navštívit například památky (muzea, hrady, expozice) nebo zhlédnout divadelní, hudební či kulturní představení.

U příležitosti konání 10. ročníku tohoto projektu byla v roce 2010 v nákladu 47 ks vydána brožura 10 let Her bez hranic aneb Knihovníci dětem. Výdaje na grafické zpracování brožury a tisk byly hrazeny z grantu Ministerstva kultury ČR.

Letošní 11. ročník se konal 20. května v Nejdku. Organizátorem byla zdejší městská knihovna, která vybrala i téma – Setkání národů. Knihovna získala bohatou finanční podporu od Města Nejdek i dalších místních sponzorů a samozřejmě i štědrý příspěvek z grantu Ministerstva kultury ČR a SKIP.

Dějištěm soutěže se stala lesní naučná stezka Křížová cesta.

Na nejdeckém náměstí se během slavnostního zahájení představilo patnáct soutěžních týmů. Diváky oslnily nejen pestrobarevnými kostýmy národů celého světa, ale i krátkým vystoupením. Zazněly pokřiky v národních jazycích nebo písně. Některé týmy si připravily také tanec. Všechny účastníky přivítal starosta města Nejdku Ing. Lubomír Vítek, knihovnice z Městské knihovny Nejdek Jana Vítková a Vladimíra Satýnková a předsedkyně Klubka Klára Rozsypalová.

Následoval rozchod na jednotlivá soutěžní stanoviště. Týmy plnily řadu úkolů. Kromě literárních a regionálních otázek musely prokázat například znalosti jazyků, národních kuchyní a českých i světových sportovců. Na „jazykovém“ stanovišti bylo úkolem poznat jazyk podle zvukové nahrávky. Na stanovišti „národních kuchyní“ měl každý k obrázku jídla přiřadit zemi, ze které pokrm pochází. Nechyběly ani aktivity zaměřené na sportovní a výtvarné dovednosti. Každý tým podle zadané fotografie vytvořil z česané příze (která se v Nejdku zpracovává) koláž významné kulturní památky svého města.

Oběd pro všechny účastníky byl zajištěn v místní školní jídelně. Ještě před vyhlášením výsledků soutěže skupina Cesta rytmu připravila interaktivní hudební program. Děti měly možnost slyšet africké rytmy a samy si zatančit a vyzkoušet hru na tradiční nástroje. Před třetí hodinou odpolední byly hry ukončeny a slavnostně předány ceny. V anketě o nejzdařilejší kostým se nejvíce líbili soutěžící z knihoven ve Františkových Lázních (Keňa), Chodově (Mexiko) a Lokti (Turecko). V hlavní soutěži se na první místě umístila Městská knihovna Nová Role (Skotsko), druhé místo patřilo Městské knihovně Nejdek (Česká republika) a třetí místo Městské knihovně Horní Slavkov (Brazílie).

Hry bez hranic v Nejdku

V roce 2018 se setkání dětských čtenářů a knihovníků uskuteční v Sokolově.

Nekoktám, čtu!

Soutěž dětských čtenářů knihoven Nekoktám, čtu! je dalším úspěšným projektem Klubka. V únoru 2017 proběhl 3. ročník, a to opět ve dvou kolech – místních (v jednotlivých přihlášených knihovnách) a dále v krajském kole. Smysl a cíle projektu lze vymezit do dvou oblastí (veřejné knihovny a dětské čtenářství). Z hlediska knihoven je hlavním cílem projektu propagace činnosti knihoven, podpora aktivní spolupráce knihoven Karlovarského kraje, zvláště v oblasti inovace aktivit dětských oddělení veřejných knihoven, a v neposlední řadě také posílení spolupráce se základními školami v regionech Karlovarského kraje. Z hlediska dětského čtenářství je projekt zaměřen na rozvoj a podporu čtení, propagaci hlasitého čtení na veřejnosti a představení zajímavých nových titulů dětské literatury dětským čtenářům.

Letos bylo zapojeno patnáct knihoven regionu, kde v průběhu měsíců ledna a února proběhla místní kola soutěže. Soutěž byla vyhlášena pro žáky čtvrtých a pátých tříd základních škol. Vítěz místního kola v jednotlivých knihovnách v každé z kategorií postoupil do krajského kola.

V Krajské knihovně Karlovy Vary se tak 19. února 2017 utkali nejlepší čtenáři z patnácti měst našeho kraje. Úkolem každého soutěžícího bylo přečíst před porotou a diváky vybraný text z knihy. Čtyřčlenná porota následně výkon soutěžícího ohodnotila podle předem stanovených kritérií. Mezi základní kritéria patřila plynulost projevu, správná výslovnost, intonace a hlasitost. Důležitým prvkem hodnocení bylo také porozumění textu. Po přečtení ukázky proto soutěžící odpovídal na dvě otázky, které mu položila porota.

Pro oceněné děti byly připraveny lákavé odměny zakoupené díky finančnímu příspěvku Ministerstva kultury ČR a SKIP ČR. Všichni účastníci soutěže získali jako upomínku placku s logem soutěže. Protože projekt u partnerských základních škol, široké veřejnosti i zapojených knihoven sklidil velmi pozitivní ohlas, na rok 2018 je plánován 4. ročník.

Nekoktám, čtu!

Knihovníci sobě!

V listopadu 2015 se podařilo úspěšně realizovat 1. ročník semináře pro dětské knihovníky s názvem Knihovníci sobě. Byl zaměřen na lekce informačního vzdělávání pro žáky 2. stupně základních škol. V teoretické části byly představeny výsledky průzkumu stavu informačního vzdělávání v našem kraji z roku 2014. Úvodní přednáška zahrnovala teoretická východiska k problematice informačního vzdělávání. Dále byly představeny databáze a další zdroje, v nichž lze hledat inspiraci. V praktické části bylo formou workshopu prezentováno sedm modelových lekcí informačního vzdělávání. Účastníci si lekce vyzkoušeli na „vlastní kůži“ a získali cenné metodické rady. Lektory jednotlivých workshopů byli tři členové KDK KV (z Městské knihovny Chodov, Městské knihovny Loket a Obecní knihovny Královské Poříčí) a dvě knihovnice z jiných krajů (Jana Hrbková z Městské knihovny Louny a Edita Vaníčková-Makosová z knihovny Gymnázia Příbram). Semináře se účastnilo 46 knihovnic oddělení pro děti z Karlovarského kraje a celá akce byla hodnocena jako přínosná a potřebná.

Knihovníci sobě! 2015

2. ročník se konal 23. listopadu 2016 a byl zaměřen na dlouhodobé i krátkodobé projekty v oddělení pro děti. V dopolední části semináře byly prezentovány společné projekty KDK KV (Hry bez hranic aneb Knihovníci dětem, Nekoktám, čtu!, Kde končí svět), dále pak přihlášené příspěvky jednotlivých knihoven. Krajská knihovna Karlovy Vary představila zkušenost s příměstským táborem, Městská knihovna Ostrov prezentovala soutěž s využitím moderních informačních technologií IQ Race, Obecní knihovna Královské Poříčí a Městská knihovna Karlovy Vary zkušenosti s projektem Výměnné knihovnice, Městská knihovna Loket představila své projekty Vstup do Librínie jen s pasem! a Knížka pro prvňáčka jinak. Jako hosté vystoupili se svými příspěvky Tomáš Pipota z Městské knihovny Dobříš a Vladimír Kraft z Městské knihovny Litvínov. V odpoledním části semináře měli účastníci možnost formou „kulatých stolů“ komunikovat s tvůrci jednotlivých projektů. Diskuse byla věnována zkušenostem, úskalím, metodikám i rozpočtům.

Knihovníci sobě! 2016

Ohlasy 48 účastníků semináře na tento ročník jsou opět velmi pozitivní. Jako přínosná byla zmíněna možnost vidět práci druhých, získat tolik potřebnou inspiraci a chuť organizovat nové projekty a akce pro dětské čtenáře.

3. ročník se bude konat letos v listopadu a bude zaměřen na spolupráci. Příspěvky představí zkušenosti se spoluprací knihoven s různými organizacemi (všemi stupni škol, muzei, spolky, nemocnicemi, domovy pro seniory), s distributory stolních her (Mindok, Albi, Piatnik) atd.

Závěrem

Závěrem bych ráda poděkovala všem členům Klubka za jejich vytrvalou práci s dětskými čtenáři. Mám velkou radost, že se v odděleních pro děti konají přínosné aktivity, které mají smysl, že nám stále ještě záleží na čtenářství dětí, které se snažíme našimi projekty podporovat, nebojíme se využívat moderní informační technologie a sociální sítě, abychom přilákali do knihoven i teenagery. Je skvělé, že knihovníci v oddělení pro děti jsou hraví, komunikativní a zábavní, že kromě půjčování knížek hrají s dětmi stolní i počítačové hry, převlékají se do mnohdy šílených kostýmů a organizují výlety, příměstské tábory, dobrodružné hry. I když často „naříkáme“ nad tím, že naše práce vlastně nikdy nekončí, jedna akce střídá druhou a někdy doslova padáme na ústa únavou, věřte, že děláme užitečnou a prospěšnou práci, ve které stojí za to pokračovat!

Jednotlivé projekty a další informace o činnosti Klubka prezentujeme na svých webových stránkách a na Facebooku.

Fotografie pocházejí z archivu Klubu dětských knihoven Karlovarského kraje.

Také v letošním roce schválil regionální výbor SKIP Velká Morava vyhlášení dalšího ročníku tzv. malých regionálních projektů na podporu aktivit v knihovnách do 1,0 úvazku. Mezi knihovníky se podpora těší velkému zájmu. Jejím nesporným přínosem je nárůst počtu institucionálních členů – jednou z podmínek podpory je totiž institucionální členství v regionu Velká Morava. Požadována je také evidence knihovny v databázi Ministerstva kultury ČR.

Přehled podaných a schválených žádostí od roku 2014 do roku 2016 je k dispozici v článku Regionální projekty SKIP Velká Morava v roce 2016 vydaném v prvním letošním čísle Bulletinu SKIP. Letos bylo přijato i schváleno celkem sedm žádostí o podporu, celková požadovaná částka dosáhla 20 000 Kč. Žádnou z požadovaných částek letos nebylo nutné krátit.

Přehled schválených projektů najdete v tab. 1.

Tab. 1: Přehled žádostí schválených v roce 2017

Z přehledu vyplývá, že v souladu s vizí Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017–2020 budovat knihovny jako otevřená vzdělávací, kulturní, komunitní a kreativní centra jsou podporovány především projekty komunitního charakteru. Podmínkou při udělení podpory je aktivní zapojení knihovny, např. formou soutěží či workshopů.

Jako každoročně po 20. dubnu připravila jihočeská organizace SKIP cestu za poznáním knihoven a zajímavostí naší republiky. Tentokrát jsme zamířili směrem na západ. Trošku jsme se báli počasí, protože letošní zima byla hodně dlouhá. Vytáhli jsme tedy zimní oblečení i boty, připravili se na případný déšť nebo sníh a vyrazili jsme.

Prvním cílem bylo město Plasy. Ze setkání na Literární Šumavě jsme věděli, že mají knihovnu přestěhovanou do rekonstruovaných prostor hospodářských budov bývalého kláštera. Protože i klášter Plasy známe z vyprávění kolegyň, chtěli jsme navštívit i konvent. Cesta z jižních Čech se trošku protáhla, takže jsme v Plasích začali obědem v rekonstruovaném pivovaru. S plnými žaludky jsme vyrazili do konventu a poté nedočkavě do knihovny. Ještě jsme si připomněli, že kolegyně po necelém roce provozu v novém musely zase vše stěhovat, protože jim dřevo v podlaze napadla dřevomorka. V době naší návštěvy bylo však již vše opraveno. Prostory knihovny nás nadchly. Rekonstrukce prostor knihovny byla spojena s rekonstrukcí Centra stavitelského dědictví. Knihovna je vybavena úžasnými regály, které evokují historické stavby. V dětském oddělení mají dokonce podobu jednotlivých domů. Navíc jsou variabilní, což umožňuje na pořádání akcí prostor uvolnit.

Půjčovna v Městské knihovně Plasy

Netradiční regály

Původně jsme chtěli navštívit i zmiňované Centrum stavitelského dědictví, ale jednak jsme neměli moc času, jednak v dubnu ještě nebylo v pátek otevřené. Takže víme, kde je, a navštívit ho budeme muset jindy.

Už když jsme plánovali trasu a program, upozorňovaly nás kolegyně z Plas, že když už budeme u nich, musíme i do Mariánské Týnice. Tak jsme tam zajeli a dobře jsme udělali. Krásně zrekonstruovaná Santiniho stavba s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie je bývalé proboštství cisterciáckého kláštera v Plasích v Mariánském Týnci u Kralovic a dnes slouží jako Muzeum a galerie severního Plzeňska. Záchranu a obnovu zahájil Spolek na záchranu Mariánské Týnice. Dnešní nádherná stavba tak byla zachráněna díky skupině nadšených lidí, kterým nebylo jedno, že taková stavba chátrá.

Z Mariánské Týnice nás už čekala jen cesta na ubytování do Karlových Varů. Nocovali jsme v hotelu Domova mládeže v Drahovicích, tedy kousek od centra města.

Druhý den jsme zamířili do dalšího malého města s vyhlášenou knihovnou a historickým centrem – do Lokte. Hned po ránu jsme přišli do Městské knihovny Loket spojené s Muzeem knižní vazby. Kromě milého přivítání ještě před otevírací dobou na nás čekaly horký čaj a káva na zahřátí. Následoval výklad o knihovně a prohlídka stísněných prostor v přízemí radnice, které jsou zaplněny knihami novými, umělecky zpracovanými, moderní technikou i historickými nástroji na vázání knih. Po návštěvě knihovny jsme si chtěli prohlédnout historické centrum a hrad. Zastihl nás déšť a studený vítr, takže prohlídka hradu byla lákavá. Restaurací bylo také dost, takže každý našel teplý azyl v nevlídném počasí.

Městská knihovna Loket

Odpoledne nás čekaly Karlovy Vary – nejprve Krajská knihovna Karlovy Vary, která je umístěna v bývalých kasárnách za městem. Aby přilákala čtenáře do vzdálenějších prostor, pořádá řadu kulturních a vzdělávacích akcí. Čtenáři si do knihovny nechodí pouze půjčovat knihy, ale chodí tam i trávit čas. Z knihovny jsme zamířili do centra světoznámých lázní. Každý po svém, někdo vylezl ke Kamzíkovi a podíval se na město shora, někdo se prošel po kolonádě, jiní si zašli na kávu.

Půjčovna Krajské knihovny Karlovy Vary

A-klub Krajské knihovny Karlovy Vary

Dětské oddělení v Krajské knihovně Karlovy Vary

Odvážlivci u Kamzíka

V neděli jsme se věnovali pouze památkám. Začali jsme kousek za Karlovými Vary – v Bečově nad Teplou. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Ti, kteří ještě neviděli relikviář sv. Maura, si jej šli prohlédnout, ti, kdo už ho viděli při minulé návštěvě v roce 2004, upřednostnili zámecké prostory. Viděli jsme i zámeckou knihovnou, která svou útulností předčila mnohou obecní.

Knihovna v Bečově

V Bečově bylo hezky, ale zima, tak jsme s chutí zamířili na jih. Cestou nás ještě čekala návštěva zámku Manětín, barokní jednopatrové stavby uprostřed malého městečka. Hezky upravený zámek zdobí množství barokních soch a také zahrada.

Počasí nám tentokrát úplně nepřálo, byla zima, dokonce jsme i na Lokti zmokli, ale náladu to určitě nezkazilo. Ti, kteří jezdí pravidelně, zájezd chválili a říkali, že se na něj každý rok těší. Ti, kteří se jej letos zúčastnili poprvé, se už těší na příště. Milé je i to, že s námi jezdí také rodinní příslušníci, příznivci knihoven a absolvují s námi celý program.

Účastníci zájezdu

Nezbývá než dodat, že příští rok plánujeme zamířit do Olomouce a Zlína.

Autorkami fotografií jsou Lidmila Švíková z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích a Marie Hejnová z Městské knihovny Planá nad Lužnicí. Další fotografie z cesty do západních Čech najdete na Rajčeti.

Dne 6. dubna 2017 se pod názvem Hoříme pro práci uskutečnil již 5. ročník SKIPování, tj. setkání středočeských knihovníků. Cílem projektu je vzdělávání knihovníků napříč jednotlivými knihovnickými zaměřeními. Akce je určena pro vedoucí pracovníky, pracovníky výpůjčních služeb i akvizitéry a katalogizátory.

Tentokrát jsme se sešli v nových prostorách Pedagogické knihovny J. A. Komenského v Praze.

Na programu byla přednáška MUDr. Jany Králové Peclové nazvaná Syndrom vyhoření a konfliktní generační vztahy a situace na pracovišti. Ve své činnosti se často setkáváme se situací, kdy knihovníci pracují s velkým nasazením a vkládají do své práce nadšení a entuziasmus. Podstupujeme tedy možná větší riziko než pracovníci jiných profesí. Hrozí totiž nebezpečí zklamání, smutku a deprivace z případných překážek. Po takovém delším pracovním vypětí se může stát, že se začneme potýkat s tzv. syndromem vyhoření. Nejedná se o ztrátu zájmu o profesi, ale o nedostatek psychické síly čelit případným dalším nepříznivým podmínkám (ve vztahu k pracovnímu kolektivu, vůči čtenářům a veřejnosti, vůči zřizovateli). Přednášející proto poskytla rady, jak takovým situacím předcházet, jak na ně reagovat či jak si v momentech psychické zátěže můžeme pomoci sami. Pozornost byla věnována také rozdílům mezi generacemi (jinak bude problém řešit např. 22letá knihovnice a jinak knihovnice v závěru své profesní kariéry).

Přednáška o syndromu vyhoření

Následovalo slavnostní předání ocenění Papilio Bibliothecalis, o kterém Vás informujeme v samostatném článku.

Nemohlo by však být SKIPování, abychom nemluvili o SKIP. Členka regionálního výboru Lada Čubová krátce připomněla akce a události středočeské organizace SKIP v roce 2016 a přiblížila akce plánované na letošní rok.

Účastníci 5. ročníku SKIPování

Na samý závěr dne jsme se ve společné diskuzi zamysleli nad základními otázkami: Hořím pro SKIP? Hořím se SKIPem? Hořím? Pokusili jsme se více pozastavit nad tím, co středočeský SKIP dělá, zda má jeho činnost vůbec smysl a zda na jeho činnost členská základna reaguje pozitivně.

Autorkou fotografií je Regina Svobodová z Městské knihovny Mělník.

Pražská organizace SKIP pro své individuální i kolektivní členy tradičně pořádá exkurze do pražských knihoven a dalších informačních institucí.

První exkurzí roku 2017 se stala exkurze do Čítárny Galerie hlavního města Prahy umístěné v Bílkově vile na Hradčanech. Exkurze se konala na konci ledna a zúčastnilo se jí 31 lidí. Čítárna a studovna odborné literatury a časopisů byla ve vile otevřena na podzim roku 2016. Je určena především pro školy a odbornou veřejnost, ale je otevřena pro všechny zájemce. V příjemném prostředí unikátní architektury secesně-symbolistní vily nabízí zájemcům možnost studia uměnovědné literatury, rozsáhlého spektra katalogů k výstavám Galerie hlavního města Prahy i časopisů vztahujících se k výtvarnému umění. V nově otevřené stálé expozici, umístěné ve vile, jsou kromě původního vybavení interiéru prezentována Bílkova díla z jeho vrcholného tvůrčího období.

Bílkova vila

Čítárna v Bílkově vile

V únoru následovala exkurze do klášterní knihovny řádu františkánů, které se účastnilo 24 zájemců. Knihovna je umístěna v pražském konventu Panny Marie Sněžné. Patří k významným, i když málo známým dochovaným barokním klášterním knihovnám v Praze a někdy je také nazývána „malým Strahovem“. Stěny jsou obloženy pozoruhodnými barokními knihovními regály s vyřezávanými raně rokokovými nástavci. Klenbu knihovního sálu zdobí štukové kartuše s rokokovými malbami zachycujícími apoštoly, církevní učitele a řádové teology. V knihovně je uchovávána řada cenných tisků a rukopisů. Pražský fond v současné době obsahuje okolo 10 500 převážně starých tisků, asi 1 000 knih z 19. století a 118 inkunábulí. Rukopisy jsou deponovány v Národní knihovně ČR.

Knihovna františkánů

Březnová exkurze tematicky navázala na exkurzi únorovnou. Navštívili jsme totiž knihovnu řádu augustiniánů. Knihovna se nachází ve farnosti sv. Tomáše na Malé Straně. Prošla pohnutým a ne zcela historicky zdokumentovaným vývojem. Ze středověké sbírky se v klášterní knihovně bohužel nic nezachovalo. Přesto její fond představuje mimořádný knižní celek značné vědecké a historické hodnoty. Zahrnuje více než 18 000 svazků. Starší část knižní sbírky je uspořádána podle oboru a formátu v dubových policích podél sálu, které jsou zdobeny vyřezávanými akantovými nástavci s kartušemi. Exkurze se zúčastnilo 25 lidí.

Knihovna augustiniánů

V dubnu jsme se od tématu klášterních knihoven odchýlili – šli jsme se podívat do moderního Archivu a knihovny výtvarného umění se sídlem v Centru současného umění DOX. Vše podstatné o historii a současné podobě archivu nám představil sám jeho zakladatel a tvůrce Jiří Hůla. Provedl nás databází českých výtvarných umělců, kterou archiv spravuje a která je důležitým zdrojem informací z této oblasti. Od ledna 2010 archiv v centru DOX provozuje odbornou knihovnu a v přilehlém prostoru Malé věže pořádá výstavy. V knihovně je zpřístupněná pouze část dokumentů - základní literatura a vybraná periodika. Díky vstřícnosti Národní technické knihovny získal Archiv do střednědobého pronájmu velké a zařízené sklady v Praze-Písnici. Kromě vlastních prostor s uloženým fondem jsme si mohli prohlédnout právě probíhající výstavu kalendářů. Exkurze se zúčastnilo 23 zájemců.

Výklad o Archivu a knihovně výtvarného umění

V květnu a v červnu pak proběhly exkurze do již navštívených knihoven pro zájemce, kteří se na exkurzi nedostali v prvním termínu. V květnu se konala exkurze do Čítárny Galerie hlavního města Prahy v Bílkově vile, které se zúčastnilo 24 osob. Poslední exkurze před prázdninami se uskutečnila v klášterní knihovně františkánů a přišlo na ni 26 zájemců.

Celkem tedy v prvním pololetí roku 2017 proběhlo šest exkurzí do čtyř knihoven, celkový počet účastníků exkurzí činil 153.

Autorkou fotografií je Vladana Pillerová z Národní knihovny ČR s výjimkou fotografie z Centra současného umění DOX. Tu pořídila Marcela Buřilová z Vyšší odborné školy informačních služeb.

Tradičně se s kolegy z ústecké knihovny zúčastňuji prvního dne knižního veletrhu Svět knihy. Důvod, proč jsem letos tradici porušil a nejel ústeckým autem ve čtvrtek, byl prostý. Jako čerstvý Pražák jsem usoudil, že pro mne bude zajímavější sobota, protože poznám atmosféru dne určeného pro laickou veřejnost.

Hned po vystoupení z tramvaje jsem si všiml dlouhé fronty u pokladen. Ocenil jsem skutečnost, že náš regionální výbor SKIP mne vybavil vstupenkou, takže jsem se frontě mohl vyhnout obloukem.

Před vstupem

I knihy mohou létat

Předpokládal jsem, že na veletrhu budou převládat Pražané a neknihovníci. Musel jsem se pousmát, když jsem hned při vstupu do areálu zahlédl jednoho z problémových čtenářů a aktivní dobrovolnici, oba z naší knihovny. Ten první si mne naštěstí nevšiml, takže jsem nemusel vyslechnout žádnou stížnost.

Na veletrh mne doprovodila manželka. Proto naše první kroky vedly do foyer, kde autorky kuchařek a knih o jídlech seznamovaly přítomné nejen s knihami, ale i jídly uvařenými podle nich. Právě tam Pavla Momčilová chystala několik polévek z knihy, kterou nazvala Polévkové štěstí. U varné desky jí pomáhala vnučka, další vnučky roznášely vzorky polévky na ochutnání a manžel prodával nejen její novinku, ale i další tituly této plodné autorky. Souborný katalog u jejího jména uvádí již 64 titulů. I po odečtení duplicit vzniklých např. chybným ISBN jí stále zůstává velký počet titulů. Milovníci zdigitalizovaných publikací potěší, že čtyři její tituly jsou vystaveny už i v Krameriích tří knihoven.

V davu návštěvníků jsem zahlédl Františku Vrbenskou, známou jako autorku fantasy literatury, která zároveň dlouhá léta působila v Národní knihovně ČR. Spěchala, aby společně se Zuzanou Hlouškovou uvedla další z antologií povídek psaných českými a slovenskými ženami. Já jsem dal přednost besedě s Eliškou Haškovou Coolidge o její životopisné knize Pět amerických prezidentů, česká babička a já. Čechoameričanka s šarmem, jak ji známe z televizních vystoupeních, odpovídala na otázky moderátorky i návštěvníků taktně ve chvíli, kdy se řeč stočila na politiku. Doporučila, abychom se snažili přebírat informace z více zdrojů. V Americe sleduje kromě CNN i kanál Fox News. U nás došla k poznání, že z novin by se nemělo opomíjet Právo.

Zbytek odpoledne jsem věnoval prohlídce stánků. Potěšilo mne, že většina jich byla umístěna na stejném místě jako v předchozích letech, a člověk tak neztrácel čas hledáním oblíbených nakladatelů. Ve střední hale na místě hlavního vystavovatele byl tentokrát rozsáhlý stánek s ruskou literaturou, což kupodivu nebylo v propagačním tisku zmiňováno. Hlavní témata byla letos tři: Genius loci v literatuře - M(ě/í)sto v hlavní roli, Kniha jako objekt a Audioknihy. To poslední se projevilo bohatým výběrem zvukových knih na stáncích dvaceti firem, včetně jedné zahraniční, rumunské CASA RADIO.

Letošnímu veletrhu vévodily audioknihy

Všech vystavovatelů bylo téměř 400. Udělalo mi radost, že vedle tradičního stánku Národní knihovny ČR v pavilonu a Městské knihovny v Praze na prostranství před pavilonem si na konci levého křídla pavilonu zaplatila místo Městská knihovna v Poličce. Nabízela na něm knížky svého vydavatelství Věci z Poličky. Ačkoliv novinkou byla poezie (knížka básní Jana Trávníčka), prodávala se dobře. Knihovna ji vydala v nákladu na současnou dobu nebývalém – 1 500 výtisků. Zvládla i elektronickou evidenci tržeb a při prodeji předmětů ze stánků tiskla stvrzenky. Na příštím ročníku se tato povinnost dotkne už i těch vystavovatelů, kteří prodávají pouze vlastní produkci.

Nechyběl ani tradiční stánek České televize

Novinkou byl naopak stan malých nakladatelů

Když jsem se k večeru prodíral k východu z výstaviště, uvědomil jsem si, že zájem o knihy stále trvá a že bychom se nemuseli obávat  nepotřebnosti našich institucí. Ne každý si totiž může koupit vše, co ho na stáncích lákalo. Knihovny tak zůstávají dobrou alternativou.

Autorkou fotografií (pořízených ve čtvrtek 10. května 2017) je Linda Jansová z Národní knihovny ČR.

Dne 22. května 2017 proběhl v Národní knihovně ČR (NK ČR) workshop Ochrana, průzkum a konzervace knihovních fondů v současné praxi, který byl pořádán pražskou organizací SKIP ve spolupráci s NK ČR a s finanční dotací z programu Knihovna 21. století Ministerstva kultury ČR. Všechny lektorky byly pracovnice NK ČR z Odboru ochrany knihovních fondů (OOKF).

První část workshopu nazvanou Faktory ohrožující knihovní fondy vedla Ing. Petra Vávrová, Ph.D. V úvodu byl představen odbor OOKF NK ČR, jeho personální obsazení a pracovní náplň. Knihovní fondy z doby po roce 1800 jsou často vyrobeny z nestabilních materiálů. Dochází k rozpadu kyselého papíru, rozpadají se dokonce celé knižní vazby. Knihovny by měly zajistit uchování knihovních fondů v dobrém fyzickém stavu i pro další generace.

Rizikovými faktory pro uchování fondů jsou:

• složení materiálu;

• aditiva (barviva, klížidla apod.);

• čistota a kvalita použitých surovin;

• vlhkost;

• teplota;

• světlo;

• plynné látky a prach;

• biologické napadení;

• lidský faktor.

Doporučená relativní vlhkost vzduchu v depozitářích je 50±5 %, doporučená teplota je 18±2 °C. Důležité je zamezit vlhkostním a teplotním výkyvům. Dokumenty by měly být uchovávány tak, aby na ně nepůsobilo světelné záření. Knihovna by měla zabránit poškození knih prachem (vnitřním i vnějším). Knihovna své fondy musí chránit před plísněmi, hmyzem (červotočem, rybenkou atd.) a zvířaty (ptáky, hlodavci atd.). S knihami by se mělo vždy zacházet šetrně, a to i například během stěhování, stavebních úprav apod. Knihovní fond by měl rovněž být uchráněn před krádežemi, vandalstvím a živelními pohromami.

Druhá část workshopu, kterou vedla Mgr. Jitka Neoralová, byla zaměřena na ochranu a konzervaci knihovních fondů. Knihovní fondy by měly být uloženy v odpovídajících prostorech s vhodným vybavením. Doporučovány jsou regály s hladkým povrchem vyrobené z nehořlavého a omyvatelného materiálu. V místnostech musí být zajištěno proudění vzduchu. Ideální výška je do 215 cm a umístění 20 cm od zdi a 20 cm od země. Prostory a samotné knihovní fondy musí být pravidelně uklízeny. Při stavění knih na regál je vhodné používat zarážky, aby knihy stály kolmo k polici. J. Neoralová nastínila, jak s knihami správně manipulovat při transportu. V přepravkách by knihy měly být uloženy naplocho, menší svazky hřbetem dolů. Pokud jsou knihy půjčovány na výstavy, je nutné zajistit a dodržet ochranný režim (nastavení světla a klimatických podmínek, vhodné stojánky, prachotěsné vitríny, zabezpečení, monitoring). Knihovna by měla mít havarijní plán, jak postupovat při požárech a potopách. Měla by také předcházet rizikům, které by vedly ke zničení knihovního fondu. Proti násilnému vniknutí do budovy jsou vhodné monitorovací kamerové systémy, proti krádežím elektronické zabezpečovací systémy (RFID čipy, mikrotečky aj.) i osobní dozor ve studovnách. Proti požáru je užitečné používat elektronické protipožární systémy, detektory, alarmy, hasicí přístroje, nehořlavé dveře, protipožární nátěry na podlahách a kvalitní elektroinstalace a dbát na odpojování spotřebičů. Před zničením vodou fond ochrání kvalitní rozvody vody a topení a detektory zatečení.

V další části workshopu byly představeny konzervační a restaurátorské zásahy na knihách. Byly naznačeny rozdíly mezi vhodnými a nevhodnými ambulantními zásahy. Nejvhodnějším materiálem na ambulantní opravy jsou japanové fólie. Ukazuje se, že ani obvykle doporučované filmoplasty nejsou z dlouhodobého hlediska vhodné.

Ing. Lucie Mračková hovořila o biologickém poškození knih a o tom, jak proti němu bojovat. Dozvěděli jsme se, jak rozpoznat napadení knih plísní a jak a čím provádět dezinfekci. Ideální podmínky pro růst plísní jsou vysoká relativní vlhkost (90 až 100 % pro naklíčení, pro další růst může být i nižší než 65 %), vyšší teplota (18 až 28 °C), nízká nebo žádná cirkulace vzduchu a přímý dopad světla. Vliv má i složení knihy (vlhkost, hodnota pH aj.). Napadené knihy jsou většinou cítit, dochází ke změně zabarvení a ke ztrátě mechanických vlastností, mizí materiál, na knize se vytváří biofilm. Přítomnost mikroorganismů v knize lze zjistit mikrobiologickými stěry, které NK ČR provádí i pro ostatní knihovny. Pro dezinfekci jsou vhodné bezbarvé alkoholy (ethanol, propanol, butanol), ethylenoxid a kvartérní amoniové soli (bezbarvý Ajatin nebo Septonex). Při likvidaci plísní apod. je vždy nutné dodržovat bezpečnost práce a používat ochranné pomůcky.

Ukázka plesnivé knihy

V části o hmyzu lektorka představila hlavní škůdce knihovních fondů. Jsou jimi především pisivky, rybenky, červotoče, kožejedi, švábi, rusi a moli. Mohli jsme si prohlédnout dokumenty napadené červotočem a rybenkou. Na hmyz se dají použít lapače a lepové pasti. Dalšími metodami likvidace jsou hluboké zamražení, atmosféra dusíku, záření gama, plynování nebo postřik, chlorované insekticidy, organofosfáty, karbamáty a pyrethroidy.

Ničiteli knih mohou být hlodavci a ptáci. Knihovna by měla zamezit jejich vniknutí do objektu, případně použít mechanické lapače, pasti apod.

Dana Hřebecká shrnula, jak správně očišťovat knihy. Doporučila nám přípravky vhodné na hřbety, na vnitřní blok a na vazbu. Ruční očistu je nutné vždy provádět s vysavačem, který má nástavec na očistu knih, vhodné jsou gumy Walmaster a Purus, případně další specializované výrobky na očistu knih (štětce, smetáčky, gumy aj.). Další část byla zaměřena na ochranné obaly, na jejich typy a způsob použití. Základními typy jsou krabice standard, zámková krabice, krabice z vlnité lepenky a kartonplast; na výplň jsou pak vhodné polyetylenové pěny. Ochranné obaly jsou vyrobeny z alkalické lepenky, vlnité lepenky nebo kartonplastu. NK ČR zajišťuje výrobu ochranných obalů i pro jiné knihovny, pro jejich výrobu používá plotter Konsberg X 22.

Během workshopu jsme navštívili sklad v NK ČR, kde je umístěn čistící přístroj Depulvera, který NK ČR používá na automatickou očistu knih. Mohli jsme si vyzkoušet práci s přístrojem.

Ukázka práce s přístrojem Depulvera

V závěru workshopu nám lektorky představily metodiku výroby japanových fólií, které jsou vhodné pro restaurování poškozeného papíru a knižních vazeb. Metodika, kterou vyvinula NK ČR, konrétně Oddělení restaurování, je volně k dispozici i ostatním kulturním institucím.

Ještě si dovolím přidat perličku na závěr. Během workshopu do učebny vletěly dvě vlaštovky. Mohli jsme si tedy přímo vyzkoušet, jak vyhnat ptáky z interiéru, aby nedošlo k poškození knih (resp. v tomto případě nově vymalovaného interiéru a nábytku).

Vlaštovky v učebně NK ČR

Prezentace ze semináře jsou umístěny na webu pražské organizace SKIP.

Spokojené účastnice workshopu

Autorkou fotografie Vlaštovky v učebně NK ČR je Kamila Bartůšková z Městské knihovny Loket, ostatní fotografie pořídila Lenka Maixnerová z Národní lékařské knihovny.

V úterý 16. května 2017 se v sále Knihovny města Hradce Králové konal seminář Mysleme i na sebe, který ve spolupráci s Knihovnou města Hradce Králové pořádal SKIP 08 Východní Čechy.

Začněme ale od začátku. Bylo jasné, že chceme uspořádat seminář, museli jsme však vymyslet, jaké by bylo jeho nejvhodnější téma. Knihovníci jsou na soustavné vzdělávání zvyklí a nedělá jim potíže účastnit se přednášek, seminářů, workshopů, kurzů, konferencí atd. Tématem těchto vzdělávacích aktivit bývá často literatura, český jazyk, nové knihy, práce se čtenářem, pedagogické a jiné dovednosti, komunikace s klienty i zřizovateli, storytelling, ale také moderní technologie, sociální sítě, marketing, management či fundraising. Je to zkrátka vše, co nějak blíže či vzdáleně souvisí s knihami, knihovnami u nás i ve světě, s tím, jak vše uchopit, spravovat, uchovávat, organizovat i financovat. Knihovník se snaží vše vstřebat, poučit se a přenést nové poznatky do praxe. Cítíme, že tak by to mělo být. Člověk se v tom však ztrácí. Chtěli jsme proto uspořádat akci, která bude mít odborný charakter, ale zároveň bude inspirací pro běžný život. Řadu věcí totiž musíme řešit v práci i doma. Proto jsme si sepsali, co by na semináři mohlo zaznít. Nebylo toho málo – posuďte sami:

• jak žít smysluplněji a více naplno;

• jak posílit své sebevědomí;

• jak říci ne;

• jak odolávat stresu;

• jak pozitivně myslet;

• jak nevyhořet;

• jak se spolehnout sám na sebe;

• jak se nenechat zaskočit;

• jak nepodlehnout násilí;

• jak být připraven na vše;

• jak se vypořádat s nebezpečnými situacemi;

• jak se bránit fyzickému i psychickému násilí;

• jak jednat s agresorem;

• jak se vypořádat s depresemi.

Námětů tedy zaznělo hodně. Bylo jasné, že jednodenní seminář nemůže všechny pokrýt. Do programu akce jsme vybrali lektory, kteří měli pomoci s odpověďmi alespoň na některou z těchto výše sepsaných otázek. Mgr. Denisa Dědičová vystoupila s přednáškou o spokojenosti, vyrovnanosti a odolnosti vůči negativním vlivům. Zdůraznila, že potřebujeme být spokojeni sami se sebou, optimisticky nastartovat mozek a emočně zvládat stresové situace.

Další dva lektoři byli z řad policie. O sebeobraně přednášel PhDr. Jaroslav Matoušek z Městské policie Hradec Králové. Hovořil nejen o tom, jak se bránit, ale i o tom, co všechno se může komukoliv z nás přihodit. Své vyprávění doplňoval skutečnými příklady z praxe. Posledním lektorem byl Bc. Rudolf Kotrč z Policie ČR, který je zároveň instruktorem sebeobranného a taktického systému Krav Maga. Jeho prezentace nám měla ukázat, jak se nenechat zaskočit, jak být připraven na vše a spolehnout se sám na sebe.

Už v průběhu semináře bylo jasné, že téma i jednotliví lektoři byli vhodně vybráni. Publikum reagovalo, nikdo neodcházel, přesněji řečeno na tom, kdo opravdu musel odejít, bylo vidět, že odchází skutečně nerad.

S odstupem několika dní byli účastníci požádáni o poskytnutí zpětné vazby prostřednictvím dotazníku. Obsahoval jednak otázky týkající se hodnocení lektorů, tématu a organizace akce, jednak nechával prostor na vyjádření dojmů, poznámek a vzkazů. K semináři se tímto způsobem vyjádřilo 53 % účastníků a jejich hodnocení organizátorům udělalo velkou radost. Všichni lektoři i organizace akce dostali jako ve škole průměrnou známku 1. K tomu by se 94 % odpovídajících chtělo zúčastnit dalšího, navazujícího semináře, což je pro organizátory velká výzva.

Na závěr dovolte citovat několik vzkazů, které účastníci vepsali do dotazníku:

• „Nemůžu asi říci, že mě něco zaujalo nejvíce – jak téma spokojenosti, tak sebeobrany bylo přínosné. Velmi pozitivně hodnotím zejména to, že se jednalo o univerzální témata, jež můžeme využít nejen v pracovním, ale i osobním životě.“

• „Všechny přednášky si udržely pozornost účastníků naplno po celou dobu, což nebývá obvyklé. Vše použitelné v každodenním životě.“

• „Vyhovovalo mi, že všechny tři části byly především zaměřené na praktické využití prezentovaných dovedností a lektoři nebyli žádní suchaři, ale komunikativní, příjemní lidé.“

• „Poznatek ze semináře? Řídit si svůj život, být obezřetný a nenechat se zaskočit, nebát se vystoupit z davu, bránit se násilníkům... Bylo to skvělé, opravdu pro nás.“

• „Nějaký podstatný poznatek z akce? Že nejlepší obrana je prevence a jak důležité je rychle a dobře běhat :o).“

Než se případně uskuteční další seminář, mohli bychom možná zlehka navázat nějakým kondičním cvičením a během.