2017, ročník 26, číslo 4

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Průzkumy

Atlas knihoven

Ocenění

Právo

Koncepce a strategie

Osobnosti

Rozhovor

Celostátní akce

Recenze

Z ústředních orgánů

Z odborných orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Ze zahraničních knihovnických spolků

Úvodník

Zimní číslo Bulletinu SKIP

Vážení a milí čtenáři,

přinášíme Vám čtvrté číslo Bulletinu SKIP, které přibližuje aktuální odborná témata, ohlíží se za událostmi roku 2017 a naznačuje i některé plány na rok 2018.

Zjistíte v něm například:

Podnětné čtení a zároveň úspěšný rok 2018 Vám za celou redakční radu Bulletinu SKIP přeje

Linda Jansová

Trendy v knihovnách

Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2017

Konec listopadu již tradičně patří konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě. Pracovníci nejrůznějších informačních institucí i zájemci z řad studentů a odborné veřejnosti se ve dnech 29. až 30. listopadu 2017 již po osmnácté sešli v Národním archivu, který je společně se SKIP a Národní knihovnou ČR pořadatelem této akce.

Před zahájením konference
Před zahájením konference

O úvodní slova konference se postarali Vít Richter, čestný předseda SKIP, a Eva Drašarová, ředitelka Národního archivu, kteří přivítali plný sál posluchačů. Poté se již dostaly na řadu přednášky jednotlivých přispěvatelů.

Ti, kteří se účastnili celého programu po dobu obou dní, měli možnost si poslechnout 36 přednášek. Jednotlivé příspěvky byly uspořádány do logických bloků většinou po čtyřech nebo pěti přednáškách, po kterých následovala přestávka. Referáty se v rámci bloku často prolínaly, navazovaly na sebe nebo měly podobný námět, což umožňovalo i diskutovat jak v sále, tak o přestávkách v přilehlých prostorách.

Na pódiu se před moderátory Vítem RichteremTomášem Foltýnem vystřídali přispěvatelé z různých institucí, státních i soukromých.

Martina Fišerová prezentovala digitalizaci kulturního dědictví v ČR financovanou z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), jehož řídicím orgánem je Ministerstvo pro místní rozvoj.

Přednáška Martiny Fišerové Digitalizace kulturního dědictví v IROP
Přednáška Martiny Fišerové Digitalizace kulturního dědictví v IROP

Jan Toloch z agentury CzechTourism, jejímž zřizovatelem je právě Ministerstvo pro místní rozvoj, představil marketingové téma agentury pro veřejnost pro rok 2017, tedy Baroko všemi smysly. V podobném duchu se nesla i přednáška Petra Soukupa z organizace Prague City Tourism, jenž se zaměřil na prezentaci Prahy turistům především v prostředí sociálních sítí.

Digitalizaci v kraji Vysočina přiblížil posluchačům Petr Pavlinec, který prezentoval i Portál digitalizace. Jeho prostřednictvím mohou zájemci nalézt nejen digitalizované tištěné dokumenty, ale rovněž sbírkové předměty. Portál dokáže pracovat i s mapovým podkladem, takže je možné porovnat, jak se v průběhu let a staletí vyvíjelo zastavění krajiny. Podobně je možné využívat i Virtuální mapovou sbírku, kterou představil Milan Talich z Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického, v. v. i. V portálu je totiž možné na současnou mapu vložit jednu ze zdigitalizovaných katastrálních map.

Kromě tištěných dokumentů, sbírkových předmětů nebo map jsou v knihovnách, galeriích a muzeích zpracovávány i jiné druhy dokumentů. Mezi ně patří i magnetofonové pásy, které často tvoří poměrně velkou část sbírek těchto specializovaných institucí. Jakým způsobem se ošetřují tyto pásy v Českém muzeu hudby a jak je těžké zjistit, co se vlastně na magnetofonových pásech nachází, přiblížili Petr FerencKatarína Gatialová.

Poměrně velké množství příspěvků bylo ohlédnutím za dosavadní činností institucí. Pavel Doležal pohovořil o desetiletém výročí Digitálního archivu Zemského archivu v Opavě, který se může pochlubit patnácti miliony skenů. Na tuto přednášku navázal Jakub Kaiseršat, jenž shrnul rovněž desetiletou digitalizaci Státního oblastního archivu v Třeboni. Petr Zeman společně s Václavem Tollarem popsali vývoj vlastní aplikace s názvem eBadatelna Archivu bezpečnostních složek, díky níž bude archiv od roku 2018 zpřístupňovat své zdigitalizované fondy široké veřejnosti.

Další příspěvek z archivního prostředí si připravil Tomáš Lechner z Vysoké školy ekonomické, který pohovořil o elektronické metodě skartačního řízení z pohledu archivů v Hradci Králové a v Pardubickém kraji. Archeologické ústavy v Praze a v Brně díky dotaci z programu NAKI vytvořily Archeologický informační systém ČR, jehož obsah přiblížili Martin Kuna a David Novák. Jan Šejbl z Národního muzea informoval o výstupu svého interního projektu věnovaného práci a životě cestovatele, fotografa a lovce Bedřicha Machulky, který celou svou fotografickou sbírku zanechal Náprstkovu muzeu. Příspěvek, který se týkal činnosti instituce, si připravil i Michal Frankl z Masarykova ústavu a archivu Akademie věd ČR. Ten se zapojil do projektu EHRI (European Holocaust Research Infrastructure, tj. Evropská infrastruktura pro výzkum holokaustu), který se má stát hlavním zdrojem informací pro výzkum holokaustu a vytvořit celosvětovou síť badatelů.

Své zastoupení měly i soukromé firmy věnující se dodávání knihovních softwarů – Libor Piškula z firmy Cosmotron Bohemia, s.r.o., informoval o připravenosti knihovnických systémů na GDPR (General Data Protection Regulation, tj. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů), Petr Gola ze společnosti Tritius Solutions a.s. vypočítal náklady na provoz informačních systémů knihoven od prvotního pořízení až po roční provoz. Přednáška Petra Süče z firmy EXON s.r.o. představila editor ProcyonA, který se využívá při vytváření metadat.

Na konferenci zazněly i příspěvky firem zabývající se digitalizací jak tištěných dokumentů, tak muzejních sbírek i movitých a nemovitých památek. Pavel Mlčoch ze společnosti MUSOFT představil virtuální realitu, díky níž si mohou návštěvníci prohlédnout exteriéry i interiéry objektů, ale i výstavy, které se v budově nebo exteriéru v době pořizování snímků nacházely. Sven Ubik ze sdružení CESNET prezentoval interaktivní 3D modely pro sbírkové instituce, kdy je možné předměty rozdělit na jednotlivé části a postupně si je prohlédnout. Petr Vršek prezentoval dlouhodobou archivaci fotografických sbírek Krajského úřadu Ústeckého kraje pomocí dlouhodobého archivu/repozitáře ICZ DESA edice DER. Moravská galerie v Brně představila Artotéku, díky níž je možné si zapůjčit moderní umělecká díla domů. O tom, jaký systém tato galerie pro výpůjčku děl využívá, pohovořila Táňa Šedová společně s Petrem Štefanem z firmy KP-SYS s.r.o. V neposlední řadě Petra Košťáková ze společnosti DataSentics společně s Evou Měřínskou z Městské knihovny Tábor představily, jakým způsobem si mohou uživatelé nechat doporučit knihy pomocí ostatních čtenářů. Systém zohlední celou čtenářskou síť, vyřadí málo čtené exempláře, změří podobnost s ostatními uživateli knihovny a podle toho doporučí jednotlivé knihy, jež zároveň nejsou bestsellery, které čtenáři dobře znají.

Výsledky své dosavadní činnosti představili i kolegové z archivů, knihoven a galerií ze Slovenska, takže bylo možné porovnat, jakým směrem se ubíralo a ubírá slovenské knihovnictví, muzejnictví a galerijnictví. Ve Slovenské národní knihovně v Martine byl v roce 2015 dokončen projekt masové digitalizace tištěných dokumentů s názvem Digitálna knižnica a digitálny archiv. Juraj Valko popsal, jakým způsobem jsou tyto digitalizáty zpřístupňovány veřejnosti. Kromě digitální knihovny prezentuje Slovenská národná knižnica svá díla i pomocí MagicBoxu, jehož výhody i nevýhody popsala Slávka Gulánová. MagicBox je přenosná multimediální vitrína, na které je možné prezentovat digitalizované staré i novodobé dokumenty. Její nevýhodou je ovšem vyšší pořizovací cena.

Přednáška Slávky Gulánové MagicBox a jeho využitie v podmienkach SNK
Přednáška Slávky Gulánové MagicBox a jeho využitie v podmienkach SNK

Na Slovensku je rovněž oblíbená tradiční lidová kultura, jež se snaží v různých podobách uchovávat Slovenský ľudový umelecký kolektív. Jakým způsobem k zachovávání dochází, popsal Vladimír Kyseľ. Lab.SNG je součástí Slovenské národní galérie, která zkoumá možnosti využití digitalizace v galeriích a muzeích. Web umenia, online sbírky a virtuální kolekce děl představili Michal ČudrnákIgor Rjabinin.

Celkem sedm příspěvků si připravili kolegové z Národní knihovny ČR, aby přiblížili knihovnické procesy nejen ve své instituci, ale v českých knihovnách obecně. Vít Richter si připravil přednášku ke stále aktuální tématu zpřístupnění děl nedostupných na trhu. Zdeněk Matušík si jako každoročně vybral téma z právního prostředí. Tentokrát posluchačům přiblížil právní rámec využívání obsahu digitálních knihoven, při kterém se zaměřil například na osiřelá díla a licence. Zdeněk Vašek představil novinky z odvětví komplexních validátorů NDK a resolveru URN:NBN. Natalie Ostráková si položila otázku, zda formát JPEG2000, který NDK používá jako formát pro archivaci i zpřístupňování, je stále vhodným pro vytváření obrazových dokumentů. Jana Militká připomněla, jak je důležité mít aktualizované informace v Centrálním adresáři knihoven a informačních institucí v ČR a Souborném katalogu ČR. Nina Wančová představila software INDIHU Exhibition na vytvoření virtuálních výstav. Díky tomuto softwaru je možné výstavu rozčlenit do kapitol, lze do ní přidat interaktivní hry, obrázky, videa nebo infopointy. Tomáš Klimek společně s Olgou Čiperovou ze společnosti AiP Beroun, s.r.o., poukázali na to, jakým způsobem může koncový uživatel pomocí IDHF (Indexu digitalizace historických fondů) zjistit původní majitele starých a vzácných tisků, aktuální signaturu těchto dokumentů anebo přímo jejich digitalizované kopie.

K referátům o stavu digitalizace v českých knihovnách přidal svůj příspěvek i Martin Lhoták z Knihovny AV ČR, v. v. i., který popsal, jakým vývoj v současné době prochází systém Kramerius, a představil nové uživatelské rozhraní. Poznatky o nákladech na digitální archivaci shrnul Zdeněk Hruška z Moravské zemské knihovny, který porovnával teorii a praxi digitální archivace a rovněž přiblížil, kolik stojí uložení dokumentů na jednotlivá cloudová úložiště (Amazon, Preservica, ArchivesDirect).

Přednáška Zdeňka Hrušky Teorie a praxe nákladů na digitální archivaci
Přednáška Zdeňka Hrušky Teorie a praxe nákladů na digitální archivaci

Ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové se v roce 2017 snažili pracovníci knihovny přiblížit široké veřejnosti celý proces digitalizace. Prozatím bylo uspořádáno 17 exkurzí, při kterých si zájemci mohli zkusit přípravu dokumentu na skenování, skenování i následný ořez a popis. Nejen o tom, ale i ostatních činnostech pohovořila Lucie Jirků společně s Ladislavem Hosákem. Ttradiční přispěvatel Aleš Brožek ze Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem si připravil přednášku o tom, jak složitě se vyhledává v jednotlivých Krameriích. V České republice je v současné době v provozu 36 těchto systémů, ve kterých se de facto musí hledat jednotlivě. Příkladem pro toho hledání se stalo pro publikum přitažlivé téma o nevěstincích na Vysočině.

Přednáška Aleše Brožka Najdeme informace o nevěstincích na Vysočině v systému Kramerius?
Přednáška Aleše Brožka Najdeme informace o nevěstincích na Vysočině v systému Kramerius?

Program byl tedy velmi bohatý a každý z návštěvníků si jistě odnesl mnoho nových poznatků a informací nejen z přednášek, ale také ze setkání s kolegy o přestávkách mezi přednáškovými bloky. O širším záběru konference a jejich příspěvků svědčí i počet návštěvníků, který se přiblížil počtu 400. Prezentace využité při konferenci je možné zhlédnout na webových stránkách SKIP.

Autorkou fotografií je Michaela Bežová z Národní knihovny ČR.

Evropská konference o informační gramotnosti 2017

Ve dnech 18. září až 21. září 2017 se ve francouzském přístavním městě Saint Malo konal již pátý ročník mezinárodní konference nesoucí název Evropská konference o informační gramotnosti (European Conference on Information Literacy, ECIL). Letošní ročník byl věnován především informační gramotnosti na pracovišti. Téma bylo ještě podrobněji rozčleněno a doplněno dalšími tématy (např. informační gramotnost a informační chování, informační gramotnost a vzdělávání, informační gramotnost v odlišných kulturách a zemích nebo informační gramotnost v budoucnosti).

Během registrace v mediatéce (městské knihovně) v Saint Malo (Mediathèque de Saint Malo) bylo možné využít příležitosti a knihovnu si prohlédnout. Jedná se o nádhernou budovu kulturního centra La Grande Passerelle, dobře situovanou a viditelnou ze všech stran. Budova je halou podélně rozdělena na dvě části, v jedné se nachází umělecké a experimentální kino a v druhé mediatéka, která je dále členěna na uživatelské prostory v přízemí a zaměstnaneckou část v horním patře. Budova byla navržena tak, aby co nejméně zasahovala do životního prostředí.

Interiér mediatéky
Interiér mediatéky
Interiér mediatéky

Na konferenci se sešlo nesčetně zajímavých příspěvků ve formátu posterů, pecha-kucha, workshopů, plných příspěvků, doktorandských příspěvků, ukázek nejlepší praxe a panelových diskusí. Hlavními přednášejícími byly Bonnie Cheuk, Andrew Whitworth, Jean-Philippe Accart a Stéphane Goldstein.

Konferenci svým příspěvkem Koho zajímá informační gramotnost na pracovišti? (Who Cares about Information Literacy in the Workplace?) zahájila Bonnie Cheuk, která má více než dvacetiletou praxi z prostředí mezinárodních firem v Honkongu, Sinagapuru, USA a Evropě. Od svého doktorátu se snaží začlenit informační gramotnost do běžných pracovních činností. Během své praxe došla závěru, že nelze upoutat pozornost managementu a přesvědčit jej o důležitosti informační gramotnosti na pracovišti, pokud budeme používat knihovnické termíny. Ty jsou obvykle lidem z vedení naprosto cizí. Z tohoto důvodu Bonnie Cheuk ve světě bankovnictví používá termín (information) knowledge management.

Bonnie Cheuk
Bonnie Cheuk

Další den konference zahájil Andrew Whitworth, jenž působí jako ředitel pro strategii výuky a učení na Manchesterském vzdělávacím institutu, který je součástí Manchesterské univerzity (The University of Manchester) ve Velké Británii. Ve svém výzkumu se věnuje především kolektivním rozhodovacím procesům, které určují podobu digitální a informační gramotnosti na pracovišti. O tomto tématu pojednává i jeho příspěvek s názvem Lekce od Borgů: informační gramotnost a znalost odlišností (Lessons from the Borg Cube: Information Literacy and the knowledge of difference). Na příkladu Borgů ze seriálu Star Trek poukazuje na odlišnost prostředí, odlišné přístupy a důležitost flexibility a kreativity, abychom byli schopni včasně reagovat na vývoj. Informační gramotnost bude nevyhnutelně v různých kontextech vypadat různě. Měli bychom proto věnovat zvýšenou pozornost tomu, jakým způsobem se (v návaznosti na informační prostředí) rozhodneme tyto rozdíly zjišťovat.

Andrew Whitworth
Andrew Whitworth

Po úvodní přednášce Andrewa Whitwortha následovala celodenní sekce s názvem Research Data Literacy, která byla věnována mezinárodnímu průzkumu Research Data Management (ReDaM). Jednalo se převážně o příspěvky věnované porovnání výsledků výzkumu jednotlivých zemí. Výzkumu se zúčastnilo celkem 20 zemí, přímo na konferenci byly prezentovány výsledky z jedenácti zemí (díky příspěvku Adély Jarolímkové byla zastoupena i Česká republika). Průzkum zkoumal postoj akademických pracovníků a doktorandů k plánování správy výzkumných dat (research data management planning). Do průzkumu byly začleněny např. otázky Kam ukládáte svá výzkumná data? nebo Byl byste ochoten sdílet svá výzkumná data? Bez ohledu na zemi, v níž byli respondenti dotazováni, ve výsledcích převažovala odpověď, že svá data ukládají většinou na své zařízení, popř. do cloudu, ale do úložišť (repozitářů) jen výjimečně. To může být dáno i nedostatečným počtem dostupných úložišť pro data. Část doktorandů by byla ochotni sdílet svá data mimo pracovní tým, ale obávají se zneužití a špatné interpretace, část doktorandů by data pod hlavičkou otevřené vědy bez obav sdílela.

Příspěvek Informační gramotnost v akademickém prostředí: existuje rozdíl mezi zaměstnatelností studentů a jejich informačními schopnostmi? (Information Literacy (IL) in the academic context: is there a gap between employability competencies and student information literacy skills?), jehož autorem je Jean-Philippe Accart, ředitel knihovny Hotelové školy v Lausanne (Ecole hôtelière de Lausanne, EHL), představuje kompetence informační gramotnosti na veřejných univerzitách a v institucích aplikovaného učení ve Švýcarsku. Poukazuje na začlenění rozvoje informační gramotnosti do studijního programu, kdy se drží šesti švýcarských standardů informační gramotnosti, jimiž jsou potřeba, vyhledávání, vyhodnocení, organizace, aplikace a zodpovědnost. Tento systém porovnává s uplatněním na pracovním trhu, přičemž upozorňuje na fakt, že informační gramotnost nepatří mezi požadované znalosti a kompetence uchazeče o práci.

Šest švýcarských standardů informační gramotnosti
Šest švýcarských standardů informační gramotnosti

Poslední den konference zahájil Stéphane Goldstein, výkonný ředitel komunitní zájmové společnosti InformAll, která prosazuje významnost, důležitost a přínosy informační gramotnosti v knihovnickém světě i mimo něj. Jeho příspěvek nesl název Informační gramotnost a budoucnost práce (Information Literacy and the Future of Work) a poukazoval na nové dlouhodobé trendy v pracovním prostředí – převažuje plochá organizační struktura, ubývá rutinní práce a přibývá práce na projektech. Zmiňoval i nastupující a budoucí trendy, např. automatizaci, roztříštění pozornosti, úkolů, pracovní doby a místa, problémy s nízkou bezpečností na straně jedné a zvýšení kontroly činnosti zaměstnanců apod. na straně druhé. Po výčtu všech trendů a možných scénářů si přednášející položil otázku, jaký prostor automatizace nechá lidem. Odpovědí mohou být kritické myšlení, kreativita, lidské interakce, vytváření sítí a spolupráce či role zahrnující emoční inteligenci.

Konference překročila hranice své působnosti, jež nese v názvu. Na ECIL se nesjeli přednášející pouze z Evropy, ale z různých koutů světa, např. z Kuby, Jamajky, Mexika, Číny, Singapuru nebo Keni. Konference se těšila také velkému českému zastoupení. Z celkového počtu 253 příspěvků se v třinácti případech (ve zhruba 5 %) jednalo o příspěvky z České republiky (z Univerzity Karlovy, Národní technické knihovny, Masarykovy univerzity, Českého vysokého učení technického v Praze, Národní lékařské knihovny, České zemědělské univerzity v Praze a Vysokého učení technického v Brně).

Přestože komplikace způsobené zrušením značného počtu letů společnosti Ryanair zapříčinily výrazný pokles účastníků konference (včetně absence několika přednášejících), konference se vydařila a byla velmi přínosná pro všechny odborníky zabývající se informační gramotností nejen na pracovišti.

Autorkou fotografií je Petra Černohlávková z Národní technické knihovny, obrázek Šest švýcarských standardů informační gramotnosti pochází z prezentace Jeana-Philippa Accarta.

Integrovaný knihovník – model budoucnosti?

S pojmem v angličtině označovaným termínem embedded librarianship, který by se do češtiny dal volně přeložit jako integrované knihovnictví, jsem se seznámila během konference německého sdružení muzejních knihovníků (Arbeitsgemeinschaft der Museumsbibliotheken, AKMB). Ta proběhla 9. a 10. listopadu 2017 v Technickém muzeu v Mannheimu pod názvem Od viditelného k nepostradatelnému: integrované knihovnictví v muzejních knihovnách a knihovnách specializujících se na umění (Von sichtbar zu unverzichtbar: Embedded Librarianship in Kunst- und Museumsbibliotheken).

Pořádající organizace AKMB je pracovním společenstvím muzejních knihoven a knihoven specializujících se na umění. To bylo založeno v roce 1995, aby v německy hovořících zemích zastupovalo a sdružovalo muzejní knihovny. Cílem AKMB je díky této kooperaci zlepšit činnost muzejních knihoven. V současné době toto pracovní společenství čítá 260 institucionálních a individuálních členů.

Program prvního dne konference byl věnován workshopu s prof. Davidem Shumakerem, který působí na katedře knihovní a informační vědy Americké katolické univerzity (Catholic University of America) ve Washingtonu. Prof. Shumaker se tématu integrovaného knihovnictví věnuje dlouhodobě, je navíc autorem publikace na toto téma.

Pojem integrovaného knihovníka vyjadřuje nový přístup k práci knihovníka jako informačního specialisty. V kontaktu s uživatelem přirovnává prof. Shumaker klasického knihovníka k obsluze vyčkávající na objednávku uživatele. Naopak pojetí integrovaného knihovnictví je založeno na tom, že knihovník vyvíjí aktivitu vůči cílové skupině. Jako informační a rešeršní specialista zná její potřeby a aktivně na ně reaguje, hledá řešení. Přitom často fyzicky opouští prostory knihovny a dochází za svými uživateli. Je rovnocenným a plně integrovaným členem odborných pracovních skupin či týmů a podílí se řešení jejich pracovního úkolu. Rozhodující je přitom jeho kompetence, schopnost definovat a uskutečnit svůj příspěvek k realizaci týmového úkolu.

Integrovaný knihovník svým působením rozšiřuje pole působnosti knihovny a zvyšuje povědomí o jejích kvalitách a kompetenci. V ideálním případě může být vyčleněn z běžného provozu knihovny. Věnuje se pak cíleně jedné konkrétní skupině či více skupinám. Často je uváděno zapojení knihovníků do seminářů a výuky na vysokých školách, ale také začlenění knihovníků z odborných knihoven do projektových týmů instituce nebo skupin zájemců a odborníků mimo ni.

Nutným předpokladem takého procesu je samozřejmě zájem knihovníků o změnu, chuť se vzdělávat, budovat aktivně vztahy a vazby s danou cílovou skupinou. Zásadní je také struktura organizace, v které knihovna působí. Nutností je podpora změny vnímání práce knihovny minimálně u části vedení instituce.

Vystoupení prof. Shumakera nebylo klasickou přednáškou, ale spíše workshopem s cvičeními a příklady, díky kterým účastníci mohli zhodnotit vlastní situaci a vyzkoušet si, jak by řešili situaci té či oné knihovny. V diskuzi pak přišly na řadu i kritické body konceptu, zejména nároky na personální kapacitu. Přesto bylo znát, že tento koncept je pro německé kolegyně a kolegy důležitým tématem. Zájemců ochotných docházet za službami knihovny ubývá, ostatně jako uživatelů znalých těchto služeb. Je tedy třeba na to reagovat.

Myšlenka integrovaného knihovnictví je zajímavá také proto, že jejím nutným předpokladem je dobré povědomí o uživatelském potenciálu knihovny. Knihovník je aktivním hybatelem změny a vedle odborných předpokladů disponuje i těmi osobními – uměním komunikace a rychlé reakce.

Možnosti, ale i úskalí konceptu integrovaného knihovnictví v praxi ukázal druhý den konference, kdy kolegové z různých německých knihoven referovali o praktických zkušenostech s tímto pojetím knihovnické práce.

Vedle samozřejmě se nabízející úspěšnosti takového přístupu na poli univerzitních knihoven bylo velice zajímavé moci se seznámit i s přístupem knihoven úzce specializovaných, jako je knihovna právní kanceláře ARQIS nebo Leibnizova centra v Brémách, které se zabývá výzkumem tropických ekosystémů (Leibniz-Zentrum für Marine Tropenforschung). V obou případech je práce knihovníka prací rešeršního specialisty, který je důležitou součástí instituce. To je podstatné již proto, že obě knihovny jsou externími uživateli vyhledávány jen výjimečně.

Zvýšit povědomí o kompetenci knihovníka a více se zapojit do činnosti instituce zkouší po svém i některé muzejní knihovny. Jak v případě knihovny Galerie pro současné umění v Lipsku (Galerie für Zeitgenössische Kunst Leipzig), tak v případě knihovny Německého historického muzea (Deutsches Historisches Museum) referovali přednášející o zkušenostech z organizace výstav či spolupráce na nich (v muzeu i mimo něj). Zdůrazňovali propagaci vůbec – jak nabídky knihovny, tak vlastních kompetencí knihovníka. Potvrdili, že aktivita knihovny či knihovníka mimo zavedené role a obvyklé prostory zvyšuje povědomí o kompetenci pracovníků knihoven, službách a nabídce knihoven. Nezbytným předpokladem je alespoň minimální personální kapacita pro tuto činnost.

Přestože internet nabízí zcela nové možnosti přístupu k informacím, řada příspěvků potvrdila, že i odborná veřejnost má omezené povědomí o možných rešeršních zdrojích pro danou problematiku a stejně je tomu i se znalostí jejich využívání. Kompetence knihovníka je zde nezastupitelná. Proto je nutné na tyto kompetence poukazovat a zejména hledat cesty jejich propagace a dalšího uplatnění.

Téma konference a zkušenosti, které nabízí, jsou jistě přínosné i v českém prostředí, a to nejen při diskuzi o přeměně knihovnické profese s ohledem na vliv digitálních médií či diskuzi o vzdělání a informační gramotnosti ve společnosti.

Osobně hodnotím možnost účastnit se takového setkání velice pozitivně a jsem ráda, že díky příspěvku z programu krátkodobé mobility Institutu umění a pražské organizace SKIP jsem se konference mohla účastnit.

Projekt Spisovatelé do knihoven

V září 2017 se do deseti (ačkoli tak trochu vlastně jedenácti) knihoven v různých částech Česka rozjelo deset prozaiků a básníků, aby tam zahájili sérii autorských čtení a debat. Ta jako celek nese název Spisovatelé do knihoven, pořádá ji Asociace spisovatelů a poběží do června 2018, tedy po celý školní rok. Každý z autorů vystoupí desetkrát a objeví se v každé ze zúčastněných knihoven.

Milan Ohnisko v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích
Milan Ohnisko v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích

Martin Reiner v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích
Martin Reiner v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích

Celý nápad vzešel z přátelských debat mezi Janem Němcem a Ondřejem Lipárem z Asociace spisovatelů, Evou Měřínskou z Městské knihovny Tábor a Janem Delongem z Knihovny Třinec. Asociace hledala způsob, jakým praktickým způsobem vstoupit do literárního provozu, a zároveň se ukázalo, že některé knihovny takový typ spolupráce ocení a využijí.

Milan Ohnisko v Krajské vědecké knihovně v Liberci
Milan Ohnisko v Krajské vědecké knihovně v Liberci

Petr Hruška v Krajské vědecké knihovně v Liberci
Petr Hruška v Krajské vědecké knihovně v Liberci

Cílem by mělo být zprostředkovat čtenářům kontakt se současnou českou literaturou naživo, zblízka a během jedné sezony v deseti různých podobách – mezi autory jsou rozličné osobnosti od mladé prozaičky Ivany Myškové přes žijícího klasika Karola Sidona až po oceňovaného básníka Petra Borkovce. Obecně jde o to více propojit svět knihoven a svět současné literatury. V praktické rovině pak projekt knihovnám vedle kontaktu s autory a organizační pomoci přináší jednotné propagační materiály, a to jak na webu a sociálních sítích, tak v tištěné podobě.

Petra Hůlová v Městské knihovně Prostějov
Petra Hůlová v Městské knihovně Prostějov

Karol Sidon v Městské knihovně Prostějov
Karol Sidon v Městské knihovně Prostějov

„Setkání s živým autorem je pro naše čtenáře vždycky velký zážitek a tahák, zatím to vždy byl velmi poutavý zážitek,“ podotýká Eva Měřínská. „Obdobné reakce navíc mám i od kolegyň a kolegů z dalších knihoven, které se do projektu zapojily. Jsem ráda, že můžeme tímhle způsobem podpořit současnou českou literaturu.“

Martin Reiner v Masarykově veřejné knihovně Vsetín
Martin Reiner v Masarykově veřejné knihovně Vsetín

Marek Šindelka v Masarykově veřejné knihovně Vsetín
Marek Šindelka v Masarykově veřejné knihovně Vsetín

Finální sestavu knihoven tvoří Knihovna Jiřího Mahena v Brně, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, Městská knihovna Chodov, Městská knihovna v Jevíčku, Krajská vědecká knihovna v Liberci, Městská knihovna Polička, Městská knihovna Prostějov, Šmidingerova knihovna Strakonice, Městská knihovna ve Svitavách, Městská knihovna Tábor, Knihovna Třinec a Masarykova veřejná knihovna Vsetín. Místo původně plánovaných deseti tedy nakonec jedenáct (s tím, že Jevíčko a Svitavy se po vzájemné dohodě po měsíci střídají).

Karol Sidon v Městské knihovně Tábor
Karol Sidon v Městské knihovně Tábor

Ivana Myšková v Městské knihovně Tábor
Ivana Myšková v Městské knihovně Tábor

Organizátoři už v tuto chvíli pracují na tom, aby projekt mohl pokračovat i v další sezoně a od září 2018 do června 2019 tak mohli mezi návštěvníky knihoven vyjet další autorky a autoři.

Autorkami fotografií jsou Petra Mašínová (Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích), Blanka Konvalinková (Krajská vědecká knihovna v Liberci), Martina Štafová a Pavlína Havránková (Městská knihovna Prostějov), Kateřina Janošková (Masarykova veřejná knihovna Vsetín) a Kateřina Šímová (Městská knihovna Tábor).

Průzkumy

Platová situace v knihovnách – výsledky Analýzy věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

V roce 2017 proběhla další Analýza věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven, v pořadí již čtvrtá1. Průzkum přináší vždy velké množství informací o pracovnících knihoven z hlediska jejich věku, vzdělání, pohlaví, věrnosti instituci, celoživotního vzdělávání a dalších aspektů. V roce 2017 se průzkum nově zaměřil i na samotnou personální práci knihoven, na to, jaké dokumenty k tomu knihovny používají a zda mají zaměstnance na personálních a dalších pozicích. Stěžejní částí průzkumu pak byla identifikace objemu úvazků na jednotlivých odborných knihovnických pozicích a dále pak objemu úvazků na odborných pozicích, který bude nutný rekvalifikovat. Tyto informace budou cenné při implementaci Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků a při revizi Katalogu prací, která v současné době probíhá. Další významnou kapitolou průzkumu je platová situace pracovníků knihoven, která je pro odbornou veřejnost zcela jistě nejvíce atraktivní. Právě platová situace je předmětem tohoto článku.

V oblasti platů přinesla analýza řadu zajímavých informací, ať už se týkají platové situace knihovníků či ostatních pracovníků knihoven. Výsledky nám poskytly představu, jakým způsobem bývají zaměstnanci či vedoucí knihoven zařazováni do tříd a jaké jsou průměrné platy v jednotlivých třídách. Zajímavé je také srovnání s průměrnými platy v ČR.

Zařazení do platových tříd

Počet úvazků knihovníků podle platových tříd je uveden v tab. 1.

Tab. 1: Zařazení knihovníků do tříd (podle typu knihovny)

  Veřejné knihovny Specializované knihovny Knihovny celkem
Třídy Počet úvazků Podíl v % Počet úvazků Podíl v % Počet úvazků Podíl v %
třída 6 76,43 2 1,50 0 77,93 2
třída 7 224,72 7 4,00 1 228,72 6
třída 8 1051,07 31 41,13 13 1092,20 30
třída 9 1133,30 33 65,91 21 1199,21 32
třída 10 405,84 12 42,79 14 448,63 12
třída 11 319,21 9 73,65 24 392,86 11
třída 12 129,96 4 68,99 22 198,95 5
třída 13 45,10 1 8,00 3 53,10 1
třída 14 6,00 0 2,00 1 8,00 0
třída 15 1,00 0 0,00 0 1,00 0
třída 16 0,00 0 0,00 0 0,00 0

Celkem se jednalo o zařazení 3 393 úvazků na knihovnických pozicích. U knihovnických pozic již neprobíhalo zařazování do tříd 1 až 5, jak tomu bylo v předchozím průzkumu v roce 2011, ale podle náplně práce byli knihovníci zařazováni až do třídy 6 a výše. Zařazení do tříd se od roku 2011 výrazně nezměnilo. Nejčastěji bývají knihovníci zařazeni do tříd 8 a 9, nejvíce pak do třídy 9, kam bylo v roce 2016 zařazeno 32 % knihovníků, do třídy 8 pak 30 % knihovníků. Ve veřejných knihovnách spadá do těchto dvou tříd ještě o 2 % větší počet knihovníků, a to 64 %. Do třídy 10 spadalo 12 % knihovníků a třída 11 náležela 11 % knihovníků. Třída 12 a 13 byla obsazena pouze 6 % knihovníků. Celkově v knihovnách převažují platové třídy, které odpovídají středoškolskému a vyššímu odbornému vzdělání (třídy 8 a 9). Třída 10 je určena pracovníkům s vyšším odborným či bakalářským vysokoškolským vzděláním. Do třídy 11 a tříd vyšších by měli být zařazování knihovníci s vysokoškolským vzděláním. Je však otázkou, nakolik je zařazování do tříd podle odpovídajícího vzdělání pracovníků v českých knihovnách reálné. Podle průzkumu pracuje v knihovnách 39 % knihovníků s vysokoškolským vzděláním, do třídy 10 (která je navíc určena i pracovníkům s vyšším odborným vzděláním) a výše však je zařazeno jen 29 % pracovníků.

Výrazné rozdíly vidíme v zařazování knihovníků do tříd ve veřejných a specializovaných knihovnách. Souvisí to logicky s rozdílnou vzdělanostní strukturou knihovníků v těchto dvou typech knihoven a také s jejich rozdílným zaměřením a funkcemi. Převážná část knihovníků ve veřejných knihovnách je zařazena ve dvou třídách (8 a 9). V případě specializovaných knihoven je rozložení knihovníků do platových tříd o něco pestřejší a výrazněji je zastoupeno více tříd – od třídy 8 až po třídu 12. Nejvíce knihovníků specializovaných knihoven najdeme ve třídě 11 (24 %), ta je následována třídou 12 (22 %) a třídou 9 (21 %).

V grafu 1 je podrobněji zobrazeno zařazení do tříd v jednotlivých velikostních kategoriích veřejných knihoven.

Graf 1: Zařazení knihovníků do tříd ve veřejných knihovnách
Graf 1: Zařazení knihovníků do tříd ve veřejných knihovnách

Čím je knihovna větší, tím má více zaměstnanců a diferenciovanější nabídku služeb. Objevuje se v nich více knihovníků s vyšším než středoškolským vzděláním, nejvíce v krajských knihovnách, kde najdeme 47 % knihovníků zařazených do třídy 10 a výše. V ostatních veřejných knihovnách převažuje zařazení do třídy 9 a tříd nižších.

Je vždy zásadní, jakým způsobem je zařazen vedoucí či ředitel knihovny, jelikož od toho se odvíjí zařazení do tříd u podřízených zaměstnanců. Pokud má vedoucí nižší třídu, která neodpovídá jeho vzdělání a postavení, budou také podřízení při začleňování do platové třídy v nevýhodě. Na základě výsledků průzkumu je možné říci, že zařazování vedoucích/ředitelů knihoven do platových tříd není ideální. Jak ukazuje graf 2, třídy 8 až 10 se u vedoucích pracovníků objevují poměrně často ještě ve větších městských knihovnách v sídlech do 40 tisíc obyvatel.

Graf 2: Zařazení vedoucích/ředitelů knihoven do tříd
Graf 2: Zařazení vedoucích/ředitelů knihoven do tříd

Tab. 2 uvádí počet úvazků ostatních zaměstnanců v jednotlivých platových třídách podle typu knihovny.

Tab. 2: Zařazení ostatních zaměstnanců do tříd (podle typu knihovny)

  Veřejné knihovny Specializované knihovny Všechny knihovny
Třídy Počet úvazků Podíl v % Počet úvazků Podíl v % Počet úvazků Podíl v %
třída 1 11,75 1 2,00 2 13,75 1
třída 2 116,74 12 0,51 1 117,25 11
třída 3 52,66 5 3,00 4 55,66 5
třída 4 53,28 5 2,25 3 55,53 5
třída 5 42,37 4 1,50 2 43,87 4
třída 6 45,79 5 2,00 2 47,79 4
třída 7 61,80 6 1,00 1 62,80 6
třída 8 112,98 11 8,10 10 121,08 11
třída 9 145,66 15 9,00 11 154,66 14
třída 10 149,49 15 21,80 26 171,29 16
třída 11 87,48 9 15,00 18 102,48 9
třída 12 82,18 8 16,10 19 98,28 9
třída 13 30,70 3 3,00 4 33,70 3
třída 14 5,00 0 0,00 0 5,00 0
třída 15 4,40 0 0,00 0 4,40 0
třída 16 2,00 0 0,00 0 2,00 0

Ostatní pracovníci knihoven pracují především na ekonomických pozicích, v administrativě, v oblasti IT (správci sítí apod.), v PR, jako skladníci či knihaři a jsou zařazováni v rozmezí tříd 1 až 16. Mluvíme zde o objemu 1 090 úvazků, z toho většina (1 004) pracuje ve veřejných knihovnách. Vzdělání těchto pracovníků se – stejně jako spektrum vykonávaných pozic – pohybuje na širší škále než v případě knihovníků, a to od základního až po doktorské vysokoškolské. Také rozložení do tříd je pestřejší než v případě knihovníků, kde převažovalo zařazení do dvou tříd (8 a 9). Nejčastěji ostatní pracovníky najdeme ve třídách 8 až 12 (16 % ve třídě 10 a 14 % ve třídě 9), ale poměrně silně jsou zastoupeni ve třídě 2, kde je těchto pracovníků 11 %. V tomto případě se jedná o dělnické profese, které najdeme většinou ve větších knihovnách.

Průměrné platy knihovníků a ostatních pracovníků ve veřejných knihovnách

Součástí průzkumu bylo zjišťování průměrných platů pracovníků knihoven. Výsledky, se kterými se můžete seznámit v grafu 3, zřejmě nebudou pro odbornou knihovnickou veřejnost žádným překvapením.

Graf 3: Průměrné platy knihovníků v roce 2016
Graf 4: Průměrné platy ostatních pracovníků v roce 2016

Pokud budeme vycházet ze skutečnosti, že výše průměrného hrubého platu v ČR v roce 2016 dosáhla 28 152 Kč, můžeme konstatovat, že 85 % knihovníků ve veřejných knihovnách průměrného platu nedosahuje. Celorepublikový medián, tedy středová hodnota, se možná více blíží české realitě – v roce 2016 činil 23 745 Kč. Až pracovníci v platových třídách 11 a 12 se blíží hodnotám celorepublikového průměru a mediánu. Platy pracovníků v nejčastěji zastoupených třídách ve veřejných knihovnách (8 až 10) se pohybují hluboko pod průměrným platem v ČR. Průměrný plat knihovníků veřejných knihoven zařazených do třídy 8 činí 19 308 Kč, v 9. třídě 20 444 Kč a v 10. třídě 22 891 Kč. Ve třídě 11 a výše se většinou nachází řídicí pracovníci knihoven, jejichž plat je z velké části složen z nadtarifních složek. To je zřejmě důvodem, proč jsou průměrné platy ve třídách 11 a 12 v případě specializovaných knihoven ve srovnání s veřejnými knihovnami nižší. Ve specializovaných knihovnách jsou v těchto třídách zařazeni většinou pracovníci na odborných pozicích, ve veřejných knihovnách častěji vedoucí a ředitelé knihoven.

Průměrné platy v nejrozšířenějších třídách ve veřejných knihovnách (8, 9 a 10) podle jejich velikosti jsou uvedeny v tab. 3.

Tab. 3: Průměrné platy v Kč v nejčastěji se vyskytujících třídách ve veřejných knihovnách (MK = městská knihovna; počet obyvatel se vztahuje k sídlu knihovny)

Typ knihovny Třída 8 Třída 9 Třída 10
obecní (místní) knihovna 20 368 22 693 27 270
MK do 5 000 obyv. 20 600 22 856 23 824
MK 5 001 až 20 000 obyv. 19 800 22 316 25 206
MK 20 001 až 100 000 obyv. 19 072 20 716 25 673
MK nad 100 000 obyv. 19 192 19 957 23 648
krajská knihovna 17 694 19 505 21 419

Je důležité si uvědomit, že s rostoucí velikostí knihovny klesá průměrný plat v jednotlivých platových třídách. Tuto skutečnost zřejmě ovlivňuje to, že v těchto třídách je v menších knihovnách zařazeno méně pracovníků (často i vedoucí knihoven) a platy zde mohou zvyšovat nadtarifní složky platu. Vliv může mít i fakt, že ve větších knihovnách pracuje více mladších pracovníků, kteří nemají takovou praxi a mají podle tabulek nižší plat než starší pracovníci. Navíc zřejmě celkové objemy mzdových prostředků velkých knihoven neumožňují lepší odměňování pracovníků.

Jak ukazuje graf 4, v případě ostatních pracovníků je tak platová situace podobná, i když přece jen o něco lepší.

Graf 4: Průměrný plat ostatních pracovníků v roce 2016
Graf 4: Průměrný plat ostatních pracovníků v roce 2016

Průměrné platy ostatních pracovníků jsou ve všech třídách (6 až 14) o něco vyšší než v případě knihovníků, a to v průměru o 6 až 7 %. Průměrného platu přesto nedosahuje 77 % těchto pracovníků. Situace je však o něco rozdílnější než u knihovníků, kteří pracují na středoškolských a vysokoškolských pozicích. Ostatní pozice v knihovnách zahrnují i dělnické profese, u kterých je typické základní vzdělání či vyučení. Tyto pozice však v celkovém součtu představují malou část a jsou zahrnuty v platových třídách 1 až 5. Většinou se jedná o administrativní, ekonomické či IT pozice. Je také faktem, že mnoho vedoucích a ředitelů knihoven není zařazeno v knihovnických tabulkách, ale právě v tabulkách pro ostatní pracovníky knihoven. To je zřejmě také důvodem, proč jsou zde platy ve vyšších třídách vyšší než v případě knihovníků.

Průměrné platy ve veřejných knihovnách podle jednotlivých krajů

Mapka ČR (viz obr. 1) ukazuje průměrné platy knihovníků ve veřejných knihovnách podle krajů. Je však třeba vzít v potaz skutečnost, že se jedná o průměry za všechny třídy a všechny veřejné knihovny bez ohledu na jejich velikost. Navíc v hlavním městě Praha je situace poněkud odlišná a ovlivněná přítomností dvou velkých knihoven – Městské knihovny v Praze a Národní knihovny ČR. Především pak v Národní knihovně ČR je nadprůměrné množství pracovníků zařazeno do vyšších tříd, což může průměr zkreslovat.

Obr. 1: Průměrné platy knihovníků ve veřejných knihovnách podle krajů
Obr. 1: Průměrné platy knihovníků ve veřejných knihovnách podle krajů

Je zajímavé, že ne vždy platová situace ve veřejných knihovnách koresponduje s průměrnými platy v kraji, jak je uvádí Český statistický úřad. Podle něj je například Karlovarský kraj – ve srovnání s ostatními kraji – krajem s nejnižší průměrnou mzdou. V případě platů knihovníků ve veřejných knihovnách Karlovarského kraje to však neplatí. Naopak Jihomoravský kraj patří ke krajům s vyššími průměrnými platy, mezi veřejnými knihovnami však zaujímá třetí nejnižší hodnotu. Nejnižší platy mají pracovníci veřejných knihoven v Libereckém a Jihočeském kraji. Naopak nejvyšší průměrné platy mají v Plzeňském kraji a Praze.

Závěr

Závěrem nelze nezopakovat fakt, že platová situace pracovníků knihoven není v současné chvíli nijak uspokojivá. Převážná část pracovníků knihoven nedosahuje na průměrné platy v ČR, přestože se mnohdy jedná o vysokoškolsky vzdělané knihovníky s dlouhou praxí. Jak už bylo řečeno, výši platu může negativně ovlivnit neodpovídající zařazení do platové třídy. Z výsledků průzkumu vyplývá, že řada vedoucích pracovníků není zařazena adekvátně, což pak ovlivňuje platy v celé instituci. Dalším poměrně překvapivým faktem v průzkumu bylo zjištění, že ve většině knihoven (61 %) neexistuje dokument, který stanovuje počet systemizovaných míst v organizaci. Popis systemizovaných míst včetně začlenění do platové třídy může být dobrým nástrojem, jak přispět k adekvátnímu zařazení do platových tříd pracovníků v knihovně. Přes tyto možné překážky jsou na vině nízkých platů jednoznačně nízké tarifní platy stanovené v platových tabulkách určených pro knihovníky.

Doufejme, že zvyšování platů pracovníků v kultuře (včetně knihovníků), které probíhá v současné chvíli, přinese podstatnější nárůst platů, který pomůže například přilákat mladší generaci k práci v knihovnictví.

Úplná závěrečná zpráva z průzkumu je k dispozici na portálu Informace pro knihovny.

  • 1. První průzkum proběhl v roce 1998, druhý v roce 2004 a předposlední průzkum proběhl v roce 2011.

Co si myslí rodiče a mládež o knihovnách a co od nich požadují

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

V roce 2017 byl po čtyřech letech opakován výzkum České děti jako čtenáři. Stejně jako v letech 2013–20141 šlo o kombinaci kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu. Předmětem výzkumu bylo čtenářské chování českých dětí a mládeže, obvyklé způsoby trávení volného času, vliv rodinného a školního prostředí na vztah ke knihám a čtení obecně a také ke školním a veřejným knihovnám. Průzkum, který iniciovala Národní knihovna ČR s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, provedla agentura Nielsen Admosphere.

Celkově bylo v rámci kvantitativního šetření dotazováno 2 000 dětí (500 ve věku 6–8 let, 850 ve věku 9–14 let, 650 ve věku 15–19 let) v domácnostech po celém území ČR náhodně vybraných tak, aby byly reprezentativní vzhledem k sociodemografické struktuře populace ČR. Jednalo se o kvótní výběr pro každou věkovou skupinu zvlášť z hlediska pohlaví, věku, regionálního členění (krajů) a členění podle velikosti místa bydliště. Oproti minulému průzkumu byl průzkum doplněn o věkovou skupinu mládeže 15–19 let.

Kvalitativní část výzkumu se skládala ze dvou fází. V první fázi bylo uskutečněno celkem 41 individuálních rozhovorů s dětmi, rodiči a mládeží ve věku 6–19 let. Cca hodinové rozhovory probíhaly v květnu/červnu 2017. Rozhovory probíhaly podle předem připraveného scénáře s cílem získat názory dětí, mládeže a rodičů v oblasti čtenářství napříč věkem, pohlavím, regiony a různými velikostmi obcí. Všechny hloubkové rozhovory s dětmi mladšími 15 let byly uskutečněny s písemným souhlasem rodiče, u dětí ve věku 6–8 let se rozhovoru aktivně účastnil také rodič nebo jiný zákonný zástupce, a to nejen jako dohled dítěte, ale také na něj byla směřována část otázek. V následujícím příspěvku uvádíme drobnou ochutnávku z průzkumu.

Přímá účast rodičů nám umožňuje porovnat názory rodičů malých dětí, které jsou zcela na začátku své čtenářské dráhy, s názory mladých lidí ve věku 15–19 let. Naprostá většina rodičů (90 %) si je velmi dobře vědoma významu zvládnutí čtenářské gramotnosti pro své děti a souhlasí s názorem, že čtení knih je pro vzdělání dětí klíčové. Vedle toho přibližně polovina mladých lidí hodnotí čtení jako činnost důležitou pro vzdělání a více než třetina čtení vnímá jako zábavnou činnost.

V tomto kontextu si všimněme, jak rodiče a mladí lidé hodnotí funkce knihoven (viz graf 1). Respondenti byli vyzváni, aby hodnotili celkem devět výroků o knihovnách pomocí čtyřstupňové škály – „zcela souhlasím“, „spíše souhlasím“, „spíše nesouhlasím“ a „zcela nesouhlasím“.

Na první pohled vidíme několik podstatných rozdílů. Obecně platí, že rodiče malých dětí hodnotí význam knihoven podstatně pozitivněji než mladí lidé (rozdíl přibližně 10 %). Nejvíce je oceňována tradiční služba knihoven, tj. „umožnit přístup ke zdrojů a knihám“ (rodiče 94 %, mládež 86 %), „působit jako vzdělávací zařízení“ (rodiče 84 %, mládež 69 %) a také „být vhodným místem pro studium“ (rodiče 69 %, mládež 57 %). Naopak celková shoda panuje u konstatování, že „chodit do knihovny není dnes pro děti a mládež příliš cool (moderní)“ (56 % rodiče, 62 % mládež).

Značné rozdíly hodnocení zaznamenáváme u posledních tří výroků. Polovina rodičů (51 %) se domnívá, že knihovna je atraktivním místem pro trávení volného času dětí a mládeže, ale tento názor sdílí pouze necelá třetina mladých (31 %). Necelá pětina rodičů (19 %) považuje knihovny v době internetu za zbytečné, ale u mladých lidí se tento názor týká 40 % z nich. S lehce provokativním hodnocením „knihovna je zaprášený sklad knih“ souhlasí pouze 12 % rodičů, ale až 28 % mladých lidí.

Graf 1: Názory rodičů, dětí a mládeže na knihovny
Graf 1: Názory rodičů, dětí a mládeže na knihovny

Průzkum nám může také do jisté míry napovědět, zda knihovny mají potenciál zaujmout v budoucnu mladé lidi, kteří v současné době knihovny nepoužívají nebo tam dokonce nikdy nebyli. Otázka byla položena 386 respondentům (viz graf 2).

Graf 2: Existují nějaké služby, které by Tě motivovaly k tomu, abys (opět) začal/a knihovnu navštěvovat? (mládež 15–19 let, 386 respondentů)
Graf 2: Existují nějaké služby, které by Tě motivovaly k tomu, abys (opět) začal/a knihovnu navštěvovat? (mládež 15–19 let, 386 respondentů)

Při hodnocení odpovědí na tuto otázku je nutné zdůraznit, že necelá polovina mladých lidí (45 %) konstatovala, že knihovny jsou zařízeními, která nejspíše ani v budoucnu nebudou využívat. Tuto skupinu je možno hodnotit jako „odpojenou“ od aktivit současných knihoven.

Na druhé straně nejčastěji požadovanou službou byla „nabídka kavárny nebo občerstvení“ (16 %). Požadavek na kavárnu v sobě jistě nezahrnuje pouze uspokojení potřeby pití kávy či občerstvení, ale mnohem více vyjadřuje touhu mladých lidí mít v knihovně prostor pro setkávání a vzájemnou komunikaci. To koresponduje i s dalšími požadavky, jakými jsou „příjemný prostor pro trávení volného času, kam mohu kdykoliv přijít“ (4 %), „prostor pro hraní deskových her“ (4 %), „lepší vybavení a design knihovny“ (3 %), „zapůjčení prostor pro různé akce“ (3 %).

Druhé nejfrekventovanější téma souviselo s lepším vybavením informačními technologiemi – „lepší a modernější vybavení počítači a notebooky“ (13 %), „možnost hrát počítačové hry“ (11 %) a také „lepší programové vybavení pro práci s médii – hudba, video, film“ (8 %).

V celkové škále nesmíme zapomenout na požadavek „lepší a širší nabídka knih včetně novinek“ (10 %) a k tomu můžeme připojit i „možnost půjčování e-knih“ (6 %).

Získat zcela nové uživatele ze skupiny mladých lidí, kteří knihovnu nikdy nevyužívali nebo ji z různých důvodů opustili, není snadnou záležitostí, ale z odpovědí respondentů je zřejmé, že určitý potenciál existuje a knihovny by ho neměly nechat ležet ladem. Ještě důležitější ale je, aby si knihovny dokázaly udržet tu skupinu uživatelů, která je až doposud potřebuje a využívá. V průzkumu jsme proto položili otázku, v čem by se knihovna měla zlepšit a co vše by měla nabízet (viz graf 3).

Graf 3: V čem by se podle Tebe mohla veřejná knihovna, kam chodíš, zlepšit? Co by všechno měla nabízet? (mládež 15–19 let, 302 respondentů)
Graf 3: V čem by se podle Tebe mohla veřejná knihovna, kam chodíš, zlepšit? Co by všechno měla nabízet? (mládež 15–19 let, 302 respondentů)

Na první pohled je zřejmé, že současní uživatelé knihoven dokáží mnohem silněji a komplexněji vyjádřit své požadavky na změny, ale v každém případě platí, že necelá třetina respondentů (27 %) konstatovala spokojenost se stávajícími službami knihoven bez požadavku na změny.

Charakteristickým rysem stávajících uživatelů knihoven je, že jsou většinou aktivními čtenáři, proto nejvíce vyžadují „lepší a širší nabídku knih“ (35 %) a k tomu lze připojit i „možnost půjčování e-knih“ (11 %) a „nabídku audioknih“ (6 %).

Stejně jako u „odpojených“ uživatelů se zde projevuje požadavek na prostory pro setkávání a provozování skupinových aktivit. „Nabídku kavárny a občerstvení“ požaduje 35 % uživatelů, „lepší vybavení a design knihovny“ by chtělo 18 % respondentů a k tomu lze připojit i „samostatné prostory pro mládež“ (15 %), „příjemný prostor pro trávení volného času, kam mohu kdykoliv přijít“ (9 %) a „zapůjčení prostor pro různé akce“ (7 %).

Současní uživatelé knihoven z řad mladých lidí také vyžadují „lepší a modernější vybavení počítači, notebooky“ (21 %), „nové technologie a programy pro práci s médii, videem apod.“ (16 %) a v menší míře i „možnost hrát nové počítačové hry“ (6 %).

Mladí lidé by také uvítali „více akcí – výstavy, koncerty, setkávání s umělci“ (16 %), „vzdělávací kurzy, programování, práce s médii, literární semináře atd.“ (12 %) i „programy na podporu čtenářské gramotnosti“ (7 %). Každý desátý uživatel by uvítal „aktivnější a vstřícnější přístup knihovníků/knihovnic (9 %).

Na závěr

Charakteristickým rysem dnešních mladých lidí je, že jsou každodenně digitální – 67 % z nich denně využívá sociální sítě, 61 % denně vyhledává a surfuje na internetu, 59 % z nich denně poslouchá hudbu. Většina z nich ještě aktivně studuje, navazuje nové vztahy, získává informace, zkušenosti a také čte knihy i texty na internetu. Téměř polovina mladých (47 %) využívá knihovny, ale časy se mění a knihovny jako instituce musí více reagovat na potřeby svých uživatelů. Obecně se od nich očekává, že budou především dobrými knihovnami v tradičním slova smyslu, tj. že nabídnou širokou paletu knih, časopisů a dalších zdrojů a poskytnou prostor pro studium. Vedle toho se ale musí zaměřit na další oblasti svého rozvoje, zejména:

  • rozšířit a zkvalitnit své prostory – nabídnout prostory pro setkávání, kavárnu, vybavit prostory moderním a pohodlným nábytkem, vyčlenit samostatné prostory pro aktivity mladých lidí;
  • nabídnout mladým lidem nejnovější technologie, programové vybavení a elektronické informační zdroje, poskytovat jim v této oblastí podporu a vzdělávací aktivity;
  • nabídnout široké spektrum zajímavých kulturních a vzdělávacích aktivit, které reagují na potřeby mladých lidí;
  • podporovat aktivní přístup pracovníků knihoven k potřebám mladých uživatelů.

Velký pokrok musí knihovny udělat v oblasti vlastního image, tj. jak je vidí a bude vnímat veřejnost. Měly by usilovat o to, aby byly hodnoceny jako atraktivní místa pro trávení volného času dětí a mládeže a aby prokázaly, že jejich působení není v době internetu zbytečné, protože knihovny nikdy nebyly jen zaprášeným skladem knih.

Základní informace z průzkumu České děti jako čtenáři 2017 budou zveřejněny v lednu 2017 na tiskové konferenci, připravuje se knižní vydání.

  • 1. Výsledky z průzkumu jsou k dispozici v publikaci PRÁZOVÁ, Irena et al. České děti jako čtenáři. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 135 s. ISBN 978-80-7491-492-8.

Výsledky průzkumu Kodex etiky českých knihovníků v praxi

Ve dnech 1. až 30. září 2017 měli členové (a doplňkově i nečlenové) SKIP možnost se zúčastnit průzkumu Kodex etiky českých knihovníků v praxi. Jeho cílem bylo zjistit, jak je v české knihovnické praxi znám a využíván Kodex etiky českých knihovníků. Průzkum byl určen pro všechny pracovníky knihoven a byl anonymní. Byl realizován prostřednictvím online dotazníku vytvořeného v nástroji Formuláře Google.

Výzva k účasti v průzkumu a připomínka výzvy byly distribuovány prostřednictvím elektronických konferencí SKIP, především konference skip@cvut.cz, do které jsou zařazeny adresy všech individuálních a institucionálních členů SKIP (od poloviny listopadu 2017 je adresa konference změněna na skip@konference.cvut.cz, pozn. red.). Vzhledem k tomu, že výzvy byly šířeny elektronickou cestou a že bylo pravděpodobné, že se průzkumu ve výsledku zúčastní i někteří nečlenové SKIP, bylo s tou to skutečností dopředu počítáno i v návrhu dotazníku.

Dotazník obsahoval celkem osm otázek, z nichž šest bylo uzavřených a jejich vyplnění bylo povinné. Dvě otázky byly otevřené a jejich vyplnění bylo nepovinné (jednou z těchto otázek byla možnost připsat k dotazníku komentář).

Průzkumu se zúčastnilo celkem 552 respondentů. 205 respondentů uvedlo, že odpovídají jako individuální členové SKIP, 167 respondentů zastupovalo kolektivní členy a 30 respondentů dotazník vyplnilo jak za sebe jako individuální členy, tak za svou instituci jako kolektivního člena. 150 respondentů uvedlo, že nejsou členy SKIP.

SKIP má v současné době 1 637 členů – 948 individuálních a 689 kolektivních. Započítáme-li odpovědi reflektující postoje individuálních a zároveň kolektivních členů vždy jako dvě, můžeme říci, že průzkumu se zúčastnilo celkem 432 členů SKIP. To představuje více než čtvrtinu všech členů SKIP. U individuálních členů dosáhla účast necelé čtvrtiny, u kolektivních členů téměř 29 %.

Nyní se již věnujme konkrétním otázkám, resp. odpovědím na ně. (V tomto případě je počítáno s celkovým počtem 552 odpovědí, tj. odpovědi reprezentující postoj individuálního i kolektivního člena jsou započítány vždy jako jedna odpověď.)

Smyslem první otázky bylo zjistit, zda respondenti ve své knihovnické praxi uplatňují etické zásady. Jak ukazuje graf 1, téměř 95 % účastníků průzkumu uvedlo, že etické zásady uplatňují, přičemž výrazně převažovala odpověď „rozhodně ano“. Přibližně 5 % respondentů si nebylo jisto, co to přesně znamená.

Graf 1: Uplatňujete ve své knihovnické praxi etické zásady?
Graf 1: Uplatňujete ve své knihovnické praxi etické zásady?

Druhá otázka se týkala míry znalosti Kodexu etiky českých knihovníků. Z grafu 2 je patrné, že přes 60 % respondentů sdělilo, že zná pouze hlavní myšlenky tohoto kodexu, nikoliv již podrobnosti. Jako detailní označilo svou znalost kodexu přibližně 20 % účastníků průzkumu. Kolem 17 % respondentů kodex podle svých slov vůbec nezná nebo jenom ví, že existuje.

Graf 2: Jak dobře znáte Kodex etiky českých knihovníků?
Graf 2: Jak dobře znáte Kodex etiky českých knihovníků?

V odpovědích na třetí otázku (viz graf 3) respondenti vyjařovali svůj názor na to, zda by se s kodexem měli mít možnost seznámit i uživatelé knihoven. Kladně zareagovalo téměř 75 % účastníků průzkumu, necelých 20 % respondentů zvolilo možnost „nevím“ a zbylých přibližně 5 % k této věci zaujalo negativní postoj.

Graf 3: Měli by se s kodexem mít možnost seznámit uživatelé knihoven?
Graf 3: Měli by se s kodexem mít možnost seznámit uživatelé knihoven?

Z odpovědí na čtvrtou otázku (viz graf 4) vyplynulo, že téměř 35 % respondentů na existenci kodexu své uživatele upozorňuje nebo se na to chystá (převažují ovšem ti, kteří se své uživatele na kodex teprve chystají upozorňovat), necelých 29 % účastníků průzkumu uživatelům o kodexu vědět nedává a ani se tuto praxi nechystá měnit.

Graf 4: Upozorňujete na kodex své uživatele?
Graf 4: Upozorňujete na kodex své uživatele?

Téměř 84 % respondentů by uvítalo, pokud by etický kodex byl k dispozici ve vhodné grafické podobě (viz graf 5).

Graf 5: Uvítal(a) byste, pokud by etický kodex byl k dispozici ve vhodné grafické podobě?
Graf 5: Uvítal(a) byste, pokud by etický kodex byl k dispozici ve vhodné grafické podobě?

Na otázku „Co by podle Vás přispělo k tomu, aby byl etický kodex v praxi více využíván?“, jejíž zodpovězení bylo nepovinné, odpovědělo celkem 228 účastníků průzkumu. Z analýzy těchto odpovědí vyplývá, že k většímu využití etického kodexu v praxi by přispěla především intenzivnější propagace kodexu, konkrétně:

  • dostupnost kodexu ve vhodné grafické podobě (plakát, leták, skládačka apod.),

  • zpřístupňování kodexu v prostorách knihoven, ale také na jejich webech a rovněž na sociálních sítích,

  • upozorňování nových zaměstnanců knihoven na jeho existenci,

  • propagace i mezi těmi, kdo v knihovnách pracují déle,

  • zmínky o kodexu a o etických tématech na odborných knihovnických akcích a v odborné literatuře.

Objevil se i návrh, že dodržování zásad formulovaných v etickém kodexu by mělo být výslovně uvedeno ve stanovách SKIP jako jedna z povinností jeho členů. V řadě odpovědí na tuto otázku (a rovněž v komentářích k dotazníku) je zmíněno, že dodržování etických zásad v práci knihovníka je samozřejmostí, resp. že ve výsledku jde vždy o jednání konkrétního jednotlivce. Zazněly i návrhy, že by hlavní body kodexu týkající se přístupu k uživatelům a službám měly být nejprve přeformulovány do srozumitelnější (údernější) podoby a až poté zpřístupněny uživatelům knihoven.

Celkem 35 respondentů využilo i možnosti přidat svůj komentář. V nich bylo mj. naznačeno, že by měla být věnována větší pozornost řešení etických problémů z praxe (etický kodex je obecný a neobsahuje zcela konkrétní návody, jak které situace v praxi řešit). V jednom komentáři byla vyjádřena obava, aby zveřejněný kodex nezneužívali problematičtí návštěvníci knihoven.

Závěrem bychom rádi poděkovali všem, kteří se průzkumu zúčastnili. Výsledky využijeme jako podklad při rozhodování o vylepšení propagaci etického kodexu, ale i například k výraznějšímu promítnutí etických otázek do programu vzdělávacích akcí.

Grafy byly přímo převzaty z vizualizačního nástroje systému Formuláře Google.

Atlas knihoven

Univerzitní knihovna Pierra a Marie Curieových

Úvod

Univerzita Pierra a Marie Curieových (Université Paris VI Pierre et Marie Curie, UPMC) vznikla 1. ledna 1971 při rozdělení Pařížské univerzity a specializuje se na přírodní vědy a lékařství. Má šest fakult – lékařskou, chemickou, matematickou, fyzikální, biologickou, projektantskou a Výzkumný ústav Země, životního prostředí a biodiverzity. K univerzitě patří dále Polytechnická univerzitní škola, Ústav astrofyziky a tři Observatoře oceánologie. Nedílnou součástí univerzity je Univerzitní knihovna Pierra a Marie Curieových (La Bibliothèque Universitaire Pierre et Marie Curie, BUPMC).

Kampus Jussieu

Hlavní sídlo UPMC se nachází na levém břehu Seiny v Latinské čtvrti v kampusu Jussieu (pojmenovaném po francouzských botanicích z významné rodiny Jussieu). Kampus sestává z panelových budov postavených na pilotech a uspořádaných do čtverců tak, že jednotlivé čtverce tvoří síť. Jsou v nich učebny, laboratoře, knihovny i kanceláře.

Srdcem kampusu a jeho administrativním centrem je mrakodrap Tour Zamansky. Ten nese jméno francouzského matematika Marca Zamanského, který byl v letech 1961–1970 děkanem Přírodovědecké fakulty a z jehož podnětu UPMC vznikla.

Tour Zamansky
Tour Zamansky

Z mrakodrapu je nádherný pohled na Paříž. Celý areál se však potýká s řadou problémů vyplývajících z jeho architektonického řešení poplatného době svého vzniku. Byl vybudován v 60. letech 20. století ve stylu modernismu, ale už v 90. letech 20. století musel projít rozsáhlou rekonstrukcí, při které byl z budov odstraněn toxický azbest použitý při výstavbě kvůli ochraně proti požáru. Problémem je špatná možnost orientace v areálu, nedostatek světla v nižších patrech budov a neustálý silný vítr proudící mezi budovami. Nově se přidala ještě otázka bezpečnosti – vstup je možný pouze vchodem z náměstí Jussieu a všechny příchozí (včetně jejich zavazadel) kontroluje bezpečnostní služba (bylo tomu tak přinejmenším v červnu 2017, kdy jsem objekt navštívila).

Pohled na Paříž ze zasedací místnosti Tour Zamansky a na kampus
Pohled na Paříž ze zasedací místnosti Tour Zamansky a na kampus

BUPMC

Univerzitní knihovna Pierra a Marie Curieových je společná dokumentační služba, která vznikla v roce 2009 sloučením sítě knihoven přírodních věd (Bibliothèque interuniversitaire scientifique de Jussieu, BIUSJ) a sítě lékařských knihoven (Service commun de la documentation médicale, SCDM). Jejím posláním je získávat, shromažďovat, uchovávat a zpřístupňovat dokumenty těchto vědních oborů ke studijním a vědeckým účelům. V současné době BUPMC tvoří třináct knihoven; z toho šest knihoven lékařských a sedm knihoven přírodovědeckých oborů.

Tyto knihovny doplňuje ještě jedenáct přidružených knihoven. Všechny knihovny přírodních věd jsou rozmístěny v kampusu Juissieu kromě Knihovny oceánologie, která je v Banyuls u moře a specializuje se na mořskou biologii, zoologii, mikrobiologii a botaniku. Lékařské knihovny sídlí mimo kampus ve fakultních nemocnicích nebo ve vědeckých ústavech. Tento článek se věnuje přírodovědeckým knihovnám, proto lékařské knihovny dále nezmiňuje.

Knihovny přírodních věd jsou organizovány nejen podle oborů, ale také podle stupně vysokoškolského vzdělávání, pro který jsou určeny. V kampusu se nacházejí tyto knihovny:

  • Knihovna L1 (La Bibliothèque des Licences 1, multidisciplární fond určený studentům prvního a druhého ročníku bakalářského studia),
  • Knihovna bakalářů (La Bibliothèque des Licences, multidisciplinární sbírka určená studentům od úrovně bakalářského studia do úrovně magisterského studia),
  • Knihovna Atrium (knihovna zaměřená na studium cizích jazyků, informační vědu, volný čas a zábavu),
  • specializované knihovny vyhrazené studentům od úrovně magistrů, studentům doktorského studia a vědeckým pracovníkům (Knihovna biologie, chemie a fyziky, Knihovna matematiky a informatiky a Knihovna CADIST geologických věd a životního prostředí).

Služby knihoven přírodních věd

BUPMC poskytuje své služby primárně studentům, vyučujícím a vědeckým pracovníkům Univerzity Pierra a Marie Curieových. Vzhledem k bohatství jejích fondů ji ale mohou využívat i externisté z řad vědců z celé Francie i ze zahraničí. Svým uživatelům v kampusu Jussieu nabízí 300 počítačů a dalších míst pro připojení přenosných počítačů, 3 925 pracovních míst ve studovnách, z toho 340 míst pro skupinovou práci, přístup k 375 000 tištěných knih, 21 000 elektronických knih, 55 000 map, 18 000 elektronických časopisů a deseti odborným databázím. BUPMC je také depozitářem vysokoškolských prací.

Pro všechny knihovny platí stejné výpůjční podmínky. Studenti na úrovni bakalářského a magisterského studia a externí uživatelé si mohou vypůjčit najednou maximálně deset knih, deset časopisů, čtyři mapy, čtyři multimediální dokumenty, čtyři vysokoškolské práce na tři týdny, notebook a sluchátka prezenčně. Posluchači UPMC si na rozdíl od externích uživatelů mohou výpůjčky jednou prodloužit, mohou si navíc rezervovat dokumenty i sály. Studenti doktorského studia, vyučující a vědečtí pracovníci si mohou vypůjčit najednou na šest týdnů maximálně dvacet knih, dvacet časopisů, čtyři mapy, čtyři multimediální dokumenty, čtyři vysokoškolské práce a prezenčně notebook a sluchátka.

Samozřejmostí je možnost tisku, kopírování a skenování publikací. Kromě studijních materiálů a pomůcek jsou uživatelům k dispozici stolní hry, například šachy, dáma, go, ale také beletrie, komiksy, manga a populární časopisy, a to zejména v knihovně Atrium. Zápis do knihovny je pro studenty všech úrovní i pedagogy zdarma, externisté platí zápisné. Dokumenty, které knihovna nemá ve svém fondu, si studenti mohou objednat bezplatně prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby ve své domovské knihovně. Provozní doba knihoven v kampusu je jednotná – v pracovní dny od 9.00 do 19.00 hodin, pouze Knihovna bakalářů má otevřeno v pracovní dny od 9.00 do 21.00 hodin a v sobotu od 10.00 do 20.00 hodin. Studenti často využívají možnost zarezervovat si boxy pro individuální studium i pro skupinovou práci. Vyučující mají navíc k dispozici moderně vybavenou multimediální variabilní místnost pro výuku.

Umístění a interiér

Všechny knihovny v kampusu Jussieu jsou umístěny v přízemních prostorách. Jedinou výjimku tvoří Knihovna geologie a životního prostředí, které je v prvním a druhém patře. Přízemní knihovny mají směrem do vnitřního dvora prosklené stěny, betonové stěny jsou pak porostlé popínavými rostlinami. Interiér knihoven poskytuje dostatek prostoru pro studium i relaxaci. Knihovny jsou jednotně vybaveny moderním nábytkem i technikou, liší se jen barevnými prvky. Například v Knihovně biologie, chemie a fyziky převládá zelená barva, Knihovna Atrium je laděna do červena. Vchody jsou opatřeny bezpečnostními rámy, k dispozici jsou také samoobslužné pulty a boxy. Pro řazení knih v regálech se používá Deweyho desetinné třídění, stavění na policích je abecední. Sedací nábytek nabízí možnost variabilního přestavění podle toho, zda čtenář preferuje soukromí, nebo chce být v kontaktu s ostatními. Celkově jsou interiéry knihoven prostorné a působí příjemným dojmem.

Studovna v Knihovně geologie a životního prostředí
Studovna v Knihovně geologie a životního prostředí

Studovna map v Knihovně geologie a životního prostředí
Studovna map v Knihovně geologie a životního prostředí

Odpočinková zóna v Knihovně geologie a životního prostředí
Odpočinková zóna v Knihovně geologie a životního prostředí

Knihovna Atrium
Knihovna Atrium

Recepce Knihovny Atrium
Recepce Knihovny Atrium

Self-check v Knihovně Atrium
Self-check v Knihovně Atrium

Křeslo ve tvaru písmene S v Knihovně Atrium
Křeslo ve tvaru písmene S v Knihovně Atrium

Křeslo ve tvaru písmene T v Knihovně Atrium
Křeslo ve tvaru písmene T v Knihovně Atrium

Knihovna bakalářů
Knihovna bakalářů
Knihovna bakalářů
Knihovna bakalářů

Týmová studovna
Týmová studovna

Boxy pro individuální studium
Boxy pro individuální studium

Rezervační systém studoven
Rezervační systém studoven

Katalogy a databáze

Uživatelé BUPMC mohou hledat bibliografické záznamy dokumentů i dokumenty v několika katalozích a databázích. Centrálním katalogem je katalog BUPMC, dále mohou využívat katalog SUDOC, CALAMES, elektronické zdroje, Jubilothèque a databáze vysokoškolských prací Theses.fr a DUMAS a institucionální repozitář HAL-UPMC.

Katalog BUPMC je souborný katalog knihoven UPMC, který obsahuje záznamy všech druhů dokumentů (tištěných, elektronických i multimediálních) v knihovnách BUPMC včetně knihoven přidružených. Umožňuje prohledávat fondy všech těchto knihoven v jednom rozhraní.

Katalog SUDOC (Système Universitaire de Documentation) je souborný katalog francouzských akademických a specializovaných knihoven, který obsahuje více než dvanáct milionů bibliografických záznamů všech typů dokumentů včetně francouzských vysokoškolských prací.

CALAMES (Catalogue en ligne des archives et des manuscrits de l'enseignement supérieur) je katalog archivů a rukopisů provozovaný Bibliografickou agenturou pro vysokoškolské vzdělávání (ABES). Umožňuje prohledávat fondy institucí v jednom rozhraní. Záznamy svých sbírek má v katalogu také Muzeum Curie a Národní muzeum přírodních dějin.

Uživatelům knihoven jsou k dispozici také elektronické zdroje. Mohou se k nim připojit buď na místě samém, nebo vzdáleným přístupem po přihlášení do systému.

Jubilothèque je digitální knihovna UPMC, která zpřístupňuje knihy a vysokoškolské práce v režimu otevřeného přístupu. Obsahuje dokumenty z 19. a začátku 20. století patřící do národního kulturního a vědeckého dědictví Francie. Dokumenty jsou řazeny v kategoriích podle vědních oborů nebo podle sbírek. Uživatelé mohou vyhledávat ve sbírce disertačních prací Přírodovědecké fakulty v Paříži od 19. století. Digitalizace stále pokračuje v souladu s politikou volného přístupu k vědeckým informacím, kterou UPMC zastává.

Theses.fr je portál francouzských disertačních prací neobhájených i obhájených, z nichž některé jsou zde přímo dostupné.

HAL-UPMC je institucionální repozitář, který v rámci politiky otevřeného přístupu k vědeckým informacím UPMC používá pro ukládání a šíření vědeckých publikací (článků, příspěvků z konferencí, kapitol z knih) a vysokoškolských prací. Od roku 2014 jsou na Univerzitě Pierra a Marie Curieových vysokoškolské práce ukládány pouze elektronicky právě do tohoto repozitáře. V Registru otevřených repozitářů má toto úložiště identifikační číslo 4753.

DUMAS (Dépôt Universitaire de Mémoires Après Soutenance) je portál obhájených diplomových prací, který je také součástí repozitáře HAL-UPMC. Na rozdíl od něj ale není autoarchivačním systémem, studenti musí před prvním uložením své práce vyplnit formulář a poslat administrátorovi žádost o založení konta.

Závěr

Jednotlivé knihovny BUPMC poskytují svým uživatelům nejen informační a knihovnické služby, ale hlavně velkorysý studijní prostor i zázemí pro chvíle odpočinku. Jsou vybaveny a řešeny jednotně, přesto má každá z nich své výrazné specifické prvky a barvy, které je odlišují od ostatních. Jsou to například křesla ve tvaru písmen a ladění do červené barvy v knihovně Atrium, uklidňující béžové a šedé odstíny v knihovně L1 nebo luxusní odpočinková zóna s relaxačními křesly v knihovně geologických věd CADIST. Knihovny jsou hojně využívány; kromě studijních materiálů je největší zájem o rezervace týmových i individuálních studoven. Technické nedostatky vyplývající z architektonického řešení budov knihovny vynahrazují bohatstvím svých fondů a přátelským přístupem.

Od 1. ledna 2018 je UPMC sloučena s Univerzitou Paris Sorbonne (humanitní vědy). Fúzí vznikla jedna velká univerzita přírodních věd, lékařství a humanitních věd. BUPMC jako taková již formálně neexistuje, stala se součástí Společné služby pro dokumentaci Univerzity Sorbonne (Service Commun de Documentation Sorbonne Université).

Redakční poznámka: Autorka byla v přírodovědeckých knihovnách BUPMC v červnu 2017 na stáži v rámci programu Erasmus+.

Použité zdroje:

Autorkou fotografií je Barbora Molíková z Knihovny geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze a jeho knihovna po rekonstrukci

Rekonstrukce muzea

Dne 15. listopadu 2017 zahájilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze provoz po rozsáhlé rekonstrukci. Historická budova, postavená v letech 1897–1899 podle návrhu Josefa Schulze, potřebovala po letech provozu komplexní obnovu, včetně restaurátorských zásahů. Muzeum dlouhá desetiletí trpělo nedostatkem kvalitního pracovního prostředí a zázemí pro práci se sbírkami, což snížilo prezentační plochu na 40 % z původní dispozice budovy. Situaci vyřešila stavba nové budovy depozitáře v Praze-Stodůlkách, která zahájila svůj provoz v roce 2016.

Díky přestěhování sbírek a všech obslužných činností do centrálního depozitáře  byla historická budova zcela uvolněna pro prezentaci sbírek a služby pro návštěvníky. Celkově budova získala téměř 2 750 m2 výstavní plochy, což je dvouapůlnásobně větší plocha než plocha do roku 2014. Návštěvníci se nyní mohou podívat i do dříve nepřístupného třetího výstavního patra. Kromě restaurování všech historických prvků prošla budova technologickými změnami. Další zásadní změnou je nový vstup do muzea ze Široké ulice zahradou, která k tomuto účelu byla upravena.

Historický vchod do budovy
Historický vchod do budovy

Nový vstup do budovy
Nový vstup do budovy

Muzeum zahájilo svou činnost výstavou Director's choice, představující to nejlepší ze sbírek muzea. Pro veřejnost byla otevřena všechna patra, takže návštěvník si může nyní prohlédnout výstavní sály i bez exponátů. V následujících měsících se zde postupně zabydlí další výstavy. Již v lednu bude zpřístupněna výstava o panelové výstavbě, v březnu velká retrospektiva fotografa Josefa Koudelky.

Hlavní schodiště pohledem z přízemí
Hlavní schodiště pohledem z přízemí

Schodiště vedoucí do dříve nepřístupného patra
Schodiště vedoucí do dříve nepřístupného patra

Prostor knihovny

Celková obnova uvedla budovu do původního lesku a dala vyniknout veškerému umu řemeslníků a umělců, kteří se na stavbě a vybavení budovy podíleli. Renovací prošla i knihovna. Díky zavedení klimatizace, výměně podlah, oken a dalších technických prvků odpovídá prostor současným požadavkům. Obnova výmalby stropu a další zásahy prostor prosvětlily a zateplily.

Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze

Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze
Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze

Ve studovně věnovali restaurátoři největší péči barokním skříním od Josefa Waltera z Tyrol. Zhotoveny byly již v roce 1744 pro piaristickou kolej v Benešově, svému účelu sloužily až do zrušení této klášterní školy, v roce 1896 je muzeum odkoupilo. Z původního mobiliáře z období kolem roku 1900 se ve studovně dochovaly stoly a židle zhotovené podle návrhu architekta Josefa Schulze, ty byly též repasovány.

Fond knihovny

Fond knihovny je budován kontinuálně od založení muzea v roce 1885 a zahrnuje historicky významné publikace vydané na českém území, území bývalé rakousko-uherské monarchie a výběrově tituly světové produkce. V daných oblastech je fond aktualizován a informuje o současných trendech v jednotlivých oborech v mezinárodním kontextu. Jedná se zejména o obory umělecké řemeslo, umělecký průmysl, design, móda a textil, fotografie, architektura, výtvarné umění a příbuzné obory.

V současné době čítá fond knihovny přibližně 190 000 svazků. Tvoří jej monografie, časopisy, unikátní složkou fondu jsou výstavní a aukční katalogy. Přibližně polovina fondu je v českém jazyce, z dalších jazyků jsou výrazně zastoupeny němčina, angličtina a francouzština.

V posledních letech byla činnost knihovny omezena z důvodu přípravy a realizace rekonstrukce hlavní budovy. Od podzimu roku 2014 do poloviny roku 2017 byla knihovna kompletně vystěhována a fond byl umístěn v mimopražských depozitářích. To také znamenalo omezení pro řadu odborných činností v práci s knihovním fondem.

Po kolaudaci budovy bylo započato s postupným nastěhováním fondu, které úspěšně proběhlo během léta 2017. Dlouhodobě knihovna užívala skladištní prostory muzea v Brandýse nad Labem, kde byla umístněna méně frekventovaná část fondu. Díky prostorům v novém depozitáři ve Stodůlkách bylo možno tento sklad opustit a přestěhovat i tyto dokumenty do budovy v Praze. To bezpochyby umožní celkovou lepší obslužnost a dává prostor pro koordinovanou práci s fondem při jeho ochraně a další aktualizaci.

Nová nabídka knihovny

Již před rekonstrukcí bylo přáním knihovny nabídnout více ze svého fondu ve volném výběru čtenářům. To se podařilo. Prostor studovny je přístupný návštěvníkům bez nutnosti registrace a nabízí stěžejní tituly příručky a oborové encyklopedie, novinky, aktuální čísla časopisů a výběr oborových titulů podle hlavních tematických skupin fondu. Návštěvník  výstavy muzea najde v budoucnu relevantní tituly k dané problematice přímo ve studovně. V rámci volného výběru chceme takto poukázat na bohatství našeho fondu, jež by jinak zůstalo skryto ve skladištích.

Čtenáři, kteří chtějí využívat celý fond knihovny, se musí registrovat. Poté je jim na objednávku přinesen požadovaný titul ze skladiště, většinou v několika málo minutách. Vzhledem k prezenčnímu charakteru užití fondu jsou poplatky mírné, plný roční poplatek činí 100 Kč, snížený pro studenty či důchodce 50 Kč. Knihovna je otevřena v úterý až pátek od 11 do 19 hodin, v sobotu od 11 do 15 hodin.

U uživatelů – jak u dlouhodobých, tak u nově příchozích, kteří k nám našli cestu až po rekonstrukci – bylo zprovoznění knihovny přijato velmi pozitivně.

V muzeu jsem začala pracovat v dubnu 2017, tedy po skončení stavebních prací. Mohla jsem se tak ve spolupráci s kolegyněmi plně zapojit do příprav na zprovoznění knihovny. Viděno očima nováčka soudím, že přestavba přinesla knihovně pozitivní změnu a nabízí další možnosti rozvoje do budoucna.

Při zpracování článku byly využity podklady z tiskového oddělení Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Foto © Uměleckoprůmyslové museum v Praze.

Ocenění

Knihovnou roku 2017 se stala Knihovna městyse Křtiny

Dne 5. října 2017 ministr kultury Daniel Herman v Zrcadlové kapli Klementina slavnostně předal ocenění Ministerstva kultury ČR Knihovna roku 2017.

Ministr kultury Daniel Herman
Ministr kultury Daniel Herman

Knihovnou roku 2017 v kategorii základní knihovna se stala Knihovna městyse Křtiny z Jihomoravského kraje vedená Marií Pařilovou. Zvláštní ocenění a diplom v téže kategorii získaly Městská knihovna Zruč nad Sázavou ze Středočeského kraje vedená Mgr. Jiřinou Bělinovou a Milenou Lhotkovou a Obecní knihovna Velká Hleďsebe z Karlovarského kraje vedená knihovníkem Petrem Kreuzem.

Hlavní cenu v kategorii informační počin v poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb získala Krajská vědecká knihovna v Liberci za dlouholetou úspěšnou realizaci projektu Děti čtou nevidomým dětem podporujícího čtenářství u dětí základních škol a jejich výchovu k solidaritě. Zvláštní ocenění a diplom obdržela Městská knihovna Sedlčany za výjimečnou formu spolupráce knihovny a školy rozvíjející čtenářskou gramotnost a akcentující význam knihoven ve vzdělávacím procesu.

Předávání cen tradičně moderovala Zlata Houšková
Předávání cen tradičně moderovala Zlata Houšková

Kromě ocenění Knihovna roku 2017 byla v Zrcadlové kapli předána také cena Městská knihovna roku 2017, kterou uděluje SKIP a Svaz měst a obcí ČR. Ocenění získala Městská knihovna Slavičín (ta byla zároveň nejlepší knihovnou v kategorii měst od 5 001 do 10 000 obyvatel). V kategorii měst do 3 000 obyvatel zvítězila knihovna v Jevišovicích (Jihomoravský kraj), v kategorii měst od 3 001 do 5 000 obyvatel knihovna v Pohořelicích (rovněž Jihomoravský kraj), v kategorii měst od 10 001 do 20 000 obyvatel knihovna v Lounech (Ústecký kraj), v kategorii měst od 20 001 do 40 000 obyvatel knihovna v Uherském Hradišti (Zlínský kraj) a v kategorii měst nad 40 000 obyvatel knihovna v Jihlavě (Kraj Vysočina).

V Zrcadlové kapli byla předána i cena Knihovna jinak 2016, kterou uděluje Svaz měst a obcí ČR s dílem propojit knihovny mezi sebou a sdílet dobrou praxi. Na prvním místě se umístila Městská knihovna Dobříš, těsně za ní následovala Městská knihovna Jílové u Prahy a jako třetí skončila Knihovna Třinec.

Součástí slavnostního ceremoniálu bylo i udělení ceny MARK 2017, o které informuje samostatný článek v tomto čísle Bulletinu SKIP.

Pohled na účastníky
Pohled na účastníky

Odkazy na další fotografie a videa z předávání knihovnických cen najdete na portálu Informace pro knihovny.

Autorem fotografií je Václav Jansa z Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Celé Česko čte dětem Neziskovkou roku 2017

Dne 27. listopadu 2017 v pražském Divadle Archa obdržela organizace Celé Česko čte dětem o.p.s., se kterou spolupracuje i SKIP, ocenění Neziskovka roku 2017. Ocenění udělovala Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS) společně se svými partnery již popáté. Zástupci organizace spolu s prestižním titulem získali i trofej ve tvaru hranolu z optického skla a také finanční odměnu a věcné dary od podporovatelů akce.

Organizace Celé Česko čte dětem o.p.s. zvítězila v kategorii malých organizací. Dále byly uděleny ceny v kategoriích střední a velká organizace a cena veřejnosti.

Ocenění Neziskovka roku si klade za cíl zviditelnit profesionálně řízené neziskové organizace, představit příklady dobré praxe a ukázat kvalitu jejich práce. Jsou udělovány na základě vlastní metodiky NROS.

NROS v roce 2018 oslaví 25 let své existence. Patří k největším a nejstabilnějším grantujícím nadacím v České republice. Jejím dlouhodobým posláním je poskytování pomoci tam, kde je pomoc potřeba. Od svého založení úspěšně podpořila více než 7 500 projektů částkou přesahující 1,8 miliardy korun. Nadační příspěvky poskytuje z grantových programů pocházejících ze zdrojů Evropského hospodářského prostoru, ale i z individuálních či firemních zdrojů.

Ocenění podpořily Skupina ČEZ jako hlavní partner a Česká spořitelna, Plzeňský Prazdroj, Nadace Preciosa, Nadace Neziskovky.cz a Divadlo Archa jako partneři. Mediálním partnerem ocenění jsou Česká televize a Právo.

Při zpracování textu byla využita tisková zpráva NROS z 28. listopadu 2017.

Cenu MARK 2017 získala Linda Jansová

Dne 5. října 2017 byla v pražském Klementinu spolu s cenami Knihovna roku předána také cena MARK určená mladým pracovníkům knihoven za jejich tvůrčí aktivity nebo přínos v oboru knihovnictví a informační věda v daném kalendářním roce. Cenu MARK 2017 získala Linda Jansová, která je autorkou koncepce a editorkou webu Studijní pomůcky pro knihovníky a také webové podoby Bulletinu SKIP. Oba weby se vyznačují přehledností, přístupností pro mobilní zařízení i pro osoby se specifickými potřebami a navíc jsou jedinečné využitím interaktivních taxonomií vzájemně propojujících vložené informace a umožňujících jejich interaktivní využití uživateli.

Linda Jansová rozhodně není v knihovnické komunitě neznámou osobou. Věnuje se teoreticky a prakticky mnoha odborným tématům. Z nich jmenujme například citování odborných textů, evidenci publikační činnosti, selekční jazyky, znalostní management, propojená data, otevřené softwary aj. Publikuje a překládá odborné texty, je ovšem také autorkou mnoha zpráv a článků v oborových časopisech. Na začátku roku 2017 se stala šéfredaktorkou Bulletinu SKIP, s redakční prací má však již dlouholeté zkušenosti z časopisu Ikaros, kde působí od svých studentských let. Od roku 2008 se podílí na lokalizaci knihovního softwaru s otevřeným zdrojovým kódem Evergreen a na jeho implementaci v českých knihovnách. Jedním z posledních projektů, kterých se účastní, je příprava koncepce národní analytické bibliografie. Kromě toho se však podílí na mnoha dalších projektech a aktivitách, ať už ve SKIP, kde mimo jiné pracuje ve výboru pražské organizace, nebo jinde, spolupracuje jako školitelka či konzultantka se studenty i pracovníky Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a dalšími subjekty.

Linda Jansová si cenu MARK bezpochyby zaslouží, a to nejen za své letošní nebo dřívější aktivity. České knihovnictví a informační vědu od svých studijních let pozitivně ovlivňuje svou schopnosti propojit odbornost a teoretický rozhled s praktickými činnostmi a nacházet souvislosti nejen mezi jednotlivými odbornými tématy, ale také mezi teorií a každodenní knihovnickou praxí.

Novou Velkomoravskou knihovnicí je Ing. Libuše Nivnická

Již deset let uděluje regionální organizace SKIP Velká Morava za dlouholetou vynikající činnost v oboru prestižní regionální ocenění – čestný titul Velkomoravský/á knihovník/ice. Podle schválených pravidel může být udělena za „nadstandardní aktivity spojené s řízením a modernizací knihoven, realizaci mimořádných nebo výjimečných aktivit v oblasti knihovnictví, podíl na činnosti a aktivitách SKIP, aktivní působení v regionálním SKIP.“

Oceněný musí být minimálně pět let individuálním členem SKIP Velká Morava a pro udělení ceny je potřebný souhlas nadpoloviční většiny členů regionálního výboru. Cena se vyhlašuje na kolegiu nebo na valné hromadě regionální organizace.

Na jarním kolegiu bylo toto ocenění uděleno Janu Horákovi z Boleratic, dlouholetému členu SKIP (viz podrobněji článek v čísle 1/2017 Bulletinu SKIP, pozn. red.).

S blížícím se termínem podzimního kolegia zavládla mezi členy regionálního výboru jednoznačná shoda na nominaci předsedkyně regionální organizace SKIP Velká Morava Ing. Libuše Nivnické, ředitelky knihovny Jiřího Mahena v Brně. Tomuto rozhodnutí, které jsme se rozhodli zachovat do poslední chvíle v tajnosti, napomohlo nejen naplnění podmínky dlouholeté vynikající činnosti v oboru, ale také blížící se životní jubileum paní ředitelky.

Začátek programu kolegia
Začátek programu kolegia

K nominaci jsme využili příspěvek z časopisu Duha publikovaný v roce 2016 s příznačným názvem Kreativní Libuše Nivnická. Pokud bychom hledali vlastnost, která patří mezi jeden z hlavních předpokladů úspěšného ředitele, je to – jak je zmíněno i v uvedeném článku – právě kreativita:

Bez umění kreativity by nebylo možné řešit tu spoustu rozmanitých úkolů a povinností, mnohdy neplánovaných, které jsou trvalou a pravidelnou součástí pracovního dne snad každého ředitele. Kromě schopnosti operativně řešit vzniklé a neočekávané situace má Knihovna Jiřího Mahena v podobě své paní ředitelky ještě něco navíc. A to kreativní přístup v pohledu na možné budoucí směřování knihovny, které se promítá do mnohdy nevšedních nápadů a projektů přitahujících pozornost i zahraničních odborníků.“

Mezi konkrétní úspěchy a přínosy pro rozvoj českého knihovnictví patří aktivity, kterými se Knihovna Jiřího Mahena v Brně stala jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících veřejných knihoven u nás, což potvrzuje řada i mezinárodních ocenění. Již dvakrát získala prestižní ocenění Knihovna roku, v roce 2013 ocenění v soutěži Biblioweb, v následujícím roce mezinárodní cenu IFLA Marketing Award za projekt čtenářské tramvaje a v letošním roce první cenu v mezinárodní soutěži knihovnických videí IFLA A Corto di Libri s videem Chvíli se zdržím (o ocenění jsme informovali i v čísle 2/2017 Bulletinu SKIP, pozn. red.).

Ne vždy byly okolnosti příznivé, ne vždy se dařilo řešit vzniklé problémy hned a bezbolestně. Stát více než dvacet let v čele druhé největší veřejné knihovny, umět toto postavení obhájit a mnohdy i uhájit a přitom si uchovat a prosadit vize lepší knihovny, to bylo a je hodno úcty a uznání.

V roce 2013 byla L. Nivnické udělena Cena českých knihovníků, ocenění SKIP udělované při příležitosti konání celostátní valné hromady, v roce 2016 získala nejvyšší knihovnické ocenění – Medaili Z. V. Tobolky v kategorii významný přínos k rozvoji českého knihovnictví.

Ocenění Velkomoravský knihovník bylo uděleno L. Nivnické jako výraz uznání „za kreativitu a neutuchající entuziasmus, díky kterému se jí podařilo dosáhnout mnohdy nemožné, za každodenní úsilí při hledání nových cest, překonávání překážek, uhájení svých vizí i za nepříznivých okolností a komplikovaných podmínek, za nezdolnou vytrvalost při prosazování těchto vizí pro svoji knihovnu a také obecně pro SKIP a v neposlední řadě za svůj veskrze lidský přístup, laskavost a srdečnost, které jsou neodmyslitelnou součástí její osobnosti a které kolem sebe rozdává svým kolegům a čtenářům“.

L. Nivnická je:

  • místopředsedkyní SKIP,
  • členkou předsednictva výkonného výboru SKIP,
  • předsedkyní regionálního výboru SKIP Velká Morava a Zaměstnavatelské sekce SKIP (navíc jako ředitelka sekce kultury zastupuje SKIP v Unii zaměstnavatelských svazů),
  • tajemnicí Ústřední knihovnické rady,
  • členkou výboru České sekce IBBY a členkou poroty v soutěži Skrytá paměť Moravy,
  • zástupkyní SKIP (jako člen-korespondent) v komisi veřejných knihoven IFLA.

Nové Velkomoravské knihovnici Ing. Libuši Nivnické gratuluje dr. Vladislav Raška
Nové Velkomoravské knihovnici Ing. Libuši Nivnické gratuluje dr. Vladislav Raška

Přejeme nové Velkomoravské knihovnici i do budoucna mnohé další smělé vize a plány a také odvahu a úspěch při jejich naplňování. K životnímu jubileu přidáváme přání všeho dobrého v profesním i osobním životě.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Další fotografie jsou dostupné v rámci facebookové skupiny SKIP Velká Morava.

První ročník ocenění Nejlepší neprofesionální knihovník Olomouckého kraje

Jednou z oblíbených akcí pro knihovníky, kterou pořádáme každoročně ve Vědecké knihovně v Olomouci (VKOL), je bezpochyby Setkání knihovníků Olomouckého kraje. To zatím poslední se konalo 20. září 2017 a bylo spojeno s prvním ročníkem ocenění Nejlepší neprofesionální knihovník.

Kritéria pro ocenění byla stanovena na základě rozsáhlé diskuze s pověřenými knihovnami, kterých v našem kraji funguje celkem sedm. Ty mají nelehkou úlohu, neboť pro náš kraj je specifické, že 85 % všech obsluhovaných knihoven tvoří právě knihovny neprofesionální v malých obcích. Podstatné také je, že až na jeden region (spadající pod Městkou knihovnu v Prostějově) u nás doposud funguje tzv. střediskový systém. Cílem bylo zvolenými kritérii stimulovat knihovníky ke zlepšení stěžejních oblastí činnosti knihoven, jako jsou komunitní funkce, ale také knihovnické služby v rozsahu standardu VKIS obecně známého jako Standard pro dobrou knihovnu.

Nominací se sešlo celkem sedm, z toho dvě knihovny se nacházely v regionu Prostějov, dvě v regionu Šumperk a po jedné pak v regionech Hranice, Lipník nad Bečvou a Olomouc. Nominováni konkrétně byli tito knihovníci:

  • Marcela Jánětová z Obecní knihovny Sudkov,
  • Ivana Fučíková z Obecní knihovny v Moravičanech,
  • Lea Zedková z Knihovny ve Veselíčku,
  • Anna Honelová z Obecní knihovny Újezd,
  • Veronika Vališová z Obecní knihovny Černotín,
  • Tomáš Pavelka ze Zámecké knihovny v Mořicích,
  • Jana Francírková z Obecní knihovny v Tištíně.

Vedení obcí nominovaných knihoven bylo následně osloveno s prosbou o vyplnění standardizovaného dotazníku, který se stal podkladem pro vyhodnocení. Některé obce přijaly nominaci svého knihovníka velmi pozitivně a jejich snaha o co nejlepší výsledek byla v dodaných podkladech zřejmá. Jiné obce se omezily na nejnutnější údaje a samozřejmě byly i takové, které z různých důvodů podklady nedodaly, a tím pádem došlo k vyřazení jejich knihovníků ze závěrečného hodnocení.

První nositelkou ocenění Nejlepší neprofesionální knihovník Olomouckého kraje se po vyhodnocení obdržených materiálů stala Jana FrancírkováObecní knihovny v Tištíně. Diplom a velkou kytici si spolu s dárkem od Olomouckého kraje převzala z rukou náměstka hejtmana pro kulturu Mgr. Františka Jury. Ten zdůraznil, jak moc si váží práce neprofesionálních knihovníků, kterou považuje za velmi potřebnou, a přislíbil podporu v dalším roce i zviditelnění této akce mezi starosty obcí.

Ředitelka VKOL RNDr. Jitka Holásková předává ocenění Janě Francírkové (v pozadí Blanka Nagy z VKOL)
Ředitelka VKOL RNDr. Jitka Holásková předává ocenění Janě Francírkové (v pozadí Blanka Nagy z VKOL)

Zleva: Alena Wágnerová, starostka městyse Tištín, Jana Francírková a Mgr. František Jura
Zleva: Alena Wágnerová, starostka městyse Tištín, Jana Francírková a Mgr. František Jura

Alena Wágnerová přijímá gratulaci od Mgr. Františka Jury (v pozadí vlevo Jana Francírková, vpravo RNDr. Jitka Holásková)
Alena Wágnerová přijímá gratulaci od Mgr. Františka Jury (v pozadí vlevo Jana Francírková, vpravo RNDr. Jitka Holásková)

Zleva: Marcela Jánětová, Ivana Fučíková, Jana Francírková, Mgr. František Jura a RNDr. Jitka Holásková
Zleva: Marcela Jánětová, Ivana Fučíková, Jana Francírková, Mgr. František Jura a RNDr. Jitka Holásková

Doufejme tedy, že paní Francírková je první z dlouhé řady knihovníků, kteří se dočkají zaslouženého ocenění své práce. Sympatická knihovnice z Tištína si komisi získala nejen svou péčí, kterou knihovně a jejímu fondu věnuje, ale také nadšením, s jakým se snaží zapojovat knihovnu do komunitního života malé obce. Příkladem je např. akce Staň se malým knihovníkem, která umožnila dětem si na jeden den vyzkoušet práci knihovníka. Nelze jinak než jí i dalším zúčastněným poděkovat za vše, co pro své čtenáře a sousedy v malých obcích dělají. To je totiž naším cílem.

Fotografie pocházejí z archivu Vědecké knihovny v Olomouci.

Ocenění pro nejlepší východočeské knihovníky roku 2017

Východočeský region SKIP zahrnuje tři kraje: celý Královéhradecký a Pardubický kraj a kousek Kraje Vysočina. Ve všech jsou pochopitelně knihovny a všechny kraje hledají své nejlepší knihovníky a ty oceňují. Najít dobrého knihovníka je totiž docela kumšt a věc skoro zázračná. Když se to však povede, získávají tím všichni – od uznalého zřizovatele přes sebevědomého knihovníka až po spokojeného čtenáře a nadšeného návštěvníka.

Východočeský region SKIP spolupracuje se všemi třemi krajskými knihovnami a pomáhá jim nalézt a ocenit nejlepší knihovníky. Zcela náhodně se ve všech krajích toto ocenění předávalo na podzim.

Krajská knihovna v Pardubicích letos spojila oceňování knihovníků kraje s vlastní oslavou 120. výročí založení knihovny, která se konala 3. října 2017. Stěžejní součástí programu bylo udílení ceny Knihovnický anděl 2017, kterou si za svůj přínos v oblasti knihovnictví převzali nejlepší knihovníci Pardubického kraje.

Dne 18. října 2017 se ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové uskutečnil devátý ročník slavnostního Setkání knihovnic a knihovníků, v jehož rámci proběhlo udělení titulů Knihovnice/knihovník Královéhradeckého kraje roku 2017 (na webu knihovny je k dispozici i přehled všech ocenění udělených od roku 2009).

Malou knihovnickou slavnost 2017 pořádala Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě dne 22. listopadu 2017. Součástí slavnosti bylo i udílení titulů Knihovna Vysočiny roku 2017.

Titul je takové malé poděkování za práci, kterou knihovník dělá obětavě většinou spoustu let. Tímto poděkováním děkujeme i zřizovatelům knihoven.

Právo

Příprava novely Katalogu prací – stav ke konci roku 2017 a výhled do roku 2018

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Odborná sekce: 

Ve dnech 4. až 5. prosince 2017 se v rámci jednání Zaměstnavatelské sekce SKIP uskutečnil dvoudenní workshop věnovaný přípravě novely Katalogu prací (přílohy k nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě) pro povolání 2.03.01 knihovník. Práce na přípravě novely započaly na základě iniciativy Zaměstnavatelské sekce SKIP již v roce 2016. V září byl Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR předložen návrh na doplnění Katalogu prací o činnosti pro dílčí pracovní pozice systémový knihovník a správce digitální knihovny. Tyto činnosti v katalogu dosud obsaženy nebyly, neboť v době jeho vzniku a poslední aktualizace zmíněné pozice v knihovnách téměř neexistovaly. V průběhu roku 2017 byly návrhy projednány a posléze schváleny. Od 1. ledna 2018, kdy nabývá účinnosti nařízení vlády č. 399/2017 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 222/2010 Sb., bude možné zařazovat zaměstnance knihoven na pozici správce digitální knihovny od třídy 8 do třídy 13 a systémového knihovníka do třídy 10 a výše.

V roce 2017 pokračovala příprava novely Katalogu prací a zároveň vznikal rejstřík činností, které jsou typické pro dílčí pracovní pozice akvizitér, katalogizátor, správce fondu, knihovník v přímých službách, referenční knihovník, knihovník v knihovně pro děti, metodik, správce digitální knihovny a systémový knihovník. Cílem bylo vytvořit pro každou pracovní pozici co nejúplnější výčet činností v různých platových třídách. Tento seznam se stal výchozím podkladem pro přípravu novely Katalogu prací (návrhu změn katalogových vět) a stane se základem doporučení pro práci s Katalogem prací, které bude součástí připravované příručky k personální práci v knihovnách.

Na přípravě novely Katalogu prací a rejstříku činností se podílí několik pracovních skupin složených ze zaměstnanců knihoven různých velikostí a typů, jsou zde zastoupeny městské, krajské i specializované knihovny. Výsledky jejich práce byly poprvé představeny na prosincovém jednání Zaměstnavatelské sekce SKIP. Navrhované změny byly podrobeny intenzivní diskuzi, přičemž pozornost byla zaměřena zejména na katalogové věty. V závěru jednání byl stanoven harmonogram dalších prací, který lze shrnout do následujících bodů:

  • Návrh znění nových katalogových vět zpracovaný podle připomínek z jednání bude připraven do 31. prosince 2017.
  • Precizované příklady činností pro doporučení k práci s Katalogem prací budou souhrnně zpracovány v průběhu prvního čtvrtletí roku 2018.
  • Bude vytvořena užší pracovní skupina pro vytvoření definitivního návrhu novely Katalogu prací a rejstříku činností.
  • Ve vybraných knihovnách proběhne šetření k zařazení zaměstnanců podle navržených katalogových vět s cílem zjistit dopady možných změn.
  • Navrhované změny budou konzultovány se zástupcem Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
  • Další jednání Zaměstnavatelské sekce SKIP zaměřené na přípravu novely Katalogu prací se uskuteční koncem března 2018.

S aktuálním stavem přípravy novely Katalogu prací se mohou zájemci seznámit na portálu Informace pro knihovny.

Koncepce a strategie

IFLA Global Vision aneb Jak vidíme budoucnost knihoven

Mezinárodní federace knihovnických sdružení a asociací (International Federation of Library Associations and Institutions, IFLA) v roce 2017 zahájila aktivitu nazvanou IFLA Global Vision. Nejprve byly na šesti workshopech po celém světě hledány společné knihovnické vize budoucnosti (viz článek Zapojte se do celosvětové diskuze o budoucnosti knihoven IFLA Global Vision z čísla 2/2017 Bulletinu SKIP). V ČR se návazně uskutečnily dvě diskuze na stejné téma. Souběžně probíhalo celosvětové online hlasování o směřování knihoven, po kterém nyní následuje kampaň #MyiflaGlobalVision.

Společně tvoříme budoucnost!
Společně tvoříme budoucnost!

Diskuze v českém prostředí

V rámci celostátní konference Knihovny současnosti 2017, která se konala v Olomouci, proběhla ve středu 13. září 2017 odpoledne debata osobností, které nad budoucností knihoven přemýšlejí a umějí si vytyčit své osobní i pracovní vize. Snažili jsme se o co největší rozmanitost vzorku zastoupených knihoven – do skupiny jsme zapojili i jednu mladou slovenskou kolegyni. Moderování se ujal populární Vít Richter. Ředitelé knihoven, jejich zástupci či vizionáři svých knihoven měli hledat odpovědi na těchto šest otázek, které byly zařazeny i do celosvětového online hlasování:

  • Jaké jsou základní hodnoty knihoven?
  • V čem jsou knihovny velmi dobré?
  • Co by měly knihovny dělat více?
  • Co by měly knihovny dělat méně?
  • Jaké jsou hlavní problémy/výzvy knihoven?
  • Jaké charakteristiky by měl mít sjednocený knihovní prostor?

Brainstormingové nápady jsme nijak neomezovali, zapsali jsme téměř všechny. Občas vznikaly vzrušené debaty především nad správným pochopením otázky. Přesto se nám podařilo jednotlivé odpovědi vycizelovat. Následovala svobodná volba – každý mohl označit maximálně pět možností zelenou nálepkou (souhlas) a maximálně tři možnosti červeně (nesouhlas). Příklady odpovědí a jejich hodnocení si můžete prohlédnout níže.

V čem jsou knihovny mimořádně dobré?
V čem jsou knihovny mimořádně dobré?

Co by knihovny měly dělat více?
Co by knihovny měly dělat více?

Co by měly knihovny dělat méně?
Co by měly knihovny dělat méně?

Co by měly knihovny dělat méně?
Jaké charakteristiky by měl mít sjednocený knihovní prostor?

Naše radostné očekávání knihovnické budoucnosti dokazuje i následující fotografie.

Z debaty v Olomouci
Z debaty v Olomouci

Výsledky hezky dokumentují nejen různorodost vybraného vzorku, ale i vliv kolektivu na rozhodování.

Abychom dali šanci i těm, kteří se teprve do knihovnického koloběhu zacvičují, podobný průzkum provedl 6. září 2017 Vít Richter i v Praze v rekvalifikačním kurzu pořádaném Národní knihovnou ČR.

Z rekvalifikačního kurzu v Praze
Z rekvalifikačního kurzu v Praze

Níže jsou u každé z šesti otázek vždy nejprve uvedeny možné odpovědi z dotazníku IFLA Global Vision, následuje pět odpovědí, které v obou diskuzích (v Olomouci a v Praze) získaly nejvíce kladných hlasů, a počet kladných hlasů. V případech, kdy se podle počtu hlasů na pátém místě objevilo více odpovědí, jsou do přehledu zařazeny všechny tyto odpovědi.

Jaké jsou základní hodnoty knihoven?

V dotazníku IFLA bylo možné vybírat z následujících možností:

  • odpovědnost za šíření informací a znalostí,
  • akceptování posunu k digitální komunikaci,
  • oddanost potřebám učení a vzdělávání,
  • profesionalita a etické jednání,
  • rozmanitost a schopnost začleňování,
  • duch spolupráce,
  • ochrana kulturního dědictví a společné paměti,
  • rovný a volný přístup k informacím a znalostem,
  • svoboda projevu,
  • zapojování a posilování komunity.

V diskuzi v Olomouci se na nejvyšších příčkách umístily:

  • přístup ke vzdělávání a kultuře (13 hlasů),
  • rovný přístup k informacím (8 hlasů),
  • šíření informací (7 hlasů),
  • prostor k setkávání (7 hlasů),
  • prostor pro zábavu a oddych (7 hlasů),
  • bezpečný prostor (7 hlasů),
  • náhrada sociálních vazeb (7 hlasů).

V diskuzi v Praze získaly nejvíce hlasů:

  • důvěryhodnost (19 hlasů),
  • veřejná služba (18 hlasů),
  • bezpečný prostor (14 hlasů),
  • otevřenost (12 hlasů),
  • společenský prostor (10 hlasů),
  • podpora široké vzdělanosti (10 hlasů).

V čem jsou knihovny velmi dobré?

V dotazníku IFLA bylo možné vybírat z následujících možností:

  • rozvíjí a poskytují služby všem bez rozdílu,
  • chrání a konzervují kulturní dědictví a společnou paměť,
  • organizují, třídí informace a znalosti,
  • přispívají k hospodářskému rozvoji,
  • nabízí příležitosti pro přístup k informacím a znalostem,
  • podporují učení, gramotnost a čtenářství,
  • šíří a sdílí informace a znalostí,
  • poskytují a podporují přístup k informačním a komunikačním technologiím (ICT),
  • nabízí nekomerční, bezpečný prostor pro jednotlivce i komunitu,
  • podporují výzkum a inovace.

Z diskuze v Olomouci vyplynulo, že knihovny jsou velmi dobré v následujících oblastech:

  • přístupnost všem (16 hlasů),
  • osobní přístup (9 hlasů),
  • dobrá a známá značka (9 hlasů),
  • spolupráce (9 hlasů),
  • koncentrace informací (6 hlasů),
  • sdílení zdrojů a služeb (6 hlasů).

V pražské diskuzní skupině nejvíce hlasů získaly:

  • důvěryhodnost (16 hlasů),
  • otevřenost (14 hlasů),
  • půjčování knih (13 hlasů),
  • uchování kulturního dědictví (12 hlasů),
  • práce s dětmi (12 hlasů),
  • pořádání informací (12 hlasů).

Co by měly knihovny dělat více?

V dotazníku IFLA bylo možné vybírat z následujících možností:

  • měřit a hodnotit dopad svého působení,
  • podporovat učení, gramotnost a čtenářství,
  • přijímat digitální inovace,
  • propagaci a marketing,
  • vzdělávat zaměstnance i vedoucí pracovníky a podporovat jejich rozvoj,
  • podporovat výzkum a inovace,
  • podporovat cíle udržitelného rozvoje a současné sociální potřeby,
  • lobbovat za zájmy knihoven a jejich uživatelů,
  • podporovat partnerství a spolupráci,
  • zapojovat se do komunity.

Podle účastníků diskuze v Olomouci by knihovny měly více:

  • aktualizovat fondy a zdroje (13 hlasů),
  • využívat informační technologie (9 hlasů),
  • zlepšovat spolupráci s institucemi z jiných oblastí (8 hlasů),
  • získat zpětnou vazbu od svých provozovatelů (7 hlasů),
  • hledat nové služby (7 hlasů).

Účastníci diskuze v Praze dospěli k závěru, že knihovny by (se) měly:

  • věnovat marketingovému řízení (17 hlasů),
  • věnovat designu služeb (15 hlasů),
  • oslovovat „nečtenáře“ (12 hlasů),
  • věnovat propagaci a marketingu (10 hlasů),
  • optimalizovat (centralizovat) technické zpracování (10 hlasů),
  • používat společnou značku (10 hlasů).

Co by knihovny měly dělat méně?

V dotazníku IFLA bylo možné vybírat z následujících možností:

  • být nesmělé a pokorné,
  • rozhodovat na základě domněnek,
  • napodobovat, kopírovat,
  • udržovat zastaralé služby a sbírky,
  • stěžovat si,
  • bránit se a obávat se změn,
  • být nepružnými, byrokratickými a vyžadovat příliš mnoho omezení a zákazů,
  • spoléhat se na své sbírky místo respektování potřeb komunity,
  • pracovat v izolaci,
  • být pasivní.

Účastníci diskuze proběhlé v Olomouci mají za to, že knihovny by měly méně:

  • skladovat (12 hlasů),
  • trávit čas zbytečnou administrativou (11 hlasů),
  • dělat akce pro akci (9 hlasů),
  • negativně komunikovat, stěžovat si (6 hlasů),
  • katalogizovat a dělat činnosti, které lze sdílet (6 hlasů).

Podle diskutujících v Praze by knihovny měly méně:

  • katalogizovat (23 hlasů),
  • věnovat se administrativě a byrokracii, dotazníkům (15 hlasů),
  • syslit knihovní fond (13 hlasů),
  • rozhodovat se na základě domněnek (12 hlasů),
  • podceňovat se (12 hlasů).

Jaké jsou hlavní problémy/výzvy knihoven?

V dotazníku IFLA bylo možné vybírat z následujících možností:

  • nedostatečná infrastruktura,
  • nedostatek vůdčích schopností a osobností,
  • nedostatečné legislativní podmínky,
  • nedostatečné financování a nedostatek investic do knihoven,
  • řízení změn,
  • stále rostoucí očekávání uživatelů,
  • nedostatek kvalifikovaného personálu,
  • nedostatečné chápání hodnot a významu knihoven ze strany provozovatelů knihoven a dalších důležitých činitelů,
  • image a postavení knihoven,
  • probíhající technologické změny.

Účastníci diskuze v Olomouci za největší problémy knihoven pokládají:

  • financování (17 hlasů),
  • autorský zákon (12 hlasů),
  • prostor (11 hlasů),
  • vybavení technologiemi (8 hlasů),
  • stárnutí populace (7 hlasů).

Podle účastníků diskuze konané v Praze jsou největšími problémy knihoven:

  • technologické zaostávání (12 hlasů),
  • pracovníci, kteří na nic nereagují (12 hlasů),
  • minimální očekávání ze strany společnosti (12 hlasů),
  • financování (9 hlasů),
  • image knihoven (8 hlasů).

Jaké charakteristiky by měl mít sjednocený knihovní prostor?

V dotazníku IFLA bylo možné vybírat z následujících možností:

  • měl by vycházet ze všech silných stránek,
  • mít motivované zaměstnance knihoven,
  • mít silné knihovny, které se podílejí na informované, gramotné a aktivní společnosti,
  • být otevřený a podporovat spolupráci,
  • využívat výkonné partnerství a spolupráci,
  • dynamicky propojovat globální vizi s místními strategiemi,
  • mít silné řízení na všech úrovních,
  • efektivně a účinně využívat a sdílet zdroje a technologie,
  • přijmout závazek za kvalitní vzdělávání a rozvoj knihovní a informační vědy,
  • mít jednotný hlas při velkých lobbovacích aktivitách.

Podle účastníků diskuze v Olomouci by pro sjednocený knihovní prostor měly být charakteristické:

  • motivace ke spolupráci (17 hlasů),
  • společné cíle (10 hlasů),
  • zapojování se do společných akcí (10 hlasů),
  • jednotná prezentace (9 hlasů),
  • propojenost knihovních systémů (8 hlasů).

Účastníci diskuze realizované v Praze se nejčastěji přikláněli k následujícím vlastnostem sjednoceného knihovního prostoru:

  • celostátní podpora společných zájmů (16 hlasů),
  • flexibilita (14 hlasů),
  • propagace (11 hlasů),
  • důvěryhodnost (9 hlasů),
  • apolitičnost (9 hlasů).

Z výsledků diskuzí vyplývá, že odpovědi na řadu otázek jsou blízké odpovědím, které byly součástí dotazníku IFLA.

Celosvětové online hlasování o směřování knihoven

Za nadšené účasti delegátů světového kongresu IFLA ve Vratislavi odstartoval 21. srpna 2017 dopoledne generální sekretář IFLA Gerald Leitner online hlasování o směřování knihoven. Čeští knihovníci měli až do 16. října 2017 možnost svobodně hlasovat – pro odstranění jazykové bariéry byl dotazník přeložen do českého jazyka a uveřejněn na stránkách SKIP. Výzva k hlasování se objevila v elektronické konferenci Knihovna, na konferenci Knihovny současnosti 2017, Vít Richter ji přednesl i na setkání muzejních knihovníků či na semináři Co vesnické knihovny umějí a mohou.

Ze semináře Co venkovské knihovny umějí a mohou
Ze semináře Co vesnické knihovny umějí a mohou

Jak je uvedeno na webu IFLA, dotazník vyplnilo na 22 tisíc knihovníků z 213 zemí či oblastí (zastoupeno bylo 190 zemí z celkem 193 členských zemí OSN).

Za hlasování knihovníkům poděkoval i Gerald Leitner, generální sekretář IFLA:

Zveřejnění podrobných výsledků je plánováno na březen 2018.

Kampaň #MyiflaGlobalVision

Na dosavadní aktivity vztahující se k hledání směrů rozvoje knihoven IFLA navázala spuštěním kampaně #MyiflaGlobalVision. Knihovníci jsou tak vyzýváni k sdělení svých postojů k budoucnosti knihoven prostřednictvím videa, fotografie, kresby, textu apod. a jejich sdílení prostřednictvím sociálních sítí. Aby bylo možné příspěvek přiřadit ke kampani, je třeba použít tag #MyiflaGlobalVision a také vyzvat k zapojení své přátele.

Kampaň zahájil přímo generální sekretář IFLA Gerald Leitner:

Zapojíte se i Vy?

Závěrem

V roce 2018 nás čeká vyhodnocení a následně pak plnění úkolů, které z našich vizí vyplývají. Bude to práce nás všech, ale taková, která má smysl a směřuje k moderní budoucnosti našich knihoven. Vize budou také součástí diskuzních témat pro tzv. kulaté stoly, které proběhnou v souvislosti s oslavami stého výročí vzniku republiky a prvního knihovnického zákona.

Autorem fotografií z konference Knihovny současnosti 2017, z rekvalifikačního kurzu v Národní knihovně ČR a ze semináře Co venkovské knihovny umějí a mohou je Vít Richter z Národní knihovny ČR. Ostatní fotografie pořídila Marie Šedá z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě.

Osobnosti

Doc. Jaromír Kubíček, emeritní ředitel Moravské zemské knihovny, osmdesátníkem

České knihovnictví má řadu velkých osobností, které ovlivnily jeho směr a vývoj. K těm významným náleží jubilant doc. Jaromír Kubíček.

Pochází z Lysic, kde se narodil 5. ledna 1938. Na měšťance v rodných Lysicích měl za třídního učitele Antonína Opluštila, který se později stal ředitelem Knihovny Jiřího Mahena. Opluštil jako učitel češtiny měl na starosti knihovnu v obci, a tak mu tam Jaromír Kubíček se svými spolužáky po dobu školní docházky pomáhal. Když J. Kubíček končil základní školu, dostal blanenský okres přiděleno jedno místo na Střední knihovnické škole v Brně a toho právě J. Kubíček využil. Po maturitě na této škole v roce 1957 studoval při zaměstnání obor knihovnictví a čeština na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze. Tato studia absolvoval v roce 1962. V roce 1968 byl promován doktorem filozofie. V roce 1980 ukončil vědeckou aspiranturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho disertační práce nesla název Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1938. V roce 2001 se prací s názvem Noviny a časopisy na Moravě a ve Slezsku do roku 1918 habilitoval v oboru českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Jeho jméno je spojeno především s výstavbou současné moderní budovy Moravské zemské knihovny v Brně, kde působil přes dvě desítky let (1986–2009) jako ředitel (do roku 1993 knihovna nesla název Státní vědecká knihovna v Brně). Před nástupem do této významné knihovny pracoval v letech 1957–1959 v Krajské knihovně v Jihlavě, od roku 1959 byl knihovníkem ve Státním oblastním archivu v Brně (dnes Moravském zemském archivu). V roce 1969 přešel do oddělení bibliografie tehdejší Státní vědecké knihovny v Brně (dnešní Moravské zemské knihovny), v níž působil 40 let až do odchodu do důchodu.

V roce 1992 stál u zrodu profesního spolku Sdružení knihoven ČR (SDRUK) a do roku 2010 byl jeho předsedou. Dodnes je členem SKIP. V roce 1991 položil základy studijního programu Informační studia a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Po řadu let byl jeho garantem a do roku 2001 na Masarykově univerzitě působil jako pedagog. Od roku 2014 přednáší studentům Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.

Je nutno připomenout, že doc. Kubíček náleží k významným bibliografům. Na počátku jeho bibliografické životní dráhy stál jeho šéf a zároveň bývalý středoškolský profesor PhDr. Miloš Papírník. Doc. Kubíček se hlavně soustředil na tvorbu regionálních bibliografií, jež redigoval v edici s názvem Bibliografie a prameny k vývoji Moravy. V rámci této edice vyšlo v období let 1974–2014 celkem 55 svazků. Kromě bibliografií, které vytvořil sám, inicioval také zpracovávání kolektivních bibliografií v rámci bibliografické sekce SDRUK za spolupráce krajských knihoven. Zde se jedná zejména o Bibliografii k dějinám měst ČR (1997) a rozsáhlou edici Česká retrospektivní bibliografie, v níž jako hlavní autor vydal jedenáct svazků soupisu novin a časopisů vydávaných v českých zemích od počátku do roku 1945 (2004–2010). Mimo obrovský počet bibliografií je rovněž autorem několika desítek odborných publikací a stovek studií a článků, zejména z dějin knihoven a z teorie knihovnictví a prací o Brně. Je třeba zmínit zejména Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší až do roku 1975 (1976) a práce Literatura o Brně z let 1801–1979 (1980), Odboj a osvobození ve městě Brně v letech 1938 až 1945 (1980) a Informační prameny brněnských institucí (1984).

Zájmy doc. Kubíčka se někde dokonce i prolínají – například v publikaci 500 let knihtisku v Brně: 1486 až 1986 (1986) vydané k jubileu této techniky. Mnoho jubilantových prací se týká Jihomoravského kraje a celé Moravy a Slezska. K významným bibliografickým pracím náleží edice Česká retrospektivní bibliografie, která obsahuje dva svazky nesoucí název Noviny ČR 1919–1945 a čtyři svazky Časopisy ČR 1919–1945. Doc. Kubíček vynikl i jako teoretik. Z této jeho sféry je nutno zmínit práci s názvem Vzájemný vztah mezi archivy a knihovnami (1971). Oslavenec je také autorem či odpovědným redaktorem publikací a sborníků o mnoha našich osobnostech. Zmínil bych zejména monografie o Otokaru Březinovi, Františku Halasovi, Marii von Ebner Eschenbach a Bedřichu Václavkovi. Napsal také publikace týkající se stavby dnešní moderní budovy Moravské zemské knihovny – Stavba Moravské zemské knihovny v Brně: Knihovna pro 21. století: 1998–2001 (1998) a Moravská zemská knihovna v Brně: národní poklad: moderní architektura (2001). Po mnoho let byl šéfredaktorem čtvrtletníku Duha.

Doc. Kubíček působil v různých vědeckých radách – například byl členem vědecké rady Slovenskej národnej knižnice v Martine a Univerzitnej knižnice v Bratislave a členem vědecké rady Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2009 se stal předsedou Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně. Dlouhá léta je redaktorem nové řady všeobecných svazků Země a lid z Vlastivědy moravské (např. svazku Literární Morava) nebo již zmíněné edice Bibliografie a prameny k vývoji Moravy. V roce 2000 mu byla udělena Medaile Z. V. Tobolky. Řadu let aktivně působil v Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, v letech 2009–2014 byl jejím předsedou, od roku 2014 je prvním místopředsedou.

Doc. Kubíček je fundovaný odborník, který dokázal propojit vědu s teorií a praxí. Na závěr jubilantovi přeji do příštích let, aby mu práce pro knihovnický obor stále přinášela radost.

Doc. Jaromír Kubíček
Doc. Jaromír Kubíček

Fotografie pochází z archivu Moravské zemské knihovny.

Vzpomínka na Jarmilu Trägrovou

Dne 7. listopadu 2017 zemřela Jarmila Trägrová (narodila se 16. prosince 1928).

Zavřu oči a stále ji vidím před sebou. Vyšší štíhlá elegantní paní. Roky ji téměř neměnily. Jednu věc jsme měly společnou – špatný kádrový posudek. Já se jím chlubit nemohu, „zdědila“ jsem ho po rodičích. Jarmila Trägrová ho získala kvůli svému postoji v roce 1968. Obou se nás svým způsobem ujal ředitel ústecké knihovny Ladislav Zoubek. Když v roce 1977 do tehdy Krajské knihovny Maxima Gorkého v Ústí nad Labem nastoupila, prozradila mi potajmu kolegyně: „Paní Trägrová je bývalá ředitelka knihovny v Teplicích. Než by souhlasila s normalizací, šla raději dělat do kotelny. Jestli tu má někdo rovnou páteř, tak je to ona.“ Nikdy si na léta strávená mimo knihovnický obor nestěžovala, nikdy se nelitovala.

Své rozsáhlé vědomosti dokázala předávat kolegyním i čtenářům dlouhá léta, po odchodu do důchodu až do roku 1997 pracovala na zkrácený úvazek v ústecké knihovně. Ani pak knihovnictví neopustila a pracovala ještě v knihovně duchcovského muzea.

Neopominutelná je její činnost ve SKIP, byla zakládající členkou v roce 1968 i v roce 1990. Obdržela také medaili Z. V. Tobolky a Cenu českých knihovníků. Byla čestnou členkou ústeckého regionu SKIP – všem nám bylo ctí mít ji ve svém středu.

Jarmila Trägrová s Alešem Brožkem na členské schůzi ústeckého regionu SKIP v Regionální knihovně Teplice v roce 2015
Jarmila Trägrová s Alešem Brožkem na členské schůzi ústeckého regionu SKIP v Regionální knihovně Teplice v roce 2015

Často mne napadlo, jaký život by asi žila, kdyby prožívala své mládí v současnosti, v době, kdy je mnohdy důležitější, jakou reklamu si člověk dokáže udělat, než jaký skutečně je. Myslím, že to jediné neuměla. Teprve po mnoha letech jsem zjistila, že vystudovala Univerzitu Karlovu, titul PhDr. neužívala. Také využívání rodinných vazeb jí bylo cizí. I když občas vyprávěla různé příhody z dětství, nezmínila se, že její otec byl malíř Adolf Träger, významná osobnost českobudějovického kulturního života.

Kdyby se někdy volila první dáma českého knihovnictví, vím, komu dám svůj hlas.

Autorem fotografie je Miroslav Bláha z Místní lidové knihovny Kostomlaty pod Milešovkou.

Vzpomínka na PhDr. Marii Nádvorníkovou, CSc.

Jsou lidé, kteří projdou vaším životem, a zapomenete na ně. Jsou ale lidé, kteří se vám navždy vryjí do paměti svou moudrostí, vzdělaností, pracovitostí, ale i skromností, vstřícností a neuvěřitelnou lidskostí. A přesně takovou osobností byla PhDr. Marie Nádvorníková, CSc., která nás 23. října 2017 navždy opustila.

Mnozí z nás si dr. Nádvorníkovou pamatují jako dlouholetou ředitelku Vědecké knihovny v Olomouci. Na tomto místě působila více než dvacet let až do roku 2003, kdy odešla do důchodu. V témže roce obdržela za svou práci prestižní medaili Z. V. Tobolky.

Dr. Nádvorníková byla především vynikající bibliografkou. Nejrozsáhlejším soupisem, který sestavila ve spolupráci se Státní vědeckou knihovnou v Brně, se stala jedenáctisvazková retrospektivní bibliografie Moravika 19. století ve fondech SVK Olomouc a SVK Brno. Publikovala také články o regionální bibliografii a působila v subkomisi pro otázky národní a regionální bibliografie SK ČSR. Po zvolení do vedoucí funkce se pak mimo jiné zabývala širší kooperací vědeckých knihoven a automatizací knihovnických procesů. Přispívala do řady odborných časopisů a externě vyučovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. I po odchodu do důchodu se účastnila zasedání bibliografické sekce SDRUK a podílela se na zpracovávání databáze olomouckých prvotisků.

Paní dr. Nádvorníková nám zanechala erudovaný odkaz, ke kterému dodnes vzhlížíme s obdivem a úctou. Ale nejen za to jí patří naše velké poděkování. Prokázala nám nesmírnou čest, že jsme ji mohli poznat, že její dveře byly vždy otevřené, že byla naším trpělivým rádcem a laskavou oporou.

Redakční poznámka: Vzpomínka je zpracována za kolektiv zaměstnanců Vědecké knihovny v Olomouci.

Zemřela doc. PhDr. Hana Vodičková, CSc.

Teprve v listopadu 2017 se SKIP dozvěděl, že dne 19. května 2016 zemřela doc. PhDr. Hana Vodičková, CSc., významná pedagožka a vědecká pracovnice oboru knihovnictví.

Hana Vodičková, rozená Sládečková, se narodila 20. listopadu 1932 v Mladé Boleslavi. Knihovnictví začala studovat na Filologické fakultě v Praze, nejprve ve dvouletém kurzu knihovnictví (tzv. Drtinův kurz) a v roce 1956 dokončila na této fakultě univerzitní vzdělání formou dvouoborového studia knihovnictví a čeština. Již v době svého univerzitního studia začala vyučovat knihovnictví, a to popis dokumentů a katalogizaci informačních pramenů.

Doktorát z filozofie získala v roce 1968 na základě příslušných rigorózních zkoušek a za disertační práci věnovanou katalogizaci, a to na Fakultě osvěty a novinářství, kam byl v té době obor knihovnictví přesunut.

Docentkou pro obor vědecké informace a knihovnictví byla jmenována v roce 1983 na základě habilitační práce s názvem Identifikace dokumentů. V té době se obor opět stal součástí předmětů vyučovaných na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

O rozsahu pedagogické činnosti doc. Vodičkové v oboru svědčí nejen její vysokoškolská učebnice Identifikace dokumentů (1982), ale i fakt, že v katalogu Univerzity Karlovy je uvedeno téměř sto diplomových prací, které vedla.

Do důchodu odešla 1. ledna 1989, dále se však věnovala vědecké, odborné i pedagogické činnosti v oboru knihovnictví a vědecké informace. Učila zejména v rekvalifikačních kurzech organizovaných Národní knihovnou, Státní technickou knihovnou, Českým svazem vědeckotechnických společností nebo Akademií věd, kde učila identifikaci dokumentů a jejich katalogizaci.

Ve své vědecké a odborné činnosti se dále věnovala terminologickým otázkám oboru, na kterých spolupracovala již od 50. let (terminologický slovník, výkladová terminologická databáze, terminologické semináře), tvorbě českých norem (ČSN), novým mezinárodním trendům v popisu dokumentů a zejména zpracování odborných překladů mezinárodních standardů pro katalogizaci (AACR2R nebo souboru textů k ISBD).

O tom, že pro doc. Vodičkovou nebyl žádný katalogizační problém tak drobný, aby se mu nevěnovala, svědčí mj. skutečnost, že Katalogizační komise SKIP a ČIS pod jejím vedením zpracovala metodickou příručku Záhlaví pro katalogizaci náboženské literatury, aby knihovny zejména teologických a filozofických fakult uměly správně vytvořit korporativní záhlaví a unifikované názvy dokumentů z této oblasti.

Doc. Vodičková zůstane jedním z pedagogů, kteří se významně podíleli na rozvoji českého knihovnictví a na profesním vzdělávání několika generací knihovníků. Stačí si přečíst jména téměř stovky jejích diplomantů.

Čest její památce!

Text vychází především z obsáhlého hesla ve Slovníku českých knihovníků.

Zemřel PhDr. Ivo Hoch

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Dne 16. listopadu 2017 zemřel náš kolega PhDr. Ivo Hoch.

I. Hoch se narodil 14. srpna 1950. Po absolvování Střední knihovnické školy v roce 1969 nastoupil jako knihovník do svého prvního zaměstnání ve Státní knihovně ČSR. V období let 1971–1990 pracoval jako vedoucí referent VTEI v oborovém informačním středisku n. p. Teplotechna.

V roce 1990 získal na základě konkurzního řízení místo vedoucího Ústřední zemědělské a lesnické knihovny v tehdejším Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství (dnes Knihovna Antonína Švehly, součást Ústavu zemědělské ekonomiky a informací). Od začátku svého působení v této funkci usiloval o zlepšení podmínek a zkvalitnění poskytovaných knihovnicko-informačních služeb. Pod jeho vedením prošla knihovna v letech 1991–1992 celkovou rekonstrukcí. V roce 1991 se knihovna zapojila do mezinárodní sítě zemědělských knihoven AGLINET, což usnadnilo získávání kopií primárních dokumentů ze zahraničí. V roce 1994 I. Hoch pro Ústřední zemědělskou a lesnickou knihovnu získal statut depozitní knihovny dokumentů Organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization, FAO) pro Českou republiku. Zasloužil se také o automatizaci knihovny. Za jeho vedení byla dokončena výstavba depozitáře v obci Kojetice, který byl slavnostně otevřen v roce 2001.

Od roku 2001 do roku 2013 I. Hoch pracoval v Knihovnickém institutu Národní knihovny ČR.

Redakční poznámka: V současné době je ve Slovníku českých knihovníků připravováno heslo věnované právě PhDr. Ivu Hochovi.

Rozhovor

Dobrý knihovník nemůže žít bez členství ve své oborové organizaci, říká dr. Vladislav Raška

PaeDr. Vladislav Raška je dlouholetým velmi aktivním členem SKIP, donedávna působil jako ředitel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově. V rozhovoru prozrazuje, co pokládá za své největší pracovní úspěchy v této roli, nastiňuje i svůj pohled na knihovnické vzdělávání a proměny SKIP v průběhu let a zdůrazňuje důležitost členství ve SKIP.

Více než čtvrt století jste byl ředitelem dnešní Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově. Když se ohlédnete zpět, co pokládáte za svůj největší pracovní úspěch?

Na tuto otázku by měli odpovědět jiní anebo čas, který nemilosrdně ukáže, co z naší práce přetrvá. Považoval jsem vždy činnosti knihovny za službu veřejnosti a mé uspokojení z práce pramenilo ze spokojenosti uživatelů knihovny. Neřeknu nic originálního, odvolám-li se na přívětivé prostředí knihovny na straně jedné a na servis pro veřejnost na straně druhé. Z tohoto pohledu bych mohl považovat za velký úspěch splnění největšího úkolu, s nímž jsem do tehdejší okresní knihovny nastupoval, a to zajistit vhodnou budovu, bez níž je valná část práce pro veřejnost sotva myslitelná. Souhrou příznivých okolností se to po třinácti letech podařilo. Všichni političtí představitelé na všech stupních vždy byli a jsou jednoznačně pro podporu kultury a knihovny zvlášť, ale… Ty námitky a objektivní překážky, které tomu v každém městě bránily – mnohde dosud brání – netřeba více rozvádět, dobře je zná každý ředitel knihovny. Když pak byla Vyškovanům slavnostně předána nově zrekonstruovaná budova bývalé obecní školy, dovídal jsem se od všech zastupitelů napříč politickým spektrem, že oni vždy byli pro takové jednoznačné a dlouhodobé řešení.

Prostorná a vyhovující budova je však pouze nezbytným prostředkem, musí být naplněna činností, kterou veřejnost požaduje, případně jakou jim vhodným způsobem naservírujete. Mým nástupním krédem bylo, že v knihovně si můžete i knihu půjčit, což některé starší kolegyně poněkud iritovalo a považovali mě za nepřítele klasického půjčování knih. Dnes je to naprosto samozřejmé očekávání; u obrozeneckého půjčování knih nezůstává ani dobrá obecní knihovna.

Vzděláním jste pedagog, ostatně v 80. letech jste působil jako učitel. Jak vlastně došlo k tomu, že jste se přeorientoval na knihovnictví?

Nikdy mě nenapadlo, že bych se přeorientoval, kniha vždy byla součástí mého života. Jako kluk jsem nejdříve toužil stát se nakladatelským redaktorem, abych mohl vydávat knihy, které jsme jako kluci s velkým úsilím sháněli po rodinných knihovnách. Tehdy to samozřejmě byly foglarovky, mayovky, setonovky a v mém případě navíc ještě musilovky. Ve své chlapecké naivitě jsem se domníval, že hlavní překážkou je pouze neznalost těch starých nakladatelských pánů, kteří na svou dětskou četbu dávno zapomněli. Podobně mě přitahovala i práce v knihovně. Vůně knih mě prostě dávno očarovala. Snad to trochu i ovlivnila i skutečnost, že ve dvorním traktu domu, kde jsem vyrůstal, sídlila tiskárna a na naše hřiště, které jsme si na poválečné proluce hned za náměstím vlastnoručně zbudovali, doléhal otevřenými okny monotónní zvuk ofsetových strojů a okolí bylo prosyceno vůní papíru a tiskařské barvy. Na zbytku staré hradební zdi – ukryté mezi kostelem a jakýmisi podivnými sklady – bylo pod břízovými nálety podivuhodné místečko jako stvořené k četbě dobrodružné literatury.

Právě ta četba mě přivedla – až to bylo „politicky“ možné, pro mě už poněkud později než v tom správném foglarovském věku (ve třinácti) – ke členství ve skautském oddíle. Jistou roli zde sehrála i rodinné tradice – dědou počínaje byli všichni mužští potomci v rodině skauti. V pěti letech jsme jeli navštívit strýce do kriminálu, kam jej soudruzi odměnou za členství v odbojové skautské organizaci na dvacet let ubytovali. Samozřejmě jsme s bratrem netušili, kam nás to rodiče zavezli, a ty ozbrojené muže jsme považovali za vojáky. Když nám v roce 1970 opět zakázali Junáka a vůbec kdeco ostatního, už jsem dávno tím naivním hochem nebyl. Dalších sedm let jsem pokračoval ve vedení „ilegálního“ turistického oddílu. Takže mé směřování k literatuře a současně k práci s mládeží bylo dáno již dávno. Před studiem knihovnictví jsem byl však varován, že se svým „politickým profilem“ pro tuto „osvětovou“ práci je má naděje na přijetí sotva reálná; na kantořinu to kupodivu tak nevadilo. S knihovnou jsem pak jako učitel spolupracoval při různých aktivitách, dokonce mě i vybízeli, abych se v polovině osmdesátých let přihlásil na uvolněné místo ředitele okresní knihovny. To už jsem však dobře znal normalizační realitu natolik, abych věděl, že jako nestraník (ještě k tomu se skautskou minulostí, navíc si dopisující s Foglarem a jinými podobnými živly) nemám žádnou šanci. Ta nabídka se opakovala znovu po pádu totality, ale i kdyby tak bývalé kolegyně neučinily, přihlásil bych se do konkursu sám. Takže můj přechod do knihovny byl jen logickým vyústěním mého dosavadního života.

Pomohly Vám pedagogické znalosti a dovednosti v knihovnické praxi? A pokud ano, v čem konkrétně?

Nepochybně ano. V devadesátých letech jsem se dle možností zapojoval do činnosti v dětském oddělení – přednášky, příprava soutěží atd. Navíc jsem současně vedl oddíl vlčat, takže provázanost knihovny se skauty byla opravdu úzká. Navázal jsem spolupráci (nebo jen jinak v ní pokračoval) s metodickým sdružením češtinářů na okrese, jehož předsedkyně a vynikající metodička Zdenka Krejčí byla kdysi mou uvádějící učitelkou na mé první „kantorské štaci“ v Bučovicích. Zřejmě něco z mé chlapecké naivity ve mně zůstalo, poněvadž jsem se domníval, že všichni kantoři a knihovníci na počátku devadesátých let přímo prahnou po doplnění znalostí ineditní literatury. K přednáškám jsem využíval rovněž vědecké pracovníky z brněnského Ústavu pro českou literaturu, kde jsem během studií působil jako tzv. pomocná vědecká síla. Dále jsem rovněž využil zkušeností z externí výuky na středních školách. To vše mě směřovalo k vybudování kvalitního informačního oddělení. V devadesátých letech navíc ve Vyškově stále ještě sídlila Vojenská akademie, ale jakmile zjistili, že tato škola ve světě nemá takovou chmurnou pověst jako za socialismu, s veškerou vehemencí ji přesunuli do Brna.

V knihovnických odborných kruzích se v poslední době hojně diskutuje o problematice celoživotního vzdělávání knihovníků, dokonce byla po letech schválena i jeho koncepce. Jak jste Vy sám přistupoval ke vzdělávání knihovníků pracujících ve vyškovské knihovně?

Částečně jsem odpověděl v předchozí otázce. Zřejmě každý ředitel knihovny si uvědomuje důležitost a naprostou potřebnost neustálého, tedy celoživotního vzdělávání. Mnohdy však naráží na potíže spojené se zajištěním co nejvíce přístupné knihovny, tedy maximální provozní dobou alespoň šesti dnů v týdnu, a to vše při minimálním (zřizovatelem posvěceným) počtem zaměstnanců. Kolik z nich pak může odjet zpravidla do krajského města na potřebné semináře či kurzy? Dnes je nám hodně nápomocný e-learning. Jenže osobní setkání nadšených knihovníků, kteří zpravidla po skončení denního programu semináře zabřednou do inspirativní večerní diskuse (jak to děláte vy, jak docílit toho či onoho?) – to je pro zapálené zaměstnance mnohdy ještě přínosnější než samotný program vzdělávání. A to se pak děje zcela samovolně – už vím, jak to budu dělat lépe, protože chci já sám(a), náhled šéfa není až tak důležitý. Ve fungující knihovně či jakékoli jiné organizaci je ostatně ředitel úplně zbytečný, neboť knihovníci pracují sami kvůli vlastnímu uspokojení, oceněním je jim pochvalné uznání čtenářů (navíc i jakási nezbytná mzda). Jediným úkolem ředitele pak je procházet knihovnou, uznale pokyvovat hlavou a přesvědčovat se, že opravdu všichni konají nadšeně svou práci a že to, co chtěl sám ke zlepšení navrhnout, už včera sami od sebe začali vykonávat… (Že by zde stále přetrvávala ta chlapecká naivita čtenáře foglarovek?)

V kterých oblastech jsou podle Vás v knihovnickém vzdělávání mezery?

Do knihoven přicházejí stále častěji lidé z různých oborů a s nejrůznějším vzděláním, a to nejen na ředitelské posty. Tento trend lze jen přivítat, neboť tito lidé mohou být svým „jinooborovým“ vzděláním přínosem pro práci v našem oboru. Konečně v některých zemích samostatné vysokoškolské knihovnické vzdělání není zavedeno – zájemci jej však mohou získat dalším studiem na univerzitě, tzv. postgraduálem. Počátkem devadesátých let přišlo do knihoven mnoho zejména ředitelů s jiným vysokoškolským vzděláním, zřejmě právě proto připravila tehdejší katedra knihovnictví a vědeckých informací na FF UK (tedy dnes ÚISK) v rámci celoživotního vzdělávání dvousemestrový program Řízení veřejných knihoven; studium bylo zakončeno komisionálními zkouškami a závěrečnou písemnou prací. Absolvoval jsem jej s jinými neknihovníky (např. s Ing. Alešem Brožkem), ale i knihovníky (třeba s Mgr. Ladislavou Zemánkovou či Mgr. Janou Nejezchlebovou) a od té doby jsem se začal považovat za knihovníka. Jako téma závěrečné práce jsem si cíleně vybral Informační oddělení v okresní knihovně. Tuto práci jsem nejen úspěšně obhájil, ale podle ní i toto informační oddělení zřídil. Na jeho otevření jsem pozval svého učitele a vedoucího mé práce (současně i tehdejšího vedoucího ÚISK) docenta Rudolfa Vlasáka.

Považoval jsem tehdy poskytování informací za integrální a naprosto samozřejmou pro činnost knihoven. Dnes jsme navíc přirozeným komunitním prostorem města; tím ostatně dobré knihovny byly už v době, kdy se toto slovo nepoužívalo. Vděčně vzpomínám na svého učitele Stanislava Kalkuse (dříve dlouholetého ředitele amerických námořních knihoven), který nás po návratu z emigrace na ÚISK seznamoval s činností amerických knihoven. To on mě inspiroval k nápadu pravidelně organizovat Týden knihoven – nejdříve ve Vyškově a o tři roky později, až se podařilo překonat nežádoucí asociace na totalitní kampaně, které jsme „museli“, i celostátně. Tehdy mi hodně pomohla Zlata Houšková, kterou tato myšlenka oslovila, a tak jsme se stali virtuálními rodiči nové mediální akce. Dnes žije Týden knihoven svým vlastním životem a historie jeho vzniku je dostatečně známá, vraťme se proto zpět k Vaší otázce.

Postrádám možnost tohoto vzdělání pro neknihovníky, ale nakonec rovněž pro knihovníky. Všichni pracovníci knihoven by měli mít za povinnost absolvovat třeba i dvoustupňové atestační vzdělávání. To by však nemělo být jen formální, nýbrž nezbytným krokem k dosažení stupně „odborný knihovník“, což by se samozřejmě nepřehlédnutelně promítlo i na platovém stupni. Dnes totiž v žádném oboru nevystačíme se vzděláním získaným kdysi v mládí. Je ale nutno vytvořit podmínky, aby mohli ředitelé své kolegy na toto studium uvolňovat. Připomněl bych ještě jeden známý aspekt – s přibývajícím věkem chuť k dalšímu vzdělávání úměrně klesá.

Pokud se nemýlím, již od roku 1994 jste členem SKIP – a dlužno říci, že členem velmi aktivním. Za těch více než dvacet let se SKIP jistě v řadě ohledů proměnil. Které změny byly podle Vás nejdůležitější a proč?

Ohlédnu-li se zpět za téměř třemi desítkami let, jen stěží se mi vybaví členství v různých pracovních či ministerských skupinách nebo komisích. Mnoho úkolů – kdysi palčivých – spadlo již dávno pod stůl, jak říkají novináři či kolega Mahen. Dovoluji si při veškeré úctě jej takto familiárně nazývat, neboť jsem se zabýval i jeho neknihovnickou činností – byl totiž jakousi šedou eminencí slavné vyškovské tiskárny Františka Obziny, navíc dnes pobývá v tomtéž věčném a velkém brněnském hotelu, jeho hrob se nachází snad jen přes dva od našeho Karla Dvořáčka.

Ale leccos zůstalo – například knihovní zákon ukotvující třeba i regionální systém knihoven. Dále se mi vybavuje projekt Česká knihovna – i když jsem si při jeho vzniku myslel, že by neměl být tak bezbřehý, aby mohl více pomoci k vydání potřebných titulů, i když podporu by pak získalo méně knih.

Jakýsi dluh stále cítím k dnešní zaměstnanecké sekci – ta dnes trochu skomírá a zůstává mimo hlavní zájem knihovníků-zaměstnavatelů, jejichž zájmy by měla hájit. Byl jsem totiž jedním ze sedmi zakládajících členů samostatné Asociace knihoven ČR, ale ta pro malý zájem knihoven zanikla (2002) a stala se poněkud paradoxně součástí organizace (SKIP), která tak hájí současně zájmy knihovníků-zaměstnanců i knihoven, tedy zaměstnavatelů.

Nepochybně úspěšné jsou všechny programy VISK. Zřejmě nemá smysl jmenovat všechny významné a dobré aktivity naší oborové organizace, neboť o její prospěšnosti a významu nemohou být žádné pochybnosti.

Co Vám SKIP dal a co Vám naopak vzal?

Dovolil bych si otázku rozšířit na knihovnictví vůbec. Nedávno jsem svého nástupce uváděl do nejvýznamnější knihovnické organizace a poukazoval jsem na starý známý fakt, že knihovnici tvoří zvláštní komunitu lidí a že mezi nimi panují nadstandardně kolegiální vztahy. Kdykoli se v kterémkoli místě republiky (nakonec i v cizině) dostanete do nesnází, stačí zajít do nejbližší knihovny a tam se o vás kolegyně či kolega, které jste dosud nikdy nepotkali, postará. Je to současně i přátelské a intelektuální společenství, v němž se velmi příjemně pracuje. Ochotně a s radostí si sdělujeme veškeré inspirativní nápady, upozorňujeme se na případné nesnáze. Pracovního nasazení a zápalu pro společnou práci si rychle všimnou všichni lektoři různých kursů a seminářů, neboť je to nepřehlédnutelné. Stoprocentně to platí přinejmenším o té časti knihovníků, která se zúčastňuje různých aktivit a práci ve SKIP. V takovém inspirativním prostředí je radost pracovat. A já jsem za to všem vděčen. Žádných ztrát si nejsem vědom, to snad ani není možné!

Kdysi jsme s již zmíněnou Zlatou Houškovou seděli v Národní knihovně a vzpomínali si na všechny známé dobré ředitele knihoven z celé republiky – a tu jsme si najednou nemohli vybavit jména ředitelů z některých měst. Udivilo nás to, a tak jsme začali pátrat, jak v těch místech vypadá knihovna. Bylo příznačné, že tamější ředitel zpravidla nebyl členem naší ctihodné organizace a jeho knihovna pro nás ani nebyla v ničem inspirativní. Zřejmě to nebude náhoda.

V posledních letech jsem pozoroval nenápadnou obměnu členské základny – nastupuje nová generace a já s radostí shledávám, že náš obor předáváme do dobrých rukou.

Ve zprávě, kterou jste v létě 2017 posílal do konference Knihovna, jste zmínil, že ač již nebudete ředitelem vyškovské knihovny, pro SKIP budete pracovat i nadále. Na které konkrétní oblasti se chystáte zaměřit?

Vše nasvědčuje tomu, že nuda v penzi hrozit nebude. Čeká mě mnoho nehonorovaných, o to však radostnějších aktivit. V roce 2018 se připravujeme nejen v naší knihovně, ale i v Akademické společnosti Aloise Musila na 150. výročí narození našeho nejslavnějšího rodáka, jehož literárním dílem se dlouhodobě zabývám. V roce 2019 to zase bude sté výročí skautingu ve Vyškově – jsem ve skupině oldskautů, která si dala za úkol napsat jeho dějiny ve městě. V naší organizaci SKIP Velká Morava je nezpracovaný archiv – nikomu se do toho nechce, a tak kolegyně naznaly, že bych se toho mohl chopit. Zůstávám stále členem regionálního výboru, kde mám na starosti přípravu studijních cest, ani v příštím roce tedy tomu nebude jinak. Nelze jen tak opustit náš krásný obor. A knihovnu už vůbec ne.

Nikdy jsem se netajil tím, že mně není třeba za budování vyškovské knihovny děkovat, neboť vše jsem činil ze zcela zištných důvodů, to abych mohl v důchodu pohodlně využívat jejích služeb. Konečně na vlastní kůži poznám, co to ti senioři na naší knihovně stále chválí. Tito nejstarší uživatelé skutečně u nás doslova „chrochtají“ blahem, kéž by se nám to obdobně dařilo u dětí a mládeže. Ti to však nikdy nedají tak najevo.

Pokud byste předstoupil před skupinu studentů knihovnictví a nových zaměstnanců knihoven a měl je přesvědčit o tom, že by se měli stát členy SKIP, co byste jim řekl?

Vždy jsem zastával názor, že dobrý knihovník nemůže žít bez členství ve své oborové organizaci, která hájí jednak jeho pracovní zájmy, jednak přispívá k bezvadnému chodu i jeho knihovny. Žádný zubař nemůže působit bez své stomatologické komory, jak by mohl dobrý knihovník existovat bez SKIP. Žádná knihovna nemůže být dobrá jen samo o sobě, neboť síla a kvalita knihoven roste z toho, že tvoří propojený systém. Připomeňme třeba jen sto dvacet let existující meziknihovní službu, bez níž se nemůže obejít vůbec žádná kvalitní bibliotéka. Uživatel své „rodné“ knihovny se velmi snadno zorientuje v kterékoli jiné, a to když ho studijní či pracovní důvody odvedou do cizího města nebo tam jen krátkodobě zavítá jako turista; všude může očekávat standardní servis, v menších městech má dokonce knihovna i příznivější provozní dobu než turistické informační centrum. Pokud ovšem toto centrum nebylo prozřetelně zřízeno či dodatečně připojeno k městské knihovně.

Kromě SKIP jste i členem několika dalších spolků. Existuje dokonce Klub přátel Knihovny Karla Dvořáčka. Předpokládám správně, že i vyškovské knihovně se za Vašeho vedení podařilo navázat spolupráci s řadou místních spolků? Se kterými probíhala (či ještě probíhá) nejintenzivnější spolupráce?

Knihovna je přirozeným komunitním centrem města, proto považuji za samozřejmé, že se v knihovně scházejí členové různých spolků. Konečně některé menší skupiny k tomu, aby si uspořádali setkání v knihovně, nic nepotřebují a my o tom ani nemusíme vědět. Další se u nás scházejí již několik let – Klub oldskautů, Muzejní spolek nebo třeba i Český svaz včelařů. Nejintenzivněji ovšem spolupracujeme s Klubem přátel KKD, vzájemně se doplňujeme, klub se může přihlásit o dotace, na něž bychom jako příspěvková organizace „nedosáhli“; my zase poskytujeme pro společné akce nezbytný servis. Měli jsme štěstí, že se vedení klubu nezištně ujala emeritní středoškolská učitelka Libuše Procházková. Tato aktivita je příznivě přijímána zejména seniory. Pro přednáškovou činnost využíváme ochoty a vůbec práci externích spolupracovníků. Pracovní dny, kdy v knihovně neprobíhá nějaká akce pro veřejnost, jsou vzácné. Někdy dokonce slyšíme námitky (ze strany veřejnosti to však nikdy není), že máme příliš širokou nabídku a veřejnost pak nestíhá vše navštívit, nebo dokonce nechodí kvůli nám na akce jiných organizací. Co však vynechat? Pořady hojně navštěvované, nebo ty, o něž pravidelně projevují zájem jen dvě desítky zájemců?

Těch akcí bylo tolik, že jsme před lety jednu kolegyni vyčlenili ze služeb pro veřejnost a pověřili ji organizací aktivit, neboť už jsme začali ztrácet přehled o tom, co kdo komu a pro jakou akci nasliboval. Využil jsem toho současně k tomu, abychom mohli i část pracovního úvazku věnovat pravidelné práci PR, což jsem několik let cítil jako velký dluh. Tuto kolegyni rovněž znáte rovněž ze SKIP, neboť Zdeňka Adlerová se zde ujala i nové sekce knihovníků-trenérů paměti. Členy SKIP je u nás z knihovníků třetina.

Co byste popřál Mgr. Pavlu Klvačovi, svému nástupci ve funkci ředitele vyškovské knihovny?

Mám štěstí v tom, že se mým nástupcem stal člověk, kterého jsem si přál a který – ať půjde kamkoli – vždy bude to jen dopředu. Počátkem prosince se v naší knihovně konalo výjezdní zasedání regionálního výboru, na němž jsme nového ředitele přijali do SKIP. Nemuseli jsme ho přemlouvat, bylo to jeho rozhodnutí, my jsme jen zvolili tuto poněkud slavnostní formu.

Popřál bych mu, aby ho práce v knihovnickém kolektivu dlouho uspokojovala. A pak aby se nenechal odradit neustálým vysvětlováním, na co „už zase“ knihovna potřebuje peníze. To mě totiž ze všeho nejvíce v poslední době unavovalo.

Děkuji za rozhovor!

Celostátní akce

Týden knihoven 2017 v Městské knihovně Rokycany

Městské knihovně Rokycany jsme v roce 2017 na Týden knihoven pamatovali už v létě.

Na začátku byl telefonát kamarádky z prázdninového pobytu v Jeseníkách: „Řeknu ti, že i ten pes potřebuje dovolenou! Doma ho nic nebaví, jenom leží a tloustne a tady s námi krásně pookřál. Pošlu ti fotku…“ A nápad na akci byl na světě!

Kavalír King Charles španěl jménem Šakti v Jeseníkách
Kavalír King Charles španěl jménem Šakti v Jeseníkách

Fotosoutěž, kterou jsme se rozhodli uspořádat, dostala název I pes potřebuje dovolenou. V srpnu a v září nám čtenáři posílali obrázky a v Týdnu knihoven jsme vyhlásili výsledky.

Soutěžní práce jsme umístili do půjčovny pro dospělé a doplnili je výstavkou knih a časopisů o psích mazlíčcích. Kromě krásných fotografií nám Týden knihoven ve znamení pejsků přinesl i milé zážitky se čtenáři. O svých mazlíčcích si rádi popovídali a některé příběhy byly opravdu zajímavé. Například pes Ben se do Rokycan dostal až z Irska, kde ho čeští manželé vyprostili z hluboké jámy, dalmatin Marco nedal dopustit na své zahradní lehátko a fenka Bára si na dovolené v Bulharsku úspěšně odskočila na mezinárodní výstavu psů.

Výstava v oddělení pro dospělé
Výstava v oddělení pro dospělé

Dalmatin Marko na páníčkově lehátku
Dalmatin Marko na páníčkově lehátku

Fenka Bára na dovolené v Bulharsku
Fenka Bára na dovolené v Bulharsku

Odměny pro vítěze fotosoutěže
Odměny pro vítěze fotosoutěže

Od návštěvníků knihovny přicházely na výstavu krásné reakce, jen na doplňující otázku „Kdo je autorem textu písně, ve které se zpívá: Můj byt psí už bouda je, ve mně pes má lokaje?“ přišlo pouze několik správných odpovědí. Čtenáři tipovali Suchého, Šlitra i Svěráka, na Luďka Nekudu si vzpomněl málokdo.

Spolehlivě si na něj vzpomněla Jana Aubrechtová, ředitelka rokycanské knihovny, která v Týdnu knihoven uspořádala Den otevřených dveří a návštěvníky obětavě provedla celou budovou.

Pozvání na besedu pro veřejnost přijal Petr Mikota. Zájemcům představil svou publikaci Maršály, rainsteiny a pardusy na Plzeňsku, která se zabývá vývojem a značením historických pozemkových hranic.

V dětském oddělení probíhala literární pásma a nechybělo tradiční malování křídami na chodníku před knihovnou. Děti z Klubu nadaných dětí Talenta infano při Centru volného času MOZAIKA Rokycany dokonce sepsaly básničku Kouzelná knihovna.

Kouzelná knihovna

Než jdu večer spát,
knížky si čtu rád.
Není žádná novinka,
že někdy mi čte maminka.
Chytrý mozek mám,
tak si čtu i sám.
Už jsem četl „sovičku“,
počkej ještě chviličku,
přečtu ještě „jehňátko“,
budu to mít zakrátko.
Pohádky mám nejraděj,
těch mám doma habaděj!
Draci na nás z knížky civí,
princezny se jenom diví,
že jsou draci dobráci
a princové hlupáci.
Jenom Honza chytrý je,
za princezny bojuje.
V pekle už se čerti rojí,
na zemi se všichni bojí.
Jak na čerta vyzrát mám,
to si v knížce přečtu sám.
Nemusím se tedy bát
a mohu jít klidně spát.
Mamka mi dá pusinku,
mám nejhodnější maminku!
Popřejem si dobrou noc,
do snů už se těším moc.
Navštívím v nich knihovnu,
nové knížky prohlédnu.
Ze všech na mne koukají
pohádkové postavy.
S Jeníčkem i Mařenkou
i Šípkovou Růženkou
ježibabu navštívíme,
vůbec se jí nebojíme.
Vlka s čertem potkáme,
selfie si uděláme.
Jak se toto mohlo stát?
Mohou se mě všichni ptát...
KNIHOVNA MÁ SVOJE KOUZLO,
KTERÉ NA MNE V NOCI SKLOUZLO!!
Až se ráno probudím,
kam dnes půjdu, dobře vím.
Do knihovny mne to táhne,
přečíst všechno není snadné.
Já čtu ale knížky rád,
KNIHOVNA JE KAMARÁD!!

Johanka, Míša, Esterka, Terezka, Betynka, Agi, Lucka, Martina a Max

Týden knihoven pak završil sobotní folkový koncert v podání Petra Blechy a jeho hostů na letní scéně knihovny.

Vzhledem k úspěchu fotosoutěže I pes potřebuje dovolenou možná v budoucnu uspořádáme podobnou fotosoutěž pro milovníky koček. Na léto 2018 už ale plány máme. Vzhledem k velkému a neutuchajícímu zájmu čtenářů o regionální literaturu připravujeme výstavu Rokycansko, Podbrdsko – kraj, ve kterém žijeme. Srdečně zveme už teď všechny knihovnice a knihovníky, čtenáře a přátele knihoven. Třeba v létě zavítáte do Rokycan, knihovnu na náměstí nemůžete minout.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Rokycany.

Den pro dětskou knihu 2017 v Městské knihovně Přeštice

Na sobotu 9. prosince 2017 pozvala Městská knihovna Přeštice k návštěvě všechny své příznivce, zejména ty nejmladší. Konala se každoroční akce Den pro dětskou knihu, kterou zaštiťuje SKIP.

Na začátku nám žáci Základní umělecké školy Přeštice předvedli své umění a příjemným koncertem navodili kouzelnou a pohodovou atmosféru.

Hudební program Základní umělecké školy Přeštice

Hudební program Základní umělecké školy Přeštice
Hudební program Základní umělecké školy Přeštice

Poté následovalo vyhodnocení a ocenění výtvarných soutěží:

  • Josef Čapek a jeho knižní hrdinové (pro mateřské školy a první až třetí ročník základních škol),
  • Co se mně v naší škole líbí nejvíce? (pro čtvrtý až pátý ročník základních škol),
  • Návrh obálky mé oblíbené knihy (pro šestý až devátý ročník základních škol).

Vyhodnocení výtvarné soutěže Josef Čapek a jeho knižní hrdinové
Vyhodnocení výtvarné soutěže Josef Čapek a jeho knižní hrdinové

Autory těch nejlepších výtvorů jsme ocenili diplomy, pěknou knihou a drobnými dárky. Všechny práce si mohli zúčastnění prohlédnout v oddělení pro dospělé čtenáře na výstavě, která potrvá do 31. ledna 2018.

Dále byla vyhodnocena celoroční čtenářská soutěž Lovci perel. K 30. listopadu 2017 soutěž ukončilo 41 lovců a nasbíráno bylo celkem 582 perel. K ocenění bylo vybráno pět nejčilejších sběračů perel. Nejúspěšnější se již podruhé stala lovkyně, které se v roce 2016 podařilo nalovit 69 perel a v roce 2017 68 perel. Samozřejmě i tyto děti si užily chvilku slávy s předáním diplomů, dárků a lovecké placky.

Nejpilnější lovci perel v roce 2017
Nejpilnější lovci perel v roce 2017

Vyhodnocení celoroční čtenářské soutěže Lovci perel
Vyhodnocení celoroční čtenářské soutěže Lovci perel

Máme za sebou čtyři roky s perlami, perličkami, úkoly, označenými knihami, s moriony, krámky, náramky a náhrdelníky. Do soutěže se hlásí nejen školáci, ale i předškoláci. Podle odezvy od dětí i rodičů se zdá, že v lednu 2018 zahájíme další – již pátý – ročník soutěže.

Po skončení slavnostnější části dne se všichni rozprchli za svými zájmy. Kdo chtěl, využil možnosti prohlédnout si prostory knihovny a také výstavu dětských prací. Ti nejmenší si mohli malovat, prohlížet si leporela či si pohrát na koberci v dětském koutku. Registrovaní čtenáři vraceli knihy nebo si je půjčovali. V dětském oddělení někteří rodiče využili možnost v tento den zdarma zaregistrovat svého potomka. Někdo si popovídal se známými nebo jen tak poseděl. Příznivci komiksů si mohli prohlédnout výstavu našich komiksových knížek a časopisů. Ti akčnější měli možnost zahrát si nějakou „deskovku“, na chodbě zkusit míčky na cíl či dřevěné Mölkky.

Nejlepší je truhla s hračkami
Nejlepší je truhla s hračkami

Dále si mohl každý podle libosti něco vytvořit a hotový výrobek odnést domů. V oddělení pro dospělé čtenáře již tradičně probíhalo oblíbené zdobení vánočních perníčků a svícnů. Někteří si perníček ozdobili, odložili bílkovou polevu a s chutí se zakousli. Většina si ale vyzdobené perníčky a svícen s červenou svíčkou dala na pult uschnout a při odchodu si je vzala s sebou domů.

Kdo chce tvořit, je na správném místě
Kdo chce tvořit, je na správném místě

Zdobení vánočních perníčků a svícnů
Zdobení vánočních perníčků a svícnů

Hotové perníčky a svícny
Hotové perníčky a svícny

V sousedství voňavého perníkového ráje probíhalo neméně oblíbené „pískování“ – tvoření obrázků barevnými písky. Každý obrázek je ve výsledku originál v závislosti na individuálním výběru a kombinaci barevných písků. Ti největší odvážlivci se pustili dokonce i do větších a složitějších obrázků (podle věku i s dopomocí). Kdo měl chuť, mohl si zakoupit sadu písků a šablon domů.

Malování barevnými písky
Malování barevnými písky

Medvídek z barevných písků
Medvídek z barevných písků

V oddělení pro dětské čtenáře čekala na zájemce soutěž nakladatelství CREW I nenapravitelný rošťák Bart Simpson si najde čas na čtení. Několik nadšenců získalo zdarma komiks s Bartem Simpsonem jako odměnu za vyplněný pracovní list podle vlastního výběru a za registraci v knihovně.

Za pěkný obrázek komiks
Za pěkný obrázek komiks

Dále zde děti mohly popustit uzdu své fantazii a opět tvořit, tvořit, tvořit – malovat akrylovými barvami na bílé kamínky, zdobit vánoční přáníčka, vyrábět sněhové vločky pomocí tavné pistole nebo skládat dárkové krabičky. Občas vzniklo sice něco úplně jiného, ale nikomu to nevadilo. K všeobecné spokojenosti bylo v každém oddělení pití, zákusky, slané ďobání, příjemná hudba. Všude panovala skvělá nálada, pohoda, spokojenost. A tak to má být!

Těšíme se na Vánoce
Těšíme se na Vánoce

Autorkou fotografií je Jindřiška Červená z Městské knihovny Přeštice.

Den pro dětskou knihu 2017 v knihovně města Petřvald

Dne 2. prosince 2017 se v petřvaldské knihovně již pojedenácté uskutečnil Den pro dětskou knihu. Jako každoročně jsme pro naše návštěvníky připravili dílničky, ve kterých si mohli vyrobit vánoční přáníčka a drobné dárky. Tradičně nejoblíbenější bylo vyrábění adventních věnců. Žáci místní základní školy v dobových kostýmech u nás prodávali své vánočně laděné výrobky. Nechyběl ani prodej nových dětských knížek – mnozí si nakoupili vánoční dárečky pro své blízké.

Vánoční dílny v dětském oddělení
Vánoční dílny v dětském oddělení

Výrobky dětí
Výrobky dětí

Vánoční dílny v půjčovně pro dospělé
Vánoční dílny v půjčovně pro dospělé

Stromeček v mezipatře
Stromeček v mezipatře

Okenní výzdoba
Okenní výzdoba

Den pro dětskou knihu u nás doprovázely hned dvě výstavy. První z nich byla výstava Pohádky celého světa. Návštěvníci se na pěti výstavních panelech mohli seznámit s tradiční pohádkovou tvorbou zemí Evropy, Asie a Ameriky. Výstavu doplňovaly knihy z našeho knižního fondu vztahující se k dané tematice. Druhou výstavou byla výstava polských dětských knížek, kterou pořádáme v naší knihovně již čtvrtým rokem a která je realizována v rámci projektu Kulturní pohraničí – vytvoření moderní kulturní infrastruktury v Jasienici a v Petřvaldě – reg. č. CZ.3.22/3.3.05/12.03344. Naši čtenáři i ostatní návštěvníci akce se tak mohli seznámit s dětskými knihami, které čtou děti v Polsku. Výstavu bylo možné navštívit až do 20. prosince 2017.

Komu se nechtělo vyrábět, mohl si u nás jen posedět a číst nebo se vydat křížovou cestou, která začíná u naší knihovny, ke kostelu a potěšit se pohledem na rozsvícené kapličky, ve kterých jsou umístěny obrazy žáků základní školy. Cestou mohl potkat anděla, který jej obdaroval peříčkem a rolničkou.

Křížová cesta
Křížová cesta

Rozsvícená kaplička na křížové cestě
Rozsvícená kaplička na křížové cestě

Andělé rozdávající rolničky
Andělé rozdávající rolničky

Pro zpestření a pobavení se v přízemí naší knihovny malovalo na obličej a děti, které přišly na naši akci, tak odcházely jako kočičky, pejsci nebo různé pohádkové bytosti.

Protože se Den pro dětskou knihu koná pravidelně v termínu městského adventního jarmarku, tyto dvě akce se krásně spojily a vytvořily za zvuků koled a vůně punče pro své návštěvníky nezapomenutelný začátek adventního času. Venku již vládla paní zima, knihovna tak byla v mnoha případech příjemným útočištěm zkřehlých návštěvníků jarmarku, z nichž někteří přespolní zde byli poprvé. Jejich příznivé reakce nás velmi potěšily.

Autorkou fotografií je Radka Haichlová.

Den pro dětskou knihu 2017 v Městské knihovně Kutná Hora

Městské knihovně Kutná Hora Den pro dětskou knihu avizujeme jako Tradiční zahájení Adventu mezi knížkami. I 2. prosince 2017 jsme si ho krásně užili.

Připravili jsme čtyři tvořivé koutky, odkud si každé dítko odneslo vlastnoručně vyrobené vánoční dekorace: kouličky, rampouchy, sobíky a přáníčka.

Tvořivý koutek

Tvořivý koutek
Tvořivý koutek

Malá čtenářka s vlastnoručně ozdobenou kouličkou
Malá čtenářka s vlastnoručně ozdobenou kouličkou

Nechyběla ani Ježíškova kancelář, kde si všichni (velcí i malí) napsali seznam přání pod stromeček. Pobavil nás dopis jedné slečny: „Milý Ježíšku, přála bych si, aby každý, kdo čte tento dopis, měl v příštím roce hodně zdraví, štěstí a pohody. Nela. PS: A ještě si přeji ty dárky ze seznamu.“ Jak asi tušíte, v druhé obálce byl docela dlouhý soupis.

Ježíškova kancelář s andělským dohledem
Ježíškova kancelář s andělským dohledem

Do kanceláře jsme dodali nejen zásobu barevných papírů, fixek, pastelek, razítek, samolepek, ale také třpytek. Díky nim se knihovna třpytila ještě v dalším týdnu.

Každou celou hodinu se přerušila veškerá činnost a četla se pohádka. Tyto poklidné desetiminutovky jsme ocenily hlavně my knihovnice, protože jsme si mohly na chvíli odpočinout a připravit se na další šrumec.

Novinkou letošního Dne pro dětskou knihu byl Morionský trh. Lovci perel při něm za své vydělané moriony mohli nakoupit spoustu věcí – pastelky, knížky, hry, hračky, školní potřeby nebo např. dekorace. Bylo z čeho vybírat a všechny děti byly spokojené.

Morionský trh

Morionský trh
Morionský trh

Spokojení byli i rodiče, kteří opět využili naší nabídky prodeje dětských knížek z nakladatelství Albatros s 30% slevou. Zbylé knihy jsme po celý prosinec nabízeli v dospělém oddělení.

Zapomněla jsem na něco? Čaj, káva, punč, vánočka, cukroví – to vše už také považujeme za běžnou záležitost. Samozřejmost je to i pro usměvavé rodiny, které si u nás odpočinou a nasají vánoční atmosféru. Ale pořád z toho máme radost.

Autorkou fotografií je Dana Dostálová.

Den pro dětskou knihu 2017 v Městské knihovně Rudolfa Zubera Javorník

Javornická knihovna se do celostátní akce Den pro dětskou knihu oslavující dětské čtenáře i dětské knihy zapojuje každoročně. V roce 2017 by tato akce, která se konala 30. listopadu, v našem případě mohla mít klidně podnázev Děti dětem. Děti se totiž podílely nejen na programu samotném, ale i na výzdobě. O zimní výzdobu knihovny se postaraly děti z obou našich mateřských školek a také děti z dramatického kroužku Motýlek, který funguje při základní škole. hVýstava v knihovně potrvá do 15. ledna 2018.

Herci z dramatického kroužku si pod vedením paní učitelky Michaely Vašíčkové připravili tři maňáskové pohádky, na které pozvali děti z mateřských školek a odpoledne pak širokou veřejnost. Jsou nadaní a šikovní a loutky, se kterými hrají, si i sami vyrábějí; některé z nich jsou k vidění na výstavě v knihovně.

Pro žáky druhého stupně jsme zorganizovali besedu s mladou spisovatelkou a malířkou Michaelou Burdovou, jejíž knížky jsou i v knihovně a mladí čtenáři je rádi čtou.

Závěr dne pak patřil teprve dvanáctileté Zuzaně Matuškové, autorce, která veřejnosti na slavnostním křtu představila svou druhou knihu s názvem Prostě jiná. Kmotrou knihy se staly spisovatelka Michaela Burdová a Zuzanina sestra Vendula. Večer probíhal v úžasné atmosféře. Zuzanu přišlo podpořit hodně přátel a známých, ale přišli i další hosté, kteří ji chtěli podpořit. Z Olomouckého rádia přijel redaktor Miroslav Kobza, který s mladou autorkou připravil rozhovor. Zvládla to na výbornou. Přejme Zuzaně, ať se jí spisovatelská múza nevyhýbá a ať se knížka čtenářům líbí.

Ze slavnostního křtu knihy Prostě jiná (zleva: Věra Hradilová, Vendula Matušková, Zuzana Matušková a Michaela Burdová)
Ze slavnostního křtu knihy Prostě jiná (zleva: Věra Hradilová, Vendula Matušková, Zuzana Matušková a Michaela Burdová)

Děkuji všem, kteří se na akci podíleli, ať již sponzorsky nebo organizačně. Děkuji také všem vystupujícím.

Autorkou fotografie je Šárka Švábková z Javorníku.

Den pro dětskou knihu 2017 v Uherském Hradišti

V sobotu 25. listopadu 2017 dopoledne Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana otevřela své brány všem malým i velkým čtenářům. Už pojedenácté jsme k podpoře dětského čtenářství pořádali Den pro dětskou knihu. Nápad děčínské knihovny nás každoročně utvrzuje v tom, že má smysl pozvat na dopolední návštěvu knihovny celé rodiny, nabídnout v dnešní uspěchané době pohodovou náladu a vše umocnit programem v prostorách knihovny.

I letos byla připravena předvánoční nabídka knih z knihkupectví AVE a bohatý program, v němž vystoupili ti nejmenší ze souboru Hradišťánek. Veselá pohádka O Sněhurce a trpajzlících pobavila malé i velké. Pro všechny děti byly připraveny soutěže, předvánoční dílničky našich šikovných čtenářek a dětí z Dětského domova Uherský Ostroh či výrobky klientů Domova pro seniory Uherské Hradiště. Každý nový malý čtenář (a že jich bylo) získal roční registraci zdarma a domů si mohl odnést také komiks s Bartem Simpsonem.

Předvánoční prodej knih
Předvánoční prodej knih

Prodej háčkovaných hraček
Prodej háčkovaných hraček

Vystoupení dětí z Hradišťánku

Vystoupení dětí z Hradišťánku

Vystoupení dětí z Hradišťánku
Vystoupení dětí z Hradišťánku

V pohádkových kulisách
V pohádkových kulisách

Pohádka O Sněhurce a trpajzlících

Pohádka O Sněhurce a trpajzlících

Pohádka O Sněhurce a trpajzlících

Pohádka O Sněhurce a trpajzlících

Pohádka O Sněhurce a trpajzlících
Pohádka O Sněhurce a trpajzlících

Tvůrčí dílnička dětí z dětského domova v Uherském Ostrohu
Tvůrčí dílnička dětí z dětského domova v Uherském Ostrohu

Nové čtenářky s časopisem Bart Simpson
Nové čtenářky s časopisem Bart Simpson

Součástí programu bylo také vyhodnocení dvou čtenářských soutěží. Nejlepším lovcům perel předal ceny ředitel Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana a volňásky do kina ze soutěže Pátračka s QR kódy vylosoval ředitel Městských kin.

Předávání cen celoroční soutěže Lovci perel

Předávání cen celoroční soutěže Lovci perel
Předávání cen celoroční soutěže Lovci perel

Máme radost, že i letos se Den pro dětskou knihu vydařil a věříme, že tento netradiční den otevřených dveří představil knihovnu jako další prima místo k rodinné návštěvě.

Těšíme se zase za rok!

Fotografie pocházejí z archivu oddělení pro děti Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti.

Recenze

Česká čtenářská republika: generace, fenomény, životopisy

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

TRÁVNÍČEK, Jiří. Česká čtenářská republika: generace, fenomény, životopisy. 1. vyd. Brno: Host, 2017. 445 s. ISBN 978-80-88069-50-8.

Literární teoretik, historik a kritik Jiří Trávníček (nar. 1960) se ve svých publikacích dlouhodobě věnuje průzkumu českého čtenářství a české čtenářské kultury. Publikoval např. práce Čteme?: obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2008), Čtenáři a internauti: obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2010) nebo Překnížkováno (2014). Autorovi se v nové publikaci Česká čtenářská republika podařilo přitažlivým, čtivým, čísly příliš nezatíženým a srozumitelným způsobem předložit čtenářům výsledky bádání získané na základě 138 rozhovorů s anonymními narátory (jak je sám v knize nazývá) čtyř generací a nabídnout tak českým čtenářům směs postřehů, informací a zajímavostí o tom, jak, proč, kde, kdy a co lidé u nás čtou a četli.

Kniha poskytuje pohled na čtení a čtenářství z několika hledisek. Autor ji rozděluje tak, aby postihl veškeré fenomény, které vztah ke knihám a čtení českého člověka ovlivňují. Výsledky svého bádání postavil na 138 anonymních životopisech získaných v terénu. V první části knihy najdeme průřez generační, kde hlavním určujícím faktorem rozdělení čtenářských generací je hledisko mediální. Autor generace dělí na rozhlasovou (65 a více let), televizní (45 až 64 let), počítačovou (25 až 44 let) a internetovou (15 až 24 let). Všechny čtyři čtenářské generace jsou představeny v historicko-společensko-kulturním kontextu, na jehož pozadí je vykreslena jejich čtenářská kultura a interpretace čtenářských životopisů. Některé jevy se prolínají téměř všemi generacemi (např. Viewegh, Harry Potter, Honzíkova cesta), některé jsou vlastní pro tu či onu dobu. Aspekty, které čtenáře formují a ovlivňují, nazývá autor zázemím a odráží v nich situaci historicko-politickou, ekonomicko-společenskou, duchovně-duševní, vzdělání, kulturu, média atd.

V druhé části knihy, nazvané Fenomény, nahlíží autor na čtenářství z perspektivy klíčových okamžiků, děl, událostí a dalších jevů, které do značné míry ovlivňují čtenářství a čtenářskou kulturu. Nazývá je úběžníky či průsečíky, prolínají se generacemi posledních více než šedesáti let a najdeme v nich nejen např. významná díla či literární žánry, které měly vliv na několik generací (Babička, Betty MacDonaldová, Broučci, detektivky, potterománie, Remarque apod.), ale z výpovědí narátorů vytahuje i místo četby (postel, dopravní prostředek, region), genderové rozdíly (muži versus ženy), nosiče (tištěná kniha versus kniha elektronická) a další aspekty (např. film a kniha, návraty ke čtení, nedočteno, pomáhající četba atd.). Zmiňován je i vliv veřejných knihoven na čtení a čtenářství a to, jak se role knihovny postupně měnila z osvětově výchovné přes ideově propagandistickou na období hledání nové identity po roce 1989. I na jiných místech knihy zaznívá, že knihovna pro mnohé zdaleka neznamenala jen půjčování knížek, viz s. 153: „V první druhé třídě jsme určitě chodili se školou do knihovny na různé pořady organizované knihovnicemi. Bylo to třeba spjato s Vánocemi. Taky nám vysvětlovaly, jak se půjčují knížky v knihovnách, měli jsme možnost si tam založit účet nebo půjčit nějaké knížky. Ze strany školy byla určitě snaha vytvořit dětem vztah ke knížkám (studentka, 19 let).“

V třetí části knihy najdeme devět čtenářských životopisů, které, jak píše na s. 314 sám autor, „mají představit několik případů v celé jejich životní dráze – něčím typické a něčím i snad zajímavé… Cílem je ukázat, že čtenářský životopis může být často velmi klikatý, jindy plný zlomů. Tedy že číst a u čtení zůstat nemusí být ani v populaci, jež je už téměř sto let plně gramotná, nic tak zcela samozřejmého.“ Nabízené čtenářské příběhy jsou zastoupeny ve všech čtyřech generacích (např. důchodce – 82 let, nezaměstnaný – 52 let, učitelka – 38 let, cukrář – 19 let). Zde máme možnost se seznámit s konkrétním životním příběhem jako celkem, vidět, jak se četba jedné osoby vyvíjela, kde a jak narátor žil, co ovlivnilo jeho pohled na čtení a knihy. Čtenář si pak spojí život jednoho člověka s jevy a fenomény, které byly popsány v předchozích kapitolách (např. 38letá učitelka milovala Honzíkovu cestu a knihy Stanislava Rudolfa, které jsou zmíněny v počítačové generaci, v devadesátých letech zažila útlum ve čtení, aby k němu následně po téměř dvaceti letech opět našla cestu a pomohlo jí uniknout od těžkého životního osudu) a v další rovině se se čtenářským životopisem sám ztotožní.

V závěrečném shrnutí J. Trávníček zachycuje nejpodstatnější rysy jednotlivých čtenářských generací a transformuje je na čtenářské vzorce, modely čtenářského chování – čtenáře vlastenecko-měšťanského, čtenáře alternativního a čtenáře transmediálního. Jak sám na s. 379 až 380 píše: „Všechny tři vzorce jsou v současné české čtenářské kultuře živé, třebaže každý s jiným generačním akcentem. Což ovšem neznamená, že každý čtenář je nositelem jen jednoho z nich. Možné jsou různé individuální konkretizace – například ta, že jsme byli ve svém domově vychováni ve vzorci víceméně vlasteneckém, poté jsme přešli na vzorec alternativní, a protože nás do velké míry pohltila nová média, adaptovali jsme se – byť ne třeba úplně ochotně – na vzorec čtenáře transmediálního.“ V závěru autor přikládá anonymní seznam narátorů (místo, odkud pocházejí, věk, povolání).

Mám-li zhodnotit knihu v osobní rovině, její čtení pro mě bylo nečekaným pohledem do minulosti, hodnocením současnosti, často jsem zažívala okamžiky nostalgie, vzpomínání, často jsem se zamyslela, jak to tehdy bylo u nás, co jsem v té době četla já, jaké jsem měla motivy a co mě formovalo a snažila jsem se vžít do role narátora (zařazuji se na horní věkovou hranici počítačové generace). Hlavní devizou této knihy totiž podle mě je, že většina čtenářů se ve čtenářských životopisech najde, neboť popisované události zažili, zmíněné knihy a tituly znají, pochází ze stejného prostředí a v mnoha věcech se poznávají. Jak píše autor, hrdiny této knihy jsme my, čtenáři. Jsou to také naše životní příběhy.

Z ústředních orgánů

Ze zasedání výkonného výboru SKIP a jeho předsednictva za období listopad až prosinec 2017

V listopadu a prosinci 2017 se uskutečnila dvě zasedání – v listopadu proběhlo v Knihovně Jiřího Mahena v Brně zasedání výkonného výboru (VV) a v prosinci v Národní knihovně ČR zasedání jeho předsednictva. Níže najdete nejdůležitější body z obou jednání.

8.–9. 11. 2017

  • Kol. Kvasničková připravila přehled čerpání rozpočtu VV SKIP za rok 2017.
  • Přípravy oslav 100. výročí republiky a prvního knihovnického zákona Knihovna věc veřejná pokračují, intenzita prací stoupá. Domlouvá se spolupráce se SDRUK a krajskými knihovnami. První předpokládaný kulatý stůl se uskuteční v únoru 2018.
  • Na minulém výjezdním zasedání VV SKIP byli stanoveni garanti pro jednotlivé akce SKIP. Tyto pracovní skupiny je nutno aktivizovat.
  • Projekt S knížkou do života (Bookstart) bude spuštěn v březnu 2018 jako součást Března – měsíce čtenářů. K tématu vyšlo zvláštní číslo Bulletinu SKIP, aktuálně se připravuje knížka pro děti a metodika pro rodiče.
  • V roce 2018 budou knihovny v rámci akce Březen – měsíc čtenářů a v souvislosti s projektem S knížkou do života (Bookstart) vybírat své nejlepší čtenáře roku mezi nejmladšími čtenáři.
  • VV SKIP vyzývá institucionální členy SKIP k umístění loga SKIP na jejich webové stránky.
  • Započala příprava valné hromady SKIP 2019. Proběhne ve dnech 13. až 14. 6. 2019 v Praze v Obecním domě (ve Sladkovského sálu).

6. 12. 2017

  • Hostem jednání byl ředitel Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje Mgr. Daniel Bechný. Byla domluvena spolupráce mezi SKIP a SDRUK v oblasti PR.
  • Pokračují práce na projektu S knížkou do života (Bookstart). V termínu se přihlásilo 120 knihoven.
  • V souvislosti s oslavami 100. výročí republiky a prvního knihovnického zákona pokračují práce na přípravě projektu kulatých stolů. Všechny krajské knihovny potvrdily zájem zapojit se do projektu. Na akci se bude podávat žádost o dotaci do programu Knihovna 21. století.
  • Pozornost byla věnována i žádostem o granty na další aktivity SKIP (IFLA, Bulletin SKIP a cyklus vzdělávacích akcí).

Z odborných orgánů

Vánoční jarmark v Klementinu 2017

Vánoční jarmarky se v Klementinu konají již od roku 2011. Letos se na jarmarku, který proběhl 15. prosince 2017, sešly knihovnice z Klubu tvořivých knihovníků SKIP a několik knihovnic z Národní knihovny ČR (NK ČR); nechyběli ani zástupci několika charitativních organizací (např. Farní charity Prahy 1 nebo společnosti Via Roseta o.p.s.). Od letošního velikonočního jarmarku organizátoři z NK ČR k prodeji rukodělných prací přidali i knižní bazar. Zde si lidé mohli vybrat libovolnou knihu zdarma a vyřazené knihy z domácností naopak přinést.

Pracovníci NK ČR měli den předem při stavění stanů problémy se silným větrem, a proto byly stany tentokrát postaveny v závětří a v jedné řadě za sebou v užším prostoru mezi halou služeb a kostelem sv. Klimenta. Noční a ranní déšť také nevěstil nic dobrého, ale naštěstí se počasí přes den zlepšilo a prodávající ani kupující tak příliš netrpěli jeho nepřízní. Jako každoročně se osvědčilo zimní oblečení v několika vrstvách a hlavně teplé obutí.

O výrobky knihovnic byl velký zájem – celkový pohled na prodejní stan
O výrobky knihovnic byl velký zájem – celkový pohled na prodejní stan

Vánoční atmosféru si přišlo užít poměrně dost skalních příznivců hlavně z řad zaměstnanců knihoven i z řad knihovnické veřejnosti. Přidali se noví nakupující, náhodně procházející turisté a jarmark si nenechali ujít ani lidé z řad zájemců o prohlídku rekonstruovaných prostor Klementina.

Vánoční atmosféra na jarmarku
Vánoční atmosféra na jarmarku

Dlouhý, vánočně nazdobený prodejní stan skrýval prodávající z různých koutů naší republiky. Trumfovali se, jak na malý prostor poloviny stolu vměstnat co nejvíce nabízených dárků a dárečků malovaných, keramických, drátovaných, papírových, pletených, korkových, batikovaných i šitých. Letos nabídku osvěžila i vlastní fotokniha plzeňské knihovnice Martiny Kožíšek Ouřadové nazvaná Šumava Františka Malocha: Ke kolébce zlatonosné Otavy.

Pletené a háčkované výrobky, v pozadí nabízená fotokniha
Pletené a háčkované výrobky, v pozadí nabízená fotokniha

Svícny zdobené korálky, ozdobičky a náušnice
Svícny zdobené korálky, ozdobičky a náušnice

Obrázky a šperky
Obrázky a šperky

Nabídka rukodělných výrobků byla vskutku široká
Nabídka rukodělných výrobků byla vskutku široká

Klub tvořivých knihovníků měl jako každoročně jedno prodejní místo navíc pro charitativní prodej pro Nadační fond Klíček. Výtěžek, který je určen na provoz dětského hospice, byl již zaslán na bankovní účet tohoto fondu. Samy prodávající část svých finančních výtěžků rovněž věnují tomuto nadačnímu fondu.

Charitativní prodej výrobků pro Nadační fond Klíček
Charitativní prodej výrobků pro Nadační fond Klíček

I prodávající mohli využít nabídku prohlídky rekonstruovaných prostor Klementina. Pracovnice PR oddělení každou půlhodinu vyrážely se skupinou zájemců do areálu tohoto bývalého jezuitského kláštera. Ukazovaly nově opravené chodby, fresky a překrásnou štukovou výzdobu. Zajímavý a nevšední zážitek nabízel pohled shora do prostor kostela sv. Salvátora.

Jsme moc rádi, že díky jarmarku mohou naše rukodělné výrobky putovat do různých domácností nejen v Praze, ale i do různých míst republiky, a dokonce i do zahraničí. Svým novým majitelům a obdarovaným jistě dělají radost.

Autorka fotografií Eva Hodíková z Národní knihovny ČR.

Ze zákulisí knihovnické přehlídky OKnA

Soutěžní knihovnickou přehlídku OknA jistě znají knihovnice či knihovníci pracující v dětských odděleních. Cílem přehlídky je prezentovat a ocenit nejlepší programy – besedy pro děti a mládež, které by se měly stát zdrojem inspirace pro ostatní knihovny. Platí, že názorná ukázka je někdy lepší než metodická příručka.

Přehlídka OKnA v roce 2013
Přehlídka OKnA v roce 2013

Přehlídka OKnA v roce 2014
Přehlídka OKnA v roce 2014

O přehlídce se již napsalo mnoho článků a tak mi dovolte, abych vás pozvala do zákulisí přehlídky a ukázala OKnA z druhé strany.

Příprava přehlídky

Než se nová OKnA „otevřou“, je potřeba vše připravit. Nejdříve se určí téma a místo, kde se přehlídka bude konat. O tématu se vždy diskutuje na mozkovém trustu Klubu dětských knihoven SKIP. Hledáme vždy téma vztahující se k věkové skupině dětí, kterým bude přehlídka určena. Snažíme se vždy po roce střídat první a druhý stupeň. Zrovna tak při výběru, kde a v jaké knihovně se přehlídka bude konat, se snažíme střídat Čechy a Moravu, aby se přehlídky měli možnost zúčastnit kolegyně a kolegové z celé naší republiky.

Knihovna, která přehlídku hostí, by měla být snadno dopravně dostupná. Měla by mít k dispozici větší prostory (například sál) nebo mít možnost si je v místě pronajmout. Měla by mít také prostory na odpolední semináře, například dvě učebny nebo místo na odděleních v knihovnách. Podstatné jsou nejenom prostory, důležitá je i pomoc při organizaci. Knihovna dále zajišťuje materiální a technické zázemí (např. tisk diplomů) a především večerní program pro všechny účastníky. Připravuje i nabídku možností ubytování a stravovaní v místě.

Hlavním úkolem je však zajistit třídy dětí podle požadavků soutěžících. To znamená, že jednotlivé třídy přicházejí na přehlídku podle časového rozpisu.

Společně s knihovnou také připravíme další program, odpolední semináře a dílny pro diváky a také soutěžící. Dílny by se měly vztahovat k tématu přehlídky.

Důležité je rovněž sestavení poroty. V porotě zasedne vždy předsedkyně Klubu dětských knihoven, vítěz minulého ročníku, zástupce nakladatelství Host, pedagog a zástupce Slovenské republiky.

Porota uděluje hlavní cenu a dále oceňuje jednotlivé pořady. Hlasy diváků rozhodují o divácké ceně, v rámci přehlídky se navíc uděluje také cena databanky.

Během těchto příprav vyhlašujeme přihlášky pro soutěžící a později pro diváky. Počet soutěžících se liší podle tématu nebo věkové skupiny dětí, kterým je přehlídka určena. Maximálně se může přihlásit deset soutěžících, většinou je soutěžících osm až devět. Přihlášky jsou na předepsaném formuláři a patří k nim i prohlášení o autorských právech. To vše musí být v papírové podobě zasláno na určenou adresu a podepsáno vedením knihovny. Soutěžící totiž nesoutěží za sebe, ale za svou domovskou knihovnu. Přihlášky jsou závazné a knihovny se zavazují k poskytnutí soutěžního příspěvku a autorských práv. Soutěžní příspěvky jsou následně zveřejněny v databance vzdělávacích knihovnických programů, kterou spravuje Knihovna Jiřího Mahena v Brně, a na webu Klubu dětských knihoven. Soutěžícím se hradí cestovní náklady a ubytování.

Pak následuje spuštění přihlašování diváků. Je to obvyklý kolotoč e-mailů, telefonátů, dotazů a připomínek. Pro tento účel byl založen e-mail okna.knihovny@gmail.com.

Příprava přehlídky je náročná, ale smysluplná. Ráda bych poděkovala všem kolegyním a kolegům, kteří se do příprav zapojili a zapojují, a všem knihovnám, ve kterých se přehlídky dosud konaly. Byla to vždy příjemná spolupráce. V každé knihovně byl připraven zajímavý a bohatý program, bylo napečeno a o všechny postaráno. Poděkování patří také Evě Sedláčkové a nakladatelství Host, které se stalo partnerem přehlídky, Marice Zadembské, která je mou pravou rukou a inspirací, přestože je právě na mateřské dovolené, a hospodářce SKIP Aleně Kvasničkové, která se mnou má vždy strpení při vyúčtování akce.

Přehlídka OKnA v roce 2017 – zahájení
Přehlídka OKnA v roce 2017 – zahájení

Přehlídka OKnA v roce 2017 – držitelka hlavní ceny Jana Hrbková z Městské knihovny Louny
Přehlídka OKnA v roce 2017 – držitelka hlavní ceny Jana Hrbková z Městské knihovny Louny

Přehlídka OKnA v roce 2017 – porota
Přehlídka OKnA v roce 2017 – porota

Přehlídka OKnA v roce 2017 – publikum
Přehlídka OKnA v roce 2017 – publikum

Samozřejmě velké poděkování patří SKIP a Ministerstvu kultury ČR za finanční podporu této akce.

Přehlídka v roce 2018

7. ročník přehlídky se uskuteční ve dnech 17. až 18. dubna 2018 v Městské knihovně Louny. V březnu 2018 startuje nový projekt S knížkou do života (Bookstart), a proto jsme se rozhodli téma zaměřit na rodinu a rodinné vztahy pro děti z mateřských škol. Těšit se můžete také na odborné semináře a dílny na toto téma a bohatý kulturní program.

Fotografie z let 2013 a 2014 (z Knihovny Jiřího Mahena v Brně a z Knihovny města Hradce Králové) pocházejí z archivu Městské knihovny Chrudim, fotografie z roku 2017 (z Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti) z archivu oddělení pro děti Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti.

Aktivity sekce 60+ v roce 2017

Činnost sekce 60+ se v roce 2017 odvíjela převážně od toho, že koncem předchozího roku vyšla metodická příručka pro práci knihoven se seniory (její recenzi si můžete přečíst v čísle 1/2017, pozn. red.), která stanovila základní předpoklady pro knihovnu přátelskou seniorům. Proto pokračovala série seminářů, které se těmto doporučením věnovaly a nové standardy vysvětlovaly. Teoretický úvod o problematice stárnutí a přístupu k němu obstarala PhDr. Miroslava Dvořáková z Univerzity Palackého v Olomouci, s metodikou posluchače seznámila Mgr. Zlata Houšková, vedoucí autorského kolektivu, který příručku připravoval.

Obálka metodické příručky pro práci knihoven se seniory (zdroj: web SKIP)
Obálka metodické příručky pro práci knihoven se seniory (zdroj: web SKIP)

Od počátku, kdy sekce 60+ zahájila svou činnost, se snažíme vzdělávací aktivity směřovat rovnoměrně do všech regionů České republiky a vybíráme spolupracující knihovny nejen podle místa, ale i podle zájmu o danou problematiku. V roce 2017 se semináře konaly ve Vyškově, Karlových Varech a Chomutově a navázaly na stejné akce z předchozího roku v Pardubicích, Olomouci a Českých Budějovicích. Tyto semináře proběhly s podporou grantu SKIP. Mimořádný zájem projevil v průběhu roku středočeský region, a proto jsme vyšli vstříc Středočeské vědecké knihovně v Kladně, která pro své knihovny zorganizovala dodatečné setkání v listopadu v Praze.

Podle ohlasů se zdá, že téma vystihlo aktuální potřeby knihoven a spokojenost vyjadřovali účastníci i s oběma lektorkami. Děkujeme všem knihovnám, které přijaly nabídku ke spolupráci a na přípravě akcí se podílely. Záměr přiblížit vzdělávání do jednotlivých krajů přinesl ovoce v podobě účasti knihovnic z menších obcí, které běžně při podobných příležitostech nepotkáváme. Každý z posluchačů obdržel osvědčení, které potvrzuje, že splnil jednu z podmínek kladených na vzdělávání personálu veřejné knihovny přátelské seniorům.

Výbor sekce 60+ pracuje  od založení v nezměněné podobě a za účelem hodnocení proběhlých a přípravě nových aktivit se schází dvakrát až třikrát do roka. Rozhodli jsme se rozšířit počet jeho členů a přizvat ke spolupráci především kolegyně z moravských knihoven. Jako každý rok jsme připravili grant. I v roce 2018 se knihovnická veřejnost může těšit na naše akce – tentokrát se bude jednat o dva kurzy psychohrátek.

Frankofonní klub SKIP znovu oživuje svou činnost

V rámci SKIP funguje od roku 2002 Frankofonní klub, který si dal za cíl spojovat knihovníky se zájmem o frankofonní svět, francouzsky psanou literaturu, kulturu i ty, kteří se chtějí zapojit do spolupráce s kolegy z frankofonních knihoven. Dobrou zprávou je, že podmínkou členství v klubu není znalost jazyka, ale touha poznávat nové věci a tuto touhu sdílet s někým jiným. U zrodu klubu stála PhDr. Jarmila Burgetová, za více než deset let se tak uskutečnila řada setkání s francouzskými kolegy, studijní zájezdy do francouzských knihoven, kurzy odborné francouzštiny i třeba jen společné schůzky nad tématy, která nás zajímala. Po odchodu dr. Burgetové klub omezil svou činnost, ale v letošním roce došlo k postupné obnově jeho činnosti.

Mimo jiné se program Frankofonního klubu chce zaměřit na propagaci literatury z frankofonní oblasti, tj. Francie, Belgie, Švýcarska aj. Pokud bude jeho činnost podpořena dotačními finančními prostředky, zajistí klub v roce 2018 i sérii tří přednášek v českém jazyce věnovanou frankofonnímu komiksu a grafickému románu, následně pak literatuře pro děti a mládež přeložené v posledních letech z francouzštiny.

Klub samozřejmě naváže i na tradiční akce, kterými jsou novoroční setkání ve Francouzském institutu, setkání na knižním veletrhu Svět knihy či spolupráce s francouzskými kluby při některých knihovnách.

Důležitým počinem bude i sdílení kalendáře kulturních akcí s frankofonní tematikou (především literárních) konaných v různých koutech republiky či měsíční výběr zajímavých knižních novinek a doporučení (ve spolupráci se Zastoupením Valonsko-Brusel, Francouzským institutem v PrazeRománskou knihovnou SVK PK v Plzni). V neposlední řadě bude klub zjišťovat možnosti stáží ve frankofonních knihovnách a připravovat studijní cesty (ta v následujícím roce bude věnována belgickým knihovnám).

Důkazem toho, že se v klubu opět něco děje, jsou dvě akce, které proběhly na podzim.

Dne 18. září 2017 se v Praze uskutečnilo setkání členů klubu, na kterém se vzpomínalo na slavné časy pod vedením dr. Burgetové a došlo na vzájemné představení přítomných i plánů do budoucnosti. Na závěr setkání nechyběl kulturní dezert v podobě autorského čtení francouzsko-marocké spisovatelky Leïly Slimani, laureátky Goncourtovy ceny za rok 2016 za román Něžná píseň (Argo, 2017, překlad Sára Vybíralová). Čtení proběhlo v Knihovně Václava Havla.

Leïla Slimani (spisovatelka a novinářka), Yohann Le Tallec (vedoucí Literární sekce a Mediatéky Francouzského institutu v Praze) a Katarína Horňáčková (projektová manažerka Literární sekce Francouzského institutu v Praze)
Leïla Slimani (spisovatelka a novinářka), Yohann Le Tallec (vedoucí Literární sekce a Mediatéky Francouzského institutu v Praze) a Katarína Horňáčková (projektová manažerka Literární sekce Francouzského institutu v Praze)

Hned v následujícím měsíci – tedy v říjnu – mohli členové klubu přivítat v Praze skupinu jedenácti burgundských kolegů, kteří toužili poznat a prostudovat vybrané pražské knihovny. Podíleli jsme se nejen na přípravě a organizaci této jejich studijní cesty, ale pomohli jsme jim i s tlumočením a doprovodili je do knihoven po celé Praze. Ve skupině byli nejenom pracovníci velkých veřejných knihoven z Dijonu či Mâconu, ale i malých venkovských knihoven, včetně jedné dobrovolnice, která si v civilním životě vydělává jako vinařka. Mezi navštívenými knihovnami nechyběla Národní technická knihovna, Mediatéka Francouzského institutu a hlavně Městská knihovna v Praze a její pobočky Vozovna, Sedmička, Lužiny a Smíchov. Na závěr byla možnost prohlédnout si i nádherné historické prostory Strahovské knihovny. Ovšem jedním z vrcholů celého pobytu francouzských knihovníků v Praze bylo páteční setkání se členy SKIP, které proběhlo v Městské knihovně v Praze za přítomnosti jejího ředitele RNDr. Tomáše Řeháka a předsedy SKIP Mgr. Romana Giebische, Ph.D.

Městská knihovna v Praze, pobočka Vozovna

Městská knihovna v Praze, pobočka Vozovna
Městská knihovna v Praze, pobočka Vozovna

Městská knihovna v Praze, pobočka Lužiny
Městská knihovna v Praze, pobočka Lužiny

Městská knihovna v Praze, pobočka Smíchov
Městská knihovna v Praze, pobočka Smíchov

Skupinová fotografie účastníků studijní cesty
Skupinová fotografie účastníků studijní cesty

Frankofonní klub má do budoucnosti velké plány a rád by proto do svého středu přijal i další nadšené milovníky Francie a její kultury. Neváhejte a připojte se k nám – kontaktujte prosím předsedkyni klubu Mgr. Silvii Payen nebo tajemnici PhDr. Zuzanu Hájkovou.

Zdrojem fotografií je ABF Bourgogne s výjimkou fotografie z autorského čtení spisovatelky Leïly Slimani, kterou pořídila Silvie Payen ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje.

Sekce vzdělávání v roce 2017

Sekce vzdělávání, která je jedním z odborných orgánů SKIP, si klade za cíl organizovat vzdělávací aktivity pro odbornou knihovnickou veřejnost v ČR, organizovat semináře, konference, workshopy a další akce zaměřené na problematiku dalšího vzdělávání knihovníků, koordinovat a integrovat vzdělávací aktivity pro knihovníky v ČR, zlepšovat přístup k informacím o kontinuálním odborném vzdělávání pro nejširší odbornou veřejnost, tvořit standardy v oblasti kontinuálního odborného vzdělávání a systému evaluace vzdělávacích akcí, podporovat distanční formy vzdělávání a postupně naplňovat Koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků.

V roce 2017 na realizaci aktivit Sekce vzdělávání spolupracovalo přibližně třicet odborníků. Uskutečnila se dvě jednání členů sekce, a to 23. června a 4. prosince 2017.

V souladu se svými cíli se Sekce vzdělávání věnovala především:

  • naplňování Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků;
  • závěrům z průzkumu věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven a z toho vyplývajícím návrhům na opatření v oblasti vzdělávání (viz zprávu z průzkumu na portálu Informace pro knihovny);
  • vzdělávacím akcím pro knihovníky na celostátní i regionální úrovni;
  • rekvalifikačním knihovnickým kurzům, které probíhají v Praze (v Národní knihovně ČR), v Brně (v Moravské zemské knihovně) a nově v Ostravě (v Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě);
  • porovnání kurzů typu knihovnické minimum, které nabízí šest knihoven v ČR (Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Moravská zemská knihovna, Městská knihovna Prostějov, Městská knihovna Ostrov a Městská knihovna Jaroměř);
  • návrhům na inovační kurzy v souvislosti s Národní soustavou povoláníNárodní soustavou kvalifikací;
  • tématům vhodným pro vzdělávání metodiků (chybí nabídka vzdělávání pro krajské metodiky) a manažerů (na rok 2018 připravil SKIP projekt věnovaný právě vzdělávání manažerů, žádost o dotaci na jeho realizaci byla podána do programu Knihovna 21. století);
  • návrhům na změny v dotačním programu VISK 2 (ty se bohužel na Ministerstvu kultury ČR zatím nepodařilo prosadit).

V roce 2018 se Sekce vzdělávání bude věnovat zejména přípravě inovačních kurzů pro typové pozice z Národní soustavy povolání a naplňování Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků. Bude se rovněž snažit svou činností podpořit otevření rekvalifikačních kurzů i v dalších knihovnách.

Pokud Vás zajímá problematika knihovnického vzdělávání a dosud nejste členy Sekce vzdělávání, můžete kontaktovat předsedu sekce Mgr. Romana Giebische, Ph.D., a do sekce se přihlásit.

Z regionů

Evergreen v českých knihovnách 2017

Dne 9. října 2017 se v Národní knihovně ČR uskutečnil již pátý ročník semináře Evergreen v českých knihovnách. Uspořádala jej pražská organizace SKIP ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, Knihovnou Jabok a Osvobozenou knihovnou, z. s. Semináře se zúčastnilo 25 osob (18 účastníků a sedm přednášejících).

Na semináři zazněly mj. přednášky o spolku Osvobozená knihovna, který nově poskytuje nekomerční podporu pro knihovní software Evergreen, a o projektu Osobní knihovna, jehož prostřednictvím si mohou knihovníci zdarma v praxi vyzkoušet software Evergreen a zároveň si zkatalogizovat svou osobní knihovnu. Pozornost byla věnována i webovému klientovi a automatizaci práce s autoritními záznamy. Byly také prezentovány informace o zapojení dalších knihoven (Knihovny Institutu Terezínské iniciativy, knihovny Židovské obce Praha a knihovny Hospice Dobrého Pastýře) do Společného katalogu (SPOK) provozovaného Knihovnou Jabok. Dále byl představen nově připravovaný společný katalog zahrnující Knihovnu Jána Langoše a knihovnu Archivu bezpečnostních složek. Nechyběly ani informace o možnostech využití Evergreenu pro malé knihovny. Samostatná přednáška byla – mj. v souvislosti s blížící se platností nařízení GDPR – zaměřena na bezpečnostní certifikáty Let's Encrypt, které jsou k dispozici zdarma.

Eva Cerniňáková při přednášce
Eva Cerniňáková při přednášce

Prezentace ze semináře jsou k dispozici na portálu Evergreen DokuWiki CZ. Fotodokumentaci ze semináře najdete na Facebooku.

Autorem fotografie je Václav Jansa, předseda spolku Osvobozená knihovna, z. s.

Setkání knihovníků Libereckého kraje a jejich ocenění

Regionální organizace SKIP Libereckého kraje již pošesté udělovala ocenění nejlepším knihovnicím/knihovníkům ve dvou kategoriích – Knihovník/Knihovnice rokuCeloživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji.

Ocenění byla slavnostně předána na setkání knihovníků Libereckého kraje, které proběhlo ve velkém sále Krajské vědecké knihovny v Liberci dne 5. prosince 2017 za účasti zástupců Krajského úřadu Libereckého kraje, předsedy SKIP Mgr. Romana Giebische, Ph,D., a široké knihovnické veřejnosti. Předávání se ujaly Ing. Květa Vinklátová, členka rady kraje pro řízení rezortu kultury, památkové péče a cestovního ruchu, Mgr. Blanka Konvalinková, ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci, a PhDr. Dana Kroulíková, předsedkyně SKIP Libereckého kraje.

Ocenění za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji získaly Jaroslava Starcová z Krajské vědecké knihovny v Liberci a Miroslava Kohoutová z Místní lidové knihovny v Dětřichově. Nositelkou Ceny Knihovnice Libereckého kraje roku 2017 se stala Šárka Kalferstová z Místní knihovny ve Svijanech.

Miroslava Kohoutová cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji získala v kategorii neprofesionální knihovny. Knihovnu v Dětřichově ve Frýdlantském výběžku vede od roku 1967, tedy rovných padesát let. M. Kohoutová je jednou z nejaktivnějších knihovnic Liberecka, je členkou SKIP, pravidelně se účastní akcí SKIP či vzdělávacích akcí v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Skvěle spolupracuje s mateřskou a základní školou, bohatá dokumentace k vybraným akcím je zveřejněna na pravidelně aktualizovaných webových stránkách knihovny. Díky výborné spolupráci se zřizovatelem mohlo v letních měsících roku 2008 dojít k úpravě a  rozšíření prostor knihovny. Rekonstruovaných prostor si však čtenáři dlouho neužili. Dne 7. srpna 2010 postihla Dětřichov včetně knihovny katastrofální povodeň. Činnost knihovny musela být na více než rok přerušena. Část knih a  veškeré zařízení i počítačové vybavení bylo zničeno, voda vzala i kroniky knihovny, které dokumentovaly bohatou činnost minulých let. Provoz knihovny byl obnoven 13. února 2012. Se zahájením činnosti v rekonstruovaných a zcela nově vybavených prostorách byl spuštěn automatizovaný výpůjční systém. V roce 2013 nominovala Krajská vědecká knihovna v Liberci dětřichovskou knihovnu na cenu Knihovna roku 2013 a knihovna obdržela ocenění SKIP za kulturní a vzdělávací aktivity spojené s knihovnickými službami poskytovanými v rekonstruovaných prostorách navzdory přerušení v důsledku povodní z roku 2010. Neuvěřitelných padesát let za knihovním pultem se zaujetím a obdivuhodnou energií si rozhodně zaslouží naše poděkování.

Květa Vinklátová předávající ocenění Miroslavě Kohoutové
Květa Vinklátová předávající ocenění Miroslavě Kohoutové

Miroslava Kohoutová z Místní lidové knihovny v Dětřichově
Miroslava Kohoutová z Místní lidové knihovny v Dětřichově

Jaroslava StarcováKrajské vědecké knihovny v Liberci cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji získala v kategorii profesionální knihovny. Svou věrnost knihovnické profesi a liberecké knihovně prokázala tím, že od roku 1981, kdy do tehdejší Státní vědecké knihovny v Liberci nastoupila, zde setrvala a na různých pozicích se mnoho let věnovala regionálnímu knihovnictví. Jako krajská metodička působí od roku 2008. Má na starosti všechnu agendu, která souvisí s činností metodika – zejména koordinaci plnění regionálních funkcí, organizaci vzdělávacích akcí pro knihovníky celého regionu, tvorbu statistik, poradenskou a konzultační činnost aj. Její odbornost a vědomosti, ochota se neustále vzdělávat včetně vycházení vstříc novým informačním technologiím, schopnost komunikace a výborné organizační dovednosti z ní činí velmi cenného pracovníka, který po mnoho let utvářel regionální knihovnictví celého kraje. Svou odbornost a vysokou profesionalitu zúročuje také jako členka komise pro soutěž Vesnice roku Libereckého kraje a nově také jako členka celostátní komise pro ocenění Knihovna roku. K tomu všemu ještě třeba zdůraznit, že je pilířem naší regionální organizace SKIP, pro kterou neúnavně a nezištně pracuje více než dvě desítky let, je organizátorem celé řady našich projektů, akcí a aktivit. Navíc už patnáct let vykonává nevděčnou roli hospodáře regionální organizace, bezchybně a zdarma vede naše účetnictví. Ocenění, které bylo Jaroslavě Starcové uděleno, je vyjádřením našeho hlubokého respektu k její práci a úcty k jejím lidským kvalitám.

Jaroslava Starcová z Krajské vědecké knihovny v Liberci
Jaroslava Starcová z Krajské vědecké knihovny v Liberci

Šárka KalferstováMístní knihovny ve Svijanech titul Knihovnice roku 2017 získala za mimořádně úspěšné vedení místní knihovny. Ve svijanské knihovně se realizuje neobyčejné množství kulturních, vzdělávacích a společenských akcí, knihovna je živým společenským centrem obce, kterou vyhledávají všechny věkové kategorie. Přestože se zde velmi úspěšně realizují různé přednášky, besedy, dílny a promítání, paní knihovnice nikdy nezapomíná na podstatu našich služeb a velmi intenzivně podporuje projekty zaměřené na čtenářství a připravuje k tomu různé akce, například společná čtení, oceňování nejlepších čtenářů, nocování v knihovně a řadu dalších. Š. Kalferstová se rovněž připojila k ojedinělému projektu Noc literatury (veřejná čtení evropské literatury na atraktivních a běžně nedostupných místech), starším občanům s úspěchem nabídla znovuobjevené oslavy MDŽ. Vymýšlí i další kulturní akce, které se konají mimo knihovnu. Neobejdou se bez ní ani rozsvěcení vánočního stromu, společné zpívání koled, posezení seniorů, vítání občánků, dětské dny či sportovní odpoledne. Pořádá výlety pro děti i seniory, zájezdy do divadel a ujala se i práce kronikářky. Pan starosta Petr Felkner, který ostatně Š. Kalferstovou na ocenění nominoval, zvlášť oceňuje její způsob propojování akcí, na kterých se potkávají senioři s malými dětmi. Obě věkové skupiny se navzájem obohacují – děti se již od útlého věku učí, jak přistupovat k seniorům, jak jim pomáhat a jak s nimi komunikovat a vytvářejí příjemnou a bezprostřední atmosféru. Š. Kalferstová s nadšením a elánem úspěšně buduje ve Svijanech komunitní knihovnu a za to jí patří náš obdiv a uznání.

Šárka Kalferstová z Místní knihovny ve Svijanech
Šárka Kalferstová z Místní knihovny ve Svijanech

Blanka Konvalinková předávající ocenění Šárce Kalferstové
Blanka Konvalinková předávající ocenění Šárce Kalferstové

Květa Vinklátová, Petr Felkner a Šárka Kalferstová
Květa Vinklátová, Petr Felkner a Šárka Kalferstová

Po chvílích slávy, oceňování a odměňování došlo i na odborný program. Letos jsme si pozvali Mgr. Romana Giebische, Ph.D., vedoucího oddělení vzdělávání v Knihovnickém institutu Národní knihovny ČR. Ve svém příspěvku představil hlavní projekty, které SKIP pro knihovny připravuje, podporuje a organizačně zajišťuje, například již tradiční projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka nebo nový projekt S knížkou do života (Bookstart).

Po přestávce následoval blok Inspirace z našich knihoven – portál Knihovny.cz uvedla a možnosti jeho využití knihovníky i uživateli přiblížila Jaroslava Starcová, novinky v oblasti elektronických služeb Krajské vědecké knihovny v Liberci představila PhDr. Dana Petrýdesová. Akviziční portál jako nový nástroj pro doplňování knihovního fondu pak prezentoval Mgr. et Mgr. Jaroslav Kříž, ředitel Městské knihovny Antonína Marka v Turnově. Tradiční blok Ze zahraničních knihoven byl obohacen vyprávěním PhDr. Ludmily Sýkorové, která přítomným přiblížila dojmy, zážitky a nové inspirace ze slovinských knihoven, kam směřovala letošní studijní cesta SKIP. Fotografie z příjemného dne, jehož součástí byla i mikulášská nadílka, najdete na serveru Rajče.net.

Autorkami fotografií jsou Dana Petrýdesová a Jaroslava Starcová z Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Malé podzimní setkání po dvacáté čtvrté

Zní to takřka neuvěřitelně, již čtyřiadvacetkrát se jihočeští knihovníci sešli v některé z knihoven kraje na Malém podzimním setkání, aby se poučili, potkali, seznámili a pobavili. Každý rok se setkání koná v jiném městě, každý rok se dozvíme, že všude je hodně zajímavého a že nikdo z nás ještě neviděl všechno. Nikdy to navíc není jenom čistě knihovnické setkání, pravidelně ho doplňujeme i poznáním historie a literatury. V roce 2017 se setkání uskutečnilo ve Vimperku, tedy městě vyhlášeném tiskárnami. Pravděpodobně bylo po Plzni druhým místem, kde byla v Čechách v 15. století vytištěna kniha. Knihtiskařská historie se psala až do devadesátých let 20. století. Takže bylo jasné, že bude o čem mluvit.

Setkání ale začalo v Městské knihovně Vimperk, která před několika lety získala pěkné zrekonstruované prostory bývalé české školy. Město Vimperk je knihovně nakloněno, takže knihovna dostala nejen nové prostory, ale také nové vybavení. V roce 2017 jako druhá jihočeská knihovna zakoupila knihovní software Tritius. Zkušenosti s ním nás také zajímaly. Knihovna se nám líbila, bývalou starostku jsme za podporu knihovny ocenili Librosaurem, předali vlajku, ujedli něco z připravených pochoutek a vydali se na procházku městem.

Zahájení Malého podzimního setkání
Zahájení Malého podzimního setkání

Vimperkem většina z nás projede cestou k hranicím, ale překvapivě málo z nás se jím někdy prošlo. Se zasvěceným průvodcem, místním učitelem, jsme poznali, že je to město pěkné, kopcovité a určitě stojí za další poznávání. Návštěva Lampárny nás přímo nadchla. Večer už jsme se věnovali historii rodiny Steinbrenerovy, majitelů knihtiskárny ve Vimperku.

Vimperk
Vimperk

Večerní přednášky
Večerní přednášky

Ráno jsme se ještě zašli podívat na vimperský zámek, který je těsně před rekonstrukcí. O zámek přišla rodina Schwarzenbergů brzy po válce a využívaly ho nejprve Jihočeské státní lesy, později CHKO Šumava. Zámek nebyl udržován a chátral. V roce 2015 přešel pod správu Národního památkového ústavu, který chystá jeho rekonstrukci. Využili jsme možnost prohlídky před rekonstrukcí a bylo jistě zajímavé po mnoha prohlídkách načančaných zámků vidět jeden takřka zdevastovaný. Vždyť kolikrát se nám naskytne možnost vidět, jak se zkoumají vrstvy omítky, jednotlivé malby, stropy, podlahy či zdi, kolikrát uvidíte částečně odkryté trámy nebo kousky fresek před rekonstrukcí. Prohlídka nás zaujala natolik, že již nezbyl čas na návštěvu muzea, chvátali jsme dál. Zase jsme chtěli vidět hodně zajímavostí za krátký čas a něco jsme museli oželet.

Vimperský zámek
Vimperský zámek

Čekala nás rozhledna Javorník. Díky vstřícnosti knihovnice Pavly Valtové z Vacova jsme směli výjimečně dojet až na kopec k rozhledně. Výhled do všech stran se líbil, počasí nám vyšlo a Šumavu jsme si prohlédli pěkně z vysoka.

Rohledna Javorník
Rozhledna Javorník

Čekala nás ještě návštěva Obecní knihovny Vacov. Dopředu jsme viděli vstřícnost a ochotu paní knihovnice, takže jsme tušili, že nás čeká knihovna, která bude stát za to. Knihovna je nově zrekonstruovaná, krásně vybavená, barevně vyladěná, prostě skvělá. Nezbylo nám než ji chválit a obdivovat. Dokonce jsme dostali i kafíčko a zákusek. Ani se nám nechtělo odjíždět. Ale čekala nás různě dlouhá cesta domů, takže nezbylo než poděkovat za pohostinnost a rozloučit se.

Obecní knihovna Vacov

Obecní knihovna Vacov
Obecní knihovna Vacov

Společná fotografie účastníků ve Vacově
Společná fotografie účastníků ve Vacově

Už se těšíme na rok 2018 na jubilejní 25. setkání. To se uskuteční v nových prostorách Městské knihovny Kaplice.

Akce byla podpořena dotačním programem Ministerstva kultury ČR.

Fotografie pocházejí z archivu jihočeské regionální organizace SKIP. Úplná fotogalerie je vystavena na serveru Rajče.net.

Setkání knihovníků z míst České republiky zapsaných do seznamu památek UNESCO

Město Český Krumlov slaví v prosinci 25 let od zapsání do seznamu památek UNESCO. V rámci připomínání tohoto zápisu vznikla myšlenka pozvat do Českého Krumlova knihovníky z knihoven České republiky z míst zapsaných do stejného seznamu. V České republice je takových míst dvanáct a jejich představitelé se pravidelně scházejí, protože řeší podobné radosti i starosti s ochranou míst a památek, které jim k zápisu pomohly. Nápad pozvat také knihovníky uchopil regionální výbor jihočeské organizace SKIP a setkání se uskutečnilo ve dnech 5. až 7. prosince 2017.

Český Krumlov

Český Krumlov
Český Krumlov

Setkání se zúčastnilo 28 knihovníků z jedenácti míst, nepřijeli pouze kolegové ze Žďáru nad Sázavou. Ne všichni účastníci zůstali po celé tři dny, ale doplnili je Jihočeši, které program setkání zaujal a měli chuť poslechnout si některé přednášky nebo se podívat na zajímavá místa. O Českém Krumlově, jeho zápisu a památkách a o starostech s tím spojených nám povídali starosta města Dalibor Carda a radní Jitka Zikmundová. Oba hodnotili přínos zápisu do seznamu památek, ale také nároky na město a jeho obyvatele. Českým Krumlovem, který má necelých 13 tisíc obyvatel, ročně projde přes milion turistů a je to znát na každém kroku. I v prosinci jsme potkávali skupiny turistů a vlastně už neexistuje období, které by bylo mimosezónní. Přesvědčit občany, že radnice nemyslí jen na turisty, ale i na ně, patří k úkolům, se kterými se zastupitelé stále potýkají.

Při přednášce
Při přednášce

I knihovníci se samozřejmě chtěli podívat, čím je Český Krumlov proslulý. Navštívili jsme prostory zámecké knihovny, barokního divadla, opravených klášterů minoritů a klarisek nebo Museum Fotoateliér Seidel. Prošli jsme se podvečerním městem.

Zámecká knihovna
Zámecká knihovna

Barokní divadlo

Barokní divadlo
Barokní divadlo

Fotoateliér Seidel
Fotoateliér Seidel

Večerní procházka Českým Krumlovem
Večerní procházka Českým Krumlovem

Samozřejmě jsme navštívili i Městskou knihovnu v Českém Krumlově, která je jednou z mála kulturních institucí právě v centru města. Knihovna sídlí v budově bývalé prelatury a chce být právě místem, které bude otevřené především místním občanům.

Městská knihovna v Českém Krumlově
Městská knihovna v Českém Krumlově

Setkání jsme ukončili v oddělení historických fondů Jihočeské vědecké knihovny ve Zlaté Koruně. Přeci jen jsme byli samí knihovníci, takže možnost podívat se na poklady z historických fondů všechny lákalo. Navíc kolega Jindřich Špinar o svých fondech umí moc hezky povídat.

Studovna rukopisů v klášteře Zlatá Koruna
Studovna rukopisů v klášteře Zlatá Koruna

Účastníci setkání
Účastníci setkání

Jsme rádi, že jsme se setkali, měli jsme možnost se blíže poznat a vyměnit si zkušenosti. Nevadilo ani, že jsme byli namícháni z velkých (Praha, Brno, Olomouc) i malých (Lednice, Holašovice) míst, základní zkušenosti máme podobné. Budeme moc rádi, když se setkání zopakuje na dalších místech, která jsou stejně zajímavá jako Český Krumlov. Děkujeme také za podporu z dotačního programu Ministerstva kultury ČR.

Fotografie pocházejí z archivu jihočeské regionální organizace SKIP. Úplná fotogalerie je vystavena na webových stránkách Městské knihovny v Českém Krumlově.

Kulturní akce pro členy pražské organizace SKIP v roce 2017

Pražská organizace SKIP pro své členy pořádá nejenom odborné akce (např. exkurze či semináře), ale také například akce kulturní. V roce 2017 se jednalo o již tradiční návštěvy divadelních představení a literární vycházky a nově i o návštěvy komentovaných výstav.

Divadelní představení

Jedním z benefitů, který nabízí pražská organizace SKIP svým individuálním členům, je příspěvek na vstupenky při společné návštěvě divadelního představení. Čtyřikrát za rok se nabízí možnost zhlédnout některé z atraktivních inscenací pražských scén. Vzhledem k velkému zájmu byl původní počet vstupenek, které pražský SKIP zajišťuje, zvýšen z původních dvaceti na třicet. Nepsanou zvyklostí je odběr maximálně dvou vstupenek pro individuálního člena, ten pak dostává slevu ve výši 100 Kč na vstupenku a jeho doprovod (nečlen SKIP) zaplatí plnou cenu. Ročně tak pražský SKIP na tyto akce ze svého rozpočtu věnuje průměrně 6 000 Kč.

V roce 2017 příznivci divadla navštívili v únoru v Divadle na Zábradlí (tehdy ještě dočasně v Divadle Komedie) představení Hamleti. Jedná se o původní inscenaci tvůrčího týmu Mikulášek – Viceníková na téma hereckého života, hraní, předstírání, markýrování. Je herectví opravdu vysněným povoláním? Má režisér vždycky pravdu? To a mnohé jiné ze zákulisí divadelního světa přináší právě představení Hamleti.

V dubnu si knihovnice i knihovníci přišli na své při představení SkořápkaDivadle Ungelt. Komedie polského autora Marcina Szczygielskiho se odehrává v zapadlé knihovně, kde se schází nesourodá dvojice – zakřiknutá knihovnice a suverénní zlatokopka.

Po letní pauze následovala žhavá novinka Národního divadla, které na Nové scéně uvádí představení Křehkosti, tvé jméno je žena – žena jako téma, žena jako žena. Inscenace vznikla ve spolupráci činoherního souboru a taneční skupiny 420PEOPLE. České herečky ve světě pohybu a zároveň ve světě mužů – i to je způsob, jak Ivu Janžurovou, Taťjanu Medveckou, Janu Preissovou, Johannu Tesařovou, Evu Salzmannovou a Davida Prachaře (i tanečníky) vystavit zcela novým výzvám.

Poslední navštíveným představením v roce 2017 se stalo představení Bláznivý Petříček v divadle La Fabrika. Příběh lásky mladého muže (Vojtěch Dyk) znuděného všedností a krásné teroristky (Tatiana Vilhelmová) se odehrává na útěku před policií, rodinami, ale také před životem. Představení je vlastně divadelní hrou na film neboli gangsterskou pohádkou na motivy stejnojmenného filmu Jeana-Luca Godarda.

Literární vycházky

V roce 2017 se uskutečnily dvě knihovnické literární vycházky, které pro pražský SKIP připravila naše osvědčená průvodkyně Mgr. Dana Kratochvílová.

Květnová literární vycházka pod názvem Závisti navzdory se věnovala Albrechtovi z Valdštejna, významné osobnosti našich dějin. Při procházce Valdštejnskou zahradou jsme si povídali o životě tohoto slavného muže, kterého většina z nás zná jen jako bezohledného a bezcharakterního člověka. Dozvěděli jsme se, jakým byl například hospodářem, jak podporoval školství nebo jak dbal o čistotu ulic. Protože jsme většinu vycházky strávili ve Valdštejnské zahradě a jejím okolí, dozvěděli jsme se také mnohé o pravidlech zakládání barokních zahrad.

Při podzimní listopadové vycházce Mí Pražané mi rozumějí aneb Za Mozartem na Staré Město jsme se vydali po stopách Wolfganga Amadea Mozarta, jednoho z nejslavnějších hudebníků všech dob. Vzhledem k tomu, že Bertramka, se kterou má v Praze Mozartovo jméno každý z nás nejvíce spojené, je v současné době v rekonstrukci, procházeli jsme doslova krok za krokem místy, kde Mozart během svých pobytů v Praze nejčastěji pobýval. Zahájili jsme stylově v Klementinu, kde také koncertoval, prošli jsme velkou část Starého Města, zjistili jsme, kde bydlel a jak daleko to měl do Stavovského divadla, kam chodil do šenku i kam chodil tančit.

Celkem se literárních vycházek v roce 2017 zúčastnilo více než 40 zájemců.

Komentované výstavy

O prvních třech navštívených výstavách jsme informovali v samostatném článku v čísle 2/2017 Bulletinu SKIP. Na podzim následovaly dvě další výstavy – v Národním technickém muzeu a na Novoměstské radnici.

Dne 12. září 2017 18 zájemců navštívilo v Národním technickém muzeu výstavu Člověk v náhradách. Tu uspořádaly společně Národní technické muzeum, Národní lékařská knihovna a Univerzita Karlova. Výstavou nás provázela Mgr. Michaela Lindová. Výstava ukázala historický vývoj náhrad lidských orgánů a končetin.

Návštěva Neviditelné výstavy na Novoměstské radnici se konala 12. listopadu 2017. Celkem 16 knihovníků a knihovnic maximálně naplnilo kapacitu dvou prohlídek v absolutní tmě a mohlo si na hodinu vyzkoušet orientaci nevidomých lidí v běžných prostorách (v bytě, na chatě či v galerii). Po výstavě proběhla diskuse s Mgr. Jitkou Bílkovou z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a Mgr. Evou Cerniňákovou z vyšší odborné školy Jabok o možnostech služeb pro handicapované v knihovnách.

Exkurze plzeňské organizace SKIP do Dobříše a Hořovic

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

Výbor plzeňské regionální organizace SKIP připravil pro své členy a další zájemce exkurzi do knihoven v Dobříši a Hořovicích, jejíž součástí byla i návštěva Památníku Karla Čapka a hořovické expozice hraček. Mezi knihovníky (resp. knihovnicemi) byl zájem o účast opravdu velký, až jsme se začali obávat, jak se s naší početnou návštěvou knihovny popasují.

Městská knihovna Dobříš sídlí již 21 let v objektu u Sportovní haly. Její dlouhodobou snahou je získání větších prostor pro rozsáhlé a různorodé aktivity – knihovna záběrem akcí nahrazuje klubové zařízení, školní družinu, dům dětí, kino, hernu či spolkový dům. Je tedy komunitním zařízením v plném slova smyslu.

Dobříš má přibližně devět tisíc obyvatel, dva tisíce z nich jsou zapsanými čtenáři knihovny, polovina z nich jsou děti. Dětské oddělení je rozděleno do tří zón podle věku dětí. Probíhají zde ale i akce pro veřejnost, přestavěním nábytku vznikne prostor až pro sto lidí. Knihovně citelně chybí přednáškový sál. Celá knihovna je zajímavá co do designu vnitřního prostoru, který navrhla pracovnice knihovny Romana Bodorová s využitím vyřazeného knihovního fondu. Pozornosti neuniknou originální výpůjční pult, prostor nad regály, různé sloupky a sedáky, „vytapetování“ stěn i stropu stránkami z vyřazených knížek ani vlastní návrh výstavních konstrukcí rovněž pečlivě obalených listy z knih. Díky tomu působí prostor velmi „knihovně“. Další informace nám při prohlídce knihovny podala její vedoucí Mgr. Kateřina Pechová. Knihovna je otevřena 63 hodin týdně, a to v sobotu i v neděli (zavřeno je pouze ve čtvrtek). Provoz zajišťuje devět osob, včetně uklízečky (celkem se jedná o 6,5 pracovního úvazku). Velice bohatá je kulturně výchovná činnost – za rok 2016 bylo vykázáno 722 akcí (někdy je v knihovně sedm až osm akcí denně) pro 16 000 návštěvníků.

Městská knihovna Dobříš – dětské oddělení

Městská knihovna Dobříš – dětské oddělení
Městská knihovna Dobříš – dětské oddělení

Městská knihovna Dobříš – výstavní panely
Městská knihovna Dobříš – výstavní panely

Z nabídky knihovny lze zmínit například Klub deskových her, Malou dobříšskou univerzitu, kino Knihovna, besedování v Domě seniorů, monodramata Stanislavy Hoškové, LiStOVáNí, čapkovské konference, také trénování paměti, kruhové tance pro seniory, kurzy jógy či první běh Virtuální univerzity třetího věku (VU3V). Prezentace fotografií a videí z činnosti knihovny je skoro nekonečná – pasování prvňáčků za čtenáře, výtvarné dílny, šachový kroužek pro děti, podzimní minitábor pro děti, letní příměstský tábor s knihou, herní víkendy v knihovně, Book Con, Den bez bariér (program pro školy a děti z Jedličkova ústavu), literárně výtvarné soutěže, Šance na fajn odpoledne, Pevnost Bojajár. Nestačím sledovat a dělat si poznámky. K atrakcím knihovny patří také dron, na rozloučenou nám krouží nad hlavami.

Památník Karla Čapka Strž ve Staré Huti není daleko odtud. Jsme ohlášeni, ale bohužel nemáme moc času. Po úvodním slovu naší průvodkyně a krátkém filmu o životě Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové na Strži si samostatně procházíme expozici ve vile, kterou dostali novomanželé Karel a Olga v roce 1935 od správce panství Colloredo-Mannsfeldů Václava Palivce jako svatební dar do doživotního užívání. Spisovatel se v následujících letech věnoval úpravám domu a zahrady. Zde vznikla jeho díla Válka s mloky, Cesta na sever, První parta nebo Život a dílo skladatele Foltýna. Sem za ním také jezdila řada osobností české kultury a politiky. Vznik památníku iniciovala O. Scheinpflugová. S mnoha počátečními peripetiemi byl nakonec v roce 1963 otevřen a na 30 dalších let se stal poutním místem národa. Současná expozice byla upravena a otevřena v dubnu 2017. Nejvíce nás zaujala Čapkova pracovna s autentickými předměty ze spisovatelovy domácnosti.

Památník Karla Čapka
Památník Karla Čapka

V programu exkurze jsme měli rovněž návštěvu zámku v Hořovicích, zvláště zaměřenou na zdejší jedinečnou sbírku hraček a her šlechtických dětí z depozitářů hradů a zámků. Například unikátní domeček pro panenky ze 17. století, sloužící k praktické výuce řízení prací v domácnosti, byl dětem zpřístupňován krátce v závěru roku, jen pod dozorem guvernantky. Šlechta kladla vysoké nároky na vzdělávání dětí, jejich jazykovou, komunikační i odbornou přípravu, kde i hra měla své místo. Vedle panenek, dětského nábytku a nádobíčka tu byly hračky a hry určené chlapcům, kteří byli odmala připravováni na vojenskou nebo diplomatickou kariéru. Deskové hry, hlavolamy, karty rozvíjely logiku a strategické uvažování, rozvoji prostorové představivosti, fantazie a zručnosti napomáhaly různé stavebnice. Celou jednu místnost vyplňuje funkční model kolejiště. Bohatá expozice opravdu zaujme nejen děti, nad hračkami se každá z nás na chvíli vrátila ve vzpomínkách do svého dětství.

Zámek Hořovice
Zámek Hořovice

Expozice hraček na hořovickém zámku
Expozice hraček na hořovickém zámku

Hořovickou Knihovnou Ivana Slavíka nás na závěr provedla její vedoucí Martina Stelšovská. Knihovna krátce působí v nových prostorách (viz podrobněji článek v č. 2/2017, pozn. red.), kam se přestěhovala po rekonstrukci hospodářského objektu starého zámku. Získala tím dostatečné prostory na uložení knihovního fondu, ale jen malý prostor pro skupinové aktivity. Přesto je knihovna iniciátorem a garantem řady kulturních a vzdělávacích akcí a působí velmi příjemným dojmem.

Knihovna Ivana Slavíka
Knihovna Ivana Slavíka

Autorkou fotografii je Hana Hendrychová ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje. Na serveru Rajče.net pak najdete fotografie Bohumily Mertové z Univerzitní knihovny Západočeské univerzity v Plzni.

Exkurze do pražských knihoven v druhé polovině roku 2017

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

Po prázdninové pauze se v září 2017 opět začaly konat pravidelné exkurze pražské organizace SKIP. Nejprve jsme na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy navštívili Knihovnu Jana Palacha, kterou nás provedl její vedoucí Jan Kamenický. Exkurze se zúčastnilo 16 zájemců. Knihovna je členěna do tří podlaží, která se liší barevným provedením. Knihovna slouží jako centrální knihovna základní studijní literatury pro studenty bakalářského studia Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a zároveň jako oborová knihovna několika ústavů a kateder. Součástí exkurze byl také návštěva nově zrekonstruovaného Historického kabinetu.

Knihovna Jana Palacha
Knihovna Jana Palacha

V říjnu se uskutečnila exkurze do Knihovny chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, které se zúčastnilo 20 zájemců. Knihovna získala zcela nové prostory, které byly vybudovány v letech 2015 až 2017 a slavnostně byla otevřena 1. června 2017. Knihovna tak může poskytovat knihovnické služby studentům a pedagogům různých oborů chemie v moderních prostorách. Součástí knihovny je také terasa přístupná za příznivého počasí uživatelům, uskutečňují se zde rovněž nejrůznější akce. Během exkurze se nám věnovala vedoucí knihovny Alena Vančurová.

Na terase Knihovny chemie
Na terase Knihovny chemie

Poslední exkurze druhého pololetí 2017 proběhla v listopadu, kdy 24 zájemců navštívilo Knihovnu Goethe-Institutu. Knihovna byla nově zrekonstruována a znovu otevřena na jaře 2017. Knihovna, jíž nás provedl její vedoucí Jan Wittenberg, se nachází v prvním patře Goethe-Institutu (ten sídlí v historické budově na pražském nábřeží). Knihovna nabízí především aktuální dokumenty a informace o Německu a specializovaný fond, který vhodně doplňuje fondy českých knihoven. Vedle současné německy psané beletrie najdou návštěvníci v knihovně naučnou literaturu z oblasti kultury, umění, sociálních a společenských věd, tisk, filmy na DVD, hudbu a audioknihy, elektronické databáze, materiály pro výuku a studium německého jazyka a německou literaturu pro děti a mládež.

Knihovna Goethe-Institutu
Knihovna Goethe-Institutu

Autorkou fotografií je Vladana Pillerová z Národní knihovny ČR.

Advent ve Freibergu

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

Kdo se v sobotu 2. prosince 2017 (tedy o prvním adventním víkendu) nenechal strhnout k úklidu ani pečení a místo toho vyrazil s pražskou organizací SKIP do Freibergu, udělal dobře.

Freiberg je totiž malebné saské městečko na úbočí Krušných hor, tak trochu zapomenuté a stranou od vyhlášených turistických lokalit. Je to jedno z nejstarších saských měst, s více než osmisetletou hornickou tradicí a – jak píše průvodce – také s jedním z nejkrásnějších německých náměstí.

Malý, ale příjemný adventní trh se odehrává právě na tomto krásně opraveném náměstí, obklopeném gotickými domy, uprostřed kterého stojí kašna a socha zakladatele města, jímž byl Otto der Reiche.

Vánoční trh ve Freibergu
Vánoční trh ve Freibergu

Bylo tam tak právě ještě místo na pár řad malých stánků, originální vánoční kolotoč s dřevěnými figurkami a pravou německou tradiční štólu od místních cukrářů, která byla dlouhá snad patnáct metrů. Každý mohl odpoledne ochutnat, na každého se při té neuvěřitelné délce dostalo. Jak to asi ti pekaři dali dohromady, nevíme, ale byla výborná.

Kolotoč s dřevěnými figurkami

Kolotoč s dřevěnými figurkami

Kolotoč s dřevěnými figurkami
Kolotoč s dřevěnými figurkami

Vánoční štóla

Vánoční štóla
Vánoční štóla

Svařák (Glühwein) tekl proudem a z hrnečků s vymalovanými postavičkami freiberských horníků také výborně chutnal. Na adventním trhu nechyběla ani hornická kapela.

Hornická kapela

Hornická kapela

Hornická kapela
Hornická kapela

Kdo už měl dost popíjení a ochutnávání dobrot na trhu, vydal se prohlédnout si i další památky v krásném historickém centru města, pěkný zámek Freudenstein s největší výstavou minerálů na světě nebo se jako my zatoulal do některé útulné hospůdky či kavárničky s neuvěřitelně milou obsluhou.

Zámek Freudenstein
Zámek Freudenstein

Zkrátka sobotní výlet do předvánočního Freibergu bez obvyklého spěchu a tlačenic se povedl úžasně. Všem, kteří ještě výlety s pražskou organizací SKIP nevyzkoušeli, nelze než doporučit – příště určitě jeďte!

Autorkami fotografií jsou Irena Vašková a Věra Krchová z Knihovny Ministerstva vnitra ČR.

Akce knihovnických seniorů ve východních Čechách aneb Proč je dobré se scházet

Když jsem dopisovala Inspiraci z bábovky a připravovala pozvánku na poslední letošní akci knihovnických seniorů východočeského regionu SKIP, uvědomila jsem si – a ohlasy od kolegů mi to potvrzují – důležitost osobních setkání. Je příjemné, když si na nás někdo vzpomene a zašle e-mail nebo SMS, případně zavolá, ale osobní kontakt je nenahraditelný. U nás v klubu využíváme všechny komunikační prostředky – já napíšu e-mail, bývalí kolegové odepisují, volají nebo „smskují“ a výsledkem je stále se zvyšující počet setkání během roku.

Vždyť jen ve druhém pololetí (a to, jak si všichni ještě pamatujeme, je vždycky kratší) letošního roku jsme se sešli třikrát. První setkání proběhlo hned v září a bylo vlastně tak trochu navíc. Čejkovi byli ještě na cestách a náhradní beseda s babkou Ťapkou se kvůli jejímu onemocnění také nemohla konat. Měli jsme však zajištěný sál a s termínem jsme počítali, a tak by bylo škoda něco nezorganizovat. Narychlo jsme o spolupráci požádali bývalou kolegyni z hudebního oddělení Zuzanu Grohovou. Ta totiž byla a stále je výbornou aktivní zpěvačkou, kytaristkou, skladatelkou a textařkou. Výsledkem bylo příjemné posezení na téma „zlatá šedesátá“ spojené s pobrukováním, poklepáváním nohou a vzpomínáním. Akci si určitě ještě zopakujeme a možná, že nezůstane jen u poklepávání nohou.

Druhá akce byla už tradiční – naše milovaná listopadová literární bábovka. Inspirace této akce jsou hned dvě – jednak bábovky pro lektory a pro knihovnice od kolegyně Alenky Pospíšilové, jednak Knihovnická bábovka, kterou pro veřejnost formou setkání nad knížkami před několika lety začala organizovat Knihovna Nové Město nad Metují. V našem seniorském podání se jedná o kulinářskou a literární inspiraci zároveň. Kromě bábovek a ochutnávek vánočního cukroví se na našem setkání pravidelně objevuje i doma vyrobený vynikající sýr a smažený kapřík (muž jedné z kolegyň je vášnivý rybář, ale ryby nekonzumuje). Toto naše setkání začíná být rekordní, zejména co se týče času společně stráveného. Každý z nás si totiž pro ostatní připraví malou literární inspiraci – seznámí s knížkou, přečte ukázku, pozve prostřednictvím literatury na výstavu nebo na výlet. Vzhledem k tomu, že se nás schází kolem patnácti a málokdo se spokojí jen s jednou ukázkou, není divu, že se akce stále prodlužuje. Jsme naladěni na stejnou notu, inspirace se díky tomu skutečně doplňují a přirozeně na sebe myšlenkově navazují. I když se snažím Inspiraci z bábovky sepsat a společně s fotografiemi účastníkům rozeslat, je mi jasné, že sepisuji pouhá slova a informace. Vnitřní souvislosti a atmosféra se popsat nedají, ty se musejí zažít.

Poslední akcí roku 2017 bylo setkání s cestovatelskou dvojicí manželů Čejkových. V letošním roce jsme společně s nimi dobývali sever a procestovali Skandinávii na lyžích. Zcela určitě navážeme další besedou. Ženská část manželské dvojice je totiž členkou našeho klubu. Vlastně všechny naše akce a aktivity pocházejí z „vlastních zdrojů“. Každý z nás se postupně stává hostitelem a programovým šéfem setkání, besedy, literární vycházky nebo výletu. Snad právě proto máme od října připraven nejenom plán na rok 2018, ale rýsuje se i plán na rok 2019.

Závěrem bych chtěla poděkovat regionálnímu výboru a jmenovitě jeho předsedkyni Kateřině Hubertové za péči, kterou nám knihovnickým seniorům věnují. Všem knihovnickým seniorům v regionech bych vřele doporučila, aby se scházeli, stojí to za to. Jedno celostátní setkání do roka je málo. Nás aktivních seniorů stále přibývá a je dobré pro sebe něco udělat, zvláště když máme podporu od své profesní organizace.

Kolektivní členové informují

Obec Mokré: zajímavá data v dějinách i současnosti 1390–2016 a půl

Obec Mokré, v níž najdete mj. Knihovnu U Mokřinky, vydala na konci roku 2017 v brněnském nakladatelství Andrea Sasínová – Šuplík druhý díl historické publikace z dějin minulých i současných (ISBN 978-80-7550-056-4). Publikace nese název Obec Mokré: zajímavá data v dějinách i současnosti 1390–2016 a půl a jeho autorkou je mokerská knihovnice Dagmar Honsnejmanová.

První kniha z roku 2010 je poměrně obsáhlou publikací vypovídající o letech 1390 až 2010. Jejími autory jsou knihovnice Dagmar Honsnejmanová a historik dr. Josef Ptáček. Tato kniha je vůbec první, která se zabývá historií obce.

Obec Mokré v dějinách i současnosti 1390–2010
Obec Mokré v dějinách i současnosti 1390–2010

Ze slov autorů se můžeme dozvědět, že před čtenářem leží publikace, v níž se snažili zachytit nejvýznamnější a nejzajímavější momenty života v historii obce Mokré. Dějiny této malé obce jsou limitovány skutečností, že zde nikdy nestál hrad ani zámek, kostel, fara, ba ani kaple. Železniční trať, ač vede přes katastr obce, zde nikdy neměla svoji zastávku nebo nádraží. Nikdy zde nebyl zřízen poštovní úřad a také hlavní silnice se obci vyhnuly. V současné době zde není hospoda ani škola, všechny v publikaci zmíněné spolky zde již v současné době nepracují. Veškerý současný kulturní a společenský život organizuje místní knihovna. Obyvatelům dnes slouží pouze jediný obchod se smíšeným zbožím. Přestože obec Mokré je tak malá (má dnes zhruba okolo 160 trvale žijících obyvatel), jsou její dějiny bohaté a zajímavé. Předkládaná publikace však nemůže obsáhnout celou historii, všechny dokumenty. Jen stará kronika obce má 12 zpracovaných svazků. Současná kronika, psaná od roku 1997, je obohacena především o bohatou fotografickou přílohu a mnoho zajímavých dokumentů, a to ve více než ve dvaceti svazcích.

Na první díl knihy navazuje díl druhý, který představuje zajímavá data ze života obce. Přináší přehled nejen nejdůležitějších událostí, ale i různých zajímavostí od roku 1390 po současnost. Dozvíme se například, že 10. června 1855 zničily velké krupobití a silné deště téměř veškerou úrodu, že v roce 1866 byla na místních zelnicích invaze malých černých housenek, že 15. července 1889 byla ustavena Čtenářsko-hospodářská beseda, nechybí ani zprávy ze sčítání lidu, o rozvoji zemědělství a řemesel či akcích z kulturního života. Kniha obsahuje 179 černobílých i barevných fotografií a je věnována zrušeným „mokerským hasičům“, kteří by v roce 2017 oslavili 140 let od svého založení.

Obec Mokré: zajímavosti v dějinách i současnosti 1390–2016 a půl
Obec Mokré: zajímavosti v dějinách i současnosti 1390–2016 a půl

Ukázka z knihy (s. 24 až 25)
Ukázka z knihy (s. 24 až 25)

Ukázka z knihy (s. 136 až 137)
Ukázka z knihy (s. 136 až 137)

Zároveň byla ke knize vydána pohlednice vánočního stromu v Mokrém a pamětní retro záložka.

Retro záložka
Retro záložka

Obě knížky se setkaly s velkým ohlasem, především mokerských obyvatel. Pro ty, kteří se zajímají o historii Mokrého, nabídnou další vodítko do minulosti obce.

V Mokrém je k dispozici je i řada dalších dokumentů a předmětů vztahujících se k obci. Patří mezi ně např.:

  • pohádkový katalog Mokerské bludičky (2006), jenž byl zpracován na základě kreseb a reportáží dětí a dospělých, kteří se zapojili do několikaleté akce Hledání bludiček v Mokrém,
  • jeho volné pokračování Večerní vyprávění bludičky Mokřinky (2009),
  • pohádkové příběhy bludičky Mokřinky Co vyprávěla jedna víla (2013),
  • řada pohlednic, např. pohlednice se znakem obce vydaná u příležitosti ukončení rekonstrukce budovy obecního úřadu a knihovny U Mokřinky (2012),
  • Turistický suvenýr s logem knihovny a symbolem obce (2017) (viz blíže článek v čísle 3/2017 Bulletinu SKIP, pozn. red.).

Obrazový doprovod pochází z archivu kroniky obce Mokré.

Chceme dětem číst 9 aneb Literatura pro malé a ještě menší

Ve dnech 18. a 19. října 2017 se v Knihovně Jiřího Mahena v Brně uskutečnil knihovnický seminář Chceme dětem číst 9 aneb Literatura pro malé a ještě menší, který za finanční podpory SKIP a Ministerstva kultury ČR uspořádalo Centrum dětského čtenářství při Knihovně Jiřího Mahena v Brně. Cílem tohoto semináře bylo především představit současnou literární tvorbu pro nejmenší děti, zaměřit se na specifika práce s nečtenáři a na psychologické důsledky čtení pro malé děti.

Prvním přednášejícím byla Mgr. Tereza Nakládalová, metodička čtenářských klubů, která se ve svém příspěvku Čtenářský klub pro předškoláky teoreticky i prakticky zaměřila na práci s nečtenáři a na vytvoření čtenářského klubu pro předškolní děti. Vybudovat společenství nečtenářů, s nimiž budeme číst, je poměrně záludným úkolem, nicméně rozhodně není nemožné jej splnit. Sama přednášející má dlouhodobé zkušenosti s prací s těmito dětmi a během svého vystoupení nastínila, jak lze takový klub vytvořit, zmínila mnoho zásad, které je vhodné při práci s touto cílovou skupinou dodržovat, ale uvedla také základní pravidla práce v klubech (mluv o tom, co čteš, čti si přímo v klubu a odejdi s knihou), jež se jeví jako zásadní pro vytváření návyku čtení i u takto malých dětí. Výběr knih, jenž zde bývá pro děti připraven, by pak měl být dvojnásobný, než je počet dětí ve skupině (kdyby byl příliš velký, děti by znejistěly). Zásadou také je, že se nehraje na výkon, není důležité, kolik kdo prohlédne knih, ale co mu toto prohlížení přinese. Malé děti jen prohlížejí obrázky. Následně je možné se dětí dotazovat, co v knize odhalily, na co přišly apod. Přednášející ukázala metody, které je možné využít během jednotlivých setkání, i prakticky. Pro tento účel si účastníci přivezli své knížky, s nimiž pak při praktické ukázce pracovali. Jako vhodné se jeví např. metoda řízeného čtení či metoda poslední slovo patří mně. Při práci s touto cílovou skupinou by měl být kladen důraz na vytvoření bezpečného prostředí, v němž se děti budou cítit jistě, klidně, kde jim bude poskytnut prostor pro vlastní sebevyjádření, kde jim bude nasloucháno a budou s nimi sdíleny jejich prožitky. Je rovněž důležité umožnit spontánní reakci na četbu.

Čestným hostem, jehož účasti na semináři si velmi považujeme, byl pak PhDr. Václav Mertin, významný český psycholog zabývající se prací s dětskými klienty. Připravil si příspěvek Význam čtenářství u dětí v procesu socializace. V průběhu svého vystoupení, které všechny účastníky nejen bavilo, ale také nesmírně lidsky obohatilo, nastínil důvody, proč je důležité v dětech pěstovat lásku ke čtení, kam se občas ztrácí motivace a jakou roli v tomto procesu sehrávají aktéři výchovy (škola, rodiny, prarodiče, ale i knihovna). Při povídání zmiňoval, že on sám vnímá četbu jako klíčovou kompetenci pro to, kam a jak bude lidstvo v budoucnu směřovat v oblasti vzdělávání. Apeluje na školy, aby podporovaly systémové změny vedoucí ke zlepšení výuky čtení, apeluje ale také na rodiče, aby dětem v této oblasti věnovali pozornost, aby byli vytrvalí, trpěliví a četbu pro děti udělali lákavou. Měli by mluvit o jejich preferencích a zájmech (ne vše, co se líbilo rodičům, se nutně musí líbit i dětem; pokud rodiče rádi čtou drsnější knihy, neznamená to, že musí v této oblasti tzv. otužovat také své děti). Za zajímavou lze považovat informaci, že dítěti trvá až dva tisíce hodin, než se doopravdy naučí číst. Sdílená radost při čtení nejen umožní rodičům trávit čas s dětmi smysluplně, ale také podporuje mezilidské vazby a rozšiřuje slovní zásobu dětí.

Jako další vážený host na semináři vystoupila brněnská ilustrátorka dětských knih Markéta Vydrová. Ve svém příspěvku Jak pracovat s ilustrací v dětské knize přiblížila svou tvorbu. Pustila také zrychlená videa ze své práce ilustrátorky, na kterých byl zaznamenán postup vzniku několika ilustrací ke knižním textům. Diváci mohli ve zhruba pěti minutách vidět, jak vzniká jedna ilustrace do knihy v měřítku 1:1. Nakonec dala M. Vydrová prostor k otázkám. Nejvíce účastníky zajímalo, jakými barvami maluje, kolik času reálně zabere jeden obrázek a kde nachází inspiraci.

Vystoupení Markéty Vydrové
Vystoupení Markéty Vydrové

Posledním vystupujícím prvního dne semináře byla Mgr. Eva Sedláčková z nakladatelství Host, která v příspěvku Knihy pro děti a nakladatelství Host představila současnou produkci tohoto nakladatelství pro nejmenší děti. Knihy, které přinesla na ukázku, oslovují současnou dětskou populaci svou barevností, designovým provedením, krásnými příběhy, ale také postavami, jež v knihách vystupují. Doporučila i právě vycházející knihu Rok v lese polské autorky Emilie Dziubakové či titul Zubr si hledá hnízdo ukrajinské autorky Oksany Buly.

Vystoupení Evy Sedláčkové
Vystoupení Evy Sedláčkové

V prvním příspěvku druhého seminárního dne představila Ingrid Kužnik ukázku z nabídky firmy Chytré hračky. Tyto hračky slouží k rozvoji nejrůznějších kompetencí, rozvoji inteligence a jsou využitelné již od nejútlejšího věku dětí až po první stupeň. Součástí prezentace byla také možnost si přivezené hračky osahat a vyzkoušet. Toho účastníci rádi využili, aby se inspirovali, které pomůcky jsou nejvhodnější pro jejich konkrétní knihovnu.

Během semináře dostaly slovo i knihovnice z Knihovny pro děti a mládež z Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Mgr. Pavlína LišovskáPetra Poláčková, DiS., se s účastníky semináře ve svém příspěvku Současná literatura pro malé a ještě menší podělily o tipy na zajímavé knihy pro nejmenší čtenáře. Vycházely především ze svých zkušeností při tvoření programů pro děti. P. Poláčková představila knihy, které jsou něčím ojedinělé, ať už textem, ilustracemi nebo tématy. Nejvíce samozřejmě zaujala kniha Kosprd a Telecí autorky Evy Papouškové. Všichni účastníci se shodli, že je stále jednou z nejpůjčovanějších knížek pro malé čtenáře. P. Lišovská pak navázala především s poezií pro nejmenší. Nezapomněla ani na knihy se závažnější tematikou (smrt v rodině nebo rozvod). Aby vyznění nebylo natolik depresivní, závěr představování patřil knihám z neodborně, ale o to přesněji pojmenované kategorie „Roztomilosti“, do níž patřily všechny tituly, které pobaví či pohladí po duši nejen děti, ale i dospělé čtenáře (např. kniha 365 tučňáků Jeana-Luca Fromentala či knížka Oslovi Adelheid  Dahimène). Podle ohlasů účastníků se knihovnicím snad podařilo naplnit očekávání a doporučit kvalitní knihy, které je v dnešní době v záplavě nově vydávaných knih pro děti a mládež někdy těžké najít.

Vystoupení knihovnic z Knihovny Jiřího Mahena v Brně
Vystoupení knihovnic z Knihovny Jiřího Mahena v Brně

Seminář navštívily také Pavla Soletka Krátká a Marie Snášelová Štorková, dvě úžasné dámy, jimž patřil poslední příspěvek celého semináře – Projekt Pohrátky. Přijely představit svou tvorbu a seznámit účastníky semináře se svými knihami a workshopy pro děti. První kniha z jejich dílny se jmenuje Pohrátky aneb Cesta pavoučka Vincka. Jedná se o trináct různorodých pohádkových příběhů, které čtenáře zavedou na naši překrásnou a pestrou planetu Zemi. Tato kniha se dočkala i audionahrávky, kterou namluvili čeští herci (Jiří Lábus, Andrea Elsnerová a další). Ukázka měla na semináři velký ohlas. Dalším počinem je kniha KukadýlkO. Tento příspěvek byl ale také zážitkový. Autorky předvedly, jak v praxi pracují s dětmi při programech a jaké pomůcky z běžného života se k tomu dají využít, ukázaly, jak si zahrát na jednotlivé barvy nebo jak chytat imaginárního vystrašeného běžícího ježečka. Jednou z myšlenek a jedním z cílů těchto dvou úžasných dam je v dětech probudit jejich vlastní tělo. Jsou si vědomy toho, že psychická zátěž dětí je v současnosti vysoká (jsou nuceny pořád jen nad něčím přemýšlet, hloubat, neustále duševně pracují), proto se snaží probudit i jejich tělo a osvěžit je i pohybovými aktivitami.

Vystoupení Pavly Soletky Krátké a Marie Snášelové Štorkové
Vystoupení Pavly Soletky Krátké a Marie Snášelové Štorkové

Věříme, že se všem účastníkům jednotlivá vystoupení líbila, že byla přínosná pro jejich praxi a třeba i osobní život. Práce s malými dětmi je veskrze obohacující, ale je třeba stále čerpat novou a novou inspiraci, abychom s nimi nepracovali příliš jednotvárně.

V příštím roce připravuje Centrum dětského čtenářství další tři vzdělávací knihovnické semináře, o nichž budou účastníci včas informováni jak na stránkách SKIP, tak prostřednictvím e-mailových pozvánek. Na květen 2018 je plánován seminář věnovaný velmi aktuální problematice čtenářské gramotnosti, v červnu se pak zaměříme na volnočasové aktivity v knihovnách a v říjnu nás čeká již desátý ročník semináře Chceme dětem číst, jenž bude tentokrát věnován naučné literatuře a práci s naučným textem. Věříme, že se opět setkáme v hojném počtu a nabídneme účastníkům přednášky a workshopy, které jim budou k užitku.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Jiřího Mahena v Brně.

Konference u příležitosti oslav 70. výročí založení Společnosti bratří Čapků

Dne 23. listopadu 2017 se ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje u příležitosti oslav 70. výročí založení Společnosti bratří Čapků konala konference pro laickou i odbornou veřejnost a v budově knihovny byla také instalována výstava zaměřená na toto téma.

Společnost bratří Čapků existuje nepřetržitě od roku 1947. Jejím cílem je sdružovat a získávat přátele a ctitele tvorby bratří Čapků, rozvíjet a prohlubovat znalost jejich díla a života, morálně i jinak podporovat bádání pracovníků, kteří se zabývají dílem a životem bratří Čapků, případně osobnostmi nebo věcmi vztahujícími se k jejich životu či dílu. Společnost bratří Čapků se také snaží přispívat k tomu, aby se trvale a s větší měrou uplatňoval duchovní vliv bratří Čapků, jejich odkaz filozofický, mravní a sociální a myšlenky humanismu a demokracie v pojetí T. G. Masaryka. K 4. prosinci 2017 měla Společnost bratří Čapků 594 členů (337 pražských členů, 249 mimopražských členů, čtyři čestné členy a čtyři zahraniční členy).

Konferenci zahájil současný předseda společnosti JUDr. Pavel Vespalec (mimochodem pochází z Plzně).

Zahájení konference
Zahájení konference

Účastníci konference
Účastníci konference

Program konference byl věnován jak historii společnosti, jejím předsedům a osobnostem, tak i dalším spolkům a klubům přátel bratří Čapků v České republice i v zahraničí. Pestrou činnost trutnovského Klubu bratří Čapků přijel prezentovat jeho současný předseda Tomáš Kubíček.

Tomáš Kubíček
Tomáš Kubíček

PhDr. Eliška Kunstová rozsáhle pohovořila o rodokmenu rodiny Čapkových a odkryla tak pro mnohé neznámé vazby.

Eliška Kunstová
Eliška Kunstová

Kristina Váňová představila expozici Památníku Karla Čapka, zaměřenou na život a dílo Karla Čapka, Olgy Scheinpflugové a Ferdinanda Peroutky.

Kristina Váňová
Kristina Váňová

Velmi zajímavý a poutavý příspěvek Mgr. Hasana Zahiroviče se věnoval zcela osobě Karla Čapka coby dramatika.

Hasan Zahirovič
Hasan Zahirovič

Josefa Čapka v kontextu evropské malby přijela do Plzně představit PhDr. Pavla Pečinková.

Pavla Pečinková
Pavla Pečinková

V současné době Martina Košanová ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje spolu s Kateřinou Dostálovou, vnučkou Josefa Čapka, připravují sborník věnovaný proběhlé konferenci a výstavě, která mapovala sedmdesátiletou činnost Společnosti bratří Čapků. Předpokládané datum vydání je konec března 2018.

Fotografie pocházejí z archivu Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje.

Čtenáři a regionální nakladatelé se potkali v Knihovně města Plzně

Knihtisk a vydávání knih patří odedávna ke kulturnímu a historickému obrazu Plzně. Tato tradice pokračuje do současnosti v podobě drobných kvalitních nakladatelů, kteří v plzeňském regionu zastupují bohatou paletu knižní produkce. Knihovna města Plzně řadu z nich představila 8. a 9. listopadu 2017 na třetím ročníku Festivalu regionálních nakladatelů. Pod titulkem Plzeňský knižní trh se tu soustředily nabídka a prodej knižních novinek, přednášky z regionální a literární historie, autorská čtení, prezentace knižní vazby aj. Návštěvníci měli – stejně jako při předchozích ročnících akce – příležitost zakoupit si přímo zde knihy z produkce 18 regionálních nakladatelství (např. Cykloknihy, Kozmar, JK Books, Starý most či Nadace St. Joachim). Prodejní nabídka posloužila jako skvělá inspirace na knižní dárky k blížícím se Vánocům. Mezi hosty festivalu patřili publicistka Soňa Brůhová, fotografové manželé Kožíškovi, ochránce přírody Karel Makoň a spisovatel a nakladatel Petr Mikota.

Přednášky v Ústřední knihovně pro dospělé – beseda s Jiřím Šteklem, autorem knih o rozhlednách
Přednášky v Ústřední knihovně pro dospělé – beseda s Jiřím Šteklem, autorem knih o rozhlednách

Přednášky v Ústřední knihovně pro dospělé – beseda o knize S kytarou na zádech s vydavateli Jiřím Slámou a Hanou Voděrovou
Přednášky v Ústřední knihovně pro dospělé – beseda o knize S kytarou na zádech s vydavateli Jiřím Slámou a Hanou Voděrovou

Svou knihu Staré plzeňské hostince přiblížila v reprízovaném hudebně-literárním pořadu knihovnice Knihovny města Plzně Markéta Maškovská. Ve vzpomínkovém dopoledni provedla posluchače po gastronomické historii Plzně 19. a 20. století a navodila atmosféru doby Rakouska-Uherska a první republiky. S kolegyní Markétou Skálovou představily i knihovní regionální fond, který se problematice věnuje. Veselo bylo nejen díky četbě humorných pasáží z knih, ale i díky hudebnímu doprovodu kapelníka Plzeňských heligonkářů Josefa Davida, který hned od začátku spokojené obecenstvo nostalgicky naladil. Laskavý nádech celé besedě dodala svými milými vzpomínkami a vyprávěním i plzeňská pamětnice Taťána Kořenková.

Vlastní tvorbu na festivalu představili také studenti ze Západočeské univerzity v Plzni. Činnost Ateliéru Komiks a  ilustrace pro děti ukázala výtvarnice Barbara Šalamounová, která ateliér vede. Její přednášku a prezentaci studentských prací chápeme nejen jako způsob podpory začínajících ilustrátorů, ale současně chceme k literatuře přilákat i mladé čtenáře. Komiksová literatura je v dnešní době velmi žádaná, výstava studentských prací návštěvníky právem velmi zaujala. Mezi nejzajímavější patřily trojrozměrné knihy (tzv. pop-up knihy). Ty se většinou soustředí na pohádkové náměty, ale najdeme je i na pohlednicích, pozvánkách, blahopřáních nebo oznámeních. V Knihovně města Plzně jsou prostorové publikace zastoupeny především v literatuře pro děti Rudolfa Lukeše, Jitky Petřekové nebo Vojtěcha Kubašty.

Ukázky trojrozměrných knih
Ukázky trojrozměrných knih

Jednu z dětských knih vystavených na festivalu nám předvedla i Eva Majerová, absolventka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. Pohádkový příběh se zvířecí tematikou zpracovala a  obhájila jako svou diplomovou práci. „Vzhledem k tomu, že ilustrace jsou mi mnohem bližší, chtěla jsem pro svou knihu využít už napsaný příběh, abych se mohla soustředit jen na výtvarnou stránku. Jako inspirace mi posloužila kniha, kterou jsem po dlouhém hledání našla ve fondu plzeňské Ústřední knihovny pro děti a mládež, jsem totiž její čtenářkou. Jedná se o knihu Každý večer s pohádkou, ze které jsem si vybrala vyprávění o malé myšce. Její dobrodružství jsem upravila a rozpracovala na 21 skládačkových stranách do pop-up knihy. Práce trvaly tři čtvrtě roku, jen ilustrace zabraly celé dva měsíce. Jednotlivé části kresby jsem pak pracně lepila k sobě. Aby si děti při čtení mohly současně i hrát, umístila jsem do knihy různé interaktivní prvky. Posunováním jednotlivých dílů stránky lze schovávat nebo naopak objevovat nová zvířátka, měnit pozadí, apod., “ říká plzeňská výtvarnice a ilustrátorka. Kromě dětské tvorby pracuje i na zakázkách firmy Reus a podílela se na knize Shapes, která je spojena s tvorbou plzeňského rodáka Ladislava Sutnara a v brzké době potěší čtenáře v USA.

Barbara Šalamounová (v popředí) a Eva Majerová
Barbara Šalamounová (v popředí) a Eva Majerová

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny města Plzně.

Přerovské nové cesty za dobrodružstvím aneb Šestý ročník semináře Současná literatura pro děti a její vliv na rozvoj čtenářství

Dne 8. listopadu 2017 se uskutečnil již šestý ročník semináře Současná literatura pro děti a její vliv na rozvoj čtenářství, který pravidelně pořádá Městská knihovna v Přerově ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově. Seminář zaměřený na literární tvorbu pro děti a mládež se každoročně těší oblibě knihovnických a pedagogických pracovníků, o čemž svědčí i návštěvnost jeho šestého ročníku. Druhou listopadovou středu se totiž do Přerova sjelo celkem 72 zástupců moravských knihoven a pět pedagogů ze základních škol a gymnázií.

Po úvodních slovech ředitele přerovské knihovny Ing. Pavla Cimbálníka a zástupce Muzea Komenského v Přerově Mgr. Lubora Maloně přišel na řadu první příspěvek věnovaný klasické starověké mytologii. Že i dnes mají dávné příběhy olympských bohů současné mládeži stále ještě co říct, přesvědčila všechny posluchače Mgr. Markéta Straková, Ph.D. Knihovnice přerovského muzea, mezi jejíž největší zájmy patří antika a dějiny starověku, prezentovala nejen čtivé tituly amerického spisovatele Ricka Riordana, ale také ohromné fanouškovské nadšení, které knihy vyvolaly mezi čtenáři po celém světě.

Z dobrodružného světa bohů přenesla účastníky semináře spisovatelka Bc. Kristina Hlaváčková přímo do říše fantasy. Svůj příspěvek zaměřila na literární postavu a její důvěryhodnost a vše demonstrovala na příkladu hrdinky své knižní trilogie Dračí oči. Autorka a překladatelka, která se věnuje literatuře pro dospívající mládež a mladé dospělé (young adult literature) i z hlediska teorie, připojila na závěr své prezentace také porovnání vlastního záměru při psaní knih s následným čtenářským přijetím.

Po půlhodinové pauze na občerstvení přišla na řadu také poslední přednášející PhDr. Františka Vrbenská – spisovatelka a lektorka, která v srdci stále zůstává knihovnicí. Také ona zůstala u žánru fantastiky, s nímž má sama coby autorka bohaté zkušenosti. V rámci semináře vyzdvihla přínosy fantasy pro mladé čtenáře, mezi které patří mj. to, že nabízí dostatek dobrodružství, rozšiřuje pole představivosti, věnuje značnou pozornost životním problémům dospívajících a rovněž podporuje nejrůznější tvůrčí aktivity fanoušků tohoto žánru.

Vystoupení Františky Vrbenské

Vystoupení Františky Vrbenské
Vystoupení Františky Vrbenské

Závěrečný potlesk, který zaslouženě patřil všem třem přednášejícím, ukončil další ročník přerovského semináře. Všichni jeho účastníci si kromě sborníku textů, jehož vydání finančně podpořil SKIP spolu s Ministerstvem kultury ČR, odváželi nově nabyté informace a snad i příjemný zážitek z tohoto setkání.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny v Přerově.

Desátý ročník prachatické akce Ecce libri

Ecce libri je již tradiční akce Městské knihovny Prachatice. Od roku 2008 se na kolech pravidelně vydáváme na setkání s knihami, spisovateli a čtenáři. Letos se konal již desátý ročník této akce. Našimi partnery, kteří nás v této akci podpořili, jsou město Prachatice, České dráhy, obec Stožec a Haidmühle, Národní park Šumava, spolek Slunečnice Vimperk, Městské kulturní středisko Vimperk, Šumava Litera, Pošumavská jižní dráha, Šumavský spolek Vimperk, vydavatel a nakladatel Hans Schopf, Evropský fond pro regionální rozvoj programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Svobodný stát Bavorsko Cíl EÚS 2014–2020 a Jihočeský kraj.

Tentokráte jsme jeli vlakem z Prachatic do Nového Údolí. Dne 2. září 2017 ráno nás probudilo pochmurné počasí. Vlak vyjížděl z prachatického nádraží, kde nastoupili spisovatelé, hudebníci, čtenáři i příznivci knihovny. V průběhu jízdy vlakem k nám přistupovali další pasažéři, kteří se chtěli naší akce zúčastnit. Vlaková souprava byla složena z pěti vagonů. V každém z nich probíhal program a cestující jej mohli navštěvovat podle libosti.

Po celé trase vlaku, která vedla přes Vodňany, České Budějovice a Český Krumlov až do Nového Údolí, zněla autorská čtení. Z dlouhého výčtu cestujících spisovatelů jmenujme například Michala Viewegha, Iva Šmoldase, Markétu Harasimovou, Jana Bauera, Hynka Klimka, Otomara Dvořáka, Milana Oulehlu, Jarmilu Mandžukovou, Davida Jana Žáka, Jana Cempírka, Jaroslava Pulkrábka, Hanku Hosnedlovou, Františka Niedla, Pavla Pechouška či Jiřího Březinu. Přestávky mezi čtením nám svým zpěvem zpříjemnila Martina Pivoňková, lidovou hudbou přispěla skupina pana Bicana a na harmoniku hrál vimperský harmonikář Jakub Komrska.

V přestávkách mezi čtením se zpívalo
V přestávkách mezi čtením se zpívalo

Výborná nálada nám vydržela po celou dobu jízdy
Výborná nálada nám vydržela po celou dobu jízdy

Vládní vagon, který sloužil jako zázemí pro spisovatele
Vládní vagon, který sloužil jako zázemí pro spisovatele

Nálada ve vlaku byla skvělá a nikomu nevadilo, že venku prší. Na cestě jsme také zastavili na pěti mostech, a to přes Blanici, Vltavu, Křemežský potok, „Malé Lipno“ i samotné Lipno. Na každém mostě měli všichni možnost pokochat se nádhernou šumavskou přírodou a k tomu se zasnít u ukázky z knihy.

Jedna ze zastávek na čtení na mostě přes řeku Blanici, ze své knihy čte spisovatel Jiří Sivok
Jedna ze zastávek na čtení  na mostě přes řeku Blanici, ze své knihy čte spisovatel Jiří Sivok

Tvůrčí dílny, autorské čtení  a veškerá zábava pro děti se odehrávaly ve vagonu, který je uzpůsoben k přepravě kol. Děti měly možnost seznámit se se spisovateli Hynkem Klimkem, Petrou Braunovou, Stanislavou Bumbovou, Miluší Vítečkovu či s ilustrátorkou Zdenkou Študlarovou. O jejich zábavu se staral také klaun Hugo a spolek Slunečnice Vimperk, který si připravil tvůrčí dílny a oblíbené malování na obličej. Velký úspěch mělo také hudební vystoupení Luboše Hrdličky, při kterém si děti nejen zazpívaly, ale také zatančily. Ač za okny panovalo nepříjemné podzimní počasí, ve vlaku bylo všem příjemně. V průběhu jízdy děti od všech účinkujících sbíraly podpisy do památníčků, které obdržely na začátku cesty. Celých pět hodin jízdy z Prachatic do Nového Údolí  uběhlo v úžasné a tvůrčí atmosféře. Děti (a nejenom ony) si odnesly odměny a dárečky a také mnoho krásných zážitků.

V dětském vagonu bylo veselo, při zpěvu písničkáře Luboše Hrdličky se i tančilo
V dětském vagonu bylo veselo, při zpěvu písničkáře Luboše Hrdličky se i tančilo

Spisovatel Hynek Klimek a ilustrátorka Zdeňka Študlarová v dětském vagonu
Spisovatel Hynek Klimek a ilustrátorka Zdeňka Študlarová v dětském vagonu

Autorské čtení spisovatelky Petry Braunové v dětském vagonu
Autorské čtení spisovatelky Petry Braunové v dětském vagonu

I když nám počasí moc nepřálo, probíhala v Novém Údolí další autorská čtení. Mohli jsme se zaposlouchat do slov českých, ale i bavorských spisovatelů. Literární vystoupení byla doplněna o vystoupení hudební, kulinářská, knihkupecká a řemeslná. Cestující si tak mohli vychutnat zpěv Pavlíny Jíšové a její dcery, zhlédnout výstavu Zaniklé sklářské hutě na Šumavě a v Bavorském lese, koupit si knihu se šumavskou tematikou, pozorovat kováře při práci či obdivovat a zakoupit si výrobek u stánků s tradičními řemesly. Na své si přišli také milovníci jídla a pití. Myslím, že všichni jsme odjížděli s pocitem příjemně prožitého dne.

Hudební vystoupení Pavlíny Jíšové a její  dcery Adély Jonášové v Novém Údolí
Hudební vystoupení Pavlíny Jíšové a její  dcery Adély Jonášové v Novém Údolí

Zábava v Novém Údolí
Zábava v Novém Údolí

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Prachatice.

Ze zahraničních knihovnických spolků

Zpráva z kongresu IFLA 2017 ve Vratislavi

V pořadí již 83. Světový knihovnický a informační kongres IFLA (World Library and Information Congress IFLA) se konal v polské Vratislavi v termínu od 19. do 25. srpna 2017. Kongres se uskutečnil v Hale století (Hala Stulecia), což je mezi architekty mezinárodně uznávaná budova úctyhodných rozměrů. Hlavní heslo kongresu znělo Knihovny, solidarita, společnost a projevovalo se v zaměření velkého počtu tematických bloků.

Účastníci kongresu se na první pohled poznali podle jmenovek, které jim visely kolem krku na červené pásce. Jelikož se akce zúčastnilo přes 3 500 profesionálů z více než 120 zemí světa, byla jejich přítomnost nepřehlédnutelná jak v okolí místa konání, tak i v centru města. Přibližně 240 samostatných bloků pokrývalo široké spektrum témat z oblasti knihovnictví a informační vědy. Odborné přednášky, workshopy a schůzky pracovních skupin doplňovaly mezinárodní výstava s více než osmdesáti stánky a prezentace posterů.

Odborný program byl nesmírně bohatý a zajímavý, takže se rozhodně nikdo nenudil a každý si mohl najít to, co ho zajímalo. Problémem spíše bylo vybírat mezi zajímavými přednáškami, diskusemi nebo workshopy, které se odehrávaly ve stejné čase.

Ačkoliv kongres oficiálně začínal v neděli 20. srpna, v areálu Haly století bylo živo už od pátku, protože zde probíhala jednání nejrůznějších výborů nebo pracovních skupin IFLA.

Během nedělního dopoledne probíhalo několik sekcí ještě před oficiálním zahájením. Šlo například o setkání účastníků, kteří byli na kongresu IFLA poprvé. Nebylo jich právě málo – informace o tom, jak IFLA pracuje a jak je možné se zapojit do jejích aktivit, jak probíhá kongres nebo co je určitě nezbytné ve Vratislavi navštívit, si vyslechlo cca 800 nováčku.

Slavnostní zahájení v Hale století bylo opravdu velkolepé. Po nadšeném vzájemném přivítání knihovníků z jednotlivých světadílů, projevech představitelů IFLA i oficiálním pozdravu představitelů polské politiky či kultury si účastníci mohli vychutnat představení divadelně-akrobatické skupiny, které diváky provedlo historií Vratislavi od dávných časů až do současnosti.

Zahájení kongresu
Zahájení kongresu

Výstava posterů

Na prezentaci posterů bylo přihlášeno přes 200 graficky zpracovaných děl v dvojrozměrné i trojrozměrné podobě. Představily se jak studentské projekty, tak aktivity knihoven, knihovnických spolků či výzkumných týmů. Autoři své postery osobně uváděli ve dvouhodinových blocích během pondělního a úterního programu.

Mezi vizuálně nejzajímavější patřily postery z Veřejné knihovny Selangor v Malajsii, z nichž jeden byl zpestřen přibližně dvaceticentimetrovým kávovým šálkem z polystyrenu. Druhý, který nakonec vyhrál cenu za nejlepší poster, doplňoval model klikaté silnice a auta s cestujícími.

Poster z Malajsie
Poster z Malajsie

Vítězný poster
Vítězný poster

Pozornost mnohých zaujal také čistě bílý poster s drobným QR kódem. Po bližším prozkoumání se ukázalo, že poster obsahuje text napsaný v Braillově písmu a hlavním sdělením je (ne)čitelnost posterů pro lidi se zrakovým handicapem.

Tajemný poster
Tajemný poster

Velmi pěkné materiály měl i program Ženy čtou (Women Read) z knihovny v Nilüferu v Turecku. Ženský čtenářský klub má stovky účastnic, které se vzájemně podporují například i v otázkách ekonomické nezávislosti. Jiný poster představoval čtenářské kluby v Kolumbii, kde je jedním z hlavních témat mírový proces a jeho pojetí v historii i současnosti.

Svůj částečně ručně psaný poster měl i projekt IYALI (Initiative Young African Library Innovators), díky němuž kongres navštívilo i 19 knihovnic a knihovníků z různých afrických zemí. Účastníci projektu nejprve absolvovali studijní cestu po Litvě a Polsku, kde měli i příležitost debatovat s evropskými kolegy. Díky pestrému oblečení některých z nich byla tato skupina na kongresu opravdu nepřehlédnutelná.

Projekt IYALI
Projekt IYALI

Knihovna v Kolíně nad Rýnem reagovala na stoupající počet žadatelů o azyl ve městě tím, že převzala roli mediátora mezi nově příchozími a místními. Disponuje více než 70 dobrovolníky, nabízí každodenní aktivity nebo prostor pro učení jazyka. V současné době jsou v rámci evropského projektu písemně i audiovizuálně zaznamenávány příběhy migrantů, které budou následně zveřejněny.

Poster Veřejné knihovny v Kolíně nad Rýnem
Poster Veřejné knihovny v Kolíně nad Rýnem

Ve formě posteru byly dále představeny světová mapa knihoven, přehled akademické spolupráce v Latinské Americe nebo kooperace mezi Finskem, Tanzanií a Namibií při informačním vzdělávání, šíření mediální a informační gramotnosti pomocí komiksů v Polsku, podpora dobrovolnictví v rumunské knihovně a vzdělávání dobrovolníků v Rakousku, studentský výzkum interkulturního knihovnického modelu z Francie nebo využití chytrých hodinek v dětské knihovně na Taiwanu.

Kolega z Taiwanu u svého posteru
Kolega z Taiwanu u svého posteru

Přednáškové bloky

Problematice bibliografického zpracování byly věnovány čtyři bloky, a to:

  • Použití standardů IFLA v prostředí propojených dat: strategie, aplikace a úspěšné příběhy,
  • Věcný přístup a bibliografie v multikulturním světě,
  • Na sdílení záleží – katalogizace,
  • Metadata IFLA – katalogizace, bibliografie a předmětová analýza a přístup.

Pat Riva s Majou Žumer představily novou verzi modelu LRM (IFLA Library Reference Model). LRM je konceptuální referenční model, jehož cílem je spojit tři na sobě nezávislé modely – FRBR (Functional Requirements for Bibliographic Records), FRAD (Functional Requirements for Authority Data) a FRSAD (Functional Requirements for Subject Authority Data). LRM využívá metody propojených dat (linked data) a podporuje využití bibliografických dat v prostředí propojených dat.

Maja Žumer představuje model IFLA LRM
Maja Žumer představuje model IFLA LRM

Blok Paměťová banka digitální společnosti: Národní knihovny a archivace webu – národní knihovny s informačními technologiemi byl zaměřen na archivaci webu jako jednu z důležitých aktivit národních knihoven. Přednášející ze Švédska, Velké Británie, Francie, Kanady, USA, Slovinska, Finska a Austrálie hovořili o nastavení výběru, které webové stránky se archivují, o legislativě a o možnosti využití webarchivů. Ve většině zemí archivace webu probíhá již řadu let. Nyní se řeší zejména legislativní otázky a prezentace archivovaného obsahu, aby mohl být využit pro různé sociologické výzkumy apod.

V bloku Knihovny v časech krize: historická perspektiva vystoupila například Hibaq Nur z Národní knihovny Kataru, která se při popisu ničení somálských knihoven a likvidace literární produkce během místní občanské války nebála použít termín „bibliokaust“. Pro posluchače ze středoevropského prostředí bylo jistě zajímavé být svědkem toho, jak plný přednáškový sál pozorně sleduje profesionální projev kolegyně oblečené do nikábu. Velký dojem udělala i následující prezentace Parisy Pasyar z íránské národní knihovny. Ta popisovala komplikace při spěšném transportu knihovního fondu (včetně dvanácti tisíc rukopisů) z knihovny v Teheránu na bezpečná místa uložení během iránsko-iráckého konfliktu.

Přátelská kolegyně z Íránu
Přátelská kolegyně z Íránu

Prezentace íránské kolegyně
Prezentace íránské kolegyně

Další z bloků nesl název Prolínání knihoven a LGBTQ+. Téma genderu či sexuální orientace není v českém prostředí s knihovnami dosud příliš spojováno. O to zajímavější byly přednášky v rámci bloku o prolínání životů příslušníků komunity LGBTQ+ a služeb knihoven. Hned první příspěvek Martina Morrise, knihovníka z McGillovy univerzity v Montrealu, by se mohl některým zdát kontroverzní. Prezentace vycházela z poznatku, že lidé se sluchovým handicapem mají méně informací o rizicích sexuálně přenosných nemocí. Představeny tedy byly velmi názorné grafické materiály, které vysvětlují nebezpečí nákazy při různých sexuálních praktikách. Další z příspěvků připravený týmem z USA a Mexika se věnoval genderově neutrálním neboli inkluzivním toaletám v knihovnách. Je třeba zdůraznit, že i v místě konání kongresu IFLA se takové sociální zařízení nacházelo. Odvážný byl také příspěvek o možnostech studia archivních materiálů týkajících se homosexuální tematiky v současném Rusku, který přednesla Ira Roldugina. Další prezentace v daném bloku se zabývaly hlavně praxí speciálně zaměřených archivů a knihoven.

Vizuální informace o sexuálně přenosných nemocech
Vizuální informace o sexuálně přenosných nemocech

Toalety pro všechny
Toalety pro všechny

Blok Storytelling pro udržitelnost a solidaritu byl věnován referenčním a informačním službám v netradičním hávu. Zastoupeny byly jak veřejné, tak specializované a akademické knihovny. Jako vypravěč se představil Erik Boekesteijn z Národní knihovny Nizozemska. Byly prezentovány vizuální techniky, které lze využít při zjišťování informačních potřeb studentů. Kolegové z Národní technické knihovny v Praze Sasha Skenderija a Martin Stehlík představili využití narativního přístupu při poskytování služeb studentům technických oborů. Australské kolegyně upozorňují své uživatele na potenciální katastrofy při akademické práci formou komiksových příběhů a zároveň dodávají preventivní návody například na zálohování dat.

Prezentace kolegů z Národní technické knihovny
Prezentace kolegů z Národní technické knihovny

V bloku Solidarita knihovnických spolků s občanskou společností David Ramírez-Ordóñez představil knihovnickou spolupráci v Kolumbii. V prezentaci velmi nápaditě pracoval s piktogramy, jelikož jazyková bariéra je jednou z překážek, kterou je při kooperaci třeba překonávat. Maďarští školní knihovníci se přidali k protestnímu hnutí a pod symbolem deštníku se dovolávají lepších podmínek. Ve Finsku patří mezi uživatele knihoven až 66 % obyvatel a nejnovější knihovní zákon knihovnám jako úkol ukládá i například prosazování sociálního a kulturního dialogu nebo aktualizaci fondu. Knihovny jsou vnímány jako optimální místo pro politické debaty, přestože se kolegyně a kolegové setkali i s nepříjemnými zážitky (zmiňován byl například konflikt s příznivci neonacismu). Finská knihovnická asociace se věnuje i tématu migrace, zajišťuje možnost získání registrace do knihovny bez udání trvalé adresy nebo přítomnost tlumočníků. Aktivní knihovnický svaz ale najdeme i v Iránu. ILISA (Iranian Library and Information Science Association) má devět komisí a na národní knihovnické konferenci se schází až 500 odborníků. Domácí polská knihovnická asociace SBP (Stowarzyszenie Bibliotekarzy Polskich) funguje již od roku 1917 a má přibližně 7 000 členů. V rámci prezentace byly zdůrazněny nové požadavky na dovednosti zaměstnanců knihoven, například sociální a mediační kompetence. Pozornost je v polských knihovnách věnována mimo jiné uživatelům s autismem.

Piktogramy v prezentaci kolegy z Kolumbie
Piktogramy v prezentaci kolegy z Kolumbie

Další z bloků byl pojmenován Přístup a příležitost pro všechny: jak mohou knihovny z Latinské Ameriky a Karibiku přispět k naplňování Agendy 2030. V roce 2015 definovala OSN 17 cílů udržitelného rozvoje, tzv. Agendu 2030. Mezi priority naplňování tohoto programu patří například vymýcení chudoby a hladu nebo zajištění kvalitního vzdělávání. Při naplňování těchto cílů mohou hrát významnou roli i knihovny. Představeny byly knihovnické aktivity z Brazílie, Chile, Kuby, Ekvádoru, Nikaraguy, Panamy a Peru. Zajímavý je například termín mimitéka, který označuje služby pro nejmenší děti a novopečené rodiče. V Peru knihovníci zaznamenali, že by stánkoví prodejci mohli věnovat volný čas čtení a z vozíku jim tedy pravidelně nabízejí zajímavé tituly. Atmosféra v tomto bloku byla velmi odlišná od ostatních bloků. Byla znát velká vzájemná podpora, velmi otevřeně se projevovalo přátelské přijetí a vyjadřoval se vděk za poskytnuté příležitosti.

V bloku Jak projevujete solidaritu s původními/indiánskými obyvateli? se opět potvrdilo, že respekt k různým jazykovým a kulturním skupinám je velkou výzvou, a to především ve standardizovaných aktivitách, například v oblastech katalogizace a klasifikace. Mohli jsme se seznámit například s výsledky pracovní skupiny pro maorská předmětová hesla (Ngā Upoko Tukutuku). Je zřejmé, že nejde jen o prostý překlad, ale o rozdíly v celkovém pojetí a struktuře. Skutečnost, že i akademické knihovny mohou podporovat menšiny, dokázal Raymond Pun. Mladík ze Státní univerzity Fresno měl na kongresu hned několik úspěšných prezentací a tentokrát opět zdůrazňoval, že knihovny nemohou být neutrální a musí se zasadit o inkluzivní prostředí, i když to neodpovídá představám všech zástupců místní komunity. V univerzitní knihovně ve Fresnu funguje komise pro diverzitu, pořádají se mezinárodní konverzační skupiny, přednášky zástupců znevýhodněných skupin a tematické výstavy.

V bloku Více než zelené: udržitelnost v praxi  veřejné knihovny a Agenda 2030 OSN byly představeny argumenty pro zapojení knihoven do boje proti klimatickým změnám a projekt Klimatické reality (The Climate Reality Project). Záměrem tzv. zelených knihoven však není pouze ekologická, ale také sociální udržitelnost. Proto byl prezentován například i finský program proti vyčlenění dospívajících a mladých dospělých ze společnosti za využití uměleckých a kreativních metod. Na závěr byli představeni vítězové soutěže o zelenou knihovnu (IFLA Green Library Award). V letošním ročníku bylo nominováno 34 knihoven a vítězem se stala německá Městská knihovna Bad Oldesloe (Stadtbibliothek Bad Oldesloe), která například podporuje sociální zemědělství. Oceněny ale byly i aktivity knihoven z Číny, Keni či Ukrajiny. V roce 2016 vyhrála ekologická knihovna Pequeňo Sol z mexického státu Chiapas, kterou si vybudovala místní komunita.

Blok Označení, propojení, tvoření: propagace příběhu o prostoru zahájil ředitel Norské národní knihovny Aslak Sira Mhyre dechberoucím proslovem o místních knihovnách jako místech sociálních kontaktů. Nebál se označit klepy za aspekt, který spojuje místní komunitu a který je zásadním vedlejším produktem fungování knihoven. V norských knihovnách tak najdete i bary a není žádný rozpor v tom, když výběr literatury spojíte s posezením u piva. Dále byly v rámci tohoto bloku představeny přestavby a nové budovy z různých kontinentů. Wu Yue například prezentovala zapojení studentů do tvorby koncepce nové knihovny Pekingské univerzity. Haavisto Luula popsala novou centrální budovu knihovny v Helsinkách. Danielle Chagnon prezentovala změny, které na základě zkušeností z provozu zavedli v Národní knihovně a archivu Québecu. Dvojice kolegů z Ruska popsala, jak byla malá zastaralá knihovna v obci Bogoljubovo přetvořena na moderní komunitní knihovnu, což vedlo až ke stodvacetiprocentnímu nárůstu denních návštěv.

Prezentace ruské kolegyně
Prezentace ruské kolegyně

V bloku Základní funkce a dobrá praxe národních knihoven byly představeny výsledky výzkumu funkcí národních knihoven, který se uskutečnil v roce 2016. Tazatelé získali 46 odpovědí ze 45 samostatných státních celků, nejvíce zastoupeny byly evropské knihovny. Jako výzvy a sporné body se ukázala témata spojená s rozvojem digitálního prostředí, například ukládání digitálních dokumentů, zpřístupnění metadat nebo podmínky digitalizace. Debatovalo se i o zvláštních funkcích národních knihoven, k nimž patří vytváření knihovnických standardů nebo propagace čtení.

V bloku nazvaném Budování silného knihovnicko-informačního vzdělávání: tvoření v procesu a kritické zhodnocení byly představeny první výstupy celosvětového výzkumu, který probíhal v roce 2016 a byl k dispozici v šesti jazykových verzích. U jednotlivých stolů jsme pak s ostatními účastníky a účastnicemi diskutovali o jednotlivých aspektech knihovnicko-informačního vzdělávání, například o uznávání studia v zahraničí nebo o nezbytnosti odborné kvalifikace pro přijetí do zaměstnání v knihovně. Výrazné rozdíly existují i mezi evropskými státy, například kolegyně z Francie popisovala několikaleté specializované studium, které ji připravovalo na státní zkoušku, jejíž absolvování je nutné k vykonávání profese školní knihovnice. Kolega z Blízkého východu zase popisoval roční vzdělávací program pro absolventy jiných oborů nebo studenty z jiných zemí, který vyrovnává znalostní rozdíly před nástupem do navazujícího studia.

V bloku Program konferencí přístupný pro uživatele s postižením se účastníci seznámili s příklady z praxe ze třech zemí – Švédska, Norska a USA. Ve všech přednáškách bylo zdůrazněno, že je nutné nepřipravovat pro uživatele s postižením speciální opatření, ale vybrat si pro konferenci takové místo, které umožní uživatelům s postižením plně se zapojit do programu spolu s ostatními. Inspirativní byly seznamy toho, na co je třeba se při výběru místa konání zeptat majitele objektu v souvislosti s přístupností prostoru pro konferenční akce. Pro českého účastníka bylo příjemným zjištěním, že mnohé věci pro nás rozhodně nejsou nové - tematikou přístupnosti akcí knihoven  (nejen odborných) se zabývá např. Standard Handicap Friendly.

Další blok byl zaměřen na stěhování fondů a ochranu sbírek během stěhování. Zajímavá přednáška byla např. z knihovny v New Havenu, která se zabývala otázkou, zda při rekonstrukci knihovny mají být zpřístupňovány knihovní jednotky z dočasně přemístěných fondů. V knihovně v New Havenu vznikl tým, který po celou dobu rekonstrukce zajišťoval přístup k fondům.

Velice zajímavý byl blok s názvem Aktuality – nejpalčivější problémy a nové výzvy v oblasti copyrightu a dalších právních otázek. Jedním z přednášejících byl Armin Talke ze Státní knihovny v Berlíně, který hovořil o tzv. ancillary copyrightu, který je již nyní začleněn do autorského práva Španělska a Německa a ustanovuje, že odkaz na obsah s krátkým shrnutím (tzv. snippet) spadá do oblasti autorské ochrany. Motivací pro zavedení tohoto opatření bylo chránit investice vydavatelů proti zneužívání komerčními službami (například službou Google Zprávy) pomocí zpoplatnění hypertextových odkazů odkazujících na autorský obsah. Očekávání finančních zisků vydavatelů se však nenaplnilo a vedlo naopak k poklesu návštěvnosti mediálního obsahu. Přednášející upozornil na znepokojivou skutečnost, že v září 2016 Evropská komise předložila návrh na zahrnutí tzv. ancillary copyrightu do evropské legislativy. Tento návrh jde ještě dál než zmíněná legislativa německá nebo španělská. Předpokládá zpoplatnění odkazů se shrnutím na zpravodajské články a další obsah. Toto zpoplatnění by se mělo týkat i nekomerčních služeb (včetně akademických). Podle kritiků by taková úprava měla zásadní vliv na způsob hledání, využívání a sdílení článků a omezila by pestrost informací. Zároveň by měla negativní dopad na inovace technologií v oblasti zpravodajství nebo na poskytování některých tradičních služeb knihoven. Pokud by se tato legislativa vztahovala i na vydavatele vědeckých publikací, ohrozila by zároveň otevřený přístup k výsledkům vědeckého výzkumu.

Návštěva knihoven a společensko-kulturní program

Ve Vratislavi jsme kromě odborného programu navštívily i tamější městskou knihovnu a také knihovnu přímo na vratislavském nádraží.

Dětské oddělení Městské knihovny ve Vratislavi
Dětské oddělení Městské knihovny ve Vratislavi

Korejské oddělení Městské knihovny ve Vratislavi
Korejské oddělení Městské knihovny ve Vratislavi

Knihovna na vratislavském hlavním nádraží – regál s časopisy a výstava keramických soch
Knihovna na vratislavském hlavním nádraží – regál s časopisy a výstava keramických soch

Knihovna na vratislavském hlavním nádraží – výpůjční pult
Knihovna na vratislavském hlavním nádraží – výpůjční pult

Jako dějiště hlavního kulturního programu posloužilo i prostranství u Haly století.

Fontána u Haly století – světelná show
Fontána u Haly století – světelná show

Součástí společenského programu byl například večírek sponzorovaný společností OCLC.

Večírek OCLC
Večírek OCLC

Závěrem

Během kongresu bylo zahájeno celosvětové online hlasování Globální vize IFLA. Knihovníci z celého světa se tak mohli vyjádřit k budoucím prioritám rozvoje knihoven (o hlasování i o souvisejících aktivitách informujeme i v samostatném článku v tomto čísle Bulletinu SKIP).

Můžeme shrnout, že kongres IFLA ve Vratislavi se vydařil jak po organizační, tak po obsahové stránce.

Na účast autorek na kongresu finančně přispěla pražská organizace SKIP.

Autorkami fotografií jsou Eva Cerniňáková z Knihovny Jabok (fotografie ze zahájení kongresu, z prezentace Maji Žumer a z knihovny na vratislavském nádraží) a Kateřina Nekolová z Národní knihovny ČR (ostatní fotografie).