2019, ročník 28, číslo 2

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Průzkumy

Atlas knihoven

Ocenění

Koncepce a strategie

Rozhovor

Vzdělávání

Celostátní akce

Recenze

Valná hromada

Z ústředních orgánů

Z odborných orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Ze zahraničních knihovnických spolků

Úvodník

Od závěrečné diskuze Knihovna – věc veřejná po zkušenosti ze zahraničních cest

Vážení a milí čtenáři,

přinášíme Vám letošní druhé číslo Bulletinu SKIP. Dozvíte se v něm například:

Přínosné čtení Vám za celou redakční radu Bulletinu SKIP přeje

Linda Jansová

Trendy v knihovnách

8. kolokvium knihovnicko-informačních pracovníků zemí Visegrádské skupiny V4+

Ve dnech 17.–19. června 2019 se Bratislavě konalo již 8. kolokvium knihovnicko-informačních pracovníků zemí Visegrádské skupiny V4+. Projekt pravidelného pořádání kolokvií, vždy v jiné zemi, schválili ministři kultury zemí Visegrádské skupiny z podnětu tehdejšího ministra kultury Slovenské republiky v dubnu 2005 v Banské Bystrici. Hlavním tématem kolokvií je spolupráce paměťových institucí – knihoven, muzeí, galerií a archivů v oblastech uchovávání, digitalizace a především adresného zpřístupňování kulturního a vědeckého dědictví v rámci sjednocené Evropy.

Nad 8. kolokviem V4+ převzala záštitu ministryně kultury Slovenské republiky Ľubica Laššáková, hlavním garantem akce se stala při příležitosti 100. výročí svého založení Univerzitní knihovna v Bratislavě.

Tento ročník byl výjimečný i historicky prvním partnerstvím IFLA – Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí. Významný je i mezinárodní aspekt kolokvia, konkrétně zastoupení devíti zemí, které přesahují hranice států Visegrádské čtyřky a jsou zárukou navázání spolupráce mezi knihovnami SR, ČR, Maďarska, Polska, Chorvatska, Slovinska, Bulharska, Rumunska a Srbska.

Ústředním motivem 8. kolokvia se stalo téma Knihovny pro Evropu – Evropa pro knihovny, které úzce souvisí s aktuální iniciativou IFLA a dalších významných evropských sdružení v podobě Manifestu knihoven pro Evropu.

Účastníci 8. kolokvia společně podpořili tuto mezinárodní iniciativu sdružení IFLA, EBLIDA, LIBER, Public Libraries 2030 a SPARC Europe, protože i zástupci knihovnictví ze zemí V4+ chtějí takovou Evropu, která:

  • garantuje, že každý člověk se kdykoliv ve svém životě může učit, číst a rozvíjet prostřednictvím knihoven,

  • považuje svobodný přístup za základ svých aktivit v oblasti kultury, vědy a inovací,

  • se zavazuje plnit cíle udržitelného rozvoje OSN a v rámci svých přístupových a rozvojových iniciativ podporovat přístup k informacím.

Kolokvium slavnostně zahájila ministryně kultury SR Ľubica Laššáková v reprezentativních prostorách zrcadlové síni Primaciálního paláce společně s generální ředitelkou Univerzitní knihovny v Bratislavě Silvií Stasselovou.

Generální ředitelka Univerzitní knihovny Silvie Stasselová při slavnostním zahájení 8. kolokvia V4 (foto: Róbert Erent, Univerzitní knihovna v Bratislavě)
Generální ředitelka Univerzitní knihovny Silvie Stasselová při slavnostním zahájení 8. kolokvia V4 (foto: Róbert Erent, Univerzitní knihovna v Bratislavě)

Zrcadlový sál Primaciálního paláce při slavnostním zahajovacím večeru (foto: Róbert Erent, Univerzitní knihovna v Bratislavě)
Zrcadlový sál Primaciálního paláce při slavnostním zahajovacím večeru (foto: Róbert Erent, Univerzitní knihovna v Bratislavě)

Jednání probíhalo v historické budově Národní rady SR ve třech blocích.

 Generální ředitelka Univerzitní knihovny v Bratislavě Silvie Stasselová zahajuje první den jednání kolokvia v historické budově Národní rady SR (foto: Róbert Erent, Univerzitní knihovna v Bratislavě)
Generální ředitelka Univerzitní knihovny v Bratislavě Silvie Stasselová zahajuje první den jednání kolokvia v historické budově Národní rady SR (foto: Róbert Erent, Univerzitní knihovna v Bratislavě)

Blok Knihovny zemí V4 a jejich strategie v kontextu Manifestu knihoven pro Evropu

Blok moderoval ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček.

V zahajovacím příspěvku Od slibů k partnerství: realizace cílů Manifestu knihoven pro Evropu Stephen Wyber (IFLA) vyzdvihl šest oblastí, které Manifest knihoven pro Evropu obsahuje. Při naplňování cílů EU mohou knihovny hrát rozhodující roli v prosazování politik zaměřených na výraznější, spravedlivější a trvalejší udržitelný rozvoj pro všechny. Manifest tak poukazuje na možnosti, jaké nabízí spolupráce vlád s knihovnami jako partnery pro pokrok.

Úvodní příspěvek přednesl Stephen Wyber z IFLA (foto: Michal Kalnický, Univerzitní knihovna v Bratislavě)
Úvodní příspěvek přednesl Stephen Wyber z IFLA (foto: Michal Kalnický, Univerzitní knihovna v Bratislavě)

O digitálních projektech Polské národní knihovny hovořil Tomasz Gruszkowski (Polská národní knihovna). K plnění svých tradičních povinností zavádí Polská národní knihovna řešení s využitím nových technologií. Hlavní digitální projekty, z nichž jsou již některé dokončeny a jiné byly spuštěny, jsou určeny na zlepšování poskytovaných služeb (projekt POLONA).

S dobrými příklady mezinárodní spolupráce ve Státní vědecké knihovně v Banské Bystrici seznámila ředitelka této knihovny Blanka Snopková. Dlouholetá aktivní spolupráce s organizacemi působícími v oblasti kultury, vzdělávání a vědy vyústila v otevření šesti jazykových center – Německé studovny, Centra slovanských studií, Britského centra, Centra InfoUSA, Window of Shanghai a Centra hispánské kultury Vladimíra Olerínyho. Jejich prostřednictvím se knihovna zapojuje do projektů vědeckého výzkumu a reprezentace v zahraničí.

Roman Giebisch (Národní knihovna ČR) hovořil o nám velmi dobře známých akcích – o původní české Noci s Andersenem, která se rozšířila do řady zemí celého světa, a o projektu Bookstart, v českém prostředí nazvaném S knížkou do života. K této mezinárodní aktivitě se ČR připojila v roce 2018.

Portálu digitálních parlamentních knihoven zemí V4 se věnovali Natália Petranský-Rolková a Peter Sedláček (Parlamentní institut – kancelář Národní rady SR). Od roku 2002 spolupracují ČR a SR na projektu Česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, z podnětu Maďarska se v roce 2011 začal budovat Portál digitálních parlamentních knihoven Visegrádské skupiny. Z historických důvodů se k zemím této skupiny přidalo i Rakousko.

Szabolcs Dancs (Széchényiho národní knihovna) zdůraznil význam otevřenosti a přístupnosti dat pro uživatele v souvislosti s přípravou nového Pojmového modelu bibliografických informací IFLA LRM, s tvorbou maďarského terminologického slovníku RDA i s využitím systému Koha pro modelování dat v RDA jako propojených dat. Jako odborník na autorské právo neopomněl Směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu (Directive on copyright in the Digital Single Market – DSM Directive). Nový slogan pro knihovny by podle něj mohl znít: „Vypusťte data ven! A vpusťte uživatele dovnitř!"

Na mnohovrstevnost procesu implementace pravidel RDA v Maďarsku poukázala Szabina Ilácsa (Széchényiho národní knihovna). Upozornila na řadu dosud nevyřešených otázek tohoto procesu a na maďarský přístup k zavádění pravidel RDA.

O hodnocení digitálních fondů a služeb na základě knihovních norem informovala Rita Rado (Univerzita Eötvös Loránd v Budapešti). Prezentovala výzkum hodnocení služeb Elektronické archivy a databáze periodik s využitím ukazatelů výkonnosti, obsažených v normách ISO 11620 Ukazatele výkonnosti knihovenISO 16439 Metody a postupy pro posuzování vlivu knihoven.

Pohled do jednacího sálu v historické budově Národní rady SR (foto: Michal Kalnický, Univerzitní knihovna v Bratislavě)
Pohled do jednacího sálu v historické budově Národní rady SR (foto: Michal Kalnický, Univerzitní knihovna v Bratislavě)

Blok Úspěšné mezinárodní, evropské a národní projekty v knihovnách zemí V4

Blok moderoval Jaroslav Šušol, děkan Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.

Anna Cajthamlová (Národní knihovna ČR) a Pavel Kocourek (INOVATIKA) ve svém příspěvku představili vývoj Krameria jako nástroje na zpřístupnění děl nedostupných na trhu i aktuálně řešené úlohy z této oblasti. Následně pak Pavel Kocourek seznámil přítomné s dalšími plány vývoje systému ProArc, který je určen ke zhotovování digitálních objektů pro systém Kramerius.

Dóra Gaálné Kalydy (Knihovna a informační centrum Maďarské akademie věd) zdůraznila novou roli vědeckých knihoven v období měnících se požadavků na jejich služby. Vyžaduje to i nové formy spolupráce, obnovu zastaralých IT systémů a technologií, digitalizaci a ochranu kulturního dědictví - vše s důrazem na změny v knihovnách a postojích jejich pracovníků.

Árpád Maczelka (Széchényiho národní knihovna) podal zprávu o průběhu Projektu systému národní knihovny. Ten byl vytvořen v roce 2017 spolu s Vládní agenturou pro rozvoj informačních technologií. Cílem projektu je dosáhnout výrazného celkového vylepšení IT infrastruktury a služeb této knihovny v zájmu vyrovnání se s výzvami 21. století. Softwarové řešení vychází ze systému FOLIO (Budoucnost knihoven je otevřená – The Future of Libraries Is Open). Dále se počítá s vytvořením digitalizačního střediska Maďarské národní knihovny jako jednoho z největších ve střední Evropě.

Petr Žabicka (Moravská zemská knihovna) představil český portál Knihovny.cz jako uživatelsky orientovaný vyhledávací portál, založený na svobodném softwaru VuFind.

O projektu PERO, jehož smyslem je pokročilá extrakce obsahu tištěných a ručně psaných dokumentů pro lepší přístupnost a použitelnost, hovořil Michal Hradiš (Moravská zemská knihovna). Cílem projektu je vytvořit technologii a nástroje, které vycházejí z nejmodernějších metod počítačového vidění, strojového učení a jazykového modelování. Petr Žabicka dále účastníky kolokvia seznámil s vývojem projektu ObalkyKnih.cz od jeho vzniku v roce 2008 jako jednoduché služby na sdílení úsilí o naskenování knižních obálek za účelem obohacení knihovních katalogů přes rozšíření o periodika, obsahy až po seznamy odkazů a poznámek i portréty autorů.

Tomáš Foltýn (Národní knihovna ČR) popsal účast českých knihoven na tvorbě digitální výzkumné infrastruktury pro umění a humanitní vědy známé jako LINDAT/CLARIAH-CZ. Mezi základní cíle této infrastruktury patří zpřístupnění digitalizovaných dat relevantních pro oblast humanitních věd široké vědecké komunitě a studentům v ČR i zahraničí a získání přístupu k podobným zdrojům dostupných v evropských sítích. Představil také základní úlohy zapojených knihoven, které mohou být inspirací i pro další podobné instituce ve středoevropském regionu.

Transdisciplinárním přesahům informační vědy do pedagogických věd v oblasti edukace informační a digitální gramotnosti žáků se věnovala Pavlína Mazáčová (Masarykova univerzita). Uvedla příklad celorepublikového českého tříletého rozvojového projektu pod názvem Co nebylo v učebnici, který je primárně zaměřen na vytvoření funkčního společenství praxe učících knihovníků a učitelů a propojování principů neformálního a formálního vzdělávání. Sekundárním cílem projektu je publikování hotových vzdělávacích programů a metodik ve formě otevřených vzdělávacích zdrojů.

Blok Rozvíjení projektů a perspektiv mezinárodní spolupráce knihoven ze zemí V4+

Blok moderoval Alojz Androvič z Univerzitní knihovny v Bratislavě.

Na dlouhodobé uchovávání digitálních dat (long term preservation, LTP) a možnosti spolupráce zemí V4+ v této oblasti se zaměřil Milan Rakús (Univerzitní knihovna v Bratislavě). Upozornil na nedostatečnost této spolupráce a její obtížnou koordinaci při množství existujících formátů dokumentů. V ČR jde o projekt Národní digitální knihovna, v Maďarsku o FOLIO, v Polsku o CREDO, ve Slovinsku o e-ARH.si.

Jana Matúšková a Peter Hausleitner (Univerzitní knihovna v Bratislavě) si připravili příspěvek o archivaci webových stránek a dokumentů vzniklých přímo v digitální podobě na Slovensku. Univerzitní knihovna v Bratislavě se v roce 2015 zapojila do projektu Digitální prameny s cílem vytvořit technologickou a organizační infrastrukturu pro systematický a řízený sběr webu a archivaci elektronických publikací.

První dva roky maďarského pilotního projektu archivace webu popsal Márton Németh (Széchényiho národní knihovna). Informoval o vývoji projektu i o záměru soustředit se na mezinárodní formy spolupráce s webovými archivy v zemích V4 s cílem shromáždění a konzervace maďarských webových dokumentů nebo dokumentů, které s nimi souvisejí a které se nacházejí mimo maďarskou doménu (.hu).

Zdenko Vozár (Národní knihovna ČR) prezentoval rozvoj webového archivu ČR a zdůraznil úlohu národních knihoven v ukládání a zpřístupňování dat, která je třeba analyzovat za pomoci nových technologií. Národní knihovna ČR ve spolupráci s partnery z akademické sféry realizuje pilotní projekt, který se právě tímto směrem rozhodl vydat. Přednášející také zdůraznil, že je nutné uvažovat o tom, pro koho je webový archiv určen a komu nebo čemu má sloužit.

Michal Indrák (Moravská zemská knihovna) přítomné seznámil se systémem CDArcha (podrobně viz příspěvek z konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2018) jako nástrojem pro kolaborativní zpracovávání a ukládání dat z optických disků (např. z CD-ROM a DVD) v českých knihovnách. S jeho využitím jsou data bezpečně uložena a připravena na import do LTP úložiště.

O stavu Virtuální národní fonotéky informovala Iva Malinová (Národní technická knihovna). Unikátní databázi záznamů zvukových nosičů uložených v českých institucích různého typu – v knihovnách, komerčních vydavatelstvích, v Českém rozhlase i televizi – má Národní technická knihovna ve své správě od roku 2018. Prezentovány byly i nové služby a plány do budoucna.

Filip Šír (Národní muzeum) představil projekt Nový fonograf: Naslouchejme zvuku historie, který v roce 2018 spustilo Národní muzeum. Projekt je zaměřen na zachování rozmanitých sbírek mechanických zvukových nosičů roztroušených po celé zemi. Přednášející posluchače podrobně seznámil s partnery projektu a s cíli a úkoly, které stojí před realizačním týmem.

Ve spolupráci s Peterem Laurencem (Harvardova univerzita) si Filip Šír dále připravil prezentaci o spolupráci na mezinárodní bibliografii diskografií, světovém kolaborativním projektu, iniciovaném Výborem pro diskografii IASA. Při budování bibliografie je spolupráce klíčovým prvkem – vytváří se síť partnerů z řad partnerských sdružení, paměťových institucí a jednotlivých sběratelů. Cílem je bibliografii bezplatně zpřístupnit na webu IASA.

Norbert Végh (Slovenská knihovna pro nevidomé Matěje Hrebendy v Levoči) představil nejnovější služby pro zrakově postižené. Od letošního roku zavedli do praxe mobilní aplikaci SKN Corvus, která ulehčuje stahování a poslech zvukových knih.

Dušan Katuščák (Státní vědecká knihovna v Banské Bystrici) ve své prezentaci uvedl výsledky evropského výzkumného projektu transkripce rukopisných textů. Představil inteligentní technologii, která je v rámci digitálních humanitních věd zaměřena na automatický přepis rukopisných textů, nacházejících se v paměťových a fondových institucích. Ve svém experimentu použil výzkumnou softwarovou platformu Transkribus, která se vyvíjí v rámci evropského vědeckého inovativního projektu READ, na automatický přepis sbírky rukopisných listů zakladatele slovenského muzejnictví Andreje Kmeťa.

Na závěr jednání přijali účastníci kolokvia (kterých bylo na 120 z celkem devíti zemí) Prohlášení účastníků 8. kolokvia knihovnicko-informačních expertů zemí V4+, kterým se přihlásili k cílům Manifestu knihoven pro Evropu.

Všechny prezentace jsou zveřejněny na webu kolokvia.

Uznání a poděkování patří organizačnímu týmu Univerzitní knihovny v Bratislavě v čele s generální ředitelkou Silvií Stasselovou za kvalitní a inspirativní odborný program, přitažlivý volitelný doprovodný program (plavba lodí po Dunaji s prohlídkou expozic v Centru moderního umění Danubiana, prohlídka Univerzitní knihovny v Bratislavě a unikátní Bašagičovy sbírky islámských rukopisů, koncertní vystoupení komorního tělesa Mucha Quartet, prohlídka jednoho z nejmodernějších vinařství v Evropě ELESKO v Modre) a organizaci celé akce včetně velkorysého přístupu k zajištění účasti pro hosty ze zahraničí. Poděkování směřuje i k pražské organizaci SKIP, která finančně přispěla úhradou cestovného na kolokvium.

Návštěva Centra moderního umění Danubiana (foto: Štefan Sebeš, Univerzitní knihovna v Bratislavě)
Návštěva Centra moderního umění Danubiana (foto: Štefan Sebeš, Univerzitní knihovna v Bratislavě)

Plavba lodí po Dunaji do Centra moderního umění Danubiana (foto: Štefan Sebeš, Univerzitní knihovna v Bratislavě)
Plavba lodí po Dunaji do Centra moderního umění Danubiana (foto: Štefan Sebeš, Univerzitní knihovna v Bratislavě)

Prohlídka unikátní Bašagičovy sbírky islámských rukopisů (foto: Ľudovít Zupko, Univerzitní knihovna v Bratislavě)
Prohlídka unikátní Bašagičovy sbírky islámských rukopisů (foto: Ľudovít Zupko, Univerzitní knihovna v Bratislavě)

Prohlídka vinařství ELESKO v Modre (foto: Michal Kalnický, Univerzitní knihovna v Bratislavě)
Prohlídka vinařství ELESKO v Modre (foto: Michal Kalnický, Univerzitní knihovna v Bratislavě)

Ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček zahajuje vernisáž výstavy Milan Kundera: (neztracen) v překladech v Univerzitní knihovně v Bratislavě (foto: Róbert Erent, Univerzitní knihovna v Bratislavě)
Ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček zahajuje vernisáž výstavy Milan Kundera: (neztracen) v překladech v Univerzitní knihovně v Bratislavě (foto: Róbert Erent, Univerzitní knihovna v Bratislavě)

Na webu kolokvia najdete i další fotografie z odbornéhodoprovodného programu.

První Kulturní fórum Ústeckého kraje aneb Máme ESO v rukávu

Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem uspořádala pro pracovníky kulturních a vzdělávacích institucí a zástupce jejich zřizovatelů, odbornou veřejnost, akademické pracovníky, studenty i další zájemce první Kulturní fórum Ústeckého kraje. Akce proběhla od 19. do 20. června 2019, byla zaměřena na roli kulturních institucí ve vzdělávání a nesla podnázev Máme ESO v rukávu. Finančně ji podpořil Ústecký kraj a záštitu nad ní převzali místopředseda Senátu Parlamentu ČR a předseda komise pro výchovu a vzdělání Jiří Růžička, hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, ministr kultury Antonín Staněk a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Odborné části konference předcházel ve středu 19. června společenský večer na půdě pořádající knihovny. Ivo Jahelka hostům zahrál několik svých songů, včetně nového knihovnického, a pokřtil publikaci Století knihoven, kterou Severočeská vědecká knihovna vydala jako připomínku 100. výročí zákona o veřejných knihovnách obecních. Hlavním bodem programu bylo slavnostní otevření nového Poradenského a edukačního centra Studijní a vědecké knihovny v Ústí nad Labem, kde bylo možné zhlédnout výstavu moderních učebnic, periodik, odborné literatury a pomůcek. Kromě prezentace moderních vzdělávacích materiálů centrum nabízí také vzdělávací akce, besedy i poradenskou službu odborného garanta pro rodiče, osoby se znevýhodněním, nadané děti i pedagogické pracovníky. Role kmotrů se ujali radní pro kulturu Ústeckého kraje Jitka Sachetová, náměstkyně Národního ústavu pro vzdělávání Jana Zapletalová, prorektor pro vnější vztahy Univerzity J. E. Purkyně Pavel Doulík a ředitel Odboru předškolního, základního, základního uměleckého a speciálního vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Jaroslav Faltýn.

Ivo Jahelka křtí publikaci Století knihoven, kterou vydala Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem (foto: Jiří Škoda)
Ivo Jahelka křtí publikaci Století knihoven, kterou vydala Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem (foto: Jiří Škoda)

Slavnostní otevření Poradenského a edukačního centra Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem (foto: Jiří Škoda)
Slavnostní otevření Poradenského a edukačního centra Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem (foto: Jiří Škoda)

Poradenské a edukační centrum Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem (foto: Jiří Škoda)
Poradenské a edukační centrum Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem (foto: Jiří Škoda)

Čtvrtek 20. června byl věnován samotné konferenci, která probíhala v Císařském sále Muzea města Ústí nad Labem. Moderátor, ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák, hned v úvodu připomněl loňský ústecký kulatý stůl Knihovna – věc veřejná a slib podpisu memoranda o spolupráci mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem kultury, který tu byl vysloven. Mezi pozvanými hosty byl i tentokrát ředitel Odboru umění a knihoven Ministerstva kultury Milan Němeček, jenž následně přiblížil současný stav věci: vše je zatím stále v běhu, mezi ministerstvy během roku proběhlo několik schůzek i za účasti zástupců knihoven; konečnou podobu memoranda se jim však sestavit nepodařilo. Nyní byl ustaven expertní tým, poprvé se sejde po prázdninách a vytvoří nové, šířeji pojaté memorandum o vzájemné spolupráci.

Pohled do publika v Císařském sále Muzea města Ústí nad Labem (foto: Filip Jarolímek)
Pohled do publika v Císařském sále Muzea města Ústí nad Labem (foto: Filip Jarolímek)

Milan Němeček přibližuje osud memoranda o spolupráci mezi Ministerstvem kultury a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (foto: Filip Jarolímek)
Milan Němeček přibližuje osud memoranda o spolupráci mezi Ministerstvem kultury a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (foto: Filip Jarolímek)

Po úvodních zdravicích dostali slovo samotní přednášející, témata příspěvků se točila zejména kolem otázky celoživotního vzdělávání a úlohy i příležitostí, jež nová informační doba přináší kulturním institucím – knihovnám, muzeím, galeriím: na co by se v důsledku změn souvisejících se čtvrtou průmyslovou revolucí měly zaměřit, které klíčové kompetence pro život rozvíjet, s kým spolupracovat.

Jako první promluvil Lukáš Rejchrt ze společnosti Edhance. Vysvětlil, co znamená zmíněný termín průmysl 4.0 a co s sebou nese pro současného člověka. Digitalizace, umělá inteligence, automatizace, procesy dobře známé i knihovnám, rychle mění dnešní svět, přinášejí významný posun v pohledu na klíčové kompetence důležité pro život a vyžadují nový pohled na celý systém vzdělávání. Rejchrt zdůraznil, že až 65 % lidí bude v blízké době pracovat v oborech, které dnes ještě neexistují. Nemá tedy příliš smysl věnovat se vzdělávání úzce zaměřenému na konkrétní obory, důležité je hlavně vychovávat ke schopnosti adaptovat se na změny. Základní výbavou pro doby příští bude znalost angličtiny, digitální kompetence, měkké dovednosti (kritické myšlení, mediální gramotnost) a právě celoživotní učení. A jaká je a může být role kulturních institucí v tomto procesu? Jsou místy otevřenými, veřejnými, nediskriminujícími, nenabízejí něco za něco. Můžou pomáhat vyrovnat se s potřebou celoživotní rekvalifikace, s potřebou celoživotního učení, rozvíjet kreativitu. Mohou učit práci s moderními technologiemi, zaměřit se na mediální gramotnost, pomáhat překonávat digitální propast – a to zejména všem těm, kdo už nemají vazbu na školu, protože především oni potřebují místo, kde lze nové důležité znalosti získávat snadno a bez bariér.

Nad perspektivami spolupráce kulturních institucí, škol a školských poradenských zařízení ve 21 století se zamýšleli další tři řečníci. Tomáš Štefek z Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity položil mj. otázku, co o spolupráci knihoven a škol víme – chybí podle něj výzkumy, které by se věnovaly např. efektivitě edukačních programů či inkluzi v neformálním vzdělávání. I on zdůraznil, že vzdělávání je třeba od paměťového učení směřovat k dovednosti učit se, jako klíčové pro současný a budoucí život vidí zejména kompetence k učení, k řešení problémů, komunikaci, sociální, občanské, pracovní kompetence. Knihovny mohou být důležitým hráčem na poli informačního vzdělávání díky své husté síti, důvěryhodnosti, místní zakotvenosti, tradici přirozeného místa neformálního vzdělávání už od útlého věku. Alespoň dílčí aktivity navíc probíhají téměř v každé knihovně, neopominutelná je také dostupnost různorodých informačních zdrojů, technologií a samozřejmě odborné znalosti knihovníků. Štefek připomněl, že školy a knihovny sledují společný zájem, jímž je gramotný člověk, schopný obstát v životě a prožít jej kvalitně, byť existují i bariéry, které vzájemnou spolupráci znesnadňují. Cestu vidí ve společných projektech na podporu neformálního vzdělávání, ve spolupráci knihoven a škol na lokální úrovni, v partnerství na úrovni místních i krajských akčních plánů a místních akčních skupin. Jako příklad konkrétní spolupráce knihoven a škol uvedl projekt Co nebylo v učebnici.

Pohledem pedagogickým navázala náměstkyně Národního ústavu po vzdělávání J. Zapletalová. Zamyslela se nad mottem celé akce, konkrétně nad pojmy edukace, spolupráce a otevřenost. Knihovny podle ní mohou přispět k novým formám vzdělávání, kde bude docházet k prolínání tradiční práce s knihou a s dalšími formami práce s informacemi. Mohou obohatit celý proces edukace o nové, atraktivní prvky a přispět k tomu, že učení bude přirozenou potřebou spojenou s radostí z objevování a přispívající ke zlepšení nejen čtenářské gramotnosti, ale celkové vzdělanosti. Jak J. Zapletalová připomněla, nejvíce si pamatujeme to, co prožijeme; proto mají knihovny, muzea i galerie v procesu učení se důležitou roli. Propojování formálního vzdělávání s neformálním přispívá k posilování motivace žáků, rozšiřuje jejich vzdělávání, rozvíjí dovednosti v oblasti komunikace i sociálních a adaptačních mechanismů. Velké možnosti se otevírají např. ve zprostředkování práce s novými technologiemi, využívání informací a datových zdrojů, projektových formách výuky. J. Zapletalová naznačila možný další směr v podpoře zdravotně i sociálně znevýhodněných žáků i žáků mimořádně nadaných, ať už formou zapůjčení edukačních a kompenzačních pomůcek, seznamování s metodami práce s nimi nebo např. poradenství.

Jana Zapletalová se zamýšlí nad mottem akce (foto: Filip Jarolímek)
Jana Zapletalová se zamýšlí nad mottem akce (foto: Filip Jarolímek)

Ředitelka Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem Jana Linhartová pak představila služby své knihovny a zejména nově otevřené Poradenské a edukační centrum, jež bylo vytvořeno právě s takovým záměrem. Vyslovila také přání, aby se centrum stalo metodickým střediskem pro spolupráci knihoven, škol a školských zařízení, a jako cíl si vytkla propojení rezortů kultury a školství tak, aby se staly platnými a rovnocennými partnery.

Dopolední blok uzavřela diskuze, kterou T. Řehák uvedl slovy Willa Rogerse: „Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnohé z toho, co víme, není pravda.“ Dnes jsou podle něj platná víc než dřív; školy i knihovny se tomuto faktu snaží čelit, ale úplně to nefunguje. Co tedy s tím? J. Zapletalová znovu připomněla, že jediná cesta je právě v neustálém vzdělávání se a učení, v kritickém myšlení; je třeba dívat se na svět kolem sebe s otevřenýma očima. Zazněla otázka z publika, jak se dívá na přípravu pedagogů – očekává se, že pedagogické fakulty budou o krok napřed, aby učitele dobře na praxi připravily, ale změny učebních programů jsou pomalé. J. Zapletalová znovu zdůraznila, že ani absolventi studia učitelství nesmí zapomínat, že se budou muset neustále vzdělávat. Stejně tak to ale platí pro všechny ostatní. V diskuzi byl zmíněn i problém nedostatku absolventů knihovnických škol a kvalifikovaných knihovníků v knihovnách vůbec a otázka výše platů. Zajímavý dotaz směřoval k otázce změn klimatu – jak budou na tento problém reagovat kulturní instituce? Přítomní se shodli, že očekávanými cestami je vlastní přístup a příklad a samozřejmě vzdělávání společnosti.

Odpolední blok zahájil Jan Kršňák, který promluvil na téma Digitální média a my. Nejlepší a nejzářivější hra je podle něj sám život – vyzval přítomné, aby si ten svůj zkusili představit jako počítačovou hru. Zamýšlel se především nad rozdílným chápáním světa dnešními dětmi a dospělými. Naše děti neznají svět bez internetu a nechápou, proč by neměly být připojeny pořád. Digitalizaci už nezastavíme, stále přibývají další a další data, ta tvoří dnešní svět. Můžeme se zamyslet nad tím, jak nás ovládají, a zkusit se jim vzepřít, ale současná generace dětí to má zažité, nestresuje je to jako nás. Ostatně každá doba má něco, co děti dělají a rodiče to nechápou a jsou proti; dnes jsou to právě digitální technologie. K otázce nad budoucností knihoven J. Kršňák podotkl, že každý z nás má moc udělat „něco“, aby do nich lidé chodili, setkávali se tu. Knihovny by měly být hlavně otevřeným bezpečným veřejným prostorem, ten zejména je a bude důležitý; informace si každý vyhledá sám.

Závěrečný blok přednášek byl věnován příkladům dobré praxe. Projekt Ministerstva kultury Vzdělávat a bavit přijel jako příklad systematické podpory mimoškolního vzdělávání představit Jan Holovský. Cílem projektu je vytvořit z muzeí a galerií živý prostor s kvalitní a širokou nabídkou služeb. Projekt podporuje moderní a inovativní vzdělávání, využívání online nástrojů, usnadňování přístupu do muzeí a galerií, jejich větší otevřenost návštěvníkům. O podpoře vzdělávání v muzejnictví ze strany Ministerstva kultury hovořil J. Holovský i dále, zmínil program Podpora výchovně vzdělávacích aktivit v muzejnictví a činnost komise náměstka ministra kultury pro edukaci v kultuře. Nastínil také projekt Vzdělávací programy paměťových institucí do škol, na kterém spolupracuje Ministerstvo kultury s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a který má ověřit rozsah a dopad programů zážitkové pedagogiky a oživené historie v muzeích a památnících na zkvalitnění výuky ve školách. Pro školy uvažuje o povinnosti navštívit v rámci výuky společenskovědních předmětů a dějin 20. století program vybraných paměťových institucí, a to s podporou 15 milionů korun ročně na pokrytí nákladů souvisejících s touto návštěvou (cestovné, vstupné, stravné, popř. i ubytování).

Klíčové projekty českého knihovnictví přiblížil předseda SKIP Roman Giebisch. Projekt S knížkou do života (Bookstart) byl v českých knihovnách zahájen pilotním ročníkem 2017/2018. Projekt je zaměřen na vzdělávací, sociální, citový, kulturní a kreativní rozvoj dítěte; jeho cílem je oslovit aktivní rodiče a společně s nimi seznamovat už ty nejmenší děti s knihami a množstvím příběhů a informací v nich. Zároveň pomáhá rodičům v orientaci v nabídce kvalitní literatury pro děti, zprostředkovává jim metodickou podporu, vzdělává je. Pro rodiče a děti jsou připravovány dárkové sady s knihami, manuálem, průkazkou do knihovny, v knihovnách probíhají pravidelná setkání rodičovských skupin, besedy, semináře, autorská čtení, divadelní vystoupení atd. Knihovny tak potvrzují svou nezastupitelnou roli v procesu celoživotního neformálního vzdělávání a vychovávají si nové čtenáře. R. Giebisch nezapomněl ani na další podobně úspěšný projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Jeho cílem je rozvoj četby od prvních měsíců školní docházky, vytvoření základů pravidelného čtení a potřeba využívat knihovnu. Žáci navštěvují v knihovně vzdělávací lekce a akce na podporu čtenářství, seznamují se s ní a jako odměnu na konci roku získají speciálně vydanou knihu. Tento projekt rozvíjející čtenářskou gramotnost začínal ve školním roce 2008/2009 s finanční podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, po třech ročnících od něj ale bohužel ministerstvo ustoupilo.

Lenka Babicová z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně přednesla příspěvek o vzdělávacích projektech pro děti a mládež pod hlavičkou Teen Age University. Od roku 2009, kdy se rozběhl první z projektů s názvem To je věda, seznamte se, jím prošlo přes 15 tisíc žáků základních a středních škol. Cílem aktivit je podnítit a podpořit jejich zájem o vědeckou, výzkumnou a vývojovou činnost. Od roku 2014 se do výuky zapojují studenti Univerzity J. E. Purkyně. Současný projekt Učíme se učit spolu nabízí v každém semestru cyklus osmi různorodých přednášek určených dětem od sedmi do dvanácti let. Vše probíhá jako simulace vysokoškolského studia; úspěšné absolventy přednášek a workshopů čeká slavnostní promoce.

Třetí věk je úspěšný vzdělávací projekt pro střední a starší generaci, který od roku 2006 realizuje Městská knihovna v Lounech. Přítomné s ním seznámila ředitelka knihovny Dagmar Kučerová. Cíle projektu vidí v možnosti seberealizace, socializaci opuštěných seniorů, rozvoji duševního života, podpoře myšlenky, že i stáří může být velmi příjemným obdobím života, v rovném přístupu ke vzdělání pro všechny sociální a věkové skupiny, v nabídce kvalitní náplně volného času. Knihovna nabízí přednášky, interaktivní semináře, tvorbu v ateliéru, práce a výzkum v terénu i vlastní přípravu seminářů pro spolužáky. Výuka probíhá v pětiletých cyklech rozdělených na zimní a letní semestr a oborově cílí na jazyky, historii regionální i světovou, přírodní vědy, cestování, umění, společenské vědy.

O projektu Mít svět přečtený hovořil Jiří Starý ze Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem. Projekt je financován ze strukturálních fondů EU, z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, a realizován je v období od 1. září 2018 do 30. srpna 2020. Jde o pilotní projekt propojování a spolupráce pracovníků formálního a neformálního vzdělávání. Spolupracuje na něm celkem 15 organizací v rámci Ústeckého kraje, mateřské, základní a střední školy a knihovny z okresů Děčín, Litoměřice, Louny a Ústí nad Labem, Muzeum města Ústí nad Labem a Dobrovolnické centrum. Vytvořeno bude 15 vzdělávacích programů v rozsahu 16 hodin s tématy cesta knihy od autora až ke čtenáři; nové technologie a jejich využití v rozvíjení kreativity; programování aplikací do chytrých zařízení, zpracování místního tématu z historie, folkloru, zeměpisu, hospodářství regionu a umění; citační etika v práci s informacemi při badatelské činnosti a kritickém čtení; podpora čtenářství prostřednictvím mediálních výstupů. Martina Kaucká z Muzea města Ústí nad Labem pak uvedla konkrétní programy pro mateřské a střední školy, které vytváří pedagogické a historické oddělení ústeckého muzea, a vysvětlila, v čem vidí výhody a přednosti muzejní pedagogiky. Zmínila např. odborníky a znalce zajímavostí z nejrůznějších oblastí, zkušenosti, znalost místních lokalit a prostředí (i těch běžně nepřístupných), čas a prostor hrát si, neformální prostředí, přístup k exponátům a jejich replikám. Zdůraznila, že muzeum má čas se vybranému tématu skutečně věnovat a vytvořit zajímavé interaktivní programy.

Oblastní muzeum v Chomutově připravuje ke 30. výročí Sametové revoluce regionálně zaměřený projekt výstavy obohacené o zážitkovou část pro školy i veřejnost – Únik z totality, který prezentovala Miroslava Brůnová. Chomutovské muzeum projektem cílí na žáky druhého stupně základních škol, studenty škol středních i rodiny s dětmi přiměřeného věku, pro něž vzniká úniková hra; pamětníci pak ocení zejména soubor 110 fotografií z roku 1989. M. Brůnová slíbila, že úniková hra bude k dispozici pro zapůjčení do dalších muzeí či jiných kulturních a vzdělávacích institucí.

Mnozí účastníci konference s radostí využili možnosti volné prohlídky expozic ústeckého muzea a po skončení přednáškové části mohli vyslechnout i poutavý výklad ředitele muzea Václava Houfka. Prohlídku s průvodcem nabídla také Severočeská vědecká knihovna v zrekonstruované Wolfrumově vile ve Velké Hradební 49; po oba dny byl navíc připraven workshop Poker nebo Bridge v režii vzdělávacího centra Náš EMU (Efektivní metody učení).

Z workshopu Poker nebo Bridge (foto: Filip Jarolímek)
Z workshopu Poker nebo Bridge (foto: Filip Jarolímek)

První Kulturní fórum Ústeckého kraje přineslo řadu inspirativních příspěvků. Nutnost celoživotního vzdělávání je nezpochybnitelná, a pokud si konference kladla otázku, jakou roli v něm hrají a mají hrát kulturní instituce, nabízí se jediná odpověď. Knihovny, muzea a galerie mají důležité místo na poli neformálního vzdělávání, mohou a umějí obohatit i to formální. Jsou otevřeny lidem, novým myšlenkám i technologiím, jsou kreativní, příjemné, nebojí se spolupráce.

Komunitní knihovna v praxi na příkladu Knihovny Václava Štecha ve Slaném

Městská knihovna ve Slaném od roku 1997, kdy oslavila sté výročí svého založení, nese jméno Václava Štecha. V. Štech, spisovatel, dramatik, učitel, novinář, se velmi výrazně zasloužil o otevření slánské veřejné knihovny s počtem 2 031 svazků.

Knihovna se několikrát stěhovala, až v roce 1960 zakotvila v budově bývalé piaristické koleje na Masarykově náměstí, kde sídlí dosud. Na ploše 322 m2 najdete oddělení pro dospělé, oddělení pro děti, studovnu s regionálním fondem a depozitem pro 17 500 svazků knih. V roce 2014 prošla hlavní budova dílčí rekonstrukcí, při níž byl kompletně obnoven atriový dvůr. Na severní a jižní straně dvora byly otevřeny a zaskleny dvě čtveřice arkádových oblouků, čímž se výraz dvora přiblížil původnímu baroknímu řešení a dal tím možnost vytvoření tzv. letní čítárny s připojením na wifi. Jediným multifunkčním prostorem je Klub K, který byl v době vzniku primárně určen dětem (prevence kriminality), ale dnes se zde odehrávají aktivity různého typu, zaměření a pro věkově různé cílové skupiny. Knihovna má dvě pobočky – první v ZŠ Na Dolíkách a druhou v městské části Dolín.

Něco málo ze statistiky – dnes má knihovna 3 020 čtenářů, z toho 1 035 dětí do 15 let. Během roku připravíme a uskutečníme zhruba 320 akcí, kterých se zúčastní 12 200 lidí.

V roce 2015 jsme udělali poprvé v historii knihovny dotazníkové šetření, jehož cílem bylo zjistit, jak jsou uživatelé knihovny spokojeni s prostorem, vybavením, nabídkou služeb atd. Nevím, jak to bývá jinde, ale naši uživatelé spokojeni byli, tedy alespoň ti, kteří se do výzkumu zapojili. My jsme byli samozřejmě rádi za slova chvály, ale věděli jsme, že knihovnu chceme dál rozvíjet, že stěží bude stačit mít v knihovně pouze regály s knihami, ale že musíme své služby rozšiřovat.

S příchodem nových moderních technologií, elektronických médií jsme si říkali, co budeme dělat, jestli opravdu bude docházet k neustálému poklesu čtenářů, zda nebude stále menší a menší zájem o klasické tištěné dokumenty. Těší nás, že opak je pravdou. Nicméně do nabídky jsme postupně začali zařazovat programy, u kterých jsme si říkali, že takový v naší obci není. A tak se pomalu z naší knihovny, o které si spousta lidí myslí, že se zde musí jen šeptat nebo si někde v koutku tiše číst, stává komunitní centrum s bohatou nabídkou. Mimochodem, to o šeptání a tichém čtení si o nás myslí hlavně ti, kteří k nám nechodí. Posuďte sami, co je pravda.

Do projektu S knížkou do života (Bookstart) jsme nadšeně skočili rovnou po hlavě. Vždyť si tak můžeme připravit půdu pro naše další čtenáře! Je pravda, že zkušenosti s prací s takto malými dětmi jsme neměli. Na prvních několik lekcí jsme se ale nechali inspirovat jinými knihovnami, poradily kamarádky z mateřinek. Máme klub Čítálek, ve kterém je registrováno 56 mrňousků od pěti měsíců do tří let. Setkáváme se jednou za měsíc, program je komponovaný, složený z různých činností. S dětmi a maminkami (ale i tatínky) si povídáme, čteme, zpíváme, hrajeme si, cvičíme, hrajeme dětem jednoduchá divadla a samozřejmě tvoříme. Vždy seznamujeme rodiče s novými knihami pro děti v tzv. Mílině okénku. Program nám zabere zhruba 30 minut.

Čítálek – seznamování s novými knihami

Čítálek – seznamování s novými knihami
Čítálek – seznamování s novými knihami

Čítálek – hudební nástroje
Čítálek – hudební nástroje

Čítálek – hraní na boomwhackers
Čítálek – hraní na boomwhackers

Čítálek – výtvarné tvoření
Čítálek – výtvarné tvoření

V roce 2014 jsme začali intenzivně spolupracovat s Informačním centrem pro mládež a jeho zahraničními dobrovolníky. Od té doby jsme již dvakrát zrealizovali týdenní programy pro žáky základních a studenty středních škol s názvem Nesuď knihu podle obalu (projekt Živá knihovna), které měly vyvrátit u dětí zažité stereotypy o jiných národech a národnostech. Dětem se moc líbili dobrovolníci z cizích zemí (čím byla jejich země vzdálenější, tím byli vyhledávanější). Komunikační jazyk byla angličtina nebo němčina, takže si děti mohly současně vyzkoušet, jak na tom jsou s cizím jazykem. K dispozici jsme samozřejmě měli tlumočníky, ale děti si hravě poradily. Dobrovolníci, kteří jsou u nás ve městě v Informačním centru pro mládež na stáži a bývají z různých zemí světa, dochází pravidelně každý týden do knihovny a zapojují se do aktivit s dětmi.

Živá knihovna – co je stereotyp
Živá knihovna – co je stereotyp

Živá knihovna – povídání se zahraničními dobrovolníky

Živá knihovna – povídání se zahraničními dobrovolníky
Živá knihovna – povídání se zahraničními dobrovolníky

Kdo by se na ně netěšil na letní prázdniny? Kdo by je neměl rád? Když se nás opakovaně v infocentru rodiče a prarodiče dotazovali, co mohou dělat s dětmi, které tu mají na prázdninách, nebo když jim ekonomická situace nedovoluje někam vyjet, vymysleli jsme (NE)obyčejné prázdniny s knihovnou v zahradě kina. Snažíme se, aby byl jeden den v týdnu po celé prázdniny připraven nějaký dopolední program. A zájem je opravdu veliký. Vedle toho pořádáme čtyři turnusy týdenních příměstských táborů pro 130 dětí.

(NE)obyčejné prázdniny – divadlo v zahradě
(NE)obyčejné prázdniny – divadlo v zahradě

(NE)obyčejné prázdniny – dílničky s rodiči

(NE)obyčejné prázdniny – dílničky s rodiči
(NE)obyčejné prázdniny – dílničky s rodiči

Stále častěji se setkáváme s dětmi, které jsou zaškatulkovány do skupiny s různými DYS. Jsou to většinou děti, které jsou velmi šikovné, manuálně zručné. Připravujeme pro ně program Čtení, hraní a tvoření s knihou. Nenásilnou formou jim nabízíme knihy, podle kterých si mohou pro sebe nebo své blízké nebo kamarády něco vyrobit. A kniha jim v tom může pomoci. Když je to navíc z recyklovaného materiálu, nemá to chybu – hodně věcí za minimální náklady. Další bonus nám i dětem přináší fakt, že na tyto dílničky chodí různé děti, vzájemně si pomáhají, baví se a kamarádí. Knihovna jim tato setkání umožňuje.

Od dětí bychom mohli plynule přejít k dospělým. Název akce Setkávání pro seniory jsme změnili na Setkávání (nejen) pro seniory, abychom docílili prolínání generací. Někdy se nám to daří více, někdy méně. Záleží vždy na tématu, které k povídání vybereme. Když si kolegyně z knihovny před dvěma lety udělala kurz a stala se lektorkou 1. stupně pro trénování paměti, rozjeli jsme i to. Hrátky s pamětí se konají buď u nás v knihovně, nebo pro jiné klienty v penzionu, kde se senioři schází.

Setkávání – povídání o stromu života
Setkávání – povídání o stromu života

Setkávání – výlet do Zlonic
Setkávání – výlet do Zlonic

Setkávání – vytváření dekorací z chvojí
Setkávání – vytváření dekorací z chvojí

Setkávání – vánoční posezení
Setkávání – vánoční posezení

Setkávání – účastníci
Setkávání – účastníci

Hrátky s pamětí v plném proudu

Hrátky s pamětí v plném proudu
Hrátky s pamětí v plném proudu

Hrátky s pamětí – kvíz
Hrátky s pamětí – kvíz

Hrátky s pamětí – rébusy
Hrátky s pamětí – rébusy

Pořádáme i čtení v domově s pečovatelskou službou
Pořádáme i čtení v domově s pečovatelskou službou

Další ukázkou souznění generací je tzv. Babinec. Název si kolegyně vymyslely samy. Pro scházení si vybraly sobotu dopoledne a společně tvoří, popíjí se čaj nebo káva a povídá se. O životě, kdo chce, tak o rodině, zájmech, výletech, zážitcích.

Několikrát jsme společně s Českým zahrádkářským svazem připravili velké výstavy květin, ovoce, bylinek a různé zeleniny, kterou si zahrádkáři vypěstovali na svých zahradách. Jeden víkend v září knihovna rozkvetla a rozvoněla se.

Výstava připravená ve spolupráci se zahrádkáři
Výstava připravená ve spolupráci se zahrádkáři

Pak už byl jen pomyslný krůček k Férové snídani (poprvé v roce 2015) a založení Semínkovny (v roce 2018). Na půdě knihovny se sešla a dále schází další komunita lidí, která by třeba neměla žádný důvod k nám přijít. A teď ho má. A o to mám jde.

Férová snídaně – domácí pomazánky
Férová snídaně – domácí pomazánky

Férová snídaně – ochutnávka
Férová snídaně – ochutnávka

Férová snídaně – předávání receptů
Férová snídaně – předávání receptů

Férová snídaně – šití sáčků na potraviny
Férová snídaně – šití sáčků na potraviny

Férová snídaně – stánek Integrované střední školy Slaný (dnes Střední odborné učiliště Slaný)
Férová snídaně stánek Integrované střední školy Slaný (dnes Střední odborné učiliště Slaný)

Poznámka na závěr – shrnutí koncepce komunitních aktivit slánské knihovny je k dispozici i formou videozáznamu příspěvku předneseného na konferenci TEDxSlany, která proběhla 23. března 2019:

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Václava Štecha ve Slaném.

Projekt mediálního vzdělávání v Královéhradeckém kraji

Díky podpoře, kterou Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové zprostředkoval SKIP, se v roce 2018 a na počátku roku 2019 podařilo v knihovnách Královéhradeckého kraje zorganizovat celkem 59 akcí mediálního vzdělávání pro veřejnost. Projekt byl financován Nadací Open Society Fund, přičemž podpora měla jen několik jednoduchých podmínek: uskutečnit většinu přednášek v obcích s méně než 25 tisíci obyvateli, zjistit nadaci zpětnou vazbu zapojených knihoven a nakonec vše ukončit v období do 15. února 2019. Vzhledem k tomu, že jsme smlouvu o spolupráci podepisovali 25. září 2018, se mi to zdálo poměrně náročné a málo reálné. Ale pokud nám někdo nabídne peníze pro knihovny, nemůžeme odolat, takže jsme se do toho pustili.

Hledali jsme nějaký jednoduchý způsob, jak co nejrychleji oslovit všechny knihovny, dodat jim hotový program a celou akci co nejefektivněji zorganizovat. Projekt jsme konzultovali s metodiky pověřených knihoven, ale nechtěli jsme organizací zbytečně zatěžovat je ani nikoho dalšího.

S nadací jsme si odsouhlasili volbu lektorů a oslovené lektory požádali o to, aby nám jednak sestavili vhodný program pro různé cílové skupiny, jednak nabídli volné termíny, kdy by mohli přednášet. Podrobný popis projektu, anotace přednášek a instrukce k zapojení jsme e-mailem rozeslali do knihoven v našem kraji. K přihlašování sloužila sdílená tabulka v cloudovém úložišti, zvlášť pro každého z lektorů. Zájemci se tak mohli zapsat ke zvolenému programu, zvolit počet přednášek a rezervovat datum. Tím se eliminovalo zdlouhavé dopisování a potvrzování si termínů, protože všichni jasně viděli, který termín je ještě volný a který je naopak už obsazen. Když byly prostředky rozpočtu vyčerpány, nechali jsme si lektory definitivně schválit domluvený harmonogram, e-mailem potvrdili knihovníkům, že s nimi počítáme, a předali jim kontakty na přednášející, aby je sami oslovili a domluvili s nimi další podrobnosti. Organizační stránka se zúčastněným líbila a připadala jim převážně docela jednoduchá; objevily se pouze drobné zádrhele, které provázejí každý nový projekt. I my jsme si pochvalovali spolupráci s lektory, knihovnami i nadací. Největší komplikací pro nás tak nakonec byla povinnost včas zveřejnit všechny smlouvy a dodatky, které jsme k nim uzavírali, v registru smluv. Ale i to se díky skvělé spolupráci s nadací podařilo.

Lektorsky nám vše zajistil spolek Zvol si info a Mgr. Vanda Vaníčková, Ph.D. Sestavili pro nás celkem šest různých vzdělávacích programů s mírně odlišným obsahem a určených pro různé cílové skupiny – děti, studenty, dospělé a seniory.

Nabídku využilo třináct knihoven z našeho kraje a některé další projevily zájem. Jednoznačně nejvíce akcí nakonec proběhlo ve spolupráci s místními školami pro žáky a studenty. Z toho plyne i zájem o jednotlivé programy. Od září do února jsme rozdali 27 Dávek chemtrails, fake news a kritického myšlení! (Zvol si info) a druhým nejobjednávanějším programem se stala REKLAMA - REalita nebo KLAM (Mgr. Vanda Vaníčková, Ph.D.). Školní třídy obvykle dorazily do knihoven, v několika případech to bylo naopak – knihovnice s lektorem vyrazila do školy (bylo tomu tak zejména tam, kde knihovna nemá vhodné prostory pro pořádání podobných aktivit). Ze strany dospělé populace byl zájem nevyvážený – v některých městech bylo účastníků hodně, jinde zase málo. Například v naší knihovně přednáška pro veřejnost rozpoutala hojnou diskuzi, která se přes plánovaný čas protáhla až téměř k zavírací době.

Přednáška Zvol si info pro veřejnost ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové (foto: Vladimíra Buchtová, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové)
Přednáška Zvol si info pro veřejnost ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové (foto: Vladimíra Buchtová, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové)

Seminář o reklamě v Lázních Bělohrad (foto: Vanda Vaníčková)
Seminář o reklamě v Lázních Bělohrad (foto: Vanda Vaníčková)

Zvol si info v náchodské knihovně (foto: Adéla Vlachová, Městská knihovna Náchod)
Zvol si info v náchodské knihovně (foto: Adéla Vlachová, Městská knihovna Náchod)

Podstatné je, že všichni byli spokojeni. Akce se líbila knihovníkům, kteří mohli realizovat velice zajímavé přednášky zdarma, zapojeným pedagogům, kteří si mnohde rozšířili obzory a ve spolupráci s knihovnou realizovali výuku jednoho z průřezových témat školního vzdělávání. Líbila se nám, protože jsme knihovnám zprostředkovali něco navíc a spokojená byla i nadace, která nám na pořádání akcí poskytla finance. Budeme tedy společně doufat, že se v nejbližší době podaří realizovat další podobný projekt.

První ročník Bibliorunu ve vsetínské knihovně

Dne 26. dubna 2019 uspořádala Masarykova veřejná knihovna Vsetín první ročník knihovnického „nezávodu“ s názvem Bibliorun. Tento společný běh pro všechny na podporu čtení a zdraví v rámci cyklu Rok vědy a techniky s knihovnou – lidské tělo měl mimo jiné upozornit na důležitost pohybu pro lidský mozek a duševní pohodu. Byla vybrána nenáročná trať Vsetínem v kratší (dvoukilometrové) a delší (sedmikilometrové) variantě.

Náhled krátké trasy
Náhled krátké trasy

Náhled dlouhé trasy
Náhled dlouhé trasy

Registrace účastníků

Registrace účastníků
Registrace účastníků

Koncentrace před startem
Koncentrace před startem

Start pro dlouhou trať
Start pro dlouhou trať

Přípustné bylo tempo běžecké i chodecké. V cíli čekala všechny „nezávodníky“ drobná odměna, občerstvení a kniha. Ani na občerstvovacích stanicích nechybělo pro zpestření čtivo či různé další úkoly a šifry k řešení pro zvídavé účastníky.

Průběh Panskou zahradou přes řeku Bečvu
Průběh Panskou zahradou přes řeku Bečvu

Nejmladší účastník při zdolávání krátké trati (s podporou rodiny)
Nejmladší účastník při zdolávání krátké trati (s podporou rodiny)

První občerstvovací stanice a první šifra
První občerstvovací stanice a první šifra

Na občerstvovacích stanicích nechyběl dostatek čtiva
Na občerstvovacích stanicích nechyběl dostatek čtiva

V cíli první
V cíli první

Po úspěšném absolvování dlouhé trati
Po úspěšném absolvování dlouhé trati

Registrovaných účastníků, kteří proběhli cílem, bylo 28. Děkujeme všem „nezávodníkům“ i dobrovolníkům, kteří pomohli při organizaci, a těšíme se na příští ročník!

Fotografie pocházejí z archivu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

Průzkumy

Informační chování studentů 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

Redakční poznámka: Následující text je výtahem z diplomové práce obhájené v roce 2018 na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Bibliografický záznam původní práce:

NOVÁK, Michal. Informační chování studentů lékařských fakult [online]. Praha, 2018 [cit. 2019-06-30]. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Adéla Jarolímková. Dostupné z: http://hdl.handle.net/20.500.11956/102941.

Úvod

V rámci moderního pojetí lékařství se do popředí dostává proud medicíny založené na důkazu (evidence-based medicine). Ta si klade za cíl především zkvalitnění péče o pacienty za použití nejnovějších a ověřených poznatků pro rozhodování v klinických otázkách. Aby takové rozhodování bylo možné, je zapotřebí používat spolehlivé informační zdroje společně s vhodnými strategiemi pro získávání potřebných informací. Na určité nedostatky v tomto ohledu poukazovaly ve svých dizertačních pracích například Adéla Jarolímková1 a Eva Lesenková2. Jisté náznaky lze nalézt i v řadě dalších výzkumů. Většina prostudované literatury však své zkoumání prováděla především na základě kvantitativního dotazníkového šetření. Dokázala tedy identifikovat problém, chyběl však detailní pohled, který by poskytl vodítka k hledání příčiny. Bylo zapotřebí zaujmout jiný přístup – ukázat situaci kvalitativně tak, jak ji vnímají konkrétní osoby, a zmapovat situaci z jejich perspektivy. Nejsnazší způsob tedy byl zeptat se přímo jich.

Koncepce výzkumu

Provést vlastní zkoumání v širokém spektru lékařských profesionálů s důrazem na pohled jednotlivce nebylo možné. Bylo zapotřebí výzkum vhodně zúžit. Přispěla k tomu jednoduchá úvaha – pokud existuje problém mezi praktikujícími odborníky, musel zákonitě existovat již v době jejich studia. Podle předpokladu je právě lékařská fakulta místem, odkud by si měl zdravotník odnést potřebný základ schopností a dovedností pro klinickou praxi. Pokud je začátek problému již při samotném studiu, bylo by vhodné zvážit možnosti jeho kompenzace dříve, než vznikne. Toto brzké řešení by mohlo přinést lepší výsledky a vykazovat nižší spotřebu zdrojů než pokus o plošné zlepšení situace až v průběhu profesních let, kdy na učení se nových dovedností přeci jen není tolik prostoru. V této souvislosti byl definován základní výzkumný problém – jaké je informační chování studentů lékařských fakult? Výzkumný problém byl dále rozvinut do podoby 16 výzkumných otázek. Přístup k těmto otázkám byl poněkud netradiční. Jsou chápány jako dílčí fenomény, jejichž propojením vznikne komplexní pohled. Vzhledem k formulaci ve formě otázek bylo nasnadě vzorku respondentů tyto otázky přímo položit s možností dalšího rozvinutí, upřesnění či doplnění. Jako výzkumná metoda byl tedy zvolen polostrukturovaný rozhovor. Otázky byly z tohoto důvodu úmyslně formulovány co nejobecněji s možným významovým přesahem. Výsledných 16 otázek bylo:

  • Co je motivací ke zjišťování nových odborných informací?

  • Kde jsou takové (odborné) informace získávány?

  • Jaký je konkrétní způsob/postup získání takové (odborné) informace?

  • Jaký druh informace je vyhledáván nejčastěji?

  • Podle čeho je vybírán zdroj informací?

  • Který zdroj je používán nejčastěji?

  • Je při získávání informací spoléháno pouze na své schopnosti?

  • Jaké jsou bariéry při získávání informací?

  • Jak často jsou vyhledávány informace?

  • Je na vyhledávání dostatek času?

  • Jsou informace ověřovány?

  • Podle čeho je posouzeno, zda je informace relevantní?

  • Kde je publikována odborná literatura (za předpokladu, že ji publikují)?

  • Jsou průběžně sledovány novinky v oboru nebo jsou informace vyhledávány nárazově?

  • Jaká je spokojenost s informačními zdroji dostupnými na 3. lékařské fakultě?

  • Existují návrhy na zlepšení?

Volba kvalitativní metody s sebou nesla řadu výhod. Pozornost je zaměřena na relativně malý vzorek z výrazně detailnější perspektivy, což umožňuje hlubší porozumění. Získané poznatky jsou spolehlivější a šance na zkreslení interpretací výzkumníka je výrazně nižší. Rovněž důraz na anomálie či nestandardní skutečnosti (případně změny) názorů může přinést výsledky, jejichž dopad je naopak při kvantitativní formě značně minimalizován. Nevýhodou je, že není možné výsledky generalizovat. Lze pouze formulovat nové hypotézy, které vyžadují další ověření.

Realizace výzkumu

Pro potřeby výzkumu, zejména s ohledem na omezení v rozsahu práce a časových možnostech, byla zvolena 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, kde se krátkých polostrukturovaných rozhovorů zúčastnilo 20 respondentů. Rovnoměrně byli zastoupeni muži i ženy ve věkovém rozmezí 19 až 26 let. Z hlediska oborů byly zahrnuti studenti všeobecného lékařství, všeobecné sestry a fyzioterapie náležících do prvního až pátého ročníku studia s výjimkou ročníku třetího. Mezi respondenty byli i čtyři studenti z kombinované formy studia. Všechny rozhovory proběhly v lednu 2018 během jediného dne ve zkouškovém období v hlavní budově fakulty. Výběr zkouškového období pro konání rozhovorů byl přínosný zejména pro pestřejší složení vzorku, ovšem některé odpovědi byly tímto obdobím značně ovlivněny. Pro záznam byla vybrána kombinace vlastních zápisků pořizovaných v průběhu rozhovorů a nahrávání zvukové stopy na tablet. Dvojí záznam se ukázal být efektivní zejména v případech, kdy jedna z technik selhala. Ctění etického hlediska bylo samozřejmostí. Zahrnuti byli pouze respondenti dobrovolně souhlasící s účastí na výzkumu, nahráváním a zveřejněním anonymizovaných přepisů rozhovorů v diplomové práci. Původní plán byl provádět jeden rozhovor s jedním respondentem, ovšem naskytla se i příležitost skupinových rozhovorů, které bylo využito. Proběhlo pět skupinových rozhovorů s celkem dvanácti studenty. V rámci skupinových rozhovorů byla snaha rozproudit diskuzi, která by přinesla dodatečné poznatky. Nevýhodou byly zvýšené nároky na výzkumníka, který musel působit jako moderátor a zařídit prostor pro vyjádření všem účastníkům. Forma vedení rozhovorů, celková strategie a použité techniky byly připraveny na základě konzultací s psychologem a psychoterapeutem PhDr. Martinem Dlabalem, Ph.D.

Analýza dat

Základní metodou analýzy získaných dat bylo srovnání s výzkumnými otázkami. Nejprve byly vlastní poznámky strukturovány do systému přehledových tabulek. Každé výzkumné otázce odpovídala jedna tabulka. Následně byly analyzovány přepisy rozhovorů a v rámci vícečetného čtení byly označeny významné skutečnosti, kategorizovány a doplněny podle výzkumných otázek. Dále byly cíleně hledány odpovědi na výzkumné otázky či upřesnění, ať již byly uvedeny kdekoliv v průběhu rozhovorů. Závěrem analýzy bylo nalézání souvislostí, ať již řečených přímo nebo naznačených nepřímo. Skupinové rozhovory vyžadovaly dvojí analýzu – jednak z pohledu každého účastníka zvlášť, jednak z pohledu shody, rozporu či diskuze v rámci skupiny. Celkově byl důraz kladen především na vyčerpávající souhrn poznatků s vyznačením těch zajímavých, překvapivých či opakujících se.

Vzhledem k výraznému významovému překryvu mezi odpověďmi na jednotlivé otázky a následným upřesnění či rozvíjejícím se rozhovorem jsou dále shrnuty výsledky výzkumu s minimálním strukturováním.

Získané výsledky

Někteří studenti měli problém s pochopením, co je vlastně odborná informace, co je druh informace; objevil se i náznak neztotožnění se s pojmem „bibliografické“. Tento problém nabývá na významu v souvislosti s proběhlými výzkumy. Naskýtá se totiž otázka, zda bylo správně porozuměno zadání dotazníků.

V rámci rozhovorů s některými studenty byla patrná určitá zmatečnost v souvislosti s jejich informační gramotností. Bylo zřejmé, že byli proškoleni ve vyhledávání v odborných zdrojích, nicméně nenabyli plného uvědomění nebo motivace, proč a jak je užitečné takové zdroje efektivně využívat.

Překvapivým zjištěním byl náznak určité sebestřednosti, kdy dominantním faktorem byl vlastní úspěch anebo vlastní zájem. Podstatnými faktory byly zejména vlastní uplatnění na trhu práce, finanční ohodnocení či uznání. I když mezi respondenty byli studenti vyšších ročníků, u kterých lze předpokládat absolvování odborné praxe, nebyl ani jednou zmíněn zájem o zkvalitnění péče o pacienta (pouze jeden respondent naznačil využití v rámci vědecké činnosti). Dalším faktorem ovlivňujícím motivaci je vlastní zábava při objevování nového. Zajímavým poznatkem je, že motivaci poskytuje samotná výuka jak v pozitivním, tak negativním ohledu (například zajímavým pojetím výuky, nedostatečně vysvětlenými skutečnostmi nebo „bazírováním“ vyučujících na detailu). Není překvapením, že zkouškové období a potřeba splnění atestací je velmi silným motivačním faktorem. V některých případech se ukázala i určitá nevole zabývat se informačními zdroji, které nenaplňují současnou informační potřebu. Důležitým faktorem může být i typ studia, kdy respondenti v rámci kombinovaného programu naznačili nezbytnost samostudia.

Z pohledu využívaných informačních zdrojů byly velmi frekventovaně zmiňovány knihy. Studenti je vesměs dělili do tří kategorií – na učebnice, skripta a odborné knihy, kdy skripta mají sloužit pro studium a učebnice pro názornou demonstraci fenoménu. Studenti zjevně kladou velký důraz na praktické pochopení poznatků, ať už se jedná o spolupráci s někým, kdo poznatek názorně demonstruje (popř. vysvětlí), nebo o obrázky či videa s praktickou ukázkou. Z internetových zdrojů jsou zmiňovány především Google a WikiSkripta (pro svou rychlou a jednoduchou dostupnost). Z bibliografických databází byl uváděn především PubMed (v konkrétním případě byl zmíněn dokonce jako odborný zdroj zaštiťující všechny ostatní), dále také vyhledávač Google Scholar a v jednom případě i discovery systém Univerzity Karlovy (UKAŽ). V této souvislosti byly též zmiňovány časopisy (elektronické i fyzické), články a studie bez konkrétní specifikace metody přístupu. Překvapivé je získávání informací ze sociálních sítí. Byly zmíněny i knihovny, ovšem pouze v souvislosti s půjčováním knížek. Mezi využívanými knihovnami figurovaly knihovna 3. lékařské fakulty, knihovna 1. lékařské fakulty a Národní knihovna (překvapivá byla pravděpodobná neznalost Národní lékařské knihovny, která nebyla zmíněna ani v jednom případě). Mezi dotázanými se vyskytl i případ nevyužívání služeb knihovny ani dostupných elektronických zdrojů fakulty. Naopak často byly jako zdroj uváděny materiály z výuky či získané poznatky.

Hlavními faktory ovlivňujícími výběr informačního zdroje se ukázaly být důvěryhodnost, subjektivní pocit po prozkoumání zdroje (například zda se zdroj jeví odborně, jak je čtivý nebo jestli neobsahuje něco, co se „nezdá“) a doporučení, ať už od kolegů, pedagogů či jiných profesionálů. V některých případech je naznačena obava až frustrace z neodbornosti informací v některých zdrojích. Někteří poukázali na vliv vlastních preferencí (například kdy preferují fyzické knihy, časopisy nebo konkrétní stránky). Zajímavým faktorem je též vlastní předchozí zkušenost (pokud se zdroj osvědčil, rádi se k němu vrací) či jazykové hledisko. Vliv má také autor dokumentu. Diskutabilní je pohled, kdy je použit zdroj na základě faktu, že v něm lze najít hledanou informaci, a otázka důvěryhodnosti je méně podstatná. Patrná je také snaha o co nejrychlejší získání informace za vynaložení co nejmenšího úsilí (lze tak usoudit například z preference rychlých a ucelených zdrojů). Pozornost si zaslouží také přístup, kdy je využíváno náhledu knih v Googlu a nedostupné stránky jsou doplněny výpůjčkou totožného fyzického nosiče. Někteří respondenti uvedli, že zamýšlené použití informace (například získání přehledu, použití pro vlastní školní práci, studijní příprava) má významný vliv na volbu konkrétního zdroje. Zároveň je naznačeno povědomí o tom, že existuje značné množství informačních zdrojů, a kdyby byla potřeba, je možné je využít, nicméně (v některých případech) je naznačena určitá tendence řešení pouze akutních záležitostí.

Často byla zmíněna důvěryhodnost a relevance zdroje. Prakticky všichni dotázaní projevili zájem či snahu si informace ověřovat, ovšem existovaly výjimky ve zdrojích, kterým je důvěřováno a jejichž ověření není třeba. Mezi takovými důvěryhodnými zdroji byly například knihy, zdroje pod záštitou určitého autora (kde hrála roli i jeho příslušnost ke konkrétní fakultě), studijní materiály a poznatky, články a zdroje na základě doporučení (ať už kolegy, profesionály nebo například reputací dané internetové stránky). Sporný přístup se ukázal v pojetí WikiSkript (někteří jim věří, jiní ne). Naopak negativně je hodnocena Wikipedie, která je většinou dotázaných považována za nedůvěryhodnou (nicméně i zde jí někteří studenti věří na základě označení článku jako ověřeného). Samotné ověřování informací probíhá především na základě srovnání poznatků z více zdrojů (kde lze usuzovat na určitou preferenci kvantity nad kvalitou či vlastní nedostatky v identifikaci odborné informace). Ty jsou většinou srovnávány vůči tomu, který subjektivně nevyžaduje další ověření, nebo vůči poznatkům získaných jiným studentem. U posuzování relevance byly patrné také náznaky využívání vlastního kritického myšlení („zdravý selský rozum“) či subjektivního posuzování obsahu. Někteří uvedli zkoumání citací a referencí. V rámci důvěryhodných knih se ukázal jako významný faktor autor či rok vydání související s aktuálností informací. Padl i názor opačný k předchozím zjištěním, že knihy je třeba vždy ověřit internetovým vyhledáváním, protože na internetu jsou aktuálnější informace. Někteří studenti projevili uvědomění, že na některých webech nemusí být informace korektní. S lehkou nadsázkou byl zmíněn i postup zpětného hodnocení informace (a potažmo zdroje) na základě úspěchu u zkoušky za jejího využití. Šokujícím poznatkem je jedna odpověď, kdy někdy „nezbývá než zdroji věřit“ (je zde možný náznak rezignace pro další vyhledávání).

Z pohledu konkrétního postupu při vyhledávání informací respondenti nejčastěji doplňují knihu o poznatky z internetu (či naopak internet knihou – podle osobních preferencí). Zdroj první volby má spíše funkci nasměrování studenta a poskytuje základní poznatky umožňující pochopení hledaného fenoménu a další vyhledávání. Na základě tohoto pohledu je pochopitelné, proč vyhledávají především rychlé, shrnující a snadno přístupné zdroje. Jako problém se jeví určité informační zahlcení, kdy takto získané informace jsou z jejich pohledu dostačující (a mnohdy žádané) a informace dohledaná například z odborných databází je chápána jako aktualita či „něco extra“, čím obohatí svou (například seminární) práci. Taktéž je naznačena preference ucelených zdrojů shrnujících vše o vyhledávané informaci, kdy někteří respondenti uvedli jako zdůvodnění obavu o správnost pochopení kontextu z poznatků poskládaných z více zdrojů (paradoxem je, že někteří naopak takovéto skládání preferují), i proto jsou preferovány zejména učebnice.

Otázka samostatnosti poukázala na různorodost studentů, kdy někteří spolupráci a konzultace s kolegy či profesionály považují za nutnost; velká část dotázaných naopak spoléhá především na vlastní schopnosti (někteří spolupracují jen, když je to třeba, například před zkouškou). Zajímavé je, že tato různorodost je zastoupena i u studentů kombinovaného studia. Vyjádřen byl i názor, kdy konzultace s vyučujícími je využívána až jako poslední volba (a v jednom případě zdůvodněna tím, že je nechtějí „otravovat“). Byla naznačena existence neformálních sítí mezi studenty, kdy například vzájemně spolupracují v rámci facebookové skupiny a navzájem si doplňují nebo opravují práce a sdílejí poznatky. Také byla naznačena existence sofistikovanější neformální sítě, která studentovi poskytne přístup k materiálům postačujícím pro hladké absolvování studia.

Z bariér ovlivňujících získávání informací byly nejčastěji zmíněny nedostatky informací a zdrojů, které jsou vyhledávány, ať už se jedná o jejich odbornost, kvantitu (zde byly zastoupeny oba názory, že je informací málo, ale i že jich je moc), zaměření na detail či dostupnost. Z těchto zjištění lze usuzovat na určité nedostatky ve vlastních vyhledávacích strategiích. Zmatečné a rozporuplné názory se týkají i aktuálního vědeckého poznání, kdy se vyskytly i dva extrémy, kdy někteří mají pocit, že hledaným fenoménem se nikdo nezabýval, a jiný respondent má pocit, že vše již bylo objeveno. Zajímavá byla několikrát zmíněná skutečnost nedostatečného množství knih v místní knihovně (a nutnost navštívení knihoven jiných fakult) či zastaralost dostupných knih. Tato skutečnost však nabývá na významu v souvislosti s tím, že knihy byly zmiňovány jako nejčastěji využívané médium, a v souvislosti s poznámkou o negativních pocitech, když si má respondent půjčit knihu z jiné knihovny (a nabývá dojmu, že ji bere místním uživatelům). Ve vztahu k bibliografickým databázím byly zmíněny problémy s přístupností plného textu, kde může hrát roli i faktor nedostatečného obeznámení s fungováním vzdáleného přístupu (někteří například poukázali na fakt, že zdroje jsou placené a nemají možnost se k nim dostat). Bylo poukázáno i na problém s vyhledáváním publikací, kdy je místo knihovního katalogu spoléháno na jiné zdroje (například Google) a někteří studenti si knihy sami pořizují (a následně nastává problém, kdy si respondent stěžuje, že knihy jsou drahé). Objevily se i náznaky toho, že si studenti uvědomovali existenci problému v souvislosti s informacemi a informačními zdroji, ale nedokázali přesně specifikovat, v čem spočívá.

V souvislosti s časovým hlediskem bylo u většiny respondentů zaznamenáno vyhledávání informací na denní bázi (v tomto směru je však patrný vliv zkouškového období). Odpovědi na otázku, zda je na vyhledávání dost času, se však různí a odpovědi „ano“ a „ne“ jsou zastoupeny téměř rovnoměrně. Pokud se však vezme v potaz situace mimo zkouškové období, převládá odpověď „ano“. Kvantitativní zjištění však není předmětem výzkumu a je podstatné, že u respondentů existují oba pohledy na vnímání dostatku času. Pozoruhodným zjištěním je fenomén odkládání vyhledávání informací především na období studijního volna, kdy bude více času (zde se dá pouze spekulovat, zda jde o studijní vytížení, rysy osobnosti či nedostatečnou motivaci). V této souvislosti byly naznačeny i problémy s prokrastinací, špatnou organizací času či vlastní tendencí dělat vše na poslední chvíli.

Ze zdrojů pro sledování novinek v oboru se nejčastěji vyskytly zmínky o sociálních sítích, webech organizací či internetových portálech. Ze sociálních sítí je oblíben Facebook a Instagram, kde jsou sledovány především aktuality od významných organizací a osobností nebo medicínsky zaměřené skupiny. Podstatné byly i časopisy (jak v elektronické, tak ve fyzické podobě); na druhou stranu studenti neměli o oborových časopisech přehled či uvedli problém s přístupem k aktuálním číslům. V tomto ohledu nastínili určitou výhodu studenti kombinovaného studia, kteří k takovým časopisům mají přístup, například v práci. Někteří studenti prvních ročníků uvedli, že získávají v hojném množství materiály, odkazy a doporučení od vyučujících (například formou e-mailové korespondence), popř. bylo naznačeno, že po předchozí domluvě je možné získat fyzický výtisk článku od pedagoga. Někteří uvedli účast na přednáškách (nad rámec výuky), kde byly prakticky představeny některé nové postupy a metody. Ohledně sledování novinek je patrná preference méně odborných a více populárních textů. Několik studentů nesleduje novinky vůbec a jeden uvedl, že záleží na tom, zda je na to čas (kterého se nedostává kvůli studijním povinnostem), popř. že šíře oboru je pro sledování novinek zkrátka příliš velká.

Většina dotázaných uvedla, že odbornou literaturu nepublikuje (což vzhledem k ročníkovému složení vzorku není překvapivé). Z vlastní odborné tvůrčí činnosti jsou zmíněny příspěvky na WikiSkripta, příspěvky na populární zdravotnické portály či vytvoření vlastní mobilní aplikace. Otázka chápání, co je odbornou informací, se projevuje i zde a je značně diskutabilní. Naskýtá se i otázka ohledně povědomí o způsobu odborné publikační činnosti.

Přes vše zmíněné je většina dotázaných se stavem informačních zdrojů na fakultě spokojena (či má drobné výhrady) a zbytek dotázaných nedokáže situaci posoudit. Výhrady se týkaly zejména množství knih v místní knihovně (někteří podotkli, že knihy jsou často nedostupné, což poskytuje nízký komfort pro studium; naopak se vyskytl obhajující názor, že výpůjční lhůta je omezená a knihy se dají zarezervovat) a nutnosti se obrátit na knihovnu jiné fakulty (což se jeví jako nepohodlné). V tomto kontextu je patrný určitý náznak vnímání knihovny pouze jako místa, kde se dá vypůjčit kniha. Mezi výtkami v některých případech figurovala i výuka; lze tedy nabýt dojmu, že studenti ji chápou jako podstatný zdroj informací poskytující základ pro subjektivní kritické hodnocení dalších zdrojů. Někteří studenti také vnímají odborné články jako příliš složité, čímž lze zdůvodnit například oblibu shrnujících článků na WikiSkriptech.

Byla uvedena skutečnost, že informační zdroje (například skripta) mohou plnohodnotně nahradit některé přednášky a není tedy zapotřebí se jich účastnit. Vyzdviženy byly též neformální sítě mezi studenty, jejichž prostřednictvím jsou sdíleny informace, zdroje a probíhá významná kooperace mezi studenty; i když takové sítě mají určité nedostatky, jsou pohodlné a zaručují téměř jistotu hladkého průběhu studia. Zajímavý byl návrh, aby takový zdroj, ve kterém jsou předpřipraveny veškeré informace, znalosti a učivo pro celé studium, byl oficiální. Podobně zajímavý byl podnět pro vytvoření shrnujícího seznamu zdrojů, kam by se studenti měli obrátit, pokud hledají odborné informace.

Z nepřímých zjištění je mezi respondenty patrná určitá rezerva ve znalostech o medicíně založené na důkazu. Pro mnoho z dotázaných je nejspíše problém v představě, jakým způsobem mohou být poznatky získané na základě vyhledávání aplikovány do praxe a s jakým dopadem. Naskýtá se i opačná otázka, zda si uvědomují, jaký by mohl být efekt nesprávné léčby, které by se dalo předejít pouhým vyhledáním ověřené informace. Dále existují určité náznaky trendu soustředit se na skutečnosti, které vyučující chtějí slyšet. Tato skutečnost by si určitě zasloužila hlubší zkoumání vzhledem k možným dopadům v následné klinické praxi.

Žádný z respondentů nezmínil v žádné souvislosti knihovníka. Naskýtá se otázka, zda nemůže být knihovník vnímán pouze jako obsluha knihovny a ten, kdo provede výpůjčku. Pokud ano, je možné, že rozšíření povědomí o skutečnosti, že se zároveň jedná o informačního specialistu schopného poradit či nasměrovat, by mohlo napomoci zlepšení současné situace.

Závěr

V rámci výzkumu se mohla vyskytnout určitá forma vzájemného nepochopení týkající se pojmu „článek“. Při analýze dat k němu bylo přistupováno jako k odbornému dokumentu. Je však možné, že respondenti takto označovali i dokumenty v rámci Wikipedie, WikiSkript či dalších webových stránek a portálů. Tohoto dojmu bylo nabyto až po finalizaci celé práce.

Celkově lze výzkum považovat za velmi komplexní sondu do perspektivy studentů 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Na jejím základě je možné postavit řadu hypotéz pro další výzkumy. Vzhledem k problému některých studentů definovat konkrétní bariéry bude tento fenomén dominantním bodem v navazujícím výzkumu v rámci dizertační práce, která se bude věnovat i ostatním lékařským fakultám v České republice.

  • 1. JAROLÍMKOVÁ, Adéla. Teorie a praxe informačního chování lékařských profesionálů. Praha, 2008. Dizertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Richard Papík. Dostupné také z: http://hdl.handle.net/20.500.11956/19237
  • 2. LESENKOVÁ, Eva. Informační chování lékařských povolání ve vztahu k moderním knihovnicko-informačním službám ve zdravotnictví. Praha, 2010. Dizertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Milan Špála. Dostupné také z: http://hdl.handle.net/20.500.11956/26029

Atlas knihoven

Studijní cesta SKIP do polských knihoven

Ve dnech 27. až 31. května 2019 uspořádal SKIP spolu s polským Institutem knihy (Instytut Książki) studijní cestu do polských knihoven, zaměřenou na praktická architektonická řešení moderních informačních institucí. Polsko vynakládá na výstavbu nových knihoven i jejich rekonstrukce značné finanční prostředky, proto byly vybrány takové knihovny, které prošly v nedávné době zásadní rekonstrukcí nebo byly pro účely informační instituce nově postaveny. Všechny budovy jsou konstrukčně řešeny již s ohledem na to, že knihovny už dávno nejsou jen místem pro uchovávání dokumentů, ale slouží jako multifunkční zařízení s řadou aktivit.

Říká se, že každá zkušenost člověka obohatí, ať už je ryze pozitivní nebo negativní. Nám se v Polsku dostalo obojího.

Hned první navštívená knihovna, kterou byla Komunitní veřejná knihovna v Černém Boru (Gminna Biblioteka Publiczna w Czarnym Borze), je povedenou novostavbou z roku 2014. Získat podporu pro stavbu nové knihovny se čtrnácti tisíci svazky ve městě s pouhými dvěma tisíci obyvateli byl téměř nadlidský výkon. Podle slov starosty města se celá akce zdařila s finanční pomocí ministerstva kultury a vládního programu rozvoje.

Knihovna realizuje velké množství akcí pro své čtenáře, ať už jsou to autorská čtení nebo např. cestovatelské přednášky. Zaměřuje se i na okrajové skupiny obyvatelstva, za pomoci dobrovolníků vyučuje osm jazyků a provozuje také kavárnu. Kromě oficiálních akcí pořádá i řadu neformálních setkání s občany a příznivci knihovny.

Komunitní veřejná knihovna v Černém Boru
Komunitní veřejná knihovna v Černém Boru

Druhou zajímavou knihovnou byla Městská veřejná knihovna ve Vratislavi (Miejska Biblioteka Publiczna we Wroclawiu). Tato knihovna byla ve městě s necelými 640 tisíci obyvateli přestavěna z bývalé tovární haly Grafit. Jedná se o velkou knihovnu s řadou poboček a téměř 130 tisíci registrovanými čtenáři, která ročně uskuteční dva miliony výpůjček. Vedení knihovny sází na pět základních pilířů dobře fungující knihovny, jimiž jsou místo, lidé, fondy, program a budoucnost. V knihovně vládne variabilita – snadno přemístitelný nábytek a posuvné stěny umožňují vytvářet nejvhodnější prostředí pro konání zajímavých aktivit, od workshopů pro lidi s handicapem až po velmi populární každoroční sportovní setkání čtenářů s knihovníky.

Městská veřejná knihovna ve Vratislavi

Městská veřejná knihovna ve Vratislavi
Městská veřejná knihovna ve Vratislavi

Ve Vratislavi jsme byli ubytováni, takže jsme se večer mohli vydat na prohlídku tohoto krásného města na řece Odře. Jde o jedno z nejstarších polských měst, jehož dějiny byly v průběhu staletí propojeny i s naší historií. Vždyť město pravděpodobně založil Přemyslovec Vratislav I. Během druhé světové války bylo město ze 70 % zničeno, dnes je krásně opraveno. Novodobým symbolem města se od roku 2001 stali malí trpaslíci z kovu, tzv. krasnoludki, na které narazíte prakticky všude.

Vratislav
Vratislav

Trpaslíci ve Vratislavi
Trpaslíci ve Vratislavi

Ráno jsme vyrazili do Poznaně, kde jsme tentokrát měli možnost prohlédnout si novou přístavbu historické budovy.

Knihovna Raczyńských (Biblioteka Raczyńskich) v Poznani je velká knihovna se 130 tisíci svazky jen v nové budově. Srdcem a řídicím centrem knihovny je studovna, která zajišťuje veškeré služby knihovny a sleduje specifika cílových skupin uživatelů. Studovna je samozřejmě multimediální; disponuje také zařízeními pro převádění textu do mluvené podoby. Veškeré akce a kurzy, ať už to jsou přednášky, procházky po městě nebo koncerty a divadelní představení v budově knihovny, pořádá pro své uživatele zdarma.

Dětská knihovna pořádá spoustu akcí i pro předškolní věk, například vtipnou akci nazvanou Je možné knížky jíst? V knihovně probíhají také Dny české kultury, její partnerskou knihovnou je Knihovna Jiřího Mahena v Brně. Knihovna Raczyńských je nejstarší veřejnou knihovnou v Polsku – 5. května 2019 oslavila 190 let své aktivní existence.

Knihovna Raczyńských v Poznani
Knihovna Raczyńských v Poznani

Městská veřejná knihovna v Świeciu (Miejska biblioteka publiczna w Świeciu) je jednou z menších veřejných knihoven (obec má cca dva tisíce obyvatel, knihovna přibližně 50 tisíc svazků). Byla založena v roce 1946, v roce 2015 získala novou budovu. V knihovně mohou čtenáři využívat vysoko ceněný online katalog SOWA. Knihovna pořádá nejrůznější akce, například diskuze čtenářského klubu, autorská setkání, knihovnické lekce, funguje zde historický klub, tvůrčí dílny, akce pro handicapované spoluobčany, dále probíhají nejrůznější kurzy, včetně velmi žádaného kurzu věnovaného financím. Příjemným zpestřením je pěkná letní čítárna. Nesmírně oblíbená (co do počtu zúčastněných) je akce Knihovníci na kolech, které se společně účastní knihovníci a čtenáři. Z uskutečněných akcí mohou knihovníci i čtenáři umísťovat krátká videa na YouTube.

Městská veřejná knihovna v Świeciu

Městská veřejná knihovna v Świeciu
Městská veřejná knihovna v Świeciu

Další den jsme se přesunuli až k moři. Byli jsme ubytováni v přímořském městě Gdaňsk, takže nikdo z nás nevynechal příjemnou podvečerní procházku pečlivě opraveným historickým centrem města, které se nachází téměř deset kilometrů od moře.

Další den ráno jsme navštívili knihovnu v letovisku Sopoty s příznačným názvem Sopotéka (Sopoteka). Provázela nás její ředitelka, mladá začínající polská spisovatelka Anna Plichta. Knihovna funguje v prvním patře nové moderní budovy (byla postavena v roce 2016), která slouží jako nádraží, obchodní i kulturní centrum. Interiér knihovny je úsporný, ale nápaditý, pro individuální studium nebo poslech hudby jsou tu umístěny třeba odhlučněné plážové koše, které mají navozovat dojem krásných sopotských pláží. Celý fond je umístěn ve volném výběru. Pro své uživatele pořádají řadu akcí od besed s autory přes různé dílny a výstavy až po oblíbené promítání filmů s popcornem a lehátky. Prostory pro tyto pořady se dají variabilně upravovat, rozšiřovat i zmenšovat pomocí závěsů. Každé úterý probíhá v knihovně konverzace v angličtině zdarma, ve čtvrtek následuje konverzace v polštině pro cizince. Lekce pořádá osobně paní ředitelka, vždyť je také vystudovaná angličtinářka. Uživatelé disponují tzv. metropolitní kartou, která jim umožňuje využívat všechny služby nejen v Sopotéce, ale i v knihovnách v Gdaňsku a Gdyni. S kartou je spojena řada slev na nejrůznější akce. O takové kartě si můžeme s naší pražskou Lítačkou zatím jenom nechat zdát.

Sopotéka

Sopotéka

Sopotéka

Sopotéka
Sopotéka

Naše další zastávka byla Kulturní stanice Rumia (Stacja kultura Rumia), což je hlavní budova Městské veřejné knihovny Floriana Ceynowa v Rumii (Miejska biblioteka publiczna im. Floriana Ceynowa w Rumi). Ta je pojmenována po kašubském jazykovědci a spisovateli, který se významně podílel na zachování jazyka a sepsání života a historie Kašubů. Jedná se o novou komunitní knihovnu, přestavěnou v roce 2014 z bývalé budovy na místním autobusovém nádraží. Citlivé zpracování celé stavby provedl architekt Jan Sykora z Gdaňsku a za opravdu obdivuhodný výsledek obdržel několik cen. Variabilní prostor umožňuje řadu aktivit, z přednáškového sálu lze rychlou úpravou vytvořit zázemí pro nejrůznější kurzy od výtvarných po cvičení, probíhá tu promítání a poslech audioknih, mají zde dokonce i komiksovou dílnu. Knihovna využívá dobrovolníky; jeden z nich (Ital) nás knihovnou provázel a vysvětloval, že zde vede jazykové kurzy.

Kulturní stanice Rumia

Kulturní stanice Rumia
Kulturní stanice Rumia

Zajímavé pro nás bylo zjištění, že většina menších veřejných knihoven je v Polsku nazývána stanicemi nebo galeriemi kultury a tomuto názvu dělají opravdu čest!

Přespali jsme ve starobylém městě Toruni, ležícím na řece Visle, rodišti Mikuláše Koperníka, a brzy ráno jsme se vydali na cestu do Varšavy.

Naší první zastávkou ve Varšavě byla Veřejná knihovna hlavního města Varšavy (Biblioteka Publiczna m.st. Warszawy), hlavní knihovna Mazovského vojvodství. Je to jedna z největších polských knihoven, která byla v roce 2014 podstatně rozšířena o novou přístavbu ke staré památkové části budovy. Velkorysá přestavba umožnila sloučení fondů ze čtyř různých varšavských budov do jedné. Knihovnu v hale zdobí téměř nejvyšší zelená osázená stěna v Polsku, centrální hala má skleněnou střechu, po stranách v jednotlivých patrech jsou galerie s knihovními fondy, studijními místy a další prostory pro pořádání akcí. Hudební sál má vyhlášenou akustiku, konferenční sál lze rozdělit na tři menší. Knihovna byla oceněna jako nejlepší budova roku 2015, ale knihovníci k ní mají řadu výhrad, stavba s nimi nebyla konzultována. Uživatelé studovny se například kvůli sice nádherné, leč nekryté skleněné střeše musejí ukrývat před pražícím sluncem; knihovníci sedí pod barevně velmi pěkně vyladěnými slunečníky, tato místa jim však rozhodně nikdo nezávidí. Podle polských knihovníků bude vše postupně řešeno, aby budova byla nejen krásná, ale splňovala požadavky na co nejlepší praktické využití. Knihovní fondy byly po druhé světové válce vybudovány znovu, při Varšavském povstání byl nacisty v budově založen požár a stávající velmi cenné a historické fondy byly z 80 % zničeny. Zachráněná část nejcennějších fondů přečkala u knihovnic doma, část byla zazděna ve sklepích. Knihovna po válce získala právo povinného výtisku, v rámci digitalizace vznikla Mazovská digitální knihovna, která převádí do digitální podoby všechny dokumenty spojené s Varšavou. Většinu služeb poskytuje knihovna bezplatně. Vzhledem k tomu, že největší procento uživatelů tvoří středoškolští studenti, prodlužuje knihovna před maturitami výpůjční dobu dlouho do noci.

Veřejná knihovna hlavního města Varšavy

Veřejná knihovna hlavního města Varšavy

Veřejná knihovna hlavního města Varšavy
Veřejná knihovna hlavního města Varšavy

Druhou knihovnou, kterou jsme navštívili ve Varšavě, byla Univerzitní knihovna ve Varšavě (Biblioteka Uniwersytecka w Warszawie), jedna z největších a nejvýznamnějších polských knihoven. Jedná se o knihovnu s dlouholetou tradicí; v roce 2018 oslavila dvousté výročí od svého založení. Kromě knižního fondu schraňuje tato knihovna i unikátní sbírky maleb, kreseb, grafik a rukopisů. Vzhledem k provázanosti polských a ruských dějin především v 19. století vlastní dnes univerzitní knihovna řadu vzácných sbírek také v ruském jazyce. Nové budově požehnal 15. prosince 1999 papež Jan Pavel II., v roce 2001 zde pronesl projev i tehdejší prezident USA George W. Bush. Knihovna disponuje více než třemi miliony svazků; v hlavní budově je jich umístěno přibližně půl milionu. Tento rozsáhlý knihovní fond ji staví do čela polských vědeckých knihoven. Knihovna slouží především studentům vysokých škol, kteří zde mohou studovat denně od 8 do 22 hodin; během zkouškového období je otevřeno již od pěti hodin ráno. Otevřena je samozřejmě i pro ostatní uživatele z řad vědeckých pracovníků, středoškoláků, ale i starších občanů a například účastníků Univerzity třetího věku. Fond v knihovně je řazen podle Třídění Kongresové knihovny, které však není v Polsku příliš populární. Knihovna se proto chystá přejít na přehlednější a jednodušší způsob stavění fondu. Také v této knihovně mají její uživatelé možnost využívat řadu služeb od nahrávání textů pro nevidomé studenty přes skenování dokumentů a sdílení zdrojů se všemi fakultami až po účast na řadě doplňkových a kulturních akcí.

Knihovna disponuje úžasnou střešní zahradou s vodními prvky a prosklenými průhledy do studovny; jedná se opět o architektonicky nesmírně velkorysou stavbu. O to větší je škoda, že ani tato stavba nebyla předem konzultována s knihovníky. Čtenáři se tísní v tmavých zákoutích mezi kovovými regály po stranách obrovské vstupní haly ozdobené čtyřmi sochami významných polských osobností v nadživotní velikosti.

Univerzitní knihovna ve Varšavě

Univerzitní knihovna ve Varšavě

Univerzitní knihovna ve Varšavě
Univerzitní knihovna ve Varšavě

Poslední noc jsme strávili ve Varšavě a večer využili nejen k ochutnávání polských specialit, ale především k procházce po obnoveném historickém centru města, které bylo za války zcela zničeno.

Zajímavostí je, že při rekonstrukci historického jádra byly použity obrazy italského malíře Bernarda Belotta, které byly natolik precizní, že mohly posloužit jako vzor pro následnou obnovu jednotlivých budov.

Poslední den jsme se na cestě zpět do České republiky ještě zastavili v Katovicích a navštívili zde moderní univerzitní knihovnu. CINIBA – Středisko vědeckých informací a akademická knihovna (Centrum Informacji Naukowej i Biblioteka Akademicka Katowice) – je nová společná knihovna Slezské a Ekonomické univerzity v Katovicích. Projekt nové knihovny byl od počátku konzultován s knihovníky a na celé stavbě je to vidět – je nejenom krásná a moderní, ale také funkční a účelně zařízená podle potřeb jejích uživatelů. Budova byla dokončena v roce 2011. Knihovna se neomezuje jenom na studenty, může ji navštěvovat kdokoliv po dovršení 18. roku věku. Nejnovější fond (cca 300 tisíc svazků) je čtenářům zpřístupněn ve volném výběru, dalšího půl milionu ukrývají skladiště, vybavená samozřejmě posuvnými regály. I tato knihovna poskytuje kopírování a skenování i z placených zdrojů zdarma; čtenáři se však zavazují, že získané dokumenty nebudou dále šířit. Dnes je již 80 % výpůjček realizováno samoobslužně přes RFID, knihovník zde má na vyžádání roli poradce a garanta práce se zdroji. Výpůjční doba se pružně přizpůsobuje potřebám studentů, během zkouškového období je otevřena od 8 hodin ráno do 23 hodin večer. Je možné si pronajmout kabiny pro samostudium (jedna z nich je uzpůsobena pro slepce, jsou v ní k dispozici audioknihy a texty psané Braillovým písmem).

V knihovně je registrováno 35 tisíc uživatelů, ročně eviduje přes 800 tisíc výpůjček. Náš průvodce knihovnou, příjemný a zapálený knihovník s českými kořeny, se nám pochlubil, že knihovna prakticky žádné knihy nevyhazuje, nepotřebné publikace nabízí za symbolickou cenu svým čtenářům nebo je předává katolické charitě.

CINIBA

CINIBA

CINIBA
CINIBA

Celkově lze navštívené polské knihovny hodnotit jako moderní instituce, zaměřené v maximální míře na rozsáhlé a rozmanité služby svým uživatelům, s využitím všech moderních prostředků, které dnes běžně používané informační a komunikační technologie umožňují. Nové budovy i přestavby, které jsme si měli možnost prohlédnout, splňují představy o moderním pojetí kulturního vzdělávacího zařízení, i když je jasně vidět, že tam, kde bylo jejich vybavení a budoucí využití projednáno s knihovníky, je výsledek pro jejich uživatele mnohem přínosnější.

Autorkami fotografií jsou Irena Vašková a Věra Krchová z Knihovny Ministerstva vnitra ČR.

Nové prostory Městské knihovny Písek aneb Knihovna v pohybu

Město Písek má bohatou literární a kulturní tradici. K ní patří i historie písecké knihovny, která byla založena jako jedna z prvních veřejných knihoven již v roce 1841. Její původní sídlo bylo v budově tehdejšího gymnázia na Alšově náměstí. Knihovna se za dobu své existence několikrát stěhovala, ale nyní se po mnoha letech vrátila do míst, která pamatují její první čtenáře. Původní budovu v druhé polovině 19. století nahradila pozdně empírová stavba, která až do roku 2002 sloužila školním a vzdělávacím účelům. Bývalá Základní škola Jana Amose Komenského prošla od června 2017 do prosince 2018 kompletní rekonstrukcí, aby mohla nově fungovat jako knihovna a centrum vzdělávání. Vnitřní proměna knihovny, která rozšiřuje své služby, reaguje na potřeby veřejnosti, nabízí možnost komunitního i osobnostního rozvoje, výrazně koresponduje i s její vnější proměnou. Plocha téměř třikrát větší jí tento pohyb umožňuje.

Hlavní budova – průčelí
Hlavní budova – průčelí

Vstupní dveře
Vstupní dveře

Za opravenou fasádou historické budovy se otevírá prostor, v němž se podle projektu architekta Jana Svobody z ateliéru ABS, spol. s r. o., moderní design odvážně a vkusně mísí s původními prvky. Jednou z největších a nejviditelnějších změn oproti původnímu stavu je uzavřený pobytový dvůr knihovny, který vznikl přístavbou skladů knih a požárního schodiště. Dvůr je dělen na tři hlavní části: relaxační zahradu s dvěma květinovými záhony při vstupu, místo pro venkovní scénu a terasu z dřevěné paluby při prostoru kavárny, foyer a přednáškového sálu.

Dvůr
Dvůr

Dvůr s kavárnou
Dvůr s kavárnou

Terasa
Terasa

Relaxační zahrada je při stěně dvorní zástavby sousedního obchodního domu osazena řadou habrů. Jeden konec cesty ve tvaru rozevřené knihy protíná zahradu napříč a vede k provozní části proskleného krčku, druhá část směřuje do rohu zahrady a je při konci osazena jinanem dvoulaločným. Relaxační zahradu od venkovní scény dělí tři platany s nízko tvarovanou korunou.

Venkovní scéna je řešena s jednoduše technicky výsuvným pódiem, které je běžně zapuštěné do terénu a netvoří v zahradě rušivý prvek. Nasvětlení scény je navrženo zpod úzké markýzy nad kavárnou. Kavárna je řešena jako prosklená vestavba do zákrutu původní budovy se samostatnou oddělenou konstrukcí stropu na středovém sloupu ve tvaru stromu.

Při úpravách památkově chráněného objektu architekt usiloval o maximální využití původního dispozičního řešení. Snažil se zachovat co nejvíce stavebních konstrukcí, byly odstraněny pouze nevhodné novodobé zásahy a přístavky – dvorní objekty, zvenku přistavěný výtah, do střechy vestavěný obrovský vikýř kotelny, rozdělení učeben příčkami, zazdění nádherného tříramenného schodiště. Naopak byly doplněny některé dříve odstraněné prvky, které určovaly vnější charakter objektu, jako např. komíny nebo ven otevíraná okna ve fasádě do náměstí.

Veškeré veřejně přístupné prostory využívají maximálně původní členění školního objektu, který se ukázal i svou edukativní historií mimořádně vhodný pro knihovnu. Pro větší propojení všech prostorů byly v některých nosných zdech provedeny větší spojovací otvory, ale vždy tak, aby zůstalo zřetelně čitelné původní dispoziční řešení. Pro zkrácení cesty výpůjček mezi halou služeb a jednotlivými odděleními jsou všechna patra určená pro provoz knihovny propojena malým nákladním výtahem s možností přímé přepravy knih na knihovních vozících.

Hala služeb
Hala služeb

Pro přístup do věže objektu bylo uděláno nové vnitřní nespalné schodiště a ve věži zřízena polytechnická učebna s propojením do horních podkrovních prostorů věže s vestavěnými plošinami pod rozevíratelným střešním oknem ve vrcholu střechy, které je možné využít ve spojení s dalekohledem jako observatoře v návaznosti na původní účel této věže.

Vzhledem k současným bezpečnostním a protipožárním požadavkům na prostory určené veřejnosti bylo nutné kromě stávajícího tříramenného schodiště při nástupu do objektu z náměstí (s nově vloženým proskleným bezbariérovým výtahem) přistavět ještě druhou únikovou cestu, která byla navržena jako jednoduchý ocelový prosklený spojovací ochoz mezi stávajícím objektem a nově navrženou betonovou přístavbou se sklady knih a archiválií.

Nová přístavba knihovních skladů na rozhraní výškového rozdílu zástavby urbanisticky odděluje klidovou veřejnou část přístupnou z náměstí od provozní části přístupné především ze Soukenické ulice. Problém uskladnění knih v kompaktních regálech je řešen novou stavební konstrukcí, která byla pro tento účel primárně navržena, což umožnilo minimalizovat její rozměry. Současně použitím navržené masivní dvojité betonové konstrukce s vnitřní izolační vrstvou a suchou geologickou zahradou na střeše je vytvořeno pro uskladnění knih stabilizované prostředí i bez energeticky náročné klimatizace.

Pro čtenáře nejdůležitější výpůjční prostory knihovny jsou řešeny v téměř všech odděleních jednoduše a přehledně regály kolmo navazujícími na středovou zeď. V každém z oddělení jsou čtenářská a studijní místa vázána na řadu přilehlých oken. Dominantou dětského oddělení jsou knihovní regály kruhového tvaru. Interiérové řešení knihovny spočívá v ozvláštnění prostoru mnohými designovými prvky, v použití originálních svítidel a také ve vybavení všech oddělení kvalitním typovým sedacím nábytkem (v barevných mutacích dle jednotlivých oddělení). Netradičním a neobvyklým řešením interiérů je například obklad stěny chodby dětského oddělení z asi deseti tisíci barevných pastelek s možností jejich zapůjčení, skluzavka, „magnetická“ zeď, dvě akvária, měkké koberce, rozmanitá dlažba, neotřelá výmalba stěn, originální kusy nábytku vybízející k meditaci nad knihou. Samozřejmostí je, že všechna patra a oddělení v nich jsou díky výtahu bezbariérově přístupná. Hlavním dodavatelem nábytku byla společnost Compo Praha Holding.

Přehledně řešené regály (na snímku s beletrií)
Přehledně řešené regály (na snímku s beletrií)

Dětské oddělení

Dětské oddělení
Dětské oddělení

Pastelky
Pastelky

Městská knihovna Písek chce důstojně držet vysokou úroveň píseckého knihovnictví a zároveň chce jít s dobou. Vedle bohatého a kvalitního knihovního fondu proto nabízí veřejnosti místo pro vzájemná setkávání, pro šíření rozmanitého spektra informací, pro realizaci zajímavých kulturních a společenských akcí, pro seberozvoj lidí všech věkových skupin. Pro naplnění těchto cílů našim uživatelům slouží multifunkční vzdělávací sál, výstavní prostory, venkovní scéna i relaxační zóna, moderně vybavené učebny pro skupinovou i individuální výuku. Nechybí ani prostory pro rukodělné a tvořivé činnosti, a to řemeslná dílna, kreativní kout či výcviková kuchyňka. Přímo v knihovně je v provozu i kavárna s vnitřním a venkovním posezením.

Multifunkční sál
Multifunkční sál

Digitální učebna
Digitální učebna

Jazyková učebna
Jazyková učebna

Řemeslná dílna
Řemeslná dílna

Knihovna je otevřena od 26. dubna 2019. Realizovaná rekonstrukce budovy bývalé školy podle návrhu architekta Jana Svobody je bez diskuze úspěšným architektonickým počinem, který dalece překračuje hranice jihočeského regionu a aspiruje na cenu ve svém oboru. Několik měsíců provozu ukazuje, že nejen nová adresa a nová podoba knihovny přitahuje pozornost. Nové cíle a vize Městské knihovny Písek jsou podobně atraktivní, neboť udržují čtenáře, návštěvníky a uživatele knihovny v pohybu.

Celková cena dokončeného díla bez dodávky interiérů činila 139 milionů korun bez DPH. Městu Písek se podařilo na stavbu a část interiérového vybavení získat dotaci bezmála 14 milionů korun z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), konkrétně s využitím výzvy č. 57 Infrastruktura pro zájmové, neformální a celoživotní vzdělávání.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Písek.

Dětské oddělení knihovny v Plané nad Lužnicí má originání výmalbu

Ve středu 12. června 2019 odpoledne se konala vernisáž, při které jsme představili veřejnosti originálně vymalované dětské oddělení Městské knihovny Planá nad Lužnicí. Vedoucí knihovny představila autorku – výtvarnici Romanu Laštovičkovou – a její maminku paní Beránkovou, která byla nejen zdatnou pomocnicí při malování interiéru, ale také připravila na vernisáž občerstvení – vynikající na chuť i na pohled!

Autorka originální výmalby Romana Laštovičková (čtvrtá zleva) a její maminka paní Beránková (druhá zleva)
Autorka originální výmalby Romana Laštovičková (čtvrtá zleva) a její maminka paní Beránková (druhá zleva)

Malá pozornost pro výtvarnici
Malá pozornost pro výtvarnici

Místostarosta města předal výtvarnici květinu a pak už dostal prostor pěvecký sbor Skřivánek z plánské základní školy a veselými „ptačími“ písničkami navodil příjemnou atmosféru pod korunami stromů. Každý, kdo přišel, si mohl vybarvit autorské omalovánky Romany Laštovičkové nebo vytvořit jedinečnou placku s obrázkem. Nálada byla navzdory únavnému vedru výborná.

Ptačí písničky zazpíval sbor plánské ZŠ Skřivánek
Ptačí písničky zazpíval sbor plánské ZŠ Skřivánek

Místostarosta a zároveň ornitolog zaujal výkladem o ptačím světě
Místostarosta a zároveň ornitolog zaujal výkladem o ptačím světě

Plackovač se nezastavil
Plackovač se nezastavil

Na své si přišli i mlsalové
Na své si přišli i mlsalové

Všichni doufáme, že náladu si v našem březovém háji vylepší i ten největší škarohlíd. Od září se v prostoru navíc pravidelně konají kreativní dílny.

Procházka knihovním březovým hájem
Procházka knihovním březovým hájem

Autorkami fotografií jsou Václava Vyhnalová a Dagmar Havelková z Městské knihovny Planá nad Lužnicí.

Obecní knihovna Předměřice nad Labem v nových prostorách

Na jaře roku 2019 byla dokončena rekonstrukce a modernizace interiéru hospodářského objektu základní školy v Předměřicích nad Labem. Žáci a pedagogové tak získali další prostory potřebné nejen k výuce, ale i k rozvíjení zájmové činnosti žáků. V přízemí tohoto objektu se nyní nacházejí dvě třídy školní družiny, v prvním poschodí zcela nově vybavené dílny a cvičná kuchyň pro výuku pracovních činností, keramická dílna a rovněž kompletně nově vybavená počítačová učebna s kabinetem pro pedagogy. V podkroví je umístěna Obecní knihovna Předměřice nad Labem.

Slavnostní zahájení provozu této části budovy se uskutečnilo dne 28. května 2019. Ředitel školy Mgr. Pavel Hebelka přivítal starostku Obecního úřadu Předměřice nad Labem Stanislavu Markovou, místostarostu Ing. Tomáše Mikoláška a technika Vladimíra Kalouska, dále zástupce firem, které se na rekonstrukci a modernizaci budovy podílely: Ing. arch. Stanislava Novotného za Projektovou kancelář Třebechovice pod Orebem, Ing. Jiřího Klimenta za stavební firmu REDOMO a.s. a Josefa Emlara za Truhlářství KEST s.r.o. Slavnostního setkání se zúčastnily také ředitelka Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové Mgr. Eva Svobodová a hlavní metodička Mgr. Andrea Součková, z Knihovny města Hradce Králové knihovnice Bc. Barbora Maňáková a Ilona Halberštatová a další knihovnice z okresu Hradec Králové a Trutnov. Ve svém projevu dále ředitel školy poděkoval všem, kteří se na rekonstrukci podíleli a podporovali ji, a ocenil přínos získaných učeben pro pedagogickou činnost a práci školy. Děkovnou řeč pronesla také starostka S. Marková. Slavnostní stuhu přestřihli ředitel ZŠ Mgr. P. Hebelka, starostka obce S. Marková a knihovnice Obecní knihovny Předměřice nad Labem Marcela Klimentová a Mgr. Jana Kopřivová. Následovala prohlídka jednotlivých místností.

Příchod do knihovny
Příchod do knihovny

Slavnostní přestřižení pásky (zleva: knihovnice Marcela Klimentová, starostka obce Stanislava Marková, ředitel ZŠ Mgr. Pavel Hebelka, knihovnice Mgr. Jana Kopřivová)
Slavnostní přestřižení pásky (zleva: knihovnice Marcela Klimentová, starostka obce Stanislava Marková, ředitel ZŠ Mgr. Pavel Hebelka, knihovnice Mgr. Jana Kopřivová)

Projev knihovnice Mgr. Jany Kopřivové
Projev knihovnice Mgr. Jany Kopřivové

Účastníci slavnostního otevření – knihovníci z okresů Hradec Králové a Trutnov a ředitel ZŠ Mgr. Pavel Hebelka
Účastníci slavnostního otevření – knihovníci z okresů Hradec Králové a Trutnov a ředitel ZŠ Mgr. Pavel Hebelka

Další část slavnostního dopoledne probíhala v prostorách knihovny. Pásmo mluveného slova a hudby připravili žáci ZŠ.

Kulturní program (zleva: Anna Marie Boučková, Lukáš Kliment, Nikol Balvínová, žáci ZŠ)
Kulturní program (zleva: Anna Marie Boučková, Lukáš Kliment, Nikol Balvínová, žáci ZŠ)

Kulturní program doplnili hudebními ukázkami žáci ZŠ (na snímku Barbora Konečná)
Kulturní program doplnili hudebními ukázkami žáci ZŠ (na snímku Barbora Konečná)

Kulturní program doplnili hudebními ukázkami žáci ZŠ (na snímku Přemek Hanzlík)
Kulturní program doplnili hudebními ukázkami žáci ZŠ (na snímku Přemek Hanzlík)

Kulturní program doplnili hudebními ukázkami žáci ZŠ (na snímku Prokop Hanzlík)
Kulturní program doplnili hudebními ukázkami žáci ZŠ (na snímku Prokop Hanzlík)

Učitelka a knihovnice Mgr. J. Kopřivová seznámila přítomné s historií Obecní knihovny Předměřice nad Labem, která je jako jedna z mála knihoven u nás umístěna v budově školy a zároveň slouží také jako knihovna školní. Pohovořila o dosavadní činností knihovny a ocenila současnou moderní podobu knihovny s bezbariérovým přístupem. Zcela nové je kompletní vnitřní vybavení. Uživatelé internetu mají k dispozici nové počítače, při besedách a přednáškách poslouží nová promítací technika, dataprojektor s příslušenstvím a promítací plátno. Přítomní hosté popřáli předměřické knihovně mnoho úspěšných akcí a spokojené čtenáře. Následovalo pohoštění a prohlídka knihovny vyzdobené výtvarnými pracemi žáků a obrazovou dokumentací z činnosti knihovny.

Pohled do knihovny – studijní část pro žáky, kteří sem budou docházet na besedy, výuku
Pohled do knihovny – studijní část pro žáky, kteří sem budou docházet na besedy, výuku

Odpočinková zóna pro děti
Odpočinková zóna pro děti
Odpočinková zóna pro děti

V odpoledních hodinách probíhal rovněž Den otevřených dveří pro veřejnost. Přestože celé odpoledne pršelo, možnost podívat se do knihovny využilo 179 návštěvníků, kteří nešetřili chválou nad její proměnou.

Fotografie pocházejí z archivu Obecní knihovny Předměřice nad Labem.

Ocenění

Ocenění Kamarádka knihovna získaly knihovny v Dobříši a Vsetíně

V úterý 4. června 2019 byla v pražském Klementinu vyhlášena ocenění v soutěži Kamarádka knihovna 2018–2019. Jednalo se již o sedmý ročník této celostátní soutěže o nejlepší dětské oddělení knihovny v České republice. Soutěž organizuje SKIP pod záštitou Ministerstva kultury ČR a Národní knihovny ČR.

Aby bylo hodnocení spravedlivé pro všechny, soutěží knihovny v rámci několika velikostních kategorií. Proto není vítěz jen jeden, ale je jich vždy několik. V tomto ročníku získaly v konkurenci dalších 50 přihlášených knihoven absolutní vítězství a titul Kamarádka knihovna Městská knihovna Dobříš v kategorii knihoven do 15 tisíc obyvatel a Masarykova veřejná knihovna Vsetín v kategorii nad 15 tisíc obyvatel. Gratulujeme!

První ročník soutěže se uskutečnil v roce 2007 a od té doby stále probíhá v několikaletých intervalech. Podmínky zůstávají stejné. Hlavním hodnoticím kritériem soutěže je spokojenost dětí s knihovnou, která se zjišťuje formou tzv. vysvědčení, kde mají děti možnost oznámkovat knihovnu v jednotlivých „předmětech“. V tomto ročníku bylo knihovnám zasláno 15 tisíc vysvědčení, z nich cca 8,5 tisíce děti vyplnily a knihovny poslaly zpět k hodnocení.

Další hodnocená kritéria jsou:

  • týdenní provozní doba oddělení pro děti;

  • procento registrovaných dětských čtenářů do 15 let z počtu dětí v obci (pro ilustraci: co se týče vítězných knihoven, ve Vsetíně je to 51 % dětí a v  Dobříši dokonce 64 % dětí);

  • počet výpůjček na jednoho registrovaného dětského uživatele;

  • počet kulturních a vzdělávacích akcí pro děti za rok 2018;

  • přírůstek knihovního fondu oddělení pro děti za rok 2018;

  • členství a aktivita v Klubu dětských knihoven SKIP;

  • kvalita webových stránek knihovny pro děti.

Doplňková soutěžní kritéria, která se pak týkají pouze nejlepších knihoven, jsou posuzována na místě. Patří k nim například počet spolupracujících institucionálních partnerů, rozsah a úroveň elektronických služeb, prostředí knihovny, rodinné aktivity a celkový dojem. Do knihoven jezdí soutěžní komise ve složení předseda Klubu dětských knihoven SKIP, zástupce Národní knihovny ČR, zástupce SKIP, zástupce partnerů soutěže a zástupce vítězné knihovny z předchozího kola.

Předávání cen v Klementinu moderoval předseda SKIP Roman Giebisch a ceny předávala předsedkyně Klubu dětských knihoven SKIP Helena Šlesingerová a představitel firmy Ceiba Lukáš Pajer. Firmy Ceiba a Albi jsou sponzory soutěže.

Roman Giebisch
Roman Giebisch

Pokud se týká celkových výsledků soutěže, v kategorii do 15 tisíc obyvatel je na třetím místě Knihovna manželů Tomanových Rožmitál pod Třemšínem, o druhé místo se dělí Městská knihovna Nová PakaMěstská knihovna Rokycany a první místo patří Městské knihovně Dobříš.

Knihovna manželů Tomanových Rožmitál pod Třemšínem (třetí místo)
Knihovna manželů Tomanových Rožmitál pod Třemšínem (třetí místo)

 Městská knihovna Nová Paka (druhé místo)
Městská knihovna Nová Paka (druhé místo)
 

Městská knihovna Rokycany (druhé místo)
Městská knihovna Rokycany (druhé místo)
 

Městská knihovna Dobříš (první místo)
Městská knihovna Dobříš (první místo)

V kategorii nad 15 tisíc obyvatel získaly třetí místo Knihovna města PlzněKnihovna Václava Čtvrtka v Jičíně, druhé místo náleží Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně a konečně první místo Masarykově veřejné knihovně Vsetín.

Knihovna města Plzně (třetí místo)
Knihovna města Plzně (třetí místo)

Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně (třetí místo)
Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně (třetí místo)

 Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně (druhé místo)
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně (druhé místo)

Masarykova veřejná knihovna Vsetín (první místo)
Masarykova veřejná knihovna Vsetín (první místo)

Během udílení cen Kamarádka knihovna byla také pokřtěna knížka pro prvňáčka Kde se nosí krky spisovatele Miroslava Tvrze a ilustrátorky Aleny Schultz, kterou dostali prvňáčci ve svých knihovnách ve školním roce 2018/2019 v rámci projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka.

Křest knížky pro prvňáčka
Křest knížky pro prvňáčka

Autorkou fotografií je Vladana Pillerová z Národní knihovny ČR.

Koncepce a strategie

Knihovny mají šanci získat podporu na výstavbu a rekonstrukci ze strukturálních fondů EU

V roce 2019 probíhá příprava programových dokumentů pro čerpání evropských strukturálních fondů v období 2021 až 2027. Zásadní význam pro podporu knihoven může mít Integrovaný regionální operační program 2021–2027, někdy také označovaný jako IROP II. V návrhu programového dokumentu, který bude v roce 2020 vyjednáván s Evropskou komisí, je v úvodních kapitolách uvedena úloha veřejných knihoven:

„Česká republika má nejhustší síť veřejných knihoven na světě, které ročně navštíví více než 22 milionů čtenářů a návštěvníků. Kromě knihoven provozovaných obcemi a městy existují další desítky specializovaných knihoven poskytujících služby ve školských, výzkumných či kulturních institucích. V následujících letech dojde k posílení role knihoven jako součásti vzdělávacího systému a center komunity. V globální ekonomice založené na znalostech jsou důležitým, prakticky využitelným zdrojem pro jednotlivce i ekonomiku státu, jako nástroj rozvoje unikátní vědomostní sítě, která každému umožní přístup k informacím. V současné době se rozrůstá trh pro rozšiřování znalostí ve společnosti. Díky využití informačních technologií nabízejí knihovny široké spektrum sofistikovaných informačních služeb. Z tohoto hlediska je nezbytné podpořit modernizaci péče o knihovní fondy, technického zázemí a doprovodných informačních služeb.“

V současné době je v rámci IROP II navrhována podpora dvou skupin knihoven, kterými jsou:

  1. Knihovny vykonávající regionální funkce a základní knihovny se specializovaným knihovním fondem včetně Národní knihovny ČR. Příjemci dotací budou moci být obce, organizace zřizované nebo zakládané obcemi, zřizovatelé základních knihoven se specializovaným knihovním fondem a Národní knihovna ČR.

  2. Profesionální knihovny, tj. knihovny, jejichž činnost je zajištěna alespoň minimálním pracovním úvazkem v rámci standardního pracovního poměru (nejméně 15 hodin týdně).1 Podmínkou v tomto případě bude, aby podpora knihoven byla realizována na území MAS (Místní akční skupiny)2v souladu se schválenou strategií pro území MAS.

Návrh programového dokumentu počítá se zaměřením projektů na revitalizaci, odbornou infrastrukturu a vybavení pro činnost kulturních památek, muzeí a knihoven přispívající k ochraně kulturního dědictví, zejména pak na:

  • revitalizaci památek,

  • expozice,

  • depozitáře,

  • technické zázemí,

  • návštěvnická centra,

  • edukační centra,

  • restaurování, vybavení pro konzervaci a restaurování,

  • evidenci a dokumentaci sbírkových fondů, včetně zařízení pro digitalizaci a aplikační software,

  • technické vybavení knihoven,

  • parky u památek a parkoviště u památek.

Zatím otevřenou otázkou je, v jaké výši bude stanovena nezbytná finanční spoluúčast žadatele o dotace. Je zcela jisté, že bude výrazně vyšší, než je tomu v současném období, a rovněž záleží na místě realizace projektu. V tzv. přechodových regionech (Plzeňský, Jihočeský, Středočeský, Jihomoravský kraj a kraj Vysočina) může spoluúčast být až 45 %, což by výrazně zúžilo možný počet žadatelů. V ostatních krajích je zatím navrhována 25% spoluúčast.

Pro knihovny poskytující regionální funkce a základní knihovny se specializovaným fondem (například muzejní knihovny) bude zřejmě vyhlášena samostatná výzva, ale ostatní profesionální knihovny3 budou moci získat dotaci pouze prostřednictvím MAS. V tom případě je zásadní podmínkou, aby se výstavba, rekonstrukce a vybavení knihoven dostalo do strategického plánu příslušné MAS. Knihovna by proto měla v prvé řadě přesvědčit svého starostu, aby se obec v rámci MAS angažovala a prosazovala podporu knihoven do strategického plánu své MAS. Na webových stránkách Národní sítě Místních akčních skupin je k dispozici seznam MAS, kde si knihovna může zjistit, do které MAS její obce spadá. MAS se orientují primárně na venkovské oblastí, ale podle pravidel vytváření MAS mohou být zastoupena i města do 25 000 obyvatel. Z toho vyplývá příležitost nejen pro knihovny v obcích, ale také ve městech.

Příprava programových dokumentů je stále ještě na začátku a může dojít k dalším změnám, např. ani u knihoven poskytujících regionální funkce a základních knihoven se specializovaným fondem není jisté, zda Evropská komise nebude v rámci vyjednávání trvat na integrované povaze těchto projektů – např. využitím nástroje ITI (to by znamenalo, že by projekty mohly být realizovány pouze v územích se strategií ITI – zázemí velkých měst – na podobném principu, jako je popsán výše u MAS). Přesto je důležité, aby se knihovny a také jejich provozovatelé či zřizovatelé o možnost využití strukturálních fondů v letech 2021 až 2027 pro rozvoj knihoven zajímali a postupně připravovali své projekty.

  • 1. Profesionální knihovna je definována v Metodickém pokynu Ministerstva kultury k zajištění výkonu regionálních funkcí knihoven a jejich koordinaci na území České republiky.
  • 2. Místní akční skupina je na politickém rozhodování nezávislým společenstvím občanů, neziskových organizací, soukromé podnikatelské sféry a veřejné správy (obcí, svazků obcí a institucí veřejného moci), které spolupracuje na rozvoji venkova, zemědělství a získávání finanční podpory z EU a z národních programů pro svůj region, a to metodou LEADER. Základním cílem MAS je zlepšování kvality života a životního prostředí ve venkovských oblastech. Jedním z nástrojů je také aktivní získávání a rozdělování dotačních prostředků. Základní parametry jsou počet obyvatel od 10 000 do 100 000 mimo města s počtem obyvatel větším než 25 000, hustota zalidnění do 150 obyv./km², viz podrobněji web spolku Národní síť místních akčních skupin České republiky.
  • 3. Podle statistických údajů je v ČR cca 700 profesionálních knihoven.

Rozhovor

PhDr. Helena Gajdušková: V současné době je nejdůležitější projekt S knížkou do života (Bookstart)

PhDr. Helena Gajdušková je výraznou osobností českého knihovnictví. Vsetínská knihovna, která nese jméno po prvním československém prezidentovi, se za jejího vedení nejenom přestěhovala do nových prostor, ale zahájila také celou řadu inovací. V následujícím rozhovoru H. Gajdušková prozrazuje, jak to všechno začalo, co vše se podařilo, ale např. i to, proč si velmi cení projektu S knížkou do života (Bookstart).

Nejprve bych začala klasickou otázkou – proč a jak jste se stala knihovnicí? Zvažovala jste i jiné oblasti působení? A pokud ano, díky čemu u Vás vyhrálo právě knihovnictví?

Dnes to zní až skoro neuvěřitelně, ale mně se s mým povoláním splnil dětský sen. Samozřejmě jsem jako dítě chodila do knihovny a hodně četla. Knihovna mi však natolik přirostla k srdci, že jsem už asi v osmé třídě (aniž jsem si to tehdy uvědomovala) pracovala jako „dobrovolník“. Vytvářela jsem v knihovně různé seznamy doporučených knih, které jsem sama četla, zařazovala knížky a nejšťastnější jsem byla, když si knihovnice odskočila nakoupit a mě nechala v knihovně samostatně půjčovat. To by si myslím dnes už nikdo nedovolil. Ale její vlídný přístup a také (buďme upřímní) moje nechuť k matematice mě postupně při výběru povolání nasměrovaly na knihovnickou dráhu.

Když se ohlédnete za desítkami let strávenými ve vsetínské knihovně (především za posledními přibližně dvaceti lety, kdy jste působila jako ředitelka knihovny) a měla byste zmínit tři věci, které pokládáte za svůj největší pracovní úspěch, které věci by to byly?

Největší radost mám z toho, že v roce 2006 se podařilo knihovnu přestěhovat z malé vilky do velké moderní budovy na náměstí – tyto prostory opravdu dodaly knihovně i jejím aktivitám křídla.

Druhou věcí, kterou bych zde jmenovala, je to, že jsme se jako jedna z prvních knihoven vydali cestou komunitní knihovny – tedy knihovny, kterou zajímá, čím její město žije, snaží se dění ve městě aktivně ovlivňovat – a to tak, aby se zdejším občanům dobře žilo. Tato snaha zahrnovala vždy na prvním místě kvalitní knihovnické služby, ale ruku v ruce s tím spojené vzdělávací aktivity, spolupráci s nejrůznějšími subjekty ve městě a v neposlední řadě i důraz na sociální kontext knihovny – aby přístup ke vzdělání, ke knížkám měli umožněn opravdu všichni.

Třetí věc, kterou bych zde jmenovala, je tým lidí vsetínské knihovny. Pracují zde kolegyně a kolegové, které jejich práce baví, kteří jsou profesionály ve své činnosti, budují kvalitní lidské vztahy a vytvářejí dobrou atmosféru jak pro své čtenáře a uživatele, tak také sami mezi sebou.

Vsetínská knihovna se zapojuje do řady projektů nebo projekty i sama vede. Podle čeho jste jako ředitelka knihovny rozhodovala o tom, do kterého projektu se knihovna zapojí nebo který sama připraví? A můžete odhadnout, kolik projektů, které knihovna iniciovala, získalo požadovanou finanční podporu?

S projekty jsme začali hned zpočátku devadesátých let. Pamatuji si, že jsme zpracovávali katalog podnikatelů Valašska, pokoušeli jsme se o propojení s hospodářskou komorou, ale nejvíce nás ovlivnil a nasměroval projekt Neziskové organizace na cestě do EU (tříletý projekt v letech na přelomu tisíciletí), do něhož bylo na základě projektové vize vybráno 18 subjektů – devět nevládních neziskových organizací a devět příspěvkových organizací. Předložili jsme tam už tehdy projekt komunitní knihovny, pro který jsme chtěli získat nové prostory. Tento projekt se odehrával ve dvou rovinách – jednak jsme prošli velmi kvalitním vzdělávacím cyklem o Evropské unii a připravovaných evropských fondech a druhá rovina měla za cíl náš záměr skutečně připravit tak, aby se z něho stal projekt finacovatelný Evropskou unií. Dnes to zní trochu legračně, protože evropské projekty jsou běžné, ale tehdy jsme ještě vůbec nevěděli, jak složité je takový projekt zpracovat. Účast v tomto projektu nám moc pomohla nastartovat projektové myšlení v knihovně, nebát se velkých milionových projektů a jít odvážně do nových a neznámých věcí. Bylo to dost náročné, protože tři roky jsme co šest týdnů obětovali víkend a vzdělávali se – ale dodnes jsme s některými účastníky tohoto prvního „podprojektu“ v kontaktu a velmi rádi na tuto dobu a tyto zážitky vzpomínáme.

Takto připravený záměr komunitní knihovny podpořilo i město Vsetín, kde tehdy vládla filozofie „běžte všichni do evropských projektů, my vás v tom podpoříme“. Skutečně tomu tak bylo. Šli jsme hned do první výzvy prvního kola a uspěli jsme. První projekt muselo podat město, protože bylo majitelem budovy, takže úzká spolupráce s úřadem, architektkou a knihovnou byla korunována prvním úspěchem.

Další projekty už jsme si připravovali sami – Knihovna jako komunitní a vzdělávací centrum regionu, Rovné příležitosti žen a mužů v knihovně, Vzdělávání pro nezaměstnané ve spolupráci s Úřadem práce, několik česko-slovenských projektů zaměřených na vzdělávání knihovníků, na informační vzdělávání a na kulturní vzájemnost Čechů a Slováků a výměnu zkušeností.

Samozřejmě ne všechny projektové záměry nám vyšly.

Když to ale hodnotím zpětně, protože se i dnes účastním dalších projektů, zdůraznila bych tehdejší vysokou efektivitu projektů, jejich smysluplnost a praktičnost.

Co všechno knihovně na základě Vaší zkušenosti může přinést realizace vlastních projektů?

Především moře práce, ale i nové zkušenosti, poznatky, přátele a v neposlední řadě i peníze na aktivity, které by se jinak realizovat nedaly. Některé projekty pomohly rozvinout to, co jsme „před projektem“ dělali na koleně nebo tak nějak „bokem“. Klíčové byly první tři evropské projekty, které nám pomohly zrealizovat vizi komunitní knihovny v nových prostorách – se silným vzdělávacím a sociálním aspektem (vzdělávání nezaměstnaných, rodičů malých dětí, občanů 50+). Velmi zajímavé byly i projekty příhraniční se Slovenskem – jeden (ve spolupráci s Turčianskou knižnicou v Martině) nám pomohl zpracovat databanku lekcí informačního vzdělávání pro základní i střední školy (knihovna z nich těží dodnes), jiný kladl důraz na „regionálne cennosti“ – s Prievidzou jsme si vyměnili zkušenosti, jak se kde pracuje s lokálními tématy. S kolegy ze Slovenska spolupracujeme i mimo oficiální projekty – účastníme se seminářů v Žilině, ale i v dalekém Vranově a setkali jsme se i s knihovníky ze Staré Ľubovně, našeho partnerského města (přípitek šampaňským na Ľubovňanském hradě patří k nezapomenutelným mezinárodním zážitkům).

Jak se Vám osvědčovala účast v celostátních projektech SKIP? Které jsou podle Vás nejpřínosnější a proč?

Projekty SKIPu pomáhají oslovit veřejnost i média celoplošně, v tom je myslím jejich největší hodnota. Trochu potíž je v tom, že jich máme během celého roku hodně, a sami nevíme (obecně my knihovníci), kterému z nich dát přednost, který s médii nejvíce komunikovat. Všechny jsou dobré, ale někdy je jejich množství trochu matoucí. Podle mého názoru je v současné době nejdůležitější projekt S knížkou do života (Bookstart), který nám pomohl dostat se k nejmladší generaci a už od plenek ji zvykat chodit do knihovny – včetně jejích rodičů. Z mého pohledu je tento projekt – zaměřený na podporu RODINY při dětském předčtenářství – klíčový. Jeho prostřednictvím se do knihoven dostávají celé rodiny a navíc vesměs tomuto projektu vyslovují podporu i místní úřady (vítání občánků).

Dalším důležitým projektem je projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka (tedy pasování prvňáčků – rituál spojený s tím, že se děti naučí číst) nebo Noc s Andersenem, i když v poslední době se stalo „nocování“ moderním i v muzeích, kostelích, školách atd. Až se z některého andersenovského nocležníka stane v nějaké obci starosta, bude to mít jistě dobrý vliv i na tamější knihovnu!

Ostatní projekty jsou také důležité, např. Březen – měsíc čtenářů s oceňováním různých kategorií čtenářů – zde je zase výborná parketa pro seniory nebo jiné věrné a dlouhodobé čtenáře knihovny.

Výborná je jednotná propagace, nápor na média – někdy by grafická stránka plakátů mohla být lépe s členy SKIPu vykomunikována, ale celkově jsou celostátní projekty SKIPu velmi přínosné.

Snad každý rok se účastníte studijních zájezdů SKIP, při kterých se navštěvují zahraniční knihovny. Ty mohou jistě v řadě případů sloužit jako užitečný zdroj inspirace i pro naše knihovny. Proto bych se Vás ráda zeptala, jestli Vás něco z těchto studijních zájezdů inspirovalo natolik, že jste se to rozhodla (byť i v upravené podobě) uplatnit ve vsetínské knihovně?

Odborné knihovnické exkurze jsou vynikající zkušeností. Každá země, kam se zájezd vypraví, nabídne to nejlepší, co má, takže inspirace, nadšení a chuť dobré nápady napodobit vás provázejí po celou cestu a pomáhají snášet nároky rychlých přesunů, pozdních dojezdů, nepravidelného stravování a jiných doprovodných jevů. Myslím, že zahraniční zkušenosti přinesly deskové hry do knihoven, kdysi dávno v Itálii nás nadchli s brýlemi na čtení a deštníky, které nyní již naleznete ve skoro každé knihovně. Severské země – Dánsko, Švédsko – nás nadchly nadčasovými stavbami knihoven s vynikající architekturou jak nových budov, tak také rekonstrukcí. Přidanou hodnotou bylo cestování s kolegy, s kterými jsme prodebatovali, kde nás co v které knihovně tlačí či bolí, a navíc jsme si cestou užili spoustu legrace. V každé zemi bylo mnoho inspirativního, mě asi nejvíc oslovilo právě Švédsko, kde jsem byla nejdříve díky zájezdu SKIP. Ten mě natolik inspiroval, že jsme pak v květnu 2018 uskutečnili výjezd s kolegy a kolegyněmi ze vsetínské knihovny. Na  tomto místě patří veliké poděkování Zuzaně Helinsky, bez jejíž pomoci bychom do Švédska možná vůbec nevyrazili!

Vsetínská knihovna za doby Vašeho působení vydala řadu publikací zaměřených na Vsetínsko – za všechny můžeme zmínit např. titul Vsetín: město a čas z roku 2008. Jak vznikla myšlenka tento titul připravit a jak konkrétně se do příprav zapojili pracovníci knihovny?

Publikační činnost knihovny vsetínské knihovny nikdy nebyla příliš systematická – na pravidelnou ediční činnost ani na existenci stálé redakční rady jsme podmínky ani sílu neměli. Přesto se podařilo několik titulů vydat, vždy to ale byly příležitostné tisky. Publikace Vsetín: město a čas – to byla reprezentativní publikace, kterou chtělo vydat město k výročí 700 let od první písemné zmínky o Vsetínu (2008). Byla to tedy přímá zakázka našeho zřizovatele, a tudíž jsme na přípravu i tisk získali prostředky z rozpočtu města. Tuto ideální situaci jsme bohužel zažili jen v tomto jediném případě, další ediční počiny si buď na sebe musely vydělat, nebo jsme získali peníze z grantů či od sponzorů. Za zmínku možná stojí publikace dopisů básníka Jakuba Demla faráři Josefu Battovi, které se našly na vsetínské katolické faře v pozůstalosti P. Batty a jež kamarád zachránil před spálením a přinesl do knihovny se slovy „něco s tím udělej“. Velmi rádi jsme pomohli s vydáním pověstí valašské rodačky a sběratelky pověstí Heleny Mičkalové, jejichž komiksová podoba vyšla v letošním roce. Komiksy jsou u nás oblíbené, takže valašské pověsti z Hornolidečska byly vydány už před třemi lety. Také CD se vsetínskými historickými fotografiemi a starými filmy, na kterém jsme spolupracovali s místním fotografem a nadšencem Radkem Kocurkem, se těšilo značnému zájmu občanů Vsetína.

S jakým zájmem ze strany veřejnosti se regionální dokumenty vydané knihovnou setkávají?

Veřejnost o ně kupodivu zájem má. O komiksy je v poslední době zájem veliký, staré fotografie a filmy pak vyvolaly také řadu besed o tom, jak to kdysi ve Vsetíně vypadalo. V poslední době máme zkušenost s velmi zajímavým regionálním projektem – a to s mapováním míst, kde ve Vsetíně dříve fungovaly hospody. Projekt byl nazván Po stopách staříčků aneb Kde se dalo ve Vsetíně dobře naťať – a je to vlastně trochu hra, trochu hledání „pokladu“ podle předem daných indicií. Tato hra běží již druhým rokem a veřejnost je z ní nadšená.

Jaký vztah ke Vsetínsku máte vlastně přímo Vy? Je známo, že pocházíte z Hodonína, ale ve vsetínské knihovně jste působila od roku 1982 do počátku roku 2019, což je neuvěřitelných 37 let...

Pocházím sice z Hodonína, ale k Valašsku jsme měli vždycky moc hezký vztah, můj otec dostal umístěnku do Rožnova, takže jsme několik let dokonce bydleli v Rožnově pod Radhoštěm. Sestra mojí maminky Brňačky se vdala do Vsetína, takže jsme na Valašsko vždycky rádi jezdili. A když se zde naskytla možnost zaměstnání i s bydlením pro mého manžela, neváhali jsme. Po necelém roce „dělnické praxe“ v MEZu jsem i já našla místo v knihovně, kde jsem skutečně v různých pozicích prožila či pracovala oněch 37 let.

Jak za Vašeho působení probíhala spolupráce se zřizovatelem? Co se Vám nejvíce osvědčilo? Jaký postup byste doporučila ostatním knihovníkům, kteří s lobbováním teprve začínají?

Vítek Richter vždycky říká, že spolupráce je pro knihovníky (ale myslím, že nejen pro ně) nejtěžší disciplína. A spolupráce se zřizovatelem je naprosto speciální kategorie. Víte, že jste na něm naprosto závislí, takže si nemůžete dovolit nemít rád svého zřizovatele (cituji Zlatu Houškovou – knihovna MUSÍ mít ráda svého zřizovatele). Nebylo to vždycky lehké, ne všichni nám „šli na ruku“, ale vždycky jsme usilovali o rozumný vztah a zvali zřizovatele ke všem akcím, dopřáli mu předávání dárečků vítězům nejrůznějších soutěží a zvali jsme je většinou k pro ně příjemným setkáním a „povinnostem“. Současně jsme se však účastnili veškerého dění ve městě – komunitního plánování sociálních služeb, pracovních skupin k cestovnímu ruchu, různých konzultačních skupin, navíc naše databáze regionálních osobností je jedním z nejdůležitějších pramenů pro místní novináře. Pokud se mi nějaký postup osvědčil, pak právě to, že nás zřizovatel znal z různých akcí na Vsetíně (vernisáží, kulturních událostí, akcí města, na kterých jsme vždy spolupracovali). Při jednání jsem vždy usilovala o maximální otevřenost, ochotu ke kompromisu nebo hledání společného řešení. O některých věcech jsme jednali i několikrát (vyplatilo se nenechat se odbýt).

Ředitelské žezlo vsetínské knihovny jste v dubnu 2019 předala Ing. Daniele Divínové. Předpokládám správně, že s knihovnou budete nějakým způsobem spolupracovat i nadále?

Od loňského podzimu jsem členkou týmu, který spolupracuje v Místním akčním plánu ve vzdělávání pro oblast Vsetínska. Čtenářská gramotnost je jednou z důležitých aktivit tohoto projektu, takže se zde spolupráce knihoven a škol přímo nabízí. Ani v tomto projektu není spolupráce jednoduchá disciplína, ale věřím, že dobře nastavená spolupráce knihovny a základních i mateřských škol se i díky tomuto projektu může ještě rozšířit.

Vsetínská knihovna je jedním z významných kolektivních členů SKIP, Vy sama jste dlouholetou individuální členkou našeho spolku. Co Vám osobně členství přináší? A na co se v rámci SKIP chystáte zaměřit do budoucna?

SKIPu jako naší profesní organizace, která spojuje jak institucionální, tak individuální členy (což má svá pro i proti) si vysoce vážím. Nejen již zmiňované jednotné mediální kampaně, ale i vzdělávání a další problematika, kterou zaštiťují odborné sekce – Sekce veřejných knihoven, velmi aktivní Zaměstnavatelská sekce – usnadňují život nám obyčejným knihovníkům „v terénu“. Také Bulletin SKIP přináší mnoho zajímavých článků, zkušeností, rozhovorů. Velmi oceňuji speciální čísla, např. informace ze zahraničních knihoven nebo loňský speciál zpracovaný Zlatou Houškovou – přehled všech projektů SKIPu, který jedna naše nová kolegyně z venkovské knihovny ohodnotila na jedničku – tak výbornou metodiku prý nemá žádný obor (a to přicházela ze sociálu, kde se to standardy a metodikami jen hemží).

Takže SKIPu přeji, ať nám vydrží, Vítkovi i Romanovi děkuji za vše, co pro SKIP vykonali a jistě ještě vykonají, a všem dalším (paní Štěpánové, paní Kvasničkové, Katce Nekolové, předsedům sekcí a dalším), kteří za hubičku a naprosto nenápadně pro blaho naší knihovnicko-SKIPácké obce ochotně pracují, přeji i do budoucna hodně těch knihovnických, ale i těch ostatních radostí.

Děkuji za rozhovor!

Vzdělávání

Studijní cesta pro vzdělávající knihovnice do Rakouska

Ve dnech 16. až 19. června 2019 proběhla studijní cesta českých knihovnic do Rakouska, která se uskutečnila v rámci projektu Libraries as environments of adult learning. Ten zorganizovala Evropská platforma pro vzdělávání dospělých (European Platform for Adult Learning and Education, EPALE), jež působí v rámci projektu Erasmus+. V České republice je příjemcem grantu EPALE Dům zahraniční spolupráce (DZS), který sídlí v Praze. Nabídka byla určena knihovnicím a knihovníkům, kteří se věnují vzdělávání dospělých a mohou komunikovat v anglickém jazyce. Ze zaslaných přihlášek, kterých se bohužel nesešlo mnoho, bylo vybráno devět účastnic,  přičemž byly zastoupeny jak různé regiony, tak odlišné typy knihoven. O skvělou organizaci se postarala Barbora Pavelková z českého zastoupení platformy EPALE a Lucie Kelblová z české národní agentury pro Erasmus+. 

Dopoledne prvního dne bylo věnováno především vzájemnému seznámení a představení knihovnických aktivit z obou zemí. V sídle Österreichischer Austauschdienst (OeAD), rakouské agentury pro evropské a mezinárodní projekty mobility a kooperace v oblasti vědy, vzdělání a výzkumu, která se věnuje mezinárodní mobilitě, nás uvítala Carin Daniel Ramirez-Schiller, vedoucí oddělení pro vzdělávání dospělých.

Blok prezentací zahájil Markus Feigl, ředitel Rakouského knihovnického svazu (Buchereiverband Österreichs, BVÖ), který stručně představil činnost zastřešující oborové organizace. Následně bylo prezentováno české knihovnictví. Rakouský i český systém knihoven jsou si v mnohém podobné, například v silném zastoupení žen v oboru, v klesajícím počtu výpůjček nebo v tom, že se knihovny zabývají podobnými projekty (lze zmínit např. Bookstart, projekt pro podporu dětského čtenářství). Oproti českým knihovnám je v Rakousku velmi silná podpora dobrovolníků. Ukázalo se, že existují i oblasti a činnosti, kterým v českých knihovnách dosud nebylo věnováno příliš pozornosti, např. posilování postavení znevýhodněných skupin nebo zaměření na udržitelnost. Následující prezentace představila působení dalšího knihovnického svazu – Österreichische Bibliothekswerk zastupuje katolické knihovny v Rakousku. Jeho ředitel Reinhard Ehgartner nám ukázal, že i v malém týmu pěti lidí dokáží přijít se zajímavými koncepty na podporu čtenářství. Poté Filiz Keser-Aschenberger pohovořila o aktivitách dolnorakouských knihoven v oblasti vzdělávání dospělých, včetně platformy pro jazykové vzdělávání mladých uprchlíků. Na závěr celého bloku vystoupila vedoucí Městské knihovny Dornbirn Ulrike Unterthurner a představila nám svou knihovnu, úspěšné projekty a mezinárodní spolupráci v oblasti vzdělávání v knihovnách.

V dalším bloku byly představeny projekty na posílení mobility v oblasti vzdělávání dospělých. Knihovnice a knihovníci mohou najít podporu jak v programu Erasmus+, tak díky platformě EPALE. Vyjíždět se může na stáže, stínování, kurzy, konference či další akce. Je možné podat projekt, který bude zahrnovat zahraniční cesty více zaměstnanců do různých zemí. Také lze vytvořit konsorcium různých organizací a podat společný projekt.

Po společném obědě jsme navštívili jednu z moderních poboček sítě vídeňských knihoven. Pobočka Simmering (Bücherei im Bildungszentrum Simmering) sídlí ve stejné budově jako lidová a hudební škola, má tedy např. k dispozici kvalitně vybavený kulturní sál. Jedná se o jednu z 39 poboček, které fungují přímo ve Vídni. Pobočka vznikla roku 2011, je zaměřena speciálně na zdraví a cestování (každá z poboček je nějakým způsobem zaměřena). Knihovna působí velmi příjemným dojmem, pohodlná křesla v zářivých barvách byla obsazena především dospívajícími. Vedoucí pobočky Jan Pokorny nás upozornil i na pravidelné konverzační kurzy pro uživatele, jejichž mateřštinou není němčina. Bohatý je fond cizojazyčné literatury i publikací ve zjednodušené němčině. Uprostřed dětského oddělení leží prostorný koberec, který slouží především nejmenším návštěvníkům. Na závěr prohlídky jsme se podívali i na terasu na střeše budovy, která bohužel z bezpečnostních důvodů nemůže být využívána pro veřejné akce.

Pobočka Simmering – budova
Pobočka Simmering – budova

Pobočka Simmering – dětské oddělení
Pobočka Simmering – dětské oddělení

Následující den jsme si příměstským vlakem udělaly menší výlet do městečka Perchtoldsdorf nedaleko Vídně. Navštívily jsme tamní knihovnu, tj. Bücherei Perchtolsdorf, kde nás provedla její vedoucí Gabriele Lindenthal. Knihovna se nachází v objektu, kde sídlí i další kulturní zařízení obce. Perchtolsdorf má 14 000 obyvatel, knihovna obsahuje 40 000 svazků. Zajímavý pro nás byl např. naprosto odlišný systém poplatků. V Rakousku prý není neobvyklé, že je roční registrace nižší, ale uživatelé platí za každou jednotlivou vypůjčenou jednotku. V knihovně jsou zaměstnány tři pracovnice, které se věnují spíše akcím pro děti než pro dospělé, mj. letním čtenářským programům a také projektu Bookstart. Následně jsme navštívily centrum města a spřátelené instituce, dokonce nám bylo umožněno nahlédnout do kurzu němčiny pro uprchlíky vedeného místními dobrovolníky. Ve stylové kavárně jsme se pak dozvěděly další informace o této lokalitě. 

Knihovna Perchtolsdorf – budova
Knihovna Perchtolsdorf – budova

Knihovna Perchtolsdorf – oddělení pro dospělé čtenáře
Knihovna Perchtolsdorf – oddělení pro dospělé čtenáře

Po návratu do Vídně jsme zamířily přímo do Rakouské národní knihovny (Österreichische Nationalbibliothek), kde nás provedla velmi příjemná kolegyně z meziknihovních výpůjčních služeb. Hlavní budova knihovny sídlí v areálu Hofburgu na náměstí Heldenplatz; většina ostatních fondů se potom nachází většinou v docházkové vzdálenosti. V hlavní budově panují velmi přísná bezpečnostní pravidla, co se týče návštěvníků i fondů. Rakouská národní knihovna má právo povinného výtisku, ale shromažďuje i austriaca, která nakupuje ve všech jazykových mutacích. Měly jsme příležitost nahlédnout do rozlehlých podzemních skladů i plně obsazených studoven. Velmi nás zaujal dopravník knih, na který Národní knihovna ČR teprve čeká.

Rakouská národní knihovna – budova
Rakouská národní knihovna – budova

Rakouská národní knihovna – dopravník
Rakouská národní knihovna – dopravník

V rámci prohlídky jsme navštívili i historickou sbírku knih umístěnou v tzv. Prunksaal, který vznikal v letech 1723 až 1726. Sbírka obsahuje 200 000 svazků z let 1501 až 1850, mimo jiné např. mnoho cenných děl ze sbírky prince Evžena Savojského. Jedná se o nejstarší stále fungující knihovnu, která byla založena jako knihovna veřejná. Knihovna se může pyšnit vysokým počtem návštěvníků (ostatně patří mezi nejkrásnější historické knihovny na světě), ale počet skutečných čtenářů je zhruba 30 za den.

Rakouská národní knihovna – historický sál
Rakouská národní knihovna – historický sál

Rakouská národní knihovna – strop historického sálu
Rakouská národní knihovna – strop historického sálu

Poslední den pobytu jsme navštívily sídlo již zmíněného Rakouského knihovnického svazu. Asociace se zabývá mimo jiné rakouskými i mezinárodními projekty financovanými vládou, ale i z různých projektů a programů. Svaz má celkem 15 zaměstnanců. S jeho ředitelem Markusem Feiglem jsme se znali již z prvního dne pobytu. Velmi příjemné bylo zjištění, že člověk v této funkci ovládá základy češtiny. Pan ředitel byl velmi sympatický, prokázal znalost českého knihovnického prostředí a živý zájem o aktuální dění v oboru. Jeho kolegyně nás seznámily především s aktivitami, které se týkají vzdělávání odborné i laické veřejnosti. Bohaté programy nabízí svaz pro nově příchozí migranty a jejich děti.

Třídenní pobyt ve Vídni byl velmi přínosný pro obecné seznámení s rakouským knihovnictvím, navázání kontaktů s českými i rakouskými kolegy a kolegyněmi a prohloubení představy o možnostech mobility pro knihovnice a knihovníky, kteří vzdělávají dospělé.

Velké díky patří Barboře Pavelkové (barbora.pavelkova@dzs.cz) a Lucii Kelblové (lucie.kelblova@dzs.cz) za perfektní organizaci a Domu zahraniční spolupráce i rakouským partnerům za umožnění této studijní cesty. V případě zájmu o výjezd do zahraničí neváhejte a pracovníky Domu zahraniční spolupráce kontaktujte.

Autorkou fotografií dopravníku a stropu historického sálu v Rakouské národní knihovně je Kateřina Nekolová z Národní knihovny ČR. Ostatní fotografie pořídila Michaela Staňková z Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Celostátní akce

Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka v Městské knihovně v Praze – pobočce Dittrichova

Knihovna Dittrichova – pobočka Městské knihovny v Praze na Novém Městě – připravila pro čtyři první třídy (jednu ze ZŠ Resslova, dvě ze ZŠ Vojtěšská a jednu ze ZŠ nám. Curieových) ve školním 2018/2019 v rámci celostátního projektu SKIP Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka setkání s manžely Goldflamovými.

Na podzim 2018 se uskutečnila čtení z knih Tatínek není k zahození, Tatínek 002 a O nepotřebných věcech. Děti také vyslechly výborné audio verze těchto knih.

Pod školní vánoční stromeček všichni tito prvňáčci dostali zbrusu novou knihu Hledání ztraceného tatínka, kterou s velkým napětím četli v zimních měsících ve škole i v knihovně. Příběh se odehrává u letohrádku Hvězda a je doplněn krásnými ilustracemi paní Petry Goldflamové Štětinové. Písnička HO-HÓ-LOP-LOP-LOP-LOP, kterou v knize zpívá (ke své záchraně) ztracený tatínek, měla u dětí veliký ohlas. A tak si ji – stejně jako ony – s odvahou a chutí zazpívejte, budete-li někde ztraceni. Je ale třeba – podle rady pana Goldflama – přiložit ruce k ústům, aby vás zachránci slyšeli.

S přečtenou knihou se pak celkem 80 prvňáčků vydalo 7. března 2019 do knihovny v Dittrichově ulici na první setkání – autorské čtení s Arnoštem Goldflamem. Toto srdečné setkání plné smíchu a radosti všem účastníkům pořádně pocvičilo bránici. Všechny děti i všichni učitelé přišli v pruhovaných tričkách. Pan Goldflam totiž říká, že tato námořní trička jsou plná svobody, a sám je rád také nosí. Toto krásné předjarní setkání zakončila autogramiáda.

Arnošt Goldflam při autorském čtení

Arnošt Goldflam při autorském čtení
Arnošt Goldflam při autorském čtení

A přišel jarní 16. květen a setkání druhé – tentokrát s ilustrátorkou knihy Hledání ztraceného tatínka paní Petrou Goldflamovou Štětinovou. Nedaleko knihovny právě těžkými nákladními auty testovali, kolik vydrží Palackého most. Knihovna Dittrichova toho dne – také najednou a na jednom místě – vydržela 76 dětí a sedm dospělých. Z důvodu ranního mrazu a velikého neustávajícího lijáku jsme museli plánovaný plenér u letohrádku Hvězda zrušit a zůstat v knihovně, kde se hned od časného rána topilo a bylo útulné teplo a sucho. Paní Goldflamová vyřešila plenér úžasným způsobem – děti malovaly jednotlivé květiny z naší knihovny, aby to bylo jako v přírodě u letohrádku Hvězda. Modelem byly květináče sestavené paní Goldflamovou do různých barevných zátiší. Venku bubnoval déšť a malí malíři byli uváděni do tajemství malby. Hotové práce svou pečlivostí přinesly překvapení všem.

V knihovně s Petrou Goldflamovou Štětinovou
V knihovně s Petrou Goldflamovou Štětinovou

Knihovna jako improvizovaný plenér

Knihovna jako improvizovaný plenér
Knihovna jako improvizovaný plenér

Tvorba v plném proudu
Tvorba v plném proudu

Výsledná díla
Výsledná díla

Dne 4. června přichází 80 prvňáčků ve slavnostních šatech a ve velikém tajemném očekávání do Císařské kaple Emauzského kláštera. Budou pasováni na rytíře čtení králem této slavnosti, tedy panem Arnoštem Goldflamem. Uběhl celý školní rok a z dětí jsou čtenáři. Naučily se číst, a proto mají knihy rády ještě více. Oslavují tuto událost na místě, kde slovanští mniši před více než 600 lety na přání Karla IV. opisovali s velikou úctou vzácné knihy. Za zvuku tiché jemné hudby (o ozvučení prostor se jako každoročně postaral pan ředitel ZŠ Resslova Jaroslav Procházka) přistupují malí čtenáři k samotnému pasování. Je to chvíle tajemství. A pak všichni pasování rytíři se zavřenýma očima nechají ten okamžik uschovat do svého srdce.

Pasování
Pasování

V Emauzském klášteře
V Emauzském klášteře

Závěrem přidávám názory tří učitelek, se kterými naše knihovna spolupracuje:

  • PaedDr. Jaroslava Hanková, ZŠ Vojtěšská: „Tato akce je čestným a důstojným zakončením namáhavého procesu učení se písmenkům a porozumění slovu. Je velmi důležité, že nejen ve škole se děti setkávají s knihami. Vidí, že literaturou žije mnoho významných lidí, cítí důraz na vzdělanost a díky Emauzskému klášteru i úžasnou historii a význam knih. S vaší laskavou podporou děti knížky baví.“

  • Mgr. Jitka Uhlíková, ZŠ Vojtěšská: „Upřímně  si vážíme vašeho úsilí zkulturnit naše nejmenší. Jsme velice rádi, že jste se nám zase celý rok věnovala jak Vy sama u Vás v knihovně, tak i na Vámi připravovaných schůzkách. Zážitek s malováním zátiší s paní výtvarnicí Goldflamovou byl  pro děti velmi zajímavý. Beseda s panem Goldflamem nad jeho knížkami také určitě přispěla k radosti ze čtení, kterou u dětí rozvíjíte. Zlatý hřeb – pasování na rytíře čtení – neměl chybičku. Děkujeme za nádherné završení celého roku vaší práce s našimi malými čtenáři.“

  • PaedDr. Yvette Svobodová, ZŠ Resslova: „Z pohledu učitelky prvního ročníku na ZŠ v Resslově ulici jsou akce, které pro naše prvňáčky připravuje knihovna v Dittrichově ulici, hotovým požehnáním. Sotva se totiž prvňáčci naučí základy čtení, naučí se také navštěvovat knihovnu a naučí se to, že knihy jsou zcela přirozenou součástí jejich nového způsobu života a že není důvod se jich obávat. To je samozřejmě nadále významně formuje a lze tak očekávat, že si k fenoménu knihy, knihovny a literatuře vůbec vytvoří veskrze pozitivní vztah. Je-li prvňáček pasován na Rytíře čtení, může-li si popovídat (záměrně se vyhýbám výrazu „pobesedovat“) s lidmi typu Arnošta Goldflama, lze na cestě takového človíčka ke knihám povšechně stěží udělat více. A kdo ví, kdy nám z nějakého takového škvrněte vyroste nový Neruda, Čapek, Seifert, Hrubín nebo Klíma. Osobně mám ze spolupráce s knihovnou velikou radost a jako profesionál si jí hluboce vážím a považuji její roli za nezastupitelnou.“

Autorkou fotografií je Světlana Šafářová z Městské knihovny v Praze, pobočky Dittrichova.

Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka v Harrachově aneb I v malé knihovně se dají zažít velké věci

Projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, který organizuje Klub dětských knihoven SKIP, se letos harrachovská knihovna zúčastnila úplně poprvé. Dotovaná knížka pro prvňáčka pro nás představuje výbornou příležitost, jelikož jsme malá venkovská knihovna s nízkým rozpočtem a koupit knížku pro každého prvňáčka v obchodě je pro nás bohužel téměř nemožné. Ráda jsem proto využila tuto šanci a naši knihovnu do projektu přihlásila.

Z doprovodného programu byly děti přímo nadšené. Udělali jsme si společnou seznamovací hodinu, kdy jsme si vysvětlili, co je knihovna, jak funguje, kolik knížek máme v Harrachově k dispozici a podle čeho si knížky můžeme vybírat. Pak jsme se prošli mezi regály, prolistovali pár dětských knížek a na závěr jsem jim přečetla pohádku, ke které potom prvňáčci namalovali obrázek.

Další akcí byl literární kvíz, kdy děti k názvům knížek musely vybrat správného spisovatele. Uhádnout, kdo napsal Povídání o pejskovi a kočičce nebo Špalíček veršů a pohádek nebylo nic těžkého, přesto občas nad některými jmény váhali i rodiče.

Velký ohlas pak u nás mělo zábavné soutěžní odpoledne plné křížovek, rébusů a hlavolamů s názvem Chytrá makovice. V tomto případě bylo přínosné propojit mladší děti se staršími a utvořit týmy. Prvňáčci nemají takovou trému, mazáci jim pomůžou, soutěží se na čas, napětí roste, ale zároveň panuje přátelská atmosféra, protože všichni musejí spolupracovat. Vztahy mezi sebou mají děti pěkné, víceméně se ze školy navzájem znají. Při počtu 85 žáků na prvním stupni je to vlastně přirozené.

Chytrá makovice
Chytrá makovice

Týmová spolupráce se v knihovně osvědčila i při lekci tvůrčího psaní, kterou jsme uspořádali u příležitosti Mezinárodního dne dětské knihy. Děti si vyzkoušely, co obnáší povolání spisovatele a jak vlastně vzniká literární text. Fantazie se rozjela na plné obrátky, zvlášť těm nejmladším, kteří se ještě před ostatními tolik nestydí, a společnými silami jsme vymysleli příběh o skřítku záškodníkovi jménem Atohen, jenž nám pak vyšel i v místních novinách. Užili jsme si při tom opravdu spoustu legrace a děti na sebe byly právem pyšné.

Tvůrčí psaní
Tvůrčí psaní

V rámci celorepublikové akce Celé Česko čte dětem jsem pak ještě prvňáčky pozvala v prvním červnovém týdnu do knihovny na společné čtení popletených pohádek a měla jsem velkou radost, že všichni české pohádky dobře znají a umí zamotané příběhy rozmotat. Inspirací pro tento typ akce mi byla knížka Ivony Březinové Teta to plete.

Popletené pohádky
Popletené pohádky

Slavnostní pasování prvňáčků na čtenáře proběhlo v harrachovské knihovně 20. června. Děti předvedly, jak se za celý rok naučily pěkně číst, složily čtenářský slib a královna Knihomila IV. je svým mečem slavnostně pasovala na čtenáře, rytíře Řádu čtenářského. Odměnou jim byl čtenářský glejt, knížka pro prvňáčka 2019 Kde se nosí krky, záložka, malý sladký dáreček a průkazka do knihovny do konce roku zdarma. Diplom za své pedagogické schopnosti a nekonečnou trpělivost získal i pan třídní učitel.

Královna Knihomila IV. šla dětem příkladem a zahájila slavnostní pasování prvňáčků čtením
Královna Knihomila IV. šla dětem příkladem a zahájila slavnostní pasování prvňáčků čtením

Děti se ke královně postupně přidávaly, aby předvedly, jak pěkně se za celý školní rok naučily číst
Děti se ke královně postupně přidávaly, aby předvedly, jak pěkně se za celý školní rok naučily číst

Pak došlo na skládání čtenářského slibu, jeho stvrzení podpisem a samotné pasování
Pak došlo na skládání čtenářského slibu, jeho stvrzení podpisem a samotné pasování

Královna tasila svůj meč a pasovala prvňáčky na čtenáře, rytíře Řádu čtenářského
Královna tasila svůj meč a pasovala prvňáčky na čtenáře, rytíře Řádu čtenářského

Diplom za své pedagogické schopnosti a trpělivost dostal i pan učitel
Diplom za své pedagogické schopnosti a trpělivost dostal i pan učitel

Spokojené děti s knížkou pro prvňáčka, čtenářským glejtem a drobnými dárečky
Spokojené děti s knížkou pro prvňáčka, čtenářským glejtem a drobnými dárečky

Čtení i psaní dalo prvňáčkům během školního roku pořádně zabrat, ale nakonec byli všichni na svůj výkon náležitě pyšní
Čtení i psaní dalo prvňáčkům během školního roku pořádně zabrat, ale nakonec byli všichni na svůj výkon náležitě pyšní

Odměny pro nově pasované čtenáře
Odměny pro nově pasované čtenáře

Letošní rok byl v knihovně opravdu nabitý, o prázdninách proběhla ještě velká prázdninová fotosoutěž. Po každé akci jsem zaznamenala nárůst návštěv a dětských výpůjček, děti se i samy přišly do knihovny registrovat. Puberťák ze 7. třídy mi řekl, že je fajn, že už naše knihovna nefunguje jenom jako sklad, tj. příjem/výdej knih, ale že se tu konečně taky něco děje. Nadšení a pozitivní ohlasy dětí jsou pro mě tou největší odměnou. Harrachov je se svými 1 500 obyvateli sice malá obec, ale když se tu děje něco zajímavého, rychle se to rozkřikne. Děti teď chodí do knihovny i jen tak po škole, zjistit, co je nového. Popovídáme si o knížkách, známkách a učitelkách, prolistujeme školní čítanku, při nedávné bouřce jsme si dokonce zhasli světla a četli horory. To bylo, panečku, vykulených očí! Mít malou knihovnu může mít své nevýhody, ale má to také své kouzlo. I v malé knihovně se dají zažít velké věci!

Autorkou fotografií bez královny Knihomily IV. je Michaela Holmerová z Městské knihovny Harrachov. Fotografie s královnou pocházejí z archivu téže knihovny.

Pasování na rytíře knih je v Městské knihovně Dolní Bousov za zásluhy

„Tak jako každá křehká princezna potřebuje svého rytíře, aby ji chránil, tak i každá kniha, která je ještě křehčí než leckterá princezna, potřebuje svého ochránce. Abychom je od sebe poznali, budeme tomu, který opatruje knihy, říkat Rytíř knih.

Aby se obyčejný člověk v pohádce stal rytířem, musí se nejprve zúčastnit nejednoho klání a zápolení. Když uspěje, je poté za svou statečnost vyznamenán zpravidla samotným králem a při velké slavnosti pasován na rytíře. Pak už jen stačí projet pár království a najít si tu svou princeznu.

S rytířem knih je to podobné. Aby se obyčejný čtenář mohl stát rytířem knih, musí se nejprve zúčastnit soutěžního klání v knihovně a splnit postupně, jak už to v pohádkách bývá, tři úkoly. Když je úspěšně splní, bývá samotným Králem pohádek pasován na Rytíře knih.“

Tímto proslovem obvykle začíná v dolnobousovské knihovně tzv. Odpoledne s Andersenem. To je každoročně pořádáno pro všechny prvňáčky. Prvňáčkům jsou nejprve rozneseny do tříd oficiální pozvánky na tuto cca dvouhodinovou odpolední akci. Děti, které přijdou do knihovny, se dozvědí, že na ně čekají tři úkoly, po jejichž splnění se kvalifikují na slavnostní pasování na rytíře knih. Aby se mohli zúčastnit klání v knihovně, jsou nejprve seznámeni s tím, jak si knihy v knihovně žijí, jak se k nim mají správně – rytířsky – chovat.

Poté je jim přečtena pohádka, v níž princ zachraňuje zakletou princeznu. Ta pochází ze čtenářského království, a jestli ji chtějí v nejvyšší věži zachránit, musí získat všechny tři kouzelné klíče od jejích komnat. Co pro to je třeba udělat? Jaké překážky musel princ překonat, aby pomohl princezně? Dokážou to děti také? V rozdaných pracovních listech si děti spočítají předkreslené klíče a odhadují, k čemu slouží. Smyslem je, že si je budou postupně vybarvovat, jak budou plnit zadané úkoly.

Při tomto odpoledni také dětem rozdáváme průkazky na naši pravidelnou každoroční čtenářskou soutěž. Máme připraveno několik variant této celoroční hry. V letošní hře budou celý rok putovat Královstvím pohádek a příběhů po plánku směrem k věži (vlastně knihovně). Stačí, pokud přečtou speciálně označené knihy s mečem na hřbetu a potom zodpoví několik jednoduchých otázek. Knihy jsou rozlišeny pro věkové kategorie od první do čtvrté třídy, každý může postupovat svým tempem. Pravidla soutěže nutí čtenáře „ochutnat“ ze všech žánrů. Nejúspěšnější cestovatelé si vyslouží za odměnu nárok na účast na příští Noci s Andersenem v knihovně (té se na rozdíl Odpoledne s Andersenem, které je, jak bylo řečeno, určeno pro prvňáčky, účastní starší děti).

Odpoledne je zakončeno opékáním buřtů u ohýnku a zpěvem za doprovodu kytary. Malí čtenáři si odnáší oficiální pozvánku na slavnostní pasování na Rytíře knih. Pasování je vyhrazeno vždy pro jednu třídu s paní učitelkou. V odpoledních hodinách jsou do knihovny pozváni rodiče, sourozenci i prarodiče, je zdůrazněno slavnostní oblečení.

Vlastní slavnost se koná v podkroví knihovny, kde je přednáškový sál s pódiem o kapacitě 60 lidí. V den D se děti řadí v knihovně, rodiče pokračují do přednáškové místnosti, kde je přivítá pan starosta. Společně jsou svědky slavnostního nástupu dětí, které mají po obvodu pódia připravené židličky. Dalším úkolem pana starosty je pozvat vzácného hosta – Krále pohádek – a představit mu žáky první třídy, kteří letos žádají o pasování na Rytíře knih.

Starosta vítá diváky
Starosta vítá diváky

Příchod krále
Příchod krále

Pro dvě knihovnice mezi tím nastávají velmi horké a hektické chvilky, protože děti a rodiče ještě při příchodu vítaly v civilním oblečení, ale během těch několika minut, kdy na pódiu mluví starosta a přicházejí děti a král, se musí přeměnit ve dvě šlechtičny v historickém oblečení včetně šperků a korunky. Kdo někdy lezl do těžkých sametových šatů se šněrovačkou na zádech v minikuchyňce o rozměrech 1×1 metr, ví, o čem je řeč.

Pak již král pozve na pódium své dvě pomocnice – královnu Abecedu a princeznu Knihomolku – a veřejné přezkoušení může začít. Děti jsou po jednom vyvolány ke stolečku s knihou a přečtením jedné větičky všem předvedou, jak se naučili za ten první rok ve škole číst. Nakonec děti společně zarecitují rytířský slib králi. Některé paní učitelky mají pro rodiče ještě secvičen krátký program v podobě básniček a písniček, což vždy vítáme.

V plné sestavě
V plné sestavě

Malý čtenář
Malý čtenář

Pak se již přistoupí k samotnému pasování. Prvňáčci postupně poklekají před krále a jsou jím pasováni. Za odměnu dostanou pasovací glejt a knížku pro prvňáčka. Protože své větičky děti postupně čtou z knížky O pejskovi a kočičce, konkrétně o tom, jak si dělali dort, připadalo nám symbolické zakončit slavnost tím, že jim jeden takový, pro ně speciálně vytvořený, předáme. Jaká by to přeci byla slavnost, kdyby nebyla zakončena hostinou!

Pasování
Pasování

Bezprostředně po pasování
Bezprostředně po pasování

Dort pro rytíře

Dort pro rytíře
Dort pro rytíře

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Dolní Bousov.

Pasování prvňáčků na čtenáře v Městské knihovně Frýdek-Místek

Pasování prvňáčků na čtenáře má ve frýdeckomístecké knihovně již šestnáctiletou tradici. Začalo za účasti jedné školy na jedné pobočce a postupně se přidali prvňáčci z dalších škol a rozšířilo se do všech dětských oddělení knihovny. V roce 2019 bylo pasováno 464 dětí z jedenácti základních škol.

Samotnému pasování předchází pravidelné návštěvy dětí v knihovně, na kterých se seznamují s knihami. Knihovnice se je snaží naučit, jak s nimi pracovat, a pomáhají jim zorientovat se v knihovně, rozvíjet fantazii a jejich čtenářskou gramotnost. Tato setkání jsou založena na komunikaci s dětmi, čtení z knih, využívají se také metody dramatické výchovy, výtvarné techniky apod.

Pasování prvňáčků na čtenáře probíhá na konci školního roku a každá pobočka má trochu jinou koncepci. Vždy se ale jedná o slavnostní akt, kdy děti musí dokázat, že zvládají abecedu a samy čtou. Navzájem se znají, takže se nemusejí bát a stydět, když se jim náhodou něco nepovede. Díky celoroční spolupráci s učiteli jsou děti připravené. Přinášejí si své oblíbené knihy, ze kterých předčítají. I přesto mezi nimi panuje mírná nervozita, protože nečtou před obyčejnými knihovnicemi, ale například před Písmenkovou vílou, královnou Abecedou anebo Písmenkovou sudičkou, drakem či rytířem. Dětem je přečtena pasovací listina, v níž slibují, že se ke knihám budou chovat slušně, budou je mít rády a budou se k nim vracet. Na všechny pak čeká odměna v podobě knihy z projektu na podporu čtenářské gramotnosti Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Odtud získává frýdeckomístecká knihovna odměny pro děti již jedenáct let.

Každé dítě čte krátkou ukázku z knihy pod bedlivým dohledem královny Abecedy a Písmenkové sudičky
Každé dítě čte krátkou ukázku z knihy pod bedlivým dohledem královny Abecedy a Písmenkové sudičky

Písmenková víla společně s Královnou písmenek rozdávají dětem písmenka, podle kterých jsou následně pasovány
Písmenková víla společně s Královnou písmenek rozdávají dětem písmenka, podle kterých jsou následně pasovány

Pasování královnou Abecedou
Pasování královnou Abecedou

Pasování rytířem
Pasování rytířem

Děti ke knize dostávají i pasovací listinu
Děti ke knize dostávají i pasovací listinu

Nervozita opadla a už jen úsměv ve tváři
Nervozita opadla a už jen úsměv ve tváři

Celý projekt se setkává s kladnou reakcí jak u dětí, které se na pasování připravují a těší, tak u vyučujících. Ti považují pravidelné návštěvy v knihovně (a celý projekt) za velmi přínosné. Z hodnocení zástupkyně ředitele jedné zúčastněné školy vyplynulo, že i přesto, že se ve škole snaží lásku ke knihám a čtenářskou gramotnost podporovat a rozvíjet, knihovna plní v této funkci další nezastupitelnou úlohu. V některých případech je návštěva knihovny v rámci školní výuky první příležitostí nahlédnout do světa knih. Projekt je kladně hodnocen také u zřizovatele knihovny. Členové zastupitelstva a rady města se rádi zúčastňují a pomáhají předávat knihy dětem. Pro děti je to pak o to významnější událost a knihovnice mají radost, že se o jejich práci ví a je považována za smysluplnou.

Přebírání odměny z rukou náměstka primátora Bc. Pavla Machaly
Přebírání odměny z rukou náměstka primátora Bc. Pavla Machaly

Není to jen slavnostní ukončení celoroční práce pro děti, ale také pro nás, knihovnice. Věříme, že se k nám děti budou vracet i o prázdninách a v dalších letech.

Autorkou fotografie rytíře je Magdalena Hasalová z Městské knihovny Frýdek-Místek, ostatní fotografie pořídila Zuzana Skotnicová z téže knihovny.

Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka v Městské knihovně Štětí

Není knihovna jako knihovna. Některá se věnuje jen svému hlavnímu poslání, jiná se může přetrhnout, aby svými aktivitami upoutala pozornost široké veřejnosti. Do této kategorie patří i Městská knihovna Štětí. Během roku pořádáme akce pro občany napříč věkovým spektrem. V nemalé míře se věnujeme předškolním a školním dětem. Zapojili jsme se do projektů S knížkou do života (Bookstart)Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Statutární zástupci města, škol a školek jsou nakloněni aktivitám knihovny a na těchto projektech spolupracují.

V současnosti je věnována prvořadá pozornost četbě. Technické vymoženosti dnešní doby se staly běžnou součástí našich životů, včetně našich potomků, jejichž vyjadřovací schopností jsou neuspokojivé. Mačkáním čudlíků zlepšení těchto schopností nedosáhnou, ale četbou knih ano. Obohatí si slovní zásobu, zkvalitní se jejich komunikační dovednosti, zároveň se dozví řadu informací a zlepší se jim verbální schopnosti.

Projektů a akcí určených pro knihovny na celostátní úrovni je přehršle. Proto se účastníme jenom těch, u kterých víme, že budou mít na naší půdě úspěch a vyklíčí a porostou ku prospěchu našich návštěvníků a uživatelů. Jedním z nich je projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, který se stal ve Štětí již tradicí.

Cílem projektu je rozvoj čtenářských návyků dětí již od prvního ročníku školní docházky a podpora jejich myšlenkového, psychického a morálního zdraví. Pozitivem je také rozvoj znalostí, fantazie a rozšíření slovní zásoby dětí.

Během školního roku pořádáme řadu akcí určených právě pro prvňáčky (např. výtvarné soutěže, besedy či soutěžní pohádkové klání), abychom je nalákali do knihovny. Zde na ně čeká široká nabídka krásné literatury.

Beseda se Zuzanou Pospíšilovou
Beseda se Zuzanou Pospíšilovou

Soutěžní klání Koulelo se, koulelo
Soutěžní klání Koulelo se, koulelo

Knihy mají své kouzlo, proto se snažíme našimi aktivitami přimět děti, aby se staly nedílnou součástí jejich života. Čtení knih zažene nudu a zároveň se stává zábavnou volnočasovou činností. Proto by měly být knihy na dosah našich ratolestí, ať v knihovničce v pokojíčku, ve třídě či školní družině, kterou navštěvují, nebo v naší knihovně.

Již třináctým rokem ve spolupráci s vedením města pořádáme slavnostní pasování prvňáčků na radnici. Tak tomu bylo i 7. června 2019, kdy se pan starosta zhostil role krále knih a přivítal v obřadní místnosti 96 prvňáčků. Pasoval je na rytíře či rytířku Řádu čtenářského. Na tento slavnostní akt jistě děti nezapomenou, protože je zpestřením zakončení školního roku.

Pasování prvňáčků na čtenáře
Pasování prvňáčků na čtenáře

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Štětí.

Pasování prvňáčků na čtenáře v Jablonném v Podještědí

Knihovna v Jablonném je malá, má cca 14 000 svazků, 260 čtenářů (z toho je 110 dětí do 15 let), dva počítače pro veřejnost a pořádá přibližně 90 akcí za rok. Je to knihovna „jedné knihovnice“, tak mi dovolte, prosím, výraz „má knihovna“, na který ve článku asi párkrát narazíte.

Možná není dětské oddělení veřejných knihoven v naší republice, které nepasuje prvňáčky (někdo druháčky) na čtenáře. Výjimkou není ani naše knihovna. Jak tedy popsat pasování, které je tak notoricky známé? Základ máme vesměs všichni stejný. Je jím žádost adresovaná SKIP, který každoročně vyhlašuje další ročník projektu na podporu čtenářské gramotnosti Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Cílem projektu je rozvoj čtenářských návyků žáků již od prvního ročníku školní docházky.

Mám výhodu. Naše městečko je malé a je tu jenom jedna základní škola. Z toho plyne, že jsem zatím vždy dostala pro prvňáčky všechny požadované knížky. Můj nejvyšší požadavek byl něco přes 80 knih.

Naši prvňáčci nedostávají pouze knížku z projektu. Dostávají i dvanáctistránkové omalovánkové leporelo, kterým je provází Jabloňový skřítek a seznamuje děti s Jablonným a jeho zajímavými stavbami, kouty a osobnostmi. Leporelo vytvořila knihovna ve spolupráci s ilustrátorkou Pavlínou Kourkovou. Dále děti dostávají glejt se svým jménem, který potvrzuje jejich pasování na rytíře – čtenáře a kde mají sepsán slib, který složily.

Ukázka z omalovánkového leporela
Ukázka z omalovánkového leporela

Všechno se vyvíjí a podobně je na tom i naše pasování. Prvnímu pasovacímu glejtu jsem opálila okraje nad plamenem svíčky, byla na něm i pečeť (z Podlemberského království) a byl převázán krásnou stuhou. Jak možná všechny napadne, tyto glejty neměly dlouhé trvanlivosti. Už když děti odcházely z pasování z knihovny, byly glejty pomačkané a o jejich původním tvaru – srolování do ruličky – se dalo možná uvažovat jen při bujné fantazii. Ani glejty předávané v euro fóliích na tom nebyly nejlépe. Proto jsem přešla k zalaminovávání. Text na glejtech se také v průběhu času mění – to podle nálady a momentálního tvůrčího ducha.

Protože pasuji sama, nemám možnost se při pasování tak „vyřádit“ jako některé kolegyně či kolegové pracující v týmu. I tak je pasování stále inovované a doplňované. Začínala jsem ve slavnostním oblečení, i děti přišly slavnostně oděny. Některé však byly kvůli tomu značně nervózní a nebyly schopny přečíst ani jednu větu. Pak tedy přišla na řadu písmenková víla, která se s dětmi bavila o abecedě, písmenkách a slovíčkách a hrající si děti na tom byly se čtením hned lépe. Teď pasuje „jenom“ paní knihovnice. Nad hlavou mi visí závěs z písmenek, se kterými si s dětmi hrajeme. Děti už číst nemusí. Dostávají jenom úkoly typu: Ukaž mi první písmenko z tvého jména a příjmení. Které písmenko po otočení nohama vzhůru čteme stejně? Z kterého písmenka po otočení nohama vzhůru vznikne jiné písmenko? Když přidáš některým písmenkům nožičku, vzniknou nová písmenka. Najdeš taková?

Poslední úkol se zdá být jednoduchý, ale ne vždy se zadaří splnit ho na výbornou. Jsou vyvolány čtyři děti, kterým je rozdáno po jedné kartičce, na které je napsáno jedno slovo. Všechna čtyři slova tvoří dohromady větu. Děti musí (otočené zády k publiku) větu složit a pak před ostatní děti předstoupí vedle sebe tak, aby spolužáci mohli tuto větu přečíst. Tu nahlas přečte jedno dítě a ostatní posuzují, „jestli to zní česky“ a jestli by si neměla některá slova vyměnit místo. Takto se vystřídají všechny děti. Tím je složena poslední zkouška a děti mohou být pasovány.

Složit větu ze čtyř slovíček není tak jednoduché, jak se zdá
Složit větu ze čtyř slovíček není tak jednoduché, jak se zdá

Radostní rytíři a rytířky v roce 2019
Radostní rytíři a rytířky v roce 2019

Poslední dárek, který děti dostávají, je pozvánka, která platí do konce června a dětem nabízí možnost odnést si z knihovny svou první čtenářskou průkazku zdarma. Pravda je, že o tuto „radost“ (kterou děti projevují, když jim při pasování vyprávím o kouzlu pozvánky) je čím dál tím menší zájem. Čím to je, je otázka pro jiné diskuzní fórum.

Letošní prvňáčci se všemi svými odměnami z pasování
Letošní prvňáčci se všemi svými odměnami z pasování

Faktem ale je, že radost dětí z pasování je zřejmá. Dokonce mi rodiče vypráví, jak doma musí mít vystavený glejt a že ho vezou ukázat babičce a dědovi, protože jejich Pepíček je teď přeci „rytíř“. A pak, když si děti chodí posledního června pro vysvědčení, přistane mi odpoledne pár kytiček či jiných dárků na stole také. A ne vždy je to poděkování pocházející od rodičů. Často prý děti dávají pokyny rodičům, komu co chtějí dát a mezi „vyvolenými“ je i knihovnice.

Už šestým rokem do Jablonného jezdí i prvňáčci ze základní školy v Dubnici, která sice místně přísluší pod Stráž pod Ralskem, ale nějak se dozvěděli o našem pasování. Dětiček bývá do deseti. Nejdříve je čeká hra na to, jak se vaří kniha. Povídáme si o tom, proč vlastně knihy začaly vznikat, o jejich předchůdcích, proč knihy čteme, co se dříve k psaní používalo atd. Znáte to jistě sami. Děti dostanou role spisovatele, ilustrátora, redaktorkou je knihovnice, pak potřebujeme tiskaře, který kontroluje stroje, papíry, tonery, na řadu přijde lepič, balič, závozník, prodavačka a nakupující čtenáři, kteří čekají na novinky u svého oblíbeného knihkupectví. Po této hře plné smíchu a veselí dojde k pasování dubnických prvňáčků. I oni dostanou leporelo o Jablonném, ale také knihy, které jim připravila paní učitelka. Mám opravdu velkou radost, že se pro dubnickou školu stala tato akce už samozřejmostí a že k nám stále jezdí.

Posezení nad knížkami s prvňáčky z Dubnice
Posezení nad knížkami s prvňáčky z Dubnice

Pasování prvňáčků z Dubnice na čtenáře
Pasování prvňáčků z Dubnice na čtenáře

Knížka pro prvňáčka letos zaznamenala změnu – museli jsme si za ni připlatit. Neříkám, že mám skvělý rozpočet, ale mou knihovnu toto navýšení nepoloží a jsem stále ráda, že mohu dětem nabídnout knihu, která byla vytvořena pouze pro ně a na pultech knihkupectví se v daném roce rozhodně objevit nemůže. Je jen pro prvňáčky, kteří se naučili tolik nových věcí.

Nás knihovníky spojuje spousta podobných činností a bývá zajímavé si např. na setkání klubka (v rámci Klubu dětských knihoven) povídat o tom, co kdo jak dělá. I pasování je všude jiné a přeci se stejným cílem. A i když jsme občas nebyli spokojeni s právě vydanou knížkou pro prvňáčky (textově nebo z důvodu rozpadající se vazby), stejně se nadále snažíme malé čtenáře získat pro to kouzlo přečíst si knížku, stát se součástí děje, bát se a radovat s hlavním hrdinou, umět udělat rýmy k básničkám, vyprávět se zaujetím o tom, co jsem se právě dočetl.

Co bych si popřála do dalších let s projektem Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka?

Spokojené děti, jež by si knihu vybraly jako dárek, který udělá radost. Hezké knížky srozumitelné právě prvňáčkům. Rodiče, kteří chápou, proč je čtení důležité. Víc času na to se věnovat malým čtenářům. Spoustu kreativních nápadů a schopnost děti zaujmout. Učitele, kteří ví, že povinná četba může být dobrovolná, kdy si dítě vybere téma, které se mu líbí, a knížku si rádo přečte. To, aby každé dítě vidělo doma aspoň jednoho rodiče s knížkou v ruce a vědělo tak, „že je to normální“. A knihovníkům bych popřála, ať neztrácejí naději, když se ztrácejí malí čtenáři. Dělají práci „srdcovku“ a kolegové – srdcaři – jim vždycky napoví, jak dál.

Obrazový doprovod pochází z archivu Městské knihovny Jablonné v Podještědí.

Noc literatury 2019 v Chlumci nad Cidlinou

Naše knihovna se již popáté zapojila do celorepublikového projektu Noc literatury. Tuto akci podporují Česká centra v Praze. Vzájemně se seznamujeme s díly evropské literatury. Ve čtvrtek 9. května 2019 úderem 18. hodiny naši účinkující vzorně zasedli a začali svými melodickými hlasy číst vybrané úryvky. Všichni byli skvěle připraveni. Čtení probíhalo na pěti místech. Tentokrát jsme vybrali prostory knihovny, obřadní síň na radnici, dvůr základní umělecké školy a učebnu Domu dětí a mládeže. Jako pokaždé měla jednotlivá místa svou jedinečnou atmosféru. Příznivci literatury si mohli vybrat jakékoli místo nebo navštívit všechna. Účinkující vytvářeli svým čtením příjemnou atmosféru a všichni návštěvníci tak mohli vycítit jejich vstřícnost.

Letos nám naše podvečerní město pomáhal oživit čtením místostarosta Mgr. Vladan Kárník – v obřadní síni přečetl ukázku z Knihy o moři Mortena Strøksnese. Bc. Helena Holanová a Jana Midlochová si k četbě, která probíhala v knihovně, vybraly knihu Květiny Afonsa Cruze. Žáci literárně-dramatického kroužku ZUŠ pod vedením BcA. Romany Hlubučkové na dvoře ZUŠ představili přítomným dílo Navrátilka Donatelly Di Pietrantonio a také knihu To nejlepší, co máme z pera Griet Op de Beeckové. Michaela Suchánková s Lenkou Šarounovou v Domě dětí a mládeže přečetly ukázky z díla Expedice autorky Bey Uusmy.

Ještě se vrátím k literárně-dramatickému souboru. Ve dvoře ZUŠ se totiž utvořily dvě skupinky, vznikla dvě čtecí místa. Jedna skupina ve složení BcA. Romana Hlubučková, Lukáš Pavel a Kateřina Šarounová četla ukázku To nejlepší co máme. Natolik se vžili do textu, že si jako kulisu umístili opravdový osobní automobil. Soubor Za dveřmi si zvolil své místo o několik metrů dál. Posluchači seděli za mřížemi, účinkující seděli před nimi. Opravdu zajímavý pocit. Opět to souviselo se čtenou ukázkou. Členové souboru si vždy rádi pohrají a zapojí svou fantazii.

Účinkující a posluchači oddělení mřížemi (foto: Jana Tichá, Městská knihovna a turistické informační centrum Chlumec nad Cidlinou)
Účinkující a posluchači oddělení mřížemi (foto: Jana Tichá, Městská knihovna a turistické informační centrum Chlumec nad Cidlinou)

Dvojice v knihovně si ke své ukázce zvolila jako dekoraci krásně rozkvetlé šeříky a Lenka s Michaelou v Domě dětí a mládeže Nový atlas světa (Praha: Euromedia Group, 1998).

Některé chybičky, které se vyskytly v předešlých letech, jsme opravili, některé nové se objevily. Stále se máme co učit i vylepšovat. Každopádně všem účinkujícím patří náš obdiv za to, že s námi do této akce jdou ve svém volném čase a s chutí. Jejich ochotu i odvahu velice oceňujeme.

Všichni jsme si vychutnali báječnou atmosféru. Troufáme si říci, že se nám letošní ročník povedl, počasí bylo pěkné a mezi jednotlivými místy putovalo cca 30 posluchačů. Po skončení ukázky v Domě dětí a mládeže se nás sešla skupinka venku a zazněl dotaz, zda Noc literatury bude i příští rok. Velmi nás zájem potěšil a říkali jsme si, že určitě nějaká místečka najdeme a dáme to vše společnými silami dohromady.

Noc literatury 2019 v Havlíčkově Brodě

Krajská knihovna Vysočiny se k  Noci literatury poprvé připojila v roce 2015 a od té doby ji pořádá každoročně. Tento projekt v programu knihovny zakotvil stejně pevně jako další celostátní akce, jejichž cílem je propagace kvalitní literatury a podpora čtenářství. Noc literatury je skvělá v tom, že ač má jasně daná pravidla, jsou nastavena tak, že není problém ji upořádat v podstatě kdekoliv.

Místa, kde čtení probíhají, jsou vždy vybírána tak, aby nebyla v přílišné vzdálenosti od sebe, a tedy aby přesuny z jednoho stanoviště na druhé nebyly pro návštěvníky časově ani fyzicky náročné. Letos své prostory pro Noc s literaturou poskytlo Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, nechyběla samozřejmě knihovna. Ztichlá atmosféra v institucích, které mají po zavírací době, je vždy jiná než za běžného provozu a atraktivní. V muzeu proběhlo čtení v místě víc než literárním – v bytě Karla Havlíčka Borovského, který je součástí muzea. Havlíček v tomto bytě bydlel nejdříve jako dítě a poté se svou rodinou krátce před deportací do Brixenu. Místnosti plné osobních věcí jak Havlíčkových, tak i jeho manželky a dcery Zdenky atmosféru jen umocňují.

Známých osobností – „předčítačů“ – mohli návštěvníci vidět a slyšet za dobu pořádání Noci literatury řadu, od herců a zpěváků přes moderátory až po redaktory rozhlasové i televizní. Letos padla volba na ty, kteří jsou nějak spojeni s Havlíčkovým Brodem. V knihovně tak četl herec Divadla Husa na provázku, brodský rodák Milan Holenda, v Havlíčkově bytě v muzeu pedagog Gymnázia Havlíčkův Brod Aleš Říman a v galerii studentka Gymnázia Havlíčkův Brod Barbora Teclová. Čtení probíhala paralelně na všech místech zároveň, každý si tak podle chuti a zájmu mohl vybrat, které prostory a v jakém pořadí navštíví. Ani letos nepřišli posluchači o ukázky z toho nejnovějšího, co se objevilo na evropském literárním poli – Milan Holenda představil knihu irského prozaika Benjamina Blacka Zkrotit vlka, Aleš Říman román britského spisovatele Simona Mawera Pražské jaro a Barbora Teclová četla úryvky z románu Květiny portugalského prozaika Afonsa Cruze.

Milan Holenda (foto: archiv Krajské knihovny Vysočiny)
Milan Holenda (foto: archiv Krajské knihovny Vysočiny)

Aleš Říman (foto: Jaroslav Benák, týdeník Cesta Vysočinou)
Aleš Říman (foto: Jaroslav Benák, týdeník Cesta Vysočinou)

Barbora Teclová (foto: Aleš Veselý, Knihovna Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě)
Barbora Teclová (foto: Aleš Veselý, Knihovna Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě)

Spojení zajímavých míst s novinkami evropské literatury prostřednictvím známých osobností a vytvoření nevšedního zážitku pro všechny návštěvníky, to je cíl Noci literatury. Jsme rádi, že se ho podařilo splnit i letos.

Noc literatury 2019 v Litomyšli

Svátek evropských literatur proběhl ve čtvrtek 9. května 2019 večer v ČR potřinácté a v Litomyšli počtvrté. Organizátoři Noci literatury sledují už od začátku pořádání této akce tři základní cíle – představit současnou kvalitní literaturu evropských zemí, přivést posluchače do běžně nepřístupných a zajímavých prostor a oslovit a angažovat známé osobnosti jako předčítající. Letošní chladné počasí zhatilo plán uskutečnit část Noci literatury v půdních prostorách Městské knihovny Litomyšl, další cíle se ale naplnit povedlo. V podání dvou knihovnic a poprvé i hosta, kterým byl Hasan Zahirović, zazněly úryvky z knih Květiny portugalského spisovatele Alfonsa Cruze a Ruzka klazika slovenského autora Daniela Majlinga a pozoruhodné koláže beletrie a odborné literatury švédské autorky Bey Uusmy s výstižným názvem Expedice. Mluvené slovo opět krásně doplnila hudba, na sólovou kytaru nám skvěle zahrála žačka litomyšlské ZUŠ Gábinka Boukalová.

V litomyšlské knihovně se četlo v oddělení pro dospělé

V litomyšlské knihovně se četlo v oddělení pro dospělé
V litomyšlské knihovně se četlo v oddělení pro dospělé

Jedním z předčítajících byla Alena Jiříčková z Městské knihovny Litomyšl
Jedním z předčítajících byla Alena Jiříčková z Městské knihovny Litomyšl

Vystoupil také Hasan Zahirović
Vystoupil také Hasan Zahirović

Nechyběla ani hudební vložka
Nechyběla ani hudební vložka

Další zastávkou při putování za literaturou byla – stejně jako v předchozích dvou letech – Vyšší odborná škola pedagogická a Střední pedagogická škola Litomyšl. Tentokrát se interpretace četby ujaly profesorky, a to v polovině případů dokonce bývalé profesorky, dnes už důchodkyně. Posluchači, kteří se účastnili i minulých ročníků, mi jistě dají za pravdu, že to bylo zcela ku prospěchu věci. Bezprostřednost a upřímnost přednesu byla vynikající, což ocenil i pan Zahirović, herec, teatrolog, dramaturg a pedagog. Souzněla s přednesenými úryvky z knih Muzeum opuštěných tajemství (Oksana Zabužko), Ještě jedno, Lído (Ilona Ferková) a Tatitatitati (Tamás Jónás). Nový a zajímavý byl prostor, ve kterém se letos akce odehrávala – učebna dramatické výchovy přebudovaná do podoby malého, útulného a potřebnou technikou vybaveného divadelního sálu.

Zakončení Noci literatury se stejně jako vloni uskutečnilo v prostorách Městské galerie Litomyšl, tentokrát přímo v expozici. Dva úryvky – z děl Pražské jaro od Simona Mawera a Jemná lhostejnost světa od Petera Stamma – zazněly v podání místních aktérů Jakuba Kodyma a Kristýny Duškové. Na závěr organizátoři připravili posluchačům malý přídavek – příležitost prohlédnout si výstavu o Litomyšli ve zcela netradičním čase.

Aby se poutníkům na cestě Nocí literatury lépe vnímala nejenom literatura samotná, i další druhy umění, na všech třech zastaveních jsme jim nabízeli víno a drobné pohoštění. Tak nepřidáte se příště i Vy?

Autorkou fotografií je Eva Pakostová z Městské knihovny Litomyšl.

Noc literatury 2019 v Nymburce

Noc literatury je velký literární happening, který netradičním způsobem přibližuje současnou evropskou literaturu v českých překladech. Veřejné čtení probíhá paralelně na netradičních a neobvyklých místech od 18 hodin v půlhodinových intervalech do 22 hodin.

V Nymburce Noc literatury proběhla 9. května 2019. Všichni jsme si užili krásné chvíle s Erikou Stárkovou (četla z knihy Ještě jedno, Lído romské autorky Ilony Ferkové), Danielem Rousem (ten posluchačům představil dílo Hlavní město Rakušana Roberta Menasseho), Ondřejem Pavelkou (posluchače seznámil s knihou Pražské jaro britského autora Simona Mawera), Václavem Jílkem (četl z díla To nejlepší, co máme Belgičanky Griet Op de Beeckové) a s více než 200 posluchači. Četlo se v Country Clubu v ulici Na Přístavě, v kavárně Café Society, v letní čítárně v Městské knihovně Nymburk a v Pravěké mohyle.

Plakát k nymburské Noci literatury 2019
Plakát k nymburské Noci literatury 2019

Erika Stárková
Erika Stárková

Ondřej Pavelka
Ondřej Pavelka

Daniel Rous
Daniel Rous

Všem čtoucím hercům děkujeme za skvělé výkony. Velké díky patří i všem návštěvníkům, kteří na letošní (v Nymburku třetí) ročník Noci literatury dorazili, a také všem mým kolegyním, které akci připravovaly. Již dnes máme další tipy a nápady pro příští ročník, který si opět společně užijeme.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Nymburk.

Noc literatury 2019 v Mnichově Hradišti

Noc literatury nám v Městské knihovně Mnichovo Hradiště vždy přišla jako skvělá akce a přáli jsme si, aby ji někdo uspořádal také v našem městě. Nakonec jsme pochopili, že to za nás nikdo neudělá. Že chceme-li, aby se Mnichovo Hradiště zařadilo mezi kulturní města, která tuto akci nabízejí svým občanům, musíme to udělat sami. Loňský rok byl plný nadšení, ale i chyb. Přesto jsme se pustili do pořádání dalšího ročníku. Začali jsme už na podzim, kdy jsme při plánování rozpočtu požádali radu města o finanční příspěvek 10 000 Kč na odměny pro účinkující. Od začátku jsme totiž věděli, že na tuto akci chceme získat známé umělce: herce, moderátory nebo někoho, koho lidé znají z televize. Pro část návštěvníků je i toto důvod, proč Noc literatury navštívit. I když byly přípravy dlouhé a pečlivé, někdy jsme byli skoro zoufalí, jak se nedaří.

Nakonec se nám povedlo sehnat čtyři zajímavé herce a vybrat čtyři místa v blízkosti náměstí, aby lidé nemuseli přecházet příliš daleko a celý večer pro ně byl klidný a pohodlný.

Původní plán byl, že v květnu už bude hezky a teplo (stejně jako vloni), a tak se mělo čtení uskutečnit na klidném dvorku u knihovny, ve vegetariánské restauraci Amuse Bouche kousek od náměstí, divadelním baru a altánku na farské zahradě, která se také nachází nedaleko náměstí. Jenže počasí letos venkovním aktivitám zrovna nepřálo a my jsme měli strach nechat umělce sedět dvě hodiny venku. Tak jsme se v knihovně přesunuly do vnitřních prostor a pan farář pro nás na poslední chvíli ochotně připravil kapli na faře, která se k tomuto účelu krásně hodila.

V divadelním baru jsme si mohli vyslechnout úryvek z knihy Pražské jaro od britského autora Simona Mawera, který napsal také například knihu Skleněný pokoj. Na podmanivý hlas herce Davida Vejražky se po loňském roce všichni opět těšili.

David Vejražka v divadelním baru
David Vejražka v divadelním baru

V restauraci Amuse Bouche, v prostředí se zajímavými vitrážovými okny, čekal na návštěvníky herec Libor Stach (známý například ze seriálu Ordinace v růžové zahradě) s knihou Expedice od švédské spisovatelky Bey Uusmy. Ten své čtení vždy na závěr doplnil i o zajímavosti ze života autorky a připomněl také, že je hostem právě probíhajícího veletrhu Svět knihy v Praze.

Libor Stach v restauraci Amuse Bouche

Libor Stach v restauraci Amuse Bouche
Libor Stach v restauraci Amuse Bouche

V knihovně nás s úryvkem z knihy Ještě jedno, Lído od Ilony Ferkové zaujala herečka boleslavského divadla Ivana Nováčková. Ta měla nápad během přestávek pouštět romskou hudbu, takže přicházející návštěvníky vítala hudba Věry Bílé nebo Zuzany Navarové a skupiny Koa.

Ivana Nováčková v knihovně

Ivana Nováčková v knihovně
Ivana Nováčková v knihovně

Tři hodiny před začátkem akce jsme se dozvěděli, že poslední předčítač (herec Tomáš Vaněk, známý např. ze seriálu Modrý kód) se bohužel nemůže dostavit. Měli jsme dvě možnosti – čtení na faře zrušit nebo se do toho pustit sami. Vybrali jsme druhou možnost s tím, že se všechny při čtení vystřídáme. Ale změnili jsme text. Na ten původní jsme si bez pořádné přípravy netroufli, takže jsme zvolili nám bližší a velmi poutavý úryvek z knihy Navrátilka od Italky Donatelly di Pietrantonio.

Po loňských zkušenostech, kdy místa čtení byla čtyři, ale knihovnice jsme jen tři, jsme letos požádaly o pomoc veřejnost. Díky tomu se k nám jako dobrovolnice přidala paní Miroslava Vutkanová. Patří jí velké poděkování, protože se záskoku za Tomáše Vaňka nezalekla, okamžitě řekla, že nás nenechá v nouzi a před publikem ukázku z knihy bravurně přečetla.

Na všech místech byla i možnost dát si občerstvení, takže lidé mohli spojit poslech ukázek s konzumací kávy, vína či studených nápojů a ochutnat sladké i slané drobnosti. V restauraci a v divadelním baru je možnost občerstvení běžná a o pohoštění v knihovně a na faře se postaraly knihovnice. Zde byla možnost ochutnat špenátovou roládu, dva druhy muffinů, domácí sýrové tyčky a linecké pečivo, kávu a čaj – to vše zdarma.

Čas na občerstvení v knihovně před začátkem čtení
Čas na občerstvení v knihovně před začátkem čtení

Ohlasy od návštěvníků byly velmi pozitivní a projevilo se to i na zájmu o předčítané knihy. Po Noci literatury byly všechny knihy nejenom půjčené, ale dokonce i několikrát zamluvené.

Myslíme si, že akce v našem městě opravdu splnila svůj účel. Lidé prožili zajímavý podvečer, seznámili se s novinkami evropské literatury v podání známých osobností a mohli ochutnat i některé netradiční pokrmy.

Autorkou fotografií je Kateřina Vítová z Městské knihovny Mnichovo Hradiště.

Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka v Knihovně města Ostravy – pobočce Hladnovská

Projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, který běží už jedenáctým rokem, se pobočka Hladnovská, která je součástí Knihovny města Ostravy, zúčastnila letos poprvé.

Jako knihovnice této pobočky jsme na zkoušku oslovily paní učitelku ze Základní školy Pěší v Muglinově. Ta s účastí ochotně souhlasila a se svými prvňáčky začala chodit do knihovny hned od září, aby si děti pěstovaly vztah ke knihám a četbě. A my jsme se s chutí pustily do práce a vymýšlení akcí.

První setkání jsme naplánovaly na listopad. Pro prvňáčky jsme si připravily besedu s názvem Nechytej mě za slovo. Beseda byla inspirována knihou Kláry Smolíkové. Seznámili jsme se s malou čerticí Dorkou, která bydlí se svou babičkou a někdy ji překvapí babiččina moudra. Ne všechno, co babička řekne, může brát Dorka doslova, a tak jsme se s dětmi bavily o tom, co znamená, když nám dospělý řekne třeba hoď sebou nebo poper se s úkoly, že to neznamená mlátit sebou o zem ani se šermovat se sešitem matematiky. Besedu jsme proložily i drobnými úkoly – například vymyslet co nejvíce významů ke slovům jako kolínka, lístek, koruna – a děti přemýšlely, až se jim z hlav kouřilo.

Nechytej mě za slovo
Nechytej mě za slovo

V předvánočním čase jsme pro prvňáčky připravily povídání o vánočních tradicích a zvycích. Některé jsme si i vyzkoušeli – házeli jsme papučí, rozkrajovali jablíčka a ořechy. Děti nám vyprávěly, jak slaví Vánoce doma, a nakreslily, co by si nejvíce přály pod stromeček. S prvňáčky jsme si také přečetli pohádku O pyšné vánoční hvězdičce, která se povyšovala nad ostatní cukroví a na svou pýchu doplatila. Pro rodiče jsme vyrobili vánoční přání.

Lednové setkání bylo zaměřeno na etiketu. S dětmi jsme si povídaly o slušném chování – od základního pozdravu až po stolování. Děti si vyzkoušely různé situace, z obrázků zjišťovaly, co je správné. Přečetli jsme si společně pohádku o tom, že draka je lepší pozdravit – Honza vysvobodil princeznu tím, že draka slušně pozdravil a poprosil ho, zda může princeznu odvést domů. Jen díky slušnému jednání na draka zapůsobil a princeznu zachránil. Abychom se přesvědčily, jak jsou děti kované v etiketě, zahráli jsme si hru Nešťourej se v nose.

Nešťourej se v nose
Nešťourej se v nose

Další setkání proběhlo v  březnu, kdy jsme nahlédli pod pokličku různorodých povolání. Povídali jsme si o tom, co lidé dělali v dávných dobách (například kdo byl apatykář, forman či krumpléř) a která povolání bychom v té době určitě vykonávat nechtěli. Asi nejvíce děti zaujalo povolání pradleny ve starověkém Římě – ta totiž máčela prádlo v lidské moči. Nato jsme procházeli dnešní povolání a povídali si o tom, čím by děti chtěly být, až vyrostou, a co by je bavilo. Zahráli jsme si i pantomimu. Každé dítě si z klobouku vytáhlo lísteček s povoláním, které se pak snažilo předvést tak, aby ostatní děti poznaly, čím vlastně je.

Kdo co dělá
Kdo co dělá

Poslední setkání před slavnostním předáváním knížek bylo zaměřeno na téma Jak se stát mistrem vypravěčem. Představili jsme si velkého dramatika Williama Shakespeara a pak už jsme si povídali o tom, jak vzniká příběh. Kdo se chce stát spisovatelem, musí se dívat kolem sebe a mít u sebe blok a tužku a hned si zapisovat nápady. Těch je kolem nás totiž nespočetně. Můžeme psát o sobě nebo si vymýšlet nové světy a postavy. Společně jsme si vytvořili knihu O statečném Beránkovi, kterou děti i ilustrovaly.

Jak se stát mistrem vypravěčem

Jak se stát mistrem vypravěčem
Jak se stát mistrem vypravěčem

Zkusili jsme si nakreslit komiks a povídali si o tom, co znázorňují komiksové bubliny a jak je používat. Nevynechali jsme ani hru na novináře (a jako správní novináři jsme si vyrobili průkazy a dělali rozhovory se známými osobnostmi). Po besedě už chtěl každý být spisovatelem a novinářem.

V červnu jsme děti pozvaly na slavnostní ukončení projektu. Poděkovaly jsme jim, že s námi hezky spolupracovaly. Odměnou jim byla krásná kniha básniček Kde se krky nenosí a upomínková listina na účast na projektu. Poděkovaly jsme i paní učitelce, že k nám děti přivedla a docházela pravidelně na besedy.

Slavnostní zakončení projektu
Slavnostní zakončení projektu
Slavnostní zakončení projektu

Pro nás byla odměnou za hodiny strávené vymýšlením akcí radost dětí a hlavně to, že se k nám rády vrací i s rodiči, aby si vybraly nějakou hezkou knihu.

Projekt měl úspěch a my se rády zúčastníme i příštího ročníku.

Autorkou fotografií je Květoslava Gattnarová z Knihovny města Ostravy, pobočky Hladnovská.

Recenze

České děti a mládež jako čtenáři 2017

FRIEDLAENDEROVÁ, Hana, Irena PRÁZOVÁ, Hana LANDOVÁ a Vít RICHTER. České děti a mládež jako čtenáři 2017. 1. vyd. Brno: Host, 2018. 150 s. ISBN 978-80-7577-804-8, 978-80-7050-701-8.

Autoři Hana Friedlaenderová, Hana Landová, Irena Prázová a Vít Richter předkládají publikaci, v níž jsou shrnuty výsledky průzkumu dětského čtenářství, který proběhl v roce 2017 a navazuje na výzkum z roku 2013/14. Kniha je ohlédnutím za tím, co se za posledních čtyři až pět let změnilo v dětském čtenářství.

Autoři se dlouhodobě zabývají dětmi a mládeží a jejich vztahem ke čtení, informační gramotností a možnostmi vzdělávání a rozvoje čtenářství. Předkládaná publikace se detailně zabývá výsledky výzkumu, a to ve třech věkových kategoriích, jimiž jsou mladší školní děti ve věku 6–8 let, starší děti ve věku 9–14 let a mládež ve věku 15–19 let.

Čtenář je v úvodu seznámen s metodikou výzkumu, v níž jsou popsány základní výzkumné okruhy a definován výzkumný vzorek. Dozvíme se tak, kolik bylo respondentů a jaké výzkumné metody byly použity. Stručné shrnutí metodiky je užitečným úvodem, který usnadňuje orientaci v další části, která již detailně rozebírá jednotlivé okruhy.

Zajímavým sdělením je, že kromě kvantitativního výzkumu probíhaly také individuální hloubkové rozhovory s dětmi, rodiči a mládeží ve věku 6–19 let; v knize jsme seznámeni i se scénářem rozhovorů.

V následujících osmi kapitolách jsou již podrobně prezentovány výsledky výzkumu, a to nejen pomocí grafického znázornění, ale také slovním a srozumitelným zhodnocením výsledků v jednotlivých kategoriích. První okruh se týká volného času dětí a čtenářství, rozebírá organizovaný a neorganizovaný čas dětí a reflektuje vnímání četby knih jako přínosného způsobu trávení volného času. Dotazováni v této oblasti jsou také rodiče; v kapitole se dočteme, jak vnímají aktivity dětí z hlediska trávení volného času. Další kapitola se věnuje čtenářskému zázemí v rodině. Shrnuje poznatky o tom, zda a jak se ke čtení staví rodiče, popř. rodina, jak děti ovlivňují a motivují. Dále se výzkum zabýval názory dětí na čtení knih, zkoumal, jakou roli hraje kniha a čtení v jejich životě, proč čtou či nečtou, jak se vidí jako čtenáři. Výběr knih, jejich žánry a knihy přečtené v posledním roce jsou tématem dalšího okruhu výzkumu. Respondenti sdělují, kde knihy získávají, jaké jsou jejich oblíbené žánry, podle čeho vybírají knihy v knihovně apod. Další kapitola shrnuje vztah dětí a mládeže k elektronickým knihám a audioknihám a dále se detailněji seznamujeme se vztahem k povinné a doporučené četbě ve škole. Za pozornost stojí rovněž zjištění vztahující se k souvislosti mezi čtenářstvím a prospěchem ve škole. Posledním okruhem výzkumu jsou knihovny v životě dětí.

Kapitoly jsou strukturovány přehledně a logicky tak, aby čtenář i ze záplavy grafů a čísel získal představu o výsledcích výzkumu. Každý okruh nejdříve detailně prezentuje výsledky v jednotlivých věkových kategoriích uvedením otázky a věku respondentů. Na konci každé kapitoly je pak užitečné shrnutí výsledků a zjištěné závěry, což je pro ty, kdo se nechtějí prokousávat čísly, asi nejzajímavější část publikace. Součástí jsou také doslovné citáty odpovědí respondentů, které dokreslují autenticitu výzkumu. Najdeme zde také částečné srovnání s výzkumem v roce 2014, který byl poněkud odlišný, nicméně v určitých oblastech je zajímavé se podívat na posun či změnu za dobu mezi dvěma realizovanými výzkumy.

Součástí knihy jsou i přílohy, a to výběrový soubor respondentů v jednotlivých kategoriích, celý vzorek respondentů a plné znění dotazníku pro děti od šesti do osmi let.

Publikace je jistě podnětným náhledem do problematiky dětského čtenářství v současné době. Tento výzkum nicméně nepřináší (a asi ani nemá přinášet) nějaká revoluční zjištění; závěry jednotlivých okruhů spíš potvrzují to, co je již víceméně známo. Pozitivním zjištěním může být to, že se vztah dětí k četbě od výzkumu z roku 2014 nezhoršil. Pro rodiče dětí, knihovníky i učitele může publikace být užitečným vodítkem, které naznačí, na co se při komunikaci s dětmi zaměřit, jak přistupovat k četbě dětí, jaká témata volit, jak děti ve čtení podporovat a motivovat.

Segmentace a typologie osob digitálně vyloučených a osob ohrožených digitálním vyloučením: Sekundární analýza

EHRLICH, Matěj, Lea MICHALOVÁ a Daniel PROKOP. Segmentace a typologie osob digitálně vyloučených a osob ohrožených digitálním vyloučením: sekundární analýza [online]. Praha: FDV, DigiStrategie 2020, 2019 [cit. 2019-04-25]. 102 s. Dostupné z: https://www.portaldigi.cz/segmentace/

Projekt Rozvoj systémové podpory digitální gramotnosti (ve zkrácené verzi nazývaný DigiStrategie 2020) vznikl se záměrem zpřístupnit řadu praktických informací, jež pomohou zvýšit digitální gramotnost, na jednom místě v online podobě prostřednictvím DigiPortálu. Portál je určen pro instituce naplňující Strategii digitální gramotnosti ČR na období 2015–2020: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad práce České republiky, Fond dalšího vzdělávání Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Portál usnadňuje orientaci v nových technologiích s ohledem na jejich využitelnost, umožňuje individuální učení a seberealizaci, předávání informací z oblasti informačních a komunikačních technologií včetně využití v praxi.

Výstupem z projektu je také sekundární analýza Segmentace a typologie osob digitálně vyloučených a osob ohrožených digitálním vyloučením. Ta byla zveřejněna v listopadu 2018 a aktualizována v únoru 2019. Představuje cenný zdroj informací i pro trh práce – pro zaměstnavatele, sociální partnery a poskytovatele vzdělávání. Byť se v projektu hovoří o celoživotním vzdělávání, nezaznívá nikde termín knihovna, knihovník, informační pracovník, což jsou významní poskytovatelé neformálního vzdělávání dětí i dospělých. Přesto je zřejmé, že tato data mohou pomoci knihovnám při jejich činnosti a úvahách o dalším směřování vzdělávání veřejnosti.

Pracovní skupina sociologů a výzkumníků ve složení Matěj Ehrlich, Lea Michalová a Daniel Prokop pro Fond dalšího vzdělávání zpracovala sekundární analýzu z dat Market & Media & Lifestyle – TGI (Target Group Index)1. Autoři svou práci představují ve zjednodušené podobě na adrese https://portaldigi.cz/segmentace/, kde je také nabízena možnost stažení celé práce. Přístupný je rovněž webinář.

První část webináře se zaměřuje na skupinu digitálně vyloučených:

Druhá část je věnována skupině osob ohrožených digitálním vyloučením:

Výstup z projektu je rozdělen do osmi kapitol, text je významně doplněn tabulkami a výraznou infografikou, čímž je zaručena srozumitelnost, přehlednost a snadná využitelnost pro zájemce o tuto problematiku. Kapitoly s názvy Cíle analýzy, Definice digitálního vyloučení, Segmentace osob digitálně vyloučených a osob ohrožených digitálním vyloučením, Popis segmentů – digitálně vyloučení, Popis segmentů – ohrožení digitálním vyloučením, Pozice segmentů na postojových mapách, Sociální kapitál a Apendix 1 Způsoby využívání internetu dotazované v MML-TGI čtenáře velmi jednoduše provádějí celou analýzou.

Zásadní je rozlišení osob digitálně vyloučených a digitálním vyloučením ohrožených. Definovány jsou skupiny – kromě postojů a práce s technologiemi (práce s PC, médii a internetem) – podle demografických údajů, jako jsou věk, výše příjmu, stav, vzdělání a místo pobytu s rozdělením po krajích. Analýza dokládá, že zhruba milion obyvatel ČR lze označit za digitálně vyloučené a cca 740 tisíc obyvatel ve věku 15–79 let za digitálním vyloučením ohrožené.

Jako digitálně vyloučení byli označeni respondenti z cílové skupiny 15–79 let, kteří v posledním roce nepoužili internet a zároveň uvádějí, že nemají žádné znalosti práce s počítačem.

V této skupině to jsou Uzavření důchodci; Nemajetní, osamělí; Digitálně popálení a Aktivní důchodci. Digitálně popálení – tedy respondenti se špatnou zkušeností – představují pouze tři procenta skupiny (32 tisíc obyvatel), nicméně vyskytují se stabilně ve všech specifikacích.

Ohrožení digitálním vyloučením jsou pak ti, kteří splňují jen jednu z podmínek digitálního vyloučení, a dále respondenti ve věku 15–79 let, kteří sice mají alespoň částečné znalosti práce s počítačem, ale internet nevyužili v posledních dvou měsících, případně jej nevyužívají jako informační a komunikační kanál nebo nepoužívají internetové bankovnictví, nenakupují online atd.

Ve skupině ohrožených byli vyprofilováni zástupci Rodiče z maloměst; Tele-babky; Stárnoucí střední třída; Zedníci a Závislí na sítích. Např. označení Zedníci zastřešuje skupinu: muži, 30–50 let, svobodní, velmi nízké vzdělání, nízké příjmy, bydlí sami nebo ve dvoučlenných domácnostech, nejčastěji v Jihočeském a Jihomoravském kraji, technologie nepovažují za důležitou součást svého života.

V dalších kapitolách jsou všechny označené skupiny zkoumány z hlediska osobní spokojenosti a otevřenosti ke změnám, účasti ve volbách a charity, sledování mezinárodních událostí a kreativity, názorů na členství v EU a tradiční hodnoty, důležitosti vzdělání a samostudia a dalších ukazatelů.

Z pohledu práce knihoven jsou v metodických příručkách Rovný přístup popsány skupiny uživatelů s handicapem, je věnována pozornost seniorům, byla představena práce se sociálně vyloučenými uživateli. Digitální vyloučení a ohrožení digitálním vyloučením prochází napříč všemi těmito skupinami, proto by se sekundární analýza Segmentace a typologie osob digitálně vyloučených a osob ohrožených digitálním vyloučením měla stát součástí vzdělávání knihovníků a informačních pracovníků. Nepochybně je třeba nezapomínat na pravidelnou práci s dětmi do 15 let, které v analýze nejsou zahrnuty a které z velké části patří do skupiny ohrožených digitálním vyloučením.

  • 1. MML-TGI je celoroční kontinuální výzkum zaměřující se na nákupní a mediální chování a na životní styl respondentů. Je realizován ve více než 70 zemích světa a v ČR jej od roku 1996 provádí agentura MEDIAN. Cílovou skupinou výzkumu je populace ČR ve věku 12–79 let, ze které se ročně dotáže 15 000 respondentů. Sleduje přes 300 hlavních kategorií spotřebitelských výrobků i služeb a tři tisíce jednotlivých značek, věnuje se nákupu a spotřebě, má rozsáhlou část věnovanou médiím, způsobu života, názorům, hodnotovému žebříčku, psychologii atd. MML-TGI je vysoce akceptovaným zdrojem údajů v oblasti cíleného marketingu, reklamy a plánování médií.

Valná hromada

10. valná hromada SKIP

Ve čtvrtek 13. června 2019 proběhla v nádherných prostorech Obecního domu v Praze již 10. valná hromada SKIP. Akci zkušeně moderoval předseda SKIP Roman Giebisch spolu s tajemníkem a bývalým předsedou SKIP Vítem Richterem.

Při zahájení z prezence vyplynulo, že valné hromady se účastní pouhých 20 % členů SKIP a že valná hromada tudíž není usnášeníschopná. V souladu se stanovami SKIP půlhodinové čekání na možnost svolání náhradní valné hromady vyplnily prezentace kolegy Zdeňka Matušíka o autorském právu a EBLIDA a kolegyně Lenky Pruckové o novinkách v IFLA. Účastníky valné hromady přišli pozdravit i kolegové ze Slovenské republiky.

Ivo Jahelka zazpíval zbrusu novou knihovnickou píseň
Ivo Jahelka zazpíval zbrusu novou knihovnickou píseň

Na valné hromadě byla také příležitost poblahopřát Vitu Richterovi k 70. narozeninám
Na valné hromadě byla také příležitost poblahopřát Vitu Richterovi k 70. narozeninám

Dále již mohla probíhat mimořádná valná hromada. Po volbě všech komisí (těmi byly komise mandátová, volební a návrhová) byly na programu především klasické spolkové záležitosti: zpráva mandátové komise, zpráva o činnosti, zpráva o hospodaření a zpráva dozorčí komise. Tím nejdůležitějším bodem programu ale byly volby do ústředních orgánů na období dalších tří let.

Po volbách, v čase, který volební komise věnovala pečlivému sčítání hlasů, účastníci podrobně prošli návrh Programového prohlášení na období 2019 až 2021, návrh k členským příspěvkům a návrh na změnu stanov. Ke všem návrhům proběhla diskuze, připomínky byly zapracovány. V závěru valné hromady byly vyhlášeny výsledky voleb. Předsedou výkonného výboru SKIP zůstává kolega Roman Giebisch. Byl zvolen výkonný výbor a dozorčí komise.

Valná hromada nově zvolenému výkonnému výboru SKIP ukládá důsledně naplňovat schválené Programové prohlášení na období 2019 až 2022.

Podrobné výsledky voleb, texty všech schvalovaných zpráv, programové prohlášení najdete na webu SKIP.

Na valnou hromadu SKIP navázal společenský večer, na kterém celkem šest významných osobností knihovnického světa získalo Cenu českých knihovníků. Oceněni byli:

  • Hana a Miroslav Bláhovi;

  • Helena Gajdušková;

  • Dana Kroulíková;

  • Ladislava Zemánková;

  • Jana Galášová.

Společná fotografie nových nositelů Ceny českých knihovníků
Společná fotografie nových nositelů Ceny českých knihovníků

Všem oceněným gratulujeme!

Autorkou fotografie Iva Jahelky je Linda Jansová (Národní knihovna ČR), ostatní fotografie použité v článku pořídil Václav Jansa (Osvobozená knihovna, z. s.). Další fotografie jsou k dispozici na Facebooku v albech 10. valná hromada SKIP a konference o architektuře knihoven (Linda Jansová), Celostátní kulatý stůl a 10. valná hromada SKIP (Václav Jansa) a Společenský večer u příležitosti 10. valné hromady SKIP (Václav Jansa).

Závěrečný kulatý stůl Knihovna – věc veřejná

Závěrečný kulatý stůl Knihovna – věc veřejná proběhl 13. června 2019 v dopoledních hodinách před 10. valnou hromadou SKIP (viz též samostatný článek o valné hromadě) v Sladkovského sále Obecního domu v Praze. Byl završením série besed, které probíhaly v roce 2018 v jednotlivých krajích ČR.

Diskuze se zúčastnili:

  • Mgr. Blanka Skučková, vedoucí oddělení literatury a knihoven Ministerstva kultury;

  • Ing. Petr Pavlík, Ph.D., náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy;

  • PhDr. Aleš Pekárek, vedoucí oddělení řízení (operačních programů) Ministerstva pro místní rozvoj;

  • Ing. arch. Jan Florian, místopředseda Spolku pro obnovu venkova;

  • prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D., ředitel Moravské zemské knihovny;

  • PhDr. Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR.

Účastníci kulatého stolu s moderátorem (foto: Linda Jansová, Národní knihovna ČR)

Účast v diskuzi přislíbili, ale bohužel nedorazili:

  • předseda vlády ČR Ing. Andrej Babiš;

  • ministr školství, mládeže a tělovýchovy Ing. Robert Plaga, Ph.D.;

  • ministr kultury doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D.;

  • předseda Svazu měst a obcí Mgr. František Lukl, MPA;

  • předsedkyně Spolku pro obnovu venkova Ing. Veronika Vrecionová;

  • generální ředitel Národní knihovny ČR PhDr. Martin Kocanda.

Diskuzi profesionálně, s přehledem a humorem vedl Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu.

V úvodním slovu dostali zúčastnění příležitost vyslovit svůj názor na to, jaká by měla být ideální knihovna v současném digitálním světě. Názory účastníků kulatého stolu korespondovaly s tím, jaké o ideální knihovně máme představy my jako knihovníci a jak bychom chtěli, aby je vnímali i naši zákazníci či zřizovatelé. Padaly přívlastky jako moderní, vzdělávací, rozmanitá, internetová; byla zmíněna knihovna jako místo setkávání nebo nositelka kulturního dědictví. Zástupkyně Ministerstva kultury B. Skučková správně připomněla, že máme již i definici toho, jak mají knihovny vypadat – jednak Standard pro dobrou knihovnu, jednak aktuální koncepci rozvoje knihoven. Knihovnu vnímáme jako pilíř demokratické společnosti a důležitého činitele na poli neformálního vzdělávání.

Právě spolupráci se školními knihovnami a úloze Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy byla věnována další část diskuze. Bohužel pro nás knihovníky, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se podle slov svého zástupce soustřeďuje pouze na metodické působení a nikoliv na přímé řízení či podporu knihoven. Proto se posluchači nedočkali pozitivních zpráv ani v otázce rozvoje školních knihoven, ani v otázce podpory profesního vzdělávání.

Zástupce Ministerstva pro místní rozvoj A. Pekárek apeloval na knihovny, aby využily evropských fondů tak, jak to doposud učinily některé krajské knihovny a z menších knihoven Městská knihovna v Písku, jež otevřela novou budovu v dubnu letošního roku. Pro nové plánovací období, tedy na roky 2021–2027, budou opět k dispozici finanční prostředky na rozvoj neformálního vzdělávání. Toho by knihovny mohly a měly využít. Problémem je samozřejmě spolufinancování, které může činit 25–45 %. Jak se s tímto problémem vypořádat, ukazuje Jihomoravský kraj s vytvořeným programem pro rozvoj malých obcí určeným mj. na podporu nezbytných spoluinvestic.

Diskuze se nevyhnula ani rekonstrukci Klementina. Panují obavy z omezení přístupu ke knihovnímu fondu, když je v bednách umístěno 900 tisíc svazků, které jsou nepřístupné. Je žádoucí provést zhodnocení kladů, záporů a hrozících rizik již nyní, při ukončení druhé etapy, nikoliv až po skončení celé mnohaleté akce, aby nedocházelo k dalšímu zhoršení neuspokojivého stavu.

V závěrečném zhodnocení účastníci ocenili věcnost celého dopoledního jednání a zaměření na aktuální témata. A co si z kulatého stolu odnesl běžný posluchač? Vědomí, že když si nepomůžeme sami, nikdo to za nás neudělá. Takže musíme opět trpělivě a soustavně pracovat na rozvoji svých knihoven, využívat nabízené příležitosti a zároveň lobbovat a přesvědčovat své zřizovatele a všechny další zainteresované strany o tom, že knihovny mají důležité místo v rozvoji občanské společnosti a že jejich význam v tomto směru stále vzrůstá. Jinými slovy musíme pracovat tak, jak to – za významné podpory ze strany SKIP – děláme už prakticky 30 let.

Další fotografie jsou k dispozici na Facebooku v albech 10. valná hromada SKIP a konference o architektuře knihoven (Linda Jansová) a Celostátní kulatý stůl a 10. valná hromada SKIP (Václav Jansa).

Konference Architektura a výstavba knihoven

Ve dnech 13.–14. června 2019 proběhla v Obecním domě v Praze 10. valná hromada SKIP spojená s odbornou konferencí Architektura a výstavba knihoven, která se konala v pátek 14. června a byla rozdělena na dva bloky. Moderování se ujal Filip Šenk, pedagog působící na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity a na FAMU v Praze.

První blok zahájil Nicolas Beudon, knihovník, konzultant a ředitel nového kulturního centra Les 7 lieux ve francouzském Bayeux (to má cca 15 000 obyvatel). Knihovna se v roce 2019 přestěhovala do nových prostor o rozloze 2 500 m2. V rámci rekonstrukce došlo také na reorganizaci fondu. Nyní je k dispozici 40 000 dokumentů ve volném výběru. Původní obsluhovaný počet uživatelů se po znovuotevření zvedl z 9 % na 17 %. Příspěvek N. Beudona Znovuobjevit prostor v knihovnách se týkal koncepce této knihovny. Při rekonstrukci vycházeli z uživatelské zkušenosti (user experience, UX), jejíž principy popsal Aaron Schmidt. Uživatelská zkušenost zahrnuje vše, co člověk pociťuje a vnímá při použití nových produktů nebo služeb, ať už virtuálních nebo skutečných.

Pro projekt v Bayeux se při koncipování prostor i služeb knihovny řídili třemi různými inspirativními prostředími – domem, obchodem a hrou. V případě domu jde o knihovnu jako obývák. V tomto pojetí znamená navodit v prostorách knihoven domácí atmosféru pomocí vhodného nábytku – vhodně zvolenými bytovými doplňky a dekoracemi – a doplňujícím službami. V případě obchodu jde o knihovnu jako knihkupectví. Inspiraci totiž lze také hledat v prodejnách; současně lze při uspořádání prostoru v knihovnách uplatňovat metody merchandisingu. V knihovně Les 7 lieux přešli z klasického stavění fondu na stavění bez čísel. Opět tak převzali vzor z knihkupectví, které je uzpůsobeno současné knižní produkci a uvažování dnešních lidí. U hry jde o hravou knihovnu. Tento princip je uplatněn v hlavně v prostorách pro děti a mládež.

Při navrhování podoby nových prostor je však nutno dbát na nebezpečí záměru a účelu (např. nevhodně zvolený kus nábytku, který může narušit celý koncept prostoru). Proto je třeba prostory knihovny neustále přizpůsobovat aktuálním potřebám.

Nicolas Beudon
Nicolas Beudon

Jako další vystoupila Anja Flicker, ředitelka Městské knihovny ve Würzburgu, a to s příspěvkem nazvaným Design thinking při tvorbě koncepce knihovny. Od roku 2013 je členkou sítě INELI (International Network of Emerging Library Innovators, tj. Mezinárodní síť nových inovátorů v oblasti knihovnictví), kterou financuje Nadace Billa & Melindy Gatesových. Přednáška se týkala uplatnění principu designu služeb při otvírání nové pobočky knihovny ve Würzburgu, která vznikla na místě bývalého vojenského areálu. Ke spolupráci byl přizván holandský designér Aat Vos, který se podílel na realizaci několika evropských knihoven. Designové myšlení vychází ze čtyř hlavních bodů, kterými jsou místo identifikace, místo inspirace, místo participace a knihovna jako třetí místo v životě lidí. Během zjišťování potřeb uživatelů ve vztahu k nové knihovně se jako velmi přínosné ukázalo dotazovat se lidí mimo prostory knihovny. Důležité je také udržovat neustálou interakci i po opětovném uvedení knihovny do provozu. Konkrétní příklad ukázala přednášející na uživatelích knihovny, na lidech žijící v sociální izolaci.

Anja Flicker
Anja Flicker

Dopolední blok uzavřel Jakub Paczesniak, projektový specialista v Institutu knihy v Krakově, který odpovídá za programy pro veřejné knihovny a propagaci polské literatury. Jeho příspěvek Výsledky státního programu Infrastruktura knihoven se věnoval víceletému programu Národní program rozvoje čtenářství na léta 2016–2020, který zřídilo Ministerstvo kultury a národního dědictví a je složen ze tří priorit. Těmi jsou nákup nakladatelských novinek do veřejných knihoven, infrastruktura knihoven (výstavba knihoven v obcích do 50 000 obyvatel) a rozvoj zájmu žáků prostřednictvím propagace rozvoje čtenářství u dětí a mládeže. Na program bylo (v přepočtu) vyčleněno celkem 2,606 miliardy Kč, z toho 1,02 miliardy Kč na zlepšení infrastruktury knihoven. V březnu 2019 Institut knihy vyhlásil další soutěž s finanční podporou 20 milionů zlotých z Ministerstva kultury a národního dědictví. Součástí příspěvku byly i ukázky zrekonstruovaných knihoven jako příkladů dobré praxe.

Odpolední blok zahájily Henrieta Gábrišová a Lucia Falbová ze Slovenské informatické knihovny na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě s prezentací Kreatívny priestor a jeho úloha v akademických knižniciach (s príkladom zo Slovenska). V příspěvku zaznělo, že změna přístupu ke vzdělávání v současné době úzce souvisí s požadavky na uspořádání prostorů v knihovnách. Kolegyně ze Slovenska přiblížily nové pojetí prostoru akademické knihovny z pohledu architekta, knihovníka a uživatele. Při tvorbě koncepce akademické knihovny je důležité vycházet z hodnot dané fakulty; nedílnou součást tvoří různé formy dotazování se stávajících i budoucích uživatelů, pedagogů, vědeckých pracovníků, doktorandů, studentů a vedení fakulty. Vše bylo názorně demonstrováno na interiérech Slovenské informatické knihovny v Bratislavě.

Poté vystoupila Naděžda Andrejčíková, jednatelka společnosti Cosmotron Bohemia, s.r.o., s příspěvkem Jak technologie mění knihovny aneb Jsou to ještě knihovny? Poukázala na to, že neustále se zrychlující vývoj nových technologií má čím dál větší vliv na uživatele, určuje jejich požadavky a očekávání. V příspěvku zaznělo, jak mohou technologie přispět ke zkvalitnění a rozšíření služeb knihoven pro uživatele, ale zároveň je nutné si dávat pozor i na negativní aspekty těchto technologií. Zmíněno bylo využití digitálních dílen, technologických klubů pro děti, virtuální reality, kinetických kol, dronů i umělé inteligence.

Následovala prezentace Projekt Městské knihovny v Písku: příležitosti – realizace – inovace. Tu si připravil Roman Dub, ředitel Městské knihovny Písek. Na příkladu nedávno nově otevřené písecké knihovny prezentoval celý proces přípravy a realizace výstavby a související klíčové aktivity. Poukázal také na to, že proces výstavby či rekonstrukce knihovny je úzce spojen s hledáním nových příležitostí rozvoje a rozšíření kulturních, vzdělávacích, komunitních i komerčních služeb v knihovně.

Poslední příspěvek nazvaný Metodické centrum pro výstavbu a rekonstrukci knihoven přednesla Lenka Dostálová z Moravské zemské knihovny. V prezentaci byla představena činnost a náplň zmíněného metodického centra. To nabízí poradenství nejen v oblasti výstavby či rekonstrukce knihoven, ale i interiérového designu. Nezbytnou součástí činnosti centra je konzultace a poradenství v oblasti poskytovaných služeb a funkcí knihoven obcí.

Účastníci konference
Účastníci konference

Konference proběhla v krásném prostředí Obecního domu, což se výborně doplňovalo s tématem akce. Všichni přednášející přispěli velmi cennými a informačně hodnotnými příspěvky. Organizátorům patří poděkování za hladký průběh konference a pohodovou atmosféru.

Závěrem doplňme, že prezentace z konference jsou k dispozici na webu SKIP.

Autorem fotografií je Václav Jansa (Osvobozená knihovna, z. s.). Další fotografie jsou k dispozici na Facebooku v albech 10. valná hromada SKIP a konference o architektuře knihoven (Linda Jansová) a Konference Architektura a výstavba knihoven (Václav Jansa).

Z ústředních orgánů

Ze zasedání předsednictva výkonného výboru SKIP za období duben až červen 2019

V období od dubna do června 2019 se uskutečnila dvě zasedání předsednictva výkonného výboru SKIP (v obou případech v Klementinu). Níže jsou shrnuty nejdůležitější body, kterým byla věnována pozornost.

24. 4. 2019

  • Valná hromada SKIP je prakticky za dveřmi. Je vše na 13.–14. 6. 2019 do Obecního domu v Praze připravené? Co lze zajistit s předstihem, co až na místě samém? Nelze na nic zapomenout. Hospodářka SKIP provádí první finanční odhady na valnou hromadu.

  • Podklady k valné hromadě se v rámci úspor pro účastníky poprvé nebudou tisknout. Vše bude vystaveno na webu a každý má možnost se na valnou hromadu dopředu připravit.

  • V nejbližších dnech budou z důvodů nevyčerpání financí vyhlášena druhá kola dotačních řízení VISK 1 a 3.

  • K připomínkování je připravena Zpráva o činnosti SKIP v období 2016 až 2019.

  • Stále se ještě pracuje na podkladech pro účastníky panelové diskuze, která za účasti VIP hostů proběhne na zahájení valné hromady SKIP 13. 6. 2019.

13. 5. 2019

  • Dokumenty k valné hromadě jsou již vystaveny na webu SKIP. Zbývá doladit doprovodné programy – kulatý stůl a konferenci Architektura knihoven. Pro kulatý stůl byla navržena tři hlavní témata: Knihovny jako součást vzdělávacího systému, Knihovny jako centrum komunity a Investice do výstavby nových knihoven. Podklady k diskuzi budou zaslány panelistům i moderátorovi.

  • Správu všech knihovnických elektronických konferencí od poloviny května převezme Národní knihovna ČR. Současní uživatelé budou automaticky převedeni a o změnách informováni.

  • Kolega Matušík přeložil Manifest pro evropské knihovny – Knihovnický manifest pro Evropu, který vydala EBLIDA. Bylo navrženo oslovit s manifestem kandidáty do Evropského parlamentu (jednotlivce i politické strany).

Na britských ostrovech potřetí aneb Putování drsným Skotskem

Přece jen trochu nervozity z brexitu bylo patrné, když se naše tradiční komunita zcestovalých knihovníků, jejich partnerek a partnerů i přátel knihoven za soumraku sešla kdesi na okraji Prahy v májovém podvečeru (6. května 2019). Společně jsme vyhlíželi již tradiční doubledecker se známými řidiči, který nás již dvakrát úspěšně odvezl na britské ostrovy a především bezpečně vrátil zpět do českých, moravských i slezských knihoven. Tentokrát však před námi všemi stála výzva zcela nová. Nebylo to opět to nekonečné Německo, které jsme museli překonat, ani to nebyl ten klaustrofobický zážitek v tunelu pod kanálem La Manche. Plán byl jasný; ráno vyskočit čerstvě z autobusu a proběhnout či proplout Amsterdamem a pak vzhůru na loď a přepravit se přes noc do Newcastlu. Nové výzvy, nové zážitky.

Do Amsterdamu jsme dorazili podle plánu a v ranní špičce jsme opustili autobus a vydali se na krátkou prohlídku městem na vodě. Hlavní nádraží, radnice, přes vodu úžasná amsterdamská knihovna, vše bylo prostě jako v turistickém průvodci. Prošli jsme amsterdamské uličky, prohlédli si plácky, mostky i kanály a všude nás doprovázel odér marihuany. Znalci místních poměrů příliš nefotili a někde se ani nerozhlíželi. Brzy jsem pochopil. Bůh ví, odkud vylétla spoře oděná slonice s růžovým chroštím na hlavě a s výkřiky „no píčr, no píčr“ mi chtěla strhnout foťák z krku. Nohy na ramena a pryč z vykřičené čtvrti. Ostatní zážitky byly již klasickou cestovatelskou rutinou – dvouhodinová projížďka po kanálech starého města, autobus, přístav a pasové formality.

Amsterdam – není kanál jako kanál
Amsterdam – není kanál jako kanál

Náš červený autobus zmizel někde ve sklepeních třináctipatrového věžáku, který, jak se později ukázalo, byl tou rakví, která nás měla přepravit přes rozbouřené vlny Severního moře k britskému pobřeží. Náš příští osud se jmenoval King Seaways a „luxusní“ kabina dva a půl na dva a půl metru na jedenácté palubě (se záchodem, koupelnou, věšákem a čtyřmi palandami v plném obsazení). Opravdu se někteří známe z profese dlouho, dokonce hodně po cestovatelské stránce, po této cestě se známe zcela „z gruntu“. Sen o cestování v zaoceánském parníku, kde vše začíná a končí kvalitními koktejly, uvolněnou konverzací za zvuků místního orchestru v bílém lehkém obleku, kdy jedinou povinností je rovnat partnerce pléd, aby na horní palubě nenastydla v šatech na ramínkách od Coco, vzal hned za své. Přežít. A proto je na lodi mnoho příležitostí se napít, ještě jednou napít a pak už jen shopping. Kdo nenakupuje, nežije, děvčata a chlapci, a náš prvotřídní šunt za úžasné slevy je tu jen a jen pro vás. Nakonec nás „král námořních cest“ dopravil přes rozbouřené vlny do Newcastlu. Ač je Británie stále v EU, proklepli nás jako na hranicích s NDR blahé paměti. Nakonec jsme se shledali i s naším dočasným domovem na kolech a vyrazili z Anglie do nedalekého Skotska.

Doplouváme do anglického Newcastlu
Doplouváme do anglického Newcastlu

Středa osmého byla naším prvním skotským dnem. Studený máj, v stodole ráj. V cestovatelské praxi to znamenalo, že ve Skotsku bude foukat a pršet. A déšť padal klasicky z oblohy dolů, čas od času vodorovně a v některých vypjatých momentech i zdola nahoru přímo pod kilt. První poznatek při pohledu do krajiny nás ubezpečil, že žluté řepkové lány nejsou specifikem Česka, finanční motivace EU nejen řepku přenáší. Při dalším pohledu bylo zřejmé, že pole jsou spíše při hranicích s Anglií a dále se krajina zvedá a vlní. Vlní se nejen krajina, ale vlnění a vlna je všude kolem – ovečky, ovce, stáda ovcí. Než jsme se stačili adaptovat na změny krajiny kolem nás, čekala nás první ze zastávek. Přijeli jsme do bývalého královského městečka Jedburgh. Nad pitoreskním městečkem se za říčkou Jed Water vypínaly ruiny augustiniánského opatství z 12. století. To je jedním ze čtyř velkých opatství, které se ve Skotsku z té doby zachovaly. Jedná se o románsko-gotickou stavbu. Impozantní zdi bývalého kostela vás zcela ohromí třemi poschodími nádherných oblouků. Další objekty se zachovaly pouze v půdorysech. Dnes opatství a návštěvnické centrum obklopuje bylinkářská zahrada a expozice ze života dávné mnišské komunity.

Jedburgh – ruiny augustiniánského opatství
Jedburgh – ruiny augustiniánského opatství

Jedburgh – chrámová loď
Jedburgh – chrámová loď

Naše příští zastávka na cestě do Edinburghu patřila Melrose Abbey, dalšímu ze zachovalých starobylých opatství. Bývalé cisterciácké opatství bylo vybudováno v místech, kde první opatství založil již roku 651 svatý Aidan z Lindisfarne. Základem celého objektu jsou narůžovělé ruiny kostela Panny Marie impozantních rozměrů. Podle tradice je v kostele uloženo srdce skotského krále Roberta Bruce.

Melrose Abbey – pohled do křížení chrámových lodí
Melrose Abbey – pohled do křížení chrámových lodí

Melrose Abbey – celkový pohled na chrám od zdi hřbitova
Melrose Abbey – celkový pohled na chrám od zdi hřbitova

Vypínající se ruiny téměř podpíraly nízkou oblohu a vše bylo překryto našedlým pláštěm pravého skotského mžení. Inu zhmotnělá iluze Skotska pro mnohé z nás. Byť jsme trošku žehrali na počasí, naše zcela úžasná a informacemi přeplněná průvodkyně Jitka nás varovala – trpět, mlčet, užívat si! Vítr a déšť nic není, leč z čistého jasna může přijít taková mlha, že neuvidíme ani na krok. Ne jeden den, klidně celý týden. Tak jsme trpěli. To jsme nevěděli, co nás čeká v Edinburghu, kam jsme záhy dojeli.

Když jsme dorazili přímo pod hradní skálu v Edinburghu, tak se svatý Petr rozhodl, že nás poctí opravdu tím nejlepším počasím, které má schované v šuplíku „Skotsko“. Jen mlhu na nás nevypustil. Ve svištícím větru a vodorovném lijáku bylo jasné, že bez holínek a rybářského pláště s kapucí nemá šanci nic a nikdo. Japonští turisté ve velrybářské výstroji měli vytřeštěné oči k nepoznání a zcela okamžitě obsadili všechny obchody, obchůdky, hospody i restaurace podél celé Královské míle. My však statečně dobyli skálu, na které se vysoko nad městem tyčí hrad. V té chvíli jsem celý Edinburgh, včetně jeho téměř geniální lokace, úžasné architektury, historických expozic, chrámů i krámů s úžasným tvídem, tartanem a vzdouvajícími se kilty upřímně a z celého srdce nenáviděl. Neobměkčil mne ani pub s fish and chips a skotským nealkoholickým pivem. Až Patisserie Valerie s excelentním cappuccinem a jahodovým dortem s čerstvými jahodami mne naladily ke zvolání, kterého jsem se dopustil až v teple a suchu hotelu Hilton pod hradní skálou – ano, Edinburgh je úžasný!

Edinburgh – hrad na skále, deštníky a náš doubledecker
Edinburgh – hrad na skále, deštníky a náš doubledecker

Edinburgh – pohled z hradu na úchvatné panorama města
Edinburgh – pohled z hradu na úchvatné panorama města

Edinburgh – na Královské míli
Edinburgh – na Královské míli

Ve čtvrtek devátého máje nás čekalo ranní překvapení. Počasí se postupně začalo lepšit a nás čekalo to pravé Skotsko – jezera, vysočina a na konci dne snad přímo krasavice Nessie. První naší zastávkou byla malebná vesnička Luss, která se rozkládá na břehu jednoho z nejkrásnějších skotských jezer Lomond. Loch Lomond je obklopen věncem hor a lesů a na straně k vesnici Luss se otevírá pláž jako někde na severním baltském pobřeží. Čekala nás krátká procházka vesničkou i po pláži náhle zalité sluncem. Vesnička na rozdíl od dalších navštívených míst měla téměř jihoanglický vzhled; ne nadarmo je prý nejkrásnější skotskou vesnicí.

Loch Lomond
Loch Lomond

Vesnička Luss

Vesnička Luss
Vesnička Luss

Naše cesta pokračovala podél břehů jezera a znenáhla se okolí začalo měnit, jak jsme stoupali do vyšší nadmořské výšky. Projížděli jsme pohořím Grampian a přes vřesoviště Rannoch Moor do fascinujícího údolí Glen Coe s překrásnými přírodními scenériemi. Jitka nás zásobovala ověřenými i neověřenými historkami starých místních rodů, jejich sváry a láskami. Snažila se nám vysvětlit, kterému z rodů (klanů) patřil tradiční vzor tartanu. Po cestě jsme dělali takové ty rychlé „japonské“ výsadky, abychom si alespoň ve snímcích uchovali náladu celého kraje. Divoké počasí předchozího dne zapříčinilo, že většina vrcholků, ale i celých strání kolem nás byla pokryta sněhem. Přejezdem části Highlands jsme se dostali k další soustavě jezer a říček, které je spojují – Loch Linnhe, Loch Eil, River Lochy, Loch Lochy, Loch Oich pokračující River Oich a tzv. Kaledonský kanál až do jezera Ness.

Highlands s vřesovišti
Highlands s vřesovišti

Highlands s cestou do nekonečna
Highlands s cestou do nekončena

Zastavili jsme se v malebném Fort Augustus u soustavy zdymadel, kde bychom mohli pozorovat hodiny provoz plavidel mezi jednotlivými jezery na páteřní vodní cestě.

Fort Augustus – pod zdymadly
Fort Augustus – pod zdymadly

Fort Augustus – nad zdymadly
Fort Augustus – nad zdymadly

Fort Augustus – jedna z četných reklam na Nessie
Fort Augustus – jedna z četných reklam na Nessie

Čekala nás však ještě cesta podél Loch Ness ke zřícenině hradu Urquhart. Hrad je umístěn na severozápadním břehu jezera a díky své poloze ovládal veškerý provoz na hladině jezera i jeho okolí. Hrad byl vybudován ve druhé polovině 13. století a patřil k nejrozsáhlejším baštovým pevnostem ve Skotsku. Díky své strategické poloze byl několikrát dobyt a vyvrácen. Od 17. století je opuštěn v troskách, dnes je poměrně dobře udržován včetně nově vybudovaného návštěvnického centra vkusně ukrytého ve svazích nad hradem.

Hrad Urquhart nad jezerem Ness
Hrad Urquhart nad jezerem Ness

Hrad Urquhart je místem soustředěného pozorování hladiny jezera Ness, zda se na něm neobjeví tajemná jezerní obyvatelka. My jsme – bohužel – tento jackpot nevyhráli a museli jsme se smířit pouze s kovovými modely celé Nessieiny rodiny před naším hotýlkem. Ostatně náš Loch Ness Lodge Hotel vypadal jako ze starých rodokapsů, věren skotské tradici, teplo i teplá voda na příděl.

Počasí se již evidentně umoudřilo a Skotsko si nás oblíbilo, takže v pátek desátého jsme měli pro naše putování zcela ideální podmínky – nebylo nijak přehnané teplo, zato nechyběla modrá obloha a slunce. Brzy dopoledne jsme navštívili výrobnu whisky. Distillery Blair Athol nás přivítala nezaměnitelnou vůní. Po seznámení s výrobou, ochutnávkou i nákupem zlatavé tekutiny jsme pokračovali v naší cestě.

Romantický vstup do Distillery Blair Athol
Romantický vstup do Distillery Blair Athol

Distillery Blair Athol – vše funguje v souladu s přírodou
Distillery Blair Athol – vše funguje v souladu s přírodou

Vraceli jsme se opět do jižnější a otevřenější části Skotska povodím řeky Tay, kde jsme nedaleko města Perth a navštívili Scone Palace s parkem. Tento palác není nijak neobyčejný svým vzhledem, ale má své nezastupitelné místo v historii Skotska, protože zde byli korunováni skotští králové a prý právě odtud odvezl během anglické invaze král Edvard I. Kámen osudu. Palác je obklopen přírodním parkem, v němž jsou některé části upraveny jako bylinkářská a zásobní zahrada či malý francouzský park. Součástí parku je i starý, polorozpadlý hřbitov.

Stará brána v parku u Scone Palace
Stará brána v parku u Scone Palace

Zákoutí u starého hřbitova v parku u Scone Palace
Zákoutí u starého hřbitova v parku u Scone Palace

Pokračovali jsme v naší cestě dál po významných místech historie Skotska a navštívili jsme další hrad, tentokrát Stirling Castle. Ten se nachází vysoko nad městem, které bylo v minulosti hlavním městem Skotska. Samotný hrad jako sídlo Stuartovců měl klíčové postavení ve skotské historii. Jedná se o udržovaný hrad ve stylu britské památkové péče, což znamená, že v prostoru nenajdeme příliš původního vybavení a spíše vše vypadá jako nakašírovaná ilustrace historie. Kdo však již navštívil pár hradů a zámků na britských ostrovech, tento styl zná a docela se s ním již smířil. Nezbytnými jsou však v takto vybavených objektech excelentní hradní prodejny s upomínkovými předměty všeho druhu, regionálními produkty, rovněž všeho druhu, všech chutí i vůní. Tato poznámka se vlastně týká všech navštívených míst, hrad v Edinburghu nevyjímaje. Z hradeb hradu Stirling byl až neuvěřitelný výhled široko do skotské krajiny. Nedaleko hradu se nacházel na výšině téměř totožné s hradním kopcem pozoruhodný hřbitov, který jako by zdobností některých hrobek byl vsazen do srdce starého Skotska ze zcela jiných krajů – přepych, okázalost, žádná klasická skotská umírněnost až strohost.

Stirling Castle
Stirling Castle

Pohled na Stirling Castle přes hřbitov
Pohled na Stirling Castle přes hřbitov

Na cestě do hotelu jsme si trošku zajeli, abychom si alespoň krátce prohlédli tzv. Falkirkské kolo, jeden ze současných technických divů Skotska. The Falkirk Wheel je ultramoderní vodní výtah, který nahradil soustavu jedenácti zdymadel na křižovatce hlavních skotských vodních cest mezi kanály Forth&Clyde a Union. Výškový rozdíl cca 24 metrů překonává futuristická konstrukce, jež zdáli působí jako visutý most, který je na jedné straně ustřižen a končí vysoko ve volném prostoru. Poznatky i zážitky jsme zaspali v nedalekém hotelu (Macdonald Inchyra Hotel and Spa).

Impozantní futuristické Falkirk Wheel
Impozantní futuristické Falkirk Wheel

Sobota jedenáctého máje byla naším posledním skotským dnem. Na poslední chvíli jsme ještě dostali svou denní dávku skotských tajemství a mystérií, navštívili jsme Rosslynskou kapli, turistický hit posledních let. Kaple je poutním místem všech hledačů záhad, které jsou spojeny s odhalováním míst spojených se svatým grálem. Čtenáři Šifry mistra Leonarda jistě chápou ten až hysterický zájem o toto místo. Šťastně jsme vystáli frontu před otevřením turistického centra i po jeho otevření, byť jsme byli objednáni, ale s námi asi dalších padesát autobusů plných všech národností, takže vychutnat si a rozjímat v kapli či v okolních prostorách bylo zcela nemožné. Jediným, kdo si kaple v klidu užívá (asi je nacpán nějakými barbituráty), je kocour William, který leží na lavici uprostřed kaple. Nechá se jako místní celebrita hladit, drbat za oušky, fotit a vůbec si užívá slávu, aby pak všichni návštěvníci kaple v místní prodejně okamžitě zapomněli na mystéria a svatý grál. Pak si nakoupí jeho plyšáky všech velikostí nebo knihy o něm a jeho celé rodině, magnetku na lednici či misku, do které si mohou nasypat to pravé a nejoblíbenější Williamovo žrádlo. To se zde samozřejmě rovněž prodává.

Rosslynská kaple
Rosslynská kaple

Kocour William – hlídač kaple i kostelník
Kocour William – hlídač kaple i kostelník

Williamův regál v obchodu se suvenýry
Williamův regál v obchodu se suvenýry

Kaple byla poslední zastávkou, dále nás čekala již jen krátká fotografická zastávka na hranici mezi Skotskem a Anglií (zatím bez pasové kontroly), abychom pílili opět do přístavu v Newcastlu, kde jsme se tentokráte nalodili na jedenáctipatrovou Princess Seaways, abychom v kleci kajuty o asi deset centimetrů širší a s okýnkem těsně nad hladinou v modlení přežili cestu do Amsterdamu. Za poslední uspořenou libru jsme se rozšoupli v místní pivnici, kde jsme s polským barmanem Jackem pomluvili půlku světa a zejména rusko-malajský personál korábu a zjistili jsme, jak máme my cestující Češi a v dálavě pracující Poláci mnoho společného. Zpáteční plavba a nakonec i cesta přes nekonečné Německo proběhla bez problémů a komplikací a sotva jsme stihli v kavárenském podlaží našeho doubledeckeru s průvodkyní Jitkou naplánovat příští rok. Prý dost bolo Británie, ať žije brexit, pojedeme do Toskány!

Na hranici Anglie (vlevo) a Skotska
Na hranici Anglie (vlevo) a Skotska

Autorem fotografií je Hanuš Hemola z Národní knihovny ČR.

Z odborných orgánů

Velikonoční jarmark v Klementinu 2019

Dne 16. dubna 2019 se na hlavním nádvoří Klementina opět konal Velikonoční jarmark. Na nás prodejce již po ránu čekaly prodejní stany s dlouhými pevnými stoly. Připravili je pro nás pracovníci Národní knihovny ČR pod vedením Oddělení PR a marketingu, které jarmark v Klementinu zaštiťovalo. Do 10 hodin dopoledne se prodejci sjeli a zaplnili stoly svými výrobky s velikonoční tematikou – kraslicemi, zajíčky a ptáčky, přáníčky, pytlíčky, patchworkovými a šitými, keramickými a proutěnými výrobky. Značnou část nabídky tvořily i originální šperky, které každoročně lákají parádnice. K zavěšení obrázků a dalších maličkostí posloužily i konstrukce stanů.

Jarmarku se zúčastnily členky Klubu tvořivých knihovníků (KTK), několik pracovnic Národní knihovny ČR a jako každoročně i prodejci rozličných charitativních organizací a chráněných dílen. Opět probíhal charitativní prodej výrobků členek KTK pro Nadační fond Klíček.

Celkový pohled na nádvoří s prodejními stany (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Celkový pohled na nádvoří s prodejními stany (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Celkový pohled na nádvoří s prodejními stany (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Charitativní prodej pro Nadační fond Klíček (foto: Alena Volková Balvínová)
Charitativní prodej pro Nadační fond Klíček (foto: Alena Volková Balvínová)

Na nádvoří byl i stánek s produkcí Národní knihovny ČR. Pozitivní ohlas měl opět knižní bazar. Zájem o knihy k rozebrání, ať už ty, které zbyly z loňského jarmarku, nebo i ty, které lidé nově donesli, byl značný.

Knižní bazar (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Knižní bazar (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Knižní bazar (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Knižní bazar (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Letos lidé mohli v průběhu jarmarku v pravidelných intervalech zdarma navštívit zázemí Národní knihovny ČR – probíhaly komentované prohlídky klementinských sklepení, technického zázemí i přístupných nádvoří Klementina.

Technické zázemí (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Technické zázemí (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Z komentované prohlídky (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Z komentované prohlídky (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Kašna se sochami na révovém nádvoří (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Kašna se sochami na révovém nádvoří (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Jarmarky v Klementinu probíhají pravidelně a pravidelně o nich také informujeme čtenáře Bulletinu SKIP. Tentokráte se o své zážitky z jarmarku, popis svých výrobků, popř. i techniky jejich tvorby, podělí přímo autorky z KTK.

Jednou z nich je Marcela Buřilová z Vyšší odborné školy informačních služeb. Kolem jejího stánku se každoročně vytvářejí shluky parádivých nakupujících. Vytváří šperky technikou origami.

Marcela Buřilová nabízí své šperky vytvořené technikou origami (foto: Alena Volková Balvínová)
Marcela Buřilová nabízí své šperky vytvořené technikou origami (foto: Alena Volková Balvínová)

Sama nám o nich napsala toto:

Od mládí se zabývám japonskou technikou skládání papíru – origami. Specializovala jsem se na tzv. modulární origami, tj. taková origami, která se skládají z několika samostatných částí. Postupně jsem začala skládanky minimalizovat a používala jsem malé formáty papíru, protože jsem výsledky své práce neměla kam uložit. Od toho už byl jen krůček k dalšímu využití – přidala jsem náušnicové zapínání a origami šperk byl na světě.

Skládám nejčastěji náušnice, ale také náhrdelníky a brože. Používám na ně nejčastěji japonský papír yuzen a washi. Jedná se o speciálně vyrobený a probarvovaný měkký papír, z kterého se dobře skládá i z malého formátu, např. 3×3 nebo 4×4 cm. Kovové komponenty a další pomůcky, např. lepidlo nebo lak na papír, nakupuji v obchodech s výtvarnými potřebami. Osvědčilo se mi minimalizovat klasické japonské origami, např. jeřáby, vějíře, deštníčky a různé květiny. Inspiraci nacházím i v publikacích o origami a na internetových portálech věnovaných ručním pracím.

Sada origami šperků (foto: Marcela Buřilová, Vyšší odborná škola informačních služeb)

Sada origami šperků (foto: Marcela Buřilová, Vyšší odborná škola informačních služeb)
Sada origami šperků (foto: Marcela Buřilová, Vyšší odborná škola informačních služeb)

Tvorbě šperků zcela jinou technikou se zabývá další členka KTK Markéta Jiříčková z Knihovny Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Je třeba se také občerstvit a popovídat si (foto: Alena Volková Balvínová)
Je třeba se také občerstvit a popovídat si (foto: Alena Volková Balvínová)

Markéta Jiříčková u svého prodejního stánku (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Markéta Jiříčková u svého prodejního stánku (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Ta nám o sobě napsala:

Korálkům se věnuji zhruba osm let a ručním pracím vlastně už od dětství. Zpočátku jsem se věnovala hlavně drátkování. Tvořila jsem různé náhrdelníky, prstýnky. Asi nejraději jsem dělala tzv. klarisky, což jsou korálky omotané tenkými drátky. Jsou velice jednoduché a efektní a není na ně třeba příliš materiálu ani zručnosti. Potřebujeme jen ketlovací jehly nebo nýty, korálky větších rozměrů a tenké barevné drátky a kleštičky. Korálek navlékneme na jehlu a pak omotáváme až k naší spokojenosti.

Postupně jsem se propracovala ke složitějším věcem. Zaujaly mě šité šperky. Způsobů, jak je vyrábět, je spousta. A tak jsem nakoupila materiál (nitě, jehly). Nejprve jsem zkoušela šít tenkým vlascem, ale není to příliš dobrý nápad. Výrobky se pak různě kroutí a jsou příliš tuhé, nakonec zvítězilo nymo a s-lon. Asi nejčastější steh je peyot a přiznám se, že ho mám nejraději a používám nejčastěji. Další stehy jsou například cihlový a rybí (brick a herringbone). Začínala jsem náušnicemi a postupně přešla na náramky a náhrdelníky. A nakonec jsem vyzkoušela i vánoční ozdoby, svícny a kraslice. Níže je ukázka některých mých výrobků.

Šperky Markéty Jiříčkové (foto: Markéta Jiříčková, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)
Šperky Markéty Jiříčkové (foto: Markéta Jiříčková, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)

Korálkový náhrdelník (foto: Markéta Jiříčková, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)
Korálkový náhrdelník (foto: Markéta Jiříčková, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)

Korálkové náušnice (foto: Markéta Jiříčková, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)
Korálkové náušnice (foto: Markéta Jiříčková, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)

Nazdobené svícínky (foto: Markéta Jiříčková, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)
Nazdobené svícínky (foto: Markéta Jiříčková, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)

Velikonoční kraslice zdobené korálky (foto: Markéta Jiříčková, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)
Velikonoční kraslice zdobené korálky (foto: Markéta Jiříčková, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)

Také kolegyně Martina Kožíšek Ouřadová z Knihovny města Plzně byla ochotná se s námi podělit o své zkušenosti z tvorby výrobků, které letos na jarmarku v Klementinu nabízela.

Martina Kožíšek Ouřadová se zákaznicí (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Martina Kožíšek Ouřadová se zákaznicí (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Stánek Martiny Kožíšek Ouřadové s ekologickými výrobky (foto: Alena Volková Balvínová)
Stánek Martiny Kožíšek Ouřadové s ekologickými výrobky (foto: Alena Volková Balvínová)

Plátěné nákupní sáčky a kousadla (foto: Alena Volková Balvínová)
Plátěné nákupní sáčky a kousadla (foto: Alena Volková Balvínová)

O své ekologicky zaměřené tvorbě a výrobcích napsala:

Můj stánek nabízel dva jednoduché výrobky. Z bavlněného plátna jsem ušila sáčky, které tvarem i velikostí odpovídají běžným plastovým obalům na pečivo nebo ovoce a v jejich funkci je můžou dlouhodobě nahradit. Plátěné sáčky lze prát a používat opakovaně. Vyrobila jsem je ze žlutého plátna, každý doplnila maličkou etiketou v podobě barevného srdíčka. Část sáčků má bílou a část žlutou šňůrku, takže sebou můžete v kabelce nosit jeden na chleba a druhý na jablíčka a nepopletou se vám.

Druhým výrobkem jsou bavlněná kousátka pro batolata. Zdvojený pruh plátna se skosenými rohy jsem provlékla dřevěným kroužkem a utáhla v liščí smyčce. Na kroužku tak vznikly dvě uši, které miminko lákají k žužlání víc než plastový výlisek nebo roh peřinky. A pokud jsou uši ožužlané, plátno lze z kroužku jednoduše sundat, vyprat, přežehlit. Děťátko, kterému se klubou první zoubky, prostě do pusinky něco vstrčit musí. Čistou bavlnu mu nabídnete raději než plast.

Kousadlo pro miminka (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Kousadlo pro miminka (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Více variant kousadel (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Více variant kousadel (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Jak vytvořit kousadlo pro miminka (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Jak vytvořit kousadlo pro miminka (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Plátěné nákupní sáčky (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Plátěné nákupní sáčky (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Plátěné nákupní sáčky (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Jaroslava Vokáčová, knihovnice Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích, je další autorkou z KTK, která jezdí pravidelně na klementinské velikonoční i vánoční jarmarky.

Jaroslava Vokáčová ve svém prodejním stánku (foto: Alena Volková Balvínová)
Jaroslava Vokáčová ve svém prodejním stánku (foto: Alena Volková Balvínová)

Nabízené obrázky (foto: Alena Volková Balvínová)
Nabízené obrázky (foto: Alena Volková Balvínová)

Jaroslava Vokáčová se zákaznicí (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Jaroslava Vokáčová se zákaznicí (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Kolegyně Vokáčová se zabývá různými výtvarnými technikami. Nejzajímavější z nich je určitě enkaustika. Sama o své tvorbě napsala:

Nejčastěji se zabývám tvořením enkaustických obrázků. Enkaustika je malířská technika starověkého (antického) původu, při níž se užívalo barviv třených se zvlášť připraveným voskem. Po dokončení se tato vosková malba horkem spojovala a vpalovala k podkladu, byla napojena voskem čili enkaustována.

V dnešní době existuje dost různých kurzů, kde si toto tvoření lze vyzkoušet. Asi tři jsem absolvovala, ale nakonec se vždy spoléhám na svou vlastní fantazii a hlavně mi pomáhá cit pro barvy a malířské zkušenosti nabyté při tvorbě obrazů všeho druhu (olej, pastel, akryl), které také často nabízím. V podstatě se voskovky nanášejí žehličkou na papír a jakoby náhodou vznikají zajímavá seskupení barev i tvarů, která ledasco připomínají.

Na jarmarky do Národní knihovny ještě přivážím všelijaké ozdoby vzniklé drátkováním s použitím korálků a také bižuterii.

Enkaustika Jaroslavy Vokáčové (foto: Jaroslava Vokáčová, Šmidingerova knihovna Strakonice)

Enkaustika Jaroslavy Vokáčové (foto: Jaroslava Vokáčová, Šmidingerova knihovna Strakonice)
Enkaustika Jaroslavy Vokáčové (foto: Jaroslava Vokáčová, Šmidingerova knihovna Strakonice)

Na závěr článku bych ráda zmínila, že díky kolegyním z Plzně se podařilo kolektiv KTK více stmelit. Vytvořily pro nás odznaky (tzv. placky) s logem KTK. Velice nás to všechny potěšilo a společně jsme se nechaly vyfotografovat.

Členky KTK s odznaky (foto: Martina Kožíšek Ouřadová)
Členky KTK s odznaky (foto: Martina Kožíšek Ouřadová)

Odznaky KTK (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Odznaky KTK (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Plakát jarmarku (foto: Národní knihovna ČR, Oddělení PR a marketingu)
Plakát jarmarku (foto: Národní knihovna ČR, Oddělení PR a marketingu)

Hrátky s pamětí v Třinci

Ve dnech 29. až 30. dubna 2019 se v Knihovně Třinec konala již třináctá Dílna knihovníků – trenérů paměti. Cílem tohoto česko-slovenského dvoudenního semináře je odborně vzdělávat knihovníky – trenéry paměti a poskytnout zázemí pro výměnu praktických zkušeností z vedení kurzů trénování paměti v knihovnách v České a Slovenské republice. Letošní dílna byla také oslavou 100. výročí prvního knihovního zákona, nejvýznamnějšího dokumentu pro nás, knihovníky.

Dílny se zúčastnilo 51 trenérů, z toho významnou část tvořily slovenské trenérky, přijelo jich 19. Z celkového počtu bylo 50 žen a jen jeden statečný muž.

Účastníci se sešli ve velkém sále třinecké knihovny v pondělí 29. dubna 2019 v pravé poledne. Přivítala je ředitelka knihovny Mgr. Martina Wolna, která trenérům přiblížila historii města i knihovny.

Uvítání
Uvítání

Poté již byl čas na odborné přednášky. Jako první vystoupila ostravská psycholožka Mgr. Ing. Soňa Plháková, která se zaměřila na souvislost mezi emocemi a pamětí.

Přednáška Soni Plhákové
Přednáška Soni Plhákové

PhDr. Alena Fialová, PhD., z Bratislavy nám vysvětlila, jak ovlivňují farmaka a legální drogy kognitivní funkce mozku.

Přednáška Aleny Fialové
Přednáška Aleny Fialové

Posledním příspěvkem prvního dne byl workshop s názvem Psychomotorické hry pro všechny pod vedením Mgr. Dagmar Heiland Trávníkové. Lektorka do všech her zapojila i trenéry a kromě spousty legrace jsme si názorně ukázali, jaké nové možnosti můžeme využít ve svých kurzech.

Workshop Dáši Heiland Trávníkové

Workshop Dáši Heiland Trávníkové

Workshop Dáši Heiland Trávníkové

Workshop Dáši Heiland Trávníkové

Workshop Dáši Heiland Trávníkové

Workshop Dáši Heiland Trávníkové

Po skončení odborného programu následovala prohlídka třinecké knihovny a poté, co se účastníci ubytovali, již byl čas na večeři a večerní program.

Ten byl víceméně oddechový a konal se v literární kavárně Café Čítárna, která je přímo v třinecké knihovně. Nejdřív vystoupil český slamer Anatol Svahilec a svým představením pobavil a rozesmál publikum (tzv. slam poetry je specifický styl básnickozpívaného přednesu).

Anatol Svahilec
Anatol Svahilec

Následovala místní kapela Blaf, která je zajímavá tím, že zpívá ve slezském nářečí „po našymu“, a která zahrála k poslechu i tanci. Pak již byl prostor pro povídání a výměnu zkušeností.

Skupina Blaf
Kapela Blaf

Druhý den byl tradičně věnován příspěvkům účastníků. Na programu jich bylo osm:

  • Jana Vejsadová z Vysočiny svůj příspěvek s názvem Knihovny – léčebny duše i paměti pojala jako vhled do problematiky propojení trénování paměti (a potažmo celoživotního vzdělávání) s knihovnami, nositelkami vzdělanosti a kultury, a jejich upevňující se rolí na tomto poli.

  • Mgr. Marianna Majzlíková z Vranova nad Topľou si pro nás připravila tangramy a slepou mapu Slovenska.

  • Mgr. Marcela Güttnerová z Litvínova nám představila metodu kritického myšlení Bod zlomu.

  • Mgr. Zuzana Mjartanová z Žiliny nám ukázala, jak si zapomnětlivá knihovnice může zábavnou formou pamatovat čísla.

  • Anna Kratochvílová z Velvar pro nás měla připravenou poutavou prezentaci na téma lidských rukou.

  • Mgr. Petra Hirtlová z Kutné Hory nám popsala druhy paměti včetně podrobného popisu.

  • Milada Češková z Hodonína nám předvedla lekci kurzu trénování paměti zaměřenou na staroměstský orloj.

  • Milada Langrová nám představila sochy na Karlově mostě a jak si je rychle a bezchybně zapamatovat.

Dva dny utekly jako voda a byl konec semináře. Účastníci odjížděli z Třince s plnou hlavou nápadů, jak obohatit a vylepšit své kurzy a tím přivést do knihoven nové návštěvníky a nové budoucí čtenáře.

Účastníci dílny
Účastníci dílny

Dílna mě jako každým rokem uchvátila nezměrnou kreativitou knihovníků, jejich nadšením a zápalem pro věc. Právě ten lidský faktor, ten veliký potenciál vnímám jako hlavní hybnou sílu, díky které se knihovny pomalu, ale jistě dostávají do povědomí veřejnosti nejenom jako kulturní, ale i jako vzdělávací instituce, které jsou respektovány jako místo celoživotního vzdělávání právě pro svou neformálnost.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Třinec.

Sekce služeb osobám se specifickými potřebami se (z)mění

Přestože tato sekce měla nejdelší název mezi odbornými orgány SKIP, byla většinou – podle webu, který sekci původně provázel – označována stručně jako Bezbariérové knihovny. Proto jsme pro jednotnost přistoupili ke změně názvu sekce a při přesunu webu na stránky SKIP i ke změně adresy, kde najdou knihovníci i veřejnost důležité informace o její činnosti: https://www.skipcr.cz/odborne-organy/bezbarierove_knihovny.

Mezi nejdůležitější informace na webu sekce patří bezesporu ty, které usnadňují knihovnám přístup k podkladům související s certifikací Handicap Friendly. Byla provedena aktualizace standardu a příslušných metodik a byla doplněna pravidla, podle kterých probíhá proces certifikace; prostřednictvím nových webových stránek je dostupná i přihláška k certifikaci. Nově přibyl seznam členů s příslušností ke krajům ČR, v nichž mohou pomoci knihovnám, které by se chtěly více přiblížit problematice přístupnosti. Nově připravujeme i část webu se zajímavými příklady praxe z českých knihoven.

Ve spolupráci s odborníky i členy sekce byla aktualizována jak univerzální metodika Handicap Friendly, tak metodiky pro jednotlivé typy postižení. Proběhla revize všech odkazů na webové stránky i tištěné zdroje. Největší změnou je úprava požadavků na webové stránky v souladu se zákonem č. 99/2019 Sb. o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací. Tato změna je poměrně zásadní, pokud si uvědomíme, že pro lidi se specifickými potřebami je přístup k webovým stránkám knihovny jedním z nejdůležitějších zdrojů informací o knihovně.

Metodika Handicap Friendly pro oblast osob se zrakovým postižením nově ruší nutnost vybavení knihovny hardwarem a softwarem pro převod textu či zvětšovací programy. Je tomu tak z toho důvodu, že většina v současnosti využívaných operačních systémů již v sobě tuto funkci má implementovanou. Nově knihovny musí vytvořit podmínky pro využívání ozvučeného portálu Friendly Vox. Všichni zaměstnanci knihovny musí být také proškoleni pro práci s tímto portálem.

Pro oblast metodiky pro osoby se sluchovým postižením došlo k přesměrování kontaktů na organizace pro spolupráci a propagaci. Původní Organizace profesního poradenství pro neslyšící (APPN) ukončila svou činnost a nahradily ji jiné organizace.

Oblast pro osoby s tělesným postižením byla upravena v bodě IV. Technické a materiální podmínky (nejen pro tuto oblast, ale také v univerzální a speciálních metodikách).

Metodika pro osoby s mentálním postižením reaguje na změnu občanského zákoníku, ze kterého byl vyřazen termín „snížená způsobilost k právním úkonům“ a nahradil jej termín „omezená svéprávnost“. V textu je také zdůrazněna je „samostatnost“ osob (čtenářů) s mentálním postižením.

V dalších krocích se v sekci Bezbariérové knihovny chceme zaměřit na přípravu metodických dokumentů vztahujících se k přístupnosti českých knihoven z hlediska interkulturního knihovnictví a k přístupnosti pro rodiny (rodiče na rodičovské dovolené). Vítáme všechny, kteří by se chtěli do přípravy těchto dokumentů chtěli zapojit.

Upozorňujeme také na seminář sekce Knihovny a uživatelé se zdravotním postižením (Masarykova veřejná knihovna Vsetín, 6. až 7. listopadu 2019).

Slavnostní vyhlášení výsledků krajské literární soutěže pro mladé autory proběhlo v Uherském Hradišti

Slavnostní dopoledne si 5. června 2019 užila společně s rodiči, učiteli či knihovníky třicítka mladých autorů Zlínského kraje v uherskohradišťské Galerii Joži Uprky. Právě v těchto prostorách vyvrcholila tradiční dětská literární soutěž pro děti do 15 let, která probíhá v rámci Klubu dětských knihoven Zlínského kraje. Slavnostní atmosféru celého dopoledne doplnila úžasná vystoupení žáků ZUŠ Slovácko, kteří představili skladby Clauda Debussyho, Václava Mladého a Fritze Kreislera.

Je tomu již přesně dvacet let od chvíle, kdy se čtyři knihovny Zlínského kraje dohodly, že budou pravidelně odměňovat své nejlepší mladé literáty. V roce 2000 vyšel v Knihovně Kroměřížska, kde se první ročník soutěže konal, almanach Svět 2000 doplněný pracemi dětí z Jihlavy, Havířova a Rájce-Jestřebí. Od roku 2001 se naše knihovny v pořádání krajských přehlídek pravidelně střídají a každoročně vydávají sborníček nejlepších prací.

Letošní ročník literární soutěže oslovil 631 dětí, které zaslaly své práce do regionálních kol pořádaných Knihovnou Kroměřížska, Masarykovou veřejnou knihovnou Vsetín, Krajskou knihovnou Františka Bartoše ve Zlíně a Knihovnou Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti. Do krajského kola pak postoupili vždy tři nejlepší z každé kategorie – celkem se jednalo o 115 příspěvků. Po závěrečném sečtení bodů se ukázalo, které práce se porotě nejvíce líbily.

Ředitel uherskohradišťské knihovny Radovan Jančář předává cenu
Ředitel uherskohradišťské knihovny Radovan Jančář předává cenu

Mladí autoři psali na různá témata, vsetínští a hradišťští hledali své hrdiny, cestovatelské téma pak zvolili mladí autoři ve Zlíně i v Kroměříži. Všechny práce si přečetla dvacetičlenná porota, ve které zasedli učitelé, novináři, regionální autoři i knihovnice. Všem za jejich nelehkou práci děkujeme!

Společná fotografie oceněných mladých autorů v Galerii Joži Uprky
Společná fotografie oceněných mladých autorů v Galerii Joži Uprky

Pro zájemce doplňujeme, že letošní sborníček prací je k dispozici také ve formátu PDF na webu uherskohradišťské knihovny.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti.

Z regionů

Celostátní setkání knihovnických seniorů v Příbrami

Ve dnech 28.–30. května 2019 se v Příbrami uskutečnilo jubilejní 15. celostátní setkání knihovnických seniorů. Po několika letech temna se na příbramskou knihovnu totiž opět usmálo slunce, politické hrátky byly zapomenuty a knihovníci se mohli nadechnout. Stará budova během krátké doby doznala mnohých změn – jak v zásadních stavebních úpravách, tak ve vybavení technikou a nábytkem. Bylo také možné uspořádat toto organizačně i pracovně velmi náročné setkání. Nešlo jen o představení příbramské knihovny a zajištění poklidného posezení kolegů, ale i o ukázky toho nejlepšího, co daný region obnáší, včetně zajištění ubytování a přepravy. Konečně posuďte sami.

První den setkání pršelo, a tak jsme se scházeli poněkud navlhlí. Uvítací dárek v podobě deštníku nás však opravdu rozveselil. Přivítal nás milý kolektiv, který se nám hned začal věnovat a saturoval veškeré naše potřeby. Prošli jsme knihovnou a ocenili všechny novinky i entuziasmus, s jakým využívají nově otevřené možnosti.

Následoval přejezd do  Milína – byť tam také pršelo, naše nálada neklesla. Příjemné bylo ubytování i večer s Janem Drdou. Mgr. Naďa Čížková ve své výborné prezentaci představila známého spisovatele ve společensko-politických souvislostech dané doby.

Další den ráno lehce mží, odjíždíme do Rožmitálu pod Třemšínem, kde se nachází kostel Povýšení sv. Kříže, působiště Jakuba Jana Ryby. Přichází Mgr. Ivana Hoyerová, představuje historii kostela, Rožmitálu, Rybovu osobnost a dobu. Ticho „jako v kostele“, fascinovaně posloucháme a posloucháme, jak žáčkové na paní učitelku vzhlížíme k mladé ženě, která nás neuvěřitelným způsobem doslova přibila do lavic. Obdiv a pokora, až zamrazí, když z kůru od varhan zazní Česká mše vánoční.

Ještě plni neuvěřitelného zážitku odjíždíme do rožmitálského Podbrdského muzea, kde nám je opět průvodkyní paní Hoyerová. Zajímavá je už jen budova nově zrekonstruovaného (původně továrního) komplexu. V expozici procházíme životním příběhem a tragickým osudem kantora a hudebního skladatele J. J. Ryby. Navštívíme Johanku z Rožmitálu i další slavné osobnosti, o které v Rožmitále opravdu nemají nouzi. Obdivujeme i úžasné zajímavosti, například model katedrály sv. Víta v Praze precizně poskládaný ze stébel slámy, soukromou sbírku historických automobilů nebo největší sbírku vyřezávaných erbů v Čechách.

Po obědě, mírně oroseni drobnou přeprškou, přecházíme do Městské knihovny manželů Tomanových, která je od roku 2006 součástí Centra celoživotního vzdělávání. Jako velmi dobrá se ukazuje už dlouhotrvající spolupráce s městským úřadem, která je těsná až tak, že je spojují jen jedny dveře. O práci knihovny stačí pro ilustraci uvést například zvláštní ocenění Knihovna roku 2014 v kategorii měst do pěti tisíc obyvatel a úplně čerstvé ocenění v soutěži Kamarádka knihovna, kde knihovna obsadila třetí místo. Pro ty potřebné je zde i Cvokařské muzeum, pro nás to nebylo nezbytně nutné, ale doporučuji – vstup je volný a cukr zdarma.

Večer jdeme procházkou, samozřejmě za drobného mrholení, do malého, milého městečka Milína. Těžko říci, co z tohoto dne bohatého na báječné zážitky bylo tím zlatým hřebem. Stejně jako ostatní na pomyslném stupni vítězů stanula i Bořického knihovna v Milíně. Knihovna je součástí nově vybudovaného volnočasového centra otevřeného v roce 2011. Je neuvěřitelné, co tři (ač mladé a neopotřebované) knihovnice stihnou (od roku 2020 už budou jen dvě). Kromě toho, že pečují o zahradu, zajišťují chod herny jako nízkoprahového centra, pomáhají v přilehlém Mateřském centru, roznášejí místní zpravodaj a pořádají neuvěřitelné množství akci pro děti i dospělé, mají pro veřejnost otevřeno 31 hodin v týdnu. Mimochodem tato knihovna už dvakrát (v letech 2005 a 2013) získala titul Knihovna roku. Ten večer nás provedly, připravily hudební program a pohostily dvě temperamentní dámy – klidně jim říkejte „vichřice“.

Nastává třetí den setkání. Svítá. Je neuvěřitelně modré nebe, slunce se šplhá vysoko na oblohu a je teplo! To je den pro Svatou Horu. Poutní areál obklopený barokními ambity a čtyřmi kaplemi se skví uprostřed širokého dlážděného prostranství. Na kamenné terase s balustrádami, na níž vedou čtyři schodiště, stojí vlastní poutní chrám zasvěcený Panně Marii. Uvnitř doslova ohromí zářivá barokní výzdoba a tepaný stříbrný oltář se vzácnou soškou Panny Marie. Obdivuhodné jsou fresky, štuky, sochy stříbrné i jiné, kované mřížoví. Takové už je baroko.

To byla zlatá tečka na konec a sbohem.

Společná fotografie (foto: Marie Hejnová, Městská knihovna Planá nad Lužnicí)
Společná fotografie (foto: Marie Hejnová, Městská knihovna Planá nad Lužnicí)

A ještě douška o skvělých lidech. Knihovny se časem proměňují a nadále budou, ale s lidmi, které jsme potkali, nemám o jejich budoucnost strach.

Exkurze do pražských knihoven v první polovině roku 2019

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

V prvním pololetí roku 2019 uspořádala pražská organizace SKIP celkem šest exkurzí do šesti knihoven, kterých se zúčastnilo 114 zájemců.

Jako první proběhla v lednu exkurze v nově rekonstruované Knihovně CEFRES, která měla 18 účastníků. CEFRES je francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách, který u nás a ostatních zemích Visegrádské čtyřky funguje od roku 1991. Knihovna ústavu CEFRES je otevřena veřejnosti; kromě výpůjček knih a časopisů poskytuje také přístup k francouzským elektronickým databázím z oblasti humanitních a společenských věd. Nedávno prošla zajímavou rekonstrukcí, které se chopili architekti z knihovnám známého ateliéru Projektil architekti.

Knihovna CEFRES
Knihovna CEFRES

V únoru následovala exkurze do Ústřední knihovny Městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí. Tato významná knihovna oslavila v roce 2018 výročí 90 let od svého otevření. Budovu tehdy vybudovala Pražská městská pojišťovna a darovala ji městu pro účely knihovny při příležitosti desátého výročí vzniku Československa. Knihovna patřila mezi nejmodernější v Evropě. V 70. a 80. letech se stav knihovny zhoršoval a na počátku 90. let bylo rozhodnuto o přestavbě knihovny. Rekonstruovaná knihovna byla otevřena veřejnosti v roce 1998. Knihovna poskytuje veřejnosti bezpočet služeb a je také kulturním a vzdělávacím centrem s několika multifunkčními sály a klubovnou. Kromě nejdůležitějších oddělení a provozů knihovny jsme měli také možnost prohlédnout si tzv. primátorskou rezidenci. Původní byt zařízený ve stylu art deco byl určen pražským primátorům pro soukromé účely, nyní již není obýván a používá se jen k reprezentativním účelům. Exkurzi si nenechalo ujít 25 zájemců.

Ústřední knihovna Městské knihovny v Praze
Ústřední knihovna Městské knihovny v Praze

Primátorská rezidence
Primátorská rezidence

V březnu jsme měli možnost navštívit nově zrekonstruované Národní muzeum a především prostory Knihovny Národního muzea. Národní muzeum v několika posledních letech procházelo velmi náročnou rekonstrukcí, která byla zahájena v roce 2015. V říjnu roku 2018 byla budova částečně otevřena při příležitosti oslav 100. výročí založení republiky. V únoru 2019 proběhla finální kolaudace a v současnosti probíhají dokončující práce některých interiérů či instalace stálých výstav. Účastníci exkurze měli příležitost prohlédnout si nově zrekonstruované prostory knihovny ještě před vybavením mobiliářem a před nastěhováním pracovníků a knihovního fondu. Exkurze se zúčastnilo 26 osob.

Národní muzeum – zatím prázdné sklady knihovny
Národní muzeum – zatím prázdné sklady knihovny

Cílem další exkurze, tentokrát dubnové, byla Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana. Knihovna je příspěvkovou organizací, kterou zřizuje Ministerstvo kultury ČR. Jejím hlavním účelem je zpřístupňovat nevidomým a zrakově postiženým osobám informace a umělecké hodnoty prostřednictvím Braillova písma, zvukových záznamů (např. audioknih, reliéfní grafiky či digitálních textů). K hlavním činnostem patří výroba publikací tištěných Braillovým písmem, zvukových nahrávek  a reliéfních grafik. Poskytuje také služby (osobní výpůjčky, zásilkové a rozvážkové výpůjčky, přepisovací a načitatelské služby, prodej slepeckých knih, papíru nebo hudebnin) a důležitá je také metodická činnost. Tu poskytuje ostatním veřejným knihovnám, jež půjčují její produkci. Měli jsme možnost podívat se do expedice, odkud odcházejí zásilky do celé ČR, i do zvukového studia, kde probíhá nahrávání audioknih. Exkurze byla zakončena v tiskárně, kde nám byly předvedeny všechny stroje a nejdůležitější publikace, které tiskárna tiskne. Exkurze přilákala 15 účastníků.

Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana – produkce tiskárny
Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana – produkce tiskárny

V květnu následovala exkurze v Knihovně Psychiatrické nemocnice Bohnice, kterou si nenechalo ujít 18 zájemců. Knihovna v Bohnicích má více než stoletou tradici – vznikla již v roce 1910. Během druhé světové války sem byly převezeny knihy ze zrušeného Českého královského ústavu pro choromyslné v Praze (dnešní Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy). Nejstarší odborné knihy pocházejí z konce 18. století. V současnosti je pro pacienty k dispozici především beletrie, populárně-vědecká literatura, autobiografické romány, cestopisy, pohádky apod. Historický fond odborné knihovny může sloužit všem, kteří se zabývají historií péče o duševně nemocné. Kromě toho probíhají v knihovně různé kulturní a vzdělávací akce a pravidelně se zde koná biblioterapie. Měli jsme také možnost podívat se po rozsáhlém areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice. Ten vznikal v letech 1903–1916 na „zelené louce“ a má rozlohu 64 hektarů. Dominantami areálu jsou kostel sv. Václava a hlavní budova. Součástí areálu je i bývalý velkostatek, kde v současnosti funguje socioterapeutická farma. Navštívili jsme také terapeutické dílny pro pacienty, skleníky a viděli jsme řadu dalších zajímavostí.

Knihovna Psychiatrické nemocnice Bohnice – terapeutická dílna v knihovně
Knihovna Psychiatrické nemocnice Bohnice – terapeutická dílna v knihovně

Před prázdninami proběhla exkurze do Knihovny Poštovního muzea. V současnosti obsahuje knihovní fond asi 15 tisíc jednotek. Ten tvoří především poštovní úřední pomůcky, jízdní řády a přehledy silničních, vlakových a leteckých kurzů. Jsou zde soustředěny sbírky zákonů a nařízení od poloviny 18. století, nechybí ani telefonní seznamy od roku 1883, cestovní příručky (itineráře) ze 17. a 18. století, poštovní lexikony nebo telefonní, telegrafní a radiokomunikační příručky. K dispozici jsou také české a zahraniční katalogy poštovních známek, publikace věnované tvůrcům známek, tiskovým technikám a další filatelistická literatura. Měli jsme také možnost navštívit samotné muzeum, které se kromě expozic může pochlubit nástěnnými malbami z roku 1847 od významného českého malíře Josefa Navrátila. Na exkurzi se přihlásilo 12 zájemců.

Knihovna Poštovního muzea
Knihovna Poštovního muzea

Autorkou fotografií je Vladana Pillerová z Národní knihovny ČR.

Knihovníci z regionu Velká Morava vyrazili do Veselí a Piešťan

Regionálnímu výboru SKIP Velká Morava se sice nedaří najít dostatek zájemců z řad svých členů na dvoudenní studijní cestu, nicméně jednodenní zájezdy do knihoven pořádá každoročně. V posledních letech se těší oblibě slovenské knihovny (Bratislava, Žilina či Trenčín). Jinak tomu nebylo ani v tomto roce, kdy jsme 15. května vedle moravské knihovny zamířili do lázeňského města Piešťany.

Dejme nyní slovo Marii Kachlíkové, účastníci zájezdu z vyškovské knihovny, od níž autobus přes Brno odjížděl:

Nejdříve jsme se vydali do Veselí nad Moravou, knihovna zde sídlí v prvním patře budovy kulturního domu. Zde nás přivítaly nejen zdejší knihovnice, ale také městský architekt. Ten nám podal výklad o rekonstrukci celého objektu, který byl uveden do provozu v září loňského roku. Interiér odrážející nejnovější trendy ve vybavení knihoven nás doslova ohromil a pan architekt nestačil odpovídat na nejrůznější dotazy. Čas vymezený pro návštěvu jsme tak přetáhli skoro o půl hodiny, protože se nám z krásné veselské knihovny vůbec nechtělo odejít. Ale čekala nás ještě cesta do Piešťan.

Městská knihovna Veselí nad Moravou – před budovou
Městská knihovna Veselí nad Moravou – před budovou

Městská knihovna Veselí nad Moravou – galerie

Městská knihovna Veselí nad Moravou – galerie

Městská knihovna Veselí nad Moravou – galerie

Městská knihovna Veselí nad Moravou – galerie
Městská knihovna Veselí nad Moravou – galerie

Městská knihovna Veselí nad Moravou – pult obsluhy
Městská knihovna Veselí nad Moravou – pult obsluhy

Městská knihovna Veselí nad Moravou – půjčovna pro dospělé
Městská knihovna Veselí nad Moravou – půjčovna pro dospělé

Městská knihovna Veselí nad Moravou – dětské oddělení
Městská knihovna Veselí nad Moravou – dětské oddělení

Tam jsme – po poledním volnu stráveném v lázeňské zóně – opět zavítali do knihovny – vlastně Mestské knižnice mesta Piešťany, kde nás přivítal přímo primátor města Mgr. Peter Jančovič, PhD. Poté, co nás pozdravil, si už slovo vzala paní ředitelka Ing. Margita Galová a v příjemném prostředí kongresového sálu nás seznámila s historií i současností zdejší knihovny. Následně nás provedla celou, před několika lety také zrekonstruovanou budovou. Jestliže ve Veselí jsme byli nadšeni, zde jsme nevycházeli z údivu a stále jsme objevovali další a další prostory, které nás uchvátily – zvláště spousta místa a vybavení určené malým čtenářům. Opět jsme překročili čas vyhrazený pro návštěvu, ale nikomu ze zúčastněných to nevadilo, protože pobýt v obou knihovnách bylo opravdu radostí.

Mestská knižnica mesta Piešťany – půjčovna pro dospělé
Mestská knižnica mesta Piešťany – půjčovna pro dospělé

Mestská knižnica mesta Piešťany – dětské oddělení

Mestská knižnica mesta Piešťany – dětské oddělení
Mestská knižnica mesta Piešťany – dětské oddělení

Piešťany – skupinová fotografie
Piešťany – skupinová fotografie

Autorkou fotografií je Soňa Křetinská z Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově; výjimkou je skupinová fotografie, kterou pořídila Sylva Cidlinská z téže knihovny. Další fotografie jsou k dispozici na webu vyškovské knihovny.

Liberečtí knihovníci navštívili Turnov a Svijany

Dne 4. června 2019 jsme opět vyrazili na další, nejméně již desátou studijní cestu Libereckého regionu SKIP po nových nebo inspirativních knihovnách. Letošní pozornost jsme zaměřili na Turnovsko, kde jsme chtěli vedle hlavní Městské knihovny Antonína Marka Turnov navštívit novou pobočku na nádraží a dále jsme směřovali do nedalekých Svijan, které se už dlouhodobě mohou pyšnit velice úspěšnou knihovnou. Ale popořádku.

Z Liberce do Turnova je to jen kousek, proto než jsme se stačili vzájemně pozdravit, už jsme vystupovali poblíž knihovny, kde nás už čekal pan ředitel Mgr. et Mgr. Jaroslav Kříž, aby nám přiblížil zajímavosti z historie města i knihovny samotné. Protože v knihovně právě probíhal program pro školy a další návštěva v podobě více než 40 účastnic by nebyla právě komfortní, využily jsme možnosti prohlídky blízkého tzv. Kamenářského domu, který je součástí Muzea Českého ráje. Ani Klenotnicemineralogická expozice v těsném sousedství, které spolu s dalšími expozicemi tvoří komplex Muzea Českého ráje, nemohly uniknout naší pozornosti. Plny obdivu ke kamenné i šperkařské kráse, která každého návštěvníka musí nadchnout, jsme konečně vyrazily ke knihovně.

Zahájení exkurze v Turnově
Zahájení exkurze v Turnově

Knihovna Antonína Marka v Turnově patří k nejstarším veřejným knihovnám v Čechách. O její vznik v první polovině 19. století se zasloužil průkopník českého národního obrození páter Antonín Marek a vděční Turnované po letech ozdobili název knihovny právě jeho jménem. Knihovna se nachází ve starší vile a plní roli ústřední knihovny se čtyřmi pobočkami rozmístěnými na území města. Poskytuje tradiční knihovní a informační služby a organizuje početné kulturní pořady pro školy a veřejnost. Zmínit je třeba i spolupráci s penziony a pečovatelskými domy (besedy, přednášky, donášková služba). Zajímavostí může být i péče o několik knihobudek rozmístěných po městě. Z hlediska vybavenosti odpovídajícím mobiliářem má knihovna svá dobrá léta za sebou, problémem je i bariérovost. Vedení i pracovníci knihovny roky usilují o vhodnější moderní prostory a zdá se, že toto přání je konečně vyslyšeno. Vedení města totiž rozhodlo o zpracování studie na stavbu zcela nové knihovny, což pro mnohé účastnice znělo jako hudba z Marsu a na chvíli podlehly skryté závisti. Ale jen na chvíli! Novou knihovnu Turnovu a nám všem samozřejmě moc přejeme a držíme palce, aby se realizace záměru podařila!

Městská knihovna Antonína Marka Turnov – půjčovna v hlavní budově
Městská knihovna Antonína Marka Turnov – půjčovna v hlavní budově

Městská knihovna Antonína Marka Turnov – pobočka na nádraží

Městská knihovna Antonína Marka Turnov – pobočka na nádraží

Městská knihovna Antonína Marka Turnov – pobočka na nádraží
Městská knihovna Antonína Marka Turnov – pobočka na nádraží

Z hlavní budovy turnovské knihovny jsme se přesunuly na druhý konec města, kde se nachází nádraží. Právě do něho byla po jeho důkladné a obdivuhodné rekonstrukci umístěna zcela nová pobočka. V této lokalitě je poměrně významná sídlištní aglomerace a „hlad“ po knihovních službách se zde přímo nabízel. Turnovská knihovna zde s podporou města vytvořila velmi atraktivní prostor, který je využíván jak veřejností z této spádové oblasti, tak náruživými čtenáři, kteří prostě jen tak „projíždí“. K vybudování této pobočky upřímně gratulujeme a turnovským kolegyním v čele s panem ředitelem děkujeme za luxusní občerstvení, kterého se nám na této stanici dostalo.

Od turnovské „nádražní“ pobočky nás autobus zavezl do Svijan, které se mohou pyšnit zámkem, pivovarem a především krásnou obecní knihovnou. Místní knihovna ve Svijanech sídlí v prvním patře obecního úřadu. Protože si paní knihovnice Šárka Kalferstová bohužel nemohla zařídit volno, v knihovně nás přijal a věnoval se nám přímo starosta obce Svijany, kterým je Ing. Petr Felkner. Pan starosta stručně představil obec Svijany i knihovnu, její historii a upřímně chválil tamní knihovnici. Knihovna a její společenská místnost jsou opravdu hlavními kulturními stánky obce Svijany, odehrávají se zde besedy, výstavy a jiné kulturní akce. Šárka Kalferstová se také věnuje dětským čtenářům – pořádá pro ně pravidelné akce, účastní se Noci s Andersenem, vede výtvarný klub Šikulové atd. Na závěr prohlídky jsme si i s panem starostou udělali společnou fotografii před budovou knihovny.

Místní knihovna ve Svijanech

Místní knihovna ve Svijanech
Místní knihovna ve Svijanech

Z knihovny jsme přešly krátkou procházkou do svijanského zámku, který zároveň znamenal poslední bod našeho programu. Zámek Svijany má za sebou velmi bohatou a pohnutou historii, která vyvrcholila v roce 2013, kdy chátrající zámek odkoupila společnost Pivovar Svijany a kompletně (přitom velmi citlivě) jej zrekonstruovala. Nyní se tu nabízí krásné expozice z historie zámku a okolí, pivovarnictví, ale i archeologickou expozici zaměřené na dobu bronzovou. Zhruba hodinová prohlídka zámku všechny zaujala.

Studijní cesta Turnovskem, při které jsme načerpaly mnoho zajímavých podnětů, měla jen jediné mínus – celodenní krásné počasí bylo zakončeno nečekanou vydatnou přeháňkou při návratu do Liberce.

Kdo si chce přiblížit atmosféru naší poslední studijní cesty a připomenout příjemně strávený den, může si prohlédnout fotogalerii na Rajčeti. Kdo si chce prohlédnout pobočku na nádraží osvobozenou od návštěvnického mumraje, může využít fotogalerii na webu turnovské knihovny.

Pro zájemce přidáváme ještě odkaz na informace o herním prvku pro nejmenší, atraktivních kobercích a kvalitně vyhlížejících sedacích pytlích, které byly předmětem našeho obdivu v Turnově.

Fotografie pocházejí z archivu Libereckého regionu SKIP.

Jihočeští knihovníci se vypravili za knihovnami a zajímavostmi středních Čech

Ve dnech 26. až 28. dubna 2019 vyrazili jihočeští knihovníci a jejich příznivci na tradiční studijní cestu, při které spojují návštěvy zajímavých a aktivních knihoven, památek a přírodních zajímavostí. Samozřejmě nesmí chybět nějaký kopec, abychom nezlenivěli. Letos jsme se nevypravili daleko, jen do středních (a vlastně také západních) Čech.

Pátek tradičně zahajujeme knihovnami. Centrum volnočasových aktivit spojené s Knihovnou Dr. E. Bořického v Milíně bylo první zastávkou. Knihovna roku 2013 plná aktivit spojená s mateřským centrem, nízkoprahovým klubem a venkovním zážitkovým prostorem byla jasnou inspirací. Namátkou můžeme jmenovat vzorně seřazené regály, vložené informace o autorech, nabídku zajímavých knih od knihovnic, spoustu akcí se školou. Bylo tedy na co koukat i co napodobit. Škoda jen, že se plánuje snížení pracovních sil, místo tří pracovnic zůstanou jen dvě. Doufejme, že tím činnost knihovny příliš neutrpí – jisté je, že už nebude tolik času na vymýšlení volnočasových aktivit.

Informace o autorech v milínské knihovně
Informace o autorech v milínské knihovně

Pokračovali jsme do Dobříše. Zdejší knihovna je také vyhlášená pořádáním akcí pro veřejnost, je to prostě Fantastická knihovna. Je jen škoda, že jejich dva muže nejde naklonovat i do dalších knihoven. Přitáhnout do knihovny kluky puberťáky, to je umění. Je pravda, že některé akce pro zkušenější kolegyně nebyly úplně z jejich soudku, ale mladší by měly okukovat a zkoušet. Knihovna nemá nové prostory ani vybavení, ale s tím, co má, umí pracovat. Je pro ni charakteristické zajímavé prostředí i výzdoba, skvělá podpora od paní ředitelky a přehršel zajímavých aktivit.

Odpočinout jsme si zajeli do Strže, do Památníku Karla Čapka, krásného místa s nádhernou přírodou okolo. Není divu, že se tam Karlu Čapkovi, Olze Scheinpflugové či Ferdinandu Peroutkovi tolik líbilo. Dům a zahrada jsou po citlivé rekonstrukci naplněny připomínkami na Karla Čapka, jeho rodinu i přátele. A při čtení některých citátů se člověk nestačil divit, jak je Čapek aktuální i dnes a jak jsou některé věci neměnné. Počasí nám přálo a moc jsme si to tam užili. A odtud už honem na nocleh do Berouna, bližší se nám sehnat nepodařilo. Ubytovat plný autobus za slušnou cenu je někdy problém.

Na druhý den hlásili mnohem horší počasí, tak jsme se trošku báli. Opravdu se ochladilo, ale knihovníci vydrží hodně. Ráno jsme si zpříjemnili návštěvou berounského trhu, nakoupili nějaké kytičky nebo cukrovinky a vraceli jsme se do Mníšku pod Brdy, na procházku městem, kolem zámku a po naučné stezce Káji Maříka ke Skalce nad Mníškem. Někteří v mrholení vzdali výstup do kopce a šli na prohlídku zámku. Mníšek je moc hezky upravené městečko kousek od Prahy, kolem kterého nás většina jezdí, ale málokdo se tam zastaví. Přitom si to Mníšek určitě zaslouží. Bez ohledu na počasí, které nebylo tak strašné, jak hrozili, jsme si to užili. A stylová cukrárna na náměstí byla pěknou tečkou před odjezdem. Čekali nás dva zřícené hrady, ŽebrákTočník. Cestou k nim jsme s napětím sledovali přeháňky, které se blížily a vzdalovaly. Nakonec jsme přijeli do deště. Takže jsme byli rádi, že nás autobus vyvezl co nejblíže hradu Točník, ke kterému jsme došli. Tam déšť přestal, užili jsme si návštěvu včetně právě probíhající akce připomínající život před staletími. Na Žebrák už nezbyl čas. Jít v mrholení dolů z kopce nakouknout na zříceninu a zase zpátky do kopce k autobusu nikdo nechtěl. Ale viděli jsme ho, dívali se na něj svrchu, tak třeba někdy příště. Večer jsme se vraceli do Berouna, kde už každý měl nějaký plán. Někdo ještě vylezl na berounskou rozhlednu, někdo ji už viděl jen zamčenou a šel se podívat na medvědy z večerníčků.

Zámek Mníšek pod Brdy
Zámek Mníšek pod Brdy

V neděli už bylo zase lépe. Přestalo nám pršet, objevilo se i sluníčko. Vyrazili jsme na zámek Zbiroh, který jsme si připomněli v roce 2018 na Literární Šumavě na Rokycansku. Léta nebyl přístupný veřejnosti, patřil k utajeným vojenským pracovištím. Ale teď už je návštěvníkům k dispozici. Přestože to byl jeden z prvních šlechtických hradů, připomínali nám v něm hlavně tři císaře, kteří ho vždycky chvíli vlastnili, než se zase vrátil do šlechtických rukou. Nadchl nás sál, který používal jako ateliér Alfons Mucha, i krásně upravená zahrada. Nelíbily se nám vojenské ubikace těsně za zahradou. Ale můžeme být rádi, že vojáci bydleli až za plotem zahrady. Cestou zpět jsme chtěli napravit rest z předloňska. Navštívili jsme podruhé město Plasy. Minule jsme nestihli Centrum stavitelského dědictví, tak jsme to chtěli doplnit. Restauraci naproti jsme už znali a zase nám zde chutnalo. A v centru byla právě výstava o Janu Kaplickém. Zavzpomínali jsme si na plány „Oka nad Prahou“, které by se nám tolik líbilo. Zase jsme si připomněli happening s předáváním základních kamenů a nesplněné sliby mnoha politiků. Samotné expozice centra jsou také zajímavé; každý si individuálně prohlédl, co ho zajímalo. Dluh byl splněn a mohli jsme vyrazit zpátky domů. A už se těšíme na příští rok, kdy plánujeme návštěvu Zlínska.

Společná fotografie
Společná fotografie

Autorkou fotografií je Lidmila Švíková z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Další fotografie z akce najdete na Rajčeti.

Literární Šumava 2019

V pořadí již 23. seminář Literární Šumava se odehrál ve dnech 23. až 25. května 2019 v Srní. Proč v Srní? Našli jsme tu ubytování pro velkou skupinu v příjemném hotelu Vydra, ale nejen to. Srní má své kouzlo a půvab.

Historie obce se počítá od roku 1726. Nachází se na pláních ve výšce 845 m nad mořem, asi jako sušický Svatobor. Jméno obec dostala zřejmě podle četného výskytu srnčí zvěře Rehberg. Srní bývalo zejména dřevařskou a zemědělskou obcí, bez dalších pracovních příležitostí. Větší finanční přínos obyvatelům přinášela doba po zničující vichřici, ale po zpracování dřeva tento „broučkový ráj“ skončil a muži i celé rodiny odcházeli za prací do ciziny. Od roku 1883 patřívaly k Srní osady Antýgl, Vchynice-Tetov, Nová Studnice, Modrava, Mosau, Sedlo, Rokyta, Zelená Hora, Hrádky, Mostecký mlýn na Vydře a ještě několik malých samot. Místní kostel Nejsvětější Trojice byl vysvěcen v roce 1807. Stavba je pozoruhodná svou bání a šindelovým obložením. Ke kostelu patřil ještě hřbitov, kde byli pohřbeni i četní příslušníci rodiny Klostermannovy, a hřbitovní kaple. Hřbitov odolával snahám o zrušení až do osmdesátých let, dnes jej připomíná památník v parku. Nezachovala se ani stará škola. Obec se pyšní koloritem zachovaných roubenek. Na mnohých z nich je umístěna zvonička, která pomáhala orientaci za zimního nepříznivého počasí. To vše nám stihl na krátké procházce prozradit bývalý ředitel Národního parku Šumava Ing. Jiří Kec. Ještě podrobněji nás s historií a zajímavostmi obce Srní v místním kostele Nejsvětější Trojice seznámila bývalá ředitelka školy paní Zdeňka Peťovská.

Tradiční stavba se zvoničkou v Srní
Tradiční stavba se zvoničkou v Srní

Do miniaturní Místní knihovny Srní nás pozvala knihovnice Marcela Drexlerová. Prý se blýská na lepší časy a obec hledá pro svou knihovnu větší a lépe přístupné prostory. Ing. Ivo Stehlík představil knihu Šumava domovem (ISBN 978-80-86913-17-9), která se vyjadřuje mj. k otázkám ochrany Národního parku Šumava. Knížka ve 37 textech představuje zajímavou sondu do života a pocitů lidí, kteří chtějí žít v souladu s národním parkem. Doprovodné fotografie pořídili sami autoři, jednou z nich byla i naše kolegyně, knihovnice z Vyššího Brodu Romana Ouředníková, sama na večeru přítomná a diskutující. Kniha získala Cenu čtenářů knihoven v soutěži Šumava Litera 2018. Dalším zajímavým tématem byly otázky domácího vzdělávání dětí.

Ani druhý den počasí nezklamalo. Dvě skupinky vyrazily do terénu. Poznávání šumavské původní vegetace, určování rostlinných druhů a jejich využití ve farmacii i pro vlastní domácí bylinnou lékárnu, to je doména botaničky RNDr. Zdeňky Chocholouškové, Ph.D., z Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni; za pochodu hbitě jmenovala latinské i české názvy sesbíraného „bejlí“.

Zdeňka Chocholoušková při výkladu
Zdeňka Chocholoušková při výkladu

Chůzi s holemi (nordic walking) pod vedením Mgr. Marie Bicanové jsme vyzkoušeli všichni. Sešli jsme se u Hauswaldské kaple, což je tradiční poutní místo, opředené pověstmi, kterému se kvůli zázračnému uzdravujícímu prameni říkalo šumavské Lurdy. Všechny zdejší kaple byly v roce 1957 armádou zničeny. Díky občanskému sdružení Karel Klostermann – spisovatel Šumavy se v roce 2006 podařilo obnovit základy kaple i pramen. Ten nyní zdobí skleněná plastika s otiskem spojených dlaní od Vladěny Tesařové z Dobré Vody. Vzpomínky na poutní procesí oživilo čtení z knihy Marie Malé Šumava: Putování časem (ISBN 978-80-254-4385-9). Organizátoři si podruhé oddechli – za hezkého počasí se to šlapalo jedna radost.

Nácvik chůze s holemi (nordic walking)
Nácvik chůze s holemi (nordic walking)

Rozcvička
Rozcvička

Pramen
Pramen

Zázračná voda
Zázračná voda

Čtení u Hauswaldské kaple
Čtení u Hauswaldské kaple

O změnách ve vegetaci Šumavy podmíněných hospodářskou činností i dalšími zásahy člověka nám povídala RNDr. Zdenka Křenová, Ph.D., z Biologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. K literatuře a krásám šumavské přírody jsme se vrátili v příspěvku spisovatele Libora Chvojky a fotografa Jana Kavaleho. Zároveň jsme měli možnost zakoupit některé z vydaných knih o šumavských řekách Vltavě, Vydře, Otavě a Křemelné.

Večerní program patřil osobnosti Karla Klostermanna, který v Srní opakovaně pobýval a čerpal zde náměty pro svá početná díla. Václav Sklenář, předseda společnosti Karel Klostermann, spisovatel Šumavy, nám představil činnost společnosti a prezentoval řadu zajímavých materiálů spjatých se životem spisovatele, kterého se společnosti podařilo významně zpopularizovat v německy mluvících zemích.

Sobotní závěr semináře patřil exkurzi po blízkém okolí Srní s výkladem Mgr. Miroslava Buršíka ze sušického muzea. Ve vlčím výběhu při Návštěvnickém centru v Srní je nyní čtrnáct vlků a z lávky nad výběhem je, odpočívající mezi kameny, objeví jen pozorné oči a zachytí objektiv fotoaparátu.

Miroslav Buršík při výkladu
Miroslav Buršík při výkladu

Jeden z vlků při odpočinku
Jeden z vlků při odpočinku

Informační středisko Rokyta je necelých devět kilometrů odtud a jeho expozice je zaměřena zvláště na historii těžby a plavení dřeva po Vchynicko-tetovském kanálu a dále po Otavě a Vltavě do Prahy. Odtud je i naše společná fotografie.

Expozice v informačním středisku Rokyta
Expozice v informačním středisku Rokyta

Společná fotografie
Společná fotografie

Pěšky jsme došli k nedalekému dvorci Antýgl s roubenými domky se šindelovými střechami a zvoničkou z 18. století. Antýgl je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.

Kaplička v Antýglu
Kaplička v Antýglu

Zajímavou technickou památkou mezi Antýglem a Modravou je hradlový most rechle. 72 m dlouhý most je věrnou replikou bývalého historického mostu nad řekou Vydrou. Most sloužil i jako hradlo, které odvádělo plavené dříví a vodu z Vydry do Vchynicko-tetovského plavebního kanálu.

Rechle
Rechle

O naší poslední zastávce už jen krátce. Šumavská obec Modrava je známým turistickým centrem a východiskem poznávacích tras na soutoku Roklanského, Filipohuťského a Modravského potoka, kde vzniká řeka Vydra. Krásný výhled je od Klostermannovy chaty, postavené pro Klub československých turistů v roce 1924. Příjemně je i v minipivovaru Lyer, kde jsme poobědvali. Právě tam program letošní Literární Šumavy skončil – konkrétně krátkou rekapitulací toho, co nám společné tři dny přinesly, a poděkováním účastníkům a spolupracovníkům. Na velké loučení už moc času nezbývá, autobus směr Sušice čeká na odjezd. Déšť (a to pořádný) naštěstí přišel až na cestě domů.

Pořadatelem mezikrajového literárně-vlastivědného semináře byla regionální organizace SKIP Plzeňského kraje ve spolupráci s Místní knihovnou Srní; grantovou podporu poskytl projekt Knihovna 21. století Ministerstva kultury ČR. Semináře se zúčastnilo 53 knihovníků z Jihočeského, Plzeňského a Karlovarského kraje.

Autorkou fotografií znázorňujících stavbu se zvoničkou, nácvik chůze s holemi, rozcvičku a čtení u Hauswaldské kaple a společné fotografie je Bohumila Mertová z Univerzitní Knihovny Západočeské univerzity v Plzni. Ostatní fotografie pořídila Hana Hendrychová ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje.

Kurz první pomoci pro knihovníky aneb Čtyři hodiny pro život

Ve čtvrtek 25. dubna 2019 uspořádala pražská organizace SKIP pro své členy kurz první pomoci pod názvem Čtyři hodiny pro život. Odbornou stránku zajistil Oblastní spolek Českého červeného kříže Praha 1, který vyslal lektora Jana Steinberga.

Během čtyř hodin jsme se dozvěděli a prakticky vyzkoušeli, jak se chovat v případě, že se nachomítneme k nějakému úrazu. Lektor s námi probral, jak dbát o vlastní bezpečnost při poskytování první pomoci, jak řešit bezvědomí, zástavu srdce, masivní krvácení a život ohrožující stavy. Všechny uvedené situace si každý účastník sám prakticky vyzkoušel. Navíc jsme dostali stručnou a přehlednou příručku a můžeme se pyšnit osvědčením o absolvování kurzu.

Ohlas kurzu byl mimořádný. Lektor vše názorně vyložil, jednoduchým opakováním hlavních zásad upevnil v našich myslích správný postup a praktické jednání. Všichni účastníci se shodli, jak užitečné pro ně toto odpoledne bylo. Můžeme jen doporučit.

Více informací o kurzu najdete na webových stránkách Oblastního spolku Českého červeného kříže Praha 1.

Kolektivní členové informují

Hodonínští oslavili 100 let knihovního zákona i 850 let hradu

Připomenout si významné výročí pro celou knihovnickou komunitu, veřejnost i město Hodonín důstojnou formou byl jeden z cílů, které si Městská knihovna Hodonín stanovila pro rok 2019. Tak se zrodil Happening knihovny, který se konal na Masarykově náměstí v Hodoníně 8. června 2019.

Knihovny jsou od vzniku písma neopomenutelnou součástí všech civilizací. A přestože se jejich role vyvíjely a stále se diferencují, nezanikají, ale jsou naopak důležitou součástí veřejného, odborného i kulturního života obcí, měst, států. První zákon z roku 1919 o veřejných knihovnách obecních upevnil postavení a statut veřejné knihovny i v Hodoníně a knihovna funguje od 1. července 1921 kontinuálně dodnes. Že je významným vzdělávacím, kulturním i volnočasovým stánkem, kde si každý podle svého zájmu nebo věku může vybrat službu, ukázala knihovna i na letošním červnovém happeningu. Jeho cílem bylo připomenout historii knihovnictví v Hodoníně a regionu Hodonínsko, pobavit dospělé i děti, zapojit regionální autory a nabídnout pestrý kulturní program. Akce se konala na Masarykově náměstí a v Regionálním centru Hodonín, kde se v dobách minulých nacházelo sídlo hodonínské knihovny.

Svým rozsahem se jednalo o největší akci roku a jsme rádi, že návštěvníci za pěkného počasí od 15. hodiny plnili náměstí, soutěžili, naslouchali básníkům, notovali s kapelou a také využili služeb Retroknihovny.

Program happeningu byl pestrý a byl koncipován tak, aby si z odpolední nabídky vybraly jak rodiny s menšími dětmi, tak děti staršího věku, dospělí i senioři. Programem provázela návštěvníky mladá hodonínská rodačka a herečka Bára Nesvadbová. Ta jako první uvedla na pódium členky Literárního klubu autorů Hodonínska Jarmilu Moosovou a Jarmilu Synkovou. Básnířky četly ze svých již vydaných i aktuálně chystaných sbírek a úryvky z knihy pohádek. Tvorba autorek je zastoupena i ve fondu knihovny. Autorky s dalšími členy klubu autorů s naší knihovnou pravidelně spolupracují a podílejí se na literárních akcích – na Dnech poetů a Česko-slovenském čtení v Týdnu knihoven, na letním festivalu Po stranách Moravy, na jarním a podzimním Dnu poezie, na Čtení u fontány.

Rodiče a malé děti se poté zaposlouchali do vyprávění klaunky Aduši, která připravila představení Jůlie na výletě, vyprávění o tom, co se všechno může stát, když se slepice Jůlie vydá na výlet do kouzelného lesa. S Divadlem KUFR, jehož je Aduši členkou, jsme již dříve spolupracovali a byli jsme spokojeni s produkcí. Přestože bylo pro interprety nachystáno velké pódium u fontány s profesionálním zvučením, klaunka zvolila kontaktní interaktivní formu vystoupení přímo mezi dětmi a návštěvníky s využitím mikroportu pro dobrý zvuk. Představení bylo veselé a plné písniček, smíchu, žonglování a trvalo 45 minut.

Divadlo KUFR
Divadlo KUFR

Žonglování
Žonglování

Po krátké přestávce se Aduši přesunula do stínu za kostel a pod starými platany probíhala kontinuálně s dalším Čtením u fontány žonglérská dílna. K zapůjčení byly všemožné žonglérské nástroje a klaunka trpělivě vysvětlovala a předváděla fígle, jak na to. Žonglérská dílna měla úspěch jak u dětí, tak u dospělých návštěvníků.

Žonglérská dílna

Žonglérská dílna
Žonglérská dílna

Na pódiu pokračovalo další pásmo Čtení u fontány. Opět vystoupily uvedené básnířky a vystřídány byly členy spolku HAČTE! reprezentující věkově mladší a stylem alternativní hodonínskou divadelně-literární kulturu. Posluchače překvapili lechtivou a drsnou poezií a premiérou své rozepsané detektivky odehrávající se v ulicích a podsvětí Hodonína. Detektivka byla uvedena rappem, čtením a písní Jimmy lhář.

Čtení u fontány – Jarmila Synková
Čtení u fontány – Jarmila Synková

Jarmila Synková s Petrem Vaculovičem
Jarmila Synková s Petrem Vaculovičem

Vystoupení spolku HAČTE!

Vystoupení spolku HAČTE!
Vystoupení spolku HAČTE!

Mladší čtenáře i jejich rodiče zaujal Braňo Jobus. Slovenský zpěvák a literát nevystupoval v Hodoníně poprvé. Na happeningu představil svým bláznivým humorem knihy Komisár Mrodge, Ja nič, ja muzikant a další tituly z projektu Kniha Jobusova.

Braňo Jobus

Braňo Jobus
Braňo Jobus

Pozvání na happening přijali i bikeři. Mladí biketrialisté pod vedením mistra Evropy (2016) Tadeáše Kříže naskládali před radnici bedny a předvedli s trochou adrenalinu jízdu, skoky a přeskoky přes živou překážku. Tadeáš Kříž přes svůj zrakový hendikep, kdy téměř nevidí, trénuje mladé biketrialové naděje, dál jezdí biketrial a cyklotrial se zdravými závodníky a nakonec i úspěšně závodí s hendikepovanými v alpském lyžování.

Biketrialisté
Biketrialisté


Tadeáš Kříž
Tadeáš Kříž

Po celé odpoledne – jako připomínka významného výročí 850 let od první písemné zmínky o hodonínském vodním hradu – probíhala soutěž Hrad plný hádanek. Na soutěžící čekaly v osmi jarmarečních stáncích přetěžké i přelehké úkoly, po jejichž splnění si hráči vysloužili odměnu v Retroknihovně. Soutěžní úkoly připravily knihovnice z naší knihovny i ze zapojené Městské knihovny Kyjov, zástupkyně firmy Cosmotron, regionální literáti a vinařství Vincúr z Mutěnic, které je rodinnou firmou jedné z našich pracovnic. Při úkolech děti i jejich rodiče provětrali mozkové závity trénováním paměti, poznávali pohádky z audioknih, inscenovali pohádku o veliké řepě, plnili znalostní kvízy, vyráběli drobné dárky, tahali vodu koštýřem a určovali odrůdy vín, také četli a hráli si se slovy. Jarmareční stánky s úkoly tak představovaly zároveň podstatnou část nabízených služeb knihovny.

Vyplňování kvízu
Vyplňování kvízu

Odměnění soutěžící
Odměnění soutěžící

Lákavou součástí programu byla Retroknihovna. Umístili jsme ji do prostor Regionálního centra Hodonín, historické budovy na Masarykově náměstí, kde knihovna sídlila od konce druhé světové války do roku 1986. Důkazem toho, že Retroknihovna byla velkým lákadlem, je počet 110 registrovaných čtenářů postaru bez počítačů. Tři knihovnice obsluhující Retroknihovnu registrovaly za splnění Hradu plného hádanek, rozdávaly odměny a jako správné informační pracovnice podávaly informace rozličného druhu. V Retroknihovně připravily čítárnu s dobovým tiskem a aktualitami z roku 1919. Nechyběla tradiční nástěnka a vzdělávací osvětový koutek, lístkový katalog, kartotéky, razítka a inkoust a papírové retro přihlášky. Návštěvníci se také začetli do starých kronik knihovny a zhlédli výstavní panely mapující 98 let dějin knihovny a knihovnictví na Hodonínsku. Výstava je putovní – pokud by některá knihovna měla zájem o zapůjčení, rádi vyhovíme. Jedině v Retroknihovně byla možnost získat retro pohlednici a retro záložku knihovny z vlastní limitované edice připravené naší dvorní grafičkou ke stému výročí knihovního zákona.

Retroknihovna

Retroknihovna
Retroknihovna

Retro registrace
Retro registrace

Retro pohlednice
Retro pohlednice

Odpočinout si ve stínu improvizované letní čítárny za kostelem, odnést si knihu a časopis, občerstvit se u stánku se středověkým pivem či bezinkovou limonádou měli možnost všichni teplem znavení návštěvníci. Středověké pivo bylo pro nás podle starých receptur navařeno v Hodoníně poprvé místním pivovarem Křikloun právě u příležitosti oslav 850 let hradu. Jelikož jsme informační pracovníci, koštujícím nechyběl ani leták o historii výroby tohoto moku.

Letní čítárna
Letní čítárna

Středověké pivo
Středověké pivo

A ti malí s nekonečnou energií skotačili v nafukovacím hradu nebo před pódiem s kapelou Je tu někdo? Program happeningu byl nabitý, měl spád, neustále se něco dělo a produkce pro děti a dospělé se střídala tak, aby se nikdo nenudil. Přání, aby nám vyšlo počasí, se také naplnilo, a tak malí i velcí plnili náměstí a snad se naplnilo i heslo happeningu „Knihovna Vás baví…“


Kapela Je tu někdo?
Kapela Je tu někdo?

Organizačně bylo zajištění happeningu náročné a přesahovalo běžnou pracovní náplň kolektivu knihovníků – také z toho důvodu, že se akce nekonala přímo v budově knihovny. Několikaměsíční přípravy zahrnovaly například vytvoření výstavy, včetně grafických podkladů a odborných textů, zajištění smluv, pronájmů a techniky, komunikaci s vystupujícími, zábory prostranství, povinná hlášení kolektivním správcům OSA a DILIA, PR a propagaci, distribuci tiskovin, pozvánek, tvorbu retro edice, psaní článků a tiskových zpráv, přípravu podkladů pro konferenciérku, tvorbu koncepce Retroknihovny, převozy nábytku, výstavních panelů atd. Zapomenout jsme nemohli ani na zajištění občerstvení a atrakcí pro děti.

Nechyběl ani fotokoutek
Nechyběl ani fotokoutek

Cílem happeningu bylo propagovat knihovnu na veřejnosti, ukázat, co knihovníci umí a jak jsou současné služby knihovny odlišné od nabídky v historii. Při akci se potvrdilo, že má smysl zvát regionální autory, muzikanty (a to i ty neprofesionální), že táhnou programy pro rodiny s dětmi, že do akce je třeba zapojit místní dobrovolníky, firmy a také, že stále frčí retro a není třeba se bát alternativy včetně ostřejších slůvek na pódiu. Podpora místních komunit a pestrá nabídka knihovny pro veřejnost – to vše má upevnit roli komunitní knihovny v obci v 21. století.

Stánek kyjovské knihovny
Stánek kyjovské knihovny

Realizační tým
Realizační tým

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Hodonín.

Rok vědy a techniky v Masarykově veřejné knihovně Vsetín

V roce 2019 slaví Česká republika a především české knihovny sté výročí vzniku zákona č. 430/1919 Sb. o veřejných knihovnách obecních. Ten byl schválen Národním shromážděním 22. července 1919 a mj. zavedl povinnost zřídit knihovny v obcích. Knihovny tak posílily svou roli a dodnes svědomitě plní úlohu vzdělávacích a komunitních center regionů. Masarykova veřejná knihovna Vsetín vnímá toto výročí jako velmi významné a chce jej obyvatelům našeho regionu připomenout. Pro rok 2019 tedy připravila cyklus s názvem Rok vědy a techniky s knihovnou.

Knihovny již stovky let podporují vzdělanost, poznání, fantazii a kreativitu, poskytují zdroje a informace. Jsou institucemi otevřenými novým technologiím, výzvám a zpřístupňují i oblast vědy a techniky.

V roce 2019 nabízí vsetínská knihovna cyklus populárně naučných besed. V první polovině roku věnovala jednotlivé měsíce nejrůznějším tématům. Leden byl zaměřen na fotografii a film. Knihovnu navštívili fotografové Zdeněk a Michal Thomovi a o řemesle kameramana povyprávěl Tomáš Šindler. Únor věnovala knihovna regionální historii. O Josefu Balejkovi, čs. letci a příslušníkovi legendární RAF (Royal Air Force) ve druhé světové válce a rodákovi z Valašských Klobouk, přednášeli Jakub a Milan Kratochvílovi, kteří o něm napsali knihu Josef Balejka – valašský rytíř nebes. Plné diskuzí pak bylo také pátrání v historii s Jaroslavem Pospíšilem, autorem knih Hyeny v akci, Herr Direktor a ti druzí nebo např. Rub a líc baťovských sporů. Březen byl věnován hlubinám země. O sesuvech v Peru a klimatických změnách pohovořil Jan Klimeš a Hranickou propast přiblížil geolog Milan Geršl. Měsíc duben byl ve znamení lidského těla a spojení duševního a fyzického zdraví. Knihovnice darovaly krev, i se svými kolegy uspořádali Bibliorun, tedy běh pro knihovnu (viz samostatný článek v tomto čísle), v centrální půjčovně se uskutečnil Den zdraví. Lidé si mohli nechat změřit tlak, dodržování hygieny rukou, množství tuku v těle. Nechyběla poradna s chirurgickou sestrou, s fyzioterapeuty, samovyšetření prsu či praktická ukázka první pomoci. Posluchače nadchl renomovaný kardiochirurg profesor Jan Pirk. Měsíc květen v nás spíše spontánně vyvolal otázku, jak žít v dnešní době bez vědy a techniky, když Aleš Palán představil šumavské samotáře a prozradil nám, „jak raději zešílet v divočině“.

Profesor Jan Pirk ve Vsetíně

Profesor Jan Pirk ve Vsetíně
Profesor Jan Pirk ve Vsetíně

Na podzim v tomto cyklu nebude chybět téma knihtisku, který představí Studio Bez Kliky, v digitální tělocvičně si procvičíme mediální gramotnost, s astrofotografem Petrem Horálkem, který představí sedm perel astronomie, zamíříme ke hvězdám a s Jiřím Padevětem nahlédneme do stinných okamžiků naší historie.

Rok vědy a techniky s knihovnou zahrnuje i exkurze pro školy, výstavky knih nebo výstavu Vědci na Valašsku. Každý region má množství významných událostí, osobností, vzdělanců, vědců, vynálezců, kteří se podíleli či podílejí na rozvoji kultury a paměti, jsou nositeli příběhů, které by měly být zachovány i pro budoucí generace.

Fotografie pocházejí z archivu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

Den s panem Braillem v kyjovské knihovně

Městská knihovna Kyjov získala v roce 2018 ocenění Komunitní knihovna Jihomoravského kraje. Cílem letošního roku je nadále prohlubovat spolupráci s místními organizacemi a spolky. Je to pro nás velmi důležitý faktor komunitního fungování. Proto jsme ve spolupráci s oblastní odbočkou SONS Kyjov vypracovali pro rok 2019 nový projekt nazvaný Den v knihovně s panem Braillem, jehož cílem je přiblížit vidomým dětem běžný život zrakově handicapovaných a zrakově znevýhodněných občanů.

Zahájení projektu
Zahájení projektu

Cílovou skupinou projektu jsou žáci čtvrtých a pátých tříd základních škol. Návštěva knihovny je předem domluvena tak, aby vyhovovala nejenom nám a škole, ale také zástupcům SONS. Celé dopoledne stráví školní skupina aktivitami, které jsou cíleně propojeny.

Žáci jsou rozděleni do menších skupin. Každá skupina začíná na jiném stanovišti.

V oddělení SONS si děti vyzkouší psaní textu na Pichtově psacím stroji, tj. stroji pro Braillovu abecedu. Zde si napíší strojově své jméno a vyzkouší si hmatové hry pro nevidomé. Tato část je nejvíce časově náročná, protože je důležité dětem ukázat, jak velkým handicapem může ztráta zraku být. Současně chceme touto interaktivní formou dětem ukázat, že i život „ve tmě“ může zrakově handicapovaný člověk vést běžným způsobem, alespoň co se týče trávení volného času. Vzhledem k tomu, že oblastní odbočka sídlí přímo v budově knihovny, upozorníme děti na další prvky pro zrakově handicapované v rámci všech prostor budovy.

Braillova abeceda a práce s textem
Braillova abeceda a práce s textem

Děti si vyzkoušely napsání křestního jména na Pichtově psacím stroji
Děti si vyzkoušely napsání křestního jména na Pichtově psacím stroji

Následuje přesun do oddělení pro děti a mládež. Zde jsme se zaměřili na podporu orientace v knihovnickém světě. Děti přicházejí s vyluštěným názvem knihy v Braillově písmu; tuto knihu hledají právě v dětském oddělení. V knize naleznou pracovní list s otázkami, na které hledají správné odpovědi právě v knize. S knihovnicí si pak skupinka sdělí, kde a jak se kniha v rámci daného oddělení hledá a jak je možné si ji vyhledat v domácím prostředí přes online katalog, případně jaké jsou možnosti vytvoření její rezervace.

V přednáškovém sále knihovny jsou připraveny paměťové hry. Každé stanoviště je zaměřeno na konkrétní typ smyslového vnímání a zadané hravé úkoly děti zdárně řeší ve skupinách.

Paměťové hry – hmat
Paměťové hry – hmat

Na závěr společně hodnotíme přínos celého dopoledne, správné odpovědi a slušné chování. Děti se seznámily s problematikou zrakově handicapovaných a poznaly knihovnické aktivity v jiné formě, ne prostřednictvím výpůjční služby nebo návštěvy knihovny se školní skupinou v rámci besed pro školy. Děti obdrží diplomy a malé věcné dary za účast.

Vyhodnocení prvního projektového dopoledne a předávání diplomů
Vyhodnocení prvního projektového dopoledne a předávání diplomů

O projektové dopoledne školy na základě doporučení projevují zájem a počítáme s tímto typem návštěv škol na půdě knihovny i nadále.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Kyjov.

Devátý Piknik v trávě s knížkou v Nymburce

Již podeváté letos uspořádala Městská knihovna Nymburk Piknik v trávě s knížkou pro děti z mateřských škol a nejnižších ročníků základních škol. Piknikem se připojujeme k projektu Celé Česko čte dětem a k Týdnu čtení dětem.

Ve středu 5. června 2019 se od devíti hodin do čtvrt na dvanáct dopoledne scházely u nymburské vodárenské věže skupinky dětí. Na trávníku byly připraveny deky, na které si posedaly, aby si v půlhodinových blocích poslechly (vždy v podání tří vypravěčů) pohádky.

Zahájení pikniku
Zahájení pikniku

Pohoda na trávě
Pohoda na trávě

Dětem četli nymburští divadelníci (v pohádkových kostýmech), spisovatel a nechyběli ani písničkáři. Celkem se na dekách vystřídalo 570 dětí, které si z pikniku odnášely perníčky připravené spolkem FOKUS. Na trávníku se posadily maminky s malými dětmi, a dokonce i kolemjdoucí – i dospělí si s chutí vyposlechli dramatické čtení pohádek. Vydařilo se krásné slunné počasí a děti si užily hezké dopoledne.

Dráček – Amálie Votrubová
Dráček – Amálie Votrubová

Čtení – Lukáš Paclt jako myslivec
Čtení – Lukáš Paclt jako myslivec

Akce pořádaná na podporu čtenářství slouží jako pozvánka do knihovny a byla zařazena do projektu nymburské radnice Radnice dětem.

Kolektiv organizátorů – knihovnice a přátelé knihovny
Kolektiv organizátorů – knihovnice a přátelé knihovny

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Nymburk.

Projekt S námi přijde zákon ve vyškovské knihovně

První knihovní zákon vydaný v roce 1919 platil v době svého vzniku a dlouhá desetiletí poté pro oba naše národy. Po rozdělení Československa v roce 1993 povědomí Čechů o slovenském slovesném umění slábne. Proto jsme se rozhodli přiblížit našim návštěvníkům jak historii knihovnictví obou států, tak slovenskou literaturu a kulturu. Akce se konají v prostorách Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově (KKD), ale účastníky zavedou i do Verejné knižnice Michala Rešetku v Trenčíne.

Součástí našeho celoročního projektu S námi přijde zákon jsou nejen besedy se spisovateli a odborné přednášky, ale také komponovaný večerní pořad, který přiblíží významná období v knihovnictví, i v současné době mezi mladými lidmi velmi populární úniková hra.

Pátračka

O nárůstu obliby únikových her, jejichž boom začal na konci roku 2014 a stále trvá, svědčí i jejich zařazení mezi pravidelné akce knihoven. Lze je totiž realizovat v jakémkoli prostoru – nejen v uzavřené místnosti, ale také v ulicích města či v lese. Jedná se o fyzické hry vycházející z počítačových her. Témata bývají odvozena z různých dobrodružných filmů a videoher, často s použitím lokálních specifik prostoru, v němž je hra vytvořena. Jak již bylo naznačeno, únikové hry nacházejí své místo i v knihovnách, kde lze jejich pomocí seznámit účastníky s chodem a fondem dané knihovny. Hráči nepotřebují žádné zvláštní schopnosti ani znalosti. Ke zdárnému vyřešení hádanky postačí zapojit fantazii, intuici a selský rozum.

V průběhu Března – měsíce čtenářů jsme pro naše registrované čtenáře realizovali hru Pátračka s motivy únikové hry. Hráči se mohli zábavnou formou seznámit s prostředím naší knihovny. Aby se dostali do cíle, museli dobře prozkoumat její prostory, najít stopy a indicie a vyřešit sérii hádanek. V závislosti na rozdílných potřebách jednotlivých věkových skupin a náročnosti úkolů byla hra s časovou dotací 60 minut rozdělena do čtyř kategorií podle věku hráčů (první stupeň ZŠ, druhý stupeň ZŠ a nižší ročníky gymnázia, SŠ a vyšší ročníky gymnázia, dospělí). Na tři vítěze jednotlivých kategorií, kteří byli po skončení soutěže vylosováni, čekala odměna: poukazy na nákup knih (pro první tři kategorie) a Literární toulky na Slovensko (pro čtvrtou kategorii).

Literární toulky

Červnové Literární toulky byly v duchu projektu směřovány na Slovensko. Vydali jsme se prozkoumat, jak jsou česko-slovenské vztahy realizovány v praxi.

Prvním naším cílem bylo město Skalica. Naše průvodkyně, z níž se vyklubala ředitelka místní knihovny, nás seznámila s historií města a provedla několika významnými památkami. Od ní víme, že v evangelickém kostele kázal Jan Amos Komenský. Pověděla nám také, že tiskárnu s dlouholetou tradicí založili Moravané, kteří přišli z Olomouce. Ukázala nám několik soch, jejichž autorem je významný český sochař Ladislav Šaloun. Fresky na secesním Spolkovém domě, díle Dušana Jurkoviče, byly namalovány podle návrhu Mikoláše Alše. Zkrátka stopy vzájemné česko-slovenské spolupráce jsou tu velmi patrné.

Ve Skalici
Ve Skalici

Ze Skalice jsme odjížděli s přesvědčením, že se do tohoto krásného města musíme vrátit. Před námi bylo další významné místo, mohyla Milana Rastislava Štefánika na jedné z výšin Myjavské pahorkatiny, na Bradle. Velkému Čechoslovákovi vystavěli mohylu na vrcholu, tyčícím se nad jeho rodnou vsí Košiariská. Památník byl postaven podle projektu Dušana Jurkoviče. Nápis na jednom ze čtyř obelisků „Velkému synovi osloboděný národ československý“ svědčí o úctě, jakou Slováci chovají k této osobnosti svých dějin.

U mohyly Milana Rastislava Štefánika
U mohyly Milana Rastislava Štefánika

Naším posledním zastavením byla trenčínská veřejná knihovna, která nese jméno Michala Rešetky. Prohlédli jsme si prostory knihovny v Jaselské ulici a ve Společenském sále knihovny v Hasičské ulici jsme absolvovali besedu s dvěma spisovatelkami a scénaristkami Evou Borušovičovou a Barborou Kordašovou. Obě mladé autorky nám představily své knihy, přečetly z nich ukázky a popovídaly i o dalších aktivitách – o scénaristické tvorbě, režisérské práci, vytváření audioknih. Setkání s nimi bylo velmi příjemné. Slovensko jsme opouštěli jsme s pocitem, že ačkoli se náš společný stát rozpadl, zůstalo přátelství a vzájemný respekt, což vytváří mezi našimi národy silné pouto. Tento zájezd se uskutečnil za finanční a organizační podpory spolupracujícího spolku Klub přátel Knihovny Karla Dvořáčka.

U trenčínské knihovny
U trenčínské knihovny

V knihovně
V knihovně

Beseda s Evou Borušovičovou a Barborou Kordašovou
Beseda s Evou Borušovičovou a Barborou Kordašovou

A jedeme dál

Na podzim nás čekají ještě tři významné akce. Nejprve to bude setkání se slovenskou režisérkou a dokumentaristkou Zuzanou Piussi a populárním slovenským spisovatelem Michalem Hvoreckým. Obě besedy jsou určeny pro studenty vyškovských středních škol i veřejnost.

Oslavy vyvrcholí 18. října 2019 komponovaným pořadem S námi přijde zákon. V tento slavnostní večer oceníme naše dobrovolné spolupracovníky, připravíme hudebně-literární pásmo o díle Karla Čapka a vyslechneme si přednášky První knihovní zákon, Samizdat a exilová literatura a Politická anekdota v období první Československé republiky a dnes. Pořad osvěží hudba v podání vyškovského vokálního souboru Za5.

Věříme, že náš příspěvek k oslavám této významné knihovnické události je důstojný, pestrý a pro naši čtenářskou obec zajímavý.

Článek byl připravenvyužitím textů Mgr. Libuše Procházkové, předsedkyně spolku Klub přátel Knihovny Karla Dvořáčka, a Mgr. et Mgr. Ivany Šrámkové z Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově.

Autorem fotografií je Jan Kolofík z Knihovny Nové Hvězdlice.

Seminář Pohádky pro společné čtení v Javorníku

Dne 11. dubna 2019 přivezla Mgr. Alena Vorlíčková do Městské knihovny Rudolfa Zubera Javorník seminář Pohádky pro společné čtení. Finanční prostředky na tuto akci jsme získali z grantu regionální organizace SKIP Moravskoslezského a Olomouckého kraje (SKIP 10).

Mgr. Alena Vorlíčková
Mgr. Alena Vorlíčková

Semináře se účastnily jak knihovnice z profesionálních, tak z neprofesionálních knihoven. Zároveň měly o seminář zájem učitelky základních i mateřských škol. To, jak se ukázalo, mělo velký přínos pro obě strany. Výměna názorů a zkušeností byla oboustranná a motivující. Zajímavé byly i otázky, které si představitelky obou profesí navzájem kladly. Školy a knihovny spolu velmi úzce spolupracují a možná i do budoucna by byla taková kolektivní setkávání přínosná. Všem nám jde o jedno – probudit v dětech potřebu číst, číst dobře a s porozuměním. Přesně o tomto tématu probíhala živá diskuze.

Přednášející představila knihy pomáhající při četbě dyslektickým dětem. O publikace byl velký zájem, což se projevilo i v řadě nápadů, jak texty při aktivitách v knihovně nejlépe upravovat. Zrodilo se i mnoho báječných nápadů na další samostatné projekty.

Po ukončení oficiální části semináře jsme měly možnost vyzkoušet si i tvůrčí práci, která je vhodná pro dyslektické děti a při které si děti zároveň procvičují soustředění a jemnou motoriku.

Účastnice semináře při tvořivé aktivitě
Účastnice semináře při tvořivé aktivitě

Každá účastnice obdržela pracovní listy, které může využít při práci s dětmi.

Závěrem můžeme konstatovat, že seminář se vydařil. Důkazem je i skutečnost, že účastnice v debatě pokračovaly i po jeho skončení.

Autorkou fotografií je Věra Hradilová z Městské knihovny Rudolfa Zubera Javorník.

Ze zahraničních knihovnických spolků

Knihovny mimo hranice aneb Kongres Asociace francouzských knihovníků 2019

I letos – stejně jako před dvěma lety – se francouzští knihovníci sešli v Paříži na kongresu své asociace – ABF (Association des Bibliothécaires de France, Asociace francouzských knihovníků). Ta byla založena již v roce 1906, sdružuje knihovníky ze všech typů knihoven a těch je více tři tisíce – vedle knihovníků mezi nimi najdeme i další profesionály z příbuzných oblastí (knihkupce, nakladatele, dodavatele databází a knihovních softwarů či zřizovatele knihoven). O administrativní činnosti a publikační činnost či koordinaci akcí se stará pět stálých zaměstnanců, vlastní činnost zajišťuje Národní rada ABF a 21 regionálních skupin. Každoroční třídenní kongres ABF patří mezi významné knihovnické akce. Vždy se snaží otevírat nová aktuální témata. Zopakujme si některá z témat předchozích let:

  • 2010 – Bibliothèques: et si on parlait d'argent? (Knihovny – co kdybychom hovořili o financích?),

  • 2012 – La bibliothèque, une affaire publique (Knihovna, věc veřejná),

  • 2013 – La bibliothèque, fabrique du citoyen (Knihovna, prostor pro utváření občanské společnosti),

  • 2014 – Bibliothèques, nouveaux métiers, nouvelles compétences (Knihovny – nová povolání, nové kompetence),

  • 2016 – Innovation en bibliothèque: sociale, territoriale et technologique (Inovace v knihovnách: sociální, územní i technologická),

  • 2018 – À quoi servent les bibliothèques? (Komu slouží knihovny?)

Letošní, 65. kongres ABF, spojený s valnou hromadou členů asociace, se konal ve dnech 6. až 8. června 2019 v Paříži a nesl název Au-delà des frontières (Knihovny mimo hranice). A hranice byly v tomto případě pojaty velmi široce – ať už teritoriální, mezi institucemi, mezi knihovnami i čtenáři, hranice v člověku samém z hlediska jazykového, věkového nebo například vzdělanostního. Ve všech těchto aspektech lze najít úlohy pro knihovny dnešní doby.

Zahájení kongresu (zdroj: web ABF)

Zahájení kongresu (zdroj: web ABF)
Zahájení kongresu (zdroj: web ABF)

Náplní kongresu byla více než dvacítka přednášek a cyklů příspěvků. ABF také organizovala krátká setkání účastníků kongresu s členy komisí ABF, které se zaměřují na konkrétní témata práce v knihovně (mj. práce s dětskými čtenáři, univerzitní knihovny, vzdělávání knihovníků, digitální knihovna, zahraniční spolupráce), nebo hodinu otázek na reprezentanty ministerstva kultury či školství. Součástí kongresu je i prostor pro vystavovatele – více než sedmdesátka z nich nabízela například digitální dokumenty, databáze, software pro knihovny, nábytek do knihoven, svůj stánek zde mělo mj. i nakladatelství se speciální nabídkou (knihy pro děti s poruchami zraku), asociace na podporu četby atp.

Úvodní den mezi vystavovatele spolu s předsedkyní ABF přišel i ministr kultury Franck Riester (zdroj: web ABF)
Úvodní den mezi vystavovatele spolu s předsedkyní ABF přišel i ministr kultury Franck Riester (zdroj: web ABF)

Časově nebylo možné obsáhnout vše, řada akcí se odehrávala na různých místech ve stejnou dobu. Ale již před začátkem kongresu účastníci dostali podrobný program a mohli si vybrat, kterých akcí se zúčastní. Zajímavý byl tradičně i formát příspěvků – většinou k jednomu tématu vystupovali dva až tři přednášející, s moderátorem, který představoval přednášející i pokládal doplňující dotazy. A téměř stejná část času jako příspěvkům byla vyhrazena i následující diskuzi. Posluchači byli velmi aktivní a mnohdy ani tento velkorysý čas k diskuzi nestačil.

A nyní několik postřehů z přednášek i z celého kongresu. Hned na úvod zmíním neobvyklé zahájení – přesněji příjezd účastníků akce Cyclo-Biblia před slavnostním zahájením kongresu.

Cyclo-Biblio je totiž každoroční akce cca 50 knihovníků, kteří týden na kole projíždějí region směrem k místu konání kongresu a cestou navštěvují vybrané knihovny. Letos to bylo více než 330 km z Le Havru přes Rouen do Paříže. Vedle vzájemné výměny zkušeností je to také zajímavá kampaň, která má propagovat služby knihoven a zvyšovat povědomí o nich.

Příjezd účastníků Cyclo-Biblio na kongres ABF (foto: Zuzana Hájková, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích)
Příjezd účastníků Cyclo-Biblio na kongres ABF (foto: Zuzana Hájková, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích)

Z prvního dne ještě zdůrazním dvě akce – prvním bylo téměř dvouhodinové setkání zahraničních účastníků a hostů na kongresu s francouzskými kolegy. Ti zde hovořili o tom, co považují za významné pro rozvoj knihovnictví ve svých zemích. Zaznělo i jméno České republiky – ve svém krátkém příspěvku jsem mluvila o oslavách 100. výročí prvního knihovnického zákona i o jeho přínosu. Toto téma vzbudilo docela diskuzi – Francie totiž žádný zákon o knihovnách nemá.

Setkání zahraničních účastníků kongresu (foto: Zuzana Hájková, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích)
Setkání zahraničních účastníků kongresu (foto: Zuzana Hájková, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích)

Mediální výchova – nová úloha pro knihovny – to byl název jednoho z bloků přednášek prvního dne. Vedle sebe zasedli knihovníci, novináři, učitelé. Volně cituji jednoho z přednášejících, knihovníka univerzitní knihovny v Paříži: „Vždycky jsem si myslel, že falešným zprávám uvěří jen lidé nevzdělaní a hloupí. Ale zjistil jsem, že jedním z autorů a horlivých propagátorů fake news je náš bývalý student a dodnes dlouholetý čtenář naší knihovny. A naopak, z druhé strany vím, že mezi našimi čtenáři jsou i novináři – ti znají mechanismy a správné techniky, jak předávat informace a fakta. Nemají však proti sobě to správné publikum – proto vzniklo tohle opravdu reálné partnerství: Noviny plus knihovna.“ Vedle klasických dokumentů o principech ověřování pramenů seznámili s únikovou hrou, která je na univerzitě velmi oblíbená. V následné diskuzi zazněly i otázky týkající se zachování neutrality knihoven při hodnocení informací.

Z druhého dne kongresu zaujal i cyklus příspěvků s názvem Nové hranice knihoven – nové vybavení. Byly zde názorné ukázky vybavení knihoven, které se přizpůsobuje novým úlohám – ať už to byla knihovna v Thionville nebo malá vysokoškolská knihovna École des Ponts ParisTech. Obě tyto knihovny by měli navštívit účastníci studijní cesty SKIP v květnu 2020.

Poslední den kongresu jsem si nenechala ujít moderátorku bloku Amandine Jacquet, kterou si členové SKIP možná pamatují díky její přednášce o knihovně jako třetím místě na valné hromadě SKIP v Hradci Králové, a její blok Různorodost i limity knihovnického povolání. Na řadě příkladů nových služeb ukázala, jak se musí měnit i knihovník a požadavky na něj. Ve své úvodní prezentaci představila několik příkladů atypických knihovních fondů a služeb, které fungují ve Francii či v zahraničí – mj. půjčování nářadí, hudebních nástrojů, oděvů, semínkovny nebo šicí dílny. Na ni pak navázali další řečníci s konkrétními příklady, jak se jejich knihovny proměnily a přizpůsobily novým požadavkům veřejnosti. Prvním byla malá knihovna v oblasti se stárnoucí populací (300 obyvatel) v Saint-Denis-les-Martels s novým multifunkčním pracovním prostorem, který funguje jako knihovna, sociální středisko i poštovní pobočka. Následovala prezentace Knihovny Zoetermeer v Nizozemí, kde vedle klasických knihovnických výpůjčních služeb najdeme další prostory pro kulturní, sociální a vzdělávací akce i pro záležitosti místní komunity nebo pro její správní služby (mj. vyřízení cestovního pasu nebo řidičského průkazu). Tzv. participativní knihovna v Zoetermeeru se stala i zajímavým místem pro místní podniky a organizace (je jich více než 50) – ti využívají sdílených prostorů v knihovně, organizují zde workshopy pro své uživatele i pro veřejnost apod.

Stejně zajímavá byla řada dalších příspěvků, např. na téma digitálního začleňování a vzdělávání seniorů, teenagerů jako specifického publika či partnerství a spolupráce s jinými typy organizací. Snad i tento malý výběr ukazuje, že naši francouzští kolegové řeší podobné odborné problémy a umějí o nich diskutovat i hledat řešení.