Literární Šumava 2019

V pořadí již 23. seminář Literární Šumava se odehrál ve dnech 23. až 25. května 2019 v Srní. Proč v Srní? Našli jsme tu ubytování pro velkou skupinu v příjemném hotelu Vydra, ale nejen to. Srní má své kouzlo a půvab.

Historie obce se počítá od roku 1726. Nachází se na pláních ve výšce 845 m nad mořem, asi jako sušický Svatobor. Jméno obec dostala zřejmě podle četného výskytu srnčí zvěře Rehberg. Srní bývalo zejména dřevařskou a zemědělskou obcí, bez dalších pracovních příležitostí. Větší finanční přínos obyvatelům přinášela doba po zničující vichřici, ale po zpracování dřeva tento „broučkový ráj“ skončil a muži i celé rodiny odcházeli za prací do ciziny. Od roku 1883 patřívaly k Srní osady Antýgl, Vchynice-Tetov, Nová Studnice, Modrava, Mosau, Sedlo, Rokyta, Zelená Hora, Hrádky, Mostecký mlýn na Vydře a ještě několik malých samot. Místní kostel Nejsvětější Trojice byl vysvěcen v roce 1807. Stavba je pozoruhodná svou bání a šindelovým obložením. Ke kostelu patřil ještě hřbitov, kde byli pohřbeni i četní příslušníci rodiny Klostermannovy, a hřbitovní kaple. Hřbitov odolával snahám o zrušení až do osmdesátých let, dnes jej připomíná památník v parku. Nezachovala se ani stará škola. Obec se pyšní koloritem zachovaných roubenek. Na mnohých z nich je umístěna zvonička, která pomáhala orientaci za zimního nepříznivého počasí. To vše nám stihl na krátké procházce prozradit bývalý ředitel Národního parku Šumava Ing. Jiří Kec. Ještě podrobněji nás s historií a zajímavostmi obce Srní v místním kostele Nejsvětější Trojice seznámila bývalá ředitelka školy paní Zdeňka Peťovská.

Tradiční stavba se zvoničkou v Srní
Tradiční stavba se zvoničkou v Srní

Do miniaturní Místní knihovny Srní nás pozvala knihovnice Marcela Drexlerová. Prý se blýská na lepší časy a obec hledá pro svou knihovnu větší a lépe přístupné prostory. Ing. Ivo Stehlík představil knihu Šumava domovem (ISBN 978-80-86913-17-9), která se vyjadřuje mj. k otázkám ochrany Národního parku Šumava. Knížka ve 37 textech představuje zajímavou sondu do života a pocitů lidí, kteří chtějí žít v souladu s národním parkem. Doprovodné fotografie pořídili sami autoři, jednou z nich byla i naše kolegyně, knihovnice z Vyššího Brodu Romana Ouředníková, sama na večeru přítomná a diskutující. Kniha získala Cenu čtenářů knihoven v soutěži Šumava Litera 2018. Dalším zajímavým tématem byly otázky domácího vzdělávání dětí.

Ani druhý den počasí nezklamalo. Dvě skupinky vyrazily do terénu. Poznávání šumavské původní vegetace, určování rostlinných druhů a jejich využití ve farmacii i pro vlastní domácí bylinnou lékárnu, to je doména botaničky RNDr. Zdeňky Chocholouškové, Ph.D., z Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni; za pochodu hbitě jmenovala latinské i české názvy sesbíraného „bejlí“.

Zdeňka Chocholoušková při výkladu
Zdeňka Chocholoušková při výkladu

Chůzi s holemi (nordic walking) pod vedením Mgr. Marie Bicanové jsme vyzkoušeli všichni. Sešli jsme se u Hauswaldské kaple, což je tradiční poutní místo, opředené pověstmi, kterému se kvůli zázračnému uzdravujícímu prameni říkalo šumavské Lurdy. Všechny zdejší kaple byly v roce 1957 armádou zničeny. Díky občanskému sdružení Karel Klostermann – spisovatel Šumavy se v roce 2006 podařilo obnovit základy kaple i pramen. Ten nyní zdobí skleněná plastika s otiskem spojených dlaní od Vladěny Tesařové z Dobré Vody. Vzpomínky na poutní procesí oživilo čtení z knihy Marie Malé Šumava: Putování časem (ISBN 978-80-254-4385-9). Organizátoři si podruhé oddechli – za hezkého počasí se to šlapalo jedna radost.

Nácvik chůze s holemi (nordic walking)
Nácvik chůze s holemi (nordic walking)

Rozcvička
Rozcvička

Pramen
Pramen

Zázračná voda
Zázračná voda

Čtení u Hauswaldské kaple
Čtení u Hauswaldské kaple

O změnách ve vegetaci Šumavy podmíněných hospodářskou činností i dalšími zásahy člověka nám povídala RNDr. Zdenka Křenová, Ph.D., z Biologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. K literatuře a krásám šumavské přírody jsme se vrátili v příspěvku spisovatele Libora Chvojky a fotografa Jana Kavaleho. Zároveň jsme měli možnost zakoupit některé z vydaných knih o šumavských řekách Vltavě, Vydře, Otavě a Křemelné.

Večerní program patřil osobnosti Karla Klostermanna, který v Srní opakovaně pobýval a čerpal zde náměty pro svá početná díla. Václav Sklenář, předseda společnosti Karel Klostermann, spisovatel Šumavy, nám představil činnost společnosti a prezentoval řadu zajímavých materiálů spjatých se životem spisovatele, kterého se společnosti podařilo významně zpopularizovat v německy mluvících zemích.

Sobotní závěr semináře patřil exkurzi po blízkém okolí Srní s výkladem Mgr. Miroslava Buršíka ze sušického muzea. Ve vlčím výběhu při Návštěvnickém centru v Srní je nyní čtrnáct vlků a z lávky nad výběhem je, odpočívající mezi kameny, objeví jen pozorné oči a zachytí objektiv fotoaparátu.

Miroslav Buršík při výkladu
Miroslav Buršík při výkladu

Jeden z vlků při odpočinku
Jeden z vlků při odpočinku

Informační středisko Rokyta je necelých devět kilometrů odtud a jeho expozice je zaměřena zvláště na historii těžby a plavení dřeva po Vchynicko-tetovském kanálu a dále po Otavě a Vltavě do Prahy. Odtud je i naše společná fotografie.

Expozice v informačním středisku Rokyta
Expozice v informačním středisku Rokyta

Společná fotografie
Společná fotografie

Pěšky jsme došli k nedalekému dvorci Antýgl s roubenými domky se šindelovými střechami a zvoničkou z 18. století. Antýgl je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.

Kaplička v Antýglu
Kaplička v Antýglu

Zajímavou technickou památkou mezi Antýglem a Modravou je hradlový most rechle. 72 m dlouhý most je věrnou replikou bývalého historického mostu nad řekou Vydrou. Most sloužil i jako hradlo, které odvádělo plavené dříví a vodu z Vydry do Vchynicko-tetovského plavebního kanálu.

Rechle
Rechle

O naší poslední zastávce už jen krátce. Šumavská obec Modrava je známým turistickým centrem a východiskem poznávacích tras na soutoku Roklanského, Filipohuťského a Modravského potoka, kde vzniká řeka Vydra. Krásný výhled je od Klostermannovy chaty, postavené pro Klub československých turistů v roce 1924. Příjemně je i v minipivovaru Lyer, kde jsme poobědvali. Právě tam program letošní Literární Šumavy skončil – konkrétně krátkou rekapitulací toho, co nám společné tři dny přinesly, a poděkováním účastníkům a spolupracovníkům. Na velké loučení už moc času nezbývá, autobus směr Sušice čeká na odjezd. Déšť (a to pořádný) naštěstí přišel až na cestě domů.

Pořadatelem mezikrajového literárně-vlastivědného semináře byla regionální organizace SKIP Plzeňského kraje ve spolupráci s Místní knihovnou Srní; grantovou podporu poskytl projekt Knihovna 21. století Ministerstva kultury ČR. Semináře se zúčastnilo 53 knihovníků z Jihočeského, Plzeňského a Karlovarského kraje.

Autorkou fotografií znázorňujících stavbu se zvoničkou, nácvik chůze s holemi, rozcvičku a čtení u Hauswaldské kaple a společné fotografie je Bohumila Mertová z Univerzitní Knihovny Západočeské univerzity v Plzni. Ostatní fotografie pořídila Hana Hendrychová ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje.

Vaše hodnocení: 'dávám palec dolů'.

Komentáře k článku