2018, ročník 27, číslo 4

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Průzkumy

Atlas knihoven

Ocenění

Osobnosti

Rozhovor

Vzdělávání

Celostátní akce

Recenze

Z ústředních orgánů

Z odborných orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Úvodník

Zimní číslo Bulletinu SKIP

Vážení a milí čtenáři,

přinášíme Vám čtvrté číslo Bulletinu SKIP. Dozvíte se v něm například:

Rádi bychom Vás také informovali o tom, že od roku 2019 budou i zvláštní čísla bulletinu vycházet pouze v online podobě. Bude vycházet jedno zvláštní číslo ročně a bude vždy věnováno knihovnictví ve vybrané zemi světa.

Přínosné čtení Vám za celou redakční radu Bulletinu SKIP přeje

Linda Jansová

Trendy v knihovnách

Evergreen v českých knihovnách 2018 a diskuze Modely provozu knihovního softwaru očima knihoven jako jeho uživatelů

Dne 8. října 2018 se v Národní knihovně ČR uskutečnil již šestý seminář Evergreen v českých knihovnách.

Uspořádala jej pražská organizace SKIP ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, Knihovnou JabokOsvobozenou knihovnou, z. s. Semináře se zúčastnilo se zúčastnilo 67 osob (58 účastníků a devět moderátorů, přednášejících a panelistů).

Účastníky semináře nejprve přivítala PhDr. Linda Jansová, Ph.D., z pražské organizace SKIP a Národní knihovny ČR. Upozornila, že šestý ročník semináře bude mít oproti ročníkům předcházejícím širší záběr – pozornost bude věnována nejenom novinkám vztahujícím se ke svobodnému knihovnímu softwaru Evergreen, ale také modelům provozu knihovního softwaru z pohledu knihoven jako jeho uživatelů a připravované příručce usnadňující výběr a změnu knihovního softwaru.

Účastníci semináře
Účastníci semináře

Diskuze Modely provozu knihovního softwaru očima knihoven jako jeho uživatelů

Diskuze byla koncipována tak, aby se jí zúčastnili zástupci knihoven, které používají různé knihovní softwary. Pozvání do ní přijalo celkem sedm panelistů, přičemž každý z nich zároveň blíže představil model provozu knihovního softwaru ve své instituci.

Každý z panelistů si na seminář připravil krátkou prezentaci, která sloužila jako podklad k následné diskuzi. Aby byly údaje z jednotlivých prezentací vzájemně snáze porovnatelé, obdrželi panelisté před seminářem přehled údajů, které by měly být do prezentací zahrnuty. (Přesto by prezentace neměly být chápány pouze jako srovnání funkcí jednotlivých softwarů. Každý z panelistů kladl důraz na jiné aspekty problému, a pokud např. nezmínil některé funkce, které uvedl jiný z panelistů, neznamená to nutně, že v daném softwaru tato funkce chybí.) Údaje byly rozčleněny do tří bloků.

První skupina požadovaných údajů se týkala knihovny. Jednalo se o:

  • název;

  • typ (veřejná, odborná, popř. další upřesnění);

  • počet zaměstnanců (přepočtených úvazků);

  • počet knihovních jednotek;

  • počet uživatelů.

Ve druhé skupině byly zařazeny údaje o panelistovi:

  • jméno, příjmení;

  • pozice v knihovně;

  • délka praxe v knihovnictví (v letech), z toho počet let působení u nynějšího zaměstnavatele (lze uvést formou roku nástupu);

  • vzdělání (knihovnické/neknihovnické);

  • knihovní softwary, se kterými má panelista zkušenosti (nejenom ze stávajícího zaměstnání, ale i z případných předchozích).

Třetí skupina údajů se týkala používaného knihovního softwaru a byla zjišťována především prostřednictvím otázek:

  • Který software používáte (pokud víte, prosím upřesněte i jeho verzi)?

  • Od kterého roku Vaše knihovna tento software používá?

  • Kdo se o provoz softwaru ve Vaší knihovně stará (externí firma, zaměstnanci, popř. jak jsou činnosti rozděleny)?

  • V jaké podobě software provozujete (software jako služba, vlastní instalace na vlastním hardwaru, vlastní instalace na hardwaru u externí firmy, společná instalace softwaru používaná více knihovnami apod.)?

  • Jak velké personální kapacity věnujete ve své knihovně provozu knihovního softwaru?

  • Jak jste se stávajícím modelem provozu spokojeni? Vidíte v některých oblastech rezervy (pokud ano, jaké konkrétně)?

  • Používáte všechny moduly, které jsou v knihovním softwaru k dispozici, nebo jsou nějaké moduly, které z nějakých důvodů (prosím upřesněte) nepoužíváte?

  • Jak probíhá Vaše spolupráce s dodavatelem softwaru/služby?

  • Jste zapojeni do komunity kolem Vámi užívaného knihovního softwaru? Je to komunita uživatelská, vývojářská nebo jiná?

  • Komunikovali jste někdy přímo s jeho vývojáři a proč? Pokud ano, s jakým výsledkem? Pokud ne, proč?

  • Čeho si na Vámi používaném knihovním softwaru ceníte?

  • Co považujete za jeho hlavní nevýhodu?

  • Uvažujete o změně knihovního softwaru (přechodu na zcela odlišný software nebo novou verzi stávajícího softwaru, pokud ji dodavatel nabízí)?

  • Pokud budete chtít doplnit cokoliv dalšího, máte samozřejmě možnost tak učinit.

Níže uvádíme nejdůležitější poznatky z jednotlivých prezentací.

Aleph v Národní technické knihovně (Mgr. Jan Kolátor)

Národní technická knihovna má od roku 2012 status výzkumné organizace. V roce 2016 měla přibližně 145 zaměstnanců (přepočtených úvazků). Roční náklady na provoz knihovny dosahují 171 milionů Kč.

J. Kolátor je absolventem Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (ÚISK FF UK). Nejprve pracoval v Ústavu mezinárodních vztahů, poté přešel do Státní (nyní Národní) technické knihovny. Spolupracuje také se společností Team Library, s ÚISK FF UK, kde přednáší o informačních systémech, a je aktivním členem České pirátské strany. Má zkušenosti s knihovními softwary KPWin, Aleph a Koha a kromě toho i se systémy VuFind a Summon.

Národní technická knihovna má ve svých fondech necelých 1,2 milionu knihovních jednotek, ročně je realizováno přes 400 tisíc výpůjček. V poslední době však využívání knihovního fondu klesá, stoupá ale návštěvnost.

V Národní technické knihovně je provozován Aleph 500, verze 25. Obsahuje téměř 0,5 TB dat a v době konání semináře běžel 294 dní bez restartu. V knihovně používají většinu dostupných modulů (čtyři z pěti; v diskuzi bylo doplněno, že nevyužívaným modulem je modul MVS), počet instalací GUI klienta je 57. Aleph je integrován do všech ostatních systémů, obsahuje tři báze (plus bázi ISSN), ostatní data (např. o uživatelích) jsou spravována v jiných systémech a na Aleph napojena pomocí konektorů. Uživatelům je pak nabízeno rozhraní VuFind nebo Summon – jinými slovy samotný knihovní software je pouze jedním z používaných systémů. K propojení jsou používány X-Services a API.

ARL v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích (PhDr. Zuzana Hájková)

Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích má fond o velikosti 1,4 milionu knihovních jednotek a v knihovně pracuje 93 zaměstnanců. Počet čtenářů dosahuje 19 tisíc; realizováno je 800 tisíc výpůjček za rok. Knihovna – navzdory svému názvu – plní i funkce městské knihovny.

Z. Hájková je absolventkou Katedry vědeckých informací a knihovnicví (předchůdce dnešního ÚISK) FF UK. V knihovnictví se pohybuje už od svých patnácti let – svou knihovnickou kariéru zahájila v malé místní knihovně v Karlových Varech. Následně se v Karlových Varech zabývala oblastí metodiky a od roku 1994 působí v českobudějovické vědecké knihovně (od roku 2012 ve funkci náměstkyně pro knihovní služby). Tato knihovna od roku 1995 používala knihovní software TinLib, později přešla na ARL. Díky spolupráci se Souborným katalogem ČR měla Z. Hájková příležitost se seznámit i se softwary LANius a Clavius; má také zkušenosti s katalogizací starých tisků v Claviovi a Tritiovi.

Software ARL od firmy Cosmotron Bohemia je v knihovně používán od roku 2006, jeho správě se věnují cca dva úvazky IT pracovníků, z toho je jeden úvazek věnován provozu regionálního systému (celkem v knihovně pracují tři IT pracovníci, ti však mají na starosti i web, správu sítě atd., není tedy snadné specifikovat objem práce věnovaný přímo knihovnímu softwaru).

Používají vlastní instalace na vlastních serverech, a to i pro regionální systém. ARL vždy pracuje s aktuální verzí; součástí smlouvy je i to, že každý rok knihovna dostává novou verzi. Pokud se týká modulů, používají moduly akvizice, správa seriálů, katalogizace, výpůjční protokol, inventarizace, katalog, imageserver a e-výpůjčky, naopak nepoužívají moduly document delivery a evidence publikační činnosti, protože je nepotřebují. Modul akvizice používají bez fakturace, a to z toho důvodu, že fakturaci má v knihovně na starosti jiné oddělení.

Počet servisních hodin je stanoven servisní smlouvou; servisní požadavky se do servisního systému zadávají elektronicky. Jedná se buď o požadavky obecné (na vývoj), nebo o požadavky individuální (nad servisní rámec, ty zatím knihovna nevyužila).

Pro firmu Cosmotron funguje Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích jako testovací knihovna, proto mají v servisní smlouvě více hodin. Nicméně jim to na druhou stranu přináší práci navíc, neboť nové služby musejí testovat.

Jednou ročně před setkáním uživatelů probíhá hlasování, ve kterém každá knihovna (uživatel ARL) vyjádří na stupnici od  1 do 10, zda má zájem o doplnění konkrétní funkcionality. Při krizových situacích je se zaměstnanci Cosmotronu dobrá spolupráce. Kromě toho jsou pracovníci Cosmotronu někdy vysíláni přímo do knihovny, kde mohou např. konkrétní funkci vidět přímo v provozu, někdy naopak českobudějovičtí knihovníci vyrážejí do Cosmotronu.

Pokud se týká komunity kolem softwaru, existuje wikifórum, na kterém participují i vývojáři, s nimiž je tak možno přímo komunikovat, a každoročně se rovněž koná setkání uživatelů.

Většina nově vyvíjených funkcí, které českobudějovická knihovna testuje, se zároveň automaticky zapracovává do roční aktualizované verze pro všechny knihovny využívající ARL.

Výhodou ARL je skutečnost, že je kladen velký důraz na dodržování všech standardů (jak z oblasti knihovnictví, tak z oblasti legislativy). Výhodný je i pružný datový model – všechna data jsou ukládána ve formátu MARC 21, např. i záznamy čtenářů nebo záznamy objednávek v akvizici. Není tedy problém přidávat či ubírat pole a vytvářet formuláře. V záznamech jsou zároveň uchovávány údaje o všech provedených změnách. Knihovníci oceňují i zjednodušení rutinních činností (např. vyplní-li třídník MDT, v záznamu se objeví i znak Konspektu). Je také možné propojení s jinými systémy (např. řešení pro RFID, platební brány, e-knihy nebo správa tisku).

Mezi nevýhody naopak patří finanční náklady (ARL používá databázi Caché, za kterou se musí subdodavateli platit), málo vývojářů (požadavků knihovníků je více, než kolik jich vývojáři stačí zapracovat) a nemožnost popisu shora (to se však dá obejít).

DAWINCI (MEDVIK) v Národní lékařské knihovně (Mgr. Lenka Maixnerová, Mgr. Filip Kříž)

Poznámka: Autorský tým na semináři zastoupil F. Kříž.

Národní lékařská knihovna má 84 zaměstnaců (76 úvazků), uživatelů má přes 3 400, knihovních jednotek cca 386 tisíc.

F. Kříž je vedoucím Oddělení knihovních aplikací a digitalizace, které má na starosti digitální knihovnu, systém pro správu elektronických zdrojů a také web knihovny. Provoz oddělení je zabezpečen dvěma pracovními úvazky. Dříve F. Kříž pracoval jako systémový knihovník v Ústavu hematologie a krevní transfuze; v Národní lékařské knihovně pracuje od roku 2003. V průběhu své dosavadní kariéry pracoval s různými knihovními softwary (KPSys, TinLib, DAWINCI).

Od roku 2006 Národní lékařská knihovna používá systém DAWINCI-Medvik. Mají svou vlastní instalaci, a to v Datovém centru Národní lékařské knihovny. Provozují ji jako multiknihovní centralizovaný systém – provozují ji tedy i pro jiné knihovny, jimž poskytují veškerou podporu a zajišťují implementaci a koverze dat. Systém nyní využívá deset knihoven a ještě cca čtyři pobočky. Zapojené knihovny za využívání systému nic neplatí.

V systému se nachází cca 225 tisíc bibliografických záznamů, což představuje cca 628 tisíc knihovních jednotek. Vysoký je i počet autoritních záznamů – 387 tisíc. Kromě katalogu je součástí systému i Bibliographia medica Čechoslovaca (známá pod zkratkou BMČ), ta obsahuje na 888 tisíc záznamů. OPAC (portál Medvik) vznikl přímo pro Národní lékařskou knihovnu.

Software DAWINCI vyvíjí firma SVOP, a to cca od roku 2000. Je založen na databázi MS SQL, používá aplikační server (servery) a desktopového klienta (desktopové klienty). Klient se aktualizuje víceméně automaticky. Software DAWINCI je více rozšířen (má více instalací) na Slovensku.

Vztahy s dodavatelem jsou dobré, mezi plusy softwaru patří flexibilita – nastavitelnost řady detailů rozhraní, scénáře pro zápis záznamů, formuláře nebo např. programovací prostředí pro tiskové sestavy, upravitelnost formátů – a také dostupnost API. Naopak z mínusů lze zmínit oblast rozpočtů nebo ergonomie (ve vztahu k desktopovému klientu).

Rozvoj má spíše podobu evoluce než revoluce. Pokud se týká úvah o případném přechodu na nový software, zatím v Národní lékařské knihovně spíše uvažují o postupném nahrazování jednotlivostí v celku knihovního systému.

Evergreen v Knihovně Jána Langoše (Mgr. Livia Vrzalová)

Poznámka: L. Vrzalová se semináře z důvodu nemoci nezúčastnila, zastoupila ji Mgr. Eva Cerniňáková z Knihovny Jabok.

Zřizovatelem Knihovny Jána Langoše je Ústav pro studium totalitních režimů. Knihovna má cca 300 registrovaných uživatelů a cca 20 tisíc knihovních jednotek. Jedná se o knihovnu badatelskou, kterou využívají i pracovníci Archivu bezpečnostních složek.

L. Vrzalová v Ústavu pro studium totalitních režimů pracuje (s přerušením) celkem sedm let, jako knihovnice pracuje dvanáct let. Má zkušenosti se softwary KPWin, Aleph a Evergreen.

Vedení ústavu začalo razit myšlenku, že knihovna by měla být více přístupná veřejnosti, měla by mít podobu více veřejné knihovny, kam by mohl chodit každý. S tím souvisela i potřeba řešit otázku nového knihovního softwaru.

Do roku 2014 byl v knihovně používán knihovní software KPWin. Protože byl v instituci kladen větší důraz na bezpečnost než v jiných knihovnách, používali v knihovně přepracovanou verzi online katalogu. To se však ukázalo jako problematické a hůře udržitelné. Proto v knihovně uvažovali o tom, jakou cestou se dále vydat. Jednou ze zvažovaných variant – a následně variantou vítěznou – byl svobodný knihovní software Evergreen, který tehdy byl v ČR provozován cca tři roky.

V době konání semináře byl v knihovně provozován Evergreen ve verzi 2.12 a byl připravován přechod na verzi 3.1.

Mezi plusy patří dobře fungující zázemí a skutečnost, že software splňuje většinu požadavků knihovny včetně těch bezpečnostních. Správu má od roku 2017 na starosti Osvobozená knihovna, z. s. Evergeeen je provozován na virtuálním serveru, jednou ročně je prováděn přechod na nejnovější stabilní verzi.

Evergeen L. Vrzalová hodnotí kladně – z hlediska běžného pracovníka je podobný velkým systémům typu Aleph. Pokud však knihovník chce využívat „základní režim“, je to samozřejmě možné, není nutné používat všechny dostupné funkce.

Provoz systému je stabilní bez výpadků. Zkušenosti s řešením problémů v české komunitě kolem knihovního softwaru Evergreen jsou pozitivní.

Protože probíhá rekonstrukce budovy Ústavu pro studium totalitních režimů, je možné věnovat pozornost i rozvoji knihovny Archivu bezpečnostních složek. Ta bude pro svůj provoz nadále používat instalaci Evergreenu Knihovny Jána Langoše, obě knihovny tak budou sdílet společný katalog.

Koha v Městské knihovně Chrudim (PhDr. Hana Mazurová)

Městská knihovna Chrudim je veřejná knihovna pověřená výkonem regionálních funkcí pro okres Chrudim (v něm se nachází deset profesionálních a 75 neprofesionálních knihoven). Knihovna má 22 zaměstnaců.

H. Mazurová ve funkci ředitelky knihovny působí již od roku 1991, předtím pracovala jednak v téže knihovně, jednak v muzejní knihovně. Je absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (má ale neknihovnické vzdělání), na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykově univerzitě) se pak věnovala postgraduálnímu studiu. Má zkušenost s knihovními softwary MAKS, TinLib (ten v chrudimské knihovně používali v letech 1993 až 2012), Clavius (ten používali v letech 2012 až 2017) a Koha (ten je v provozu od roku 2017). Plně automatizovaný provoz zahájila chrudimská knihovna v roce 1995 v souvislosti s rekonstrukcí knihovny.

V chrudimském okrese se knihovny dohodly, že budou všechny používat stejný software. Tím se stal svobodný software Koha. Sama chrudimská knihovna ho používá v podobě instalace na vlastním serveru, na kterém hostují také neprofesionální knihovny. Profesionální knihovny mají vlastní instalace u externí firmy. Do konce roku 2018 byl v době semináře plánován přechod pěti profesionálních knihoven, v dalších letech vždy čtyř až šesti neprofesionálních knihoven. U jedné z knihoven byl přechod z důvodu havárie dat realizován velmi rychle.

V knihovně je pro záležitosti týkající se knihovního softwaru vyhrazen poloviční úvazek. Knihovna má podepsanou servisní smlouvu s externí firmou, se spoluprací je zatím spokojena, nebyla třeba řešit nic nestandardního. Komunikace se servisem je vyhovující, vývojáře kontaktují se svými podněty podle potřeby.

Koha není modulární software. Má implementovány protokoly Z39.50 a OAI-PMH. Zatím nepoužívají všechno, co software nabízí. Na softwaru si cení jeho komplexnosti, naopak v konkrétních podmínkách chrudimské knihovny mírně nevyhovuje forma zabezpečení rezervací.

Verbis v Národním pedagogickém muzeu a knihovně J. A. Komenského (Vladimíra Korousová)

Součástí Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského je – jak název instituce napovídá – knihovna, konkrétně knihovna specializovaná. Na jejím provozu se podílí necelých 20 přepočtených úvazků. Fond knihovny tvoří necelých půl milionu knihovních jednotek, v knihovně ale vytvářejí také pedagogickou bibliografickou databázi. Mohou se pochlubit více než pěti tisíci registrovaných uživatelů, kteří se rekrutují převážně z řad pedagogů, kteří studují (jsou studenty denního studia nebo si doplňují vzdělání); z poskytovaných služeb hraje výraznou roli MVS.

V. Korousová v knihovně působí jako systémový a referenční knihovník. V knihovnictví se pohybuje už téměř 30 let, v pedagogické knihovně působí od roku 2009. Zabývá se i katalogizací historických periodik. Má zkušenosti s více knihovními softwary (LANius, Clavius, KPSys, KPWin).

V knihovně aktuálně používají knihovní software Verbis ve verzi 2.0 (katalog softwaru je znám pod názvem Portaro), na novou verzi přešli na jaře roku 2018 jako jedni z prvních. Na systém mají řadu specifických požadavků, cca čtvrt roku se tak věnovali jeho nastavování a dolaďování. Mají vždy nejnovější verzi softwaru, výhodou také je, že jejich kolega působí i jako vývojář. Pokud se týká nároků na provoz, jedná se o cca jeden úvazek. Při přechodu na novou verzi jsou personální nároky větší, na ladění spolupracují všichni pracovníci.

Aktuálně jsou v knihovně se systémem velice spokojeni. Provozují jej na vlastním hardwaru (disponují optickým připojením k internetu). Z modulů používají jen některé, nepotřebují např. moduly výměnný fond, cirkulace, e-výpůjčky, výběrová řízení, EET, OAI PMH, MVS (pokud se týká MVS, chystají se využívat službu Získej).

S dodavatelem softwaru úzce spolupracují. V systému se automaticky načítá souhrn změn, je také k dispozici systém pro připomínky. S vývojáři lze komunikovat více způsoby, např. i telefonicky. Každý rok se koná setkání uživatelů, kde je příležitost sdělovat přání a požadavky.

K výhodám Verbisu patří uživatelská přívětivost prostředí, spolehlivost a stabilnost, integrace současných trendů, konfigurovatelnost a nabídka možných řešení. Nevýhodou starší verze byla neschopnost si poradit s nároky kladenými nařízením GDPR. Právě z toho důvodu pedagogická knihovna na jaře 2018 přešla na novou verzi softwaru.

Systém je propojen i se vstupním systémem do knihovny (dveře se otevírají na průkazku nebo čárový kód z knihy).

Tritius v Městské knihovně Sedlčany (Mgr. Alena Budková)

Městská knihovna Sedlčany je veřejná knihovna, konkrétně se jedná o komunitní knihovnu rodinného typu bez poboček. V knihovně pracuje sedm zaměstnanců (6,75 úvazku), z toho šest odborných. Knihovna má fond o velikosti necelých 55 tisíc knihovních jednotek a přes 2 300 uživatelů.

A. Budková studovala na pražské střední knihovnické škole, pak pokračovala studiem na ÚISK FF UK. Tři roky pracovala ve Fyzikálním ústavu AV ČR, nyní již deset let pracuje v sedlčanské knihovně (je zástupkyní ředitelky).

Z knihovních softwarů zná především Clavia a Tritia. Tritia sedlčanská knihovna používá od roku 2015 (resp. od prosince 2014); je dokonce první knihovnou v republice, která na něj přešla. Tritia provozují na Windows (lze jej ale provozovat i na jiných operačních systémech), knihovní software má podobu webové aplikace (díky tomu je možné s ním pracovat i např. na notebooku na náměstí). Pro práci s ním je jako webový prohlížeč doporučen prohlížeč Mozilla Firefox.

Aktualizace Tritia je snadná, přechody na novou verzi probíhají automaticky. Celý systém spravuje společnost LANius, knihovna nemá žádného vlastního IT pracovníka (i správce serveru je externí; externí je i „dvorní opravář“ a zároveň dodavatel hardwaru). Všechna data jsou uložena na vlastním serveru knihovny. Hlavní kontaktní osobou (ve vztahu k dodavateli) je ředitelka knihovny, do tzv. service desku však mají přístup všechny pracovnice knihovny. Z modulů používají katalogizaci, výpůjční protokol, MVS (ten oproti modulu v Claviovi považují za výrazně lepší) a revizní modul. V případě modulu MVS je výhodné, že řada údajů se dá skrýt nebo naopak zviditelnit. Specifické požadavky měla knihovna na revizní modul (pokud některé svazky chybějí, nejsou hned odepisovány – místo toho se čeká, až je čtenáři vrátí, díky tomu se zpět do knihovny dostane cca 90 % chybějících svazků). Nepoužívají modul akvizice, jeho funkce nahrazují funkcemi portálu Team Library (začali jej využívat nedávno).

Mezi kladné rysy katalogu patří snadné vyhledávání (googlovská řádka), půjčování e-knih, podpora přihlašování přes MojeID nebo přes heslo generované z data narození, integrace s veřejnými databázemi a přehlednost. Při práci s Tritiem jim vyhovuje možnost nastavování sloupců, filtrování dat apod.

Na softwaru (resp. spolupráci s dodavatelskou firmou) si cení flexibility, ochoty řešit a vyřešit potíže, zohlednit individuální požadavky knihovny, spolehlivost a řešení legislativních požadavků (např. GDPR). Díky tomu se místo IT záležitostí mohou věnovat např. komunitním aktivitám a informačnímu vzdělávání.

Hlavní diskuzní otázky

Po prezentacích proběhla hlavní část diskuze, kterou moderoval Ing. Václav Jansa z ÚISK FF UK a která byla zaměřena především na hledání odpovědí na následující otázky:

  1. Představte si hypotetickou situaci, že byste z jakéhokoliv důvodu museli v brzké době přejít na jiný knihovní software. Jak byste postupovali? Čím byste v rámci příprav začali? Kde byste hledali potřebné informace?

  2. Co podle Vás představuje největší rizika přechodu na nový knihovní software (případně přechodu na novou verzi stávajícího softwaru)? Dovedete si představit i jiný model provozu knihovního softwaru, než jaký nyní uplatňujete? Co Vám na stávajícím způsobu provozu vyhovuje, co naopak ne? Co byste očekávali, že Vám případný jiný způsob provozu přinese?

  3. Jakým směrem se podle Vás vyvinou knihovní softwary a jejich nasazení v českých knihovnách za následující tři roky?

1. Postup při přechodu na jiný software

Na první otázku odpovídal nejdříve J. Kolátor. Zdůraznil, že v případě Národní technické knihovny se nejedná o hypotetickou situaci, neboť Aleph je oproti ostatním knihovním software o generaci pozadu. Firma Ex Libris garantuje jeho podporu minimálně po dobu dalších šesti či sedmi let (období dvou verzí, další rozvoj není plánován), zároveň se ale své zákazníky snaží přesvědčit o tom, aby přešli na jejich nový produkt – Almu. V knihovně by celý postup zahájili výběrovým řízením (jednalo by se o nadlimitní zakázku), které by muselo být velmi dobře specifikováno. Cena by nebyla prioritou. V. Jansa poznamenal, že kdysi firma předpokládala dřívější ukončení podpory Alephu, J. Kolátor doplnil, že se ukázalo, že přejít na novou platformu na celém světě během relativně krátké doby není (navzdory existenci několika týmů) reálné.

Z. Hájková jako první krok vidí sepsání požadavků knihovny. Dále by bylo třeba zjistit, zda požadované funkce zvažovaný nový software slibuje a reálně umí. Podstatnou roli by hrály reference. Cena by neměla být rozhodující, resp. by neměla být jediným kritériem pro rozhodování. Užitečné by bylo také nastavení ceny např. na pět let provozu. J. Kolátor připomněl, že to je problematické v případech, kdy knihovny chtějí přechod realizovat s využitím dotací z programu VISK (konkrétně programu VISK 3, který neumožňuje hradit z dotace provozní náklady, pozn. red.). Z. Hájková poznamenala, že je otázkou, zda by program neměl být zaměřen na regionální systémy.

F. Kříž pokládá každý systém starší deseti let za morálně zastaralý. Výběrové řízení je podle něj problematické, otázkou je totiž reálná proveditelnost. Jako vhodnější postup se mu jeví participace na rozvoji softwaru s dodavatelem – čekají na novou generaci softwaru. Sledují také mezinárodní scénu – na konferencích ELAG se např. už několik let mluví o projektu FOLIO, výstupy však nejsou natolik hmatatelné, aby se dalo uvažovat o jejich využití v praxi. Otázkou také je, zda by otevřená řešení splňovala jejich požadavky – spíše předpokládá, že nikoliv. V ČR chybí silnější firma, která by stála za těmito řešeními. Konkrétně v případě Národní lékařské knihovny mají problém s rozhraním – možnou cestou do budoucna je vytvoření lepšího rozhraní nad původním jádrem.

V. Jansa doplnil, že původní předpoklad, že Evergreenu by se chopila velká knihovna, např. Národní technická knihovna, se (zatím) nenaplnil, proto členové komunity kolem Evergreenu přistoupili k založení Osvobozené knihovny, z. s. L. Jansová uvedla, že podoba neziskové organizace má svou inspiraci v USA, kde se původní firma Equinox, která poskytuje mj. služby vztahující se k Evergreenu, změnila na neziskovou organizaci. V. Jansa připomněl, že tato americká společnost poskytuje podporu nejenom pro Evergreen, ale i pro Kohu a že koneckonců oba tyto softwary využívají část společného kódu (např. moduly pro práci s formátem MARC).

E. Cerniňáková by nejprve zmapovala, co vlastně knihovna dělá, co potřebuje a jestli to, jak to aktuálně dělá, vyhovuje nebo nikoliv. V dalším kroku by uvažovala o tom, jaké finanční a lidské zdroje jsou k dispozici (má-li knihovna IT pracovníka, je vhodnější mít software na svém hardwaru a může to být svobodný software; v opačném případě je třeba situaci řešit jinak), jaké jsou dostupné možnosti (které konkrétní softwary, jak je lze využívat – na vlastním hardwaru, v cloudu, samostatně či formou společného katalogu). Pro úplnost doplnila, že nevidí žádný důvod pro opuštění Evergreenu.

Podle H. Mazurové musí systém být pro celý okres, tj. jak pro větší knihovny, tak pro ty nejmenší. Při přechodu na nový software postupovali tak, že si všechna řešení nechali předvést. Ti pochopitelně zdůraznili jejich klady, proto následovala okružní cesta po republice – v navštívených veřejných knihovnách se ptali, co jim nefunguje. H. Mazurová se také přiklání k názoru, že peníze nejsou prioritou. Pokud se týká Clavia, nefungoval okresní servis, což se ukázalo jako problematické pro knihovny, které nemají nikoho jiného, kdo by se o software staral. Prioritní je tedy zajištění servisu. S ohledem na změny v programu VISK však na uhrazení těchto nákladů nelze použít dotace. Na základě dotazu z pléna ještě H. Mazurová upřesnila, že mají uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou s výpovědní dobou a platí roční poplatek. Mají uzavřenou servisní smlouvu týkající se chrudimské knihovny, kromě toho mají výměnné fondy a knihovny, které se k nim připojují. V tomto směru to příliš výhodné není (mají do 50 knihoven za stejnou cenu, která je dohromady nepatrně vyšší, než byla cena za Clavius).

V. Korousová připomněla, že náročný je i přechod na novou verzi softwaru. V každém případě je třeba si udělat dobrou zálohu verze předchozí a připravit na změnu všechny kolegyně a kolegy, ale i uživatele. Doporučuje těšit se na okamžik, až bude všechno fungovat – přechod přece jenom nějakou chvíli trvá. Každý v knihovně pak v souvislosti s přechodem pracuje na něčem trochu jiném, proto se vyplácí stanovit člověka, u kterého se (na jednom místě) budou shromažďovat zjištěné chyby. Ty by se pak měly řešit postupně. Vhodná je i zpětná vazba, kdy je sdělováno, co se opravilo, co se ještě řeší apod.

A. Budková vyzdvihuje spolehlivost a servis. Díky tomu, že sedlčanská knihovna nemá na starosti malé knihovny, nemají se servisem problém. Navíc Tábor je od Sedlčan kousek, pracovníci firmy proto nemají problém do knihovny zajet. Pokud se týká převodu a bezpečnosti dat, přechod z LANia na Clavia a z Clavia na Tritia proběhl v pořádku. Sedlčanská knihovna fungovala jako knihovna testovací, nějaké chyby se objevily, ale to v knihovně očekávali a nepřekvapilo je to.

V diskuzi zmínil J. Kolátor problematiku využívání cloudového systému – v tomto případě se knihovna tak trochu vzdává správy svých dat a musela by to mít dobře ošetřenou smlouvou. Např. pro Almu je centrum v Hamburku, ale ne všechna data se musejí nacházet právě tam. Podle jeho názoru by se knihovna neměla vzdát celkové správy svých dat, zajištění zálohování atd. A. Budková připomněla, že Tritius je možné provozovat oběma způsoby, nejenom na serverech dodavatele. J. Kolátor ještě doplnil, že k určité ztrátě vlastnictví ze strany knihoven dochází i v případě dokumentů, konkrétně elektronických zdrojů.

2. Největší rizika přechodu na nový software a možný jiný model provozu

Podle A. Budkové jsou největšími riziky převod a zabezpečení dat. Současný model provozu jim v sedlčanské knihovně vyhovuje, o jiném modelu neuvažují.

V. Korousová si dovede představit využití cloudu, ale v pedagogické knihovně mají rychlé připojení i servery, proto tato otázka není na pořadu dne.

H. Mazurová uvedla, že u nich až převod odhalil zásadní chyby v dřívějším systému vztahující se k nefungujícímu načítání čárových kódů (s jedním znakem navíc). Došlo k tomu vinou zaměstnanců menších knihoven a  nefungujícího servisu. V tomto případě se nejednalo přímo o riziko přechodu, ale o nedostatek původního systému. Jiný model provozu si sice představit dovede, ale v dohledné době neuvažuje o jeho zavedení.

E. Cerniňáková jako velký problém vidí nedostatečné dodržování standardů. Ukazuje se, že standardy se v úplnosti nedodržují ani v některých národních projektech. Přechod na nový software také mění způsoby, jakými se v knihovně pracuje, což může být výhoda (příležitost k revizi některých procesů). E. Cerniňáková také zmínila, že díky tomu, že se podílí na rozvoji Evergreenu, má možnost promýšlet některá nová řešení.

F. Kříž jako riziko vidí ztrátu kontroly nad daty, jejich přesuny, indexování a exporty do dalších produktů. Mít dostupné pouze webové rozhraní bez možnosti sáhnout si do databáze by pokládal za problematické. Určitým rizikem jsou i přehnaná očekávání – nový software vyřeší staré problémy, ale přinese zároveň problémy nové. Pokud se týká modelu provozu, pro menší instituce je pravděpodobně vhodnější outsourcing. Tyto instituce díky tomu nemusejí mít technika (ani na správu hardwaru). Získat technika je problém např. v nemocničních knihovnách.

Z. Hájková zmínila, že ze starého softwaru na nový přecházeli v letech 2005 a 2006. Tehdy se jednalo o přechod ze systému, který příliš nedodržoval standardy. Podstatnou roli hrála pečlivá konverze dat, která trvala více než půl roku. Pracovali s cca pěti verzemi konverze, než byli spokojeni. Mělo to i kladný efekt – po konverzi byly záznamy lepší než předtím, a to díky náhradě původních záznamů kvalitnějšími záznamy ze Souborného katalogu ČR. Z. Hájková také upozornila, že v této souvislosti mohou být některé procesy nastaveny lépe. V Jihočeské vědecké knihovně např. zcela přejali věcný popis Národní knihovny ČR, záznamy proto nemusejí dále upravovat. Dokonce i stará data byla cca z 90 % převedena strojově a záznamy byly díky tomu vylepšeny. Každopádně v souvislosti s přechodem je třeba se připravit na nároky personální (školení zaměstnanců, překonání „tlačítka vlevo dole“) i finanční (nový software může mít větší technické nároky, např. pokud se jedná o OPAC). V. Korousová poznamenala, že právě přechod na nový software může být dobrou příležitostí k nakoupení nového hardwaru. Z. Hájková shrnula, že přechod může pomoci knihovně přejít na vyšší úroveň poskytování služeb. Pokud se týká modelu provozu, Jihočeská vědecká knihovna je příliš velká na to, aby uvažovali o tom, že by využívali formu služby. Menší knihovna by ale tímto směrem pravděpodobně jít mohla.

Podle J. Kolátora jsou ve větší knihovně s dobrým IT týmem a knihovníky rizika přechodu prakticky nulová. Osvědčuje se mít k dispozici knihovníky, kteří vědí, co se např. před dvaceti lety dělalo s knihovním fondem. Pokud knihovna rozpustí svůj IT tým a rozhodne se pro službu, přechod na nový software by se realizoval obtížně. Jinými slovy J. Kolátor zastává názor, že jestliže provozování softwaru formou služby znamená rozpuštění vybudovaného týmu IT odborníků (který by zčásti přestal být třeba), pak tento postup není optimální. Knihovna by tím ztratila své IT znalosti a také tým odborníků, kteří jsou partnery i pro firmu poskytující službu. Potom by knihovna ani nebyla schopna připravit výběrová řízení. Stručně řečeno – má-li knihovna pět zaměstnanců, měl by se jeden z nich stát IT pracovníkem, který sám nemusí systém provozovat, ale měl by být minimálně rovnocenným partnerem firmy provozující systém v cloudu. Na námitku H. Mazurové, že návrh je problematický z hlediska finančních nároků, uvedl příklad Josefa Moravce, který pracoval jako knihovník, začal se vzdělávat v oblasti IT a nyní je pokládán za vynikajícího odborníka. Tento přístup by jistě bylo možné uplatnit i v jiných knihovnách.

J. Kolátor shrnul, že pro Národní technickou knihovnu se Alma nebo jiné cloudové řešení nezdá jako správná cesta, neboť by kromě ztráty kontroly nad daty ztratili i IT pracovníky. V diskuzi Eva Svobodová z Národní knihovny ČR připomněla, že pokud knihovna přechází na nový software, měla by pracovníkům Souborného katalogu ČR o této skutečnosti dát vědět, protože obvykle dochází k novému číslování záznamů a hrozí, že úsilí věnované deduplikaci záznamům v Souborném katalogu ČR vejde vniveč. V. Jansa připomněl, že tomu tak nutně být nemusí, ale na zachování původních identifikátorů je třeba při konverzích myslet.

Z pléna zazněla otázka, jak vlastně probíhá vzdělávání knihovníků v této oblasti. E. Cerniňáková uvedla, že oblasti automatizace se věnuje na ÚISK FF UK, při diskuzích o tématu se však některým kolegům zdá, že téma je již překonané. Ukazuje se však, že tomu tak není, řada věcí se v průběhu času mění (to, co platilo před deseti nebo patnácti lety, už je nyní mnohdy jinak), problém je i v oblasti terminologie (ta je nejednotná), tj. nejedná se jenom o problém praktický, ale i o problém v oblasti teorie.

Dále proběhla diskuze o problematice konverzí a kvalitě dat – E. Cerniňáková v souvislosti s úvahami o koverzích dat bez jejich oprav připomněla, že nejsou-li data kvalitní, ani uživatelé s nimi nemohou dobře pracovat. Zmínila i důležitost správného použití kódovaných údajů, protože ty jsou používány jako zdrojová data při vyhledávání.

3. Směry rozvoje knihovních softwarů

Podle J. Kolátora všechny systémy splňují standardy (snad jedinou výjimku představuje Koniáš – z pléna však zaznělo, že i ten už nyní používá formát MARC), vyvíjejí se, jsou do nich přidávány nové funkce. Budou-li se všechny systémy souvisle vyvíjet, bude v ČR v oblasti knihovních systémů nadále heterogenní prostředí. To se daří udržovat i díky svobodnému softwaru. Z konkurenčních důvodů dochází také ke zlevňování a k tomu, že spolu jednotlivé systémy a firmy soutěží, kdo co nasadí dřív.

Z. Hájková myšlenku heterogenního prostředí podporuje, je podle ní dobře, že se české knihovny nevydaly cestou jednotného knihovního systému (jako v jedné z našich sousedních zemí). Je dobře, že v ČR jsou hráči typu Evergreen a Koha. Z. Hájková zdůraznila ještě dva další trendy – další a větší rozvoj regionálních knihovních systémů (menší knihovny nemusejí řešit vlastní knihovní systém, mohou se domluvit s pověřenou knihovnou; tento trend je podporován i v dotačních programech typu VISK 3) a odklon od izolovanosti jednotlivých informačních systémů směrem k propojení různých zdrojů (čtenář by pak mohl najít, co má např. o Klostermannovi knihovna i muzeum atd.; příkladem hodným následování může být Ústav lidové kultury na Slovensku, který uživatelům nenabízí pouze klasické bibliografické záznamy, ale i propojení na exponáty typu kroje nebo osobnosti; vzniká tím vlastně znalostní databáze).

Podle F. Kříže s tím nelze než souhlasit. Vyjádřil naději, že v ČR se najdou i komerční společnosti, které budou podporovat svobodný software. V. Jansa připomněl, že v USA se některé firmy vzdaly svých vlastních softwarů a – aby nepřišly o své původní zákazníky – místo toho poskytují služby pro svobodné softwary (Evergreen či Kohu).

E. Cerniňáková směry rozvoje nedokáže úplně odhadnout, nicméně obecným trendem je software jako služba v různých podobách. Setkáváme se s tím i u Evergreenu – ve Společném katalogu jsou začleněny malé knihovny, které by jinak nepoužívaly žádný software. E. Cerniňáková doufá, že spolupráce tímto směrem bude pokračovat. Připomněla také, že díky tomu, že Evergreen je koncipován pro velké knihovny, lze v něm nastavit vše potřebné pro odlišení jednotlivých dílčích (účastnických) knihoven. V případech, kdy je toto žádoucí, je tedy užitečné uvažovat právě o Evergreenu. Pokud na nastavení tohoto typu není daný software dostatečně uzpůsoben a musí docházet k jeho úpravám, způsobuje to problémy při přechodech na vyšší verze softwaru. Jinými slovy knihovny mají spíše hledat software, který je pro ně skutečně vhodný, ne zbytečně překonávat nedostatky jiných softwarů.

H. Mazurová uvedla, že vždy záleží na knihovně, která má v daném regionu největší autoritu. Ta by měla knihovnám ve svém okruhu poskytnout pomoc a radu.

Podle V. Korousové se knihovní softwary vyvinou tím směrem, kterým je budou „hnát“ jejich uživatelé. S tím vyjádřila souhlas i A. Budková, přičemž vyzdvihla i roli koordinace konkrétních postojů mezi knihovnami.

Panelisté

Panelisté
Panelisté

Přednášková část semináře

Po diskuzi nejprve E. Cerniňáková představila připravovanou příručku věnovanou výběru a změně knihovního softwaru. Jak ukázal i tento seminář, automatizace je aktuálním tématem, o kterém některé knihovny nemají dostatečné znalosti, navíc stále existuje řada knihoven (především menších, a to těch, které bychom neoznačili za klasické veřejné), které zatím žádný systém nepoužívají. Příručka by měla obsahovat základní návody, co v kterých případech dělat; měla by mít obdobnou podobu jako příručky známé pod zkrácenými názvy HandicapSenior friendly. Příručka se bude věnovat řadě dílčích oblastí – standardům, přípravě knihovny na automatizaci, analýze procesů, finančnímu a personálnímu zajištění, typologii softwarů a způsobům jejich provozování, projektu přechodu na nový software i sledování a vyhodnocování trendů. Nebude obsahovat hodnocení jednotlivých systémů (u konkrétních softwarů bude uveden odkaz na dodavatele či na software jako takový). Příručka bude zpřístupněna na webu v podobě, která bude umožňovat snadnou aktualizaci. Přednášející vyzvala přítomné, aby se podělili o případné náměty, co by příručka ještě měla obsahovat (za účelem jejich sběru slíbila přípravu dotazníku).

V. Jansa ukázal Evergreen v praxi, a to na příkladu projektu Osobní knihovna. Jeho součástí je již osm osobních knihoven knihovníků, kteří si chtějí zkatalogizovat svou domácí knihovnu a zároveň si při této příležitosti prakticky vyzkoušet práci s Evergreenem. Vše je poskytováno zcela zdarma. Součástí přednášky byla ukázka práce s online katalogem i webovým služebním klientem.

E. Cerniňáková představila novinky v Evergreenu v roce 2018. V posledních cca čtyřech letech probíhaly přípravy webového služebního klienta, který od verze 3.2 zcela nahradí původního desktopového klienta. V roce 2018 byly vydány dvě nové verze Evergreenu – 3.1 v dubnu a 3.2 v říjnu. Postupně také dochází ke sjednocování používané terminologie. Zajímavostí ve verzi 3.2 je přidání nové funkce preferované jméno čtenáře (nejenom kvůli lidem, kteří jsou v procesu změny pohlaví). E. Cerniňáková také zmínila spolupráci se studenty ÚISK FF UK – v zimním semestru akademického roku 2018/2019 v rámci projektového semináře vzniká dokumentace k webovému klientovi. Obdobně dříve – rovněž ve spolupráci se studenty – vznikly nápovědy k online katalogu pro čtenáře.

Závěrečné hodnocení

Celkem 49 účastníků semináře vyplnilo (v papírové podobě v závěru semináře nebo online po semináři) evaluační dotazník. Téměř 94 % respondentů seminář pokládalo za přínosný, přes 67 % z nich se získané poznatky chystá uplatnit ve své praxi a téměř 94 % vyjádřilo zájem o účast na případné další (návazné) odborné akci. Účastníci semináře také prostřednictvím dotazníku sdělili řadu dalších námětů vztahujících se jak k možným dalším tématům, kterým by měla být věnována pozornost, tak k organizačním aspektům semináře. Za veškerou zpětnou vazbu bychom účastníkům semináře na tomto místě rádi poděkovali – se získanými údaji budeme samozřejmě dále pracovat.

Za poskytnutí doplňkových poznámek ze semináře děkujeme Mgr. Aleně Otrubové z Knihovny Jabok a Mgr. Evě Bartůňkové z Národní knihovny ČR.

Autory fotografií jsou Linda Jansová z Národní knihovny ČR a Václav Jansa z ÚISK FF UK.

AVA-Library a nejlepší české dokumenty ke zhlédnutí v knihovnách Vysočiny

Mezinárodní festival dokumentárního filmu Jihlava a Centrum dokumentárního filmu otevřely novou službu pro čtenáře v rámci mezinárodního projektu AVA-Library, který propojuje svět filmových festivalů a dokumentárního filmu s knihovnami. Krajská knihovna v Havlíčkově Brodě a městské knihovny v Jihlavě a v Třebíči nabízí do června 2019 možnost individuálně zhlédnout dokumenty nejlepších českých režisérů – například filmy režisérek Olgy Sommerové (Červená, Věra 68, Magický hlas rebelky), Heleny Třeštíkové (Strnadovi, Zkáza krásou), Věry Chytilové (Pátrání po Ester), Drahomíry Vihanové (Denně předstupuji před tvou tvář) a režisérů Pavla Kouteckého (Občan Havel, Hledači pevného bodu), Jana Špáty (Největší přání I. a II., Respice finem, Země sv. Patricka), Miroslava Janka (Olga, Normální autistický film), Víta Klusáka a Filipa Remundy (Český sen), Karla Vachka (Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid) a další filmy předních českých tvůrců. Za pozornost zajisté stojí film Jmenuji se Hladový bizon, který je k dispozici jak v běžné verzi, tak ve verzi se zvukovým popisem pro nevidomé.

Zahajovací projekce projektu v Městské knihovně v Třebíči proběhla 4. září 2018 snímkem Občan Havel režisérů Pavla Kouteckého a Miroslava Janka za přítomnosti producentky Jarmily Polákové. Film nahlíží do zákulisí politických i soukromých dramat prezidentského období Václava Havla. Vážně i humorně pojednává o prezidentovi a především o člověku, který se během jednoho měsíce ocitl tam, kde pravděpodobně neměl ambice být.

Pozvánka na promítání filmu Občan Havel (zdroj: Centrum dokumentárního filmu)
Pozvánka na promítání filmu Občan Havel (zdroj: Centrum dokumentárního filmu)

Film je samozřejmě známý, ale při vlastní projekci došlo k zajímavému efektu – s odstupem několika let od natočení si návštěvníci všimli řady drobných detailů, které v aktuální době téměř nikdo nevnímal a reakce publika najednou překvapily i samotnou producentku. Je to vlastně poselství celé série těchto filmů – ačkoli všechny ve své době odvysílala Česká televize, s odstupem času nabývá jejich obsah stále více na významu a zajímavosti nejen svým časosběrným rozsahem, ale i přístupem hlavních protagonistů a režisérů. Doba a nové technologie ovlivňují nejen filmové postupy, ale i lidi, zrychlují jednání, zážitky, odsouvají „člověčinu“, nenechávají čas na rozmyšlenou.

Podle licenčních pravidel je projekt AVA-Library určen především pro individuální projekci na vyhrazeném počítači v knihovně. Promítání je zdarma, podmínkou služby je registrace v knihovně. Hromadné promítání pro školní třídy nebo veřejnost není v rámci licence dovoleno a bylo by třeba vždy případnou výjimku individuálně vyjednat s Centrem dokumentárního filmu (například promítnutí jako součást filmového rozboru díla).

Platforma EU Read a inspirace pro české knihovny

Seskupení EU Read sdružuje nejrůznější organizace sídlící v různých zemích, jež mají za cíl udělat ze čtení dobře viditelnou aktivitu. Prostřednictvím čtení se snaží změnit fakt, že 20 % dětí či mladistvých ze zemí Evropské unie, kteří opouští školu, neumí řádně číst a psát. Mezi členy a podporovateli seskupení EU Read jde zejména o předávání příkladů dobré praxe, networking a podíl na společných kampaních, jež podporují čtenářskou gramotnost.

Každoročně na podzim probíhá setkání jak členů, tak příznivců seskupení EU Read, součástí je rovněž konference. Letos se tak stalo ve dnech 17. až 19. října 2018 v Bruselu. Ve srovnání s předchozími lety, kdy zde bylo kolem dvaceti účastníků, byl tento ročník výjimečný už jen tím, že hostů přijelo na sedmdesát. Nechyběli zástupci organizací z USA (The Literacy Project, Reading is Fundamental), Číny, Japonska (Bookstart Japan) a řady evropských zemí. Českou republiku zastupuje od počátku pouze komerční subjekt, a to Svět knihy s. r. o. Jednorázově zavítala v minulosti na EU Read také organizace Celé Česko čte dětem. SKIP zde měl v roce 2018 své zastoupení poprvé. Za Polsko sem například přicestovalo hned několik reprezentantů, goodbooks.pl, The Polish Book InstituteZNAK – Social Publishing Institute.

Zajímavá byla již jen samotná typová směsice organizací, které měly na setkání své zástupce, ředitele či členy. Nutno dodat, že atraktivní bylo pro letošek i zvolené společné téma, totiž potřeba transparentně ukázat, jak je každá z přítomných institucí financována. Kdo by řekl, že například dánské The National Centre for Reading stojí z 65 % na veřejných zdrojích, z 10 % na zdrojích soukromých a zbývajících 25 % pochází z univerzit. Český Svět knihy existuje z 50 % z příjmů z knižního veletrhu a z 50 % díky Ministerstvu kultury ČR.

Ze setkání členů a příznivců seskupení EU Read
Ze setkání členů a příznivců seskupení EU Read

Praxe odjinud

Švédská zkušenost velkého nakladatelského domu ukázala, jak do propagace čtení v celonárodním měřítku vložit obchodní pohled. Základem je orientace na původní národní, nikoli překladovou literaturu. Přestože se příklad jejich obchodního tahu může zdát kontroverzní, zastřešuje jej naděje, že v dlouhodobé perspektivě to pomůže prodeji jimi vydaných knih. V rámci víceleté kampaně (byla zahájena roku 2001) použili kvalitní švédské knihy a prostřednictvím nadnárodního řetězce Mc Donald's je distribuovali jako součást zakoupeného menu. Touto propagací tak prošlo 113 titulů od 103 švédských autorů. Během kampaně bylo tímto způsobem distribuováno 20,5 milionů knih.

Jiným příkladem kampaně (tentokrát pětileté) může být přeznačení tradičních švédských únorových školních prázdnin. Tradičně byly označovány za sportovní. Díky tlaku jedné z iniciativ došlo k jejich přejmenování na The Reading Break Holidays. Idea byla dostat sem prioritně knihy a čtení. Následně se podařilo vytvořit vládou podporované celonárodní hnutí zastřešené dotacemi. To, co bych zde ráda zdůraznila, je tlak vzešlý zespodu, jenž se na základě dobré praxe po letech vyprofiluje ve věc celostátní. Důležité je, že myšlenka je jednoduchá a jasná, i když pochopitelně i ta stojí na určitých finančních požadavcích. Vše však má víceletý rámcový finanční a organizační plán, jinými slovy strategii.

Poslední inspirace ze Švédska ilustruje, jak tržní prostředí – tedy velký nakladatelský dům – může pozitivně ovlivnit veřejný sektor se zahrnutím knihoven, jestliže dokáže dohlédnout dlouhodobý dopad své vložené energie. Vedle touhy po zisku má totiž i ušlechtilejší ambici – různými cestami stále hledat a podporovat nové čtenáře. Vybraný švédský knižní titul posloužil jako „atrakce“, k níž byla vytvořena objemná putovní výstava. Jejím doprovodem byly i performance v duchu nového cirkusu určené dětem, diskuze s autorem pro celé rodiny. Součástí bylo i předávání know-how knihovníkům, aby dovedli i ve své každodenní praxi k propagaci čtenářství užít tržní a atraktivnější prostředky. Za rok 2017, kdy výstava probíhala, ji ve Švédsku navštívilo přes 50 tisíc lidí.

S projektem Bookstart, který se v českém kontextu dostává na národní úroveň až v současnosti, má řada organizací v rámci EU Read nemalé zkušenosti. S příznačným rozčilením o svém domácím prostředí referovali třeba Řekové. Při své kampani vycházeli z předpokladu, že jestliže číst umí v Řecku téměř každý, může se stát rovněž reprezentantem celé kampaně, jíž zasvětí „svůj obličej“. Velké bylo jejich zklamání, když žádný z politiků nechtěl dát knihu jako dárek pro nového občánka, jestliže hrozilo, že ji má i financovat. V nouzové situaci, když hrozil krach celé akce, se pro financování rozhodl sám nakladatel. A tak je vzkaz, že čtenářská gramotnost je součást sociální politiky, třeba v jejich zemi ještě lépe a soustavněji vysvětlovat. Ve Finsku se rozhodli zaměřit Bookstart plošně na děti ve věku od narození do šesti let, což považuji za velice prozřetelné rozhodnutí. Napojili kampaň na sérii povinných návštěv dětí a rodičů u lékaře (jen za první rok je těchto návštěv devět). Připojil se rovněž pan ministr, který vyzval dopisem plošně všechny dětské lékaře k zapojení se do dané iniciativy. V případě Finska se tak Bookstart stal součástí integrační strategie vycházející z předpokladu, že rodič-imigrant by do knihovny z různých důvodů nepřišel, kdežto k lékaři jít musí. Britská celonárodní kampaň s upraveným názvem Booktrust se pro změnu věnovala rozdávání knih jako vánočních dárků dětem v nemocnicích, a to na základě financí (120 tisíc eur) získaných od úctyhodných 5,5 tisíce donátorů. Předpokladem aktivity byl tedy jasně cílený a precizně propracovaný fundraising.

EU Read v roce 2019

Představitelé platformy EU Read se pro rok 2019 rozhodli vsadit na mediální kampaň, tedy efektivní propagaci pod jednou společnou značkou. Zapojit se mohla každá pozvaná instituce s pouze jedinou vybranou aktivitou zaměřenou na propagaci čtení. Je samozřejmé, že čím je dopad akce plošnější, tím lépe. Za Českou republiku jsme proto vybrali Týden knihoven. Ziskem může být nejen to, že se o nás v říjnu 2019 dozví ve více než 20 zemích, ale i dopad na domácí politické představitele ve všech úrovních řízení, lokální nevyjímaje. Součástí kampaně je také zdařilé promo video, jehož pilotní verzi jsme zhlédli na konferenci a které je dostupné i prostřednictvím webu kampaně:

Za důležité považuji dodat, že přestože to z názvu není patrné, vznik seskupení EU Read nemá žádnou přímou vazbu na Evropskou unii. Nejde o sdružení financované či jinak podporované EU, ale o organizaci, která existuje už osmnáct let a vznikla z iniciativy dílčích německých, holandských a britských organizací. Platforma má za sebou například dvojí neúspěšnou snahu o získání financí z EU. Představitelé seskupení EU Read vidí šanci na změnu v tom, že vzdělávání je nyní nově (vedle migrace a obrany) jedním ze tří vyhlášených prioritních témat. I oni tedy dospěli k tomu, že předpokladem úspěchu je být viděn a slyšen.

Co si ze setkání členů a příznivců EU Read odnáším?

Odnáším si poznání, že na webu EU Read naleznu zdarma řadu příkladů dobré praxe z jiných národních prostředí. Mám tedy k dispozici rychlý a prověřený zdroj pro inspiraci (ten je nutné – jako ostatně všechny zahraniční vzory – nepřejímat, ale uzpůsobovat potřebám českého prostředí). Domnívám se, že aktivity českých knihoven musí mít svou „značku“, loga, slogany, patrony akcí, které jsou dobře komunikovatelné a vznikly profesionálně. Je třeba oprostit se od závazků typu „tohle musíme dělat, má to přece tradici“ – je to výzva k revizi všech aktivit a návazným otázkám. Má smysl uvažovat ve víceletých cyklech, tedy strategicky a koncepčně, neplýtvat drahocennou energií na jednorázové, krátkodobé, nedůsledně promyšlené aktivity s dopadem, který není měřitelný, neboť právě a jedině čísly či grafy mohu následně operovat u těch, kteří vlastní finanční zdroje. A je dobré vědět, že nepřesvědčím-li náhodou donátora čísly, mohu jej přesvědčit emocemi. Spojit se se silným partnerem může znamenat veliký přínos, zejména v dosahu oslovených (budoucích i stávajících) čtenářů.

Jinými slovy řečeno, síť českých knihoven je unikum, jehož potenciál není ještě zdaleka využit. Je třeba profilovat se, to znamená vybrat jen jednu oblast či téma, otevřít se, vystoupit ze své komfortní bubliny, čerpat zkušenosti z jiných oblastí, například marketingu (ty nám mohou pomoci s mediálním obrazem na profesionální úrovni), nebát se do nich investovat čas, finance i energii – vyplatí se to. Ideální je uvědomit si, co děláme dobře – umět se sebevědomě pochválit a pokorně si přiznat, že i tohle lze jistě udělat ještě lépe. Přínosné je tedy nedělat vše, ale jen vybrané aktivity, avšak na špičkové úrovni, tj. se zahrnutím myšlenky „umět se prodat“. V důsledku tak pravděpodobně nebude existovat frustrace, že jsme všichni přelhceni a nic se nám nedaří stihnout.

Autorkou fotografie je Vanessa Timter (fotografie pochází z webu EU Read).

Diskuze Knihovna – věc veřejná v Pardubickém kraji

Dne 18. září 2018 se v Pardubicích uskutečnil další ze série diskuzních stolů s názvem Knihovna – věc veřejná. Prostory pro konání nám laskavě zapůjčil Krajský úřad Pardubického kraje. Díky tomu jsme mohli využít reprezentativní prostory sálu Rady Pardubického kraje.

Na rozdíl od ostatních pořádajících knihoven jsme kulatý stůl v Pardubicích pojali komorněji. Kolem spíše oválného stolu se sešlo 14 zástupců kraje, města, starostů a knihovnické obce.

Účastníky pardubického kulatého stolu Knihovna – věc veřejná byli:

  • Ing. Roman Línek, MBA, první náměstek hejtmana Pardubického kraje, Krajský úřad Pardubického kraje;

  • Mgr. Bc. Milan Novák, vedoucí odboru kultury, sportu a cestovního ruchu, Krajský úřad Pardubického kraje;

  • Mgr. Ivana Liedermanová, vedoucí odboru školství, kultury a sportu, Magistrát města Pardubic;

  • Ludmila Vacková, starostka obce Mrákotín;

  • Romana Petříková, starostka obce Býšť;

  • Mgr. Tomáš Bolek, starosta městyse Choltice;

  • PhDr. Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu, Národní knihovna ČR;

  • PhDr. Hana Mazurová, ředitelka Městské knihovny Chrudim;

  • PhDr. Jana Kalousková, ředitelka Městské knihovny Ústí nad Orlicí;

  • Mgr. Marta Bauerová, ředitelka Městské knihovny ve Svitavách;

  • Bc. Radomíra Kodetová, ředitelka Krajské knihovny v Pardubicích;

  • Libuše Adamová, zástupkyně ředitelky, Krajská knihovna v Pardubicích;

  • Mgr. Tereza Freudlová, krajská metodička, Krajská knihovna v Pardubicích;

  • Vendulka Valečková, metodička, Krajská knihovna v Pardubicích a knihovnice, Obecní knihovna v Býšti (ocenění Knihovna roku 2006).

Účastníci kulatého stolu

Účastníci kulatého stolu
Účastníci kulatého stolu

Moderování se ujala s energií sobě vlastní ředitelka Krajské knihovny v Pardubicích R. Kodetová. Po představení všech přítomných a úvodním slovu vicehejtmana R. Línka přednesl první prezentaci k trendům ve vývoji knihoven a knihovnictví V. Richter. Druhou prezentaci o současném stavu knihoven v Pardubickém kraji si připravila R. Kodetová.

Prezentace Víta Richtera
Prezentace Víta Richtera

Prezentace Radomíry Kodetové
Prezentace Radomíry Kodetové

Tím otevřela diskuzi na témata, která tíží knihovníky nejen v Pardubickém kraji. R. Línek vyslovil myšlenku, jestli kvantita knihoven není na úkor jejich kvality, a navrhl změny ve smyslu větší spádovosti dobře pracujících větších knihoven. Další navrhovanou variantou by mohly být bibliobusy, které by zajišťovaly větší městské knihovny nebo přímo Krajská knihovna v Pardubicích.

Obě starostky (za obec Mrákotín a Býšť) a starosta Choltic si pochvalovali spolupráci s knihovnicemi ve svých obcích a uvedli příklady dobré praxe v knihovnách. Starostka Býště si postěžovala, že knihovna sice prošla rekonstrukcí, ale už teď mají problém s nedostatkem místa. T. Bolek (starosta Choltic) jako velký nedostatek uvedl dnes už nevyhovující prostory choltické knihovny a potřebu celkové rekonstrukce. Starostka Mrákotína se pochlubila dobře fungující knihovnou, kterou obec společně s obecním úřadem v roce 2013 rekonstruovala s využitím evropských dotací a díky tomu jsme ji za Pardubický kraj mohli nominovat na Knihovnu roku 2017.

Jako další velké téma se ukázaly dotační programy na rekonstrukce a vybavení knihoven zvláště v menších obcích. Všichni zástupci starostů by přivítali jakoukoliv finanční podporu veřejných knihoven v obcích, zvláště pokud by administraci žádostí zajišťovala krajská knihovna. Zástupci knihoven i starostů se shodli, že budou pro tuto myšlenku hledat podporu u co nejvíce starostů, kteří by posléze přesvědčili o této věci zastupitelstvo své obce. Pokud by byl tlak obcí velký, mohlo by se podařit dotační program pro rekonstrukce a materiální vybavení knihoven prosadit na Krajském úřadu Pardubického kraje.

Roman Línek, Romana Petříková a Tomáš Bolek
Roman Línek, Romana Petříková a Tomáš Bolek

Ředitelky pověřených knihoven (Marta Bauerová, Jana Kalousková, Hana Mazurová), Radomíra Kodetová a zástupkyně Krajské knihovny v Pardubicích
Ředitelky pověřených knihoven (Marta Bauerová, Jana Kalousková, Hana Mazurová), Radomíra Kodetová a zástupkyně Krajské knihovny v Pardubicích

Všichni účastníci podpořili existenci knihoven a jejich role vzdělávacích institucí pro širokou veřejnost. Také se podařilo vyslat signál vedení kraje, že obce by měli zájem o dotační programy právě na rekonstrukce knihoven, zvláště v menších obcích.

Pohybové aktivity v Knihovně města Hradce Králové

„Pohyb nebo také lokomoce je označení, které se používá tehdy, mění-li hmotné objekty svoji vzájemnou polohu, tvar, velikost, tepelné, elektrické nebo magnetické vlastnosti, skupenství, chemické složení, biologické vlastnosti apod. Různé druhy pohybu jsou studovány v různých vědních oborech. Pohyb je základním projevem existence hmoty.“ Tolik Wikipedie.

Jestliže je pohyb základním projevem existence, zákonitě se musí v nějaké formě objevit i v existenci knihovny. Knihovny? Jistě. V knihovně se různě rychle či pomalu pohybují malí i velcí lidé, přenášejí a poponášejí knihy i jiné věci. To je takový ten zcela normální denní pohyb, který je součástí tikajícího času a ubíhajícího života. Jaký další pohyb lze najít v prostorech knihovny? Zapátrejme v jedné konkrétní knihovně, v Knihovně města Hradce Králové.

Jóga na střeše knihovny

V průběhu letních měsíců pravidelně (v průběhu roku pak občas) dvakrát týdně na střešní terase s překrásným výhledem na město a při nepřízni počasí v krytých prostorech knihovny si mohou zájemci z řad veřejnosti i personálu přijít pod odborným vedením zacvičit jógu i zameditovat. Lekce jógy pro veřejnost jsou určeny jak pro zkušené jogíny, tak pro začátečníky. Hradec Králové je skoro stotisícové město se širokou nabídkou pohybových i jiných aktivit pro všechny. I proto je zajímavé, že knihovnické lekce jógy jsou od začátku velmi oblíbené a opravdu hojně navštěvované.

Jóga na střeše knihovny
Jóga na střeše knihovny

Venkovní a pohybové aktivity v dětských odděleních knihovny

Dokud knihovna neměla odpovídající prostory a chtěla pořádat větší akce pro děti, nezbylo jí nic jiného než vyrazit ven, mimo budovu, do ulic, do přírody. Nyní máme opravdu velkou ústřední budovu s velkými možnostmi, prostory, v nichž se dají pořádat i skutečně sportovní aktivity. Venku se však líbí nejenom dětem, ale i knihovníkům. A tak v tradici venkovních akcí pokračujeme.

Z venkovních aktivit dětských oddělení
Z venkovních aktivit dětských oddělení

Pohádka proti dešti – akce pro děti i dospělé ve stylu pohádkového lesa – se koná v okolí pobočky Moravské Předměstí, která se nachází uprostřed velkého sídliště mezi starými lipami. Děti i rodiče obcházejí jednotlivá stanoviště, kde plní různé úkoly. Většinou to jsou úkoly právě pohybové, které našly svou inspiraci v pohádkách a příbězích. Každý rok je věnován jinému tématu. Měli jsme již pohádky Karla Jaromíra Erbena, Pohádky Jana Drdy, Cestu vesmírem, Velkou pošťáckou pohádku apod. Děti na stanovištích sbírají speciální razítka a na konci je čeká malá odměna.

Další akcí je Klubík Rybička. Jednou měsíčně se scházíme s rodiči a nejmenšími čtenáři. Na těchto setkáních se věnujeme různým aktivitám – muzikoterapii, arteterapii, říkankám, hrajeme si s lekotékou a nikdy nechybí ani různá rytmická cvičení a pohybové aktivity – vždy podle konkrétního tématu, kterému se zrovna věnujeme.

Pohybové aktivity pravidelně zařazujeme i jako aktivizační prvky rovnou do programů určených mateřským a základním školám. Jsou též významnou součástí přespávacích nocí v naší knihovně. Jednak to jsou Noci s Andersenem, které se konají i na všech pobočkách knihovny, jednak například Halloween v dětském oddělení U Velryby nebo noc s Harrym Potterem v pobočce Kukleny.

Venkovní i pohybové aktivity zařazujeme též během prázdninových programů pro děti nebo mateřská centra. Dá se říci, že není akce, na které bychom se nehýbali.

Ve výše jmenovaných případech byl pohyb organizován pro veřejnost i zaměstnance víceméně zároveň. V Knihovně města Hradce Králové však najdete další pohybové aktivity určené speciálně pro zaměstnance. Těmi jsou jízda do práce na kole a lekce sebeobrany.

Do práce na kole

Cílem celostátní výzvy Do práce na kole je motivovat co nejvíce lidí, aby jako dopravní prostředek po městě používali jízdní kolo nebo jakoukoli bezmotorovou formu dopravy včetně běhu a chůze. Když lidé přestanou denně jezdit autem, zlepší tak nejen svou kondici, náladu a možná i vztahy s kolegy, ale přispějí i k čistšímu ovzduší a celkově příjemnějšímu a bezpečnějšímu městu. Do práce na kole je týmová soutěž pro všechny, kdo sestaví tým o minimálně dvou a maximálně pěti členech a pravidelně spolu s kolegy dojíždí během května do práce na kole.

Knihovna města Hradce Králové se do výzvy v roce 2018 připojila již podruhé. V roce 2017 jezdilo 15 kolegů (tři týmy po pěti lidech). V roce 2018 jezdilo 11 kolegů (tři týmy po pěti/čtyřech/dvou lidech). Přestože soutěž má různé kategorie, soutěží se primárně ve dvou kategoriích, jimiž jsou jízda na kole a chůze či běh. Opravdu každý den, za každého počasí se kolegové v daném termínu vydávali na cestu do zaměstnání na kole či pěšky. V této soutěži nejde o vítěze. Jde i o pocit ze smysluplné aktivity. Na závěr akce se konají ve všech zapojených městech slavnostní vyhlašování výsledků. V knihovně se po ukončení koná malé společenské setkání, kde oceňujeme naše knihovnické jezdce, běžce i chodce drobnými cenami a dárky od knihovny.

Do práce na kole – tým v roce 2018
Do práce na kole – tým v roce 2018

Oceňování nejlepších
Oceňování nejlepších

Pokud vás aktivita zaujala nebo se budete chtít také zapojit, další informace naleznete na webu výzvy Do práce na kole.

Lekce sebeobrany

Lekce sebeobrany pro zaměstnance vznikly díky poznání, že knihovna ani žádný jiný prostor není vždy bezpečné místo a že nejlépe odvedená práce je ta, kterou si uděláte sami, a vlastně i díky náhodnému oslovení lektora pro jednu knihovnickou konferenci. Lektorem totiž byl instruktor přípravy městské policie, který je držitelem mnoha certifikátů (jako instruktor sebeobrany, zbraní, trenér nebo zdravotník) a v rámci prevence kriminality pořádá různé kurzy a cvičení pro všechny zájemce, často z řad úředníků či státních zaměstnanců. Má vlastní oddíl sebeobrany a sebeobranu vyučuje například i pro zdravotnický personál. Proč tedy ne i knihovníky? S lekcemi sebeobrany v knihovně začínáme. Zatím proběhly vlastně dvě lekce. Jsme domluveni na frekvenci čtyř setkání ročně s tím, že se opakují opravdu základní pravidla (co v kterých případech dělat).

Společná fotografie zaměstnanců knihovny s PhDr. Jaroslavem Matouškem z Městské policie Hradec Králové
Společná fotografie zaměstnanců knihovny s PhDr. Jaroslavem Matouškem z Městské policie Hradec Králové

Vraťme se na začátek. Pohyb je základním projevem existence hmoty. V realitě vidíme, že pohyb je i základním projevem existence knihovny.

Za poskytnutí podkladů děkuji svým kolegyním Soně Neubauerové a Bc. Markétě Poživilové.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny města Hradce Králové.

Možnosti využití poezie při práci se čtenářem v knihovnách

Redakční poznámka: Následující text je výtahem z písemné závěrečné maturitní práce studentky oboru Informační služby ze Střední školy obchodu, služeb a řemesel v Táboře. Tyto práce zpracovávají studenti ve 4. ročníku. Vedle práce s odborným textem a informačními prameny si i prakticky vyzkouší i realizaci navržené činnosti, nejčastěji akce v knihovně, ale i průzkumy mezi čtenáři či analýzy knihovnických činností, služeb, nových nástrojů apod.

Bibliografický záznam původní práce:

TIMPLOVÁ, Johana. Možnosti využití poezie v knihovnách při práci se čtenářem. Tábor, 2018. 35 s. Maturitní práce. Střední škola obchodu, služeb a řemesel a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Tábor, Bydlinského 2474. Vedoucí práce PhDr. Daniela Novotná.

Závěrečná maturitní práce s názvem Možnosti využití poezie v knihovnách při práci se čtenářem se zabývá poezií, poetoterapií, jejími zásadami a technikami, konkretizuje psychologický efekt poezie na čtenáře, poukazuje na dnešní možnosti práce s poezií jako literárním žánrem a dále popisuje tři základní vyčleněné kategorie čtenářů – děti, dospělé a seniory.

Cílem maturitní práce bylo přiblížit poezii, její historii, její četnost v knihovnách a knihovnický důraz na poezii, protože bývá často opomíjeným a zanedbávaným literárním žánrem.

V práci je věnována pozornost poetoterapii, kterou rozumíme využívání poezie k pozitivnímu ovlivnění prožívání a jednání člověka, v užším smyslu pak systematické terapeutické působení na psychicky, somaticky a sociálně narušené jedince.

Důležitou částí práce bylo zmapování psychologického efektu na čtenáře. Poezie má na člověka mocný citový vliv a stejně jako jiné druhy umění působí náladotvorně – ovlivňuje tedy lidskou psychiku. Jejím hlavním posláním je působit na naše estetické vnímání. Poezie má – podobně jako hudba (ta bývá v poetoterapeutických technikách také hojně využívána)– schopnost vyvolávat asociace a představy.

Lidé často uvádějí, že poezii nerozumějí, proto ji ani nečtou, ani nevyhledávají. Velké procento těchto lidí se však soustředí pouze na okrajové vyznění díla a nesnaží se proniknout do celkového konceptu básně a naslouchat jejímu smyslu vnitřně.

Když budeme mluvit o vztahu čtenáře k poezii obecně, zopakujeme již zmíněné, a to, že poezie nebývá příliš opěvovaným literárním žánrem – naopak, je žánrem spíše dosti zanedbávaným. Z nejrůznějších čtenářských průzkumů vyplývá, že na nejvyšších příčkách žebříčků se drží hlavně naučné knihy, česká a zahraniční beletrie a bestsellery. Poezie se skrývá někde v hlubinách čtenářského světa. Uvádí se, že polovina dospělých obyvatel ČR poezii nikdy nečetla.

Ve výzkumu v rámci práce byl však poměrně překvapivým faktorem současný stav užití poezie v knihovnách. Poetické akce, besedy a festivaly bývají na programech nejedné knihovny a jedná se o události oblíbené a hojně navštěvované. Krásným příkladem knihovnické práce s poezií je třeba Krajská knihovna Pardubice a jejich pravidelné akce s poetoterapeutickými prvky s názvem Poezie pod klenbou. Dále je to například beseda s názvem Nebojte se poezie v Městské knihovně v Praze nebo festival Den poezie, který se každoročně odehrává v desítkách měst po celé České republice.

Jelikož každá čtenářská kategorie má trochu jiné informační potřeby a specifika, je nutné s poezií pracovat na odlišných bázích. Děti určitě ocení hry spojené s poezií, např. tzv. poetry hunt – nakreslí se mapa, děti se rozdělí do dvou skupin, do zvláštních krabiček nebo obálek vložíme útržky básní a sladkou odměnu a poschováváme je po knihovně, po zahradě. Kdo najde víc útržků básní a zvládne je následně složit dohromady, je vítěz. Dospělé by naopak mohly zajímat různé formy poetoterapie, například zmíněné oživení hudbou.

Pro praktickou část maturitní práce byla vybrána věková kategorie seniorů. Beseda byla koncipována pouze jako krátký přednes děl čtyř autorů poezie. Jednalo se o dva české básníky – o Jaroslava Seiferta (poetismus) a Vladimíra Holana (meditativní lyrika) – a o dva básníky zahraniční – o Walta Whitmana (civilismus) a Jeana Arthura Rimbauda (dekadence a symbolismus). Od každého z autorů se předčítaly dvě básně.

Přítomní posluchači hned vycítili výrazný rozdíl mezi prvními dvěma autory – zatímco J. Seifert pracuje spíše se zřetelnými a jasnými slovy, bez zbytečných metafor a mluví o nám blízkých tématech s přesným vyzněním, V. Holan je oproti němu mlhavý, temnější a neurčitější.

Na základě pozorování lze říci, že jakmile básník nemluví o nám blízkých tématech jednoduchým jazykem, ztrácí pro čtenáře – zvláště pak pro posluchače – smysl. Dá se i předpokládat, že V. Holan byl pro posluchače hůře stravitelný právě z důvodu neporozumění textu. Můžeme se domnívat, že to je největší překážka ve čtení poezie obecně.

Pokračovalo se předčítáním dvou vybraných autorů z tvorby zahraniční – J. Seifert a V. Holan tvořili zhruba ve stejných letech, co se týče zahraničních autorů, nabízela se větší variace, proto byli vybráni dva autoři spolu naprosto nesouvisející – J. A. Rimbaud a W. Whitman. Zatímco J. A. Rimbaud byl prokletým básníkem a tvořil hlavně v duchu symbolismu, dekadence a impresionismu, W. Whitman se obrací do zcela odlišných sfér – v jeho díle se nevyskytuje motiv přírody, chybí i symboly či výrazné rozhořčení nad lidskou existencí, naopak civilizaci oslavuje, stejně tak opěvuje techniku, vynálezy a výdobytky nové průmyslové společnosti.

Po přečtení posledních vybraných básní se strhla diskuze o tom, jaký vztah mají k poezii posluchači. Zajímavostí je, že řada z přítomných nadnesla fakt, že dnes se s poezií pracuje mnohem méně výrazně než dříve – chybí např. chvilky s poezií, předčítání poezie v rádiích. Zdá se, že se postrádá i propagace autorských čtení v kavárnách, nočních klubech či restauracích. Lze přepokládat, že takovéto akce jsou dohledatelné a že se často uskutečňují, ovšem pro širokou veřejnost nejsou zcela přístupné.

Poezie má na čtenáře mocný citový vliv, který se dá využívat v prospěch jedince nejen v rámci poetoterapie, ale zároveň také individuálně ve volném čase. Čtení poezie může být oddechovou činností, ale i seriózním „oproštěním se“ od nepříznivých podmínek vnějšího světa – to ostatně platí pro četbu obecně.

Překvapivé bylo i následující zjištění. S poezií se, přestože poezie jako taková není nijak propagovaný či uznávaný žánr literatury, v určitých knihovnách dost často pracuje a besedy a různé poetické akce nejsou úplnou výjimkou. Dokonce se v různých kulturně-vzdělávacích poetických akcích pro veřejnost užívají prvky poetoterapie a jiných arteterapeutických disciplín.

V praktické části bylo zjištěno, že u čtenářů seniorů se objevuje zájem o poezii a poetické akce. Připravovaná poetická beseda podle návrhu na akci podle specifik a informačních potřeb seniorů se setkala s velkým úspěchem a podle vlastních slov přísedících navnadila na další čtení poezie.

Můžeme říci, že nejvíce překvapivé bylo zmapování využití poezie v knihovnách v současné době. Knihovny s poezií pracují a nepovažují ji za zbytečný a opomenutý literární žánr a vzhledem k opakování určitých akcí a festivalů lze předpokládat, že jsou podobné poetické akce hojně navštěvovány.

Faktem je, že poezie je přesto málo propagována. U čtenářů se může objevit velký zájem o poezii, ale jen v případě, že jsou k tomu určitým způsobem navnaděni. Propagaci poezie budeme proto pokládat za nedostatečnou. Poezie se většinou nachází v nejzazší části knihovny, nebývá čtenářům „podstrkávána“ ani v knihovních novinkách. Z jistých zkušeností lze dokonce říci, že poezie je málo vydávána a v knihkupectvích není prakticky k nalezení. Proto mají čtenáři možnost se s ní setkat pouze v knihovnách, kde je jim v tom prakticky zabráněno.

Dobrovolnictví v Krajské knihovně Karlovy Vary

Dobrovolnictví je zvolená činnost ve volném čase bez nároku na honorář. V posledních letech je tato činnost velmi vyhledávanou aktivitou. Co vše dělají dobrovolníci v Krajské knihovně v Karlových Varech?

Začalo to na jaře roku 2017, kdy jsme se s Dobrovolnickým centrem Vlaštovka domluvili, že nám bude zastřešovat dobrovolníky v knihovně. Dobrovolníci docházejí do knihovny pomáhat s údržbou fondu, např. při luxování knih, řazení zpravodajů v čítárně, vyměňují rozbité, špinavé krabičky u CD. Dále vyrábějí sáčky na semínka v Semínkovně, učí veřejnost pracovat se self-checkem, pomáhají s instalací výstav a s řadou jiných činností. V knihovně je vlastně dobrovolnická činnost omezena jen tím, že dobrovolníci nenahrazují práci zaměstnance knihovny. Jelikož jsou knihovny místem kulturně-vzdělávacím, chopili se dobrovolníci organizace akcí. Jedna z dobrovolnic vede každé úterý projekt Relaxujeme při pletení a háčkování pro nedonošené děti. Každý týden se sejde v knihovně kolem patnácti žen, které háčkují, pletou a tvoří pro dobrou věc. Další dobrovolnice uspořádala korálkování pro děti a ve výčtu aktivit nesmíme zapomenout ani na sérii přednášek o duchovním probuzení, které také vede dobrovolnice. V neposlední řadě nám dobrovolnice organizuje Setkání s muzikoterapií. Samozřejmě za vším stojí knihovnice (koordinátorka dobrovolníků), která vše zorganizuje, plánuje a činí ze strany knihovny vše, aby akce proběhla hladce.

Relaxování při pletení a háčkování pro nedonošené děti

Relaxování při pletení a háčkování pro nedonošené děti
Relaxování při pletení a háčkování pro nedonošené děti

Zájem o čtení stále klesá, a tak jsme se s dobrovolníky chopili projektu Čtení v nemocnici. Od září 2018 dochází dobrovolníci číst do Karlovarské krajské nemocnice a.s., a to na interní a dětské oddělení. Tuto činnost zastřešuje Dobrovolnické centrum Instand z. ú. Po absolvování školení a podpisu Dohody o dobrovolnické činnosti dobrovolník dochází jednou týdně na oddělení, kde pacientům čte, povídá si s nimi, s dospělými luští křížovky a s dětmi si hraje. Tato činnost má vliv na psychiku pacienta v tom, že v těžkých chvílích není sám a má možnost si povídat o běžných věcech a tím nepřijít o kontakt s vnějším prostředím.

Proč se lidé zapojují do dobrovolnické činnosti? V současné době se nám daří, a tak je na čase dávat druhým – dobrovolnictví je ideální příležitost, jak pomáhat. Dobrovolnictví ale nespočívá jen v tom, že člověk dává – hodně i dostává. Rozvíjí si komunikační dovednosti, poznává nové lidi a v neposlední řadě si srovnává životní priority.

U nás v knihovně jsme vděčni, že dobrovolníky máme. Je to přínosné i pro náš osobní rozvoj. Poznáváme nové lidi, učíme se nové věci a někdy žasneme, co vše je člověk schopen vytvořit. Děkujeme vám, že jste a že pomáháte druhým.

Autorkou fotografií je Eva Vodičková z Krajské knihovny Karlovy Vary.

Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2018

SKIP, Národní archiv a Národní knihovna České republiky společně pořádaly již 19. ročník konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě, která se konala ve dnech 28.–29. listopadu 2018 v konferenčním sále Národního archivu na Chodovci. Účastníky ve zcela zaplněném sále s kapacitou 250 osob nejprve přivítala ředitelka Národního archivu Eva Drašarová. Poté se ujal úvodního slova ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR Vít Richter, který společně s Tomášem Foltýnem z téže instituce konferenci moderoval. Konferenčních příspěvků se sešlo celkem třicet a týkaly se různých oblastí z archivního, knihovního a muzejního prostředí.

Účastníci konference
Účastníci konference

Tato konference je dobrým prostředkem k seznámení široké veřejnosti s nově vznikajícími projekty. Filip Šír a jeho kolegové Dominika Moravčíková a Martin Mejzr představili projekt s názvem Nový fonograf: naslouchejme zvuku historie, který je podpořen prostřednictvím programu NAKI II. Výstupem čtyř participujících institucí by mělo nejen být prohloubení znalostí o sbírkách nejstarších zvukových dokumentů, ale rovněž koordinace digitalizace zvukových dokumentů, vytvoření standardů pro digitalizaci nebo nástrojů na tvorbu metadat. Richard Šípek rovněž prezentoval projekt podpořený z programu NAKI II nazvaný Virtuální rekonstrukce rozptýlených provenienčně bohemikálních knižních celků v tuzemských i zahraničních knihovnách. Hlavním cílem je nejen mapování bohemikálních provenienčních knižních celků v knihovnách účastníků projektu, ale rovněž budou zkoumány bohemikální knižní celky v zahraničních knihovnách (v Německu nebo Francii). Dále například vznikne online formulář pro tvorbu záznamů vlastníků knih a bude vytvořena certifikovaná metodika. V rámci tohoto projektu jsou vytvářeny i národní autority. O jejich tvorbě nejen v Národní knihovně ČR a také o projektech, které se vytvářením autorit již dříve zabývaly, pohovořil Zdeněk Bartl. V neposlední řadě Bohouš Získal referoval o projektu Laterna magika. Historie a současnost, dokumentace, uchování a zpřístupnění. Ten probíhá od roku 2016 a je rovněž financován z programu NAKI II. Laterna magika je unikátní představení, které se odehraje jednou a pak je těžké ho odehrát podruhé. Díky výzkumu bude ale možné tato historická představení rekonstruovat. V rámci projektu budou také digitalizovány dokumenty vážící se k jednotlivým představením.

Richard Šípek hovoří o průzkumu bohemikálních knižních celků v knihovnách
Richard Šípek hovoří o průzkumu bohemikálních knižních celků v knihovnách

Vojtěch Dostál ze spolku Wikimedia Česká republika ukázal, jakým způsobem fungují Wikidata, jejichž identifikátory jsou propojené na různé databáze (například na Památkový katalog, Ústřední seznam ochrany přírody nebo na národní autority). Zde nahrané obrázky jsou autorsky svobodné a data je snadné vizualizovat. Předností Wikidat je také to, že je kontrolují „wikidataři“, a to jak manuálně, tak strojově. Na tuto přednášku navázala Linda Jansová se svým příspěvkem o zpřístupnění terminologické databáze TDKIV právě prostřednictvím Wikidat. V databázi TDKIV je v současné době vytvořeno cca 3 200 úplných hesel. Na zpřístupnění databáze prostřednictvím Wikidat Národní knihovna ČR spolupracuje se spolkem Wikimedia Česká republika.

Vojtěch Dostál a jeho příspěvek o Wikidatech
Vojtěch Dostál a jeho příspěvek o Wikidatech

Na konferenci vystoupili i pravidelní přispěvatelé. Mezi nimi byl Vít Richter, který přítomné informoval o aktuální situaci problematiky zpřístupnění děl nedostupných na trhu. Stále se čeká na finanční podporu ze strany Ministerstva kultury ČR jako zřizovatele Národní knihovny ČR, proto zatím nebyla podepsána licenční smlouva se spolky OSA a Dilia. Tomáš Lechner v letošním roce referoval o úloze spisového řádu a skartačního řízení v souvislosti s tvorbou elektronického skartačního řízení. Jan Šejbl ve svých příspěvcích pravidelně představuje sbírky Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Tentokrát si vybral tři cestovatele, kteří psali a referovali o Japonsku. Diapozitivy z jejich cest se zachovaly ve fondu a fotosbírce muzea. Pro letošní rok si připravila referát i Naděžda Andrejčíková, která (s přispěním Anny Faklové) představila Informační systém DIZAJN spravovaný Slovenským muzeem dizajnu. Výsledky jednotlivých knihoven na poli digitalizace a zpřístupňování v systému Kramerius za daný rok každoročně prezentuje Aleš Brožek. Také v roce 2018 upozornil na problematiku vyhledávání v jednotlivých instalovaných systémech, kterých je dohromady 39, tentokráte prostřednictvím hledání informací o prvních veřejných záchodcích.

V roce 2018 na konferenci referovali i dva představitelé Ministerstva kultury ČR. Petr Bělek, zastupující Josefa Prakse, představil ICT projekty Ministerstva kultury, které byly podpořeny v rámci Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) ve specifických cílech 3.1 a především 3.2. V tomto programu bylo podpořeno osm projektů, které jsou v současné době ve fázi realizace. Jedním z projektů je Czechiana. Ředitel odboru autorského práva Pavel Zeman seznámil publikum s novelou autorského zákona na evropské úrovni. Návrh této novely se dotýká všech paměťových institucí.

Čistě archivní téma si připravil Jiří Bernas¸ který popsal zkušenosti s provozem a vývojem Národního digitálního archivu. Ten vznikl v roce 2014 a jeho primárním cílem je akvizice, uchovávání a zpřístupnění archiválií. Archivní portál je přístupný na internetu a je k dispozici všem archivům. V současné době je realizován projekt Národního digitálního archivu II, který řeší další vývoj i odstranění nedostatků z předchozího projektu. Martin Rechtorik (rovněž z Národního archivu) představil, jakým způsobem je možné archivovat relační databáze, přičemž se zaměřil na výhody a nevýhody formátu SIARD.

Naopak čistě knihovnická téma si vybral Jan Pokorný z Národní technické knihovny, která je jedním z hlavních koordinátorů webového systému Získej. Ten má spolupracujícím knihovnám napomoci ke sdílení a dodávání dokumentů, které si bude uživatel chtít vypůjčit pomocí služby MVS. O vývoji Manuscriptoria, které uchovává digitální dokumenty historických fondů, v oblasti plnotextových edic historických dokumentů pohovořila Olga Čiperová společně s Tomášem Klimkem. Při zpracování fondu Knihovny Archeologického ústavu Brno, v. v. i., začali pracovníci knihovny vytvářet předmětová archeologická hesla, která měla napomáhat při katalogizaci dokumentů. Hesla poté byla vložena do mapy a propojena do hierarchických vztahů. O tom, jak bude mapa využívána do budoucna, referovali Stanislav VelčevJana Kalousová.

Tomáš Novický prezentoval způsoby digitalizace firmy EXON a rovněž představil Cultural Heritage Club, ve kterém jsou zastoupeni členové českých i evropských knihoven, archivů a jiných institucí. Petr Horák představil působení firmy AFORTI IT s.r.o. na poli digitalizace a vizualizace nejen sbírkových předmětů paměťových institucí. Zbyšek Stodůlka informoval o metodice pro sebeevaulaci pro digitální archivy vytvořené konsorciem NESTOR. Tento nástroj umožňuje interní audit, zajišťuje určitou kvalitu repozitáře a také jeho důvěryhodnost, což je pro digitální archivy a repozitáře velmi důležité. O certifikaci digitálních repozitářů a interních auditech (konkrétně Centrálního datového archivu) pohovořila i Katarína Tomková z Univerzitní knihovny v Bratislavě. Martin Hankovec referoval o vytváření přístupových bodů a jejich implementace v DigiArchivu. Přístupové body je možné přiřadit například na digitalizované snímky nebo na místa na mapách a je možné je pak využít na georeferencování map nebo na databáze osobností v matrikách.

Moravská zemská knihovna začala před časem ve velké míře archivovat datová CD ze svých fondů. Zdeněk Hruška s přispěním Petra Žabičky vysvětlil, jakým způsobem k archivaci dochází. Knihovna rovněž pro rok 2018 získala dotaci na projekt v programu VISK 3. Díky projektu vzniká návrh metodiky pro zpracování obsahu datových CD/DVD a ochranu na úrovni jednotlivých bitů. Vytváří se také software na extrakci dat z CD/DVD. Kromě CD Moravská zemská knihovna zpracovává a digitalizuje i výroční zprávy škol. O tom, jak je tato činnost náročná, pohovořil Michal Indrák.

To, že sbírky Národní lékařské knihovny neobsahují pouze dokumenty s lékařskou tématikou, ukázala publiku Lenka Maixnerová. Ve fondech knihovny je uloženo přibližně 20 tisíc předmětů muzejní povahy, které jsou postupně zpracovány a digitalizovány. V roce 2018 se začalo také pracovat se sbírkou výtvarného umění, která obsahuje malby, kresby, grafické listy, pohlednice, ex libris a jiné dokumenty. Národní filmový archiv má rovněž unikátní soubory pramenů – filmové scénáře. Ty dlouhou dobu stály v pozadí zájmu badatelů. Jan Trnka představil tento typ dokumentů a promluvil o tom, jak byly do archivu uloženy. Zmínil také, jak by měly být v budoucnu digitalizovány (v současné době zatím nejsou k dispozici metadatové standardy). O scénografické sbírce Státní univerzity v Ohiu pohovořila Helena Hantáková. Celá je uložena ve Virtuální studovně Institutu umění – Divadelního ústavu. V archivech a programových fondech České televize bylo nalezeno velké množství dokumentů vážících se k roku 1968. Jakub HošekKristýnou Štefánkovou ukázali nejen představení Program 1968, ale také Spisový archiv a Komiks 1968, které byly vytvořeny k padesátiletému výročí sovětské okupace. Kurátorkou jiného archivu – webového – je Monika Holoubková. Ta na konferenci představila fungování Webarchivu a shrnula, jak probíhá archivace webových stránek. Poukázala i na to, jak se česká doména mění v průběhu let.

Jakub Hošek a Kristýna Štefánková z České televize představují projekty k výročí roku 1968
Jakub Hošek a Kristýna Štefánková z České televize představují projekty k výročí roku 1968

Konference se nesla v přátelském duchu. Svědčilo o tom jak velké množství otázek účastníků v diskuzích k jednotlivým příspěvkům, tak čilá konverzace v prostorách Národní archivu.

I vysněná práce má být důstojně ohodnocena aneb Jak zlepšit platové podmínky v knihovnách?

Jak zlepšit platové podmínky v knihovnách? To byla hlavní otázka semináře, který se konal v Národní knihovně ČR 8. listopadu 2018. V knihovnách pracuje hodně lidí z lásky ke kultuře, knihám a k práci s lidmi a informacemi. I vysněná práce však má být důstojně ohodnocena. Na semináři zazněly příklady, jak se ozývají zahraniční knihovnice a knihovníci, když chtějí něco změnit, a začali jsme plánovat, jak můžeme do veřejného prostoru dostat otázku ohodnocení knihovnické práce my.

Sešly se nás tři desítky. Zhruba polovina z nás měla zkušenost s odborovým organizováním, polovina ne. Toto složení nám pomohlo nahlížet na práci v knihovnách z různých perspektiv. Přišly také špičky odborových organizací, pod něž knihovny spadají – za Odborový svaz pracovníků kultury a ochrany přírody Anna Machová, za Odborový svaz pracovníků knihoven Dana Menšíková a za Vysokoškolský odborový svaz Petr Baierl.

Anna Machová (v popředí), Petr Baierl a Dana Menšíková
Anna Machová (v popředí), Petr Baierl a Dana Menšíková

Neknihovnickým hostem byl Marek Čaněk z Centra odborového organizování. Vybídl k diskuzi o fungování odborových organizací a představil osvědčené metody, jak lidem odborové organizování usnadnit. Na něj navázala Vladana Pillerová z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR, která představila Analýzu mzdové, věkové a vzdělanostní struktury pracovníků knihoven v ČR. Před další diskuzí o tom, jaké jsou v českém knihovnictví hlavní problémy, jsme si prohlédli prezentaci o knihovnických kampaních ze zahraničí, které měly za cíl zlepšit pracovní podmínky. Byla představena 231denní úspěšná stávka za zvýšení platů (Kanada, 2016–2017), manifestace za uznání víkendů jako speciální pracovní doby (Španělsko, 2017) či demonstrace proti zabrání budovy Národní knihovny Rumunska ministerstvem kultury (2014).

Po zhlédnutí prezentace jsme se shodli, že by české knihovny mohly připravit informační kampaň, která by zdůraznila důležitou roli knihoven ve společnosti a jejich odbornou práci a připojila informaci o tom, co by bylo dobré zlepšit. Ideální načasování by bylo v roce 2019, ke stému výročí přijetí knihovního zákona (tedy zákona č. 430/1919 Sb. o veřejných knihovnách obecních). Čím více knihoven se do kampaně zapojí, tím lépe. Pomocnou ruku nabídly po své linii také odbory. Platové podmínky v knihovnách se dají zlepšit tak, že se nebudeme bát ozvat, a to ideálně koordinovaně.

Účastníci semináře
Účastníci semináře

Vážené knihovnice, vážení knihovníci! Chcete-li se podílet v roce 2019 na kampani za lepší společenské postavení naší profese, neváhejte nám napsat do konce února 2019 na katerina.nekolova@nkp.cz nebo monika.horakova@pedf.cuni.cz. Přesnou podobu kampaně můžeme následně naplánovat společně.

Autorkou fotografií je Monika Horáková z Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Konference Počáteční čtení: čtu a stávám se čtenářem (Cesty propojení výzkumu a praxe)

V září roku 2018 Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy uskutečnila odbornou konferenci věnovanou čtenářské gramotnosti, která navazovala na již realizované konference z let 2014 a 2016. Při formování konceptu opakujících se konferencí jsme vycházeli z potřeby vzájemného kontaktu a ovlivňování výzkumu, teorie a praxe. Na vysokých školách probíhají nejrůznější výzkumy, propracovává se teorie, přitom se volá po stále užším kontaktu s praxí a využití získaných poznatků v praxi. Platí to i naopak – je třeba, aby praktické počiny ve školách a dalších sférách praxe byly co nejvíce odborně zpracovány a reflektovány a aby se také pracovníci vysokých škol i studenti s praxí co nejvíce setkávali a do ní se zapojovali.

Pořádanou akcí tedy dáváme prostor pro pravidelné setkávání odborníků z vysokých škol i profesionálů z praxe, které spojuje zájem o problematiku rozvoje čtení a čtenářství a souvisejících gramotnostních dovedností. Cílem konference je představit nové poznatky vzešlé z výzkumů a projektů, ale také dát prostor praktickým zkušenostem a osvědčeným postupům podporujícím rozvoj čtenářské gramotnosti a čtenářství u našich žáků z pohledu různých vědních disciplín (primární a předškolní pedagogika, poradenská psychologie, speciální pedagogika, lingvistika aj.), ale i z různých společenských sfér (základní i mateřské školy, školská poradenská zařízení, neziskové organizace aj.).

Program konference je tvořen na základě výzvy, která je publikována s předstihem. Zájem o vystoupení i o pasivní účast na konferenci bývá velký. Některá témata jsou součástí každé konference: podpora rozvoje čtenářské gramotnosti, didaktické přístupy k výuce čtení, diagnostika čtenářských dovedností, práce se žáky s problémy v rozvoji čtenářských dovedností. V každém ročníku se však objevují specifické obsahy, které se stávají dominantním prvkem konference. Zmíníme krátce alespoň nejzajímavější počiny z jednotlivých ročníků konference.

První ročník konference, pořádaný v roce 2014, byl organizován ve spolupráci s mezinárodní pracovní skupinou ISEL/SILE (International symposium on educational literacy / Symposium international sur la littératie à l’école). Mezinárodního programu se účastnili i naši účastníci, ze zahraničí přijelo více než 40 hostů, zejména z frankofonních, ale i anglosaských zemí. Zaujaly příspěvky věnované jazykovému pozadí čtenářských dovedností (vliv transparentnosti jazyka a ortografie na rozvoj gramotnostních dovedností), vztahu mezi čtením a psaním, novým médiím, technologické podpoře čtení a psaní aj. Nedílnou součástí příspěvků, včetně jednoho v plenárním zasedání, bylo seznámení tuzemských posluchačů se specifickými tématy té které země při řešení témat spojených se čtenářskou gramotností (vzdělávací systém a důraz na gramotnost, metody výuky čtení a psaní, výskyt specifických poruch učení, metody práce se žáky s problémy ve čtení a psaní aj.).

Program v české větvi konference byl zahájen plenárním zasedáním, ve kterém zazněla reflexe aktuálních trendů v rozvoji čtenářské gramotnosti i přístupů k rizikovým žákům a také reflexe vývojových charakteristik v rozvoji čtenářské gramotnosti (jak z hlediska jazykových předpokladů, tak z hlediska osobnostního – jak se dítě stává čtenářem). Následně probíhala jednání v pěti sekcích. Byly zaměřeny na didaktiku počátečního čtení, vývojové aspekty čtení a psaní, dále na projekty a další počiny, které napomáhají budovat čtenářskou gramotnost či vztah ke čtení. Nechyběla sekce, která se věnovala žákům s problémy ve čtení a psaní. Specifické pro tento běh konference bylo i to, že se zde představil projekt GAČR Porozumění čtenému – typický vývoj a jeho rizika, upozorňující na důležitost porozumění čtenému – etapě rozvoje čtenářských dovedností, která je vstupem do tzv. funkční gramotnosti. Byly zde představeny nové diagnostické nástroje porozumění čtenářskému i jazykovému, připravované právě pro praktické užití ve školách a školských poradenských zařízeních.

Konference v roce 2016 měla podobné schéma a podobný průběh – plenární zasedání při zahájení konference a jednání v sekcích. Plenární zasedání je připravováno tak, aby podtrhlo význam některých témat – v daném roce to byla práce s texty a porozumění čtenému, včetně úskalí v obou těchto tématech. V sekcích se představovali nejenom čeští odborníci, ale také kolegové ze Slovenska. První sekce přinesla informace o realizovaných výzkumech na vysokých školách, a to na témata od předškolního věku až po střední školy (prekoncepty předškoláků o funkci a procesu čtení a psaní, percepce pohádek, metakognitivní strategie při čtení informačního textu u žáků prvního stupně ZŠ, čtenářské dovednosti na druhém stupni ZŠ a na víceletých gymnáziích). Druhá sekce byla věnována jazykovému pozadí gramotnosti, problémům žáků s narušeným vývojem řeči a důsledkům narušeného vývoje řeči pro rozvoj čtenářské dovednosti. Také další sekce se zabývala prací s ohroženou populací, s ohledem na inkluzivní principy ve vzdělávání. Zajímavým bylo sdělení o inkluzivních přístupech ve Finsku s důrazem právě na přístupy k rozvoji gramotnostních dovedností zejména u žáků s odlišným mateřským jazykem. Zatímco v roce 2014 byly příspěvky zaměřené na psaní rozptýleny do různých sekcí, v roce 2016 se ukázala důležitost tématu, a proto mu byl vyhrazen prostor v samostatné sekci. Dílčí sdělení se věnovala písařským a pisatelským dovednostem našich žáků s ohledem na vývojovou dynamiku i na různé vzory písma (spojité vs. nespojité). Velký zájem účastníků konference vyvolala čtenářská dílna věnovaná prezentaci počítačového programu Včelka, který byl vytvářen s cílem podpory rozvoje čtenářské gramotnosti u našich žáků.

Konferenci v roce 2018 podpořily také dvě kolegyně ze Slovenska, které přijaly pozvání na úvodní plenární zasedání. Představily výsledky z oblasti jazykové gramotnosti a z oblasti názorů učitelů na vzdělávání dětí cizinců. Mezi aktuální témata jednotlivých sekcí patřily například didaktické aspekty rozvoje čtenářské gramotnosti, dětská literatura a čtenářství, psychologické a psycholingvistické pojetí čtenářské gramotnosti, vliv rodiny a školy na rozvoj čtenářské gramotnosti či psaní a pisatelské dovednosti a jejich role v rozvoji gramotnosti. V neposlední řadě byly také představeny výsledky z aktuálně řešených projektů v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, ve kterém společně participují pedagogické fakulty vysokých škol z ČR (pražská Univerzita Karlova, brněnská Masarykova univerzita, Technická univerzita v Liberci, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Univerzita Palackého v Olomouci). Konkrétně se jedná o projekty tzv. Společenství praxe: Zvýšení kvality vzdělávání žáků, rozvoje klíčových kompetencí, oblastí vzdělávání a gramotnostíPodpora pregramotností v předškolním vzdělávání. V odpoledních sekcích nechyběla ani oblíbená posterová sekce, ve které se zájemci mohli dozvědět více například o metodách výuky počátečního čtení v Anglii, o klíčových gramotnostních dovednostech u žáků základních škol či o porozumění textům u žáků mladšího školního věku.

Tradiční program konference obohatily některé nové prvky. Odpolednímu programu dominoval kulatý stůl 100 let české (a slovenské) dětské literatury, který byl organizován na počest stého výročí vzniku Československa. Všichni zúčastnění tak měli jedinečnou možnost zapojit se do diskuze s předními odborníky specializujícími se na dětskou literaturu a zhodnotit její vývoj od vzniku republiky až do dnešních dnů. Závěrem velmi obohacující konference se stala studentská sekce, ve které si studenti Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy připravili scénické čtení s překvapením. Slavnostní ukončení konference probíhalo poté v neformálním stylu a bylo příjemným zakončením celé akce. Fotografie z konference v roce 2018 jsou dostupné na Flickru.

Během akce proběhlo také první setkání redakční rady vědeckého časopisu Gramotnost, pregramotnost a vzdělávání vycházejícího od roku 2017. V něm se často uplatňují příspěvky z našich konferencí, které jsou dovedeny do publikačních výstupů. Samozřejmě mohou přispět i autoři, kteří se konferencí neúčastnili.

Na naše konference jsou zváni kolegové z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy i z ostatních vysokých škol, studenti oborů, kterých se čtenářská gramotnost dotýká (primární a preprimární pedagogika, psychologie, speciální pedagogika, český jazyk a literatura aj.), učitelé mateřských, základních i středních škol, ale také poradenští pracovníci, kteří se zabývají gramotnostními problémy u našich žáků. Novinkou roku 2018 – a to velmi vítanou – byla účast kolegů z knihoven (školních i městských) a také členů SKIP. Všechny účastníky zaujaly zprávy o dění v knihovnách a o nejnovějším projektu S knížkou do života (Bookstart). Propojení s knihovnami velmi vítáme a doufáme v užší spolupráci s touto oblastí praxe.

Věříme, že naše konference se staly pro všechny přínosem a těšíme se na další běh v roce 2020!

Pilotní projekt zpřístupnění TDKIV v podobě propojených dat

V roce 2018 realizovala Národní knihovna ČR s využitím dotace z programu VISK 1 (financovaného z prostředků Ministerstva kultury ČR) Pilotní projekt zpřístupnění TDKIV v podobě propojených dat.

Cílem projektu bylo zvýšit vzdělávací a informační potenciál České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) prostřednictvím propojených dat a zpřesnit vzájemné vazby mezi hesly. Výstupy z projektu rozšíří možnosti využití dat z TDKIV v knihovnicko-informačním prostoru i mimo něj a usnadní orientaci v databázi jako celku jak pro uživatele, tak pro odborníky, kteří se podílejí na zpracování nových hesel.

Databáze TDKIV má za sebou již poměrně dlouhou historii – vznikla v letech 2001 až 2002 v rámci projektu financovaného Ministerstvem kultury ČR. Od počátku ji po obsahové stránce spravuje Knihovnický institut Národní knihovny ČR. Nově přidávaná hesla a úpravy hesel stávajících schvaluje redakční rada TDKIV, která rovněž usměrňuje další rozvoj databáze.

Databáze je hojně využívána odbornou veřejností, je často citována nejen v odborných publikacích, ale také např. ve vysokoškolských kvalifikačních pracích. Stala se jedním ze základních pilířů formálního i neformálního vzdělávání v knihovnicko-informačních oborech v České republice.

V současné době obsahuje cca 3 200 definitivních hesel, z nichž každé obsahuje řadu dílčích údajů – od samotných termínů přes jejich ekvivalenty v češtině a angličtině, výklad a příbuzné termíny až po údaje o zpracovatelích a zpracování.

Vztah příbuznosti však uživatelům neumožňuje orientaci podle sémanticky bohatší (přesnější) vazby. V rámci projektu byly proto zjišťovány a prakticky ověřovány možnosti vytvoření těchto vazeb, a to v úzké návaznosti na prezentaci dat v prostředí sémantického webu, konkrétně v systému Wikidata, který může být stručně charakterizován jako svobodná databáze všeho.

Hlavním výstupem z projektu je Metodika pro zpřesňování vztahů mezi hesly v databázi TDKIV a zpřístupňování údajů v systému Wikidata. Znění této metodiky, která doplňuje druhou verzi Metodického materiálu pro zpracování hesel České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV), schválila redakční rada TDKIV.

Při realizaci pilotního projektu byly ověřeny různé pracovní postupy, např. k části navržených zpřesněných vztahů mezi jednotlivými hesly se vyjadřovala širší skupina odborníků, k části výhradně autorka dané skupiny hesel. Jedním z hlavních výsledků, které ovlivní směřování databáze do budoucna, je skutečnost, že s ohledem na srozumitelnost vazeb mezi hesly a na propojitelnost hesel do prostředí sémantického webu je klíčové, aby jedno heslo v databázi vždy představovalo pouze jeden pojem. Členové projektového týmu se proto vyjadřovali také k tomu, jak by se mělo postupovat v případě konkrétních hesel, které obsahují dva nebo více číslovaných výkladů. Jedním z takových hesel je např. analytická anotace.

Do systému Wikidata byly jednak u odpovídajících již existujících položek přidány vazby na hesla TDKIV (takových položek bylo identifikováno cca 1 200), jednak byly podle potřeby vytvářeny a propojovány nové položky ve Wikidatech.

Ukázalo se také, že z velmi bohaté nabídky existujících vztahů v systému Wikidata bude pro účely propojení položek z databáze TDKIV mezi sebou postačovat relativně málo vztahů. Z velmi často používaných vztahů můžeme jmenovat např. vztahy nadtřída nebo část (čeho). Praktické ověřování postupů zároveň prokázalo, že ačkoliv je systém Wikidata naplňován daty z heterogenních zdrojů a přispívají do něj tisíce uživatelů, jsou jednotlivé položky (zejména ty, které obsahují více údajů) většinou velmi dobře a konzistentně zpracovány.

Na uskutečnění projektu se podílelo celkem dvanáct odborníků nejenom z Národní knihovny, ale také z řady dalších institucí, mj. z vysokoškolských pracovišť a z jiných knihoven. Podařilo se tedy zkombinovat teoretický a praktický pohled na odbornou terminologii z knihovnictví, informační vědy i hraničních oborů.

Databáze TDKIV má díky výstupům z pilotního projektu potenciál výrazně zvýšit svou vzdělávací hodnotu a přispět ke kultivaci odborné terminologie v našem oboru a díky prostředkům sémantického webu i jejímu rozšíření mimo něj.

Průzkumy

Jak veřejnost vnímá a hodnotí veřejné knihovny v roce 2018

Hlavní výsledky průzkumu

  • 94 % obyvatel České republiky hodnotí veřejné knihovny pozitivně jako instituce zajišťující přístup ke knihám a dalším informačním zdrojům, které nemají doma.

  • 82 % obyvatel považuje veřejné knihovny za důležitá vzdělávací zařízení.

  • 76 % obyvatel vnímá knihovny jako vhodná místa pro učení a studium.

  • 77 % obyvatel si nemyslí, že knihovny jsou v době internetu zbytečné.

  • 85 % obyvatel nesouhlasí s názorem, že knihovny jsou jen zaprášený sklad knih.

  • Pouze 43 % obyvatel považuje knihovny za atraktivní místo pro trávení volného času.

  • 40 % obyvatel souhlasí s tvrzením, že chodit do knihovny není moc moderní.

  • 86 % uživatelů knihoven je se službami své knihovny spokojeno. Knihovny využívá polovina dětí a necelá třetina dospělé populace České republiky.

Charakteristika průzkumu

Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., uskutečnily v roce 2018 reprezentativní statistický průzkum mezi obyvateli ČR staršími 15 let. Celkově šlo již o čtvrté šetření – předchozí proběhla v letech 2007, 2010 a 20131.

V následujícím příspěvku se věnujeme vyhodnocení několika otázek položených v průzkumu, které jsou zaměřeny na hodnocení funkce současných knihoven, návštěvnost veřejných knihoven a na hodnocení kvality služeb ze strany současných uživatelů knihoven.

Jedna z otázek průzkumu byla zaměřena na zjištění názorů na současné funkce knihoven a na jejich vývoj v budoucnu. Celkem 2 007 respondentů mělo za úkol vyjádřit svou míru souhlasu nebo nesouhlasu navrženým tvrzením:

  • Knihovna je důležité vzdělávací zařízení.

  • Knihovna je zaprášený sklad knih.

  • Knihovny umožňují přístup ke zdrojům a knihám, které lidé nemají doma.

  • Knihovny jsou v době internetu zbytečné.

  • Knihovny jsou atraktivním místem pro trávení volného času.

  • Knihovny jsou vhodným místem pro učení/studium.

  • Chodit do knihovny není dnes „cool“ (moderní).

Hodnocení probíhalo podle škály: 1 = určitě ano, 2 = spíše ano, 3 = spíše ne, 4 = určitě ne. Každý respondent mohl u každého tvrzení zatrhnout pouze jednu hodnotu2.

Údaje v grafech 1 až 8 se vztahují vždy k celému vzorku (N = 2 007 respondentů), údaje v grafu 9 se vztahují k 570 respondentům (k těm, kteří v minulém roce navšívili knihovnu). Ve všech grafech se jedná o údaje v procentech, přičemž průměrná známka v grafech 1 až 7 znamená průměr hodnocení na škále 1 = určitě ano až 4 = určitě ne.

Knihovny umožňují přístup ke zdrojům a knihám, které lidé nemají doma

Z grafu 1 je patrné, že většina dospělých obyvatel České republiky vnímá veřejné knihovny především jako instituce, jež veřejnosti zajišťují přístup ke knihám a dalším informačním zdrojům, které nemají doma. Takto odpovědělo v rámci výzkumu 94 % respondentů. Přibližně stejně hodnotí knihovny muži i ženy a obdobné hodnocení můžeme zaznamenat jak napříč generacemi, tak i ve vztahu k dosaženému vzdělání. Určitý odstup byl zjištěn u těch, kteří nečtou knihy (tedy u nečtenářů), a také u skupiny respondentů, kteří knihovny nevyužívají (v obou případech 87 %). Kategorie nečtenářů je definována tak, že se jedná o respondenty, kteří během období jednoho roku nepřečetli ani jednu knihu.

Graf 1: Knihovny umožňují přístup ke zdrojům a knihám, které lidé nemají doma
Graf 1: Knihovny umožňují přístup ke zdrojům a knihám, které lidé nemají doma

Knihovna je důležité vzdělávací zařízení

Jak ukazuje graf 2, více než čtyři pětiny české populace (82 %) vnímají knihovny jako důležitá vzdělávací zařízení. Zde již existují významnější rozdíly jak genderové, tak i generační a vzdělanostní. Zjednodušené lze říci, že silněji vnímají knihovnu jako vzdělávací zařízení zejména ženy (86 %), lidé s vysokoškolským vzděláním (89 %) a starší generace (55 až 64 let 88 %, 65 a více let 90 %). Výraznější pokles kladného hodnocení knihovny jako vzdělávací instituce zaznamenáváme u nejmladší generace ve věku 15 až 24 let (67 %), u nečtenářů i u těch, kteří knihovny vůbec nevyužívají (v obou případech 64 %).

Graf 2: Knihovna je důležité vzdělávací zařízení
Graf 2: Knihovna je důležité vzdělávací zařízení

Knihovny jsou vhodným místem pro učení/studium

Pro více než tři čtvrtiny obyvatel (76 %) jsou veřejné knihovny místem vhodným pro učení a studium, viz graf 3. Opět je tomu tak častěji pro lidi vzdělanější (80 %), ženy (79 %) a generaci starší 65 let (85 %). Na opačném konci tohoto spektra je hodnocení nejmladších obyvatel ve věku 15 až 24 let a nečtenářů (shodně 61 %) i lidí, kteří nevyužívají knihovny (64 %). Trochu překvapivé je hodnocení obyvatel velkých měst s počtem obyvatel nad 100 000 (67 %), což asi nejvíce ovlivňují údaje ze samotné Prahy (64 %).

Graf 3: Knihovny jsou vhodným místem pro učení/studium
Graf 3: Knihovny jsou vhodným místem pro učení/studium

Knihovny jsou atraktivním místem pro trávení volného času

Méně než polovina české populace (43 %) považuje knihovny za atraktivní místo pro trávení volného času, výrazně častěji nejstarší generace ve věku 65+ (58 %), naopak nejméně nečtenáři (24 %) a ti, kteří nevyužívají knihovny (26 %). Slabší povědomí o knihovně jako atraktivním místě pro trávení volného času vykazuje generace nejmladších ve věku 15 až 24 let (30 %) a také obyvatelé velkých měst (34 %), zejména Prahy (32 %), viz blížče graf 4.

Graf 4: Knihovny jsou atraktivním místem pro trávení volného času
Graf 4: Knihovny jsou atraktivním místem pro trávení volného času

Chodit do knihovny není dnes „cool“ (moderní)

Jak dokládá graf 5, podobný počet lidí (40 %) souhlasí s tvrzením, že „chodit do knihovny není dnes „cool“ (moderní)“. Tento názor častěji zastávají muži a obyvatelé velkých měst (shodně 46 %) a zejména mladá generace ve věku 15 až 24 let, kde takto odpověděla více než polovina z nich (52 %). Nízkou atraktivitu knihoven nepřekvapivě deklarují nečtenáři (67 %) a ti, kteří knihovny nevyužívají (61 %), ale také lidé s nízkým vzděláním (47 %). Naopak 80 % návštěvníků knihoven nesouhlasí s tvrzením, že chodit do knihovny je něco nemoderního.

Graf 5: Chodit do knihovny není dnes „cool“ (moderní)
Graf 5: Chodit do knihovny není dnes „cool“ (moderní)

Knihovny jsou v době internetu zbytečné

Více než tři čtvrtiny dospělých (77 %) si nemyslí, že knihovny jsou v době internetu zbytečné, viz graf 6. Nejvíce tento názor preferují všechny generace starší 35 let (79 % až 83 %), lidé se středním a vysokoškolským vzděláním (83 % a 86 %), dále aktivní čtenáři (84 %) a zejména uživatelé knihoven (95 %). Skeptická k budoucnosti knihoven v době internetu je naopak nejmladší generace 15 až 24 let (38 %) a generace mladých ve věku 25 až 34 let (31 %), ale také muži (29 %) nebo obyvatelé Prahy (34 %). Toto hodnocení ještě silněji platí pro ty, kteří knihovny nevyužívají (47 %), a pro nečtenáře, z nichž více než polovina (52 %) se domnívá, že knihovny jsou v době internetu zbytečné.

Graf 6: Knihovny jsou v době internetu zbytečné
Graf 6: Knihovny jsou v době internetu zbytečné

Knihovna je zaprášený sklad knih

Výzkum ukázal, že vyloženě „negativní“ vztah ke knihovnám má pouze malá část české populace. Pouze 15 % vyslovilo souhlas s tím, že „knihovna je zaprášený sklad knih“ (viz graf 7). Podíl mužů byl opět zhruba dvojnásobný (19 %) než podíl žen (10 %). Nejvyšší podíl zastánců má tento „negativní“ pohled u nejmladší generace 15 až 24 let, v níž jej zastává více než čtvrtina lidí (28 %). Negativní jsou také nečtenáři (37 %), dále lidé, kteří nevyužívají knihovny (33 %), a také část populace s nejnižším vzděláním (21 %). Nejhorlivějšími zastánci knihoven v době internetu jsou přirozeně návštěvníci knihoven, z nichž pouze 4 % si myslí, že „knihovny jsou zaprášený sklad knih“, a také lidé s vysokoškolským vzděláním (7 %).

Graf 7: Knihovna je zaprášený sklad knih
Graf 7: Knihovna je zaprášený sklad knih

Navštívil/a jste v průběhu minulého roku do současnosti nějakou veřejnou knihovnu?

Podle výsledků výzkumu prezentovaných v grafu 8 navštívilo veřejnou knihovnu v uplynulém roce zhruba 28 % české populace ve věku 15+, což ukazuje mírný pokles návštěvníků ve srovnání s rokem 2013, kdy návštěvu veřejné knihovny deklarovalo 32 % české populace. Dvě pětiny české populace ve věku 15+ knihovnu dříve navštěvovaly (40 %), ale v uplynulém roce ji nenavštívily. Podíl takovýchto lidí se v české populaci ve srovnání s rokem 2013 zvýšil o 9 %. Naopak poklesl podíl těch, kteří knihovnu nikdy nenavštěvovali. Takových lidí je v současné české populaci ve věku 15+ zhruba 32 % (o 5 % méně ve srovnání s rokem 2013)3.

Graf 8: Navštívil/a jste v průběhu minulého roku do současnosti nějakou veřejnou knihovnu?(sledováno bylo období od května 2017 do konce května 2018)
Graf 8: Navštívil/a jste v průběhu minulého roku do současnosti nějakou veřejnou knihovnu?(sledováno bylo období od května 2017 do konce května 2018)

Výrazně více navštěvují knihovnu ženy. Pro srovnání v uplynulém roce navštívilo knihovnu 35 % žen a pouze 21 % mužů (ženy tvoří téměř dvě třetiny návštěvníků knihoven). Výrazně vyšší podíl návštěvníků knihoven najdeme mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi (41 % návštěvníků ve srovnání s 23 % návštěvníků z řad lidí bez maturitního vzdělání). Pouze 16 % vysokoškoláků nikdy nenavštěvovalo knihovnu, což je výrazně méně ve srovnání s průměrem.

Jak je patrné z výsledků výzkumu, k významnějšímu propadu návštěvníků knihovny dochází po ukončení střední školy, tedy ve věku 20 až 29 let. Zdá se tedy, že škola a zřejmě částečně i povinná školní četba u mladší části populace pozitivně ovlivňují návštěvu knihovny. Ve středních letech (35 až 54 let) opět začíná podíl návštěvníků knihovny mírně narůstat. S výjimkou mládeže ve věku 15 až 19 let najdeme nejvíce návštěvníků knihovny v nejstarší věkové kategorii, tj. v kategorii 65+.

Jak jste spokojen/a s nabídkou knih a služeb ve veřejných knihovnách?

Z grafu 9 jasně vyplývá, že drtivá většina návštěvníků veřejných knihoven v České republice je s jejich nabídkou spokojena. Celkem takto v rámci výzkumu odpovědělo 86 % dotázaných. Zhruba 9 % je nerozhodných, 3 % to nedokáží posoudit a pouze 2 % návštěvníků knihoven v ČR jsou s nabídkou nespokojena (o něco častěji lidé s vysokoškolským vzděláním, kde jsou nespokojena celkem 4 % návštěvníků). Výsledky v této oblasti jsou srovnatelné s rokem 2013, k žádnému zhoršení v hodnocení kvality služeb veřejných knihoven ze strany návštěvníků tedy v posledních pěti letech nedošlo.

Graf 9: Jak jste spokojen/a s nabídkou knih a služeb ve veřejných knihovnách?
Graf 9: Jak jste spokojen/a s nabídkou knih a služeb ve veřejných knihovnách?

Závěry

Závěrem lze říci, že ženy, vzdělanější část české populace a starší generace mají ke knihovnám pozitivnější vztah než muži, lidé s nižším vzděláním a mladší generace. Pokud jde o mužskou část populace, lze konstatovat, že hodnocení knihoven jak v pozitivním, tak i negativním pohledu víceméně koreluje s jejich mírou „čtenářství“ a vztahu ke knihám i se strukturou návštěvníků knihoven. Z tohoto pohledu jsou na tom muži podstatně „hůře“ než ženy.

Další podstatný zlom, který bezprostředně souvisí s rozvojem internetu a informačních technologií, je mezigenerační rozdíl mezi nejmladší částí dospělé populace, tj. mladými ve věku 15 až 24 let, a zbytkem populace. Současně je zřejmé, že vliv informačních technologií postupuje a začíná více ovlivňovat generaci ve věku 25 až 34 let. Zde je nezbytné v dalších letech počítat s pozvolnými posuny ke starším generacím, protože se stále silněji projevuje dlouhodobý trend k využívání digitálních technologií v oblasti médií ve všech segmentech populace. Na druhé straně se zdá, že pokud jde čistě o využívání knih jak pro studium, tak i pro volnočasové aktivity, zůstává elektronická kniha stále spíše doplňkem tištěné knihy, který (obdobně jako zvuková kniha) zintenzivňuje využití tohoto média4.

Současní návštěvníci knihoven vykazují mimořádnou úroveň spokojenosti s nabídkou a službami stávajících veřejných knihoven. V protikladu k tomu ale část dospělé populace knihovny z různých důvodů opouští. Příčiny tohoto jevu jsou složité, ale nejsou ani zdaleka typické pro české prostředí. Naopak jedná se o celosvětový jev. Souvisí to především s tím, že lidé se se svými komunikačními aktivitami stále více přesouvají do digitálního prostoru a vedle toho se stále rozšiřuje nabídka volnočasových aktivit mimo sféru knihoven.

Z tohoto hlediska stojí knihovny před zásadní proměnou svých služeb, kdy se nemohou omezit pouze na prostou nabídku půjčování tištěné produkce, která jako celek ubývá a je v podstatné míře postupně nahrazována digitální komunikací. Cest k dalšímu rozvoji je celá řada, ale jejich volba v mnoha ohledech závisí na místních podmínkách, ve kterých knihovna působí. Knihovny v budoucnu by měly hrát významnou úlohu v překonání bariér dostupnosti v digitálním prostoru. Často se v této souvislosti hovoří o tzv. digitální propasti (digital divide). Jde v prvé řadě o zajištění dostupnosti digitálních dokumentů (například půjčování e-knih, zpřístupnění digitalizovaných děl nedostupných na trhu), které jsou dostupné pouze na komerčním základě, tj. jedná se o obdobnou službu, kterou knihovny plní v oblasti tiskové produkce knih, časopisů a dalších dokumentů. Součástí této dostupnosti je také nabídka přístupu k nejnovějším informačním technologiím včetně kvalifikovaného poradenství a podpory digitální gramotnosti.

Širokou škálu příležitostí nabízí přebudování knihovny, respektive její rozšíření na informační, vzdělávací, kulturní a komunitní centrum obce, kdy se knihovna svou nabídkou služeb obrací nejen na aktivní čtenáře, ale na mnohem širší spektrum obyvatel. Velmi důležité je uvažovat především o rozšíření služeb knihovny, ne celou problematiku řešit připojením knihovny k existujícímu kulturnímu centru, které v mnoha případech působí na komerčních nebo polokomerčních principech. Lze především vyjít ze zjištění, že stávající knihovny slouží přibližně polovině dětské populace a třetině dospělé části populace, tj. mají své přirozené spektrum uživatelů, které lze dále rozšiřovat a kultivovat aktivními službami5.

Jak by knihovny měly reagovat na zjištěné trendy?

  1. Je nezbytné dále potvrzovat názor veřejnosti, že knihovny jsou institucemi, které zajišťují přístup ke knihám a dalším informačním zdrojům. Zde by měl být kladen důraz především na „další informační zdroje“, tj. na to, aby knihovna nabízela nejen tradiční tištěné knihy a časopisy, o které klesá zájem, ale poskytla i přístup ke speciálním internetovým zdrojům a netradičním médiím, které nejsou běžně dostupné na volném internetu.

  2. Knihovny a jejich provozovatelé by měli více zdůrazňovat knihovny jako důležitá vzdělávací zařízení. Zde se v mnoha ohledech míjí pozitivní hodnocení knihoven ze strany veřejnosti s názorem rezortu školství a celkovým nastavením dotační politiky (především strukturální fondy EU) i legislativy (knihovní a školský zákon). Zejména veřejné knihovny nejsou vnímány jako základní infrastruktura systému školního a zejména celoživotního vzdělávání, protože převládající resortismus často redukuje vzdělávání na pouhé „chození do školy“.

  3. Se vzdělávací funkcí knihoven bezprostředně souvisí i hodnocení knihoven jako „míst pro učení a studium“. Každá knihovna by měla mít jak klidové zóny určené pro intenzivní a individuální studium, tak i prostory pro skupinové aktivity, například menší pracovny určené pro diskuzi a zpracování společných projektů. Samozřejmou součástí knihovny by měl být přednáškový prostor a učebna vybavená informačním technologiemi. Speciální prostorové a technické vybavení ve spojení s elektronickými informačními zdroji i tradičními tištěnými médii vytváří v knihovně zcela unikátní a nenahraditelný prostor s vysokou přidanou hodnotou.

  4. Knihovny, kterým se daří revitalizovat své prostory a nabízet nové typy služeb v moderních prostorách, by měly věnovat zvýšenou pozornost propagaci svých služeb mezi širokou veřejností a se zvýšenou intenzitou se zaměřit na nejmladší generace, aby mladí lidé nevnímali knihovny jako „zaprášené sklady knih“, ale jako instituce, které jim nabízejí široké spektrum možností.

  5. Veřejné knihovny by měly věnovat zvýšenou pozornost své prezentaci jako institucí „volného času“, kam každý může bez omezení přijít a trávit svůj volný čas. To ale znamená, že knihovna nabízí dostatečný a také příjemný prostor pro volnočasové aktivity vhodně oddělený od studijní části knihovny. V této souvislosti je možno upozornit na další výsledky průzkumu, kdy nejčastěji zmiňovanou službou, která by zajímala stávající i budoucí návštěvníky knihovny, je „kavárna a občerstvení“ v knihovně. Lidé tím zcela jistě nechtěli vyjádřit svou touhu po pití kávy, ale požadují, aby se knihovna pro ně stala příjemným místem pro setkávání a trávení volného času.

  6. Klíčem k budoucímu rozvoji knihovny je investice do vybudování nových moderních prostor knihovny vybavených nejnovějšími technologiemi, dále investice do kvalifikace pracovníků a do získání nejnovějších knih, časopisů a elektronických informačních zdrojů. Knihovny nemohou zůstat jen zaprášeným skladem starých knih.

Na které skupiny obyvatel se nejvíce soustředit při informačních kampaních na podporu knihoven?

  • Věnujte větší pozornost mužům. Muži obecně méně čtou, méně navštěvují knihovny a více je ovládá přesvědčení, že informační technologie všechno spasí. Myslete také na to, že starostové a většina členů obecních či krajských zastupitelstev jsou muži, kteří mohou významně ovlivnit rozpočet a rozvoj knihovny.

  • Soustřeďte se na nejmladší generaci ve věku 15 až 24 let. Tato generace je mnohem více závislá na informačních technologiích, proto jí knihovna musí v této oblasti více vyjít vstříc. Větší část této generace studuje a knihovna jim v tom může pomoci. Nabídněte mladým lidem něco, co jinde nemohou získat. Pokuste se je získat k tomu, aby své zájmy a dovednosti uplatnili v knihovně. Nabídněte jim prostor pro jejich aktivity. Je to složité, ale vyplatí se to.

  • Nepřesvědčujte přesvědčené. V kampaních se více soustřeďte na tu část populace, která knihovny nyní nevyužívá. Tito lidé mají jen velmi malé povědomí o tom, co moderní knihovna nabízí nebo může nabízet – jedná se zejména o muže, nejmladší generaci a také obyvatele větších měst.

  • Největší oporou pro rozvoj knihovny vám mohou být lidé s vyšším vzděláním, ženy i starší obyvatelé a samozřejmě vaši stálí návštěvníci a uživatelé. 86 % uživatelů knihoven je se službami své knihovny spokojeno, využijte proto tento pozitivní potenciál. Zejména tuto skupinu můžete dobře využít jako ambasadory pro rozvoj dobré knihovny.

  • Smiřte se s tím, že do knihoven nikdy nebudou chodit všichni. Jedná se zejména o ty, které hodnotíme jako nečtenáře a také lidi s nejnižším vzděláním. Přesto ale hledejte způsob, jak je oslovit, protože veřejné knihovny jsou pro všechny.

  • 1. Viz publikace z minulých průzkumů:
    TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme?: Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2007). Vyd. 1. Brno: Host, 2008. 207 s. ISBN 978-80-7294-270-1.
    TRÁVNÍČEK, Jiří. Čtenáři a internauti: obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2010). Vyd. 1. Brno: Host, 2011. 191 s. ISBN 978-80-7294-515-3.
    TRÁVNÍČEK, Jiří. Překnížkováno: co čteme a kupujeme (2013). 1. vyd. Brno: Host, 2014. 190 s. ISBN 978-80-7491-256-6.
    Další informace z průzkumů jsou dostupné z portálu Informace pro knihovny. Celkové výsledky průzkumu z roku 2018 budou publikovány v samostatné publikaci Jiřího Trávníčka, kterou v roce 2019 vydá Národní knihovna ČR ve spolupráci s nakladatelstvím Host.
  • 2. Stejným způsobem byla zaměřena otázka v průzkumu čtenářství dětí a mládeže v roce 2017. Předmětem srovnání byly názory rodičů dětí ve věku 6 až 8 let, dětí ve věku 9 až 14 let a mládeže ve věku 15 až 19 let. Výsledky průzkumu dospělé populace z roku 2018 korelují s tehdejšími výsledky. Podrobněji viz:
    RICHTER, Vít. Co si myslí rodiče a mládež o knihovnách a co od nich požadují. Bulletin SKIP [online], 2017, 26(4) [cit. 2018-12-27]. ISSN 1213-5828. Dostupné z: https://bulletinskip.skipcr.cz/node/281.
    FFRIEDLAENDEROVÁ, Hana, Irena PRÁZOVÁ, Hana LANDOVÁ a Vít RICHTER. České děti a mládež jako čtenáři 2017. Brno: Host, Národní knihovna ČR, 2018. ISBN ISBN 978-80-7577-804-8.
  • 3. RICHTER, Vít. Jak navštěvujeme veřejné knihovny?: nad třetím statistickým výzkumem čtenářů a čtení. Čtenář: měsíčník pro knihovny, 2014, 66(2), s. 43–47. ISSN 0011-2321. Dostupné také z: https://svkkl.cz/ctenar/archiv/2014
  • 4. Viz například: Media Consumer Survey 2018: Digital versus analog? Am Markt ist zunehmend Platz für beide. Pressemitteilungen. In: Delloite [online]. 2018 [cit. 2018-12-27]. Dostupné z: https://www2.deloitte.com/de/de/pages/presse/contents/media-consumer-survey-2018.html
  • 5. O tom, že transformace veřejných knihoven může úspěšně probíhat, svědčí například sociologické průzkumy zaměřené na veřejné knihovny v USA, viz:
    HORRIGAN, John. Libraries at the Crossroads: The public is interested in new services and thinks libraries are important to communities. In: PewResearchCenter [online]. Washington: PewResearchCenter, 2015 [cit. 2016-02-14]. Dostupné z: http://www.pewinternet.org/2015/09/15/libraries-at-the-crossroads/.
    HORRIGAN, John. B. Libraries 2016: Trends in visiting public libraries have steadied, and many Americans have high expectations for what their local libraries should offer. In: Pew Research Center [online]. 2016 [cit. 2018-12-27]. Dostupné z: http://www.pewinternet.org/2016/09/09/libraries-2016/.

Atlas knihoven

Městská knihovna v Chlumci nad Cidlinou v novém kabátě

Městská knihovna v Chlumci nad Cidlinou měla své prostory od 80. let 20. století v prvním patře budovy sokolovny. Knihovna nabízela svým dospělým i dětským čtenářům výběr z velice bohatého knižního fondu. Pořádaly se tu výstavy, besedy. Všichni jsme byli velice rádi, že máme knihovnu.

V posledních letech se však začaly ozývat nespokojené hlasy. Čím dál tím více začal našim čtenářům vadit výstup po schodech, ať už starším lidem, kterým se do schodů špatně chodilo, nebo maminkám s kočárkem. Mnoha našim návštěvníkům (převážně dětem) také vadilo, že musí procházet temnou chodbou kolem restaurace. Děti se nám dokonce svěřily (již v nové knihovně), že se bály přes tmavou a „strašidelnou“ chodbu do knihovny chodit.

Proto nás velice potěšilo, když jsme se dozvěděli, že se hledají nové prostory pro knihovnu. Naším zřizovatelem je Město Chlumec nad Cidlinou. Pan starosta a spousty dalších opravdu nezaháleli. Jednoduché to vůbec nebylo. Nakonec to ale nakonec dopadlo dobře a prostory byly na světě. Naskytlo se ideální místo – přímo na náměstí. Budova číslo popisné 61, původně měšťanský dům, ale byla velice zchátralá. Ukázalo se, že dům bude nezbytné kompletně zbourat a na jeho místě postavit dům zcela nový. Architekti vypracovali návrh na využití nové stavby – v přízemí knihovna a turistické informační centrum a v prvním patře základní umělecká škola (výtvarný obor, taneční sál, zázemí pro orchestr ZUŠ) – krásné a smysluplné využití. Jenže jsme narazili na pár místních odpůrců, kteří se ostře postavili proti. Když už se začalo se stavbou, muselo se přestat. Po několika nepříjemných výstupech nakonec vše dobře dopadlo. Vše se vysvětlilo, obhájilo, vyřešilo. Mohlo se tedy pokračovat. Všichni zúčastnění mají můj obdiv, protože to opravdu nebylo jednoduché.

V březnu 2018 jsme ve staré knihovně půjčili poslední knížky a zavřeli. Začaly totiž přípravy na stěhování. Měli jsme připraveno cca 400 přepravek. Začali jsme tedy vyprazdňovat regály a plnit bedny. Podařilo se, vše bylo připraveno. Po různých úvahách, jak přemístit plné přepravky knih z prvního patra dolů, přišel nápad v podobě postavení „skluzavky“. Bedny se spouštěly po prkně pomocí techniky. K převozu byla připravena dvě přepravní auta. V sobotu 7. dubna jsme s pomocí hasičů a fotbalistů vše úspěšně zvládli – dokonce k našemu velikému překvapení během dopoledne. Především díky systematické a vzájemné spolupráci proběhla tato akce hladce.

Na nás knihovnice čekaly plné bedny knih na zarovnání do nových regálů. Podle plánku interiéru knihovny jsme již měly připraveno a rozmyšleno, do kterého sektoru budou jednotlivé knihy patřit. 24. dubna jsme začaly revizi knihovního fondu a 10. května jsme měly revizi hotovou. Stále bylo dost času na doladění a přípravu na slavnostní otevření. To se událo 24. května. K našemu potěšení přišlo mnoho místních, lidí z okolí a několik pozvaných hostů. Úvodní slovo pronesl pan starosta Ing. Miroslav Uchytil.

Nová knihovna má bezbariérový přístup, což vítají všichni návštěvníci naší knihovny. Prostředí je velice pěkné, moderní. Útulné zázemí zde naleznou dospělí čtenáři i děti. V interiéru pan architekt zvolil barvy antracitovou, bílou, žlutou, červenou, které k sobě pěkně ladí. Hned u vstupu do knihovny je pracovní pult, který je společný pro knihovnu i pro turistické informační centrum. Dále se nachází dětské oddělení. Uprostřed v prostoru je kruhové pódium, na kterém si děti můžou udělat pohodlí s knížkou. Po pravé straně máme paravánek a za ním místečko, které je vybavené pohodlnými sedacími vaky a taburety. Sedávají zde děti i dospělí, povídají si a čtou. Je to útulné místo obklopené knihami. V další části knihovny už je oddělení pro dospělé. Prostory knihovny využíváme také pro besedy, výstavy a vzdělávací programy pro školky a školy.

Hlavní vstup do knihovny, turistického informačního centra i ZUŠ
Hlavní vstup do knihovny, turistického informačního centra i ZUŠ

Vstup do knihovny a turistického informačního centra
Vstup do knihovny a turistického informačního centra

Průhled knihovnou – oddělení pro dospělé

Průhled knihovnou – oddělení pro dospělé
Průhled knihovnou – oddělení pro dospělé

Dětské oddělení
Dětské oddělení

Místečko za paravanem
Místečko za paravanem

V nové knihovně se nám moc pěkně pracuje. Byli bychom rádi, aby našim čtenářů bylo u nás hezky a měli nadále velikou chuť číst.

Autorkou fotografií je Jana Midlochová z Městské knihovny v Chlumci nad Cidlinou.

Studijní zájezd SKIP do belgických a německých knihoven

Ve dnech 28. května až 2. června 2018 SKIP uspořádal studijní zájezd do belgických a německých knihoven. Předmětem zájmu byly veřejné knihovny – v Německu to byly městské knihovny ve Frankfurtu nad Mohanem a v Kolíně nad Rýnem, v Belgii městské knihovny v Antverpách, Gentu a Bruggách, ale také v menších sídlech (v Roeselare a Zoerselu). Níže jsou shrnuty nejzajímavější poznatky z jednotlivých knihoven.

Městská knihovna Frankfurt nad Mohanem

Hlavní budova Městské knihovny Frankfurt nad Mohanem (Stadtbücherei Frankfurt am Main) byla postavena v roce 1995 jako banka a teprve v roce 2016 upravena, aby mohla být nadále využívána pro knihovní účely. Hlavními barvami použitými v interiéru knihovny jsou šedá, černá a bílá. Barevné schéma je založeno na myšlence, že barvy knihovně dodají lidé a dokumenty. Knihovna má od pondělí do pátku otevřeno od deseti hodin dopoledne do sedmi hodin večer, v sobotu pak od jedenácti hodin dopoledne do páté hodiny odpoledne. Samozřejmostí je samoobslužné půjčování a vracení knih a dalších dokumentů a také využití třídičky usnadňující zpětné zařazování knihovních jednotek do regálů. Byť knihovna nabízí koutek s vybavením pro nevidomé, není zatím příliš využíván.

Součástí Městské knihovny ve Frankfurtu je hudební knihovna, která byla založena už v roce 1904 a je nejstarší veřejnou hudební knihovnou v Německu. V knihovně nechybí ani piano – hodinu před zavřením knihovny v sobotu odpoledne na něj (nahlas) hrají dobrovolníci. Ti také tvoří významnou součást práce knihovny – frankfurtská knihovna spolupracuje s celkem pěti sty dobrovolníky, z nichž stovka je spjata se školními knihovnami. Ty jsou součástí sítě Městské knihovny ve Frankfurtu a kromě zmíněných dobrovolníků v nich pracuje ještě třináct knihovníků. Knihovna má celkem osmnáct poboček a disponuje i mobilní knihovnou.

Je důležitým partnerem města v oblasti vzdělávání. Velký důraz je kladen například na podporu výuky jazyků – ve Frankfurtu žijí lidé, kteří hovoří více než stovkou různých jazyků. Knihovna pořádá také exkurze ve zjednodušeném jazyce a zaměřuje se interkulturní činnosti. V budově kupodivu není dětské oddělení. Je tomu tak jednak z prostorových důvodů, jednak kvůli tomu, že ústřední dětská knihovna již přibližně třicet let funguje v jiné budově, která se nachází v oblasti, kde žije výrazně více rodin s dětmi než v okolí hlavní budovy knihovny. Ústřední dětská knihovna nabízí řadu programů i pro nejmenší děti, v pobočkách je pak nabízena mj. služba pomoci s domácími úkoly. Pro starší děti školního věku pořádá knihovna vzdělávací programy zaměřené na seznamování se s online databázemi.

Frankfurt je pochopitelně znám také jako místo konání největšího knižního veletrhu na světě. Městská knihovna je jedním z jeho četných partnerů. Nabízí například prostor pro doprovodné akce, především místo pro veřejné čtení pro čestného hosta veletrhu, ale také kupříkladu pro workshopy pro děti (zaměřené na ilustrování knih). Knihovna pořádá i soutěžní akce (hádanky, kvízy), přičemž ten, kdo odevzdá správné odpovědi, může získat lístek na knižní veletrh.

Ve frankfurtské knihovně (stejně jako v knihovnách po celém Německu) klesá počet výpůjček tištěných knih, naopak vzrůstá obliba knih elektronických. Knihovna proto přistupuje ke snižování objemu fondů – objevují se úvahy o tom, že z nich vyřadí jednotky, které si čtyři nebo více let nikdo nepůjčil. Získaný prostor plánuje knihovna využít pro skupinové studovny. Celkově je knihovna koncipována jako tzv. třetí místo (vedle domova a práce či školy), kam se lidé chodí setkávat.

Z hlediska organizační struktury je pro frankfurtskou knihovnu typická plochá struktura, snaží se využívat agilní metodiky vedení a tzv. prototypování, které umožňuje nové služby začít testovat už v okamžiku, kdy jsou už dostatečně propracované, ale ještě nejsou zcela dokonalé.

Hlavní budova Městské knihovny Frankfurt nad Mohanem
Hlavní budova Městské knihovny Frankfurt nad Mohanem

Pohled do barevně střídmého interiéru
Pohled do barevně střídmého interiéru

Městská knihovna Zoersel

První belgickou knihovnou, kterou jsme navštívili, byla Městská knihovna Zoersel (Bibliotheek Zoersel). Má celkem tři pobočky, z nichž jsme navštívili tu, která byla pro veřejnost otevřena teprve na začátku roku 2015. Původní budova, která na jejím místě stála, byla v roce 2012 zbourána.

Knihovna má celkem šest tisíc uživatelů (ve městě žije cca 21 tisíc obyvatel), její knihovní fond obsahuje na 45 tisíc jednotek, resp. 65 tisíc jednotek, pokud se započítají všechny tři pobočky. Knihovna má otevřeno šest dní v týdnu (zavřeno je pouze v neděli). Od ledna 2018 veřejnosti nabízí tzv. samoobslužné hodiny, při kterých je v knihovně přítomno pouze málo knihovníků (má tedy otevřeno déle, ale s minimálními personálními náklady). Knihovna také každé dva týdny realizuje akce pro školy. Uživatelům nabízí mj. možnost číst vlámské noviny na tabletu. Dříve nabízeli možnost půjčit si batohy plné knih, od poskytování této služby nicméně již upustili. Zoerselská knihovna spolupracuje se šesti dalšími knihovnami z okolí, přičemž všechny tyto knihovny nabízejí registraci zdarma, uživatelé tedy nemusejí platit žádné poplatky.

Zajímavostí je, že knihovna spolupracuje na projektu v Africe. V době naší návštěvy byl zoerselský knihovník na stáži v 200tisícovém městě v Mali. Přivítal nás však předseda místní knihovní rady, tedy orgánu, který městské radě poskytuje konzultace v knihovních záležitostech.

Městská knihovna Zoersel
Městská knihovna Zoersel

Pohled z patra do přízemí
Pohled z patra do přízemí

Městská knihovna Antverpy

Ze Zoerselu jsme pokračovali do Antverp, kde nás přivítali ve zdejší veřejné knihovně známé pod názvem Knihovna Permeke (Bibliotheek Permeke). Budova, v níž je nyní knihovna umístěna, sloužila dříve jako autodílna (její vlastník se jmenoval právě Permeke). Knihovna se nachází v horší části města, i díky knihovně však dochází k postupnému zlepšování zdejšího okolí. V Antverpách žije přibližně půl milionu obyvatel, přičemž polovina z nich je odjinud. Populace je proto velmi různorodá, což musí reflektovat i nabízené knihovní služby (plyne z toho např. zaměření na oblast výuky jazyků).

Knihovna Permeke funguje od roku 2005 – v té době se stala jednou z nejprogresivnějších belgických knihoven, pokud jde o využívání technologií (např. samoobslužného půjčování nebo dopravníku pro přesun vrácených dokumentů).

Antverpská veřejná knihovna je vlastně síť sedmnácti poboček, z nichž jednou je právě knihovna Permeke. Z hlediska počtu transakcí je Knihovna Permeke ze všech poboček největší – realizuje se v ní celá jedna třetina všech transakcí. Navštíví ji až dva tisíce lidí denně, pouze polovina z nich ji však využívá jako tradiční knihovnu. Počet uživatelů (knihovna jich má kolem šedesáti až sedmdesáti tisíc) i transakcí nicméně v poslední době klesá. Roční členský poplatek je 9,5 eur, sociálně slabí však platí pouze dvě eura a děti a mládež do sedmácti let mohou knihovnu využívat zdarma.

První patro knihovny je koncipováno jako tiché – relativně novým trendem je, že hodně lidí do knihovny chodí studovat.

Zajímavostí je, že v Knihovně Permeke pracuje relativně vysoký počet mužů, což je do určité míry dáno umístěním knihovny v části města, která není pokládána za nejbezpečnější. S knihovnou také spolupracuje přes sto dobrovolníků.

Pro řazení knih na regálech knihovna nepoužívá třídění s číselnou notací, které je pro uživatele hůře srozumitelné. Systém řazení vytvořili na zelené louce. Platí, že prioritu má věcné řazení – pokud se dokumenty týkají např. dějin, jsou umístěny na stejné místo, ať už se jedná o knihy, DVD, CD nebo například časopisy.

Permeke (v popředí kavárna, v pozadí knihovna)
Permeke (v popředí kavárna, v pozadí knihovna)

Graficky výrazné tematické členění knihovního fondu
Graficky výrazné tematické členění knihovního fondu

Městská knihovna Gent

Městská knihovna Gent sídlí v budově, jejíž plánování bylo zahájeno v roce 2009 a vlastní výstavba pak o pět let později, tedy v roce 2014. Náklady na stavbu dosáhly přibližně 85 milionů eur. Jedná se o několikapatrovou budovu, jejíž návrh zpracovali katalánští architekti. Knihovna je známa pod názvem De Krook, což je výraz pro záhyb řeky Šeldy, která teče přímo u knihovny (jeden můstek spojující knihovnu s městem byl vybudován právě kvůli knihovně, můstek směřující přímo do centra města zatím ještě dobudován není).

Za využívání knihovny nejsou vyžadovány žádné poplatky, resp. platí se pouze poplatek za rezervace (1,25 eur) a pokuty za pozdní vrácení dokumentů (ve výši 30 centů za den). De Krook má ve svém fondu cca 600 tisíc knihovních jednotek a může se pochlubit počtem cca 65 až 70 tisíc uživatelů.

V budově se nachází cca 65 obrazovek, k jejichž provozu je používán jeden systém. Knihovna je vybavena i řadou dalších technologií, mj. půjčovacími automaty a především dopravníkem a třídičkou, které knihovníkům usnadňují vracení dokumentů zpět na regály (knihovníci provádějí pouze přesun dokumentů z prostoru dopravníku do regálů, přičemž dokumenty si z dopravníku vyzvedávají již ve správném pořadí podle jejich umístění). Pořízení dopravníku znamenalo investici cca 1,5 milionu eur, zanedbatelné nejsou ani náklady na servis. Podobný dopravník využívá amsterdamská veřejná knihovna – vzhledem k tomu, že každá budova vypadá jinak, je dopravník vždy vyráběn přímo na míru.

V knihovně jsou výrazně preferovány bezhotovostní platby (u knihovníků lze platit pouze bezhotovostně; kdo chce platit hotově, musí k tomu využít automat). Kromě tištěných knih nabízí knihovna také např. cca 52 tisíc CD a osm tisíc DVD, zájem o půjčování těchto nosičů však klesá.

Knihovna rovněž vytváří aplikace pro mobilní telefony a tablety, např. jedna z takových aplikací je určena pro dětské čtenáře a je plánováno její sdílení i s dalšími vlámskými knihovnami (aplikace je v holandštině). V knihovně nechybí ani vybavení pro 3D tisk.

Celkem má gentská městská knihovna patnáct poboček. Celá knihovna má k dispozici 120 přepočtených úvazků.

Městská knihovna Gent
Městská knihovna Gent

V gentské knihovně nechybí ani klavír
V gentské knihovně nechybí ani klavír

Městská knihovna Roeselare

Městská knihovna Roeselare vlastně v pojetí místních není knihovnou, ale znalostním centrem. Budova, ve které knihovna sídlí a pro kterou je používáno označení ARhus, původně sloužila jako banka (v bance nechyběla ani vitrážová okna, která jsou jako připomínka původního účelu budovy působivě – v podobě ozdobných sloupků – začleněna do interiéru knihovny). Otevřena (jako knihovna) byla v roce 2014.

Ve městě Roeselare žije kolem 60 tisíc obyvatel, je pro něj charakteristická nízká nezaměstnanost a velmi podstatnou roli hraje potravinářský průmysl. Knihovna se může pochlubit cca 15 600 uživateli, počet návštěvníků (v hlavní budově knihovny) za den dosahuje tisíce.

Knihovnou nás provázel její ředitel, který není původem knihovník (dříve pracoval jako systémový analytik, vystudoval však umění a archeologii). Na úvod si připravil přednášku, ve které nezapřel své vzdělání – připomněl minulost knihoven (od Eukleida, který pracoval v Alexandrijské knihovně jako středisku vzdělanosti, až po Belgičana Paula Otleta, jehož z dnešního pohledu můžeme označit za otce „papírového internetu“). Podtrhl také důležitost důvěryhodnosti knihovny a její blízkosti (přístup k poznání má umožňovat každému). V současné době by se knihovna měla zaměřovat na rozvoj gramotnosti v nejširším smyslu, resp. různých gramotností.

O tom, že roeselarská knihovna prochází neustálými proměnami, aby co nejlépe sloužila občanům města, svědčí to, že v době naší návštěvy (tedy cca čtyři roky po otevření) bylo přebudováváno jedno z pater knihovny, kde byla předtím umístěna studovna a kavárna. Po přestavbě v něm vznikne otevřený prostor pro pořádání rautů (ty umožňují dobře navazovat kontakty) a vystoupení, ale i pro ukázkové vaření (show cooking). Knihovna spolupracuje také s řadou odborníků (i dobrovolníci, kteří s knihovnou spolupracují, by měli být především odborníky v nějaké oblasti) a rozvíjí partnerství s místními firmami – naplňuje tím své poslání propojovat lidi. Účastní se také různých projektů i na mezinárodní úrovni – jedním z nich je projekt zaměřený na integraci uprchlíků.

Pokud se týká personálního obsazení knihovny, celkový počet přepočtených úvazků dosahuje čísla 44. Knihovna má otevřeno 55 hodin týdně; kromě hlavní budovy, kterou jsme navštívili, má ještě tři pobočky. Celkem se v knihovně koná kolem 500 akcí ročně, přičemž cca 200 z nich je realizováno mimo otevírací hodiny knihovny.

Městská knihovna Roeselare
Městská knihovna Roeselare

Ukázka grafického prvku z interiéru
Ukázka grafického prvku z interiéru

Městská knihovna Bruggy

V Bruggách jsme nejprve navštívili jednu z menších poboček knihovny a poté hlavní budovu.

Pobočkou Městské knihovny Bruggy v Sint-Andries (Bibliotheek Sint-Andries) nás provedla její vedoucí. Pobočka obsluhuje populaci kolem dvaceti tisíc obyvatel. Knihovna má přibližně čtyři tisíce uživatelů, roční počet výpůjček dosahuje 85 tisíc. V letech 2013 až 2015 proběhla renovace knihovny. Při stěhování byla knihovna zavřena na pouhé dva týdny (k dočasnému uložení knihovního fondu posloužil místní již nepoužívaný kostel). Díky renovaci získala knihovna třikrát více užitné plochy a počet výpůjček vzrostl cca o třetinu. Budova disponuje velkými okny (včetně střešních), chybí v ní však klimatizace.

Městská knihovna Bruggy – pobočka v Sint-Andries
Městská knihovna Bruggy – pobočka v Sint-Andries

Renovace přinesla do knihovny více světla
Renovace přinesla do knihovny více světla

Městskou knihovnu Bruggy (Openbare Bibliotheek Brugge) tvoří celkem třináct knihoven – kromě zmíněné pobočky v Sint-Andries jsme navštívili i hlavní budovu knihovny v centru města. Tou nás provedl ředitel Městské knihovny Bruggy. Jako instituce se může pochlubit více než 250letou historií a disponuje i historickými fondy. Díky svým historickým fondům spolupracují například s univerzitami v Gentu a Lovani. S historickými fondy také (kupříkladu v zábavné podobě hry) aktivně seznamují své uživatele. Zdigitalizovali rovněž přes 400 tisíc stran místních historických novin.

Celkem (včetně poboček) obsluhuje cca 120 tisíc obyvatel, uživatelů má 30 tisíc. Součástí knihovní sítě jsou i vězeňská a plážová knihovna (ta funguje pouze v letních měsících). Jako čtenářský průkaz je využíván občanský průkaz, který Belgičanům zároveň do řady zemí slouží jako pas.

Údaje o využívanosti knihovního fondu využívají jako podklad pro budování fondu. Velkou pozornost v knihovně věnují dětským čtenářům, všech třináct poboček spolupracuje se školami. Vydávají také brožury s doporučenou četbou, které poskytují školám. Používají i řadu technologií, např. dotykový stůl s hrou v době naší návštěvy sloužil jako pozvánka na právě probíhající výstavu.

V knihovně pracuje cca 80 zaměstnanců (ne všichni však na plný úvazek, počet přepočtených úvazků je 67). V roce 2010 prošla knihovna renovací, v budově jinak působí již od roku 1986.

Městská knihovna Bruggy – hlavní budova
Městská knihovna Bruggy – hlavní budova

Z dětského oddělení
Z dětského oddělení

Městská knihovna Kolín nad Rýnem

Hlavní budovou Městské knihovny Kolín nad Rýnem (Stadtbibliothek Köln) nás provedli zástupci ředitelky knihovny Hannelore Vogt, které je v českém knihovnickém prostředí dobře známa (zúčastnila se např. konference Knihovny současnosti 2009) a od níž nám vyřídili pozdrav.

Knihovna v budově působí od roku 1979 – nepřekvapí proto, že je plánována její renovace, která by měla probíhat za provozu a měla by být dokončena do roku 2023. Cílem renovace je získat více prostoru pro uživatele (a zmenšit prostor pro regály).

Kromě hlavní budovy (kde je mimochodem za sklem umístěna i pracovna kolínského rodáka Heinricha Bölla) je součástí knihovny ještě jedenáct klasických poboček, dvě minipobočky ve veřejném parku (ty umožňují půjčování bez průkazky) a bibliobus. Knihovní síť obsluhuje populaci o velikosti jednoho milionu obyvatel, uživatelů má kolem sta tisíc.

Pro kolínskou knihovnu je charakteristická neustálá snaha o inovace. Byť je organizačně rozdělena na oddělení, existuje v ní zároveň řada týmů, jejichž členy jsou pracovníci různých oddělení. V knihovně funguje tzv. tvůrčí prostor (makerspace), nechybí ani koutek s virtuální realitou. Kolínská knihovna byla mimochodem vůbec první německou knihovnou, která svým uživatelům nabídla možnost 3D tisku. Pro uživatele nabízejí i možnost programování (humanoidního robota nebo kupříkladu aplikací).

Velkou pozornost věnuje kolínská knihovna dětem – při čtení je někdy přítomen i pes (zjistili, že je-li přítomen pes, děti čtou lépe), navíc každé dítě v Kolíně nad Rýnem má od začátku školní docházky průkazku do knihovny. Standardní roční poplatek je ve výši 38 eur, pro uživatele do 18 let je poplatek nulový a jsou nabízeny i další slevy, např. studenti platí pouze 28 eur.

V knihovně pracuje přes 200 zaměstnanců, kromě toho spolupracuje s cca 150 dobrovolníky (na jejich získávání spolupracují s kolínskou agenturou pro dobrovolníky). Nabízejí také řadu služeb pro uprchlíky (včetně služeb zaměřených na jazyk). Tzv. místnost pro uprchlíky, která byla zřízena před třemi lety, je provozována čistě v režii dobrovolníků.

Městská knihovna Kolín nad Rýnem
Městská knihovna Kolín nad Rýnem

Praktická ukázka virtuální reality
Praktická ukázka virtuální reality

Závěrem

Lze konstatovat, že všechny navštívené knihovny se výrazně zaměřují na svou komunitní roli – ubývá v nich prostoru pro regály, naopak přibývá prostoru pro uživatele a nejrůznější aktivity. Samozřejmostí je spolupráce s dobrovolníky a s řadou partnerů (včetně zahraničních). Obvyklé je také samooobslužné půjčování a vracení a u větších knihoven také využívání třídiček a dopravníků (byť na druhou stranu knihovny mnohdy zaznamenávají pokles počtu výpůjček – nejenom nosičů typu CD).

Na úplný závěr se sluší poděkovat organizátorům studijní cesty, tedy především Mgr. Romanu Giebischovi, Ph.D., předsedovi SKIP, PhDr. Zuzaně Hájkové, člence předsednictva SKIP, a RSDr. Zdeňku Matušíkovi, předsedovi Komise pro zahraniční styky.

Autorkou fotografií je Linda Jansová z Národní knihovny ČR. Úplná fotogalerie je k dispozici na Facebooku.

Ocenění

Novými Velkomoravskými knihovnicemi jsou PhDr. Jarmila Daňková a PhDr. Šárka Kašpárková

Ve středu 5. prosince 2018 se v Knihovně Jiřího Mahena v Brně konalo již tradiční předvánoční kolegium, na kterém bylo uděleno prestižní regionální ocenění Velkomoravský/á knihovník/ice. Jednání kolegia zahájila a moderovala Ing. Libuše Nivnická, předsedkyně regionální organizace SKIP Velká Morava a ředitelka Knihovny Jiřího Mahena v Brně.

Ocenění bylo uděleno dvěma kolegyním, které patří nejen mezi činorodé členky SKIP, ale současně se významně zasloužily o zavádění inovací a nových trendů nejen v knihovnách, které s úspěchem řídí.

Ocenění Velkomoravský knihovník bylo uděleno PhDr. Jarmile Daňkové, ředitelce Městské knihovny Jihlava, a PhDr. Šárce Kašpárkové, ředitelce Knihovny Kroměřížska.

Zleva: PhDr. Jarmila Daňková, PhDr. Šárka Kašpárková a Ing. Libuše Nivnická (foto: Kateřina Janošková, Masarykova veřejná knihovna Vsetín)
Zleva: PhDr. Jarmila Daňková, PhDr. Šárka Kašpárková a Ing. Libuše Nivnická (foto: Kateřina Janošková, Masarykova veřejná knihovna Vsetín)

PhDr. Jarmila Daňková ve funkci ředitelky Městské knihovny Jihlava působí od roku 1986. Knihovna se pod jejím vedením stala vyhledávaným a oblíbeným místem pro pořádání odborných seminářů a profesního vzdělávání. Nejedno setkání se uskutečnilo např. ve spolupráci se Sdružením knihoven ČR (SDRUK) a SKIP.

V roce 2017 se knihovna umístila na prvním místě v soutěži Městská knihovna roku 2017 v kategorii měst nad čtyřicet tisíc obyvatel. Paní ředitelka obdržela pro svoji knihovnu zvláštní ocenění za vynikající komunitní a vzdělávací aktivity: „Vzdělávací aktivity v knihovně organizujeme už řadu let. Filozofií naší knihovny totiž je to, aby byla pro všechny.“

Koncem května 2018 oslavila paní ředitelka významné životní jubileum, které bývá příležitostí k ohlédnutí se, rekapitulaci dosažených výsledků, ale současně k novým výzvám, novým cílům.

Ředitelka jihlavské knihovny má být při takovém ohlédnutí na co pyšná. Nebude v něm jistě chybět radost a dobrý pocit z vykonané práce. Všichni víme, že za každým (i sebemenším) pokrokem se skrývá spousta úsilí, potřebného entuziasmu a životní energie.

To, co nikdo jihlavské knihovně již nevezme, je její dobré jméno spojené s prosazováním inovací a nových trendů, za kterým stojí neutuchající nadšení při prosazování vizí paní ředitelkou a celým jejím týmem.

Ocenění Velkomoravský knihovník bylo J. Daňkové uděleno zejména za:

  • vždy radostné a neutuchající nadšení při prosazování nových výzev a vizí pro svoji knihovnu;

  • nezištnost a vstřícnost, s jakou vždy poskytovala a poskytuje prostory knihovny ke konání akcí SKIP i SDRUK (vždy spolu s výborným občerstvením);

  • laskavost, vždy milý úsměv a pochopení, kterých se dostává všem kolegům a kolegyním, kteří mají tu čest pobývat a pracovat v její blízkosti.

PhDr. Šárka Kašpárková je ředitelkou Knihovny Kroměřížska od roku 1997.

Zásluhou paní ředitelky se Knihovna Kroměřížska jako jedna z prvních knihoven u nás zapojila do evropských projektů. V letech 2005–2007 realizovala projekt Centrum celoživotního učení. Jako jedna z prvních knihoven začala organizovat systém vzdělávání uživatelů nad 60 let. V roce 1994 založila Akademii III. věku. Knihovna se stala pobočkou Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Univerzitu otevírá každým druhým rokem. Dlouhodobě také spolupracuje se zdravotně znevýhodněnými. Podobně jako vsetínská knihovna se vydala cestou komunitního vzdělávání a komunitního rozvoje.

Knihovna Kroměřížska pod vedením Š. Kašpárkové získala řadu významných ocenění. V roce 2005 získala knihovna ocenění Knihovna roku 2005, první státní cenu za oblast vzdělávání. Cenu Knihovna roku 2016 obdržela v kategorii informační počin za realizaci projektu biblioterapie v rámci preventivních programů na podporu duševního zdraví a integrace osob se specifickými potřebami.

Také Š. Kašpárková oslavila v letošním roce významné životní jubileum.

Ocenění Velkomoravský knihovník bylo Š. Kašpárkové uděleno zejména za:

  • prosazování nových nápadů (např. zavedení tematických kufříků jako nové služby knihoven);

  • mnohé aktivity na poli celoživotního vzdělávání (zejména za pracovní nasazení při vytváření nových knihovnických standardů ve vzdělávání);

  • přínos při formulování zásad a prosazování projektu Cizojazyčné literatury v českých knihovnách;

  • často střízlivý a kritický úsudek, za důsledné lpění (až profesní umíněnost) na principech, které bychom mohli označit za mahenovské – stát si za svým, i když z toho nebude žádný prospěch, nepodléhat při rozhodování úřední ani jiné moci, která jde proti zdravému rozumu, hledat pro knihovnu vždy nejlepší cestu, která se obejde bez politických či jiných vlivů, pochlebování či jakýchkoli ústupků.

Oběma novým nositelkám ocenění Velkomoravský knihovník srdečně gratulujeme!

Součástí programu kolegia byla rekapitulace aktivit v rámci festivalu RE:PUBLIKA 1918–2018 – expozice 100 LET 100 KNIH, zejména shrnutí závěrů diskuze u kulatého stolu.

Již pátým rokem mohly knihovny, institucionální členové SKIP Velká Morava, žádat o podporu svých projektů. Podpoře se již tradičně těší komunitní aktivity a akce v rámci celostátních projektů SKIP. Se dvěma projekty se účastníci mohli přímo seznámit – s projektem Obecní knihovny Nivnice nazvaným Děti a výročí vzniku republiky a s projektem Obchodní akademie, Střední odborná škola knihovnická a Vyšší odborná škola Brno nazvaným Povinnost může být radost aneb Povinná literatura v knihovnách, který představila Mgr. Božena Děcká.

Ing. Libuše Nivnická informovala z pozice předsedkyně Zaměstnavatelské sekce SKIP o plánovaných aktivitách, zejména o přípravě Katalogu prací pro chystanou novelu v roce 2020 a o semináři k zákoníku práce, který se uskuteční ve dnech 5. až 6. března 2019 v Městské knihovně v Jihlavě.

Na závěr obdrželi všichni účastnící kolegia, kteří jsou individuálními členy SKIP, malý vánoční dárek: knižní poukázku do Knihkupectví Dobrovský v hodnotě 100 Kč.

Setkání knihovníků Libereckého kraje v roce 2018 a ocenění knihoven Libereckého kraje

Tradiční Setkání knihovníků Libereckého kraje se koná vždy v předvánočním čase a na jeho programu jsou vedle odborných témat i ta slavnostní, výroční – oceňují se knihovny a knihovníci. Ani v roce 2018 tomu nebylo jinak. Více než 60 knihovníků a zástupců obcí se v úterý 11. prosince sešlo v liberecké knihovně. K tradičním pořadatelům akce – regionální organizaci SKIP Libereckého krajeKrajské vědecké knihovně v Liberci – se tentokrát připojil i Liberecký kraj. Potřetí se totiž udělovaly ceny nejlepším knihovnám Libereckého kraje a vyhlašovatelem soutěže o cenu Nejlepší knihovna Libereckého kraje je právě Liberecký kraj ve spolupráci s Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci.

Pohled do sálu
Pohled do sálu

Cena se uděluje jednou za dva roky jako vyjádření uznání knihovně za její činnost a zásluhy. Oceněné knihovny (vždy jedna z každého okresu Libereckého kraje) obdrží diplom a finanční odměnu ve výši deseti tisíc korun.

Výběr vítězných knihoven má jasná pravidla. Každá z pověřených knihoven v jednotlivých okresech – tedy Krajská vědecká knihovna v Liberci, Městská knihovna Česká Lípa, Městská knihovna Jablonec nad Nisou a Městská knihovna Semily – hodnoticí komisi předloží tři návrhy. Návrhy se předkládají do konce srpna téhož roku, kdy je soutěž vyhlášena. Z nominací je potom hodnoticí komisí vybrána jedna vítězná knihovna z každého okresu, tedy čtyři knihovny za celý Liberecký kraj. Hodnoticí komise je složena ze zástupců Libereckého kraje, Krajské vědecké knihovny a každé z pověřených knihoven, v roce 2018 se nad nominacemi sešla 1. října. Mezi základní kritéria výběru patří například kvalita výpůjčních služeb, komunitní a společenská role knihovny v obci, prostory knihovny i aktivita jejích pracovníků. Při výběru knihoven pomáhá i fotodokumentace a samozřejmě znalosti z terénu, kterými jsou bohatě vybavené naše metodičky. Diplom Nejlepší knihovna Libereckého kraje a odměnu 10 000 Kč získaly:

  • Místní knihovna Svojkov – knihovnice Jiřina Tomšová;

  • Místní knihovna Albrechtice v Jizerských horách – knihovnice Věra Engeová;

  • Městská knihovna Nové Město pod Smrkem – knihovnice Jana Slámová, od 3. září 2018 Marie Vojáčková;

  • Obecní knihovna Košťálov – knihovnice Lenka Havlová.

Držitelé ocenění Nejlepší knihovna Libereckého kraje roku 2018
Držitelé ocenění Nejlepší knihovna Libereckého kraje roku 2018

Níže jednotlivé knihovny představujeme podrobněji.

Místní knihovna Svojkov

Obec Svojkov patří k menším obcím Českolipska, žije v ní 247 obyvatel. Místní knihovna sídlí v budově obecního úřadu, v prvním patře. Vybavení knihovny již neodpovídá dnešním standardům, ale vychází ze situace, že prostory, v nichž se knihovna nachází, slouží nejen jednání zastupitelstva obce, ale dalším zájmovým spolkům obce a různým aktivitám – jednou se zde cvičí, jednou pracuje na počítačích, nechybí ani taneční zábavy! Proto je knihovní fond uložen ve skříních pod uzavřením. Plocha je 70 m². Fond knihovny tvoří 1 346 svazků. Obec poskytuje omezenou částku na nákup nových knih. Čtenáři si ale vybírají z knih výměnného fondu, jehož soubory jsou do knihovny dováženy čtyřikrát ročně. Ročně se v Místní knihovně Svojkov půjčí kolem 300 svazků, zapsáno je 35 čtenářů, z toho je 18 dětských. Návštěvnost v minulém roce byla 531 uživatelů a realizovalo se 13 kulturních a vzdělávacích akcí pro veřejnost.

Svojkov je velmi malá obec a knihovna zde nepřetržitě působí téměř 60 let, je tedy trvalou součástí velmi aktivního života obce. Ostatně knihovna a její knihovnice je často centrem a iniciátorem těchto aktivit a svými výsledky jak v návštěvnosti, tak počtu akcí mnohonásobně převyšuje knihovny v mnohem větších místech. O práci knihovny je vedena zajímavá kronika, která vypovídá nejen o historii místní knihovny, ale i o dění v obci Svojkov. Knihovna ve Svojkově byla vždy kulturním centrem obce, v němž se její obyvatelé schází na výstavy, předčítání, vítání občánků, srazy absolventů místní školy, výtvarné dílny, ale kde si v první řadě půjčují knihy za účelem vzdělání i zábavy. Knihovna jako pořadatel těchto aktivit plní i roli komunitního centra. Rovněž pravidelně aktualizuje své webové stránky a v blízké době bude začleněna do automatizovaného systému Tritius REKS.

Místní knihovna Albrechtice v Jizerských horách

V obci s 345 obyvateli je knihovna skvěle dostupná – nachází se v budově obecního úřadu, základní a mateřské školy, přímo u zastávky autobusu. Knihovna je také nově přestěhována do kompletně zrenovované místnosti v přízemí budovy – i veškerý nábytek je nový. Používá se zde automatizovaný knihovní systém Tritius. Knihovnice je zároveň učitelkou na základní škole, což ji umožňuje příkladné propojení s žáky. Knihovna je otevřena dvě hodiny týdně – v pondělí od 16 do 18 hodin, její fond nabízí necelé 3 000 svazků a také dva tituly periodik. Knihovna registruje 81 čtenářů, z toho 56 do 15 let. Knihovna se účastní mnoha akcí, například Noci s Andersenem, je zapojena do projektu Čtení pomáhá, mnoha výtvarných soutěží pro děti ze základní a mateřské školy. Knihovnice rovněž organizuje jarní tábor, podzimní Běh naděje v sousedním Jiřetíně pod Bukovou a vede keramický kroužek pro dospělé.

Městská knihovna Nové Město pod Smrkem

V Novém Městě pod Smrkem žije necelých 3 850 obyvatel, z celkového počtu obyvatel je v knihovně registrováno 149 čtenářů, z toho 88 dětí. Ročně přibude do regálů průměrně 1 000 nových knih. Městská knihovna je pro veřejnost otevřena od pondělí do čtvrtka každý den, celkem 20 hodin týdně. Knihovna sídlí v centru Nového Města v bezprostřední blízkosti městského úřadu. V jedné budově je umístěna společně s muzeem, galerií a informačním centrem. Pro knihovnu je vyčleněno první patro se světlými prostory, které působí velmi příjemně. Cestou z přízemí si můžete na chodbě prohlédnout výkresy a výrobky dětí, které vytvořily na akcích v knihovně. Nyní již bývalá knihovnice paní Slámová se vždy věnovala hlavně práci s dětmi. Připravovala pro děti tematické dílničky a tvoření podle ročních období a svátků, které v nich slavíme, například Valentýn v knihovně, velikonoční dílny, vyrábění dárečků ke Dni matek, podzimní a vánoční dílny. Vyhlašovala různé soutěže; letos například výtvarné soutěže Kam odlétly vlaštovky nebo Malý princ. Přihlášené práce a výrobky si máte možnost prohlédnout v knihovně a přilehlých prostorách. K propagaci knihovna využívá vlastní webové stránky, webové stránky města a v neposlední řadě i profil knihovny na Facebooku.

Obecní knihovna Košťálov

Knihovna je umístěna v přízemí budovy obecního úřadu v centru obce Košťálov, která má 1 319 obyvatel. Knihovna eviduje 144 čtenářů (z toho je 28 čtenářů do 15 let), kteří v roce 2017 uskutečnili 3 000 výpůjček. Čtenáři mají k dispozici 7 251 svazků knih, pro jejichž správu knihovna využívá knihovní systém Clavius. Obec žije bohatým kulturním a společenským životem, na kterém se knihovna velkou měrou podílí. V loňském roce sem zavítalo více než 1 500 návštěvníků, z nichž mnozí přišli v rámci kulturních a vzdělávacích akcí. Knihovnu spolu s učitelkami pravidelně navštěvují děti z mateřské a základní školy, pořádají se zde zábavná odpoledne pro děti a řada kulturních a vzdělávacích aktivit pro dospělé účastníky. V letech 2005 a 2012 získala knihovna v Zrcadlové kapli pražského Klementina ocenění v rámci soutěže Knihovna roku. Uznání „za rozmanitou a vysoce kvalitní nabídku služeb a aktivit v nápaditém a příjemném prostředí zrekonstruované knihovny“ si určitě zasloužila. V roce 2013 se knihovna umístila na 4. místě v soutěži Rozkvetlá knihovna. V roce 2012 byla Lenka Havlová nominovaná na cenu Knihovník/Knihovnice Libereckého kraje.

Odborná témata

Kromě vyhlášení Ceny Knihovna Libereckého kraje roku 2018 byl program Setkání knihovníků věnován i odborným tématům. O metodických pokynech pro české veřejné knihovny hovořila PhDr. Marie Šedá z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, jako inspirace mohla posloužit prezentace PhDr. Ludmily Sýkorové, která přiblížila studijní cestu SKIP do belgických knihoven a zajímavá knihovnická pracoviště v zahraničí. Pozvání přijal rovněž Jaroslav Fryč, majitel známého libereckého knihkupectví a antikvariátu, který krátce představil rozšířené aktivity tohoto podniku i možnosti spolupráce s knihovnami a všem přítomným předal dárkové poukazy do oblíbeného obchodu v liberecké Pražské ulici.

Součástí setkání bylo i hudební vystoupení Daniela Matejči
Součástí setkání bylo i hudební vystoupení Daniela Matejči

Fotografie ze setkání si můžete prohlédnout na Rajčeti. Příští Setkání knihovníků Libereckého kraje se bude konat opět za rok a bude se pro změnu udělovat Cena Knihovník/Knihovnice Libereckého kraje.

Fotografie pocházejí z archivu Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Opavský Den knihovníků a knihovníci roku 2018 v Moravskoslezském a Olomouckém kraji

Den knihovníků, který pořádá regionální výbor SKIP Moravskoslezského a Olomouckého kraje, probíhá již šestým rokem. Poslední středa v listopadu je neměnné datum společného setkání členů SKIP. V roce 2018 se stala hostitelskou knihovnou Knihovna města Olomouce, která nás pozvala do divadélka Tramtárie na exkluzivní představení olomouckého Divadla Tramtárie Nahatý Shakespeare spojené s předáváním cen pro nejlepšího knihovníka či knihovnici Moravskoslezského a Olomouckého kraje.

V roce 2018 bylo ocenění předáno kolegyni Ivaně Pajtlové, která pracuje v Městské knihovně ve Šternberku.

Ivana Pajtlová (zdroj: archiv Městské knihovny ve Šternberku)
Ivana Pajtlová (zdroj: archiv Městské knihovny ve Šternberku)

I. Pajtlová pracuje jako knihovnice už od absolvování knihovnické školy, kdy nastoupila do Městské knihovny ve Šternberku (tehdy ještě do pobočky Okresní knihovny v Olomouci), ve které pracuje dodnes. Je dobrou duší dětského oddělení knihovny, její knihovnické lekce a besedy jsou u malých čtenářů i jejich pedagogického doprovodu velice oblíbené. Zaměřuje se na podporu čtení a čtenářství od nejútlejšího věku. Přes časté stěhování knihovny či různé rekonstrukce vždy dbala na to, aby dětské oddělení působilo harmonicky a svým interiérem lákalo děti i mládež k zastavení.

V posledních letech zastává funkci vedoucí městské knihovny. Velkou pozornost věnuje rozšiřování znalostí svých i svých podřízených. Vzdělávání je pro ni přirozenou součástí její práce.

Přestože její srdce stále bije pro dětské čtenáře, každodenní prací dokazuje, že umí zabojovat za své knihovníky, získat peníze z grantových programů a zasadit Městskou knihovnu ve Šternberku do kulturního kontextu města Šternberka.

Dalším oceněným se stal Filip HrazdilKnihovny města Ostravy. V Knihovně města Ostravy začal pracovat po ukončení studia. Během své praxe se z pracovníka ve službách stal vedoucím Studovny ústřední knihovny a následně vedoucím Centra vzdělávání Knihovny města Ostravy– oddělení s celoknihovní působností i přesahem mimo samotnou knihovnu.

Filip Hrazdil při školení (foto: Martina Janottová, Knihovna města Ostravy)
Filip Hrazdil při školení (foto: Martina Janottová, Knihovna města Ostravy)

Orientuje se na oblast vzdělávání a informačních technologií – zaměřuje se na vyhledávání a implementace volných softwarů pro potřeby knihovny, je specialistou na nástroje z dílny Googlu. Spravuje webové stránky knihovny, včetně intranetu, připravuje elektronický newsletter.

Zabývá se vzděláváním uživatelů i zaměstnanců knihovny. Je oblíbeným lektorem vzdělávacích kurzů pro různé věkové kategorie – ročně sám realizuje přibližně 250 individuálních školení a kurzů z oblasti informačních technologií, digitalizace a informačních zdrojů. Je také lektorem pro skupiny uživatelů se specifickým potřebami.

V současné době má jako vedoucí Centra vzdělávání na starosti vytváření a naplňování Koncepce vzdělávání Knihovny města Ostravy, a to jak uživatelů knihovny, tak jejích zaměstnanců. Úzce spolupracuje s dalšími knihovnami v regionu, ale také s dalšími vzdělávacími institucemi a lektory a aktivně vyhledává alternativní možnosti vzdělávání.

Své poznatky sdílí a předává kolegům nejen ve své knihovně, vystupuje na řadě přednášek, seminářů v rámci kraje i ČR.

F. Hrazdil je svým aktivním a profesionálním postojem přirozenou autoritou svým kolegům bez ohledu na věk, svou aktivitou se podílí na vytváření systematického a dostupného systému kvalitního vzdělávání pro pracovníky knihoven, který je přenositelný i mimo jeho domovskou instituci.

Ocenění knihoven a knihovníků ve Zlínském kraji v roce 2018

Zlínský kraj a Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně již pošesté ocenily práci veřejných knihoven ve Zlínském kraji, jejich přínos k rozvoji moderních knihovnických služeb, podpoře čtenářství a jejich mimořádné aktivity.

Slavnostní ceremoniál se uskutečnil 25. září 2018 v sídle Zlínského kraje. Knihovnicím přišel poděkovat také hejtman Jiří Čunek a radní pro kulturu Miroslav Kašný, pod jehož záštitou se akce konala. Knihovny i jednotlivce navržené na toto ocenění mohli nominovat zástupci zřizovatelů a provozovatelů knihoven a také odborná veřejnost. Sešlo se celkem 29 nominací a rozhodování bylo i tentokrát velmi těžké, protože všichni nominovaní by si ocenit zasloužili. Knihovny byly hodnoceny podle statistických ukazatelů o své činnosti (procento uživatelů z počtu obyvatel, počet návštěvníků na jednoho obyvatele, počet výpůjček na jednoho čtenáře, kulturní a vzdělávací akce na tisíc obyvatel), plnění Standardu pro dobrou knihovnu, vzhledu knihoven, péče o knihovní fond, za organizaci kulturních a vzdělávacích akcí pro školy a veřejnost a další nadstandardní aktivity. Komise složená ze zástupce Zlínského kraje, ředitelů a metodiček krajské knihovny a knihoven pověřených hodnotila knihovny ve dvou kolech. Ve druhém kole byly navštíveny knihovny z každého okresu, které vykázaly nejlepší kvantitativní ukazatele, a byl ověřen stav knihovního fondu, vzhled knihovny a mimořádná činnost knihoven.

Ocenění Zlínského kraje roku 2018 získaly tři obecní knihovny: Obecní knihovna Rymice (za okres Kroměříž), Místní knihovna Dolní Němčí (za okres Uherské Hradiště), Místní knihovna v Křekově (za okres Zlín) a Knihovna města Zubří (za okres Vsetín). Všechny oceněné knihovny jsou hojně navštěvovány, pořádají mnoho zajímavých akcí pro veřejnost a fungují jako přirozená kulturní a vzdělávací centra obcí či měst v příjemném prostředí. Každá knihovna si kromě diplomu odvezla také šek na nákup knih v hodnotě deset tisíc korun.

Obecní knihovna Rymice
Obecní knihovna Rymice

Místní knihovna Dolní Němčí
Místní knihovna Dolní Němčí

Místní knihovna v Křekově
Místní knihovna v Křekově

Knihovna města Zubří
Knihovna města Zubří

Kromě toho byly také oceněny jednotlivé knihovnické osobnosti, kterým byl přiznán titul Knihovník Zlínského kraje roku 2018. V roce 2018 se měl titul jmenovat spíše „knihovnice“ Zlínského kraje, protože byly oceněny jen samé ženy.

Titul získaly:

  • Jana Brinčeková (Základní knihovna Jablůnka);

  • PaedDr. Miroslava Končitíková (Místní knihovna Slavkov);

  • Alena Pakostová (KNIHOVNA-Infocentrum obec Hostišová);

  • Ivana Samsonová (Městská knihovna Bystřice pod Hostýnem – pobočka Hlinsko pod Hostýnem).

Mimořádné osobní ocenění člena Rady Zlínského kraje Miroslava Kašného obdržela Marie Škrabalová z pobočky Městská knihovna Otrokovice Baťov, a to za dlouholetou obětavou práci v knihovně, aktivní přístup k obnovení činnosti knihovny v době povodní a přeměnu knihovny v komunitní centrum městské části Otrokovic.

Ocenění Marie Škrabalové
Ocenění Marie Škrabalové

Oceněným knihovnicím přišli popřát kromě představitelů kraje a ředitelky Krajské knihovny Františka Bartoše Zdeňky Friedlové také starostové či zástupci obcí a měst, kde knihovny fungují.

Všechny oceněné knihovnice mají společné to, že pracují nad rámec svých povinností, činnost knihovny rozšiřují řadou aktivit pro děti a dospělé a svou práci vykonávají s velkým zaujetím.

Zástupci oceněných knihoven a oceněné knihovnice
Zástupci oceněných knihoven a oceněné knihovnice

Fotografie (kromě fotografie Ocenění Marie Škrabalové, kterou pořídil Jiří Balát) pocházejí z archivů jednotlivých knihoven.
 

Osobnosti

Zemřel James H. Billington, který řídil 28 let Knihovnu Kongresu USA

Dne 20. listopadu 2018 zemřel ve věku 89 let dlouholetý ředitel Knihovny Kongresu USA (Library of Congress) James H. Billington. Knihovnu Kongresu USA řídil 28 let (od roku 1987 do roku 2015).

James H. Billington
James H. Billington

Nejvýznamnější zásluhy

Pod vedením Jamese H. Billingtona Knihovna Kongresu USA zdvojnásobila počet analogových dokumentů (z 85,5 milionu jednotek v roce 1987 na 160 milionů v roce 2015). Mezi nově získanými dokumenty byla i řada dokumentů zásadního významu pro historii USA, jako např. Waldseemüllerova mapa světa z roku 1507. Tento dokument a mnoho dalších je k dispozici veřejnosti ve zrekonstruované původní budově Knihovny Thomase Jeffersona (Thomas Jefferson’s Library). I velkorysá rekonstrukce proběhla v době, kdy v čele Knihovny Kongresu USA stál James H. Billington.

Za jeho působení se knihovna otevřela milionům uživatelů na celém světě díky projektu Knihovna Kongresu online a řadě dalším projektů v oblasti digitalizace a zpřístupnění fondů knihovny a národního kulturního dědictví (American Memory) a světového kulturního dědictví (The World Digital Library). Pro členy Kongresu USA i pro informace veřejnosti o jeho činnosti má velký význam služba CONGRESS.gov.

Velkou pozornost James H. Billington věnoval ochraně fondů, zahájil rozsáhlý program odkyselování fondů a budování vyhovujících skladů.

Pro všechny uvedené projekty bylo nutné získat značné množství finančních prostředků nejen ze státních, ale i ze soukromých zdrojů. Fundraisingu věnoval James H. Billington mnoho času a energie a byl v této oblasti mimořádně úspěšný.

V době jeho vedení knihovny vznikly i převodní tabulky mezi formáty USMARC a UNIMARC a později i nová katalogizační pravidla RDA a datový model BIBFRAME.

Studium a působení před příchodem do Knihovny Kongresu USA

James H. Billington se narodil 1. června 1929 v Bryn Mawr v Pensylvánii. Byl premiantem na Lower Merion High School a později i na Princetonské univerzitě (Princeton University), kterou ukončil s vyznamenáním. Doktorát získal na Univerzitě v Oxfordu (Oxford University). Po službě v armádě přednášel historii na Harvardově univerzitě (Harvard University) a Princetonské univerzitě, několik let řídil Mezinárodní centrum Woodrowa Wilsona pro vědce (Woodrow Wilson International Center for Scholars).

James H. Billington je autorem dlouhé řady knih, mnoho z nich je zaměřeno na Rusko. Získal přes 40 čestných doktorátů z univerzit v různých zemích, byl čestným členem řady akademií, působil v redakčních radách významných vydavatelství a je nositelem bezpočtu ocenění a vyznamenání.

Za 28 let svého působení posunul Knihovnu Kongresu USA o velký kus vpřed. Tuto dlouhodobou stabilitu v řízení Knihovny Kongresu USA bez ohledu na to, zda momentálně převažoval vliv republikánů nebo demokratů, můžeme při pohledu na turbulence ve vedení Národní knihovny ČR v posledních deseti letech jen závidět.

Podrobnější informace najdete na webu Knihovny Kongresu nebo například v článku v deníku The Washington Post.

Setkání s Jamesem H. Billingtonem

Jsem ráda, že jsem měla možnost se s Jamesem H. Billingtonem několikrát osobně setkat. Bylo to v roce 1992, během mé tříměsíční stáže v Knihovně Kongresu. Jednalo se o Studijní program Sorosovy nadace (Soros Foundation Visiting Fellows Program) pro knihovníky z různých posttotalitních zemí, který odborně zajišťovala Knihovna Kongresu USA ve spolupráci s Univerzitou v Illinois (University of Illinois) a financoval George Soros prostřednictvím Open Society Fund (více o programu dále). Program se každoročně opakoval v průběhu několika let. Já jsem patřila do první skupiny, která program zahajovala, takže průběh celé akce sledovali osobně jak James H. Billington, tak George Soros a s oběma jsme měli možnost se opakovaně setkat při besedách, obědech, večeřích i závěrečném hodnocení. Setkání byla vždy velmi příjemná a podnětná a dodnes na ně ráda vzpomínám.

Závěrečné setkání s Jamesem H. Billingtonem a předávání certifikátů
Závěrečné setkání s Jamesem H. Billingtonem a předávání certifikátů

Certifikát o absolvování programu v Knihovně Kongresu
Certifikát o absolvování programu v Knihovně Kongresu

Vzpomínka na pobyt v  Knihovně Kongresu USA v rámci Studijního programu Sorosovy nadace

Úvod

Při hledání dokumentů o pobytu v Knihovně Kongresu pro doplnění ohlédnutí za životem a působením právě zesnulého Jamese H. Billingtona jsem narazila na řadu zajímavých fotografií a poznámek a vybavily se mi některé vzpomínky, které mohou být zajímavé i pro ostatní.

Je to všechno už velmi dávno a některé věci se mi dnes zdají neuvěřitelné. Přesto – nebo právě proto – stojí za to si je připomenout. Psal se rok 1992, v naší zemi jsem vyhrála konkurz na tříměsíční stáž v knihovnách USA (většinu pobytu Knihovna Kongresu USA, kratší dobu Univerzita v Illinois) a skoro ve 40 letech jsem s chatrnou angličtinou vyrážela se dvěma velkými kufry prvně za oceán. Bylo nutné mít oblečení na všechny příležitosti a roční období, protože jsme začínali na začátku září ve Washingtonu, kde je v tu dobu ještě teplo, a končili v prosinci v Chicagu, kde byla naopak velká zima. Doba, kdy si můžeme v zahraničí věci chybějící v šatníku snadno doplnit, byla ještě daleko před námi. Doma jsem nechávala dvě dcery ve věku 9 a 13 let, rodina usoudila, že jde o příležitost, která se nebude opakovat, a že vše beze mne zvládnou.

Letiště Ruzyně – odlet do USA
Letiště Ruzyně – odlet do USA

Cíle, účastníci, program

Cílem Studijního programu Sorosovy nadace bylo poskytnout knihovníkům z různých posttotalitních zemí kvalitní odborný, manažerský i společenský základ a mezinárodní zkušenosti a kontakty, které jim později pomohou posunout úroveň knihovnictví v jejich zemích. Důležitá byla i jazyková stránka. Všichni účastníci museli úspěšně složit jazykovou zkoušku TOEFL, ale cílem tříměsíčního pobytu bylo i vylepšení angličtiny. To jsme pochopily se slovenskou kolegyní, se kterou jsme přiletěly stejným letadlem, hned při ubytování, když jsme chtěly společný pokoj. Ubytování bylo ve dvoulůžkových pokojích, ale už bylo rozepsané tak, aby účastníci ze zemí s podobným jazykem nebydleli spolu.

V Knihovně Kongresu se nás sešlo celkem 14 (podle komisí v jednotlivých zemích i podle komise v Knihovně Kongresu zřejmě perspektivních) knihovnic z těchto zemí: Albánie, Bulharsko, Česko, Chorvatsko, Estonsko, Lotyšsko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Ukrajina.

Skupina 14 knihovnic z různých zemí
Skupina 14 knihovnic z různých zemí

Odborný program začal přednáškami o poslání a organizaci Knihovny Kongresu, společně jsme absolvovaly „kolečko“ po vybraných útvarech a několik školení pro manažery. Pak následovala stáž v útvarech blízkých profesnímu zaměření jednotlivých účastnic a na závěr krátký pobyt na Univerzitě v Illinois. Do předem připraveného programu byla zahrnuta návštěva New Yorku a Chicaga a řady zajímavých míst v okolí Washingtonu. Společenský program byl velmi bohatý, jeho součástí byla řada setkání, návštěv, společenských obědů a večeří. Program byl předem dán a nebylo možné ho příliš měnit.

Společně s mou spolubydlící Zlatou Dimec jsme velmi toužily podívat se do OCLC. Do programu nebylo možné návštěvu vložit, ale nakonec se nám podařilo se do OCLC dostat díky jeho zakladateli Frederickovi Kilgourovi. Ten spolu se skupinou amerických knihovníků na počátku 90. let navštívil Prahu a zajímal se o standardizaci a automatizaci v Národní knihovně. Dokonce tak moc, že jí chtěl věnovat polovinu dne určenou na prohlídku Prahy. Dostala jsem za úkol předvést mu náš Výměnný formát na dvou starých počítačích, které jsme tehdy měli v Liliové ulici. Nevěděla jsem, kdo to je, takže kolena se mi podlomila až dodatečně. Bylo mi divné, proč se ten starý pán tak zajímá o náš Výměnný formát a jak je možné, že se v něm po úvodním vysvětlení tak dobře orientuje, a proč je tak nadšen z toho, že stejný formát používá nejen Národní knihovna, ale i ostatní knihovny. Velmi dobře odhadl a ocenil, že sice zatím nemáme formát MARC, ale náš formát je navržen tak, že bude umožňovat snadné konverze, které bude moci využít více knihoven. Když jsme se loučili, říkal, že mne někdy velmi rád uvidí v USA, tak jsem mu z USA napsala o našem přání navštívit OCLC. Brzy přišlo pozvání z OCLC a náš program se rozrostl o nesmírně zajímavou návštěvu OCLC.

Návštěva OCLC
Návštěva OCLC

MARC Standards Office

MARC Standards Office nebyl zahrnut mezi pracoviště pro naši možnou stáž, což mne mrzelo. Na jedné ze společných recepcí s vedoucími útvarů Knihovny Kongresu jsem se setkala se Sally McCallum. Hovořily jsme o standardech a automatizaci, zajímala se o situaci u nás. Další den za mnou přišla, zda bych u nich nechtěla po dobu svého pobytu pracovat na konverzních tabulkách USMARC-UNIMARC. Samozřejmě jsem radostně souhlasila, urychlila plánovanou stáž na různých katalogizačních pracovištích a pustila jsem se do práce. Nebylo to vůbec jednoduché, musela jsem se hodně a rychle učit nejen detaily obou formátů, ale i práci se systémy, na které byli ostatní zvyklí. Pracovní nasazení a tempo v tomto útvaru bylo hodně vysoké, a protože jsem tu byla sama, jazykově mne nikdo nešetřil. Strávila jsem zde několik velmi náročných týdnů, ale byla to výborná škola. Konverzní tabulky, které byly interním materiálem Knihovny Kongresu, jsem dostala k dispozici a po čase se nám velmi hodily při přechodu z formátu UNIMARC na MARC 21.

Sally McCallum
Sally McCallum

V MARC Standards Office jsem se setkala i s Henriette Avram.

Henriette Avram
Henriette Avram

Kolegové v Knihovně Kongresu se výborně starali nejen o náš odborný program, ale díky pozvání do jejich rodin jsme postupně objevovaly jejich pro nás tehdy neznámé svátky a zvyky, jako Halloween, Den díkůvzdání atd.

Halloween party
Halloween party

Závěr

S odstupem čtvrt století mohu konstatovat, že cíl Studijního programu Sorosovy nadace poskytnout knihovníkům z různých posttotalitních zemí kvalitní odborný, manažerský i společenský základ a mezinárodní zkušenosti a kontakty, které jim později pomohou posunout úroveň knihovnictví v jejich zemích, byl splněn. S řadou absolventek našeho ročníku programu jsem se po mnoho let setkávala na různých zahraničních akcích, řada z nás zastávala a zastává vysoké manažerské pozice a vedla a vede mezinárodní komise a programy. A po nás přišla řada dalších ročníků. Snad se nám podařilo posunout úroveň knihovnictví v našich zemích o kousek dál. Posun vpřed byl v řadě zemí po mnoho let výrazný a rychlý. V posledních letech se ale velmi zpomalil a v některých případech i zastavil. Nepochybně to souvisí s tím, že vedení velkých knihoven je v poslední době (nejen u nás) stále více provázáno s politikou, a proto ředitelé v jejich čele nevydrží ani část oněch krásných 28 let, po která řídil Knihovnu Kongresu James H. Billington.

Fotografie – s výjimkou portrétu Jamese H. Billingtona, která pochází z archivu Knihovny Kongresu v USA – poskytla Bohdana Stoklasová.

Zemřela PhDr. Hana Molinová, dlouholetá ředitelka karvinské knihovny

S hlubokou lítostí oznamujeme, že dne 12. listopadu 2018 nás navždy opustila dlouholetá ředitelka, naše kolegyně a přítelkyně PhDr. Halina Molinová.

PhDr. Hana Molinová

PhDr. Hana Molinová
PhDr. Hana Molinová

Byla absolventkou oboru Knihovnictví a vědeckých informací, který vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1974). Doktorát získala v roce 1984 na Vratislavské univerzitě (Polsko) za práci Význam polských oddělení veřejných knihoven na Těšínském Slezsku v Československu při popularizaci četby v polském jazyce.

Dr. Molinová svoji profesní dráhu spojila s Regionální knihovnou Karviná (dříve Okresní knihovna Karviná), kde od roku 1965 pracovala nejprve jako knihovnice, posléze vedoucí oddělení (1969), vedoucí odboru (1974) a poté náměstkyně ředitele (1979), od roku 1990 do 31. ledna 2018 byla ředitelkou.

Spolupracovala i s Ústavem bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě – vyučovala předmět Hudební knihovny.

Byla oceněna Stříbrným křížem za zásluhy uděleným prezidentem Polské republiky Alexandrem Kwaśniewskim a Zlatým křížem za zásluhy uděleným prezidentem Polské republiky Lechem Kaczyńskim. Jako první obdržela v roce 2018 pamětní medaili MUDr. Wacława Olszaka za rozvoj v oblasti vzdělání, propagaci knihovnictví a rozvoj kultury ve městě Karviná.

Byla osobností, která svými aktivitami přesahovala daleko nad rámec knihovnických a informačních procesů. Měla velké zásluhy na propagaci čtenářství, sledovala světové trendy v oblasti poskytování knihovnických a informačních služeb v návaznosti na rozvoj informačních technologií a požadavků uživatelů. Vytvářela podmínky pro zajišťování informační výchovy uživatelů ke zvýšení jejich funkční gramotnosti a zvyšování jejich schopnosti práce s informacemi. Stála u zrodu časopisu Sova, který vydává Regionální knihovna Karviná. Je autorkou projektu Knižní jarmark, který je realizován nepřetržitě od roku 1994. Spolupracovala na tvorbě knihy a audioknihy Skoro zapómniane.

Podporovala aktivity realizované v Regionální knihovně Karviná pro občany s hendikepem, multikulturní akce a setkávání generací, promítání Filmového klubu, který při karvinské knihovně působí nepřetržitě od roku 1968.

Pod jejím vedením Regionální knihovna Karviná pružně reagovala na poptávku a měnící se situaci a knihovna patří v tomto ohledu k příkladům „dobré praxe“ českého knihovnictví, který je v odborných kruzích často dáván za vzor ostatním knihovnám.

Důkazem kvality služeb jsou ocenění, která pod vedením dr. Molinové Regionální knihovna Karviná obdržela. Knihovna získala Plaketu města Karviné za veřejně prospěšnou činnost, v Helsinkách Cenu Evropské veřejné knihovny za vynikající práci v oblasti prosazování literatury a čtení, na konferenci INFORUM 2000 za elektronickou meziknihovní výpůjční službu 1. místo v anketě o nejvýznamnější český a slovenský produkt, službu nebo čin spojený s elektronickými informačními zdroji, Pamětní medaili Zdeňka Václava Tobolky za úspěšnou reprezentaci českého knihovnictví, Hlavní cenu v soutěži Stavba Moravskoslezského kraje 2010 v kategorii stavby občanské vybavenosti – rekonstrukce, zvláštní ocenění a diplom Ministerstva kultury ČR v kategorii informační počin v soutěži Knihovna roku 2011, nejzajímavější projekt podpořený z prostředků Evropské unie v Moravskoslezsku (podle hlasování na serveru Nejkačka.eu), cenu Městská knihovna roku 2012 v kategorii města nad 40 000 obyvatel.

Dr. Molinová měla osobní zásluhy na tom, že se Regionální knihovna Karviná změnila v dynamické, moderní, vzdělávací, kulturní, společenské, komunitní centrum, které realizuje stovky regionálních, národních i mezinárodních akcí (Knižní jarmark, Z książką na walizkach, Setkání s významnými osobnostmi, Mezinárodní odpoledne poezie) a projektů podpořených grantovými programy Statutárního města Karviná, Moravskoslezského kraje, Ministerstva kultury ČR, Evropské unie, českých i zahraničních fondů. S jejím jménem je také spojena rekonstrukce ústřední budovy Regionální knihovny Karviná v Karviné-Mizerově.

Na  paní ředitelku budeme vždy vzpomínat s úctou a obdivem, protože byla velkým a ušlechtilým člověkem, ochotným vždy podat pomocnou ruku.

Všem bude chybět. Čest její památce!

Autorem fotografií je Edmund Kijonka.

Redakční poznámka: PhDr. Haně Molinové je věnováno i heslo ve Slovníku českých knihovníků.

Rozhovor

Mgr. Ladislava Zemánková: Dobré jméno a postavení knihoven je třeba systematicky udržovat

Jak na svou knihovnickou kariéru, která začala na Chebsku a vyvrcholila v Národní knihovně v Praze, vzpomíná Mgr. Ladislava Zemánková? K čemu všemu mohou být užitečné statistické údaje? Jak by knihovny měly komunikovat s veřejnou správou? Odpovědi na tyto, ale i další otázky přináší následující rozhovor.

Začátek Vaší knihovnické kariéry je neoddělitelně spjat s Chebskem, především s knihovnou v Plesné. Co Vám z této doby nejvíce utkvělo v paměti?

Nejprve bych chtěla předeslat, že jsem knihovnictví neplánovala jako svou profesi a už vůbec ne jako profesi celoživotní. V té době ale bylo nutné mít zaměstnání, a tak jsem zvolila volné místo v knihovně. Bylo z toho vice než 40 let, převážně radostných.

Vzpomenu-li na své začátky v Plesné, jako první se mi zpravidla vybaví vlastní radostné překvapení, že si lidé (čtenáři) mají vůli s knihovníkem povídat, a to nejen o knihách. Lidé nejrůznějších profesí, postavení a vzdělání. Zda to byla důvěra v knihovníka, kterou vybudovali mí předchůdci, obecně očekávaná vlastnost a schopnost knihovníka diskutovat a naslouchat nebo prostá potřeba čtenářů sdílet pocity, myšlenky, názory? Potřeba „s někým to probrat”? V každém případě to pro mne byl silný, motivující moment.

Další vzpomínka je ekonomického rázu. Chcete-li kalkulačku, gramofon či dokonce magnetofon pro nejrůznější akce, kupte si, ale ušetřete si z peněz, které máte k dispozici na provoz. Nebylo to lehké neohrozit limit na nákup knih a periodik.

Další okruh vzpomínek je z oblasti metodiky. Váže se k obsluhovaným knihovnám. Tehdy jsme jim říkali přidružené a bylo jich 14, resp. 15 včetně regulérní pobočky naší střediskové knihovny.

Měli jsme knihovníky, kteří se vrhali na přenosky se soubory, zda jim vezeme to, co si objednali (telefonicky či písemně), zda jim vezeme tiskopisy a nějaké to překvapení (v podobě plakátu, textu besedy nebo nového čísla časopisu Čtenář), ale i ty, které jsme mnohdy marně hledali a ani návštěva u starosty (tehdy předsedy MNV) nepomohla.

A ještě jedna vzpomínka, totiž na příšernou trému, ba čirou hrůzu, kterou jsem zažívala před prvním vystoupením na veřejnosti s referencí o knihovně a jejích službách, výsledcích i plánech.

Pak jste pracovala v metodickém oddělení Státní vědecké knihovny v Hradci Králové. Proč jste se po několika letech rozhodla k přesunu do Prahy? V čem se lišila práce, kterou jste vykonávala v Hradci, od té v Praze?

Rozhodování bylo těžké a důvod prozaický – následování manžela. Tak to označoval Zákoník práce. Přesněji řečeno následovala jsem i dceru. S východočeskými knihovníky jsem se loučila s přetěžkým srdcem. Bylo to na jaře roku 1989. Nejdříve jsem nastoupila do Ústřední knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Ale protože se mi po veřejných knihovnách a jejich lidech opravdu stýskalo, stala jsem se, oproti původnímu záměru, zaměstnancem dnešní Národní knihovny, přesněji metodického pracoviště. Již ani přesně nevím, jak se tehdy odbor, resp. oddělení jmenovalo. V rychlém sledu se měnila jak organizační struktura Národní knihovny, tak struktura a názvy jednotlivých útvarů. To se týkalo i původního Sektoru výzkumu a metodiky knihovnictví (SVMK), dnes známého pod jménem Knihovnický institut s referátem pro analýzu a koordinaci VKIS.

V čem se lišila práce v Hradci od té v Praze? Hodně jsem o odpovědi přemýšlela. Metodická práce kdekoliv se dost podobá. V Praze, tedy v Národní knihovně, je více teoretická, koncepční s obecnějším dosahem. V Hradci i ve všech knihovnách krajů je značně konkrétnější, osobnější. Má první léta v Národní knihovně utíkala ve znamení zásadních změn ve společnost, a tudíž i v životě knihoven. To určovalo úkoly, jimiž jsme se zabývali, které jsme řešili. Zásadní změny v legislativě, které logicky doléhaly i na knihovny, mnohdy i na jejich holou existenci (státoprávní uspořádání, pravomoci i povinnosti obcí, krajů, hospodářské a ekonomické zákony, pracovně právní otázky atd.). Rozpadla se jednotná soustava knihoven, sítě knihoven, řadě knihoven hrozilo zrušení, v lepším případě změny funkcí. To vše vyžadovalo maximální nasazení. A konkrétně? Jen namátkou: transformace okresních systému veřejných, potažmo okresních knihoven, jejich převod pod města, ohrožení dobře fungujících okresních a střediskových systémů, zrušení krajů a následný převod vědeckých knihoven pod stát, po znovuustavení krajů, návrat (ve čtyřech případech převod) těchto knihoven k příslušnému zřizovateli (tj. kraji). Vznikaly nové koncepce, jejichž zpracování předcházely analýzy a návrhy. Příprava nového (již třetího!) knihovního zákona. To vše vůbec neprobíhalo hladce, jak by se mohlo nyní zdát, ale za intenzivní, aktivní účasti knihovníků. Setkala jsem se tehdy s celou řadou knihovnických celebrit, a to při horečné práci. Bez jejich aktivní intervence jako odborníků by nebylo mnohé vyřešeno tak, jak se to povedlo. S odstupem času hodnotím výsledek jako velmi dobrý. Mnohé jsem se od zmíněných již knihovnických špiček naučila a jsem za takovou příležitost vděčna.

Krajská metodika je více osobní, založena na osobních vztazích, na znalosti konkrétních knihoven, jejich výsledků i podmínek. Úspěšnost krajské metodiky stojí na osobní znalosti místa, tradic, historie tamní komunity a celé společnosti, na osobních vztazích s knihovníky a představiteli veřejné správy. Konkrétní implementace a realizace nového vyžaduje od krajského metodika schopnost jasného, srozumitelného vysvětlování a přesvědčování. Především pak trpělivost.

Po značnou část profesního života jste se věnovala statistikám v knihovnictví. Ty se dají použít různě, například i k argumentaci a prosazení nejrůznějších změn. Vzpomenete si na nějaký příklad (nebo i příklady), kdy zjištěné statistické údaje přispěly k reálným změnám ve prospěch knihoven?

Mohu hned navázat na předchozí věty. Pro vyjednávání s legislativci, zřizovateli i knihovníky musíte pro úspěšnost jednání předložit v podkladech i číselná vyjádření výsledků knihoven, analýz a z nich vzešlých návrhů. Např. projekt regionálních funkcí se podařilo prosadit právě i díky podkladům zpracovaným i s přispěním statistických výsledků (v důvodové zprávě, na základě jednak průzkumu, jednak z ročních statistických výsledků).

Národní knihovna byla často knihovníky nebo zřizovateli požádána o stanovisko k záměru zrušit nebo alespoň omezit některé stávající funkce knihoven, k záměru snížit počty pracovníků, ale i k projektu rekonstrukce objektu knihovny, k zásadnímu snížení ročního rozpočtu atd. Součástí každého písemně zpracovaného stanoviska jsou číselná vyjádření, komparace a grafy zpracovávané právě ze statistických údajů.

Nechci jmenovat žádné konkrétní příklady, bylo jich opravdu mnoho. A jejich úspěšnost? Někdy se podařilo, někdy ne. Mnohdy až po uplynutí několika let. Doufám ale, že těch úspěšnějších bylo více.

Pomocí statistických výsledků bylo možné prosadit projekty typu Benchmarking knihoven, dosáhnout schválení resortních standardů a především jejich průběžného uplatňování knihovníky a zřizovateli při zlepšování služeb knihoven a podmínek, za kterých jsou tyto služby poskytovány.

Další oblastí, kterou jste se zabývala, je metodika, především ve vztahu k veřejným knihovnám. Co pokládáte za největší úspěch, kterého se Vám podařilo dosáhnout?

Při své práci jsem naštěstí nikdy nebyla natolik osamocena, a tak ani úspěšný výsledek nemohu přičítat jen sama sobě. Vždy jsem pracovala s někým společně, v týmu. Proto nemohu a nechci mluvit jen o svém úspěchu.

Za velký a stěžejní úspěch všech zúčastněných považuji zachování principů střediskových systémů a okresních systémů v novém legislativním rámci, s novými metodami, a zachování finančních prostředků na jejich fungování. Tedy formulování konkrétních zásad a podob regionálních funkcí, schválení knihovního zákona a v neposlední řadě návyk průběžné a stálé (jak pevně doufám) kultivace statistického výkaznictví, schopnost domluvy a následné sebekázně knihovníků při respektování jednotnosti výkladu definic. (A zde pozor, jedno u mě neobvyklé připomenutí: statistické výkaznictví není vůbec dobrovolnou činností, ale povinností ze zákona!). Dobrý vztah ke statistice, pravdivé a správné údaje jsou nenahraditelnými pomocníky.

Léta jste se věnovala také regionálním funkcím knihoven a připravovala o nich obsáhlou roční zprávu. Jaké jsou podle Vás v tomto směru hlavní rozdíly mezi regiony? Co způsobuje, že knihovny jsou v různých regionech podporovány (a financovány) různě? Může na to podle Vás mít určitý vliv i míra aktivní komunikace (lobbování) s orgány veřejné správy ze strany samotných knihoven?

Způsob a výše financování jak jednotlivých knihoven, tak regionálních funkcí v krajských systémech je závislá na mnoha faktorech a význam jejich vlivu se v průběhu času mění. Během let jsem se dobrala k závěru, že při vyjednávání o financování musí být vůle na obou stranách a vzájemný respekt.

Důležitou roli hraje i tradice v postavení knihoven a jejich služeb v rámci celého kulturního života místa, regionu. Dobré jméno a postavení knihoven je třeba systematicky udržovat, pěstovat, připomínat. Ptáte se čím, jak? Službami a komunikací nejen s členy orgánů veřejné správ, ale i s celou veřejností. Je to nikdy nekončící úsilí, běh na dlouhou trať, léta trvající snaha o perfektní a moderní služby a jejich zveřejňování. Avšak získané postavení, od něhož se i financování významnou měrou odvíjí, lze pozbýt velmi rychle a lehce. Bohužel občas i změnou zvolených orgánů. To ale znamená, že knihovníci musí komunikovat, lobbovat a komplexně propagovat své služby nepřetržitě a všude, tedy jako nedílnou součást své rutinní, každodenní práce. Při schvalování rozpočtu je výše financování knihovny, knihoven a regionálních funkcí plně v rukou zastupitelstev. Ti pak rozhodují na základě povědomí, osobní zkušenosti, aktuální informovanosti o knihovně, knihovnách a regionálních funkcích. A právě to zas mohou a měly by knihovníci i svým lobbováním silně ovlivnit. Připomínám ale nezbytnost osobního kontaktu, respektu a vůle obou stran.

Co se v komunikaci knihoven s veřejnou správou nejvíce osvědčuje? Jakou roli by vlastně měla hrát krajská knihovna? A jakou krajští?

Osobní jednání, setkávání s členy zastupitelstev krajských i místních, a to vždy, když to je možné, včetně pozvánek na jednání a semináře knihoven. Účast představitelů veřejné správy (v našem případě zřizovatelů) je vysoce přínosnou formou. Krajská metodika by měla (a také tak činí) zajistit propagaci v tisku, snažit se o zapojení zastupitelů veřejné správy do nejrůznějších akcí knihoven, kladné příklady zveřejnit tiskem, regionálními vysíláními TV atd. Krajská knihovna by měla mít takového metodika, který je tím, kdo je ochoten a schopen poradit nebo nasměrovat, zprostředkovat kontakty na specialisty podle konkrétní otázky nebo problému. Měl by dosáhnout i toho, že je aktivně zván k vyjádření stanoviska k nejrůznějším záměrům zřizovatelů. Krajský metodik by se ideálně měl znát s metodiky i specialisty z pověřených knihoven a s alespoň aktivními knihovníky obsluhovaných knihoven. Ti jsou mezistupněm a účinným pomocníkem na cestě k seznámení a spolupráci s orgány veřejné správy.

Říká se, že nejtěžší disciplínou je pro knihovníky spolupráce. Daří se podle Vás knihovníkům (a tedy i knihovnám) mezi sebou lépe spolupracovat než dříve? Stále více se ke komunikaci používají digitální technologie, ale klíčovou úlohu hraje jistě i nyní lidský faktor...

Využívání všech dostupných (možných i nemožných) technologií neuvěřitelným způsobem posunulo možnosti spolupráce, společné práce! Urychlilo, ušetřilo čas (byť jej musíme věnovat i poznávání všech těchto technických možností a jejich alespoň dílčímu ovládnutí), znásobilo využití výsledků práce, nápadů a myšlenek jednotlivých knihovníků. Jen pouhé elektronické konference: vhoď dotaz, prosbu a reakce jsou rychlé, pestré, obsáhlé, neuvěřitelně kreativní. Nezměrně napomáhají při řešení problémů a témat týkajících se většího počtu knihoven či celých systémů. Lze sdílet, aktivně navrhovat a pozměňovat, připomínkovat, sledovat konference a semináře v jiných místech, krajích i na jiných kontinentech. Ano, spolupracujeme více a efektivněji. A přesto…

Co je ale nejtěžší na spolupráci? Domluvit se, znát se, důvěřovat si a respektovat. Ano, právě lidský faktor. Jednak osobní vztahy jsou prioritní, a to na půdě jedné knihovny, jednoho regionu, několika regionů či celé země (i Země). Vedle určité odvahy je velkým problémem čas knihovníků. Toho se nám nedostává! I proto se mnohdy nemůžeme zúčastnit, přispět svým názorem či prací na nějakém úkolu. Občas slýchám i názor, že málokdo chce něco opravdu dělat. Kladu si několik otázek: Nenasadili jsme příliš velké tempo? Neklademe si příliš mnoho úkolů a cílů? Dovedeme se zavázat reálně vzhledem k svým možnostem a času? Těch, kterým spolupráce nic neříká, těch co se „jen vezou” je, alespoň doufám, mezi členy SKIP minimálně. Nejhorší je podle mého soudu nedostatek času a možná i ostych nebo přílišná skromnost, ale i současný (zdůrazňuji, že legitimní) trend – obava z přepracování, únavy, vyhoření.

Od tématu spolupráce je již jenom krůček ke SKIP, jehož individuální členkou jste již od roku 1990. Zároveň jste byla díky své práci v Knihovnickém institutu dlouhodobě v kontaktu s řadou – především veřejných – knihoven. Dovedla byste porovnat, jak knihovníci (a tedy i knihovny) vnímali roli SKIP na začátku 90. let a jak později?

To pro mne bude asi nejtěžší otázka. Domnívám se, že na začátku 90. let se lidé hlásili ke SKIPu, aby tím projevili svou sounáležitost s původními členy, resp. s jejich myšlenkami, úsilím a snahami. A také proto, aby mohli přispět a projevit se i mimo rámec vlastního zaměstnaneckého postavení. Vnímali SKIP jako jednu z vlivných společenských autorit (tou je i dnes). Chtěli přispět svými možnostmi k práci nebo alespoň morální podpoře myšlenek a projektů, které měly ovlivnit – a také ovlivnily – postavení knihoven v oblasti celospolečenské.

Ne vždy to měli všichni členové jednoduché. Na své spolkové aktivity si brali dovolenou či jinak doháněli své úkoly jako zaměstnanci. Řekla bych, že v současnosti je postavení spolku ukotvenější v chápání jeho významu. Svou autoritu osvědčil a dále osvědčuje nejen na úrovni celospolečenské, ale i regionální a oborové.

Vedle členství v mezinárodních a národních organizacích je podle mého názoru úspěšný i v oblasti vzdělávání knihovnické veřejnosti. Organizuje semináře a jiné vzdělávací formy s aktuálními tématy a lákavým obsahem. Oznámení mnohých akcí ve mně vyvolá myšlenku: to by mne lákalo, to bude zajímavé! To předjímá či alespoň podporuje nastolené cíle oboru.

Zapomenout nesmím ani na zájmové aktivity a rekreační příležitosti. Např. Klub tvořivých knihovníků, Klub dětských knihoven, nejrůznější exkurze, zájezdy a cesty.

Co se podle Vás ve SKIP daří a co naopak méně? Jinými slovy na co by se podle Vás SKIP měl více zaměřit?

Co se daří? Reprezentovat na mezinárodní úrovni, lobbovat za knihovníky a knihovny na úrovni celorepublikové, v krajích a menších regionech, v místech. Velmi dobře si vede v oblasti vzdělávání členů i nečlenů. Vzrostla podpora nejen zahraničních stáží, ale i příspěvků pro zájemce na semináře a nejrůznější kurzy, a to i na regionální úrovni. Úspěšná je spolupráce s dalšími organizacemi a institucemi, což zas podporuje růst autority knihoven ve společnosti. S železnou pravidelností se objevuje potřeba rozšiřovat členskou základnu a zvyšovat členské příspěvky. Zde jsem trochu skeptikem, možná i oponentem. Celou dobu mne mrzí, že my sami, individuální členové, se děsíme jakéhokoliv zvýšení členských příspěvků. Přitom každý spolek potřebuje nutně ke svým aktivitám finanční prostředky (ať se nám to líbí nebo ne). Přitom výše příspěvků je spíše symbolická. Porovnávejme jejich výši s hodnotou, kterou za to získáváme (nebo můžeme získat) s výší cen čehokoliv jiného (a příslušného zisku). Např. výše ročního členského příspěvku SKIP: cena vstupenky na jakoukoliv jednorázovou akci (lhostejno zda kulturní, sportovní či vzdělávací) pořádanou kýmkoliv pro zájemce z řad veřejnosti. Úmyslně se nezmiňuji o příspěvcích institucionálních členů. Zde jsou asi důvody jiné, a to nejen podle rozpočtových pravidel.

Kterých aktivit SKIP se nejraději účastníte dnes?

Dnes se samozřejmě nejraději účastním zájmových aktivit. Těch v rámci regionální organizace: exkurzí, literárních a historických vycházek, komentovaných výstav, divadelních představení. Tolik jsem se bláhově těšila na volný čas v důchodu! Velmi mne těší a povzbuzuje účast na akci Co venkovské knihovny umějí a mohou, na setkávání seniorů (tam je ale zájem velký, resp. je převis zájemců), možná by nebylo od věci vzít si příklad z východočeské organizace SKIP, ve které jsou knihovničtí senioři velmi aktivní a pořádají řadu akcí.

Kdybyste měla v několika větách nalákat knihovníka, který zatím není členem SKIP, aby se členem stal, které věty byste použila?

Staň se členem největšího a nejsilnějšího spolku knihovníků, zastupuje tvé zájmy.

Chceš se setkávat s kolegy z oboru, získávat i aktuální mimopracovní informace, včetně těch drahocenných neoficiálních?

Chceš se účastnit vzdělávacích akcí mimo institucionální linii?

Potřebuješ získat příspěvek na stáž do jiné knihovny?

Hledáš kolegy s obdobnými kulturními zájmy i možnost účastnit se mimořáných akcí?

Chceš navštívit spolu s kolegy zajímavé knihovny v ČR i zahraničí?

Cítíš potřebu přispět svými schopnostmi k řešení problémů, projektů a návrhů?

Zde je velká společnost lidí obdobných zájmů, jako máš ty, přátelsky a vstřícně naladěných, otevřených ve svých názorech, připravených diskutovat o nich, ochotných poradit.

Je o Vás známo, že se ráda věnujete svým vnoučatům. Navštěvujete s nimi také knihovnu (či dokonce knihovny)? A pokud ano, co se jim tam nejvíce líbí?

Jsou čtenáři knihovny, samozřejmě. Ale návštěva je věcí jejich rodičů, dnes již jich samotných. Jen několikrát jsem s nimi byla v knihovně i já, ale jen jako doprovod. To při akutní potřebě něco zjistit, něco si půjčit nebo také dodržet výpůjční lhůtu. Oni se orientují a vědí, na koho se v knihovně obrátit. Nejvíce se jim líbí chodit do knihovny se školou (dříve s družinou) na nějakou akci.

Klasická otázka na závěr – co právě čtete? A čtete onen titul na obrazovce (ať už čtečky či jiného zařízení), nebo v papírové podobě?

Tu trošku času navíc věnuji četbě většinou beletrie a řádně si to užívám. Musím ale přiznat, že na zásobu „na důchod“, kterou jsem si léta připravovala, dosud nedošlo. Nacházím v současně vycházející literatuře hodně zajímavého. Nyní čtu Mendozovy Nesvaté svaté. Trochu mne zklamal další titul Eleny Ferrante Tíživá láska. Možná také proto, že je to velmi stísňující četba a já zrovna potřebovala něco jiného. Zpětně jsem objevila tvorbu blogerů vycházející knižně, např. Fredrika Backmana a a Jenny Lawsonové. Mám i knihy, v nichž si průběžně listuji, např. v titulech Petera Wohllebena. Když na mne sednou vzpomínky nebo „nemám co číst“, otevřu Literárního průvodce našeho kolegy Jana Pěty. Listuji, až narazím na něco nebo někoho a jdu si počíst tam. To je zaručená studnice, kde si vždy vyberu. Ani já se neomezuji pouze na beletrii. Např. mne zaujal Radkin Honzák a jeho dílo Všichni žijeme v blázinci. Z tohoto výčtu je zřejmé, že v současnosti čtu téměř výhradně papírové knihy. Z monitoru počítače nebo z mobilu čtu zprávy nebo odborné časopisy a stati.

Papírová kniha – to je počtení, kulturní nebo jinak interesantní zážitek. Monitor – toť prostředek k informování, zprávám a jakémusi rámcovému sebepředvzdělávání, nalezení témat…

Děkuji za rozhovor!

Vzdělávání

Táborští studenti knihovnictví si vyzkoušeli práci v bratislavských knihovnách

Střední škola obchodu, služeb a řemesel a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky v Táboře umožnila ve školním roce 2017/2018 vybraným studentům oboru Informační služby účast na zahraniční praxi. Osm studentů druhého ročníku a čtyři studenti třetího ročníku dostali možnost v rámci projektu Napříč Evropou za získáním praktických dovedností za podpory dotačního programu Erasmus + KA1 – Vzdělávací mobilita jednotlivců navštívit dvě partnerské knihovny v Bratislavě, hlavním městě Slovenska. Hostitelskými organizacemi se stala Univerzitná knižnica v BratislaveMestská knižnica v Bratislave. Praxe proběhla od 27. května do 9. června 2018, tedy v intervalu čtrnácti dní.

Studenti byli rozděleni do těchto dvou pracovišť. Čtyři studenti třetího ročníku a dva studenti druhého ročníku navštěvovali univerzitní knihovnu, zatímco zbylých šest studentů druhého ročníku si vyzkoušelo práci v městské knihovně.

Univerzitná knižnica v Bratislave, nejstarší a největší vědecká knihovna na Slovensku, obsahující přes dva miliony knihovních jednotek, umožnila praktikantům práci ve třech odděleních. V prezenčním oddělení se věnovali půjčování dokumentů a ukládání dokumentů připravených pro převzetí uživatelem. Absenční oddělení navíc umožnilo vyzkoušet si registraci nových čtenářů a všeobecná studovna vyžadovala hlavně práci s katalogem knihovny. Zajímavou zkušeností byla práce s  knihovním systémem Virtua, který byl pro studenty poněkud obtížnější než systémy, na které jsou zvyklí z předchozí praxe v českých knihovnách. Mimo tato oddělení měli praktikanti možnost alespoň formou exkurze navštívit oddělení rukopisů a starých tisků, oddělení digitalizace, skladů, restaurátorské dílny a depozitních knihoven OSN, UNESCO a NATO.

Mestská knižnica v Bratislave, která má ve svém fondu cca 260 tisíc knihovních jednotek, umožnila práci v oddělení pro děti a mládež, oddělení krásné a cizojazyčné literatury, odborné literatury v hudebním oddělení a nakonec v oddělení pro nevidomé a slabozraké. Právě této oblasti a jejímu rozvoji se knihovna věnuje zvláště intenzivně. Každý student měl příležitost pracovat v každém z oddělení a získat poznatky týkající se specifik jednotlivých oddělení. Navíc se studenti zúčastnili akce konající se v Letní čítárně u Červeného raka (tyto akce se konají pravidelně od května do září).

Studentka za pultem dětského oddělení Mestské knižnice v Bratislave
Studentka za pultem dětského oddělení Mestské knižnice v Bratislave

Součástí byl doprovodný kulturně-poznávací program v místě a okolí. Studenti navštívili například Bratislavský hrad, Slovenské národní divadlo nebo Devín.

Studenti a vedoucí stáže se slovenskými kolegy
Studenti a vedoucí stáže se slovenskými kolegy

Od studentů se očekávala pečlivá příprava před akcí a samozřejmě aktivní působení na pracovišti. Dále se museli aktivně účastnit dokončovací fáze projektu, a to tvorbou nástěnek a výstav, psaním článků, tvořením letáků nebo prezentací zážitků a získaných zkušeností jednak před svými spolužáky ze všech knihovnických ročníků, jednak před profesionálními knihovníky na poradách knihovníků. Největší akcí byl jednodenní návrat do Bratislavy, kde dva zúčastnění studenti zhodnotili celou stáž před partnerskou Strednou odbornou školou masmediálních a informačních študií.

Velké díky patří pracovníkům obou partnerských knihoven – za pohostinnost a čas věnovaný praktikantům, za předané zkušenosti a trpělivost během zaučování. Jmenovitě pak dík patří ředitelce knihovních činností Mgr. Monice Lopušanové z univerzitní knihovny a vedoucí úseku metodiky a koordinace Mgr. Evě Šulajové z městské knihovny.

Fotografie pocházejí z archivu Střední školy obchodu, služeb a řemesel a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, Tábor, Bydlinského 2474.

Střední škola obchodu, služeb a řemesel a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Tábor, Bydlinského 2474 – logo Program Erasmus+ – logo

Celostátní akce

Týden knihoven 2018 v Obecní knihovně v Pavlovicích u Přerova

Na Týden knihoven se v Obecní knihovně v Pavlovicích u Přerova snažíme připravit program pro všechny věkové kategorie.

Nejdříve je na programu návštěva Domova Alfreda Skeneho. Setkání uživatelů domova a dětí je vždy obohacujícím zážitkem. Do domova chodíme s dětmi často. Tentokrát malí recitátoři druhé třídy přednesli babičkám a dědečkům krátký program o podzimu. Prvňáčci zpívali písničky o písmenkách. Páťáci jako zkušení čtenáři přečetli posluchačům zajímavé pověsti z okolí Pavlovic a proložili je písničkami za doprovodu kytary. Hezké odpoledne zakončila veršovaná pohádka O Sněhurce.

Návštěva v Domově Alfreda Skeneho
Návštěva v Domově Alfreda Skeneho

Odpoledne zaplnila všechny prostory knihovny školní družina. Děti si prohlédly nové knížky z cirkulace. Následně jsme četli pro ně neznámé slovinské pohádky z knihy Kouzelný prsten.

Družina v knihovně
Družina v knihovně

Prvňáčci přišli do knihovny poprvé. Byla pro ně připravena výstavka knih se zajímavým čtením o písmenkách. Nemohly chybět ani pohádky a hádanky.

První třída v knihovně
První třída v knihovně

První třída a písmenka
První třída a písmenka

Hanácké pohádky a pověsti od Bohumíra Štégera byly hlavní náplní při návštěvách druhé, třetí a čtvrté třídy.

Druhá třída a pohádky
Druhá třída a pohádky

Třetí třída a knihy
Třetí třída a knihy

Čtvrtá třída a pověsti
Čtvrtá třída a pověsti

Děti dojíždí do naší školy i z okolních vesnic, a tak si vybíraly pověsti, které se týkaly jejich bydliště.

Páťáci, kteří po celou dobu školního roku navštěvují knihovnu s kroužkem čtenářské gramotnosti, se dověděli historické zajímavosti z obecních kronik a přečetli pověsti z Pavlovic.

Pátá třída a čtení pověstí
Pátá třída a čtení pověstí

Pátá třída před knihovnou
Pátá třída před knihovnou

Pro účastníky projektu S knížkou do života (Bookstart) jsme připravili povídání na téma Znáte svoji obec? Čerpali jsme ze zajímavé historie zdejšího zámku a z obecních kronik.

S knížkou do života (Bookstart)

S knížkou do života (Bookstart)
S knížkou do života (Bookstart)

Nezapomněli jsme ani na seniory. Na Setkání seniorů jsme je pomocí projekce seznámili s prací naší knihovny. Bylo pro nás potěšením, že o dění v knihovně projevili velký zájem. Všichni dostali pozvánky na listopadové Půjčování s punčováním (předadventní čtení).

Setkání seniorů
Setkání seniorů

Týden knihoven 2018 se zaměřením na regionální historii se vydařil. Využili jsme vzpomínek seniorů, obecních kronik a knih o našem kraji.

Věříme, že jsme získali nové návštěvníky naší knihovny, a těšíme se na další zajímavé téma příštího Týdne knihoven.

Autorem fotografií je Jiří Sklenář.

Týden knihoven 2018 v Masarykově veřejné knihovně Vsetín

Začátek října patří již tradičně v knihovnách po celé České republice kampani Týden knihoven a jinak tomu nebylo ani v roce 2018. Ve Vsetíně se na tuto událost řádně připravili, a to i s ohledem na stoleté výročí vzniku naší republiky. V masarykovském duchu jsme odměňovali věrné čtenáře, přátele a příznivce knihovny. Významné období vzniku našeho státu jsme si připomněli různými způsoby, nechybělo rande naslepo či fotokoutek s Masarykem, prvorepubliková kavárna nebo exkurze po knihovně s Masarykovými dcerami Alicí a Olgou. O vzniku samostatného státu pojednávala i beseda Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm s přednášejícím Milanem Řepou z Historického ústavu AV ČR, v. v. i.

Týden knihoven 2018 ve Vsetíně
Týden knihoven 2018 ve Vsetíně

Výstavka
Výstavka

Co četli prarodiče
Co četli prarodiče

Rande naslepo
Rande naslepo

Jedna z nejstarších čtenářek a pamětnic
Jedna z nejstarších čtenářek a pamětnic

Oceňovaní čtenáři
Oceňovaní čtenáři

V Týdnu knihoven nezapomněli ani na děti. Dětské knihovny Luh, Rokytnice a Dolní náměstí měly přichystánu bohatou nabídku her, soutěží, čtení a tvoření, a to jak v dopoledních hodinách pro školy, tak odpoledne pro širokou veřejnost. Byly vyhlášeny soutěže pro děti a mládež O poklad strýca Juráša (literární soutěž pro děti vsetínského okresu na téma hrdinů z knížek) a O nejlepší čtenářskou třídu (čtenářská soutěž pro žáky druhých až pátých tříd základních škol). Oblíbené čtenářské besedy proběhly ve zvukové knihovně i v tzv. K klubu, což je prostor knihovny, ve kterém probíhají různé komunitní aktivity.

Exkurze pro školy
Exkurze pro školy

Kvíz v dětském oddělení

Kvíz v dětském oddělení
Kvíz v dětském odělení

Knihovna přivítala i vsetínského umělce Honzu Žambocha (známého jako Wolf Lost in the Poem), který se spolu se současnými českými básnířkami Simonou Rackovou, Jitkou N. Srbovou a Olgou Stehlíkovou představil v programu Ony a vlk.

Od začátku října opět začaly vzdělávací kurzy pro veřejnost: Virtuální univerzita třetího věku, jazykové kurzy, počítačové kurzy, kurz Jak na chytrý telefon nebo kurz trénování paměti Uzel na kapesníku nestačí.

Fotografie pocházejí z archivu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

Týden knihoven 2018 v Knihovně Václava Štecha Slaný

Na 22. ročník Týdne knihoven jsme pro čtenáře Knihovny Václava Štecha Slaný (a nejen pro ně) připravili mnoho zajímavých akcí, které netrvaly pouhý týden, ale celý měsíc.

Novinkou, která se zatím ještě v mnoha knihovnách neobjevila, bylo otevření Semínkovny. Iniciativa Semínkovna vznikla v České republice v roce 2015 na podporu svobodného sdílení osiva, semenaření a přírodního zahradničení. Sázej, sklízej, sdílej – svobodně, ekologicky a ekonomicky. Tak jako se v knihovně půjčují knihy, semínkovna nabízí osivo do vaší zahrádky. Tak jako se do knihovny knihy po přečtení vracejí, tak i při sklizni vaší zeleniny myslete na sdílení sklizených semínek v Semínkovně.

Největším očekáváním a vyvrcholením všech akcí letošního ročníku Týdne knihoven byla Lokálka čili lokální historie.

Ve spolupráci s obecně prospěšnou organizací Přemyslovské střední Čechy jsme uspořádali besedu s RNDr. Jaroslavem Hukem, CSc., který nám vysvětlil, jak tato společnost funguje, kde získávají peníze na projekty, jako jsou např. Varhany znějící, nebo na vydávání monotematicky zaměřených regionálních publikací. Jejich prioritou je propagace regionu, jeho kulturního a přírodního dědictví a turistického potenciálu, podpora rozvoje a spolupráce neziskového sektoru v rámci regionu. Za účelem podpory všestranného rozvoje regionu spolupracují s nadacemi, se spolky, s podnikateli a jinými organizacemi. Všechny jimi vydané publikace jsou zastoupeny v našem knihovním fondu a čtenáři mají možnost si je zapůjčit.

S přednáškou Prameny slánské historie byl dalším hostem Libor Dobner, velký patriot, novinář, historik a autor knih o Slaném, ale i pověstí z našeho regionu převyprávěných pro děti. S knihovnou v rámci různých besed pro školy i seniory spolupracuje často a rád.

Lákavou nabídkou je Karta 7+ pro občany starší 60 let na doživotní registraci do knihovny zdarma. Podmínkou pro získání je navštívení sedmi akcí knihovny v rozmezí 12 měsíců. Poté čtenář obdrží speciální průkazku s doživotní registrací do knihovny Václava Štecha Slaný zdarma.

Nezapomněli jsme ani na naše dětské čtenáře, pro ně kolegyně z dětského oddělení a pobočky Na Dolíkách, která sídlí ve 3. základní škole Slaný, připravily besedy se spisovatelkou Zuzanou Pospíšilovou, jež se věnuje tvorbě pro mladší děti.

Uskutečnila se i beseda se známým fotografem, astronomem, cestovatelem a spisovatelem Petrem Horálkem nazvaná Uganda 2013 aneb Lov perel v rovníkové exotice. Snímky P. Horálka byly několikrát vybrány jako prestižní Astronomický snímek dne NASA, Astronomický snímek týdne ESO nebo Česká astrofotografie měsíce. Povídání doprovázené prezentací z cesty do Ugandy, která vyvrcholila vyfotografováním vytouženého zatmění slunce v roce 2013, bylo pro všechny návštěvníky velkým a příjemným zážitkem a důstojným zakončením Týdne knihoven 2018.

Pro všechny knihovnice je zájem o naše akce odměnou a poděkováním za práci, kterou dělají rády, a narůstající počet čtenářů svědčí o tom, že se knihovna ubírá tím správným směrem.

Týden knihoven 2018 v Městské knihovně Litomyšl

Snad už od samého začátku je Nonstop čtení, pořádané vždy v pondělí, pravidelnou součástí programu Týdne knihovenMěstské knihovně Litomyšl. Pravidelně jej také zahajuje buď starosta, nebo místostarosta města. Školy s touto akcí počítají, a tak není problém zaplnit dobu od 8 do 16 hodin četbou nejrůznějších knih od autorů píšících pro děti. V roce 2018 se kromě klasiků dětské literatury Františka Hrubína nebo Václava Čtvrtka četly knihy Ivony Březinové, Arnošta Goldflama, Miloše Kratochvíla a Daniely Krolupperové. A právě posledně jmenovaná okouzlila svým příběhem Já se nechtěl stěhovat třeťáky z 1. základní školy natolik, že už odpoledne si paní učitelka knihu vypůjčila pro společné čtení.

Nonstop čtení

Nonstop čtení
Nonstop čtení

úterý nás čekala výtvarná dílna na motivy knihy Cesty dětí do staletí 3 aneb Běla a Kuba v době naší první republiky. Autorku jsme pozvali na besedu už v květnu a teď přišla na řadu ilustrátorka Barbora Botková, vlastně teď už Brůnová, protože se nám mezitím v Litomyšli provdala. První dílna s druháky byl tak trochu pokus, co zvládnou vytvořit takhle malí žáčci. Ale nakonec se to mnoha z nich povedlo, jen někteří si svůj výkres odnášeli k dokončení do školy. Při druhé dílně se třeťáky se dařilo ještě lépe, a protože se práce líbily i paní Brůnové, domluvily jsme se na prodloužení termínu výtvarné soutěže, aby se mohly zapojit ještě další třídy. Všechny výtvarné práce na téma projektu Čelem vzad pak vyhodnotíme, vyvěsíme v knihovně a autory nejlepších děl odměníme.

Výtvarná dílna s Barborou Brůnovou

Výtvarná dílna s Barborou Brůnovou
Výtvarná dílna s Barborou Brůnovou

Odpoledne přijela Česká televize a natáčela u nás program pro kulturní revue Třistatřicettři. Pánové Lukeš a Schmid byli velmi milí a jejich dotazy nebyly ani šťouravé, ani nepředvídatelné, takže se rozhovor natočil naráz a pak se ještě dotočily interiéry knihovny. V závěru natáčení si „zahrál“ i na náš speciální bibliobox, který se městské paní architektce nelíbí, ale pánové z něj byli nadšeni (pokud ho chcete také vidět, podívejte se záznam pořadu).

Na středu byl naplánován náš tradiční program – průvod masek po hlavním litomyšlském náměstí a pak divadelní představení v podání žáků dramatického oboru ZUŠ a beseda v knihovně. Poprvé po asi patnácti letech se vrchol našeho Týdne knihoven nekonal, a to pro nezájem škol. Svou roli možná sehrálo i to, že školy vysílaly své žáčky na plavecký maraton, který se bohužel konal ve stejný den. A tak se uskutečnila pouze beseda s Hasanem Zahirovičem na téma Dášeňka Karla Čapka a divadelní představení, inspirované knihou Josefa Čapka Povídání o pejskovi a kočičce. Obojí se dětem líbilo. V podvečer jsme přednášku pana Zahiroviče nabídli dospělým. Téma Karel Čapek a rok 1938 korespondovalo s letošním výročím. Přednáška sklidila velký obdiv a podnítila k řadě dotazů. Přednášející tak nadchl návštěvníky, že se dožadují pokračování přednášek o tomto velkém českém spisovateli.

Beseda s Hasanem Zahirovičem

Beseda s Hasanem Zahirovičem

Beseda s Hasanem Zahirovičem
Beseda s Hasanem Zahirovičem

Ve čtvrtek dopoledne jsme nabídli třídám zapojeným do projektu Čelem vzad besedu s autorkou knihy Světoví Češi Janou Jůzlovou. Ta vyprávěla, kdo se zasloužil o vznik naší republiky před sto lety a také děti seznámila s některými významnými osobnostmi na poli vědy a kultury. Beseda určitě splnila účel, protože dětem představila řadu Čechů, kteří vytvořili mnoho krásných a dokázali mnoho důležitých věcí. Na závěr besedy představila i svou poslední knihu Čeští cestovatelé, zachycující osudy mnoha cestovatelů, jejichž jména nebudou znát ani rodiče čtenářů, jimž je kniha určena.

Čtvrteční odpoledne bylo vyhrazeno pro vypravěčskou soutěž, jejíž téma opět souviselo s naším projektem Čelem vzad. Úkolem vypravěčů bylo seznámit posluchače a porotu se zajímavým příběhem odehrávajícím se v naší stoleté historii. Většina účastníků si vybrala pozoruhodné a často i dramatické osudy svých předků, prarodičů a praprarodičů. Tak vlastně naplnili i smysl akce – pátrat, co se za uplynulé století odehrálo v jejich rodině a okolí. Výkony byly trochu ovlivněny nervozitou (je vidět, že trénink ve vyprávění většině dětí chybí, stejně jako vystupování před veřejností), ale velká snaha při přípravě a odvaha předstoupit před ostatní byly po právu odměněny. Odborná porota se nakonec rozhodla neurčit pořadí, a tak vlastně zvítězili všichni. Škoda jen, že se do soutěže zapojily pouze dvě třídy.

Vypravěčská soutěž

Vypravěčská soutěž
Vypravěčská soutěž

pátek se sešel ještě náš Klub Paleček, sdružující rodiče našich nejmenších čtenářů. Kolegyně připravila výstavku knižních novinek a pak si s rodiči povídala a informovala je o další akci, určené i jim – Dni pro dětskou knihu. Program téhle akce už je ale jiná kapitola.

Během sobotního dopoledne, kdy bylo mimořádně otevřeno i dětské oddělení, jsme odstartovali novou čtenářskou soutěž s názvem Trosečník. Během dvou dnů se zapojilo už deset dětí, které čtou knihy a získávají za ně body. Ty potom promění v něco, co trosečník na ostrově potřebuje ke svému přežití. Zdá se, že i tato akce bude mít mezi dětmi velmi dobrý ohlas, soudě podle rozdaných map, a tedy dalších potenciálních soutěžících.

A to je kromě výstavy obrazů Zdeňka Buriana, nižšího registračního poplatku a prodeje nevyužitých knižních darů všechno, co jsme na Týden knihoven pro naše čtenáře a návštěvníky nachystali.

Co napsat závěrem? Ne vše, co jsme připravili, dopadlo podle našich přání a představ, ale takový už je život – stále nás něčím překvapuje. Hlavně to chce vytrvat a nenechat se odradit, hledat jiné a nové cesty ke čtenářům i těm, kteří k nám do knihovny ještě nechodí. Zatím.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Litomyšl.

Den pro dětskou knihu 2018 v Krajské knihovně Vysočiny

V sobotu 24. listopadu 2018 proběhla v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě akce na propagaci dětských knih a dětského čtenářství – Den pro dětskou knihu. Dvanáctý ročník celorepublikové akce, do kterého se knihovna zapojuje od počátku, se nesl v duchu lidových tradic.

Letošní akci zahájily děti z MŠ Nuselská svým milým vystoupením v sále Staré radnice.

Po celé knihovně pak byly připraveny řemeslné dílny. Děti si mohly vyzkoušet řemeslo truhlářské, krejčovské i knihařské.

Knihařská dílna Jaroslava Těsnohlídka
Knihařská dílna Jaroslava Těsnohlídka

Velkému zájmu se také těšila vlastnoruční výroba placky (odznáčku), která pak může posloužit jako ozdobná vzpomínka na tento den.

Výroba vlastnoručně malovaných placek s pomocí našeho dobrovolníka Martina Kubáta
Výroba vlastnoručně malovaných placek s pomocí našeho dobrovolníka Martina Kubáta

Nechybělo pohádkové čtení v podání pana Aleše Kociána.

Pohádkové čtení v podání Aleše Kociána
Pohádkové čtení v podání Aleše Kociána

Celá akce byla zpestřena vystoupením dětského folklorního souboru Kalamajka v tradičních krojích.

Vystoupení folklorního souboru Kalamajka z Havlíčkova Brodu
Vystoupení folklorního souboru Kalamajka z Havlíčkova Brodu

To, že se blíží čas adventu, nám připomnělo Divadlo NAVĚTVI se svou vánoční pohádkou Hlídali jsme Ježíška. Představení přilákalo malé i velké diváky v hojném počtu.

Představení Hlídali jsme Ježíška
Představení Hlídali jsme Ježíška

Závěrečné překvapení pro děti od divadla NAVĚTVI
Závěrečné překvapení pro děti od divadla NAVĚTVI

Všichni návštěvníci Dne pro dětskou knihu si mohli také nabídnout od milé cukrářky sladký perníček.

Havlíčkobrodská knihovna pečuje o děti a podporuje dětské čtenářství průběžně po celý rok, tradiční Den pro dětskou knihu přilákal do naší knihovny více než stovku dětí a splnil svůj cíl, tedy přivést do knihovny děti a jejich rodiče a ukázat jim, že knihovna je důležité místo.

Autorem fotografií je Marek Hladík.

Projekt S knížkou do života (Bookstart) v Masarykově veřejné knihovně Vsetín

V roce 2018 se Masarykova veřejná knihovna Vsetín připojila k celorepublikovému projektu S knížkou do života (Bookstart). S cílovou skupinou maminek/rodičů s malými dětmi spolupracuje vsetínská knihovna dlouhodobě. Byla vlastně i místem, kde před řadou let vzniklo Rodinné a mateřské centrum Vsetín. Rodičům na a po mateřské dovolené se knihovna věnovala i v několika vzdělávacích projektech – realizované aktivity byly zaměřeny především na rozvoj motivace, návrat na pracovní trh, jazykové dovednosti a další měkké dovednosti. Souběžně s těmito činnostmi vždy knihovna prosazoval rozvoj a podporu čtenářské gramotnosti, a proto projekt S knížkou do života (Bookstart) velmi uvítala.

Knihovna zakoupila 150 dárkových sad (tašek), které průběžně během roku věnovala nově narozeným dětem a jejich rodičům. Součástí sady byl i poukaz na registraci do knihovny zdarma pro miminko nebo tipy na čtení jak pro rodiče, tak pro jejich děti. Slavnostní předání sad probíhalo vždy v rámci vítání občánků na vsetínském městském úřadě. Celkem bylo předáno 147 dárkových sad.

Slavnostní předání dárkové sady během vítání občánků (zdroj: Město Vsetín)

Slavnostní předání dárkové sady během vítání občánků (zdroj: Město Vsetín)
Slavnostní předání dárkové sady během vítání občánků (zdroj: Město Vsetín)

Projekt knihovna podpořila i Setkáními s Předčítánkem v dětských knihovnách – těch se za rok uskutečnilo celkem pět. Dětské knihovnice si pro přítomné rodiče a jejich děti připravily rytmické říkánky a další zábavné aktivity. Představily také vždy knížky a hry pro nejmenší.

Setkání s Předčítánkem (zdroj: archiv Masarykovy veřejné knihovny Vsetín)
Setkání s Předčítánkem (zdroj: archiv Masarykovy veřejné knihovny Vsetín)

Knihovna rovněž stále spolupracuje s Rodinným a mateřským centrem Vsetín, které organizuje řadu vzdělávacích akcí pro tuto skupinu. Knihovna zde mj. pravidelně představuje knižní novinky.

Den pro dětskou knihu 2018 v Městské knihovně Kolín

Dne 1. prosince 2018 se Městská knihovna Kolín u příležitosti Dne pro dětskou knihu proměnila v jedno velké moře. Příchozí si u mořské medúzy vyzvedli soutěžní karty a začali plnit úkoly. Na prvním stanovišti u námořníků zkoušeli namotávat lodě na provázek. K tomu je povzbuzovali živé korely a andulky. Získali průkaz lodivoda a mohli se vydat dále. Čekala je cesta do zšeřelého sklepa, kde na ně v kádi čekala mořská panna. Kdo se nebál a došel ke kádi, mohl si z ní vylovit rybičky. V prvním patře děti nejdříve u potápěče hledaly jeho kolegy na obrázku lodního vraku, potom u bájné postavy Medúzy poznávaly mořské živočichy a u lodního kuchaře vyplňovaly tajenku křížovky. Vyšlo jim krásné slůvko knihovna. Po malém občerstvení mohli všichni pokračovat do druhého patra. Zde je nejdříve čekalo vázání uzlů u pirátu z La Grace. Některým dalo zabrat uvázat tkaničku, ale jiní zvládli i složitější uzly. U medúz si pak děti vyrobily vlastní záložku do knihy. Pak mohly pokračovat skládáním puzzle u Poseidona a potom poznávaly, co vše přivezl Kolumbus z Ameriky. Největší úspěch měla samozřejmě čokoláda. Na dalším stanovišti u SpongeBoba zkoušely děti třídit odpad a poslechly si něco o znečištění oceánů. Na vše dohlížel vrchní pirát.

Hledání potápěčů
Hledání potápěčů

Vázání uzlů – piráti z La Grace
Vázání uzlů – piráti z La Grace

Poseidon – skládání puzzle
Poseidon – skládání puzzle

Stanoviště u Kolumba
Stanoviště u Kolumba

Po splnění všech úkolů si děti vybraly knižní a také sladkou odměnu u sličných rybářek. Za odměny děkujeme našim sponzorům – nakladatelství Albatros a firmám Knihcentrum, Euromedia Group, Albi a Mindok.

Rodiče mohli posedět u kávy a občerstvení, které tradičně napekli pracovníci knihovny. Každý rok navíc pan ředitel uděluje cenu za nejlepší dobrůtku.

Rodiče využili tradičně také příležitosti nakoupit pod vánoční stromek dětské knihy z nakladatelství Albatros a Usborne se slevou.

Velké pozornosti se těšil také vědomostní kvíz – obzvlášť záludné byly otázky typu nejjedovatější ryba, kolik km ujdou langusty po mořském dně bez přestávky apod.

Celé dopoledne bylo zakončeno slavnostní vernisáží a vyhlášením cen výtvarné soutěže Kolín pod mořskou hladinou. V letošním roce se nám sešlo téměř 450 výkresů, a tak měla porota dost těžkou práci. Ceny předal vedoucí odboru kultury.

Myslím, že spokojeni byli jak návštěvníci, tak pracovníci knihovny.

Tým pracovníků knihovny
Tým pracovníků knihovny

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Kolín.

Den pro dětskou knihu 2018 v Městské knihovně Znojmo

Celostátní akce Den pro dětskou knihu se dá slavit knihou, které mnozí z nás vděčíme za krásné chvíle, zážitky, ale i poučení.

Už od roku 2007 v Městské knihovně Znojmo připravujeme v tento den pro návštěvníky knihovny řadu akcí. Slavili jsme v naší knihovně s babičkou Mikuláše, ale i návštěvou pekla, divadelním představením dětí ze ZŠ JUDr. Josefa Mareše, s kapříkem Skorošupináčem, z kterého se velmi rychle stal šupináč a snad splnil dětem jejich vánoční přání, nebo například komiksovým workshopem s manželi Vydrovými.

Den pro dětskou knihu v roce 2018 jsme věnovali těm nejmenším – dětem od půl roku do tří let. A co jsme pro ně připravili: hračky jako hudební nástroje ve spolupráci s hudebním oddělením, scénické čtení pohádky Rukavička, kouzelný hrad a spoustu nových knih pro nejmenší. Čekalo také na ně malé překvapení v podobě andělské sladkosti. Odpoledne byla pro návštěvníky dětského oddělení připravena výtvarná dílna – výroba papírových řetězů a zdobení stromečku a vánoční kvíz.

Zábavné dopoledne pro děti
Zábavné dopoledne pro děti

Výtvarná dílna
Výtvarná dílna

Hračky jako hudební nástroje
Hračky jako hudební nástroje

Termín oslavy byl stanoven úmyslně na začátek adventu, aby zapadla do předvánoční nálady. Můžeme jen doufat, že akce snad přispěla k tomu, že více dětí našlo pod vánočním stromečkem i knihu.

Autory fotografií jsou Jiří Rudorfer a Drahoslava Stehlíková z Městské knihovny Znojmo.

Den pro dětskou knihu 2018 v Městské knihovně ve Svitavách

Městská knihovna ve Svitavách oslavila Den pro dětskou knihu již ve čtvrtek 29. listopadu 2018. Pozvali jsme autorku projektu Pohádky pro společné čtení Alenu Vorlíčkovou, se kterou spolupracujeme již od roku 2011. Její první texty na motivy méně známých lidových pohádek, které jsou upraveny pro děti s problémy čtení a učení, vznikaly pro naši knihovnu.

Autorské čtení

Autorské čtení
Autorské čtení

Paní Vorlíčková připravila pro děti autorské čtení z knihy Zakletý zámek. Za úkol měly děti vymyslet kouzelné zaklínadlo a nakreslit obrázek k pohádce. Po skončení byl připraven workshop – vysypávání obrázků pískem. Obrázky souvisely s právě vyslechnutou pohádkou a kromě medvídků a princezny si mohly děti pískem vysypat i obrázek sovičky, který připravil náš kolega.

Vysypávání obrázků pískem

Vysypávání obrázků pískem
Vysypávání obrázků pískem

Setkání se velmi vydařilo, děti si vydržely v knihovně hrát až do zavíracích hodin.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny ve Svitavách.

Den pro dětskou knihu 2018 v Městské knihovně Kraslice

V rámci Dne pro dětskou knihu se v sobotu 1. prosince 2018 konal v Městské knihovně Kraslice Den otevřených dveří. Již popáté se knihovna připojila k této celostátní akci, jejímž cílem je co nejvíce propagovat dětské čtenářství a čtenářskou gramotnost.

Celé sobotní dopoledne tak patřilo malým čtenářům a jejich rodičům. Knihovna nabídla roční registraci zdarma všem novým dětským čtenářům. Této nabídky využily čtyři děti. Doprovodný program byl sestaven ze dvou veřejných čtení, kdy dětem a návštěvníkům četla paní knihovnice z knihy Vánoční pohádky od Zuzany Pospíšilové. Dalším úkolem (pro větší čtenáře) byla popletená pohádka O králičím kožíšku, ve které se přeházely věty. Děti pohádku společně poskládaly a potom každý z nich správně četl, až byla pohádka celá.

Poslech vánoční pohádky – nejmenší posluchači
Poslech vánoční pohádky – nejmenší posluchači

Vánoční čtení a práce na kalendáři
Vánoční čtení a práce na kalendáři

Čtení druhé vánoční pohádky
Čtení druhé vánoční pohádky

O králičím kožíšku – popletené věty a společné čtení
O králičím kožíšku – popletené věty a společné čtení

Součástí programu byla výtvarná dílna. Každý rok si děti vytvářejí svůj vlastní pohádkový kalendář a ten pak zdobí vchod do dětského oddělení. V roce 2018 byly jako téma zvoleny pohádky a pohádkové postavy. Obrázky do měsíčního kalendáře na rok 2019 nakreslily děti ve věku od tří do čtrnácti let.

Práce na závěsném kalendáři
Práce na závěsném kalendáři

Kreslení obrázků do kalendáře
Kreslení obrázků do kalendáře

Vyvrcholení celého dopoledne bylo vyhlášení výsledků 14. ročníku literární a výtvarné soutěže Pohádkový podzim. Soutěž byla tentokráte tematicky zaměřena na skřítky a strašidla v dětských knížkách. Děti odpovídaly celkem na 20 otázek a také kreslily obrázky, které jsou vystaveny v přízemí knihovny. Soutěže se zúčastnilo 22 dětí.

Děti se svým kalendářem a vánočními přáníčky
Děti se svým kalendářem a vánočními přáníčky

Hromadná fotografie u našeho stromečku po společné práci
Hromadná fotografie u našeho stromečku po společné práci

Přes nepřízeň počasí přišli rodiče i děti a strávili příjemné dopoledne ve společnosti krásných knížek. Někteří byli v knihovně poprvé a moc se jim u nás líbilo. Doufáme, že jsme děti navnadili před blížícími se vánočními svátky na pěkné čtení, protože krásná knížka by určitě pod stromečkem neměla chybět. Všem návštěvníkům děkujeme za příjemnou atmosféru!

Autorkou fotografií je Marta Maštalířová z Městské knihovny Kraslice.

Den pro dětskou knihu 2018 v knihovně v pardubické Dubině

Knihovna v pardubické Dubině (tedy Knihovna Městského obvodu Pardubice III) se letos poprvé připojila do celostátní akce SKIP Den pro dětskou knihu. Pro své malé čtenáře nabídla rozmanitou možnost vyžití s cílem ukázat dětem knihovnu tak trochu jinak.

Knihovna vyhlásila výtvarnou soutěž s názvem Já, knižní hrdina. Děti nám namalovaly krásné obrázky, na kterých se samy staly knižními hrdiny svých nejoblíbenějších knih. Děti se ztvárnily jako roztomilé víly, Malý princ či jako Lichoužrout. Do výtvarné soutěže se také zapojily mateřské i základní školy a samozřejmě naši milí dětští čtenáři. Sešla se hromada nápaditých úžasných výtvarných děl.

Výtvarná díla našich umělců
Výtvarná díla našich umělců

Mladší děti také vytvářely krásné a nápadité fantasy komiksové příběhy. Pražské nakladatelství CREW s.r.o. bude oceňovat ty nejlepší a my doufáme, že alespoň jeden šikula z Pardubic zazáří. Pro nás jsou však vítězové všichni.

Jeden z komiksových příběhů našich dětí
Jeden z komiksových příběhů našich dětí

Děti rozdílného věku k nám chodí každý den, proto jsme přivítali možnost je ocenit v Kůstkově čtenářské výzvě. Děti mají možnost podle nastavených pravidel za své čtenářské snažení vyhrát drobný dárek.

Kůstkova čtenářská výzva
Kůstkova čtenářská výzva

Naše knihovna by se ráda rozvíjela ke spokojenosti našich čtenářů i jejich rodinných příslušníků. Anketa, kterou měli čtenáři možnost na podzim vyplnit a odevzdat, ukázala, kam mají směřovat naše další kroky v rozvoji služeb. Den otevřených dveří byl pro nás jen bonbonkem na dortu a završením bohaté a významné akce.

Knihovna Dubina se i nadále bude zapojovat do řady dalších projektů a celostátních akcí SKIP. Rozvoj čtenářské gramotnosti je to, co nás nutí a baví měnit knihovnu tak, aby s námi byli čtenáři i jejich rodinní příslušníci spokojeni. Nejsme knihovna, kde jsou jen knihy. Nabízíme absenční půjčování deskových her i audioknih. Pro šikuly vymýšlíme kreativní dílničky, pro hračičky je určeno deskohraní s Herní ligou Pardubice, vymýšlíme kvízy i soutěžní tajenky. Nabízíme i službu balení knih, imobilní občané mohou využít služby Kniha do domu. Knihovna na Dubině je barevná a má ráda své čtenáře.

Autorkou fotografií je Pavlína Mazuchová z Knihovny Městského obvodu Pardubice III.

Den pro dětskou knihu 2018 v dobrušské knihovně

Dobruška je malé město, ale tentokrát jsme se v naší knihovně rozhodli uspořádat Den pro dětskou knihu ve velkém (nebo alespoň větším). Vybrali jsme sobotu 8. prosince 2018, abychom se nekryli s dalšími akcemi v okolí. Také jsme se nerozhodli pro dopoledne, ale zvolili jsme odpolední čas od patnácti hodin. Chtěli jsme spojit program propagující čtenářství s nadcházejícími Vánocemi a rodinnou atmosférou. Proto jsme celou událost nazvali Rodinné odpoledne v knihovně a program uzpůsobili rodinám s dětmi od dvou do deseti let.

Nečekaně velký zájem nás mile překvapil a pořádně potěšil u srdíčka. Celou akci zahajoval loutkový soubor Maminy z Jaroměře s pohádkou Černá a bílá Fróna. Divadlo jsme umístili přímo do dětského oddělení, ovšem záhy jsme zjistili, že bychom ho potřebovali ještě trochu nafouknout. Malí i velcí diváci se skvěle bavili a smáli na celé kolo, tento malý soubor tedy vřele doporučujeme i do ostatních knihoven.

Loutkový soubor Maminy z Jaroměře si k sobě pozval i děti z publika
Loutkový soubor Maminy z Jaroměře si k sobě pozval i děti z publika

Po čtyřiceti minutách divadélka se návštěvníci rozutekli po knihovně, kde pro ně byla připravena jednotlivá stanoviště. Každý se mohl rozhodnout kam jít a co dělat. Bylo opravdu moc hezké vidět děti zvědavě nahlížející do knížek a zkoumající pravidla nejrůznějších her společně s dospělými.

Společenské hry hráli rádi děti i dospělí
Společenské hry hráli rádi děti i dospělí

Na jednom stanovišti jsme vyráběli vánoční dárečky, záložky, přáníčka a ozdoby. Tam bylo také plno až do půl šesté, kdy jsme knihovnu zavírali. Přijel za námi i obchodní zástupce z nakladatelství Svojtka, který nabízel pěkné dětské tituly za výhodné ceny. Pro nejmenší byly připraveny i omalovánky a pracovní listy.

Foyer knihovny – stanoviště vyrábění, vlevo se prodávají knížky z nakladatelství Svojtka
Foyer knihovny – stanoviště vyrábění, vlevo se prodávají knížky z nakladatelství Svojtka

Ve foyer knihovny se vyráběly vánoční dárky
Ve foyer knihovny se vyráběly vánoční dárky

Pan Doležal, obchodní zástupce z nakladatelství Svojtka, přivezl knížky na prodej za zvýhodněné ceny
Pan Doležal, obchodní zástupce z nakladatelství Svojtka, přivezl knížky na prodej za zvýhodněné ceny

Jsme rádi, že se nám v knihovně podařilo vytvořit opravdu krásnou a uvolněnou rodinnou atmosféru. Budova se nám příjemně zaplnila a bylo úžasné pozorovat, jak moc si s námi tuto sobotu užili nejenom děti, ale i rodiče a prarodiče. Přilákali jsme známé tváře, ale i nové, které snad uvidíme v knihovně brzy znovu. V tomto spatřujeme jeden z největších přínosů Dne pro dětskou knihu – děti i rodiče se rádi vrací a chtějí více číst.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Dobruška.

Den pro dětskou knihu 2018 v Obvodní knihovně Doubravka Knihovny města Plzně

Den pro dětskou knihu připravuje Obvodní knihovna Doubravka Knihovny města Plzně pravidelně už od prvního celostátního ročníku v roce 2007. Čas adventu je ideální příležitost, aby se celá rodina na chvíli zastavila a strávila čas pohromadě – a co je lepší než se s dětmi společně sejít nad pohádkovou knížkou? Proto už tradičně ladíme celé dopoledne do předvánoční nálady a zveme návštěvníky nejen z řad našich čtenářů, ale i těch, kteří (možná zatím) do knihovny nechodí.

Letos se v krátkém kulturním pásmu představil dětský sbor při 14. základní škole Plzeň a dokreslil vánoční atmosféru tradičními koledami. Nechyběla ani pohádka – přišla paní Zima a přečetla dětem vánoční příběh Hanse Christiana Andersena O malé jedličce v půvabném převyprávění Jany Hejné. Po celé dopoledne byly pro malé umělce připravené kreativní dílničky, kde si vyráběli vánoční přání nebo ozdoby – hotové výrobky pak buď věnovali na společný vánoční stromek, nebo si je mohli odnést domů. Kdo chtěl, zapojil se do dětského knihotoče – přinesl dětské knížky, které už nepotřeboval, a vybral si za ně jiné. A nebyla by to ta správná vánoční atmosféra bez oblíbeného fotokoutku a také horkého čaje s něčím sladkým k zakousnutí.

Vystoupení dětského sboru
Vystoupení dětského sboru

Zimní královna
Zimní královna

Kreativní dílnička
Kreativní dílnička

Kreativní dílnička – výroba přáníček
Kreativní dílnička – výroba přáníček

Zimní fotokoutek
Zimní fotokoutek

U příležitosti Dne pro dětskou knihu – v průběhu sobotního dopoledne před první adventní nedělí – nás navštívilo přes 70 dětí s rodiči. Snad se nám povedlo všem ukázat, že knihovna je místo, kde se lidi cítí dobře a kam stojí za to zajít. Sami máme tuto předvánoční akci moc rádi.

Fotografie pocházejí z archivu Obvodní knihovny Doubravka Knihovny města Plzně.

Projekt S knížkou do života (Bookstart) – konference v Hradci Králové

Dne 27. listopadu 2018 se v konferenčním sále Knihovny města Hradce Králové sešla téměř stovka zájemců o nový projekt SKIP S knížkou do života (Bookstart). Zájem o podrobnější a nové informace přivedl na konferenci jak zúčastněné knihovny, tak zájemce zatím jen potenciální.

Konferenci tak trochu pronásledovaly personální problémy. Nejprve se z pracovních důvodů omluvil PhDr. Vít Richter. Jeho prezentaci „České děti a mládež jako čtenáři 2017. Podpora čtenářství v rodině“ promítl a komentoval Mgr. Roman Giebisch, Ph.D., předseda SKIP. Téma souvisí s projektem volně pouze zdánlivě. Je totiž tím, co může pomoci úspěšnému jednání o projektu se zřizovateli, rodiči či potenciálními sponzory: dodává přesné a jasné objektivní argumenty pro nutnost podpory čtenářství v rodinách od raného věku a jednoznačně prokazuje souvislost mezi čtenářstvím a školním prospěchem, resp. studijními výsledky. To jsou argumenty důležité jak pro rodiče, tak pro zřizovatele – a snad i pro nás knihovníky. Pozitivní reakce na obsah prezentace od některých zřizovatelů již máme z předchozích akcí. I na konferenci v Hradci Králové byl její přínos oceněn.

Teoretický úvod ke konferenci, zaměřený na význam čtenářské pregramotnosti a nutnosti podpory četby v rodině od raného věku dítěte, měla přednést PhDr. Veronika Laufková, Ph.D., z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Jenže i pro ni, jako pro všechny mladé zodpovědné rodiče, jsou nejdůležitější věcí děti, takže vzhledem k náhlému onemocnění syna bylo nutné sehnat během dvou dní adekvátní náhradu i za ni. Úkolu se skvěle zhostila spolupořádající Knihovna města Hradce Králové, konkrétně Bc. Kateřina Hubertová. Došlo sice k menšímu tematickému posunu přednášky, nakonec se však „náhradní“ prezentace stala jednou z nejzajímavějších a nejlépe hodnocených.

Málokdo z nás asi ví, že i mateřské školy se velmi intenzivně zabývají čtenářskou pregramotností. O projektu kolegiálních center podpory z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání a současné (i budoucí a mimořádně žádoucí) spolupráci s knihovnami v této oblasti přišla přednášet Mgr. Iva Škaloudová, ředitelka Mateřské školy Klubíčko z Pardubic. Mimo jiné zdůraznila význam spolupráce s knihovnami v projektu a vynikající zkušenosti v kraji (např. s Krajskou knihovnou v Pardubicích, Městskou knihovnou Litomyšl a dalšími). Její prezentace se setkala s velmi živým ohlasem, pro mnoho přítomných byla dalším argumentem k zapojení či pokračování v projektu i navázání těsnějších vazeb s mateřskými školami v místě.

Kromě uvedených personálních zádrhelů však už konference probíhala zcela hladce. Ostatní přednášející se dostavili osobně a pokryli problematiku v plné šíři. O možnostech spolupráce s Klubem tvořivých knihovníků SKIP a volném využití e-časopisu Mladý tvořivec pro projekt hovořila RNDr. Alena Volková Balvínová. Mgr. Miroslava Sabelová, ředitelka Knihovny města Ostravy, informovala o tvorbě, vývoji, proměnách a aktualizaci webu projektu a její kolegyně Mgr. Helena Dlouhá o jeho facebookové stránce. Mgr. Irena Šťastná z téže knihovny stručně, ale velmi výstižně a inspirativně informovala o svých zkušenostech z konference EU Read v Bruselu a možnostech využití potenciálu tohoto projektu knihovnami v ČR (viz blíže samostatný článek, pozn. red.). Mgr. Barbora Čižinská, ředitelka Knihovna města Hradce Králové, informovala o administrativně-ekonomických procesech projektu – přihlašování do projektu, objednávkách, platbách a distribuci dárkových sad (setů) v roce 2018, o termínech a perspektivách roku 2019, resp. 2020. Hlavní principy, problémy, rezervy a sporné momenty, ale také pozitivní výsledky, zkušenosti a potenciál i perspektivy projektu shrnula ve své prezentaci Mgr. Zlata Houšková, která také v průběhu svého vystoupení zodpověděla řadu procesních, technických, ale i principiálních otázek z publika.

Všechna vystoupení byla sledována s velkou pozorností a doprovázela je řada dotazů, poznámek a připomínek. Na shrnující závěrečnou diskuzi už vzhledem k délce programu sice nedošlo, ale snad se v průběhu diskuzí dílčích dostalo na vše podstatné. Okamžitá zpětná vazba účastníků byla velmi pozitivní. Přínosem byla také aktivní účast několika maminek na mateřské dovolené (z řad knihovnic i angažované spolupracující veřejnosti), které nabídly svou pomoc v projektu, např. ve shánění lokálních sponzorů, možné tvorbě vzorových pořadů atd.

V souvislosti s konferencí je třeba ještě upozornit na to, že hlavní principy projektu, jež byly na konferenci prezentovány, obsahuje rovněž metodická publikace Jak na projekt S knížkou do života (Bookstart), kterou vydala v prosinci Národní knihovna ČR a jejíž tištěná podoba je postupně distribuována v projektu zapojeným knihovnám i dalším zájemcům.

Poděkování za hladký průběh konference a pohodovou, vstřícnou atmosféru patří především Knihovně města Hradce Králové, která celou organizaci (včetně výborného občerstvení) zvládla na výbornou.

Prezentace z konference jsou k dispozici prostřednictvím webu projektu.

Recenze

Rovný přístup: knihovny a skupiny ohrožené sociálním vyloučením

BUREŠOVÁ, Jarmila. Rovný přístup: knihovny a skupiny ohrožené sociálním vyloučením: metodická příručka pro práci knihoven se sociálně vyloučenými a sociálním vyloučením ohroženými skupinami uživatelů. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2018. ISBN 978-80-7050-709-4. Dostupné též z: https://ipk.nkp.cz/legislativa/normy-standardy-doporuceni/Rovnypristupvylouceninaweb.pdf

Národní knihovna ČR vydala ve spolupráci s Knihovnou města Ostravy a SKIP publikaci Knihovny a skupiny ohrožené sociálním vyloučením: metodická příručka pro práci knihoven se sociálně vyloučenými a sociálním vyloučením ohroženými skupinami uživatelů. Publikace je součástí řady metodických doporučení Rovný přístup a byla vydána v roce 2018 s podporou Ministerstva kultury ČR.

Autorkou této metodické příručky je Mgr. Jarmila Burešová1, která se řadu let systematicky věnuje problematice sociálně vyloučených na Ostravsku. Její profesionální vhled do této oblasti je jedinečný především díky mnohaletým praktickým zkušenostem v ostravském regionu. Prolínání knihovnické práce s vnímáním sociální problematiky uživatelů, proměny knihoven na místa setkávání, jejich otevřenost všem občanům bez rozdílu a rovněž přizpůsobování služeb obyvatelům místa jsou témata, kterými se knihovnická profese zabývá stále častěji. Příčiny sociálního ohrožení jsou velice široké; z tohoto hlediska můžeme říci, že snad neexistuje obec či region, ve kterém takoví obyvatelé nežijí. Významným kladem této metodiky jsou konkrétní doporučení, jak k sociálně handicapovaným občanům přistupovat a jaké služby jim nabízet.

Příručka je logicky a přehledně členěna a respektuje strukturu předchozích standardů – Standardu Handicap Friendly2 a  Rovný přístup: knihovna přátelská k seniorům3. V úvodní části autorka definuje sociálně vyloučené obyvatele, a to z pohledu řady odborných publikací i zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Oficiální postoje a stanoviska vlády a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, knihovnická legislativa a aktivity státní správy i samosprávy mohou být inspirací pro nastavení strategie konkrétních knihoven i pro nastavení spolupráce s dalšími organizacemi, jak na příkladu Ostravy uvádí autorka.

Jádro příručky se v osmi kapitolách komplexně zabývá všemi aspekty i požadavky, které by měla knihovna v oblasti práce se sociálně vyloučenými splňovat. V první části jde o obecné požadavky – vhled do sociální problematiky konkrétní obce, ve které knihovna působí, ale také propojení s ustanovením vlastního knihovního řádu a se strategií knihovny; od toho se odvíjející nabídka služeb (např. i úprava registračních poplatků různým skupinám uživatelů). V kapitole týkající se personálu je kladen velký důraz na celoživotní vzdělávání zaměstnanců, na jejich specializaci i na spolupráci s garantem pro sociální oblast. Z oblasti fondu a služeb jde zejména o nabídku donáškové služby uživatelům, vzdálenou komunikaci i dálkové služby. Technické a materiální podmínkywebové stránky reflektují podmínky předchozích dvou standardů. Jak autorka uvádí, pro dobré nastavení služeb je nezbytný kvalitně provedený průzkum mezi uživateli.

Významná je šestá a sedmá část – kapitola věnující se službám, spolupráci, propagaci; s příslušnými odbory sociálních služeb, neziskovými organizacemi, školami – a v rámci této spolupráce nabídka vlastních knihovnických prostorů pro aktivity propojující aktivity napříč všemi kategoriemi zmíněnými v příručce. Tato část patří mezi nejpropracovanější – v úplnosti se zabývá charakteristikami, potřebami a vhodnými službami pro nezaměstnané, občany ohrožené chudobou, věnuje se službám pro děti a rodiny, pro rizikové děti a mládež, službám pro seniory, pro etnické a jazykové menšiny a cizince, zmiňuje služby pro uprchlíky, služby pro nemocné, pro lidi trpící duševními chorobami, služby pro lidi trpící závislostmi a také se okrajově zabývá službami souvisejícími s výkonem spravedlnosti. Jde o neuvěřitelně širokou škálu uživatelských skupin, kterým se mnohé knihovny věnují. Příklady dobré praxe mnoha knihoven v České republice ukazují velkou míru porozumění a přesného zaměření služeb na konkrétní sociální skupiny. Nabídky knih s velkým písmem, literatury v romštině, fondu pro mentálně handicapované, zapojení knihoven do projektu Noc venku, spolupráce s dětmi z resocializačních bytů či spolupráce s úřady práce, to je jen malá ukázka z mnoha aktivit věnovaných sociálně vyloučeným či sociálním vyloučením ohrožených občanů.

V kapitole Ochrana zaměstnanců a spolupracovníků knihovny je uveden pracovní postup pro první kontakt s možným sociálně vyloučeným; jde o určité „desatero“, se kterým by měli být seznámeni všichni pracovníci v přímých službách.

Jedinou námitku bych mohla mít k ilustrativní fotografii na obálce – sociálně vyloučené osoby nejsou pouze lidé bez domova, ale jde o celou řadu osob se zdravotním postižením, se specifickými potřebami, o rodiče na mateřské či rodičovské dovolené či stárnoucí populaci.

Tuto zajímavou příručku uzavírá zasvěcený dovětek Mgr. Kateřiny Sidiropulu Janků, Ph.D., výzkumné pracovnice Institutu inkluzivního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Celkově shrnuje současnou problematiku pojmu sociálního vyloučení i sociálního začleňování, rozebírá otázku regionálních disparit. Na druhou stranu upozorňuje i na to, že „knihovník/knihovnice zde není proto, aby životní situaci návštěvníka knihovny jakkoli hodnotil, je zde proto, aby všem, kteří se do knihovny dostaví, poskytoval knihovnické služby, a to s ohledem na možnosti návštěvníka a za podmínek, které určuje knihovní řád“ (s. 54).

Z mého pohledu jde o další velmi významné metodické doporučení, které se stává nezbytnou a přínosnou příručkou pro každého knihovníka, je potřebné a užitečné nejen pro určité regiony – vždyť sociálně vyloučení i sociálním vyloučením ohrožení občané žijí všude kolem nás. Jak autorka v závěru (na s. 50) uvádí: „jde o mnohem širší skupinu a téměř každá knihovna (...) podle místních podmínek a potřeb věnuje pozornost aspoň některé z výše jmenovaných skupin uživatelů, byť je nepreferuje na úkor většiny“.

  • 1. Text připomínkovala Mgr. Zlata Houšková, na konečné úpravě příručky spolupracovala Mgr. Miroslava Sabelová.
  • 2. CERNIŇÁKOVÁ, Eva a Helena HUBATKOVÁ SELUCKÁ. Rovný přístup  Standard Handicap Friendly: metodická příručka pro práci knihoven s uživateli s postižením. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2014. ISBN 978-80-7050-641-7. Dostupné též z: https://ipk.nkp.cz/docs/Rovny_pristup.pdf
  • 3. MAZUROVÁ, Hana a Zlata HOUŠKOVÁ. Rovný přístup: knihovna přátelská k seniorům: metodická příručka pro práci knihoven se seniory. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2016. ISBN 978-80-7050-674-5. Dostupné též z: https://www.skipcr.cz/dokumenty/rovny_pristup.pdf

Knihovnické fondy, procesy a služby

KRČÁL, Martin a Pavla KOVÁŘOVÁ, eds. Knihovnické fondy, procesy a služby. 1. vyd. Brno: [Martin Krčál], 2018. 124 s. Knihovnictví a informační vědy, sv. 1. ISBN 978-80-88071-03-7.

Na počátku školního roku 2018/2019 jsme se po dlouhých desetiletích dočkali učebnice vhodné pro střední školy vyučující knihovnictví a informační služby. Nese název Knihovnické fondy, procesy a služby a pochází z dílny autorského kolektivu pod editorským vedením Martina Krčála a Pavly Kovářové. Učebnice vychází v edici Úvod do knihovnictví a informační vědy. Tu by měly tvořit čtyři svazky zaměřené na různá témata, což oproti původnímu záměru vydat jednu rozsáhlou učebnici oceňuji. Takto budou jednotlivé svazky přehlednější nejen pro studenty, ale i pro vyučující. Využijeme je jak v jednotlivých předmětech, tak i průřezově napříč předměty či tématy.

Autorskému kolektivu patří hluboké uznání za zpracování učební látky, zejména v době, kdy si každá škola zpracovává vlastní školní vzdělávací program a jednotné učební osnovy jsou dávno minulostí. Samozřejmě se to promítlo i v tomto případě, kdy autoři spolupracovali se Střední odbornou školou Luhačovice – předpokládám, že učebnice odráží jejich vzdělávací program. Nicméně je zpracována přehledně (tvoří ji šest kapitol), srozumitelně a přiměřeně věkové kategorii středoškoláků, což např. odborné monografie či vysokoškolská skripta, ze kterých připravujeme studijní materiály a prezentace pro studenty, mnohdy nesplňují. Studenti mají tedy konečně v ruce ucelenou, srozumitelnou studijní oporu a my učitelé si se sladěním školních vzdělávacích programů a informacemi v učebnici poradíme. Jako příklad uvedu čtvrtou kapitolu Knihovnické procesy, která stručně obsahuje vytčené téma, ovšem pro naši výuku ji využijeme jen jako osnovu, jelikož učivo probíráme čtyři roky v předmětu Informační fondy mnohem podrobněji.

Zároveň oceňuji i odpovídající jazyk a stručnou a jasnou formu vysvětlující terminologii a vlastní informační procesy. Učebnice je aktuální a přináší současné příklady z praxe. Pokud však učebnice bude opět na dlouhou dobu jediným pramenem a nebude vzhledem k rychlému vývoji knihovnictví a informačních služeb za nějakou dobu aktualizována, mohou se tyto příklady pro učebnici stát zátěží. Z praxe víme, že naše učební materiály k odborným předmětům obnovujeme cca každé dva roky.

Publikace splňuje i požadavek názornosti, obsahuje řadu obrázků, tabulek a schémat ilustrujících vlastní text. Bohužel kvůli formátu knihy jsou některé obrázky příliš malé a text na nich je hůře čitelný. Každou kapitolu uzavírá shrnutí a otázky a témata k diskuzi. Velmi kladně hodnotím precizní práci s prameny a citování, v tomto ohledu je publikace studentům výborným příkladem. V úvodu autoři slibují i pracovní listy ke stažení, ve složce na uvedeném odkazu jsem v době psaní recenze nic neobjevila.

Vzhledem k tomu, že mi nepřísluší hodnotit jazykovou, terminologickou či grafickou stránku, zaměřím se na porovnání obsahu učebnice s Rámcovým vzdělávacím programem pro obor vzdělání 72-41-M/01 Informační služby1 (dále jen RVP).

Učebnice zapadá do obsahového okruhu Knihovnictví. První a druhá kapitola odpovídají učivu RVP začlenění knihoven do systému paměťových a vzdělávacích institucí. Třetí a čtvrtá kapitola se zabývá knihovním fondem, odpovídá tedy učivu Knihovní fond vyjma struktury fondů a specializovaného softwaru. Pátá a šestá kapitola koresponduje s učivem RVP Knihovní služby. Vypadla nám tedy témata historie knihovnictví, legislativní úprava, národní, mezinárodní normy a instrukce, organizační struktura knihoven, významné právní subjekty, příbuzné obory, struktura fondů, specializovaný software a virtuální knihovny, o kterých je ale zmínka v podkapitole o digitalizaci. Předpokládám, že autoři se RVP drží a tato témata budou předmětem dalších svazků.

Závěrem chci ještě jednou vyzdvihnout vlastní vznik knihy a poděkovat autorům. Přestože se v publikaci objevují drobné terminologické nesrovnalosti, neodpovídá a ani nemůže odpovídat učební látce konkrétní školy, nemá formu dokonalé učebnice vytvořené pedagogickými odborníky atd., je nesmírně důležité, že vůbec vznikla a studentům a jistě i mnoha vyučujícím se stane praktickou pomůckou a oporou. Autoři v úvodu deklarují i další využití publikace i mimo knihovny a školy vyučující knihovnictví, což je dalším přínosem učebnice a přála bych si, aby se tak stalo. Těším se také na další svazky z edice Úvod do knihovnictví a informační vědy.

Z ústředních orgánů

Ze zasedání výkonného výboru SKIP a jeho předsednictva za období listopad až prosinec 2018

V listopadu až prosinci 2018 se uskutečnila dvě zasedání – v listopadu v prostorách Městské knihovny Děčín proběhlo výjezdní zasedání výkonného výboru a v prosinci v Národní knihovně ČR zasedání předsednictva výkonného výboru. Níže jsou shrnuty nejdůležitější body, kterým byla věnována pozornost.

20.–21. 11. 2018

  • V roce 2020 pod vedením Lenky Pruckové v Olomouci proběhne jednání Sekce IFLA pro veřejné knihovny.

  • Pro rok 2019 bude vytvořen poster SKIP, který bude prezentován na konferenci IFLA v Athénách, tématem posteru bude Noc s Andersenem a Lovci perel.

  • Činnost chomutovského regionu SKIP bude ukončena k 31. 12. 2018, členové tohoto regionu (individuální i kolektivní) mohou přestoupit do ústeckého nebo karlovarského regionu SKIP (místně sousedních regionů).

  • Vít Richter seznámil ostatní členy výboru o chystaných změnách v Katalogu prací. Nový katalog by mohl platit od 1. 1. 2020, měl by být rozpočtově neutrální. Ke katalogu vzniká rovněž příručka. 6. 12. 2018 proběhne jednání Zaměstnanecké sekce SKIP v NK ČR na toto téma.

  • Alena Kvasničková seznámila účastníky s hospodařením SKIP v roce 2018, přebytek z roku 2018 bude využit pro valnou hromadu, která proběhne v roce 2019.

  • Roman Giebisch představil projekty regionů na rok 2019.

  • V. Richter informoval o proběhlých kulatých stolech, o tom, jak byly koncipovány a jaký byl počet účastníků. Chyběl zájem médií, výsledkem je, že je nutné lépe komunikovat s veřejnou správou a je nutné připravit společné memomardum o spolupráci mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a knihovnami.

  • Bylo odhlasováno, že v roce 2019 se bude hledat Čtenář roku – muž.

  • Kulatý stůl Budoucnost knihoven proběhne 13. 6. 2019 v Obecním domě od 10 do 12 hodin. Jako panelisté budou pozváni zástupci Ministerstva kultury ČR, MŠMT, Senátu, vlády, Asociace krajů, Spolku pro obnovu venkova, Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Sdružení rektorů. Jako čestný host bude pozván i prezident, který by měl úvodní slovo. V. Richter jako zástupce knihoven a SKIP bude jako panelista u kulatého stolu. Pro kulatý stůl byla navržena následující témata: co může konkrétní ministerstvo apod. pro knihovny udělat, podpora knihoven, podpora neformálního vzdělávání, zejména ze strany MŠMT, dotační programy pro knihovny (MŠMT, kraje apod.). Pozvání dostanou i zástupci slovenských knihovnických spolků.

  • Valná hromada proběhne 13. 6. 2019 od 13 do 17 hodin v Obecním domě. Organizační zajištění bude mít na starosti pražský region SKIP. Společenský večer proběhne v Klementinu, moderovat jej bude Zlata Houšková, bude předána Cena českých knihovníků. Nominace je nutné R. Giebischovi poslat do konce března, kandidáty je nutné navrhnout na regionálních valných hromadách nebo na výborech. Cenu obdrží pět osob. Komise bude pracovat ve složení Miloslava Faitová, Miroslava Sabelová, Blanka Konvalinková, Jana Kroulíková, Naděžda Čížková.

  • Regionální valné hromady musí proběhnout do konce března. Všechny regiony musí co nejdříve oznámit svým členům termín regionálních hromad a musí navrhnout kandidáty do regionálních výborů, do výkonného výboru SKIP a do dozorčí komise SKIP a rovněž kandidáta na předsedu SKIP. R. Giebischovi je nutné poslat usnesení regionálních valných hromad. Všichni se budou řídit pravidly konání regionálních valných hromad SKIP, je vhodné pozvat někoho z předsednictva SKIP.

  • Zazněly návrhy na změny stanovených poplatků (čestné členství zdarma u členů nad 80 let, poloviční úhrada poplatků pro členy nad 65 let); lhůta pro zaplacení poplatků zůstane i nadále do konce března.

  • Konference Architektura knihoven proběhne 14. 6. 2019 v Obecním domě. Účastnický poplatek bude 500 Kč.

  • Bylo odsouhlaseno, že Bulletin SKIP bude vycházet pouze v elektronické podobě, a to včetně zvláštních čísel.

  • Příští jednání výkonného výboru SKIP proběhne 21. 2. 2019 v Praze.

12. 12. 2018

  • A. Kvasničková, hospodářka SKIP, sleduje hospodaření v roce 2018 a připravuje podklady pro závěrečnou zprávu. Čerpání rozpočtu probíhá plynule a bez zvláštních výkyvů.

  • S uzavíráním roku 2018 souvisí příprava prvních aktivit roku 2019.

  • V rámci Března – měsíce čtenářů proběhne i hledání Čtenáře roku 2019. Vzhledem k tématu vydaného plakátu s Gustavem Frištenským se bude hledat Čtenář roku – muž.

  • Pokračují přípravy valné hromady SKIP 2019. Proběhla diskuse o tom, koho oslovit, pozvat, na koho nezapomenout.

  • 27. 11. 2018 proběhla v Knihovně města Hradce Králové hojně navštívená konference k projektu S knížkou do života (Bookstart). Dokumenty z konference jsou k dispozici prostřednictvím webu projektu (průběh akce je shrnut i v samostatném článku, pozn. red.).

Z odborných orgánů

Nejenom o skazkoterapii v Knihovně Kroměřížska

Knihovna Kroměřížska se od 31. října do 2. listopadu 2018 stala hostitelkou valné hromady Klubu dětských knihoven SKIP (o té podrobněji informujeme v samostatném článku, pozn. red.) a seminářů zaměřených na práci s knihou a texty.

O zahájení valné hromady Klubu dětských knihoven SKIP se postaraly Helena Šlesingerová a Kateřina Pechová
O zahájení valné hromady Klubu dětských knihoven SKIP se postaraly Helena Šlesingerová a Kateřina Pechová

Ve čtvrtek 1. listopadu se úlohy lektora ujal terapeut a divadelní pedagog Mgr. Martin Dominik Polínek, Ph.D., z Univerzity Palackého v Olomouci. Svůj seminář nazval Skazkoterapie – archetypální příběh jako cesta k sobě samému. Jedná se o expresivní metodu, která při terapiích s pacienty využívá pohádkových metafor. Byť má skazkoterapie svůj původ v Rusku a je uplatňována především tam, dokázal ji M. D. Polínek velmi dobře přiblížit i knihovnicím a knihovníkům u nás.

Pojem skazkoterapie účastníkům semináře přiblížil Martin Dominik Polínek
Pojem skazkoterapie účastníkům semináře přiblížil Martin Dominik Polínek

Nejprve se věnoval teorii. Přítomné seznámil s možnostmi, jak pracovat s pohádkami a pohádkovými hrdiny. Ve druhé části téměř celodenního semináře se v rámci workshopu z dospělých rázem staly pohádkové bytosti, kdy se ani takový pojem v knihovnickém světě, jakým je Zlata Houšková, nebránil vzít na sebe podobu Cipíska. M. D. Polínek se snažil ukázat techniky, jakými lze skazkoterapeutické metody uplatnit při práci s dětmi.

Odpolední workshop přinesl zábavu i inspiraci
Odpolední workshop přinesl zábavu i inspiraci

Ze závěrečné reflexe účastníků (tento den nebyly přítomny jenom dámy, ale i jeden muž!) vyplynulo, že je seminář oslovil a byl přínosný, byť si ne všechny knihovnice troufnou s těmito metodami pracovat. Všichni se ale shodli na tom, že byl velmi inspirativní.

Po skončení semináře se účastnice, které zůstaly i do dalšího dne, rozešly v 17 hodin, ale jen proto, aby se o hodinu později sešly u kašny na Velkém náměstí. Před společnou večeří v salonku jedné kroměřížské restaurace pro ně byla připravena komentovaná prohlídka zaměřená na centrum města. Procházka na čerstvém vzduchu byla po dni stráveném v konferenčním sále knihovny velmi příjemná.

Poslední den třídenního setkání zahájily Mgr. Vladana Pillerová z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR a Ing. Dana Calábková z Vědecké knihovny v Olomouci. Představily celosvětové hnutí CoderDojo, které probíhá formou programovacích klubů. Jsou určeny dětem ve věku od sedmi do sedmnácti let, které se učí zábavnou formou programovat např. hry, webové stránky atd. Je to výzva pro knihovny, které mohou nabídnout prostor s počítači a zapojit se do nové zajímavé aktivity. Je dobré zdůraznit, že vše probíhá na dobrovolnické bázi.

O poslední příspěvek jsem se ráda postarala já. Své kolegyně jsem seznámila s pojmem biblioterapie, přičemž jsem se snažila vysvětlit rozdíl mezi tím, co tato podpůrná psychoterapeutická metoda je, a co naopak za biblioterapii považovat nelze. Nahlédla jsem do počátků biblioterapie, které sahají až do starověkého Egypta a Řecka. Hovořila jsem o druzích a složkách biblioterapie, ale nejvíce jsem se zaměřila na kazuistiky mých klientů. Mám zkušenost, že právě na konkrétních příkladech lze nejlépe ukázat, jaký text v jakém případě použít a jak s ním následně pracovat. Cílem je dosáhnout toho, aby klient díky vhodně zvolenému textu našel např. východisko ze své nepříznivé životní situace, motivaci pro svůj další život nebo alespoň jiný úhel pohledu na svůj problém. Na příkladech z vlastní praxe jsem mohla kolegyním ukázat, že knihy opravdu mnohdy dokáží působit jako lék.

Po semináři se předsedkyně Klubu dětských knihoven SKIP Mgr. Helena Šlesingerová, MBA, se všemi rozloučila. Poděkovala knihovnicím za účast a Knihovně Kroměřížska za roli hostitele. A já za naši knihovnu můžu jen říct, že nám bylo velkou ctí!

Autorkou fotografií je Klára Kunčarová z Knihovny Kroměřížska.

O valné hromadě Klubu dětských knihoven v Kroměříži

Ve středu 31. října 2018 se v Knihovně Kroměřížska uskutečnila každoroční valná hromada Klubu dětských knihoven SKIP. Místo bylo zvoleno podle obvyklého klíče – jelikož v roce 2017 jsme se sešli v západních Čechách, na Karlovarsku, letos přišla na řadu Morava – nejen proto, že v Kroměříži mají bezvadnou knihovnu s pohostinnými knihovnicemi, ale i proto, že v ní svým čtenářům nabízejí navíc zvláštní službu – individuální biblioterapii. Tématem návazného celostátního semináře (o něm informujeme v samostatném článku, pozn. red.) pro pracovníky dětských oddělení knihoven tentokrát totiž byla terapeutická práce s knihou.

V pořadí už 25. valné hromady se zúčastnilo 25 lidí. I když to vypadalo přímo symbolicky, nešlo o záměr. Bohužel. Slabý zájem upřímně nebyl ani překvapením. Klub dětských knihoven je sice stále nejpočetnější odbornou sekcí SKIP (podle databáze má 378 členů), na setkání jich ale jezdí čím dál méně. To v roce 2002 nás v Uherském Hradišti bylo 80 (!), v roce 2008 ve Svitavách 79 a v roce 2017 v Ostrově aspoň 43. Vadí – nevadí?

Jako jedno z docela naléhavých témat neúčast rezonovala i během čtvrtečního semináře s dr. Martinem Dominikem Polínkem. V rámci praktického cvičení jsme každý přijali identitu nějaké pohádkové postavy. Podle pokynů pak byly všechny bytosti svolány na pohádkovou valnou hromadu, protože království musí řešit velký problém.

O jaký problém jde? Který z mnoha problémů zvolit? Jedná se o problém jednoho, nebo o společný problém? Máme si ověřit, zda „hrdinujeme“ správně? Jde o to, že nás, pohádkových hrdinů, ubývá? Ostatní by tu byli s námi, ale nejsou, neboť se naší říší teď šíří něco zlého? Nejsou tu, protože se změnili? Co se stane, když ztratíš to, co tě určuje? Třeba Aládin kouzelnou lampu? Je lampa pro světlo, nebo pro splnění přání bez práce?

Když jsme si přestávali být jistí, jestli jsme v biblioterapii, nebo zpět na valné hromadě, dr. Polínek cvičení uzavřel. A možná správně. Možná je všechno úplně v pořádku. Možná se za čtvrt století práce s dětmi a mládeží v knihovnách natolik posunula a zlepšila, že se už ani fyzicky potkávat nepotřebujeme? Že máme všichni dostatek informací z konference Andersen? Že pracujeme a pracujeme… A možná do účasti tentokrát zasáhla jen komunální politika. Trefili jsme se přesně do týdne, kdy v řadě měst a obcí probíhala ustavující zasedání obecních zastupitelstev, na kterých knihovnice coby členky zastupitelstva či jako ředitelky knihoven prostě nesměly chybět.

Programem valné hromady byly jako vždy zprávy o akcích Klubu dětských knihoven SKIP v roce 2018, plány na rok 2019 a zprávy o činnosti jednotlivých regionálních klubek. Mnohé předsedkyně nemohly přijet, výslovně si však přály, abychom jejich zprávy přečetli nahlas. Hovořilo se o tradičních celostátních projektech – o Noci s Andersenem, o projektu Kde končí svět?, soutěži Kamarádka knihovna, přehlídce OKnA, anketě Dětský knihomol (dříve pod názvem SUK – Čteme všichni), o projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka apod. Živá debata se rozpoutala kolem projektu S knížkou do života (Bookstart), jehož pilotní ročník právě dobíhal. (Ještě živější diskuse pak samozřejmě nastala večer v příjemné restauraci Radniční sklípek.) Přemýšleli jsme o přehlídce OKnA – jak to udělat, aby soutěžící v besedách nezapomínali na práci s knihou. Smutnili jsme nad Kamarádkou knihovnou, do níž se zapojilo pouhých 54 knihoven, a dumali jsme o termínu pro slavnostní vyhlášení jejích výsledků, neboť obvyklý 1. červen v roce 2019 vychází na sobotu. Těšilo nás, že 22. knihovnická dílna v rámci Jičína – města pohádky proběhla v září úspěšně a byla plně obsazená. A ptali jsme se, co bude dál s anketou Dětský knihomol. Bude vůbec?

K nejhezčím vystoupením patřila zpráva o Noci s Andersenem. Přijely obě „Matky Andersenky“, Mirka a Hanka, a dokonce i nová Broňka. Mirka Čápová s Hanou Hanáčkovou referovaly opět společně, střídavě nám však nepřečetly už dávno známé statistiky. Vybraly ze zpráviček nocujících jiné, úžasné a ještě nezveřejněné informace. V roce 2019 se s Andersenem spí v pátek 29. března a k uchopení jsou dvě hlavní témata – Andersen známý neznámý a Slavíme s Albatrosem, to k 70. výročí našeho největšího nakladatelství dětské knihy.

Děkujeme Knihovně Kroměřížska! Paní ředitelce za vlídné přijetí, Marcele Kořínkové a jejím kolegyním za pomoc s organizací, přípravu pohoštění a přímo léčivou péči. Kdo by skákal z okna, když si může skočit do knihovny?

Vše bylo zaznamenáno a bude vyvěšeno na nových webových stránkách Klubu dětských knihoven.

A příští valná hromada? Možná bude úplně jiná. Možná bude úplně jindy, spojená s velkou jarní akcí, na které budeme pohromadě a na kterou stejně musí řada lidí dorazit o den dříve? Kdo ví?

Vánoční jarmark v Klementinu 2018

Tradiční obrázek vánočního jarmarku na nádvoří Klementina, příjemná předvánoční atmosféra, vánočně nazdobené prodejní stany, stoly, které přetékají výrobky tvořivých knihovnic – díky organizátorkám z oddělení PR a marketingu Národní knihovny ČR (NK ČR) i díky všem prodávajícím se opět konal knihovnický vánoční jarmark. Své výrobky zde prodávalo deset členek Klubu tvořivých knihovníků SKIP z různých koutů naší republiky, tři tvořivé kolegyně z NK ČR a několik zástupců charitativních organizací. Podle informací od Moniky Chundelové, vedoucí oddělení PR a marketingu NK ČR, to letos byly konkrétně Via Roseta o.p.s., chráněná dílna Prosaz, Farní charita Praha 1, nakladatelství Bylo nebylo, Denní stacionář Dobromysl. Navíc letos liberecká členka Klubu tvořivých knihovníků Vladimíra Sodomková jako dobrovolnice představovala a prodávala výrobky Občanského sdružení D.R.A.K., z. s., a Jedličkova ústavu v Liberci. Tradicí se stal i knižní bazar. Obsluhovaly jej pracovnice NK ČR. Lidé si mohli zdarma vybrat knihy od jiných dárců a naopak sami mohli věnovat dál nepotřebné knihy z domácností. O vystavené knihy byl docela zájem. Pestrou nabídku měl i stánek s publikacemi vydanými NK ČR.

Plakát vánočního jarmarku v areálu Klementina (foto: Alena Volková Balvínová)
Plakát vánočního jarmarku v areálu Klementina (foto: Alena Volková Balvínová)

Celkový pohled na prodejní stany (foto: Eva Hodíková, NK ČR)
Celkový pohled na prodejní stany (foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Prodávající kolegyně z NK ČR (foto: Ondřej Balvín)
Prodávající kolegyně z NK ČR (foto: Ondřej Balvín)

Vánoční prodej publikací NK ČR (foto: Alena Volková Balvínová)
Vánoční prodej publikací NK ČR (foto: Alena Volková Balvínová)

 

Pestrý výběr z dokumentů vydaných NK ČR (foto: Eva Hodíková, NK ČR)
Pestrý výběr z dokumentů vydaných NK ČR (foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Vybírání knih na knižním bazaru (foto: Eva Hodíková, NK ČR)
Vybírání knih na knižním bazaru (foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Vybírání knih na Knižním bazaru (foto: Eva Hodíková, NK ČR)
Vybírání knih na Knižním bazaru (foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Prodej výrobků chráněných dílen (foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Prodej výrobků chráněných dílen (foto: Eva Hodíková, NK ČR)
Prodej výrobků chráněných dílen (foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Prodej výrobků chráněných dílen (foto: Alena Volková Balvínová)
Prodej výrobků chráněných dílen (foto: Alena Volková Balvínová)

Je středa 12. prosince 2018. Počasí se naštěstí na rozdíl od předchozího dne trochu umoudřilo, ale přesto teplota lehce nad nulou nenechala nikoho v pohodě. Všem bylo zima i přes teplé zimní oblečení. Horký čaj, který nám připravily pracovnice oddělení PR, pomohl jen na malou chvíli. Prodávající přidávaly další a další vrstvy oblečení. Mně v závěru odpoledne pomohly i mé lyžařské elektricky vytápěné rukavice a elektrické vložky do bot. Ale dobrá nálada vládla všude. Hřálo nás na duši i to, že je o naše výrobky zájem.

Termín Vánoc se kvapem blížil. Lidé zde mohli nakoupit dárečky pro své blízké i pro sebe. Ke koupi byly malované obrázky, keramické, drátované či papírové výrobky, zboží pletené, háčkované i šité, nepřeberné množství originálních šperků. Výrobky byly jako vždy důmyslně rozmístěné v maximálním množství na velmi malé ploše. Autorky každým rokem přicházejí s inovativním řešením, jak výrobky rozmístit „do výšky“, aby lákaly oči návštěvníků. Kolem stolů v prodejních stanech prošlo mnoho známých a skalních příznivců, ale i náhodných kolemjdoucích a turistů. Zněla němčina, angličtina, italština, holandština, japonština i korejština a mnoho dalších jazyků, které jsem ani neuměla určit. Návštěvníci procházeli „ve vlnách“. Někdy nebyl nikde skoro nikdo, jindy byl u stánku docela nával a kupující dokonce čekali, až bude obsloužen předchozí zákazník.

Když knihovnický jarmark, tak i keramické knihy (foto: Alena Volková Balvínová)
Když knihovnický jarmark, tak i keramické knihy (foto: Alena Volková Balvínová)

Kniha mého srdce Aleny Volkové Balvínové (foto: Eva Hodíková, NK ČR)
Kniha mého srdce Aleny Volkové Balvínové (foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Kolegyně z Jihlavy a šité a háčkované výrobky (foto: Ondřej Balvín)
Kolegyně z Jihlavy a šité a háčkované výrobky (foto: Ondřej Balvín)

Háčkované výrobky knihovnic z Plzně (foto: Eva Hodíková, NK ČR)
Háčkované výrobky knihovnic z Plzně (foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Tři kolegyně z Plzně (foto: Ondřej Balvín)
Tři kolegyně z Plzně (foto: Ondřej Balvín)

Kolegyně z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (foto: Ondřej Balvín)
Kolegyně z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (foto: Ondřej Balvín)

Paní Vokáčová ze Strakonic a její enkaustické obrázky (foto: Vladimíra Sodomková)
Paní Vokáčová ze Strakonic a její enkaustické obrázky (foto: Vladimíra Sodomková)

Pro keramiku Aleny Volkové Balvínové vytvořil stojánek šikovný manžel (foto: Ondřej Balvín)
Pro keramiku Aleny Volkové Balvínové vytvořil stojánek šikovný manžel (foto: Ondřej Balvín)

Háčkované zvonečky paní Poživilové z Jihlavy (foto: Eva Hodíková, NK ČR)
Háčkované zvonečky paní Poživilové z Jihlavy (foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Šité výrobky paní Veselé  z Plzně (foto: Eva Hodíková, NK ČR)
Šité výrobky paní Veselé z Plzně (foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Bude mi tato čepice slušet? (foto: Alena Volková Balvínová)
Bude mi tato čepice slušet? (foto: Alena Volková Balvínová)

Občas jsme se společně zasmály díky veselým hláškám (například proč nejsou Vánoce v létě?). Všechny rozesmála i hláška „to nejsou ceny v eurech, ale v korunách“ (výrobky šikovných knihovnic byly prodávány za poměrně nízké ceny). Za mnou přišel můj nejstarší syn. Maminčin polibek, docela dlouhý rozhovor, co je kde nového apod. Jedna z prodávajících paní pak nahlas pro všechny jeho návštěvu hodnotila tak, že jsem se „dala na mladé pány“. Někdy jsme musely zvládnout i negativní pocity. Nad některými výrobky se někteří pozastavovali a důkladně si je prohlíželi, ovšem nikoliv s cílem nakoupit, ale okopírovat. „To je pěkné, to si doma udělám,“ znělo nejen v češtině, ale i v cizích jazycích. Prodávající sice potěší, že se jeho výrobky líbí, ale autorská práva asi dotyčným kolemjdoucím nic neříkají.

Jako každoročně byl jarmark zaměřen i na charitativní prodej. Klub tvořivých knihovníků u samostatného stolu prodával výrobky členek již cíleně shromážděné a určené k charitativnímu prodeji. Výtěžek byl jako každoročně věnován Nadačnímu fondu Klíček na provoz dětského hospice. Vedle toho autorky samy tomuto nadačnímu fondu každoročně posílají část svých finančních výtěžků.

Milým zpestřením vánočního jarmarku byl koncert dětského pěveckého sboru Prážata. Ten proběhl od 14 hodin v Zrcadlové kapli. Podle slov M. Chundelové koncert trval zhruba hodinu a přišla si jej poslechnout spousta zájemců. Kaple byla z velké části zaplněna. Posluchači dostali text koled a mohli s malými zpěváky zpívat také – inu předvánoční pohoda.

Vánoční stromek ve vchodu do NK ČR (foto: Alena Volková Balvínová)
Vánoční stromek ve chodu do NK ČR (foto: Alena Volková Balvínová)

Projekt Představujeme současné autory dětských knih

I v roce 2018 se čtyřem knihovnám z Klubu dětských knihoven SKIP Zlínského kraje podařilo v rámci společného projektu SKIP (realizovaného díky dotačnímu programu Ministerstva kultury ČR Knihovna 21. století) připravit a uskutečnit projekt Představujeme současné autory dětských knih. Jeho cílem byla podpora dětského čtenářství a získání zájmu dětí o pravidelné návštěvy v knihovnách. Už v roce 2017 jsme se domluvili s logopedkou, pedagožkou a autorkou Ester Starou, která k nám na Moravu zavítala v Týdnu knihoven, a tak mohla proběhnout série besed pro nejmenší čtenáře Zlínského kraje. Besed se zúčastnilo celkem 281 dětí. V každé ze čtyř knihoven zapojených do projektu proběhla beseda i s ukázkami tvorby. Ze všech knihoven přišla kladná hodnocení, v nichž se ukázalo, že Ester Stará děti dokázala zaujmout a oslovila nejen nejmenší, ale také paní učitelky:

  • „V Týdnu knihoven měli druháčci z uherskohradišťské ZŠ Za Alejí jedinečnou příležitost setkat se se známou autorkou dětských knih. Spisovatelka a logopedka Ester Stará představila malým čtenářům své knihy a pomohla jim nahlédnout do nejednoho příběhu. Zjistili jsme, že plno dětí má svého „čepicového ducha“ a díky knize Dům za mlhou jsme pochopili rozdíl při kreslení tvrdou a měkkou tužkou. Všichni druháčci už také ví, co je to logopedie a čím jsou logopedické knihy zvláštní. A ví to i všichni v knihovně... dětmi vydupávané písmenko R nešlo neslyšet.“

  • „Paní Ester Stará v Knihovně Kroměřížska zazářila! Žáky dvou třetích tříd zaujala svým živým vystoupením a interaktivním programem, který pro ně měla připravený. Velmi přívětivou formou děti seznámila se svojí tvorbou. Spokojené odcházely nejen děti, ale také jejich paní učitelky. Byla to zatím jedna z nejlepších besed, paní Stará to s dětmi prostě umí.“

  • „Dnes jsme u nás ve Zlíně přivítali vzácnou návštěvu, paní spisovatelku Ester Starou. Dětem představila celou řadu svých zajímavých knih. Společně jsme nahlédli do poutavých příběhů, ale dozvěděli jsme se také, jak je čtení důležité pro rozvoj řeči a obohacení slovní zásoby. Děti, které dnešní program navštívily, nás přesvědčily, že s povídáním či vyprávěním si umí opravdu poradit, a také se těšily, až si budou moci knížky autorky v knihovně půjčit a odnést si je domů.“

  • „Ester Stará byla úžasná! Ve čtvrtek 4. října se vsetínské děti (druháčci) setkaly se spisovatelkou Ester Starou. Paní Stará jim představila své knihy, svou práci, řekla, jaké je to být spisovatelkou, společně vyprávěli příběh a na závěr přečetla pohádku. Mnoho dětí její knihy znalo, ale i tak ukázku pozorně poslouchaly. V průběhu setkání je i paní Stará chválila, jak jsou šikovné, pozorné a bleskově reagují. Děti říkaly, že je to tím, že mají nejlepší paní učitelky na světě...“

Ester Stará s dětmi na besedě v uherskohradišťské knihovně (zdroj: oddělení pro děti Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana Uherské Hradiště)
Ester Stará s dětmi na besedě v uherskohradišťské knihovně (zdroj: oddělení pro děti Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana Uherské Hradiště)

Díky projektům podaným prostřednictvím SKIP, které připravujeme už od roku 2008, můžeme v našich knihovnách představit žijící autory či ilustrátory, na něž by jinak knihovny finančně nedosáhly. Opět se potvrdilo, že spojením sil a finančních prostředků lze v knihovnách efektivněji realizovat společné projekty k podpoře dětského čtenářství.

Přednáška Jovanky Šotolové o současné francouzské literatuře na českém knižním trhu

Téměř třicet členů Frankofonního klubu SKIP a dalších zájemců se 15. listopadu 2018 sešlo na přednášce, kterou pro klub zorganizovala jeho členka Zuzana Hájková. Přivedlo je tam zajímavé téma Současná francouzská literatura na českém knižním trhu. Přednášku si pro klub připravila osoba nejpovolanější, PhDr. Jovanka Šotolová, Ph.D., překladatelka z francouzštiny a pedagožka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Posluchači získali nejen zajímavé tipy na četbu z francouzské a frankofonní literatury, ale i informace o Francouzské akademii, o literárních cenách, které uděluje, o manifestu frankofonních spisovatelů.

Jovanka Šotolová (foto: Věra Škraňková)
Jovanka Šotolová (foto: Věra Škraňková)

Druhá část přednášky byla věnována serveru iLiteratura.cz, jehož je Jovanka Šotolová šéfredaktorkou. Redakce funguje od roku 2002. Archiv recenzí na knihy obsahuje na 13 000 článků v jazykových sekcích i v žánrovém rozdělení. Ročně přibude 850 článků, které uvádějí i hodnocení knihy v procentech. Hodnotit mohou i čtenáři. V diskuzi účastníci uvažovali o propojení iLiteratury s knihovními katalogy nebo se serverem Obálky knih.

Nakonec mi dovolte osobní poznámku. Po dni příjemně stráveném s francouzskou literaturou a kolegy naladěnými na stejné vlně jsem navštívila výstavu Bonjour, monsieur Gauguin. Koná se v paláci Kinských na Staroměstském náměstí od 16. listopadu 2018 do 17. března 2019. Jsou vystaveny obrazy českých malířů, které vznikly při jejich pobytu či návštěvě Bretaně. A tak jsem si zavzpomínala i na zájezdy, které jsme organizovali s Frankofonním klubem SKIP.

Za přednášku patří Jovance Šotolové velký dík a výstavu vřele doporučuji.

Pátý workshop pro metodiky veřejných knihoven

Po Vyškově, Děčíně, Kutné Hoře a Olomouci proběhl již pátý workshop pro metodiky veřejných knihoven, tentokrát v Krajské vědecké knihovně v Liberci, a to ve dnech 17. až 18. října 2018. Workshopy pořádá Sekce veřejných knihoven SKIP od roku 2013 na různých místech ČR, aby byla zajištěna dostupnost ze všech krajů ČR.

Workshopem provázely Gabriela Jarkulišová (ředitelka Městské knihovny Kutná Hora) a Lenka Prucková (ředitelka Knihovny města Olomouce), předsedkyně a místopředsedkyně Sekce veřejných knihoven SKIP.

Workshop zahájila ředitelka krajské knihovny v Liberci Blanka Konvalinková prezentací Liberecké entrée, ve které představila knihovnu, její historii a současnost, služby, které poskytuje, popsala spolupráci a partnerství s ostatními institucemi ve městě a kraji a sdělila řadu dalších informací o aktivitách knihovny. O Libereckém kraji z pohledu spolupráce knihoven a regionálních funkcí hovořila dlouholetá krajská metodička Jaroslava Starcová.

Následoval příspěvek L. Pruckové s názvem IFLA – Kam směřuje světové knihovnictví. Představila fungování IFLA, tj. Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí, její organizační strukturu a její poslední aktivity, především pak její celosvětovou iniciativu Global Vision, kdy knihovníci z celého světa měli možnost vyjádřit svůj názor na budoucnost a směřování knihoven. Podělila se také o zážitky z účasti na celosvětovém kongresu IFLA, který se uskutečnil v srpnu 2018 ve vzdáleném Kuala Lumpur v Malajsii.

Program regionálních funkcí v roce 2017 shrnula ve své prezentaci Stará známá statistika aneb Regionální funkce, čísla a my Vladana Pillerová, pracovnice Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. Program regionálních funkcí funguje v České republice již sedmnáctým rokem, je financován jednotlivými kraji. Největším problémem roku 2017 z pohledu finančního zajištění bylo zpoždění při zohledňování zákonného navyšování platů pracovníků v kultuře (včetně knihovníků) ve výši dotace. Krajské knihovny a knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí pak musely potřebné finance odebírat např. z peněz na nákup výměnných fondů.

Na začátku října proběhlo předávání cen soutěže Knihovna roku. Práci komise, která hodnotila vybrané knihovny za jednotlivé kraje, představila ve svém příspěvku Letošní odraz Knihovny roku aneb Pár postřehů očima komise Lucie Macháčková, členka hodnotitelské komise, která pracuje jako metodička v Městské knihovně Kutná Hora.

Po přestávce mluvila Šárka Kašpárková, ředitelka Knihovny Kroměřížska, o projektu Doplňování cizojazyčné literatury do českých knihoven. Š. Kašpárková je členkou pracovní skupiny, která projekt postupně prosazuje v knihovnách. Doplňování cizojazyčné literatury do knihoven je jednou z priorit Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017–2020. V současné době projekt funguje, finančně je podporován Ministerstvem kultury ČR. V knihovnách jednotlivých krajů vznikla tzv. centra cizojazyčné literatury, v celé ČR je jich 54. Je třeba, aby knihovny projekt propagovaly mezi svými čtenáři a s cizojazyčnou literaturou dále pracovaly. Žádoucí je také vytváření výměnných souborů z těchto dokumentů.

O dotačním titulu Jihomoravského kraje určeného knihovnám kraje mluvila Monika Kratochvílová z Moravské zemské knihovny ve svém příspěvku Tři roky poskytování dotací pro obecní knihovny v Jihomoravském kraji. Dotační program je knihovnami v kraji hodnocen velmi kladně. Je určen pro malé obecní knihovny, konkrétně na počítačové vybavení, software, mobiliáře, regály či drobné stavební úpravy. Maximální možná částka, o kterou mohou knihovny žádat je 50 000 Kč, spoluúčast zřizovatele knihovny je 50 %. V letech 2016–2018 podpořil Jihomoravský kraj celkem 328 žádostí v celkové výši 12,2 milionu Kč.

Jako poslední bod odborného programu prvního dne následovala diskuze na téma regionální automatizované systémy, diskutovaná byly především problematika převodu regionálních systému REKS firmy Lanius do nového systému Tritius. Diskuze se účastnil Jiří Šilha, jednatel firmy LANius.

Program druhého dne byl zahájen příspěvkem, který se věnoval aktuálně probíhající aktualizaci Standardu pro dobrou knihovnu a metodického pokynu pro výkon regionálních funkcí. Co se týče Standardu pro dobrou knihovnu, jedná se především o změny ve formulacích, úpravy textů v souladu s rozvojem služeb knihoven a trendů ve veřejném knihovnictví. Navíc byl přidán standard Kulturní, vzdělávací a komunitní aktivity knihoven. Podle výpočtu průměrných hodnot u jednotlivých velikostních kategorií knihoven byly orientačně stanoveny hodnoty standardu – tzn. doporučený počet akcí za rok. Na základě diskuze bylo rozhodnuto, že hodnoty budou ještě upraveny. Aktualizací prochází také metodický pokyn pro výkon regionálních funkcí a standardy služeb poskytovaných v rámci regionálních funkcí. Nově jsou v něm kromě úkolů krajské knihovny uvedeny i úlohy pověřené knihovny, obsluhované knihovny a zřizovatele knihovny. Hlavní změnou je nový standard Metodická podpora vzdělávacích, kulturních a komunitních aktivit. Cílem je podpora transformace veřejných knihoven na knihovnická, informační, vzdělávací, kulturní a komunitní centra obcí. Pověřené knihovny by měly být schopny poskytnout metodickou pomoc svým obsluhovaným knihovnám při pořádání těchto akcí.

Trendy čtenářství dětí, mládeže a dospělých přiblížil ve své prezentaci Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. V pravidelných pětiletých cyklech probíhají průzkumy čtenářství u dospělé a dětské populace. V roce 2017 proběhl průzkum České děti a mládež jako čtenáři. Pozitivní zprávou je, že vztah dětí ke čtení se mezi lety 2013 a 2017 nezhoršil. Zmínil také faktory, které ovlivňují čtení (věk, pohlaví, vzdělání rodičů atd.) a vztah čtení a prospěchu ve škole. V roce 2018 proběhl průzkum čtení dospělé populace Češi jako čtenáři 2018. Oproti předchozímu průzkumu z roku 2013 je možné konstatovat, že lidé méně čtou (84 % čtenářů v roce 2013 vs. 78 % v roce 2018), méně kupují knihy (48 % vs. 44 %) i méně navštěvují knihovny (32 % vs. 28 %).

Po přestávce hovořil opět Vít Richter, tentokrát o uskutečněných diskuzních kulatých stolech, které proběhly v rámci projektu Knihovna – věc veřejná v roce 2018. Kulaté stoly probíhaly ke stému výročí založení Československa a schválení prvního knihovního zákona v roce 1919. Cílem byla diskuze se zástupci veřejné správy o významu veřejných knihoven. Projekt se zdařil, následovat bude ještě jeden závěrečný diskuzní panel v rámci valné hromady SKIP, která proběhne v červnu 2019.

Aktuality z Metodického centra pro výstavbu a rekonstrukci knihoven nám sdělila Monika Kratochvílová z Moravské zemské knihovny. Centrum vzniklo v březnu 2018 v Moravské zemské knihovně s cílem poskytovat metodickou pomoc všem knihovnám v ČR. Pracují na nových webových stránkách, kde by měly být souhrnné informace, např. o možnostech financování, příklady dobré praxe, databáze prvků, architektů, kontakty atd.

Poslední příspěvek druhého dne přednesla Pavlína Kolínová z Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Informovala v něm o tom, jak v knihovnách probíhají průzkumy spokojenosti uživatelů se službami. Účastníci workshopu byli seznámeni s výsledky průzkumu zaměřeného na to, jak knihovny zjišťují spokojenost svých uživatelů. Stručně řečeno, výsledky a odezva byla slabá, knihovny většinou tyto průzkumy neuskutečňují, v lepším případě jednorázově, v žádném případě se však nedá mluvit o pravidelném zjišťování spokojenosti uživatelů. Jedná se o aktivitu Priority 6 Koncepce rozvoje knihoven v ČR na léta 2017–2020.

Závěrečné zhodnocení workshopu provedla Gabriela Jarkulišová a dodala, že další z workshopů se pravděpodobně uskuteční v některém z jarních měsíců roku 2019 ve Zlíně.

Seminář Kritické myšlení a přijímání informací

Pravidelné podzimní setkání členů Klubu lékařských knihoven SKIP se již posedmé uskutečnilo v rámci Týdne knihoven. Seminář Kritické myšlení a přijímání informací, pořádaný 2. října 2018 s podporou dotace z programu Knihovna 21. století, se konal ve spolupráci s Národní lékařskou knihovnou.

Cílem jednodenního semináře bylo seznámit účastníky s vybranými technikami a metodami kritického myšlení a předat jim znalosti, jak zlepšovat kritické myšlení. Pod vedením zkušeného lektora bylo tradiční podzimní vzdělávací setkání příležitostí si uvědomit některé chyby, které se objevují v našem vlastním jednání a které můžeme omezit na základě kritického myšlení sami vůči sobě.

Školitelem byl Ing. Lukáš Hána, který je konzultantem institutu GrowJOB, kde se specializuje na práci s pozorností a kritické myšlení. Vystudoval diplomacii na Vysoké škole ekonomické a psychologii a management na École Supérieure de Commerce de Rennes (nyní Rennes School of Business) ve Francii. Jako mentor spolupracuje s inkubátorem Point One při České zemědělské univerzitě v Praze. Je spoluautorem kurzu kritického myšlení na Vysoké škole ekonomické a zakladatel projektu Krimyš.

Naše chování a rozhodování je neustále ovlivňováno desítkami tzv. kognitivních klamů (zkreslení, iluzí) a systematickými, opakovanými chybami v myšlení. Ty jsou podvědomé, a pokud na ně nejsme upozorněni, ani si často neuvědomíme, jaký na naše vnímání mají vliv. Kritickým myšlením bychom měli být vedeni k objektivitě na základě uvědomování si zkreslujících dojmů, vžitých klamů a předsudků.

Lidé například upřednostňují původní důkazy před novými důkazy a informacemi (tzv. konzervativní zkreslení). Toto zkreslení je sklon neefektivně revidovat přesvědčení, když jsme konfrontováni s novými informacemi.

Semináře se účastnilo 23 posluchačů ze zdravotnických a akademických knihoven. V hodnocení semináře se účastníci shodli na „výborné“ známce pro lektora. Jako nejzajímavější bylo hodnoceno téma racionálního kvocientu (RQ), které provokovalo k zamyšlení i k diskuzi. Často se totiž můžeme setkat s lidmi, kteří jsou chytří (mají vysoké IQ), ale nepřemýšlí kriticky (mají nízké RQ).

Nakolik si každý z účastníků uvědomil své vlastní schopnosti umění „měnit se“ a připouštět revizi předkládaných informací, nebylo pochopitelně na semináři možné měřit. Vyjádřeno poznámkou jednoho z účastníků: „Pokusím se použít některé nástroje a spirály komunikace a budu doufat, že budu mít vyšší RQ.“

Známkou 2 až 3 (ve školní stupnici od 1 do 5) hodnotili posluchači náročnost tématu, což dokládá další potřebu tréninků kritického myšlení. V diskusi se potvrdila chuť i potřeba seznamovat se s metodami kritického myšlení a trénovat je. Pro zdravotnické knihovníky je užitečné uvědomění si souvislosti zlepšování vlastního kritického myšlení a oblasti validace věrohodných zdravotních informací, což je oblast, ve které působíme.

Na závěr bych ráda připomněla doporučení lektora přečíst si k tématu kritického myšlení následující tituly:

  • KAHNEMAN, Daniel. Myšlení: rychlé a pomalé. Vyd. 1. V Brně: Jan Melvil, 2012. Pod povrchem. ISBN 978-80-872-7042-4.

  • TETLOCK, Philip a Dan GARDNER. Superprognózy: umění a věda předpovídání budoucnosti. Vyd. 1. Brno: Jan Melvil Publishing, 2016. Pod povrchem. ISBN 978-80-7555-009-5.

Z regionů

Kulturní akce pro členy pražské organizace SKIP v roce 2018

Pražská organizace SKIP pro své členy pořádá nejenom odborné, ale i například kulturní akce V roce 2018 se jednalo o návštěvy divadelních představení, o literární vycházky a o návštěvy komentovaných výstav.

Divadelní představení

Jedním z benefitů, který nabízí pražská organizace SKIP svým individuálním členům, je příspěvek na vstupenky při společné návštěvě divadelního představení. Čtyřikrát za rok se nabízí možnost zhlédnout některé z  inscenací pražských scén. Na každé představení zajišťujeme 30 vstupenek. Nepsanou zvyklostí je odběr maximálně dvou vstupenek pro individuálního člena, ten pak dostává slevu ve výši 100 Kč na vstupenku a jeho doprovod (nečlen SKIP) zaplatí plnou cenu. V roce 2018 pražský SKIP na tyto akce ze svého rozpočtu věnoval 8 800 Kč.

Dne 21. února jsme ve Studiu Ypsilon zhlédli představení Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi. V inscenaci se vzpomíná na Voskovce a Wericha a především na Jaroslava Ježka, geniálního českého hudebního skladatele. V hudební a taneční revue zaznělo mnoho známých Ježkových písní, ale i neznámá dílka velmi hravá.

Milovníci muzikálů si přišli na své 23. dubna v Divadle Na Fidlovačce při představení Ženy na pokraji nervového zhroucení. Jeviště zaplnily barvy, temperament, humor a vášeň almodóvarského Madridu v podobě muzikálu o ženách a mužích a jejich vzájemném trápení, to vše v kombinaci romantiky a humoru, silných postav, nádherných melodií a hereckých a pěveckých příležitostí.

Žhavá novinka Divadla na Vinohradech – představení Harold a Maude – čekala milovníky divadla 31. října. Tento citem a humorem nabitý příběh podivuhodného láskyplného vztahu osmnáctiletého mladíka Harolda a osmdesátileté zchudlé šlechtičny Maude se stal vzácnou hereckou příležitostí pro Hanu Maciuchovou, herečku velkého uměleckého a lidského formátu.

Posledním představením roku 2018 byla 23. listopadu inscenace Zamilovaný ShakespeareDivadle pod Palmovkou. Ta je fiktivním příběhem o tom, jak vznikla nejslavnější hra všech dob – Romeo a Julie. Divadelní verze oscarového filmu uvedla mladého Willa Shakespeara a jeho múzu, krásnou Violu. Ta se sama touží dostat k divadlu jako herečka, ale protože v té době bylo herectví ženám zapovězeno, uchýlí se ke lsti a Viola pronikne do Shakespearova souboru převlečena za chlapce.

Literární vycházky

V roce 2018 se uskutečnily dvě knihovnické literární vycházky, které pro pražský SKIP připravila Mgr. Dana Kratochvílová, naše osvědčená, dlouholetá průvodkyně. Pro rok 2018 pro nás vybrala dva nejznámější pražské vrcholy – Vyšehrad a Petřín.

První literární vycházka se uskutečnila 24. dubna a zavedla nás na jedno z nejpamátnějších míst našeho národa – na Vyšehrad. Připomněli jsme si při ní pověsti a legendy, které oslavují vznik přemyslovského státu, ukázali jsme si místo, kde bydlela vyšehradská patriotka a spisovatelka Popelka Biliánová, prohlédli si nejzachovalejší románskou rotundu na území Prahy, ale i monumentální sál Gorlice s originály soch z Karlova mostu. Tam jsme trochu prochladli, a tak nám všechno musela vynahradit úžasná vyhlídka z vyšehradských hradeb. Na vycházku dorazilo okolo 25 účastníků z řad knihovnic a knihovníků i jejich přátel a užili jsme si krásné, i když trochu studené odpoledne.

Na Vyšehradě
Na Vyšehradě

Při druhé vycházce, která se konala 18. září, jsme měli štěstí na počasí, byl ještě nádherný letní den a my jsme se vydali na druhou památnou pražskou „horu“ – na Petřín. Dozvěděli jsme se, jak vypadal Petřín v různých historických obdobích, co stávalo na Újezdě a kdo významný se tam narodil i kdo byl prvním předsedou Klubu českých turistů. Snad proto jsme nepoužili lanovku, ale prošli Petřín pěkně po svých. Cestou jsme objevili spoustu různých pomníků slavných osobností a přišli na to, že na Petříně nestojí jen socha Máchy. Odměnou za náš sportovní výkon nám byly krásné výhledy na Prahu z trochu jiné strany. Škoda, že nás tentokrát bylo jen deset, procházka byla jedna z nejvydařenějších.

V roce 2019 plánujeme další zajímavé literární vycházky a těšíme se na další spoustu zájemců z řad našich členů i jejich přátel.

Komentované výstavy

I v roce 2018 jsme pokračovali v návštěvách muzeí, galerií a expozic, kde se nám podařilo zajistit většinou speciální komentované prohlídky. Celkem se těchto akcí zúčastnilo téměř 100 členů SKIP.

Dne 27. února se uskutečnila exkurze skládající se z návštěvy Modrého pokoje Jaroslava Ježka (zaměřené na Ježkovu osobní knihovnu) a návštěvy repliky osobní knihovny Franze Kafky (v prostorách Společnosti Franze Kafky). Obě akce byly doplněny výkladem PhDr. Blanky Vorlíčkové, Ph.D., která se tematikou osobních knihoven zabývá.

Dne 4. dubna jsme se sešli na návštěvu výstavy Knihovna. Svazky a digitalizáty, sbírky a databáze, kterou pořádala Vysoká škola uměleckoprůmyslová a která byla pro členy SKIP doplněna výkladem kurátorek – doc. Lady Hubatové-Vackové a Mgr. Pavly Pauknerové, Ph.D. Výstava představovala neobvyklý a novátorský pohled na knihy – jaké v minulosti byly a jaké v budoucnu možná budou. Hlavním inspiračním pramenem této výstavy byla knihovna a studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Dne 25. dubna jsme navštívili výstavu Bydliště, panelové sídliště, kterou pořádalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze a která byla pro členy SKIP opět doplněna výkladem. Výstava nám přiblížila historii vybraných sídlišť v České republice a společenské, politické, kulturní a ekonomické souvislosti, jež jejich vznik doprovázely. K této výstavě jsme měli ještě možnost si prohlédnout výstavy Small Worlds (domečky pro panenky) a výstavu fotografií Josefa Koudelky Návraty.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Dne 5. června jsme v dejvické Ville Pellé navštívili výstavu Sempé – malý Milukáš a jiné, která byla pouze pro nás doplněna výborným komentářem Kláry Voskovcové. Výstava zahrnovala nejen ilustrace pro děti, ale i nám méně známé laskavé karikatury, vtipy a ilustrace, které Sempé publikuje od svého mládí v novinách a časopisech.

Villa Pellé
Villa Pellé

Dne 25. září se ve spolupráci s Knihovnou Uměleckoprůmyslového musea v Praze uskutečnila komentovaná prohlídka výstavy Hana Podolská, která přiblížila nejznámější a nejoblíbenější módní salon v meziválečné české společnosti i životní osud H. Podolské. Zároveň bylo možné zhlédnout filmový rozhovor s touto módní návrhářkou.

Autorkou fotografií je Linda Jansová z Národní knihovny ČR.

Exkurze do pražských knihoven v druhé polovině roku 2018

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

V druhém pololetí roku 2018 uspořádala pražská organizace SKIP pro své členy tři exkurze po zajímavých knihovnách, které sídlí v hlavním městě.

Dne 27. září 2018 proběhla exkurze v nově otevřené pobočce Městské knihovny v Praze v Malešicích, které se zúčastnilo jedenáct zájemců. Tato pobočka byla slavnostně otevřena 17. září 2018. Malešice tak po deseti letech získaly znovu knihovnu. Městská knihovna v Praze pro svoji novu pobočku získala díky vstřícnosti Prahy 10 prostor o velikosti 343 m2 v prvním patře zrekonstruovaného Bytového domu Malešice.

Malešická pobočka Městské knihovny v Praze
Malešická pobočka Městské knihovny v Praze

Pod výslednou podobou interiéru je podepsán architekt Marek Doubravský, který jej ztvárnil do podoby lesa. Na stropě je kupříkladu vidět zelené prvky evokující listí, ke kterým se od podlahy pnou „kmeny“ v podobě vertikálních poliček na knihy. Většina nábytku je z čistě opracovaného dřeva, ve výzdobě převládá zelená, respektive hnědá barva. Vybavení prostoru je navrženo tak, aby se v něm cítili dobře dospělí, děti i mládež. Nechybí čtecí koutky, živá centrální zóna se sezením, větší prostory rozdělené regály, kout pro mládež, týmová klubovna a dětský koutek. Návštěvníkům knihovny je k dispozici dokonce i kuchyňská linka, kde si mohou připravit malé občerstvení.

Do Odborné knihovny Ministerstva financí jsme se šli podívat 25. října 2018. Exkurze se zúčastnilo patnáct zájemců.

Odborná knihovna Ministerstva financí
Odborná knihovna Ministerstva financí

Knihovna sídlí v prvním patře historické budovy bývalého kláštera bosých karmelitánek, později Ústavu anglických panen. Knihovnu a její činnost nám představil její vedoucí Mgr. Jiří Benda. Dnešní knihovna vznikla v roce 1977 sloučením knihovny Ministerstva financí a knihovny Výzkumného ústavu finanční a úvěrové soustavy. V současné době činí fond knihovny 37 000 svazků, knihovna také odebírá 150 titulů časopisů a umožňuje přístupy do řady informačních databází. Ve fondu knihovny jsou například publikace mezinárodních finančních institucí, odborné daňové publikace a významnou specialitou jsou státní rozpočty a závěrečné účty, které jsou k dispozici od roku 1918. Knihovna slouží i veřejnosti, pro kterou je otevřena dvakrát týdně. Její služby využívají studenti a pracovníci státní správy. Knihovna však především slouží potřebám zaměstnancům ministerstva. Pro ně pracovníci knihovny  vedou například dokumentaci státních financí, zpřístupňují rozsáhlou databázi článků z tisku včetně přepisů rozhovorů pro televizi a rozhlas, zpracovávají monitoring zpráv o ministerstvu a rešerše pro jeho zaměstnance a poskytují i další služby. Pro zaměstnance zajišťují také zpracování překladů. Nezanedbatelná je publikační činnost knihovny, jejíž výsledky jsou zpřístupněny na webových stránkách knihovny.

Dne 28. listopadu 2018 se uskutečnila poslední exkurze roku 2018. Národní archivjeho knihovnu navštívilo celkem deset zájemců. Národním archivem nás provedla PhDr. Lenka Kločková, která v archivu má na starosti oddělení fondů nestátní provenience, v němž jsou uloženy osobní archivy významných osobností, které se zapsaly do dějin našeho státu, archivy politických stran, spolků atd. Provedla nás nejen svým oddělením, ale i jinými částmi archivu, nahlédli jsme do badatelny a knihovny.

Národní archiv
Národní archiv

Národní archiv vzhledem ke své velikosti a celostátnímu významu zaujímá čelní místo mezi veřejnými archivy České republiky. Je správním úřadem a ústředním archivem státu, který je přímo řízen Ministerstvem vnitra ČR. Ve svém poslání přímo navazuje na činnost ústředních archivních institucí českého státu s kontinuitou sahající až do období raného středověku. Nejstarší dochovanou písemnou archiválií, která je uložena v jeho archivních fondech, je privilegium krále Vladislava II. z roku 1158. Archiv zajišťuje celou řadu správních a odborných činností.

Autorkou fotografií je Vladana Pillerová z Národní knihovny ČR.

Kolektivní členové informují

Kurzy kresby v Městské knihovně Kyjov

V září 2018 jsme v Městské knihovně Kyjov otevřeli kurz Kresba pravou mozkovou hemisférou. Ten k nám přilákal nejenom seniory, ale také ženy v produktivním věku i jednu mladou slečnu s poruchou autistického spektra. V knihovně jsme se setkávali po deset úterků a věnovali se kresbě zhruba 1,5 hodiny.

Vedením tohoto kurzu se snažím předávat lety nabyté zkušenosti z výuky výtvarné výchovy. Kreslení je řemeslo, které se dá naučit, je jen nutné umět pozorovat, sjednotit oko s rukou, vnímat hrany, mezery, světla a stíny, přeměřovat, kontrolovat.

První den si každý účastník vybral fotografii portrétu a zkusil ho nakreslit tak, jak umí. Následovalo trénování a zapojování pravé hemisféry do kresby.

Ponořeni do kresby
Ponořeni do kresby

Velký posun byl znatelný po překreslení Picassova obrazu, ale vzhůru nohama a pak už následovalo trénování kresby ruky, oka, ucha, nosu, úst, až jsme se dopracovali ke kresbě portrétu, který si účastníci zkoušeli první den kurzu.

Výsledky jsou skvělé, jak můžete posoudit sami na následujících snímcích (vlevo je vždy kresba z prvního dne kurzu, tedy ze 4. září 2018, vpravo kresba z 30. října 2018; u obrázku je jako popisek křestní jméno autorky).

Barča
Barča

Evička
Evička

Jiřina
Jiřina

Martina
Martina

Radka
Radka

Romana
Romana

Nejkrásnější dárek mě čekal druhý den v poště – e-mail od maminky, která na kurz doprovázela svou autistickou dceru:

„Dobrý den,
paní ředitelko, my s Evičkou Vám moc a moc děkujeme za naprosto úžasný kurz kreslení. Evičce to hodně dalo a je z toho velmi nadšená. I já jsem si z kurzu hodně odnesla a zkusila jsem si nakreslit ruku a budu pokračovat dále. Jsem ráda, že jste nám dala příležitost. Evičku kreslení velmi uklidňuje. A byla na kurzu velmi hodná a díky Vám jsme si měly možnost něco nového vyzkoušet a načerpat pozitivní energii, kterou pro Evinku hledám, kde se dá.
Ještě jednou velké díky. A budeme se těšit na další setkání.“

A to je to nejkrásnější ocenění a motivace do dalšího kurzu, který bude probíhat od 8. ledna 2019.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Kyjov.

Dinosauři v knihovně – zábavné vzdělávání pro děti s Triloparkem

Městské knihovně Neratovice díky původně neknihovnickému vzdělávání a zaměstnání většiny knihovnic pořádáme akce z rozmanitých oborů lidské činnosti, na které zveme bývalé kolegy a známé. Jednou takovou akcí bylo i pozvání společnosti Trilopark v květnu (na Den dětí) a poté znovu v září 2018. Společnost Trilopark tvoří vystudovaní paleontologové a pedagogové, pracovníci (bývalí i současní) Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Národního muzea. Tito nadšenci (v nejlepším slova smyslu) tvoří profesionální modely vyhynulých zvířat v životní velikosti, provozují soukromé muzeum, navštívit jste mohli také výstavu Doba ledová na pražském Výstavišti. Zajímavé pro knihovny ale je, že provozují také mobilní Trilopark, se kterým mohou přijet i k vám do knihovny, školy nebo třeba domu dětí a mládeže. Přivezou s sebou třímetrovou kostru dinosaura, kterou si děti mohou samy vyhrabat z písku, formy na odlitky trilobitů, dinosauřích zubů a spoustu skutečných zkamenělin i modelů, které si mohou návštěvníci osahat, prohlédnout a ještě k nim dostanou erudovaný a zábavný výklad.

Vyhrabávání kostry (26. září 2018)
Vyhrabávání kostry (26. září 2018)

Výklad o zkamenělinách s ukázkami (26. září 2018)
Výklad o zkamenělinách s ukázkami (26. září 2018)

Se společností Trilopark máme velmi dobrou zkušenost, akce se dá pořádat ve větší místnosti nebo za hezkého počasí venku (obojí máme vyzkoušeno). Děti dinosaury milují a zde se dozví vědecké informace zábavnou formou (a vy tak určitě nalákáte i velké množství nečtenářů do knihovny). Trilopark má vlastní webové stránky, kde najdete také kontakt.

Na akci Triloparku jsme o měsíc později navázali přednáškou Mgr. Štěpána Píchy Chyby v Jurském parku, kde nás vystudovaný paleontolog a pracovník Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy provedl Spielbergovým filmem Jurský park a uvedl na pravou míru omyly i úmyslné nepravdy. Přednáška je vhodná i pro žáky základních škol od zhruba deseti let.

Pokud vaší knihovnu navštěvují malí milovníci dinosaurů, pak je mobilní Trilopark nebo přednáška Chyby v Jurském parku jasnou volbou. Rezervujte si paleontology včas, protože my je budeme chtít pozvat určitě znovu!

Autorkou fotografií je Hana Tůmová z Městské knihovny Neratovice.

Přerovská exkurze do bohatého světa dívčí literatury aneb Sedmý ročník semináře Současná literatura pro děti a její vliv na rozvoj čtenářství

Již sedmý ročník semináře zaměřeného na současnou literaturu pro děti, který 7. listopadu 2018 uspořádala Městská knihovna v Přerově, nesl název Pestrý dívčí svět. Tuto akci, kterou přerovská knihovna pravidelně realizuje ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově, letos navštívilo celkem 52 posluchaček ve složení knihovnice, pedagogické pracovnice a studentky vysokých škol.

Po tradičních úvodních slovech ředitelů obou organizací, Ing. Pavla Cimbálníka a Mgr. Radima Himmlera, přišel na řadu první odborný příspěvek v podání Mgr. Marcely Hrdličkové, Ph.D., která v současnosti působí jako vysokoškolská asistentka, učitelka na střední škole pro handicapované a lektorka kurzů či přednášek. Ve své prezentaci se zaměřila na význam literatury pro dívky coby četby plnící celou řadu funkcí a na vývoj dívčího románu, který se po fázích inovace momentálně snaží o návrat ke svým základům. Na několika příkladech z překladové literatury pak demonstrovala, jak se autoři (více či méně úspěšně) pokoušejí např. o hlubší psychologizaci postav nebo o to, aby se ve svých dílech dotýkali i jiné závažné problematiky dospívajících dívek, než je milostné zklamání.

Psychologickou sondou do dívčího čtení volně navázala na první přednášející Mgr. Kateřina Lohrová, Ph.D., nyní pracující jako psycholožka v plzeňské poradně a odborná asistentka na univerzitě. I ona se ve svém příspěvku věnovala důležitosti četby pro dospívající čtenářku – četba jí umožňuje ztotožnit se s literárním vzorem coby chápavým a důvěrným společníkem. Užitek literatury přednášející spatřuje rovněž v její návodné funkci, neboť čtenářce přináší informace, které může sama následně využít při řešení konkrétních životních situací a problémů (povrchní přátelství, nešťastná láska, první sexuální styk atd.). I přes míru triviality tak příběhům s dívčí hrdinkou nelze upřít fakt, že napomáhají dospívající čtenářce k posílení její psychické odolnosti.

Kateřina Lohrová uvádí posluchače do problematiky psychologie dospívajícího čtenáře (zdroj: archiv Městské knihovny v Přerově)
Kateřina Lohrová uvádí posluchače do problematiky psychologie dospívajícího čtenáře (zdroj: archiv Městské knihovny v Přerově)

„Nikdy neříkej nikdy“ – tak by se dalo nazvat motto příspěvku poslední přednášející na přerovském semináři. Tou byla oblíbená spisovatelka Věra Řeháčková, která má na svém kontě 132 knih pro děti, dívky i ženy. Dráhu profesionální autorky ukončila v roce 2014, nyní je ve svém důchodovém věku aktivní uživatelkou knihovny. Při svém povídání posluchačkám objasnila, jak se od milované profese prodavačky v klenotnictví dostala i k psaní takových knih, o nichž si nikdy nemyslela, že by mohly být její doménou. Vystoupení V. Řeháčkové bylo velice příjemnou tečkou za dalším ročníkem semináře Současná literatura pro děti a její vliv na rozvoj čtenářství.

Dodejme, že o tématu semináře na rok 2019 se v přerovské knihovně i muzeu jedná již nyní.

V Knihovně města Plzně proběhly podzimní slavnosti uměleckých řemesel a výtvarného umění

Milovníci výtvarného umění a řemeslné tvorby si přišli na své o víkendových dnech 29. až 30. září 2018. Společnost GRAFIA už potřetí pořádala Víkend otevřených ateliérů. Široké veřejnosti otevřely v sobotu a neděli dveře ateliéry výtvarníků, řemeslné dílny, některé galerie a umělecké školy. V Plzni a blízkém okolí se tak představily desítky místních umělců, od malířů a fotografů přes kováře a řezbáře až po bytové návrháře a další. Návštěvníci si mohli naplánovat trasu podle mapy a navštívit místa, kde umění vzniká nebo se vystavuje. Byla to pro ně příležitost poznat osobně ty, kdo tvoří v jejich okolí, seznámit se s výtvarnými nebo řemeslnými technikami a třeba zkusit i sami tvořit. Účast na celé akci byla zdarma.

Svá tvůrčí zázemí zpřístupnili umělci i v L-klubuObvodní knihovně Lochotín. Za zmínku stojí především ukázky šperkařů, kteří nabídli různé techniky – ručně tepané šperky s pravými kameny, ze stříbra i chirurgické oceli, s minerály a krystaly Swarovski, šité a háčkované korálkové doplňky apod. Vystavovali výrobky drátkované, z březového dřeva, mramoru i obyčejného kamene, slámy, velikonoční kraslice z husích, slepičích a pštrosích vajec. I pracovnice Knihovny města Plzně ukázaly, že tvořivost a nápaditost mají v krvi. Představily vlastnoruční módní i bytové doplňky a na místě pak předvedly jejich výrobu. Diváci sledovali vznik originální bižuterie, šití, háčkování, pletení z příze i papíru.

Drobné šperky
Drobné šperky

Výroba náušnic
Výroba náušnic

Ručně malované magnety
Ručně malované magnety

Zájem byl především o dvě netradiční výtvarné techniky. První je papírový filigrán neboli quilling, jehož hlavním materiálem jsou různobarevné papírové proužky. Ty se pomocí hřebenu nebo speciálního pera stáčejí do spirál a prsty pak formují do originálních obrazců. Hotový obrazec se lepidlem zafixuje na podklad. Quilling byl používán již ve středověku, kdy jím řeholníci v klášterech zdobili různé předměty. K stáčení proužků používali husí brk, a právě to dalo tomuto pracovnímu postupu název (quill = brk). I další technika – chainmaille neboli kroužkování – pochází z raného středověku, kdy se jí vyráběla šermířská brnění a drátěné košile pro rytíře. Dnes se používá hlavně pro šperky, ale stále má své místo mezi ruční výrobou. Kromě šperkařských kleští jsou k ní potřeba především speciální hliníkové kroužky s povrchovou úpravou eloxování. V knihovně umělkyně předvedly chainmaille kombinované s vinutkami, ručně vyráběnými skleněnými perlami. Používají je na výrobu řetízků, přívěsků, náramků a prstýnků v originálním japonském nebo byzantském stylu.

Quilling
Quilling

Výroba módních doplňků – v pozadí Jitka Bernášková a Pavla Chládková z Knihovny města Plzně
Výroba módních doplňků – v pozadí Jitka Bernášková a Pavla Chládková z Knihovny města Plzně

Návštěvníci se mohli se šperkaři osobně seznámit a poznat jejich práci z jiného úhlu, než na jaký jsou zvyklí z běžných výstav. Kromě ukázek prací a možnosti zakoupení výrobků si mohli popovídat, nahlédnout všem umělcům pod ruce, případně si na vlastní kůži vyzkoušet, co jejich řemeslo obnáší.

Suché květinové vazby
Suché květinové vazby

Autorem fotografií Drobné šperky a Výroba náušnic je Milan Svoboda ze společnosti GRAFIA, ostatní fotografie pořídila Dana Brychová z Knihovny města Plzně.