Dne 8. října 2018 se v Národní knihovně ČR uskutečnil již šestý seminář Evergreen v českých knihovnách.

Uspořádala jej pražská organizace SKIP ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, Knihovnou Jabok a Osvobozenou knihovnou, z. s. Semináře se zúčastnilo se zúčastnilo 67 osob (58 účastníků a devět moderátorů, přednášejících a panelistů).

Účastníky semináře nejprve přivítala PhDr. Linda Jansová, Ph.D., z pražské organizace SKIP a Národní knihovny ČR. Upozornila, že šestý ročník semináře bude mít oproti ročníkům předcházejícím širší záběr – pozornost bude věnována nejenom novinkám vztahujícím se ke svobodnému knihovnímu softwaru Evergreen, ale také modelům provozu knihovního softwaru z pohledu knihoven jako jeho uživatelů a připravované příručce usnadňující výběr a změnu knihovního softwaru.

Účastníci semináře

Diskuze Modely provozu knihovního softwaru očima knihoven jako jeho uživatelů

Diskuze byla koncipována tak, aby se jí zúčastnili zástupci knihoven, které používají různé knihovní softwary. Pozvání do ní přijalo celkem sedm panelistů, přičemž každý z nich zároveň blíže představil model provozu knihovního softwaru ve své instituci.

Každý z panelistů si na seminář připravil krátkou prezentaci, která sloužila jako podklad k následné diskuzi. Aby byly údaje z jednotlivých prezentací vzájemně snáze porovnatelé, obdrželi panelisté před seminářem přehled údajů, které by měly být do prezentací zahrnuty. (Přesto by prezentace neměly být chápány pouze jako srovnání funkcí jednotlivých softwarů. Každý z panelistů kladl důraz na jiné aspekty problému, a pokud např. nezmínil některé funkce, které uvedl jiný z panelistů, neznamená to nutně, že v daném softwaru tato funkce chybí.) Údaje byly rozčleněny do tří bloků.

První skupina požadovaných údajů se týkala knihovny. Jednalo se o:

• název;

• typ (veřejná, odborná, popř. další upřesnění);

• počet zaměstnanců (přepočtených úvazků);

• počet knihovních jednotek;

• počet uživatelů.

Ve druhé skupině byly zařazeny údaje o panelistovi:

• jméno, příjmení;

• pozice v knihovně;

• délka praxe v knihovnictví (v letech), z toho počet let působení u nynějšího zaměstnavatele (lze uvést formou roku nástupu);

• vzdělání (knihovnické/neknihovnické);

• knihovní softwary, se kterými má panelista zkušenosti (nejenom ze stávajícího zaměstnání, ale i z případných předchozích).

Třetí skupina údajů se týkala používaného knihovního softwaru a byla zjišťována především prostřednictvím otázek:

• Který software používáte (pokud víte, prosím upřesněte i jeho verzi)?

• Od kterého roku Vaše knihovna tento software používá?

• Kdo se o provoz softwaru ve Vaší knihovně stará (externí firma, zaměstnanci, popř. jak jsou činnosti rozděleny)?

• V jaké podobě software provozujete (software jako služba, vlastní instalace na vlastním hardwaru, vlastní instalace na hardwaru u externí firmy, společná instalace softwaru používaná více knihovnami apod.)?

• Jak velké personální kapacity věnujete ve své knihovně provozu knihovního softwaru?

• Jak jste se stávajícím modelem provozu spokojeni? Vidíte v některých oblastech rezervy (pokud ano, jaké konkrétně)?

• Používáte všechny moduly, které jsou v knihovním softwaru k dispozici, nebo jsou nějaké moduly, které z nějakých důvodů (prosím upřesněte) nepoužíváte?

• Jak probíhá Vaše spolupráce s dodavatelem softwaru/služby?

• Jste zapojeni do komunity kolem Vámi užívaného knihovního softwaru? Je to komunita uživatelská, vývojářská nebo jiná?

• Komunikovali jste někdy přímo s jeho vývojáři a proč? Pokud ano, s jakým výsledkem? Pokud ne, proč?

• Čeho si na Vámi používaném knihovním softwaru ceníte?

• Co považujete za jeho hlavní nevýhodu?

• Uvažujete o změně knihovního softwaru (přechodu na zcela odlišný software nebo novou verzi stávajícího softwaru, pokud ji dodavatel nabízí)?

• Pokud budete chtít doplnit cokoliv dalšího, máte samozřejmě možnost tak učinit.

Níže uvádíme nejdůležitější poznatky z jednotlivých prezentací.

Aleph v Národní technické knihovně (Mgr. Jan Kolátor)

Národní technická knihovna má od roku 2012 status výzkumné organizace. V roce 2016 měla přibližně 145 zaměstnanců (přepočtených úvazků). Roční náklady na provoz knihovny dosahují 171 milionů Kč.

J. Kolátor je absolventem Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (ÚISK FF UK). Nejprve pracoval v Ústavu mezinárodních vztahů, poté přešel do Státní (nyní Národní) technické knihovny. Spolupracuje také se společností Team Library, s ÚISK FF UK, kde přednáší o informačních systémech, a je aktivním členem České pirátské strany. Má zkušenosti s knihovními softwary KPWin, Aleph a Koha a kromě toho i se systémy VuFind a Summon.

Národní technická knihovna má ve svých fondech necelých 1,2 milionu knihovních jednotek, ročně je realizováno přes 400 tisíc výpůjček. V poslední době však využívání knihovního fondu klesá, stoupá ale návštěvnost.

V Národní technické knihovně je provozován Aleph 500, verze 25. Obsahuje téměř 0,5 TB dat a v době konání semináře běžel 294 dní bez restartu. V knihovně používají většinu dostupných modulů (čtyři z pěti; v diskuzi bylo doplněno, že nevyužívaným modulem je modul MVS), počet instalací GUI klienta je 57. Aleph je integrován do všech ostatních systémů, obsahuje tři báze (plus bázi ISSN), ostatní data (např. o uživatelích) jsou spravována v jiných systémech a na Aleph napojena pomocí konektorů. Uživatelům je pak nabízeno rozhraní VuFind nebo Summon – jinými slovy samotný knihovní software je pouze jedním z používaných systémů. K propojení jsou používány X-Services a API.

ARL v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích (PhDr. Zuzana Hájková)

Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích má fond o velikosti 1,4 milionu knihovních jednotek a v knihovně pracuje 93 zaměstnanců. Počet čtenářů dosahuje 19 tisíc; realizováno je 800 tisíc výpůjček za rok. Knihovna – navzdory svému názvu – plní i funkce městské knihovny.

Z. Hájková je absolventkou Katedry vědeckých informací a knihovnicví (předchůdce dnešního ÚISK) FF UK. V knihovnictví se pohybuje už od svých patnácti let – svou knihovnickou kariéru zahájila v malé místní knihovně v Karlových Varech. Následně se v Karlových Varech zabývala oblastí metodiky a od roku 1994 působí v českobudějovické vědecké knihovně (od roku 2012 ve funkci náměstkyně pro knihovní služby). Tato knihovna od roku 1995 používala knihovní software TinLib, později přešla na ARL. Díky spolupráci se Souborným katalogem ČR měla Z. Hájková příležitost se seznámit i se softwary LANius a Clavius; má také zkušenosti s katalogizací starých tisků v Claviovi a Tritiovi.

Software ARL od firmy Cosmotron Bohemia je v knihovně používán od roku 2006, jeho správě se věnují cca dva úvazky IT pracovníků, z toho je jeden úvazek věnován provozu regionálního systému (celkem v knihovně pracují tři IT pracovníci, ti však mají na starosti i web, správu sítě atd., není tedy snadné specifikovat objem práce věnovaný přímo knihovnímu softwaru).

Používají vlastní instalace na vlastních serverech, a to i pro regionální systém. ARL vždy pracuje s aktuální verzí; součástí smlouvy je i to, že každý rok knihovna dostává novou verzi. Pokud se týká modulů, používají moduly akvizice, správa seriálů, katalogizace, výpůjční protokol, inventarizace, katalog, imageserver a e-výpůjčky, naopak nepoužívají moduly document delivery a evidence publikační činnosti, protože je nepotřebují. Modul akvizice používají bez fakturace, a to z toho důvodu, že fakturaci má v knihovně na starosti jiné oddělení.

Počet servisních hodin je stanoven servisní smlouvou; servisní požadavky se do servisního systému zadávají elektronicky. Jedná se buď o požadavky obecné (na vývoj), nebo o požadavky individuální (nad servisní rámec, ty zatím knihovna nevyužila).

Pro firmu Cosmotron funguje Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích jako testovací knihovna, proto mají v servisní smlouvě více hodin. Nicméně jim to na druhou stranu přináší práci navíc, neboť nové služby musejí testovat.

Jednou ročně před setkáním uživatelů probíhá hlasování, ve kterém každá knihovna (uživatel ARL) vyjádří na stupnici od  1 do 10, zda má zájem o doplnění konkrétní funkcionality. Při krizových situacích je se zaměstnanci Cosmotronu dobrá spolupráce. Kromě toho jsou pracovníci Cosmotronu někdy vysíláni přímo do knihovny, kde mohou např. konkrétní funkci vidět přímo v provozu, někdy naopak českobudějovičtí knihovníci vyrážejí do Cosmotronu.

Pokud se týká komunity kolem softwaru, existuje wikifórum, na kterém participují i vývojáři, s nimiž je tak možno přímo komunikovat, a každoročně se rovněž koná setkání uživatelů.

Většina nově vyvíjených funkcí, které českobudějovická knihovna testuje, se zároveň automaticky zapracovává do roční aktualizované verze pro všechny knihovny využívající ARL.

Výhodou ARL je skutečnost, že je kladen velký důraz na dodržování všech standardů (jak z oblasti knihovnictví, tak z oblasti legislativy). Výhodný je i pružný datový model – všechna data jsou ukládána ve formátu MARC 21, např. i záznamy čtenářů nebo záznamy objednávek v akvizici. Není tedy problém přidávat či ubírat pole a vytvářet formuláře. V záznamech jsou zároveň uchovávány údaje o všech provedených změnách. Knihovníci oceňují i zjednodušení rutinních činností (např. vyplní-li třídník MDT, v záznamu se objeví i znak Konspektu). Je také možné propojení s jinými systémy (např. řešení pro RFID, platební brány, e-knihy nebo správa tisku).

Mezi nevýhody naopak patří finanční náklady (ARL používá databázi Caché, za kterou se musí subdodavateli platit), málo vývojářů (požadavků knihovníků je více, než kolik jich vývojáři stačí zapracovat) a nemožnost popisu shora (to se však dá obejít).

DAWINCI (MEDVIK) v Národní lékařské knihovně (Mgr. Lenka Maixnerová, Mgr. Filip Kříž)

Poznámka: Autorský tým na semináři zastoupil F. Kříž.

Národní lékařská knihovna má 84 zaměstnaců (76 úvazků), uživatelů má přes 3 400, knihovních jednotek cca 386 tisíc.

F. Kříž je vedoucím Oddělení knihovních aplikací a digitalizace, které má na starosti digitální knihovnu, systém pro správu elektronických zdrojů a také web knihovny. Provoz oddělení je zabezpečen dvěma pracovními úvazky. Dříve F. Kříž pracoval jako systémový knihovník v Ústavu hematologie a krevní transfuze; v Národní lékařské knihovně pracuje od roku 2003. V průběhu své dosavadní kariéry pracoval s různými knihovními softwary (KPSys, TinLib, DAWINCI).

Od roku 2006 Národní lékařská knihovna používá systém DAWINCI-Medvik. Mají svou vlastní instalaci, a to v Datovém centru Národní lékařské knihovny. Provozují ji jako multiknihovní centralizovaný systém – provozují ji tedy i pro jiné knihovny, jimž poskytují veškerou podporu a zajišťují implementaci a koverze dat. Systém nyní využívá deset knihoven a ještě cca čtyři pobočky. Zapojené knihovny za využívání systému nic neplatí.

V systému se nachází cca 225 tisíc bibliografických záznamů, což představuje cca 628 tisíc knihovních jednotek. Vysoký je i počet autoritních záznamů – 387 tisíc. Kromě katalogu je součástí systému i Bibliographia medica Čechoslovaca (známá pod zkratkou BMČ), ta obsahuje na 888 tisíc záznamů. OPAC (portál Medvik) vznikl přímo pro Národní lékařskou knihovnu.

Software DAWINCI vyvíjí firma SVOP, a to cca od roku 2000. Je založen na databázi MS SQL, používá aplikační server (servery) a desktopového klienta (desktopové klienty). Klient se aktualizuje víceméně automaticky. Software DAWINCI je více rozšířen (má více instalací) na Slovensku.

Vztahy s dodavatelem jsou dobré, mezi plusy softwaru patří flexibilita – nastavitelnost řady detailů rozhraní, scénáře pro zápis záznamů, formuláře nebo např. programovací prostředí pro tiskové sestavy, upravitelnost formátů – a také dostupnost API. Naopak z mínusů lze zmínit oblast rozpočtů nebo ergonomie (ve vztahu k desktopovému klientu).

Rozvoj má spíše podobu evoluce než revoluce. Pokud se týká úvah o případném přechodu na nový software, zatím v Národní lékařské knihovně spíše uvažují o postupném nahrazování jednotlivostí v celku knihovního systému.

Evergreen v Knihovně Jána Langoše (Mgr. Livia Vrzalová)

Poznámka: L. Vrzalová se semináře z důvodu nemoci nezúčastnila, zastoupila ji Mgr. Eva Cerniňáková z Knihovny Jabok.

Zřizovatelem Knihovny Jána Langoše je Ústav pro studium totalitních režimů. Knihovna má cca 300 registrovaných uživatelů a cca 20 tisíc knihovních jednotek. Jedná se o knihovnu badatelskou, kterou využívají i pracovníci Archivu bezpečnostních složek.

L. Vrzalová v Ústavu pro studium totalitních režimů pracuje (s přerušením) celkem sedm let, jako knihovnice pracuje dvanáct let. Má zkušenosti se softwary KPWin, Aleph a Evergreen.

Vedení ústavu začalo razit myšlenku, že knihovna by měla být více přístupná veřejnosti, měla by mít podobu více veřejné knihovny, kam by mohl chodit každý. S tím souvisela i potřeba řešit otázku nového knihovního softwaru.

Do roku 2014 byl v knihovně používán knihovní software KPWin. Protože byl v instituci kladen větší důraz na bezpečnost než v jiných knihovnách, používali v knihovně přepracovanou verzi online katalogu. To se však ukázalo jako problematické a hůře udržitelné. Proto v knihovně uvažovali o tom, jakou cestou se dále vydat. Jednou ze zvažovaných variant – a následně variantou vítěznou – byl svobodný knihovní software Evergreen, který tehdy byl v ČR provozován cca tři roky.

V době konání semináře byl v knihovně provozován Evergreen ve verzi 2.12 a byl připravován přechod na verzi 3.1.

Mezi plusy patří dobře fungující zázemí a skutečnost, že software splňuje většinu požadavků knihovny včetně těch bezpečnostních. Správu má od roku 2017 na starosti Osvobozená knihovna, z. s. Evergeeen je provozován na virtuálním serveru, jednou ročně je prováděn přechod na nejnovější stabilní verzi.

Evergeen L. Vrzalová hodnotí kladně – z hlediska běžného pracovníka je podobný velkým systémům typu Aleph. Pokud však knihovník chce využívat „základní režim“, je to samozřejmě možné, není nutné používat všechny dostupné funkce.

Provoz systému je stabilní bez výpadků. Zkušenosti s řešením problémů v české komunitě kolem knihovního softwaru Evergreen jsou pozitivní.

Protože probíhá rekonstrukce budovy Ústavu pro studium totalitních režimů, je možné věnovat pozornost i rozvoji knihovny Archivu bezpečnostních složek. Ta bude pro svůj provoz nadále používat instalaci Evergreenu Knihovny Jána Langoše, obě knihovny tak budou sdílet společný katalog.

Koha v Městské knihovně Chrudim (PhDr. Hana Mazurová)

Městská knihovna Chrudim je veřejná knihovna pověřená výkonem regionálních funkcí pro okres Chrudim (v něm se nachází deset profesionálních a 75 neprofesionálních knihoven). Knihovna má 22 zaměstnaců.

H. Mazurová ve funkci ředitelky knihovny působí již od roku 1991, předtím pracovala jednak v téže knihovně, jednak v muzejní knihovně. Je absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (má ale neknihovnické vzdělání), na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykově univerzitě) se pak věnovala postgraduálnímu studiu. Má zkušenost s knihovními softwary MAKS, TinLib (ten v chrudimské knihovně používali v letech 1993 až 2012), Clavius (ten používali v letech 2012 až 2017) a Koha (ten je v provozu od roku 2017). Plně automatizovaný provoz zahájila chrudimská knihovna v roce 1995 v souvislosti s rekonstrukcí knihovny.

V chrudimském okrese se knihovny dohodly, že budou všechny používat stejný software. Tím se stal svobodný software Koha. Sama chrudimská knihovna ho používá v podobě instalace na vlastním serveru, na kterém hostují také neprofesionální knihovny. Profesionální knihovny mají vlastní instalace u externí firmy. Do konce roku 2018 byl v době semináře plánován přechod pěti profesionálních knihoven, v dalších letech vždy čtyř až šesti neprofesionálních knihoven. U jedné z knihoven byl přechod z důvodu havárie dat realizován velmi rychle.

V knihovně je pro záležitosti týkající se knihovního softwaru vyhrazen poloviční úvazek. Knihovna má podepsanou servisní smlouvu s externí firmou, se spoluprací je zatím spokojena, nebyla třeba řešit nic nestandardního. Komunikace se servisem je vyhovující, vývojáře kontaktují se svými podněty podle potřeby.

Koha není modulární software. Má implementovány protokoly Z39.50 a OAI-PMH. Zatím nepoužívají všechno, co software nabízí. Na softwaru si cení jeho komplexnosti, naopak v konkrétních podmínkách chrudimské knihovny mírně nevyhovuje forma zabezpečení rezervací.

Verbis v Národním pedagogickém muzeu a knihovně J. A. Komenského (Vladimíra Korousová)

Součástí Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského je – jak název instituce napovídá – knihovna, konkrétně knihovna specializovaná. Na jejím provozu se podílí necelých 20 přepočtených úvazků. Fond knihovny tvoří necelých půl milionu knihovních jednotek, v knihovně ale vytvářejí také pedagogickou bibliografickou databázi. Mohou se pochlubit více než pěti tisíci registrovaných uživatelů, kteří se rekrutují převážně z řad pedagogů, kteří studují (jsou studenty denního studia nebo si doplňují vzdělání); z poskytovaných služeb hraje výraznou roli MVS.

V. Korousová v knihovně působí jako systémový a referenční knihovník. V knihovnictví se pohybuje už téměř 30 let, v pedagogické knihovně působí od roku 2009. Zabývá se i katalogizací historických periodik. Má zkušenosti s více knihovními softwary (LANius, Clavius, KPSys, KPWin).

V knihovně aktuálně používají knihovní software Verbis ve verzi 2.0 (katalog softwaru je znám pod názvem Portaro), na novou verzi přešli na jaře roku 2018 jako jedni z prvních. Na systém mají řadu specifických požadavků, cca čtvrt roku se tak věnovali jeho nastavování a dolaďování. Mají vždy nejnovější verzi softwaru, výhodou také je, že jejich kolega působí i jako vývojář. Pokud se týká nároků na provoz, jedná se o cca jeden úvazek. Při přechodu na novou verzi jsou personální nároky větší, na ladění spolupracují všichni pracovníci.

Aktuálně jsou v knihovně se systémem velice spokojeni. Provozují jej na vlastním hardwaru (disponují optickým připojením k internetu). Z modulů používají jen některé, nepotřebují např. moduly výměnný fond, cirkulace, e-výpůjčky, výběrová řízení, EET, OAI PMH, MVS (pokud se týká MVS, chystají se využívat službu Získej).

S dodavatelem softwaru úzce spolupracují. V systému se automaticky načítá souhrn změn, je také k dispozici systém pro připomínky. S vývojáři lze komunikovat více způsoby, např. i telefonicky. Každý rok se koná setkání uživatelů, kde je příležitost sdělovat přání a požadavky.

K výhodám Verbisu patří uživatelská přívětivost prostředí, spolehlivost a stabilnost, integrace současných trendů, konfigurovatelnost a nabídka možných řešení. Nevýhodou starší verze byla neschopnost si poradit s nároky kladenými nařízením GDPR. Právě z toho důvodu pedagogická knihovna na jaře 2018 přešla na novou verzi softwaru.

Systém je propojen i se vstupním systémem do knihovny (dveře se otevírají na průkazku nebo čárový kód z knihy).

Tritius v Městské knihovně Sedlčany (Mgr. Alena Budková)

Městská knihovna Sedlčany je veřejná knihovna, konkrétně se jedná o komunitní knihovnu rodinného typu bez poboček. V knihovně pracuje sedm zaměstnanců (6,75 úvazku), z toho šest odborných. Knihovna má fond o velikosti necelých 55 tisíc knihovních jednotek a přes 2 300 uživatelů.

A. Budková studovala na pražské střední knihovnické škole, pak pokračovala studiem na ÚISK FF UK. Tři roky pracovala ve Fyzikálním ústavu AV ČR, nyní již deset let pracuje v sedlčanské knihovně (je zástupkyní ředitelky).

Z knihovních softwarů zná především Clavia a Tritia. Tritia sedlčanská knihovna používá od roku 2015 (resp. od prosince 2014); je dokonce první knihovnou v republice, která na něj přešla. Tritia provozují na Windows (lze jej ale provozovat i na jiných operačních systémech), knihovní software má podobu webové aplikace (díky tomu je možné s ním pracovat i např. na notebooku na náměstí). Pro práci s ním je jako webový prohlížeč doporučen prohlížeč Mozilla Firefox.

Aktualizace Tritia je snadná, přechody na novou verzi probíhají automaticky. Celý systém spravuje společnost LANius, knihovna nemá žádného vlastního IT pracovníka (i správce serveru je externí; externí je i „dvorní opravář“ a zároveň dodavatel hardwaru). Všechna data jsou uložena na vlastním serveru knihovny. Hlavní kontaktní osobou (ve vztahu k dodavateli) je ředitelka knihovny, do tzv. service desku však mají přístup všechny pracovnice knihovny. Z modulů používají katalogizaci, výpůjční protokol, MVS (ten oproti modulu v Claviovi považují za výrazně lepší) a revizní modul. V případě modulu MVS je výhodné, že řada údajů se dá skrýt nebo naopak zviditelnit. Specifické požadavky měla knihovna na revizní modul (pokud některé svazky chybějí, nejsou hned odepisovány – místo toho se čeká, až je čtenáři vrátí, díky tomu se zpět do knihovny dostane cca 90 % chybějících svazků). Nepoužívají modul akvizice, jeho funkce nahrazují funkcemi portálu Team Library (začali jej využívat nedávno).

Mezi kladné rysy katalogu patří snadné vyhledávání (googlovská řádka), půjčování e-knih, podpora přihlašování přes MojeID nebo přes heslo generované z data narození, integrace s veřejnými databázemi a přehlednost. Při práci s Tritiem jim vyhovuje možnost nastavování sloupců, filtrování dat apod.

Na softwaru (resp. spolupráci s dodavatelskou firmou) si cení flexibility, ochoty řešit a vyřešit potíže, zohlednit individuální požadavky knihovny, spolehlivost a řešení legislativních požadavků (např. GDPR). Díky tomu se místo IT záležitostí mohou věnovat např. komunitním aktivitám a informačnímu vzdělávání.

Hlavní diskuzní otázky

Po prezentacích proběhla hlavní část diskuze, kterou moderoval Ing. Václav Jansa z ÚISK FF UK a která byla zaměřena především na hledání odpovědí na následující otázky:

1. Představte si hypotetickou situaci, že byste z jakéhokoliv důvodu museli v brzké době přejít na jiný knihovní software. Jak byste postupovali? Čím byste v rámci příprav začali? Kde byste hledali potřebné informace?

2. Co podle Vás představuje největší rizika přechodu na nový knihovní software (případně přechodu na novou verzi stávajícího softwaru)? Dovedete si představit i jiný model provozu knihovního softwaru, než jaký nyní uplatňujete? Co Vám na stávajícím způsobu provozu vyhovuje, co naopak ne? Co byste očekávali, že Vám případný jiný způsob provozu přinese?

3. Jakým směrem se podle Vás vyvinou knihovní softwary a jejich nasazení v českých knihovnách za následující tři roky?

1. Postup při přechodu na jiný software

Na první otázku odpovídal nejdříve J. Kolátor. Zdůraznil, že v případě Národní technické knihovny se nejedná o hypotetickou situaci, neboť Aleph je oproti ostatním knihovním software o generaci pozadu. Firma Ex Libris garantuje jeho podporu minimálně po dobu dalších šesti či sedmi let (období dvou verzí, další rozvoj není plánován), zároveň se ale své zákazníky snaží přesvědčit o tom, aby přešli na jejich nový produkt – Almu. V knihovně by celý postup zahájili výběrovým řízením (jednalo by se o nadlimitní zakázku), které by muselo být velmi dobře specifikováno. Cena by nebyla prioritou. V. Jansa poznamenal, že kdysi firma předpokládala dřívější ukončení podpory Alephu, J. Kolátor doplnil, že se ukázalo, že přejít na novou platformu na celém světě během relativně krátké doby není (navzdory existenci několika týmů) reálné.

Z. Hájková jako první krok vidí sepsání požadavků knihovny. Dále by bylo třeba zjistit, zda požadované funkce zvažovaný nový software slibuje a reálně umí. Podstatnou roli by hrály reference. Cena by neměla být rozhodující, resp. by neměla být jediným kritériem pro rozhodování. Užitečné by bylo také nastavení ceny např. na pět let provozu. J. Kolátor připomněl, že to je problematické v případech, kdy knihovny chtějí přechod realizovat s využitím dotací z programu VISK (konkrétně programu VISK 3, který neumožňuje hradit z dotace provozní náklady, pozn. red.). Z. Hájková poznamenala, že je otázkou, zda by program neměl být zaměřen na regionální systémy.

F. Kříž pokládá každý systém starší deseti let za morálně zastaralý. Výběrové řízení je podle něj problematické, otázkou je totiž reálná proveditelnost. Jako vhodnější postup se mu jeví participace na rozvoji softwaru s dodavatelem – čekají na novou generaci softwaru. Sledují také mezinárodní scénu – na konferencích ELAG se např. už několik let mluví o projektu FOLIO, výstupy však nejsou natolik hmatatelné, aby se dalo uvažovat o jejich využití v praxi. Otázkou také je, zda by otevřená řešení splňovala jejich požadavky – spíše předpokládá, že nikoliv. V ČR chybí silnější firma, která by stála za těmito řešeními. Konkrétně v případě Národní lékařské knihovny mají problém s rozhraním – možnou cestou do budoucna je vytvoření lepšího rozhraní nad původním jádrem.

V. Jansa doplnil, že původní předpoklad, že Evergreenu by se chopila velká knihovna, např. Národní technická knihovna, se (zatím) nenaplnil, proto členové komunity kolem Evergreenu přistoupili k založení Osvobozené knihovny, z. s. L. Jansová uvedla, že podoba neziskové organizace má svou inspiraci v USA, kde se původní firma Equinox, která poskytuje mj. služby vztahující se k Evergreenu, změnila na neziskovou organizaci. V. Jansa připomněl, že tato americká společnost poskytuje podporu nejenom pro Evergreen, ale i pro Kohu a že koneckonců oba tyto softwary využívají část společného kódu (např. moduly pro práci s formátem MARC).

E. Cerniňáková by nejprve zmapovala, co vlastně knihovna dělá, co potřebuje a jestli to, jak to aktuálně dělá, vyhovuje nebo nikoliv. V dalším kroku by uvažovala o tom, jaké finanční a lidské zdroje jsou k dispozici (má-li knihovna IT pracovníka, je vhodnější mít software na svém hardwaru a může to být svobodný software; v opačném případě je třeba situaci řešit jinak), jaké jsou dostupné možnosti (které konkrétní softwary, jak je lze využívat – na vlastním hardwaru, v cloudu, samostatně či formou společného katalogu). Pro úplnost doplnila, že nevidí žádný důvod pro opuštění Evergreenu.

Podle H. Mazurové musí systém být pro celý okres, tj. jak pro větší knihovny, tak pro ty nejmenší. Při přechodu na nový software postupovali tak, že si všechna řešení nechali předvést. Ti pochopitelně zdůraznili jejich klady, proto následovala okružní cesta po republice – v navštívených veřejných knihovnách se ptali, co jim nefunguje. H. Mazurová se také přiklání k názoru, že peníze nejsou prioritou. Pokud se týká Clavia, nefungoval okresní servis, což se ukázalo jako problematické pro knihovny, které nemají nikoho jiného, kdo by se o software staral. Prioritní je tedy zajištění servisu. S ohledem na změny v programu VISK však na uhrazení těchto nákladů nelze použít dotace. Na základě dotazu z pléna ještě H. Mazurová upřesnila, že mají uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou s výpovědní dobou a platí roční poplatek. Mají uzavřenou servisní smlouvu týkající se chrudimské knihovny, kromě toho mají výměnné fondy a knihovny, které se k nim připojují. V tomto směru to příliš výhodné není (mají do 50 knihoven za stejnou cenu, která je dohromady nepatrně vyšší, než byla cena za Clavius).

V. Korousová připomněla, že náročný je i přechod na novou verzi softwaru. V každém případě je třeba si udělat dobrou zálohu verze předchozí a připravit na změnu všechny kolegyně a kolegy, ale i uživatele. Doporučuje těšit se na okamžik, až bude všechno fungovat – přechod přece jenom nějakou chvíli trvá. Každý v knihovně pak v souvislosti s přechodem pracuje na něčem trochu jiném, proto se vyplácí stanovit člověka, u kterého se (na jednom místě) budou shromažďovat zjištěné chyby. Ty by se pak měly řešit postupně. Vhodná je i zpětná vazba, kdy je sdělováno, co se opravilo, co se ještě řeší apod.

A. Budková vyzdvihuje spolehlivost a servis. Díky tomu, že sedlčanská knihovna nemá na starosti malé knihovny, nemají se servisem problém. Navíc Tábor je od Sedlčan kousek, pracovníci firmy proto nemají problém do knihovny zajet. Pokud se týká převodu a bezpečnosti dat, přechod z LANia na Clavia a z Clavia na Tritia proběhl v pořádku. Sedlčanská knihovna fungovala jako knihovna testovací, nějaké chyby se objevily, ale to v knihovně očekávali a nepřekvapilo je to.

V diskuzi zmínil J. Kolátor problematiku využívání cloudového systému – v tomto případě se knihovna tak trochu vzdává správy svých dat a musela by to mít dobře ošetřenou smlouvou. Např. pro Almu je centrum v Hamburku, ale ne všechna data se musejí nacházet právě tam. Podle jeho názoru by se knihovna neměla vzdát celkové správy svých dat, zajištění zálohování atd. A. Budková připomněla, že Tritius je možné provozovat oběma způsoby, nejenom na serverech dodavatele. J. Kolátor ještě doplnil, že k určité ztrátě vlastnictví ze strany knihoven dochází i v případě dokumentů, konkrétně elektronických zdrojů.

2. Největší rizika přechodu na nový software a možný jiný model provozu

Podle A. Budkové jsou největšími riziky převod a zabezpečení dat. Současný model provozu jim v sedlčanské knihovně vyhovuje, o jiném modelu neuvažují.

V. Korousová si dovede představit využití cloudu, ale v pedagogické knihovně mají rychlé připojení i servery, proto tato otázka není na pořadu dne.

H. Mazurová uvedla, že u nich až převod odhalil zásadní chyby v dřívějším systému vztahující se k nefungujícímu načítání čárových kódů (s jedním znakem navíc). Došlo k tomu vinou zaměstnanců menších knihoven a  nefungujícího servisu. V tomto případě se nejednalo přímo o riziko přechodu, ale o nedostatek původního systému. Jiný model provozu si sice představit dovede, ale v dohledné době neuvažuje o jeho zavedení.

E. Cerniňáková jako velký problém vidí nedostatečné dodržování standardů. Ukazuje se, že standardy se v úplnosti nedodržují ani v některých národních projektech. Přechod na nový software také mění způsoby, jakými se v knihovně pracuje, což může být výhoda (příležitost k revizi některých procesů). E. Cerniňáková také zmínila, že díky tomu, že se podílí na rozvoji Evergreenu, má možnost promýšlet některá nová řešení.

F. Kříž jako riziko vidí ztrátu kontroly nad daty, jejich přesuny, indexování a exporty do dalších produktů. Mít dostupné pouze webové rozhraní bez možnosti sáhnout si do databáze by pokládal za problematické. Určitým rizikem jsou i přehnaná očekávání – nový software vyřeší staré problémy, ale přinese zároveň problémy nové. Pokud se týká modelu provozu, pro menší instituce je pravděpodobně vhodnější outsourcing. Tyto instituce díky tomu nemusejí mít technika (ani na správu hardwaru). Získat technika je problém např. v nemocničních knihovnách.

Z. Hájková zmínila, že ze starého softwaru na nový přecházeli v letech 2005 a 2006. Tehdy se jednalo o přechod ze systému, který příliš nedodržoval standardy. Podstatnou roli hrála pečlivá konverze dat, která trvala více než půl roku. Pracovali s cca pěti verzemi konverze, než byli spokojeni. Mělo to i kladný efekt – po konverzi byly záznamy lepší než předtím, a to díky náhradě původních záznamů kvalitnějšími záznamy ze Souborného katalogu ČR. Z. Hájková také upozornila, že v této souvislosti mohou být některé procesy nastaveny lépe. V Jihočeské vědecké knihovně např. zcela přejali věcný popis Národní knihovny ČR, záznamy proto nemusejí dále upravovat. Dokonce i stará data byla cca z 90 % převedena strojově a záznamy byly díky tomu vylepšeny. Každopádně v souvislosti s přechodem je třeba se připravit na nároky personální (školení zaměstnanců, překonání „tlačítka vlevo dole“) i finanční (nový software může mít větší technické nároky, např. pokud se jedná o OPAC). V. Korousová poznamenala, že právě přechod na nový software může být dobrou příležitostí k nakoupení nového hardwaru. Z. Hájková shrnula, že přechod může pomoci knihovně přejít na vyšší úroveň poskytování služeb. Pokud se týká modelu provozu, Jihočeská vědecká knihovna je příliš velká na to, aby uvažovali o tom, že by využívali formu služby. Menší knihovna by ale tímto směrem pravděpodobně jít mohla.

Podle J. Kolátora jsou ve větší knihovně s dobrým IT týmem a knihovníky rizika přechodu prakticky nulová. Osvědčuje se mít k dispozici knihovníky, kteří vědí, co se např. před dvaceti lety dělalo s knihovním fondem. Pokud knihovna rozpustí svůj IT tým a rozhodne se pro službu, přechod na nový software by se realizoval obtížně. Jinými slovy J. Kolátor zastává názor, že jestliže provozování softwaru formou služby znamená rozpuštění vybudovaného týmu IT odborníků (který by zčásti přestal být třeba), pak tento postup není optimální. Knihovna by tím ztratila své IT znalosti a také tým odborníků, kteří jsou partnery i pro firmu poskytující službu. Potom by knihovna ani nebyla schopna připravit výběrová řízení. Stručně řečeno – má-li knihovna pět zaměstnanců, měl by se jeden z nich stát IT pracovníkem, který sám nemusí systém provozovat, ale měl by být minimálně rovnocenným partnerem firmy provozující systém v cloudu. Na námitku H. Mazurové, že návrh je problematický z hlediska finančních nároků, uvedl příklad Josefa Moravce, který pracoval jako knihovník, začal se vzdělávat v oblasti IT a nyní je pokládán za vynikajícího odborníka. Tento přístup by jistě bylo možné uplatnit i v jiných knihovnách.

J. Kolátor shrnul, že pro Národní technickou knihovnu se Alma nebo jiné cloudové řešení nezdá jako správná cesta, neboť by kromě ztráty kontroly nad daty ztratili i IT pracovníky. V diskuzi Eva Svobodová z Národní knihovny ČR připomněla, že pokud knihovna přechází na nový software, měla by pracovníkům Souborného katalogu ČR o této skutečnosti dát vědět, protože obvykle dochází k novému číslování záznamů a hrozí, že úsilí věnované deduplikaci záznamům v Souborném katalogu ČR vejde vniveč. V. Jansa připomněl, že tomu tak nutně být nemusí, ale na zachování původních identifikátorů je třeba při konverzích myslet.

Z pléna zazněla otázka, jak vlastně probíhá vzdělávání knihovníků v této oblasti. E. Cerniňáková uvedla, že oblasti automatizace se věnuje na ÚISK FF UK, při diskuzích o tématu se však některým kolegům zdá, že téma je již překonané. Ukazuje se však, že tomu tak není, řada věcí se v průběhu času mění (to, co platilo před deseti nebo patnácti lety, už je nyní mnohdy jinak), problém je i v oblasti terminologie (ta je nejednotná), tj. nejedná se jenom o problém praktický, ale i o problém v oblasti teorie.

Dále proběhla diskuze o problematice konverzí a kvalitě dat – E. Cerniňáková v souvislosti s úvahami o koverzích dat bez jejich oprav připomněla, že nejsou-li data kvalitní, ani uživatelé s nimi nemohou dobře pracovat. Zmínila i důležitost správného použití kódovaných údajů, protože ty jsou používány jako zdrojová data při vyhledávání.

3. Směry rozvoje knihovních softwarů

Podle J. Kolátora všechny systémy splňují standardy (snad jedinou výjimku představuje Koniáš – z pléna však zaznělo, že i ten už nyní používá formát MARC), vyvíjejí se, jsou do nich přidávány nové funkce. Budou-li se všechny systémy souvisle vyvíjet, bude v ČR v oblasti knihovních systémů nadále heterogenní prostředí. To se daří udržovat i díky svobodnému softwaru. Z konkurenčních důvodů dochází také ke zlevňování a k tomu, že spolu jednotlivé systémy a firmy soutěží, kdo co nasadí dřív.

Z. Hájková myšlenku heterogenního prostředí podporuje, je podle ní dobře, že se české knihovny nevydaly cestou jednotného knihovního systému (jako v jedné z našich sousedních zemí). Je dobře, že v ČR jsou hráči typu Evergreen a Koha. Z. Hájková zdůraznila ještě dva další trendy – další a větší rozvoj regionálních knihovních systémů (menší knihovny nemusejí řešit vlastní knihovní systém, mohou se domluvit s pověřenou knihovnou; tento trend je podporován i v dotačních programech typu VISK 3) a odklon od izolovanosti jednotlivých informačních systémů směrem k propojení různých zdrojů (čtenář by pak mohl najít, co má např. o Klostermannovi knihovna i muzeum atd.; příkladem hodným následování může být Ústav lidové kultury na Slovensku, který uživatelům nenabízí pouze klasické bibliografické záznamy, ale i propojení na exponáty typu kroje nebo osobnosti; vzniká tím vlastně znalostní databáze).

Podle F. Kříže s tím nelze než souhlasit. Vyjádřil naději, že v ČR se najdou i komerční společnosti, které budou podporovat svobodný software. V. Jansa připomněl, že v USA se některé firmy vzdaly svých vlastních softwarů a – aby nepřišly o své původní zákazníky – místo toho poskytují služby pro svobodné softwary (Evergreen či Kohu).

E. Cerniňáková směry rozvoje nedokáže úplně odhadnout, nicméně obecným trendem je software jako služba v různých podobách. Setkáváme se s tím i u Evergreenu – ve Společném katalogu jsou začleněny malé knihovny, které by jinak nepoužívaly žádný software. E. Cerniňáková doufá, že spolupráce tímto směrem bude pokračovat. Připomněla také, že díky tomu, že Evergreen je koncipován pro velké knihovny, lze v něm nastavit vše potřebné pro odlišení jednotlivých dílčích (účastnických) knihoven. V případech, kdy je toto žádoucí, je tedy užitečné uvažovat právě o Evergreenu. Pokud na nastavení tohoto typu není daný software dostatečně uzpůsoben a musí docházet k jeho úpravám, způsobuje to problémy při přechodech na vyšší verze softwaru. Jinými slovy knihovny mají spíše hledat software, který je pro ně skutečně vhodný, ne zbytečně překonávat nedostatky jiných softwarů.

H. Mazurová uvedla, že vždy záleží na knihovně, která má v daném regionu největší autoritu. Ta by měla knihovnám ve svém okruhu poskytnout pomoc a radu.

Podle V. Korousové se knihovní softwary vyvinou tím směrem, kterým je budou „hnát“ jejich uživatelé. S tím vyjádřila souhlas i A. Budková, přičemž vyzdvihla i roli koordinace konkrétních postojů mezi knihovnami.

Panelisté

Přednášková část semináře

Po diskuzi nejprve E. Cerniňáková představila připravovanou příručku věnovanou výběru a změně knihovního softwaru. Jak ukázal i tento seminář, automatizace je aktuálním tématem, o kterém některé knihovny nemají dostatečné znalosti, navíc stále existuje řada knihoven (především menších, a to těch, které bychom neoznačili za klasické veřejné), které zatím žádný systém nepoužívají. Příručka by měla obsahovat základní návody, co v kterých případech dělat; měla by mít obdobnou podobu jako příručky známé pod zkrácenými názvy Handicap a Senior friendly. Příručka se bude věnovat řadě dílčích oblastí – standardům, přípravě knihovny na automatizaci, analýze procesů, finančnímu a personálnímu zajištění, typologii softwarů a způsobům jejich provozování, projektu přechodu na nový software i sledování a vyhodnocování trendů. Nebude obsahovat hodnocení jednotlivých systémů (u konkrétních softwarů bude uveden odkaz na dodavatele či na software jako takový). Příručka bude zpřístupněna na webu v podobě, která bude umožňovat snadnou aktualizaci. Přednášející vyzvala přítomné, aby se podělili o případné náměty, co by příručka ještě měla obsahovat (za účelem jejich sběru slíbila přípravu dotazníku).

V. Jansa ukázal Evergreen v praxi, a to na příkladu projektu Osobní knihovna. Jeho součástí je již osm osobních knihoven knihovníků, kteří si chtějí zkatalogizovat svou domácí knihovnu a zároveň si při této příležitosti prakticky vyzkoušet práci s Evergreenem. Vše je poskytováno zcela zdarma. Součástí přednášky byla ukázka práce s online katalogem i webovým služebním klientem.

E. Cerniňáková představila novinky v Evergreenu v roce 2018. V posledních cca čtyřech letech probíhaly přípravy webového služebního klienta, který od verze 3.2 zcela nahradí původního desktopového klienta. V roce 2018 byly vydány dvě nové verze Evergreenu – 3.1 v dubnu a 3.2 v říjnu. Postupně také dochází ke sjednocování používané terminologie. Zajímavostí ve verzi 3.2 je přidání nové funkce preferované jméno čtenáře (nejenom kvůli lidem, kteří jsou v procesu změny pohlaví). E. Cerniňáková také zmínila spolupráci se studenty ÚISK FF UK – v zimním semestru akademického roku 2018/2019 v rámci projektového semináře vzniká dokumentace k webovému klientovi. Obdobně dříve – rovněž ve spolupráci se studenty – vznikly nápovědy k online katalogu pro čtenáře.

Závěrečné hodnocení

Celkem 49 účastníků semináře vyplnilo (v papírové podobě v závěru semináře nebo online po semináři) evaluační dotazník. Téměř 94 % respondentů seminář pokládalo za přínosný, přes 67 % z nich se získané poznatky chystá uplatnit ve své praxi a téměř 94 % vyjádřilo zájem o účast na případné další (návazné) odborné akci. Účastníci semináře také prostřednictvím dotazníku sdělili řadu dalších námětů vztahujících se jak k možným dalším tématům, kterým by měla být věnována pozornost, tak k organizačním aspektům semináře. Za veškerou zpětnou vazbu bychom účastníkům semináře na tomto místě rádi poděkovali – se získanými údaji budeme samozřejmě dále pracovat.

Za poskytnutí doplňkových poznámek ze semináře děkujeme Mgr. Aleně Otrubové z Knihovny Jabok a Mgr. Evě Bartůňkové z Národní knihovny ČR.

Autory fotografií jsou Linda Jansová z Národní knihovny ČR a Václav Jansa z ÚISK FF UK.

Městská knihovna v Chlumci nad Cidlinou měla své prostory od 80. let 20. století v prvním patře budovy sokolovny. Knihovna nabízela svým dospělým i dětským čtenářům výběr z velice bohatého knižního fondu. Pořádaly se tu výstavy, besedy. Všichni jsme byli velice rádi, že máme knihovnu.

V posledních letech se však začaly ozývat nespokojené hlasy. Čím dál tím více začal našim čtenářům vadit výstup po schodech, ať už starším lidem, kterým se do schodů špatně chodilo, nebo maminkám s kočárkem. Mnoha našim návštěvníkům (převážně dětem) také vadilo, že musí procházet temnou chodbou kolem restaurace. Děti se nám dokonce svěřily (již v nové knihovně), že se bály přes tmavou a „strašidelnou“ chodbu do knihovny chodit.

Proto nás velice potěšilo, když jsme se dozvěděli, že se hledají nové prostory pro knihovnu. Naším zřizovatelem je Město Chlumec nad Cidlinou. Pan starosta a spousty dalších opravdu nezaháleli. Jednoduché to vůbec nebylo. Nakonec to ale nakonec dopadlo dobře a prostory byly na světě. Naskytlo se ideální místo – přímo na náměstí. Budova číslo popisné 61, původně měšťanský dům, ale byla velice zchátralá. Ukázalo se, že dům bude nezbytné kompletně zbourat a na jeho místě postavit dům zcela nový. Architekti vypracovali návrh na využití nové stavby – v přízemí knihovna a turistické informační centrum a v prvním patře základní umělecká škola (výtvarný obor, taneční sál, zázemí pro orchestr ZUŠ) – krásné a smysluplné využití. Jenže jsme narazili na pár místních odpůrců, kteří se ostře postavili proti. Když už se začalo se stavbou, muselo se přestat. Po několika nepříjemných výstupech nakonec vše dobře dopadlo. Vše se vysvětlilo, obhájilo, vyřešilo. Mohlo se tedy pokračovat. Všichni zúčastnění mají můj obdiv, protože to opravdu nebylo jednoduché.

V březnu 2018 jsme ve staré knihovně půjčili poslední knížky a zavřeli. Začaly totiž přípravy na stěhování. Měli jsme připraveno cca 400 přepravek. Začali jsme tedy vyprazdňovat regály a plnit bedny. Podařilo se, vše bylo připraveno. Po různých úvahách, jak přemístit plné přepravky knih z prvního patra dolů, přišel nápad v podobě postavení „skluzavky“. Bedny se spouštěly po prkně pomocí techniky. K převozu byla připravena dvě přepravní auta. V sobotu 7. dubna jsme s pomocí hasičů a fotbalistů vše úspěšně zvládli – dokonce k našemu velikému překvapení během dopoledne. Především díky systematické a vzájemné spolupráci proběhla tato akce hladce.

Na nás knihovnice čekaly plné bedny knih na zarovnání do nových regálů. Podle plánku interiéru knihovny jsme již měly připraveno a rozmyšleno, do kterého sektoru budou jednotlivé knihy patřit. 24. dubna jsme začaly revizi knihovního fondu a 10. května jsme měly revizi hotovou. Stále bylo dost času na doladění a přípravu na slavnostní otevření. To se událo 24. května. K našemu potěšení přišlo mnoho místních, lidí z okolí a několik pozvaných hostů. Úvodní slovo pronesl pan starosta Ing. Miroslav Uchytil.

Nová knihovna má bezbariérový přístup, což vítají všichni návštěvníci naší knihovny. Prostředí je velice pěkné, moderní. Útulné zázemí zde naleznou dospělí čtenáři i děti. V interiéru pan architekt zvolil barvy antracitovou, bílou, žlutou, červenou, které k sobě pěkně ladí. Hned u vstupu do knihovny je pracovní pult, který je společný pro knihovnu i pro turistické informační centrum. Dále se nachází dětské oddělení. Uprostřed v prostoru je kruhové pódium, na kterém si děti můžou udělat pohodlí s knížkou. Po pravé straně máme paravánek a za ním místečko, které je vybavené pohodlnými sedacími vaky a taburety. Sedávají zde děti i dospělí, povídají si a čtou. Je to útulné místo obklopené knihami. V další části knihovny už je oddělení pro dospělé. Prostory knihovny využíváme také pro besedy, výstavy a vzdělávací programy pro školky a školy.

Hlavní vstup do knihovny, turistického informačního centra i ZUŠ

Vstup do knihovny a turistického informačního centra

Průhled knihovnou – oddělení pro dospělé

Dětské oddělení

Místečko za paravanem

V nové knihovně se nám moc pěkně pracuje. Byli bychom rádi, aby našim čtenářů bylo u nás hezky a měli nadále velikou chuť číst.

Autorkou fotografií je Jana Midlochová z Městské knihovny v Chlumci nad Cidlinou.

Ve středu 5. prosince 2018 se v Knihovně Jiřího Mahena v Brně konalo již tradiční předvánoční kolegium, na kterém bylo uděleno prestižní regionální ocenění Velkomoravský/á knihovník/ice. Jednání kolegia zahájila a moderovala Ing. Libuše Nivnická, předsedkyně regionální organizace SKIP Velká Morava a ředitelka Knihovny Jiřího Mahena v Brně.

Ocenění bylo uděleno dvěma kolegyním, které patří nejen mezi činorodé členky SKIP, ale současně se významně zasloužily o zavádění inovací a nových trendů nejen v knihovnách, které s úspěchem řídí.

Ocenění Velkomoravský knihovník bylo uděleno PhDr. Jarmile Daňkové, ředitelce Městské knihovny Jihlava, a PhDr. Šárce Kašpárkové, ředitelce Knihovny Kroměřížska.

Zleva: PhDr. Jarmila Daňková, PhDr. Šárka Kašpárková a Ing. Libuše Nivnická (foto: Kateřina Janošková, Masarykova veřejná knihovna Vsetín)

PhDr. Jarmila Daňková ve funkci ředitelky Městské knihovny Jihlava působí od roku 1986. Knihovna se pod jejím vedením stala vyhledávaným a oblíbeným místem pro pořádání odborných seminářů a profesního vzdělávání. Nejedno setkání se uskutečnilo např. ve spolupráci se Sdružením knihoven ČR (SDRUK) a SKIP.

V roce 2017 se knihovna umístila na prvním místě v soutěži Městská knihovna roku 2017 v kategorii měst nad čtyřicet tisíc obyvatel. Paní ředitelka obdržela pro svoji knihovnu zvláštní ocenění za vynikající komunitní a vzdělávací aktivity: „Vzdělávací aktivity v knihovně organizujeme už řadu let. Filozofií naší knihovny totiž je to, aby byla pro všechny.“

Koncem května 2018 oslavila paní ředitelka významné životní jubileum, které bývá příležitostí k ohlédnutí se, rekapitulaci dosažených výsledků, ale současně k novým výzvám, novým cílům.

Ředitelka jihlavské knihovny má být při takovém ohlédnutí na co pyšná. Nebude v něm jistě chybět radost a dobrý pocit z vykonané práce. Všichni víme, že za každým (i sebemenším) pokrokem se skrývá spousta úsilí, potřebného entuziasmu a životní energie.

To, co nikdo jihlavské knihovně již nevezme, je její dobré jméno spojené s prosazováním inovací a nových trendů, za kterým stojí neutuchající nadšení při prosazování vizí paní ředitelkou a celým jejím týmem.

Ocenění Velkomoravský knihovník bylo J. Daňkové uděleno zejména za:

• vždy radostné a neutuchající nadšení při prosazování nových výzev a vizí pro svoji knihovnu;

• nezištnost a vstřícnost, s jakou vždy poskytovala a poskytuje prostory knihovny ke konání akcí SKIP i SDRUK (vždy spolu s výborným občerstvením);

• laskavost, vždy milý úsměv a pochopení, kterých se dostává všem kolegům a kolegyním, kteří mají tu čest pobývat a pracovat v její blízkosti.

PhDr. Šárka Kašpárková je ředitelkou Knihovny Kroměřížska od roku 1997.

Zásluhou paní ředitelky se Knihovna Kroměřížska jako jedna z prvních knihoven u nás zapojila do evropských projektů. V letech 2005–2007 realizovala projekt Centrum celoživotního učení. Jako jedna z prvních knihoven začala organizovat systém vzdělávání uživatelů nad 60 let. V roce 1994 založila Akademii III. věku. Knihovna se stala pobočkou Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Univerzitu otevírá každým druhým rokem. Dlouhodobě také spolupracuje se zdravotně znevýhodněnými. Podobně jako vsetínská knihovna se vydala cestou komunitního vzdělávání a komunitního rozvoje.

Knihovna Kroměřížska pod vedením Š. Kašpárkové získala řadu významných ocenění. V roce 2005 získala knihovna ocenění Knihovna roku 2005, první státní cenu za oblast vzdělávání. Cenu Knihovna roku 2016 obdržela v kategorii informační počin za realizaci projektu biblioterapie v rámci preventivních programů na podporu duševního zdraví a integrace osob se specifickými potřebami.

Také Š. Kašpárková oslavila v letošním roce významné životní jubileum.

Ocenění Velkomoravský knihovník bylo Š. Kašpárkové uděleno zejména za:

• prosazování nových nápadů (např. zavedení tematických kufříků jako nové služby knihoven);

• mnohé aktivity na poli celoživotního vzdělávání (zejména za pracovní nasazení při vytváření nových knihovnických standardů ve vzdělávání);

• přínos při formulování zásad a prosazování projektu Cizojazyčné literatury v českých knihovnách;

• často střízlivý a kritický úsudek, za důsledné lpění (až profesní umíněnost) na principech, které bychom mohli označit za mahenovské – stát si za svým, i když z toho nebude žádný prospěch, nepodléhat při rozhodování úřední ani jiné moci, která jde proti zdravému rozumu, hledat pro knihovnu vždy nejlepší cestu, která se obejde bez politických či jiných vlivů, pochlebování či jakýchkoli ústupků.

Oběma novým nositelkám ocenění Velkomoravský knihovník srdečně gratulujeme!

Součástí programu kolegia byla rekapitulace aktivit v rámci festivalu RE:PUBLIKA 1918–2018 – expozice 100 LET 100 KNIH, zejména shrnutí závěrů diskuze u kulatého stolu.

Již pátým rokem mohly knihovny, institucionální členové SKIP Velká Morava, žádat o podporu svých projektů. Podpoře se již tradičně těší komunitní aktivity a akce v rámci celostátních projektů SKIP. Se dvěma projekty se účastníci mohli přímo seznámit – s projektem Obecní knihovny Nivnice nazvaným Děti a výročí vzniku republiky a s projektem Obchodní akademie, Střední odborná škola knihovnická a Vyšší odborná škola Brno nazvaným Povinnost může být radost aneb Povinná literatura v knihovnách, který představila Mgr. Božena Děcká.

Ing. Libuše Nivnická informovala z pozice předsedkyně Zaměstnavatelské sekce SKIP o plánovaných aktivitách, zejména o přípravě Katalogu prací pro chystanou novelu v roce 2020 a o semináři k zákoníku práce, který se uskuteční ve dnech 5. až 6. března 2019 v Městské knihovně v Jihlavě.

Na závěr obdrželi všichni účastnící kolegia, kteří jsou individuálními členy SKIP, malý vánoční dárek: knižní poukázku do Knihkupectví Dobrovský v hodnotě 100 Kč.

Dne 20. listopadu 2018 zemřel ve věku 89 let dlouholetý ředitel Knihovny Kongresu USA (Library of Congress) James H. Billington. Knihovnu Kongresu USA řídil 28 let (od roku 1987 do roku 2015).

James H. Billington

Nejvýznamnější zásluhy

Pod vedením Jamese H. Billingtona Knihovna Kongresu USA zdvojnásobila počet analogových dokumentů (z 85,5 milionu jednotek v roce 1987 na 160 milionů v roce 2015). Mezi nově získanými dokumenty byla i řada dokumentů zásadního významu pro historii USA, jako např. Waldseemüllerova mapa světa z roku 1507. Tento dokument a mnoho dalších je k dispozici veřejnosti ve zrekonstruované původní budově Knihovny Thomase Jeffersona (Thomas Jefferson’s Library). I velkorysá rekonstrukce proběhla v době, kdy v čele Knihovny Kongresu USA stál James H. Billington.

Za jeho působení se knihovna otevřela milionům uživatelů na celém světě díky projektu Knihovna Kongresu online a řadě dalším projektů v oblasti digitalizace a zpřístupnění fondů knihovny a národního kulturního dědictví (American Memory) a světového kulturního dědictví (The World Digital Library). Pro členy Kongresu USA i pro informace veřejnosti o jeho činnosti má velký význam služba CONGRESS.gov.

Velkou pozornost James H. Billington věnoval ochraně fondů, zahájil rozsáhlý program odkyselování fondů a budování vyhovujících skladů.

Pro všechny uvedené projekty bylo nutné získat značné množství finančních prostředků nejen ze státních, ale i ze soukromých zdrojů. Fundraisingu věnoval James H. Billington mnoho času a energie a byl v této oblasti mimořádně úspěšný.

V době jeho vedení knihovny vznikly i převodní tabulky mezi formáty USMARC a UNIMARC a později i nová katalogizační pravidla RDA a datový model BIBFRAME.

Studium a působení před příchodem do Knihovny Kongresu USA

James H. Billington se narodil 1. června 1929 v Bryn Mawr v Pensylvánii. Byl premiantem na Lower Merion High School a později i na Princetonské univerzitě (Princeton University), kterou ukončil s vyznamenáním. Doktorát získal na Univerzitě v Oxfordu (Oxford University). Po službě v armádě přednášel historii na Harvardově univerzitě (Harvard University) a Princetonské univerzitě, několik let řídil Mezinárodní centrum Woodrowa Wilsona pro vědce (Woodrow Wilson International Center for Scholars).

James H. Billington je autorem dlouhé řady knih, mnoho z nich je zaměřeno na Rusko. Získal přes 40 čestných doktorátů z univerzit v různých zemích, byl čestným členem řady akademií, působil v redakčních radách významných vydavatelství a je nositelem bezpočtu ocenění a vyznamenání.

Za 28 let svého působení posunul Knihovnu Kongresu USA o velký kus vpřed. Tuto dlouhodobou stabilitu v řízení Knihovny Kongresu USA bez ohledu na to, zda momentálně převažoval vliv republikánů nebo demokratů, můžeme při pohledu na turbulence ve vedení Národní knihovny ČR v posledních deseti letech jen závidět.

Podrobnější informace najdete na webu Knihovny Kongresu nebo například v článku v deníku The Washington Post.

Setkání s Jamesem H. Billingtonem

Jsem ráda, že jsem měla možnost se s Jamesem H. Billingtonem několikrát osobně setkat. Bylo to v roce 1992, během mé tříměsíční stáže v Knihovně Kongresu. Jednalo se o Studijní program Sorosovy nadace (Soros Foundation Visiting Fellows Program) pro knihovníky z různých posttotalitních zemí, který odborně zajišťovala Knihovna Kongresu USA ve spolupráci s Univerzitou v Illinois (University of Illinois) a financoval George Soros prostřednictvím Open Society Fund (více o programu dále). Program se každoročně opakoval v průběhu několika let. Já jsem patřila do první skupiny, která program zahajovala, takže průběh celé akce sledovali osobně jak James H. Billington, tak George Soros a s oběma jsme měli možnost se opakovaně setkat při besedách, obědech, večeřích i závěrečném hodnocení. Setkání byla vždy velmi příjemná a podnětná a dodnes na ně ráda vzpomínám.

Závěrečné setkání s Jamesem H. Billingtonem a předávání certifikátů

Certifikát o absolvování programu v Knihovně Kongresu

Vzpomínka na pobyt v  Knihovně Kongresu USA v rámci Studijního programu Sorosovy nadace

Úvod

Při hledání dokumentů o pobytu v Knihovně Kongresu pro doplnění ohlédnutí za životem a působením právě zesnulého Jamese H. Billingtona jsem narazila na řadu zajímavých fotografií a poznámek a vybavily se mi některé vzpomínky, které mohou být zajímavé i pro ostatní.

Je to všechno už velmi dávno a některé věci se mi dnes zdají neuvěřitelné. Přesto – nebo právě proto – stojí za to si je připomenout. Psal se rok 1992, v naší zemi jsem vyhrála konkurz na tříměsíční stáž v knihovnách USA (většinu pobytu Knihovna Kongresu USA, kratší dobu Univerzita v Illinois) a skoro ve 40 letech jsem s chatrnou angličtinou vyrážela se dvěma velkými kufry prvně za oceán. Bylo nutné mít oblečení na všechny příležitosti a roční období, protože jsme začínali na začátku září ve Washingtonu, kde je v tu dobu ještě teplo, a končili v prosinci v Chicagu, kde byla naopak velká zima. Doba, kdy si můžeme v zahraničí věci chybějící v šatníku snadno doplnit, byla ještě daleko před námi. Doma jsem nechávala dvě dcery ve věku 9 a 13 let, rodina usoudila, že jde o příležitost, která se nebude opakovat, a že vše beze mne zvládnou.

Letiště Ruzyně – odlet do USA

Cíle, účastníci, program

Cílem Studijního programu Sorosovy nadace bylo poskytnout knihovníkům z různých posttotalitních zemí kvalitní odborný, manažerský i společenský základ a mezinárodní zkušenosti a kontakty, které jim později pomohou posunout úroveň knihovnictví v jejich zemích. Důležitá byla i jazyková stránka. Všichni účastníci museli úspěšně složit jazykovou zkoušku TOEFL, ale cílem tříměsíčního pobytu bylo i vylepšení angličtiny. To jsme pochopily se slovenskou kolegyní, se kterou jsme přiletěly stejným letadlem, hned při ubytování, když jsme chtěly společný pokoj. Ubytování bylo ve dvoulůžkových pokojích, ale už bylo rozepsané tak, aby účastníci ze zemí s podobným jazykem nebydleli spolu.

V Knihovně Kongresu se nás sešlo celkem 14 (podle komisí v jednotlivých zemích i podle komise v Knihovně Kongresu zřejmě perspektivních) knihovnic z těchto zemí: Albánie, Bulharsko, Česko, Chorvatsko, Estonsko, Lotyšsko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Ukrajina.

Skupina 14 knihovnic z různých zemí

Odborný program začal přednáškami o poslání a organizaci Knihovny Kongresu, společně jsme absolvovaly „kolečko“ po vybraných útvarech a několik školení pro manažery. Pak následovala stáž v útvarech blízkých profesnímu zaměření jednotlivých účastnic a na závěr krátký pobyt na Univerzitě v Illinois. Do předem připraveného programu byla zahrnuta návštěva New Yorku a Chicaga a řady zajímavých míst v okolí Washingtonu. Společenský program byl velmi bohatý, jeho součástí byla řada setkání, návštěv, společenských obědů a večeří. Program byl předem dán a nebylo možné ho příliš měnit.

Společně s mou spolubydlící Zlatou Dimec jsme velmi toužily podívat se do OCLC. Do programu nebylo možné návštěvu vložit, ale nakonec se nám podařilo se do OCLC dostat díky jeho zakladateli Frederickovi Kilgourovi. Ten spolu se skupinou amerických knihovníků na počátku 90. let navštívil Prahu a zajímal se o standardizaci a automatizaci v Národní knihovně. Dokonce tak moc, že jí chtěl věnovat polovinu dne určenou na prohlídku Prahy. Dostala jsem za úkol předvést mu náš Výměnný formát na dvou starých počítačích, které jsme tehdy měli v Liliové ulici. Nevěděla jsem, kdo to je, takže kolena se mi podlomila až dodatečně. Bylo mi divné, proč se ten starý pán tak zajímá o náš Výměnný formát a jak je možné, že se v něm po úvodním vysvětlení tak dobře orientuje, a proč je tak nadšen z toho, že stejný formát používá nejen Národní knihovna, ale i ostatní knihovny. Velmi dobře odhadl a ocenil, že sice zatím nemáme formát MARC, ale náš formát je navržen tak, že bude umožňovat snadné konverze, které bude moci využít více knihoven. Když jsme se loučili, říkal, že mne někdy velmi rád uvidí v USA, tak jsem mu z USA napsala o našem přání navštívit OCLC. Brzy přišlo pozvání z OCLC a náš program se rozrostl o nesmírně zajímavou návštěvu OCLC.

Návštěva OCLC

MARC Standards Office

MARC Standards Office nebyl zahrnut mezi pracoviště pro naši možnou stáž, což mne mrzelo. Na jedné ze společných recepcí s vedoucími útvarů Knihovny Kongresu jsem se setkala se Sally McCallum. Hovořily jsme o standardech a automatizaci, zajímala se o situaci u nás. Další den za mnou přišla, zda bych u nich nechtěla po dobu svého pobytu pracovat na konverzních tabulkách USMARC-UNIMARC. Samozřejmě jsem radostně souhlasila, urychlila plánovanou stáž na různých katalogizačních pracovištích a pustila jsem se do práce. Nebylo to vůbec jednoduché, musela jsem se hodně a rychle učit nejen detaily obou formátů, ale i práci se systémy, na které byli ostatní zvyklí. Pracovní nasazení a tempo v tomto útvaru bylo hodně vysoké, a protože jsem tu byla sama, jazykově mne nikdo nešetřil. Strávila jsem zde několik velmi náročných týdnů, ale byla to výborná škola. Konverzní tabulky, které byly interním materiálem Knihovny Kongresu, jsem dostala k dispozici a po čase se nám velmi hodily při přechodu z formátu UNIMARC na MARC 21.

Sally McCallum

V MARC Standards Office jsem se setkala i s Henriette Avram.

Henriette Avram

Kolegové v Knihovně Kongresu se výborně starali nejen o náš odborný program, ale díky pozvání do jejich rodin jsme postupně objevovaly jejich pro nás tehdy neznámé svátky a zvyky, jako Halloween, Den díkůvzdání atd.

Halloween party

Závěr

S odstupem čtvrt století mohu konstatovat, že cíl Studijního programu Sorosovy nadace poskytnout knihovníkům z různých posttotalitních zemí kvalitní odborný, manažerský i společenský základ a mezinárodní zkušenosti a kontakty, které jim později pomohou posunout úroveň knihovnictví v jejich zemích, byl splněn. S řadou absolventek našeho ročníku programu jsem se po mnoho let setkávala na různých zahraničních akcích, řada z nás zastávala a zastává vysoké manažerské pozice a vedla a vede mezinárodní komise a programy. A po nás přišla řada dalších ročníků. Snad se nám podařilo posunout úroveň knihovnictví v našich zemích o kousek dál. Posun vpřed byl v řadě zemí po mnoho let výrazný a rychlý. V posledních letech se ale velmi zpomalil a v některých případech i zastavil. Nepochybně to souvisí s tím, že vedení velkých knihoven je v poslední době (nejen u nás) stále více provázáno s politikou, a proto ředitelé v jejich čele nevydrží ani část oněch krásných 28 let, po která řídil Knihovnu Kongresu James H. Billington.

Fotografie – s výjimkou portrétu Jamese H. Billingtona, která pochází z archivu Knihovny Kongresu v USA – poskytla Bohdana Stoklasová.

Na Týden knihoven se v Obecní knihovně v Pavlovicích u Přerova snažíme připravit program pro všechny věkové kategorie.

Nejdříve je na programu návštěva Domova Alfreda Skeneho. Setkání uživatelů domova a dětí je vždy obohacujícím zážitkem. Do domova chodíme s dětmi často. Tentokrát malí recitátoři druhé třídy přednesli babičkám a dědečkům krátký program o podzimu. Prvňáčci zpívali písničky o písmenkách. Páťáci jako zkušení čtenáři přečetli posluchačům zajímavé pověsti z okolí Pavlovic a proložili je písničkami za doprovodu kytary. Hezké odpoledne zakončila veršovaná pohádka O Sněhurce.

Návštěva v Domově Alfreda Skeneho

Odpoledne zaplnila všechny prostory knihovny školní družina. Děti si prohlédly nové knížky z cirkulace. Následně jsme četli pro ně neznámé slovinské pohádky z knihy Kouzelný prsten.

Družina v knihovně

Prvňáčci přišli do knihovny poprvé. Byla pro ně připravena výstavka knih se zajímavým čtením o písmenkách. Nemohly chybět ani pohádky a hádanky.

První třída v knihovně

První třída a písmenka

Hanácké pohádky a pověsti od Bohumíra Štégera byly hlavní náplní při návštěvách druhé, třetí a čtvrté třídy.

Druhá třída a pohádky

Třetí třída a knihy

Čtvrtá třída a pověsti

Děti dojíždí do naší školy i z okolních vesnic, a tak si vybíraly pověsti, které se týkaly jejich bydliště.

Páťáci, kteří po celou dobu školního roku navštěvují knihovnu s kroužkem čtenářské gramotnosti, se dověděli historické zajímavosti z obecních kronik a přečetli pověsti z Pavlovic.

Pátá třída a čtení pověstí

Pátá třída před knihovnou

Pro účastníky projektu S knížkou do života (Bookstart) jsme připravili povídání na téma Znáte svoji obec? Čerpali jsme ze zajímavé historie zdejšího zámku a z obecních kronik.

S knížkou do života (Bookstart)

Nezapomněli jsme ani na seniory. Na Setkání seniorů jsme je pomocí projekce seznámili s prací naší knihovny. Bylo pro nás potěšením, že o dění v knihovně projevili velký zájem. Všichni dostali pozvánky na listopadové Půjčování s punčováním (předadventní čtení).

Setkání seniorů

Týden knihoven 2018 se zaměřením na regionální historii se vydařil. Využili jsme vzpomínek seniorů, obecních kronik a knih o našem kraji.

Věříme, že jsme získali nové návštěvníky naší knihovny, a těšíme se na další zajímavé téma příštího Týdne knihoven.

Autorem fotografií je Jiří Sklenář.

BUREŠOVÁ, Jarmila. Rovný přístup: knihovny a skupiny ohrožené sociálním vyloučením: metodická příručka pro práci knihoven se sociálně vyloučenými a sociálním vyloučením ohroženými skupinami uživatelů. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2018. ISBN 978-80-7050-709-4. Dostupné též z: https://ipk.nkp.cz/legislativa/normy-standardy-doporuceni/Rovnypristupvylouceninaweb.pdf

Národní knihovna ČR vydala ve spolupráci s Knihovnou města Ostravy a SKIP publikaci Knihovny a skupiny ohrožené sociálním vyloučením: metodická příručka pro práci knihoven se sociálně vyloučenými a sociálním vyloučením ohroženými skupinami uživatelů. Publikace je součástí řady metodických doporučení Rovný přístup a byla vydána v roce 2018 s podporou Ministerstva kultury ČR.

Autorkou této metodické příručky je Mgr. Jarmila Burešová1, která se řadu let systematicky věnuje problematice sociálně vyloučených na Ostravsku. Její profesionální vhled do této oblasti je jedinečný především díky mnohaletým praktickým zkušenostem v ostravském regionu. Prolínání knihovnické práce s vnímáním sociální problematiky uživatelů, proměny knihoven na místa setkávání, jejich otevřenost všem občanům bez rozdílu a rovněž přizpůsobování služeb obyvatelům místa jsou témata, kterými se knihovnická profese zabývá stále častěji. Příčiny sociálního ohrožení jsou velice široké; z tohoto hlediska můžeme říci, že snad neexistuje obec či region, ve kterém takoví obyvatelé nežijí. Významným kladem této metodiky jsou konkrétní doporučení, jak k sociálně handicapovaným občanům přistupovat a jaké služby jim nabízet.

Příručka je logicky a přehledně členěna a respektuje strukturu předchozích standardů – Standardu Handicap Friendly2 a  Rovný přístup: knihovna přátelská k seniorům3. V úvodní části autorka definuje sociálně vyloučené obyvatele, a to z pohledu řady odborných publikací i zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Oficiální postoje a stanoviska vlády a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, knihovnická legislativa a aktivity státní správy i samosprávy mohou být inspirací pro nastavení strategie konkrétních knihoven i pro nastavení spolupráce s dalšími organizacemi, jak na příkladu Ostravy uvádí autorka.

Jádro příručky se v osmi kapitolách komplexně zabývá všemi aspekty i požadavky, které by měla knihovna v oblasti práce se sociálně vyloučenými splňovat. V první části jde o obecné požadavky – vhled do sociální problematiky konkrétní obce, ve které knihovna působí, ale také propojení s ustanovením vlastního knihovního řádu a se strategií knihovny; od toho se odvíjející nabídka služeb (např. i úprava registračních poplatků různým skupinám uživatelů). V kapitole týkající se personálu je kladen velký důraz na celoživotní vzdělávání zaměstnanců, na jejich specializaci i na spolupráci s garantem pro sociální oblast. Z oblasti fondu a služeb jde zejména o nabídku donáškové služby uživatelům, vzdálenou komunikaci i dálkové služby. Technické a materiální podmínky i webové stránky reflektují podmínky předchozích dvou standardů. Jak autorka uvádí, pro dobré nastavení služeb je nezbytný kvalitně provedený průzkum mezi uživateli.

Významná je šestá a sedmá část – kapitola věnující se službám, spolupráci, propagaci; s příslušnými odbory sociálních služeb, neziskovými organizacemi, školami – a v rámci této spolupráce nabídka vlastních knihovnických prostorů pro aktivity propojující aktivity napříč všemi kategoriemi zmíněnými v příručce. Tato část patří mezi nejpropracovanější – v úplnosti se zabývá charakteristikami, potřebami a vhodnými službami pro nezaměstnané, občany ohrožené chudobou, věnuje se službám pro děti a rodiny, pro rizikové děti a mládež, službám pro seniory, pro etnické a jazykové menšiny a cizince, zmiňuje služby pro uprchlíky, služby pro nemocné, pro lidi trpící duševními chorobami, služby pro lidi trpící závislostmi a také se okrajově zabývá službami souvisejícími s výkonem spravedlnosti. Jde o neuvěřitelně širokou škálu uživatelských skupin, kterým se mnohé knihovny věnují. Příklady dobré praxe mnoha knihoven v České republice ukazují velkou míru porozumění a přesného zaměření služeb na konkrétní sociální skupiny. Nabídky knih s velkým písmem, literatury v romštině, fondu pro mentálně handicapované, zapojení knihoven do projektu Noc venku, spolupráce s dětmi z resocializačních bytů či spolupráce s úřady práce, to je jen malá ukázka z mnoha aktivit věnovaných sociálně vyloučeným či sociálním vyloučením ohrožených občanů.

V kapitole Ochrana zaměstnanců a spolupracovníků knihovny je uveden pracovní postup pro první kontakt s možným sociálně vyloučeným; jde o určité „desatero“, se kterým by měli být seznámeni všichni pracovníci v přímých službách.

Jedinou námitku bych mohla mít k ilustrativní fotografii na obálce – sociálně vyloučené osoby nejsou pouze lidé bez domova, ale jde o celou řadu osob se zdravotním postižením, se specifickými potřebami, o rodiče na mateřské či rodičovské dovolené či stárnoucí populaci.

Tuto zajímavou příručku uzavírá zasvěcený dovětek Mgr. Kateřiny Sidiropulu Janků, Ph.D., výzkumné pracovnice Institutu inkluzivního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Celkově shrnuje současnou problematiku pojmu sociálního vyloučení i sociálního začleňování, rozebírá otázku regionálních disparit. Na druhou stranu upozorňuje i na to, že „knihovník/knihovnice zde není proto, aby životní situaci návštěvníka knihovny jakkoli hodnotil, je zde proto, aby všem, kteří se do knihovny dostaví, poskytoval knihovnické služby, a to s ohledem na možnosti návštěvníka a za podmínek, které určuje knihovní řád“ (s. 54).

Z mého pohledu jde o další velmi významné metodické doporučení, které se stává nezbytnou a přínosnou příručkou pro každého knihovníka, je potřebné a užitečné nejen pro určité regiony – vždyť sociálně vyloučení i sociálním vyloučením ohrožení občané žijí všude kolem nás. Jak autorka v závěru (na s. 50) uvádí: „jde o mnohem širší skupinu a téměř každá knihovna (...) podle místních podmínek a potřeb věnuje pozornost aspoň některé z výše jmenovaných skupin uživatelů, byť je nepreferuje na úkor většiny“.

• 1. Text připomínkovala Mgr. Zlata Houšková, na konečné úpravě příručky spolupracovala Mgr. Miroslava Sabelová.
• 2. CERNIŇÁKOVÁ, Eva a Helena HUBATKOVÁ SELUCKÁ. Rovný přístup – Standard Handicap Friendly: metodická příručka pro práci knihoven s uživateli s postižením. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2014. ISBN 978-80-7050-641-7. Dostupné též z: https://ipk.nkp.cz/docs/Rovny_pristup.pdf
• 3. MAZUROVÁ, Hana a Zlata HOUŠKOVÁ. Rovný přístup: knihovna přátelská k seniorům: metodická příručka pro práci knihoven se seniory. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2016. ISBN 978-80-7050-674-5. Dostupné též z: https://www.skipcr.cz/dokumenty/rovny_pristup.pdf

Pražská organizace SKIP pro své členy pořádá nejenom odborné, ale i například kulturní akce V roce 2018 se jednalo o návštěvy divadelních představení, o literární vycházky a o návštěvy komentovaných výstav.

Divadelní představení

Jedním z benefitů, který nabízí pražská organizace SKIP svým individuálním členům, je příspěvek na vstupenky při společné návštěvě divadelního představení. Čtyřikrát za rok se nabízí možnost zhlédnout některé z  inscenací pražských scén. Na každé představení zajišťujeme 30 vstupenek. Nepsanou zvyklostí je odběr maximálně dvou vstupenek pro individuálního člena, ten pak dostává slevu ve výši 100 Kč na vstupenku a jeho doprovod (nečlen SKIP) zaplatí plnou cenu. V roce 2018 pražský SKIP na tyto akce ze svého rozpočtu věnoval 8 800 Kč.

Dne 21. února jsme ve Studiu Ypsilon zhlédli představení Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi. V inscenaci se vzpomíná na Voskovce a Wericha a především na Jaroslava Ježka, geniálního českého hudebního skladatele. V hudební a taneční revue zaznělo mnoho známých Ježkových písní, ale i neznámá dílka velmi hravá.

Milovníci muzikálů si přišli na své 23. dubna v Divadle Na Fidlovačce při představení Ženy na pokraji nervového zhroucení. Jeviště zaplnily barvy, temperament, humor a vášeň almodóvarského Madridu v podobě muzikálu o ženách a mužích a jejich vzájemném trápení, to vše v kombinaci romantiky a humoru, silných postav, nádherných melodií a hereckých a pěveckých příležitostí.

Žhavá novinka Divadla na Vinohradech – představení Harold a Maude – čekala milovníky divadla 31. října. Tento citem a humorem nabitý příběh podivuhodného láskyplného vztahu osmnáctiletého mladíka Harolda a osmdesátileté zchudlé šlechtičny Maude se stal vzácnou hereckou příležitostí pro Hanu Maciuchovou, herečku velkého uměleckého a lidského formátu.

Posledním představením roku 2018 byla 23. listopadu inscenace Zamilovaný Shakespeare v Divadle pod Palmovkou. Ta je fiktivním příběhem o tom, jak vznikla nejslavnější hra všech dob – Romeo a Julie. Divadelní verze oscarového filmu uvedla mladého Willa Shakespeara a jeho múzu, krásnou Violu. Ta se sama touží dostat k divadlu jako herečka, ale protože v té době bylo herectví ženám zapovězeno, uchýlí se ke lsti a Viola pronikne do Shakespearova souboru převlečena za chlapce.

Literární vycházky

V roce 2018 se uskutečnily dvě knihovnické literární vycházky, které pro pražský SKIP připravila Mgr. Dana Kratochvílová, naše osvědčená, dlouholetá průvodkyně. Pro rok 2018 pro nás vybrala dva nejznámější pražské vrcholy – Vyšehrad a Petřín.

První literární vycházka se uskutečnila 24. dubna a zavedla nás na jedno z nejpamátnějších míst našeho národa – na Vyšehrad. Připomněli jsme si při ní pověsti a legendy, které oslavují vznik přemyslovského státu, ukázali jsme si místo, kde bydlela vyšehradská patriotka a spisovatelka Popelka Biliánová, prohlédli si nejzachovalejší románskou rotundu na území Prahy, ale i monumentální sál Gorlice s originály soch z Karlova mostu. Tam jsme trochu prochladli, a tak nám všechno musela vynahradit úžasná vyhlídka z vyšehradských hradeb. Na vycházku dorazilo okolo 25 účastníků z řad knihovnic a knihovníků i jejich přátel a užili jsme si krásné, i když trochu studené odpoledne.

Na Vyšehradě

Při druhé vycházce, která se konala 18. září, jsme měli štěstí na počasí, byl ještě nádherný letní den a my jsme se vydali na druhou památnou pražskou „horu“ – na Petřín. Dozvěděli jsme se, jak vypadal Petřín v různých historických obdobích, co stávalo na Újezdě a kdo významný se tam narodil i kdo byl prvním předsedou Klubu českých turistů. Snad proto jsme nepoužili lanovku, ale prošli Petřín pěkně po svých. Cestou jsme objevili spoustu různých pomníků slavných osobností a přišli na to, že na Petříně nestojí jen socha Máchy. Odměnou za náš sportovní výkon nám byly krásné výhledy na Prahu z trochu jiné strany. Škoda, že nás tentokrát bylo jen deset, procházka byla jedna z nejvydařenějších.

V roce 2019 plánujeme další zajímavé literární vycházky a těšíme se na další spoustu zájemců z řad našich členů i jejich přátel.

Komentované výstavy

I v roce 2018 jsme pokračovali v návštěvách muzeí, galerií a expozic, kde se nám podařilo zajistit většinou speciální komentované prohlídky. Celkem se těchto akcí zúčastnilo téměř 100 členů SKIP.

Dne 27. února se uskutečnila exkurze skládající se z návštěvy Modrého pokoje Jaroslava Ježka (zaměřené na Ježkovu osobní knihovnu) a návštěvy repliky osobní knihovny Franze Kafky (v prostorách Společnosti Franze Kafky). Obě akce byly doplněny výkladem PhDr. Blanky Vorlíčkové, Ph.D., která se tematikou osobních knihoven zabývá.

Dne 4. dubna jsme se sešli na návštěvu výstavy Knihovna. Svazky a digitalizáty, sbírky a databáze, kterou pořádala Vysoká škola uměleckoprůmyslová a která byla pro členy SKIP doplněna výkladem kurátorek – doc. Lady Hubatové-Vackové a Mgr. Pavly Pauknerové, Ph.D. Výstava představovala neobvyklý a novátorský pohled na knihy – jaké v minulosti byly a jaké v budoucnu možná budou. Hlavním inspiračním pramenem této výstavy byla knihovna a studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Dne 25. dubna jsme navštívili výstavu Bydliště, panelové sídliště, kterou pořádalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze a která byla pro členy SKIP opět doplněna výkladem. Výstava nám přiblížila historii vybraných sídlišť v České republice a společenské, politické, kulturní a ekonomické souvislosti, jež jejich vznik doprovázely. K této výstavě jsme měli ještě možnost si prohlédnout výstavy Small Worlds (domečky pro panenky) a výstavu fotografií Josefa Koudelky Návraty.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Dne 5. června jsme v dejvické Ville Pellé navštívili výstavu Sempé – malý Milukáš a jiné, která byla pouze pro nás doplněna výborným komentářem Kláry Voskovcové. Výstava zahrnovala nejen ilustrace pro děti, ale i nám méně známé laskavé karikatury, vtipy a ilustrace, které Sempé publikuje od svého mládí v novinách a časopisech.

Villa Pellé

Dne 25. září se ve spolupráci s Knihovnou Uměleckoprůmyslového musea v Praze uskutečnila komentovaná prohlídka výstavy Hana Podolská, která přiblížila nejznámější a nejoblíbenější módní salon v meziválečné české společnosti i životní osud H. Podolské. Zároveň bylo možné zhlédnout filmový rozhovor s touto módní návrhářkou.

Autorkou fotografií je Linda Jansová z Národní knihovny ČR.

V září 2018 jsme v Městské knihovně Kyjov otevřeli kurz Kresba pravou mozkovou hemisférou. Ten k nám přilákal nejenom seniory, ale také ženy v produktivním věku i jednu mladou slečnu s poruchou autistického spektra. V knihovně jsme se setkávali po deset úterků a věnovali se kresbě zhruba 1,5 hodiny.

Vedením tohoto kurzu se snažím předávat lety nabyté zkušenosti z výuky výtvarné výchovy. Kreslení je řemeslo, které se dá naučit, je jen nutné umět pozorovat, sjednotit oko s rukou, vnímat hrany, mezery, světla a stíny, přeměřovat, kontrolovat.

První den si každý účastník vybral fotografii portrétu a zkusil ho nakreslit tak, jak umí. Následovalo trénování a zapojování pravé hemisféry do kresby.

Ponořeni do kresby

Velký posun byl znatelný po překreslení Picassova obrazu, ale vzhůru nohama a pak už následovalo trénování kresby ruky, oka, ucha, nosu, úst, až jsme se dopracovali ke kresbě portrétu, který si účastníci zkoušeli první den kurzu.

Výsledky jsou skvělé, jak můžete posoudit sami na následujících snímcích (vlevo je vždy kresba z prvního dne kurzu, tedy ze 4. září 2018, vpravo kresba z 30. října 2018; u obrázku je jako popisek křestní jméno autorky).

Barča

Evička

Jiřina

Martina

Radka

Romana

Nejkrásnější dárek mě čekal druhý den v poště – e-mail od maminky, která na kurz doprovázela svou autistickou dceru:

„Dobrý den,
paní ředitelko, my s Evičkou Vám moc a moc děkujeme za naprosto úžasný kurz kreslení. Evičce to hodně dalo a je z toho velmi nadšená. I já jsem si z kurzu hodně odnesla a zkusila jsem si nakreslit ruku a budu pokračovat dále. Jsem ráda, že jste nám dala příležitost. Evičku kreslení velmi uklidňuje. A byla na kurzu velmi hodná a díky Vám jsme si měly možnost něco nového vyzkoušet a načerpat pozitivní energii, kterou pro Evinku hledám, kde se dá.
Ještě jednou velké díky. A budeme se těšit na další setkání.“

A to je to nejkrásnější ocenění a motivace do dalšího kurzu, který bude probíhat od 8. ledna 2019.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Kyjov.