2019, ročník 28, číslo 1

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Atlas knihoven

Ocenění

Koncepce a strategie

Osobnosti

Rozhovor

Vzdělávání

Celostátní akce

Recenze

Z ústředních orgánů

Z odborných orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Úvodník

Co přineslo jaro 2019

Vážení a milí čtenáři,

přinášíme Vám letošní první číslo Bulletinu SKIP. Dozvíte se v něm například:

Přínosné čtení Vám za celou redakční radu Bulletinu SKIP přeje

Linda Jansová

Trendy v knihovnách

Projekt Příběhy našich sousedů ve statenické knihovně

Úvodem

Příběhy našich sousedů jsou vzdělávacím projektem organizace Post Bellum pro žáky ve věku od třinácti do šestnácti let, který je realizován ve školách nebo v knihovnách. Děti mají za úkol pod vedením knihovníka nebo učitele a za podpory koordinátora Post Bellum vyzpovídat pamětníka, natočit jeho celoživotní vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a nakonec vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž. Děti se také mohou zúčastnit video workshopu, na kterém se naučí základy práce s kamerou i to, jak natočený materiál sestříhat, nebo audio workshopu v rozhlasovém studiu. Nakonec vystoupí před publikem a výsledky své práce představí veřejnosti.

Projekt probíhá od září do dubna, jeden tým (tvořený dvěma až pěti dětmi) vždy zpracovává příběh jednoho pamětníka. Vedoucí týmu (již zmíněný knihovník nebo učitel) vede nejvýše dva týmy.

Příběh Petra Šmahy ze Statenic

Říká se, že nic v životě není náhoda. A bez pochyby to platí i o příběhu Petra Šmahy ze středočeských Statenic, který je pozoruhodným způsobem propojen se zdejší Knihovnou J. M. Hovorky i s osudem slavného malíře 19. století Josefa Mánesa. Přesvědčily se o tom také místní děti, které v rámci knihovnického projektu Příběhy našich sousedů vzpomínky současného malíře pana Šmahy zaznamenaly a zpracovaly do rozhlasové reportáže.

Pamětník Petr Šmaha
Pamětník Petr Šmaha

Petra Šmahu již od mládí přitahoval malíř Josef Mánes. Kromě toho, že obdivoval jeho obrazy a plánoval stejnou životní dráhu, přikládal význam i tomu, že se oba narodili ve stejný den – na prvního ledového muže Pankráce 12. května. Také Petr Šmaha se nakonec v dospělosti stal malířem. Další propojení s osudem Josefa Mánesa na něj ale teprve čekalo. Když se na přelomu tisíciletí podruhé oženil, hledali si s manželkou bydlení. Jednou si tak šli prohlédnout i dům v blízkosti Statenic: „Byl jsem tím domem úplně uhranutý, díval jsem se na něj jako na obraz,“ vzpomínal pro dětské dokumentaristy Petr Šmaha a vzápětí se rozpovídal o tom, jak k němu dům promlouval: „A stejně tak na mě promlouvaly i osudy toho domu, a aniž bych je znal, obejmuly mě,“ dodal pro dětský rozhlasový dokument Petr Šmaha. Osud tohoto domu byly opravdu zajímavý: Josef Miroslav Hovorka, jehož jméno nese statenická knihovna, v minulosti v domě bydlel spolu se svou ženou Josefínou, dcerou malíře Josefa Mánesa. Životní cesty malířů 19. i 21. století se tedy znovu protnuly.

Setkání týmu s pamětníkem u hrobu Josefa M. Hovorky, podle kterého se jmenuje knihovna ve Statenicích
Setkání týmu s pamětníkem u hrobu Josefa M. Hovorky, podle kterého se jmenuje knihovna ve Statenicích

Průběh projektu očima knihovnic

Projekt s mladými dokumentaristy vedly ve Statenicích knihovnice Zuzana Brychtová Horecká a Barbora Černohorská. Zeptali jsme se na jejich dojmy:

Co vás vedlo k zapojení do projektu Příběhy našich sousedů?

Když jsme začaly s kamarádkou a kolegyní Zuzanou v knihovně působit, od začátku jsme chtěly, aby se u nás potkávaly různé generace lidí. Aby babičky a dědové četli malým dětem, aby se statenické děti a jejich rodiče měli kde setkávat. Také jsme měli v plánu dělat pamětnické večery, mělo se to jmenovat „Poznej svůj domov“. Chtěly jsme, aby to u nás žilo. Organizaci Post Bellum jsme obě znaly a Zuzka tam navíc měla i kamarádku, která nám o možnosti zapojení knihovny řekla. Nadchly jsme se a požádaly obecní úřad o grant, abychom do projektu mohly vstoupit. Měly jsme vytipované i pamětníky a už stačilo sehnat jen dva týmy dětí a pustit se do práce.

To zní docela náročně...

Ano, zapojení do projektu bylo náročné – organizačně i časově. V naší obci není základní škola a děti proto navštěvují různé školy v okolních vesnicích nebo v Praze. Starší děti se tak navzájem moc neznají. Přesto se nám podařilo dát dohromady dva týmy mladých dokumentaristů. Najít společný čas na schůzky k projektu bylo ale pak docela složité. Několikrát se nám například stalo, že jsme byli nuceni přesouvat už domluvené termíny. Měnili jsme datum setkání s pamětníky nebo natáčení v rozhlase. Na Příbězích našich sousedů jsme tak nakonec pracovali skoro rok. Do projektu jsme se zapojili už loni na jaře a teprve teď vše dokončujeme.

Běželo tedy vše podle plánu?

No upřímně – úplně přesně ne. Závěrečná prezentace bývá logicky vždy na konci projektu, protože se tam představí dokumentaristické práce dětí a příběhy jejich pamětníků. My jsme však z organizačních důvodů harmonogram trochu pozměnili a netypicky jsme uspořádali slavnostní prezentaci už v listopadu, když děti měly své pamětníky teprve natočené a akorát stihly dokončit scénáře. Díky tomu ale děti byly do příběhů vtažené a dokázaly příběhy pamětníků představit opravdu autenticky. Samotné reportáže z natočeného materiálu děti v Českém rozhlase dokončily až letos v březnu. Asi je třeba poznamenat, že máme otevřeno pouze jeden den v týdnu, takže jsme samozřejmě velkou část realizovali mimo pracovní dobu.

Můžete popsat, jak slavnostní prezentace probíhala?

Náš původní záměr byl pustit rozhlasové reportáže dětí, které tou dobou (listopad 2018) měly být již hotové. Na poslední chvíli ale v Českém rozhlase někdo onemocněl a my jsme to s dětmi  sestříhat nestihly. Slavnostní večer byl už naplánovaný, pamětníci pozvaní, děti nachystané, tak jsme se rozhodly, že ho nebudeme rušit. Děti vymyslely, že scénáře zdramatizují a životní příběhy paní Ilony Čepelové a akademického malíře Petra Šmahy zahrají v malém „divadelním představení“. Paní Čepelová navíc v mládí hrála u nás v obci ochotnické divadlo, tak se to velmi hodilo.

Během několika hodin děti vše vymyslely a nacvičily. Večer přišlo do knihovny asi 30 místních lidí. Na stěny knihovny jsme nainstalovaly výstavu dobových fotografií, které nám poskytla paní Čepelová. Večer se nakonec skvěle vydařil, paní Čepelová i pan Šmaha byli dojatí a děti začaly uvažovat o založení dramatického kroužku. Pro nás všechny to byl krásný a dojemný zážitek.

Byl projekt obohacující i pro Vás osobně? V čem?

Bára: Líbí se mi myšlenka uchování paměti národa, propojování generací a předávání životních zkušeností a příběhů od starších a zkušenějších dnešním mladým lidem. Jsem ráda, že jsme dětem umožnily poznat zajímavé osobnosti Statenic.

Zuzka: Navíc jsme se dozvěděly mnoho nového z historie našeho domova a spřátelily se s prima dětmi a místními osobnostmi kulturního života. Slavnostní večer byl nezapomenutelný, jak prohlásil náš pamětník pan Šmaha: „Byly to takové předčasné Vánoce!“

Doporučili byste projekt i dalším knihovnám? Co je dobré nepodcenit?

Určitě doporučujeme! Už víme, že se to dá zvládnout i v malé vesnické knihovně. Chce to jen dávku trpělivosti a odhodlání. Nejnáročnější pro nás bylo koordinovat týmy dětí, které chodí do různých škol a mají mnoho mimoškolních aktivit. To vše jsme ještě musely skloubit s naší vlastní prací a rodinným životem. Je to výzva, ale stojí to za to!

Pamětnice Ilona Čepelová – současná fotografie
Pamětnice Ilona Čepelová – současná fotografie

Novinky v projektu a specifika pro knihovny

Projekt Příběhy našich sousedů má silný regionální rozměr. Přestože každý pamětnický příběh je jedinečný, místo, odkud pochází, jeho tok spoluurčuje. Jiné příběhy o naší minulosti najdeme na Sedlčansku, vysídleném za druhé světové války, jiné na Mostecku, ovlivněném těžbou, jiné v blízkosti západních hranic, jiné v Sudetech a jinak je poskládaná mozaika příběhů na Plzeňsku. Ukazovat životní osudy pamětníků v širším, regionálním kontextu patří k důležitým stránkám projektu. Proto se snažíme spolupracovat s městem (většinou zřizovatelem škol i knihoven), aby v jednom místě mohlo na projektu pracovat týmů více (většinou pět až čtrnáct) a jejich práce pak mohla vyvrcholit společnou slavnostní závěrečnou prezentací. Počet spolupracujících měst se v současnosti blíží stovce; jejich seznam najdete na webu projektu pod záložkou Města. Výhodou celého konceptu je i osoba regionálního koordinátora, který zná místní reálie, je na dosah, vede projektové workshopy a je k dispozici osobně, kdykoli je třeba. Koordinátor také produkčně zajišťuje zmiňovanou závěrečnou prezentaci.

Od příštího školního roku plánujeme změnu ve financování účasti knihoven v projektu a zároveň sjednocení financování knihoven a škol. Účast týmu z knihoven i škol by měl do budoucna hradit zřizovatel a týmy ze škol i knihoven budou mít stejnou podporu koordinátora a stejné možnosti workshopů (včetně těch mediálních, video i rozhlasových). Bude-li mít knihovna zájem se do projektu zapojit, prosíme o vyplnění nezávazné přihlášky, abychom už nyní mohli vstoupit do jednání se zřizovatelem a vyjednat financování. Za zprostředkování schůzky na radnici budeme rádi, není však podmínkou účasti v projektu.

Autorkou fotografií je Zuzana Brychtová Horecká z Knihovny J. M. Hovorky ve Statenicích.

Tvůrčí dílna pro dospělé v Městské knihovně Jihlava

První tvůrčí dílna pro dospělé se v Městské knihovně Jihlava konala 5. října 2015 – otevřela tak bohatý program jihlavské knihovny v rámci 19. ročníku Týdne knihoven.

Celá myšlenka tvůrčí dílny pro dospělé vznikla poté, co jsem se přihlásila do Klubu tvořivých knihovníků SKIP, což pro mě – jako absolventku SPŠ textilní s uměleckým zaměřením a vyučenou fotografku – byl přirozený krok. Naše knihovna pořádá spoustu akcí pro děti, a proto jsem se rozhodla výtvarnou dílnu zaměřit na dospělé. A jelikož jsem praktik, snažím se vymyslet vždy takové projekty, které budou nejen na ozdobu, ale i k užitku.

Dílnu pořádáme první pondělí každý druhý měsíc. Začínáme vždy v Týdnu knihoven. Přestože je dílna určena pro dospělé, kreativitě se meze nekladou a pravidelně nás první dva ročníky navštěvoval také jeden velmi šikovný hoch, kterému bylo asi deset let. S velkým zapálením svědomitě vyráběl dárky pro maminku a babičku. Sem tam se přidalo pár děvčat.

Důležité je, aby návštěvníci dílny pracovali samostatně a porozuměli návodu. V plánování projektů se držím určitého vzoru, který koresponduje s ročním obdobím. Také se snažím vymýšlet projekty tak, abychom maximálně využili nakoupený materiál. Proto se i materiál pravidelně opakuje, ale vždy se snažím přijít s novou technikou nebo neobvyklým využitím.

Vybíráme kurzovné 50 Kč. Účastníkům tato částka nepřijde nijak závratná, protože si uvědomují, že pokud by si materiál nakoupili sami, vyšel by je mnohem dráž (nehledě na to, že většinu technik zkouší poprvé a ještě neví, zda jim půjdou a budou je bavit). Pokud jim jde práce od ruky, mohou si udělat více výrobků. Dílna trvá maximálně dvě hodiny (od 16 do 18 hodin) a všichni čas využívají na maximum. Je určena pro pět až deset účastníků. Ideální počet je pět, protože se mohu každému individuálně věnovat, což je u některých technik třeba.

Někteří účastníci dílny se možná domnívají, že mám trochu vysoké požadavky, protože se jim mnohé projekty zdají náročné, ale na konci kurzu jsou vždy mile překvapeni, jak je daná technika snadná, když znají správný postup. Pravidelně po celou dobu existence dílny přicházejí čtyři ženy, u kterých se postupně rozvíjí jejich kreativita a moje výrobky, které slouží jako vzor pro tvoření, už berou jen jako inspiraci a vkládají do výrobků svoji invenci. Dále přichází ti, co si chtějí danou techniku vyzkoušet nebo ji už zkoušeli, ale nedařilo se jim a potřebují poradit. Jedna z účastnic pracuje ve školní družině a chodí na dílnu pro inspiraci.

Na rozjezd po prázdninách děláme něco jednoduchého. Na úvod jsme navlékali korálky na paměťový drát. Činnost je to zdánlivě jednoduchá, ovšem jen do chvíle, než zjistíte, jak jsou korálky drobné. Když navíc chcete, aby měl náramek nějaký vzor, musíte u navlékání trochu počítat. Oblékali jsme hrnek do filcového oblečku, aby nápoj chladl pomaleji a zároveň hrnek tolik nepálil. Další rok se šila filcová klíčenka a naposledy účastnice vyráběly podzimní závěs do okna za použití filcu a přírodnin.

Náramek z paměťového drátu (říjen 2015)
Náramek z paměťového drátu (říjen 2015)

Podzimní závěs do okna (říjen 2018)
Podzimní závěs do okna (říjen 2018)

Další dílna je v prosinci, na té se snažím vždy vymyslet něco praktického vánočního. Hned v prvním ročníku účastníci vyráběli vánoční krabičku, polotovar, tzv. pillow box, zdobili stuhami, vánočními scrapbookovými papíry, vánočními výseky a nápisy či razítky. Krabička byla vhodným obalem na malý dárek nebo, jak většina účastníků ocenila nejvíce, na peněžní dar. Další rok byl ve znamení balení dárků, vyráběly se autorské balicí papíry a vánoční přání s kapsou na peníze. Následující prosinec jsem připravila přání zdobené nitěnou grafikou. Jedná se techniku, která je jednoduchá, ale velmi efektivní. A protože krabičky měly dobrý ohlas, naučili se všichni skládat origami krabičku z papíru, kterou opět vánočně dozdobili. Zatím posledním vánočním projektem bylo vánoční přání zdobené technikou suchého embossingu pomocí strojku Big Shot. Z této techniky byly účastnice nadšeny a vzniklo velké množství přání a jmenovek na dárky.

Vánoční pillow box (prosinec 2015)
Vánoční pillow box (prosinec 2015)

Embossované vánoční přání (prosinec 2018)

Embossované vánoční přání (prosinec 2018)
Embossované vánoční přání (prosinec 2018)

Na únorové dílně jsme zpočátku vyráběli šperky – tzv. motanici z korálků a vlasce, splétaný náramek z pěti šňůrek, přívěsek z korku a náramek z korálků a šňůrky. Letos v únoru jsme náročnost (především časovou) pozvedli na trochu vyšší úroveň a zdobili jsme hliněný květináč akrylovými barvami, jutovým provázkem a vlastnoručně vyrobenou cedulkou.

Květináč (únor 2019)

Květináč (únor 2019)
Květináč (únor 2019)

V dubnu je prostor pro experimenty s materiály. Vyráběli jsme organzovou brož, dlouhé dřevěné korále na voskované šňůře, lapač snů, stojánek na šperky a drátovaný zápich v podobě tulipánů a srdíček zdobený korálky. Lapač snů měl obrovský úspěch. Jako bonus jsem pro účastníky připravila letáček s vysvětlením, co je lapač snů, význam barev a návod na vyplétání lapače.

Lapač snů (duben 2017)
Lapač snů (duben 2017)

Červnová dílna se nese v duchu malování. V prvním roce se malovalo na tašky. Pak jsme vyráběli ručně šitý sešit, který jsme zdobili technikou horkého embossingu, což byla pro všechny zcela nová technika (spočívá v zapečení speciálního prášku horkovzdušnou pistolí). Vznikly tak osobité prázdninové deníky. Následující rok proběhlo malování na trička přes šablony, které určitě budeme opakovat. Letos nás čeká razítkované prostírání. Háček bude v tom, že si každý bude muset vyrobit vlastní razítko.

Ručně šitý sešit (červen 2017)
Ručně šitý sešit (červen 2017)

Malování na tričko (červen 2018)
Malování na tričko (červen 2018)

Na dubnové dílně probíráme, jaké techniky by si chtěli účastníci vyzkoušet, a na červnovou dílnu už mám připravený program na další rok, aby věděli, co je čeká a na co se mohou těšit. Pravidelné návštěvnice tvůrčí dílny se těší na setkání s dalšími, co jsou na stejné vlně, berou čas strávený vyráběním v knihovně jako relax a čas jen pro sebe, kdy je nikdo z jejich blízkých nevyrušuje od tvůrčí činnosti.

Tvůrčí dílna pro dospělé 2018/2019 (letáček)
Tvůrčí dílna pro dospělé 2018/2019 (letáček)

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Jihlava; autorkou letáčku je Magdaléna Kupková z téže knihovny.

Family Point v Městské knihovně Kyjov

V roce 2017 se Městská knihovna Kyjov po rozsáhlé rekonstrukci stala bezbariérovou. U hlavního vstupu byla vybudována kabinová pojízdná plošina, v zadní části budovy výtah. Knihovna se stala přístupnou nejen vozíčkářům, ale i méně pohyblivým seniorům a rodičům s kočárky.

Knihovna sama o sobě plní funkci komunitního centra, kde se scházejí nejenom děti, ale i rodiče s nejmenšími dětmi či prarodiče. S ohledem na to, že některé z maminek využívaly různé prostory knihovny k tomu, aby děti nakrmily nebo se jinak postaraly o jejich pohodlí, využili jsme toho a tyto služby rozšířili pod křídly Family Pointu.

Za přítomnosti zástupců zřizovatele města Kyjov a koordinátorky projektu Family Point v Jihomoravském kraji jsme 3. dubna 2019 zahájili jeho provoz v oddělení pro děti a mládež. Staly jsme se tak druhou institucí nabízející tuto službu v Kyjově.

Úvodní slovo ředitelky knihovny Mgr. Michaely Moudré k otevření Family Pointu
Úvodní slovo ředitelky knihovny Mgr. Michaely Moudré k otevření Family Pointu

Otevření jsme spojili s akcí na podporu čtenářství – se setkáním maminek s dětmi v rámci projektu S knížkou do života (Bookstart). Čtení z knih pro nejmenší doplnily rukodělné aktivity a povídání s knihovnicemi nejen o literatuře pro děti.

Knihy připravené pro děti a maminky v rámci projektu S knížkou do života (Bookstart)
Knihy připravené pro děti a maminky v rámci projektu S knížkou do života (Bookstart)

Maminky a děti společně tvoří (akce v rámci téhož projektu)
Maminky a děti společně tvoří (akce v rámci téhož projektu)

Family Point bude zpřístupněn v době provozních hodin oddělení pro děti a mládež. Vedle krásných dětských knih jsou pro maminky a jejich děti přichystány také dětské židličky, hračky, místo k posezení a přebalovací pult. Ten bude rodičům přístupný v provozním čase půjčovny pro dospělé v suterénu knihovny.

Označení Family Pointu při vstupu do Oddělení pro děti a mládež a provozní doba Family Pointu
Označení Family Pointu při vstupu do Oddělení pro děti a mládež a provozní doba Family Pointu

Nabídka služeb Family Pointu – propagační materiály a kontakty na místní organizace nabízející služby pro rodiny s dětmi
Nabídka služeb Family Pointu – propagační materiály a kontakty na místní organizace nabízející služby pro rodiny s dětmi

V rámci Family Pointu je k dispozici návštěvní kniha, kam mohou uživatelé psát své poznatky a připomínky
V rámci Family Pointu je k dispozici návštěvní kniha, kam mohou uživatelé psát své poznatky a připomínky

Prohlídka prostor Family Pointu v suterénu knihovny – přebalovací koutek
Prohlídka prostor Family Pointu v suterénu knihovny – přebalovací koutek

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Kyjov.

O konferenci INSPO a informačních technologiích, které překonávají bariéry

Musela jsem docela dlouho vzpomínat, kdy jsem se vlastně konference INSPO (Konference o technologiích pro osoby se specifickými potřebami, dříve Konference o internetu a informačních systémech pro osoby se specifickými potřebami) zúčastnila poprvé. Nakonec jsem došla k tomu, že to bylo v roce 2005. Byla to doba, kdy březen už nebyl měsícem knihy, ale měsícem internetu. Na Wikipedii bylo cca 1,5 milionu článků. Internet jsme už sice celkem běžně používali, ale o webu 2.0 se teprve začalo mluvit, a třeba takový Facebook byl sítí pouze pro uživatele z řad vybraných univerzit. Horkou novinkou na trhu – která ovšem běžné uživatele příliš nezajímala – byl ozvučený mobilní telefon určený pro nevidomé a slabozraké osoby. Chytrým telefonům, které ještě neměly dotykový displej, se v té době spíše říkalo komunikátory a mohli si je dovolit jen lidé s vyššími příjmy. Každodenní používání dotykových displejů, iPhone, Android, Twitter, internet věcí, to všechno (a ještě mnoho dalšího) mělo teprve přijít. Ptáte se, proč o tom všem mluvím? Snad proto, abych připomněla atmosféru té doby a co nejlépe přiblížila, jak velký dojem na mě tehdy moje první konference INSPO udělala.

Přestože se konference konala v Kongresovém centru vybudovaném v minulém století a za minulého režimu, připadala jsem si tehdy, jako bych vstoupila do budoucnosti, která se ovšem děje právě teď. Technologie se tady proměnily v úžasný nástroj umožňující lidem se specifickými potřebami překonávat nejrůznější typy bariér a zařadit se do běžného života. Uchvátily mě technologie umožňující nevidomým lidem orientaci nebo třeba ukázka ovládání počítače bez dotyku – jen pohyby očí nebo hlasem. Obojí bylo v té době něčím převratným – nejen tím, jak to fungovalo (a že to vůbec fungovalo), ale také tím, že to lidem s postižením umožňovalo samostatný pohyb, možnost samostatně využívat počítač, psát e-maily, studovat, telefonovat nebo jinak komunikovat s okolím, pustit si bezdotykově televizi nebo rádio či ovládat hlasem nebo očima osvětlení, vytápění i zařízení v domácnosti atd. Bylo to právě na konferenci INSPO, kde jsem v průběhu let poprvé na vlastní oči viděla 3D tiskárnu tisknout funkční hodiny nebo individuálně přizpůsobenou protézu, slyšela „mluvit“ vlastním hlasem člověka, který o něj přišel, a přesto jím mluvil, když jeho mobil převáděl s využitím dříve pořízených nahrávek psaný text do hlasové syntézy. Dozvěděla jsem se zde o prvním testování automatického titulkování televizních pořadů pro neslyšící, viděla jsem počítačový převod textu do českého znakového jazyka pomocí znakujícího avatara. Také jsem měla možnost postupně sledovat, jak nevidomým nebo slabozrakým ulehčuje život rozvoj chytrých telefonů a nejrůznějších speciálních i tzv. běžných aplikací. Seznámila jsem se více s problematikou přístupného webu nebo s tím, jak využívají technologie a internet neslyšící osoby. Zjistila jsem, že existuje crowdfundingový portál HitHit, program TechSoup, aplikace Záchranka, online tlumočení nebo online přepis pro neslyšící.

Důležitým aspektem konference INSPO však bylo také to, že se nejen věnuje technologiím pro lidi se specifickými potřebami, ale je také pro lidi se specifickými potřebami přímo určena. Díky tomu jsem zde měla možnost sledovat v praxi, co to obnáší zorganizovat přístupnou konferenci, jak vypadá tlumočení nebo simultánní přepis pro neslyšící apod. Měla jsem ale také třeba možnost od srdce se zasmát s bandou vozíčkářů, kteří mi u oběda líčili své zážitky z cestování (kdo z vás byl někdy v přírodní rezervaci Soos, určitě chápe, že k tomu, abyste na úzké a křivolaké dřevěné lávky vyrazili na invalidním vozíku, je třeba hodně odvahy – a možná i trocha černého humoru). A vůbec jsem se zde potkala se spoustou lidí, kterým taková „drobnost“ jako to, že náhodou mají nějaké postižení, rozhodně nebere chuť do života a nebrání jim studovat, sportovat, cestovat, podnikat a vůbec vést plnohodnotný a aktivní život.

Za těch čtrnáct let, co se konference INSPO pravidelně (a ráda) účastním, se mnohé změnilo, ale základ zůstává stejný. Dopolední program je společný pro všechny účastníky konference, odpolední program je tradičně rozdělen do tří sekcí zaměřených na přístupnost webu, na využití informačních technologií při vzdělávání a zaměstnávání osob se zdravotním postižením a na technologie pro neslyšící uživatele.

Stálicí konference je výstava v předsálí, kde je možné načerpat inspiraci a seznámit se s organizacemi nabízejícími kompenzační pomůcky, aplikace nebo služby pro uživatele s různým zdravotním postižením. A hlavně je zde možné mluvit s lidmi, kteří se této problematice věnují a často ji znají z vlastní zkušenosti, protože sami mají nějaké postižení nebo speciální potřeby. Konference je tak místem různých zajímavých pracovních i osobních setkání. A musím říct, že mě těší, že se nezměnilo ani to, že se zde potkávám s kolegy a kolegyněmi knihovníky z dalších knihoven, které problematika technologií pro osoby s postižením také zajímá.

Z kuloárů na konferenci INSPO 2019

Z kuloárů na konferenci INSPO 2019
Z kuloárů na konferenci INSPO 2019

Došlo ale také k určitým změnám. Knihovníci vědí, že březen už dnes není měsícem internetu, nýbrž měsícem čtenářů a také konference INSPO se v mnoha ohledech mění a vyvíjí – nejen neustále rostoucím počtem účastníků (z původní cca stovky, kterou jsem zažila v roce 2005, se počet účastníků v roce 2019 vyšplhal na 521, což nutně vedlo k postupnému přesouvání konference do sálů se stále větší kapacitou). Neustále se vylepšuje technické zázemí – např. o možnost zapůjčení tabletů, na kterých mohou neslyšící sledovat online přepis, zrakově postižení zase sledovat promítanou prezentaci apod. Sborník už není papírový, ale je dostupný na webu konference. Nejde však jen o texty a prezentace přednášejících, ale také o video se záznamem řečníka i tlumočení do českého znakového jazyka, což příspěvky zpřístupňuje různým znevýhodněným skupinám uživatelů a přibližuje je těm, kteří se konference z různých důvodů nemohou zúčastnit.

I letos bylo na INSPO mnoho zajímavého. Zaujalo mě třeba to, že se konference prostřednictvím asistenčního robota Eiffela ovládaného hlasovými povely z Hustopečí nad Bečvou zúčastnil člověk upoutaný na vozík. Na výstavě vzbudilo mou pozornost komunikační zařízení Zoxcall, aplikace na rozpoznávání bankovek a mincí Cash Reader nebo aplikace RoboBraille umožňující zdarma převod textu do Braillova písma do různých textových formátů nebo do MP3 (a to je jen zlomek toho, co bylo k vidění a vyzkoušení). Novinkou letošního ročníku konference byly dva workshopy zaměřené na problematiku hledání zaměstnání osobami s postižením. V nich se účastníci mohli dozvědět, jak napsat atraktivní životopis a jak se připravit na pracovní pohovor. Další novinkou letošního ročníku byl moderátor Daniel Stach. Ten při provázení programem konference předvedl nejen svou obvyklou profesionalitu a vhled do problematiky technologií, ale také nesmírně příjemný a lidský přístup.

Na konferenci zazněl i příspěvek Jakuba Pětiokého nazvaný Distanční terapie a telerehabilitace v domácím prostředí
Na konferenci zazněl i příspěvek Jakuba Pětiokého nazvaný Distanční terapie a telerehabilitace v domácím prostředí

Konference je pořád tatáž, a přesto se neustále mění. Např. sekce Přístupnost webu, které se pravidelně účastním, už přístupný web řeší jen jako jedno z témat. Spíše se věnuje pomůckám a aplikacím a projektům, které lidem se zrakovým postižením usnadňují život. Zaznamenala jsem ale i jiný – téměř nepostřehnutelný – typ změny, který mě vedl k přemýšlení o způsobu, jak vnímáme a využíváme technologie. Uvědomila jsem si, že díky tomu, že se technologie staly nedílnou součástí našeho života, v posledních letech už na konferenci tolik neprožívám ten pocit naprostého ohromení z nových skvělých možností. Ono totiž ovládání počítače nebo mobilu alternativními způsoby (včetně hlasového zadávání, technologie na rozpoznání obrázků a obličejů, využití technologií pro ovládání různých zařízení a dalších činnosti každodenního života) už dnes považujeme za samozřejmost. Stejně samozřejmé pro nás je, že každý nosíme v kapse či kabelce mobilní zařízení, jehož operační paměť i kapacita úložiště řádově převyšují možnosti prvních sálových počítačů. Fanoušci Star Treku jistě znají trikordér – Wikipedie jej definuje jako „fiktivní příruční multifunkční zařízení, které […] slouží k rychlému získávání, analýzám a ukládání dat, přičemž kromě univerzálního trikordéru existují také specializované verze pro lékařské a inženýrské účely“. Nepřipomíná Vám to naše chytré mobily, které nám umožňují práci s daty, sledování polohy, ovládání chytré domácnosti, slouží nám jako terestrické nebo hvězdné mapy, navigace, kompasy, měřidla, krokoměry, fotoaparáty, skenery, monitory zdravotního stavu atd.? Něco, co jsme ještě ne tak docela dávno považovali za sci-fi, se stalo naší každodenní realitou. To je asi ten důvod, proč už mi technologie prezentované na konferenci INSPO nepřipadají tak ohromující jako v roce 2005. Ale možná, že právě to je ta nejlepší zpráva: Už nejde tolik o nové, převratné technologie, které nám vyrazí dech, ale o to, že jsou tyto technologie dostupné stále většímu počtu lidí a stávají se masově rozšířeným prostředkem pro překonávaní bariér všeho druhu.

Pro mě osobně byla účast na přechozích ročnících konference INSPO vždy velkým osobním i profesním obohacením. A i když INSPO je zkratkou původního názvu konference, který odkazoval na úplný název „Internet a informační systému pro osoby se specifickými potřebami“, připadá mi významné, že některé internetové slovníky angličtiny (viz např. Oxford Dictionaries), chápou „inspo“ jako zkratkové slovo používané od začátku 21. století pro něco, co slouží jako inspirace nebo motivace. Pokud se chcete také nechat inspirovat, můžete. Dvacátý ročník konference INSPO se koná v Kongresovém centru Praha v sobotu 28. března 2020. Těším se, že se tam potkáme.

Autorkou fotografií je Eva Cerniňáková z Knihovny Jabok.

Terminologický seminář v Národní knihovně ČR

Dne 4. dubna 2019 se v Národní knihovně ČR (NK ČR) konal odborný seminář věnovaný terminologii v oblasti knihovnictví a informační vědy. Organizátorem akce byl Knihovnický institut NK ČR. Zájem ze strany odborné veřejnosti byl takový, že bylo třeba konání semináře přesunout do větších prostor. Celkem se zúčastnilo 43 zájemců.

Hlavním tématem semináře byla Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV), její současný stav a proměny v závislosti na rozvoji vlastního oboru a také technologií. Ale organizátoři pozvali také odborníky ze souvisejících oborů, což umožnilo pojmout problematiku z širší perspektivy.

Moderátorem dopoledního programu byl ředitel Knihovnického institutu PhDr. Vít Richter. Nejprve zazněly příspěvky věnované novinkám v databázi TDKIV, které připravily členky redakční rady TDKIV.

Seminář zahájil PhDr. Vít Richter (foto: Linda Jansová, Národní knihovna ČR)
Seminář zahájil PhDr. Vít Richter (foto: Linda Jansová, Národní knihovna ČR)

Jako první vystoupila Bc. Jaroslava Citová, DiS., a seznámila posluchače se současným stavem databáze, jež čítá cca 4 900 odborných hesel. Představila struktura hesel, postup jejich vytváření a hlavní problémy s aktualizací databáze. Zajímavé informace zazněly ohledně využívání databáze – z četnosti přístupů lze usuzovat na významnost tohoto informačního zdroje.

Na to navázala PhDr. Linda Jansová, Ph.D., s příspěvkem věnovaným pilotnímu projektu zpřístupnění TDKIV v podobě propojených dat, který byl realizován v roce 2018 s finančním přispěním Ministerstva kultury ČR. Hlavní přínosem projektu bylo zavedení přesnějších vazeb (dosavadní praxe databáze TDKIV umožňuje uvádět kromě vztahu ekvivalence jen volný vztah označovaný jako příbuzný termín) mezi vybranými hesly a jejich zpřístupnění v systému Wikidata. Do příspěvku byly zařazeny i ukázky a zmíněny možnosti praktického využití.

V další části semináře zazněly příspěvky odborníků z různých institucí, kteří rovněž řeší problematiku terminologie. Jako první vystoupila PhDr. Anna Černá z Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Charakterizovala obecné zásady pro tvorbu odborné terminologie z hlediska jazykového: ustálenost, systémovost, přesnost/jednoznačnost, ústrojnost a spisovnost. Zdůraznila, že v současné době se terminologie přibližuje spíše k mezinárodně srozumitelným termínům a že se uplatňuje tzv. jazyková ekonomie, což znamená, že se používají převážně jednoslovné termíny a termíny, z nich je možné odvodit další slovní druhy. Výraznou odezvu měly informace o apelativizaci, tj. procesu, jímž se původní vlastní jméno osoby či výrobku stává slovem obecným a zpravidla rozšiřuje svůj význam. Uvedené příklady Bibliobox versus bibliobox a Xerox versus xerox a problémy s firmami, které s označením výrobku přišly, vzbudil v auditoriu značné emoce.

Dalším přednášejícím byla PhDr. Věra Vlková, CSc., z České agentury pro standardizaci. Představila mateřskou organizaci, její činnost a služby, které poskytuje veřejnosti. Zajímavý byl snižující se podíl ČSN v závislosti na přejímání norem evropských a mezinárodních. Také se věnovala problematice terminologie, a to právě z hlediska internacionalizace technických norem.

V odpoledním bloku zazněly příspěvky z příbuzných oborů a jejich vztah k terminologii. Nejprve to byla prof. PhDr. Marie Bláhová, DrSc., z Katedry pomocných věd historických a archivniho studia Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která podala přehled hlavních publikací (především slovníků a encyklopedií) k archivnictví a hlavním pomocným vědám historickým a uvedla příklady některých termínů těchto oborů a jejich vývoje. Na ni navázal PhDr. Jan Novotný z Knihovny Národního muzea, jehož příspěvek se týkal projektu internetového zdroje Encyklopedieknihy.cz. Tato encyklopedie obsahuje výkladová hesla k české knižní kultuře středověku a raného novověku. Na tvorbě hesel se podílí tým odborníků z oblasti knihovědy a kodikologie, specialisté na iluminované rukopisy, historickou knižní vazbu a restaurování. Přednášející vybral několik příkladů a rozebral etymologický vývoj názvosloví v souvislosti s multioborovým přesahem, zmínil normativní výklady a terminologii užívanou teoretiky a autoritami oboru a vtipně komentoval prosazování terminologie různými zájmovými skupinami a také přejímání termínů z cizích jazyků.

V dalších příspěvcích jsme se vrátili k našemu oboru, tj. knihovnictví a informační vědě. Nejprve vystoupil RSDr. Zdeněk Matušík z NK ČR a seznámil nás s tím, jak se odborné termíny vyskytují v legislativních dokumentech. Na příkladech uvedl, že se legislativa vyhýbá používání profesně specifických pojmů, pokud jejich použití není diktováno zvláštními potřebami a zájmy. Pojmy z knihovnické terminologie, a to i ty nejobvyklejší, se tak v našich právních předpisech vyskytují v poměrně malém rozsahu.

Tři poslední příspěvky byly opět v režii členek redakční rady TDKIV. PhDr. Linda Jansová, Ph.D., představila výsledky analýzy odborné terminologie z oblasti knihovnictví použité v Koncepci rozvoje knihoven České republiky na léta 2017–2020 a v dalších koncepčních dokumentech z posledních let. Terminologii v uvedených dokumentech srovnala s obsahem terminologické databáze TDKIV. Soustředila se na schopnost databáze reagovat na aktuální vývoj v oblasti knihovnictví i oblastech příbuzných, především na zvýšené nároky na tvorbu vhodných českých ekvivalentů původně anglických termínů. Okamžitou diskusi vyvolaly termíny born digital, digital copydigitalizát.

Na to navázala PhDr. Helena Kučerová, Ph.D., s příspěvkem o terminologii pojmových modelů (pojem, pojmový model, třída, instance, atribut, vztah) a o termínech označující entity pojmového referenčního modelu IFLA LRM. Uvedla problémy řešené při formování terminologické báze bibliografických modelů v českém jazykovém prostředí, zejména počešťování oproti internacionalizaci, problém homonymie a neustálenosti významu. Způsoby řešení těchto problémů uvedla na příkladech nově zařazených termínů v TDKIV. I tady se ihned rozpoutala živá diskuse nad uvedenými návrhy. Zatímco v otázce volby konceptuální versus pojmový model se účastníci celkem rychle shodli na volbě pojmový model, další dvojice pro označení obecné entity res/věc rozdělila auditorium na stoupence latinizující versus počeštěné verze.

V posledním příspěvku se Mgr. Marie Balíková zabývala termíny oborový versus obecný termín, respektive obecný výraz. Uvedla definice a vymezila rozsah uvedených pojmů a poté přiblížila aplikaci obecných a oborových termínů ve dvou základních databázích NK ČR, a to v univerzálním souboru tematických autorit a v terminologické databázi TDKIV.

Vzhledem k okamžitým reakcím na příspěvky v průběhu dne byla závěrečná diskuse krátká. Nicméně z velké účasti, živého zájmu a spontánních reakcí v průběhu semináře lze usuzovat, že zdánlivě odtažité téma odborné terminologie má v knihovnickém prostředí velkou odezvu.

Hrozí našim dětem digitální demence?

Pod tímto názvem se konala v Senátu Parlamentu ČR 4. března 2019 konference, kterou pořádal 1. místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Růžička. Knihovníci na ní dostali k dispozici 20 účastnických míst, stejně jako učitelé. Program sliboval hlubší otevření problémů souvisejících s ohrožením duševního zdraví dětí digitálními technologiemi. Umožňoval také otevřít širší veřejnosti a představitelům veřejné správy (Senátu atd.) problematiku čtenářské a funkční gramotnosti i související roli nového projektu SKIP S knížkou do života (Bookstart), v což jsme jako zástupci SKIP především doufali.

Z konference (foto: Vladana Pillerová, Národní knihovna ČR)
Z konference (foto: Vladana Pillerová, Národní knihovna ČR)

Pokud bych měla hodnotit průběh a přínos konference v tomto smyslu, řekla bych, že vše zůstalo někde na půl cesty. Senátorka MUDr. Alena Dernerová, která velmi podporuje náš projekt a zdůraznila i zde jeho význam a přínos, ve svém příspěvku Počítačová generace v ordinaci dětského neurologa popsala četné příklady problémů, s nimiž se potýkají děti, jimž rodiče nečtou a s nimiž málo komunikují slovem. Nahrazování slovní komunikace komunikací obrazem (filmy, tablety atd.) v raném dětství vede nejen k tzv. patlavosti dětí, ale i k neschopnosti se vyjadřovat, vnímat a chápat mluvené slovo; nadužívání technologií pak k četným dalším neurologickým problémům.

Na dr. Dernerovou navázal vynikajícím a mimořádně zajímavým příspěvkem Duševní zdraví v éře digitálního dětství MUDr. Michal Goetz, Ph.D., z Dětské psychiatrické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Zdůraznil mimo jiné, že rozvoj jazyka je klíčový pro rozvoj architektury mozku, že sledování živého rozhovoru je pro rozvoj dítěte mnohem důležitější a potřebnější než elektronická komunikace, hra s kostkami mnohem přínosnější než sofistikované digitální aplikace. Vysvětlil velmi srozumitelně a názorně mechanismus vzniku závislosti na technologiích u dětí, vliv technologií a souvisejícího multitaskingu na jejich (ne)soustředěnost, hovořil o růstu depresivních nálad a suicidálních pokusů současných dětí v souvislostech s technologiemi a řadě dalších velmi zajímavých faktorů ovlivňujících duševní vývoj a zdraví dnešních dětí.

Bohužel následující příspěvky se začaly tématu hrozby digitální demence poněkud vzdalovat. Příspěvek Pornografie, soustředěnost a online vztahy – digitální stres u dětí Mgr. Ivy Škvárové, MBA, a Mgr. Zuzany Pavelcové z Institutu Re:Life (institut pomáhá dospělým i dětem překonávat nástrahy informačních a komunikačních technologií a zdravě je využívat) posunul téma k otázkám zneužívání technologií dětmi (kyberšikana) i dospělými (online pornografie apod.). Pozitivní je, že v tomto příspěvku byla zdůrazněna nutnost péče o „offline“ zážitky dětí.

Dopolední program uzavřelo vystoupení PhDr. Hany Ajmové ze Základní školy prof. Zdeňka Matějčka v Mostu Mobilní telefony ve školách. Nešlo, jak by se dalo očekávat vzhledem k zaměření konference, o pozitivní či negativní využívání mobilních telefonů ve vyučování, ale o zákaz telefonů v době vyučování, a to z hlediska legislativy. Přestože toto téma bylo podle mého soudu pro tuto konferenci zcela okrajové, ukázalo se, že přítomné pedagogy zajímá zcela zásadně, možná výhradně. Potvrdila to část diskuse a nakonec i tisková konference, kterou byla celá akce uzavřena. Prostě otázka, zda (ne)zakázat mobilní telefony ve školách a kdo by to měl udělat (ředitel školy, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR?), hýbe pedagogickou veřejností, médii, veřejnou správou.

Odpolední program zahájil kapitán PhDr. Jan Melša, vrchní komisař Krajského ředitelství Policie Libereckého kraje vystoupením Kybernetická kriminalita. Bezpečnost na internetu, kyberšikana, fake news, prevence a nabídka pomoci policejních složek, to byl ve zkratce obsah příspěvku, který sice byl živý a zajímavý, ale potenciální „digitální demence“ se rovněž týkal spíše jen okrajově.

Návratu k tématu se přítomní dočkali ve vystoupení Digitální džungle pro děti – nebo pro nás? Mgr. Jana Kršňáka z Rodiny offline. Velmi zajímavý pohled na rozpadající se veřejný prostor, rozpouštějící se soukromou sféru, závislost dospělých (rodičů) na technologiích a nejistota dětí v tomto světě – to vše (a mnoho dalšího) otevřelo velmi podnětně prostor k závěrečné diskusi.

Ta následovala po posledním příspěvku, tedy po představení projektu SKIP S knížkou do života (Bookstart) a jeho vazby na čtenářskou pregramotnost a („beztechnologickou“) komunikaci v rodině s předškolními dětmi (Zlata Houšková, SKIP).

Bohužel příležitost k diskusi nebyla dostatečně využita. S výjimkou dvou či tří spíše informačních či apelativních příspěvků, které by (snad) mohly být k hlavnímu tématu konference vztaženy, se diskuse soustředila především na zmíněnou otázku mobilů ve školách.

Přes určité zklamání nelze říci, že by konference neměla pro knihovny a projekt S knížkou do života (Bookstart) žádný přínos. V rámci kuloárních rozhovorů se podařilo navázat některé nečekané kontakty, hlasitě byl ze strany některých představitelů Senátu deklarován význam projektu, projekt sám i širší nabídka knihoven v oblasti podpory čtenářské a funkční gramotnosti dětí i podpory rodiny byly představeny nezanedbatelnému publiku, jedná se o spolupráci s dalšími zainteresovanými subjekty.

Podíváme-li se tedy na konferenci jako na další krok ve veřejné diskusi o potenciálu knihoven, můžeme říci, že to byl krok dobrý. Jen doufejme, že budou pokračovat kroky další…

Redakční poznámka: Na webu Senátu je k dispozici videozáznam z konference.

Atlas knihoven

Jak na rekonstrukci studovny: pět praktických tipů z Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy

Po více než třiceti letech jsme v naší knihovně za výrazné podpory vedení Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze zrekonstruovali z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR naši studovnu a po půl roce tvrdé práce desítek lidí z různých profesí jsme ji 26. února 2019 slavnostně otevřeli. Sepsaly jsme pět praktických tipů, které s vámi chceme sdílet a které vám možná ušetří čas či pomohou v rozhodování, pokud vás také podobná rekonstrukce čeká.

Patříme k větším fakultním knihovnám Univerzity Karlovy. Pracujeme s cca 200 000 knihovními jednotkami, navštěvují nás čtyři tisíce čtenářek a čtenářů a obsluhujeme celkem dvě studovny, které se nacházejí v různých budovách. Studovna v ulici Magdalény Rettigové v Praze, které se v textu podrobně věnujeme, nabízí cca devět tisíc knihovních jednotek ve volném výběru a sto titulů časopisů, vše k prezenčnímu studiu. A jak tedy u nás rekonstrukce dopadla a jakých pět tipů z ní vyplynulo?

Studovna před rekonstrukcí, 2018 (zdroj: archiv Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)
Studovna před rekonstrukcí, 2018 (zdroj: archiv Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)

1. Ujasněte si, co má být cílem rekonstrukce

Než budete posuzovat jakékoli podkladové materiály před zahájením stavby, pojmenujte sami pro sebe důvod, proč se studovna rekonstruuje, a zformulujte, jaký je z knihovnického pohledu cíl celé akce. Pomůže vám to zejména ve vyjednáváních, která povedete ohledně rekonstrukce se svými nadřízenými a s realizačními firmami. Naše motivace byla: „Chceme multifunkční prostor, kde se dá studovat i setkávat. Chceme podporovat komunitní život na fakultě.“

Studovna při slavnostním otevření, 6. únor 2019 (zdroj: Flickr – Pedagogická fakulta)
Studovna při slavnostním otevření, 6. únor 2019 (zdroj: Flickr – Pedagogická fakulta)

2. Proveďte hodnocení stávajících prostor

Ještě než začnou vznikat plány, kriticky si projděte dosavadní prostory studovny a jejich využití, nebojte se zapojit do hodnocení i čtenáře a čtenářky. Kolik místa máte vyhrazeno pro provozní účely (např. skladování) a kolik prostoru mají návštěvníci? Rekonstrukce je pro takové zhodnocení skvělou příležitostí. Nám se podařilo proměnit jeden sklad v moderní prosklenou týmovou studovnu pro 20 lidí.

Tam, kde byl ještě loni sklad, máme dnes týmovou studovnu (zdroj: MYPA Design)
Tam, kde byl ještě loni sklad, máme dnes týmovou studovnu (zdroj: MYPA Design)

3. Zvažte využití mobilního nábytku

Pokud se stejně jako my domníváte, že knihovna budoucnosti nestojí výhradně na půjčování a vracení knih, ale může fungovat také jako prostor k setkávání a kulturním akcím, můžete popřemýšlet o nábytku, který je maximálně mobilní. Nám se osvědčily nové stoly na kolečkách s brzdami. Při každodenním provozu kolečka zabrzdíme, aby se stoly nepohybovaly, ale obratem jsme schopni je snadno přesunout na chodbu a v prostoru nechat jen židle (např. v divadelním uspořádání). Stoly mají navíc desky připevněné tak, že se dají velmi snadno sklopit do svislé polohy, a stoly se díky tomu dají umístit do mnohem menšího prostoru než v rozloženém stavu. Podobně užitečné jsou stohovatelné židle.

Nové stoly mají sklápěcí desku a kolečka (foto: Michaela Vídršperková, studentka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)
 
Nové stoly mají sklápěcí desku a kolečka (foto: Michaela Vídršperková, studentka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)

Židle jsou stohovatelné (foto: Michaela Vídršperková, studentka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)
Židle jsou stohovatelné (foto: Michaela Vídršperková, studentka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)

4. Popřemýšlejte o změně způsobu prezentace knihovního fondu

Rekonstrukce a s ní spojené vystěhování a nastěhování knih je také dobrou příležitostí k vyhodnocení, nakolik je prezentovaný soubor knih pro čtenáře a čtenářky funkční. V každé knihovně mohou být inovace v uspořádání fondu jiné. My jsme se rozhodli pro dvě velké změny. První se týkala řazení knih: přestali jsme oddělovat učebnice od odborné literatury. Nově máme police věnované jednotlivým oborům a zde jsou (pohromadě) umístěné i odpovídající učebnice. Kdo se potřebuje připravit na hodinu matematiky, nemusí už obejít ve studovně dvě místa, stačí prozkoumat jeden regál věnující se matematice. Druhá změna se týká označení regálů. Protože nás navštěvují také zahraniční studenti a studentky, cítili jsme potřebu vytvořit orientační systém srozumitelný všem. Protože jsme zároveň nechtěli přehltit studovnu četnými nápisy v několika jazykových variacích, zvolili jsme k popisu regálů piktogramy.

Místo dvojjazyčného označování regálů jsme použili svěží piktogramy, jejichž autorkou je Irena Sojková (zdroj: archiv Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)
Místo dvojjazyčného označování regálů jsme použili svěží piktogramy, jejichž autorkou je Irena Sojková (zdroj: archiv Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)

5. Klíčové jsou praktické zkušenosti s provozem

Poslední tip je spíše upozorněním. Ne každý, kdo se bude na rekonstrukci vaší studovny podílet, musí mít ze svého osobního života zkušenost s provozem v knihovně. Na to je dobré myslet a přizpůsobit tomu společná jednání. Ačkoli se nás jednání za knihovnu účastnilo vždy několik, nepodařilo se nám i přes všechnu snahu například včas odhalit, že pokud jsou navržené police do tvaru písmene L, vzniká v jejich rohu mrtvý prostor, který se těžko využívá. Problémem také zatím zůstává akustika v týmové studovně. Už máme ovšem plán, jak na zmírnění ozvěny zapracovat.

Poučení pro příště: police umístěné do tvaru písmene L vytvořily mrtvé rohy, v nichž nejsou vidět hřbety knih (zdroj: Flickr – Pedagogická fakulta)
Poučení pro příště: police umístěné do tvaru písmene L vytvořily mrtvé rohy, v nichž nejsou vidět hřbety knih (zdroj: Flickr – Pedagogická fakulta)

Závěrem

I přes drobný povzdech v posledním bodě jsme velmi rádi, že se rekonstrukce studovny podařila a ani ne měsíc po otevření ji už navštívily stovky spokojených studentů a studentek. Chodí sem nejen studovat, ale také tisknout a kopírovat studijní podklady, relaxovat u deskových her, uvelebit se v sedacím vaku s dobrou knihou, mohou si nabít mobilní telefon v našich speciálních stolních lampách či si přes rezervační systém zamluvit týmovou studovnu.

Klademe důraz i na prostor před studovnou. Už druhým rokem zde funguje Malá galerie. Po rekonstrukci máme za sebou také první vernisáž výstavy fotografií se zajímavou přednáškou o Skalistých horách a s promítáním na velké plátno a chystáme další akce. Úspěch slaví také regál pro sdílení nepotřebných knih, časopisů, zahradních semínek, gramofonových desek, apod. Přijďte se k nám podívat!

Nabíjení mobilního telefonu pomocí stolní lampy (zdroj: archiv Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)
Nabíjení mobilního telefonu pomocí stolní lampy (zdroj: archiv Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)


NabíPohled do Malé galerie u studovny s vystavenými fotografiemi Renaty Collard ze Skalistých hor (zdroj: archiv Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)
Pohled do Malé galerie u studovny s vystavenými fotografiemi Renaty Collard ze Skalistých hor (zdroj: archiv Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy)

Irena Sojková, autorka piktogramů na regálech, vyzdobila také zeď u schodiště (zdroj: MYPA Design)
Irena Sojková, autorka piktogramů na regálech, vyzdobila také zeď u schodiště (zdroj: MYPA Design)

 

Městská knihovna Nymburk otevřela novou pobočku na sídlišti

Po téměř ročním maratonu při hledání vhodných prostor, rekonstrukci prostor podle stávajících vyhlášek a nařízení, po náročném stěhování regálů a knihovnického mobiliáře a nespočtu beden knih jsme v Městské knihovně Nymburk v závěru roku 2018 slavnostně otevřeli pobočku na sídlišti.

Pobočka na sídlišti byla v 90. letech zrušena a nyní se podařilo za významného přispění zřizovatele Města Nymburka opět pobočku na sídlišti otevřít.

Nová pobočka dostala hezké, kompletně zrekonstruované prostory v suterénu budovy polikliniky. Je bezbariérově přístupná, moderně vybavená a služby veřejnosti nabízí v úterý a čtvrtek od 8 do 17 hodin. Nabízíme volný výběr beletrie a naučné literatury pro děti i dospělé, zatím z 3 500 svazků.

Pohled do interiéru pobočky
Pohled do interiéru pobočky

Připravujeme i různá setkání, čtení, tvoření a besedy, které budou určeny obyvatelům nymburského sídliště. Již se rozvíjí spolupráce se Základní školou Letců R.A.F. v Nymburce, Mateřskou školou Větrník a Mateřskou školou U pejska a kočičky. Pravidelně do pobočky dochází čtenářský klub ze základní školy, v únoru jsme připravili autorské čtení a povídání spisovatele Jana Řehounka, jsou připravena výtvarná tvoření pro děti. Chtěli bychom různorodou nabídkou zaujmout veřejnost a poskytnout jim zázemí, kde se budou rádi scházet a trávit svůj čas.

Oddělení pro děti

Oddělení pro děti

Oddělení pro děti
Oddělení pro děti

V roce 2018 došlo ze strany Města Nymburku jako zřizovatele knihovny na velkou investici ve výši 4 250 000 Kč. Budova, ve které knihovna sídlí, byla zateplena a získala novou fasádu, dále byla instalována klimatizace a šikmá schodišťová plošina, čímž se stala knihovna kompletně bezbariérovou.

Nová fasáda
Nová fasáda

Plošina
Plošina

Největší radost máme ze zbudované letní čítárny, kterou budou moci návštěvníci knihovny využívat, jakmile to počasí dovolí. Místo nevzhledného dvorku v zadní části knihovny je k dispozici příjemné posezení pro cca 20 lidí. Máme už nakoupen pohodlný venkovní nábytek a připraveny akce, které bychom rádi v letní čítárně pořádali.

Letní čítárna
Letní čítárna

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Nymburk.

Pražský Černý Most má knihovnu, kde je radost pobýt

Pobočku Městské knihovny v Praze na sídlišti Černý Most čtenáři najdou v objektu bývalé mateřské školy v ulici Generála Janouška, který dnes slouží několika volnočasovým organizacím, mezi jinými i základní umělecké škole a domu dětí a mládeže. Jde tedy o poměrně živé místo mezi paneláky s velkou veřejně přístupnou zahradou a dětským hřištěm. Knihovna se proto během několika posledních let proměnila z místa na půjčování knih na místo, kde si děti aktivně krátí čekání na začátek kroužků a rodiče zase čekání na své děti. Kromě toho se knihovna stala i místem setkávání, a to různých skupin obyvatel sídliště.

Původní podoba oddělení pro dospělé
Původní podoba oddělení pro dospělé

Původní podoba oddělení pro děti
Původní podoba oddělení pro děti

Takové pobytové zátěži však prostor knihovny už nevyhovoval, proto se Městská knihovna v Praze rozhodla pro rekonstrukci interiéru a vytvoření příjemného prostředí pro trávení času. Rekonstrukce je dokončena a knihovna s novým interiérem se pro veřejnost otevřela v pondělí 18. března 2019 za účasti ředitele knihovny Tomáše Řeháka a starosty Prahy 14 Radka Vondry.

Tomáš Řehák a Radek Vondra při zápisu do pamětní knihy
Tomáš Řehák a Radek Vondra při zápisu do pamětní knihy

Při otevření nechyběl ani dort
Při otevření nechyběl ani dort

Lidé, knížky, prostor, akce

Návrh revitalizace interiéru vznikl v architektonickém ateliéru monom. Jak architekti sami říkají, hlavním cílem bylo prostor knihovny co nejvíce otevřít, prosvětlit a dovybavit místy k sezení, která nabízejí prostor pro individuální aktivity i práci ve skupině. Pozornost architekti také věnovali terase, která bude díky stálému sezení soužit jako venkovní čítárna.

Oddělení pro dospělé
Oddělení pro dospělé

Oddělení pro děti
Oddělení pro děti

Knihovna nabídne výběr z více než sedmi tisíc knihovních jednotek (knih, časopisů a mluveného slova pro děti i dospělé), prostor pro děti v dětském oddělení, pohodlné sezení v centrální části a pracovní místa v části pro dospělé, kromě toho také wifi, dostatečný počet zásuvek a v neposlední řadě knihovníky, kteří se na své čtenáře a návštěvníky těší.

Kromě knížek se lidé mohou těšit i na kulturní a vzdělávací akce. Klára Gráfová, vedoucí pobočky, upřesňuje, jaký je plán: „Dopoledne plánujeme nabídnout zajímavý program školám, odpolední aktivity se zaměří na seniory, které bych pomocí různých témat chtěla propojovat s dětmi a mladými lidmi. Například při praktické pomoci v používání chytrých technologií. Díky spolupráci s Novou školou tu také bude pravidelně probíhat doučování, oblíbené i na dalších pobočkách Městské knihovny v Praze. A samozřejmě bychom rádi, aby se knihovna stala i místem, kde si lidé budou chtít uspořádat vlastní akci. Od turnaje v deskovkách po vyprávění o zajímavé cestě do více či méně vzdálených krajin.“

Ještě před samotným otevřením knihovny proběhlo sousedské setkání, které prozradilo něco málo o tom, co by lidé v knihovně rádi. Lidé pomocí lístečků jednoduché zpětnovazební metody „Chci, aby…“ navrhovali například vytvoření koutku pro nejmenší děti, umístění automatu na kávu a těší se na program v podobě besed se zajímavými hosty nebo hraní deskových her. Věříme, že knihovna očekávání nezklame!

Pobočka Černý Most v kostce:

Adresa: Generála Janouška 1060/2, Praha 14
Otevírací doba: po 13–19, út 9–16, st 12–19, čt 12–19, pá 9–16
Investor: Městská knihovna v Praze, příspěvková organizace hl. m. Prahy
Dotace: projekt Knihovna s komunitním přesahem Černý Most byl podpořen v rámci Evropských investičních a strukturálních fondů Operační program Praha – pól růstu ČR pod registračním číslem CZ.07.3.56/0.0/0.0/16_043/0000592
Celkové náklady na projekt: 3 707 141 Kč
Návrh interiéru: monom
Realizace stavby: Fitaz, s. r. o.
Realizace interiéru: Interdekor HP s.r.o.

Další očekávané dění ve službách Městské knihovny v Praze

Knihovna na Černém Mostě není v letošním roce jedinou knihovnou, kterou Městská knihovna v Praze otevírá po rekonstrukci. Na podzim se do sítě znovu připojí Zahradní Město (Praha 10) a Hloubětín (Praha 14) čeká stěhování do nově postaveného komunitního centra H55. V očekávání je také Praha 4, kde právě probíhají stavební práce v prostoru bývalé Michelské záložny, která se promění na knihovnu Jezerka.

Kromě nových poboček se v Městské knihovně v Praze právě věnujeme implementaci technologie RFID do výpůjčního procesu, která se neobejde bez omezení provozu. Uzavření celé sítě v souvislosti s čipováním fondu (cca 1,5 milionu svazků) je v plánu o prázdninách. Další změnou, která knihovnu i čtenáře čeká, je spuštění redesignovaných webových stránek mlp.cz.

Letos se tedy v Městské knihovně v Praze rozhodně nudit nebudeme.

Fotografie původního stavu interiéru pocházejí z archivu Městské knihovny v Praze, fotografie interiéru po rekonstrukci z téhož zdroje (jejich autorem je Pavel Klikar z Městské knihovny v Praze).

Otevření Knihovny Josefa Serinka v mosteckém Chanově

V sobotu 2. března 2019 byla v Mostě otevřena Knihovna Josefa Serinka, jež shromažďuje romskou literaturu a publikace zaměřující se na emancipaci menšin. Za velkého zájmu místních i přespolních dětí zde byly čteny a promítány romské pohádky.

Knihovna vznikla původně již v únoru 2018 pod názvem Romafuturismo v prostorech pražské galerie Tranzit (o tom jsme informovali v článku v č. 2/2018, pozn. red.). Kolekce knih romských autorů vznikla díky iniciativě Ladislavy Gažiové, která jejich výběr konzultuje i s romisty a aktivisty.

Instituci provozovatelé vnímají také jako platformu pro setkávání se nad kulturními a politickými tématy či místem pro prezentaci autorů a romských osobností. Primárním cílem knihovny je umožnit romským komunitám nahlédnout na svou historii a na své místo ve světě a zapojit je do formování jejich současnosti i budoucnosti. Romové by se měli stát hlavním aktérem v diskusi o vlastní emancipaci.

Původní název odkazoval na myšlenku afrofuturismu, která vznikla v polovině 20. století a svou renesanci zažívá v současné době. Afrofuturismus je kulturní a filosofický směr hledající rovnost, jež by byla základem představy o budoucnosti. Obsahuje také vědecko-fantastické prvky, když Afroameričané naleznou spravedlnost teprve ve vesmírné diaspoře existující mimo planetu Zemi. Imaginace a nové technologie tak umožňují vize naděje a útěchy před útlakem, jemuž zde menšiny mnohdy čelí. Afrofuturismus ale také poukazuje na vnitřní paradoxy modernity, kdy jsou vyspělé technologie zároveň původci útlaku a temnou sci-fi budoucnost vlastně žijeme na Zemi již nyní.

Romové jsou také po staletí utvrzováni majoritou v pocitu své méněcennosti a myšlenka afrofuturismu se tak může stát inspirací, jež jim napomůže přehodnotit pohled na traumatizující minulost a nahlédnout jiným způsobem na vlastní budoucnost.

Projekt knihovny má za cíl pomoci zvýšit Romům potřebné sebevědomí. Tomu napomohlo i přestěhování z pražské galerie do mosteckého Chanova, přímo mezi Romy, kde je pro ně teď mnohem dostupnější. Na základě společné dohody s místními obyvateli byla knihovna kvůli lepší srozumitelnosti pojmenována po Josefu Serinkovi. Původní název Romafuturismo mohl být v novém prostředí zbytečně akademickým.

Josef Serinek byl příslušník protinacistického odboje za druhé světové války. V roce 1942 se mu podařilo utéct z koncentračního tábora v Letech u Písku, kde byl vězněn, a na Vysočině postupně zorganizoval partyzánskou skupinu; na sklonku války se účastnil osvobozování Bystřice nad Pernštejnem. Pro Romy je Serinek důležitou postavou a dnes i určitým emancipačním symbolem.

Fond knihovny tvoří přibližně 300 svazků v romštině, češtině, slovenštině, srbochorvatštině, ruštině, angličtině, francouzštině a dalších jazycích; nemalá část knih je dvoujazyčná. Fond tvoří zejména literatura romská – beletrie, poezie, díla o romské historii a romistické publikace. Dále je přítomna africká a afroamerická literatura v českých a slovenských překladech a knihy přinášející myšlenky emancipace a postkolonialismu, aplikovatelné také na problematiku současné situace Romů.

Sídlem knihovny se stala klubovní místnost spolku Aver Roma – fotbalového klubu FK Chanov. Pro zájemce je otevřena denně mezi 17. a 18. hodinou; většinu svazků si na své jméno a kontaktní údaje může zapůjčit kdokoliv. Svou malou pobočku má v Teplicích a knihy si chodí půjčovat i lidé z okolních měst.

Knihovna Josefa Serinka
Knihovna Josefa Serinka

A jak vypadalo samotné otevření knihovny? Malá místnost klubovny byla zaplněna především dětmi, které hltaly pohádky čtené spisovatelkou Ivetou Kokyovou. Program doplňovaly krátké animované filmy z produkce maďarského Kecskemetfilmu, převážně romské příběhy a pohádky.

Spisovatelka Iveta Kokyová
Spisovatelka Iveta Kokyová

S pozornými posluchači

S pozornými posluchači
S pozornými posluchači

Fond knihovny
Fond knihovny

Trofeje FK Chanov
Trofeje FK Chanov

Nezbývá než knihovně popřát mnoho nových čtenářů, zejména místních, kterým bude knihovna užitečným zdrojem literatury zvyšující povědomí o romské historii.

Další informace o knihovně naleznete mj. v rozhovoru Problém Chanova je segregace v online deníku Alarm nebo v článcích na webech ČT24Radio Wave. Užitečným zdrojem aktuálních informací o dění v knihovně je její facebooková stránka.

Autorem fotografií je Michal Hokynek z Knihovny FAMU.

Ocenění

Vítězové cen Magnesia Litera 2019

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Vítězové cen Magnesia Litera 2019 byli vyhlášeni 7. dubna 2019 v přímém přenosu České televize (záznam z přenosu je možné zhlédnout v archivu iVysílání).

Cenu Magnesia Litera Kniha roku získal titul Hodiny z olova od Radky Denemarkové.

Litera za prózu patří Teorii podivnosti autorky Pavly Horákové.

V kategorii Moleskine Litera za poezii zvítězil titul Pernambuco Ivana Wernische.

Literou za knihu pro děti a mládež se pyšní titul 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo autorky Venduly Borůvkové s ilustracemi Vojtěcha Šedy.

Litera za naučnou literaturu patří dílu O parazitech a lidech z dílny Jana Votýpky, Ivy Kolářové, Petra Horáka a kol.

Litera za nakladatelský čin náleží Spisům Bohumila Hrabala 17, jejichž vydání připravili Václav Kadlec a Jiří Pelán.

V kategorii Litera za publicistiku zvítězil Jacques Rupnik s titulem Střední Evropa je jako pták s očima vzadu: o české minulosti a přítomnosti.

Cenu DILIA Litera pro objev roku získala Anna Cima s titulem Probudím se na Šibuji.

Litera za překladovou knihu náleží titulu Kniha o moři: umění lovit ve čtyřech ročních obdobích na otevřeném moři z gumového člunu žraloka grónského, kterou napsal Morten A. Strøksnes a přeložila Jarka Vrbová.

V kategorii Kosmas cena čtenářů zvítězil Jakub Szántó s knihou Za oponou války: zpravodajem nejen na Blízkém východě.

A konečně cenu Magnesia Blog roku získala Michaela Duffková se svým Zápisníkem alkoholičky.

Vítězům gratulujeme!

Magnesia Litera patří mezi partnery SKIP.

Vítězkou soutěže BIBLIOWEB 2019 je Městská knihovna Ústí nad Orlicí

Absolutním vítězem 20. ročníku soutěže BIBLIOWEB 2019, tedy soutěže o nejlepší webovou prezentaci knihovny, se stala Městská knihovna Ústí nad Orlicí, která je současně vítězem kategorie knihoven v obcích od 10 001 do 20 000 obyvatel.

Vítězem kategorie knihoven v obcích do 10 tisíc obyvatel a specializovaných knihoven se stala Knihovna Jabok. Tato knihovna získala i ocenění za nejlepší bezbariérový web – Blind Friendly Web.

V kategorii knihoven v obcích nad 20 001 tisíc obyvatel si vítězství odnesla Městská knihovna Valašské Meziříčí.

Soutěž tradičně uspořádal SKIP pod záštitou Asociace krajů České republiky. Celkem se jí zúčastnilo 41 knihoven. Slavnostní předání cen BIBLIOWEB 2019 se uskutečnilo 1. dubna 2019 na konferenci ISSS 2019 v Hradci Králové v paláci Aldis.

Zdeňka Smahlová (Městská knihovna Valašské Meziříčí), Eva Cerniňáková (Knihovna Jabok) a Jana Kalousková (Městská knihovna Ústí nad Orlicí) s Ivanem Bartošem, předsedou České pirátské strany (zdroj: archiv VOŠ Jabok)
Zdeňka Smahlová (Městská knihovna Valašské Meziříčí), Eva Cerniňáková (Knihovna Jabok) a Jana Kalousková (Městská knihovna Ústí nad Orlicí) s Ivanem Bartošem, předsedou České pirátské strany (zdroj: archiv VOŠ Jabok)

Postup hodnocení

Weby přihlášených knihoven hodnotila ve dnech 4. až 15. března 2019 odborná porota v tomto složení: Mgr. Andrea Miranda, Ph.D., z Parlamentní knihovny ČR (předsedkyně poroty), Mgr. Světlana Hrabinová, Ph.D., z knihovny Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Mgr. Michal Kovář z Masarykovy veřejné knihovny Vsetín a Ing. Jan Kaňka z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně.

Testování přístupnosti stránek pro handicapované uživatele provedl Mgr. Radek Pavlíček ze Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity.

Hodnoceno bylo osm hlavních kritérií: kvalita obsahu stránek, jejich aktuálnost a design, možnosti komunikace stránek s uživatelem, použitelnost webu, sympatie poroty, kvalita písemné koncepce webu a přístupnost stránek pro handicapované uživatele.

Maximum bodů od jednoho hodnotitele bylo 69. Celkově tedy knihovna mohla získat až 276 bodů. Knihovny, jejichž zástupci byli zároveň členy poroty nebo odborní konzultanti, nebyly těmito porotci hodnoceny a mohly získat pouze průměrné hodnoty ostatních porotců.

Podrobné výsledky

Na cenu za nejlepší bezbariérový web byl nominován ten soutěžní web, který nejlépe vyhověl heuristickému testu pravidel přístupnosti. Ta zahrnovala stěžejní požadavky na přístupnost: vyhovující strukturování obsahu, dostatečný barevný kontrast a čitelnost, přístupnost z klávesnice či definování smysluplných textových popisků grafickým prvkům. Jak již bylo uvedeno, s požadavky na přístupnost se nejlépe vypořádali tvůrci webu Knihovny Jabok.

I letošní ročník opět potvrdil, že kvalita webových prezentací knihoven rok od roku vzrůstá, čímž se naplňuje jeden z hlavních cílů soutěže.

Poznámka: Text vychází z tiskové zprávy vydané SKIP 1. dubna 2019 u příležitosti vyhlášení výsledků soutěže.

Ocenění Nejlepší knihovnice/knihovník okresu Vsetín za rok 2018

Ve čtvrtek 15. března 2019 se ve společenském sále Masarykovy veřejné knihovny Vsetín sešli zástupci obcí okresu Vsetín, knihovnice a knihovníci a další hosté. Jedním z významných bodů tohoto setkání bylo vyhlášení výsledků soutěže Nejlepší knihovnice/knihovník okresu Vsetín za rok 2018.

Oceňování knihovníků v okrese Vsetín probíhá již od roku 2009. V letošním ročníku získaly ocenění Jarmila Křenková (Obecní knihovna Bystřička) za vynikající práci v knihovně, za úpravu prostor pro pořádání akcí v knihovně, za rozšíření služeb a aktivit knihovny, za zvýšení počtu čtenářů, výpůjček a návštěvníků knihovny a Renata Vinklerová (Městská knihovna v Rožnově pod Radhoštěm) za podporu čtenářství – pořádání besed a lekcí informačního vzdělávání pro základní školy, za iniciativu při modernizací interiéru knihoven a za příkladnou spolupráci s knihovníky i obecními úřady střediska Rožnov pod Radhoštěm. Na Rožnovsku jsou již všechny obecní knihovny nové nebo rekonstruované.

Oceněná knihovnice Jarmila Křenková, PhDr. Helena Gajdušková (ředitelka Masarykovy veřejné knihovny Vsetín) a Ing. Věra Pelcová (vedoucí Střediska regionálních knihovnických služeb vsetínské knihovny)
Oceněná knihovnice Jarmila Křenková, PhDr. Helena Gajdušková (ředitelka Masarykovy veřejné knihovny Vsetín) a Ing. Věra Pelcová (vedoucí Střediska regionálních knihovnických služeb vsetínské knihovny)

Oceněná knihovnice Bc. Renata Vinklerová, Mgr. Marie Fajkusová (knihovnice z Hutiska Solanec, která poslala nominaci), Helena Gajdušková a Věra Pelcová
Oceněná knihovnice Bc. Renata Vinklerová, Mgr. Marie Fajkusová (knihovnice z Hutiska Solanec, která poslala nominaci), Helena Gajdušková a Věra Pelcová

Oceněné knihovnice Renata Vinklerová a Jarmila Křenková
Oceněné knihovnice Renata Vinklerová a Jarmila Křenková

Slavnostního setkání se účastnili i představitelé obcí (jako zřizovatelů knihoven) – starostové a starostky či jejich zástupci. Přítomné přivítala místostarostka města Vsetín Simona Hlaváčová, která vyzdvihla důležitost knihoven v obcích. Často jsou jediným místem, kam lidé přichází nejen za četbou, ale také za vzděláním, kulturním vyžitím nebo vlídným slovem či sociálním kontaktem. Zároveň sem přicházejí s důvěrou bez ostychu a obav.

Místostarostka města Vsetín Mgr. Simona Hlaváčová
Místostarostka města Vsetín Mgr. Simona Hlaváčová

Na akci zazněly také dva odborné knihovnické příspěvky. V prvním představila Marie Šedá, metodička Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, standardy pro dobře fungující knihovnu. Poukázala na důležitá kritéria, která jsou základem dobré knihovny: kvalitní knihovní fond, prostory a vybavení, výpůjční dobu, personál, propagaci a web a v neposlední řadě finance. Na svou kolegyni navázala v praktickém příspěvku Miroslava Sabelová, ředitelka Knihovny města Ostravy. Zmínila několik nešvarů v interiérech i exteriérech knihoven, které mohou významně ovlivnit návštěvnost knihoven.

Zleva: Helena Gajdušková, Marie Fajkusová, Ing. Vladimír Petružela (starosta obce Hutisko Solanec), Renata Vinklerová, Bc. Pavel Zajíc (ředitel Městské knihovny v Rožnově pod Radhoštěm), Jarmila Křenková, Věra Pelcová a Zbyněk Fojtíček (starosta obce Bystřička)
Zleva: Helena Gajdušková, Marie Fajkusová, Ing. Vladimír Petružela (starosta obce Hutisko Solanec), Renata Vinklerová, Bc. Pavel Zajíc (ředitel Městské knihovny v Rožnově pod Radhoštěm), Jarmila Křenková, Věra Pelcová a Zbyněk Fojtíček (starosta obce Bystřička)

Blahopřejeme oceněným knihovnicím a děkujeme jim za jejich práci.

Regionální služby pro knihovny okresu Vsetín mohou být realizovány díky finanční podpoře Zlínského kraje.

Fotografie pocházejí z archivu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

Ocenění Jihočeský knihovník roku 2018 a regionální valná hromada SKIP

Ve středu 6. března 2019 se uskutečnila valná hromada jihočeské regionální organizace SKIP spojená se slavnostním vyhlášením Jihočeského knihovníka roku 2018 a několika odbornými přednáškami. Slavnostní akce se konala ve spolupráci s Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích a jeho muzejní knihovnou.

Setkání zahájila předsedkyně jihočeské regionální organizace SKIP Ivana Troupová. Přivítala milé hosty: zástupce Jihočeského kraje (Pavla Hrocha, náměstka hejtmanky Jihočeského kraje, Mgr. Patrika Červáka, vedoucího odboru kultury a památkové péče, a Mgr. Františka Chrastinu, vedoucího oddělení kultury a zřizovaných organizací), Mgr. Ivo Kareše, ředitele Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích a Mgr. Romana Giebische, Ph.D., předsedu SKIP.

Zahájení programu
Zahájení programu

Účastníky setkání přivítal ředitel Jihočeského muzea Ing. František Štangl.

Z došlých nominací na Jihočeského knihovníka roku 2018 vybral regionální výbor SKIP čtyři knihovnice městských knihoven a udělil také cenu Jihočeský MARK 2018 pro mladého knihovníka do 35 let.

Ocenění Jihočeský knihovník roku 2018 převzaly tyto knihovnice:

  • Jana Malšovská (Městská knihovna Rudolfov),

  • Vlasta Petrová (Městská knihovna Třeboň),

  • PhDr. Hana Týcová (Městská knihovna Písek),

  • Jana Urazilová (Městská knihovna Kaplice).

Jihočeské knihovnice roku 2018 Jana Malšovská, Jana Urazilová a PhDr. Hana Týcová; vzadu Ivana Troupová a Marie Hejná
Jihočeské knihovnice roku 2018 Jana Malšovská, Jana Urazilová a PhDr. Hana Týcová; vzadu Ivana Troupová a Marie Hejná

Ocenění Jihočeský MARK 2018 získal Michal Šimek (Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích).

Jihočeský MARK 2018
Jihočeský MARK 2018

Všem oceněným byl předán diplom, poukázka na zakoupení dárku a dárková taška z krajského úřadu. Všem zástupci SKIP a krajského úřadu poděkovali za dosavadní aktivní práci a popřáli mnoho úspěchů do další práce a v osobním i pracovním životě.

Při této příležitosti zástupci kraje poděkovali také za celoživotní práci v knihovně a skvělé vedení spolkových kronik Marii Hejnové z Plané nad Lužnicí.

V další části programu jsme se věnovali regionální valné hromadě, především zprávě o činnosti a hospodaření v posledních třech letech. Následovalo poděkování za práci dosavadnímu regionálnímu výboru SKIP a volba nového regionálního výboru na období 2019–2021.

Jednání valné hromady
Jednání valné hromady

Hlasování
Hlasování

Končící regionální výbor SKIP
Končící regionální výbor SKIP

Do nového regionálního výboru byly zvoleny tyto kolegyně:

  • Ivana Troupová – předsedkyně (Městská knihovna v Českém Krumlově),

  • Magdaléna Hluštíková (Knihovna Augustina Dubenského Borovany),

  • Jiřina Kostková (Městská knihovna Kaplice),

  • Martina Kornoušková (Městská knihovna Vimperk),

  • Irena Plošková (Šmidingerova knihovna Strakonice),

  • Jana Pokorná (Městská knihovna Písek),

  • Olga Šenoldová (Městská knihovna Jindřichův Hradec),

  • Lidmila Švíková – hospodářka (Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích),

  • PhDr. Irena Treybalová (Knihovna Biologického centra AV ČR, v. v. i.).

Jako členky dozorčí komise byla zvoleny:

  • Marie Hejnová (Městská knihovna Planá nad Lužnicí),

  • Eva Jilečková (dříve Městská knihovna Prachatice),

  • Miroslava Průchová (Knihovna městyse Křemže).

Na závěr bylo odsouhlaseno usnesení valné hromady SKIP.

Pohled do sálu

Pohled do sálu

Pohled do sálu
Pohled do sálu

V průběhu programu jsme si vyslechli tři přednášky: Projekty na podporu četby (pronesl ji Roman Giebisch), První knihovní zákon a jeho vliv na rozvoj knihovnictví (tu si připravila náměstkyně ředitele muzea Mgr. Helena Stejskalová) a Knihovny a jejich rozvoj po nástupu informačních sítí (o tématu pojednala Lidmila Švíková).

Setkání se zúčastnilo přes 60 knihovnic a hostů.

Pro všechny bylo připraveno (jako již tradičně na akcích jihočeské regionální organizace SKIP) malé občerstvení, které připravily jednotlivé členky regionální organizace. Všem touto cestou moc děkujeme.

Autorem fotografií je Mgr. Martin Nechvíle z Městské knihovny v Českém Krumlově (fotografie jsou součástí archivu jihočeské organizace SKIP).

Nymburská knihovna za svou činnost získala lva

Oslavy 100 let vzniku republiky vyvrcholily v Nymburce dne 29. října 2018, kdy se uskutečnil slavnostní večer v Hálkově městském divadle. Zde byla uvedena divadelní hra Čapek v podání pražského divadla Rokoko.

Před představením byla slavnostně předána městská vyznamenání. V roce 2018 byly nymburským lvem 1. třídy oceněny především organizace spojované s městem už řadu let. Vzhledem k významnému výročí přistoupilo město k udělení těch nejvyšších vyznamenání. Městská knihovna Nymburk, pěvecký sbor VOX NymburgensisNymburský komorní orchestr se velkou měrou zasloužily o rozvoj kultury, vzdělanosti a spolkového života ve městě. Výročí založení republiky bylo tou nejvhodnější příležitostí, jak město mohlo poděkovat organizacím za jejich práci.

Za knihovnu ocenění převzala její ředitelka Helena Liptáková a zástupkyně Helena Marešová, ale přítomny byly všechny nymburské knihovnice.

Kolektiv pracovnic knihovny při převzetí ocenění

Kolektiv pracovnic knihovny při převzetí ocenění
Kolektiv pracovnic knihovny při převzetí ocenění

„Děkujeme, mohly bychom si říct ano, máme hotovo, ale pro nás je to především motivace do další práce, protože tím hlavním motorem jste vy, naši čtenáři,“ zaznělo v sále divadla.

Poděkování však patřilo i Městu Nymburk jako zřizovateli, jenž se svou péči a pozorností zasloužil o milionové investice do budovy městské knihovny, která je zateplená, má novou fasádu, šikmou bezbariérovou plošinu, klimatizaci a letní čítárnu (viz podrobněji samostatný článek, pozn. red.).

Z reakcí po této slavnosti ze strany zřizovatele, veřejnosti, rodin, kamarádů i přátel knihovny jsme měly krásný pocit. Děkujeme!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Nymburk.

Cenu Papilio bibliothecalis 2019 získala Mgr. Lada Čubová

Při regionální valné hromadě středočeské organizace SKIP , která se konala 27. března 2019 v Praze, byl slavnostně předán další Papilio bibliothecalis. Knihovnický motýl je ocenění, kterým Středočeši od roku 2010 vyslovují své uznání a úctu kolegyni/kolegovi za významný počin nebo dlouhodobě obětavě vykonávanou práci v oblasti knihovnictví. Letos byla za dlouholetou soustavnou přínosnou činnost v oboru oceněna Mgr. Lada Čubová (dříve Schovánková) z Městské knihovny Beroun. Po dvě volební období byla předsedkyní regionální organizace, stala se zakladatelkou kroniky středočeské organiazce SKIP, je autorkou mnoha úžasných nápadů (mimo jiné i knihovnického Papilia), administrátorkou webu a zdatnou organizátorkou, která vtiskla naší organizaci řád a některým akcím pravidelnost. V berounské knihovně, kde po několikaletém působení ve studovně a službách zakotvila u zpracování fondu, pořádá řadu kulturních i vzdělávacích pořadů pro děti i pro dospělé a spolupracuje s muzeem a dalšími organizacemi. Její přátelská a mírná povaha je pro nás vždy pohlazením, ale nebrání jí v nadšení a bojovnosti, pokud jde o dobrou věc. Přejeme jí proto hodně zdraví a energie do dalších knihovnických let.

Mgr. Lada Čubová z Městská knihovny Beroun (foto: Regina Svobodová, Mělnické kulturní centrum)
Mgr. Lada Čubová z Městská knihovny Beroun (foto: Regina Svobodová, Mělnické kulturní centrum)

Pražskou knihovnicí 2018 se stala Hana Landová

Pražská organizace SKIP každým rokem uděluje cenu Pražský knihovník / Pražská knihovnice.V roce 2018 cenu získala PhDr. Hana Landová, Ph.D. Předání se uskutečnilo 4. prosince 2018 při příležitosti vánočního setkání členů pražského regionu SKIP v prostorách Národní knihovny ČR (NK ČR).

Mgr. Lenka Maixnerová, předsedkyně pražské organizace SKIP, předává ocenění PhDr. Haně Landové, Ph.D.
Mgr. Lenka Maixnerová, předsedkyně pražské organizace SKIP, předává ocenění PhDr. Haně Landové, Ph.D.

Hana Landová s oceněním v podobě vánočně laděného anděla s knihou
Hana Landová s oceněním v podobě vánočně laděného anděla s knihou

Součástí vánočního setkání byl i odborný program v podobě přednášky Lenky Hanzlíkové z Městské knihovny v Praze
Součástí vánočního setkání byl i odborný program v podobě přednášky Lenky Hanzlíkové z Městské knihovny v Praze

H. Landovou v nominačním textu představila Kateřina Nekolová, M.A., z NK ČR:

„Hanka Landová působí jako ředitelka ve Studijním a informačním centru České zemědělské univerzity, je zároveň vyučujícím na Ústavu informačních studií a knihovnictví a zastává funkci předsedkyně Asociace knihoven vysokých škol v ČR. Dlouhodobě je aktivní nejenom v oblasti akademických knihoven, ale i v informační gramotnosti a v dětském čtenářství. Věnuje se projektové činnosti, informačnímu vzdělávání a problematice informační podpory doktorského studia a vědecké práce. Intenzivněji se začíná zabývat i službami pro uživatele se specifickými potřebami a pro zahraniční studenty. Hanka je vždy plná optimismu, má velmi podpůrný a přátelský přístup ke studentům i zaměstnancům. Dokáže obdivuhodně sladit náročný pracovní a osobní život. A prý zkoušela otužování ve Vltavě!“

Jménem výboru pražské organizace SKIP PhDr. Haně Landové, Ph.D., ještě jednou gratuluji k získání titulu Pražská knihovnice 2018 a přeji jí mnoho úspěchů i do budoucna!

Autorkou fotografie zachycující předání ceny je Vladana Pillerová z Národní knihovny ČR, ostatní fotografie pořídila Kateřina Nekolová, M.A., z téže instituce.

Koncepce a strategie

Stavangerská deklarace o budoucnosti čtení

Úvodní poznámky: Stavangerská deklarace o budoucnosti čtení vychází ze čtyřletého výzkumu, který realizovala iniciativa E-READ (Evolution of Reading in the Age of Digitisation, tj. Vývoj čtení ve věku digitalizace) a byl zaměřen na vliv digitalizace na čtenářství. O významu deklarace svědčí i skutečnost, že ji publikoval i renomovaný list Frankfurter Allgemeine Zeitung. Autorkou českého překladu, který je již zveřejněn i na webu iniciativy, je Mgr. Vladana Pillerová z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR.

Žijeme v době stále rychlejší a všudypřítomnější digitalizace. Digitální technologie nabízejí obrovské příležitosti pro vytváření, dostupnost, uchovávání a přenos informací a zároveň zpochybňují řadu zavedených metod čtení. V uplynulých čtyřech letech zkoumala skupina téměř 200 vědců a odborníků na oblast čtení, publikování a gramotnosti z celé Evropy dopady digitalizace na metody čtení.

Papír i obrazovka umožňují odlišný způsob práce s textem. V dnešním hybridním čtenářském prostředí bude nutné hledat nejlepší způsoby, jak využít výhody papíru i digitálních technologií, a to napříč věkovými skupinami a potřebami.

Výzkum ukazuje, že papír zůstává preferovaným čtecím médiem, zejména pro delší samostatné texty, kdy je cílem čtení hlubší porozumění a zapamatování, a také že papír nejlépe podporuje čtení delších forem informačních textů. Čtení delších textů je neocenitelné pro získání řady kognitivních schopností, jako je koncentrace, budování slovní zásoby a paměť. Proto je důležité, abychom zachovali a rozvíjeli čtení delších textů jako jeden z řady způsobů čtení. Navíc s rostoucím využíváním obrazovek bude jedním z naléhavých úkolů hledat způsoby, které by usnadnily soustředěné (hluboké)1 čtení delších textů v prostředí obrazovky.

Hlavní zjištění:

  • Individuální rozdíly v dovednostech, schopnostech a předpokladech utvářejí odlišné studijní profily, které ovlivňují schopnost dětí využívat a učit se z digitálních či tištěných zdrojů;

  • Digitální text nabízí vynikající příležitosti k přizpůsobení textové prezentace podle individuálních preferencí a potřeb. Přínosy pro pochopení textu a motivaci byly prokázány tam, kde prostředí pro digitální čtení bylo pečlivě navrženo s ohledem na čtenáře;

  • Digitální prostředí také představuje výzvy. Čtenáři mohou mít nadměrnou víru ve své schopnosti porozumění textu ve prospěch čtení v digitálním prostředí oproti čtení v tištěném prostředí, zejména pokud jsou pod časovým tlakem, což vede k povrchnímu čtení a nesoustředěnosti při čtení;

  • Metaanalýza vycházející z výsledků 54 studií, kterých se účastnilo více než 170 tisíc osob, prokázala, že pochopení delšího informačního textu je silnější při čtení na papíře než na obrazovce, obzvláště pokud je čtenář pod časovým tlakem. Co se týče narativních textů, nebyly pozorovány žádné rozdíly;

  • Na rozdíl od očekávaného chování „digitálních domorodců“ se tento omezující efekt obrazovky na rozdíl od čtení z papíru spíše zvyšoval bez ohledu na věkovou skupinu a předchozí zkušenosti s digitálním prostředím;

  • Naše přirozené poznávací funkce (tj. to, jak a co se učíme, co víme a dokážeme, závisí na funkcích našeho celého těla) mohou přispět k rozdílům mezi čtením na papíře a na obrazovce z hlediska porozumění a zapamatování. Tento faktor je podceňován čtenáři, pedagogy a dokonce i vědci.

Tyto závěry jsou v souladu s výsledky zjištěnými v zemích mimo Evropu. Ve světle těchto zjištění jsme formulovali následující doporučení:

Doporučení:

  • Je nutné provádět systematický a pečlivý empirický výzkum podmínek, za kterých se zlepšuje učení a porozumění, stejně jako okolností, které naopak čtení zhoršují, a to jak v tištěném, tak v digitálním prostředí.

  • Studenti by se měli naučit postupy, které mohou využít ke zlepšení techniky soustředěného čtení a dalších kvalitativně vyšších čtenářských technik na digitálních zařízeních. Školy a školní knihovny by i nadále měly motivovat studenty ke čtení papírových knih a vyčlenit na to čas v učebních osnovách.

  • Učitelé a další pedagogové musí být informováni o tom, že rychlá a nepromyšlená výměna tištěných textů, papíru a tužek za digitální technologie v primárním vzdělávání nezůstává bez následků. Pokud tyto změny nebudou doprovázeny pečlivě vyvinutými nástroji a strategiemi digitálního učení, mohou u dětí vytvořit překážku pro porozumění psanému textu a utváření dovedností v oblasti kritického myšlení;

  • Při zavádění digitálních technologií je nezbytné uskutečnit odpovídající kroky zejména ve vzdělávání, ale obecněji také v mediálním prostředí. V případě vzdělávání se to týká například vývoje empiricky ověřené výuky kompetencí v oblasti digitální gramotnosti (výběr, navigace, vyhodnocování a spojování informací, s nimiž se setkáváme digitálně). Takové digitální dovednosti budou použitelné v mnoha dalších souvislostech, například při komunikaci s úřady a jinými veřejnými institucemi;

  • Pedagogové, odborníci na problematiku čtení, psychologové a technologové by se měli spojit při vývoji digitálních nástrojů (a souvisejícího software), které zohledňují poznatky z výzkumu o vnímání digitálních a tištěných forem textu, včetně významu přirozených poznávacích funkcí pro čtenářské návyky;

  • Další výzkumy v oblasti digitálních výukových materiálů by měly zahrnovat zvýšenou spolupráci mezi vývojáři technologií a výzkumnými pracovníky v oblasti sociálních a humanitních věd s cílem přispět k objektivní veřejné diskuzi o digitální transformaci založené na faktech.

Otázky pro další výzkum

Vzhledem k tomu, že využívání digitálních materiálů ke vzdělávacím a ostatním osobním účelům roste, vyvstávají důležité otázky týkající se budoucnosti čtení, výuky čtenářské gramotnosti a dlouhodobého významu textové komunikace:

  • V jakých souvislostech a pro jaké typy čtenářů může být čtení digitálních textů nejpřínosnější?

  • Ve kterých oblastech učení a literární tvorby by naopak mělo být papírové médium doporučováno a prosazováno?

  • Způsobují vlastnosti typické pro čtení z obrazovek, jako je roztříštěnost, menší soustředěnost a povrchní chápání, to, že se povrchní čtení mění na standardní způsob čtení, který se přenáší také na zvyklosti při čtení z papíru?

  • Je naše náchylnost k fake news a předsudkům umocněna nadměrnou vírou v naše digitální čtenářské dovednosti?

  • Co lze udělat pro podporu hlubšího pochopení textů obecně a především pak textů čtených z obrazovky?

Kdo jsme?

Evolution of Reading in the Age of Digitisation (E-READ) je evropská výzkumná iniciativa, která spojila dohromady téměř 200 odborníků a vědců z oblasti čtení, publikování a gramotnosti z celé Evropy, aby společným úsilím zkoumali dopady digitalizace na čtenářské metody. Většina našeho výzkumu se zaměřuje na to, jak čtenáři, zejména děti a mládež, rozumí nebo si pamatují psaný text buď v tištěné, nebo digitální podobě. Členové a další zástupci zúčastněných stran výzkumné aktivity COST, která je financována EU, se v termínu 3. a 4. října 2018 setkali ve Stavangeru v Norsku, kde diskutovali o hlavních zjištěních, které přinesl čtyřletý empirický výzkum a debaty (2014–2018). Stavangerská deklarace o budoucnosti čtení představuje shrnutí těchto diskuzí.

  • 1. Soustředěné (hluboké čtení – deep reading) je aktivní proces přemýšlivého a úmyslného čtení, jehož cílem je posílit porozumění a potěšení z textu. Někdy také označované jako pomalé čtení. Na rozdíl od skimming reading, tj. povrchního čtení.

Osobnosti

Loučení se Svatomírou Hendrychovou, dobrou duší semilské knihovny

Dne 13. března 2019 odešla po těžké nemoci do knihovnického nebe Svatomíra Hendrychová (nar. 25. ledna 1944), která svůj profesní život zasvětila semilské knihovně, o níž pečovala úžasných padesát let.

Roku 1995 se stala v knihovně ředitelkou, v roce 2012 obdržela Cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji a pro knihovnu pracovala dál i v důchodovém věku. Za svou letitou praxi působila ve všech odděleních a zaučila řadu mladých knihovnic z okolních měst. Léta usilovala o vhodné a důstojné prostory pro knihovnu a roku 1999 se jí podařilo soustředit po dlouhých třiceti letech všechna oddělení knihovny pod jednu střechu v ulici Ke Stadionu.

Nebyla ovšem jen knihovnicí srdcem a duší; Sváťa byla také otevřená, vstřícná a přátelská žena, která zanechala otisk v srdcích lidí, s nimiž se setkávala profesně i lidsky. V následujících řádcích na ni s dojetím a úctou vzpomínají její bývalé kolegyně nejen ze Semilska, nýbrž i knihovníci napříč celou republikou.

Svatomíra Hendrychová (zdroj: rodinný archiv)
Svatomíra Hendrychová (zdroj: rodinný archiv)

Nedávno na Sváťu vzpomínala Jitka Vanclová ze semilské knihovny, jejíž život bezesporu významně ovlivnila: „Už jako dítě jsem si u ní půjčovala knížky a pak jsme spolu pracovaly. Jsem vděčná, že jsme se takhle osudově potkaly v knihovně a ty čtyři dekády tu spolu mohly prožít.“

„Dokázala nejenom zaplnit regály skvělými knihami; Sváťa byla mistr dekorací. Z mála zvládla knihovnu při různých příležitostech špičkově vyzdobit,“ zavzpomínala kolegyně Lenka Klikarová. „Přestože byla velká odbornice, s laskavostí sobě vlastní uměla znalosti z oboru budoucím mladým knihovnicím lidsky předat. Z kolegyně se stala kamarádka, která naslouchá, pochopí a poradí,“ přitakává další ze semilských knihovnic, Jana Hudská.

„Sváťu jsem měla moc ráda, byla pro mne vzorem opravdové knihovnice,“ napsala do Semil Anna Lišková z Tanvaldu.

Jan Pěta, emeritní ředitel knihovny v Hradci Králové, počítal Sváťu mezi kolegyně, které byly jeho srdci blízké: „Měl jsem ji rád, její přítomnost na poradách ředitelů okresních knihoven mi byla vždycky osvěžením a potěšením,“ dělí se s námi o své vzpomínky. „Obdivoval jsem všechno, čeho v Semilech ve spolupráci s celým týmem vaší knihovny dosáhla, stejně tak i noblesu jejího vystupování spojenou vždy s účastí a přátelským pochopením druhých.“

„Se Svatkou jsem se znala několik desetiletí,“ píše Ladislava Zemánková z Prahy, „a přestože naše setkání nebyla zas tak častá, bude pro mne vždy významnou, milou a obdivovanou kolegyní, významnou částí mých opravdu vroucích vzpomínek na léta ‚východočeská‘.“

„S paní Svatomírou jsem se seznámila před několika lety, kdy mne na základě mého krátkého článku v Bulletinu SKIP vyhledala a oslovila mne. Od té doby jsme spolu byly v kontaktu, psaly si a několikrát se setkaly. Pojí nás neobvyklé křestní jméno, město Příbram a knihovnictví,“ napsala Svatomíra Fojtová, vedoucí oddělení regionálních služeb z Knihovny Jana Drdy.

Také Eva Kordová z Turnova označila Sváťu za výjimečnou osobnost: „Patřila mezi naše nejbližší knihovnické dobré duše, řadu profesních let kráčela s námi. V mnohém byla pro nás vzorem a ženou s velkým, vřelým srdcem. V srdcích nám zůstanou ty nejhezčí vzpomínky.“

„Svatko, Semily mají opravdu krásnou a dobrou knihovnu – a je to i Tvoje zásluha!“ vzkazuje do knihovnického nebe Zlata Houšková, která dlouhá léta pracovala v Národní knihovně ČR, a dodává: „Patřila do ‚zdravého jádra‘ ředitelů (dříve okresních) veřejných knihoven – s velkým zájmem o obor, mimořádnými zásluhami o pozitivní rozvoj semilské knihovny a s nezlomným optimismem a vždy dobrou náladou. I jí vděčíme například za jeden ze skvělých knihovnických happeningů, kromě jiného.“

Město Semily v čele se starostkou Lenou Mlejnkovou děkuje paní Hendrychové za věrnost knihovně, přínos místní kultuře a spolupráci na městských akcích. Paní starostka k tomu dodává: „Knihovna pod jejím vedením nejen věrně sloužila čtenářům ze Semil a okolí; dostala se do povědomí v rámci celé České republiky, a dokonce i v zahraničí a přivítala mnoho významných hostů.“

„Sváťa byla do poslední chvíle naší čtenářkou, s ní do knihovny přišlo slunce a každé setkání bylo obohacující. Pokusíme se nést knihovnický prapor se stejným odhodláním, vytrvalostí a lehkostí. Děkujeme za krásné chvíle a vzpomínat budeme s úsměvem,“ uzavírá za celý kolektiv semilské knihovny Jitka Šedinová.

Vzpomínka na Miloše Fikejze

Nikdy mne nenapadlo, že o blízkém kolegovi, se kterým mě pojí třicet šest let profesního života, budu jednou psát v čase minulém. Miloš Fikejz (11. 10. 1959, Vysoké Mýto – 15. 1. 2019, Praha) zemřel předčasně ve věku 59 let na akutní leukémii. Nevyléčitelná nemoc nám všem vzala zkušeného a filmu znalého odborného knihovníka, na kterého bylo vždy spolehnutí.

Miloše jsem potkávala na přelomu 70. a 80. let při korzu o hlavních přestávkách na dlouhé chodbě školní budovy Na Vítězné pláni v Praze 4, kde po maturitě na vysokomýtském gymnáziu v roce 1979 studoval dvouletou nástavbu Střední knihovnické školy. S jeho vizáží Johna Lennona mezi tolika děvčaty ho nešlo přehlédnout.

V srpnu 1981 jako čerstvý absolvent nastoupil na pozici bibliografa do odboru filmových informací Československého filmového ústavu (dále ČSFÚ), oddělení katalogizace a bibliografie, konkrétně zahraniční bibliografie v Klimentské ulici v Praze 1. A rok poté jsme se stali přímými kolegy. Miloš měl na starosti sekci zahraničních filmů, obsáhlou agendu se spolupracujícími externisty a překladateli a zabezpečoval odborné požadavky pracovníků celého rezortu Československého filmu. Dlouholetá bibliografická průprava a zkušenost v systematické práci – tenkrát ještě s klasickými lístkovými kartotékami a s prameny v ruce – ho naučily poctivě a trpělivě pracovat s informacemi. Svět filmu a informací ho pohltil a bavil, každý dotaz byl pro něj osobní výzvou. Měl své charisma podložené vědomostmi z oboru filmu a z přirozeného zájmu o literaturu, hudbu, umění a kulturu, včetně té neoficiální. Jezdil na letní filmové školy – v tu dobu měly komornější charakter než dnes – a další akce mezi filmové klubisty, publicisty, kritiky, tvůrce a překladatele. Byl svobodomyslný člověk, intelektuál, brzy si získal respekt filmové komunity, zde také navázal mnohá celoživotní přátelství.

Práce ve filmové knihovně byla vždy pestrá a zajímavá. Jako elév v ČSFÚ v 80. letech dostal příležitost stát se členem týmu redakce festivalového deníku MFF Karlovy Vary, pro který mimo jiné zajišťoval i fotografickou dokumentaci událostí a hostů festivalu – fotografování bylo jeho hobby. Spolupráce s tímto festivalem přerostla v dlouholetou. Díky svým odborným kvalitám působil řadu let i jako člen přírůstkové komise ČSFÚ. Živé vzpomínky mám na společnou tvorbu publikace Limonádový Joe na podzim roku 1984, spojenou s pořádáním ankety a besedy s tvůrci a herci filmu v Klubu Československého filmu v paláci Adria na Národní třídě.

Pracovníci zahraniční bibliografie ČSFÚ: Miloš Fikejz a Pavla Janásková (zde za svobodna Slámová) – asi rok 1983 (foto: Miloš Fikejz – samospoušť; zdroj archiv Pavly Janáskové)
Pracovníci zahraniční bibliografie ČSFÚ: Miloš Fikejz a Pavla Janásková (zde za svobodna Slámová) – asi rok 1983 (foto: Miloš Fikejz – samospoušť; zdroj archiv Pavly Janáskové)

S kolegyní Soňou Weigertovou (zde za svobodna Obernauerovou) z dokumentace ČSFÚ v Klimentské 6 na Praze 1 – asi rok 1983 (foto: Miloš Fikejz – samospoušť; zdroj: archiv Pavly Janáskové)
S kolegyní Soňou Weigertovou (zde za svobodna Obernauerovou) z dokumentace ČSFÚ v Klimentské 6 na Praze 1 – asi rok 1983 (foto: Miloš Fikejz – samospoušť; zdroj: archiv Pavly Janáskové)

Na počátku 90. let byla činnost zahraniční bibliografie „zakonzervována“. Současně vlivem restitucí následovala série přesunů knihovny a vyklízení depozitářů – na všem se ochotně podílel. Vzpomínám na konkrétní stěhování sbírky filmových scénářů z půdního depotu nad hospodou Na Kovárně v Praze 6 – Ruzyni, kdy tuto rasovinu bral s humorem. Proběhla řada reorganizací a transformace instituce na Národní filmový archiv (dále NFA). Od roku 1994 až do svého předčasného úmrtí byl zástupcem vedoucí knihovny, na pět let – po dobu mé mateřské dovolené – byl pověřen vedením knihovny. Dále působil jako katalogizátor knižních novinek a připravoval rubriku Z přírůstků Knihovny NFA pro Iluminaci: časopis pro teorii, historii a estetiku filmu. Podílel se také na akvizičních aktivitách. Vynikal v bibliograficko-informační činnosti, své rešeršní a filmografické dovednosti uplatňoval v edičních projektech NFA. Jeho jméno nalezneme v tirážích mnoha publikací nejen NFA, pro které sestavoval bibliografie, filmografie, soupisy literatury, výběry kritik a textů, rejstříky, psal doslovy a životopisy autorů na záložkách, vytvářel rešerše atd. Pod šifrou –fik vytvořil od roku 1987 stovky osobních profilů filmových tvůrců pro periodikum a později portál Filmový přehled. Spolupracoval též s redakcí Filmové ročenky (1993–2012), především na kapitole Filmové publikaceperiodika.

Knihovně NFA – sídlící od roku 1997 v pražském Konviktu v Bartolomějské ulici na Starém Městě v Praze 1 – zůstal věrný celý profesní život. Když tudy procházím, obdivuji jeho fotografie filmových tvůrců na stěnách. I přes svůj slabý zrak uměl nafotit tak krásné a osobité portréty. Původní záměr vystudovat Akademii výtvarných umění mu nevyšel, ale druhé volby nikdy nelitoval. Film se pro něj stal velkou celoživotní osobní zálibou a naplněním. Rozvíjel vlastní publikační aktivity. Je autorem rozsáhlých slovníků: třísvazkového slovníku Český film: herci a herečkydvousvazkového Slovníku zahraničních filmových herců konce XX. století, dále spoluautorem slovníku Český film: režiséři – dokumentaristéautorem encyklopedických hesel pro Biografický slovník českých zemí. Širší veřejnosti je znám i jako filmový publicista a fotograf (zejména v periodikách Film a doba, Záběr, KinoKinorevue). Působil též jako odborný spolupracovník filmových přehlídek a festivalů např. Febiofest, MFF Karlovy VaryFinále Plzeň.

Když míjím jeho stůl, stále ho vidím zabraného do práce. Jeho předčasný odchod je pro nás všechny velkou ztrátou.

Portrét Miloše Fikejze z doby nedávné (foto: Dora Kubíčková; zdroj: NFA)
Portrét Miloše Fikejze z doby nedávné (foto: Dora Kubíčková; zdroj: NFA)

Odkazy na publikační činnost Miloše Fikejze naleznete v online katalogu Knihovny NFA. (Základní údaje o něm najdete i ve Slovníku českých knihovníků, pozn. red.)

Rozhovor

Mgr. Eva Novotná: U zrodu dnešního Světa knihy stála Národní knihovna

Věděli jste, že na počátku dnešního mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha stála Národní knihovna? A že v téže knihovně vznikly i filmy? Pokud ne, v rozhovoru s Mgr. Evou Novotnou, dlouholetou pracovnicí této knihovny, která na konci roku 2018 oslavila významné životní jubileum, se dozvíte více.

V roce 1958 jste absolvovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Pak jste se věnovala pedagogické praxi a následně vzdělávání dospělých. Co Vás v roce 1977 přivedlo do tehdejší Státní knihovny ČSR, kde jste nastoupila jako vedoucí audiovizuálního střediska?

Právě to audiovizuální středisko. Přesněji PhDr. Mirko Velinský, do jehož kompetence v útvaru služeb tento dar tehdejšího ministerstva kultury k dvousetletému výročí zveřejnění knihovny patřil. Přišla jsem technikou nedotčená jako šéfka ke třem technikům. Vzájemně jsme museli ledacos překousnout, ale v tvořivé sestavě s Jiřím Michajlovem a Pavlem Hýskem jsme vydrželi až do mého odchodu do důchodu.

Jak audiovizuální středisko tehdy vypadalo? Co mělo za úkol?

On to byl dar nedar. V Klementinu vyrostlo takové zařízení jako třetí v pořadí – za Děčínem a Jabloncem nad Nisou. Ministerstvo zužitkovávalo nadbytečnou audiovizuální techniku pořízenou pro reprezentaci v zahraničí.

Šlo o sál se čtyřmi projekčními stěnami, k nimž bylo 40 diváků směrováno otočným hledištěm. Projekce 35mm a 16mm filmu a 22 projektorů na diapozitivy byla řízena jehličkovým automatem s užitím děrné pásky. Umístění střediska padla za oběť studovna přírodních věd v přízemí. Dovedete si představit, jak nadšeni byli knihovníci i čtenáři! K technice byl dodán i základní program. Státní knihovna ČSSR – o Klementinu, pořízený k dvousetletému výročí, program Vítězný únor a se zpožděním Vesmír. Měli jsme navíc využívat archivu Krátkého filmu a přispívat aktivně k výchově socialistického člověka. Lákadel pro takový účel bylo moc málo, těch, co by totéž pociťovali jako potřebu, ještě méně.

Ale z dob studentských a kantořiny jsem věděla, jak těžce se člověk sžívá se systémem knihovny. Nápad oslovit střední školy a budoucí vysokoškoláky se vyplatil, k seznámení s katalogy jsme přidali historii a to nejhezčí z programu o Klementinu, provedli barokním areálem. Tichou poštou se informace dostala i mimo Prahu, nakonec dokonce i k některým vysokoškolským pedagogům, kteří pak přicházeli se skupinami nových vysokoškoláků. Krátké filmy a dodané programy nestačily, naučili jsme se „programovat“, z toho, co jsme sami vyrobili, byl asi nejlepší pořad 5 zastavení W. A. Mozarta v Praze s připomenutím klementinského Mozartova muzea, prvního na světě. A pak vznikl i zcela nový program o Národní knihovně.

V roce 1989 se z audiovizuálního střediska stalo oddělení PR. Šlo jenom o změnu názvu, nebo se proměnily i funkce, které pracoviště mělo nadále plnit?

Bylo to koncem rou 1990 a musím připomenout vliv Andrewa Lasse. Dávný spolužák např. Jiřího Polišenského nebo Mileny Ředinové, jehož rodina byla z Česka v sedmdesátých letech vyhoštěna, na svá zdejší studia nezapomněl, na přelomu let 1989/1990 přiletěl, zjistil šílený stav teď už Národní knihovny, vrátil se do státu Massachusetts a mezi americkými univerzitami, knihovnami a nadacemi začal hledat pomoc. Významná finanční i odborná pomoc přišla, na naší straně ochotně přijímaná a knihovníky plně využívaná. Jména Vojtěch Balík, Adolf Knoll, Martin Svoboda, Bohdana Stoklasová, Vít Richter a řada dalších, to jsou symboly pokroku, který také díky této pomoci nejen Národní knihovna, ale knihovnictví v republice po roce 1990 udělalo.

Andrew Lass nás přesvědčoval, že o knihovně musí být na veřejnosti slyšet, že je potřeba se tomu systematicky věnovat. Kontakt s veřejností byl v našem oddělení nejživější, proto tedy to PR. Znamenalo to naučit se pořádat tiskové konference, zlepšit po všech stránkách orientaci uvnitř knihovny, být k uživatelům přátelštější, takže umístit cedule, letáky, bufet, informační pult hned za vstupní dveře (a velký přesvědčovací problém: učinit WC volně přístupnými!), postupně pro uživatele připravovat pravidelné lekce vyhledávání dokumentů na počítačích, ukáznit filmové štáby, co si oblíbily Klementinum, a přesvědčit je o uvádění Národní knihovny v titulcích, zorganizovat denní otevření Astronomické věže atd., ale hlavně přesvědčit pracovníky knihovny, že jsme všichni stejně důležití, že je nutno spolupracovat, vzájemně se informovat, vycházet si vstříc.

Spolupracovali jsme s Nadací na záchranu Národní knihovny, v níž figuroval např. Jiří Stránský, Eva Kantůrková a pak (po změně zákonů) se Společností Národní knihovny, která mohla některé činnosti zaštítit a která se mohla pochlubit jmény – jen namátkou Radovan Lukavský, Táňa Fišerová, Dagmar Havlová, Lenka Procházková, Jan Petránek, Michal Prokop, Jitka Uhdeová, Ivan Medek, Kamil Groh, Jiří Grygar, Vladimír Justl, Rudolf Křesťan, Jiřina Šiklová nebo Věnek Šilhan.

S tím posledním jménem je spojena finanční pomoc pro digitalizaci od Nadace Preciosa. To nejdůležitější? Díky těmto lidem, kteří na akce Společnosti Národní knihovny přiváděli další spřízněné osobnosti, jsme zdůrazňovali dobré jméno knihovny, a také získávali snadnější kontakty s médii.

Pracovníci knihoven se většinou stávají autory časopiseckých článků nebo jiných textů. Vy jste se ale kromě toho odvážně pustila i do filmové tvorby. Můžete prosím našim čtenářům přiblížit, jak vlastně vznikly filmy Knihovníci a Písecká čítanka? Co posloužilo jako podnět k jejich vzniku a jak probíhalo samotné natáčení?

Vlastně už si nevzpomenu, kdy po roce 1980 ty filmy vznikly. Měli jsme chuť a drzost amatérů, kameru, světla i mikrofony, přátele ve filmových střižnách získané přes studenty z FAMU, kteří u nás praktikovali. Písecká knihovna, tehdy proslulá Vokrojovým hudebním oddělením, měla výročí. Z vyprávění lidí v praxi a z historických údajů vznikly záběry dodatečně uspořádané a doplněné komentářem. Byl to docela hezký film, laskavý, a tak jme byli požádáni o natočení dokumentu o knihovnách z tehdejší soutěže. I když jsme dopředu věděli, kam pojedeme a měli v rukou zprávy hodnoticí komise, z překvapení jsme nevycházeli. V Krkonoších z knihovnice, která roznáší knížky stařečkům do příkrých strání a přibere k tomu nákup nejnutnějších potravin, zatímco knihovna na Šumavě, tzv. za čárou, s vjezdem pouze na vojenskou propustku, střežený hraniční prostor ničím nezapře. Ale většinou šlo o vesnické knihovny přátelské, s milými knihovníky, trochu jako z obrozenských dob. Nezapomenu na důchodce – bylo to někde u Světlé – plnil ve svém městečku tehdejší příkazy šalamounsky. Hodnotilo se půjčování politické literatury. Ten pán měl v evidenci čtenářů barevné značky u zápůjčky politických exemplářů a zvlášť polici s nimi. Nejvýše, jako by včera opustily tiskárnu, stály obligátní brožury. Níže byla Němá barikáda, Na západní frontě klid, Vojna a mír, Romeo, Julie a tma. „To je přece o válce,“ povídá pan knihovník, „tak je to politická literatura.“

Komentáře k filmům byla moje práce a namluvili je Eduard Cupák a Václav Voska.

Ale ani hříchu psavosti knihovníků nejsem prosta, něco vyšlo ve Čtenáři, něco v regionálních knihovnických publikacích, něco vydala knihovna.

Aktivně jste se účastnila i veletrhu Svět knihy. Jeho první ročník se dokonce neodehrál na Výstavišti, které máme s veletrhem spojené dnes, ale přímo v Klementinu. Jak tehdy veletrh probíhal a vypadal?

Kdepak veletrh, předvánoční jednodenní knižní jarmark to byl! Odkud podnět vzešel, už si nevzpomenu, nějak se mi míhá knihkupec Fischer z Kaprovy ulice, ale kdo ví. Devadesátá léta, to byla dravá voda. Co se dosud nesmělo, najednou vyrůstalo, zrovna tak se rodila spousta malých nakladatelství, jejichž majitelé nabízeli svou produkci knihkupcům. A to byli ti, kteří snad v roce 1991 zaplnili právě uvolněné prostory v traktu kolem východu do Karlovky. Bylo jich kolem čtyřiceti, řekla bych. Dali jsme dohromady stoly, pultíky, někdo přijel vyzbrojen vlastním skládacím nábytkem, kupodivu ani chvíli nechyběli prohlížející a kupující. Na kohosi z rodiny Rudolfa Krautschneidera s knihou Lidé a oceán si vzpomínám.

Knihkupci nejdříve spolupracovali s panem Marchem a první oficiální knižní veletrh se odehrál v Paláci kultury také s organizační pomocí nás a našeho zahraničního oddělení a s účastí našeho vydavatelství. Jan Kanzelsberger, tehdejší hlava knihkupců, pochopil, že se zájmy vydavatelů a knihkupců lépe prosadí při vlastní organizaci, a tak na půdě Národní knihovny uzrál plán na veletrh ve vlastní režii, v jehož čele od počátku stála naše kolegyně Dana Kalinová. Dostal jméno Svět knihy, odbýval se snad od roku 1994 na Výstavišti.

Na veletrhu má Národní knihovna tradičně svůj stánek. Co vše na prvních ročnících veletrhu ve stánku nabízela? Jakým způsobem se prezentovala odborné i laické veřejnosti?

Podoba a náplň stánku to byla především práce týmů Zuzky Hochmalové, Mileny Ředinové a našeho oddělení. K veletrhu patřily Dny otevřených dveří s průvodci – kolegy vládnoucími různými jazyky.

Národní knihovna byla vždy v organizačním výboru Světa knihy, pomáhala s propagací, pořádala pro nejvýznamnější hosty a domácí kulturní reprezentaci koncert v Zrcadlové kapli, měla dlouho stánek zcela zdarma, dohodla počáteční tzv. knihovnický den. Na počátku s knižním veletrhem souviselo a společně se organizovalo Inforum. Časem se osamostatnilo.

Stánek vždycky přinášel tištěné i propagační novinky – knihy, průvodce knihovnou, pohlednice, plakáty, kalendáře, tašky s emblémem knihovny a jak přibývalo informačních technologií, předvádělo se na stánku vždy to, kam až knihovna došla. V tom spolupracovalo oddělení pana Machotky, zvláště František Chlubna.

Kromě toho byl stánek shromaždištěm výhodně nakoupených přírůstků do fondu knihovny, spolehlivě transportovaných Vojtou Pelantem.

Kolem Světa knihy řadu let fungovala sehraná skupina, dobře informovaná, dobře komunikující s návštěvníky veletrhu. Ono se toho na tom ministánku mnoho předvádět nedá, ale začnete -li s lidmi hovořit a něco předvádět, nemusí to být zrovna úchvatný pohled na monitor, můžete listovat knihou, vždycky se nahloučí větší zvědavá skupina, vždycky máte možnost o své instituci v dobrém pohovořit. A o to jde.

Léta jste v Národní knihovně pořádala exkurze. Kdo se jich nejčastěji účastnil? A dovedete odhadnout, kolik osob jste za dobu svého působení v knihovně Klementinem osobně provedla?

To nebyl individuální počin, skupiny zájemců se k prohlídkám objednávaly průběžně, naučit se historii a zpracovat si vlastní kreaci provázení, to muselo celé oddělení – s výjimkou mužů. Kromě nás provázelo své hosty zahraniční oddělení, při velkých akcích, jako byly právě Dny otevřených dveří, se přidávali další kolegové, jež jsme v předstihu připravovali nejen fakty z historie, ale i odbornými aktualitami.

Vidím důstojnou Bedřišku Roubíčkovou, přecházela plynně z francouzštiny do němčiny, vždycky nejdřív protestovala, pak cizince vyhlížela a statečně pochodovala celým areálem; Janu Geltnerovou, její prohlídky patřily k těm úplně nejdelším a pravidelně končily bouřlivým potleskem zúčastněných; z mladších věrnou Aničku Machovou a Irenu Burešovou, muže reprezentovali obyčejně Zdeněk Matušík a Jiří Vacek a při všech akcích tiše a nenápadně kolem proplouvala Zdenička Kravková, později Eva Hodíková s fotoaparátem.

Vidíte, teď jsem se dopustila profesionálního selhání. Jmenovat se nemá. Ten, koho nejmenujete – a může za to líná paměť – se bude mrzet a bude smutný. A to si žádný z těch dobrovolníků, co věnovali reprezentaci knihovny volnou neděli zadarmo, nezaslouží.

Ale abych správně odpověděla: byly to stovky návštěvníků ročně. Jde-li o jednotlivce, ráda vzpomínám třeba na profesora Kouteckého, na režiséra Petra Ruttnera, který pak z knihovny čerpal pro řadu dokumentů, nebo na Ivu Hüttnerovou. Ta povídání o klementinské astronomii vtělila do svého televizního pořadu.

Nejvíc mne ale zasáhly návraty emigrantů po roce 1989. Přijížděli s celými rodinami, přiváželi přátele, vzpomínali na léta trávená ve studovnách – takhle se vracel například matematik Václav Fabián z Michiganu nebo sestra Vladimíra Pucholta, Jarmila Val ze Švédska, jejíž přátelé pak poslali našim restaurátorům potřebné náčiní, pravidelně přicházeli zahraniční bohemisté, zvaní Obcí spisovatelů. To jsou nezapomenutelné chvíle.

Máte pocit, že je nyní v médiích o Národní knihovně dostatečně slyšet? Existují podle Vás v oblasti knihovnictví témata, kterým média nevěnují pozornost, ač by si to zasloužila?

Vzpomínky, vzpomínky... Na akci Praha – světové město kultury 2000 jsme získali slušný obnos, takže se zpřístupnila Astronomická věž a vybavila výstavou věnovanou klementinské astronomii, také proběhla částečná rekonstrukce barokní knihovny. Přitom se v podlaze našla jakási starší puška zabalená do novin z roku 1948. To byla pane senzace! Nejen kdekterý obskurní plátek, i uznávaná média o tom informovala. O věži skoro nic. Zápasit o pozornost médií je dřina, práce jen pro osobu se silnou nervovou soustavou.

Samozřejmě by hlavně učitelé měli vědět, že jsme nejknihovničtější ze všech zemí, měli by běžně umět pracovat se službami knihoven, s informacemi a dokumenty poskytovanými na dálku. Uspořilo by jim to spoustu práce a určitě i zaujalo řadu žáků. A mohlo by to emancipovat mladou generaci směrem k ověřování informací.

Digitalizace historických dokumentů a digitalizace obecně, o tom by se přece daly psát romány. Informační kanály mezi domácími a zahraničními knihovnami, kdo o tom ví? A přitom je to námět na detektivku.

Teď jsou zrovna problémy s poskytováním plnotextových dokumentů po síti. Politici mají plnou pusu informačních technologií, tuhle zavedenou službu podpořit nedovedou. Trápí to snad někoho z novinářů?

A historie knihovny? Příběhy osobností, které tudy prošly? Dodnes jsou inspirující. A co třeba šťourat se starými časopisy a porovnávat dnešek s minulostí, tou chválenou, ale i tou haněnou?

Rekonstrukce Klementina? Porovnejte, jak byl národ soustavně informován o průběhu rekonstrukce Národního muzea. Co se ví o Klementinu? A to klementinští knihovníci na léta nezavřou, naopak, ve ztížených podmínkách poskytují služby trvale. Chybějící soustavné informování veřejnosti pokládám za hrubou chybu. Kdo je vinen?

O Národní knihovně se víc mluvilo a psalo při poslední výměně ředitelů. Do dnešní Národní knihovny vidím jen přes počítač. Takže se předem omlouvám za další slova. Ale přesně to si myslím:

Národní muzeum má dlouhá léta stabilní vedení. Národní technická knihovna jakbysmet. Národní knihovna měla to štěstí od roku 1989 do roku 2004. Také dlouhá doba a s profesionály ve vedení. Podařilo se z průšvihu skočit v knihovnických činnostech na světovou úroveň. Chci říci, že instituce tohoto typu potřebují stabilitu, profesionály s vizí, kteří ji krok za krokem uskutečňují a nemají klapky na očích a špunty v uších. Tj. vnímají každodenní dech instituce a dbají o ni. To chce dokonce osobní odvahu ve vztahu k nadřízeným, kromě empatie směrem dolů ještě dosáhnout souznění.

V Národní knihovně jste pracovala téměř třicet let. Na kterou část z této doby vzpomínáte nejraději?

Když vzpomínám na devadesátá léta, nenacházím nikoho, kdo by šel za osobní slávou, nikdo se neptal, co za to. Byli jsme, každý v nějaké míře, plni touhy tuhle starou, zničenou, ale ušlechtilou, historií nabitou dámu vyvést na světlo boží.

Ve druhé polovině devadesátých let a na počátku nového tisíciletí jste se věnovala i popularizaci knihovnictví v Českém rozhlasu 2. Kterým konkrétním tématům jste se věnovala? A s jakým ohlasem posluchačů se pořady setkávaly?

Ty pořady byly zprvu tříhodinové, později dvouhodinové. Vyprávěla jsem o historii Klementina, o významných osobnostech, o astronomii, hlavně však o tom, co právě knihovna činí, jak jí svět pomáhá, kdo významný ji navštěvuje, jak se pozvedá, jak spolupracuje s ostatními knihovnami, jak otevřela depozitář v Hostivaři, snažila se zjednodušeně vysvětlit knihovnické pracovní postupy a jejich význam. Zlata Houšková a její kolegyně mne zásobovaly zprávami o mimopražských knihovnách, takže pravidelně i o nich, ale také o knihách jako zdroji zajímavých informací, jež lze vyčíst i z románu. Lidé volali, psali, proto se moje účinkování udrželo osm let.

Texty mých pořadů by měly být v archivu knihovny.

V roce 2002 Národní knihovna vydala útlou knížečku Klementinské pověsti, jejíž jste autorkou. Kterou z postav z historie Klementina máte nejraději a proč?

To byla má poslední práce. Před tím vyšel Průvodce po historii, také útlá dvojjazyčná publikace, finančně přístupná náhodným návštěvníkům, pro uživatele důmyslná skládanka Průvodce po službách, ale ta dlouho nevydržela, protože se systém služeb a studoven změnil, a ještě CD-ROM Národní knihovna.

Kterou postavu mám nejraději? Klementinum historií dýchá. Jako studentka jsem si to moc neuvědomovala, jako zaměstnance mne uvádělo v úžas, že možná chodím po stejné dlažbě jako Balbín, Šafařík, Jungmann, Bolzano, Vydra, Stepling, Havlíček, Tyrš, Masaryk a další a další a měla jsem takový sen, že jednou – na římsách vystupujících z Haly služeb do nádvoří – budou busty alespoň těch nejzasloužilejších. Věřila jsem, že se bohatí mecenáši budou předbíhat v nabídce financí. Snít se má. Někdy z toho však na člověka padá smutek. Ale síň klementinské slávy, tu bych knihovně přála.

A když už zmiňujeme knížky, co nejraději čtete? A který konkrétní titul Vás v poslední době nejvíce zaujal?

Teď mi u postele leží rozečtený Kosatíkův Jiný TGM. Poslední Ježíšek mi toho přinesl kupu (ostatně jako každý rok), do toho mne zásobuje modřanská pobočka Městské knihovny v Praze, literárně nestrádám. Jak stárnu, daleko víc čtu biografie, vůbec literaturu faktu. Takže mne třeba nadchl Timothy Snyder a jeho Tyranie, Erik Tabery Opuštěnou společností a naposledy Madelaine Albrightová knihou Fašismus: varování. Kéž by si tyto tituly přečetla alespoň třetina národa! Být tak ve službě, hned bych pořádala veřejné čtení! (A dostala se do křížku se správci autorského zákona, já vím.)


Mgr. Eva Novotná (foto: Linda Jansová, Národní knihovna ČR)

Děkuji za rozhovor!

Vzdělávání

Rekvalifikační kurz Knihovník v knihovně pro děti v roce 2019

V roce 2018 na konferenci Knihovny současnosti v Olomouci jsem končila příspěvek o vzdělávání dětského knihovníka sdělením, že budeme pokračovat a chystáme se kurz také akreditovat (viz též s. 177 ve sborníku). Ta chvíle právě nastala.

Žádost o akreditaci rekvalifikačního kurzu byla na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) podána na podzim roku 2018. Do žádosti bylo nutné promyslet novou, upravenou podobu akreditovaného kurzu. Musel splňovat hodinový rozsah, který je stanoven u dané profesní kvalifikace v Národní soustavě kvalifikací (NSK), musel být optimálně rozložen na distanční a prezenční výuku, musel být obsahově zcela v souladu s aktuálním hodnoticím standardem pro danou profesní kvalifikaci NSK. Museli jsme tedy (prozatím formálně) upravit rozdíly, které nám vznikly z předchozí realizace pilotního vzdělávacího programu. V něm jsme měli například lekce v e-kurzu rozděleny do tematicky blízkých skupin a nikoliv v pořadí podle odborných způsobilostí a kritérií, jak jsou uvedena v hodnoticím standardu NSK. Dále bylo nutné do žádosti o akreditaci připravit seznam lektorů pro jednotlivé odborné způsobilosti a kritéria. Žádost také vyžadovala příklad studijního materiálu, doložení informací o prostorovém, materiálním a technickém zabezpečení a další informace dokladující způsobilost žadatele realizovat vzdělávací rekvalifikační program.

Udělení akreditace MŠMT pro rekvalifikační kurz Knihovník v knihovně pro děti a schválená finanční podpora z podprogramu VISK 2 na podporu realizace Rekvalifikačního kurzu Knihovník v knihovně pro děti nám dává příležitost připravit a realizovat vzdělávací program pro rok 2019 v novém (a snad lepším) schématu.

V organizačně upravené verzi bude otevřen Moodle Knihovny Jiřího Mahena v Brně (KJM) s dvanácti lekcemi, se 100 hodinami distančního studia s plnou podporou tutora. Prezenční výuka bude v průběhu těchto dvanácti týdnů zastoupena osmi semináři, které budou složeny z 52 teoretických hodin a nově z deseti hodin praxe. Celkově se bude jednat o 162 hodin kurzu. Vzdělávacím přídavkem bude bezpečnost a ochrana zdraví při práci nejen ve formě poučení pro účastníky, ale i v podobě přednášky o bezpečnosti práce v knihovně obecně a v souvislosti s návštěvníky knihovny.

Deset hodin praxe se bude týkat způsobilostí Odborná komunikace se čtenáři, uživateli a zákazníky v knihovnách, Realizace aktivit k podpoře čtenářství a Realizace lekcí informační výchovy. V rámci realizace praktických hodin budou prolnuty první dvě uvedené způsobilosti. Studenti kurzu budou společně tvořit koncept a následně realizovat vzdělávací program pro osoby s mentálním postižením. Budou si tak moci vyzkoušet nejen tvorbu rámce programu, ale zároveň reálně komunikovat se skupinou lidí s mentálním postižením. Poznatky budou na závěr diskutovány a komentovány pedagogem doprovázejícím skupinu. V další fázi budou studenti tvořit vzdělávací program na konkrétní titul z literatury pro děti a mládež a pro konkrétní skupinu dětí z majority a skupinu dětí se specifickými potřebami; vytvoří tak inkluzivní program, který bude rozvíjet klíčové kompetence. V posledních hodinách praxe se přímo účastní programu s využitím informačních technologií (tabletů, interaktivní tabule). Celé pojetí praktických hodin bude probíhat v návaznosti na studijní distanční materiály. Další kritéria vyžadující praktické předvedení budou také procvičována na PC v rámci prezenčních seminářů.

Je předpokládáno zahájení vzdělávacího kurzu v září 2019. Zájemci budou informováni prostřednictvím elektronické konference Knihovna a prostřednictvím webu KJM – Vzdělávání NSK. Těšíme se na vás!

Celostátní akce

Devatenáctá Noc s Andersenem probíhala na téměř 1 800 místech

19. pohádková Noc s Andersenem proběhla v pátek 29. března 2019 na 1 775 místech: v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, ale také na Slovensku či v Polsku, ve Slovinsku, v USA, Chorvatsku, Německu, Saúdské Arábii, Turecku, Řecku, Švýcarsku, Itálii, Velké Británii, na Novém Zélandu či na Maltě, v Austrálii, Francii, Bulharsku i Rakousku, ve Španělsku a Portugalsku. V  celkem 21 zemích světa zažilo pohádkové dobrodružství mezi knížkami 98 853 malých i velkých účastníků.

Velkolepou oslavu výročí narození Hanse Christiana Andersena připravili v knihovnách, školách, na radnicích, např. v Hôtel de Ville v Montceau, v Českých školách bez hranic, v klubech dětí, divadlech, muzeích, domech dětí i dětských domovech, u skautů a pionýrů, u hasičů, ochránců přírody, na hradech i zámcích, v rodinných i mateřských centrech. Nocovaly děti v Centru pro dětský sluch Tamtam (hned na třech místech), na Velvyslanectví ČR v Tel Avivu, ve francouzské mediatéce, zapomenout nesmíme na společné setkání dětí na české ambasádě v saúdskoarabském Rijádu, na nocování dětí v uherskohradišťské nemocnici či v domově pro seniory; noc připravil i Dům kněžny Emy v Neratovicích.

„Čtení dětem a s dětmi patří mezi nejkrásnější chvíle v životě. Měli bychom si na ně najít čas každý den. A proto budeme společně se stovkami dalších během Noci s Andersenem číst s dětmi pohádky, abychom jim připomněli, jak jednoduché a hlavně zábavné čtení je. Noc s Andersenem je skvělý projekt, který vznikl v České republice, ale dnes jej pořádají knihovny a školy po celém světě. My si letos navíc připomínáme 100 let výročí navázání diplomatických vztahů mezi Dánskem a tehdejším Československem. Projekt Noci s Andersenem krásně ilustruje to, jak bezvadné vztahy mezi našima dvěma zeměmi dodnes panují. A to samozřejmě platí nejen v kultuře,“ říká dánský velvyslanec v Praze, pan Ole Frijs-Madsen. A z Royal Danish Embassy v Praze ještě napsali: „Další ročník Noci s Andersenem je úspěšně za námi. A my se s vámi chceme podělit o krásné zážitky. Jeden z našich ambasádních týmů se vypravil do Turnova, kde si s dětmi užil spoustu zábavy. Na programu byl kromě čtení pohádek i průvod a sázení stromu Pohádkovníku, kterého se zástupce velvyslance Michael Bennett Jensen stal kmotrem.“

Hans Christian Andersen podevatenácté

Dánský pohádkář byl inspirací nejen pro letošní noční a večerní programy; jeho jménem zvali do knihoven a škol na poetické večery i pohádková dopoledne, v Kamenici, Pístině a Slavonicích děti zažily Andersenovo odpoledne, ve Vidči to byl celý den s Andersenem, v Kunovicích s Andersenem pořádali večírek, v Ústí nad Orlicí samotnému nocování předcházel o týden dříve večer s Andersenem pro mladší děti, budoucí nocležníky, jinde zase probíhal týden s Andersenem. Pětidenní prázdniny v knihovně by si přály děti v Lysé nad Labem.

Vše se odvíjelo podle místních podmínek a možností kreativních organizátorů připravit dětem pořad věnovaný čtení pohádek, na něž se někdy zapomíná. Uvádíme jeden názor za všechny: „Noc s Andersenem pořádáme v Kolíně již potřinácté a stále nás to baví a jsme rádi, že naše dětské čtenáře také.“

Večer s Andersenem ve Velkých Karlovicích

Večer s Andersenem ve Velkých Karlovicích
Večer s Andersenem ve Velkých Karlovicích

Městská knihovna Rtyně v Podkrkonoší uvádí, že program byl netradiční formou zaměřen na Andersenovy pohádky. Děti si hrály na piráty, objevovaly podmořský svět, seznamovaly se s Dánskem, poznávaly zvuky na moři, skládaly puzzle, seznámily se s Andersenem, který mezi ně osobně přišel a povyprávěl o svém životě a pohádkách, které napsal. Děti pak s pohádkami pracovaly a jako správní piráti prošly stezku odvahy, na jejímž konci se podepsaly na listinu a obdržely sladkou odměnu. A nejen to: na dětský hospic v Malejovicích zde bylo vybráno a odesláno 982 Kč. Podobně tomu bylo v dalších knihovnách i školách, např. v Čelákovicích v ZŠ J. A. Komenského přispěli na první dětský hospic částkou 3 545 Kč. A ze ZŠ Arménská v Brně napsali: „Mohli jsme přispět na Nadační fond Krtek, když jsme si koupili některý z jejich výrobků, a tím pomoci onkologicky nemocným dětem. Vybrali jsme přes osm tisíc.“

V Rožnově pod Radhoštěm zahájili nocování v knihovně vernisáží výstavy dětských ilustrací k Andersenovým pohádkám (obrázky byly podmínkou účasti), následovaly dotazy na pana Andersena a přípitek. Všechny děti navštívily knihovnický fotoateliér, nechaly se zvěčnit do výstavního katalogu a každý dostal katalog se svou fotkou. Po předčtení pohádky Slavík hledaly obrázky v knihovně a uspořádaly je do časové posloupnosti. Následovalo ochotnické divadelní představení a výroba slavíka v kleci.

Program v knihovně v Bystrém se nesl v duchu hledání truhličky, která obsahovala lístky s podstatnými informacemi vygumovanými z referátu H. Ch. Andersen: největší Dán všech dob. Děti plnily úkoly a co splněný úkol, to nápověda, kde truhličku hledat. Četly (si), hrály hry, zpívaly, tancovaly, staly se svědky toho, jak vzniká loutka, a navštívily hřbitov. Úkoly splnily, truhličku našly, noc přečkaly, ráno doplnily referát a dostaly zasloužené odměny.

Děti ve Frýdlantu putovaly Po stopách H. Ch. Andersena: „Na devíti stanovištích se dověděly a na vlastní kůži si vyzkoušely něco ze života a z pohádek světoznámého pohádkáře. Jako Andersenova maminka, která pracovala jako pradlena, musely posbírat a složit prádlo, jako Andersenův tatínek-švec zase navlékaly a zavazovaly kožené tkaničky do vysokých kožených bot a jako malý Andersen vytvářely loutky do loutkového divadla. A jaké pohádky děti prožily na vlastní kůži? Vyzkoušely si například, jak malou mořskou vílu bolel každý pozemský krok při chůzi po „bolavém“ chodníčku, zapalovaly sirky jako Děvčátko se sirkami, jen po hmatu počítaly hrášky, i když na zkoušku pravosti princezny by jim stačil jen jeden, vypravovaly pohádku o neviditelných šatech hloupého císaře…“

„Na palubu se nalodila posádka složená z čtrnácti dětí, knihovnice a dvou pomocníků. Vypluli na širé moře, překonávali nástrahy. Prozkoumali neznámou pevninu a podle indicií zjistili, že je to Dánsko. Navštívili hlavní město Kodaň. Seznámili se s panem Andersenem a jeho pohádkami. Do lodního deníku si zapisovali poznatky z plavby. Bez mořské nemoci se v sobotu všichni v pořádku vrátili,“ hlásí obecní knihovna Batňovice.

Knihovna ve Starém Městě připravila program v jezuitském sklepě, děti si vyrobily masky ošklivých káčátek a naučily se ptačí tanec. Návštěvou je potěšil i sám pan Andersen v podání pana místostarosty, se kterým si společně povídali o pohádkách. „Dětem jsme připravili kino, popcorn i čtení pohádky O princezně na hrášku. Pro krásné spaní jsme umístili hrášky pod spacák, co kdyby byl někdo z našich nocležníků z královské rodiny!“

Oddělení pro děti březnické knihovny pozvalo děti na procházku s úkoly okolo Březnice, všichni společně navštívili hřbitov, prošli zámecký park, hledali a našli poklad u židovského hřbitova. Poté se přišel představit pan Andersen, přečetl pohádku a pak už následovaly hry, soutěže, zpívání u piana, mažoretky, hraní v tělocvičně a stezka odvahy po škole.

Zvoneček přivolal pana Andersena do knihovny v Týnci nad Sázavou a sborové „ahoj!“ od dětí mu málem odfouklo cylindr a muselo být slyšet i v sousedním okrese. Povídal si s dětmi o pohádkách známých i neznámých a potom jim předal košík plný kouzelných kytiček z pohádkové země. Ty si děti zasadily přímo před knihovnou a mohly si při tom něco přát.

„…po společném úvodu se ozvaly kroky z prvního patra knihovny… a hle, kdo se to mezi námi zjevil – sám pan Andersen. Chvíli se u nás zdržel, poutavě povídal o svém životě, o tom, jak se stal slavným na celém světě, a také přečetl jednu ze svých pohádek. Ještě před rozloučením se každému malému čtenáři podepsal na svou podobenku,“ hlásí Městská knihovna Dolní Chabry.

Spolu s Andersenem přišla do Knihovny města Plzně také vědma Edna, která mu kdysi prorokovala slávu a bohatství.

Neratovická knihovna uvádí, že si povídali o Andersenovi a přečetli jeho pohádku. H. Ch. Andersen poslal dětem vzkaz, ke kterému se ale musely dobrat splněním několika úkolů. Prvním z nich byl kvíz Jak dobře znáte Neratovice? Poté děti hledaly ve fondu knihy, skládaly skládanky a luštily doplňovačky. Znění tajenky je dovedlo ven, kde se v týmech vydaly hledat mušličky. Proběhla také honička za dvěma rozpustilými rybičkami, které nakonec předaly dětem vzkaz, kam mají donést nalezené mušličky. Také navštívily strom, který vysázely vloni.

Balíčkem pro andersenovského spáče obsahujícím polštářek, komiks a něco na zub odměnili výherkyni soutěže v Městské knihovně v Žamberku: „Opět jsme pro školní družiny připravili Andersenův týden, kdy je každý den věnován jedné pohádce. Dodali jsme pohádkové knížky a karty s otázkami, které se pak odevzdávaly, a losovali se z nich výherci knížek.“

Dětem do uherskohradišťské synagogy v 18 hodin ve svém kouzelném kufru přinesl dánský pohádkář svůj oblíbený příběh Křesadlo. „A byl to opravdu pohádkový večer! Odměnili jsme autory vítězných prací výtvarné soutěže Andersenova cesta Evropou. Spolu se starostou královského města Uherské Hradiště a ředitelem Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana jsme představili malým čtenářům zbrusu novou knihu 20 let – Noc s Andersenem. A pak, plni očekávání, jsme přivítali brněnské divadlo MALÉhRY. Čtení a vyprávění s písničkami v podání hereček Daniely Zbytovské, Barbory Seidlové a Nikoly Zbytovské zaujalo malé i velké. Společnou písničku jste mohli zaslechnout také v přímém přenosu České televize.“

Noc s Andersenem v Uherském Hradišti

Noc s Andersenem v Uherském Hradišti
Noc s Andersenem v Uherském Hradišti

V Litoměřicích se žáci druhé třídy ZŠ Ladova vydali na Střelecký ostrov, kde společně s knihovníky zasadili strom liliovník tulipánokvětý. Jako Pohádkovník bude připomínat známé a hlavně ty méně známé pohádky od H. Ch. Andersena zaměřené především na rostliny, květiny a stromy.

Kuřátka z MŠ v Odolené Vodě zažila neopakovatelné okamžiky ve školce, jak ji dosud neznala. Píší: „V pátek večer jsme si přinesli v batohu svoji oblíbenou knihu, snídani v krabičce a v srdíčku odhodlání zůstat bez mámy a táty celou noc. Jen s plyšákem a kamarády. Společně jsme si představili pohádkáře pana Andersena, ozdobili strom Pohádkovník, utkali pohádkovou pavučinou přátelství. Do postýlek nás provázela znělka Noci s Andersenem, na cestu do říše snů pohádka O ošklivém káčátku. Noc byla klidná, oči i postýlky zůstaly suché. Největší úspěch měl Pohádkovník se statečnými srdíčky, který nám ve třídě svítil celou noc a teď zdobí chodbu MŠ. Bylo to pro nás poprvé a nelitujeme.“

„Společně jsme také ozdobili náš Pohádkovník, ze kterého se pro letošní rok stal Motýlí strom. Celá akce se neobešla bez společného kreslení na chodník ke knihovně, který vede právě kolem našeho kouzelného stromu,“ píší z Městské knihovny Vidče.

Okrasnou jabloň jako Pohádkovník vysadily děti z knihovny Mšené-lázně. Zasazený stromek započítáváme také ve Svijanech a Nové Vsi. Pohádkovník vytvořili v ZŠ Bakov nad Jizerou. Ve Vědomicích na Pohádkovník pověsili hrachové lusky a při hledání pokladu jim duch H. Ch. Andersena napsal, že největším pokladem jsou děti.

„Glejt tento pamětní upomínati bude na událost nevšední, která se Léta Páně roku 2019, 29. dne března v městě našem odehrála. Sešly se zde bytosti pohádkové, mnoho hostí, dětí i dospělých se setkalo při pohádkovém konání Noci s Andersenem. Tato slavnost na počest čtení, z říše všech knih, mnohé postavy bájné přivolala. Zvláště pak bytosti pohádkové, slovem i obrazem stvořené. Postavy z knížek nakladatelství Albatros mezi nás zavítaly a mnohé příběhy společně s dětmi prožily. Konání naše ať v kronikách zaznamenáno jest, že na počest dětí, pohádek, čtení, pana Andersena, pana Eduarda Petišky a dalších spisovatelů jsme mnohé vykonali a strom Pohádkovník „Fabularius Anderseni“ zasadili. Glejt tento pamětní udělen jest vzácným hostům z dánského velvyslanectví pod vedením pana Michaela Bennetta Jensena na počest Andersena a jeho země Dánska. Již devatenáctý rok město Turnov tuto událost prožívá a na paměť konání tohoto zaznamenáno jest pro časy budoucí svědectví o události této nevšední.“

70. výročí založení Albatrosu

„Křídla Albatrosu kolem nás krouží už neuvěřitelných sedmdesát let,“ hlásí knihovna a žáci TGM Podbořany. „Andersen zíral, namalovali a napsali o tom poselství, celému nebi a hvězdám, které na ně blikaly. Zkoušeli štěstí, kdo porazí víc kuželek a pak kdo sní víc buřtů. Plná břicha provětrali procházkou a cestou necestou tmou černočernou narazili na zlatý poklad.“

Výročí nakladatelství Albatros oslavily děti např. v knihovnách v Žirovnici, Ostravě, Havířově, Blansku Olešné, Plzni-Doubravce, Čelákovicích, Dobšicích, Libochovanech, Rokycanech, Lysé nad Labem a v kostomlatské knihovně pod heslem „Na dobré knížky má vždy nos – nakladatelství Albatros“.

Knihovna Štoky zaměřila program na luštění a hledání knížek spojených s tímto nakladatelstvím. Nejprve vyluštili mapu, připravili si plán a cesta s nočním dobrodružstvím mohla začít. Strašidelnou výpravu zakončili na místním hřbitově a pak už hajdy do spacáků, ale z těch se ozývalo povídání ještě dlouho po půlnoci.

Z Řečan nad Labem prozradili, že dílčím tématem Noci s Andersenem byla kniha Pohádky lesního ticha (pohádka o snu pro křečka), jíž ilustrovala Jolanta Lysková, která má letos také kulaté narozeniny. Navíc vyráběli papírového albatrosa. Spát se šlo ještě před 23. hodinou, ale prohlíželo a četlo se ještě dlouho poté.

„1. duben je Mezinárodním dnem ptactva, rozhodli jsme se ptáčkům přichystat dárek v podobě samolepicích smajlíků a albatrosů, které budou chránit před nárazem do skla autobusové zastávky. Pod názvem naší letošní noci Máme rádi Česko – Máme rádi Albatros! jsme si připomněli klasické edice nakladatelství Střelka, Karavana, KOD a OKO,“ hlásí Luka nad Jihlavou.

V Městské knihovně Kraslice si připomněli 70. výročí nakladatelství výrobou ptáčka albatrosa, nesoucího symbolicky knihu v zobáčku: „Vyluštěním tajného písma děti skládaly dohromady, jak vlastně vzniká knížka a jakou cestu urazí, než se ke čtenářům dostane.“ A v Řečicích: „Každé dítě si vytáhlo po příchodu jeden dílek fotografie a pak společně sestavily obrázek albatrosa stěhovavého. Potom jsme ochutnali dezert Danish Dream Cake – byl výborný!“

Při oslavě sedmdesátých narozenin Albatrosu v Hodoníně pomohla kniha pak se to stalo! Ester Staré. V knihovně se objevilo pět krabic se záhadným obsahem. Co s nimi? Záhadný obsah děti ve družstvech přepracovaly do chutného nepečeného dortu, jednohubek, toastových želviček, čokoládových špízů a veselých piškotů a byla hotová druhá večeře. Stejné téma měly děti v knihovně ve Vnorovech.

„…kdysi kdesi v centru velkého města byla jedna velká knihovna a v ní pracovala spousta knihovníků a mezi nimi i zlotřilá knihovnice Berta. Na první pohled milá, sečtělá dáma, ovšem po setmění, kdy se uzavřela knihovna, tropila svým kolegům knihovníkům jednu neplechu za druhou. A právě s touto nezbednicí se přišla v noci z 29. na 30. března 2019 vypořádat skupinka 15 dětí ze třetí třídy ZŠ Antonínská, které spojily síly s knihovníky a Královnou knih. Celá akce byla inspirována knihou Ester Staré A pak se to stalo!, my knihovníci jsme vymysleli jedenáctou pohádku patřící tematicky do této knihy – O neposlušné knihovnici Bertě, kterou si děti společně s námi knihovníky četly – a pak se to stalo! Do poklidného andersenovského večera a čtení vtrhla Berta, všude rozházela listy z knih a taky dětem předala dopis, kde prosila o vysvobození ze svého zakletí. Děti se poté vydaly ve skupinách na stanoviště, kde pracovaly s popletenými obálkami knih a hledaly jejich správný název či autora, měly stezku odvahy v potemnělém skladu, kde hledaly s baterkou zatoulané pohádkové předměty z programů pro děti, luštily malovanou pohádkovou knižní šifru, kde měly pohádkové postavičky popletené své charakteristické rysy (třeba takový Krakonoš měl cop Lociky a podobně) nebo šifrovaly čárové kódy knih a podle klíče hledaly slova z těchto titulů. Podle instrukce od Královny knih se ji vydaly hledat do haly knihovny. Tady si je Královna vyzvedla a společně sestoupily do sklepení knihovny, kde ji skutečně objevily. Společnými silami pak děti křížovku vyluštily a navštívily opět nahoře v sále spolu s Královnou knih knihovnici Bertu, která už na ně čekala s dárečky, odměnami a velkými díky za svou záchranu,“ uvádí Centrum dětského čtenářství – Knihovna Jiřího Mahena v Brně.

„Počasí nám přálo, proto jsme se rozhodli zahrát si seznamovací hry venku. Pak jsme si v knihovně k večeři dali řízky, přečetli si příběh z Pohádkového dědečka od Eduarda Petišky a vyrazili na bojovku. Po návratu si děti vyrobily pohyblivou panenku nebo panáčka. Následovala diskotéka, příprava na spaní a spánek. Děti spaly jak zabité, my jen na půl oka. Však to znáte,“ hlásí Městská knihovna Klecany.

„Připomněli jsme si nejstarší knížky vydané Albatrosem, tehdy ještě SNDK. Společně jsme četli knížku švýcarské spisovatelky Johanny Spyri Heidi, děvčátko z hor. Knížku jsme předčítali v nově otevřené zahradě knihovny. Dětem se čtení venku moc líbilo. Četli jsme téměř do soumraku,“ píší z Humpolce.

120. výročí narození Ondřeje Sekory

V mnoha spacích místech zaměřili programy a báječné aktivity na rozsáhlé dílo spisovatele Ondřeje Sekory, jehož 120. výročí narození si právě letos připomínáme. Tak např. Obecní knihovna Staříč hlásí, že s Ferdou Mravencem putovali po světě, v knihovně v Moravském Krumlově spalo 27 Ferdů Mravenců a berušek, Ferdové, berušky a motýlci soutěžili v Prachaticích, v Kolíně-Štítarech děti měly za úkol najít 61 Ferdů Mravenců, což se podařilo stejně jako další dění inspirované ukázkami ze Sekorových knížek.

V pražské knihovně Korunní, pobočce Městské knihovny v Praze, uspořádali společnou výpravu do světa breberek a broučínků. „Vítejte Mezi námi breberkami :-)! První se zjevila paní Můra, s lucerničkou vypůjčenou od svatojánského broučka. Přiletěla děti poprosit o pomoc s hledáním hmyzího domečku, kam by se mohli její kamarádi schovat. A tak se děti, vyzbrojené baterkami, vydaly ve skupinkách plnit úkoly, jejichž rozluštění je dovede k cíli. Ve Ferdově posilovně si procvičily tělo i mozkové závity, v Chroustově parfumérii zkoumaly přírodní vůně bylinek a éterických olejíčků a míchaly vlastní repelenty. Motýl je trochu polekal, když měly děti poslepu ohmatat věci uložené v kornoutech – kdo ví, co se uvnitř skrývá a zda to není živé. Ploštice s Motýlkem přiměli děti, aby si udobřily pana šneka a pěkně mu vyzdobily ulitu. Ráno děti byly nedočkavé, jaká překvapení je ještě čekají. Tím prvním byli zeleninoví hmyzáci, které knihovnice přes noc připravily k snídani, a tím druhým divadlo. Byli to studenti loutkářského ateliéru, dvě Američanky a jeden Švýcar, kteří v Praze pod vedením výborného loutkáře Miroslava Trejtnara vyráběli své loutky a divadelní kulisy. Děti byly svědky premiéry jejich kratičkých krásných příběhů. V tu dobu si už pro děti sice postupně přicházeli rodiče, ale i oni rádi na chvíli usedli a sledovali představení. Potom si děti mohly loutky prohlédnout a vyzkoušet. Rodiče s úsměvem sledovali rozzářené oči svých nedospalých ratolestí a poslouchali jejich barvité líčení nočního dobrodružství. Postupně si pak posbírali všichni svoje ranečky, další kouzelná noc v knihovně je za námi. A všichni, kdo jsme ji mohli zažít, si neseme malé světýlko radosti uložené kdesi v srdci.“

Nocování s Ferdou Mravencem a jeho kamarády připravila knihovna v Pelhřimově, kde děti stavěly mravenčí věž ze špejlí a plastelíny, vyráběly hmyzáky na kolíčky, hrály šipkovanou s úkoly zakončenou návštěvou cukrárny, kde byl pro děti přichystán čaj a koláčky. Také si prověřily své znalosti o hmyzí říši, musely správně odpovědět na otázku, kolik mravenců je třeba k tomu, aby si do mraveniště odnesli jednu žížalu. Když se zavrtaly do svých pelíšků, došlo na čtení o Ferdovi a poslech Mravenčí ukolébavky, neusnulo se samozřejmě hned a vstávalo se brzy.

Sekorovou Kronikou města Kocourkova oslavili výročí Albatrosu ve Valašském Meziříčí, kde v knihovně hned začátkem večera vypátrali, proč nenajdou Kocourkov v žádném jízdním řádu. Děti zkusily postavit podle plánu novou radnici, v níž byla naprostá tma, pokusily se nachytat světlo a zjistily, že stavitel Přetrhdílo zde nenaplánoval okna. Před spaním se zde četly další slavné kocourkovské historky.

Školní knihovna ZŠ Ostrava, Hrabůvka hlásí, že nocovali s Ferdou Mravencem a jeho kamarády a díky programu během této noci „přečetli“ celou knihu Ondřeje Sekory, a to Knížku Ferdy Mravence.

Celý měsíc březen věnovali Sekorovým knížkám z nakladatelství Albatros v ZŠ Vratislavova v Praze. Děti postupně plnily úkoly z autorových knih, za které dostávaly kartičky a po získání plného počtu pak s vlastnoručně vyrobenými tykadly mohly vyrazit na noční cestu na Vyšehrad.

Knihovna ve Štětí nabídla Nocování s Ferdou a Pytlíkem v programu zaměřeném na přírodu, českou faunu, flóru a myslivost. Partneři akce připravili pro děti zajímavé besedy zpestřené o trofeje a myslivecké a rybářské pomůcky. Anderseňáci již vědí, co jsou klektáky, páráky, světla, oboroh, trdliště, osvojili si řadu odborných pojmů a mysliveckou a rybářskou mluvu. Pokud správně odpověděli na připravený test, mohli získat písmenka, z kterých společnými silami složili tajenku, která jim měla odhalit, kde je zakopaný poklad. Ten na ně čekal pod stromem. Na zpáteční cestě pozdravili šestnáctiletý pohádkový strom Andersenovník. V knihovně se pak četlo, soutěžilo, tvořilo, hodovalo, promítalo, zpívalo a tancovalo. Anderseňáci obdrželi od myslivců krásnou knihu Mravenci se nedají. Kolem půlnoci se zakuklili do svých pelíšků a snažili se usnout. Kdy však zavřeli svá víčka a pusinky, to raději neprozrazují. Sponzorům patří vřelý dík. Lesu zdar!

V Centru volného času Mozaika v Rokycanech v duchu tématu Albatros a Ondřej Sekora začínali písničkou o Ferdovi, přečetli si mravenčí desatero a moc pěkně si s dětmi popovídali o životě mravenců. Velice je překvapil rozsah informací, které děti o mravencích věděly. Vyrobili papírová mravenčí tykadla, slepili vlastní lampionky v podobě mravenčí hlavičky a s nimi v noci vyrazili na obchůzku města. Cestou pozdravili kolegy nocležníky v městské knihovně.

Také knihovna Pohořelice zvolila téma Ondřej Sekora a jeho Ferda. Vyráběla se zde mraveniště ze špejlí, 3D perem se tvořila hlava Ferdy, pro Berušku navlékali korálky. Děti plnily úkoly, za které dostávala jednotlivá družstva smajlíky. Sobotní dopoledne patřilo výročí Albatrosu. Noc byla vydařená a buchty od maminek velmi chutnaly.

Knihovna Josefa von Eichendorffa Sedlnice hlásí, že většina programu se točila kolem pana Sekory. Děti plnily úkoly na kartu Ferdy Mravence, ponořily se do tajů hmyzí říše, především mravenců. Skládaly obrázky ze Sekorových knih, orientovaly se podle vůní, byly mravenčími dělnicemi, stavěly úkryty pro mravence.

Patřičně vyzdobená knihovna jako velké mraveniště vítala děti v Moravském Krumlově, kde hned při příchodu dostaly mravenčí čepičky, tykadla a puntíkaté šátky, aby se mohly stát malými mravenečky. Děti čekalo deset stanovišť, kde si prověřily svoji šikovnost při poplachu v mraveništi, úklidu lesa či záchraně mravenčích larev.

V Bechyni stavěli mraveniště ze špejlí a vypravili se do přírody po stopách loupeživých mravenců. Vyluštili tajenku – brouka Chrostíka. Museli si o něm nejdříve všechno přečíst a pak se v něj proměnili. „Omotání toaletním papírem není vůbec snadná záležitost. Kuklička jen taktak držela pohromadě, přesto jsme se pokusili lehnout a jako ve vodě se přemístit na určené místo. No zábava veliká to byla! Ještě jsme vyrobili mravenčí lampion, za který děkujeme do Rokycan. Rozsvícené broučky jsme roznesli po kulturním domě, kde knihovna sídlí. Celý večer se moc povedl, užili si malí i my velké a kolem půlnoci jsme se všichni spokojeně ukládali do svých kukliček a oddali se zaslouženému odpočinku. Ráno se ze spacáků vyklubali veselí mravenečci, kteří se rychle sbalili, pomohli knihovnu uvést do původního stavu a pak už hurá domů, na tradiční běh do schodů od Lužnice ke klášteru nebo uklízet Česko. A pak že se tu nic neděje! V Bechyni je zkrátka živo.“

Do elektronické konference Andersen i letos přispěla Místní lidová knihovna v Kostomlatech několika křížovkami s vyřešením a také textem písničky o Ferdovi, pracovní list poskytla Městská knihovna ve Valašském Meziříčí. Děkujeme!

V pobočce Škola v příbramské knihovně Jana Drdy celý večer i v sobotu ráno probíhal probram s názvem Ondřej Sekora a Albatros slaví. Po písničce Polámal se mraveneček začali hrou, která všem přiblížila příběhy Ferdy Mravence a život brouků. Děti měly poznávat brouky, vyluštit hádanku, přiřadit správné odpovědi k otázkám. Za odměnu navštívily mraveniště a mravenčí královnu, od které získaly vajíčko (kamínek), který si namalovaly. Závěr večera probíhal v tanečním rytmu, kdy si děti zatančily tanec letkis kolem mraveniště.

Z knihovny v Prachaticích napsali, že zažili oslavu 70. výročí založení nakladatelství Albatros, které vydává knížky spisovatele Ondřeje Sekory. Ten by v letošním roce oslavil 120 let od narození. Proto byl letošní ročník zaměřen právě na dílo tohoto slavného autora. Děti se na začátku programu rozdělily do tří skupin, byli tu Ferdové, berušky a motýlci. Každý si vyrobil vizitku s obrázkem svého týmu a z pěti nejstarších účastníků se losem určili tři vedoucí. Všichni společně spolupracovali při noční hře, která se odehrávala v ztemnělých ulicích centra Prachatic. Hra byla zaměřena na jaro, jehož příchod vítají jak mravenci či berušky, tak všichni další obyvatelé hmyzí říše. Do knihovny se část účastníků vrátila po noční hře značně znavena, ale na všechny čekala ještě noční cesta temnou knihovnou při světýlkách až k malému pokladu. Po ní se již nejmenší dětičky zavrtaly do svých spacáčků, na starší ještě čekal další program. Po půlnoci se postupně ke spánku uložili všichni dětští návštěvníci, ale ještě dlouho do noci bylo slyšet špitání dětských hlásků. Ráno se naopak dětem improvizované postýlky opouštět nechtělo, protože mezi knížkami se zdají ty nejkrásnější sny.

90. výročí narození Františka Nepila

V některých nocujících knihovnách a dalších spacích místech si připomínali 90. výročí narození Františka Nepila – škoda, že se toho báječný autor a člověk nedožil, i on by se pobavil. Jak se dočítáme v Reportáži psané na oháňce z Velkých Pavlovic: „Půl hodiny do vypuknutí, začínají se trousit první nocležníci – ti, co nespí v knihovně poprvé a ví, že čím dřív přijdeš, tím lepší urveš místo na nocleh. Při pohledu na některá objemná zavazadla se opatrně ptám, zda tam pašují i sourozence nebo si je rodiče vyzvednou až další víkend. Uklidní mě odpověď, že tam „mají jen ty nejnutnější věci“. Ze zadní části knihovny je noclehárna, přes spacáky není vidět podlaha. A máme první úraz v podobě srážky čela s regálem. To nám to dobře začíná (a to rodiče odešli ani ne před pár minutami). Děti nadšeně řádí, snažím se je překřičet a přivítat v knihovně. Martina hvízdne na prsty a je klid. Takto se pozná profík pedagog od vyplašené knihovnice. Po přivítání představím i svou maličkost (doslova) i knihu Já Baryk od Františka Nepila, která je tématem dnešního večera!“

V Kamenici nad Lipou se kamarádili s polní žínkou Evelínkou a pohádkami Františka Nepila, představili si hrdiny jeho pohádek. Evelínka četla ukázky z knih, děti zhlédly odpoledníček s Makovým mužíčkem. Prvňáčci malovali naschválníčky a starší děti odpovídaly na zapeklité otázky polní žínky Evelínky, Štuclinky a Zachumlánka i naschválníčků Škudibíka a Mezulána, vzpomínali na dobrodružství naschválníčků školních i domácích, což je velmi pobavilo.

„Kniha je jako zahrada, kterou nosíš v kapse,“ uvedli na přáníčku spolu s obrázkem knižního hrdiny Baryka žáci ze ZŠ V Zahrádkách Roztoky, kde vyslechli přání pana velvyslance. A protože hlavní postavou jejich noci byl pejsek, na návštěvu zavítala za dětmi parta nadšenců s pejsky, kteří propadli kouzlu agility.

Ve školní družině v Berouně zrovna četli z knihy Pohádkový svět s ilustracemi Adolfa Borna, kde je výběr jeho nejkrásnějších pohádek, a když dočetli, otevřely se dveře a mohli přivítat vzácnou návštěvu: paní Helenu Mevaldovou, dceru Františka Nepila. Po povídání byl čas i na zvídavé otázky, nejzajímavější byl dotaz, komu pan Nepil fandil. „Spartě!“

Malý princ

Velmi nosným tématem byl Malý princ. „Zapřemýšleli jsme a nakonec si bezva užili atmosféru u Malého prince od Antoina de Saint-Exupéryho,“ píší ze ZŠ Prokopa Diviše ve Znojmě. V Místní knihovně Žabeň se děti nejprve rozdělily do čtyř družstev (Princ, Liška, Had a Růže) a malovaly planetu Malého prince, jeho planetu navštívili také malí čtenáři ve Znojmě, kde „se poté ke stropu knihovny vzneslo 30 balonků s názvy knih, které jsme četli z nakladatelství Albatros“.

V Městské knihovně Vratimov malí hvězdopravci malovali beránka poslepu, zachránili růži před záhubou a pak se pomocí dalekohledů přesvědčili o znalosti souhvězdí na obloze. Ve výtvarné dílně si vyrobili klikovku s Malým princem a liškou a jednoduché letadélko. V Paskově měli téma Planety Malého prince, vyráběli klikovku, beránka z vatových ušních tamponů, četly se knihy a před spaním všichni poslouchali audioknihu Malý princ. A také ocenili nejpilnější čtenáře.

Knížky známé i neznámé jubilanta Petra Síse připomněli v Krajské knihovně v Pardubicích a jeho Pilot a Malý princ byl inspirací k cestám na různé planety i vytvoření vlastního obrazu. Byl to večer plný pohádkových příběhů, výtvarného tvoření a her.

Hosté

Spolu s vysíláním Českého rozhlasu a Rádia Junior myslíme i na děti, které tuto kouzelnou pohádkovou noc nemohou trávit v knihovně či škole. V pátečním večerním vysílání Rádia Junior to bylo povídání o knížkách, letos o méně známých pohádkách dánského pohádkáře. Jako každý rok i tentokrát děti mohly během Noci s Andersenem psát nebo volat a ptát se hostů, kterými letos byly čtyři dámy: spisovatelka Hana Lehečková, režisérka Apolena Novotná, herečky Nela Boudová a Eva Josefíková. Navíc každou hodinu se moderátoři spojili s některou z českých knihoven, kde se letos nocovalo. „Jsi dítě? Chodíš spát pozdě? Žereš Andersena? Pusť si mě tenhle pátek na Rádio Junior! Venda s Fráňou budou vysílat v Noci s Andersenem až do půlnoci!!!“ A opravdu vysílali :-)

„Ak budete dnes večer počúvať Rádio Regina Západ, možno sa aj niečo nové o Knihoplavcoch a Noci s Andersenom dozviete,“ píší z Mestskej knižnice v Bratislave. Žiaci zo ZUŠ Exnárova prečítali deťom neznáme rozprávky od Hansa Christiana Andersena v útulnom prostredí Pod knižnicou.

A nebyli to jen hosté virtuální. Za dětmi do TGM School v Chicagu zavítala spisovatelka Ester Stará, Veronika Valentová a hrdinové její knihy Sofinka Nezbedová a Karlík nezbedník zajeli za dětmi do České školy bez hranic v Bruselu.

V ZŠ Meterologická v Praze-Libuši besedovala s čtvrťáky oblíbená autorka Petra Braunová, v ZŠ v Černošicích zase přivítali dětmi milovanou spisovatelku Ivonu Březinovou.

Robert Drozda a jeho přednosta Drahorád zavítali do chebského muzea a knihovny, „takže jsme si povídali o spaní i o železnici, četli, zpívali originální Pochod Drahorádů“. Ilustrátor Adolf Dudek ukázal malým i velkým, že „malování není složité a můžeme u toho zažít plno legrace,“ píší z Bystřice nad Pernštejnem a dodávají: „Příště znovu a moc rádi!“ Ilustrátorku Barboru Botkovou zapisujeme v Městské knihovně Litomyšl, vlastní leporelo O ošklivém káčátku si vyrobili společně s ilustrátorkou Marií Machálkovou v Bojkovicích.

Do slovenské Prievidze zavítala autorka Lenka Gahérová a překvapením byl také čoko chalan Maťo Daniš: „Ich srdcia si získal okamžite a nenávratne. Predstavil im svoj knižný príbeh O chlapcovi, ktorý hľadal voňu čokolády.“

„Byli jsme se podívat v ateliéru akademického malíře Otakara Čemuse, kde jsme zjistili, jak vznikají obrázky a ilustrace nejen v knížkách,“ hlásí z Kozomína. V Praze na Žižkově bylo téma Strach a strašidla a hostem večera byli autoři knihy Čmuk Lukáš Csicsely a David Dolenský. „Nechybělo povídání o tom, čeho se děti bojí, jaká znají strašidla, které děsuplné knihy četly,“ píší.

A knihovnice-autorky registrujeme i mezi organizátory – Lenku Lanczovou tradičně započítáváme v Městské knihovně Slavonice a prešovská Gabriela Futová, ta letos nocovala dokonce dvakrát! Jednou v Polhore, kde, jak píše: „Zasadili sme tiež Andersenovník (kučeravú vŕbu), verím, že na ňu deti budú dávať pozor.“ A v dalším hlášení z prešovské knihovny o týden později sděluje: „Tento rok sme sa rozhodli venovať remeslám a iným zručnostiam pod názvom Remeslo má zlaté dno. Spali sme na troch spacích miestach. Deti ozdobovali perníky, tkali, zdobili kraslice, vyšívaním si zdobili košele a sami si pripravili gazdovskú hostinu. Namiesto diskotéky tancovali metlový a stoličkový tanec, akurát pri tom metlovom sa „bili“ o metlu, namiesto toho, aby sa jej vyhýbali.“ A ještě dodává: „Pikoška: Pobočka na Sídlisku 3 nepustila počas Noci s Andersenom do svojich priestorov našu pani riaditeľku, ktorá k nim prišla z Noci na Sekčove. Jednoducho nepočuli jej klopanie a búchanie, ani zvonenie telefónu.“

V Podbořanech cestou necestou tmou černočernou narazili na zlatý poklad. Celí od zlata šli zamávat sv. Petrovi a Pavlovi a byla z toho chvilka jazykovědy s otcem Alexandrem. Když se dokodrcali až do spacáků v knihovně, kde se vzala, tu se vzala – opravdová spisovatelka paní Eva Fošenbauerová a její kniha Pohádky a hry z kouzelné skříně. Drak a princezna Pomněnka dali dětem pohlazení na dobrou noc. Moc si to užili Stáňa, Andrea, Lenka, Tomáš, Lenka č. 2, Nikola, Jirka, nadšení dětští čtenáři knihovny a žáci ZŠ TGM Podbořany.

„Účast z Říše pohádek přislíbil sám pan Andersen. Nocovat s námi měla také paní spisovatelka Zuzana Pospíšilová,“ píší z DDM Bílovec. „Pan Andersen dorazil v pořádku. Pozdravil děti a trpělivě odpovídal na jejich všetečné otázky. A že jich bylo. Tuším, že se trošku i zapotil. Paní Pospíšilová také dorazila, ale než stačila k dětem dojít, zaklela ji pomstychtivá postava z knihy Kouzelná třída, příběh pokračuje, zlá učitelka Klára Káravá. Pomstila se tak Zuzance za to, že ji nechala ze své knihy zmizet. Z paní spisovatelky se rázem stala placatá kartonová figurína, která tiše seděla v kanceláři u stolu. Naštěstí pan Andersen dětem ze Země pohádek přinesl také dopis od hodné víly Jasmíny, která je v Kouzelné třídě pro změnu tou hodnou paní učitelkou. Děti se tak dověděly, co se stalo. Zpočátku tomu nemohly uvěřit, ale jak uviděly její kartonové zakletí, uvěřily a přes počáteční rozčarování se s chutí pustily do jejího vysvobozování. Povedlo se? Povedlo. Zuzanka Pospíšilová před půlnocí oživla, ale zdaleka ještě neměla vyhráno. Dětí jí ještě musely zahrát loutkové divadlo, ale nesměly Zuzance prozradit, jakou pohádku hrají. Pro úplné osvobození musela Zuzana Pospíšilová sama poznat název pohádky. Děti hrály jako rodilí loutkoherci a to by byla Zuzanka špatnou spisovatelkou a pohádkářkou, kdyby pohádku neuhádla. Uhádla. To bylo slávy a objímání. Za odměnu pak dětem, zatímco ony už byly ve spacácích a v pyžamkách, přečetla v usínací místnosti pohádku na dobrou noc. A aby na tu pohádku viděla, neváhala si nasadit čelovku na hlavu. A co četla? Začátek její zbrusu nové knihy, která teprve čeká na obrázky a vyjít má až příští rok – Kouzelná třída v ZOO. Dětem se dostalo velké pocty – staly se prvními dětmi na světě, které novou knihu „ochutnaly“. Bylo krásně, napínavě a kouzelně. Inu jako v pohádce.“

Různé a jiné

K oslavě výročí narození dánského spisovatele a jednoho z největších světových pohádkářů H. Ch. Andersena se už popáté připojilo i Národní divadlo moravskoslezské. To dvaceti dětem nabídlo exkluzivní program a zážitky spojené nočním putováním po nově rekonstruovaných prostorách Divadla Jiřího Myrona. Zájem byl obrovský a všichni účastníci si to užili. Celý večer se nesl v duchu muzikálu Andrewa Lloyda Webbera Kočky! Děti měly možnost se seznámit s herci, ale také navštívit prostory zákulisí divadla, do kterých se běžný divák nedostane. Nadšené byly z exkurze zkušebny, baletního sálu i jeviště, jak novinářům prozradila Knihovna města Ostravy.

V Knihovně města Police nad Metují se objevil dopis, v němž nás neznámý žádá o pomoc při hledání nejstarší knihy z polické knihovny. Ztratila se a k jejímu nalezení budeme potřebovat různé indicie. Po jejich složení jsme odhalili místo, kde má ztracená kniha být. „Pomohl nám k tomu i poustevník. Tím místem byl benediktinský klášter. V něm jsme za světla svící našli pana správce a mnicha bratra Jiřího. Tomu jsme pomohli s opisováním textů pomocí husích a krůtích brk. A konečně jsme znali místo, kde má ztracená kniha být – v benediktinském archivu. Byla tam. A byl to zvláštní pocit mít ji v ruce, sahat na starý papír a zkoušet přečíst aspoň pár písmen.“

Večer ve znamení tajuplného světa Marky Míkové zažily děti a knihovna v Milevsku, pořadem provázel medvídek Jonáš, který spěchal domů a nemohl najít cestu. Děti se musely v pomyslném parku vypořádat s mnohými zvířaty a jejich stopami, též rozpoznat několik druhů medvědů a nakonec najít v naučné literatuře tu správnou knihu, která Jonáše dovede zpět domů. Všem dětem se podařilo vytvořit si vlastního Jonáše a s ním i oslavit narozeniny a ochutnat kus narozeninového dortu, který byl pro jeho kamarádku.

V kutnohorské městské knihovně děti provázely knížky autorky Ester Staré. Se skládáním básniček pomohla kniha Každý bulí nad cibulí, s otázkovým kvízem knížka Strč prst skrz krkŽežicha se neříká. Dále děti čekalo seřazování komiksů, tady byla inspirací knížka Šedík a Bubi. A s chybějícími obrázky v obrázkovém čtení pomohla kniha Koho sežere vlk. Poslední zastávkou byly prázdné výlohy obchodů, do kterých děti přiřazovaly zboží podle knížky Žvanda a Melivo.

Nocující děti z knihovny v Horšovském Týně se vypravily do místního zámku, kde měly vysvobodit zdejší bílou paní Zigunu podpisem na listinu umístěnou ve sklepení. Kastelán je provedl zámkem až do knihovny, kde děti mohly nahlédnout do vzácných starých knih zámecké knihovny. Pak společně přivítali vzácného hosta, pana Andersena, který dětem vyprávěl o svém životě. Některé děti usnuly až ve tři hodiny a v šest už byly zase na nohou. Na sobotu ráno měl každý připravenou svou oblíbenou knihu, kterou popsal ostatním a vysvětlil, proč je jeho oblíbená.

„Náhodná návštěvnice zámeckého parku přiběhla do knihovny s velmi vzácným nálezem,“ píší z Letohradu. „Přinesla starou schránku nalezenou u jeskyně, ve které byl list z roku 1307 od rytíře templáře. V listu byla vylíčena historie templářského řádu od počátků až do jejího zániku. Úkol noci byl jasný, podle mapy projít cestu a najít indicie, které nás zavedou za posledním templářem.“

Život ve středověkém městě a hradu zažili v Kopřivnici a připomněli si tak 660. výročí povýšení Štramberka na město. Zvolili si středověká jména a role podle skutečných vlastností (písař – hezky píše, rytíř – odvážný, silný, řemeslník – zručný, kupec – vychytralý, dobře počítá, velmož – umí poroučet). A pak už se mohli vrhnout do zápolení.

„Účastníci se vrátili o několik století zpět a prozkoumávali, jak žili první Slované na našem území. Důvěrně se seznámili s kněžnou Libuší a jejími sestrami. Návrat do minulosti byl pro nás všechny velmi zajímavý a poučný, zažili jsme také mnoho legrace,“ píší z Městské knihovny v Budyni.

Gróf Ján Pálfi vysvětlil dětem ve slovenských Bojnicích, jak vznikl název města, zaměřili se tam na bojnické záhady a legendy: „Rod Pálfiovcov vlastnil v Bojniciach niekoľko domov, medzi nimi bola aj budova, v ktorej sídli mestská knižnica. Svedčí o tom erb Pálfiovcov nad vchodom do knižnice. Chlapci si vyrobili mešce a dievčatá stredovekú pokrývku hlavy – hennin.“

Cílem výletu žďárských dětí byl Zámek Žďár: „I pro nás knihovnice bylo překvapením, co pro nás pracovníci zámku připravili. Za svitu loučí na zámeckém nádvoří jsme došli do budovy konventu, kde probíhá interaktivní výstava Leonardo, která je zaměřena na da Vinciho vynálezy. Úžasné! Doporučujeme všem, pokud na výstavu ve svém okolí narazíte. Ráno děti odcházely spokojené, některé i s několika půjčenými knihami s tím, že příští rok přijdou zase. Letošní Noc se opět vydařila – a už přemýšlíme o další.“

Na devatenáctý ročník mezinárodní dětské knihovnické akce se již tradičně přihlásila i slánská městská Knihovna Václava Štecha. Knihovnice se svými přáteli pro malé čtenáře připravily zajímavý program, v němž nechyběla velká soutěžní hra v tajemném prostředí knihovny, noční vycházka ke sloupu vinařů, film na přání, tvoření ručičkového plakátu, výroba čarodějnických hůlek, spaní v hezkých prostorách dětského klubu K a hlavně dobrá nálada všech přítomných.

Busem, lesem, až k planetám cestovali v Ostravě-Svinově, kde je po návštěvě ostravské hvězdárny navštívil slovutný hvězdář Hvězdoslav Nebeský.

Knihovna Ivana Slavíka Městského kulturního centra Hořovice uvádí, že se pomocí kouzla dostávali do různých knih a plnili úkoly od obrů, trpaslíků, indiánů. Hvězdářským dalekohledem pozorovali Mars a mlhoviny.

Celý vesmír procestovaly děti společně s divadlem Agadir v Městské knihovně Modřice.

„Kdysi dávno v jedné předaleké knihovně se 33 dětiček proletělo skrze celou neprobádanou galaxii do svých spacáků,“ hlásí z Litvínova.

V pražské pobočce Smíchov se všichni zúčastnění nakostýmovaní za své herní mimozemské postavy sešli na planetě Anima, kde procházeli jednotlivými vesmírnými stanovišti, mimo jiné i ochranným laserovým polem, aby v samotném závěru noci porazili obrovskou hrozbu celého vesmíru Velkou Požíračku spolu s vesmírnou VoVcí, která vše zpovzdálí nejen sledovala, ale i řídila. Všechno dobře dopadlo, vesmír byl zachráněn a všichni ráno odcházeli natěšení na další Noc s Andersenem.

Úžasný výlet do filmových ateliérů zažili v DDM Sluníčko v Otrokovicích, na zážitky s kouzelným dědečkem a Pipi Dlouhou punčochou budou děti dlouho vzpomínat.

Ze Svitav prozradili, že zažili dobrodružnou výpravu s cílem osvobodit království trpaslíků Erebor. Výpravu započali u Bilba na Dni pytle, kde všichni zúčastnění podepsali smlouvu. Následovalo putování pod Mlžnými horami, kde výpravu ohrožovali horští skřeti trollové. Záchranou byli vznešení elfové, kteří pomohli rozluštit pradávné runy k mapě hory a poskytli azyl i pohoštění. Momentálního krále pod horou, hrůzostrašného draka Šmaka ze Severu, probudili a i zabili a horu osvobodili.

V Kolíně se hlavní budova knihovny proměnila ve Středozem. Gandalf svolal 20 trpaslíků, kteří měli za úkol překonat různé nástrahy, odměnou jim byla truhla plná pokladu, kterou vyfoukli drakovi Šmakovi přímo pod nosem. Zvládli zasadit také Athelas (Králův lístek) – vzácnou rostlinku, která se všem zazelená v ozdobených květníčcích na Velikonoce. V pobočce na sídliště v Benešově ulici byl večer plný zvířátek. Program ekologického centra Huslík a i další aktivity byly zaměřené na život zvířat.

Knihovna s infocentrem Praha-Kolovraty přichystala pro děti průlet prvním dílem Harryho Pottera. Následovalo povídání o hvězdách a o vesmíru. Překvapilo je, kolik toho dnešní děti znají. Dětem se nechtělo spát, tak ještě hráli Bílé historky.

S Harrym Potterem jsme se mohli potkat také v Uherském Brodě a Holešově. Knihovna Uhlířské Janovice uspořádala s tímto hrdinou pohádkovou cestu a lampionový průvod. V Olomouci v ZŠ tř. Spojenců účastníci přes nástupiště devět a tři čtvrtě dorazili do Bradavic, vyráběli čarodějnické hůlky, míchali kouzelné elixíry, zahráli si famfrpál a na konci noční stezky našli zlatonku. A v České škole bez hranic v německém Rhein-Mainu proběhla Magická noc aneb Se Saxanou za Harrym Potterem do Vlaštovic. Na víkend sem zavítal ředitel Brumbál, zástupkyně Nejvyššího divotvorce, nejhlavnějšího hlavouna Minerva McGonagalová, komisařka Griselda Marchbanksová z Ministerstva kouzel a další kolegové z Vlaštovic včetně ježibaby z Perníkové chaloupky!

Dobříšské děti byly v knihovně rozděleny kouzelným kloboukem do čtyř známých kolejí, měly hodiny lektvarů, proměn, kouzelných formulí a péče o kouzelné tvory. Musely projít strašidelnou stezkou kolem uplakané Uršuly, Mozkomora a velkého černého psa. „Bylo trochu strachu, slziček a lehké hysterie, ale nakonec stezku prošly všechny děti bez fyzické i psychické úhony. Spaly s námi i dvě děti z dětského domova a moc si to užily.“

„Opravdu nejdůležitější je být obklopen úžasnými kamarády, přáteli a vstřícnými lidičkami. To se pak pracuje a nocuje s nadšením,“ napsali z Městské knihovny Rakovník, kde hlavním tématem bylo cestování a připomenutí cest Hanzelky a Zikmunda. „Jednou z věcí, které vznikly při naší kouzelné cestovatelské Noci, je kangas – tzv. Mluvící šaty, které nosí v Africe a píší se na ně různé vzkazy,“ hlásí uherskohradišťská pobočka Mařatice. Novoveská parta připravila pro děti Pevnost Boyard, nesměla chybět ani stezka odvahy, která děti dovedla až k otci Furovi, u kterého musely vyřešit záludné hádanky. Až k nejzazšímu moři, a to jako piráti dvou lodí – Černé perly a Bludného Holanďana, tedy s Jackem Sparrowem a Willem Turnerem, putovaly děti z Babic.

„Do poklidného andersenovského večera se ozvala výzva najít a sestrojit stroj času, kterým by se děti přesunuly do pohádky. Děti se tak staly cestovateli v čase, kde našly porouchaný stroj a jednotlivé součástky. Velkým pomocníkem jim byl vynálezce Alva, který našel tajný nákres stroje času,“ napsali z frýdlantské knihovny a dodávají: „Inspirací pro program Noci s Andersenem byla kniha Vynálezce Alva od Kláry Smolíkové, kromě ní jsme cestovali v čase i s knihou Cesty dětí do staletí od autorky Kateřiny Schwabíkové.“

Cestování časem po knihovnách zažili malí spáči v Sedleci u Mikulova, tam, stejně jako ve Valticích, luštili různá písma od hieroglyfů po kurent. A z Obecní knihovny v Křinci hlásí: „Cesta kolem světa byla dobrodružná. Byli jsme na návštěvě v Antarktidě, u Eskymáků, v Brazílii, v Asii, v Dánsku, v Africe, v Arktidě a nakonec v Austrálii, kde jsme si vyrobili tarantule a podezřelý sliz.“

ZŠ Kobyly píše: „V hodinách čtení jsme se letos zaměřili na Babičku Boženy Němcové a toto dílo nás provázelo celým večerem. Poslouchali a určovali hlasy ptáků, poznávali jarní květiny a samozřejmě jsme hodně četli. Nechyběl ani průvod masek vesnicí společně s panem starostou, karneval a různé soutěže. Číst přišla naše milá asistentka pedagoga Šárka převlečená za piráta, kuchařka usmažila výborné řízečky!“

„Pohádka a zase pohádka,“ hlásí Knihovna Josefův Důl. „Společně jsme rozjímali nad citáty známých osobností o pohádkách, luštili jsme dokončení citátů a hráli průzkumnou hru, ve které jsme tipovali pohádky, které jsou mezi dětmi nejznámější. Celý večer provázelo čtení útlé veselé knížky Zdeňka Svěráka Tatínku, ta se ti povedla.“

V duchu méně známé pohádky Skřítek u hokynáře nocovali v Rajnochovicích. „Samotné nocování probíhalo v budově školy, ale většina programu se odehrávala v obecní knihovně. Děti si vyrobily svého skřítka, kterého také pojmenovaly. Vtipné bylo, že odměnu za tajenku „skřítek“ jim předával skřítek opravdový.“

„Noc jsme letos pojali strašidelně pohádkově, a proto ve sklepení vyrostla perníková chaloupka. Jakmile byla dostavěna, ihned se v ní ubytovala čarodějnice Abraka, která přilétla na svém super novém modelu koštěte i s mladší kolegyní Dabrakou. Když se to dozvěděla ostatní strašidla, objevil se čert Belzebub, upír Drákula a jeden umrlec, ale měli bohužel smůlu, protože chaloupka byla již obsazena,“ píší Doksy.

„Z pohádky do pohádky jsme putovali s divadelním souborem Bouček a pohádkové úkoly jsme plnili i při stopované. Deskovou hru, kterou si děti samy vyrobily a samozřejmě i zahrály, provázely pohádkové postavičky z Večerníčků. Indicie k noční hře byly ukryté v kešce, kterou jsme společně hledali pomocí aplikace Geocaching v místním arboretu. Nakonec vše dobře dopadlo, sud s loupežníkem a jeho perlami byl o půlnoci objeven,“ napsali z Městské knihovny Vimperk.

V Klatovech zase měli téma Malá čarodějnice: „Všichni měli během svého putování po knihovně počítat kočky (nastražené knihy s kočičí postavou, plyšové, papírové, šperkové). Čarodějnická zkouška se skládala z několika částí. Všichni museli uspět v lektvarech a všichni zvládli leteckou akrobacii na koštěti (i navigaci poslepu) a všem se povedl čarodějnický tanec.“

Dospělí z knihovny v Horažďovicích se spolu s dětmi vybavenými svítilnami vydali přes celé město na kopec Loreta, kde na ně čekali před svou chatou členové Mysliveckého spolku Prácheň. Děti se seznámily s historií i současností myslivosti, mohly si pohladit vyčiněné kožešiny lišky, divočáka, tchoře a dozvěděly se spoustu zajímavostí ze života zvěře. Celou dobu trpělivě čekala na svou příležitost fenka Kara, aby mohla pod vedením své paničky Štěpánky dětem ukázat, co všechno umí.

Městská knihovna Jihlava zahájila nocování návštěvou jihlavské zoo, kde se děti vydaly po stopách pohádky O ošklivém káčátku, děti si mohly prohlédnout vajíčka různých zvířat a zažít noční zoo. Po návratu do knihovny si vyrobily zvířátkovou záložku a posilnily se před velkou soutěží Máme rádi Česko, poznávaly hlášky, písničky, obrázky a znělky z českých pohádek a filmů. Hravě si poradily se slepou mapou, kdy musely poznat podle popisu pohádková místa a označit je na mapě. Zvládly to opravdu výborně. Trochu se zapotily při skládání básniček, musely najít části básniček schované po knihovně, zapamatovat a zapsat a poté správně seřadit. Po zachumlání do spacáků už na děti čekal Kanafásek se svou pohádkou a závěrečné čtení. Ráno někteří, hned po probuzení místo po snídani, sáhli po knížce.

Krásným zážitkem pro jaroměřické děti bylo setkání s pravými opeřenci, které přivezl pan Abraham až do atria školy. Děti se mohly zeptat na zajímavosti z oblasti chovu sov a také si pohladit puštíka bradatého.

V Úpici  si děti mohly popovídat s majiteli papoušků i jiných zvířat a samozřejmě se také na ně podívat. Byly tu krásné ary ararauny, papoušci žako, aratingo sluneční, papoušci patagonští, ale také krajta tmavá, užovky červené a agama. Dětem se to moc líbilo. Vyrobili malé lucerničky na cestu ven, k večeři si uklochtili krupicovu kaši v čarodějnickém podání, míchali lektvar pro náš Pohádkovník a vyráběli malá košťátka na jeho ozdobu. Také soutěžili v loupání perníčků, vybírání havěti, trefou do kotlíku a posíláním lopatky do pece. A samozřejmě si četli z knihy Roalda Dahla Čarodějnice.

Ve Staňkově se vypravili za chovatelem kanárů panem Macánem. Ten chová kanáry už 60 let a má s jejich chovem velké zkušenosti. Vysvětlil dětem, jaký je rozdíl mezi zpěvnými, barevnými a postavovými kanáry. Jak si staví hnízda, jak je krmit, kolik snáší vajíček, jak je připravovat na soutěže. „Četli jsme knihu od Františka Nepila Naschválníčci.“

Hlavním tématem v Obecní knihovně Paceřice byla hmyzí říše. Navštívili místního včelaře a děti si poslechly zajímavou přednášku o včelách. Včelař připravil včelařské pomůcky a děti si je s nadšením vyzkoušely. Také se všichni malí i velcí podívali do úlu, matku však nezahlédli. V knihovně vyrobili včelí zápich, jarní záložku a květinový skleněný stojánek. Povídali si o životě v mraveništi, vyřešili mravenčí kvíz a četli. Došlo i na plánované opékání buřtů. Večer završili promítáním filmu Mrňouskové: Údolí ztracených mravenců. Zároveň slavnostně otevřeli novou Semínkovnu, která je k dispozici každý pátek v obecní knihovně.

Městská knihovna Netolice píše, že kromě 20 dětí, dvou knihovnic, pěti pomocníků, 18 pejsků a 26 psích páníčků se objevil také jeden krokodýl, kterého do knihovny přivezli pracovníci Krokodýlí ZOO Protivín. Vypravili se na kynologické cvičiště, kde jim psi předvedli ukázku poslušnosti, a zažili při opékání párků hrané přepadení; kynologové ukázali, jak si s ním poradí. Po návratu do knihovny vyráběli zvířátka a dočkali se návštěvy pracovníků Krokodýlí ZOO Protivín, kteří je seznámili se životem krokodýlů a přivezli jednoho živého, kterého si mohli pohladit.

Podvečer s Andersenem v knihovně v Českém Krumlově měl letos název Jihem Čech za indiány. Soutěžili ve znalostech jižních Čech, prověřili znalosti památek a typicky jihočeských slov (víte třeba, co jsou to klubalky?). Děti si mohly vyzkoušet střelbu opravdovým lukem a šípy na divoké prase „jako živé“ a dovědět se mnoho zajímavého ze života opravdových indiánů. Na závěr indiánům zazpívali indiánskou ukolébavku Ho Ho Watanai.

Díky hlášení z Vyššího Brodu se dovídáme, že v městské knihovně se vydali na cestu spolu s Vikingy. V Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě v programu využili probíhající interaktivní výstavu Fragmenty nomádova koberce a věnovali se tématu domova.

Městská knihovna Nová Role uvádí, že v knihovně spalo (vlastně skoro nespalo) 31 dětí a tři dospělí. Děti čekalo divadlo, výtvarná dílna, soutěže. Pan Zajíček z Muzea strašidel v Plzni byl skvělý, děti se zasmály, zahrály si s ním. Vyrobily si víly nebo strašidla, došlo i na čtení a spáči usínali kolem čtvrté a od šesti začali první koukat. Domů děti odcházely unavené a spokojené. Strašidelnou výpravu zakončili na místním hřbitově ve Štokách.

„Velký úspěch zaznamenalo vyprávění strašidelných příběhů, při němž se i dávno dospělí vrátili do doby, kdy jim bylo deset a vzájemně se na táboře strašili,“ píší z pražské Ústřední knihovny.

„Prozkoumali jsme možnosti výskytu nadpřirozených bytostí a v devět večer jsme se vydali na průzkum terénu. Nikdo netušil, kolik podivných bytostí se dá po setmění potkat. A díky naší tichosti se nám ukázali i skřítci světla. Spánek některé přemohl už při čtení, ale hodně bedlivých pozorovatelů sledovalo psací stroj, zda nepotkají knihomůlky. Ačkoli někteří usnuli až k ránu, knihomůlci měli trpělivost a vzkaz napsali, až když všichni usnuli,“ hlásí z Městské knihovny v Nové Pace.

Veselé nocování v Borech objevilo téma přímo pohádkové: trpaslíky, skřítky, permoníky, šotky. Knih je na toto téma nepřeberné množství, ale zde si tentokrát vybrali knihy Lucie Hlavinkové Praštěný trpaslík, Můj král trpaslíků od Heleny Haškovcové a Překlep a Škraloup Tomáše Končinského. „Zkoumali jsme znalosti z oboru nanologie (věda o trpaslících) a také výskyt konkrétních druhů trpaslíků u nás a tyto informace jsme zanesli do mapy obce. V lese jsme postavili několik domečků pro trpaslíky a každý si vyrobil svého vlastního trpaslíčka. No a po vzoru Fronty za osvobození trpaslíků jsme si večer v borských předzahrádkách „vypůjčili“ několik trpaslíků a ti s námi nocovali.“

Centrum Filipovka hlásí noční bojovku, táborák, hry a čtení. „Tak probíhala letošní Noc s Andersenem ve Filipovce, které se tentokrát zúčastnilo 20 dětí. Moc jsme si to užili!“

„ Zdravím z knihovny v Jeseníku z exkurze na místní hvězdárnu, počasí nám přálo. Po návratu, který jsme si oživili rozsvícenými lampiony, si děti daly pozdní večeři. Následovala série aktivit. Třeba čelovka se ukázala být docela obtížná, vymyslet ty správné otázky ke zjištění, co jsem za zvíře, nebylo jednoduché. Těsně před půlnocí si děti ozdobily trička foukacími fixami. Ráno jsme dobře posnídali koláčky a čaj, vyhlásili jsme vítěze nočního soutěžení a rozdali dětem čestné listiny a drobné dárečky. Rodiče si rozebrali všechny děti, žádné nám tu nezůstalo a my jsme si mohli konečně vydechnout.“

Celou noc v dobrodružném duchu zažila Knihovna Jana Drdy Příbram, která měla domluvenou návštěvu na městské policii nedaleko knihovny. Poznali zde např. fungování kamerového systému. Po návratu děti čekala kreativní večeře – vyzdob si svůj chléb, která kvalifikovala všechny zúčastněné do hlavní detektivní hry. Aby vytrávilo, přečetli si neznámou pohádku z knihy Andersenovy pohádky, rok vydání 1925. Během detektivní hry navštívili sklepní prostory knihovny, kde hledali stopy, které vedly k dalším indiciím. Vědomostní úkoly střídaly pohybové hry se spoustou legrace. Vyvrcholením hry bylo nalezení tří ztracených knih vydaných nakladatelstvím Albatros. Odměnou za vynaložené úsilí byly popůlnoční ovocné košíčky. Mňam. A protože celý večer dal všem zabrat, přišla na řadu pohádka, která se promítala na plátně. Holky byly na nové knihovnice moc ohleduplné, u pohádky usnuly a spaly až do brzkého rána. Knihovnice jim chtěly ráno zpříjemnit vstávání, tak je budily písničkou. Všem se to moc líbilo a těší se zase za rok!

„Proběhlo setkání s pejskem, který tančil na hudbu, se zástupcem městské policie, který předvedl dětem odchyt psa a jeho následné umístění do útulku, navštívila nás paní, která takového pejska vlastní,“ píší z knihovny v Boskovicích. Moc hodní byli na děti na policejní stanici v Žulové, kde si mohli prohlédnout i služební auto. U dobrovolných hasičů si to náramně užili ve Slabcích, tam si vyzkoušeli i hasičské obleky: „Navštívil nás čert a už se těšíme na další ročník!“

„Pátrali jsme společně po knihách a v knihách nakladatelství Albatros. Děti řešily zapeklité případy pomocí šifer, křížovek a rébusů, samozřejmě nechybělo ani čtení napínavých detektivních příběhů. Za malými pátrači zavítal kriminalistický technik, policistka a také členové zásahové jednotky policie. Malí detektivové se dozvěděli spoustu zajímavostí o práci skutečných profesionálů,“ píší z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně. A na dobrou noc četla policistka Denisa v hasičárně v Českém Dubě jednu z Policejních pohádek.

Husova knihovna Říčany měla noc na počest spisovatele Jaroslava Foglara. Pustili se zde do lovu třinácti bobříků. Bobřík mrštnosti skákal přes švihadlo, bobřík míření musel strefit míčky plechovky, bobřík záchrany se musel naučit všechna důležitá čísla zpaměti a vyzkoušel si ovázat ruku, bobřík plavce musel prokázat schopnost „plavby knihovnou“, bobřík dobrých činů vyprávěl o dobrých skutcích, bobřík odvahy musel projít trasu se zavázanýma očima a spolehnout se na navigaci od kamaráda, bobřík květin musel vyluštit názvy dvaceti květin, bobřík velkého mlčení musel vydržet deset minut mlčet a přitom hledat na mapě města, bobřík osamělosti si měl deset minut číst Rychlé šípy, bobřík zručnosti musel vyrobit papírový domeček, bobřík síly musel trochu posilovat, bobřík hladu to měl naopak a musel se zavázanýma očima poznat tři potraviny a nakonec bobřík ušlechtilosti pomohl uklidit knihovnu. Všechny děti ulovily bobříky a mohlo se jít spát. 

Podobné téma hlásí knihovna Kamenický Šenov, kde tentokrát zažili podvečer s Jaroslavem Foglarem. Bavili se šiframi, kimovkou, hledáním pokladu, návštěvou šatlavy, kreslením komiksů, prohlížením starých časopisů, ve kterých Foglar pracoval, a vyprávěli si o ježku v kleci.

V židlochovické knihovně dětem Mauglí zanechal tajnou zprávu, v níž prosil o záchranu džungle, což se podařilo i díky zaříkávadlu proti Šer Chánovi vytvořeném pomocí hudebních nástrojů.

Nymburská noc se nesla ve znamení vlaků a železnic. Vždyť Nymburk je jeden z největších železničních uzlů v naší republice a už je to téměř 150 let od doby, kdy byl zahájen provoz na zdejší trati. Spáči se vydali na hlavní nádraží, tam je přijali v dopravní kanceláři, kde jim vysvětlili, jak to na takovém nádraží chodí, jak se hlásí a jak všechny ty stroje fungují. Poté vyrazili vlakem na železniční stanici Nymburk město, odkud šli do Vlastivědného muzea, kde je ochotně provedli výstavou, na níž uviděli řadu zařízení stanic a dopravních kanceláří, staré jízdenky, jízdní řády, informační tabule a model nymburských dílen. Největší úspěch měly u dětí modely vláčků, které projížděly modelovým městečkem Kamenice. V knihovně se pak pokoušeli vyrábět sliz, ale bohužel po pár neúspěšných pokusech vyrábění vzdali. Občas všechno nevyjde úplně nejlépe. Poté napsali rodičům pohledy, užili si diskotéku a na dobrou noc pustili pohádku O Kanafáskovi: Jak nespali v knihovně. Před tím, než všichni nocležníci usnuli, si ještě přečetli pohádku o počítání oveček. Na všechny děti to ale neplatilo a ještě ve dvě se z některých spacáků ozývalo chichotání a špitání. Zato už někteří byli v šest hodin vzhůru. Ráno po snídani si dali rozcvičku, a než přišli rodiče, stihli ještě vyrobit jarního motýlka. Děti odcházely spokojeně unavené, plné zážitků a ospalé. A tak to má přece být.

Na výpravu do vodní elektrárny navázalo po návratu do knihovny čtení z Prašiny. Děti následně ve skupinách sehrály scénky k situacím, když by nefungovala elektřina. Vše se vydařilo na pohodu, napsali z Veselí nad Moravou.

„Ve čtvrtek a v pátek u nás proběhla akce Noc s Andersenem na téma třídění odpadu. Knihovnou prošlo 350 dětí, které plnily úkoly a sbíraly klíče, kterými byl nakonec odemčen sladký poklad,“ hlásí Městská knihovna Jaroměř. V Roseči u Jindřichova Hradce se zajímali o Ferdu Mravence. „Proto jsme se vydali do lesa. Po cestě jsme hledali otázky a odpovídali na ně a zároveň jsme sbírali odpadky. Takové trochu dva v jednom, Noc s Andersenem a ukliďme Roseč.“

FZŠ Ústí nad Labem hlásí, že poznali Alenku v říši divů, tančili futrováka, zažili bojovku po stopách Tlachapouda a díky Noci s Andersenem mají ve škole tři čtenářské kluby.

„Nejkrásnější noc v roce všech knihovnic z dětských oddělení nastala a v Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně se sešly děti z 3. A ZŠ v Husově ulici společně s paní učitelkou, aby přespaly v knihovně. Tuto možnost má vždycky jen jedna jediná třída z celého Jičína. Je to odměna za celoroční pravidelné návštěvy knihovny, spolupráci a včasné vracení knížek. Však si děti toho privilegia náležitě považují. Kolem půl šesté večer jsme se všichni sešli v dětském oddělení, nocležníci si rozbalili spacáky po celé půjčovně a s nadšením se těšili na nadcházející dobrodružství. Na rozjezd jsme si všichni zahráli pár her, pokračovali společnou večeří a pronikli jsme do tajů teček a čárek morseovky. V osm večer jsme se vydali na putování po Rumcajsových stopách, pan věžník Wilda nás přivítal na Valdštejnské bráně a dokonce jen pro nás zatroubil na roh a jako starodávný ponocný oznámil, že devátá večerní hodina právě odbila. Naše cesta Jičínem byla zakončena v ševcovně, kde si každý mohl chvíli hrát. Po návratu ke knihovně na nás čekalo překvapení v podobě ohnivých vějířů. Na své si přišli i hledači pokladů, kteří se rozhodli vyluštit tajné vzkazy psané morseovkou. Poklad nakonec našli a rozdělili si ho. To už ale některé zmohla únava a tak se pomalu loudali do svých spacáků. Paní knihovnice ještě všem na dobrou noc přečetla pohádku a za nedlouho už se ozývalo jen pravidelné oddechování malých spáčů,“ uvádí Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně.

„Máme rádi knížky a postupně se nám daří přesvědčit i děti, že v knížkách najde každý to, co má rád. Takže budeme hledat dál,“ prozradili z českokrumlovské ZŠ Za Nádražím.

V ZŠ Kosmonautů v Ostravě se probudili do slunečného rána, tváře zdobily spokojené úsměvy. Dva citáty účastníků hovoří za vše: „To je divné, že jsem v sobotu ve škole.“ „A ještě divnější je, že se mi z té školy nechce.“

Z hlášení školní družiny v Liptále se dovídáme, že došli na palouček, kde ležel polámaný mraveneček. Paní učitelky zahrály scénku, ve které opravdu čtyři stály u postýlky, pátá těšila, Ferda byl operován, pofoukán a ráno, před odchodem domů, se děti mohly přesvědčit, jestli vstal z postele „Tak jsme si to zase užili! Máme na co vzpomínat a už netrpělivě vyhlížíme, co budeme mít příště. Jsem unavená, ale šťastná! Ty chvíle nikdy nikdo ničím nenahradí. Vy to víte!“

„Když děti spí, většina nás dospělých něco vytváří. Uklízí, umývá, opravuje, pere. Nebo něco podobného. Prostě my dospělí děláme věci, na které nemáme čas, když jsou děti vzhůru. Zeptejte se svých malých dětí, zda vědí, že kniha se neotvírá heslem jako mobilní telefon. A jestli vědí, že knihy voní. Opravdu však děti v knihovně jen spí? Díky za Noc s Andersenem. Díky za spaní v knihovně,“ vybíráme z noční pošty ze Šumperka.

„Do knihovny dorazila Pipi Dlouhá punčocha. Pro děcka ukryla poklad a cestu k němu řádně zašifrovala. O ještě větší dobrodružství se postarala vyšší moc, to když nám vypadl proud v průběhu hry. Naštěstí všechny (po knihovně rozprášené) ječící děti byly nalezeny a ráno v neporušeném stavu odevzdány rodičům. Hned v úvodu Noci jsme přes videohovor zdravili kamarády nocležníky (Ferdy Mravence) do Hornozemplínskej knižnice vo Vranove nad Topľou,“ píší z Městské knihovny Chrudim.

V ZŠ Toužim zažili únikovou hru zaměřenou na dílo H. Ch. Andersena: „Žáci se v časovém limitu 40 minut museli dostat z místnosti, vyluštit hádanky a přijít na kód, který je dovedl ke klíči.“

V Krajské knihovně Vysočiny místo dětí „nocovali“ plyšáci: „Vyvrcholením pohádkového večera bylo rozloučení se a uložení svého plyšového mazlíčka do postýlky. Plyšoví kamarádi pak prožili v knihovně netradiční andersenovskou noc. V pondělí ráno došlo k radostnému setkání dětí a plyšáků.“

„Aby vše bylo stylové, tak jsme si přinesli do knihovny lampiony a úderem sedmé hodiny jsme všichni vyrazili pěšky s osvětlenými lampiony do divadla Lampion, kde na nás již čekali s programem,“ napsali z Městské knihovny v Kladně.

„Nocovat budeme v Praze, Pardubicích a v Ostravě,“ hlásí Tamtam – centrum pro dětský sluch.

Městská knihovna Rudolfa Zubera v Javorníku u Jeseníku v letošním roce přivítala nejen děti javornické, ale také děti ze 40 kilometrů vzdáleného čtenářského klubu při ZŠ v Bělé pod Pradědem. Děti pracovaly s textem Daniely Zbytovské, herečky z brněnského Divadla MALÉhRY, „a protože do divadla se chodí ve společenském, nechyběly ani slečny oblečené v krásných večerních šatech a chlapci v košilích s kravatou či motýlkem. Večeře byla podávána v úžasném Zrcadlovém sále, tabule byla slavnostně prostřena a děti i dospělí dodržovali etiketu stolničení. I letošní spaní v knihovně bylo plné nočního špitání a tlumeného smíchu, což by byla jistě pro pana Andersena ta nejlepší kulisa k usínání.“

Děti z Hradce nad Moravicí nocovaly s dětmi z Opavy a společně oslavily sedmdesátiny nakladatelství Albatros. „Úkoly, které plnily, se – jak jinak – týkaly knih. Jednu takovou samy vyráběly, zvládnout musely knižní bowling, kdy namísto kuželek srážely vyřazené knihy, další byl závod ve slalomu s knihou na hlavě. Hlavičky musely děti zapojit i jinak. Sběratel hlavolamů Dušan Lederer přinesl hlavolam „tangram“, který vznikl v Číně před víc než čtyřmi tisíci lety, a nejen ten. A tak si děti mohly vyzkoušet svoji trpělivost a šikovnost.“

Ze zprávičky Knihovny Drnovice se dočítáme, že: „V naší knihovně jsem dnes pořádala Noc s Andersenem, tedy byl to jen večer! A jedna ze zábav byla zdobení cupcaků, které zítra předám seniorům do pečovatelského domu.“

„Měli jsme v plánu, že budeme mít pohádkové loutkové divadlo a při putování pohádkou se zastavíme u různých pohádkových bytostí. Loutkář ale onemocněl, takže jsme putovali bez něj. Pak jsme se vydali ke kouzelníkovi, který děti doslova okouzlil svými triky. Některé je dokonce naučil,“ napsali z Havířova.

„Malý prostor knihovny a velký počet dětí vyžadoval velkou dávku ohleduplnosti a vstřícnosti, kterou naše dřešínské děti mají – a my si toho velmi ceníme. Spalo se nám líp než princezně na hrášku, o které jsme si večer četli.“

„Nocovali jsme po několikaleté pauze a jsme moc rádi, že jsme se k Andersenovi vrátili,“ napsali z Knihovny Vlčice.

„…přibližně kolem desáté hodiny, kdy už byla černočerná tma, stála před dětmi nejtěžší zkouška. Byla to velmi očekávaná Stezka odvahy. Nejodvážnější šli sami, vystrašenější ve dvojicích a ti nejbojácnější ve trojicích. Ačkoliv se později mnoho chvástalů nechalo slyšet, že to nebylo vůbec strašidelné, ti, kteří s hrůzou vše pozorovali od startu u ohně a čekali, až na ně přijde řada, mohli podle množství kvílení a výkřiků potvrdit, že Stezka je strašidelná až dost,“ píší z Knihovny Pavlovice u Přerova.

Považská knižnica píše: „Po večeri našu knižnicu prepadol Párožrút Chichúň a ukradol deťom ponožky, z ktorých mali vyrobiť stonožky. Podľa jeho rozmaru zdolávali rôzne rébusy i hádanky písané tajným písmom. Z týchto indícií museli vypátrať miesto, kde im Chichúň ukryl ponožky. Aby si ho udobrili, vymysleli pre neho nasledovnú básničku:
Rébusov sa nebojíme, všetky hravo vyriešime.
Dve ponožky na dve nôžky, odlišní sme od stonožky.
Pravú s ľavou spárujeme, s Párožrútom my to vieme.
A on im za odmenu prezradil miesto ukrytia ponožiek, z kterých si konečne vyrobili stonožky.

Přišel i pozdrav z Chorvatska: „Začali jsme oslaveni. Hezky pozdrav z Daruvaru!“

„Noc mala veľký úspech medzi deťmi aj dospelými, lebo také čudo sa tam ešte nerobilo,“ píší z Polhory.

„Měli jsme připraveno aktivit mnohem více, ale i když jsme vše nestihli, tak jsme si to s dětmi skvěle užili,“ hlásí Čeladná.

Knjižnica Kutina píše: „Počelo je!!! Najduža noć u knjižnici! Noć s Andersenom! Slavimo Andersenov rodendan!“

„A na tuto akci se mi přihlásilo 48 dětí.Velké přípravy a plánování, aby to klaplo co nejlépe a vše bylo skvělé. To nejspíš všichni znáte. Je 1.43, už téměř před hodinou děti ulehly do svých spacáků, ale doteď štěbetají a některé ne a ne spát. Naplánovaný program jsme ani nestihli tak, jak jsme chtěli, ale snad se to dětem líbilo. Samozřejmě na tento počet dětí jsem nebyla sama, pomohla mi rodina a kamarádka, takže nás bylo pět. Na malou knihovnu úctyhodný výkon. Neměla jsem to srdce je odmítnout, a to se přihlášky sešly asi ve třech dnech od vyhlášení. Je mi jasné, že příští rok je dobré se o účast na Noci s Andersenem zasloužit,“ napsala Knihovna městyse Velké Poříčí.

Z radovjické knihovny A. T. Linharta přišla zpráva: „Za nami je že trinajsta Noč z Andersenom. Preživeli smo jo v knjižnici. Da smo se res imeli super, tako otroci kot mi, dokazuje tudi naša odločitev: Noč z Andersenom leta 2020 v naši knjižnici bo! Štirinajstič!“

„Noc má veľkú moc a hlavne v tmavých tajomných knižničných priestoroch, kde počuť praskot, buchot a cítiť prítomnosť knižných duchov,“ píší z Knižnice Mateja Hrebendu v Rimavskej Sobote.

Městská knihovna Jindřichův Hradec nahlásila, že vinou neštovic se knihovní akce účastnilo jen 11 dětí a čtyři knihovnice, ale i tak si to všichni užili!

„Snad nám to rodiče nebudou mít za zlé, ale šli jsme spát až druhý den. Řekli jsme si, že Noc s Andersenem je jednou za rok, že si to všichni musíme náležitě užít, a proto některá pravidla musela jít výjimečně stranou. Vše se nakonec vydařilo, největší zásluhu na tom všem má každopádně skvělá banda deseti malých raubířů,“ hlásí Městská knihovna Vodňany.

„Ako každý rok, aj tentokrát sme vysadili stromček, ktorý je súčasťou nášho Andersenovského lesa. Počas polnočnej modlitby sme si spomenuli na H. Ch. Andersena na terase před knižnicou, kde sme zapálili sviečky a hľadali súhvezdia,“ dodává Hornonitrianska knižnica v Prievidzi.

Ze ZŠ Skálova Turnov přišel vzkaz: „Máme se báječně, užili jsme si průvod, ohňovou šou na náměstí, báječnou pizzu, čtenářskou dílnu a teď i stezku odvahy. Za rok se těšíme zas!“

Šest poboček Knižnice pre mládež města Košice při Noci s Andersenem nabídlo řadu pohádkových aktivit: „To, že sa s našou knižnicou čítať opravdu oplatí, opäť zistia práve deti, ktoré sa za odmenu zúčastnia tejto kúzelnej noci plnej prekvapení. Darmo, odmena je „sladká“ - kto s nami rád a veľa číta, ten je potom odmenený. A tentokrát odmeňujeme nocou plnou prekvapení a zábavy až 112 vybraných čitateľov.“

Gratulace veliká k soutěžícím utíká

Každoročně se spolu se všemi organizátory těšíme na to, jakou zapeklitou otázkou si bude chtít Čtisibrýl ušatý prověřit znalosti nočních spáčů. Letos chtěl znát jméno autora mnoha životopisných knih pro děti a tím je Antonín Zhoř! Už také „máme zprávu od Čtisibrýla Ušatého (který už je zase zahrabaný někde v knihovně a nekomunikuje, neboť čte a asi hledá otázku na příští rok): je dost naštvaný, protože přišly dokonce tři správné odpovědi! A pár špatných – ty ho potěšily. Vítězem se stalo 23 žáků z malotřídní školy v Lažánkách, okres Brno venkov. K těm poputuje Čtisibrýlovská cena (500 Kč)!“ Zlata Houšková, Čtisibrýlova asistentka.

I letos byla udělena díky Národní pedagogické knihovně a Muzeu J. A. Komenského Cena nočních spáčů v anketě Dětský knihomol. Nejvíce hlasů získala Prašina Vojtěcha Matochy. „Vybrali jsme nejlepší knihu za loňský rok do ankety SUK,“ hlásí nejen Městská knihovna Rokycany. Hlasů letos přišlo dost a dost a vylosovaní hlasující získali CD Pohádkovník. Supraphon audioknihu vydal symbolicky v pátek 29. března 2019, kdy se konala po celé České republice dětmi oblíbená akce Noc s Andersenem. „Pohádkovník je strom, který se sází každoročně během Noci s Andersenem. Tato akce, která vznikla před devatenácti lety a každoročně ji pořádá Klub dětských knihoven Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR, učí děti, jak je prima kamarádit se s knížkami. Tradici sázení Pohádkovníků odstartovala Noc s Andersenem před čtrnácti lety, kdy byly vysázeny na počest dvoustého výročí narození dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena čtyři tisíce stromků. Podle stromu, na kterém rozkvétají pohádkové příběhy, získala své jméno i nová audiokniha vydavatelství Supraphon,“ píší v bookletu k CD.

Letos poprvé jsme vyhlásili ve spolupráci s vydavatelstvím Tympanum nejlepší audioknihu, kterou se stalo CD Nové hrůzostrašné pohádky a pět hlasujících dětí získalo audioknihy z Tympana.

„Ráno jsme společně posnídali a rozdali dětem originální pamětní listy (vytisknuto jich bylo přesně 292) jako vzpomínku na pohádkovou noc. Radost udělaly samozřejmě také jedinečné pohlednice Noci s Andersenem 2019 s nápisem Albatros slaví sedmdesát!, za které moc děkujeme. Na tisk pohlednic přispělo Ministerstvo kultury ČR, distribuci pohlednic opět zajistilo nakladatelství Albatros. Audioteka.cz nabídla dětem zdarma nahrávku pohádky Ošklivé káčátko a O princezně na hrášku, které jsme si ještě za společného nocování v knihovně poslechli,“ napsali z Prahy 8, Žernosecké.

V Sušici děti nalezly pod stromem Andersenovníkem poklad v podobě Pamětních knížek, pohlednic Noci s Andersenem, omalovánek Audioteky.cz, sladkostí, ferdovských puntíkatých balónků, svítících náramků a lučních muffinků s květinkami. Děkujeme i za knižní záložky a omalovánku z Vitaru, odkud dorazily také vitamínové odměny do některých knihoven.

Speciální soutěže Hádej pohádky s Veverušákem a Andersenem a Kreslířská a literární soutěž u příležitosti Noci s Andersenem nabídl dětský portál veverusak.cz. „Minulý týden naše čtenářka získala cenu za básničku v soutěži Veverušák,“ hlásí z Fryčovic.

Sněhová královna vzala děti na prohlídku Knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Podařilo se zde společně vyvolat ducha samotného Hanse Christiana, který povyprávěl o svém životě a  předal jim tři svitky. Pátrání po pokladu mohlo začít. Pomocí nové interaktivní hry na zapůjčených iPadech (vytvořenou ve spolupráci s Geofun.cz) si děti mohly zkusit najít ztracenou knihu jeho pohádek. Plněním úkolů v nové studovně hledaly největší a nejkrásnější knihu, až „našly ukrytý poklad. Všechny měly radost, když jim pan Andersen na jejich iPadu s fanfárou oznámil, že splnily všechny úkoly a vyhrály.“

Z ciziny až do Čech dorazilo speciální číslo elektronického časopisu pro multilingvní děti Krajánek.

Na úplný závěr přidáváme ještě básničku Pavly Šťastné z Dolan u Klatov:

Noc s Andersenem
… očima knihovnice

Co se děje, co se slaví, kam ty děti všechny jdou?
Narozky jsou Andersena, knihovny jsou na nohou.

Spacák, penál, véču, deník, hlavně dobrou náladu
nikdy s sebou nezapomeň, nocuješ-li v úřadu.

Andersen byl spisovatel, co pohádky miloval,
Dolany zvou na procházku, kdo mi boty zase vzal?

Párky, chleby, palačinky od maminek míváme
a pak toho nejlepšího čtenáře tu hledáme.

Nežli vlezem do spacáků, zahrajem si divadlo,
potom zuby, pac a pusu, koho že to napadlo?

Spát my nechcem, radši zlobit, počítáme zvonu hlas,
šuškáme si, povídáme a na záchod zas a zas.

Ráno vstávat, čistit zuby, taky malou snídani,
sbalit věci, podepsat se, že je to tak, že, Hani?

A co na to knihovnice, záda celá bolavá.
Ta jen křičí nikdy více, mladší ať se namáhá.

Příští rok však v lednu dumá, co pro děti vymyslet,
přejíc dětem i vám dalším, že to není naposled.

Těšíme se zase za rok, při jubilejní – v pořadí dvacáté – pohádkové Noci s Andersenem v pátek 27. března 2020!

Společnou akci k podpoře dětského čtenářství pořádá Klub dětských knihoven SKIP.

Fotografie pocházejí z archivů jednotlivých knihoven.

Noc s Andersenem 2019 v Městské knihovně a informačním centru Hradec nad Moravicí

Malou předehru letošní Noci s Andersenem jsme v Městské knihovně a informačním centru Hradec nad Moravicí měli již ve čtvrtek, kdy spaní zorganizovaly paní učitelky v Mateřské škole Kajlovec. A jelikož je pobočka naší knihovny přímo v budově školky, přišly děti na chvíli také do knihovny. Povídali jsme si o tom, co to vůbec Noc s Andersenem je, o panu Hansi Christianu Andersenovi a o jeho pohádkách. Nakonec jsme si přečetli pohádku o Malence a o princezně na hrášku. Děti dostaly pamětní listy na kouzelnou noc a drobné dárky.

S dětmi z Mateřské školy Kajlovec si povídáme o panu Andersenovi
S dětmi z Mateřské školy Kajlovec si povídáme o panu Andersenovi

Čteme si pohádku
Čteme si pohádku

Společná fotografie na památku
Společná fotografie na památku

V pátek 29. března 2019 jsme měli Noc s Andersenem již naostro. Setkali jsme se s našimi (letos deseti) malými čtenáři na pohádkové noci již po patnácté. Stejně jako předchozí dva roky jsme z důvodu nedostatečných prostor a hlavně provozu v Národním domě přijali pozvání Knihovny Petra Bezruče v Opavě.

Sraz jsme měli v 15.30 v hradecké knihovně. Vlakem jsme dojeli do Opavy, přivítali jsme se s 23 kamarády z Opavy a vydali se slunečnou Opavou do MiniZOO při Středisku volného času v Opavě, kde na nás čekala názorná ukázka zvířat – exotického ptactva, hlodavců, hadů, želv a jiných.

Hradecké děti v opavské knihovně čekají na kamarády
Hradecké děti v opavské knihovně čekají na kamarády

Jsme všichni
Jsme všichni

Cestou do MiniZOO (v tašce neseme dobroty pro zvířátka)
Cestou do MiniZOO (v tašce neseme dobroty pro zvířátka)

Se zvířátky v MiniZOO
Se zvířátky v MiniZOO

Někteří odvážlivci si nechali dát hada za krk
Někteří odvážlivci si nechali dát hada za krk

Po návratu se suterén opavské knihovny proměnil v jídelnu, kde si malí nocležníci dopřáli večeři.

Zasloužená večeře
Zasloužená večeře

A pak je již čekal náročný program. Inspirací letos byly sedmdesátiny nakladatelství Albatros. Úkoly, které děti během večera plnily, se – jak jinak – týkaly knih. Jednu takovou samy vyráběly, zvládnout musely knižní bowling, kdy namísto kuželek srážely vyřazené knihy; další z úkolů byl závod ve slalomu s knihou na hlavě. Hlavičky ale děti musely zapojit i jinak. Sběratel hlavolamů Dušan Lederer přinesl hlavolam tangram, který vznikl v Číně před více než čtyřmi tisíci lety, a nejen ten. A tak si děti mohly vyzkoušet svou trpělivost a šikovnost.

Čas při řešení hlavolamů utíkal velmi rychle
Čas při řešení hlavolamů utíkal velmi rychle

Hradecké děti dostaly před odjezdem domů od opavské knihovny na památku hlavolam
Hradecké děti dostaly před odjezdem domů od opavské knihovny na památku hlavolam

Večer rychle ubíhal, hradecké děti musely odejít na poslední vlak a ostatní děti si, když nastal čas ke spánku, rozbalily spacáky a karimatky. A nemohla chybět ani pohádka na dobrou noc.

Ráno se nocležníkům ze spacáků moc nechtělo, ale čekala na ně snídaně, pamětní diplomy, drobné dárky od sponzorů a hlavně rodiče.

Poděkování patří našim sponzorům, jimiž byly Statutární město Opava, Pizza Tutti a Smurfit Kappa Žimrovice, a Anně Weberové za již tradiční buchty.

Těšíme se na viděnou v roce 2020!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny a informačního centra Hradec nad Moravicí.

Březen – měsíc čtenářů 2019 v jarošovské Pravdově knihovně

Veškeré akce připravené k Březnu – měsíci čtenářů se v Pravdově knihovně Jarošov nad Nežárkou odehrály v kulisách výstavy grafik, ex libris, PF a drobných prací „našeho Pražáka“ Vlastimila Soboty, která knihovnu zdobí již od prosince loňského roku.

Výstava prací Vlastimila Soboty
Výstava prací Vlastimila Soboty

Hned 1. března 2019 si knihovna připomněla plných dvacet let působení v současných prostorách. Uspořádala k této příležitosti Den otevřených dveří. Ten dopoledne patřil dětem. Nejdříve prvňáčci luštili pohádkovou křížovku a pobavili se i při připravených pohybových aktivitách. Po nich navštívily knihovnu i děti z obou oddělení mateřské školy. V rámci dopolední procházky zašly na pohádku a hrátky se zvířátky. Odpoledne bylo určeno všem návštěvníkům bez rozdílu věku. Připravena pro ně byla prohlídka kronik, kterých je už sedm, knížky za pětikačku, informace o službách i promítání záznamů z uskutečněných akcí. Ti, které nabízený program přilákal, strávili v knihovně příjemný čas při dobrém občerstvení a hezkém vzpomínání až do setmění, kdy je vystřídaly nejmladší děti z krojové družiny při svém pravidelném pátečním setkání.

Den otevřených dveří – prvňáčci
Den otevřených dveří – prvňáčci

Den otevřených dveří – malé děti z mateřské školy
Den otevřených dveří – malé děti z mateřské školy

Den otevřených dveří – větší děti
Den otevřených dveří – větší děti

Den otevřených dveří – odpolední vzpomínání
Den otevřených dveří – odpolední vzpomínání

Úterní dopoledne 12. března patřilo už tradiční akci Druháci čtou prvňáčkům. Loňští prvňáčci předvedli těm letošním své umění čtením krátkých ukázek z knížky Bráchova bota, kterou loni dostali v rámci projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Letošní prvňáčci pak jako důležitá porota vybrali toho nejzdatnějšího z nich. Vítězové si odnesli sladké ceny a všichni ostatní pak drobné pozornosti.

Druháci – vítězní čtenáři
Druháci – vítězní čtenáři

Dne 18. března jsme měli příležitost přivítat v knihovně mladého regionálního spisovatele Martina Stručovského. Vyprávěl nám o svých dosavadních literárních počinech a z jedné dosud nevydané knížky nám přečetl ukázky. Zájemci o detektivní četbu si mohou v knihovně vypůjčit jeho knihu Bez duše. Toto setkání jsme také využili k tomu, abychom ocenili pilné čtenáře, kteří od knihovnice jako její osobní dárek získali čtenářskou placku. To ale nebylo jediné ocenění, ke kterému došlo. SKIP vyhlásil pro letošní rok akci Mistr četby, v rámci které se oceňují nejzdatnější muži – čtenáři. I my tady takového máme. Tento titul právem náleží Ing. Vladimíru Čejnovi. Vlastnoručně vyrobenou cenu – krásnou dřevěnou sošku čtenáře – mu předal starosta obce Bohumil Rod, sám pravidelný čtenář naší knihovny.

Beseda s Martinem Stručovským
Beseda s Martinem Stručovským

Starosta Mistrovi četby předává vlastnoručně vyrobenou cenu
Starosta Mistrovi četby předává vlastnoručně vyrobenou cenu

Mistr četby Pravdovy knihovny Jarošov nad Nežárkou s cenou a diplomem
Mistr četby Pravdovy knihovny Jarošov nad Nežárkou s cenou a diplomem

Ceny pro Mistra četby
Ceny pro Mistra četby

Už poslední únorové úterý (tedy ještě před začátkem Března – měsíce čtenářů) bylo zahájeno další pokračování pravidelného týdenního kurzu tréninku paměti. Při pěti setkáních si jeho účastnice provětraly mozkové závity pomocí zajímavých technik i zábavných her s osvědčenou lektorkou Olgou Šenoldovou. Ke stálým účastnicím se i tentokrát přidalo několik nových zájemkyň, které svého rozhodnutí určitě nelitovaly.

Trénink paměti
Trénink paměti

První březnové pondělí ráno hned po zvonění zavítala knihovnice do základní školy s pravidelnou nabídkou nových knih. Všem žákům shromážděným ve školní družině přečetla několik motivačních ukázek a pozvala a je k účasti na připravovaných akcích knihovny.

Ve čtrnáctidenních intervalech navštěvuje knihovnice vždy v úterý po obědě střídavě obě oddělení mateřské školy s „pohádkou na sladké usínání“. Větší děti na pokračování seznamuje s příhodami zvířátek v knize Vítejte u veverek, za těmi malými zase přichází se čtením z knihy Bráška je taky ježek. Tyto aktivity se odehrávají v rámci projektu Celé Česko čte dětem a budou pokračovat až do konce školního roku.

Fotografie pocházejí z archivu Pravdovy knihovny Jarošov nad Nežárkou.

Celostátním Mistrem četby neboli Čtenářem roku se stal Viktor Böhm

SKIP již řadu podporuje let oceňování nejlepších čtenářů veřejných knihoven. V průběhu propagační kampaně Březen – měsíc čtenářů knihovny pravidelně každý rok hledají své nejlepší čtenáře, aby je vyhlásily jako Čtenáře roku. Cílem této aktivity je posilovat společenský význam a prestiž četby a ocenit ty, kteří služby knihoven nejvíce využívají. V roce 2019 knihovny vybíraly své nejlepší čtenáře roku mezi čtenáři – muži (od dosažení 18 let věku výše), přičemž nejlepší čtenář musel splnit dvě podmínky – půjčovat si knihy pravidelně a dosáhnout nejvyššího počtu výpůjček v uplynulém roce. Vedle těchto základních kritérií si každá knihovna mohla podle své potřeby zvolit ještě další doplňková hlediska (např. zda se účastní akcí knihovny, popř. zda i pomáhá s jejich přípravou).

Plakát k Čtenáři roku 2019
Plakát k Čtenáři roku 2019 (zdroj: SKIP)

V průběhu března 2019 byli vybráni muži – Mistři četby nejen jednotlivých knihoven, ale také všech krajů a celostátní vítěz byl slavnostně představen v přímém přenosu České televize v rámci předávání cen Magnesia Litera 2019 7. dubna 2019.

Celostátním Mistrem četby byl vyhlášen Viktor Böhm, pětašedesátiletý někdejší státní zástupce a čtenář Městské knihovny v Chebu. Ocenění si plně zaslouží, neboť podle statistik měl totiž na svém kontě neuvěřitelných 897 výpůjček provedených v průběhu 52 návštěv knihovny. Jak prozradil v rozhovoru pro iDNES.cz, knihovnu navštěvuje často a také se těší na její plánovanou moderní přístavbu. Tipy na knihy dostává od známých a také přímo od knihovnic. Mezi jeho oblíbené autory patří Miloš Urban a Jiří Kratochvíl a oblíbeným žánrem jsou historické knihy a životopisy.

Akce oceňování Čtenáře roku 2019 podporovaly firmy Triton a CREW.

Březen – měsíc čtenářů 2019 v rožmitálské knihovně

V rámci Března – měsíce čtenářů proběhla v rožmitálské knihovně řada akcí. Hned v pondělí 4. března 2019 jsme vyhlásili a ocenili Čtenáře roku – Mistra četby. Stal se jím pan Josef Liška, který je velmi aktivním čtenářem. V uplynulém roce navštívil knihovnu šestatřicetkrát a vypůjčil si celkem 140 knih. Kromě titulu získal i dárek v podobě pěkné knihy a navíc se stal i Čtenářem roku Středočeského kraje. Od SKIP dostal dvě knihy a poukázku v hodnotě 500 Kč na nákup knih.

Kromě vyhlášení Čtenáře roku jsme 4. března darovali všem lidem, kteří ten den přišli do knihovny, knihy. Po úspěšné únorové akci k Mezinárodnímu dni darování knih jsme se rozhodli akci zopakovat. V prvním březnovém týdnu jsme také registrovali nové čtenáře na rok zdarma, uspořádali miniburzu vyřazených knih a odpouštěli poplatky za upomínky.

V rámci Března – měsíce čtenářů se v knihovně konaly i dvě cestopisné besedy. První z nich – nazvaná Klenoty USA, krajinné i hvězdné – se uskutečnila ve středu 13. března; 21. března se konala druhá beseda s názvem Kréta – Chania a západ.

Pozvánka na cestopisnou besedu o klenotech USA
Pozvánka na cestopisnou besedu o klenotech USA

Pozvánka na cestopisnou besedu o Krétě
Pozvánka na cestopisnou besedu o Krétě

V oddělení pro děti a mládež probíhal každý týden jiný program. V prvním týdnu jsme poznávali lidové zvyky a tradice. Děti se dozvěděly, jaké jsou v březnu významné dny, kde mají kořeny české a moravské lidové zvyky a tradice. Nabyté vědomosti si mohly ověřit v kvízu. V druhém týdnu jsme si zahráli Párty Alias. Předváděli jsme zvířata a povolání, hledali vhodné rýmy, popisovali slavné osobnosti a hráli si se slovy. Další týden jsme se rozhodli poznávat přírodu. Učili jsme se orientovat v neznámém prostředí, dorozumívat se na dálku, používat tajné kódy, předpovídat počasí. Součástí programu byla řada podnětných her a kvízů. V pátek 22. března nás čekal program Hádej, kdo jsem. Strávili jsme v knihovně podvečer v hádankovém duchu. Hádali jsme knihy a postavy z nejoblíbenějších knížek, hráli pexeso, pantomimu, dramatizovali nejznámější pohádky. Na konci nás čekala pohádkové stezka po knihovně, která byla plná zábavných úkolů. Poslední březnový týden jsme věnovali jaru. Čekal nás pohádkový příběh o jaru, prvních sněženkách, jarních měsících. Program byl doplněn hádankami a kvízy.

Celý měsíc se děti mohly zúčastnit řady soutěží. Návštěvníci oddělení pro dospělé pak mohli vyplňovat ankety Nejlepší severské krimi a Má první kniha nebo navštívit výstavku knih Životopisy významných osobností, Doporučujeme, přečtěte si a Březnová výročí. Také si mohli prohlédnout a vypůjčit knihy osobností, které měly v březnu výročí nebo knihy, které byly oceněny.

Pro mateřské a základní školy jsme připravili program nazvaný Putování přírodou. Děti formou hry poznávaly známé stromy, rostliny, houby, zvířata. Dozvěděly se, jak se chovat v přírodě a co všechno lze v přírodě pozorovat. Další program s názvem Řemesla známá i neznámá se odehrával v místním muzeu. Děti si připomněly jednotlivá řemesla, seznámily se s jednotlivými řemeslníky a vyzkoušely si výrobu cvočků.

Program Řemesla známá i neznámá
Program Řemesla známá i neznámá

Program, který jsme připravili v rámci Března – měsíce čtenářů, byl bohatý. Každý si tak mohl vybrat podle svého gusta.

Fotografie pocházejí z archivu rožmitálského Centra celoživotního vzdělávání s Knihovnou manželů Tomanových.

Noc s Andersenem 2019 v Městské knihovně Boženy Němcové Domažlice

Městská knihovna Boženy Němcové Domažlice se tradičně zapojila do Noci s Andersenem. V letošním roce se u nás sešlo 17 dětí ve věku od šesti do třinácti let (dvanáct dívek a pět chlapců) a tři knihovnice. Na úvod jsme si připomněli Hanse Christiana Andersena. Poté na děti čekala paní Natálka, se kterou si vyrobily přívěšek na krk a vyzdobily trička (mohly použít připravené šablony nebo popustit uzdu vlastní fantazii a tvořivosti). Všem se trička moc povedla a čítárna, která sloužila jako dílna, se bude ještě nějakou dobou blýskat od všudypřítomných třpytek. Po nezbytném doplnění energie jsme se vydali na návštěvu zrekonstruované části bývalého pivovaru, ve které je třípatrová prosklená galerie. Děti se seznámily s historií pivovaru a pivovarnictví ve městě a své znalosti si ověřily při vyplňování kvízu. Na konec návštěvy ještě paní průvodkyni zazpívaly písničku Žádnyj neví, co sou Domažlice, a protože v galerii se zpěv krásně nesl a zněl, bez pobízení přidaly další.

Výroba triček
Výroba triček

Návštěva galerie v pivovaru
Návštěva galerie v pivovaru

Po návratu do knihovny jsme si povídali o nakladatelství Albatros, děti potom ve fondu hledaly knihy z Albatrosu, do kterých jsme ukryli části skládačky. Když našly všechny dílky, bylo už jen otázkou chvilky, než správně sestavily obrázek. Nakonec jsme se pustili do výroby komiksu na počítači (v programu Storyboard). Všichni s nadšením vymýšleli, sepisovali a kreslili a litovali, že nemají více času, protože nápadů mají na celou knihu. A protože jsme v knihovně nenocovali, po desáté hodině jsme se, ač neradi, rozešli do svých domovů. Ještě předtím jsme museli dětem slíbit, že příští rok už to určitě bude i s přespáním.

Povídání o nakladatelství Albatros
Povídání o nakladatelství Albatros

Noc s Andersenem 2019 v Domažlicích
Noc s Andersenem 2019 v Domažlicích

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Boženy Němcové Domažlice.

Noci s Andersenem v Žamberku předchází Týden s Andersenem

Kolik je míst, kde Noc s Andersenem probíhá, tolik je různorodých večerů a nocí, jež jsou dětem a (nejen Andersenovým) pohádkám zasvěceny. Určitě nenajdete dvě místa se stejným průběhem a programem – každá Noc s Andersenem je originál, každá knihovna má jiné podmínky, tradice, možnosti spolupráce atd.

I u nás v Městské knihovně Žamberk chvíli trvalo, než jsme naši Noc s Andersenem vyladili do dnešní podoby. Hned v prvním ročníku, který v naší knihovně proběhl v roce 2011, kolegyně děckařka přišla s furiantskou myšlenkou: když všichni Noc s Andersenem, tak my celý Týden s Andersenem! A tak vznikla tradice, kdy od pondělí do pátku každý den věnujeme jedné Andersenově pohádce, kterou si děti přečtou a vyplní k ní pracovní list. Tato „předehra“ Noci s Andersenem zaujala hlavně paní učitelky ve družinách, se kterými máme oboustranně užitečnou spolupráci – my jim vše připravíme „na klíč“ a ony zase motivují děti, společně ve družině čtou, vyplňují listy a malují obrázky, které pak donesou do knihovny. Pak již zbývá jen vylosovat a odměnit výherce.

Páteční Noc s Andersenem u nás probíhá rovněž ve spolupráci s oběma základními školami. Máme dobré vztahy s paními učitelkami z prvního stupně i s češtinářkami z druhého stupně základních škol, budujeme je dlouhodobě a intenzivně: často k nám s dětmi chodí na různé bibliotematické hodiny a programy s literární tematikou; není výjimkou, že během jednoho dopoledne přijdou i tři třídy za sebou, do toho často i mateřské školy či školní kolektivy z okolních obcí. Velmi si důvěry i přízně pedagogů vážíme. Kolegyně děckařka připravuje pro žáky stále nové programy a zaměřuje se nejen na čtenářskou gramotnost a vedení dětí k četbě, ale i na výtvarné činnosti, trénování paměti atd., aby školy měly stále novou motivaci k návštěvě knihovny.

Ve výsledku se všichni dobře známe a vycházíme si vstříc, a tak ve vzájemné spolupráci knihovnic s učitelkami probíhá i naše Noc s Andersenem. Děti z obou základních škol nocují ve své škole a ve své třídě, ale předtím absolvují program v knihovně. Žáci z „horní“ školy, která s knihovnou sídlí v jedné budově (děti k nám chodí v bačkorkách „vnitřkem“), zde mají připraveno jedno ze stanovišť, kde plní připravené úkoly – luští hádanky, vyplňují přesmyčky, hledají pohádky, vymýšlejí příběhy atd.; každý rok je přichystáno něco nového. Účastní se všechny děti z prvního stupně, jsou rozděleny zpravidla do deseti družstev (takže je ve škole a knihovně celkem deset stanovišť, po kterých se skupiny plynule posouvají) a v každém družstvu jsou namíchány děti od prvních do pátých tříd. Je fajn sledovat spolupráci velkých s malými a je zajímavé sledovat, jak v každé skupině jsou děti, které se tzv. „nechytají“ a naopak aspoň dvě či tři, které vědí hodně, znají postavy z knížek, pohádky i klasické literární příběhy, poznávají ilustrace. Hned je vidět, v kterých rodinách se čte, prohlíží a vypráví.

Děti plní úkoly po skupinkách

Děti plní úkoly po skupinkách

Děti plní úkoly po skupinkách

Děti plní úkoly po skupinkách

Děti plní úkoly po skupinkách
Děti plní úkoly po skupinkách

Zlatým hřebem programu, který už unavené děti zase vzpruží, je závěrečné hledání pokladu. Velký úspěch sklidilo hledání pokladu ve sklepeních pod knihovnou, kam normální smrtelník nezabloudí a kde je tma jak v pytli (sklad našich knih působil opravdu věrohodně strašidelně).

Závěr Noci s Andersenem patří hledání a objevení pokladu
Závěr Noci s Andersenem patří hledání a objevení pokladu

Zatímco k nám postupně proudí jednotlivá družstva z „horní“ základní školy, setmělou čítárnu knihovny už máme nachystánu pro návštěvu dětí z „dolní“ školy. Je to od nich k nám dále, takže cestu do knihovny mají spojenu se stezkou odvahy a plněním úkolů. My už u nás pro ně máme připraveno předčítání z Andersenových pohádek, poté si o nich povídáme a diskutujeme (proč jsou i pohádky, které nekončí šťastně apod.), plníme úkoly (hádání počtu hrášků ve sklenici – Princezna na hrášku, skládání papírové čepice – Cínový vojáček aj.) a na závěr děti dostanou pracovní listy, které vyplňují po návratu do školy.

Rozprava nad přečtenou Andersenovou pohádkou
Rozprava nad přečtenou Andersenovou pohádkou

Takto nám během večera „projde“ knihovnou kolem sto padesáti dětí. Mnohé z nich znají kolegyně jménem, protože jsou našimi čtenáři. Noc s Andersenem jim ukáže knihovnu zase v jiném světle (či spíš v nesvětle) a vztah mezi dětským čtenářem a jeho knihovnou je zase o něco hlouběji stvrzen a upevněn. A i v tom tkví jeden z významů Noci s Andersenem.

Autorkou fotografií je Martina Wilhelmová z Městské knihovny Žamberk.

Mistrem četby se v litomyšlské knihovně stal Luboš Král

SKIP i letos vyhlásil soutěž o nejlepšího čtenáře. Tentokrát se pozornost zaměřila na muže, kterých bývá v knihovnách rozhodně méně než žen-čtenářek. Mistr četby tak měl být vybrán na základě počtu výpůjček v uplynulém roce, dalším kritériem při výběru mohla být skutečnost, zda se účastní akci knihovny nebo se do nich např. jako dobrovolník sám zapojuje. V litomyšlské knihovně jsme se rozhodli, že vybereme mezi pravidelnými návštěvníky a čtenáři naší knihovny deset mužů a ty pozveme na slavnostní vyhlášení Mistra četby. Až na dva z nich to byli i naši dlouholetí čtenáři, takže si poděkování za „věrnost knihovně a vytrvalost v četbě“ určitě zasloužili. Mnozí z nich si knihy vypůjčují i několikrát za měsíc a náš nejlepší čtenář – pan Luboš Král – si za rok 2018 stihl vypůjčit a přečíst téměř neuvěřitelných 1 005 knih a časopisů.

Akce se uskutečnila v pondělí 25. března 2019 za účasti pana starosty Daniela Brýdla, který předal dárky věnované městem. I když se nás nakonec sešlo méně, než jsme očekávali, věřím, že to pro všechny zúčastněné bylo příjemné setkání, při kterém jsme si povídali o svých oblíbených knížkách a spisovatelích.

Výsledné pořadí v soutěži o Mistra četby bylo následující:

  1. Luboš Král

  2. Oldřich Rejman

  3. Jan Kříž

  4. Jiří Dlhý

  5. Zdeněk Hanus

  6. Vladimír Sapák

  7. Milan Svoboda

  8. Jaroslav Fajfr

  9. Bohuslav Říha

  10. František Staněk

Zleva: Čtenář Milan Svoboda, nový starosta Litomyšle ing. Daniel Brýdl, ředitelka knihovny Jana Kroulíková a čtenáři Jaroslav Fajfr, Vladimír Sapák a Mistr četby Luboš Král
Zleva: Čtenář Milan Svoboda, nový starosta Litomyšle ing. Daniel Brýdl, ředitelka knihovny Jana Kroulíková a čtenáři Jaroslav Fajfr, Vladimír Sapák a Mistr četby Luboš Král

Čtenář Milan Svoboda
Čtenář Milan Svoboda

Nejlepší čtenáři litomyšlské knihovny; v pozadí manželka Mistra četby Luboše Krále, také naše čtenářka
Nejlepší čtenáři litomyšlské knihovny; v pozadí manželka Mistra četby Luboše Krále, také naše čtenářka

Vpravo tašky s dárky, které věnovalo město Litomyšl
Vpravo tašky s dárky, které věnovalo město Litomyšl

Pan starosta předává Mistrovi četby dar města
Pan starosta předává Mistrovi četby dar města

Před předáním cen jsem rozdala tyto lístečky a pak jsme si povídali, co kdo četl jako malý nebo mladý
Před předáním cen jsem rozdala tyto lístečky a pak jsme si povídali, co kdo četl jako malý nebo mladý

S kolegyní Ivanou Ryšanovou (vpravo vzadu) z oddělení pro dospělé se ocenění v knihovně setkávají nejčastěji
S kolegyní Ivanou Ryšanovou (vpravo vzadu) z oddělení pro dospělé se ocenění v knihovně setkávají nejčastěji

Rozvinula se i debata o tom, jestli tištěné knihy mají budoucnost a jestli mladá generace bude alespoň trochu číst
Rozvinula se i debata o tom, jestli tištěné knihy mají budoucnost a jestli mladá generace bude alespoň trochu číst

Domů si všichni odnášeli i kytičku
Domů si všichni odnášeli i kytičku

Autorem fotografií je Michele Vojáček, tiskový mluvčí města Litomyšl.

Čtenářem roku 2019 Libereckého kraje je PaeDr. Petr Bergman

V sobotu 23. března 2019 byl v Krajské vědecké knihovně v Liberci slavnostně vyhlášen Čtenář roku 2019 Libereckého kraje.

Do letošního projektu Čtenář roku se v Libereckém kraji přihlásilo devět knihoven (Jablonec nad Nisou, Železný Brod, Liberec, Turnov, Česká Lípa, Doksy, Cvikov, Semily a Svijany) a většina z nominovaných se zúčastnila i slavnostního vyhlášení, na které je doprovodili zástupci či zástupkyně  jednotlivých knihoven; nechyběli ani rodinní příslušníci.

Letošní vyhlášení čtenáře roku proběhlo za účasti hejtmana Libereckého kraje Martina Půty, Ing. Květy Vinklátové, členky rady kraje pro řízení rezortu kultury, památkové péče a cestovního ruchu, a ředitelky Krajské vědecké knihovny v Liberci Mgr. Blanky Konvalinkové. Přítomní muži nominovaní na ocenění obdrželi diplomy a dárky, které věnoval jednak Liberecký kraj, jednak regionální organizace SKIP Libereckého kraje. Liberecká iQLANDIA poskytla vstupenky do iQPARKu i iQLANDIE, Národní památkový ústav vstupenky na zámky a hrady ve své správě a vstupenky věnovalo i Liberecké divadlo F. X. Šaldy. Mezi dárky nechyběly ani poukázky na nákup knih do libereckého Knihkupectví Fryč.

Nominovaní na ocenění, uprostřed Martin Půta a Květa Vinklátová
Nominovaní na ocenění, uprostřed Martin Půta a Květa Vinklátová

Program slavnostního vyhlášení byl doplněn uměleckým vystoupením Marka Sýkory, herce Naivního divadla Liberec, i zábavnou formou vedeným literárním kvízem, do kterého se spontánně zapojili všichni nominovaní čtenáři i přítomní hosté.

Přestože všichni nominovaní muži obdrželi diplom s titulem Čtenář roku, absolutním vítězem – a tedy Čtenářem roku 2019 Libereckého kraje – se stal pan PaedDr. Petr Bergman, kterého nominovala Městská knihovna Česká Lípa. Pan Petr Bergman navštěvuje Městskou knihovnu v České Lípě téměř denně, účastní se i jejích dalších akcí, jako jsou přednášky i univerzita třetího věku. Několik přednášek pro Klub 60+, který funguje při českolipské knihovně, realizoval dokonce sám – prezentoval své bohaté cestovatelské zážitky.

Martin Půta, Blanka Konvalinková, Petr Bergman, Květa Vinklátová a Dana Kroulíková
Martin Půta, Blanka Konvalinková, Petr Bergman, Květa Vinklátová a Dana Kroulíková

Čtenář roku 2019 Libereckého kraje Petr Bergman
Čtenář roku 2019 Libereckého kraje Petr Bergman

Vyhlášení Čtenáře roku proběhlo na Liberecku ve slavnostním duchu, který byl umocněn velmi osobní a přátelskou atmosférou a všichni účastníci si dopoledne v knihovně zcela jistě příjemně užili.

Fotografie pocházejí z archivu Krajské vědecké knihovny v Liberci. Další fotografie jsou k dispozici na Rajčeti.

Březen – měsíc čtenářů 2019 v Městské knihovně v Praze

Spojení měsíce března a knih je zakořeněno tak hluboko, že i když mnoho let byl březen měsícem internetu, knihy vždy vítězily. Knihu v hlavní roli mají v měsíci březnu zejména knihkupci a nakladatelé, knihovníci dlouhodobě směřují svůj zájem na čtenáře. Tedy na osoby, které knihy čtou. Nebo také nečtou…

Muži prý nečtou

Loňský průzkum českého čtenářství Čtenáři a čtení v ČR profesora Jiřího Trávníčka, který pravidelně spolupořádá s Národní knihovnou ČR, znovu prokázal převahu žen-čtenářek nad muži-čtenáři. Celonárodnímu čtenářskému obrazu pak odpovídají i čísla zapsaných čtenářů v Městské knihovně v Praze. Z celkového počtu lidí s platným čtenářským průkazem je procentní poměr 67:33, kdy ženy jsou zastoupeny vyšším číslem. Podobný (i když menší) rozdíl je i u dětí do 15 let, kdy poměr dívek a chlapců je 52:48.

SKIP, který Březen – měsíc čtenářů koordinuje na celostátní úrovni, se proto rozhodl podpořit letošní kampaní muže v pilnějším čtenářství. Městská knihovna v Praze přidala pár konkrétních titulů a akcí, které mohou být počátečním impulsem k tomu začít (znovu) číst. Tituly i akce s péčí vybrali muži-knihovníci (nejen) pro muže. Jen tak na okraj, poměr žen a mužů v zaměstnaneckém poměru v Městské knihovně v Praze je 76:24. Ještě ve 30. letech v knihovnách před i za pultem muži silně převažovali.

Muži vybírají (nejen) pro muže

Vojtěch Vojtíšek, projektový manažer, pro sebe a svého syna Alberta objevil životní příběh britského inženýra George Stephensona, vynálezce a projektanta prvních veřejných železničních tratí ve Velké Británii, který do podoby knihy Tvůrce železnic sepsal Emil Holan.

Holanův Tvůrce železnic v e-knihovně Městské knihovny v Praze (zdroj: katalog knihovny)
Holanův Tvůrce železnic v e-knihovně Městské knihovny v Praze (zdroj: katalog knihovny)

Richard Olehla, šéfeditor e-knihovny, sází na jistotu a doporučuje k opakovanému čtení Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

Webredaktor Jakub Řehák vybral z nabídky poezie sbírku Rattus Norvegicus od básníka undergroundu Ivana Martina Jirouse.

Tomáš Vlček, lektor beletrie, doporučuje román Hastrman od současného českého autora Miloše Urbana, který čtenáře provází krajinou i historií českého pohraničí.

Výhoda vybraných titulů je, že se jedná o e-knihy, které jsou dostupné ke stažení zdarma z webu Městské knihovny v Praze v různých formátech pro různé typy zařízení.

Zkrátka ale nepřišly ani knihy tištěné. Tipy na čtení byly celý březen doplňovány do článku na speciální adrese https://www.mlp.cz/knihypromuze.

Protože knihovna nejsou jen knihy, ale také nespočet kulturních aktivit, včetně filmových projekcí, doplnili jsme výběr i o další akce. Vít Zapletal, dramaturg filmových projekcí, cíleně zařadil do březnového programu snímek Pašerák. Film Clinta Eastwooda, který měl premiéru v roce 2018 a v němž si Clint Eastwood zahrál i hlavní roli, byl ve velkém sále Ústřední knihovny k vidění v pátek 29. března v rámci cyklu Bio Skeptik. Po filmu následovala zasvěcená debata o kvalitách snímku.

Osobně byli v knihovně přítomni muži, kteří tvoří knihy. Ve středu 20. března v Ústřední knihovně proběhlo setkání s ilustrátorem Václavem Šlajchem a editorem Zdeňkem Vybíralem, kteří představili knižní vydání vzpomínek válečného veterána z první světové války Václava Trešla s názvem Kronika mojí velké války.

Nechyběli ani muži, kteří nakupují knihy. Michael Fiala, akvizitér cizojazyčné literatury, pohovořil 5. března v Ústřední knihovně nejen o tom, jaký byl největší knižní veletrh, tedy ten frankfurtský, ale také o tom, co z něj pro čtenáře přivezl. Knihy, které představí, bylo rovnou možné si půjčit.

Noc s Andersenem 2019 v Knihovně Jinočany

Letošní (v pořadí již sedmé) Noci s AndersenemKnihovně Jinočany se zúčastnilo 54 dětí – 29 dívek a 25 chlapců. Pro děti to bylo velké dobrodružství, jelikož jsme poprvé nocovali v nově postavené základní škole. Knihovna nedisponuje tak velkými prostory a se školou velice úzce spolupracuje; není tedy problém kdykoliv po domluvě s paní ředitelkou uspořádat v prostorách školy jakoukoliv akci.

Sraz všech účastníků byl v 17 hodin před budovou školy, kde si je postupně přebíraly Štěpánka a Markétka, které pomohly dětem v šatně. Následně putovaly za Lenkou a Kristýnkou, které pomáhaly v družině rozbalit spacáky a připravit vše na večer.

Příprava na noc
Příprava na noc

Pak děti posílaly do jídelny, kde jsem už čekala já – Gábina – s Hankou a Terezkou. U nás jsme děti dělily do šesti družstev, vázaly jsme na ruku barevné stužky a všichni se podepisovali do kroniky.

Po všech těchto úkonech kouzelná noc mohla začít.

Hned na začátku jsme se s dětmi přivítali, stručně je seznámili s celým programem a následně jsem předala slovo paní starostce Miluši Čančíkové. Ta rovněž pronesla krátkou řeč a hned poté následoval přípitek dětským šampaňským. Všichni už seděli na svých místech (byli rozděleni do skupin) a začali poslouchat první pohádku, kterou četla paní starostka. V polovině čtení paní starostka postupně z každého družstva požádala jednoho zástupce a ve čtení pokračovaly po odstavcích děti. Po pohádce začala zábava. Jelikož naše téma bylo Letem světem, každá z nás dospělých byla oblečená tak, aby dětem trochu napověděla, odkud vlastně pochází. Markétka byla Eskymák, Štěpánka Turkyně, Terezka Japonka, Lenka Afričanka, Kristýnka Havajka a já Polka. Po těchto státech jsme cestovali, děti dostávaly různé hádanky, kvízy, dokonce se učily dvě věty v polštině a tanec hula hula, který se jim náramně líbil. Po vyčerpávající cestě po všech kontinentech si děti snědly svou malou večeři, kterou jim rodiče zabalili do batůžku. Pak bylo pro ně připravené velké překvapení. Přijel za námi pilot airbusu ČSA Míra s letuškou Zuzkou. Jejich hodinu a půl dlouhé povídání, promítání krátkých videí o létání a letadlech bylo pro děti i pro nás dospělé tak fascinující, že nikdo ani nedutal. Děti se postupně během vyprávění ptaly na věci, které je zajímaly, a pilot s letuškou nestíhali ani odpovídat. Po skončení besedy se polovina kluků i holek rozhodli, že chtějí být v budoucnu piloty a letuškami.

Po zajímavostech ze světa létání proběhlo focení a druhá večeře, kterou děti dostaly od našeho sponzora Mlýnský domov. Byly to vynikající šunkové pizzy, po kterých se velmi rychle zaprášilo. Pak ještě všichni dostali ovoce od dalšího sponzora Sklizeno, s.r.o. Poté začaly další soutěže a nakonec sčítání bodů. Některé děti – většinou prvňáčci – už byly unaveny a chtěly si jít lehnout, ale většina z nich ještě zůstala a začala další hra – slovní kopaná. Po této poslední hře všichni postupně odcházeli do svých pelíšků a četli si ze svých oblíbených knih, které si přinesli z domova. První, kdo usnul, byl ve 22:50 Vojta Friedrich a poslední David Bečvář v 1:20. Ten byl i největším „kecalem“ spolu s Anthonym Klarem a Honzou Sýkorou.

Budíček byl v 6:10, kdy se vzbudilo prvních šest dětí. Ty následně během deseti minut svým „breptáním“ probudily i zbytek nocležníků. Na všechny čekala ranní hygiena, balení spacáků a výborná snídaně. Děti měly na výběr koláče – jablečné, tvarohové, ořechové nebo makové. Kdo nechtěl, dostal vanilkovo-čokoládový pudink nebo bagetu od dalšího sponzora Lahůdky Cajthaml, s.r.o. Na závěr byly rozdány vynikající dorty od Ovocného Světozoru. Po všech těch dobrotách se vyhodnotila celá Noc s Andersenem, každý obdržel účastnický list, diplom a velkou tašku s dárky od našich sponzorů. V úplném závěru proběhla tombola a každý mohl říct, co se mu na tomto nocování líbilo a co ne.

Všichni účastníci
Všichni účastníci

Pak už nastala chvíle, kdy si děti zabalily zbytek svých věcí a začali pomalu přicházet rodiče.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Jinočany.

Odpoledne s Andersenem v Kamenici nad Lipou ve znamení pohádek Františka Nepila

Městské knihovně Kamenice nad Lipou jsme při Odpoledni s Andersenem, kterým jsme se připojili k akci Noc s Andersenem, prožili odpoledne s polní žínkou Evelínkou a pohádkami úžasného vypravěče Františka Nepila. Oslavili jsme tak 90. výročí jeho narození.

Představili jsme si hlavní hrdiny knih Františka Nepila, které napsal pro děti – zvířátka z Pohádkové lampičky, jejichž příběhy se odehrávají v nedalekém Chválkově, Mnichu a v okolí Třeboně. Četli jsme z Pohádek z pekelce, Štuclince a Zachumlánkovi jsme pomáhali hospodařit místo nemocného kmotřínka a při čtení o ptáčcích a Strašpytýlkovi z knihy Co vyprávěla noc jsme se kochali krásnými ilustracemi Karla Franty. S Barykem jsme si zopakovali přírodopis. Mince jsme přáli pět báječných strýčků, s kterými prožila pohádkový týden na horách. Vyprávěla pak pohádky na oplátku Minka nemocným strýčkům a tatínkovi? Na to se ptaly zvídavé děti.

Polní žínka Evelínka, kterou mají ráda všechna polní zvířátka, četla dětem pohádky a pozvala je na odpoledníček s Makovým mužíčkem. Prvňáčci pak malovali naschválníčky podle svých představ a starší děti odpovídaly na zapeklité otázky právě polní žínky Evelínky, Štuclinky a Zachumlánka i naschválníčků Škudibíka a Mezulána. Všichni také vzpomněli na naschválníčky školní a domácí a velmi jsme se pobavili.

Evelínka čte dětem pohádky
Evelínka čte dětem pohádky

Evelínka čte příběh o tom, jak učarovala Francínkovi
Evelínka čte příběh o tom, jak učarovala Francínkovi

Čte Evelínka, poslouchají všichni
Čte Evelínka, poslouchají všichni

Prvňáčci si prohlížejí knížky Františka Nepila
Prvňáčci si prohlížejí knížky Františka Nepila

Čtenář Honzík se pouští do pohádkových testíků
Čtenář Honzík se pouští do pohádkových testíků

Evelínka se svazkem obilí a svým pohádkovým testíkem
Evelínka se svazkem obilí a svým pohádkovým testíkem

Prvňáčci malují své skřítky naschválníčky
Prvňáčci malují své skřítky naschválníčky

Pohádkový svět Františka Nepila je doprovázen krásnými ilustracemi Adolfa Borna, Karla Franty i Heleny Zmatlíkové. Spolu s vypravěčským umem autora je pro děti velmi lákavý a oblíbený. Proto si ho v andersenovský pátek užili nejen malí, ale i velcí účastníci.

Odpoledne s pohádkami Františka Nepila prožilo 56 dětí školní družiny, tři paní učitelky, Evelínka (čtenářka, která po dobu studií na gymnáziu chodila číst dětem z dětského domova a pomáhat s akcemi) a knihovnice.

Společná fotografie s polní žínkou Evelínkou
Společná fotografie s polní žínkou Evelínkou

Autorkou fotografií je Marie Zbudilová z Městské knihovny Kamenice nad Lipou.

Noc s Andersenem 2019 v Městské knihovně Hroznětín

naší knihovně mohly děti v rámci Noci s Andersenem spát letos už počtrnácté. Dobrodružné odpoledne, večer i noc jsou u nás pro malé čtenáře za odměnu. Jen ten, kdo se aktivně zapojuje do čtenářské soutěže Lovci perel, si přenocování v knihovně může „ulovit“. Je to důkaz, že děti skutečně čtou a o čtení mají zájem.

Na dvanáct dětí si tak v pátek 29. března 2019 užilo představení Otesánek v podání Dětského divadla Z bedny a tato pohádková postava se stala tématem celého letošního nocování – v otesánkovském duchu se nesly všechny naše další aktivity: hry, vaření, společné tvoření i čtení.

Noc s Andersenem 2019 v Hroznětíně
Noc s Andersenem 2019 v Hroznětíně

Letos – stejně jako každý rok – došlo na populární kuchtění, tentokrát pod vedením našeho starosty Martina Malečka. Děti se naučily, jak připravit nepečený dort s piškoty a jahodami. Paní starostová pak usmažila palačinky, které všichni vzali doslova útokem.

Další pravidelnou aktivitou andersenovské noci je výroba společné fotokoláže, která je pak všem pro upomínku na vydařenou akci vystavena v knihovně. Návštěvníci už nyní mohou obdivovat Otesánka, který snědl všechny nocležníky. Ti se krčí v jeho velkém břiše.

Vystavené koláže z předchozích Nocí s Andersenem
Vystavené koláže z předchozích Nocí s Andersenem

Nyní jsou již doplněny i o koláž z letošního roku (Otesánka)
Nyní jsou již doplněny i o koláž z letošního roku (Otesánka)

Detail vysvětlivky k zatím nejnovější koláži
Detail vysvětlivky k zatím nejnovější koláži

Na závěr nechybělo „čtení do spacáku“. Děti tak postupně usínaly u pohádek Hanse Christiana Andersena Princezna na hrášku a Ošklivé káčátko.

Autorkou fotografií je Vendula Zabelová z Městské knihovny Hroznětín. Další fotografie jsou k dispozici na Rajčeti.

Noc s Andersenem 2019 v Městské knihovně Egona Hostovského v Hronově

Jako každý rok připadá na poslední březnový pátek akce Noc s Andersenem. U nás v hronovské knihovně se konala již potřinácté. Letošní témata byla Andersen známý a neznámý a Výročí Albatrosu. Zajisté by šlo na tyto témata vymyslet poutavý program, ale naše knihovna se vydala trochu jiným směrem. Odcestovali jsme do minulosti a objevovali jsme vynálezy lidstva.

V 18 hodin dorazilo všech šestnáct přihlášených dětí a mohlo se začít. Hned v úvodu jsme se přesunuli do roku 1805, kdy se narodil Hans Christian Andersen a vysvětlili jsme si, kdo to byl a jaké pohádky napsal. Abychom se mohli podívat mezi vědce, museli jsme si vyrobit brýle, protože pro spoustu vědců jsou brýle typické a navíc chrání naše oči při pokusech.

Vyrobili jsme si brýle, ty by každý správný vynálezce měl mít!
Vyrobili jsme si brýle, ty by každý správný vynálezce měl mít!

Pokračovali jsme tajemnou větou „Pane Watsone, pojďte sem. Potřebuji vás.“ a hledali, kdo a kdy ji řekl. Všechny poznámky jsme si zaznamenávali na časovou osu, abychom měli přehled o tom, kde se nacházíme. Stále jsme totiž byli v minulosti.

Telefonujeme – výroba vlastních domácích telefonů je jednoduchá a levná
Telefonujeme – výroba vlastních domácích telefonů je jednoduchá a levná

I správný vědec musí jíst, proto jsme se občerstvili a pak se rychle vrhli do naší děsivé laboratoře. Rozdělili jsme se do tří skupinek a každá si postupně prošla jednou laboratoří. V jedné se zkoumala odpudivost vody a oleje (vytvořili jsme lávovou lampu), v další jsme objevili vlastnosti nenewtonovské kapaliny a v poslední jsme zjistili, co se stane, když smícháme jedlou sodu, jar a ocet.

Před další činností je třeba se posilnit
Před další činností je třeba se posilnit

Každý máme svou lávovou lampu
Každý máme svou lávovou lampu

Vyrábíme nenewtonovskou kapalinu
Vyrábíme nenewtonovskou kapalinu

Takhle se dělá sopka

Takhle se dělá sopka
Takhle se dělá sopka

Čas ubíhal strašně rychle a my vyrazili ven po šipkách, plnili úkoly a čekali, kam nás šipky dovedou. Dorazili jsme do interaktivního muzea Pod čepicí, kde nám paní lektorka připravila další várku tajemných vědců a jejich pokusů.

Noční šipkovaná
Noční šipkovaná

Další pokusy v muzeu Pod čepicí

Další pokusy v muzeu Pod čepicí
Další pokusy v muzeu Pod čepicí

Blížila se jedenáctá hodina a naším posledním úkolem bylo najít stroj času a vrátit se zpět do současnosti. K tomu dětem posloužily pracovní listy inspirované únikovou hrou, ve kterých musely plnit úkoly, hledat knížky a v nich indicie, které je dovedly až ke stroji času, jímž se všichni úspěšně přenesli do současnosti.

Únikovka – snažíme se najít stroj času, který nás donese zpátky do současnosti

Únikovka – snažíme se najít stroj času, který nás donese zpátky do současnosti

Únikovka – snažíme se najít stroj času, který nás donese zpátky do současnosti

Únikovka – snažíme se najít stroj času, který nás donese zpátky do současnosti

Únikovka – snažíme se najít stroj času, který nás donese zpátky do současnosti

Únikovka – snažíme se najít stroj času, který nás donese zpátky do současnosti

Pak už nás čekalo jen vyčistit si zuby a jít spát.

Spaní
Spaní

Vstávání
Vstávání

Ráno jsme se posilnili snídaní, rozdali jsme pohlednice a pamětní kartičky. V půl deváté už pro děti přišli rodiče a my tak definitivně ukončili tento vydařený ročník Noci s Andersenem.

Rozlučkové foto – všichni jsme přežili jak pokusy, tak i cestování časem
Rozlučkové foto – všichni jsme přežili jak pokusy, tak i cestování časem

Děkujeme všem zúčastněným a budeme se těšit na další zajímavé ročníky!

Autorem fotografií je Marek Dvorský z Městské knihovny Egona Hostovského v Hronově.

Recenze

Knihovní zákon: komentář

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

DANIELISOVÁ, Tereza. Knihovní zákon: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2018. xii, 89 s. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7598-156-1 (tištěná verze) a 978-80-7598-157-8 (e-kniha).

V závěru roku 2018 vydalo nakladatelství odborné literatury Wolters Kluwer, k jehož primárním oblastem specializace náleží právo, komentář k zákonu č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovnímu zákonu). Jde o první komentář k tomuto zákonu. Podtitulu publikace by patrně slušela úprava na „Praktický komentář“ – je koncipován především se zřetelem na praktické potřeby správy a provozu knihoven, ale neváhá vyjádřit se k některým momentům znění zákona i z hlediska právní doktríny. Autorka uvádí a vykládá prováděcí předpisy i další normativní, metodické, programové a koncepční materiály vlády a Ministerstva kultury v průběhu let navazující na knihovní zákon či s ním související, dílem i v historické dimenzi. Zařazuje užitečné odkazy a výklady souvislostí s jinými zákony a právními předpisy. Pro knihovníky, kteří řeší složitější situace a problémy, ale i pro studující obor knihovnictví jsou zařazeny odkazy na literaturu (zejména článkovou, ale i knižní), jakož i na judikaturu.

Chtěl bych obrátit pozornost čtenářů Bulletinu SKIP na několik momentů, které pro ně mohou užitečné. A chtěl bych se také zabývat několika problémy, kde považuji za potřebné autorčin komentář doplnit či s ním přímo nesouhlasit.

Působení knihoven přístupných veřejnosti a zejména těch, pro které se v knihovnictví v mezinárodním měřítku vžilo pojmenování „veřejná knihovna“, je úzce spjato s odpovědností státu a veřejné správy za vytvoření podmínek pro naplnění základních lidských a občanských práv v demokratické společnosti zakotvených v ústavě a Listině základních práv a svobod: práva na informace, na vzdělání i na přístup ke kulturnímu bohatství. Tuto souvislost autorka náležitě podtrhuje.

Autorka věnuje náležitou pozornost vymezením základních pojmů knihovního zákona, jak jsou v něm obsaženy.

Upozorňuje, že jakkoli zákon opakovaně „knihovnu“ personifikuje1 (znění je formulováno tak, jako by původcem úkonů byla knihovna), ta ve smyslu knihovního zákona osobou jako taková není; poskytovatelem služeb je vždy provozovatel knihovny (hypoteticky, podle litery zákona, případně i fyzická osoba, v reálném životě jen právnická osoba). K problematice dikce zákona vymezující způsob poskytování služeb se dostaneme dále.

Jistý problém představuje vymezení pojmu knihovní dokument, kterým podle ustanovení § 2 písm. b) je „informační pramen, evidovaný jako samostatná jednotka knihovního fondu knihovny“. Autorka poukazuje na problémy spjaté s takovýmto vymezením. Je skutečností, že ani ve spojení s ustanovením § 16 odst. 1 není zcela jasné, zda onou „samostatnou jednotkou“ má být jedinečná publikace (ta může být složena z více částí – nosičů), nebo jedinečný nosič obsahu, a to ať v dělení na hmotnou a nehmotnou podobu, nebo s omezením jen na hmotnou podobu. (Oproti autorčině poznámce, že použití pojmu „knižní jednotka“ [ve smyslu jedinečného nosiče obsahu] by mohlo představovat problém, neboť se používá i ve vztahu k jinému objektu půjčovanému v knihovnách než nositeli informačního obsahu [např. k obalu, čtečce – oproti „informačnímu pramenu“, jak se uvádí v definici], si dovolím poznamenat, že právě vztažení definovaného předmětu k informačnímu obsahu by takové další knihovní jednotky z působnosti knihovního zákona vyloučilo.) Je třeba ještě doplnit, že při vztažení pojmu pouze na hmotnou podobu by bylo třeba de lege lata vzhledem k potřebám praxe definovat knihovní dokument v nehmotné podobě. To fakticky vyplývá i z výkladu pojmu knihovní fond.

Autorka oprávněně poukazuje na problematičnost definice knihovního fondu. Ta by jistě mohla bez větších problémů sloužit jako heslo ve slovníku (jako charakteristika obvyklého stavu), ale v knihovnách registrovaných v evidenci Ministerstva kultury by se nepochybně našly soubory knihovních dokumentů, jež postrádají jeden či nikoli jen jeden z uvedených znaků, aniž přestávají formálně být knihovním fondem.2

Ve výkladu pojmu meziknihovní služby [§ 2 písm. d)] postrádám moment analogický autorčinu upozornění u pojmu knihovna (k odlišení pojmů provozovatel a knihovna), a to právě proto, že takové objasnění by podstatně přispělo k položení základu správného výkladu obsahu ustanovení § 14: uživatelem meziknihovních služeb je totiž provozovatel žádající knihovny, nikoli uživatel („čtenář“) této knihovny. V tomto smyslu může být matoucí, pokud se ve výkladu používá pojem uživatel (pro něhož má být obsah žádající knihovnou zprostředkován) bez náležitého uvedení jeho postavení v celém procesu, takže může vzniknout mylný dojem, jako by uživatelem meziknihovních služeb ve smyslu knihovního zákona měl být právě on.

U komentáře k pojmu konzervační fond [§ 2 písm. f)] jen poznamenejme, že novela tří zákonů, jež se získávání dokumentů pro konzervační fond dotýkají, je obsažena v legislativním plánu Ministerstva kultury na letošní rok a že se přijetí odpovídající zákonné normy vskutku rýsuje.

Pokud jde o komentář k § 3 – Systém knihoven, zastavil bych se jen u poznámky o počtu knihoven na jednoho obyvatele. V mezinárodní elektronické komunikaci se objevil názor, že nejhustší síť knihoven na jednoho obyvatele je v Estonsku. Nicméně při bližším pohledu se jeví, že blíže pravdě je informace uváděná v komentáři, dokonce snad s tím, že ji lze vztáhnout na globální rozměr3. Rekordy a honba za nimi jistě nejsou v naší práci důležité, ale třeba se někdo z knihovníků podívá na věc ze zajímavosti blíže.

Paragraf 4 je nadepsán Veřejné knihovnické a informační služby a nepochybně představuje jádro knihovního zákona. Autorka mu v komentáři věnuje tomu odpovídající pozornost. K výkladům jednotlivých ustanovení si dovolím uvést několik poznámek.

Komentář k ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) názorně rozebírá nejčastější druh knihovnických služeb (snad to stále platí alespoň ve vztahu k veřejným knihovnám) – zpřístupňování knihovních dokumentů, ať už jsou (samozřejmě převážně) součástí vlastního knihovního fondu nebo jsou vypůjčeny či jinak získány z fondu jiné knihovny.4 Autorka věnuje náležitou pozornost zpřístupňování netištěných dokumentů (pojem je můj). K jejímu uvedení posunu ve vztahu k „e-půjčování“ odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie budiž dodáno, že toto rozhodnutí ovšem zůstává v reálném životě meritorně prázdným...

Vhodně se uvádí, že volná díla lze zpřístupňovat i prostřednictvím internetu. Je ovšem třeba vzít v úvahu, že obsahem publikace – knihovního dokumentu velmi často, ne-li zpravidla, bývá více děl, než je obsaženo v (starších) bibliografických záznamech, kde se běžně uvádí jen autor literárního díla. Na obsahu publikace se ovšem obvykle podílejí i autoři předmluvy, doslovu, ilustrace, obálky; nelze opominout ani to, že i typografická úprava bývá autorským dílem. Na druhé straně v současnosti jsou mnohé publikace nadací, spolků, škol aj. vydávány pod veřejnou licencí (například Creative Commons), vystavení na otevřeném internetu podle svého konkrétního znění rovněž mohou umožňovat. Obecní kroniky patří k úředním dílům – a ty nepožívají ochrany autorského zákona; z tohoto hlediska tedy nic nebrání jejich vystavení. A knihovny mohou oprávnění k vystavení publikace řekněme regionálního dosahu na otevřeném internetu také cíleně vyjednat (tj. získat pro to licenci), podle nositele práv ať s místním úřadem či autory – zejména po rozebrání jejího nákladu.

K výkladu ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) (povinnost zajistit uživatelům přístup k informacím na internetu, k nimž má knihovna bezplatný přístup), ve spojení s ustanovením téhož paragrafu odst. 2, považuji za potřebné zdůraznit, že pokud některý provozovatel přístup do volného internetu zpoplatňuje (jak lze někdy vidět v ceníku služeb), porušuje tím knihovní zákon. Regulovat používání této služby (pokud by snad to měl být důvod zpoplatnění) lze i jinak – např. stanovením časového limitu, který by ovšem byl bez dalšího překročitelný, pokud by tuto službu nepožadoval jiný uživatel. Význam této služby nepomíjí ani v současnosti, v době masového rozšíření síťového připojení domácností i mobilních zařízení. Na váze získává její sociální moment, odpovědnost společnosti za zajištění přístupu k informacím a kulturním hodnotám pro všechny, ale i k získávání a rozvíjení informační gramotnosti.

Komentář k ustanovení § 4 odst. 2 uvádí přehledně škálu variant služeb zpřístupňování dokumentů z hlediska bezplatnosti či možnosti vyžádání úhrady skutečně vynaložených nákladů (tedy nikoli libovolného zpoplatnění). S poznámkou o údajné výjimce z bezplatnosti meziknihovních výpůjčních služeb nemohu souhlasit – k věci se vrátím v pasáži týkající se § 14. Rovněž na problematiku vymáhání náhrad škod a smluvních pokut ještě přijde řada.

Tematika zpoplatnění služeb dominuje rovněž v komentáři k § 4 odst. 3. U výkladu možnosti zpoplatnění přístupu k placeným elektronickým databázím (na rozdíl od služby poskytnutí přístupu k bezplatným informacím na internetu, která je – jak už uvedeno výše – bezplatná) bylo žádoucí uvést, že vzhledem ke skutečnosti, že přístup k převážné většině externích elektronických informačních zdrojů získávají knihovny na základě grantů ze státních prostředků (nejde-li v omezeném okruhu případů o služby hrazené z prostředků instituce pro plnění jejích úkolů), mělo by (oprávněné) zpoplatnění takového přístupu představovat ojedinělé případy. K odst. 4 se pak metodicky nastiňuje způsob výpočtu případných poplatků. Nutno dodat, že zpoplatnění služeb – a to i v případech, kdy je knihovní zákon umožňuje – není povinné, resp. příjmy ze stanovených poplatků nemusejí relevantní skutečně vynaložené náklady krýt plně. Na tomto místě budiž jen konstatováno, že autorka za „další služby“ (u nichž je provozovatel v zásadě oprávněn případně požadovat úhradu skutečně vynaložených nákladů) považuje i „služby usnadňující přístup uživatelů ke knihovnímu fondu, ať už jde o rezervace zapůjčení knihovního dokumentu, dovoz knihovního dokumentu do místa určeného uživatelem“ – tudíž je nepovažuje za součást zpřístupňování knihovních dokumentů, konkrétně výpůjčky. K této problematice se ještě zmíníme u problematiky rovného přístupu (odst. 2 tohoto paragrafu) a § 14.

Ustanovení § 4 odst. 5 se týká evidence uživatelů knihovny. Provozovatel může požadovat úhradu vynaložených nákladů za administrativní úkony spojené se zařazením uživatele do evidence uživatelů – což je obecně pojmenováváno jako registrační poplatek. Takový (koneckonců symbolický) příspěvek k úhradě nákladů na provoz knihovny byl s porozuměním akceptován i v parlamentní rozpravě k návrhu zákona. Po českém způsobu se tak vyhovuje doporučením UNESCO a IFLA o bezplatném přístupu ke službám veřejných knihoven. Registrační poplatek však nesmí být stanoven tak, aby překračoval skutečně vynaložené náklady na evidenci uživatelů knihovny a tím tvořil zisk.

Bližší pohled si vyžaduje problematika ustanovení § 4 odst. 6, které zní: „Provozovatel knihovny je povinen zajistit rovný přístup všem k veřejným knihovnickým a informačním službám a dalším službám poskytovaným knihovnou.“ Na první pohled je zřejmé, že formulace povinnosti provozovatele zajistit rovný přístup veřejnosti ke službám jeho zařízení uvedená zde (a také v § 6 a § 24 odst. 1) se liší od formulace v § 2 písm. a) :„zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem“. Nejde o odlišnost pominutelnou, formulace „způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu“ má v kulturní politice státu obecnější význam – je použita rovněž v jiném právním předpise k vymezení muzea5. Autorka komentáře bere za základ svého výkladu jako „základní definiční znak knihovny dle knihovního zákona“ povinnost „poskytování služeb všem bez rozdílu“ – což jistě odpovídá obsahu ustanovení § 2 písm. a) knihovního zákona. Pokouší se dovodit (a to i s odvoláním na judikaturu6) to, že jisté rozdíly v poskytování služeb neznamenají (či nemusejí znamenat) porušení požadavku „poskytování služeb všem bez rozdílu“.

Dovolím si k takovému názoru se nepřipojit. Mám za to, že tato formulace v knihovním (a ostatně i v „muzejním“) zákoně není na místě. To vyjadřovala i řada knihovníků již v letech 2000–2001, v průběhu posuzování návrhů knihovního zákona. Jak vyplývá z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona, zpracovatel (a s ním předkladatel) vyvozoval tuto formulaci z Manifestu UNESCO o veřejných knihovnách. Jenže takto není požadavek rovného přístupu ke službám knihoven koncipován ani v Manifestu UNESCO, ani v materiálech Rady Evropy7. Klíčová pasáž Manifestu UNESCO v angličtině zní: „The services of the public library are provided on the basis of equality of access for all, regardless of age, race, sex, religion, nationality, language or social status. Specific services and materials must be provided for those users who cannot, for whatever reason, use the regular services and materials, for example linguistic minorities, people with disabilities or people in hospital or prison.“ Běžně užívaný český překlad zní: „Služby veřejné knihovny se poskytují bez rozdílu všem, nezávisle na věku, rasovém původu, pohlaví, víře, národnosti, jazyku či sociálním postavení. Uživatelům, kteří nemohou, ať již z jakýchkoli důvodů, používat běžně nabízené služby a fondy, musí knihovna nabídnout služby a fondy speciální. Týká se to např. jazykových menšin, tělesně či duševně postižených lidí, nemocničních pacientů či uvězněných.“8 Již jen jevově vzato, je nepochybně rozdíl mezi formulací „bez rozdílu všem“ a „všem bez rozdílu“. Vedle toho je evidentní, že tato autoritativní organizace nedoporučovala, aby se ve veřejných knihovnách poskytovaly služby „rovným způsobem všem bez rozdílu“, jak zněla interpretace v návrhu a posléze i textu knihovního zákona, ale že už v samotném vytyčení principu přístupnosti výslovně (a tedy nejen cestou pracného výkladu) nabádala k diferencovanému přístupu, chcete-li, k pozitivní diskriminaci potřebnějších. Mé hledisko bude ještě zřejmější, když předložím upravený český překlad první věty, který je v citované podobě přece jen příliš volný a význam posouvá. Názor UNESCO přesněji vyjadřuje tento text: „Služby veřejné knihovny se poskytují na základě rovnosti přístupu pro všechny, bez ohledu na věk, rasu, pohlaví, náboženství, státní příslušnost9, jazyk nebo společenské postavení.“ A nakonec, jakkoli nikoli na posledním místě, je třeba podtrhnout: uvedené zásady Manifestu UNESCO se vztahují k veřejným knihovnám v jejich mezinárodně obvyklém smyslu, tedy v pojetí knihovního zákona ve vztahu k „základním knihovnám, zřízeným příslušným orgánem obce“.

Právě tedy s využitím zásad formulovaných v uvedených mezinárodních dokumentech by bylo žádoucí v knihovním zákoně formulovat zásadu veřejné přístupnosti diferencovaně: obecně, pro všechny knihovny, v nichž se poskytují veřejné knihovnické a informační služby, a se specifickým upřesněním pro veřejné knihovny („základní knihovny, zřízené příslušným orgánem obce“), jakož i – vzhledem k našim podmínkám – pro krajské knihovny obecně. Obecná přístupnost ke službám poskytovaným v působnosti knihovního zákona by měla být formulována jako „přístup pro všechny“ se zmocněním ke stanovení minimální přístupnosti v prováděcím právním předpise ve vztahu ke knihovnám, jež jsou zařízením instituce či tělesa mimo veřejnou správu aj.: „přístup ke všem službám knihovny poskytovaným v jejích prostorách v časovém rozsahu jako pro příslušníky instituce nebo jiného zřizovatele, dálkový přístup k elektronickým službám knihovny bez omezení, případně pouze s omezením vyplývajícím z licenčních podmínek poskytovatelů externích elektronických informačních zdrojů“10.

Zde je vhodné uvést, že jak v pracovní verzi návrhu zákona ze srpna 2000, tak ve vládním návrhu předaném Poslanecké sněmovně 8. listopadu téhož roku11 se pro všechny knihovny, na něž se měl zákon vztahovat, používalo označení „veřejná knihovna“. V důsledku toho se konečné znění knihovního zákona rodilo velmi těžce. Cesta ke kategorizaci knihoven v duchu pojetí zákona se zkomplikovala. Značná pozornost věnovaná při posuzování návrhu způsobu používání pojmu „veřejná knihovna“ přispěla k tomu, že se v knihovnické obci zastřel původní záměr zpracovatelů zákona, kteří neměli ambice vytvořit normu upravující realizaci komplexu zásad knihovnické profese v praxi, a nemalá část připomínek se zaměřovala na řešení takto vzniklého problému.

Posláním zákona ovšem podle záměru Ministerstva kultury mělo být a je vytvořit legislativní základ pro ustavení a zajištění činnosti knihoven v rámci působnosti orgánů státní správy a samosprávy (tj. zejména veřejných knihoven v obecně přijatém smyslu pojmu a krajských knihoven), jakož i pro specifikum správy knihovních fondů (jejich vynětí z působnosti zákona o účetnictví) a pro oprávnění státu podporovat a usměrňovat v součinnosti s představiteli knihovnictví rozvoj v této důležité oblasti, a to rovněž v knihovnách mimo sféru veřejných knihoven (míněny zde v obvyklém knihovnickém pojmosloví). Ke změně v pojmenování došlo až v samotné závěrečné fázi projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně v dubnu 2001.12 Zde považuji za potřebné vyjádřit svůj názor, že uvedené pojetí knihovního zákona se za dvě desetiletí jeho působení v zásadě osvědčilo, a to i přes pojmovou problematičnost jeho vyjádření. Ale i v rámci tohoto stanoviska jsem toho názoru, že v některých částech je nezbytné jej doplnit či upřesnit.

Byl bych rád, kdyby výše uvedený výklad nebyl čtenáři chápán jako nějaké samoúčelné slovíčkaření. Jako před dvěma desetiletími mám na mysli stanovení jasného a nezpochybnitelného rámce pro činnost knihoven – a aspiruji na to ukázat, že navrhované vymezení je v souladu s dlouhodobými stanovisky obsaženými v mezinárodních obecně uznávaných dokumentech k dané problematice.13

A postavíme-li se na stanovisko, že pro poskytování veřejných knihovnických a informačních potřeb ve veřejných knihovnách (tj. v „základních knihovnách, zřízených příslušným orgánem obce“, případně v krajských knihovnách) je závazkem „rovnost přístupu pro všechny“ a nikoli podstatně zužující „poskytování služeb rovným způsobem všem bez rozdílu“, pak nepředstavují zvláštní problém pro obhájení oprávněnosti taková opatření, jako je stanovení poplatků z prodlení, stanovení limitu počtu výpůjček či rezervací, vyžadování náhrady škody při ztrátě vypůjčeného dokumentu, odnětí práva používat služeb knihovny osobě opakovaně závažným způsobem narušující bezpečnost v knihovně apod. Na druhé straně vrátíme-li se, jak avizováno, k výkladu ustanovení § 4 odst. 4, v podmínkách, kdy půjčování dokumentů probíhá za podpory automatizovaného systému, by zpoplatnění rezervace dokumentu (ve smyslu evidence požadavku na výpůjčku v době, kdy dokument není dostupný, zpravidla proto, že je vypůjčen jinému uživateli) nepochybně představovalo porušení zásady rovného přístupu pro všechny. (K případnému zpoplatnění „rezervace“ ovšem ještě viz dále, u výkladu k § 14.)

Komentář k ustanovením paragrafů 5 až 8 týkajících se Evidence knihoven vedené Ministerstvem kultury je třeba hodnotit kladně pro jeho metodičnost a srozumitelnost, kterou ocení noví ředitelé knihoven, případně jejich nejbližší spolupracovníci. (Ponechávám stranou téma rovnosti v poskytování služeb, k němuž se obsáhleji vyjadřuji výše.) Jen jako „technickou“ výhradu uvedu k poznámce v závorce v části věnované § 5 odst. 1: provozovatelé knihoven, jež nejsou zapsány v Evidenci knihoven vedené Ministerstvem kultury, nejsou povinni hradit poplatek za absenční půjčování děl, na něž se vztahuje zákonná licence podle § 37 odst. 2. Totiž vzhledem k tomu, že odkaz na knihovní zákon se v odst. 1 tohoto paragrafu uvádí pod čarou, dovozuje se, že pojem „knihovna“ se vztahuje i na knihovny v evidenci nezapsané. Odměna za půjčování, kterou uhrazuje stát prostřednictvím Národní knihovny ČR, tedy zahrnuje i odměnu za půjčování knih a dalších (převážně) tištěných dokumentů v těchto knihovnách (nejde-li o školní knihovny aj., které jsou z této povinnosti vyňaty). Údaje o této službě se ovšem sbírají rovněž, a to jak pro účely statistického zjišťování, tak k předání kolektivnímu správci pro účely rozúčtovávání odměn nositelům práv. Obsah poznámky ovšem platí, pokud jde o absenční půjčování předmětů ochrany, na něž se zákonná licence nevztahuje (zvukové záznamy, videozáznamy, nově i digitální nosiče textového a statického obrazového obsahu [díla], pokud představují jedinou či hlavní součást publikace).

Extenzivní pozornost věnuje autorka ustanovení § 9 – o Národní knihovně České republiky. K jejímu kvalitnímu a ucelenému výkladu bych přece jen uvedl několik poznámek. V průběhu doby se záběr činnosti oproti výčtu v zákoně rozšířil – doplnění např. o oprávnění vytvářet a zpřístupňovat archiv webu je nepochybné desideratum pro novelizaci zákona, stejně rozšíření oprávnění Národní knihovny k jednání s kolektivními správci o uzavření kolektivních hromadných smluv o užití děl a dalších předmětů ochrany v rámci systému knihoven, jakož i ke zprostředkování úhrady odměny za takové užití z prostředků státu, jak Ministerstvo kultury předpokládalo při předkládání návrhu novely autorského zákona14. V této souvislosti je informativní výklad ustanovení autorského zákona o rozšířené kolektivní správě, jež se týkají Národní knihovny, případně knihoven obecně. Doufejme tedy, že se zmíněná položka legislativního plánu Ministerstva kultury bude skutečně realizovat.

Nakonec nemohu než přece jen podotknout, že k metodické a poradenské činnosti ve prospěch systému knihoven by bylo vhodné výslovně zmínit činnost Knihovnického institutu, který je ostatně také útvarem Národní knihovny, jenž reálně funkci metodického řízení a vyhodnocování regionálních funkcí vykonává.

Na okraj stručného autorčina výkladu ustanovení § 10 – Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana a Moravská zemská knihovna, konkrétně výhrady k jejich vyčlenění do samostatného paragrafu, si dovolím podotknout, že první přece jen plní centrální funkci – uchování konzervačního fondu neperiodických publikací pořízených slepeckým písmem a periodických publikací, pořízených ať slepeckým písmem nebo cestou zvukového záznamu. Moravská zemská knihovna nepochybně dlouhodobě rozvíjí činnosti s centrálním významem pro knihovnictví. Nezbývá než souhlasit s tím, co vyplývá z autorčiných výhrad k paragrafům 9 a 10 – že je žádoucí ustanovení zákona ke knihovnám zřízeným Ministerstvem kultury aktualizovat cestou novely. Jinak se mohou ve své činnosti dostat do potíží, jak jsme toho v současnosti v Národní knihovně svědky.

Ve výkladu ke krajským knihovnám (§ 11) je užitečný odkaz na literaturu ke správnímu právu v souvislosti s dohodami o delegování regionálních funkcí (pro jejich platnost je nezbytné listinné vyhotovení s podpisy na téže listině) – což se samozřejmě týká všech smluvních stran a rovněž případných změn a doplňků.

Druh „základní knihovna“ ve smyslu ustanovení § 12 knihovního zákona zahrnuje několik druhů knihoven ve smyslu standardní knihovnické terminologie – v první řadě ovšem (jak se v komentáři uvádí) obecní, místní a městské veřejné knihovny. Může však jít také o knihovny institucionální (např. vědeckého ústavu, úřadu), školy, spolku, muzea aj. Za úvahu pro přípravu novely knihovního zákona stojí autorčin podnět, aby formulace funkcí základních knihoven byla vyjádřena diferencovaně. Tato myšlenka je rozvedena: Veřejné knihovny (obecní, místní, městské) plnící také komunitní funkce (kulturní, výchovnou, vzdělávací činností), případně další knihovny, jež by se hlásily k podílu na komunitních funkcích, by na tom základě také mohly žádat o podporu při výkonu také této stránky svého působení (nejspíš cestou spolufinancování). Ostatní základní knihovny, typicky se specializovaným fondem (ale bez omezení na ně), by pak ani nominální závazek v rámci knihovního zákona k takovému okruhu činnosti neměly – a ani by nebyly oprávněny o podporu pro ni v rámci působnosti Ministerstva kultury žádat. To by ovšem neznamenalo, že by nemohly kulturní a vzdělávací činnost provádět. Například vysokoškolská knihovna zapsaná takto v Evidenci knihoven by podporu pro takovou činnost mohla získat v rámci svého resortu.

Komentářem k paragrafům 12 a 13 se prolíná výklad k rozlišení základní knihovny se speciálním fondem a specializovanou knihovnou. Specializovanou knihovnu jako druh knihovny ve smyslu knihovního zákona můžeme chápat jako obdobu svého času existujících ústředních knihoven oborových sítí. Do tohoto druhu knihoven tedy náleží taková knihovna, jež vykonává rovněž takové činnosti, jejichž výstupy v oblasti její specializace slouží dalším knihovnám, ať už jde o knihovny specializované, nebo s univerzálním fondem a centrálními funkcemi, včetně Národní knihovny.

Ustanovení § 14 řeší vztahy mezi knihovnami v rámci meziknihovních služeb, jež jsou [jak se uvádí v ustanovení § 2 písm. d) knihovního zákona] souborem služeb, „které mezi sebou uskutečňují knihovny“. Z tohoto hlediska je zavádějící druhá část první věty komentáře k němu: „Meziknihovní služby si poskytují knihovny vzájemně mezi sebou s cílem vyhovět svým uživatelům, a zejména z pohledu vztahů mezi knihovnami je upravuje toto ustanovení.“ Ustanovení § 14 totiž neřeší meziknihovní služby ZEJMÉNA z pohledu vztahů mezi knihovnami (tj. jejich provozovateli), ale VÝLUČNĚ z tohoto pohledu. Tento drobný posun pak ve svých důsledcích vede v komentáři, ale zejména v praxi k podstatné chybě při uplatňování zásady bezplatnosti jedné z vybraných veřejných knihovnických a informačních služeb pro uživatele knihoven, konkrétně zpřístupňování dokumentů zprostředkovaných vnitrostátní meziknihovní výpůjční službou.

Nicméně konstatujme, že s výhradou tohoto momentu – implantace uživatele (čtenáře) žádající knihovny do předmětu ustanovení § 14, resp. obecněji oprávnění přenést náklady vynaložené na meziknihovní výpůjční služby na uživatele žádající knihovny – je i zde výklad autorky metodický, přehledný a poučený praxí.

I když, bohužel, zde musím konstatovat dosti závažnou chybu vyplývající z chybné aplikace autorského práva. Na s. 55–56 se dvakrát v těsném závěsu za sebou uvádějí tvrzení: „...vzájemné poskytnutí dokumentu mezi knihovnami [pro výpůjčku uživateli žádající knihovny] není užitím podle autorského zákona“. „V rámci meziknihovních reprografických služeb poskytne dožádaná knihovna žádající knihovně pro jejího uživatele rozmnoženinu knihovního dokumentu či jeho části. ... Mezi knihovnami může dojít k předání v tiskové podobě, i ke zpřístupnění dokumentu v elektronické podobě, neboť to není užitím ve smyslu autorského zákona.“

Technickým detailem je, že žádné takové ustanovení v autorském zákoně nenajdeme. První sdělení je platné, i když na základě výkladového pravidla č. 10 směrnice 92/100/EHS15, kterého se dovolává důvodová zpráva k návrhu novely autorského zákona z roku 200516. Druhé tvrzení je ovšem zcela chybné, případně bylo by platné pouze tehdy, pokud by se mělo týkat poskytování děl, jež už jsou z hlediska autorského práva volná. Troufám si tvrdit, že tato varianta se na mysli nemá a že jde o zprostředkování primárně děl, k nimž majetková autorská práva ještě neuplynula. Pokud by tomu mělo být tak, jak se uvádí v druhé citované pasáži, měli bychom dávno vystaráno, co se týče EDD – elektronického dodávání dokumentů ve variantě se zprostředkováním knihovnou. Leč, nemáme. A to proto, že výše uvedené výkladové pravidlo je třeba chápat výlučně v kontextu půjčování, a to přes jistou míru nejasností vyplývající z dvojznačnosti výrazu „making available“ (jak poskytnutí, tak zpřístupnění – v hmotné i nehmotné podobě), která je navíc v českém překladu ještě zvýšena nesprávným překladem jako „sdělování“ („communication“). Rozhodující ovšem je, že předmětem směrnice 100/92/EHS (resp. 2006/115/ES) je pronájem a půjčování, žádné ustanovení směrnice nestanovuje výjimku z práva autorského ve prospěch knihoven ke zhotovení jakékoli rozmnoženiny (reproduction), jak by bylo pro uvedenou službu nezbytné. Nositelé práv (a zejména vydavatelé vědeckých a odborných časopisů) naopak fakticky své rozhodující slovo v této oblasti důsledně střeží a předměty své vydavatelské činnosti důsledně zhodnocují. Autorka pasáž z důvodové zprávy dodatečně, jakoby ve vztahu ke všem druhům meziknihovních služeb, cituje, opomíjí však skutečnost, že jde o zvláštní část důvodové zprávy, k jednotlivým ustanovením – a tím je odst. 2 § 37, tedy ustanovení o výjimce ve prospěch knihoven přístupných veřejnosti pro půjčování, a uváděný argument se nemůže podle pozitivního práva vztahovat na zhotovování rozmnoženin děl a jejich sdělování.

Vedle tohoto (vcelku jednoduchého) problému se ovšem chtě nechtě musím, když jsem přijal výzvu k napsání tohoto článku, už po třetí šířeji vyjádřit k otázce zpoplatnění půjčování dokumentu zprostředkovaného knihovnou pro jejího uživatele prostřednictvím vnitrostátní meziknihovní výpůjční služby17. Jestliže však čtenáře recenze nezajímají právní detaily kolem meziknihovních výpůjčních služeb, může následujících pět odstavců přeskočit.

V první řadě se pozastavím nad hodnocením (podle autorky nejednoznačně vyjádřeného, založeného jen na jednom z možných výkladů) oprávnění provozovatele dožádané knihovny požadovat od provozovatele žádající knihovny úhradu nákladů na dopravu knihovního dokumentu jako výjimky z bezplatnosti vnitrostátních meziknihovních výpůjčních služeb. Mám za to, že s tím lze nesouhlasit. Například – v takovém případě se nabízí (byť dodatečná) otázka, proč v komentáři k ustanovení § 4 odst. 6 autorka stejně nehodnotí oprávnění provozovatele knihovny požadovat od uživatele knihovny úhradu nákladů na jeho evidenci (vulgo registrační poplatek) – vždyť jde o zcela analogické souvislosti. A ještě evidentněji: v komentáři k ustanovení § 4 odst. 3 autorka (jak uvedeno výše) za další služby, jež – dovozeno – nejsou součástí zpřístupňování knihovního dokumentu výpůjčkou a lze je tedy podle úvahy provozovatele zpoplatnit, uvádí také „rezervace zapůjčení18 knihovního dokumentu, dovoz knihovního dokumentu do místa určeného uživatelem“. U druhé služby jde jednoznačně také jevově o dopravu předmětu výpůjčky (jejíž bezplatnost není nijak zpochybňována) – k tomu se vrátím dále; v případě rezervace s takovým hodnocením tohoto úkonu nesouhlasím přímo. Za další službu je možné považovat (a požadovat úhradu za ni) zaslání zprávy o rezervaci, včetně lhůty k vyzvednutí – nikoli však rezervaci samu. Ovšem zpoplatnění oznámení o rezervaci v případě, kdy zprávu o ní generuje a elektronickou poštou zasílá automatický systém, si dovolím považovat za postup na samé hranici knihovního zákona.

Není-li doprava knihovního dokumentu uživateli součástí výpůjčky v rámci služby zpřístupňování knihovního dokumentu z vlastního knihovního fondu knihovny, proč by za její součást měla být považována v případě výpůjčky mezi provozovateli knihoven v kontextu vnitrostátních meziknihovních výpůjčních služeb? Pojetí, podle něhož doprava dokumentu součástí výpůjčky není (a tedy užití předmětu výpůjčky je bezplatné – a tím je bezplatná i výpůjčka jako taková), lze koneckonců odvodit i ze znění ustanovení občanského zákoníku o výpůjčce – jak toho, jež bylo platné v době vstupu knihovního zákona v účinnost (tj. 1. ledna 2002), tak současného (od 1. ledna 2014): V prvním případě text zněl: „Smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.“19 V případě druhém: „Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.“20 Ani v jednom případě se za bezplatnou neoznačuje výpůjčka jako taková, bezplatným má být užití předmětu výpůjčky. Ostatně – jak o výpůjčce v současném pojetí ustanovoval v § 971 již obecný zákoník občanský (resp. ABGB z roku 1811) – „Smlouva, jíž někdo slíbí, že věc někomu půjčí, neodevzdav ji, je sice závazná, ale není to ještě smlouva o půjčku.“ A akademický komentář ke znění úpravy v době přijetí knihovního zákona (což neztratilo na váze ani dnes): „...pro její [výpůjčky] vznik požadovat předání věci...“21. Jak se shodují různí autoři, pro výpůjčku je typické, že se odehrává (a její předmět se předává) „tady a teď“. To není pro výpůjčku v rámci meziknihovních služeb typické. Proto také jak zpracovatel, tak zákonodárce předání předmětu meziknihovní výpůjčky (resp. úhrady nákladů za ně) považoval za potřebné výslovně řešit – stejně tak, jako i provozovatelé knihoven (a autorka komentáře) považují případné dodání předmětu výpůjčky uživateli na adresu mimo knihovnu za další službu, jež může být zpoplatněna. (Ale nemusí – zejména v sociálních případech.)

Jako další z možných výkladů věty „Provozovatelé knihoven mohou požadovat úhradu nákladů na dopravu knihovního dokumentu.“ autorka uvažuje oprávnění provozovatele žádající knihovny požadovat předmětnou úhradu od uživatele knihovny (čtenáře). Rovněž pro tento výklad nenalézám žádné opodstatnění ani v textu předmětného odstavce či paragrafu, ani v textu knihovního zákona jako celku. Zpracovatel návrhu zákona ani zákonodárce nikdy zpoplatnění výpůjčky knihovního dokumentu zprostředkovaného vnitrostátní meziknihovní výpůjční službou neuvažovali. Ještě jasněji to dokládá text návrhu zákona předložený k připomínkovému řízení v létě roku 2000: „Zprostředkování knihovních dokumentů v rámci vnitrostátních meziknihovních služeb jsou veřejné knihovny povinny poskytovat bezúplatně, přičemž náklady na dopravu knihovních dokumentů si zúčastněné veřejné knihovny mohou navzájem účtovat, popřípadě se dohodnout na úhradě mimořádných požadavků.“22 Pro vládní návrh bylo nutné text upravit, především pokud jde o vydělení úpravy reprografických meziknihovních služeb. Výsledná formulace sice ideální není (v tom má autorka komentáře pravdu), ale ve spojení s ustanoveními § 4 odst. 2 písm. a) a odst. 4 (a contrario) je smysl ustanovení jednoznačný. Tento výklad tedy dotvrzuje i poslední odstavec autorčina výkladu k odst. 4 (§ 14) o oprávnění vyžadovat od uživatele žádající knihovny úhradu nákladů na zprostředkování knihovního dokumentu v rámci mezinárodních meziknihovních výpůjčních služeb: v případě, kdy bylo záměrem zákonodárce, aby se uživatel knihovny podílel na úhradě poměrně vysokých nákladů (snad tu lze uvažovat i regulační funkci), tam to do ustanovení § 4 promítl. Pokud bychom měli konstatovat rozpornost v zákonné úpravě služeb poskytovaných se zprostředkováním cestou meziknihovních služeb (včetně kolize s ustanovením občanského zákoníku), pak by to mělo být právě v této souvislosti. S takovým zjištěním jsem se kupodivu dosud nesetkal.

V průběhu posuzování návrhu zákona se propracovávalo ustanovení o mezinárodních meziknihovních službách, ale z celého jeho procesu – a to ani z projednávání v Poslanecké sněmovně – neznám záznam o názoru (či dokonce návrhu), že by se ve vztahu k výpůjčce dokumentu zprostředkovaného vnitrostátní meziknihovní výpůjční službou uživateli žádající knihovny měl účtovat nějaký poplatek (míněno poplatek za výpůjčku samu; smluvní pokuta za případné pozdní vrácení je nepochybně odlišnou záležitostí).

Ovšem zákon sám v odst. 4 (§ 14) mezinárodní meziknihovní služby neřeší, ty jsou naopak předmětem odst. 6 a navazující vyhlášky Ministerstva kultury č. 88/2002. Vzhledem k nárokům kladeným na tuto agendu jsou zde předávání požadavků a metodická pomoc umístěny do vybraných knihoven s centrálními funkcemi.

Čtenářům se omlouvám za disproporčně rozsáhlou pasáž věnovanou problému co do kvantity figurujícímu vlastně na okraji knihovních služeb. Ale desetiletí dezinterpretace dost dobře pominout nelze.

Ustanovení § 14 odst. 5 ukládá povinnost vést evidenci meziknihovních služeb. Bylo by dobré, kdyby byla využita nejen ke statistickým účelům, ale případně i k budování fondu.

V souvislosti s tím bych chtěl upozornit na nový zákonný předpis zakotvující povinnost, která se s uvedenou evidenční povinností překrývá nebo je jevově shodná. Novela autorského zákona č. 121/2000 Sb. zákonem č. 50/2019 Sb.23 umožňuje zpřístupňovat (včetně cestou poskytnutí rozmnoženiny) díla nejen osobám nevidomým či se zrakovým postižením, ale i osobám s poruchami vnímání nebo čtení (např. dyslektikům, kteří z právního hlediska osobami se zrakovým postižením nejsou). Zde se naskýtá knihovnám významné pole uplatnění. Současně jsou však povinny vést náležitou evidenci poskytnutých rozmnoženin a zprávu o svých službách v rámci tohoto oprávnění zveřejňovat a aktualizovat na svých internetových stránkách – což je ovšem zároveň informační službou pro osoby s takovými potřebami (pokud je web knihovny vstřícný i k nevidomým atd. osobám).

Ustanovení § 15 náleží k nejdůležitějším v knihovním zákoně, neboť uvádí účely, pro které knihovny zapsané v Evidenci knihoven mohou získat podporu ze státních prostředků, včetně z prostředků poskytnutých z Evropské unie. Pochybuji, že by některý ze zainteresovaných čtenářů Bulletinu SKIP tuto partii knihovního zákona (stejně jako souvisejících předpisů a koncepcí) neznal.

Autorka má pravdu v poznámce spíše kritické ke způsobu zakotvení existence a činnosti Ústřední knihovnické rady „jaksi mimochodem“. To má své důvody. Jak uvádí již před patnácti lety Vít Richter24, dlouholetý předseda Ústřední knihovnické rady: tento institut byl do zákona prosazen až v průběhu přípravy zákona v Legislativní radě vlády proti odporu dobového ministra kultury. Její postavení a úkoly, podstatně přesahující poradní hlas při „stanovení prioritních oblastí poskytování dotací“, vymezily až její stanovy a jednací řád25:

Článek I, odst. 1:

Ústřední knihovnická rada České republiky ... je poradním, iniciativním a koordinačním orgánem ministra kultury ČR pro oblast knihovnických a informačních služeb, knihovnictví a knihoven (dále jen knihovnictví) v České republice.

Článek II

  1. Rada se vyjadřuje k zásadním programovým, legislativním a normativním záměrům v oblasti knihovnictví. Ve spolupráci s příslušným odborem MK ČR předkládá ministru kultury ČR návrhy na řešení zásadních problémů knihovnictví v České republice.

  2. Rada se vyjadřuje ke stanovení prioritních oblastí poskytování dotací provozovatelům knihoven a k náplni programů MK ČR určených k rozvoji knihovnictví.

  3. Rada zpracovává návrhy a doporučení týkající se postavení, funkce a mezirezortní kooperace knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby.

Z hlediska knihovnického provozu jsou velmi důležitá ustanovení § 16 – o evidenci a revizi knihovního fondu. Uvádí možné varianty vedení evidence s ohledem na ustanovení prováděcí vyhlášky č. 88/2002 Sb. Šířeji se zabývá odst. 2 až 4 o revizi knihovního fondu a zprávou o jejích výsledcích. Oprávněně uvádí, že pokud by se revize prováděly podle litery uvedených ustanovení, vznikaly by pro provozovatele knihoven s větším rozsahem knihovních fondů těžko řešitelné situace. Nastiňuje tedy jejich teleologický výklad – jakým se, ať vědomě či nevědomě, knihovny řídily od samotného počátku. Poukazuje na hlavní smysl revizí – odhalení systémových nedostatků při ochraně knihovního fondu a jejich odstranění. Zjišťování fyzického stavu knihovních dokumentů v průběhu revize může samozřejmě přispět i k formování knihovního fondu – vyřazením poškozených a opotřebovaných jednotek. Svrchovaně důležitým je ustanovení odst. 6, kterým je revize knihovního fondu vyjímána z působnosti zákona o účetnictví: to bylo jedním z významných motivů při zpracování návrhu zákona.

Komentář k ustanovením § 17 (vyřazování knihovních dokumentů z knihovního fondu) je opět přehledný, metodicky přínosný, s odkazy na související právní předpisy. Na místě by byl také důraz na to, že vyřazování knihovních dokumentů z konzervačního nebo historického fondu (jen se souhlasem Ministerstva kultury – odst. 2) by mělo být opravdu jen výjimečnou záležitostí: vždyť konzervační fond vzniká na základě povinného výtisku, předaného knihovně za náklady v souhrnu nepominutelné. A to se zde pomíjí funkce nosiče kulturní paměti, jež je raison d'être institutu povinného výtisku v současnosti. Nabídkové seznamy Národní knihovně (a v jiném kontextu i dalším knihovnám) by optimálně v elektronické podobě měly obsahovat údaje jednoznačně identifikující dílo a jeho vydání. Jinak se podstatně ztěžuje, ne-li znemožňuje jejich využití.

Jednotlivé hlavní druhy činností zajišťujících ochranu knihovního fondu rozebírá autorka podle jejích jednotlivých okruhů v komentáři k ustanovení § 18, od umístění vhodného pro poskytování služeb, přes péči o bezpečnost a prevenci škodlivých vlivů prostředí při uložení po ochranu na restaurátorské úrovni a v případě nutnosti včetně přenesení obsahu na jiný nosič, nyní zpravidla digitalizací. Mezi činnostmi směřujícími na ochranu knihovního fondu před odcizením autorka vhodně upozorňuje i na včasné a důsledné vymáhání knihovních dokumentů nevrácených včas, případně vymáhání náhrady škody v případě ztráty.

Ustanovení paragrafů 19 a 20 (a původně i 21, který byl zrušen) se týkají řešení případů, kdy provozovatel porušil povinnosti stanové knihovním zákonem, případně dopustí se přestupku, a to i tak, že nerealizuje včas nebo dostatečně opatření stanovená ministerstvem k nápravě. Přestupky, jež vznikají takřečeno přímo (myšleno nikoli až neprovedením stanovených nápravných opatření), se týkají zejména postupu při vyřazování dokumentů a také povinností v oblasti meziknihovních služeb.

Již uváděná vyhláška Ministerstva kultury č. 88/2002 Sb. byla vydána na základě zmocňovacího ustanovení § 22.

Ustanovení paragrafů 23 a 23a se týkají primárně správní činnosti Ministerstva kultury. Přímo knihoven se mohou dotýkat v řízení o zápisu do Evidence knihoven, v některých momentech i ve vztahu k vyřazování z knihovního fondu a k přestupkům. Významná je působnost správních předpisů ve věci poskytování dotací.

V počátečních letech platnosti zákona měla velký význam přechodná ustanovení § 24. To uvedené v odst. 1 bylo spíše administrativní povahy (oprávnění pro činnost existující knihovny před provedení zápisu do Evidence knihoven). Zato ustanovení odst. 2, týkající se povinnosti provozovatele zajistit přístup uživatelů k internetu [„umožnění přístupu k vnějším informačním zdrojům, ke kterým má knihovna bezplatný přístup, pomocí telekomunikačního zařízení“ - § 4 odst. 1 písm. d)] se stalo předmětem intenzivních diskusí v průběhu posuzování návrhu zákona, kdy pro naplnění této povinnosti byl dodatečně stanoven termín do konce roku 2006, ba i později v průběhu prvních let platnosti zákona: v roce 2006 byl termín cestou novely posunut do konce roku 2007.

Ustanovení posledních paragrafů 25 a 26 zrušila tehdy stále platný zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (knihovní zákon); druhý z nich pak stanovil počátek účinnosti zákona dnem 1. ledna 2002, v časové koordinaci s realizací reformy veřejné správy.

Z uvedeného vyplývá, že jakkoli lze konstatovat, že zákon v zásadě splnil své poslání (viz hodnocení výše), přece jen nazrál čas k jeho aktualizaci, případně upřesnění či přeformulování některých ustanovení. Na některé z nich poukazuje autorka komentáře, některé jsem tematizoval ve svém článku. Nejsme v tom ovšem zdaleka sami. Řadu námětů k aktualizaci knihovního zákona shromáždila Ústřední knihovnická rada. Zájemci se s nimi mohou seznámit na webové stránce rady pod záhlavím Příprava novely knihovního zákona 257/2001 Sb.26. Variantu podkladu, na níž se dohodly SKIP a Sdružení knihoven ČR, předali jejich zástupci v roce 2018 Ministerstvu kultury.

A vrátím-li se k přímému předmětu tohoto článku, ke komentáři ke knihovnímu zákonu autorky Terezy Danielisové, mohu konstatovat, že zejména v rovině hlubší orientace čtenáře a studujícího v právním rámci běžné činnosti knihoven může být užitečnou pomůckou, může plnit své poslání také. Pravda, k některým částem komentáře, i té týkající se základů poslání knihoven, jsem uvedl rozhodné výhrady: autorčina stanoviska k nim chápu tak, že někdy vystoupit ze sevření instituce, ať té nejbližší nebo na centrální úrovni, se jeví nemožným či snad ani nelze.

  • 1. Např. již v samotném § 2 [ustanovení písmen d) a h)] a v § 14.
  • 2. Jako mandatorní znaky knihovního fondu lze – podle mého názoru – stanovit organizovanost [= alespoň minimální úroveň bibliografického popisu a uložení v alespoň minimální úrovni uspořádanosti] a uložení zaručující uchování.
    Vymezení znaků organizovanosti a nároků na uchování by se uvedlo ve standardu vydaném ministerstvem. Pro minimální úroveň bibliografického popisu předpokládejme rozsah: první uvedený původce, stručný název celý, delší název případně i ve zkrácené podobě, rok vydání, nebo copyrightu, je-li uveden. Pro minimální úroveň uspořádanosti předpokládejme záznamy jednotek uvedené v katalogu (či soupisu) knihovního fondu, přičemž záznamy knihovních jednotek obsahují bibliografický záznam a lokační údaj, a fyzické uložení podle lokačního údaje. Nároky na uchování zajišťující stav dokumentů umožňující zpřístupnění knihovního fondu, zejména jeho časovou dimenzi, případně i způsob zpřístupnění, se ovšem mohou lišit podle druhu knihovny a druhu knihovního fondu.
  • 3. Podle údajů na webu estonského ministerstva kultury bylo v zemi v roce 2017 926 knihoven, z toho 532 veřejné. Tomu by při počtu obyvatel země 1 323 tis. odpovídal údaj 1 429 obyvatel na jednu knihovnu, resp. 2 487 obyvatel na veřejnou knihovnu. V Česku činí odpovídající údaje 5 324 veřejné knihovny (údaj NIPOS za rok 2017; od údaje uváděného ve statistickém přehledu jsou odečteny krajské knihovny a Národní knihovna ČR) a přibližně 9 700 všech knihoven, tedy přibližně 1 100 obyvatel na knihovnu a 2 000 obyvatel na veřejnou knihovnu (při obdobném počítání).
  • 4. Jen v rovině technické výhrady bych uvedl, že možnost tzv. terminálového zpřístupňování [podle § 37 odst. 1 písm. c) autorského zákona] se nevztahuje na „jakékoli dokumenty z knihovního fondu knihovny“; vyňaty jsou počítačové programy (jakými mohou být interaktivní obsahy); ty se mohou zpřístupňovat výlučně na základě licence (stejně jako už získávat do knihovního fondu).
  • 5. Viz ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, v platném znění: „Muzeem je instituce, která získává a shromažďuje přírodniny a lidské výtvory pro vědecké a studijní účely, zkoumá prostředí, z něhož jsou přírodniny a lidské výtvory získávány, z vybraných přírodnin a lidských výtvorů vytváří sbírky, které trvale uchovává, eviduje a odborně zpracovává, umožňuje způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu jejich využívání a zpřístupňování poskytováním vybraných veřejných služeb, přičemž účelem těchto činností není zpravidla dosažení zisku. Galerií je muzeum specializované na sbírky výtvarného umění.“ (zvýrazněno autorem)
  • 6. Včetně rozhodnutí Ústavního soudu ke stížnosti ve věci diskriminace mužů v důchodovém pojištění z hlediska právně-filosofického pojetí pojmů rovnosti a diskriminace.
  • 7. V důvodové zprávě se uvádí dokument Návrh doporučení pro knihovnickou legislativu v Evropě z ledna 1999, ovšem v době předložení návrhu bylo v lednu 2000 přijato už konečné znění, které důsledněji uplatňovalo hledisko všech druhů knihoven přístupných veřejnosti, nikoli jen veřejných knihoven, jak se uvádí např. v úvodu dokumentu: „Toto doporučení zdůrazňuje nutnost: ... iii. dosažení vyváženosti mezi zájmy jednotlivců a dotčených korporací [corporate bodies] a různými kategoriemi pracovníků knižního a informačního sektoru.“ Viz COUNCIL OF EUROPE. COUNCIL FOR CULTURAL CO-OPERATION, CULTURE COMMITTEE. Council of Europe/EBLIDA guidelines on library legislation and policy in Europe [online]. Strasbourg, 20 January 2000 [2019-04-04]. DECS/CULT/POL/book(2000) 1. Dostupné z: https://bibliotheksportal.de/content/uploads/2017/10/Council-of-EuropeEBLIDA-Guidelines-on-Library-Legislation-and-Policy-in-Europe.pdf
  • 8. Manifest UNESCO o veřejných knihovnách 1994. Informace pro knihovny [online]. Překlad Jindřich PILAŘ. Praha: Národní knihovna, Knihovnický institut, 10.02.2015 [cit. 2019-04-04]. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/legislativa/mezinarodni-doporuceni/Manifest_UNESCO.htm
  • 9. Anglický pojem „nationality“ znamená primárně „státní příslušnost, státní občanství“, význam „národnost“ vznikl sekundárně, používá se méně často – viz např. heslo „nationality“. V principu by zde bylo možné pojem „nationality“ přeložit „státní příslušnost či národnost“.
  • 10. Některé licence výslovně omezují přístupnost zdroje pouze pro příslušníky instituce, popř. výslovně vylučují zpřístupnění pro neinstitucionální uživatele („walk-ins“). A někteří poskytovatelé licencí takové omezení považují za samozřejmé již tím, že výslovné ustanovení o oprávnění zpřístupňovat obsah zdroje pro neinstitucionálního uživatele, včetně sdílení zdrojů mezi knihovnami, licenční ujednání neobsahují.
  • 11. Srov. ČESKO. PARLAMENT. POSLANECKÁ SNĚMOVNA. 2000. 3. volební období. Sněmovní tisk 782. Vládní návrh, zákon ze dne ... 2000, o veřejných knihovnách a podmínkách jejich provozování (knihovní zákon) [online]. [cit. 2019-04-04]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?O=3&T=782
  • 12. ČESKO. PARLAMENT. POSLANECKÁ SNĚMOVNA. 2001. 3. volební období. 251, Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu ze 48. schůze ze dne 25. dubna 2001 k vládnímu návrhu zákona o veřejných knihovnách a podmínkách jejich provozování (knihovní zákon) (tisk 782), pozměňovací návrh A 1 [online]. [cit. 2019-04-04]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&ct=782&ct1=1
  • 13. Po pravdě musím uvést, že před těmi desetiletími jsem takto vyargumentované stanovisko nevypracoval a nepodal. Býval bych mohl tak učinit ovšem jen jako řadový účastník celého procesu připomínkování z knihovnické sféry.
  • 14. ČESKO. PARLAMENT. POSLANECKÁ SNĚMOVNA. 7. volební období. Sněmovní tisk 724.00. Vládní návrh. Zákon ze dne ... 2016, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů [online]. [cit. 2019-04-04]. Důvodová zpráva, s. 79. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=724&CT1=0. Naléhavost takové novelizace vystupuje s plnou silou v posledním období, kdy se v důsledku zpochybňování uvedeného způsobu úhrady odměny za užití děl na trhu nedostupných v systému knihoven oddaluje realizace služby samotné. V komentáři se předmětné jednání zmiňuje.
  • 15. Od konce roku 2006 ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006, o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (kodifikované znění). Úřední věstník L 376. 27/12/2006, s. 0028–0035. Dostupné též z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=uriserv:OJ.L_.2006.376.01.0028.01.CES&toc=OJ:L:2006:376:FULL
  • 16. ČESKO. PARLAMENT. POSLANECKÁ SNĚMOVNA. 2005, 4. volební období. Tisk 1111. Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., a některé další zákony [online]. [cit. 2019-04-04]. Důvodová zpráva, s. 50. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=4&ct=1111
  • 17. První dva případy – viz položky MATUŠÍK a KLUSOŇ v seznamu literatury k této části komentáře. Pro úplnost ještě dodatek k mému komentáři k odkázanému textu J. Klusoně: zařadit kopii dokumentu do fondu žádající knihovny je jistě možné, jde-li o dílo volné; v minulosti, v průběhu prakticky celých 90. let minulého století, to bylo možné i tehdy, šlo li o „rozmnoženinu rozebraného vydání díla pro potřebu veřejné knihovny k dokumentačním účelům a pro účely vědeckého výzkumu“ [§ 15 odst. 2 písm. j) zákona č. 35/1965 Sb., v úplném znění č. 247/1990 Sb.]; veřejnou knihovnou budiž rozuměna knihovna přístupná veřejnosti. Konstrukce o zařazování kopie zprostředkované pro účely poskytnutí pro uživatele žádající knihovny do fondu knihovny uváděná ve stanovisku J. Klusoně ovšem byla, pokud a potud se vztahovala na dílo, u něhož doba trvání majetkových autorských práv ještě trvá, v době vzniku (říjen 2015) zcela chybná.
  • 18. Poznamenávám, že používání pojmu „zapůjčení“ ve vztahu ke zpřístupňování knihovních dokumentů na hmotném nosiči od roku 2014 (ne-li 2012) je povážlivé, i když je ve vztahu k výpůjčce používal občanský zákoník č. 40/1964 Sb., jak byl novelizován v roce 1991. V platném občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. představuje „zápůjčka“ obsahově jiný pojem a vzhledem k míře podobnosti obou výrazů by mohlo dojít k záměně.
  • 19. § 659 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 1992.
  • 20. § 2193 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014.
  • 21. ELIÁŠ, Karel a kol. Občanský zákoník: velký akademický komentář: úplný text zákona s komentářem, judikaturou a literaturou podle stavu k 1. 4. 2008. 2. sv.: § 480-880. Praha: Linde, 2008, s. 1975. ISBN 978-80-7201-687-7.
  • 22. Návrh. Zákon ze dne ... 2000, o veřejných knihovnických a informačních službách, § 7 odst. 5. Archiv autora (zařazeno 10. 8. 2000).
  • 23. Na okraj poznamenejme, že z důvodu přehlednosti, neboť problematika výjimek z práva autorského ve prospěch osob se zdravotním postižením a poruchami čtení nyní zabírá několik paragrafů (jeden starý a dva nové), došlo k přesunu obsahu a přečíslování dvou paragrafů. Obsah dřívějšího § 39 (bezúplatné vystavení díla) se nyní stal § 38. Dřívější § 38 se nyní stal § 39 – následují jej nové paragrafy 39a a 39b. První z nich nadále upravuje výjimky ve prospěch osob s různým zdravotním postižením, ty zcela nové pak provádějí obsah evropské směrnice navazující na Marrákešskou smlouvu ve prospěch osob nevidomých, se zrakovým postižením a poruchami čtení. Mezi „oprávněné poskytovatele“ nesporně náležejí knihovny. Zákon umožňuje zhotovit „formátově přístupnou rozmnoženinu“ také pro osobu, která „má poruchu vnímání nebo čtení, která jí znemožňuje číst v podstatě stejným způsobem jako osoba bez takové poruchy“ [§ 39a odst. 1 písm. b)].
  • 24. RICHTER, Vít. Co je a k čemu slouží Ústřední knihovnická rada. U nás. 2005, roč. 15, č. 4, s. 29–30. ISSN 0862-9366. Dostupné též z: https://www.svkhk.cz/SVKHK/u-nas-pdf_archiv/610.pdf
  • 25. Stanovy a jednací řád Ústřední knihovnické rady České republiky [online]. V Praze: ministr kultury ČR, 11. 3. 2002 [cit. 2019-04-04]. Dostupné z: http://ukr.knihovna.cz/stanovy/
  • 26. RICHTER, Vít a Vladana PILLEROVÁ. Návrh novely Knihovního zákona 257/2001 Sb.: komentář k návrhu novely [online]. [Praha: Knihovnický institut,] 1. 2. 2017 [cit. 2019-04-04]. Dostupné z: http://ukr.knihovna.cz/priprava-novely-knihovniho-zakona-257-2001-sb/

Jak na projekt S knížkou do života (Bookstart): metodická příručka

HOUŠKOVÁ, Zlata a Veronika LAUFKOVÁ. Jak na projekt S knížkou do života (Bookstart): metodická příručka [online]. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR – Knihovnický institut, 2018 [cit. 2019-04-16]. 47 s. ISBN 978-80-7050-708-7. K dispozici také v tištěné podobě (ISBN 978-80-7050-703-2). Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/statistika-pruzkumy-dokumenty/informacni-materialy-a-dokumenty/JaknaprojektSknkoudoivotaweb.pdf

Publikace (metodická příručka) dvou autorek (Veronika Laufková a Zlata Houšková) Jak na projekt s knížkou do života (Bookstart) je praktickým rádcem, návodem, jak se zapojit do uvedeného projektu zaměřeného na podporu dětského čtenářství.

Obsahuje několik statí (oddílů) – Základy čtenářství nejmenších dětí a role rodičů, Cíle projektu a základní podmínky účasti a Praktické rady pro účastníky projektu – a čtyři přílohy: Seznam knihoven zapojených do projektu (podle krajů), Pohádky pod peřinou (45minutový program pro rodiče a děti), Paleček a další… části těla (jeden z pořadů cyklu Knihomrně pro rodiče s nejmenšími dětmi) a Scénář aktivit pro práci s rodiči a dětmi.

V úvodní části je popsán vznik a dosavadní průběh projektu S knížkou do života (Bookstart), jemuž byla udělena státní cena Knihovna roku 2018, jsou uvedeny první ohlasy zapojených knihoven a je zde také konstatováno, že o projekt je (s nepatrnými výjimkami) velký zájem u rodičovské veřejnosti.

V kapitole Základy čtenářství nejmenších dětí a role rodičů se autorka V. Laufková zabývá čtenářskou gramotností a pregramotností v České republice. Zabývá se vztahem dětí do tří let ke knize a čtenářství a uvádí specifika vývoje vztahu ke knize a k jejímu vnímání v tomto časovém údobí vývoje dítěte. Zabývá se také tím, proč si s dětmi číst; uvádí mnoho důvodů – např. rozvoj slovní zásoby, komunikačních dovedností, soustředění, porozumění textu, zdůrazňuje vliv četby na citový a estetický vývoj dítěte, ale představuje čtení také jako radostný prožitek a cestu za poznáním. Doporučuje konkrétně, co si s dětmi číst a jak rozvíjet čtenářství u dětí do tří let věku. Uvádí také praktická doporučení k rozvoji čtenářství malých dětí, jako např. obklopte děti kvalitními knihami, vytvořte si s dětmi čtenářský rituál, buďte sami dětem čtenářským vzorem nebo choďte s dětmi do knihovny.

Autorka Z. Houšková v kapitole Cíle projektu a základní podmínky účasti definuje následující klíčové cíle/body:

  • podpořit rozvoj verbálních schopností dítěte;

  • dovést rodiče k pochopení významu čtenářských dovedností pro rozvoj dítěte i jeho budoucnost;

  • orientovat rodiče v nabídce kvalitní literatury pro děti;

  • rozšířit služby knihoven i pro nejmladší děti a rodiny;

  • pomoci prakticky rodičům, poradit jim, jak s dětmi pracovat.

V následující části Praktické rady pro účastníky projektu uvádí výčet hlavních kroků, jak s projektem pracovat:

  • oslovení starosty;

  • přihlášení se do projektu;

  • příprava dárkových sad;

  • pozvání na akce;

  • příprava akcí;

  • příprava vhodného prostředí pro děti;

  • získání partnerů;

  • zajištění dobrého knihovního fondu.

Důležitá je i odpověď na otázku, kam se mohou knihovny obrátit pro další rady, a rovněž konkrétní příklady aktivit ze tří knihoven, jež projekt již realizují (v příl. 2 až 4).

Příručka je praktickým návodem, jak se v projektu S knížkou do života (Bookstart) pohybovat: Stručná stať o čtenářství malých dětí dává přehledný vhled do čtenářství v souvislosti s věkovými specifiky dítěte a následující části již jsou praktickým, srozumitelným a motivačním návodem, jak s projektem začít a jak jej realizovat.

Publikace reflektuje současnou situaci dětského „nečtenářství“ a dává stručný, jasný návod, jak s touto situací v knihovnách (s dětmi i jejich rodiči) pracovat. Ukazuje jedinečný význam čtenářství nejen pro intelektuální rozvoj dětí, ale i rozvoj jejich citových vazeb i vztahů v rodině.

Brožura o 47 stranách je vhodně barevně rozlišena (každá stať má jiný barevný pruh) a doprovází ji fotografie z aktivit knihoven s malými dětmi. Vizuálně je velmi příjemná a text vás nezahltí, naopak stručně a výstižně napoví, jak s projektem pracovat. Věřím, že mnoha knihovnám bude užitečným a praktickým rádcem a že knihoven zapojených do tohoto vynikajícího projektu bude nadále přibývat.

Z ústředních orgánů

Ze zasedání výkonného výboru SKIP a jeho předsednictva za období leden až březen 2019

V lednu až březnu 2019 se uskutečnila tři zasedání – v únoru proběhlo v prostorách Národní knihovny ČR zasedání výkonného výboru SKIP a v lednu a březnu na tomtéž místě zasedání předsednictva výkonného výboru. Níže jsou shrnuty nejdůležitější body, kterým byla věnována pozornost.

23. 1. 2019

  • Probíhají přípravy na únorové jednání výkonného výboru a červnovou valnou hromadu SKIP. Hledají se sponzoři.

  • Každým rokem je složitější zkompletovat výroční zprávu o činnosti SKIP, protože z regionů přicházejí nedostatečné podklady a po termínu. Pro další rok bude vypracována osnova, podle které se regiony budou muset řídit.

  • Vyšla metodická příručka Knihovny a skupiny ohrožené sociálním vyloučením od Jarmily Burešové a Miroslavy Sabelové (v č. 4/2018 o příručce vyšla recenze z pera Marie Šedé, pozn. red.). Publikace je součástí řady Rovný přístup. Distribuce tištěné verze příručky je zajištěna prostřednictvím krajských knihoven.

21. 2. 2019

  • Bulletin SKIP bude od letošního roku vycházet kompletně online, změny byly nahlášeny Ministerstvu kultury ČR i Českému národnímu středisku ISSN.

  • Web SKIP funguje na starém serveru, dochází k výpadkům. Byla zahájena příprava nového webu. Bude dána možnost připomínkovat obsah webu tak, aby vyhovoval potřebám spolku.

  • Výkonný výbor SKIP schválil předloženou Zprávu o hospodaření za rok 2018 a vzal na vědomí Zápis z kontroly hospodaření. Dále po úpravě schválil Návrh rozpočtu SKIP na rok 2019.

  • Regionální valné hromady musí proběhnout do konce března 2019.

  • Probíhá intenzivní příprava valné hromady SKIP, která proběhne v červnu v Praze. Součástí příprav je i kontrola hlavních dokumentů SKIP a jejich aktualizace. V této souvislosti výkonný výbor SKIP schválil všechny navržené změny návrhu stanov, schválil změny jednacího i finančního řádu SKIP. Vše bude zveřejněno na webu.

  • Nominace na Cenu českých knihovníků je možné posílat do konce dubna Romanu Giebischovi.

20. 3. 2019

  • Přípravy na červnovou celorepublikovou valnou hromadu nabírají obrátky (řeší se pronájem prostor v Obecním domě v Praze, sponzoři, hosté, přednášející, spolkové volby, ubytování hostů, společenský večer atd.).

  • Na valnou hromadu se nebudou tisknout materiály pro účastníky. Vše bude k dispozici včas na webu, každý si podklady přiveze s sebou. Uvedené se týká návrhu stanov, členských příspěvků, jednacího a finančního řádu a programu valné hromady.

  • V roce 2020 bude Týden knihoven i Březen – měsíc čtenářů zaměřen na téma Knihovny jako vzdělávací instituce.

  • Probíhají jednání s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR o průzkumu spolupráce knihoven a škol.

Z odborných orgánů

Časopis Malý tvořivec z dílny Klubu tvořivých knihovníků

Klub tvořivých knihovníků SKIP (dále KTK) má za sebou více než osm let existence. Průběžně hledám náplň další společné činnosti. S vynikajícím nápadem na celorepublikovou akci KTK přišla na začátku roku 2018 paní Andrea Beranová, externí pracovnice Městské knihovny Děčín. Vymyslela, že bychom v KTK mohli vytvořit tištěný černobílý tvořivý časopis, který bude rozšiřován v knihovnách jako společný dárek ke dni dětí 2018 od tvořivých knihovnic všem dětem, které chodí do knihovny. Obsahem autorských pracovních listů (nikoliv kopií odjinud) měly být různé kvízy, omalovánky, vystřihovánky, oblékačky, skládačky, labyrinty a bludiště podle fantazie autorek. A tak nám přibyla nová, velice zajímavá a snad i přínosná tvořivá činnost.

Obrátila jsem se na členky klubu s dotazy, zda by některé z nich byly ochotny se do tvorby pracovních listů pro časopis pustit a zda by se některá z nich zapojila do činnosti redakční rady. Ani jeden dotaz nezůstal bez odezvy. K tomu, že budou přispívat svými nápady, se přihlásilo přes deset autorek. Podařilo se nám ustanovit i redakční radu. Byly tak k dispozici autorky, redakční rada a šéfredaktorka – autorka nápadu, která se ujala toho, že vytvoří grafický návrh celého výtisku a z dodaných autorských listů složí celek. Než jsme vyzvaly potenciální autorky k tvorbě, bylo ale třeba si spoustu věcí ujasnit.

Jak se bude časopis vlastně jmenovat? Bude to časopis nebo to budou pracovní listy? V rámci KTK jsem také vyhlásila anketu o nejlepší a nejvýstižnější název plánovaného časopisu. Zvítězil název Malý tvořivec. Podnázev Pracovní listy pro děti v knihovnách vystihuje obsah i cílovou skupinu časopisu.

Z počáteční diskuse v rámci redakční rady nad názvem, cílovou skupinou, rozsahem, periodicitou, formátem a mnoha dalšími otázkami vzešla představa, která byla zrealizována v prvním čísle časopisu Malý tvořivec – léto 2018. Cílovou skupinu jsme se nakonec rozhodly nezužovat. Primárně je časopis určen pro předškoláky a děti mladšího školního věku a snaží se zábavnou formou podpořit jejich tvořivost. Dozvěděly jsme se, že si kvízy rády vyplňují i starší děti a úkoly prý luští i některé maminky. U některých složitějších úkolů dětem pomáhají rodiče.

Co se týká periodicity, napadlo nás, že by nemuselo zůstat jen u jediného čísla, tj. že v roce 2018 zahájíme zkušební nultý ročník časopisu a podle ohlasu se pak pustíme případně do dalších čísel. Ohlas na první číslo nultého ročníku byl kladný. Dohodly jsme se, že časopis bude vycházet dvakrát ročně. Tematicky bude věnován různým ročním obdobím. Pro rozsah, tj. počet stran, je limitující počet pracovních listů, které se sejdou od autorek – podle toho, kolik budou mít nápadů, kolik času naleznou vedle svých pracovních a rodinných povinností. V prvním čísle bylo 17 tvořivých listů, v dalších méně. Šéfredaktorka zapojila do vymýšlení i své dvě dcery.

Titulní stránka časopisu Malý tvořivec – jaro 2019 (zdroj: KTK)
Titulní stránka časopisu Malý tvořivec – jaro 2019 (zdroj: KTK)

Časopis vychází pouze v elektronické formě a ve formátu PDF jsou jednotlivá čísla umístěna k volnému stahování na webu KTK. Knihovny mohou jednotlivé stránky libovolně tisknout a kopírovat pro účely různých akcí pořádaných v knihovnách i pro jednotlivé malé čtenáře. Pro potřeby knihovny doporučujeme použít běžnou plastovou nasazovací hřbetní lištu, aby listy držely u sebe a daly se v případě potřeby rychle rozpojit.

Každé nové číslo časopisu je nabízeno všem knihovnám k volnému použití všemi možnými cestami, především prostřednictvím knihovnických elektronických konferencí.

Informaci o časopise jsem 27. listopadu 2018 osobně prezentovala na konferenci k projektu S knížkou do života (Bookstart) v Hradci Králové. Časopis nelze zařadit přímo do projektu, ale některé knihovnice mi na konferenci daly za pravdu, že ačkoliv časopis nepodporuje přímo čtenářskou gramotnost, podporuje tvořivost malých dětí a bylo by škoda jej nevyužít. Shodly jsme se na tom, že mohou časopis přidat do dárkových sad.

Máme již za sebou tvorbu tří čísel časopisu: Malý tvořivec – léto 2018, zima 2018 a jaro 2019. Posilou je nám zpětná vazba z knihoven a pár připomínek, jak časopis vylepšit. Nejdříve žádná zpětná vazba nebyla, ale nakonec se přeci jen některé knihovny ozvaly; moc jim za to děkujeme. Zpětná vazba je pro nás dobrým impulsem k tvorbě a vylepšování dalších čísel a úkolů pro děti. Uvedu zde (anonymně) pár názorů z knihoven. Nepovažujte prosím níže uvedené ohlasy za chlubení, ale berte je především jako zdroj inspirace, jak můžete časopis prakticky využít:

  • „Je to něco, co potřebujeme a hledaly jsme na internetu. Tam jsou ale většinou samé kýče. Do knihovny nám chodí pravidelně školka a děti z prvního stupně, takže pro ně budeme mít hezké odměny a učitelé to také využijí.“

  • „Chtěla bych vám poděkovat za výborný nápad, jakým je Malý tvořivec. V pátek jsme hledaly s kolegyní něco k adventu a Vánocům a nacházely víceméně samé kýče. Pak jsem otevřela vaše pracovní listy a zjistila, že tady se myslí a nekýčuje. Už se těším na vánoční vydání.“

  • „Na dětském oddělení v hlavní budově knihovny jsme Malého tvořivce nechali dětem k rozebrání a na pultě se moc dlouho neohřál. Když do něj děti nahlížely, ozývalo se: „jů, to si můžeme vzít??“ Byly překvapené, že mohou.“

  • „Tiskneme tematicky vybrané listy do pohádkových kufříků, se kterými s dětmi pracujeme.“

  • „Moc děkujeme za mail a odkaz! Už jsme si vytiskly, slepily knihovničku a jsme v úžasu nad kreativností a šikovností kolegyň!“

  • „Tvořivé listy tiskneme na dětské odpoledne.“

  • „Na pobočkách knihovny (máme tři) kolegyně pracovní listy rozdávají jako odměny při besedách. Dětem se moc líbí a nosí ukazovat splněné úkoly.“

  • „Malého tvořivce přidáváme do setů v rámci projektu Bookstart.“

  • „Díky, čerpám z toho koncentrační cvičení i pro lekce paměti se seniory ;).“

  • „Šíříme časopis v Knihovně města Plzně, kde je k dispozici všem provozům a šíříme též přes SKIP – Plzeňský region, odkud míří do knihoven Plzeňského kraje. Zároveň  jsme jej zařadili do dárkových balíčků pro rodiče k projektu S knížkou do života (Bookstart).“

  • „Děkuji za číslo časopisu, využíváme ho nejen v knihovně, ale i v hodinách reedukace a pedagogické intervence při práci s žáky, kteří mají specifické poruchy učení, individuální plány, podpůrná opatření apod., a při práci s dětmi cizinci.“

  • „Dále je několikrát vytištěn na dětském oddělení i s odkazem, kde ho vytisknout, a na naší pobočce také.“

  • „Milé, zábavné, nápadité, už připraveno k použití na Den pro dětskou knihu.“

  • „Děkuji za náměty a nápady v předvánoční čas. Využiji již tento víkend, kdy u nás v knihovně máme den otevřených dveří.“

  • „Je to úžasný materiál a zrovna něco použiji.“

  • „Moc děkuju za časopis, je skvělý! Dneska hned s dětmi začneme spojovat perníčky a vybarvovat, budou mít radost, omalovánky milují.“

  • „Mají to hezký, komplexní, ode všeho něco. Pouze úkol č. 5 mi přijde, že je pro opravdové výtvarníky. Já osobně bych ty postavičky nakreslil jedině s pomocí obrázků a to bych je spíš obkreslil, natož nakreslil a natož dítě cca sedmileté. Ale jinak dobrý.“ (zpětná vazba učitele mateřské školy pracujícího s předškoláky na konkrétní číslo časopisu – jaro 2019)

  • „Originální pracovní listy jsou bezvadné – prakticky ověřeno na šestileté dceři.“ (zpětná vazba od maminky malé uživatelky)

Velmi cenná byla pro nás zpětná vazba na první číslo časopisu Malý tvořivec – léto 2018 od paní učitelky mateřské školy, která pracuje přímo s předškoláky a se kterou jsem se nad časopisem sešla. Prošla se mnou úkol po úkolu a ústně zhodnotila, jak se jej dětem dařilo plnit, jak složité pro ně byly, kde musela pomoci ona a co nechala na rodiče, když to společně se všemi dětmi nemohla sama zvládnout. Původně jsme chtěly tuto zpětnou vazbu do dalšího čísla zohlednit, ale zohlednily jsme pouze něco, jelikož, jak je uvedeno výše, jsme se rozhodly věkové složení cílové skupiny nezužovat.

Na závěr připojuji poděkování: Chtěla bych touto cestou poděkovat všem autorkám, které vytvořily a poskytly své autorské listy do některého z čísel nebo pomohly radou, aby čísla byla co nejkvalitnější. Do letošního čísla časopisu Malý tvořivec – jaro 2019 přispěla i kolegyně z pardubické knihovny v Dubině, která ani není členkou KTK. Pokud by se našli další autoři, rádi je přijmeme do svých řad. Poděkování patří především Andree Beranové, která to celé vymyslela a dává všechna čísla dohromady.

Pátý ročník čtenářské soutěže Nekoktám, čtu!

V roce 2019 Klub dětských knihoven Karlovarského kraje uspořádal již pátý ročník čtenářské soutěže Nekoktám, čtu! Celkem se do soutěže zapojilo 17 knihoven regionu (Obecní knihovna Božičany, Městská knihovna Březová, Obecní knihovna Dalovice, Městská knihovna Františkovy Lázně, Městská knihovna Habartov, Městská knihovna Horní Slavkov, Městská knihovna Cheb, Městská knihovna Chodov, Městská knihovna Karlovy Vary, Obecní knihovna Královské Poříčí, Městská knihovna Kraslice, Městská knihovna Loket, Obecní knihovna Lomnice, Městská knihovna Mariánské Lázně, Městská knihovna Nová Role, Městská knihovna Nové Sedlo a Městská knihovna Sokolov). Místní kola se uskutečnila převážně v průběhu února. Krajské kolo soutěže se konalo v pátek 15. března v Krajské knihovně Karlovy Vary.

Pokud se zaměříme na skladbu soutěžících v krajském kole, můžeme konstatovat, že v kategorii čtvrtých tříd měli převahu chlapci, naopak v kategorii pátých tříd do krajského kola postoupila hlavně děvčata. A pokud jde o knihy, ze kterých se při soutěži četlo, cílem projektu již od začátku je představit dětem zajímavé tituly z oblasti dětské literatury. Jinak tomu nebylo ani letos.

Co se výsledků této soutěže týče, jako vítěze bych označila všechny, kteří postoupili do krajského kola. Všichni totiž podali úžasné výkony a rozhodování o konečném pořadí soutěžících bylo velmi těžké. Absolutními vítězi byli žáci základních škol z Chebu, kteří vyhráli obě kategorie. Na dalších stupních stanuli žáci z Kraslic, Horního Slavkova, Karlových Varů, Sokolova a Dalovic.

Předávání cen vítězům kategorie čtvrtých tříd
Předávání cen vítězům kategorie čtvrtých tříd

Předávání cen vítězům kategorie pátých tříd
Předávání cen vítězům kategorie pátých tříd

Autorkou fotografií je Ema Reismüllerová z Městské knihovny Sokolov.

Přednáška Českého komitétu Modrého štítu v Národním archivu

Kulturní a archivní dědictví nemusí být ohroženo jen válečnými událostmi, přírodními katastrofami apod., ale i neblahou činností člověka, včetně činnosti trestné. Na toto téma, jeho specifickou podobu, se zaměřila přednáška pořádaná Českým komitétem Modrého štítu ve spolupráci s Národním archivem dne 5. února 2019. Přednášející nad jiné povolaný, JUDr. Ing. František Beneš, CSc., soudní znalec a člen i mezinárodních asociací v oboru filatelie, předseda Komise znalců Svazu českých filatelistů, ji nazval K ochraně předmětů filatelistického zájmu obsažených v archivních a muzejních fondech. Přednášku na obdobné téma vyslechli před lety zaměstnanci Státního oblastního archivu v Praze v souvislosti s tehdy nedávnými krádežemi v některých archivech1.

Úvodní slovo pronesla PhDr. Jana Součková, DrSc., předsedkyně Českého komitétu Modrého štítu

Úvodní slovo pronesla PhDr. Jana Součková, DrSc., předsedkyně Českého komitétu Modrého štítu
Úvodní slovo pronesla PhDr. Jana Součková, DrSc., předsedkyně Českého komitétu Modrého štítu

V poutavém výkladu s řadou ukázek seznámil přednášející auditorium konferenčního sálu Národního archivu s předměty filatelistické povahy včetně tzv. předznámkového období z hlediska sběratelských zájmů. Dotkl se proto rovněž i historie pošty a poštovnictví. Jak pracovníci archivů, tak muzeí i dalších „paměťových“ oborů, kde se zájmy historické střetávají se zájmy sběratelskými, většinou ani netuší, jakou hodnotu filatelistické předměty mají. Pro historiky a příbuzné obory je pochopitelně cenný obsah příslušného dokumentu, jeho vypovídací hodnota, spojení s konkrétní událostí či osobou i v širším kontextu. Známek a kolků si většinou příliš nevšímají, snad jen přitištěných pečetí.

Obsahem přednášky našeho předního znalce oboru byl stručný výčet a alespoň základy rozpoznání filatelistických „cenností“. Vedle ukázek a rozborů tzv. skládaných dopisů, novinových kolků z 19. století či poštovních známek poukázal kromě jiného i na možnou existenci neupotřebených známek, které odesilatel přiložil ke svému podání, na doklady související s vojenskou poštou či s tzv. skautskou poštou po vzniku Československa. Sběratelsky cenné jsou i některé pohlednice dnes již neexistujících míst nebo objektů, některé korespondenční lístky, dopisní obálky či dopisnice s razítkem neobvyklého poštovního útvaru (z vojenské pošty třeba z lodí či ponorek), cenná je korespondence členů československých legií apod. Nejrozšířenějšími předměty filatelistického zájmu obsaženými zejména v úředních spisech uložených v archivních fondech jsou bezesporu kolky, z nichž některé mohou být i velmi cenné – sběratel to ví, archivář či pracovník muzea většinou nikoliv. Příkladem mohou být předchůdci dnešních nalepovaných kolků, tzv. signety. Jejich počátek u nás sahá až do konce 17. století. Byly to vlastně otisky razítek na čistých arších papíru, který prodávaly tehdy vzniklé kolkovní úřady. Také vzhledem k tomu, že se nepoužívaly dlouho, jsou dnes ze sběratelského hlediska velmi cenné.

Přednášející JUDr. Ing. František Beneš, CSc.

Přednášející JUDr. Ing. František Beneš, CSc.
Přednášející JUDr. Ing. František Beneš, CSc.

Ukázky, včetně sběratelských, respektive aukčních cen, přítomné zaujaly, což se odrazilo i v bohaté diskuzi. V ní došlo i na několik let staré, ale stále živé události spojené s krádežemi tohoto typu archiválií v našich archivech a muzeích. Vleklá soudní řízení, kdy hrozilo, že z hlediska žalujících institucí prokazatelný zloděj získá zpět některé archiválie, protože se nepodaří prokázat jejich původ, je alarmující. Z diskuze vyplynulo, že nejdokonalejším způsobem ochrany a hlavně prokazatelnosti vlastnických práv by bylo razítko na příslušné archiválii. To je však z hlediska autenticity dokumentu i na základě pochopitelných odborných námitek restaurátorů prakticky neuskutečnitelné. Digitalizovat kilometry spisů uložených v archivech spadá zatím rovněž do kategorie obtížné proveditelnosti. Ani mikrotečka na každém listu není řešení – je drahá. Řešením je zatím, zdá se, důsledná kontrola badatelů zejména při jejich odchodu, zákaz vstupu s taškami, v kabátech s kapsami apod. do studijních prostor. Tzv. paginace tisíců stran předkládaného studijního materiálu je časově a koneckonců i finančně (někdo to dělat musí a musí dostat zaplaceno) velmi náročná. A tak lze pokračovat.

Fotografie pocházejí z archivu Asociace muzeí a galerií ČR.

Redakční poznámka: Jedná se o redakčně upravenou verzi článku, který byl původně publikován v č. 2/2019 Věstníku AMG na s. 20.

  • 1. BENEŠ, František. Archivní materiály z hlediska filatelie. Archivní časopis. 2011, roč. 61, č. 2, s. 144–158.

Seminář Zákoník práce 2019 a novela Katalogu prací

Ve dnech 5.–6. března 2019 se v Městské knihovně v Jihlavě uskutečnil seminář pořádaný Zaměstnavatelskou sekcí SKIP. První den byl věnován zákoníku práce. Seminář vedl advokát, specialista, odborný konzultant a lektor v oblasti pracovního práva JUDr. Miloš Hejmala. V průběhu dopoledne seznámil posluchače s aktuálními informacemi, které přináší zákoník práce v roce 2019, jako je např. zrušení karenční doby od 1. července, což znamená, že firmy od tohoto data budou muset svým zaměstnancům v případě pracovní neschopnosti vyplácet náhradu mzdy/platu již od prvního dne (§ 192 zákoníku práce), a z toho vyplývající možné dopady do firemní praxe. Dále přiblížil problematiku pracovně-lékařské služby, která zahrnuje nejen pracovně-lékařské prohlídky zaměstnanců, ale i odborné zdravotnické poradenství se zaměřením na bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně pracovně-lékařského dohledu na pracovišti.

Odpolední program byl zaměřen na témata, o která účastníci projevili zájem. Velmi diskutovanou byla oblast ovlivňující slaďování osobního a pracovního života uzpůsobením pracovní doby, jako je např. možnost zavedení pružné pracovní doby (§ 85 zákoníku práce). Nejdelší časový prostor byl však věnován v současné době velmi žádanému a populárnímu benefitu, kterým je práce z domova, tj. tzv. home office nebo homeworking (§ 317 zákoníku práce), a zákonným podmínkám pro jeho zavedení. JUDr. Hejmala zdůraznil, že na žádný z uvedených režimů pracovní doby není právní nárok, jejich zavedení je na rozhodnutí zaměstnavatele.

Tématem druhého dne byla příprava novely Katalogu prací pro povolání knihovník a příručky pro personální práci v knihovnách, která bude metodickým doporučením Ministerstva kultury ČR. Po dvouleté práci je příprava těchto dokumentů dokončena. PhDr. Vít Richter představil finální návrh novely a obsah příručky. Cílem workshopu bylo projednání a odsouhlasení návrhu obou dokumentů před jejich předložením na Ministerstvo kultury ČR.

Záměrem novely je přizpůsobení Katalogu prací současným podmínkám, zejména odstranění regionálního principu (tj. klasifikace prací na základě územní působnosti knihovny), který je v současném katalogu určující pro zařazení prací – a tím i pracovníků – do platových tříd. Účelem příručky pro personální práci v knihovnách je usnadnění práce s Katalogem prací a zpřesnění zařazování pracovníků do platových tříd.

Aktuální informace o přípravě novely Katalogu prací jsou dostupné na portálu Informace pro knihovny, kde je uveden i konečný návrh katalogových vět a činností ve formě excelového souboru. První záložka Knihovnické činnosti – přehled je strukturována tak, aby byla zřejmá náhrada stávajících katalogových vět novými. U každé katalogové věty je uveden seznam příkladů činností, které zpřesňují její obsah. Seznam činností bude součástí připravované příručky, jednotlivé činnosti nenahrazují katalogové věty ani nerozšiřují jejich obsah. Mají ilustrační charakter a mohou být využity již nyní např. v popisu práce. Soubor obsahuje i definice některých termínů, které byly užity v popisu katalogových vět a činností. Tam, kde to bylo možné, byly definice přebírány z České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV).

Návrh novely Katalogu prací se týká povolání 2.03.01 knihovník. V katalogu jsou však i další povolání, které lze použít k zařazování knihovníků do platových tříd. Nejznámější a nejvíce využívané je zřejmě povolání 2.16.08 lektor-instruktor, ve kterém jsou v platové třídě 9 a 10 uvedeny činnosti vztahující se ke knihovnám s lokální a regionální působností. Z důvodu požadavku na odstranění regionálního principu navrhujeme změnu i u těchto vět. Další příklady činností z jiných povolání v aktuálním Katalogu prací, které jsou využitelné v knihovnách, budou součástí metodické příručky.

Pozvánka na 43. seminář knihovníků muzeí a galerií

Ve dnech 3.–5. září 2019 se uskuteční 43. seminář knihovníků muzeí a galerií, který pro své členy i zájemce z řad odborné veřejnosti tradičně připravuje Knihovnická komise Asociace muzeí a galerií ČR (AMG). V letošním roce se organizace semináře ujalo Slezské zemské muzeum v Opavě. Odborný program bude rozdělen do třech bloků. Budování sbírky a trvalé uchování tradičních knižních dokumentů je název bloku, který bude věnován akvizici, ochraně knižních fondů a jejich přípravě k digitalizaci. Samostatně bude věnována pozornost postavení knihovníků a jejich vzdělávání. Třetím aktuálním tématem je digitální gramotnost a edukace v knihovnách muzeí a galerií.

Jednotlivá témata přiblíží účastníkům odborníci z muzeí, galerií, knihoven, akademických institucí a významné osobnosti z knihovnického prostředí. Seminář svou účastí podpoří zástupci Ministerstva kultury ČR, Asociace muzeí a galerií ČR, SKIP a Ústřední knihovnické rady. Program semináře a přihlášky budou zveřejněny na stránkách Slezského zemského muzea v Opavě a na stránkách Knihovnické komise AMG.

Dotazy zodpoví za pořadatele Bc. Dagmar Kufová (kufova@szm.cz), za Knihovnickou komisi její předsedkyně PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. (behalova@mjh.cz) a tajemnice Mgr. Iveta Mátlová (iveta.matlova@slovackemuzeum.cz). Přihlášky odesílejte nejpozději do 15. července 2019.

Z regionů

Jarní Vídeň s pražskou organizací SKIP

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

Návštěva Vídně je příjemným zážitkem v každém ročním období, ale v čase nastávajícího jara opravdu stojí za to. S pražskou organizací SKIP jsme se do Vídně vypravili autobusem v sobotu 6. dubna 2019 brzy ráno a v 10.30 jsme již vystupovali poblíž náměstí Marie Terezie. Počasí nám vcelku přálo (sluníčko se nám sice občas schovalo za mraky, ale nepršelo), a tak si každý mohl užít den podle svých představ.

Zájemci o výtvarné umění si v galerii Albertina prohlédli jedinečnou výstavu Od Rubense po Makarta, na které bylo k vidění více než sto exponátů ze sbírky rodu Lichtenštejnů. V letošním roce slaví Lichtenštejnské knížectví 300. výročí svého založení, a jelikož tato rodina žila až do roku 1938 ve Vídni, výstava byla uspořádána právě tam. Ve výstavních sálech jsme obdivovali nejvýznamnější poklady lichtenštejnské sbírky, např. obraz Venuše před zrcadlem Petera Paula Rubense, obrazy Jana Brueghela staršího i mladšího nebo několik půvabných zátiší představitele rakouského biedermeieru Ferdinanda Georga Waldmüllera.

Výstava Od Rubense po Makarta v Albertině
Výstava Od Rubense po Makarta v Albertině

Někteří účastníci zájezdu dali před výstavou přednost procházce centrem Vídně a prohlídce nejznámějších památek jako je Hofburg, katedrála sv. Štěpána, Opera, Belvedere nebo Hundertwasserhaus.

Katedrála sv. Štěpána
Katedrála sv. Štěpána

Park Volksgarten
Park Volksgarten

Památník císařovny Alžběty ve Volksgarten
Památník císařovny Alžběty ve Volksgarten

Jarní předvelikonoční atmosféru jsme si užili na trzích na náměstích Freyung a Am Hof. V jednotlivých stáncích byly vystaveny nejen spousty ručně malovaných kraslic, ale i krásné jarní dekorace, kytice z vrby jívy (kočičky) nebo různé výrobky uměleckých řemesel – ručně vyráběné šperky, svíčky, výrobky ze skla, keramiky atd. A samozřejmě jsme mohli ochutnat a nakoupit různé dobroty slané či sladké.

Velikonoční trh na náměstí Freyung
Velikonoční trh na náměstí Freyung

Ke správné návštěvě Vídně nevyhnutelně patří i posezení ve vídeňské kavárně. Kdo byl trpělivý a vystál si frontu, mohl si dát kávu v některé z vyhlášených kaváren, mezi které patří Central, Havelka nebo Demel. My jsme se však spokojili s méně známou, zato klidnější kavárnou, v níž také servírovali vynikající kávu a jablečný závin. Cestou zpět k našemu autobusu jsme se potěšili nádhernými tulipány v jednom z vídeňských parků, kde už bylo jaro v plném proudu. A pak už nás čekala jen dlouhá a únavná cesta domů, při které jsme si několikrát povzdechli: „Proč tu Vídeň nepostavili blíž Praze?“

Autorkou fotografií je Květa Hartmanová z Knihovny Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Regionální valná hromada SKIP Libereckého kraje v roce 2019

 V úterý 12. března 2019 se v Krajské vědecké knihovně v Liberci uskutečnila Regionální valná hromada SKIP Libereckého kraje. Na programu jednání byla především volba nového regionálního výboru a kandidátů do ústředních orgánů SKIP.

Do regionálního výboru SKIP Libereckého kraje byli zvoleni Mgr. Blanka Konvalinková, PhDr. Dana Kroulíková, Mgr. et Mgr. Jaroslav Kříž, Bc. Jitka Nosková, PhDr. Dana Petrýdesová, PhDr. Michaela Staňková, Jaroslava Starcová, Bc. Andrea Suková, Mgr. Jitka Šedinová, PhDr. Kateřina Šidlofová, Mgr. Jitka Vencláková a Kateřina Vítková. Předsedkyní regionální organizace byla zvolena PhDr. Dana Kroulíková.

Do dozorčí komise byly zvoleny Mgr. Marcela Freimuthová, Alena Rozkovcová a Iva Slámová.

Do výkonného výboru SKIP byli regionální valnou hromadou navrženi Mgr. Blanka Konvalinková a Mgr. et Mgr. Jaroslav Kříž. Do dozorčí komise SKIP byla navržena PhDr. Dana Petrýdesová a na předsedu výkonného výboru pak Mgr. Roman Giebisch, Ph.D.

Všechny dokumenty (Zpráva o činnosti regionální organizace, Zpráva o hospodaření, Zpráva dozorčí komise, Usnesení valné hromady), které byly regionální valné hromadě předloženy ke schválení, naleznete na webu Krajské vědecké knihovny v Liberci v sekci Pro knihovny – Kalendář akcí pro knihovníky.

Pohled do sálu
Pohled do sálu

Součástí programu regionální valné hromady bylo i několik odborných příspěvků. Mgr. Roman Giebisch, Ph.D., ve své prezentaci komplexně představil různé projekty, které slouží podpoře čtenářství a ke kterým se knihovny mohou připojit.

Přednáška Mgr. Romana Giebische, Ph.D.
Přednáška Mgr. Romana Giebische, Ph.D.

Mgr. Blanka Konvalinková seznámila přítomné s projekty roku 2019 pracovní skupiny Euroregionu Nisa EUREX – Knihovny a rovněž se soutěží Kniha roku Libereckého kraje.

Přednáška Mgr. Blanky Konvalinkové
Přednáška Mgr. Blanky Konvalinkové

Na závěr nám kolegyně z liberecké knihovny představily čtenářský klub pro nejmenší nazvaný Kolibřík, jehož činnost zcela jistě může být pro mnohé knihovny velmi inspirativní.

Fotografie pocházejí z archivu regionální organizace SKIP Libereckého kraje. Další fotografie z valné hromady i odborného programu najdete na Rajčeti.

Po stopách rodu sourozenců Čapkových v Hronově

Karel Čapek by se do Hronova jistě rád vrátil podívat se na dům, kde se narodili jeho starší sourozenci Helenka a Peča, a na mlýn, kde pod křídly žertovné a dětem tak blízké babičky trávili čas volnosti a dětských her. Vždyť rodný kraj pro oba bratry tolik znamenal…

Dne 6. února 2019 jsme se po stopách rodiny Čapkovy vydali my, východočeští knihovníci. Část se nás sešla už ve vlaku mířícím přes Starkoč na Náchod a pak dál do města, kde světlo světa spatřili starší sourozenci Karla Čapka. Těšili jsme se ze shledání s přáteli a kolegy a také na program, který pro nás připravil Hasan Zahirović, neúnavný propagátor Karla Čapka. Hronovští s ním spolupracují už řadu let, ale někteří z nás jsme se s tímto iniciátorem řady čapkovských akcí potkali až vloni. Tehdy nás nadchl svým zaujetím a velkou znalostí Čapkova života na konferenci pořádané Knihovnou města Hradce Králové.

Teď nás čekal před hronovským nádražím, odkud jsme společně vyrazili přes centrum tohoto města ke knihovně. Cestou jsme se zastavili v místech, kde dříve stál rodný dům Heleny a Josefa Čapkových, podle fotografie vcelku malá chaloupka. Ta musela ustoupit budově odborné školy, na které je dnes umístěna pamětní deska připomínající tuto skutečnost. Bližší okolnosti nám popsal akademický malíř Ivan Krejčí, který je spolu s Hasanem Zahirovićem jedním z iniciátorů záchrany památek na rodinu Čapkovu v Hronově. Jen přes silnici naproti tomuto místu dodnes stojí honosný dům, odkud pocházel další slavný hronovský rodák – spisovatel Egon Hostovský.

Naše další kroky vedly do knihovny, kde pro nás bylo připraveno domácí pohoštění, za které by se nestyděla ani hronovská babička. My jsme sem ale přišli, abychom si poslechli přednášku o historii prapředků rodu, jehož stopy (tedy pokud je známe) najdeme v širokém okolí Hronova. Zasvěceným průvodcem se stal právě Hasan Zahirović, který nám promítal obrázky stavení a fotografie předků a vše doplňoval údaji, které jistě pracně získával v matrikách a dalších dobových dokumentech. Vždyť svoje vyprávění začínal u praprapradědy sourozenců Čapkových, tedy u Jana Novotného, narozeného někdy kolem roku 1760! Nezapomněl ani na „tlustého pradědečka“ Karla Novotného z Velkého Dřevíče, kterého ve své pohádce tak zdařile vykreslil starší z bratrů Josef. Nejvíc pozornosti ale věnoval babičce Heleně a dědovi Karlu Novotnému, rodičům matky sourozenců Čapkových. Není divu, vždyť právě vzpomínky na pobyt u nich v hronovském mlýně provázely všechna tři vnoučata po celý život. A kdo si chce tu dobu přiblížit, může se začíst do půvabných vzpomínek Heleny Čapkové, které vyšly knižně pod výstižným názvem Moji milí bratři.

Prezentace a výklad pokračovaly a sledovaly další stopy rodiny Čapkovy v Úpici a poté v Praze; leccos zajímavého a málo známého jsme se dozvěděli o rodičích Boženě a Antonínovi i jejich třech dětech, sourozencích, kteří i přes dílčí neshody tak drželi pohromadě, ale které čas Mnichova a druhé světové války definitivně rozdělil (a oba nadané bratry pohřbil).

Pak už byl ale nejvyšší čas na slibovanou procházku po Hronově. První zastávka byla ve mlýně, dnes trochu „utopeném“ notně zvýšenou vozovkou. Klid, který zde zažívaly Čapkovic děti, bychom dnes také hledali marně. Přesto má tohle místo svoje kouzlo a obzvlášť v bývalé světnici jsme si mnozí dokázali vykouzlit obrázek babičky, vypravující svým jadrným jazykem, a tří naslouchajících vnoučat, copaté Lenči, robustnějšího Peči a drobného Íčka. Doufejme, že se hronovským patriotům a Hasanu Zahirovićovi povede přeměnit mlýn v muzeum, připomínající nerozlučné sepětí tohoto místa s dětstvím Karla, Josefa a Heleny.

Další zastávkou byl bývalý hřbitov kolem hronovského kostela Všech svatých, dnes pietně upravený. Tam nám místní průvodci připomněli významnou osobnost městečka, vlasteneckého kněze Josefa Regnera, jemuž se podařilo vymýtit mnohé pověry, které se v tomto zapadlém kraji dlouho udržovaly.

Na závěr naší procházky jsme vystoupili ještě o kousek výš, na nový hronovský hřbitov. Tam jsme vyhledali nejen monumentální hrob Aloise Jiráska, slavného a oslavovaného hronovského rodáka, ale i pozoruhodný hrob jeho rodičů, dílo architekta Jana Kotěry. Rozhlédli jsme se kolem a dali za pravdu Karlu Čapkovi a jeho vyznání rodnému kraji. Tak někdy zase na shledanou.

Regionální valná hromada SKIP Plzeňského kraje v roce 2019

Regionální valná hromada SKIP Plzeňského kraje se konala 19. února 2019 v Knihovně města Plzně. Hostem byl čestný předseda SKIP PhDr. Vít Richter, který si pro nás připravil prezentaci výsledků celostátního průzkumu čtenářství obyvatel ČR v roce 2017 a projektu SKIP S knížkou do života (Bookstart). Tímto zajímavým příspěvkem jsme se všichni elegantně přenesli přes třicetiminutové čekání na zahájení náhradní valné hromady, neboť kvůli epidemii předjarních viróz a chřipek jsme nebyli usnášeníschopní (k usnášeníschopnosti chybělo šest účastníků).

Auditorium pozorně sleduje příspěvek PhDr. Víta Richtera
Auditorium pozorně sleduje příspěvek PhDr. Víta Richtera

Dále už valná hromada proběhla zcela podle připraveného scénáře. Zvolili jsme nový 13členný regionální výbor a tříčlennou dozorčí komisi regionálního výboru SKIP. Na postu předsedkyně regionálního výboru byla hlasováním potvrzena dosavadní předsedkyně Hana Hendrychová.

Květiny a čestné uznání s poděkováním za dlouholetou činnost v knihovnické profesi a rozvoj oboru v plzeňském regionu převzaly kolegyně Vlasta Hauserová a Lenka Šimonová a dále jako poděkování za dlouholetou aktivní angažovanost v práci regionálního výboru kolegyně Dagmar Fotrová, Marie Halířová, Alena Kratochvílová a Božena Solová (Pavla Suchá svůj diplom obdržela dodatečně).

Vyznamenané kolegyně Vlasta Hauserová, Lenka Šimonová, Dagmar Fotrová, Marie Halířová, Alena Kratochvílová a Božena Solová
Vyznamenané kolegyně Vlasta Hauserová, Lenka Šimonová, Dagmar Fotrová, Marie Halířová, Alena Kratochvílová a Božena Solová

Nově zvolený regionální výbor bude pokračovat v přípravách akcí plánovaných na rok 2019: zájezdu na veletrh Svět knihy v Praze, semináře Literární Šumava v Srní ve dnech 23.–25. května 2019, knihovnické exkurze do Spáleného Poříčí a jeho nového komunitního centra i dalších přednášek a seminářů.

Autorkou fotografií je Jana Hájková z Místní knihovny Šlovice (úpravu fotografií provedla Martina Kožíšek Ouřadová z Knihovny města Plzně).

Regionální valná hromada pražské organizace SKIP 2019

Dne 27. března 2019 proběhla v prostorách Národní knihovny ČR regionální valná hromada pražské organizace SKIP, které se zúčastnilo 77 členů. (Valná hromada se původně měla konat již 21. března 2019, z důvodu havárie vody v Praze 1 však musel být termín posunut.)

Před valnou hromadou
Před valnou hromadou

Účastníky přivítala předsedkyně pražské organizace SKIP (SKIP 01) Mgr. Lenka Maixnerová.

Mgr. Lenka Maixnerová
Mgr. Lenka Maixnerová

V úvodu zazněla odborná přednáška Kateřiny Nekolové, M.A., nazvaná Klima, udržitelnost a knihovny (původně ohlášená přednáška Architektura knihoven doc. Ing. arch. Zbyška Stýbla se kvůli posunu data valné hromady neuskutečnila). K. Nekolová v ní naznačila možnou roli knihoven v oblasti udržitelného rozvoje, zmínila výzvu k přechodu na udržitelné zdroje a konec uhelné energetiky a rovněž probíhající stávky Fridays for Future (na příkladu své dcery doložila i zapojení nejmladší generace). (Redakční poznámka: K problematice klimatu a udržitelnosti v knihovnách vzniká pracovní skupina, která navázala spolupráci s českou kanceláří OSN a hledá způsoby, jak by knihovny mohly tato témata prakticky uchopovat. V případě zájmu o zařazení do pracovní skupiny pište Elišce Bartošové: bartosova@phil.muni.cz.)

Kateřina Nekolová, M.A., při přednášce
Kateřina Nekolová, M.A., při přednášce

Transparent dcery přednášející ze stávky Fridays for Future
Transparent dcery přednášející ze stávky Fridays for Future
Transparent dcery přednášející ze stávky Fridays for Future

Účastníci schválili výroční zprávu a čerpání rozpočtu pražské organizace SKIP za rok 2018 a vzali na vědomí zprávu dozorčí komise. Následovalo představení plánu činností a návrh rozpočtu na rok 2019.

Pohled do sálu
Pohled do sálu

Hlasování v plném proudu
Hlasování v pném proudu

L. Maixnerová představila kandidáty do výboru pražské organizace, do revizní komise a kandidáta na předsedu. V tajných volbách bylo zvoleno jedenáct členů výboru, tři členové dozorčí komise a předseda výboru. V letech 2019–2022 bude tak pražský výbor SKIP pracovat ve složení: PhDr. Marcela Buřilová, PhDr. Zuzana Formanová, Mgr. Roman Giebisch, Ph.D., PhDr. Linda Jansová, Ph.D., Mgr. Lenka Maixnerová, Kateřina Nekolová, M.A., Mgr. Alena Otrubová, Yvona Petrošová, Mgr. Vladana Pillerová, Mgr. Šárka Šuranová, Mgr. Eva Uzlová. Dozorčí komisi bude mít následující složení: PhDr. Ingrid Hronovská, PhDr. Věra Krchová a PhDr. Irena Vašková. Za předsedkyni byla zvolena Mgr. Lenka Maixnerová.

Bylo přijato usnesení regionální valné hromady, jehož součástí byl i návrh kandidátů do výkonného výboru SKIP (Mgr. Martina Dokládalová, Mgr. Zlata Houšková, Mgr. Roman Giebisch, Ph.D., PhDr. Vít Richter, Mgr. Jaroslava Štěrbová), návrh kandidáta  do dozorčí komise výkonného výboru SKIP (Bc. Michal Záviška) a návrh kandidáta na předsedu SKIP (Mgr. Roman Giebisch, Ph.D.).

Všechny dokumenty vztahující se k valné hromadě jsou vystaveny na webových stránkách SKIP.

Autorkami fotografií jsou Kateřina Nekolová (fotografie transparentu) a Linda Jansová (ostatní fotografie) z Národní knihovny ČR.

Regionální valná hromada SKIP Východní Čechy v roce 2019

Valná hromada SKIP 08 Východní Čechy proběhla v Knihovně města Hradce Králové v úterý 19. března 2019. Přítomno bylo 66 členů SKIP. Na programu byly zpráva o činnosti za rok 2018, zpráva o hospodaření a zpráva revizní komise. Společně s plánem akcí na rok 2019 byly všechny předložené materiály hlasováním schváleny. Následovalo představení volebních kandidátů do regionálního výboru SKIP 08 Východní Čechy a kandidátů do ústředních orgánů SKIP. Celorepubliková valná hromada SKIP, o které přítomné podrobně informoval předseda SKIP a host regionální valné hromady Mgr. Roman Giebisch, Ph.D., z Národní knihovny ČR, proběhne v červnu v Obecním domě v Praze.

Součástí valné hromady bylo i slavnostní vyhlášení soutěže Čtenář roku. Letos se v soutěži vyhlášené SKIP hledal muž se zajímavým „čtenářským příběhem“. Knihovny mohly kritéria soutěže volit podle svých potřeb a nominovat svého Mistra četby – Čtenáře roku 2019. Protože do SKIP 08 patří dva a kousek kraje, hledali jsme Mistry dva – za Královéhradecký a Pardubický kraj. Za Královéhradecký kraj byl oceněn Ing. Vilém Vatrt, kterého do soutěže nominovala Místní knihovna v Černilově. Za Pardubický kraj byl oceněn Jan Brožek, kterého do soutěže nominovala Knihovna městského obvodu Pardubice III. A proč zrovna tito?

Více prozradí nominace černilovské knihovny: „Pan Vilém Vatrt je naším věrným čtenářem. Je to mladý muž, který cestuje díky své práci po celém světě a navštěvuje velmi dobrodružné lokality a dálavy. Doma chvíli neposedí. Dal by se charakterizovat slovy „Z Černilova až na konec světa“. Téměř všude s ním cestují také časopisy a knihy z naší knihovny. V naší sbírce kuriózních fotografií máme díky panu Vatrtovi vyfoceno, kam až se výpůjčky z naší knihovny, na rozdíl od nás knihovnic, dostaly. Ze svých cest také vozí ochutnávky různých exotických plodin a nezapomíná při tom na pracovnice knihovny. Minulý týden jsem takto ochutnala ovoce až z Kolumbie! A řekněme si, kolik čtenářů pamatuje na ocenění práce knihovnic? Také proto si myslím, že je za naši knihovnu nejlepším kandidátem na titul Mistr četby.“

Pardubický Mistr četby měl v nominaci zdánlivě skromnější text: „Velmi aktivní čtenář, který za rok přečetl neskutečných 436 knih.“

Oba pánové si ocenění zasloužili – první za tu sounáležitost s domovem a knihami i v dálavách, druhý za množství. Oba také dostali knihy od sponzorů soutěže a poukázku na nákup nových knih v knihkupectví Kanzelsbereger od regionální organizace SKIP 08.

Ještě doplním několik poznámek k dalšímu programu regionální valné hromady. Její účastníci se také dozvěděli, že v souvislosti s Březnem – měsícem čtenářů byly na webu projekty.kmhk.cz aktualizovány nové Seznamy dětské literatury. Seznamy s novinkami za rok 2018 obsahují 25 titulů pro každý ročník. Výběr je zaměřen na novinky a čtivé knížky vydané v roce 2018 (případně 2017 i starší kvalitní knihy), které knihovnice znají z půjčovní praxe. Koordinátorky projektu doufají, že seznamy pomohou v práci jak knihovníkům, tak učitelům, případně rodinám v orientaci ve vycházejících dětských titulech.

Součástí programu byly i dvě přednášky o knihovnických projektech na podporu čtenářské gramotnosti. Alice Hrbková z Knihovny města Hradce Králové představila webové stránky soutěže Lovci perel a všechny její možnosti. Mgr. Zlata Houšková program uzavřela přednáškou k projektu S knížkou do života (Bookstart).

Kolektivní členové informují

Vyhlášení výsledků fotografické soutěže Pohlednice z mého vesmíru v Mokrém

Fotografování je mým velkým koníčkem, proto jsem si před pěti lety v knihovně v Mokrém vymyslela fotografickou soutěž. První ročník byl spíš testovací, ale měl velký úspěch a vnukl mi spoustu nových nápadů – fotografovat tak trochu něco jiného. Oslovila jsem astrofotografa Petra Horálka a Petra Komárka z pardubické hvězdárny, se kterými jsme kdysi v Mokrém organizovali přednášky Putování za zatměním Slunce s večerním pozorováním hvězd na hřišti. Pár let jsme potom vynechali a mně se začalo stýskat po vesmírné atmosféře. Jak by ne, bylo to vždy moc prima a kluci byli bezvadní a pozorování a studium vesmíru bylo – a stále je – jejich největším koníčkem.

Od druhého ročníku jsme tedy soutěž zaměřili víceméně na oblohu, denní i noční. Témata byla: Slunce ve všech podobách, Za všechno může Měsíc jen…, Neklidné nebe a nejnověji Pohlednice z mého vesmíru. Soutěž nabrala na obrátkách a v současné době již můžeme říct, že je to soutěž mezinárodní, snímky přicházejí z celých Čech, Slovenska a letos i ze Švýcarska. Od vyhlášení tématu trvá nejméně půl roku, než se fotografie sejdou, než se vyhodnotí a ocení. Je to náročná práce. Letošního ročníku se zúčastnilo 107 fotografů se 183 snímky. A vybírat nebylo vůbec jednoduché, protože co snímek, to unikát.

Fotografie byly pořízeny na řadě míst – v Čechách, na Slovensku, na Islandu, v Rakousku, ve východním Tibetu, v Černé Hoře, v Chorvatsku, na Kanárských ostrovech, v Řecku, na Kapverdách, ve Švýcarsku, Francii, Německu, USA a Itálii i nad Grónskem nebo nad Karibskými ostrovy. Fotogalerie byla naprosto úžasná, protože tentokrát se nehodnotily jen snímky z vesmíru jako takového, ale i z osobního vesmíru jednotlivých fotografů. Pro každého člověka je jeho vesmír jiný. Někdo miluje rozkvetlou louku, jiný moře, další s nadšením fotí přírodní úkazy, někdo zachytí jedinečný moment či jen obyčejný, a přesto krásný život, ten lidský.

Porota soutěže byla složena z pěti členů, jimiž byli Dagmar Honsnejmanová (Knihovna U Mokřinky), Pavel Suchan (místopředseda České astronomické společnosti), Vladislav Slezák (Hvězdárna Žebrák), Petr Komárek (Hvězdárna barona Artura Krause Pardubice, DDM DELTA, odl. pracoviště DDM ALFA) a Petr Horálek (fotograf, spisovatel a popularizátor astronomie).

S ohledem na počet snímků a jejich autory si porota vyhradila právo vytvořit šest samostatných kategorií: Dětská kategorie „Můj vesmír“ do 15 let, Astrofoto do 15 let, Pohled do vesmíru místního regionu, Astrofoto dospělí, Originální pohled a „Můj vesmír“ dospělí. V závěru byla podle nejvyššího počtu hlasů udělena cena pořadatelů, cena pro absolutního vítěze, cena veřejnosti a oceněni byli také hlasující z řad veřejnosti.

Vyhodnocení proběhlo již tradičně v mokerském společenském klubu. Přes ne snadno dostupnou lokalitu se jej zúčastnilo na 50 návštěvníků – oceněných fotografů se svými rodinami, kteří vážili cestu až z Aše, Brna, Prahy, ale také ze vzdálených slovenských končin. Vyhodnocení moderoval a ceny předával Petr Horálek s Matoušem Kotěrou z pardubické hvězdárny.

Před samotným vyhodnocením přivítal účastníky starosta obce Jiří Franc, který poděkoval sponzorům, organizátorům a samozřejmě účastníkům samotným za jejich nadšení i přízeň. Po rozdání cen následovala přestávka (s občerstvením z domácích zdrojů Mokeráků, ale i některých účastníků). Pak již na všechny čekala úžasná přednáška Petra Horálka nazvaná Kdyby fotografie mohly vyprávět. V přednášce nás prostřednictvím strhujících fotografií, ale hlavně poutavého vyprávění zavedl do nejrůznějších koutů naší planety. Někdy nás rozesmál i dojal překvapivými a leckdy i dramatickými příběhy ze zákulisí vzniku jednotlivých snímků. Nejkrásnější byl však závěr přednášky, který nás donutil zamyslet se nad skutečnou hodnotou lidské skromnosti a pokory vůči přírodě kolem nás.

Cen bylo rozdáno mnoho. Absolutním vítězem se stal – shodně u poroty i veřejnosti – Pavol Kostolný (Konská, Rajecké Teplice) se snímkem Mesiačný servis, který si cenu převzal osobně.

Mesiačný servis (foto: Pavol Kostolný)
Mesiačný servis (foto: Pavol Kostolný)

Já osobně jsem nadšená z umístění našich regionálních fotografů:

V kategorii Pohled do vesmíru místního regionu uspěli z 18 fotografií:

  1. Tereza Háková (Mokré): Slunce v peřinách,

  2. Dagmar Tomková (Mokré): Kudy vede cesta dlážděná zlatými cihlami je tajemství,

  3. Renata Krejčová (Mokré): Tajemno přichází,

  4. Roman Honsnejman (Mokré): Hvězdokupy třetí generace,

  5. Soňa Toulcová (Lipiny u Bolehoště): Požár z komína.

Slunce v peřinách (foto: Tereza Háková)
Slunce v peřinách (foto: Tereza Háková)

Kudy vede cesta dlážděná zlatými cihlami je tajemství (foto: Dagmar Tomková)
Kudy vede cesta dlážděná zlatými cihlami je tajemství (foto: Dagmar Tomková)

Tajemno přichází (foto: Renata Krejčová)
Tajemno přichází (foto: Renata Krejčová)

Hvězdokupy třetí generace (foto: Roman Honsnejman)
Hvězdokupy třetí generace (foto: Roman Honsnejman)

Požár z komína (foto: Soňa Toucová)
Požár z komína (foto: Soňa Toucová)

V kategorii dětí do 15 let se na skvělém 2. místě ze 46 fotografií umístil Šimon Franc z Mokrého s fotografií Krásy moře.

Krásy moře (foto: Šimon Franc)
Krásy moře (foto: Šimon Franc)

S vítězi fotosoutěže – druhý zleva Petr Horálek, vedle něj vítěz Pavol Kostolný a Dagmar Honsnejmanová (foto: Miroslav Tomašovič)
S vítězi fotosoutěže – druhý zleva Petr Horálek, vedle něj vítěz Pavol Kostolný a Dagmar Honsnejmanová (foto: Miroslav Tomašovič)

Velké poděkování za nádherné ceny patří našim sponzorům a partnerům: Hvězdárně barona Artura Krause Pardubice, České astronomické společnosti, Petru Horálkovi, Hvězdárně Žebrák, dalekohledům SUPRA, časopisu Astropis, Jiřímu Márovi (cestovateli, kameramanovi a spisovateli), společnosti AM Art, časopisu Moje země, Syndikátu novinářů ČR, nakladatelskému domu Albatros Media, Orlickému týdeníku, serveru Orlický.net, časopisům Čechoaustralan a Science Café, agentuře CzechTourism, společnosti Mapcards.net a Královéhradeckému kraji. Poděkování patří také všem, kteří se podíleli na organizaci této náročné akce, hostům za milou atmosféru i donesené občerstvení.

Akce, která trvala celé odpoledne, resp. až do pozdních večerních hodin, se vydařila. Ocenění fotografové, ale i ostatní návštěvníci, odjížděli domů dobře naladěni, nadšeni a nešetřili chválou na příjemně strávený čas v Mokrém.

Při přípravě článku byla využita tisková zpráva, kterou zpracoval Petr Horálek (obsahuje podrobné výsledky vyhodnocení). Informace o výsledcích jsou k dispozici i na webu České astronomické společnosti, která byla jedním z hlavních partnerů soutěže. Fotogalerie obsahující všechny soutěžní snímky je k dispozici na webu mokerské knihovny; výběr z fotografií byl zveřejněn i na zpravodajském serveru Aktuálně.cz.

Redakční poznámka: Autorka článku nedlouho po vyhlášení výsledků fotosoutěže získala Pamětní medaili hejtmana Královéhradeckého kraje, a to za podporu kulturního a společenského života v obci Mokré. Gratulujeme!

Kniha ti sluší 2019 na Jaboku

Když se letos v únoru v e-mailové konferenci Knihovna objevila informace o možnosti zapojit se do kampaně Kniha ti sluší, řekli jsme si, že bychom tuto kampaň mohli v Knihovně Jabok (Vyšší odborné školy sociálně pedagogické a teologické Jabok) zkusit využít k uspořádání akcí k některým knihám, jejichž autory jsou učitelé Jaboku. Rozhodli jsme však, že v tomto případě nepůjde o odborné, úzce zaměřené knihy, nýbrž o dvě publikace, které jsou určené spíše pro širší veřejnost.

U Božího mlýna

První akcí uspořádanou v rámci kampaně Kniha ti sluší byla autogramiáda a beseda ke knize U Božího mlýna. Jde o knižní rozhovor Josefa Beránka s Ladislavem Heryánem – katolickým knězem, salesiánem, který působí jako teolog a pedagog na Jaboku a na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Je autorem několika knih, veřejnosti je znám mimo jiné svými vazbami na český underground.

Obálka knihy U Božího mlýna
Obálka knihy U Božího mlýna

Autogramiáda se konala se 10. dubna 2019 v aule Jaboku a navazovala na program dne otevřených dveří Jaboku, při kterém se zájemci o studium mohli zúčastnit diskusí s učiteli i studenty, otevřených seminářů aj. K besedě jsme pozvali nejen Ladislava Heryána, jehož životnímu příběhu je kniha U Božího mlýna věnována, ale také jejího autora Josefa Beránka. Celou akcí provázel ředitel Jaboku Alois Křišťan, který oba protagonisty osobně velmi dobře zná, čímž rozhovor získal zajímavý rozměr navíc. Návštěvníci se během něj dozvěděli nejen to, proč se kniha jmenuje U Božího mlýna, ale také detaily o tom, jak vznikala, co na její přípravě bylo těžké či zajímavé, čím se tento rozhovor lišil od knižních rozhovorů s jinými osobnosti, které Josef Beránek uskutečnil, jak moc Ladislav Heryán měnil text knihy při autorizaci atd. Došlo také na dotazy o životě Josefa Beránka i Ladislava Heryána i mnohá další témata. Samozřejmě nechyběl ani prostor na dotazy z publika nebo na hudební vstup Ladislava Heryána. Atmosféra celé akce byla velmi příjemná, diskuse zajímavá a návštěvníci pokládali neustále další a další dotazy. Nikomu nevadilo, že oproti původnímu plánu celá akce i s autogramiádou trvala téměř dvě hodiny, a všichni odcházeli s dobrým pocitem příjemně stráveného času; snad se příjemnou atmosféru celé akce podařilo alespoň částečně zachytit na fotografiích na webových stránkách knihovny.

Josef Beránek, Ladislav Heryán a Alois Křišťan (s mikrofonem)
Josef Beránek, Ladislav Heryán a Alois Křišťan (s mikrofonem)

Účastníci besedy
Účastníci besedy

Ladislav Heryán podepisuje knihu U Božího mlýna
Ladislav Heryán podepisuje knihu U Božího mlýna

Bůh je tady

24. dubna 2019 – v týdnu oslav Světového dne knihy a autorských práv – se na Jaboku konala beseda ke knize Bůh je tady. Její autorka Jana Zajícová, která vyučuje na Jaboku, v této knize nenásilnou formou vypravuje biblické příběhy a propojuje je s tématy, které děti dobře znají ze svého života. Důležitou součástí knihy jsou také ilustrace Magdaleny Bořkovcové, které text knihy podtrhují a rozvíjejí.

Obálka knihy Bůh je tady
Obálka knihy Bůh je tady

Akce nebyla jen besedou a autogramiádou. Pro návštěvníky byla v aule Jaboku připravena také výstava ilustrací Magdaleny Bořkovcové a v závěru akce i tvořivý workshop.

Magdalena Bořkovcová a Jana Zajícová
Magdalena Bořkovcová a Jana Zajícová

Nechyběla ani autogramiáda
Nechyběla ani autogramiáda

Na akci se sešli účastníci od kojeneckého po důchodový věk, přibližně polovinu návštěvníků akce však tvořily děti předškolního nebo mladšího školního věku. Většina dětí zaujatě poslouchala povídání Jany Zajícové a Madaleny Bořkovcové o tom, jak spolu pracovaly na knize Bůh je tady, nebo o tom, jak se člověk může stát autorem či ilustrátorem knihy. Některé děti se do diskuse dokonce zapojily svými dotazy. Po skončení besedy následovala autogramiáda a poté tvořivý workshop, který pro děti i jejich rodiče připravila Madalena Bořkovcová. Jeho cílem bylo vytvořit ilustrace k biblickým příběhům. Skupina lidí si vybrala biblický příběh a poté každý z účastníků v dohodnutém pořadí kreslil kousek obrázku k příběhu v čase vyměřeném přesýpacími hodinami; poté v kreslení pokračoval další člen skupiny, dokud nebyla společná ilustrace zcela hotová. Děti si k ilustraci zvolily třeba příběh o stvoření, boj Davida s Goliášem, příběh Jonášovi v břiše velryby, poslední večeři a další. Obrázky, které během workshopu vznikly, se nám všem velice líbily a ocenili jsme i vtipné detaily, které přímo v Bibli uvedeny nejsou (například párek pavouků na Noemově arše). Hotové ilustrace děti vystavily na nástěnce přímo na místě – vy si je můžete prohlédnou ve fotogalerii na webových stránkách Knihovny Jabok.

Jedna z ilustrací, které vznikly v rámci workshopu
Jedna z ilustrací, které vznikly v rámci workshopu

Na Jaboku nám knihy sluší

Do kampaně Kniha ti sluší se Knihovna Jabok letos zapojila poprvé. Přestože s organizací besedy či autogramiády je samozřejmě docela dost práce, naše zkušenosti jsou velmi pozitivní. Zveřejnění informací o akcích na webu kampaně bylo velmi snadné, vítanou podporou byl příspěvek na honoráře pro účinkující autory, který byl díky zapojení do kampaně Kniha ti sluší účinkujícím autorům vyplacen prostřednictvím Svazu českých knihkupců a nakladatelů. K propagaci jsme využili nejen webové stránky kampaně, ale také informační kanály nakladatelství, která obě knihy vydala. Díky podpoře nakladatelství Portál bylo také možné připravit výstavu ilustrací Magdaleny Bořkovcové, která obohatila besedu ke knize Bůh je tady.

Obě akce se podle našeho názoru velice povedly, a tak se těšíme, že se nám v rámci Kampaně kniha ti sluší podaří podobné akce uskutečnit i v následujících letech.

Obrazový doprovod pochází z archivu Knihovny Jabok.

Ve vsetínské knihovně ocenili nejlepší čtenářskou třídu

V říjnu 2018 vyhlásily dětské knihovnice Masarykovy veřejné knihovny Vsetín soutěž pro žáky druhých až pátých tříd vsetínských základních škol. Do konce února 2019 se tak mohly přihlášené třídy utkat ve čtenářských dovednostech. Podmínky byly jednoduché: každý žák ze soutěžící třídy musí přečíst alespoň dvě knihy (z toho jednu knihu samostatně – doma, mimo školu), knížka musí být půjčena v daném období ve kterékoliv dětské knihovně, alespoň jednou od října do února třída navštíví knihovnu při besedě. Každému žáku byl přidělen čtenářský list, do kterého žák zapisoval údaje a dojmy z přečtené knihy. Nechyběly ani obrázky. Třídní učitelé pak z jednotlivých listů poskládali Soutěžní čtenářský deník. Celkem se do soutěže přihlásilo deset tříd a byl to boj do poslední chvíle a do poslední přečtené knihy.

Slavnostní vyhodnocení proběhlo ve vsetínské knihovně ve čtvrtek 14. března 2019. Pozvané třídy přišel pozdravit místostarosta města Vsetín Pavel Bartoň, který přítomné děti zaujal i pobavil informací, že kniha je úžasné zařízení, k jehož použití nepotřebují žádný PIN ani heslo.

A jak tedy soutěž dopadla?

Zvítězila 3. třída ZŠ Integra s třídním učitelem Josefem Kovaříkem, která přečetla 254 knih.

Vítězná 3. třída ZŠ Integra Vsetín
Vítězná 3. třída ZŠ Integra Vsetín

Druhé místo získala 5. B ZŠ Luh s třídní učitelkou Pavlou Klišovou; zde se přečetlo 214 knih.

Třetí se umístila 5. C ZŠ Trávníky s třídní učitelkou Marií Pohunkovou. I zde se pilně četlo – celkem bylo zdoláno 183 knih.

Třetí místo patří 5. C ze ZŠ Trávníky Vsetín
Třetí místo patří 5. C ze ZŠ Trávníky Vsetín

Ale nejsou to jen tato tři místa, která zvítězila; musíme pochválit i ostatní třídy, které se do soutěže zapojily a soutěž dokončily: 5. třída ZŠ Integra (126 knih), 3. B ZŠ Rokytnice (104 knih), 2. B ZŠ Ohrada (95 knih), 2. C ZŠ Ohrada (70 knih). Veliké poděkování patří zejména třídním učitelům, kteří žáky po celou dobu podporovali a motivovali.

Hlavní cenou této soutěže je noc strávená v knihovně v rámci Noci s Andersenem. Ocenění získali také knižní ceny, sladkosti, papírenské drobnosti a samozřejmě diplom. Partnerem soutěže byla i letos firma Austin Detonator s.r.o., za což jí patří veliké poděkování. „Jsme velmi rádi, že můžeme podporovat soutěž o nejlepší čtenářskou třídu, jejímž cílem je motivovat děti ke čtení. Osobně jsem z výsledků byla mile překvapena a potěšilo mě, že výherní třídou byla právě ta nejmladší. Dokazuje to mimo jiné také výbornou spolupráci učitelů a rodičů, která je také velmi důležitá. Jen tak dále,“ řekla za Austin Detonator Kamila Janišová.

Slavnostní vyhlášení zpestřil „kulturním dárkem“ divadelní kroužek ZŠ Trávníky pod vedením paní vychovatelky Michaely Vráželové s představením Lema a Cipa na motivy židovských pohádek.

Divadelní kroužek ZŠ Trávníky Vsetín
Divadelní kroužek ZŠ Trávníky Vsetín

Z divadelního představení Lema a Cipa
Z divadelního představení

Ředitelka vsetínské knihovny Helena Gajdušková zve již teď na další ročník čtenářské třídy: „Soutěž Čtenářská třída je poměrně náročná, o to víc si vážíme toho, že vsetínské školy do ní jdou. Děkujeme zejména učitelům a učitelkám, kteří/které děti ke čtení motivují, a také sponzorovi celé akce – firmě Austin Detonator, díky níž mohly děti získat zajímavé ceny. Už nyní se těším na další ročník, který vyhlásíme v říjnu 2019.“

Blahopřejeme vítězům, děkujeme všem zapojeným třídám!

Fotografie pocházejí z archivu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

Univerzitní knihovna z Plzně oslavila 14. únor darováním knih do domovů pro seniory

Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni uspořádala u příležitosti 14. února, tedy Mezinárodního dne darování knihy, sbírku knih pro domovy pro seniory. Akce Daruj knihu měla velký ohlas a podařilo se vybrat více než 1 200 knih!

Podařilo se vybrat více než 1 200 knih
Podařilo se vybrat více než 1 200 knih

Že 14. únor není jen dnem zamilovaných, ale i Mezinárodním dnem darování knihy, ví dobře jak knihovníci, tak studenti v Plzni. Každý, kdo měl chuť, mohl prostřednictvím univerzitní knihovny darovat novou nebo přečtenou knihu a pomoci tak dobré věci.

Akce Daruj knihu se na Západočeské univerzitě v Plzni konala už potřetí a znovu s velkým úspěchem. Před rokem knihovna dětskými knihami obdarovala Základní školu a Mateřskou školu pro zrakově postižené a vady řeči, rok předtím darované knihy zamířily na lůžková oddělení a LDN Městské nemocnice Plzeň, Privamed a. s.Fakultní nemocnice Plzeň.

Knihovníky z Plzně potěšilo, že čtenáři do jejího hlavního sídla v kampusu na Borech i do pobočky v Plzni i Chebu přinesli zajímavé a čtivé tituly, které pomohou zpříjemnit seniorům čas. Počet knih předčil očekávání knihovníků – do domovů pro seniory knihovna mohla darovat přes 1 200 knih.

Univerzitní knihovna knihy předala do domova pro seniory SeneCura SeniorCentrum PlzeňDomova poklidného stáří Vejprnice.

Jedna polovina vybraných knih putovala do domova pro seniory ve Vejprnicích
Jedna polovina vybraných knih putovala do domova pro seniory ve Vejprnicích

Druhá část knih zamířila do domova pro seniory SeneCura SeniorCentrum v Plzni
Druhá část knih zamířila do domova pro seniory SeneCura SeniorCentrum v Plzni

Předání knih proběhlo v přátelské, domácí atmosféře a udělalo seniorům radost
Předání knih proběhlo v přátelské, domácí atmosféře a udělalo seniorům radost

Z akce se stala pěkná tradice, kterou knihovna plánuje zopakovat i napřesrok.

Fotografie pořídila Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni.

Jak se letos tančilo v liberecké knihovně

Již po osmé se v sobotu 19. ledna 2019 Krajská vědecká knihovna v Liberci proměnila v rozlehlý několikapatrový taneční a společenský sál, jemuž netradiční architektonické pojetí budovy umožňuje atraktivní využití a dodává mu velmi specifický charakter. Rozlehlý transparentní prostor, ústřední schodiště propojující všechny paluby, otevřené galerie s přímým výhledem na taneční parket umístěný v nejspodnějším patře, to vše spolu s kvalitní hudbou, výborným vínem a perfektně sestaveným programem zajistilo opět knihovnímu plesu velký úspěch.

Ples se vždy připravuje několik měsíců dopředu, Už při vyhodnocování plesu předchozího, tedy pár dnů po jeho skončení, padají na naší „dramaturgické radě“ nápady a náměty, jak ples příště udělat ještě dokonalejším.

S prvotní myšlenkou na pořádání plesu jsme přišli v roce 2012 na základě zmínky bývalé ředitelky Věry Vohlídalové o tom, že v knihovně je možné uspořádat cokoli, třeba i ples. Zkusili jsme se společně zamyslet nad prostory a možnostmi naší moderní budovy a šli jsme do toho. Tehdy jsme spolu se spřátelenou neziskovou organizací Liberecká občanská společnost vytvořili tým lidí, kteří se na přípravě plesu několik příštích let podíleli, od roku 2016 už ples pořádáme sami.

Jak probíhají přípravy

Pořádat ples v knihovně neznamená jen vyzdobit prostory, sehnat kapelu a vytvořit program. Je třeba se hlavně domluvit na všemi oblíbeném stěhování. Ano, ples v knihovně není jako ples v kulturním domě, který disponuje stoly přímo v sále. Ne tak knihovna. Ta také disponuje mnoha stoly, ale nejsou na těch místech, kde je potřebujeme mít. Pro 286 míst k sezení je třeba přemístit 286 židlí a cca 70 stolů. K tomu je třeba několika silnějších mužů, kteří stoly „přetahají“ do kýženého patra. Navíc je třeba odsunout stěny sálu, připravit šatnu, vyklidit čítárnu tak, aby se z ní stal taneční parket, a stejně tak prostor pro diskotéku ve čtvrtém patře. Máme vyzkoušeno, že balónky v barvě plesu se báječně hodí k čerstvým květinám na stolech, ovšem balónky musí někdo nafouknout. Zpočátku jsme si vždy půjčovali přístroj na jejich nafouknutí, před několika lety jsme jej už zakoupili a od té doby jej využíváme i pro jiné akce.

Kdo někdy navštívil naši knihovnu, jistě ví, jak vypadá v denním provozu. V počátcích organizování plesu jsme váhali s umístěním tanečního parketu. Nechtěli jsme, aby se tančilo v sále ve druhém patře – přišlo nám to příliš obyčejné. Proto jsme se rozhodli využít pro parket čítárnu na patře -1, tedy prostor, jehož potenciál jsme teprve ocenili, když jsme se poprvé při zahajovacím ročníku podívali nahoru na schody a horní galerie, na kterých vytvářeli plesoví hosté neobvyklou a fascinující pestrobarevnou kulisu. A naopak (shora a ze schodů) je úžasný pohled na tančící páry i plesová vystoupení odehrávající se na parketu.

Přetvoření prostoru ale nestačí. Je třeba předem připravit program (moderování, předtančení, slosování vstupenek), pozvat kapelu, sehnat sponzory a také včas vytisknout vstupenky, zajistit jejich prodej, pohlídat, jestli je třeba dotisknout další vstupenky, obstarat smlouvy s OSA, domluvit se s vinařem na dovozu a prodeji vína a s naší kavárnou na občerstvení. Je také nutné zajistit bezpečnost večera u městské policie a dozor hasičů.

Máme celkem sehranou partu lidí včetně brigádníků, jsme tedy schopni během několika hodin kompletně vše připravit. Knihovna má v sobotu otevřeno do 13 hodin, pak nastoupíme a kolem 16.30 je vše připraveno. Někteří z nás mohou odejít domů se převléknout, ale pár lidí stejně zůstává v knihovně, aby zajistili příjezd vinaře, kapely, účinkujících tak, abychom po 19. hodině mohli otevřít dveře a uvítat nedočkavé hosty. Pro mě osobně to znamená celkem rychlou koupel a převlečení do plesových šatů, v 17 hodin odcházím z knihovny a v 19 už jsem zase zpátky.

Pak jen sledujeme, jak se lidé baví a užívají si program, který jsme pro ně připravili. Ples má po těch letech dobrý zvuk a zájemci se už začátkem prosince ptají po vstupenkách. Těší se na hezký prostor knihovny, kvalitní zábavu a dobré víno od moravských vinařů.

Ples končí ve dvě hodiny v noci, někteří ještě setrvávají o něco déle, kapela se balí a odjíždí. Co teď? Odcházím domů kolem třetí ráno a v neděli už v 10 hodin se zase scházíme, abychom dali všechno nazpátek. Úklid nám trvá skoro čtyři hodiny, je to vždycky těžší než příprava. Ale v pondělí v běžném provozu návštěvníci knihovny nepoznají, že se tu nějaký ples konal. Možná někde snad zůstane zapomenutý balónek jako připomínka slavnostního večera…

Přípravy – nafukování balónků
Přípravy – nafukování balónků

Před instalací
Před instalací

Proměna velkého sálu
Proměna velkého sálu

Připraveno
Připraveno

Paní radní zahajuje ples
Paní radní zahajuje ples

Zahájení
Zahájení

Předtančení
Předtančení

Dorty do tomboly
Dorty do tomboly

Poznáte je?
Poznáte je?

TanecTanec

Atmosféru jednoho z dřívějších plesů (konkrétně z roku 2015) dobře vystihla reportáž na serveru Genus plus, jejíž součástí je i video:

V knihovně proběhl i ples hejtmana

V letošním roce jsme v knihovně zažili ještě jeden ples – 14. benefiční ples hejtmana Libereckého kraje, který se konal pouhé dva týdny po našem plese.

Ten hejtmanský jsme přímo nepořádali, ale stejně jsme se na jeho organizaci podíleli. Bylo to dost náročné, představy organizačního týmu z Libereckého kraje o výzdobě a průběhu plesu byly poněkud jiné než naše skromné, léty prověřené postupy.

V pátek 2. února 2019 se knihovna zcela proměnila v zajímavý společenský prostor. Množství reflektorů vytvářelo barevné světelné efekty, bílé stoly ozdobené světýlky ve skleněných dózách lákaly hosty k usednutí. Taneční orchestr Big'O'Band Marka Ottla nabídl kvalitní hudbu k tanci i poslechu.

Hosté se dobře bavili, ale zároveň zakoupením vstupenky přispěli dobré věci: čtyři organizace pečující o pěstounské rodiny v Libereckém kraji dostaly z rukou hejtmana Libereckého kraje Martina Půty šek v hodnotě 118 725 korun.

Hejtmanský ples v knihovně byl pro nás zcela ojedinělou záležitostí. Vyskytlo se pár komplikací, které nám ležely v hlavě (od instalace těžkých světelných ramp, pro které jsem si vyžádala posudek statika, přes příliš velký orchestr po náročnost umístění účinkujících), přesto považuji tuto událost za velkou reklamu pro naši knihovnu.

Ukázalo se, že knihovna může být důstojným a akusticky skvělým prostorem i pro tak prestižní společenskou událost, jakou ples hejtmana bezesporu je. Vždyť která jiná knihovna se podobnou akcí může pochlubit?

Myslím si, že můžeme být právem hrdi, že i ples hejtmana měl u hostů dobrou odezvu a že se potvrdilo, že prostor moderní knihovny může být místem, které slouží komunikaci a setkávání při významných společenských událostech.

Z plesu hejtmana

Z plesu hejtmana
Z plesu hejtmana v roce 2019

Video z plesu je ke zhlédnutí na Facebooku:

Fotografie z Plesu v knihovně 2019 pocházejí z archivu Krajské vědecké knihovny v Liberci, fotografie ze 14. benefičního plesu hejtmana Libereckého kraje z archivu Libereckého kraje.