2018, ročník 27, číslo 1

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Atlas knihoven

Ocenění

Koncepce a strategie

Osobnosti

Rozhovor

Celostátní akce

Recenze

Z ústředních orgánů

Z odborných orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Úvodník

Jarní číslo Bulletinu SKIP

Vážení a milí čtenáři,

přinášíme Vám letošní první číslo Bulletinu SKIP. Dozvíte se v něm například:

Přínosné čtení Vám za celou redakční radu Bulletinu SKIP přeje

Linda Jansová

Trendy v knihovnách

Knižní veletrh Livre Paris a pět knihoven k tomu

Dne 19. ledna 2018 rozeslala Mgr. Lenka Maixnerová, předsedkyně regionální organizace SKIP, e-mailem výzvu, aby si individuální členové pražské organizace SKIP podali žádost o finanční příspěvek (do výše 5 000 Kč), který poslouží k úhradě nákladů na cestovné, ubytování nebo platbu registračního poplatku při účasti na některé z odborných knihovnických akcí. Okamžitě mě napadlo, že je to skvělá příležitost konečně se podívat na jeden z velkých a významných evropských knižních veletrhů – veletrh Livre Paris.

Žádost jsem tentýž den odeslala. O několik dní později jsem obdržela zprávu o tom, že moje žádost byla schválena, že mi bude poskytnut příspěvek na úhradu ceny letenky. O této skutečnosti jsem následně informovala ředitele Městské knihovny v Praze (MKP). V následujících dnech bylo v MKP rozhodnuto, že se návštěva pařížského knižního veletrhu stane součástí pracovní cesty, na kterou mne MKP vyšle. MKP hradila náklady na ubytování, MHD v Paříži a vstupné na veletrh. Za obě tato rozhodnutí jsem velmi vděčná, velmi si vážím toho, jakou příležitost jsem dostala.

Pařížský knižní veletrh

Knižní veletrh Livre Paris patří již několik desetiletí k významným kulturním akcím, které se v Paříži konají během jarních měsíců. Letos se jednalo o 38. ročník veletrhu, probíhal ve dnech 16.–19. března 2018. Jeho tradičním pořadatelem je Národní syndikát nakladatelů (Syndicat national de l'édition, SNE).

Veletrh je připravován tak, aby byl atraktivní pro odbornou i laickou veřejnost. V letošním roce chtěli pořadatelé cíleně oslovit i děti a mládež. I proto na veletrhu fungovaly různé scény či zóny (stages). Vlastní prostor byl věnován např. dětem a mládeži, mladým dospělým, byly prezentovány komiksy a manga pro všechny věkové kategorie, atraktivní bylo i náměstí s uměním (arts square).

Livre Paris je prodejní veletrh, není to veletrh výhradně kontraktační. I to je jistě důvodem, proč ho letos navštívilo více než 153 000 návštěvníků (našla jsem i údaj 200 000 návštěvníků). Pořadatelé uvádějí, že návštěvnost proti roku 2017 vzrostla o 7 %. Veletrhu se účastnilo 1 200 vystavovatelů z 50 zemí a 3 000 autorů. Bylo připraveno cca 800 setkání, autorských čtení, autogramiád a diskusních pořadů. Byly vytvořeny podmínky i pro setkávání a obchodní jednání nakladatelů a dalších profesionálů.

Hlavním hostem bylo v letošním roce Rusko. O tuto část expozice byl mezi návštěvníky veletrhu značný zájem. Nic na tom nezměnila ani aktuální situace na mezinárodní politické scéně. Početná byla i delegace autorská – na veletrhu se představilo téměř 30 současných ruských spisovatelů.

Velmi zajímavou částí expozice byl Pavilon afrického umění – společná prezentace deseti afrických zemí. I zde probíhaly diskuse, setkání, autogramiády, navíc byly prezentovány i některé neziskové organizace, které v těchto zemích pracují.

Česká republika, resp. česká literatura na tomto veletrhu prezentována nebyla.

Příští ročník se uskuteční v době od 15. do 18. dubna 2019 a hlavním hostem bude Slovensko.

Z veletrhu nabízím několik fotografií:

Vstup do areálu výstaviště
Vstup do areálu výstaviště

Výzdoba v hale
Výzdoba v hale

Barvy, hravost, inspirace
Barvy, hravost, inspirace

Jeden z oblíbených žánrů – manga
Jeden z oblíbených žánrů – manga

U jednoho z největších vystavovatelů
U jednoho z největších vystavovatelů

I v expozici hlavního hosta je plno
I v expozici hlavního hosta je plno

Pařížské knihovny

Paříž velmi dobře znám díky mnoha soukromým krátkodobým pobytům. Při těchto cestách jsem navštěvovala i zdejší knihovny, např:

Tentokrát jsem se zaměřila na veřejné knihovny zřizované městem Paříž. Už před odjezdem jsem věděla, že chci navštívit knihovny v různých částech města, knihovny, které působí v rozdílném prostředí, knihovny, které budou navštěvovat různí uživatelé. Do všech knihoven jsem před odletem do Paříže napsala, všude jsem si návštěvu dojednala na konkrétní den a hodinu. Ve všech knihovnách mne přijali velmi vlídně, ochotně odpovídali na mé dotazy a umožnili mi i pořízení několika fotografií. I ve Francii platí, že by to měly být fotografie bez čtenářů a návštěvníků (nebo by měly být pořízeny s jejich souhlasem).

Navštívila jsem celkem pět knihoven  Médiathèque Françoise Sagan, Bibliothèque Amélie, Médiathèque Marguerite Yourcenar, Bibliothèque Chaptal a Médiathèque de la Canopée la fontaine.

Médiathèque Françoise Sagan

Knihovna Françoise Saganové působí v 10. městském obvodu. Je to část města s multikulturním obyvatelstvem. Rozlehlé prostory byly pro knihovnu upraveny v roce 2016. Knihovna má k dispozici i střešní terasu, ze které se nabízí netradiční pohled na město. Pořádá velké množství jazykových a vzdělávacích kurzů. Nachází se v těsném sousedství školy.

Médiathèque Françoise Sagan – exteriér knihovny
Médiathèque Françoise Sagan – exteriér knihovny

Médiathèque Françoise Sagan – za vstupem
Médiathèque Françoise Sagan – za vstupem

Médiathèque Françoise Sagan – část volného výběru
Médiathèque Françoise Sagan – část volného výběru

Bibliothèque Amélie

Knihovna Amélie se nachází poblíž Invalidovny, v 7. obvodu. Knihovna je umístěna ve 3. a 4. podlaží domu. Slouží převážně obyvatelům této luxusní části města. Zřízena byla v roce 1981, oddělení pro mládež bylo revitalizováno v roce 2012, oddělení pro dospělé v roce 2014.

Bibliothèque Amélie – knihovna v ulici Grenelle
Bibliothèque Amélie – knihovna v ulici Grenelle

Bibliothèque Amélie – interiér
Bibliothèque Amélie – interiér

Bibliothèque Amélie – část volného výběru pro děti
Bibliothèque Amélie – část volného výběru pro děti

Médiathèque Marguerite Yourcenar

Knihovna Marguerite Yourcenarové je umístěna v 15. městském obvodu (na jihozápadě města) ve velmi zajímavé budově se skleněnou fasádou, která je zastíněna barevnými roletami. V interiéru s černými podlahami je použit dostatek barev a typově i tvarově zajímavého mobiliáře. Výsledkem je velmi příjemný a flexibilní prostor. Knihovna je i živým, komunitním prostorem.

Médiathèque Marguerite Yourcenar – exteriér
Médiathèque Marguerite Yourcenar – exteriér

Médiathèque Marguerite Yourcenar – část volného výběru
Médiathèque Marguerite Yourcenar – část volného výběru

Médiathèque Marguerite Yourcenar – zadní fasáda nad zahradou, která bude příští rok zpřístupněna veřejnosti
Médiathèque Marguerite Yourcenar – zadní fasáda nad zahradou, která bude příští rok zpřístupněna veřejnosti

Bibliothèque Chaptal

Knihovna 9. městského obvodu se nachází v docházkové vzdálenosti od kabaretu Moulin Rouge. Je umístěna v honosném domě ve vnitrobloku typické pařížské ulice. Ve třech podlažích fungují oddělení pro dospělé, pro mládež a pro děti, k dispozici je tichá studovna i velké oddělení komiksů. Během sobotního dopoledne byla knihovna plná rodičů (zejména otců) s dětmi.

Bibliothèque Chaptal – knihovna sídlí ve vnitrobloku typické zástavby
Bibliothèque Chaptal – knihovna sídlí ve vnitrobloku typické zástavby

Bibliothèque Chaptal – bohatá nabídka, barvy, prostor, v sobotu dopoledne je tu plno
Bibliothèque Chaptal – bohatá nabídka, barvy, prostor, v sobotu dopoledne je tu plno

Bibliothèque Chaptal – nečekané prostředí v jednom ze sálů
Bibliothèque Chaptal – nečekané prostředí v jednom ze sálů

Médiathèque de la Canopée la fontaine

Knihovna na hranici 1. a 3. městského obvodu, v těsné blízkosti Les Halles (a v docházkové vzdálenosti od Louvru) byla pro veřejnost otevřena v dubnu 2016. Jedná se o velkorysý, světlý, moderní, funkční, variabilní a velmi přívětivý prostor. I tato knihovna slouží všem věkovým kategoriím. Je to knihovna, kde můžete pracovat, studovat, potkat se s přáteli, zdřímnout si, odpočívat. Je to zkrátka knihovna, kde je vám dobře.

Médiathèque de la Canopée la fontaine – v těsném sousedství bývalého Břicha Paříže a kostela sv. Eustacha
Médiathèque de la Canopée la fontaine – v těsném sousedství bývalého Břicha Paříže a kostela sv. Eustacha

Médiathèque de la Canopée la fontaine – čtenáři zde sedí, leží, čtou, mailují, telefonují, ale i spí
Médiathèque de la Canopée la fontaine – čtenáři zde sedí, leží, čtou, mailují, telefonují, ale i spí

Médiathèque de la Canopée la fontaine – prostor pro děti
Médiathèque de la Canopée la fontaine – prostor pro děti

Závěrem

Knižní veletrh jednoznačně ukázal, že tištěná kniha není mrtvé nebo umírající médium. Byla prezentována jako důležitý artefakt a předmět, který i dnešního člověka chce a může provázet celým životem, být každodenním rádcem, průvodcem, přítelem, inspirací. I francouzské knihovny velmi dobře přispívají k tomu, aby to tak pro ty, kdo o to stojí, opravdu bylo.

Tato pracovní cesta pro mne byla velmi zajímavá a inspirativní. Znovu mnohokrát děkuji všem, kdo mi její absolvování umožnili.

Souborný katalog ČR – nejlepší kamarád pro čtenáře i knihovníka

Ačkoli u nás Souborný katalog ČR (SK ČR) funguje v elektronické podobě již přes dvě dekády a pro mnohé se stal nepostradatelným pomocníkem při studiu i při práci, stále jsou tací, jak se tu a tam ukazuje, kteří o něm nikdy neslyšeli. Zejména pro ně je určen následující článek, o jehož sepsání rozhodla naše ctěná vedoucí Eva Svobodová. Jelikož vždy vynikala velkou prozíravostí, svěřila tento zodpovědný úkol nám, nejmladším členům kolektivu SK ČR, protože v nás přese všechno má stále bezmeznou důvěru. Výsledek naší usilovné práce, shrnující dosavadní činnost SK ČR a výhody, které jeho užívání přináší, předkládáme níže.

Mladý tým – zleva Kryštof Šádek, Tomáš Pšenčný, Lucie Frelichová a Petr Felčer (foto: Eva Svobodová, Národní knihovna ČR)
Mladý tým – zleva Kryštof Šádek, Tomáš Pšenčný, Lucie Frelichová a Petr Felčer (foto: Eva Svobodová, Národní knihovna ČR)

Proč se kamarádit se Souborným katalogem ČR?

Odpověď je jednoduchá, knihovníkovi ulehčí práci a čtenáři otevře dveře k dalším knihám. Funguje to jednoduše: knihovna zkontaktuje Oddělení souborných katalogů Národní knihovny ČR, my se s ní domluvíme na detailech a hned poté může knihovník vesele posílat záznamy do naší báze, ale zároveň stahovat záznamy ke knihám, ke kterým ještě záznamy vytvořit nestihl.

Prahne-li čtenářovo srdce po knize, jíž zrovna nevlastní jeho oblíbená knihovna, může ji vyhledat na webu SK ČR, kde zjistí, která knihovna ji má zařazenou ve svém fondu. Pomocí tlačítka Lokální záznam si ihned může ověřit, zda je kniha ve vybrané knihovně momentálně dostupná. S touto informací se poté obrátí na svého knihovníka, který pomocí meziknihovní výpůjční služby knihu pro čtenáře získá, a až dorazí, dá mu vědět, že si ji může ve své knihovně vyzvednout.

A v tom je celé kouzlo. Zde můžete namítnout, že to přece až tak jednoduché být nemůže. Ale opak je pravdou. SK ČR opravdu ulehčuje život jak knihovníkům, tak čtenářům.

Jak to celé vzniklo?

Historie sahá padesát let zpět – do 60. let 20. století, kdy byla zavedena vyhláška 110/1965 Sb. o evidenci zahraniční literatury1. Osm tisíc záznamů z této evidence (jednalo se především o materiály ze zahraničních konferencí a seminářů) se stalo základem budoucího SK ČR, jenž se později rozšířil i o českou literaturu.

Do online světa jsme se zapojili v roce 1995 na adrese www.caslin.cz, kde nás najdete dodnes. Po připojení k internetu bylo v rámci zkušebního provozu naimportováno 25 000 záznamů z osmi knihoven. Dnes v našem katalogu najdete cca 233krát více záznamů, tedy téměř sedm milionů (což v praxi přibližně představuje úctyhodných 16 a půl milionu exemplářů) a spolupracuje s námi 473 knihoven.

Co znamenají zkratky ANL a ADR?

Souborný katalog není jen o milionech záznamů, které mohou knihovníci přebírat do svých knihoven, nebo o možnosti meziknihovní výpůjční služby pro čtenáře. Spravujeme i dvě další báze: ANLADR. Co si pod těmito záhadnými zkratkami představit?

Pomocí báze ANL lze jednoduše vyhledávat články z českých novin, časopisů a sborníků. Vyhledávat jde například podle názvu článku, autora, ale i klíčových slov. V této bázi najdete na 1 667 500 záznamů. Po vyhledání článku je k dispozici odkaz k plnému textu u skoro čtvrtiny z nich.

V bázi ADR lze najít další užitečnou věc. Jedná se o Centrální adresář knihoven a informačních institucí v ČR. Najdete v něm informace o knihovnách včetně adresy, telefonu a odkazu na jejich webové stránky. V této bázi lze vyhledávat mezi asi 6 600 knihovnami, které jsou dnes v provozu.

Co ještě umíme?

Každý náš záznam dále obsahuje řadu dalších šikovných funkcí. Například tlačítko Citace, po jehož rozkliknutí získáte možnost stáhnout si plnou citaci daného titulu podle normy ČSN ISO 690 (to ocení především studenti a autoři odborných prací). Pro názornost může čtenář využít tlačítka Zobrazit na mapě a podívat se, kde leží i ta nejmenší a nejzapadlejší knihovna.

Vybíráte-li rádi knihu podle obálky nebo hledáte-li konkrétní vydání s plyšovým medvídkem na přebalu, nemusíte kvůli tomu vážit dlouhou cestu na pobočku své knihovny, v záznamu v SK ČR si můžete prohlédnout i obálky a obsahy hledaných knih. Za tímto účelem SK ČR spolupracuje se serverem Obálkyknih.cz, do kterého rovněž svým dílem přispívá.

Co všechno najdete v záznamu SK ČR (zdroj: Souborný katalog ČR)
Co všechno najdete v záznamu SK ČR (zdroj: Souborný katalog ČR)

Co je u nás nového?

V uplynulém roce se k nám připojilo 24 nových knihoven z celé republiky. Důležité je, že přibyly také nové záznamy, celkem jich bylo 297 000. Rovněž by vás jako čtenáře mohlo zajímat, že cca 70 000 dalších záznamů monografií, seriálů a dalších dokumentů bylo obohaceno o digitální kopii – pokud tedy bude kniha, pro kterou jste přišli, rozpůjčena, můžete se na ní v knihovně podívat v elektronické podobě (nebrání-li tomu autorský zákon).

Jako každým rokem v tuto dobu intenzivně pracujeme na aktualizaci údajů v bázi ADR, nejúplnějším seznamu kontaktů na tuzemské knihovny. Stejně tak nás momentálně velmi zaměstnává aktualizace odběru periodik, díky které čtenáři mají možnost zjistit, jaká konkrétní čísla určitého periodika vybraná knihovna vlastní.

Jak se s námi seznámit?

Dne 28. března se náš kolektiv setkal s veřejností na každoročním jarmarku na hlavním nádvoří Klementina. Zde jsme spolu s ostatními kolegy odpovídali na dotazy o fungování a činnosti SK ČR.

Pro knihovníky, kteří nám již přispívají nebo o přispívání teprve uvažují, by dále mohl být zajímavý náš každoroční seminář, který pořádáme již deset let, a to v Městské knihovně v Praze. Při tomto společném setkání zaznívá mnoho příspěvků od významných osobností českého knihovnického světa a kromě toho mají účastníci příležitost přátelsky si popovídat u skvělého jídla nejen z kuchyně našich zaměstnanců. Pro ty, kteří nejsou knihovníky, ale pouze nadšenými čtenáři, máme facebookový profil a letáčky, které najdete v hale služeb Národní knihovny ČR i ve všech přispívajících knihovnách (pokud si o ně zažádaly).

V SK ČR najdete všechny možné žánry literatury (zdroj: Národní knihovna ČR)
V SK ČR najdete všechny možné žánry literatury (zdroj: Národní knihovna ČR)

  • 1. ČESKO. Vyhláška č. 110/1965 ministerstva školství a kultury a Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky ze dne 18. října 1965 o evidenci zahraniční literatury. In: Sbírka zákonů České republiky. 1965, částka 48, s. 661–662. Dostupné také z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1965/048-1965.pdf

Sedmnáct kroků k úspěšnému zvládnutí ochrany osobních údajů v knihovně

Ochrana osobních údajů není pro knihovny nic nového, alespoň ne pro ty, které už od roku 2000 působí v souladu se stávajícím zákonem o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. Na letošní konferenci Internet ve státní správě a samosprávě konstatoval náměstek ministra vnitra Petr Mlsna, že podle jejich analýzy dosud platný zákon zahrnuje 95 % toho, co přináší nové nařízení EU známé pod zkratkou GDPR. Na stejné konferenci komisařka Evropské komise Věra Jourová uvedla (volná parafráze), že je překvapena, jaké mediální dusno se kolem GDPR v České republice vyvolalo a kolik firem a právníků se na této záležitosti živí, ačkoliv většině malých firem by stačilo, kdyby si koupily zámek na skříň a nový server, který by si dobře zabezpečily. Konstatovala také, že určitě nenastane to, že hned 25. května 2018 někdo bude zahajovat kontroly, ale je zcela nezbytné, abychom se ochranou osobních údajů začali věcně a vážně zabývat.

Z tohoto hlediska by se zdálo, že v knihovnách není toto téma třeba řešit, ale opak je zřejmě pravdou. Ochranou osobních údajů jsme se zabývali před sedmnácti lety, ale s postupujícím časem jsme na toto téma postupně zapomínali. Nyní je čas na probuzení, protože datum 25. května 2018 se neodvratně blíží. Jestliže máme za sebou 17 let postupného zapomínání, zkusme si v 17 bodech projít to nejdůležitější, co by knihovna měla udělat, aby prokázala, že se zabývala ochranou osobních údajů ve smyslu nařízení GDPR.

  1. Začněte se ochranou osobních údajů zabývat, udělejte to, co jste dlouho odkládali.

  2. Přečtěte si příručku o ochraně osobních údajů pro knihovny.

  3. Dohodněte se v knihovně, kdo je odpovědný za oblast ochrany osobních údajů, zjistěte si, kdo za ni odpovídá na obecním nebo městském úřadě nebo u nadřízeného útvaru (viz kap. 8.1 příručky).

  4. Udělejte si přehled, analýzu, jaké osobní údaje shromažďujete (viz kap. 3 příručky), u každého údaje si poznamenejte:

    • proč ho shromažďujete, jaké jsou právní důvody;

    • jaké jsou lhůty pro uchování;

    • jak, kdy a kdo údaje maže;

    • kdo s nimi pracuje;

    • jak jsou chráněny;

    • jaká jsou rizika zneužití.

  5. Připravte vše nezbytné pro registrované uživatele (viz kap. 7.1 příručky), zejména:

    • formulaci v knihovním řádu;

    • obecnou informaci pro uživatele o nakládání s osobními údaji, včetně možnosti odvolat souhlas;

    • přihlášku, registraci uživatele a souhlasy k různým typům zpracování (pro zpracování osobních údajů dětí do 15 let musíte mít souhlas zákonného zástupce);

    • stanovte dobu uchování historie výpůjček a nastavte si odpovídajícím způsobem výpůjční systém;

    • stanovte dobu uchování ostatních osobních údajů;

    • připravte se na požadavek, kdy uživatel položí dotaz na to, které osobní údaje o něm shromažďujete.

  6. Zjistěte si, kdo dále využívá nebo navštěvuje knihovnu – návštěvníci akcí, zástupci firem a institucí, smluvní partneři, dobrovolníci, stážisté (viz kap. 6.5 příručky):

    • zjistěte si, jaké osobní údaje o nich shromažďujete a omezte je na minimum;

    • zjistěte si, kde jsou uloženy, jak dlouho jsou uchovávány, a skartujte vše staré;

    • předem informujte účastníky o záznamech z akcí, získejte souhlasy.

  7. Ověřte si, jaké informace shromažďujete o zaměstnancích (to se netýká knihoven, které nevedou vlastní personální a mzdovou agendu), kdo k těmto dokumentům, např. osobním spisům (pozor na citlivé údaje!) a mzdovým listům, má přístup, kde a jak jsou uloženy (viz kap. 6.8 příručky). Je také třeba věnovat pozornost údajům o pracovnících na dohody, o uchazečích o zaměstnání a o bývalých zaměstnancích.

  8. Zpracujte si pravidla zacházení s osobními údaji pro pracovníky knihovny, stanovte přístupová práva, nejlépe formou směrnice (viz kap. 8 příručky):

    • zajistěte uzamykatelnost skříní, zásuvek apod. s osobními údaji, zaheslujte počítače, používejte přístupové kódy, antiviry (viz kap. 12.1 příručky);

    • zjistěte si lhůty pro uchování a skartaci jednotlivých dokumentů a skartujte osobní údaje podle takového plánu;

    • stanovte si, kdo bude hlásit porušení zabezpečení;

    • proškolte všechny zaměstnance, seznamte je s jejich povinnostmi.

  9. Při zpracování databází osobností, autorů apod. využívejte věrohodné zdroje, vyhněte se uvádění citlivých údajů, a pokud je to možné, informujte dotčenou osobu (viz kap. 6.7 příručky).

  10. Uzavřete smlouvu (dodatek) s poskytovatelem automatizovaného knihovního systému, případně dodavateli jiných systémů, ve kterých se pracuje s osobními údaji. Myslete na specifika, která může přinést využívání softwaru jako služby (viz kap. 8.2 příručky).

  11. Zajistěte kontrolu počítačů, tiskáren, skenerů a dalších zařízení pro veřejnost, aby zde nemohly zůstávat osobní údaje uživatelů, které by bylo možné zneužít (viz kap. 12.2 příručky).

  12. Převeďte svůj automatizovaný knihovní systém a webové stránky pod protokol HTTPS (viz doporučení Ústřední knihovnické rady ve formátu PDF).

  13. Zabezpečte své Wi-Fi připojení, zálohujte svá data (viz kap. 12.6 příručky).

  14. Pokud provozujete kamerový systém, dbejte na informovanost návštěvníků, stanovte si dobu uchování záznamů (viz kap. 6.2.2 příručky).

  15. Shromážděte si všechny dokumenty, které se týkají ochrany osobních údajů, na jednom místě, např. je uložte do šanonu, aby byly připraveny pro případnou kontrolu.

  16. Zpracujte si plán toho, co musíte pro zlepšení úrovně ochrany osobních údajů udělat v budoucnu.

  17. Využijte vzorové dokumenty a doporučení uvedená v příručce o ochraně osobních údajů pro knihovny.

Aktuální informace o ochraně osobních údajů jsou k dispozici na webu Úřadu pro ochranu osobních údajůMinisterstva vnitra ČR.

Příprava na uplatnění GDPR v  knihovnách ČR

V dubnu 2016 vydala EU obecné nařízení č. 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (GDPR), které vstoupí v účinnost 25. května 2018. Jedná se o nový právní rámec ochrany osobních údajů v evropském prostoru s cílem hájit co nejvíce práva občanů EU proti neoprávněnému zacházení s jejich daty a osobními údaji. Nařízení se týká všech knihoven, které působí v rámci knihovního zákona č. 257/2001 Sb. Zatím panuje všeobecná nejistota, jak toto nařízení v knihovnách aplikovat, například v oblasti služeb uživatelům, využívání informačních zdrojů i při nakládání s daty pracovníků knihovny, jak se vyrovnat s tzv. právem na zapomnění. Nejistotu také prohlubuje skutečnost, že doposud nebyla zpracována národní legislativa, která by aplikovala zásady GDPR v našem prostředí.

Národní knihovna ČR připravila projekt, jehož cílem je poskytnout knihovnám základní pravidla a postupy pro nakládání s osobními údaji v souladu s novou legislativou. Projekt by podpořen dotací Ministerstva kultury ČR z podprogramu VISK 1 částkou 88 000 Kč. Práce na projektu byly ale zahájeny již v září 2017, tj. mnohem dříve, než došlo ke schválení dotace. V rámci projektu byla připravena příručka o ochraně osobních údajů pro knihovny, proběhl workshop, byly zorganizovány semináře a připravuje se e-learningový kurz.

Příručka o ochraně osobních údajů si klade za cíl konkretizaci povinností vyplývající knihovnám z citovaného nařízení. Příručka je knihovnám k dispozici již od února 2018 a je postupně doplňována příklady pro zpracování vlastní dokumentace a pokynů jednotlivých knihoven. Od samého počátku byl obsah konzultován s PhDr. Miroslavou Matoušovou, pracovnicí Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Příručka patří k základním metodickým materiálům, které ÚOOÚ doporučuje k využití. Po schválení nového zákona o ochraně osobních údajů bude příručka k dispozici i ve formátu PDF.

Dne 20. února 2018 se uskutečnil workshop pro pracovníky krajských knihoven, kteří se budou specializovat na ochranu osobních údajů a budou moci školit pracovníky menších knihoven.

Proběhly také tři semináře k praktickému uplatnění pravidel ochrany osobních údajů v knihovnách. Konaly se v Moravské zemské knihovně, na Krajském úřadě Moravskoslezského kraje v Ostravě a v Městské knihovně v Praze a zúčastnilo se jich více než 500 pracovníků knihoven. Prezentace ze seminářů jsou k dispozici na portálu Informace pro knihovny.

E-learningový kurz k problematice ochrany osobních údajů v knihovnách bude knihovnám a jejich pracovníkům k dispozici na přelomu května a června 2018.

Z hlediska autorského se na projektu podílí JUDr. Tereza Danielisová (Městská knihovna v Praze), Mgr. Michal Denár (Městská knihovna Česká Třebová) a PhDr. Pavla Kovářová, Ph.D. (Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet informačních studií a knihovnictví).

Diskuze Knihovna – věc veřejná v Moravskoslezském kraji

První setkání z cyklu panelových diskuzí Knihovna – věc veřejná se uskutečnilo v Moravskoslezském kraji dne 11. dubna 2018 v budově Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Pořadateli byly SKIP, Sdružení knihoven ČR a Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace. Akci podpořilo Ministerstvo kultury ČR. Panelové diskuze se zúčastnili Dagmar Novosadová, starostka obce Kunín, která reprezentovala Svaz měst a obcí, Karin Vitásková, vedoucí oddělení památkové péče Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, Libuše Foberová, ředitelka Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, Martin Víteček, náměstek primátora statutárního města Opavy, Herbert Pavera, starosta obce Bolatice a člen rady Národní sítě zdravých měst, a Dušan Lederer, předseda Spolku pro obnovu venkova. Úvodní prezentaci přednesl Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR.

Panelisté v akci
Panelisté v akci

Martin Víteček a Dušan Lederer
Martin Víteček a Dušan Lederer

Vít Rchter, Libuše Foberová a Herbert Pavera
Vít Rchter, Libuše Foberová a Herbert Pavera

Karin Vitásková
Karin Vitásková

Diskuzí provázel zkušený moderátor Petr Bohuš, který se hned na počátku přítomných starostů a zástupců místních samospráv s nadsázkou dotázal, zda se chystají rušit knihovny. Všichni se sice pousmáli, což ale neznamená, že problémy neexistují.

Zde je několik postřehů, které zazněly z řad panelistů i z pléna:

  • Knihovny se stále více stávají komunitním centrem obcí a měst. Ubývá množství výpůjček, naopak roste počet návštěvníků knihoven, kteří se účastní kulturních a vzdělávacích aktivit. V knihovnách jsou besedy, křty knih, autorská čtení, výstavy, pasují se zde prvňáčci na čtenáře, v prostorách knihovny se dokonce uskutečňují vítání občánků, knihovny jsou místem setkávání zájmových spolků, pořádají se v nich divadelní představení, koncerty apod.

  • Byla zdůrazněna nutnost spolupráce obcí, která je možná také v rámci Svazu měst a obcí či Spolku pro obnovu venkova. Zástupci samospráv si předávají zkušenosti např. s dotačními tituly a jejich využíváním a mnohé další. Pokud připravuje starosta obce rekonstrukci knihovny, existuje možnost exkurzí do míst s dobrou praxí. Výbornou motivací je soutěž Vesnice roku, ve které je jedním z kritérií také hodnocení místní knihovny (to je často impulsem pro jejich renovaci, doplnění fondu apod.).

  • Často z pléna i ze zkušeností panelistů zaznívalo, že dobrou knihovnu tvoří z velké části zapálený knihovník a osvícený zřizovatel. Je to sice velmi pěkné, ale veškeré břímě je na dobré vůli jednotlivců, není příliš opor v legislativě.

  • A co tvoří pěknou knihovnu, kterou v obci lidé rádi navštěvují? Kromě milé knihovnice, hezkých prostor, zajímavého fondu a pestrého programu je to také moderní výpočetní technika, samozřejmostí jsou digitální služby a Wi-Fi. Je tedy nutné, aby knihovníci zvali pravidelně na všechny akce do knihovny zástupce samosprávy, kteří o knihovně rozhodují, a seznamovali je tak jednoduše s potřebami knihovny i návštěvníků.

  • Pro každou obec je nutný jasný strategický plán se stanovenými prioritami. Když mají zastupitelé rozhodovat o nutnosti vybudovat nový chodník či opravit knihovnu, musí dát logicky přednost novému chodníku, aby se lidé mohli v obci bezpečně pohybovat. Teprve poté může přijít na řadu třeba i knihovna.

  • Diskutovalo se rovněž o školních knihovnách a jejich spolupráci s obecními knihovnami. Byl formulován návrh na hlubší spolupráci ministerstev školství a kultury zvláště v oblasti začínajícího čtenářství, logická je možnost či přímo nutnost společné strategie.

Publikum
Publikum
Publikum

Na závěr s humorem zaznělo, že středobod obce, tj. kostel s hospodou a školou, doplnila v současnosti knihovna. Takže i v digitální době jsou knihovny schopny stát se nezbytnou částí fungování každé obce či města. To je ten nejlepší závěr, jaký si účastníci mohli přát.

Fotografie pocházejí z archivu Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě.

Knihovna – věc veřejná: diskuze o budoucnosti veřejných knihoven v ČR v digitální době

U příležitosti 100 let od založení Československa v roce 1918 a v těsné souvislosti se stým výročím prvního knihovního zákona z roku 1919 připravil SKIP ve spolupráci se Sdružením knihoven ČR cyklus panelových diskuzí. V průběhu roku 2018 se v krajích u kulatých stolů sejdou zástupci ministerstva kultury, krajů, obcí, knihoven i jejich uživatelů, aby diskutovali o budoucnosti veřejných knihoven. Záštitu nad akcí převzala Asociace krajů ČR, Svaz měst a obcí ČR, Spolek pro obnovu venkova a Ministerstvo kultury ČR, které pro projekt poskytlo dotaci.

Proč diskutovat o budoucnosti veřejných knihoven

Česká republika má nejhustší síť veřejných knihoven na světě, kterou ročně navštíví téměř 24 milionů čtenářů a návštěvníků. Mít v obci knihovnu je tradice, která je spojena se vznikem samostatného Československa v roce 1918. Knihovní zákon tehdy uložil každé obci zřídit a provozovat knihovnu s cílem doplnit a prohloubit vzdělanost všech vrstev obyvatelstva. Od roku 2001, kdy začal platit nový knihovní zákon, přestalo být provozování knihovny pro obce povinností. Každá obec si dnes zcela volně může rozhodnout o tom, jakou chce mít v obci knihovnu a zda ji vůbec chce mít. Zrušení povinnosti zřizovat knihovnu vyvolávalo ještě před schválením zákona četné obavy, zda nedojde k hromadnému rušení veřejných knihoven. Počet knihoven od té doby poklesl a mírně se snižuje i nadále, ale jedná se spíše o jev, který souvisí se slučováním obcí, proměnou knihoven na pobočky apod.

Do činnosti knihoven již desítky let zasahuje využívání výpočetní techniky, vznik a rozšíření internetu, digitalizace knihovních fondů, vznik sociálních sítí, nových médií a dalších informačních technologií. Pro každého z nás se zásadním způsobem mění způsob vyhledávání a získávání informací a to samozřejmě proměňuje i knihovny a jejich úlohu ve společnosti. Informační technologie představují pro knihovny nové výzvy v oblasti přístupu k informacím, autorských práv i dostupnosti informačních zdrojů pro vzdělávání i volný čas. Veřejné knihovny už řadu let sledují trend proměny od pouhé půjčovny tištěných knih a časopisů k instituci, která se mnohem intenzivněji věnuje aktivní práci s literaturou a proměňuje se na kulturní, vzdělávací a komunitní centrum obce. Knihovny usilují o to, aby i v digitálním věku byly chápany jako volně dostupný, důvěryhodný zdroj informací a současně jako příjemné a bezpečné místo pro učení, kreativitu a inovace ve své obci.

Proměna veřejných knihoven je dlouhodobou prioritou, která se odráží v celé řadě domácích i zahraničních dokumentů, ať už tím myslíme schválenou Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2017–2020 nebo v současné době vrcholící diskuze o celosvětové strategii knihoven IFLA Global Vision. Při obecném hodnocení výkonu českých knihoven lze konstatovat, že v knihovnách probíhá celá řada změn – trvale se zvyšuje počet knihoven, které rozšiřují své funkce, roční statistiky vykazují trvalý vzestup počtu vzdělávacích a kulturních akcí a dynamický narůst počtu jejich návštěvníků. Zejména větší knihovny ale v této oblasti začínají narážet na limity svých kapacit, ať už tím myslíme počet a kvalifikaci pracovníků, nedostatek prostor, ale také konkurenci aktivit jiných institucí v místě. Na druhé straně existuje (zejména v malých obcích) přibližně 3 000 knihoven, kde transformace ještě nezačala. Téměř 40 % procent knihoven působí v prostorách, kde v posledních více než dvaceti letech neproběhla žádná investiční akce, nedošlo k rozšíření nebo novému vybavení interiéru. Takové knihovny nemohou lákat své návštěvníky na příjemné prostory a těžko mohou konkurovat lesku nákupních center či jiných moderních institucí. Otázkou tedy je, zda transformace veřejných knihoven probíhá dostatečně rychle.

Kulaté stoly

Veřejné knihovny mají silný potenciál rozvoje i v digitálním věku, ale je nezbytné investovat do jejich proměny. Diskuze u kulatých stolů chce upozornit na klíčové problémy i výzvy a hlavně zainteresovat všechny důležité hráče, kteří rozhodují o knihovnách. Jedná se především o samotné obce, jejich zastupitelstva a také obyvatele obce. Jsou to právě obce, které z 90 % financují činnost svých knihoven. Proměnu by jistě měl nebo mohl podporovat kraj, stát, ale i soukromý sektor. Stejně jako v některých zemích by bylo možné využít strukturální fondy Evropské unie, ale to by záviselo na vyjednaných podmínkách.

Na úvod každého kulatého stolu zazní prezentace, která shrne hlavní trendy budoucího rozvoje veřejných knihoven:

  • pokračovat a přizpůsobovat tradiční knihovnu s knihami,
  • rozvíjet digitální služby,
  • rozvíjet nové služby pro lidi, kteří jsou každodenně digitální, tj. proměnit knihovny na vzdělávací, kulturní a komunitní centra obcí.

Budou prezentovány základní hodnoty a funkce knihoven, zazní informace o tom, jak jsou knihovny využívány a podporovány, zmíněny budou i dobré příklady a úspěšné projekty z regionů. Účastníci diskuzního panelu – zástupci obcí, krajů, ministerstva kultury, knihoven a dalších partnerů – budou pod vedením zkušeného moderátora hledat odpovědi na celou řadu otázek. Na co by se knihovny měly v budoucnu více soustředit? Jaké nové služby by svým návštěvníkům měly nabízet? V čem by se měly změnit? Jaká je situace knihoven v konkrétním regionu? Jak urychlit proces proměny veřejných knihoven na informační, vzdělávací, kulturní a komunitní centra obcí?

Zahájení diskuze o změnách veřejných knihoven pro budoucnost je jednou z aktivit, kterou se chce SKIP více věnovat činnosti, jež je v poslední době označována jako prosazování zájmů knihoven (angl. library advocacy, česky někdy také advokacie knihoven). Jde o to vysvětlovat úlohu, hodnotu a funkce veřejných knihoven v digitální době a přesvědčovat důležité hráče (stakeholdery), aby podporovali rozvoje knihoven. Velkým úkolem je získat spojenectví nejen těch, kteří knihovny využívají, ale i pomoc části veřejnosti, která zatím z různých důvodů knihovny nepotřebuje. Výsledky kulatých stolů bude možné využít i pro oslovení politických stran a politiků, kteří se budou angažovat v podzimních volbách do zastupitelstev obcí.

Aktuální informace o termínech a místech kulatých stolů Knihovna – věc veřejná jsou k dispozici na webu projektu. Informace uvedené v přehledu níže se mohou měnit.

Moravskoslezský kraj

Datum a čas: 11. 4. 2018, 10:00 hod.
Místo: Ostrava, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, zasedací sál krajského zastupitelstva
Kontakt: PhDr. Marie Šedá, seda@svkos.cz

Liberecký kraj

Datum a čas: 3. 5. 2018, 13:00 hod.
Místo: Liberec, Krajská vědecká knihovna v Liberci
Kontakt: Mgr. Blanka Konvalinková, konvalinkova@kvkli.cz

Hl. m. Praha

Datum a čas: 9. 5. 2018, 14:00 hod.
Místo: Praha, Městská knihovna v Praze
Kontakt: Mgr. Lenka Hanzlíková, lenka.hanzlikova@mlp.cz

Olomoucký kraj

Datum a čas: 16. 5. 2018, 10:00 hod.
Místo: Olomouc, Krajský úřad Olomouckého kraje
Kontakt: Mgr. Lucie Rysnerová, lucie.rysnerova@vkol.cz

Plzeňský kraj

Datum a čas: 22. 5. 2018, 10:00 hod.
Místo: Plzeň, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje
Kontakt: Mgr. Martina Košanová, kosanova.martina@svkpk.cz

Kraj Vysočina

Datum a čas: 23. 5. 2018, 13:00 hod.
Místo: Jihlava, Horácké divadlo
Kontakt: Mgr. Irena Brezovic, brezovic@kkvysociny.cz

Jihomoravský kraj

Datum a čas: 12. 6. 2018, 13:00 hod.
Místo: Brno, BVV, Pavilon Morava
Kontakt: Ing. Libuše Nivnická, nivnicka@kjm.cz

Královehradecký kraj

Datum a čas: 13. 6. 2018, 13:00 hod.
Místo: Hradec Králové, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové
Kontakt: Mgr. Andrea Součková, andrea.souckova@svkhk.cz

Zlínský kraj

Datum a čas: 13. 6. 2018, 10:00 hod.
Místo: Zlín, Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně
Kontakt: Ing. Jana Tomancová, tomancova@kfbz.cz

Pardubický kraj

Datum a čas: 14. 6. 2018, 15:00 hod.
Místo: Pardubice, Krajská knihovna v Pardubicích
Kontakt: Tereza Freudlová, t.freudlova@knihovna-pardubice.cz

Ústecký kraj

Datum a čas: 27. 6. 2018, 10:00 hod.
Místo: Ústí nad Labem, Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem
Kontakt: Jan Černecký, cernecky@svkul.cz

Karlovarský kraj

Datum a čas: 19. 9. 2018, čas zatím neurčen
Místo: Karlovy Vary, Krajská knihovna Karlovy Vary
Kontakt: Bc. Michaela Němcová, knihovna@knihovnakv.cz

Jihočeský kraj

Datum a čas: 25. 9. 2018, 10:00 hod.
Místo: České Budějovice, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
Kontakt: PhDr. Zuzana Hájková, hajkova@cbvk.cz

Středočeský kraj

Datum a čas: 3. 10. 2018, 14:00 hod.
Místo: Kladno, Středočeská vědecká knihovna v Kladně
Kontakt: Mgr. Ivona Kasalická, kasalicka@svkkl.cz

Literárně-výtvarná soutěž na Dobříši: co letos a co předtím

Staň se umělcem. Přihlas se. Vyhraj balík!

Dobříšká knihovna – stejně jako bezpočet knihoven v republice – pořádá literární a výtvarné soutěže. Kromě menších příležitostných soutěží pořádáme každý rok jednu celostátní literárně-výtvarnou soutěž a před pár lety jsme se rozhodli vytvořit soutěžícím takové podmínky, aby se soutěž stala atraktivní pro víc než „jen“ pár desítek dětí. Podporu tvořivosti považujeme za velmi důležitou pro lidi všech věkových kategorií, vždyť vlastní kreativní činnost může pomoci nejen předejít mnoha různým problémům, ale dokonce vzniklé problémy může pomoci řešit. A tak jsme si položili otázku: jak na to?

Zaprvé: upoutat

V záplavě činností, jimž se v knihovně věnujeme, je organizace soutěží a agenda s nimi spojená vždycky něco navíc, a tak se může stát, že se jí nevěnuje tolik času, kolik potřebuje. Je jasné, že pokud se například odbyde propagace, výrazně to ovlivní počet soutěžících. Nabídku s anotací soutěže a barevným plakátkem rozesíláme knihovnám v celé republice díky konferenci Andersen, výzvu zasíláme do místního i regionálního tisku, vylepujeme desítky plakátků, oslovujeme všechny místní školy od mateřských po gymnázium, soutěž avizujeme na našich webových i facebookových stránkách.

Zadruhé: motivovat

Tím, že si dáme dost práce s přípravou soutěže a hledáním sponzorů, dáváme soutěžícím signál, že jejich práce nás zajímá a vážíme si jí. A ačkoli víme, že jistě netvoří jen kvůli tomu, aby vyhráli, nabízíme jim opravdu pěkné ceny: v každé kategorii rozdáme tři hlavní finanční ceny – dva a jeden tisíc korun. Když k tomu připočteme další drobné finanční, věcné a knižní ceny, rozdáme každoročně kolem patnácti tisíc korun. Pracovat se vyplatí!

Zatřetí: zajímavé téma

Nic proti pejskům, kočičkám a princeznám, ale snažíme se, aby naše zadání bylo inspirativní a neokoukané. Proto vždy soutěž vážeme k nějaké významné osobnosti literárního či výtvarného světa, která má v tom kterém roce například výročí narození. V minulosti jsme si tak připomněli třeba Kamila Lhotáka, Helenu Zmatlíkovou, Jiřího Koláře, Beatrix Potterovou, Josefa Čapka či Josefa Kainara a ukázalo se, jak úžasně dokáže jedno dílo (leckdy již mírně pozapomenuté) podnítit vznik díla nového.

Začtvrté: děti, dospělí, senioři – jedna parta

Dělit soutěž do věkových kategorií znamená zněkolikanásobit náklady na ceny. A je to vůbec nutné? Naše zkušenost jasně ukázala, že v rámci jedné společné kategorie není žádný problém hodnotit soutěžní příspěvky tak, abychom zohlednili věk autora, eventuálně i jeho případný handicap (dozvíme-li se o něm). A aniž bychom to jakkoli ovlivňovali, v každém ročníku se mezi oceněné vždy dostanou jak děti, tak dospělí.

Zapáté: porota

Do poroty by se vedle nás knihovníků hodily třeba učitelky výtvarných oborů místních škol, včetně uměleckých. Ale to samozřejmě kvůli střetu zájmů nejde, takže hodnotíme pouze my a za předsedu poroty se snažíme vybrat pokud možno dobrého a známého výtvarníka/spisovatele. Zatím jsme měli za předsedy například Galinu Miklínovou, Lucii Lomovou, Jiřího Bernarda, Ivu Procházkovou, Miloše Kratochvíla či Petru Braunovou. I to je ve výsledku tak trochu propagace.

2017: Kainar: Od Zlatovlásky po bigbeat!

Loňský ročník soutěže byl ve znamení inspirace básníkem, hudebníkem a výtvarníkem Josefem Kainarem. Celkem jsme přijali ke třem stům prací od zhruba 230 autorů ve věku od čtyř do 77 let. Nečekaně vysoký byl oproti předchozím ročníkům počet prací literárních – dosáhl 85. Výtvarných prací jsme dostali 188.

V kategorii literární získala první cenu patnáctiletá Eliška Holanová z Dobříše za krásnou báseň Sevřený v opratích, ve výtvarné kategorii čtrnáctiletá Barbora Krejsová ze Staré Huti za kresbu s názvem Oběť. Ceny, které věnovaly firmy Energon Dobříš a CAG Kytín, předali vítězům předsedkyně poroty spisovatelka a výtvarnice Dagmar Urbánková, zástupce společnosti CAG pan Tomšíček a ředitelka knihovny Kateřina Pechová na slavnostní akci v knihovně, která nesla název Den pro Josefa Kainara.

Oceněných v kainarovské soutěži nebylo málo
Oceněných v kainarovské soutěži nebylo málo
Oceněných v kainarovské soutěži nebylo málo

2018: Otto, no toto!

Letošní ročník soutěže připomíná trochu jiného velikána – je tomu právě 130 let, co český knihovník a nakladatel Jan Otto vydal první svazek své moderní encyklopedie. Ottův slovník naučný o osmadvaceti svazcích (plus dvanácti doplňcích, vydaných ve třicátých letech 20. století) a více než 150 000 heslech je dodnes nepřekonaný vydavatelský počin co do rozsahu i kvality. Jsme si jisti, že sympatický tlouštík Oťas může inspirovat mnoha různými způsoby: ať už se vám zalíbí nějaké konkrétní heslo, některá z ilustrací, grafika, celkový vzhled slovníku či sama osobnost Jana Otta, vaše nové a zcela svébytné umělecké dílo jistě Oťasova stvořitele tam nahoře potěší. Soutěžit můžete v kategorii literární či výtvarné, a to bez rozdílu věku, zúčastnit se mohou děti i dospělí. Hlavní ceny jsou jako obvykle tři (dva a jeden tisíc korun v obou kategoriích) a letos za ně děkujeme firmě Bobcat Doosan. Uzávěrka prací je 4. května 2018, přihlášky a podmínky soutěže najdete na webu dobříšské knihovny. Tak neváhejte, staňte se umělcem a vyhrajte balík!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Dobříš.

Čtenářský klub v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově

Čtenářský klub Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově je určen čtenářům ve věku od jedenácti do patnácti let. Pravidelná setkání se konají v tzv. T-Klubu, což je prostor pro mládež ve třetím patře knihovny. Během nich se návštěvníci mohou těšit na akce věnované jejich oblíbeným knihám, autorům či žánrům. Jsou pro ně připravovány tematické workshopy, v nichž si vyzkouší orientaci v knihovně a dozví se také, jak knihovna pracuje. Podnětem pro vznik klubu byl zájem mladých návštěvníků a jejich dotazy týkající se fungování knihovny.

Dosud se uskutečnil workshop Nezabloudíš!, který byl zaměřen na výše zmíněnou orientaci v knihovně. Účastníci si vyzkoušeli práci s katalogem, vyhledávání knih a dozvěděli se, co je to záznam o odpovědnosti (autoritní záznam) a jaké informace v něm mohou najít.

Workshop Nezabloudíš!
Workshop Nezabloudíš!

Z akcí věnovaných oblíbeným knihám a žánrům si mohli užít besedu o Star Wars. Povídali si o svých oblíbených postavách a dílech této space opery. Poslechli si výklad o kánonu a legendách ze světa Star Wars, zkoušeli najít ukryté postavy a v závěru si i zahráli hru Kdo je kdo.

Beseda o Star Wars
Beseda o Star Wars
Beseda o Star Wars
Beseda o Star Wars
Beseda o Star Wars
Beseda o Star Wars

Do budoucna s návštěvníky připravujeme natáčení tematických videí o knihách a literatuře obecně. Vyzkouší si, jak vznikají populární videa BookTube a knižní trailery. Blíže se tak seznámí s moderními technologiemi a jejich praktickým využitím.

Současně se členové čtenářského klubu stávají součástí knihovny. Kromě účasti na pravidelných akcích v T-Klubu a dětském oddělení se totiž mohou podílet i na jejich realizaci. Zároveň mají možnost stát se i spolupořadateli významných celorepublikových akcí (např. akcí Noc s Andersenem, Celé Česko čte dětem či Den pro dětskou knihu).

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově.

Budoucnost je neobjevená krajina

Ve středu 7. února 2018 proběhl na půdě Slezské univerzity v Opavě již 12. ročník mezinárodní konference Kniha ve 21. století, tentokrát s podnázvem Akademické pohledy na budoucnost knihoven.

Letošní program byl poněkud netradiční; v první části se posluchači mohli setkat se třemi rovinami definujícími čas našeho oboru – s minulostí, současností i budoucností. V části druhé probíhala moderovaná panelová diskuze, do které byli zapojeni všichni přednášející. Pohled na knihovnictví a jeho rozvoj ve třech sousedících státech – v České republice, v Polsku a na Slovensku – ukázal, že konec 20. a počátek 21. století vnímáme jako období plné technologických změn, které ovlivňují také vývoj našeho oboru.

Slavnostního zahájení se ujala PhDr. Libuše Foberová, Ph.D., ředitelka Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě. Po úvodních slovech děkana Slezské univerzity v Opavě prof. RNDr. Zdeňka Stuchlíka, CSc., Ing. Martina Vítečka za statutární město Opava a prvního náměstka hejtmana Moravskoslezského kraje Mgr. et Mgr. Lukáše Curyla byla konference zahájena.

Role moderátorky se s šarmem a velkým porozuměním chopila ředitelka Knihovny města Ostravy Mgr. Miroslava Sabelová. Jako prvního přednášejícího pozvala PhDr. Víta Richtera z Národní knihovny ČR. Jeho příspěvek s názvem Perspektivy a trendy rozvoje knihoven (aneb neakademický pohled na budoucnost knihoven) představil rozvoj knihoven v kontextu rozvoje médií a informačních a komunikačních technologií. Z tohoto hlediska dr. Richter prezentoval trendy rozvoje knihoven; ty se postupně přetvářejí na informační, kulturní a vzdělávací instituce, které zpřístupňují také neformální občanské vzdělávání. Významnou částí práce knihoven je podpora čtenářské, informační a digitální gramotnosti, poskytování služeb pro skupiny ohrožené sociálním vyloučením. Ne vždy si veřejnost spojuje knihovnu s poskytováním spolehlivých a přesných zdrojů – informovat veřejnost o těchto činnostech je jedním ze zásadních úkolů knihoven. V závěru své prezentace dr. Richter zdůraznil pět základních trendů, které mění informační prostředí knihoven (viz IFLA Trend Report 2013–2017). Otázky nových pohledů na činnost převážně veřejných knihoven, změny v pojetí jejich služeb a v přístupu k uživatelům korespondují s Koncepcí rozvoje knihoven v České republice na léta 2017–2020, schválené usnesením vlády ČR č. 1032/2016 z 23. listopadu 2016. To vše jsou otázky, kterými je nutné se vážně zabývat, neboť společnost se vlivem nových technologií rychle proměňuje.

Vít Richter
Vít Richter

Zamyšlení doc. PhDr. Jaromíra Kubíčka, CSc., emeritního ředitele Moravské zemské knihovny, přiblížilo oblast bibliografické práce knihoven v období před digitalizací a v současné době. Kvalitní rešeršní práci ani dnes nelze vnímat jen jako strojové vyhledávání informací, ale především jako vědecko-výzkumnou činnost. Doc. Kubíček hovořil o meznících české bibliografie a představil jeden z výsledků této zajímavé práce – fenomén zvláštních vydání novin ze srpnových dnů okupace ČSSR 1968. Význam bibliografie zůstává mnohdy nedoceněn, ale zpracovávání historických materiálů a jejich pozdější využití je jednou z důležitých součástí paměti národa.

Jaromír Kubíček
Jaromír Kubíček

Prof. Ing. Milan Konvit, Ph.D., se ve svém příspěvku zabýval kontextovou informací (čtení – kniha – člověk – společnost – kultura). S filozofickým přístupem hodnotil vývoj společnosti: od čtenářů přes konzumenty obrázkové informace až ke společnosti „klikačů“; podle něj se člověk postupně může stát součástí virtuálního stáda. Jaká je budoucnost knihoven? S určitým nadhledem můžeme přemýšlet o tom, zda se knihovny stanou „anglickým elitním klubem“, domem duchů nebo veřejným prostorem přátelským k člověku.

Lehce provokující otázky posluchačům položil doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D. - Co? Proč? Jak? Kdy? Kde? Zasluhuje si naše profese úctu? Jsme si vědomi užitečnosti naší profese? Oblast směřování a vize profese přiměly auditorium k hlubšímu zamyšlení. Hledání odpovědí a otázek, a to starých i nových z pohledu České republiky ve srovnání se světem; problematika koloběhu informačního procesu, informační ekologie a informační exploze, kterou nelze plně zvládnout, to je současná realita práce s informacemi. Součástí knihovnického řemesla jsou tzv. tvrdé znalosti. Přesto se dnes hovoří i o exformacích, tedy informacích stojících mimo náš mozek. Kognitivní limity lidí s sebou přinášejí zamyšlení nad tím, zda za nás časem budou rozhodovat stroje. Optimisticky a humorně laděný závěr příspěvku doc. Papíka zněl následovně: „knihovny, informační instituce nebo informační profesionálové a knihovníci jsou klíčovými hráči informační společnosti, i když to někdy nevědí ani oni sami“.

Richard Papík
Richard Papík

Strastiplná cesta od katalogů k digitálním repozitářům v podání prof. PhDr. Dušana Katuščáka, Ph.D., přinesla nahlédnutí pod pokličku jeho osobního příběhu. Prostřednictvím retrospektivy digitalizace na Slovensku se posluchači mohli utvrdit v tom, že nic není tak jednoduché, jak to vypadá. Počátky moderní koncepce uchovávání dokumentů v 80. letech 20. století, špičkové vědecké výsledky v letech devadesátých a masová průmyslová digitalizace a konzervace dokumentů ukázaly jen část bohaté odborné a vědecké činnosti prof. Katuščáka a jeho týmu ve Slovenskej národnej knižnici. Řada odborných projektů týkajících se digitalizace měla přinést zpřístupnění písemného kulturního a vědeckého dědictví všem občanům Slovenska, Evropy i světa. Specifickým cílem byla digitalizace všech slovacikálních dokumentů; sociálním cílem bylo poskytnout všem občanům nové služby – nejen záznamy o dokumentech, ale i jejich plné texty. Průběh a realizaci těchto záměrů přirovnával prof. Katuščák k příběhu dona Quijota.

Dušan Katuščák
Dušan Katuščák

Další zahraniční host konference dr. hab. Ryszard Nowicki, prof. nadzw., z Uniwersytetu Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy přednesl krátký exkurz z historie polského knihovnictví s důrazem na české vlivy na rozvoj knižní kultury v Polsku. Zabýval se významnými projekty – například projektem EBIB (otevřená vzdělávací platforma), oblastí výzkumu poválečné ochrany knih, programem PBC (knihy v zahraničí spojené s Polskem). Důležitou součástí ochrany dokumentů v Polsku je digitalizace dokumentů v projektu Polona. Význam digitalizace dokumentů prezentoval pohnutým příběhem polských knihoven za druhé světové války.

Moderování odpolední části a řízení diskuze u kulatého stolu převzala Mgr. Emília Antolíková, ředitelka Hornozemplínskej knižnice ve Vranově nad Topľou. Přednášející z dopolední části programu diskutovali o otázkách vývoje knihovnictví v Polsku, na Slovensku i v České republice. I když jde o tři samostatné státy, knihovnictví se ubírá podobným směrem – směřuje k digitalizaci, ke sdílení zdrojů, k proměnám prostoru knihoven a k přizpůsobováním služeb uživatelům. Diskuze akademiků a teoretiků ukázala, že se pohybují v reálném světě a jsou schopni dobře rozpoznat nedostatky, hrozby i příležitosti praktického knihovnictví. Jak sami konstatují, obor nejen tvoří „shora“, ale také užívají výstupy jeho služeb. Živá a zábavná diskuze propojující teorii a praxi by si určitě zasloužila více prostoru. To může představovat výzvu pro příští setkání.

Milan Konvit, Vít Richter, Dušan Katuščák, Jaromír Kubíček a Ryszard Nowicki s tlumočníkem
Milan Konvit, Vít Richter, Dušan Katuščák, Jaromír Kubíček a Ryszard Nowicki s tlumočníkem

Martin Víteček, Richard Papík, Milan Konvit, Vít Richter a Dušan Katuščák
Martin Víteček, Richard Papík, Milan Konvit, Vít Richter a Dušan Katuščák

Konferenci ukončila poetickou tečkou E. Antolíková.

Jsme si vědomi toho, že globální informační ekonomie se vlivem nových technologií rychle proměňuje. 21. století je vnímáno jako století gramotnosti, nových technologií a příležitostí pro knihovny. Přináší však i konvergenci mobilních služeb, složitější otázky autorství, větší informační zranitelnost i dezinformace. A tak jsme se v závěru konference mohli všichni zamyslet nad otázkou: je budoucnost knihoven skutečně neobjevená krajina?

Ještě pod čarou uveďme několik statistických údajů o konferenci:

  • Konference se zúčastnilo 82 posluchačů.
  • Konferenci moderovaly dvě ženy.
  • Se svými příspěvky vystoupilo pět mužů.
  • Jednání probíhalo v češtině, slovenštině a polštině.
  • O pohodlí posluchačů se postarali studenti Slezské univerzity v Opavě.

Na akci spolupracovaly Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, Slezská univerzita v Opavěregionální organizace SKIP 10 (Olomoucký a Moravskoslezský kraj).

Mediálními partnery byly časopisy Čtenář, Duha, Knihovna a Knihovna plus a Bulletin SKIP. Akci podpořily firmy Cosmotron Bohemia, s.r.o., Ceiba, s.r.o., a KP-SYS spol. s r.o. a také Moravskoslezský kraj a statutární město Opava.

Bylo připraveno i krátké video:

Redakční poznámka: O konferenci informoval i zpravodajský portál Slezské univerzity v Opavě.

Fotografie pocházejí z archivu regionální organizace SKIP Moravskoslezského a Olomouckého kraje.

Lekotéka v praxi aneb Půjčování her a didaktických pomůcek v Knihovně Jiřího Mahena v Brně

Lekotéka. Před pěti lety téměř neznámé slovo, dnes výraz, který se v prostředí českých knihoven ustálil pro půjčování her a didaktických pomůcek. Průkopníkem byla v roce 2013 Knihovna Jiřího Mahena v Brně (KJM) a postupně se jí nechávají inspirovat další knihovny v republice. Jaký byl vývoj lekotéky v KJM, co nového do českého knihovnictví přinesla a kam bude směřovat – to jsou otázky, na které se pokusí odpovědět následující článek.

Počátek zavedení lekotéky v KJM lze datovat do konce roku 2012, kdy jsme připravovali žádost do dotačního titulu Knihovna 21. století Ministerstva kultury ČR. V čerstvé paměti jsme měli právě ukončený projekt Ruku v ruce (2010–2012, Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost), jehož posláním byla integrace dětí se zdravotním i sociálním handicapem do většinové společnosti. Během projektu jsme podrobně mapovali potřeby této cílové skupiny a sledovali děti i jejich zázemí ve škole, ale také doma. Projekt či nová služba, jejímž prostřednictvím sestavíme unikátní kolekci her a didaktických pomůcek dostupných všem a zdarma v knihovně, pak vzešel nejenom z projektu Ruku v ruce, ale také jako reakce na požadavky lektorů z řad knihovníků, kteří s těmito dětmi i nadále pracovali. Inspirací se staly lekotéky ze zahraničí (Skandinávie, USA1), v nichž jsme našli ideální propojení požadavku na nové hry a přidané hodnoty ve smyslu jejich půjčování (stejně jako půjčujeme knihy a ostatní knihovní fond) lidem také domů.

Projekt byl ministerstvem podpořen a knihovnu čekala vlastně docela nelehká cesta implementace půjčování her a didaktických pomůcek. První cílovou skupinou byly děti se speciálními vzdělávacími potřebami, nicméně brzy se ukázalo, že takové členění není nutné. Tipy na pořízení her a pomůcek sice vzešly od pedagogů speciálních škol a knihovníků, kteří s těmito dětmi pracovali během besed, o půjčení her však stály všechny děti a jakékoli další ohraničení tak nemělo smysl. Velké obavy panovaly z udržování hraček a ze strachu, že brzy nebudou kompletní, že péče o hry zabere knihovníkům příliš mnoho času. Ale také tento předpoklad se nakonec nepotvrdil. Domníváme se, že si lidé uvědomovali exkluzivitu služby a na vypůjčené hry jednoduše dávali pozor.

Hračky a didaktické pomůcky byly rozděleny do tematických celků podle toho, jaké dovednosti rozvíjejí: fantazie, tvořivost, zručnost, rozlišování barev a tvarů, procvičování přesnosti a jemné motoriky, zlepšení postřehu, logické myšlení atd. V praxi pak šlo o nejrůznější skládanky, puzzle, zvukové knihy, kreslicí tabulky, maňásky atd. Služba byla veřejností přijata velmi pozitivně, o hry byl velký zájem, čtenáři začali sami dávat podněty k zakoupení dalších pomůcek a především vysoce hodnotili fakt, že si prostřednictvím knihovny mohou rozmanité hry vyzkoušet a zdarma se s nimi seznámit, a skutečnost, že není třeba kupovat vše, co chtějí poznat, nebo že se jim doma jednoduše nehromadí příliš mnoho věcí. Jedním ze základních cílů zavedení lekotéky bylo dopřát leckdy velmi drahé hry i dětem, jejichž rodiče si je nemohou dovolit. Jsme rádi, že se tento předpoklad potvrdil. Stěžejním záměrem však bylo přivést do knihovny další a další čtenáře či potenciální čtenáře, představit knihovnu jako místo, ve kterém lze vyrůstat, trávit čas, učit se novým věcem, cítit se bezpečně – motivovat děti k návštěvě knihovny již od útlého věku.

Knihovny na celém světě řeší stále dokola jedinou otázku – jak přivést do knihovny další a další čtenáře, na jaké rozmanité služby je nalákat. KJM se podařilo jednoduchým způsobem a za přispění inspirace ze zahraničí vyvinout jednoduchou a srozumitelnou službu, která našla bílé místo na trhu a zaujala uživatele. Vlastně nezaujala jenom uživatele, ale také odbornou veřejnost, a tak se hned ve druhém roce realizace projektu stala KJM Knihovnou roku. Získala mimořádný diplom v rámci cen Knihovna roku 2014, a to právě za zavedení nové služby „Lekotéka – hračky a pomůcky pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami“.

Ocenění i zájem dalších knihoven zavést modifikovanou službu také v jiných městech nás motivoval k rozvinutí služby o další témata. Jimi se v následujících letech staly jednoduché perkusní nástroje a tyflopomůcky. KJM se zaměřuje na muzikoterapeutické programy a jejich mimořádná úspěšnost u veřejnosti nás navedla na možnost rozšířit kolekci také o hudební nástroje. Činnost Knihovny pro nevidomé a slabozraké, jež je jedním z oddělení KJM, pak vyústila o doplnění sady her i o pomůcky pro nevidomé.

Muzikoterapeutický program Dialog s vodou v KJM (srpen 2015)
Muzikoterapeutický program Dialog s vodou v KJM (srpen 2015)

Rozšiřování sortimentu šlo ruku v ruce také se zvyšováním počtu zapojených poboček. V prvním roce se služby ujaly tři pobočky, dnes – na začátku roku 2018 a tedy po pěti letech od zavedení lekotéky – si v KJM lze hry, pomůcky a hudební nástroje vypůjčit v 18 pobočkách a v ústřední knihovně na Kobližné ulici. Z původních třiceti hraček je dnes ve fondu zapsáno dvacetkrát více jednotek a další se v pravidelných vlnách pořizují.

Den pro dětskou knihu v KJM (listopad 2015)
Den pro dětskou knihu v KJM (listopad 2015)

Úspěch lekotéky dokládá i přehled nejpůjčovanějších hraček za rok 2017. O vypůjčení hry či pomůcky (se signaturou začínající HR) bylo žádáno celkem 1 637krát (přesně 454 čtenáři). Nejoblíbenější položkou se stal dětský nákupní košík, druhou v pořadí je velmi žádaná logická hra Den a noc a následuje Magická tabulka Grafo, kterou pamatují ze svých dětských let také mnozí dospělí. Tradičně se mezi nejoblíbenějšími hrami objevuje balancující věž (Žebříky), Pexeso pro uši a Geometrické puzzle. Mezi prvními deseti jsou také jeden hudební nástroj (buben s rukojetí), desková hra (Dobble), vzdělávací (Pexeso pro uši) a paměťové hry.

Beseda pro Dětské rehabilitační centrum Medvídek v pobočce v Brně Kohoutovicích (říjen 2017)
Beseda pro Dětské rehabilitační centrum Medvídek v pobočce v Brně Kohoutovicích (říjen 2017)

KJM se stala inspirací pro další knihovny v republice, které službu přijaly za svou a unikátně ji rozvíjejí podle potřeb svých čtenářů. Obavy ze začátku projektu vystřídala radost z etablované služby, která vzrůstá s každým dětským úsměvem z nové hračky nebo pomůcky, kterou si v knihovně může zapůjčit.

Povzbuzeni zájmem jsme se do dalšího období rozhodli lekotéku rozvinout o další cílovou skupinu. Nejprve nám v úvahách rezonovala skupina senioři a hry a pomůcky pro ně. Procvičování motoriky a trénink paměti lze ve vyšším věku doporučit každému. Všimli jsme si ale také jistého ostychu lidí dříve narozených z her, potažmo z učení se nových pravidel a soutěžení se sobě rovnými či mladšími. Poučení z předchozího rozdělování jsme se (viz výše) nakonec rozhodli rozšířit kolekci her na cílovou skupinu dospělí (a tedy nezaměřovat se pouze na seniory).

Projektem se tak pokusíme odbourat poměrně častou nedůvěřivost dospělých lidí ve hru z toho důvodu, že – jak sami tvrdí – jsou na ni přeci již staří. Výchozí premisou je pro nás fakt, že lidé jsou dětmi vlastně pořád, a tak je v tom budeme podporovat. Ostatně související téma gamifikace prostupuje pozvolna komerční a podnikatelskou scénou – lidé si uvědomují, že strategické a herní návyky lze často velmi úspěšně přetavit do firemní kultury a jednání zaměstnanců, zvyšuje se loajalita a objevuje se dobrá nálada. Herní prvky v primárně neherním prostředí dostávají stále větší a větší smysl. I v tomto případě očekáváme, že projekt přivede do knihovny nové uživatele a prostřednictvím zajímavé služby jim otevře další možnosti, které knihovna lidem poskytuje. V tomto kontextu  předpokládáme také rozvoj čtenářství u lidí, kteří doposud knihovnu nenavštěvovali, vznik nových přátelství a vazeb vůbec. Klub deskových her by se mohl rozšířit o zajímavou skupinu lidí, jejichž zkušenosti budou pro mladší generace velkým přínosem. Podpořit chceme i rodiny a mezigenerační učení jako takové – očekáváme, že společně hrané hry se stanou impulsem pro předávání vzpomínek a rodinná setkání, ale také zajímavou alternativou pro osamělé lidi, jak trávit svůj volný čas. Do vybraných poboček jsme pořídili deskové hry, hlavolamy, šachy nebo poker, ale také jednoduché sportovní náčiní. Desková hra Konečně doma by mohla pomoci lidem pochopit nekalé praktiky podvodných prodejců, sada na badminton, mölkky nebo pétanque zpříjemní rodinné odpoledne nebo polední pauzu lidem z kanceláří v centru města.

Držte nám tedy v našich záměrech palce a hlavně nebojte se hrát si!

Plánujete zavést lekotéku i ve své knihovně nebo už ji nabízíte? Podělte se v diskusním fóru pod článkem se svými zkušenostmi.

Fotografie pocházejí z archivu KJM.

  • 1. První sbírka hraček ve veřejné knihovně byla pravděpodobně vybudována v 30. letech 20. století v Los Angeles. Systematicky ale začaly vznikat až v 60. letech. Průkopníkem byla v tomto směru Skandinávie. Odtud také pochází mnoha zeměmi převzatý termín Lekotek (lekotéka) – švédský výraz pro play library. Viz podrobněji HRDÁ, Libuše. Knihovny půjčují hračky. Ikaros [online]. 2004, roč. 8, č. 10 [cit. 2018-03-05]. urn:nbn:cz:ik-11700. ISSN 1212-5075. Dostupné z: https://ikaros.cz/node/11700

European BIBFRAME Workshop 2017 aneb První evropský workshop BIBFRAME

Od nového tisíciletí se setkáváme s výrazem sémantický web. Zhruba od roku 2011 začal být zmiňován i v souvislosti s knihovnictvím. V té době totiž začala Kongresová knihovna v rámci nově vzniklé Iniciativy bibliografického rámce (Bibliographic Framework Initiative) pracovat na struktuře propojených dat BIBFRAME (Bibliographic Framework); postupně však vznikaly i jiné iniciativy.

Struktura BIBFRAME byla zamýšlena jako případný následovník výměnného bibliografického formátu MARC 21. Je to však spíše prostředek k publikování dat na volném webu než struktura určená k výměně dat mezi knihovními systémy.

Ve dnech 26. až 27. září 2017 se v Německé národní knihovně konal první evropský workshop BIBFRAME. Workshop byl zamýšlen jako setkání zástupců evropských knihoven, které s propojenými daty již pracují nebo jejich implementaci plánují, se zástupci Kongresové knihovny, aby si mohli navzájem sdělit své vize, ale i problémy, se kterými se setkávají. Iniciátorem setkání byla Severská skupina bibliografická a infrastrukturní témata (Nordic Network Group on bibliographic and infrastructure topics, NNG), organizaci zaštítila Německá národní knihovna. Členy organizačního výboru byli pracovníci Švédské národní knihovny, Finské národní knihovny, Dánské královské knihovny a již zmíněné Německé národní knihovny. Workshopu se zúčastnili knihovníci a informační pracovníci z 24 knihoven (a jiných institucí) z 16 evropských států a USA.

Myšlenka, ze které celý workshop vycházel, byl fakt, že Kongresová knihovna právě BIBFRAME považuje za následovníka formátu MARC 21. Přestože v USA je BIBFRAME značně etablován, v evropských knihovnách vznikají struktury často zcela separátní, případně knihovny vyčkávají, která struktura bude vůdčí, aby si vybraly právě tu. Vznikla tak potřeba strukturu BIBFRAME více zviditelnit, aby knihovny nevytvářely vlastní struktury, ale byla zajištěna jednotnost.

Úvodní přednášku zaměřenou na samotný vývoj struktury BIBFRAME přednesla Sally McCallumová z Kongresové knihovny. Pohovořila o okolnostech i důvodech vzniku struktury a zdůraznila její význam jako nástupce formátu MARC 21. Formát MARC 21 vyhodnotila jako zastaralý s nevyhovující strukturou, ne zcela vhodný vzhledem ke změně katalogizačních pravidel na RDA, ale i formátům dokumentů, které jsou v knihovnách zpracovávány. Nová struktura navíc umožní propojení i s muzei, archivy apod. Přechod však považuje za velkou výzvu, a to už z důvodu množství existujících bibliografických záznamů (v době začátku práce na struktuře měla Kongresová knihovna 18 miliónů záznamů ve formátu MARC a OCLC dokonce 330 miliónů). Kongresová knihovna se však objemu práce nezalekla a v roce 2017 se tak mohla pochlubit 17 miliony konvertovaných záznamů a 60 katalogizátory, kteří katalogizují přímo do struktury BIBFRAME (o procesu detailně pohovořila její kolegyně Jodi Williamschenová). Z příspěvku Sally McCallumové byla zřejmá výzva zástupcům knihoven ke spolupráci na vývoji struktury BIBFRAME a hlavně jejímu používání.

Reinhold Heuvelmann z Oddělení informačních technologií a datových formátů Německé národní knihovny a jeden ze čtyř řídicích členů Poradního výboru MARC Kanceláře pro rozvoj sítí a standardů Kongresové knihovny byl ve svém příspěvku výrazně zdrženlivější, čemuž odpovídal i název jeho prezentace Od enthusiasmu k váhání. Přesto podtrhl důležitost propojování, automatické a poloautomatické katalogizace, mezinárodní spolupráce, ale i vícenásobného používání metadat. Položil však i otevřené otázky směřující k smyslu struktury BIBFRAME a jejího vztahu k formátu MARC, zauvažoval nad tím, zda je vůbec BIBFRAME připraven, zda jsou připraveny knihovní systémy a jak bude fungovat implementace.

Zbylé příspěvky byly zaměřeny na konkrétní projekty knihoven. Jednotliví zástupci pohovořili o situaci, v jaké se jejich knihovna nachází, co plánují nebo se pochlubili, co se jim povedlo. Za velmi inspirující lze považovat příspěvek Miklóse Lendvaye z Maďarské národní knihovny. Tento neknihovník s IT vzděláním se po svém nástupu do funkce ředitele elektronických služeb knihovny rozhodl knihovnu otevřít světu a během velmi krátké doby se pod jeho vedením Maďarské národní knihovně podařilo převést všechny své záznamy do struktury BIBFRAME. Sám rychlost a úspěšnost převodu přičetl svému nadhledu neknihovníka. Nutno podotknout, že se nejednalo o výhradně automatický proces, ale důraz byl naopak kladen na ruční práci s vysokým stupněm verifikace.

Odborný program
Odborný program

Cílem workshopu bylo sdílení informací, seznámení se jednotlivých zaměstnanců zabývajících se propojenými daty napříč Evropou a nastínění možných cest směřujících k většímu rozšíření propojených dat v knihovnách. V závěru se tak probírala i otázka vzdělávání budoucích knihovníků (v USA jsou propojená data, resp. BIBFRAME běžnou součástí osnov na knihovnických školách), ale i knihovníků stávajících, např. formou online kurzů. Hlavním cílem však bylo vybudování komunity v Evropě – to se nepochybně podařilo. Workshop se má tak konat pravidelně jednou za rok.

Společná fotografie účastníků
Společná fotografie účastníků

Foto: Deutsche Nationalbibliothek, Stephan Jockel, licence Creative Commons BY-SA 4.0.

Začít se má od kolébky aneb Prorodinné aktivity v Knihovně Jiřího Mahena v Brně

Úvodem

V příspěvku se zaměříme na aktivity, jež Knihovna Jiřího Mahena v Brně připravuje v Ústřední knihovně, ale i ve svých pobočkách pro rodiny s malými dětmi. Všechny akce cílí na podporu trávení společného volného času, rozvoj dětských dovedností, vztahu ke knihám, ale také směřuje svou pozornost na rodiče na mateřské a rodičovské dovolené, kteří jsou v tomto období odloučeni od přirozené sociální skupiny, a snaží se u nich podporovat rozvoj znalostí a dovedností týkajících se výchovy dítěte a dalších oblastí.

Knihovny se již snad od svých počátků staly neodmyslitelnou součástí cesty za vzděláním a za informacemi a v neposlední řadě také kulturními a komunitními centry. Schází se v nich totiž lidé nejrůznějších povah, věkových skupin a smýšlení, všichni ale s jedním cílem – číst, vzdělávat se a bavit se prostřednictvím textů. Knihovny vykazují značný potenciál v tom, jakou programovou nabídku mohou svým klientům nabízet. Nemluvíme jen o programech přednáškového typu, ale také o dalších vzdělávacích aktivitách a o aktivitách volnočasových, kulturních. Knihovny na svá bedra vzaly úkol toho, kdo formuje, vede, usměrňuje, chápe, těší i baví. Že to nebývá úkol jednoduchý, je zcela samozřejmé, neboť kulturních center a organizací, které se snaží svým uživatelům přinášet vše výše zmíněné, je nepřeberné množství. Knihovny však mají jednu velkou výhodu. Jsou shromažďovateli informací v podobě knih, brožur a dalších médií, jež jsou schopny svým klientům nabízet k půjčení a užitku.

Snahou každé vyspělé společnosti je vychovávat všeobecně vzdělané jedince, kteří budou uplatnitelní ve společnosti. V době, kdy společnost naráží na problémy s pochopením čteného textu a neschopností uplatnit získané poznatky v praxi, se prostředí knihoven, v nichž jsou textové dokumenty uchovávány, dostává do popředí.

Dovolím si parafrázovat jednu myšlenku, s níž jsem se před nějakou dobou setkala – čtení má na dítě podpůrné účinky v řadě oblastí, dovede rozvíjet mnohé důležité kompetence a je schopno otevírat cestu k poučení, získávání vědomostí a naplnění lidské a občanské existence, proto by byla škoda nevyužít jeho potenciálu a nepomoci jeho prostřednictvím dětem k seberozvoji. Cílem knihoven je pak přispět k prohlubování schopnosti kritického myšlení u dětí, ideálně od nejútlejšího věku, aby byly schopny rozpoznávat důležité a nedůležité informace, aby nepodléhaly klamným informacím objevujícím se dnes a denně na internetu apod. K pozitivnímu vztahu ke knihám je vhodné vést děti od nejútlejšího věku, aby vnímaly všechny klady, jež jim toto médium může přinést. Velkým bonusem pak je, pokud si tyto klady uvědomují rodiče a rodiny přirozeně ze své podstaty a vedou děti k lásce k četbě a úctě k psanému slovu již odmalička.

Aktivity Knihovny Jiřího Mahena v Brně

V tomto snažení mohou rozvinout svůj potenciál i knihovny a připravovat pro rodiče různé aktivity, zprostředkovávat tipy na kvalitní četbu a knihy pro nejmenší, ukazovat jim, jak správně pracovat s knihou a jak docílit toho, aby si dítě z každého příběhu odneslo hodnotné informace. Nejinak je tomu v Knihovně Jiřího Mahena v Brně, jež se nejen v Ústřední knihovně, ale také ve svých pobočkách věnuje těm nejmenším a jejich rodinám, připravuje pro ně pestrý kulturně vzdělávací program a nabízí jim i další benefity. V dalším textu se zaměříme jen na aktivity připravované pro veřejnost, opomenuty budou aktivity připravené pro školy a školní kolektivy.

S knížkou do života (Bookstart)

Začneme-li představením aktivit Ústřední knihovny, je důležité nejprve zmínit aktivity související s novým projektem S knížkou do života (Bookstart), neboť – jak bylo předestřeno již v názvu příspěvku – začít se má od kolébky. O tomto projektu je zcela jistě knihovnická veřejnost plně informována, nebudu zde tedy vysvětlovat jeho cíle a náplň. Avšak program, který chystáme pro rodiče s dětmi zapojené do tohoto projektu, bude kopírovat zájem této cílové skupiny, budou pro ně připraveny programy na téma trénink paměti, arteterapie, představení knížek pro nejmenší, rukodělná tvorba, představení didaktických hraček a pomůcek z Lekotéky atd. Do projektu se zapojují také některé z poboček, jež si chystají vlastní program odpovídající zájmu a zaměření tamních čtenářských rodin. Ve spolupráci s městskými částmi je samozřejmostí předávání dárkových sad rodičům (resp. jejich novorozeným dětem) v rámci vítání občánků. Dárkové sady budou kromě metodické příručky, tipů k prvnímu čtení a leporela pro miminko obsahovat také symbolické registrační kartičky do knihovny, které lze využít do čtyř let věku dítěte a vyměnit je za platnou čtenářskou průkazku.

Knížkování

Samozřejmě nezapomínáme ani na děti již starší, pro něž je připraven program Knížkování. Aktivity probíhají jednou za dva měsíce v odpoledních hodinách a jsou určeny pro děti od tří do šesti let. Cílem tohoto programu je seznámit děti s kvalitní literaturou, a to nejen po dějové, ale i po vizuální stránce. Program je vždy zaměřen na konkrétní tituly, z jejichž děje vycházejí veškeré aktivity připravené pro děti.

Čteme a znakujeme

Přirozenou součástí je také práce s handicapovanými dětmi. Speciálním typem je mezigenerační program Čteme a znakujeme, jenž je zacílen na děti se sluchovým handicapem a probíhá několikrát za rok. Na každé setkání je předem vytvářena videopozvánka, jež je tlumočena do českého znakového jazyka, na samotném setkání je pak přítomen tlumočník do tohoto jazyka. Aktivity jsou realizovány ve spolupráci s Ateliérem výchovné dramatiky Neslyšících DiFa JAMU a projektem Tableto.

Čtenářský klub

Pro děti z prvního stupně základních škol je pak připraven Čtenářský klub. Ten navštěvují děti ve věku od osmi do dvanácti let pravidelně jednou za tři týdny jako volnočasový kroužek. V rámci kroužku se malí knihomolové seznamují s jednotlivými literárními žánry, hrají literárně laděné hry, povídají si o přečtených knížkách, plní nejrůznější úkoly a mj. jsou domlouvány také exkurze. Např. v roce 2017 jsme navštívili studia České televize Brno a prostory nakladatelství Host, kde se děti seznámily v prvním případě s různými podobami textu, resp. mediálního sdělení, v druhém případě s tím, jak vzniká kniha.

Family Point

Pro rodiny s dětmi je také v Ústřední knihovně a některých pobočkách zřízen a otevřen tzv. Family Point, jenž slouží jednak jako informační bod (rodiny se zde mohou dozvědět informace o rodinné problematice a fungování rodin apod.), ale také je k dispozici přebalovací a krmicí koutek, hrací koutek s hračkami pro děti, přístup k bezplatnému internetu či nabídka knihovního fondu, jenž primárně obsahuje knihy a časopisy věnované dětem a rodičům.

Rodinný pas

Rodiny s dětmi mohou využít také partnerské spolupráce a využít slevu na registraci do knihovny v případě, že jsou majiteli Rodinného pasu. Rodiče pak rovněž mohou svým dětem půjčovat z rozsáhlé nabídky didaktických pomůcek a her z Lekotéky. Tu má a postupně doplňuje a inovuje nejen Knihovna pro děti a mládež, ale také Hudební knihovna a mnohé pobočky. Půjčování knih je samozřejmostí, možnost půjčit si deskové hry či tematické kufříky rovněž.

Další aktivity

Z větších akcí, jež jsou určené dětem (popř. rodinám s dětmi) a do nichž se Ústřední knihovna zapojuje jak samostatně, tak v rámci celobrněnských akcí, můžeme zmínit např. Dětský den, Noc s Andersenem, Ghettofest (multikulturní pouliční festival, který probíhá v sociálně vyloučené lokalitě v Brně), Family Fest (festival pro rodiny s dětmi, jehož součástí jsou představení, živá hudební vystoupení, nechybí možnost povídat si se zástupci organizací a společností, jež se věnují práci s dětmi či péči o děti) či již tradiční projekt pro žáčky prvních tříd Poprvé do školy – Poprvé do knihovny (účastní se jej především děti z partnerských škol, ale mohou se zapojit také další děti, např. při pasování prvňáčků na rytíře knih a čtenáře knihovny, které je nedílnou součástí projektu).

Běžnými aktivitami, jež jsou pořádány pro veřejnost, jsou různé výstavy, autorská čtení, soutěže pro děti s literárním námětem aj. Na venkovních akcích pak mohou využít i různé atrakce jako obří knihovní oboustranné puzzle, knihovní pexeso, knihovní obří kostky, magnetické kartičky s motivy Braňte knihu!, vymalovávací desky na smazatelné fixy s motivem knihovního maskota opičky Rozárky aj.

Z aktivit, jimž se věnují jednotlivé pobočky, nelze zcela jistě opomenout klubovou činnost pro rodiče na mateřské či rodičovské dovolené s názvem Kniha, kafe, kočárek. Tu organizuje jedna z nejnovějších poboček – Medlánky. V Řečkovicích a v Bystrci pak kromě jiných akcí pořádají vlastní Dětský den. V Bohunicích, Lesné, Líšni a Starém Lískovci pořádají každoměsíční program pro rodiče s dětmi od dvou do pěti let Čtení pro nejmenší (paní knihovnice dětem předčítají a ukazují knihy určené těm nejmenším).

Pobočky Starý Lískovec a Lesná se pak zapojily do akce, při níž dětem předčítají senioři, a pořádají akce Čtení s babičkou či Babičky čtou dětem. Pohádkové odpoledne, což je obdoba akce Čtení s nejmenšími, kteří přijdou v doprovodu dospělé osoby, pořádají každý měsíc pobočky Černá Pole a Vinohrady. V Maloměřicích pro děti ve školním věku pořádají Týden čtení, kdy jsou pro všechny čtenáře připraveny různé aktivity, soutěže a kvízy, jež podporují tuto cílovou skupinu v jejich čtenářské zálibě.

Pobočka v Medlánkách také uspořádala akci Knižní víla čte dětem, kdy paní knihovnice převlečená za vílu předčítala malým čtenářům z vybraných knižních titulů a zároveň je poté provázela po celém provozu a vysvětlovala, jak knihovny funguje a co všechno v knihovně mohou využívat.

Motivů večerníčků využívá pobočka na Lesné, která pořádá Zábavná odpoledne s Večerníčkem, kdy jsou pro děti připraveny aktivity s hrdiny večerníčků v hlavní roli. Samozřejmou součástí pak jsou různé kluby šikulek (děti si vytvářejí různé ozdoby či záložky), autorská čtení, divadelní představení (loutková i hraná), výtvarné dílny, soutěže, kvízy, výstavy atd.

Závěrem

Na závěr lze říci, že nejen představené aktivity (tímto se omlouvám kolegyním, jejichž činnosti jsem v omezeném prostoru článku nezmínila) naší knihovny mohou podpořit od nejútlejšího věku děti v zálibě čtení. Základem snažení všech knihovníků je vytvořit pro děti bezpečné zázemí, ve kterém se budou cítit dobře, kam se budou rády vracet a v němž uvidí smysl pro budoucnost. Motivovat děti ke čtení je radostná práce (ne-li dokonce zábava), proto by byla škoda nevyužít možností, jež v knihovnách máme, a nezprostředkovat malým čtenářům to, co máme sami rádi – knihy, knihovnu, radost, zábavu, poučení. Ukažme dětem, že práce s knihou může být i pohodová záležitost, nejen stres.

Atlas knihoven

Z místní knihovny Knihovnou města Zubří – nové prostory i možnosti

Knihovna města Zubří otevřela v září roku 2016 v nových rekonstruovaných prostorách, které se nachází v centru obce, v tzv. Domě služeb. Do té doby sídlila v patře místního Klubu – kulturního zařízení, kde situace byla již několik let značně nevyhovující. V průběhu let se knihovna rozšiřovala o sousedící místnosti, neměla však bezbariérový přístup, chyběl dostatek studijních míst, počítačů, zázemí pro děti. Fond knihovny se postupně ukládal, kde se dalo i nedalo, přednášková místnost také nebyla k dispozici. Během těchto let vzniklo několik návrhů řešení, od regálů až ke stropu, což bylo nepřijatelné, po rozšíření knihovny na celé patro s přístavbou výtahu, které zůstalo jen v rovině úvah.

Nakonec se město rozhodlo umístit knihovnu v centru obce do prostor revitalizované budovy, ve kterých byla dříve provozována restaurace a obchod s oblečením. Protože v té době nebyla vypsána žádná dotační řízení, která by se týkala knihoven, rozhodlo se město celou investici zaplatit ze svého rozpočtu.

Projektu se ujali projektanti Hovořáková & Hovořák a partneři, kteří měli s navrhováním knihoven už zkušenosti. Na jaře roku 2015 byla dokumentace hotova. Projektanti s námi komunikovali pravidelně, proběhlo i několik schůzek, na kterých jsme byli informování o konkrétním výběru materiálů, vybavení a dispozičním řešení. Barevnost projektu a použití materiálů jsme nechali na projektantech, protože – jak známo – sto lidí, sto chutí. V tomto případě se názory lišily i mezi knihovníky. My jsme některé věci řešili hlavně z hlediska použitelnosti a praxe zavedené v naší knihovně. Například do dětského koutku byly navrženy skládací dětské židle, u kterých jsme ale měli obavy, že bych si do nich menší děti mohly skřípnout prsty.

V říjnu 2015 započaly stavební práce, během kterých však bylo zjištěno, že vedlejší schodiště, které mělo být zrušeno a v jeho místech měla být vybudována přednášková místnost, musí být zachováno. Tudíž se muselo upravit řešení přednáškové místnosti, kanceláře a skladu. Nakonec byl sklad na šířku zmenšen o jeden metr, čímž jsme přišli o čtyři knihovní regály.

Protože jsme věděli, že v nové knihovně se počítá s vyšším počtem počítačů pro veřejnost a dále budeme mít i přednáškovou místnost, zažádali jsme o dotaci z programu VISK 3. Tu se nám podařilo získat a nakoupili jsme notebook, dataprojektor a počítače pro uživatele.

Příprava knihovníků na stěhování byla zahájena v lednu 2016, kdy jsme při návštěvách obchodů začali sbírat banánové krabice. Náklady na stěhování jsme chtěli co nejvíce snížit, protože jsme neměli odhad, co bude třeba v nové knihovně ještě zařídit, a kupovat krabice na jedno použití nám připadalo zbytečné. Vyřazovaly se také knihy, které by bylo již zbytečné stěhovat. Pro zajímavost – na fond o cca 15 000 svazcích byla potřeba téměř 400 banánových krabic, další 3 000 svazků si na prázdniny půjčili čtenáři.

Na jaře roku 2016 byla stavba dokončena a nastoupila firma na dokončení a zařízení interiéru. Od července byla knihovna zavřena. Stěhování mělo původně proběhnout začátkem druhého červencového týdne, ale protože došlo ke zpoždění dodání regálů, stěhovali jsme se o týden později. Zabalit celý fond a pár věcí, které měly putovat s námi, trvalo (ve dvou lidech) nakonec proti původnímu plánu o týden déle, takže toto zpoždění bylo vítané.

V den D jsme měli k dispozici nákladní auto a auto města s vozíkem. Všechny knihy a věci byly přestěhovány do nové knihovny během pěti hodin. Z původní knihovny bylo třeba všechny krabice odnosit po jedné v rukách do aut, protože cestu komplikovalo schodiště. V cílovém místě už práci urychlil výtah.

Druhý den po stěhování bylo nutné zprovoznit výpočetní techniku, část se s námi stěhovala z původní knihovny, většina byla nakoupena z již zmíněné dotace z programu VISK 3. Řešili jsme nastavení sítí pro veřejnost a pro knihovníky, připojení k internetu. Následující den po zajištění toho nejnutnějšího se zprovoznil knihovní systém, což pro nás znamenalo, že můžeme začít s revizí a pomalu vybalovat knihy.

V tomto období jsme v knihovně pracovali tři – dva lidé na revizi a rozmisťování fondu do regálů a ten třetí měl na starost reklamace, objednávky chybějícího vybavení a přípravu programu na otevření a další měsíce. Jelikož knihovna získala přednáškovou místnost, připravovali jsme se na Virtuální univerzitu třetího věku a s využitím projektu Promítej i ty! chystali promítání. V úvahu připadaly už jen takové akce, které nás do konce roku zatížily finančně jen minimálně. Přitom jsme veřejnosti chtěli ale ukázat, že tady pro ně jsme a co se v knihovně vůbec může dít, když má prostor, že knihovny už dávno nenabízejí pouze půjčování knih.

Jedna z prvních reklamací se týkala dveří a bohužel i některých zárubní, dále jsme řešili poškrábané výstavní systémy na bocích regálů, světla v přednáškové místnosti, která se nedala zhasnout. Bylo třeba zajistit polepy na regálech, vstupních dveřích anebo venkovní označení knihovny. Dokupovaly se nové rozřazovače, měnil se design rozřazovačů u naučné literatury, stejně i tak logo samotné knihovny, protože se měnil její název (z původní Místní knihovny Zubří se stala Knihovna města Zubří). S tím souvisel i nový knihovní řád a nový ceník, protože se rozšiřovaly i služby pro veřejnost (barevný tisk, lamina, kroužková vazba).

Pohled přes celou knihovnu k výpůjčnímu pultu
Pohled přes celou knihovnu k výpůjčnímu pultu

Všechny sedačky v knihovně jsou v kontrastu s podlahou
Všechny sedačky v knihovně jsou v kontrastu s podlahou

Knihovna se pro veřejnost slavnostně otevřela 2. září 2016 v rámci Dnů města. Zajímavostí celé knihovny je patro, které se stalo hlavně útočištěm teenagerů. Bez něj by prostor knihovny snad nikdy nebyl využit úplně, protože v nejvyšším bodě je to ke stropu šest metrů a celá knihovna by tak působila spíš jako hala. Za povšimnutí rozhodně stojí i dětský koutek, který je oblíben nejen u těch nejmenších. Celkově knihovna nabízí čtenářům dostatek zákoutí ke studiu nebo k relaxaci a také je kompletně bezbariérová. Z rozpočtu obce bylo do vybudování a vybavení knihovny investováno 5,5 milionu korun.

Patro, které mají v oblibě především teenageři
Patro, které mají v oblibě především teenageři

Dětský koutek se schodištěm do patra
Dětský koutek se schodištěm do patra

Dětský koutek
Dětský koutek

Jeden ze dvou počítačových koutků
Jeden ze dvou počítačových koutků

Pohled k druhému počítačovému koutku
Pohled k druhému počítačovému koutku

Zákoutí s knihami pro náctileté
Zákoutí s knihami pro náctileté

Regály s beletrií a naučnou literaturou pro dospělé
Regály s beletrií a naučnou literaturou pro dospělé

Přednášková místnost
Přednášková místnost

Závěrem necháme promluvit čísla, která ukazují, na co všechno mělo přestěhování knihovny vliv – viz tab. 1. Snad jen ještě dodáme, že reálná návštěvnost knihovny je podstatně větší. Stěhováním jsme se přiblížili základní škole, naproti je autobusová zastávka a v budově máme poštu, takže knihovna je dost často využívána jako „útočiště“. Těm knihovnám, co je stěhování do nového čeká, přejeme, aby vše proběhlo hladce a bez problémů.

Tab. 1: Statistické údaje o Knihovně města Zubří za roky 2015–2017

  2015 2016 2017
Počet uživatelů 531 651 622
Počet návštěv 12 623 11 322 15 334
Počet akcí 25 47 66
Počet výpůjček 35 075 31 920 38 626

Pozn: V roce 2015 působila knihovna v původních prostorách, v roce 2016 probíhalo stěhování a knihovna byla dva měsíce uzavřena a v roce 2017 již knihovna poskytovala své služby v nových prostorách.

Autorem fotografií je David Dukát.

Ocenění

Vítězové cen Magnesia Litera 2018

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Vítězové cen Magnesia Litera 2018 byli vyhlášeni 4. dubna 2018 v přímém přenosu České televize (záznam z přenosu je možné zhlédnout v archivu iVysílání).

Knihou roku se stala Opuštěná společnost: česká cesta od Masaryka po Babiše z pera Erika Taberyho.

Literu za prózu získalo dílo Josefa Pánka Láska v době globálních klimatických změn.

V oblasti poezie byla oceněna sbírka Milana Děžinského nazvaná Obcházení ostrova.

Literu za knihu pro děti a mládež získal František Tichý za titul Transport za věčnost.

V kategorii naučné literatury uspěla publikace Lucie Skřivánkové, Rostislava Šváchy a kolektivu Paneláci 1Paneláci 2.

Literu za nakladatelský čin získalo vydání breviáře Liber viaticus Jana ze Středy, na kterém se jako editoři podíleli Pavel Brodský, Kateřina Spurná a Marta Vaculínová.

Cenu za překlad získal překlad díla Máirtína Ó Cadhaina Hřbitovní hlína, který vytvořil Radvan Markus.

V oblasti publicistiky bylo oceněno dílo Antialkorán aneb nejasný svět T. H. Patrika Ouředníka.

V kategorii objev roku zvítězil Marek Švehla se svou knihou Magor a jeho doba.

Cenu čtenářů získal životopis Tomáše Holého Jmenuju se Tomáš autora Oty Karse.

V kategorii Magnesia blog roku zvítězil blog Tisíckráte, za kterým stojí společenství autorů používajících pseudonym Felix Culpa.

Vítězům gratulujeme!

Magnesia Litera patří mezi partnery SKIP.

Ocenění Jihočeský knihovník roku 2017

Ve středu 14. března 2018 se zástupci knihoven – členové jihočeské regionální organizace SKIP – sešli na slavnostním vyhlášení ocenění Jihočeský knihovník roku 2017, které bylo spojeno se seminářem Muzejní knihovny a jejich on-line služby. Slavnostní akce se konala ve spolupráci s Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích a jeho muzejní knihovnou.

Slavnostní akci zahájila předsedkyně jihočeské regionální organizace SKIP Ivana Troupová. Přivítala milé hosty – zástupce Jihočeského kraje Mgr. Patrika Červáka (vedoucího odboru kultury a památkové péče), Františka Chrastinu (vedoucího oddělení kultury a zřizovaných organizací), Ing. Evu Povišerovou (z Odboru regionálního rozvoje a územního plánování), ředitele Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích Mgr. Ivo Kareše a ředitelku Knihovny Jiřího Mahena v Brně a členku předsednictva SKIP Ing. Libuši Nivnickou. Účastníky setkání přivítal ředitel Jihočeského muzea Ing. František Štangl.

Ze zahájení
Ze zahájení

Členky regionálního výboru
Členky regionálního výboru

Z došlých nominací vybral regionální výbor SKIP pět knihovnic obecních nebo městských knihoven, jednoho Skokana roku (zdvojnásobení ukazatelů knihovny během roku 2017) a jednu nositelku ceny Jihočeský MARK 2017 pro mladé knihovníky do 35 let.

Ocenění Jihočeský knihovník roku 2017 získaly:

  • Milada Bošková (Obecní knihovna Chlumany, region Prachatice),
  • Anna Mezerová (Obecní knihovna Hrejkovice, region Milevsko),
  • Romana Ouředníková (Městská knihovna Vyšší Brod, region Český Krumlov),
  • Mgr. Romana Rýcová (Obecní knihovna Boršov nad Vltavou, region České Budějovice),
  • Ing. Zdeňka Šašková (Obecní knihovna Dřešín, region Strakonice).

Skokanem roku se stala Kristýna Mrázová (Městská knihovna Sezimovo Ústí 2, region Tábor) a cenu Jihočeský MARK 2017 získala Mgr. Pavlína Haršová (Městská knihovna Český Krumlov).

Společná fotografie oceněných knihovnic
Společná fotografie oceněných knihovnic

Všem oceněným byl předán diplom, poukázka na zakoupení dárku, květiny a dárková taška z krajského úřadu. Všem zástupci SKIP a krajského úřadu poděkovali za dosavadní aktivní práci a popřáli mnoho úspěchů do další práce a v osobním i pracovním životě.

Při této příležitosti jsme také za aktivní práci poděkovali Pavle Přibylové z Jindřichova Hradce a Daniele Wimmerové z Kaplice jsme popřáli k životnímu jubileu. Jiřině Kostkové z Kaplice poděkovali zástupci kraje za aktivní účast a práci v komisích Vesnice roku.

Druhou částí programu se stal seminář Muzejní knihovny a jejich on-line zdroje.

Dopoledne jsme vyslechli přednášku PhDr. Štěpánky Běhalové, Ph.D., nazvanou Muzejní knihovny, jejich služby včetně on-line zdrojů; odpoledne pak přednášku Knihovna Jihočeského muzea a publikační činnost českobudějovických tiskáren, kterou si připravila náměstkyně ředitele muzea Mgr. Helena Stejskalová. Nechyběla ani přednáška L. Nivnické věnovaná mezinárodním zkušenostem SKIP a aktivitám IFLA.

Štěpánka Běhalová při přednášce
Štěpánka Běhalová při přednášce

Libuše Nivnická při přednášce
Libuše Nivnická při přednášce

Setkání se zúčastnilo přes 60 knihovnic a hostů.

Pro všechny bylo – jako již tradičně na akcích jihočeské organizace SKIP – připraveno malé občerstvení, o které se postaraly jednotlivé členky regionální organizace. Všem touto cestou moc děkuji. Dále děkuji všem, kteří se na organizaci této akce podíleli – členkám regionálního výboru SKIP – jmenovitě hospodářce Lidmile Švíkové a rovněž Magdaléně Hluštíkové za přípravu vizitek a představení jednotlivých oceněných.

Ocenění za rok 2018 pravděpodobně budou předána na regionální valné hromadě v roce 2019.

Fotografie pocházejí z archivu jihočeské regionální organizace SKIP.

Ocenění Nejlepší knihovnice/knihovník okresu Vsetín za rok 2017

Ve čtvrtek 15. března 2018 se ve společenském sále Masarykovy veřejné knihovny Vsetín (MVK Vsetín) sešli zástupci obcí okresu Vsetín, knihovnice a knihovníci a další hosté. Jedním z významných bodů tohoto setkání bylo vyhlášení výsledků soutěže Nejlepší knihovnice/knihovník okresu Vsetín za rok 2017.

Práce knihovníků bývá oceňována na celostátních nebo krajských úrovních. Masarykova veřejná knihovna Vsetín zaštiťuje úroveň místní a každoročně vyhlašuje a oceňuje práci a aktivity knihovníků vsetínského okresu. „Vyjadřujeme tak okresním knihovnám veřejné uznání za úsilí o rozvoj knihovnických služeb a čtenářství v obci,“ vysvětlila Věra Pelcová, vedoucí regionálních služeb MVK Vsetín. Dodala také, že „některé knihovny zajišťují nepřebernou řadu aktivit i mimo půjčovní dobu, věnují se práci s dětmi, spolupracují s ostatními složkami obce a organizacemi, a proto chce MVK Vsetín ty nejlepší ocenit jak symbolickou odměnou, tak informováním veřejnosti o jejich úsilí“.

Oceňování knihovníků v okrese Vsetín probíhá od roku 2009. Odměna může být udělena jak za celoroční kvalitní práci, tak také za jednorázový výrazný počin, například za práci s dětmi, aktivitu při modernizaci knihovny, automatizaci, propagaci knihovny, zajímavý nápad, ediční počin a pod. Udělují se maximálně dvě ocenění.

Ocenění za rok 2017 putuje do Pržna a do Zubří

V letošním ročníku získaly ocenění Pavlína Havlíková z Knihovny v Pržně a Mgr. Veronika Janů z Knihovny města Zubří.

P. Havlíková pracuje jako dobrovolná knihovnice v Knihovně Pržno od roku 2015. Za tuto poměrně krátkou dobu se jí podařilo ve spolupráci s obecním úřadem knihovnu dovybavit novým vkusným nábytkem, sedacími vaky pro besedy s dětmi a v loňském roce knihovnu za pomoci své rodiny přestěhovat ze stávající místnosti v budově místní školy do nových prostor ve zrekonstruované budově uprostřed obce. Kromě besed pro děti organizuje i besedy pro dospělé – velmi oblíbené jsou besedy cestovatelské. S příchodem P. Havlíkové vzrostl počet čtenářů i návštěvníků knihovny, zútulnilo se (už i ve staré knihovně) prostředí a začaly se pořádat různé akce.

Věra Pelclová (vedoucí regionálních služeb MVK Vsetín) předává ocenění Pavlíně Havlíkové, vpravo Jana Brinčeková (knihovnice z Jablůnky, střediska pro Pržno)
Věra Pelclová (vedoucí regionálních služeb MVK Vsetín) předává ocenění Pavlíně Havlíkové, vpravo Jana Brinčeková (knihovnice z Jablůnky, střediska pro Pržno)

Pavlína Havlíková a Jana Brinčeková
Pavlína Havlíková a Jana Brinčeková

Knihovna Zubří se na podzim roku 2016 přestěhovala ze stísněných nevyhovujících prostor do nově zrekonstruované knihovny v centru obce. Teď se může pochlubit velkorysým prostorem, moderním a atraktivním vybavením. Došlo k rozšíření služeb a aktivit pro uživatele, a to především zásluhou zdejší knihovnice V. Janů.

Samozřejmostí je zapojení knihovny do celorepublikových nebo okresních akcí – Noci s Andersenem, literární soutěže O poklad strýca Juráša nebo pasování prvňáčků na čtenáře.

Knihovna se nyní nachází v blízkosti školy a vzrostl i počet dětských čtenářů. Pro ně byla v loňském roce zorganizována čtenářská soutěž Lovci perel. Nechybí různá tvoření v knihovně, proběhla angličtina s dětmi a poprvé se také pořádal piknik s pohádkou, který měl velký úspěch. V. Janů také knihovnu zapojila do projektu pro seniory – Virtuální univerzita třetího věku.

V knihovně je využit i menší sál, kde knihovnice organizuje pro veřejnost autorská čtení nebo promítání filmových dokumentů z projektu Promítej i ty!

Nechybějí ani různé vychytávky pro snadnější vyhledávání ve fondu, především v oblasti tematického značení knih. Kromě sci-fi, fantasy, historických románů a regionální literatury jsou to i kategorie young adult, komiksy, cizojazyčná literatura nebo příběhy podle skutečných událostí.

Pobyt v knihovně zpříjemní i automat na kávu a za pochvalu stojí i profesionální webové stránkyfacebook knihovny.

V. Janů se v roli knihovnice osvědčila jako všestranná, vynalézavá a aktivní pracovnice, která zvládá náročnou profesi přímo bravurně a ocenění si právem zaslouží.

Lubomír Vaculín (starosta Zubří), Veronika Janů a Pavlína Havlíková
Lubomír Vaculín (starosta Zubří), Veronika Janů a Pavlína Havlíková

Předávání cen za rok 2017

Předání cen se účastnili i zástupci obcí, zřizovatelé knihoven. Přítomné přivítal starosta města Vsetín Jiří Růžička a poděkoval knihovnám za jejich podporu a rozvoj vzdělanosti, četby a kultury v obcích.

Helena Gajdušková (ředitelka MVK Vsetín), Lubomír Vaculín, Veronika Janů, Pavlína Havlíková, Jana Brinčeková, Jiří Trávníček a Věra Pelcová
Helena Gajdušková (ředitelka MVK Vsetín), Lubomír Vaculín, Veronika Janů, Pavlína Havlíková, Jana Brinčeková, Jiří Trávníček a Věra Pelcová

Odborným hostem byl literární vědec a historik Jiří Trávníček, který se dlouhodobě zabývá průzkumem českého čtenářství, o čemž svědčí i jedna z jeho posledních publikací s názvem Česká čtenářská republika. Tvrdí, že základ čtenářství je v rodině a v předčítání dětem. Nejdůležitější je věk do šesti let, ale předčítání se nemusíme bát ani ve vyšším věku.

Jiří Trávníček
Jiří Trávníček

J. Trávníček ocenil práci knihoven jak z pohledu podpory čtenářství, tak z hlediska rozvoje společenského, kulturního a komunitního života v obci.

Blahopřejeme oceněným knihovnicím a děkujeme jim za jejich práci.

Regionální služby pro knihovny okresu Vsetín mohou být realizovány díky finanční podpoře Zlínského kraje.

Fotografie pocházejí z archivu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

V soutěži BIBLIOWEB 2018 zvítězila Městská knihovna Bílovec

SKIP zorganizoval pod záštitou Asociace krajů České republiky již 19. ročník soutěže BIBLIOWEB, tedy soutěže o nejlepší webovou prezentaci knihovny.

Jednoznačným vítězem soutěže se stala Městská knihovna Bílovec se ziskem 232,5 bodů. S menším odstupem a se ziskem stejného počtu 218,5 bodů se o 2. a 3. místo podělily Městská knihovna Valašské MeziříčíKrajská knihovna Vysočiny. Cena za nejlepší bezbariérový web byla udělena stejně jako v loňském ročníku soutěže webu Městské knihovny Bílovec.

Slavnostní předání cen se uskutečnilo 9. dubna 2018 na konferenci ISSS 2018 v Hradci Králové. Asociace krajů České republiky věnovala vítězné knihovně v Bílovci částku 10 000 Kč. Stejnou částku získává knihovna i od SKIP.

Postup hodnocení

Ve dnech 12. až 25. března 2018 vyhodnotila odborná porota ve složení Mgr. Andrea Miranda, Ph.D. (předsedkyně poroty), Mgr. Světlana Hrabinová z knihovny Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Ing. Pavel Cimbálník z Městské knihovny v Přerově a Ing. Jan Kaňka z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně webové stránky 22 veřejných knihoven, které se přihlásily do letošního ročníku soutěže. Testování přístupnosti stránek pro handicapované uživatele provedl Mgr. Radek Pavlíček ze Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity.

Hodnocení proběhlo dvoukolově. Sítem prvního kola, v němž se testovalo splnění základní úrovně přístupnosti, použitelnosti a vystavení online katalogu, prošlo všech 22 přihlášených knihoven.

Ve druhém kole bylo hodnoceno osm hlavních kritérií:

  • kvalita obsahu stránek (kontrola existence a dostupnosti základních kontaktních informací, nabídky a ceníku služeb, provozní doba, aktuální informace z činnosti knihovny, existence online katalogu);
  • aktuálnost stránek (přítomnost indikátorů stáří, propagace aktuálních akcí, kontrola platnosti odkazů);
  • design stránek (grafické zpracování, navigace, dostupnost nabídek, jednotnost navigačních prvků aj.);
  • možnosti komunikace stránek s uživatelem (dostupnost kontaktních údajů, jazykové verze webu, online služby, kontaktní formuláře, informační e-maily, sociální sítě, podpora RSS apod.);
  • použitelnost webu (podpora responzivního designu, srozumitelné a jednoznačné odkazy, přítomnost klíčových informací přímo na webu, jednotný a srozumitelný vzhled hypertextových odkazů atd.);
  • sympatie poroty (celkový dojem webové prezentace, netradiční nápady webových služeb);
  • kvalita písemné koncepce webu;
  • přístupnost stránek pro handicapované uživatele.

Maximum bodů od jednoho hodnotitele bylo 69. Celkově tedy knihovna mohla získat až 276 bodů. Knihovny, jejichž zástupci byli zároveň členy hodnotící komise nebo odborní konzultanti, nebyly těmito porotci hodnoceny a mohly získat pouze průměrné hodnoty ostatních porotců.

Na cenu za nejlepší bezbariérový web byl nominován ten soutěžní web, který nejlépe vyhověl heuristickému testu pravidel přístupnosti. Ta byla vybrána z českých Pravidel přístupnostidoporučení WCAG 2.0 a zahrnovala stěžejní požadavky na přístupnost: vyhovující strukturování obsahu, dostatečný barevný kontrast a čitelnost, přístupnost z klávesnice či definování smysluplných textových popisků u grafických prvků.

Výsledky

I s ohledem na letošní počet přihlášených knihoven byly vyhlášeny pouze dvě vítězné kategorie – celkový vítěz s nejvyšším počtem bodů a nejlepší bezbariérový web. V první zmiňované kategorii se na prvních třech příčkách umístily Městská knihovna Bílovec, Městská knihovna Valašské Meziřící a Krajská knihovna Vysočiny. S požadavky na přístupnost se nejlépe vypořádali tvůrci webu Městské knihovny Bílovec.

PhDr. Jiří Štěpán, Ph.D. (hejtman Královehradeckého kraje), Mgr. Eva Ševčíková (ředitelka Kulturního centra Bílovec, p. o.), Mgr. Martina Kovářová (tvůrce webu) a PhDr. Vít Richter (SKIP) (foto: Antonín Eliáš, Triada)
PhDr. Jiří Štěpán, Ph.D. (hejtman Královehradeckého kraje), Mgr. Eva Ševčíková (ředitelka Kulturního centra Bílovec, p. o.), Mgr. Martina Kovářová (tvůrce webu) a PhDr. Vít Richter (SKIP) (foto: Antonín Eliáš, Triada)

I letošní ročník potvrdil, že kvalita webových stránek knihoven rok od roku vzrůstá, čímž se naplňuje jeden z hlavních cílů soutěže BIBLIOWEB.

Poznámka: Text vychází z tiskové zprávy vydané SKIP 9. dubna 2018 u příležitosti vyhlášení výsledků soutěže.

Opavský Den knihovníků a knihovnice roku 2017 v Moravskoslezském a Olomouckém kraji

Poslední listopadová středa bývá tradičně věnována Dnu knihovníků, tedy společenskému setkání členské základny SKIP Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Hostitelské role se vždy ujímá jedna z knihoven z regionu, která setkání organizuje od pohoštění až po kulturní program. Loni se při setkání knihovníků, které připadlo na 29. listopadu, v Opavě spojilo bezručovské výročí s kulturním programem, kdy herecké studio GAFA předvedlo scénické pásmo Petr Bezruč, až na kůži. V reálu jsme si mohli vyzkoušet, jaké je to býti básníkem – herci nám zadali pět slov, na která jsme museli složit báseň. Na závěr pořadu vypukla netradiční chvilka poezie, kdy herci za velkého ohlasu publika přednesli výsledné verše.

Na setkání knihovníků také regionální výbor moravskoslezské a olomoucké organizace SKIP vyhlašuje nejlepšího knihovníka či knihovnici roku. V roce 2017 získala toto ocenění za Moravskoslezský kraj Hana Bajnarová, která pracuje v oboru knihovnictví od roku 1988. Od prosince 2009 je vedoucí v Městské knihovně Studénka. Kromě svých povinností vedoucí knihovny organizuje kulturní a vzdělávací akce nebo zajišťuje výpůjční činnost v pobočce knihovny v budově nového zámku. Od jejího nástupu do funkce se výrazně změnila role knihovny ve Studénce, knihovna se začala výrazně orientovat i na veřejnost, která do knihovny běžně nechodí. Od roku 2010 začala knihovna pořádat výstavy, večery hudby a poezie, besedy a přednášky na různá témata. Knihovna zaznamenala velký zájem o vzdělávací pořady, především o cestopisy, české dějiny, zdravovědu a psychologii. Témata akcí jsou volena podle požadavků uživatelů knihovny a veřejnosti, často jsou organizována jako ucelený vzdělávací cyklus, někdy vhodně spojena s probíhající výstavou. Knihovna často oslovuje ke spolupráci odborníky a osobnosti z města Studénky a okolí, jsou vybírána témata přednášek s vazbou na místo. Knihovna nabízí prostor pro celoživotní vzdělávání a pro setkávání lidí. V posledních letech došlo nejen k nárůstu činností, které knihovna realizuje, ale také se zlepšila kvalita nabízených služeb. Nabídka kulturních a vzdělávacích akcí přilákala velké množství nových uživatelů a změna v práci knihovny se setkala s kladnými ohlasy.

H. Bajnarová byla oceněna cenou Knihovnice Moravskoslezského kraje v roce 2017 za aktivní výchovnou a vzdělávací činnost v místě působení, za obohacení kulturního života ve Studénce a za rozvíjení vzdělávací funkce knihovny, zejména v oblasti celoživotního a občanského vzdělávání. Ocenili jsme její silné manažerské, organizační a komunikační schopnosti a schopnost vedení týmu.

Hana Bajnarová z Městské knihovny Studénka
Hana Bajnarová z Městské knihovny Studénka

Zástupkyni Olomouckého kraje nominovala Knihovna města Olomouce. Stala se jí Ludmila Müllerová, která v olomoucké knihovně pracovala 26 let. V září 2017 odešla do důchodu. V době svého působení v knihovně prošla řadou pracovních pozic v knihovnických službách, od roku 1995 pracovala v regionálních službách střediska Olomouc venkov, které je největší v regionu. Metodicky se starala o 68 knihoven, z toho o 60 neprofesionálních knihoven a osm knihoven profesionálních. Za  dobu jejího působení se všechny knihovny ve středisku staly vzorovými knihovnami v oblasti organizace knihovního fondu pro všechny další knihovny v regionu Olomouc. Skvěle vedla i knihovníky a pomáhala jim radou ve všech činnostech knihovnické práce a snažila se o to, aby se knihovny v jejím středisku staly důležitou součástí kultury v obci. Odměnou jí bylo, že v každoroční soutěži Vesnice roku v Programu obnovy venkova řada jejích knihoven za svou práci získala nejrůznější ocenění.

L. Müllerová je také vášnivou amatérskou fotografkou, její snímky z každodenního života pořízené v přírodě či ve městě vykazují porozumění pro kouzlo okamžiku, umocněné citem pro kompozici a barevnost. Své fotografie dvakrát vystavovala v pobočkách Knihovny města Olomouce.

Ludmila Müllerová z Knihovny města Olomouce
Ludmila Müllerová z Knihovny města Olomouce

Mgr. Zuzana Bornová (předsedkyně regionálního výboru SKIP 10), Ludmila Müllerová, RNDr. Jitka Holásková (ředitelka Vědecké knihovny v Olomouci), Mgr. Jana Foltysová (vedoucí kanceláře primátora statutárního města Opavy)
Mgr. Zuzana Bornová (předsedkyně regionálního výboru SKIP 10), Ludmila Müllerová, RNDr. Jitka Holásková (ředitelka Vědecké knihovny v Olomouci), Mgr. Jana Foltysová (vedoucí kanceláře primátora statutárního města Opavy)

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Petra Bezruče v Opavě.

Pražskou knihovnicí 2017 se stala Věra Tafatová

Pražská organizace SKIP každým rokem uděluje cenu Pražský knihovník / Pražská knihovnice. Mezi její dosavadní nositele patří takové osobnosti jako Ladislav Kurka, Zlata Houšková či Hana Nová nebo Eva Macková (výčet všech oceněných od roku 2005 najdete na webu SKIP). Ocenění bylo obvykle udělováno na jarní regionální valné hromadě SKIP. V roce 2017 jsme jeho předání přesunuli na vánoční setkání členů pražské organizace SKIP, které se uskutečnilo 7. prosince 2017 v prostorách Jaboku – Vyšší odborné školy sociálně pedagogické a teologické.

Z došlých nominací výbor pražské organizace jednomyslně vybral Mgr. Věru Tafatovou z Národní knihovny ČR, která je i dlouholetou aktivní členkou SKIP.

Výstižně ji v nominačním textu představil Michal Záviška z Národní lékařské knihovny:

„Věra Tafatová je tváří, tělem i duší přímých služeb návštěvníkům Národní knihovny ČR. A bylinou značně vytrvalou, protože ačkoli v létě 1974 nastoupila do knihovny Státní, je vlastně od té doby věrna svému jedinému chlebodárci.

Po nutných letech tovaryšských se vypracovala k mistrovství (a poté, co pod tlakem konečně dopsala diplomku, i k magisterství) v kličkování informačním aparátem tak složité a dědičně zatížené instituce. Dodnes se jí v tom těžko konkuruje. Je jí vlastní nejen vymírající umění abecedy, ale díky svému klasickému výcviku ovládá perfektně všechny způsoby řazení (a tudíž též vyhledávání) použitých v dnes již historických – leč stále potřebných – katalozích, byť byly transformovány z polokartonu do podoby digitální.

Náturou je to živel, který jsa vhodně nasměrován, dokáže přinášet světu užitek. Golem peče chleba, Věra hledá, dokud nenajde. Především informace o dosud nezpracovaných fondech.

Čtenáře narozené nejen později než ona nutí nabývat a rozvíjet informační gramotnost a ještě z toho mít radost. Ale tam, kde je tazatel vskutku bezradný a jeho problém zapeklitý, vrhá se do akce sama po hlavě (většinou s výkřikem „A sakra!“) a nepustí se, dokud ho nevyřeší. Pro mnohé badatele se stala prototypem osobního knihovníka či knihovního poradce. Předvádí jim své knihovnické kejkle s fortelem dobře rozmáchlého tesaře a pochvala spokojeného uživatele je pro ni stejně sladká jako nezbytný denní dortíček ke kafi.

Zkrátka Věra Tafatová je symbolem těch dobře poskytovaných služeb Národní knihovny, mnozí uživatelé se za ní vrací i po několik desítek let. Nezanedbatelná je i její dlouholetá přítomnost v pražském SKIPu a v neposlední řadě je třeba připomenout, že i její nadšení pro profesi mělo za následek, že rodinný knihovnický klan nevymře.

Prostě Pražská knihovnice 2017.“

Z nominačního textu je více než zřejmé, že V. Tafatová si ocenění skutečně plnou měrou zasluhuje. I za ostatní členy výboru pražské organizace SKIP ji k ocenění ještě jednou gratuluji a přeji jí jenom samé spokojené uživatele!

Pražská knihovnice 2017 Mgr. Věra Tafatová (foto: Linda Jansová, Národní knihovna ČR)
Pražská knihovnice 2017 Mgr. Věra Tafatová (foto: Linda Jansová, Národní knihovna ČR)

Koncepce a strategie

IFLA Global Vision – první výsledky a návazné aktivity

Již přibližně rok se pod hlavičkou Mezinárodní federace knihovnických sdružení a asociací (International Federation of Library Associations and Institutions, IFLA) uskutečňuje řada aktivit vztahujících se k hledání společné vize knihoven. Zapojily se do nich téměř všechny státy světa, workshopy přilákaly přes 9 000 účastníků, online dotazník vyplnilo téměř 22 000 respondentů.

Dne 19. března 2018 byly na barcelonském setkání s předsedkyní IFLA pod názvem Global Vision Report Summary zpřístupněny první výsledky hledání společné vize knihoven. Je z nich zřejmé, že knihovníci se shodnou na cílech a hodnotách. Hlavní zjištění lze shrnout do následujících bodů (jedná se o pracovní překlad jednotlivých bodů – s ohledem na srozumitelnost vychází překlad jak z bodů samotných, tak z vysvětlivek, které jsou k nim doplněny):

  1. Zaměřujeme se na rovný a svobodný přístup k informacím a poznání.
  2. Stále se výrazně angažujeme v oblasti podpory gramotnosti, učení a čtenářství.
  3. Soustřeďujeme se na poskytování služeb svým cílovým skupinám.
  4. Digitální inovace přijímáme za své.
  5. Máme vůdčí osobnosti, které jsou si vědomy potřeby důrazně prosazovat zájmy knihoven.
  6. Za jeden ze svých největších problémů pokládáme financování.
  7. Je nám zřejmé, že musíme vzájemně spolupracovat a rozvíjet partnerství.
  8. Chceme snížit byrokratickou zátěž, být pružní a otevření změnám.
  9. Jsme ochránci paměti světa.
  10. Mladí knihovníci jsou hluboce oddáni své profesi a chtějí se zapojit do změn.

Na výše uvedené body přímo navazuje deset oblastí aktivit, na které bychom se měli zaměřovat. Musíme:

  1. podporovat intelektuální svobodu,
  2. přizpůsobovat své tradiční role digitální době,
  3. lépe rozumět potřebám svých cílových skupin a nabízet služby, které budou pro lidi užitečné,
  4. držet krok s neustálými změnami v oblasti technologií,
  5. prosazovat zájmy knihoven na všech úrovních,
  6. zajistit, aby si zřizovatelé byli vědomi významu knihoven,
  7. rozvíjet duch spolupráce,
  8. zpochybňovat správnost zastaralých způsobů uvažování a jednání,
  9. co nejvíce zlepšit přístup ke světovému dokumentovému dědictví,
  10. mladým knihovníkům dávat možnost se učit a rozvíjet a podporovat je.

Hledání vize společné všem knihovnám dává poprvé v historii knihovníkům z celého světa možnost se podílet na vytváření společné budoucnosti, jak ostatně zdůrazňuje i generální sekretář IFLA Gerald Leitner:

Na jaře a v létě letošního roku se budou konat další workshopy, v srpnu by měly být k dispozici podrobné výsledky analýzy dosud získaných dat a zároveň by měly být shromažďovány konkrétní návrhy na realizaci. Na období od srpna 2018 do března 2019 je plánována analýza a zpracování návrhu konkrétních akcí. Z tohoto návrhu by pak měla vycházet strategie IFLA na léta 2019–2024, která by měla být představena v srpnu 2019.

Koncepce národního systému analytické bibliografie

V roce 2017 Národní knihovna ČR (NK ČR) realizovala s využitím dotace z programu VISK 1 projekt Analytická bibliografie: koncepce národního systému a příprava vzniku odborného pracoviště v Národní knihovně České republiky. Jeho hlavním výstupem je Koncepce národního systému analytické bibliografie, jejíž text je k dispozici prostřednictvím portálu Informace pro knihovny. Mezi dílčí výstupy z projektu patří mj. i články publikované v Bulletinu SKIP (Jak vzniká Bibliographia medica Čechoslovaca – pracovní postupy, metody a nástroje v č. 2/2017 a Významné vědecké časopisy v národní článkové bibliografii – současný stav a výhled do budoucnaČeské oborové bibliografie: sborník z interdisciplinárního semináře v č. 3/2017) a článek zveřejněný v časopisu Čtenář (Koncepce národního systému analytické bibliografie v č. 2/2018). Další informace vztahující se k projektu jsou k dispozici na webu Analytická bibliografie ČR.

Koncepce národního systému analytické bibliografie přímo navazuje na Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2017–2020, konkrétně na prioritní oblast 3. Budování knihovních fondů a informačních zdrojů. Stanovuje principy, na kterých bude postavena tvorba centrální analytické bibliografie, a vymezuje oblasti, na které se bude zaměřovat činnost předpokládaného nového pracoviště pro analytickou bibliografii v NK ČR.

Formuluje také cíl centrální analytické bibliografie, a to „na jednom místě zpřístupňovat vybrané záznamy článků z novin a časopisů, příspěvků ze sborníků a samostatných částí jiných typů dokumentů, které patří do české národní produkce, a tím usnadňovat využívání výše uvedených dokumentů pro vědecko-výzkumné, studijní i jiné účely“.

Po uvedení silných a slabých stránek a také příležitostí a hrozeb následuje vymezení pěti prioritních oblastí, jimiž jsou:

  • dlouhodobě stabilní institucionální zajištění;
  • retrospektivní zpracování;
  • rozšíření sítě spolupracujících institucí a excerpční základny;
  • spolehlivé propojení na plné texty;
  • zlepšení dostupnosti a propagace bibliografie.

U každé z prioritních oblastí je charakterizován výchozí (tedy současný) stav a jsou formulována opatření, k nim náležející úkoly, roky plnění a náklady nad rámec běžného rozpočtu NK ČR.

Jak je uvedeno na s. 28–29 textu, naplněním cílů koncepce by mělo být dosaženo stavu, kdy:

  1. Je zabezpečeno průběžné institucionální financování centrální analytické bibliografie.
  2. V NK ČR působí pracoviště pro českou centrální analytickou bibliografii, které plní roli garanta této bibliografie a zajišťuje všechny klíčové aktivity, které jsou s bibliografií úzce spjaty. Především se jedná o metodické, koordinační a rozvojové práce, ale také o vlastní analytické zpracování části titulů.
  3. Centrální analytická bibliografie je výslovně zmíněna v knihovním zákoně i ve statutu a strategii NK ČR a její tvorba je dostatečně finančně zabezpečena.
  4. Databáze ANL má charakter centrálně řízené redigované databáze, včas zpřístupňuje záznamy z aktuálně vydávaných novin i časopisů a jsou do ní přidávány i záznamy článků z digitalizovaných periodik a dalších dosud nezařazovaných zdrojových dokumentů.
  5. Centrální analytická bibliografie je hojně využívána pro vědecko-výzkumné, studijní a jiné účely.

Nezbytným předpokladem pro realizaci opatření uvedených v koncepci – a tudíž i dosažení cílového stavu – je poskytování naplánovaných finančních prostředků ze strany Ministerstva kultury ČR.

Jednání s Ministerstvem kultury ČR byla již zahájena. V březnu 2018 koncepci projednala a schválila Ústřední knihovnická rada. Doporučila rovněž další kroky, které by měly být podniknuty. Zápis z jednání rady bude zveřejněn na jejích webových stránkách.

Nezbývá než doufat, že i další přípravné kroky budou úspěšné a plnohodnotný provoz pracoviště bude zahájen již v roce 2019.

Osobnosti

Odešel Vladimír Smetáček, člověk renesančního záběru

Dne 13. března 2018 zemřel krátce před svými 79. narozeninami (narodil se 24. března 1939) po dlouhé těžké nemoci doc. PhDr. Vladimír Smetáček, CSc. Z hlediska osobního i publikačního působení v oboru je znám spíše současné střední a starší generaci informačních specialistů a knihovníků. Ale i mladší generace studentů a možná i nadějí našeho oboru (dnes přibližně asi třicátníků) jej ještě mohla poznat coby vyučujícího předmětu Úvod do informační vědy, kterému se věnoval v prvním desetiletí tohoto století na oboru Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pedagogickou činnost doc. Smetáček dělil mezi dvě fakulty Univerzity Karlovy – Pedagogickou fakultu a již zmíněnou Filozofickou fakultu. Doc. Smetáček byl člověkem tolerantním a všestranně vzdělaným a jeho bibliografie je nemalá. Seznam publikací by nezahrnoval jen odborné záležitosti, ale i literární výstupy, např. i pro děti.

Jako jeden z prvních v oboru informačních studií a knihovnictví se zabýval čtenářskými výzkumy a spolu s kolegy a s dosud žijícími přáteli zároveň – Vladimírem Vozničkou a Oldřichem Uličným – byl jedním z prvních, kdo v tehdejším Československu systémově prostřednictvím publikačních aktivit otvíral kapitoly informační gramotnosti. Velmi se zajímal o vztah čtenářství a dětí a mládeže. V 70. letech minulého století tomuto tématu věnoval řadu publikací (např. v roce 1973 v nakladatelství Albatros Čtivost textů pro děti). Teorie textu byla vlastně jeho celoživotní vášní a profesním zájmem, přestože se uplatňoval i na jiném poli. Působil např. v ÚVTEI – Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, také po roce 1990 jako podnikatel v oblasti informací a zprostředkování obchodních kontaktů (společnost SKIK). Tuto podnikatelskou aktivitu ukončil v souvislosti s povodněmi v roce 2002, kdy Karlín, čtvrť, kde se nacházelo sídlo jeho firmy, byl zaplaven rozvodněnou Vltavou. Později působil jen jako pedagog již zmiňovaných fakult. Rád diskutoval, měl zvláštní styl humoru, kdy si řada lidí nebyla jista, co myslí vážně a co ne.

Když se jeho kniha z roku 1981 Lidé a informace (v roce 1987 vyšla ve slovenském jazyce), kterou jsem si poprvé vypůjčil z vojenské útvarové knihovny, stala při mé základní vojenské službě rozhodující inspirací pro budoucí studium (v podstatě nechtěně či lehce chtěně a v zápětí již velmi chtěně) skvělého a mnou obdivovaného oboru, netušil jsem, že o několik let později, na samém počátku 90. let, budu s tímto velmi vzdělaným člověkem vést debaty o oboru, informacích a naslouchat jeho teoriím textu a bavit se jeho humorem a často nebudu vědět, jak nějakou vtipnou poznámku vlastně myslí. S doc. Smetáčkem jsme diskutovali i o našem společném odborném zájmu – o problematice tzv. racionálního (rychlého) čtení. Doc. Smetáček o ní rovněž napsal několik úvah, díval se na ni optikou teorie textu, např. čtivosti a čitelnosti; rovněž pro něj byly zajímavé vzorce čtivosti.

Řadu jeho odborných témat a zpráv o experimentech s textem a překladovými systémy jsem poznal i na jeho veřejných přednáškách, např. v Domě techniky ČSVTS, kde se před rokem 1989 scházela často i jakási „šedá zóna“ expertů oboru, kteří byli velmi vzdělaní, odborně fundovaní, ale nesměli se plně realizovat v tom, co by si přáli. Mnoho z nich (např. právě z líhně ÚVTEI, zejména pak z ÚVTEI-ÚTZ, tedy Ústřední technické základny, kde pracoval i doc. Smetáček) se rozletělo po listopadu 1989 do zajímavých profesí, řídicích funkcí nebo do akademických struktur vysokých škol, kde se výborně uplatnili.

Doc. Smetáček byl spisovatelem, překladatelem, pedagogem, měl rád kontakt s mladými lidmi, rád přemýšlel. V jednom našem přátelském povídání asi před deseti, snad i patnácti lety se zmínil o tom, že pedagogika je věda budoucnosti, přestože se to prý tak na první pohled nezdá. Čekal, co na to budu říkat, a velmi jsme si podiskutovali, bylo zajímavé snášet argumenty, vést polemiky, i když jsme nedosáhli konkrétního závěru.

Když zmiňuji jeho zálibu v diskuzích, tak si vzpomínám na jeho pokornou a humornou poznámku v jedněch  podvečerních hodinách v Praze – Jinonicích. Právě mu skončila výuka studentů informačních studií a knihovnictví, dali jsme si „deci“ vínka (občas si dával symbolicky trochu vína) nebo čaj a on sdělil, že to „dneska asi nezvládl v hodině, že studenti ho úplně argumentačně roznesli, ale že asi měli pravdu, to musí uznat“. Dokázal jsem si to představit, že vyřkl v hodině nějakou provokativní tezi, jak to měl rád, nebo spíše dokonce hypotézu, a čekal, co s tím studenti udělají. A oni asi „udělali“. Moc a lidsky mne pobavilo, jak tím byl vlastně nakonec nadšený a ukazovalo to jeho pozitivní vztah k mladým lidem.

A tady přichází v mém smutném psaní nekrologu krátká reakce jedné studentky, která pod oznámením o úmrtí Vladimíra Smetáčka na facebookovém profilu časopisu Ikaros napsala následující krásná a výstižná slova, která si dovoluji půjčit pro úplný závěr: „Nezapomenutelné přednášky, obdivuhodný rozhled a nekonečná shovívavost vůči nám, studentům...“.

Vladimír Smetáček byl člověkem renesančního záběru a budeme na něj rádi vzpomínat.

PhDr. Evžen Lukeš (11. září 1925 – 18. září 2017)

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

V září loňského roku nás zastihla zpráva o úmrtí dr. Evžena Lukeše. Dožil se požehnaného věku 92 let, přesto byla ta informace pro mnohé z nás náhlá a překvapivá. Evžen Lukeš totiž jaksi neoddělitelně a nezrušitelně patřil k pražskému (a jistěže i celostátnímu) knihovnickému životu. Kdekdo ho znal. Někoho učil v knihovnickém kurzu, jinému zasedal v komisi u maturitních zkoušek, někoho vedl v knihovně na praxi. Někteří knihovníci ho znali z komise muzejních knihoven, jiní ze SKIP či z neformálního klubu starých pánů a další z některé knihovnické společenské akce. Řada lidí ho poznala jako pracovního kolegu, ať už ve Státní (dnes Národní) knihovně, ve Státní pedagogické (dnes Pedagogické) knihovně J. A. Komenského či – a to zejména – v Knihovně Uměleckoprůmyslového musea, kterou 19 let vedl; jako pracujícího seniora ho znali v knihovně Nejvyššího kontrolního úřadu nebo knihovně Památníku národního písemnictví.

Já se s ním setkala ještě jinak, a to hned na počátku své profesní dráhy, což bych mohla říci jen o málo lidech z oboru – jako zástupce čtenářské obce na Praze 2. Dr. Lukeš byl totiž členem knihovní rady Bezručovy knihovny, v níž jsem po škole začínala. Pravidelně jsme se setkávali na velmi přátelských „zasedáních“ a už tehdy bylo skvělé poslouchat jeho knihovnické historky. Vždycky na ně došlo. Měl jich nepřeberně, uměl je vyprávět a vzpomínal v nich na osobnosti, o kterých jsme se na fakultě učili; on nám je ale představoval mnohem lidštěji a s humorem, který z velikánů činil blízké a sympatické lidi. A kromě toho začínající knihovnici čas od času opravdu otcovsky i dobře poradil.

Nepřerušili jsme spolu vlastně nikdy osobní kontakt. K Evženovým (omlouvám se za familiární označení, nikdy jsme nebyli „per tu“) vlastnostem patřila dobrá paměť a schopnost uchovávat, ba pěstovat společenské kontakty, přátelské vazby. A protože český knihovnický svět je malý, potkávali jsme se tu a onde, vždycky se ke mně hlásil, zajímal se o mou práci a vždycky našel čas na přátelský rozhovor. Nejčastěji jsme se pak setkávali na akcích pražské organizace SKIP, jejímž členem byl od obnovení SKIP v roce 1990, na zájezdech, vánočních večírcích, seminářích, regionálních valných hromadách. Bral své členství ve SKIP velmi vážně a velmi aktivně. Akce navštěvoval neúnavně, pravidelně; vystupoval, diskutoval, navrhoval, laskavě kritizoval, ale také děkoval, zkrátka byl tím členem, pro něhož a s nímž je každému organizátorovi či funkcionáři radost pracovat.

Zažili jsme s ním spoustu veselých a stále tradovaných historek – když se nám ztratil v Táboře, když nechal čepici v antikvariátu v Jindřichově Hradci, když přišel na akci s denním zpožděním nebo když svačil ve dvě v noci v Kubově Huti. Ale také když nás upozorňoval na historické zajímavosti při výletech po Česku, když nám nenápadně doplňoval naše znalosti z historie, když vyprávěl historky ze své knihovnické minulosti, kterou jsme my už nepamatovali, když přijel v době povodní nabídnout do Národní knihovny svou pomoc. Patřil neodmyslitelně k pražské rodině SKIP. Ještě před pár lety za mnou chodil pravidelně ptát se, co je ve SKIP nového. Slyšel už špatně, ale zájem o dění v knihovnictví a SKIP neztratil.

Rozloučit se s Evženem Lukešem nás přišlo nemnoho, přesto jsem zaregistrovala lidi z různých „koutů“ našeho oboru, což jen potvrdilo šíři jeho společenských kontaktů. Zároveň jsem si znovu uvědomila, jak málo o sobě – přes všechny mediální vymoženosti – opravdu víme. Na poslední cestu rodina vybrala nikoli vážnou hudbu, klasiku, jak bych téměř na sto procent očekávala, ale skvělé jazzové a (snad) soulové skladby. Proč? Měl ji zesnulý rád? V řadě kondolujících jsem vyslechla hluboké a pohnuté díky rodině od mně neznámé dámy, která prohlásila Evžena Lukeše za statečného a nejlaskavějšího člověka v jejím životě, který jí v určitém pohnutém období pomohl přežít. Co víme o jeho statečnosti a laskavosti, o jeho činech? Co vlastně víme o něm? Co víme o kterémkoli z nás?

S odchodem každého z nás zmizí zároveň tolik zajímavých, důležitých a nenahraditelných informací, zpráv a poznatků, tolik potřebných důkazů smyslu konkrétní člověčí existence – a my se o nich už nikdy nedozvíme, nezachytíme jejich atmosféru, jejich podstatu, jejich inspiraci pro sebe a další generaci. A mohli bychom, kdybychom své stárnoucí kolegy nutili k pamětem – orálním i písemným, kdybychom jim naslouchali, kdybychom se o ně a jejich životy (i práci) víc a včas zajímali.

A tak nám zbývá jen vzpomínka.

Vaše hodnocení: 'dávám palec nahoru'.

Vzpomínka na doc. MUDr. Milana Špálu, CSc.

Připomenout si osobnost doc. MUDr. Milana Špály, CSc., který odešel 30. ledna 2018 ve věku sedmaosmdesáti let, znamená vybavit si rozsáhlou škálu oblastí jeho působnosti.

Vystudoval medicínu a desítky let působil v oboru patologické fyziologie jako lékař, vědec, publicista a pedagog. V letech 1965–1975 byl tajemníkem redakční rady Sborníku lékařského a v letech 1976–2003 tajemníkem redakční rady Acta Universitatis Carolinae Medica a zároveň členem redakční rady UK. Byl spoluzakladatelem časopisu Medical Science Monitor a v letech 1993–1999 členem jeho mezinárodní redakční rady. V roce 1991 se stal vedoucím redaktorem Sborníku lékařského, který řídil až do ukončení jeho vydávání v roce 2003.

Pedagogická, vědecká a  redakční činnost je logicky úzce skloubena s prací s informacemi a také zde vznikaly úzké vazby pana docenta ke knihovnám a informačním institucím. V devadesátých letech 20. století se s větší intenzitou zapojil jako přednášející a publicista do oblasti vědeckých lékařských informací, lékařského knihovnictví a zdravotnické informatiky. Zejména v oblasti metodologie vědecké práce a informační gramotnosti se stal vyhledávaným přednášejícím v pre- i postgraduálních vzdělávacích aktivitách. Významně ovlivnil řadu svých kolegů a spolupracovníků, kterým byl nápomocen v prosazování knihovnicko-informačního oboru. Jmenujme jenom jeho členství v „našich“ odborných společnostech a komisích: Česká informační společnost (ČIS), Česká společnost zdravotnické informatiky a vědeckých informací (ČSZIVI), Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP) a odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách (Komise IVIG). Všude byl váženým, ale také oblíbeným spolupracovníkem, vítanou osobností, s vysokými požadavky na spolupráci, avšak zároveň laskavým a vtipným společníkem.

Bohatá publikační činnost doc. Špály podchycená v Bibliographia Medica Čechoslovaca (BMČ) čítá kolem sta publikovaných prací, z nichž si v uvedených zdrojích připomeňme alespoň tu část z posledních šestnácti let, které přednesl vždy za velkého zájmu a ohlasu na tradičních seminářích MEDSOFT, což je setkání pracovníků z oboru zdravotnické informatiky a biomedicínského inženýrství. Ve sbornících z těchto seminářů jsou zachyceny přednášky z oboru informační vědy (lit. 1), vědeckého publikování (lit. 4, 6, 7, 9) a také témata podchycující vliv informačních technologií na oblast vědeckých informací (lit. 5 a 8).

Přednášky doc. Špály se staly tradičními součástmi programů na konferencích o profesionálních informačních zdrojích (INFOMEDIA a INFORUM). V průběhu dosavadních 23 ročníků jich přednesl celkem sedmnáct. Ve sbornících z konference INFORUM zůstala zachycena přednesená témata blízká informační vědě z oblasti scientometrie (lit. 2) a informačnímu chování.

Závěrem této rozsahem nevelké vzpomínky na pana docenta si dovolím připomenout jeho publikovanou práci – diskuzní příspěvek z roku 2006 Impakt faktor – dobrý sluha, ale špatný pán (lit. 3), ve kterém, jak sám uvádí, „s maximální objektivitou, opírající se o publikované konkrétní studie, podává přehled a posuzuje, jaká je role impakt faktoru (IF) v hodnocení vědy, jaké jsou v tomto směru perspektivy a jakým způsobem se na zlepšení situace může podílet i odborný lékařský časopis“. V textu lze i po dvanácti letech nacházet stále platné odpovědi na otázky z oblasti etiky vědecké práce tolik potřebné v době elektronického publikování.

Literatura

  1. ŠPÁLA, Milan a Jan VEJVALKA. Pomocné vědy informační – nové přístupy k hodnocení informací. In: MEDSOFT 2016. Praha, 2016, s. 156–167. ISBN 978-80-906004-7-8. ISSN 1803-8115. Dostupné též z: http://www.creativeconnections.cz/medsoft/2016/Medsoft_2016.pdf
  2. ŠPÁLA, Milan. Bibliometrické indikátory SCI – ISI jako míra kvality vědecké práce a jejich alternativy pro evaluaci v českém prostředí – výhody a úskalí. In: Informace na dlani [CD-ROM]. Praha: Albertina icome Praha, c2004. ISSN 1214-1429. Dostupné též z: https://www.inforum.cz/archiv/inforum2004/prispevek.php-prispevek=61.htm
  3. ŠPÁLA, Milan. Impakt faktor – dobrý sluha, ale špatný pán. Ikaros [online]. 2006, roč. 10, č. 4 [cit. 2018-03-09]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12045
  4. ŠPÁLA, Milan. Postavení a funkce oborové knihovny ve vysokoškolském nebo výzkumném biomedicínském pracovišti na počátku 21. století – pohled z hlediska interdisciplinární spolupráce. In: MEDSOFT 2014. Praha, 2014, s. 225–229. ISSN 1803-8115. Dostupné též z: http://www.creativeconnections.cz/medsoft/2014/Medsoft_2014_Spala.pdf
  5. ŠPÁLA, Milan. Lékařské knihovny v současném prostředí informačních a komunikačních technologií. In: MEDSOFT 2012. Praha, 2012, s. 260–261. ISSN 1803-8115. Dostupné též z: http://www.creativeconnections.cz/medsoft/2012/Medsoft_Špála_Milan.pdf
  6. ŠPÁLA, Milan. Citační rejstříky po padesáti letech od vzniku Science Citation Index; možnosti, mýty, manipulace. In: MEDSOFT 2008. Praha, 2008, s. 161–166. ISSN 1803-8115.
  7. ŠPÁLA, Milan. Umíme v současné informační společnosti účinně, kvalitně a korektně prezentovat výsledky své vědecko-výzkumné nebo výchovně-vzdělávací činnosti?. In: MEDSOFT 2007. Praha, 2007, s. 191–197. ISSN 1803-8115.
  8. ŠPÁLA, Milan. Vědecko-výzkumná činnost vysokoškolských lékařských knihoven v České republice ve světle jejich internetové prezentace. In: MEDSOFT 2005. Praha, 2005, s. 187–190. ISSN 1803-8115.
  9. VOTÍPKOVÁ, Marie, Jana HERCOVÁ, Eva WEICHETOVÁ, Hana PESSROVÁ a Milan ŠPÁLA. Český citační rejstřík lékařské literatury. In: MEDSOFT 2002. Praha, 2002, s. 93–99. ISSN 1803-8115.

Zemřel PhDr. Ivo Brožek, dlouholetý ředitel ústecké vysokoškolské knihovny

Mnozí z vás zaznamenali smuteční oznámení, že dne 16. února 2018 po delší nemoci zemřel ve věku 67 let bývalý ředitel Vědecké knihovny Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem PhDr. Ivo Brožek.

Dovolte mi, jako jeho dlouholeté kolegyni, pár řádky s úctou a vděčností připomenout jeho působení v univerzitní knihovně a taktéž celé knihovnické komunitě, jejímž byl aktivním členem.

Dr. Brožek spojil celý svůj život i profesní působení s Ústím nad Labem, kde po studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nejprve krátce působil v oddělení vědeckoinformační a knihovnické služby Krajského ústavu národního zdraví a od roku 1984 byl vedoucím Ústřední knihovny Pedagogické fakulty, od roku 1991 pak Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně (UJEP), kde působil do roku 2012. Následně byl jmenován ředitelem nově založené Vědecké knihovny UJEP, o jejíž vznik se rozhodujícím způsobem zasloužil. V roce 2016 musel vzhledem k postupující nemoci veškerou činnost ve své milované knihovně ukončit.

Dr. Brožek měl nesmírně široký záběr své odborné činnosti. Zabýval se řízením knihoven, získáváním a zpracováním knihovních fondů, elektronickými informačními zdroji a vzděláváním uživatelů. Dlouhodobě se věnoval i výuce – vedl kurz Základy knihovnictví a bibliografie. Byl řešitelem řady rozvojových projektů z oboru knihovnictví. Od roku 1995 do roku 2016 působil jako člen Dozorčí komise SKIP (v letech 1998–2013 dokonce ve funkci předsedy). V letech 2004–2013 byl i členem výkonného výboru Asociace knihoven vysokých škol ČR. V průběhu těchto let osvědčil nejen velkou iniciativu, pracovitost a pečlivost v kontrolní činnosti, zvláště v důsledné kontrole hospodaření, ale např. i legislativního zakotvení SKIP.

Za svou práci obdržel dr. Brožek mnohá ocenění jak na ústecké univerzitě, tak ze strany odborné veřejnosti. V roce 2001 mu byla předána mimořádná Cena rektora UJEP za vědeckou a výzkumnou činnost a v témže roce pamětní list rektora UJEP za významný podíl na rozvoji ústecké univerzity. V roce 2003 obdržel na návrh Sdružení knihoven ČR a Nadace knihoven medaili průkopníka knihovnictví přelomu 19. a 20. století Zdeňka Václava Tobolky za významný přínos pro rozvoj českého knihovnictví. V roce 2014 se dočkal dalšího univerzitního ocenění, udělení pamětního listu rektora UJEP při příležitosti šedesáti let činnosti vysokoškolské knihovny v Ústí nad Labem a zároveň získal prestižní Cenu českých knihovníků za celoživotní přínos českému knihovnictví a podporu Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR. Pod jeho vedením obdržela Vědecká knihovna UJEP ocenění Knihovna roku 2013 v kategorii Významný počin v oblasti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb, a to „za sloučení fakultních knihoven do efektivního celku v moderně koncipované budově knihovny“.

Jeho knihovna pro něj doslova a do písmene představovala druhý domov. Jako knihovník a šéf byl stoprocentní profesionál. Velkou pozornost věnoval profesnímu růstu pracovního kolektivu, ať již jako vedoucí knihovny Pedagogické fakulty, tak především po vytvoření Vědecké knihovny UJEP. Oplýval odbornými knihovnickými nápady, které knihovnu posouvaly stále vpřed. Dokázal naslouchat svým podřízeným, s nimiž konstruktivně řešil problémy knihovny. Knihovnu nerozvíjel pouze jako zdroj informací, ale tvořil z ní široký kulturní prostor organizováním výstav, společenských akcí, seminářů, přednášek a vstřícných aktivit pro návštěvníky a čtenáře.

PhDr. Ivo Brožek ve Vědecké knihovně UJEP (zdroj: archiv UJEP)
PhDr. Ivo Brožek ve Vědecké knihovně UJEP (zdroj: archiv UJEP)

Pozn.: Článek čerpá z tiskové zprávy Univerzity J. E. Purkyně z 19. února 2018.

K významnému životnímu jubileu PhDr. Ladislava Kurky

Dne 5. března 2018 oslavil významné životní jubileum – 85. narozeniny – náš milý kolega PhDr. Ladislav Kurka.

PhDr. Ladislav Kurka při oslavě 85. narozenin (foto: Roman Giebisch, Národní knihovna ČR)
PhDr. Ladislav Kurka při oslavě 85. narozenin (foto: Roman Giebisch, Národní knihovna ČR)

Známe ho jako renesančního a činorodého člověka. V našem oboru proslul svým přínosem k výstavbě a rekonstrukcím knihoven – díky němu se Městská knihovna v Praze stala moderní knihovnickou institucí a řada českých knihoven prošla úspěšnou výstavbou či rekonstrukcí. V letech 2001–2009 se podílel na pořádání celostátního semináře Knihovna a architektura. Své bohaté zkušenosti předával adeptům oboru knihovnictví – o architektuře a vybavení knihoven přednášel na Vyšší odborné škole informačních služeb v Praze a v Kabinetu knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Za řadu let prošlo jeho působením mnoho dnes aktivních pracovníků knihoven a uznávají ho jako učitele, který pro obor zapaloval.

Pro SKIP dlouhá léta vydával bulletin a další odborné publikace, působil jako redaktor časopisu Čtenář a je autorem mnoha článků a také monografie Architektura knihoven.

Za svou činnost byl PhDr. Ladislav Kurka oceněn řadou vyznamenání – Cenou českých knihovníků (2001), medailí Z. V. Tobolky (2005) a cenou Pražský knihovník (2006).

Jeho činnost se však neomezila jen na knihovnictví. L. Kurka je znám jako skaut a ve skautské organizaci pomáhal v dobách obnovy činnosti (1968 i 1989), je uznávaným sběratelem pohlednic hradů a zámků, proslul jako vytrvalostní běžec (mnohokrát se zúčastnil Velké kunratické) a stále se těší ze své skalky a účastní se činnosti Klubu skalničkářů.

Vivat, crescat, floreat!

Rozhovor

Vojtěch Dostál ze spolku Wikimedia Česká republika: Mou srdeční záležitostí jsou Wikidata

Kolik je u nás i ve světě aktivních wikipedistů? Kterým sesterským projektům Wikipedie se u nás daří nejlépe? Co jsou to Wikidata a k čemu se dají využít? Na tyto a další otázky odpovídá Mgr. Vojtěch Dostál, který je již tři roky předsedou spolku Wikimedia Česká republika, v roce 2011 založil projekt Studenti píší Wikipedii a o dva roky později spoluzakládal program Senioři píší Wikipedii. V současné době je také doktorandem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Vojtěch Dostál (zdroj: Wikimedia ČR, licence Creative Commons BY-SA)
Vojtěch Dostál (zdroj: Wikimedia ČR, licence Creative Commons BY-SA)

Na české Wikipedii jste aktivní již od roku 2007. Vzpomenete si na svůj vůbec první článek, kterým jste na Wikipedii přispěl?

Bylo mi šestnáct let a zajímal jsem se o biologii, první můj článek bylo tedy heslo lišejník. Máme tendenci zapomínat, že ještě před deseti lety na české Wikipedii chyběla takto základní hesla, to dnes již není a nejdůležitější témata jsou pokryta.

Čím Vás Wikipedia před těmi více než deseti lety zlákala?

Bavilo mě učit se nové věci, hlavně když se nějak týkaly biologie. Také jsem vždycky byl trochu grafoman a rád jsem vnášel pořádek do různých encyklopedických témat. Motivací pro nás všechny je i pocit, že práce, kterou odvedu, pomůže třeba tisícům dalších lidí, kteří se o dané informace zajímají.

Kolik je nyní v České republice aktivních wikipedistů, tedy tvůrců obsahu Wikipedie? A kolik jich je celosvětově?

Česká komunita je poměrně malá, ale nikoliv zanedbatelná. Čítá dlouhodobě asi 600 osob, kteří se ale poměrně rychle vyměňují – přichází a odchází. Tvrdého jádra letitých wikipedistů a wikipedistek, jako jsem já, je v Česku spíše pár desítek. Zato celosvětově alespoň jednu editaci za měsíc udělá 270 000 osob, což už je slušný vzorek lidské populace. A když si představíme, že to všichni dělají zdarma!

V roce 2008 byl založen spolek Wikimedia Česká republika. Které cíle si klade a na které činnosti se zaměřuje?

Naším oficiálním cílem je podpora a propagace projektů Wikimedia, což je hlavně Wikipedie a pak další tzv. sesterské projekty. Z nich se těší největšímu zájmu skladiště svobodných obrázků Wikimedia Commons, otevřená databáze Wikidata nebo třeba jazykový slovník, který se jmenuje Wikislovník. A jak ta podpora a propagace vypadá? Rozvíjíme třeba komunitu wikifotografů, kteří dokumentují různé encyklopedicky zajímavé objekty v krajině, třeba budovy nebo chráněná území. Také hledáme nové pisatele Wikipedie mezi různými cílovými skupinami – osvědčili se nám třeba senioři, studenti, knihovníci nebo učitelé. A v neposlední řadě pořádáme různé akce pro členy naší komunity – workshopy, konference, schůzky, školení a tak dále. Náš kalendář je celý rok naprosto plný různých akcí.

O spolku je známo, že se snaží rozvíjet spolupráci s knihovnami a jinými paměťovými institucemi. Vy sám jste v roce 2013 stál u zrodu nyní velmi úspěšného programu Senioři píší Wikipedii. Ještě do loňského roku byly kurzy pro knihovníky, kteří by ve svých knihovnách rádi lektorovali kurzy v rámci tohoto programu, zdarma, nyní je účast zpoplatněna. Proč k této změně došlo?

Naše úspěšné kurzy pro knihovníky jsme zpoplatnili jen symbolicky, platí se pár stovek, které nám umožňují pokrýt náklady na lektora. Připadá nám fér, když účastníci za své nově nabyté vědomosti aspoň symbolicky zaplatí, možná si toho i více váží a koneckonců často to účastníkům hradí různé instituce, v nichž jsou zaměstnáni.

Kolik má spolek vlastně nyní členů, případně příznivců?

Náš spolek není nijak velký, máme něco přes 60 řádných členů z celé České republiky. Příznivců je určitě mnohem více – patří k nim už nejen wikipedisté, ale i třeba zaměstnanci muzeí, vědeckých ústavů, knihoven, učitelé, programátoři, ale i veřejně činné osoby. Koneckonců Wikipedie je myslím celospolečenské téma, které by mělo zajímat všechny.

Pokud by se některý z našich čtenářů chtěl zapojit do činnosti spolku, co pro to musí udělat? A co mu členství přinese?

Rádi přivítáme všechny zájemce o projekty Wikimedia, podmínkou je právě jen tento zájem, vyplnění přihlášky (na webu www.wikimedia.cz) a uhrazení malého členského poplatku. Největší výhodou jsou informace – snažíme se sice, aby důležité informace mohli dostávat všichni, ale přeci jen některé novinky se dostávají k členům dříve než k veřejnosti. Také můžete ovlivňovat naší činnost tím, že připomínkujete připravované projekty nebo na valné hromadě volíte třeba do rady spolku členy, které považujete za nejvíce kompetentní k práci pro spolek.

Wikipedie je propojena s řadou dalších projektů od úložiště Wikimedia Commons přes projekt Wikibooks zaměřený na tvorbu učebnic a příruček až po databázi Wikidata. Které z nich se v českém prostředí daří nejvíce rozvíjet? A u kterých jsou naopak v tomto směru ještě rezervy?

Nejvřelejšího přijetí se v českém prostředí (ale i mezinárodně) dočkala samozřejmě Wikipedie, dále obrázkové úložiště Wikimedia Commons a nově také databáze Wikidata. Někde na pomezí jsou Wikizdroje. Naopak wikiknihy, wikiverzita a wikizprávy jsou takové popelky, mají malé komunity a málo nového obsahu. Ne každý nápad se povede realizovat tak, jako se to povedlo Wikipedii, kterou dnes už zná skoro každý!

Můžete našim čtenářům, kteří o databázi Wikidata ještě neslyšeli, stručně přiblížit, co je jeho obsahem a k čemu slouží?

Velmi rád objasním, protože Wikidata jsou mojí srdeční záležitostí. Je to otevřená databáze všeho. Najdete v ní informace k objektům z reálného světa, jako jsou budovy nebo lidé, ale také k filozofickým konceptům nebo uměleckým směrům. Důležité je, že informace jsou uspořádány strukturovaně – aby je mohly číst stroje – a jsou mezi sebou propojené. Když je třeba Národní divadlo v ulici Národní, položka Národní divadlo je propojena s položkou týkající se této ulice. Wikidata díky tomu představují úplně nový způsob přístupu k informacím a umožňují odpovídat na otázky, které třeba Wikipedie zodpovědět neumí. Příkladem je dotaz, které největší město na světě je řízeno ženou-starostkou. Díky bezprecedentní aktuálnosti Wikidat víme odpověď v jakémkoliv časovém okamžiku – dříve to byla Bombaj, dnes je to Tokio.

Na závěr bych se ještě vrátila k Wikipedii. Ta nedávno oslavila své již sedmnácté narozeniny. Jak podle Vás bude vypadat za dalších sedmnáct let, tedy v roce 2035? Bude se nějak výrazně lišit od své dnešní podoby? Nebo zůstane v zásadě stejná, jenom se zcela určitě zvýší počet v ní zařazených článků?

Odpověď na tuhle otázku hledá celá komunita Wikimedia. Loni začal vznikat velký strategický plán rozvoje na dalších deset let, na němž se podíleli wikipedisté a wikipedistky z celého světa. Ale upřímně řečeno, naše poznatky jsou stále dost nejisté a vágní – svět se za 17 let změnil obrovským způsobem, takže predikovat dalších 17 let je obtížné. Nicméně asi jste si všimli, že základní struktura Wikipedie zůstává v podstatě po celou dobu její existence téměř stejná a já v tom nečekám velké změny. Chystají se změny ve střevech projektu, které běžný čtenář asi příliš neocení, ale umožní nám být aktuálnější, důvěryhodnější a nabízet více multimediálního obsahu, třeba videí. Ale na to si budeme muset pár let počkat.

Děkuji za rozhovor!

Celostátní akce

Noci s Andersenem se zúčastnilo přes 95 tisíc dětí

Jen málokterá knihovnická akce spojuje tolik nesourodých organizátorů jako Noc s Andersenem. V pátek 23. března 2018 našlo na jeden večer a jednu noc více než 95 000 dětí střechu nad hlavou v minimálně 1 652 řádně registrovaných místech naší planety.

Nocovaly děti v Čechách, na Moravě i ve Slezsku a na Slovensku, v Českých školách bez hranic, českých krajanských spolcích a zahraničních knihovnách i školách; byly mezi nimi účastníci z Polska, Srbska, Chorvatska, Slovinska, Bulharska, USA, Austrálie, Řecka, Velké Británie, Německa, Dánska, Nového Zélandu, Malty, Španělska, Portugalska, Švýcarska, Francie, Itálie, Saúdské Arábie, Ruska i dvacítka dětí v africkém kibucu v Keni.

Ze základní školy ve slovinské Jesenici
Ze základní školy ve slovinské Jesenici

Při osmnácté pohádkové Noci s Andersenem se nocovalo v knihovnách obecních, místních, městských, vědeckých, krajských, fakultních i farních, např. v Husově knihovně v Říčanech, v plzeňské studijní a vědecké knihovně, v muzejní knihovně v Chebu, v nově zrekonstruovaném oddělení pro děti městské knihovny v Nymburce. Děti z pražské městské knihovny i poboček se nedaly zastrašit mottem Kdo se bojí, nesmí v noci do knihovny. Noční dobrodružství proběhlo v Západočeské univerzitě v Plzni, na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, v pražské Knihovně Jana Palacha, v prostorách Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově, v zasedací síni obecního úřadu v Hluboké, uprostřed starobylého kláštera klarisek v Českém Krumlově, v Knihcentru Domu knihy v Ostravě, v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi, na Masarykově náměstí a v Oblastní galerii v Jihlavě, pod kupolí Slezského zemského muzea v Opavě i v muzeu v Čáslavi.

Z Městské knihovny v Českém Krumlově

Z Městské knihovny v Českém Krumlově
Z Městské knihovny v Českém Krumlově

Spalo se i ve školách či školních družinách, v domech dětí, dětských domovech v Uherském Ostrohu i ve Smolině. Noc připravilo pro děti Divadlo Waltr, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, rodinná centra, krajanské spolky, např. v Athénách, pionýři z Jevišovic, Zborovic, Kopřivnice, dětské oddělení uherskohradišťské nemocnice, jihlavská zoo, zámek Veltrusy, spolky Cetorázek, MAKO, YMCA Neveklov, salesiáni z Jiříkova i Teplic, Yoga Café v Čeladné, Akční mamky Cvrčovice, maminky s dětmi v Psárech a Pecce, Spolek přátel školy v Mysločovicích, hasiči v Kroměříži, Českém Dubu, Červený kříž v Novosedlicích, domácí i soukromé školy atd. Dospělí organizátoři připravili úžasné a kreativní programy pro různý počet dětí – ať už to bylo jen pro pět žáčků jedné domácí školičky či pro více než 500 dětí v Poděbradech, Turnově nebo Mníšku pod Brdy.

Slavnostní fanfáry Trubačů Českého ráje zahájily Noc s Andersenem stejně jako v předchozích letech u historicky prvního stromu Pohádkovníku, který byl zasazen právě před 13 lety u Městské knihovny Antonína Marka v Turnově. Průvod, který přilákal více než 500 návštěvníků, se vydal na pochod směrem do parku, aby byl slavnostně zasazen Strom republiky k významnému výročí samostatného československého státu. Samozřejmě nesměly chybět ani celostátní znělka Noci s Andersenem a slavnostní fanfáry. Ty zněly u sázení lípy jako zmiňovaného Stromu republiky v městském parku. Zaznělo i několik přání: „Přejeme tomuto stromu dlouhý život, ať dobře roste a rádi kolem něj chodíme. Ať nám připomíná, že si máme vážit svobody a pamatovat na minulost. Přejeme si, aby si lidé stromů více vážili a chránili je. Stromy si to zaslouží.“

Z Městské knihovny Antonína Marka v Turnově

Z Městské knihovny Antonína Marka v Turnově
Z Městské knihovny Antonína Marka v Turnově

V Městské knihovně Neratovice si děti povídaly o výročí vzniku Československa i o našich symbolech. V Roseči u Jindřichova Hradce zasadili lípu srdčitou, vlajku vyráběly děti v Městské knihovně Týniště nad Orlicí, v Úholičkách a Chrudimi přišly děti v prvorepublikových kostýmech a knihovnu Sedlec u Mikulova navštívil legionář z Československé obce legionářské Brno. „Děti si mohly prohlédnout výstroj a výzbroj legionářů a vyzkoušet si ji. Paní knihovnice pro ně vymyslela trasu kolem největšího rybníka na Moravě, která měla simulovat cestu legionářů od Zborova po Vladivostok...“

Co dělaly rády děti v době, kdy spolu pejsek a kočička hospodařili? Jaké měly hračky a jak vypadaly? Po tom pátraly děti v základní škole v Rosicích v okrese Chrudim. Poslech dlouhá léta nevydávaného příběhu Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen a ukázky nahrávky hlasu T. G. Masaryka hlásí Luka nad Jihlavou. Výročí vzniku Československa si kapitolou o pejskovi a kočičce připomněli i v Kyjově a Koněprusích. Čtení, soutěžení a luštění k tomuto výročí zaměřili v Říčanech. V pražském centru Filipovka dětem četla spisovatelka Ivona Březinová, děti v Obecní knihovně Jaroměřice potěšila Zuzana Pospíšilová, Věru Kopeckou pozvali do České Skalice, Cyril Podolský zavítal do Návsi. Vzácného hosta – moderátora Václava Žmolíka – přivítali v Prosetíně, Vladimíra Kořena pak v Turnově.

„V pátek 23. března se po celé České republice konala Noc s Andersenem. K naší dánské delegaci se letos přidali i dobrovolníci z dánské firmy Lego. První tým v čele s dánským velvyslancem navštívil Dětský domov Ledce, druhý tým vyrazil číst dětem pohádku do Městské knihovny Kladno. Pro nás všechny to byl opět nezapomenutelný zážitek a už se těšíme na další ročník!“, napsali na svém facebookovém profilu pracovníci Dánského velvyslanectví. A my přidáváme, že videozdravice pana velvyslance Ole Frijs-Madsena zazněla ve stovkách míst stejně jako pozdrav českého velvyslance v Dánsku pana Radka Pecha. Děkujeme!

„Jen jednu důležitou věc jsme nestihli, nebo spíše nemohli uskutečnit, a to zasadit náš první pohádkový strom – Fabularius Anderseni. U nás na Vysočině stále ještě vládne děda Mrazík a půda je hodně promrzlá. Hned, jak se příroda trošičku umoudří, ho slavnostně zasadíme, budou to takové dozvuky Noci s Andersenem. No řekněte, o kom víte, že by si ji takhle nastavil,“ píší z městyse Luka nad Jihlavou. Pohádkovou lípu zasadí v dubnu také v Miskovicích. Pohádkovník naopak jinde už zasadili, za všechny např. v Obecnej knižnici Nová Dedina či Roseči u Jindřichova Hradce.

„Nezbytné formality byly rychle vyřízeny, když vstoupil sám Josef Čapek. Pověděl dětem, komu bylo vyprávění o pejskovi a kočičce původně určeno a pozval všechny na pohádku,“ píší z Valašského Meziříčí.

„Vymyslíme skopičinky, ať načechráme kožešinky.
Pak stulíme se do pelíšku a přečteme si hezkou knížku.
Nemusí se nikdo bát,
dnes na zvířátka s panem Čapkem budeme si hrát!
Tak maminkám zamňoukejte, na tatínky zaštěkejte,
ráno pro nás přijďte včas, těšíme se na vás, haf!“
(ze školní družiny Základní školy v Liptále v okrese Vsetín)

Ano, letošním krásným a velkým tématem byla knížka Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka. Díky dobříšským kolegyním jsme měli téma posvěceno i od vnučky pana Čapka a ze stovek zpráviček mohli s úžasem sledovat, jak se dalo téma uchopit. A po spočtení konstatujeme, že více než polovina letošních nocležníků zažila program inspirovaný touto krásnou knížkou. „Deti sme stručne oboznámili so životom autora nezabudnuteľných rozprávok, zdoraznili sme, že kniha Povídání o pejskovi a kočičce bola preložená do mnohých jazykov," hlásí Knižnica Ružomberok. Nový příběh pomáhaly panu Čapkovi na starém psacím stroji napsat děti z ostravské pobočky Závodní. Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích navštívili spáči z Obecní knihovny Batňovice a vyslechli si poutavé vyprávění o životě Josefa Čapka. Velmi důstojná oslava narozenin Josefa Čapka se 23. března odehrála za světel lampiónů v Městské knihovně Hořice – oslava, na které se nejen slavilo, ale také se četly jeho básně. O půlnoci se na jevišti secesního divadelního sálu hořické radnice připíjelo na Josefa Čapka i na zdraví všech. Vyzkoušeli jsme si, jak to měl pejsek těžké, když hledal domeček po čichu, napsali z Hradce Králové, pobočky Moravské Předměstí. Procházku proloženou drobnými psími a kočičími úkoly zažily děti z knihovny ve Lnářích, v Proseči děti hledaly ztracené a poházené hračky, u švadleny vychytaly všechny myši, běžely koupit nové mýdlo, pro vodu na mytí podlahy musely jít dokonce dvakrát, protože první hrnec vody pejsek vypil, ozdobily chudou noční košilku. Jedna kočička v Knihovně Vrchy přečetla dětem pohádku, jak si pejsek s kočičkou pekli dort: „Všem se nám sbíhaly sliny, a tak si upekly dort vlastní. V každém receptu chyběla jedna ingredience, ta byla řádně schovaná v dětské knize. O jakou ingredienci šlo, zjistily děti až po vyluštění jejícho názvu v Morseově abecedě. A pak už se sypalo, vážilo, míchalo a peklo.“ „Věřte nebo ne, dort byl úchvatně vynikající a všichni pěkně mlaskali,“ pochvalovali si také v Dobšicích. Ve veletinské knihovně byly úkoly pro děti inspirované pejskem a kočičkou: udržet se na prádelní šňůře, resp. na tyčce od smetáku, aby dobře uschlo prádlo, vyčuchat syrečky, opravit dopis děvčatům do Nymburka (to prý byl oříšek). V Městské knihovně Vratimov se přepisoval dopis dětem do Nymburka, nosily se ingredience do dortu po lžičkách; razítka pejska a kočičky za splněné úkoly se sbírala v základní škole ve Chbanech a noční výprava za dobrodružstvím Noční košilky proběhla v Obecní knihovně Chlumany. Mezi nejzábavnější disciplíny ve valašskomeziříčské knihovně patřil hod kostí na cíl a obvazování pejskovy tlapky, mezi náročnější pak látání díry v kalhotách nebo hledání hraček v tajemném boxu. „A co se líbilo nejvíc? Prý všechno, ale pečení dortu zvítězilo. Kočička četla pohádkový recept, pejsek do hrnce přidával opravdické suroviny (byl to hamoun, ale nakonec i ten buřtík tam dal) a všecičko se to smíchalo dohromady a dalo do trouby. Upečený dort jsme za dveře nedali, co kdyby... dortík byl nádherný a dobroučký, prostě pohádkový,“ napsali z Městské knihovny v Trutnově. A pro všechny spáče složil příznivec Místní lidové knihovny Kostomlaty pod Milešovkou V. Faigl písničku – videoklip O pejskovi a kočičce. Velké obrazy jako Josef Čapek malovali např. v Základní škole Dobřichovice, obrázková galerie bude ve škole noc ještě dlouho připomínat. V Ostravě-Svinově zachránili pana Čapka před ztvarohovatěním.

Z Městské knihovny Trutnov
Z Městské knihovny Trutnov

Koncem roku 1938 začaly vycházet kreslené příběhy klubu Rychlých šípů, i jejich 80. výročí jsme si připomněli. Z došlých zpráviček víme, že více než 10 000 dětí a dospělých, stejně jako šesťáci Základní škole Trávníky v Otrokovicích, „vědí, kdo to byl Jindra Hojer, Jarka Metelka, Mirek Dušín, Ryhlonožka a Červenáček. Některým se podařilo i dostat ven ježka z klece“. Protože dětem v Havířově-Podlesí nějaký nezbeda „přihodil do pečícího hrnce i šípy, psí a kočičí chlupy, místo dortu „upekli“ knihu. A ne ledajakou – komiksové Rychlé šípy i se psem Bublinou a Bratrstvem kočičí pracky“. Foglarovkami a lovem bobříků zaměstnala děti Knihovna Jana Drdy v Příbrami. „Třicet odvážných dětí se rozhodlo vyměnit si na jeden večer místo s dobře známými Rychlými šípy a dát se do luštění záhad, které se točily kolem tajuplného hlavolamu Jana Tleskače. V knihovně tak bylo k vidění několik Rychlonožků, Červenáčků, Jarků Metelků, Jindrů Hojerů a také Mirků Dušínů! Akci si nenechal ujít ani tajemný Široko doprovázený Ježkem v kleci v životní velikosti! Do party už nám scházel jen pes Bublina,“ napsali z Městské knihovny Krnov. Na dvoukilometrovou cestu za záhadou hlavolamu se vydaly děti z Letohradu, vlastnoručně uvařily jahodový čaj a bramborový guláš. Noční putování po Stínadlech Jana Tleskače hlásí knihovna Štoky, při hře ztemnělými prachatickými Stínadly na děti čekal ježek v kleci. Děti z Lysic našly Deník Jana Tleskače, objevily kroniku Vontů, svatyni Uctívačů ginga a setkaly se se Širokem. V Rožnově pod Radhoštěm se postava Široka s ježkem v kleci spustila z dvacetimetrové výšky – ne, nebojte se, působivou scénu připravil dětem horolezecký klub Rožnov. Ve Vimperku čtenáři navštívili skautskou klubovnu, zpívali při kytaře, plnili bobříky a nalezli ježka v kleci. Dobrodružství s Jestřábem pro děti z knihovny připravili skauti z Jihlavy a před cestou plnou rozmanitých úkolů si zde připomněli výročí vzniku Foglarových Rychlých šípů. Znojemští spáči se naučili dva uzly a seznámili se s morseovkou. Na výpravu do Stínadel v Moravském Krumlově šel s dětmi i pes Bublina, který asi tušil, že budou opékat buřty. Spáči z Opavy společně s dětmi z Hradce nad Moravicí vyrobili originální klubové vlajky, lovili bobříky, jen bobřík mlčenlivosti jim dal zabrat, protože dnešní děti neumí ani chvíli mlčet. Knihovna Jiřího Mahena v Brně se ocitla v ohrožení a na její záchranu bylo třeba získat ježka v kleci, což se po strastiplném putování Schrattenbachovým palácem dětem nakonec podařilo. Návod na vyjmutí ježka z klece získali ve Vraném nad Vltavou. Hledání pokladu dětem od Velryby z Hradce Králové zkomplikoval Velký Vont. V Židlochovicích Rychlé šípy pomáhaly při pátrání po pokladu Ptačího údolí a děti získaly i pírko správného Židlochováka. Ostravský Dům knihy se proměnil v tajuplnou čtvrť Stínadla a jeho chodby ve starodávné spletité uličky s tmavými průchody, nesčetnými schůdky a záhadnými zákoutími, kde čekaly úkoly, které otestovaly bystrost, chrabrost a důvtip – vše v duchu Rychlých šípů a zásad těchto hochů – poctivosti, spravedlnosti, respektu k mladším i vedoucím. V Knihovně Jana Palacha v Praze na děti čekal úplně jiný úkol: pomocí počítačových manipulací musely Janu Třískovi v roli Velkého Vonta vrátit jeho správný, mužný hlas. V pomalované chodbě pak děti statečně zachraňovaly Jarku Metelku ze spárů Černých jezdců. V Miskovicích plnili bobříka slepoty, napsali pohledy a roznesli je kamarádům, kteří nemohli nocovat s nimi. V Neratovicíh Bratrstvo Kočičí pracky ukradlo Tam Tamy a při nočním pátrání se nikdo neztratil, tak i zde mohli hrát Ulčovky. Ve Svitavách si se zámečnickým učněm Rychlonožkou mohli ukovat šperk, s Červenáčkem dopisovali komiks, Jindra Hojer je zkoušel z přírodovědy, Mirek Dušín učil, jak se obaluje knížka, Jarka Metelka pomáhal luštit hlavolamy a závěr vydařeného večera patřil společnému čtení kapitolky Hon na Široka, kdy čtení rafinovaně přerušili v nejnapínavější pasáži a dočítali za svitu baterek. V Ústí nad Orlicí podlehli kouzlu foglarovek úplně všichni natolik, že si chtěli číst až do rána. Krajská knihovna v Pardubicích s dětmi navštívila klubovnu vodních skautů a mluvili se skautkou, jež zažila loučení na táboře, který přerušil v roce 1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy. Z hlavního stanu Noci s Andersenem jsme zavolali na mobil opravdovému živému Rychlošípákovi panu Jindrovi Hojerovi a tlumočíme jeho pozdravy dětem. Tajemný hlavolam z Foglarovy knihy potrápil soutěžící z Pusté Polomi, ale nakonec většina skupin správně vyluštila citát: Skutečné přátelství je jako pevné zdraví, stěží si uvědomujeme jeho hodnotu, dokud o něj nepřijdeme.

Z Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti

Z Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti
Z Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti

Z Městské knihovny Úpice
Z Městské knihovny Úpice

O putovní Noci knihovnických skautů nám napsala Hanka ze Studené Loučky: „V batozích jsou naskládány spacáky, karimatky, jídlo na tři dny, lékárnička, kompas, mapy, deníky a nemalá touha po dobrodružství. V Uherském Hradišti se skauty místního střediska Psohlavci střílíme z praku, hrajeme lacrosse, chodíme na chůdách nebo lezeme po laně, v knihovně nás zdraví pan Andersen a Rychlé šípy... Naše cesta končí v neděli v přeplněném rychlíku vyšší kvality, kde děti mezi pasažéry ověšenými technologiemi začteni do Rychlých šípů neslyší, že už vystupujeme. Nikdo by nám nevěřil, že se ke skupině dětí na chráněných loukách přírodní rezervace Čertoryje přidal pes na chlup podobný Bublině z Rychlých šípů, fantazie a realita se díky pohádkáři z Dánska příznačně prolnuly.“

Kromě Noci s Adersenem proběhl ve Slavonicích, Vidči a dalších místech také Den s Andersenem, Andersenovo odpoledne v Berouně, jinde jsou pořádány Andersenovy týdny. Z hlášení Základní školy Václava Talicha v Mostě vybíráme: „Celý týden jsme pečlivě poslouchali a četli pohádky od H. Ch. Andersena. Seznámili jsme se s jeho životem, dětstvím, touhami, zálibami i tvorbou. Samotná páteční noc byla nabitá úkoly a pracemi, kde jsme naše poznatky zúročili. Společně, ve dvojicích či skupinách jsme dělali malované čtení, vyplňovali křížovky, při svíčkách v setmělé tělocvičně jsme plnili pohádkový kvíz. Škola v noci je tajemná až strašidelná, v pátek však ožila a my jsme zde byli rádi. Věříme, že to nebylo poslední nocování a těšíme se na téma příštího ročníku. Abychom měli na dlouhou noc dostatek síly, připravili jsme si pod vedením spolužaček z vyšší třídy obložené chlebíky pana Andersena.“

Z Městské knihovny Rokycany
Z Městské knihovny Rokycany

Děti v Žirovnici za splnění úkolů získávaly bobříky a speciální peníze, za které si pak nakoupily v Andersenové obchodě. Návštěvu samotného Andersena hlásí Jaroměřice, kde ochotně dětem odpovídal na otázky, popřál dobré usínání a odešel do jiné knihovny. V Řečanech nad Labem měly děti dlouho pochybnosti, zda je navštíví pan Andersen, když je to duch a je mu už tolik let, proto se uložili na podlahu a promítali si na strop mapu hvězdné oblohy, četli Statečného cínového vojáčka. Příběh četli také v Křečkově a v Humpolci si po společně přečtené pohádce kladli i otázku, co asi udělala služka, když našla cínové srdíčko v kamnech, a na závěr dostali papírové srdíčko s úkolem darovat ho někomu důležitému. Z Lysé nad Labem napsali, že existují jiné konce pohádky, ve kterých se cínový vojáček setká se svou tanečnicí. V Hornickém muzeu v Rudolfově v divadelním představení děti zhlédly nejznámější Andersenovy pohádky. „Teplo spacákov a sila rozprávky hriali deti do sobotného rána v Krajskej knižnici Ľ. Štúra vo Zvolene.… a keby Andersen teraz chodil po zemi, isto by si noc vo zvolenskej knižnici nenechal ujsť.“

Z docházejících zpráviček ze zahraničí z České školy bez hranic v Paříži zaznamenáváme celovečerní hru Objevování tajnosti Stínadel, Spolek krajanů a Česká škola v Miláně podle J. Verna nachystali Cestu kolem světa, jako by se domluvili s nocležníky v českém Strážku, kde na stejné téma „postupně prošli Londýnem, Egyptem, Indií, Čínou, Japonskem a Amerikou, setkali se s pirátem, bankovním lupičem a detektivem a plnili různé úkoly“. V České škole bez hranic Wallisellen v Curychu přivítali svátky jara a Velkou noc. Každoročně akci připravují také slovenští přátelé, např. v Dolnom Kubíne vzniklo půlnoční poselství, které vhodili do řeky Oravy, Hornotrianská knižnica nezapomněla na sázení stromku pohádkovníku před knihovnou, na terase zapálili svíčky a tmou putovala modlitba pro Hanse Christiana Andersena.

V mnoha knihovnách si z kapacitních důvodů děti musely ponocování zasloužit (členstvím v knihovně či přečtením knih). Jinde se o noční účast soutěžilo, např. v Lysé nad Labem obrázkem či příběhem o pejskovi a kočičce, pohádka Cínový vojáček pomohla nocujícím dětem v Praze-Kolovratech. V Lokti se malí čtenáři snaží několik měsíců získat pas na cestu do Librínie, v Náchodě zase dostali zájemci znalostní kvíz o Rychlých šípech a na pozvánce píší, že i holkám je vstup povolen.

Z Městské knihovny Rtyně v Podkrkonoší
Z Městské knihovny Rtyně v Podkrkonoší

Máme obrovskou radost, když čteme, že děti z Městské knihovny R. Zubera v Javorníku společně s malými čtenáři z knihoven v Žulové a Skorošicích navštívily Muzeum Slezského Semmeringu v Horní Lipové. V Týništi nad Sázavou děti napsaly dopisy všem, kteří mají rádi pohádky a po balóncích je poslali do světa. „Kdyby doletěly až k vám, napište...“ Do uherskobrodské knihovny za malými čtenáři přijel Čtenářský klub z Nivnice, v Muzeu Bojkovicka nocovali čtenáři z Bojkovic i Starého Hrozenkova, děti z Dětského domova ve Smolině už tradičně spinkaly ve valašskokloboucké knihovně a v Městské knihovně Žulová jeli na výlet společně se spáči z knihoven Javorník a Skorošice. „Zahajovalo se on-line skypovým spojením s našimi spoluspáči – dětmi českých krajanů v Daruvaru,“ hlásí Městská knihovna Český Těšín. Alespoň virtuálně byli ve spojení také v Centru pro dětský sluch TamTam – vydali se za dobrodružstvím a nocovali v Praze, Pardubicích a Ostravě. Díky letí za dětmi ve Rtyni v Podkrkonoší a Batňovicích, na dětský hospic v Malejovicích vybraly 1 760 korun.

Ještě přidáme od všeho trochu pro inspiraci na příště:

Boskovická noc byla ve znamení místních historických pověstí a tajemných míst, kdy děti a studenti pedagogické školy vystoupali na radniční věž, prošli židovskou čtvrtí, kde nahlédli i do rituální mikve. Ve slovenském Svite se inspirovali 330. výročím narození Juraje Jánošíka, pojídali pravé strapačky s kyslou kapustou – halušky s kyselým zelím, které jedli jako kdysi z jedné mísy – a popíjeli žinčicu. Na děti v zoologické zahradě v Jihlavě kromě nocování ve spacáku čekala večerní i dopolední procházka zoo, hrátky se zvířátky a vyprávění spisovatelky Pavly Teplé Jonákové.Také děti z Třebíče navštívily zoo – tu pražskou – a po návratu domů se podívaly do hvězdárny. V Letonicích si vytvořili deníky hrdinů, do kterých si budou zapisovat své hrdinské činy, konferenci na téma Lichožroutů a výcvik ve vyhledáváni lichožroutích stop svolali v Městské knihovně v Praze.

Z Knihovny města Plzně

Z Knihovny města Plzně
Z Knihovny města Plzně

V jáchymovské knihovně malí indiáni vyvolali ducha černého bizona a přivítali indiánským halasem východ slunce. V Jablonném v Podještědí díky Dobrodružství indiána Rychlé Veverky hledali indiánská jména, naučili se pojmenovat indiánské měsíce a poznali horoskopy, dešťovou holí zkusili přivolat déšť, vyrobili amulet v podobě slunce, naučili se Písničku malého indiána, vyluštili úkoly od vzdáleného náčelníka kmene Čechonů Pavla Čecha a objevili poklad s jeho vzkazem. Na indiány si hráli také ve Vyšším Brodě a v Městské knihovně Ostrov se nocovalo ve stylu Divokého západu. Ze slovenské Prievidze víme, že se díky vyprávění entomologa malí čtenáři dozvěděli o cestách po světě za hmyzem a spolu s vícenásobným mistrem v 3D lukostřelbě také stříleli z luku. Pod vedením náčelníka Kašlajícího buvola si děti z Babic vyrobily indiánské oděvy, čelenky a váčky na medicínu, v knihovně hledaly mapu naleziště zlata indiánů, ta je dovedla do Muzea Na Mýtince, kde kromě zlata našly přátelské bledé tváře – místní myslivce, kteří jim vyprávěli o stopách a zvucích zvířat. Také ve Štětí zažili zajímavou besedu s myslivci, osvojili si mysliveckou mluvu, už zde vědí, co jsou tatrček, oboroh, ramlice a od myslivců dostali krásnou knihu Karla Čapka Pudlenka. V Hodoníně hledali strašidla z Atlasu strašidel Daniely Krolupperové. Pro jednu jedinou noc se otevřelo zákulisí Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde děti mohly přenocovat ve foyer. Tlupa hobitů se sešla v pobočce Kukleny v Hradci Králové a děti se vydaly na cestu do Středozemí a ráno uspořádali dražbu příbytku pana Bilba Pytlíka. V Českém Krumlově objevili fascinující svět vzniku knih a knihtisku, na jiném spacím místě tohoto města – v knihovně – si podle Devatera pohádek zahráli na detektivy, našli zlodějku a od městské policie získali policejní průkaz. O zajímavostech Helfštýna dětem vyprávěl kastelán hradu v Lipníku nad Bečvou. V Plzni díky spolupráci studijní a vědecké knihovny a Francouzské aliance připravili program výuky cizích jazyků, hlavním hostem byl francouzský komiksový autor Sylvère Jouin, se kterým děti mohly zkusit malovat komiks. Díky knihovně v Týništi nad Orlicí se noc dostala také daleko na východ a zkusili si ji také v Nižním Novgorodě. Pobočka Knihovny města Ostravy Daliborova patřila tajným uličkám v Ostravě, Praze i Tibetu, spáči si mohli vysypat mandalu a kreslit tibetské písmo. Tajemný Tibet objevovali také v Dobříši, děti byly se spoustou úkolů vyslány na cestu do Himalájí, poté se netibetsky pekly buřty, neb jaka se jim sehnat nepodařilo. Pohádkami Václava Čtvrtka byly očarovány děti v Základní škole Janského v Praze 13. Děti z pohádkového města Jičína vystoupaly na Valdickou bránu a pan věžník speciálně pro ně zatroubil na roh. V Předměřicích zazněla pohádka lidového loutkáře Jiřího Polehni O Kašpárkovi a Kalupince. Věděli jste, že i strašidla mají dnes svou e-mailovou adresu? Přesvědčili se o tom čtenáři z Nové Paky, kde se zajímali o Strašidláky a při stezce odvahy je čekalo ohnivé překvapení skřítka Ohnivce. Vědomičtí čtenáři šli v noci hledat kočičí zlato a odnesli si ponaučení, že není všechno zlato, co se třpytí. V Plasích navštívili Peklo, četli si knihu U všech čertů, hledali satanášův poklad, pojídali čertovsky dobré obložené chleby a někteří zkusili i ďábelské tousty, zkrátka šili s nimi všichni čerti. V Červeném Kostelci děti hledaly nástupiště 9 a tři čtvrtě. V Lučenci zahráli pohádku Loktibrada a dověděli se, „ako čítajú nevidiací a slabozrakí“ nejen na Slovensku. V Prešově se nocovalo na třech místech s lidovými zvyky, v Handlové navštívili báňské muzeum, městskou policii a věž kostela. V Kamenickém Šenově objevovali alžbětinské divadlo. Obrázky malých nocležníků budou ve Velkých Pavlovicích vystaveny až do příští pohádkové noci v roce 2019.

Zapeklitou otázku i tentokrát poslal Čtisibrýl Ušatý, správná odpověď byla ukryta v knize Nápady pana Apríla Josefa Koláře. I letos jsme mohli udělit Cenu nočních spáčů v anketě Suk – Čteme všichni neboli Dětský knihomol 2017, kterou získala Ester Stará za knihu Každý bulí nad cibulí.

Ještě pár závěrečných slov:

Z Knižnice Kutina: „Večeras je u našoj knjižnici veselo. Napokon ćerno vidjeti što se dogada u knjižnici kad se ugase svjetla! Noć s Andersenom... Spavanje u knjižnici... Najdulja noć u knjižnici je počela...“

Z rakovnické knihovny: „Při naší cestě jsme potkali asi dvacetiletého mladíka, který venčil svého psa. Díval se na nás a pak se zeptal, jestli spíme v knihovně. A začal dětem vyprávět, jak to bylo úžasné, když v knihovně spal on se svou třídou, která vyhrála strašně náročnou soutěž. Jaké plnili úkoly a co celou noc v knihovně dělali. A jak rád na to vzpomíná. Nám toto vzpomínání udělalo opravdu velikou radost. A přátelé, tyhle vzpomínky byly už jedenáct let staré...“

Šumperští spáči hlásí: „To, že bylo tolik dospělých účastníků, bylo tím, že za námi přišly přespat i „děti“, které na téma Rychlých šípů nocovaly v roce 2007, no a dnes už ve statistice patří do dospělých osob.“

Od hasičů z Českého Dubu: „Moje první andersenovská noc byla v roce 2002 v knihovně, kde jsem pracovala a 35 minut po půlnoci 23. 3. oslavila své dvacáté narozeniny. Od roku 2007 pořádám Andersena s hasiči a v letošním roce jsem s Andersenem oslavila další narozeniny. Dík.“

Obecní knihovna Radslavice píše: „Za okny začínají zpívat první ptáci, budí se nový den, a já se jdu na chvilku natáhnout. Abych také věděla, jak se spí na zemi. Sladký sen a hezký den přeji všem, kteří se snažili ukázat dětem knihovnu jinak.“

Nezbývá než dodat, že další – už devatenáctá – Noc s Andersenem bude v pátek 29. března 2019. Na všechny se těšíme!

Fotografie pocházejí z archivů jednotlivých knihoven.

Březen – měsíc čtenářů 2018 v Místní lidové knihovně Kostomlaty pod Milešovkou

Březen zahajovala kostomlatská knihovna v uplynulých letech předjarním posezením spojeným s oslavou svátku žen. Letos se této role ujal obecní úřad a knihovníci byli alespoň nápomocni při organizaci a fotodokumentaci této akce.

Po celý měsíc březen byly v knihovně výstavky knih k anketám Magnesia LiteraSuk – čteme všichni neboli Dětský knihomol 2017. Všichni příchozí čtenáři a návštěvníci byli požádáni o hlasování v těchto anketách. Výsledky byly následně odeslány pomocí internetových formulářů.

Vybíráme knížku do ankety Suk
Vybíráme knížku do ankety Suk

Z výzdoby knihovny bylo také patrné, ke kterým významným výročím budou zaměřeny besedy a také andersenovské nocování. Postavičky pejska a kočičky a také portrét Josefa Čapka přiblížily devadesáté výročí vydání této půvabné knížky. Osmdesátému výročí zahájení vydání obrázkového seriálu Rychlých šípů byl věnován koutek nejen s těmito sešity, ale i s dalšími publikacemi Jaroslava Foglara.

Výzdoba pro besedy
Výzdoba pro besedy

Četlo se při všech besedách
Četlo se při všech besedách

Tři besedy se žáky druhé až páté třídy proběhly v knihovně v úterý 13. března. Tématem besed bylo výročí knížky o pejskovi a kočičce Josefa Čapka. Četly se příběhy z knížky a promítalo se video. Odpovídalo se také na soutěžní otázky o této dvojici. Před odchodem si děti vybraly oblíbenou knížku do již zmíněné ankety Suk. Odnášely si také vypůjčené knihy.

Čteme si o pejskovi a kočičce
Čteme si o pejskovi a kočičce

Následující den přišli do knihovny nejdříve prvňáci, aby také pobesedovali o pejskovi a kočičce. Byla to i příležitost pro ověření jejich čtenářských dovedností pro projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. I oni si vybrali knížku do ankety.

I prvňáci se pustili do čtení
I prvňáci se pustili do čtení

Po prvňácích přišly ty nejroztomilejší – děti z mateřské školy. Nepřišly s prázdnou – přinesly hezké obrázky s pejskem a kočičkou, o kterých si pak s knihovníky také povídaly. Přidaly i několik písniček a říkanek o jaru.

Děti z mateřské školy poslouchají vyprávění
Děti z mateřské školy poslouchají vyprávění

O týden později – v úterý 20. března – se na dvou besedách vystřídali žáci druhého stupně ZŠ. Tématem bylo osmdesáté výročí prvního vydání Rychlých šípů. O nich i o autorovi – tedy Jaroslavu Foglarovi – se pak vyprávělo i soutěžilo. Ježek v kleci šel (se střídavými úspěchy) z ruky do ruky.

Ježka v kleci si vyzkoušeli všichni
Ježka v kleci si vyzkoušeli všichni

Celostátní akce Noc s Andersenem se v kostomlatské knihovně koná již od roku 2004. Ta loňská byla zatím nejvýznamnější, neboť knihovnu navštívili pracovníci Velvyslanectví Dánského království, kteří s účastníky strávili celé odpoledne až do pozdních hodin. Ale i to letošní nocování bylo pro děti zajímavé a přitažlivé. První účastníci se začali scházet kolem půl páté a za chvíli se mohlo začít. Už rozdělení družstev na Pejsky a Kočičky dalo tušit, v jakém duchu se činnost bude ubírat. Celkem se zúčastnilo 16 dětí od druhé do páté třídy, dvě paní učitelky, čtyři středoškoláci, pan hajný s přítelkyní a samozřejmě dva knihovníci. Nejprve jsme si vyslechli písničku – videoklip o pejskovi a kočičce, kterou nejenom pro kostomlatské, ale i pro všechny další spáče složil příznivec knihovny. Pak už se rozběhly soutěže, kvízy a také tvoření figurek dvou symbolů letošního nocování. Knihovnu navštívila i paní starostka s rodinou a účastníkům popřála příjemnou zábavu. Ale to už se vybrané dvojice pustily do výroby dortů, sice ne z těch dobrot jako v knížce, ale k snídani chutnaly a zmizely oba. A zase se soutěžilo a také četlo. Znalosti o lesní zvěři si vyzkoušel pan hajný – lesní pedagog. Po malé ochutnávce dobrot od maminek a babiček přišel hlavní chod – výborné voňavé párky od pana řezníka. Písničku o pejskovi a kočičce se děti s pomocí vytištěného textu naučily perfektně. Ještě stačily namalovat pohledy s oblíbenými motivy, které se budou rozesílat známým osobnostem a příznivcům knihovny. Vlastně stačily vybrat i titul knížky do Ankety nočních spáčů, tedy opět ankety Suk. Připravované noční hře ovšem zabránilo nepříznivé počasí. Po druhé večeři už se děti chystaly do pelíšků a usínání jim usnadnilo sledování příběhů pejska a kočičky. Ráno se pomalu trousily na ranní hygienu a pak hned na snídani. Následovalo vyhodnocení soutěží a předávání diplomů a dárků. O nějaký bodík vyhrálo družstvo Kočiček, ale spokojeni byli všichni. Jen neochotně odcházely děti se svými rodiči domů.

Andersenčata se svými plyšáky
Andersenčata se svými plyšáky

Dorty pejska a kočičky
Dorty pejska a kočičky

Hádáme jména pejsků
Hádáme jména pejsků

Hodně se četlo
Hodně se četlo

Malujeme pohledy
Malujeme pohledy

Učíme se písničku o pejskovi a kočičce
Učíme se písničku o pejskovi a kočičce

Čtení před spaním
Čtení před spaním

Chystáme se ke spánku
Chystáme se ke spánku

Chystáme se domů
Chystáme se domů

V kostomlatské knihovně to bylo patnácté nocování a asi poslední ve stávajícím objektu. Nedaleko (na novém náměstí) už probíhá rekonstrukce hospodářského objektu na komunitní centrum, jehož součástí bude i nová knihovna. Tak se těšíme za rok!

Autorem fotografií je Miroslav Bláha z Místní lidové knihovny Kostomlaty pod Milešovkou.

Projekt S knížkou do života (Bookstart) zahájen

Dne 1. března 2018 – na samém začátku Března – měsíce čtenářů – byl v pobočce Městské knihovny v Praze v Korunní veřejnosti slavnostně představen nový projekt SKIP nazvaný S knížkou do života (Bookstart). Akce se zúčastnili organizátoři projektu (Mgr. Roman Giebisch, Ph.D., předseda SKIP, a Mgr. Zlata Houšková, koordinátorka projektu) a zástupci knihoven, médií a partnerů. Novou audioknihu, která je součástí projektu, při uvedení projektu pokřtila Aňa Geislerová.

Roman Giebisch představuje projekt S knížkou do života (Bookstart)
Roman Giebisch představuje projekt S knížkou do života (Bookstart)

Zlata Houšková ukazuje plakát k letošnímu Březnu – měsíci čtenářů
Zlata Houšková ukazuje plakát k letošnímu Březnu – měsíci čtenářů

Součástí programu byla i praktická ukázka práce s dětmi v Městské knihovně v Praze. Knihovnice dětem četly pohádky, společně si s nimi o nich vyprávěly a na malé výtvarné dílně si děti mohly vyrobit drobnost, která jim pak doma připomněla pohádku, s níž se v knihovně seznámily.

Logo projektu S knížkou do života (Bookstart)
Logo projektu S knížkou do života (Bookstart)

SKIP se projektem S knížkou do života (Bookstart) připojil k organizacím v téměř 20 zemích světa, ve kterých se tento projekt na podporu čtenářské gramotnosti úspěšně realizuje již 25 let. Projekt se zaměřuje na vzdělávací, sociální, citový, kulturní a kreativní rozvoj dítěte v rodině od jeho narození po nástup do školy.

Cílem projektu S knížkou do života (Bookstart) je:

  • podpořit rozvoj verbálních schopností dětí, jejich imaginace a zlepšit vztah ke knize a čtení u nejmladší generace;

  • dovést rodiče k pochopení významu čtenářských dovedností pro rozvoj dítěte i jeho budoucnost, tj. přesvědčit je, že jednou z nejdůležitějších věcí, jež mohou udělat pro své děti od nejútlejšího věku, je věnovat jim svůj čas a strávit jej společně nad knihou;

  • poradit rodičům, jak správně postupovat a nabídnout jim podpůrné služby knihoven, prostor pro sdílení s ostatními rodiči atd.

V roce 2018 se k projektu S knížkou do života (Bookstart) připojilo 120 knihoven v ČR a dárkové sady pro rodiče a děti byly vydány v nákladu 10 000 ks.

Zapojené rodiny s novorozenci získají u příležitosti vítání občánků nebo obdobných slavností v knihovně sadu dárků od knihovny: knížku pro děťátko, audioknihu, drobnou metodickou publikaci pro počáteční čtení rodičů s dětmi, seznamy doporučené literatury pro předškolní děti, členskou legitimaci do knihovny, informace o nabídce služeb knihovny pro rodiny s malými dětmi, pozvánku na akce pro rodiče s dětmi, tašku, eventuálně další drobné dárky.

Další podrobnosti jsou k dispozici ve zvláštním čísle Bulletinu SKIP 1/2017.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny v Praze.

Projekt S knížkou do života v dobříšské knihovně – Knihomrně

Výzvu SKIP k práci s miminky a batolaty v knihovnách jsme v dobříšké knihovně vzali skutečně jako Výzvu s velkým vé. Abych pravdu řekla, ze začátku jsme z nového projektu měli trochu obavy: Jak vlastně s tak malými dětmi pracovat? A bude o takový program vůbec zájem?

Inspirace: od Trdlohrátek do orlovny

V dlouhých debatách jsme si vyjasnili, jaké prvky chceme do našeho projektu, který jsme nazvali Knihomrně, zapracovat. Pak jsme se dali do pátrání a vydali se na obhlídku tam, kde v nejbližším okolí s nejmenšími již pracují. Komerční program Trdlohrátky i cvičení s miminky a batolátky v místní orlovně pro nás byly velmi inspirativní a daly nám do nové práce spoustu chuti.

Nabídka

Od února letošního roku jsme tedy nabídli rodičům s dětmi od narození do šesti let speciální program s rytmy, básničkami, písničkami, říkadly, hudebními, pohybovými, výtvarnými, ale i společenskými prvky. Máme výhodu, že naše knihovna je bezbariérová, s kočárkem se dostanete až do oddělení a potřebné zázemí (přebalovací pult, nočníček, vkládací prkénko, koutek pro kojení či odpočinek) máme na slušné úrovni.

Do našeho kalendáře akcí na rok 2018 jsme zakomponovali sedm až osm setkání knihomrňat a s napětím jsme očekávali, jaký bude zájem o první – únorový – program. Ukázalo se, že je naprosto nečekaný: pár dní před akcí se nám začalo hlásit víc a víc maminek, a když jich odpoledne před dnem D bylo již dvacet, bylo jasné, že příště (vytrvá-li zájem) nám nezbude než knihomrňata rozdělit. Nicméně když druhý den dorazil dvojnásobný počet dětí a rodičů a navíc se ukázalo, že všech těch čtyřicet mrňousků je ve věku od čtyř měsíců do zhruba tří a půl let, byl to šok; já osobně jsem tolik maličkých dětí pohromadě ještě nikdy neviděla.

Jaké to bylo

Bylo to nové, neměli jsme zkušenosti, měli jsme trému a místo malého kroužku šmudlíků se kolem nás tísnilo několik soustředných kruhů maminek (plus jeden tatínek) s dětmi a bůhvíjakým očekáváním. Tak jsme začal a bylo to moc prima! S dětmi i dospělými nás to obrovsky bavilo a zdálo se, že to baví snad úplně všechny. Samotný program byl vypočítán na zhruba třicet minut s půlhodinkou navíc na prohlížení knížek, hraní s rytmickými nástroji, komunikaci s rodiči atd. Většina knihomrňat však zůstala výrazně déle a poslední návštěvníci odcházeli v poledne, těsně před otevřením dětského oddělení pro veřejnost.

Z březnového setkání
Z březnového setkání

První setkání: 40 knihomrňat, 39 maminek a jeden tatínek
První setkání: 40 knihomrňat, 39 maminek a jeden tatínek

Dobříšské knihomrně Stela je v knihovně jako doma
Dobříšské knihomrně Stela je v knihovně jako doma

Jaké to bude?

Jsme moc rádi, že se náš program líbil a ohlasy na něj byly milé a velké. A jsme moc rádi, že zájem o program stoupá: po měsíci jsme měli již 55 evidovaných knihomrňat a na březen jsme museli nabídnout čtyři termíny (víc bohužel není v našich silách). Již od minulého roku pozorujeme stoupající zájem o programy knihovny ze strany veřejnosti i škol a začíná nám citelně chybět další přednáškový sál. Mnohdy bychom byli schopni program, o nějž je zájem, uspořádat, ale nemáme už kde. A tak doufáme, že se nám jednou splní sen o stavbě nové knihovny, která dokáže najít místo pro každého. Zatím pracujeme s knihomrňaty, školkáčky, školáky, teenagery, dospělými i seniory a radujeme se z toho, že k nám chodí rádi.

A vzkaz pro vás, naše kolegy?

Jestli jste se ještě k projektu S knížkou do života nepřidali, neváhejte! Je to prima, děti i rodiče o to stojí a stojí to za to! Jaké čtenáře si dnes začneme vychovávat, takoví nám za dvacet let budou stavět knihovny. Tak ať se vám to daří!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Dobříš s výjimkou fotografie knihomrněte Stely, kterou pořídila Simona Marvan Krausová.

Noc s Andersenem 2018 v Knihovně Matěje Josefa Sychry ve Žďáru nad Sázavou

Asi žádná manažerská zkušenost, školení či dlouholetá praxe v jiném oboru nepřipraví nového ředitele knihovny na jednu zásadní věc, před kterou ho postaví kolegyně z dětského oddělení. To prostě přijdete do dětského oddělení a uslyšíte: „Pane řediteli, připravujeme Noc s Andersenem. No a potřebovali bychom, abyste dětem zahrál pana Andersena.“ Tak a je to. Copak o to, zahrát postavu autora pohádek, to si ještě dovedu představit. Jako největší problém se ale ukazuje sehnat klobouk a plášť. Místní ochotníci sice jeden cylindr mají, ale obvod má obrovský, takže padá až někam pod uši. No, pan Andersen prostě bude improvizovat. Tomu se říká výzva. Zatímco Andersen řeší kostým, kolegyně Anna Drdlová a Dagmar Kozlová ve spolupráci s ostatními už mají připravený na minutu přesný itinerář celé akce. Všechno je připraveno, naplánováno, kulisy jsou hotové. V zázemí knihovny pobíhají děti z divadélka učitelky Jitky Maršounové a pilují na vystoupení poslední texty. Mezitím se v kanceláři oddělení pro dospělé přidělávají ocásky pejskovi a kočičce, dolaďují kostýmy a malují kočičí fousy na tváře.

Děti v očekávání
Děti v očekávání

Hodina H, začínáme! Dvaadvacet dětí, které přišly do knihovny nocovat, usedá do křesel vytvořeného hlediště, divadlo začíná. Skvělé, bouřlivý potlesk. Na řadu jde pan Andersen, klobouk raději v ruce, v druhé hůlčičku. Přivítání dětí a hádanka: Kdo že to jsem? Během chviličky mají děti jasno, a tak jim jako odměnu pan spisovatel přečte jednu ze svých pohádek, tu o statečném cínovém vojáčkovi. A protože se večer nese v duchu Povídání o pejskovi a kočičce, je na čase pozvat dalšího hosta – Josefa Čapka, jinak IT specialistu knihovny. Ten představí sebe i své dílo a po občerstvení a pomalování dětí kočičími a psími fousy je na řadě volné zpracování pohádky Jak pejsek s kočičkou vařili dort v podání knihovnic, které by se okamžitě, zdá se, mohly živit jako herečky.

Pánové Andersen a Čapek
Pánové Andersen a Čapek

Už se to chystá, pejsky a kočičku kontroluje pan Čapek
Už se to chystá, pejsky a kočičku kontroluje pan Čapek

Soutěžení po pohádce
Soutěžení po pohádce

Je toho na jednu noc hodně, proto rychle dál. Jako velké překvapení večera přichází se svým psím svěřencem, border kolií Beruškou, strážník městské policie Jaroslav Hedvičák. Je to asi největší úspěch večera, prostě živé zvíře je živé zvíře.

Border kolie Beruška, hvězda večera
Border kolie Beruška, hvězda večera

Co by to však bylo za noční dobrodružství bez pořádného tajného výletu. Děti projdou čtyři stanoviště v centru města. Hádají indicie, otázky z historie, kuriozní předměty. V atriu knihovny pak najdou truhlu a deset klíčů k jejímu odemknutí. Poklad jako odměna je sladký.

Skoro všechno už mají děti za sebou, takže je čeká už jenom společná četba před spaním z knížky Knihožrouti od Kláry Smolíkové a pak už honem do spacáků a dobrou noc, vlastně zbytek noci.

Poslední čtení před spaním
Poslední čtení před spaním

Sobotní ráno, snídaně, kouknout na pohádku a už jsou tady rodiče. „Jako vždycky už děti netrpělivě vyhlížely rodiče, aby jim mohly sdělit dojmy a zážitky. Z jejich nadšení jsme byly až dojaté. A proto si říkáme, že takové akce mají smysl. Takže zase za rok,“ říkají hlavní organizátorky, knihovnice z dětského A. Drdlová a D. Kozlová.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Matěje Josefa Sychry ve Žďáru nad Sázavou.

Noc s Andersenem 2018 v letohradské knihovně

Letos jsme s Andersenemletohradské knihovně nocovali pojedenácté. Tématem letošní noci byly Foglarovy Rychlé šípy.

Úderem sedmnácté hodiny se v knihovně sešlo z původně 25 přihlášených pouze 18 dětí (chřipka dorazila i do podhůří). Po úvodním povídání o Jaroslavu Foglarovi, jeho knihách a časopisu Rychlé šípy se postupně tři skupinky dětí s doprovodem vydaly na dvoukilometrovou cestu Za záhadou hlavolamu. Cesta byla značená a děti na ní plnily úkoly: hledaly jména členů Rychlých šípů, vlastnosti správných kluků, podle obrázků různé druhy „bobříků“ a pomocí morseovky luštily název časopisu TAM-TAM. Posledním úkolem dětí bylo vyluštit šifru a najít Tleskače s hlavolamem.

Cílem cesty byla klubovna skautů místní části Kunčice. Skautům moc děkujeme za ochotu, s kterou nám klubovnu půjčili. A když už jsme byly na návštěvě u skautů, vyzkoušeli jsme něco z toho, co by měl správný skaut umět. Bylo třeba naštípat dříví, rozdělat a udržovat oheň a postarat se o jídlo. Vařil se čaj z malinových a jahodových listů a bramborový guláš. Zpočátku jsme měli strach, jak se s tím děti poperou, ale zvládly to na jedničku: oloupaly a nakrájely cibuli, brambory i salám a na ohni nic nepřipálily.

Příprava guláše
Příprava guláše

Zatímco se guláš vařil, zazpívali jsme si trampské písně, naučili se vázat uzly a zahráli si různé vědomostní a zábavné soutěže. Pak už bylo uvařeno. Každý vyfasoval ešus, lžíci a porci vlastnoručně připraveného guláše. A skromnost stranou, opravdu se nám povedl a byl vynikající! Po jídle jsme už museli pospíchat. Umyli jsme ešusy a lžíce, uklidili po sobě klubovnu a vyrazili jsme zpět do knihovny.

Vlastnoručně připravený guláš chutnal všem
Vlastnoručně připravený guláš chutnal všem

Po příchodu si děti vyčistily zuby, převlékly se do pyžam a většina z nich byla tak unavená, že se těšila do spacáků. Naše pohádková babička – paní Hlaváčková – už byla nachystaná a neúnavně dětem četla pohádky na dobrou noc. Okolo půlnoci se do říše snů odebrali i ti nejstarší nocležníci.

Děti připravené na spaní
Děti připravené na spaní

A teď už jenom pohádka na dobrou noc
A teď už jenom pohádka na dobrou noc

Ráno přišlo brzy. Po snídani a rozdání andersenovských pohlednic a malých dárků byla ještě chvíle na knihy, časopisy a hry. Okolo osmé hodiny už si své ratolesti přicházeli vyzvednout první rodiče.

Další Noc s Andersenem skončila. Vše dobře dopadlo a děti si užily noc plnou nových zážitků.

Fotografie pocházejí z archivu Kulturního centra Letohrad – knihovny.

Den pro dětskou knihu 2017 v Knihovně Boskovice

Program Dne pro dětskou knihu, který se v Knihovně Boskovice uskutečnil 1. prosince 2017, byl pestrý a plný překvapení. Zahájili jsme ho vyhlášením a oceněním vítězů soutěže Příběhy mého kraje, která byla součástí projektu Jižní Morava čte. Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích. Na ty nejlepší z prvních dvou kategorií čekalo slavnostní vyhlášení vítězů z celého kraje a divadelní představení v Divadle Polárka v Brně a na vítěze dvou literárních kategorií zase účast na slavnostním předání cen spojeném s programem ve Hvězdárně a planetáriu Brno. Ocenění na druhých a třetích místech získali kromě dárkového balíčku vstupenky do brněnského zábavního parku Vida. Ceny vítězům předala starostka města Boskovice Hana Nedomová.

Z předávání cen

Z předávání cen
Z předávání cen

Po vyhlášení vítězů pokračoval program představením a křtem knihy regionálního autora Petra Ondrouška Podivná parta. Přítomen byl autor i mladá nadějná ilustrátorka Šárka Slavíčková, studentka Střední pedagogické školy Boskovice. Stěžejním bodem programu bylo scénické čtení. Pětičlenný rodinný tým, jehož členkami je také naše kolegyně Helena Jalová a již zmíněná ilustrátorka Šárka Slavíčková, představil knihu velmi originálním a zábavným způsobem. Jejich vystoupení předcházela náročná domácí příprava, která byla podmíněna velkým nadšením všech pěti účinkujících. Velké zapálení pro věc vyžadovala nejen dramatizace a nastudování textu, ale také výroba kulis, příprava kostýmů a zajištění občerstvení, které nejprve posloužilo jako rekvizita. S napětím a značnou nervozitou očekávané vystoupení dopadlo nakonec na výbornou a skvěle se bavili diváci i účinkující. Následoval samotný křest knihy. Zhostil se ho místostarosta města Petr Malach. Poté byla na řadě autogramiáda, výtvarná dílna i malé občerstvení.

Ze scénického čtení

Ze scénického čtení
Ze scénického čtení

Na Den pro dětskou knihu byly mimo jiné pozvány také děti z dětského domova v Boskovicích. I ty si celý program báječně užily.

Autorkou fotografií je Mgr. Barbora Bolomská z Knihovny Boskovice.

Noc s Andersenem 2018 v Knihovně Vincence Priessnitze v Jeseníku

V pátek 23. března 2018 proběhl v Knihovně Vincence Priessnitze v Jeseníku 14. ročník dnes již mezinárodní akce Noc s Andersenem.

V podvečer se sešlo 15 dětí z řad čtenářů, které strávily noc v knihovně. V úvodu jsme s dětmi probrali význam akce, seznámili je s výročími Andersenových pohádek, příběhů o pejskovi a kočičce i s Rychlými šípy. Upozornili jsme je také na dodržování bezpečnosti v knihovně.

V letošním roce jsme pozvali hosta – pana Mariána Bandíka, který se zabývá lesní pedagogikou. Zábavně a poutavě s námi probral vše kolem lesa. Děti prokázaly velké znalosti o lese a životě v něm. Odměnou jim byly drobné dárečky od společnosti Lesy ČR. Večer byl plný soutěží a kvízů o lese i o pohádkách. Po vydatné večeři jsme děti rozdělili do družstev, písemné kvízy jsme střídali s fyzickou aktivitou, například přenášení lentilek brčkem z místa na místo nebo hádáním, co jsem za zvíře. Některé děti se se soutěží setkaly poprvé. Zjistily, že není jednoduché klást ty správné otázky, aby přišly na to, které zvíře představují. Na závěr si všichni ozdobili trička oblíbenou technikou foukacích fixů. Tato technika je fyzicky náročná, takže děti docela ochotně kolem jedné hodiny po půlnoci ulehly do spacáků. Letos poprvé netrvaly na společném nočním čtení nás knihovnic, ale každý si vybral knihu podle chuti a tu si četl, dokud neusnul. Ty nejvytrvalejší vydržely až do půl třetí.

Pohádkový kvíz
Pohádkový kvíz

Nechce se nám spát
Nechce se nám spát

Ráno po snídani byly vyhodnoceny večerní soutěže. Každý z vítězného družstva si odnesl pěknou knihu, nikdo neodešel s prázdnou. Všichni nocležníci byli odměněni pamětním listem a drobnými dárky. Podle ohlasů dětí se nám nocování vydařilo a všichni se těší na příští ročník.

Ráno v knihovně
Ráno v knihovně

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Vincence Priessnitze v Jeseníku.

Noc s Andersenem 2018 v Městské knihovně Klatovy

Letošní Noc s Andersenem jsme v Městské knihovně Klatovy pojali jako akci večerní a rodinnou. Akční prvky, které se v rámci možností snažíme uplatnit při akcích pro děti, jsme tentokráte vynechali. Od začátku jsme plánovali akci jednoduchou, večer měl být klidný, pohodový, rodinný – tedy něco úplně jiného, než co obyčejně pro děti děláme. Kromě toho se mohly přihlásit jen rodinné týmy. V propagaci jsme tuto podmínku zaheslovali větou „mít svého dospělého bude výhoda“. Výsledek byl potěšující – 19 dětí si přivedlo svých 13 dospělých. Mohlo se zúčastnit jen deset rodinných týmů, zájem byl tedy větší. Složení bylo pestré, zúčastnily se děti od předškolního věku do čtrnácti let.

V roce 2017 jsme rozšířili fond o hlavolamy a zatím jsme je využívali jen v knihovně ve spolupráci s lektorkou, která vede Kluby nadaných dětí, a na akcích pro školy. Bylo již načase je začít půjčovat. Staly se hlavním bodem programu. Nabídli jsme k vyzkoušení asi 60 hlavolamů různé obtížnosti a z různých materiálů a přidali jsme k nim několik chytrých her. Pro nejmenší, kdyby si potřebovali odpočinout, jsme měli v záloze několik krabic puzzle. Ty pochopitelně našly své uplatnění.

Rubikova kostka se jenom zdála jednoduchá
Rubikova kostka se jenom zdála jednoduchá

Ježka v kleci si zkusil každý
Ježka v kleci si zkusil každý

Jako doplňkovou aktivitu jsme zvolili tvořivou dílnu. Kdo chtěl (chtěli všichni), mohl si vyrobit jednoduchý dřevěný hlavolam nebo navrhnout svou vlastní placku.

Vlastní placka je vlastní placka
Vlastní placka je vlastní placka

Pro neposedy jsme připravili variantu skákacího panáka. Inspirovali jsme se vojenským výcvikem ve starém Římě a skákalo se s plnou polní (v našem případě s batohem s vyřazenými časopisy). Fyzickou kondici vojáků starověku ocenili i dospělí, kteří si skákání sami vyzkoušeli.

Oč jednodušší byl program na organizaci, o to náročnější byla práce týmů. Všichni se museli osvědčit svým důvtipem, logickým myšlením, kombinačními schopnostmi a trpělivostí. A spolupracovali! Bylo úžasné pozorovat „fázi rozebírání“. Potom jsme jako pozorovatelé dospěli k momentu „to už nikdy nedáme dohromady“ a s pozorováním jsme skončili. Radost, když jsme na konci přehlédli vzorně vyrovnané kousky v těch správných krabičkách, byla zkrátka nepopsatelná.

Myslíme si, že jsme uspěli. Navíc děti měly nápady, nad kterými se určitě zamyslíme. Snad se nám podaří dovymyslet a uspořádat klání s Rubikovými hlavolamy.

Zaujetí všech velkých kluků i holek nás přesvědčilo o tom, že pokud bychom tuto akci připravili pro náctileté a hravé dospělé, mohla by být celou noc – bez nocování.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Klatovy.

Čtenáři roku 2018 jsou předškoláci z Jičína

Již od roku 2011 je v knihovnách po celé České republice v soutěži Čtenář roku oceňován nejlepší čtenář. Letos bylo téma zaměřeno na nejmenší děti, neboť u nás startuje pilotní ročník kampaně S knížkou do života (Bookstart). V průběhu března byli vybráni nejmladší čtenáři s nejzajímavějším čtenářským příběhem.

Vítězi se stali jičínští předškoláci, dvojčata Jáchym a Štěpán Elisovi. Slavnostní vyhlášení výsledků soutěže proběhlo v rámci předávání cen Magnesia Litera 2018 v přímém přenosu České televize 4. dubna 2018. Ceny vítězům věnovala firma ALBI.

Jáchym a Štěpán se na první pohled jeví jako běžní kluci, na pohled druhý musí být všem jasné, čím si porotu získali. Již tři roky se účastní vypravěčské soutěže Čteme všichni – vypráví jen někdo, v níž každoročně suverénně ovládnou svou kategorii, mnohdy by mohli konkurovat i dětem starším. Jsou velmi bystří, vypravěčsky nadaní a sehraní jako tým – vyprávět příběhy jsou totiž schopni i dvojhlasně. To je věc, kterou i dospělí musí dlouho trénovat. Jáchymovi ani Štěpánovi se nikdy nestalo, že by něco zapomněli, přeřekli se nebo se ztratili v příběhu. A pokud ano, tak si toho nikdy nikdo nevšiml.

Ke knihám mají rovněž blízko. Čtení pohádek a vyprávění s rodiči a prarodiči je pro ně naprosto běžnou součástí života. To do značné míry přispělo k jejich výborným vyjadřovacím schopnostem. Dalo by se říci, že Jáchym a Štěpán jsou knihovnickým snem. Děti, které mají od útlého dětství velmi blízko ke knihám, navštěvují s rodiči a prarodiči pravidelně knihovnu a účastní se akcí a soutěží, které vyhrávají. V měřítkách hodnocení čtenářské gramotnosti jsou na velmi dobré úrovni. A vysoká čtenářská gramotnost jde ruku v ruce s budoucími studijními výsledky. Můžeme se tedy těšit, co dalšího si pro nás kluci „nachystají“.

Noc s Andersenem 2018 v Obecní knihovně Paceřice

Obecní knihovna Paceřice se zapojila do Noci s Andersenem již popáté. Opět jsme se spokojili jen s odpoledním a večerním programem. Akce se zúčastnilo deset dětí ve věku od dvou do sedmi let a dvě starší slečny. Spolu s dětmi přišlo osm dospělých. Drželi jsme se tématu Povídání o pejskovi a kočičce.

Hned na úvod k nám zavítal vzácný host – dobrman Orfeus od Dvou Lvů. Orfík nám předvedl několik cviků z poslušnosti. Aby se zapojily i děti, zacvičily si s ním krátkou rozcvičku. Potom jsme si povídali o svých domácích mazlíčcích.

Návštěva psa Orfa

Návštěva psa Orfa
Návštěva psa Orfa

Temperamentnímu psíkovi jsme poděkovali za ukázku, odměnili ho piškoty a poslali domů.

Následovalo čtení pohádek Veselé nakupování (o pejskovi a kočičce v nákupním centru) a Pirát a víla (děti chtěly ještě jednu pohádku) z knihy Pohádky pod polštářek. Úkolu se zhostila naše Čtenářská babička 2017.

Čtenářská babička 2017 čte z knihy Pohádky pod polštářek
Čtenářská babička 2017 čte z knihy Pohádky pod polštářek

Čtení jsme prostřídali s tvořením. Děti si mohly vybrat, zda budou vyrábět masku kočičky nebo pejska. Každý si svou masku vymaloval, jak chtěl. Jeden z šikovných tatínků se ujal fotografování, a tak jsme se mohli zvěčnit na památku.

Společná fotografie dětí, které vyráběly zvířecí masku
Společná fotografie dětí, které vyráběly zvířecí masku

Dětem při tvoření vyhládlo, dali jsme si tedy pauzu na svačinu. Po umytí tlapek si každé dítě připravilo toust podle své chuti. Abychom nezaháleli, dopřáli jsme si k jídlu poslech pohádky Statečný cínový vojáček (od Hanse Christiana Andersena) od Audiotéky.

Po svačině jsme si přečetli povídání o H. Ch. Andersenovi. Děti měly možnost zapojit se pomocí obrázkového čtení. (Děkuji Zuzaně Jilemnické z Mateřské školy Arbesova, Česká Lípa, která čtení zaslala do konference Andersen.)

Přečetli jsme si pohádku Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort. Moc se nám líbila, a proto jsme se rozhodli, že si ji zahrajeme. Do mísy jsme přidali ingredience z pohádky. Při pečení nám dort také syčel a z trouby se čmoudilo. Po upečení jsme dali dort vychladnout a šli si zatím hrát. Bohužel se objevil zlý pes z knížky a dort nám snědl. Když jsme ho našli s bolavým břichem, byli jsme nakonec rádi, že jsme dort nejedli i my.

Hrajeme divadelní představení Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort

Hrajeme divadelní představení Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort
Hrajeme divadelní představení Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort

V knihovně máme kouzelnou lednici, která plní dětská přání. Děti měly chuť na opravdový dort, a tak nám ta kouzelná lednice jeden vyčarovala. Dort byl vynikající a některé mlsné jazýčky si přišly pro druhou várku.

Kakaový dort z kouzelné lednice
Kakaový dort z kouzelné lednice

Pro děti byly nachystané omalovánky na motivy pohádek Statečný cínový vojáček, O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu a Jak si pejsek roztrhl kaťata. Také jsme hledali pět rozdílů na obrázku z pohádky O klucích z Domažlic.

Pro malé rarachy byla připravena i řada her. Do knihovny přiběhl hladový pes. Děti ho musely nakrmit velkými barevnými granulemi. Pes byl nenasyta. Stále čekal s otevřenou tlamou a děti mu do ní házely jednu granuli za druhou. Všechny dětské ručky se snažily, ale marně. Po snědení velikánského pytle granulí nezbylo hladovému psu nic jiného než jít žebrat o jídlo někam jinam.

Krmení hladového psa

Krmení hladového psa
Krmení hladového psa

Další hra, která měla úspěch, se nazývá punčochový úder. Soutěžící si na hlavu natáhli punčocháče. V jedné z nohavic byl schovaný balónek. Rozhoupáním nohavice s balónkem se srážely ruličky a lahve, které stály na zemi. Ruce musely zůstat schované za zády.

Punčochový úder

Punčochový úder
Punčochový úder

U her jsme si užili spoustu legrace. Děti byly moc šikovné a potěšily mě i účastí při úklidu.

Zvenčí se k nám mezitím vplížila tma. Knihovnu jsme proto proměnili v malé soukromé kino. Promítli jsme si pohádky O pyšné noční košilce a Jak našli panenku, která tence plakala.

Promítání
Promítání

Po skončení promítání dostalo každé dítě pohlednici Noci s Andersenem, pamětní list, kód ke stažení pohádky Statečný cínový vojáček od Audiotéky, sladkou odměnu a sadu magnetek s obrázky psů.

Nejmladší účastník Noci s Andersenem
Nejmladší účastník Noci s Andersenem

Po dvacáté hodině se otevřely dveře knihovny, aby vypustily rozdováděné a šťastné děti do jejich domovů. Věřím, že si program užilo dětské i dospělácké osazenstvo.

Spolu s posledními opozdilci jsme zabalili techniku a dali knihovnu do původního stavu. Nevyužité nápady jsem schovala do šuplíku na příští akci.

Když jsem zhasínala světla v místnosti, zaslechla jsem podivné hekání. Pod jedním stolem ležel zkroucený zlý pes a naříkal. Zřejmě tam bude ležet ještě čtrnáct dní…

Fotografie pocházejí z archivu Obecní knihovny Paceřice.

Vaše hodnocení: 'dávám palec nahoru'.

Noc s Andersenem 2018 v Městské knihovně Beroun

Letošní Noc s Andersenem proběhla – jako ve většině ostatních knihoven – i v té berounské dne 23. března 2018. S dětmi jsme se sešli v půl šesté. V knihovně nocovalo celkem 16 dětí ve věku od šesti do deseti let a tři knihovnice. Nocležníci si vybalili své spacáky a zásoby a mohlo se začít. Nejprve jsme si jako každý rok pověděli, proč vlastně slavíme Noc s Andersenem a kdo byl Hans Christian Andersen, a seznámili jsme děti s letošním tématem akce. Celým večerem nás provázeli pejsek a kočička od spisovatele Josefa Čapka. Naším cílem bylo, aby děti v sobotu dopoledne odcházely s tím, že příběhy dobře znají a ví o pejskovi a kočičce úplně všechno.

Začali jsme tedy těmito pohádkovými příběhy a velmi nás překvapilo, že většina dětí byla už na začátku naší noci na příběhy o pejskovi a kočičce úplnými odborníky. Protože všechny příběhy znaly, společně jsme si přečetli část pohádky Jak si pejsek roztrhl kaťata ve slovenštině. Protože se pro převážnou část dnešních dětí jedná o neznámý jazyk, byla to ohromná legrace.

Děti ponořené do četby
Děti ponořené do četby

Každý rok zveme k nám do knihovny inspirativního hosta nebo jdeme navštívit zajímavou instituci v našem městě, protože chceme, aby se děti nejen bavily, ale aby se i něco nového dozvěděly. Protože Nocí s Andersenem nás letos provázeli pejsek a kočička, volba byla jasná – letos přišel host k nám. Nebyl to jenom jeden host, ale hosté rovnou tři – jeden lidský a dva psí.

Navštívila nás Ing. Vlasta Pekárková se svými fenkami Elinkou a Ronjou – psími slečnami plemene bílý švýcarský ovčák, které se naplno věnují canisterapii. Psi se svou paničkou navštěvují různé berounské instituce, například Domov seniorů TGM, další domy s pečovatelskou službou a nemocnice. Svou přítomností pomáhají nemocným lidem a seniorům, aby se cítili lépe. Paní Pekárková také spolupracuje s mateřskými školami – učí děti, že se pejsků nemusejí bát. Navíc mladší z nich, fenka Ronja (dcera Elinky), je i v záchranářském výcviku – umí vypátrat ztraceného člověka v terénu nebo v sutinách.

Ing.Vlasta Pekárková se svými svěřenci
Ing.Vlasta Pekárková se svými svěřenci

Paní cvičitelka děti nejprve s pejsky seznámila a povyprávěla o tom, co všechno se musí canisterapeutický pes naučit a co musí dokázat, aby mohl tuto náročnou činnost vykonávat. Protože paní Pekárková navíc pracuje jako veterinární sestřička (pomáhá zvířatům na nové veterinární klinice VeMaP v Malých Přílepech), seznámila děti i s touto náročnou profesí a také s tím, jak se k pejskům chovat a  jak se o ně starat, aby se měli u svých páníčků co nejlépe.

A protože fenky už byly obě netrpělivé a chtěly předvést, co dovedou, další část večera se nesla v duchu praktických ukázek. Děti mohly pejsky přeskakovat, podlézat, mazat mastičkou, obvazovat, zkrátka dělat s nimi psí kusy – prostě cokoliv, aby bylo jasné, že canisterapeutický pes musí snést jakýkoliv dotek, pohyb, chování a nesmí být za žádných okolností ani minimálně agresivní. To nám obě fenky předvedly mírou vrchovatou, protože ani po hodině všelijakých činností neměly kontaktů dost, a kdyby je paní cvičitelka nezavřela do jejich přenosné boudy, tak by si mohly s dětmi hrát až do rána. Na závěr nám fenky předvedly, jak si hravě poradí s psími hlavolamy. Děti dostaly od Veteriny VeMaP dárkové tašky s drobnými upomínkovými předměty a mimo jiné i kupon na 50% slevu na očkování pejska nebo kočičky u nich na klinice.

Fenka Elinka se trpělivě nechala dětmi ošetřovat
Fenka Elinka se trpělivě nechala dětmi ošetřovat

Děti připravují pro psy psí hlavolam
Děti připravují pro psy psí hlavolam

Kolem osmé hodiny jsme všichni šli naše psí kamarádky vyprovodit. Fenky konečně dostaly chvilku volno a předvedly nám své kousky při aportování a společných hrách. Protože už byla úplná tma, Ronja nám ještě bravurně dokázala, že najít „ztracené“ dítě je pro ni úplná hračka. Postupně neomylně a téměř okamžitě vyhledala čtyři děti, které se šikovně schovaly v blízkém okolí knihovny. Potom už jsme se s paní Pekárkovou a jejími fenkami museli rozloučit, protože čas neúprosně letěl a program ještě zdaleka nebyl u konce. Paní Pekárkové musíme za její návštěvu u nás v knihovně moc poděkovat. Děti byly úplně nadšené.

Po vydatné večeři, kterou měly děti připravenou z domova, a zákuskem, který pro všechny upekla milá maminka dvou nocležníků, následovalo již tradiční velikonoční vyrábění. Tentokrát děti tvořily velké velikonoční vajíčko s plsťovými kytičkami. Všechny krásně barevné dekorace si děti ráno odnesly k vyzdobení svých pokojíčků.

Třetí a poslední částí programu byla naučná stezka pejska a kočičky. Děti vyrazily po dvojicích po psích tlapičkách na dobrodružnou výpravu po skrytých zákoutích knihovny. Zavítaly do skladů, oddělení pro dospělé i do studovny. Cestou hledaly skryté myšky, které střežily šest otázek, na které musely děti najít odpovědi. Všechny otázky se týkaly příběhů o pejskovi a kočičce, takže si děti vyzkoušely, co všechno si z našeho povídání zapamatovaly. V rámci jedné z otázek děti vymýšlely pro pejska a kočičku zajímavá jména, takže pejsek se mohl jmenovat třeba Ťapík nebo Fousek, kočička potom zase Růžička, Packa nebo Karolínka. Dalším úkolem na cestě za pokladem byla ochutnávací hra, kdy děti poznávaly se zavázanýma očima (pouze podle chuti) jednotlivé přísady, které mohl pejsek s kočičkou přimíchat do svého dortu. Potom už došla celá skupina po trase osvětlené svíčkami k tajemné krabici, kde si každá dvojice vyzvedla část vzkazu. Ten musely děti společně rozluštit a už nezbývalo než vyrazit hledat vzácný poklad.

Poklad byl nalezen, děti se potěšily pěkným dárkem a sladkou odměnou a už byl nejvyšší čas zalézt si do spacáků a jít do hajan. Někteří vytrvalci si ještě četli, jiní okamžitě usnuli. V půl jedné už celé osazenstvo letošní Noci s Andersenem spalo.

Ráno po snídani (bábovce s čajem) byl už čas jenom na rozdání pamětních listů, pohlednic a dalších drobných dárečků. Pak si děti přišli vyzvednout jejich rodiče.

Jako vždy se nám v Berouně Noc s Andersenem moc vydařila a těšíme se opět na příští rok.

Autorkou fotografií je Lucie Anýžová z Městské knihovny Beroun.

Noc s Andersenem 2018 v Městské knihovně Znojmo

Znělka Noci s Andersenem přilákala do sálu Městské knihovny Znojmo na 55 spáčů (ze základní školy na náměstí Republiky a ze základní školy Jubilejní park), které přivítala ředitelka knihovny Věra Mašková a přečetla dětem jednu kapitolu ze své nejoblíbenější knížky Chata v Jezerní kotlině od Jaroslava Foglara.

Věra Mašková, ředitelka Městské knihovny Znojmo, při četbě
Věra Mašková, ředitelka Městské knihovny Znojmo, při četbě

Po krátkém kulturním programu, který nás seznámil s jednotlivými postavami Rychlých šípů, následovalo video – sestřih divadelní hry divadla Radost Rychlé šípy aneb Kam se poděli gentlemani a píseň Vontové.

Poté se všichni rozešli do svých andersenských domovů. V knihovně zůstalo 26 dětí, dvě knihovnice a jedna paní učitelka.

A co jsme dělali? Sbírali jsme bobříky mlčení, mrštnosti, vědomosti, šikovnosti a záchrany. Naučili jsme se dva uzly – ambulanční uzel a lodní smyčku. Po seznámení s morseovkou následovalo referendum. Otázka byla zašifrována.

. - - ./- - -/- . ./- ./ . . / - . -/ - . / ./ - - / .// . . . -/ - . - - / . - - . / . - . / . - / . . . - / . . -// - . . / - - - //

. . . /- / . . / - . /. - / - . . / . / . - . . //

Odpověď byla kladná. A tak jsme kolem desáté hodiny večerní podnikli výpravu do starého města. Procházeli jsme temnými uličkami pomalu a obezřetně. Odměnou nám byl překrásný pohled na osvětlenou rotundu svaté Kateřiny.

Procházka starým městem
Procházka starým městem

Po návratu do ráje knih si každý našel svoje místečko na spaní a čtení. Při světle lampiček, nouzového osvětlení, baterek a podomácku vyrobených svítidel nastalo individuální čtení dobrodružných, napínavých kouzelných knih.

Úderem půlnoci světla zhasla a za chvíli se knihovnou rozprostřelo ticho, které trvalo až do sedmi hodin ráno, kdy zazněl budíček. Po vydatné a chutné snídani (není nad maminčiny buchty) všichni vyrazili domů. Za rok zase na shledanou!

Autorkou fotografií je Drahoslava Stehlíková z Městské knihovny Znojmo.

Březen – měsíc čtenářů 2018 v Městské knihovně Nové Město nad Metují

Novoměstská knihovna patří dlouhodobě mezi aktivní tvůrce kulturní nabídky města. Od roku 2010 působíme ve zrekonstruované budově, která nám ve třech patrech nabízí dostatečné prostory pro naši činnost. V kombinaci s příznivě nakloněným zřizovatelem jsou to ideální podmínky. A my se musíme snažit každý měsíc – nejenom v březnu – důvěru do nás vloženou nezklamat.

Březen 2018 jsme zahájili besedou s účastníkem archeologického výzkumu v Bosně, který byl zaměřen na záhadné bosenské pyramidy. Kdo dává před záhadám přednost chuťovým pohárkům, mohl navštívit besedu s novinářkou Pavlou Apostolaki, která nás zavedla do hříšně chutné Vídně.

Žáky šestých a devátých tříd místní základní školy jsme pozvali na besedy s Klárou SmolíkovouJiřím Walkerem Procházkou. Na programu byly tentokrát záhady detektivní, žáci získali vhled do tvorby komiksů, dozvěděli se, jak se píše sci-fi a fantasy literatura. V oddělení pro děti a mládež po celý měsíc probíhala výstava ilustrací a komiksů ze společných knih autorské dvojice.

Všechny milovníky klasického jazzu a swingu oslovila Dája Šimíčková, která naši knihovnu navštívila za doprovodu skupiny Shadde Yadda. Byl to krásný večer plný melodií, které, ač byly mnohdy starší než sto let, vůbec nezestárly.

Skupina Shadde Yadda a Dája Šimíčková
Skupina Shadde Yadda a Dája Šimíčková

Naše knihovna myslí samozřejmě také na budoucnost, proto jsme se zapojili do projektu S knížkou do života (Bookstart). V březnu jsme rozdali první dárkové taštičky pro rodiče a jejich miminka a přidali jsme pozvání do knihovny.

Pestrý březnový program byl zakončen akcí výsostně literární – naše pozvání přijal spisovatel Jiří Hájíček. Setkání s tímto skromným autorem bylo nezapomenutelné.

Spisovatel Jiří Hájíček
Spisovatel Jiří Hájíček

Po celý březen fungovaly naplno i obě naše půjčovny. Statistika hlásí skoro 3 500 návštěvníků, nově se registrovalo 95 čtenářů, celkově jsme za březen napočítali skoro 10 500 výpůjček.

I na další měsíce jsme si připravili pestrou nabídku pro všechny generace. O novoměstské knihovně určitě ještě uslyšíte. A když budete mít cestu kolem, zastavte se u nás!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Nové Město nad Metují.

Březen – měsíc čtenářů 2018 v Městské knihovně Havířov

Březen je měsíc, ve kterém (alespoň podle kalendáře) slavíme příchod jara. Slavíme ale i my, knihovníci a knihovnice. Různými akcemi připomínáme, že stále ještě existují knihy a knihovny čekající na své čtenáře. Stejné to bylo i v letošním roce u nás v Městské knihovně Havířov. Připravili jsme řadu akcí pro návštěvníky různých věkových kategorií a zájmů.

Vyhlásili jsme celoroční projekt Staň se knihonautem, jehož cílem je probudit v dětech zájem o knihy a seznámit je s různými literárními žánry. Děti v roli knihonautů putují vesmírem, navštěvují knižní planety, objevují knihy na nich ukryté, čtou a sbírají razítka do cestovních pasů. Na konci roku budou ti nejaktivnější odměněni. Jde o pokračování projektu Cesty za knihou severomoravského klubka, inspiraci jsme nalezli i v Knihovně města Hradce Králové.

Aby to dospělým nebylo líto, mohli se zapojit do měsíční soutěže Čtenářská výzva a v knihách hledat odpovědi na deset zapeklitých otázek.

Nezapomněli jsme ani na hráče společenských her, protože i hry máme ve svém fondu a nabízíme je k zapůjčení. Mnohdy je však těžké pochopit návod a zjistit, jak se hra hraje. Proto jsme pozvali Petra Brucknera z firmy Piatnik. A nelitovali jsme – pan Bruckner byl úžasný. Celé čtyři dny hrál od rána do večera s dětmi i dospělými hry, které firma vyrábí a prodává, to vše bez nároku na honorář. Nadšení byli jak hráči, tak knihovnice a prý i Petr Bruckner (jak sám tvrdil, přestože odjížděl zcela vyčerpán).

Kdo chtěl, mohl navštívit výtvarnou dílnu firmy Optys a vyrobit si netradiční velikonoční zápich nebo si půjčit knihy s návodem a vyrábět velikonoční výzdobu doma.

Výtvarná dílna pro dospělé s firmou Optys
Výtvarná dílna pro dospělé s firmou Optys

Někteří se rádi „šťourají“ v archivech a v minulosti. Těm byl určen pětidílný cyklus přednášek Pátráme po předcích. Kronikář Mgr. Vlastimil Ciesar vysvětloval, kde a jak hledat. Zájem byl obrovský, během několika dnů byl cyklus obsazen.

Cyklus přednášek Pátráme po předcích
Cyklus přednášek Pátráme po předcích

Vzdělávali se i senioři (v dalších semestrech Virtuální univerzity třetího věku), promítali jsme dokumentární film z projektu Promítej i ty!, uspořádali výstavy, besedy s cestovateli, chodili číst do mateřských škol i do domovů pro seniory, pasovali prvňáčky na čtenáře a milovníky nakupování potěšili prodejem vyřazených knih. Naopak jsme nepotěšili dlužníky. Po zkušenostech z minulých let jsme letos amnestii nevyhlásili.

Naše snažení ukončila Noc s Andersenem. Některé pobočky měly jen odpolední a večerní program, ve dvou dětských odděleních se i spalo nebo spíš nocovalo. Většina dětí totiž měla se spaním problém. Ani náročný program plný soutěží, her a pohybových aktivit je neunavil natolik, aby šly spát. V dovádění pokračovaly až do ranních hodin. O to horší bylo vstávání a balení. Myslím si, že mnoho z nich po příchodu domů opět zalehlo a udělalo radost rodičům, kteří tak prožili klidný víkend.

Březnový program jsme se snažili připravit tak, aby si přišli na své návštěvníci rozličných zájmů. Doufáme, že se to povedlo, a už přemýšlíme nad tím, co udělat v roce následujícím.

Autorkou fotografií je Petra Staňková z Městské knihovny Havířov.

Oslavme společné století i v knihovnách

V roce 2018 si Česká a Slovenská republika připomínají významné výročí – sto let od založení samostatného Československa, ale také padesáté výročí pražského jara 1968 nebo čtvrtstoletí od česko-slovenského rozdělení.

Připomeňme si jak bouřlivé, tak radostné události a inspirujme se osobnostmi, které nás svým myšlením posouvaly kupředu.

Významné události posledních sta let, které formovaly českou a slovenskou identitu, jsou příležitostí k připomenutí význačných výročí široké veřejnosti a k prohloubení naší společné historické a kulturní paměti.

V rámci oslav bude v roce 2018 po celé České republice a na Slovensku probíhat řada kulturních akcí a aktivit, jako jsou koncerty, výstavy nebo tematické workshopy.

Inspiraci lze nalézt u knihovny TGM, která v listopadu 2017 slavnostně otevřela nové depozitáře Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, ve kterých je uložena knihovna prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Do projektu se zapojilo třináct knihovníků a tři archiváři, kteří osobní archiv vzácných knihovních jednotek zpracovávají.

V Opavě, v Památníku Petra Bezruče, se zase v polovině srpna uskuteční vernisáž výstavy Elegie moderny. Knižní kultura let 1958–1968, která připomene poetiku moderní kultury, jež se promítla i do tehdejší knižní kultury.

Marketingovou podporou projektu Společné století zajišťuje agentura CzechTourism. Vizuální, multimediální prezentace a webové stránky www.spolecnestoleti.cz slouží všem zapojeným organizacím. Budeme rádi, pokud se zapojíte i Vy. O tom, jak je možné tak učinit, lze získat více informací na e-mailové adrese vyroci2018@czechtourism.cz.

Logo projektu Společné století (zdroj: CzechTourism)
Logo projektu Společné století (zdroj: CzechTourism)

Historie i nadále pokračuje a my, Češi a Slováci, k sobě máme stále blízko. Pojďme si i my říci „Neměnil bych“, „Nemenila bysom“ a hlavně „Oslavme společné století“!

Pokusy o rekord jako tradiční součást Dne pro dětskou knihu v Sedlčanech

Pokus o rekord je v Sedlčanech každoročně spojen s Dnem pro dětskou knihu, který v roce 2007 poprvé vyhlásila děčínská knihovna. Den pro dětskou knihu zaštiťuje SKIP a pokaždé se koná v sobotu před první adventní nedělí. Sedlčanské pojetí tohoto dne se nese v duchu rekordů, ale je spojeno i s rozsvěcením vánočního stromu, adventní náladou a samozřejmě s knihami. Partnerem této akce je od počátku regionální novinářka Marie Břeňová a od třetího ročníku klub Velká Kobra.

Pokus o rekord se (s jednou výjimkou) zatím vždy konal na náměstí T. G. Masaryka v Sedlčanech, jen se v průběhu let dopolední setkání změnilo na setkání odpolední a podvečerní. Na dodržení všech pravidel týkajících se rekordu vždy dohlíží zástupce pelhřimovské Agentury Dobrý den, která zapisuje a registruje nové české rekordy a vystavuje k nim certifikát. Nejčastěji je u nás prezident této agentury Miroslav Marek, který má zdejší atmosféru a lidi rád a je vždy překvapen, kolik lidí tuto akci přijde podpořit.

Akci po celé roky moderuje Jaroslav Repetný. V některých ročnících mu sice pomáhal Vratislav Ebr, ale největší porce mluvení stejně vždy zůstala hlavním moderátorovi. Neodmyslitelnou součástí všech rekordů je hudba; ta přispívá i k příjemné adventní atmosféře. Během jedenácti let historie akce se vystřídalo více kapel: Marimba, Repete, SDH Libora Nulíčka, Hambáč, s. r. o. Nejvíce studených dopolední nebo odpolední s námi strávila kapela Repete, která je složena z místních amatérských hudebníků a v repertoáru má písničky od Hradišťanu, Čechomoru, ale i koledy.

Den pro dětskou knihu, i když je spojen s pokusem o rekord, patří podpoře čtenářství a knihám obecně. Každý rok představujeme alespoň jednu knihu, kterou obvykle i pokřtíme. Díky tomu se v Sedlčanech objevila řada spisovatelů, ilustrátorů a dalších osobností spojených s knižní kulturou, např. spisovatelé František Novotný, Miloš Kratochvíl a Stanislav Juhaňák, spisovatelka a herečka Zdeňka Žádníková, spisovatelka Liba Žambochová, nejmladší spisovatelka Bára Laňková, spisovatelka a ilustrátorka Andrea Popprová, ilustrátorka Markéta Vydrová, ale i vnuk spisovatelky a malířky Marie Fischerové-Kvěchové Ivan Látal, vnuk Josefa Lady Josef Lada, herečka Jana Krausová, výtvarnice Denisa Holubová, malířka Inka Delevová, knihkupec a recesista Vratislav Ebr, redaktorky Lucie Šavlíková a Eva Bavorová, novináři Dagmar a Karel Voříškovi, František Žán a řada dalších.

Některé rekordy provázela výtvarná soutěž, u františků se počítali ještě zvlášť muži se jménem František s františkem v ruce, u kulichů byla navíc soutěž skupin v kulichu s bambulí. V jednom případě probíhala i finanční sbírka pro dětský hospic Malejovice.

Součástí „rekordních“ akcí na náměstí byl v různých letech i živý betlém a adventní průvod. Pannu Marii představovaly např. Jana Krausová, Zdeňka Žádníková, Andrea Popprová, ale i knihovnice Daniela Davidová, v rolích Josefa se objevili Miloš Kratochvíl, Radek Žádník a sedlecký tesař a člen skupiny historického šermu Jan Kabíček. V adventním průvodu jdou postavy, které v období adventu chodily po českém venkově. Začínáme už postavou sv. Martina, pokračujeme sv. Kateřinou a pak jdou Barborky, Lucky, Ambrož, Mikuláš s anděly a čerty, husar, Perchta, houf darovníků a Tři králové.

Během let jsme si užili řadu úsměvných situací, operativně řešili různé zádrhele a především se potkali s řadou milých, zajímavých, dostatečně praštěných a okouzlujících lidí z řad hostů, účastníků, pořadatelů, pomocníků, dobrovolníků a podporovatelů. Po všechny roky s námi byli „neviditelné“ pracovnice turistického informačního centra, které nejen nám poskytovaly zázemí, pracovníci technických služeb, kteří zapojují elektřinu a uklízejí náměstí, a v neposlední řadě i místostarosta Ing. Miroslav Hölzel.

Rok 2007 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s knihou jednoho autora (620 lidí)
Rok 2007 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s knihou jednoho autora (620 lidí)

Rok 2008 – rekord v kategorii Nejvíce Mikulášů na bruslích (54 lidí)
Rok 2008 – rekord v kategorii Nejvíce Mikulášů na bruslích (54 lidí)

Rok 2009 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s františkem (432 lidí)
Rok 2009 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s františkem (432 lidí)

Rok 2010 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s betlémem (475 lidí)

Rok 2010 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s betlémem (475 lidí)
Rok 2010 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s betlémem (475 lidí)

Rok 2011 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s vánoční ozdobou (477 lidí)
Rok 2011 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s vánoční ozdobou (477 lidí)

Rok 2012 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s rybou (686 lidí)
Rok 2012 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s rybou (686 lidí)

Rok 2013 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s andělem (503 lidí)
Rok 2013 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s andělem (503 lidí)

Rok 2014 – rekord v kategorii Nejvíc lidí s vánočním perníkem (488 lidí)
Rok 2014 – rekord v kategorii Nejvíc lidí s vánočním perníkem (488 lidí)

Rok 2015 – rekord v kategorii Nejvíc lidí s vánoční pohlednicí na jednom místě (451 lidí)
Rok 2015 – rekord v kategorii Nejvíc lidí s vánoční pohlednicí na jednom místě (451 lidí)

Rok 2016 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s knihou jednoho autora (688 lidí)
Rok 2016 – rekord v kategorii Nejvíce lidí s knihou jednoho autora (688 lidí)

Rok 2017 – rekord v kategorii Nejvíce lidí v kulichu s bambulí (893 lidí)
Rok 2017 – rekord v kategorii Nejvíce lidí v kulichu s bambulí (893 lidí)

Na „rekordu“ je vždy mnohem více lidí, než je oficiální číslo rekordu, protože řada lidí se přijde jen podívat a bránou projít nechtějí a někteří naopak bránou projít nestihnou. V posledních letech počet lidí na náměstí roste. Pokus o rekord je již tradicí a řada lidí (nejen ze Sedlčan) jej bere jako samozřejmost a předem se vyptávají, s čím bude a co se chystá. Nás to samozřejmě těší a snažíme se nezklamat, potěšit, pobavit a naladit na adventní notu. Doufáme, že pokus o rekord bude i nadále příjemným zahájením předvánočního období, které spojuje a propojuje lidi.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Sedlčany.

Recenze

Organizace znalostí: klíčová témata

KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí: klíčová témata. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017. 269 s. ISBN 978-80-246-3587-3.

Nakladatelství Karolinum vydalo koncem roku 2017 publikaci PhDr. Heleny Kučerové Organizace znalostí: klíčová témata.

Kniha je rozdělena do pěti kapitol. Každá kapitola má úvodní část a část shrnutí kapitoly.

První kapitola je věnována dějinám organizace znalostí. Autorka organizaci znalostí dělí na dvě základní oblasti: proces organizace zaznamenaných znalostí a nástroj systém organizace znalostí. V kapitole jsou uvedeny obory, které významně ovlivnily a stále ovlivňují organizaci znalostí: encyklopedistika, klasifikace věd a vědecké klasifikace, techniky duševní práce, knihovnické a bibliografické pořádací systémy, informační technologie. Jsou zde vymezeny základní problémy organizace znalostí: obtížné určování efektivnosti, subjektivní chápání obsahu, proměnlivost znalostí v čase, závislost na jazyce a kulturním kontextu, pragmatický aspekt organizace znalostí versus teoretické principy (tzv. literary warrant, tedy princip zahrnující do systému organizace znalostí nikoli jevy reality, ale témata, o nichž se píše v literatuře). Podle autorky se organizace znalostí nachází v krizi paradigmatu, která souvisí zejména s rozvojem komunikačních technologií, a to jak v teoretické, tak v praktické oblasti. V kapitole jsou identifikovány a popsány klíčové pojmy oboru organizace znalostí: přístup ke znalostem, využívání znalostí, obsahová analýza, identifikace, kategorizace, klasifikace, princip ekvivalence, umístění, označení, systém organizace znalostí, struktura, metadata, v českém prostředí i termíny selekční jazyk a pořádání informací.

Druhá kapitola je věnována systémovému přístupu k organizaci znalostí. Autorka se snaží najít odpovědi na otázky, proč se organizují znalosti, kdo, kdy a kde se organizuje, co se organizuje a co se děje při organizování. V kapitole jsou též přiblíženy různé filozofické přístupy k vymezení jednotky organizace znalostí: vztah „duše a těla“ podle George Lakoffa, teorie poznání Karla Raimunda Poppera, teorie růstu poznání, teorie objektivního poznání Jamese D. Andersona, Popperova teorie tří světů.

Třetí kapitola je zaměřena na principy organizace znalostí. Podle autorky jednoduchému shrnutí, jaké jsou principy organizace znalostí, brání neexistence vlastní teorie oboru organizace znalostí. Autorka se dále zaměřuje na principy, jimiž se řídí intelektuální procesy organizace znalostí a technologické postupy v průběhu organizace znalostí. Jsou zde popsány základní systémy pro kategorizaci, které zahrnují veškeré univerzum poznání: Aristotelův filozofický kategoriální systém, 5W1H (who, what, where, when, why, how), Ranganathanovo dvojtečkové třídění, Classification Research Group (CRG), norma ISO 25964. V závěru kapitoly jsou podány základní kánony praxe organizace znalostí: Pravidla slovníkového katalogu Charlese A. Cuttera, Sayersovy Kánony klasifikace, principy klasifikace pro knihovny Henryho E. Blisse, zákony a principy S. R. Ranganathana a Gruberova kritéria návrhu ontologií.

Čtvrtá kapitola se zabývá vztahy v organizaci znalostí. Jsou v ní vyjádřeny pojmy formálních vlastností vztahů: symetrie vztahu, směr vztahu, stupeň vztahu, násobnost vztahu, povinnost členství ve vztahu, reflexivita, tranzitivita a dynamika vztahu. V kapitole jsou popsány vztahy v různých datových strukturách – ve struktuře lineární, stromové, síťové a relační. Jsou také popsány nejdůležitější typy paradigmatických vztahů: ekvivalence, hierarchie a asociace. V závěru kapitoly jsou nastíněny významné teorie v této oblasti – kategorizace vztahů Jasona Farradana, bibliografické rodiny Patricka Wilsona, taxonomie vztahů Barbary Tilletové, kategorizace vztahů Rebeccy Greenové, kategorizace vztahů v modelu FRBR a příklady aplikací (vztahy v MDT a v tezaurech).

Poslední – pátá – kapitola se věnuje sémantické problematice organizace znalostí. Autorka shrnuje teoretická východiska sémantické problematiky organizace znalostí, představuje zjednodušený model systému jazyka a referenční model znaku v podobě sémiotického trojúhelníku. Jsou zachyceny také vztahy synonymie, homonymie a neurčitost významu. Část kapitoly je věnována pojmu aboutness, který nemá vlastní terminologický ekvivalent v češtině (možné návrhy jsou obsažnost, předmětnost, obsahovost). Autorka předkládá vlastní návrh – pojem chápe jako vyjádření výsledků obsahové analýzy zaznamenané znalosti formou metadat.

Monografii můžeme obsahem i způsobem zpracování označit za základní učebnici pro předmět organizace znalostí (pořádání a vyhledávání informací, věcné pořádání informací a znalostí apod.). Autorka pracovala s velkým množstvím zahraničních aktuálních zdrojů, a proto může být kniha inspirativní i pro odborníky v dané oblasti. Samotný text je velice čtivý a pro snadnější porozumění je doplněn řadou názorných příkladů. Vzhledem k tomu, že poslední monografii na téma organizace znalostí v češtině napsal doc. PhDr. Blahoslav Kovář, DrSc., v 80. letech minulého století, jedná se o významný literární počin.

Recorded Sound in Czech Lands 1900–1946

GÖSSEL, Gabriel a Filip ŠÍR. Recorded sound in Czech Lands 1900–1946. 1. ed. Brno: The Moravian Library, 2016. 207 s. ISBN 978-80-7051-218-0. Dostupné též z: https://archive.org/details/recordedsoundinczechlands

Autorská dvojice recenzované publikace v sobě spojuje dva pohledy na historii zvukového záznamu: Gabriel Gössel je sběratel a poučený znalec vydavatelských firem a také historie jejich záznamů jak po technické, tak zejména po obsahové stránce a Filip Šír zase nadšený a nespoutanou energií oplývající propagátor nutnosti zpracování těchto památek pro jejich široké zpřístupnění a zachování. V oblasti pojednávaných dokumentů odborné veřejnosti sice známých a ve výzkumu i v nových edicích využívaných, ale v podchycení jejich výskytu a využití těžko dostupných má aktivita obou autorů širší platnost i význam.

Sám odborný text, uvedený předmluvou muzikologa Viktora Pantůčka, svým způsobem mapuje vývoj zvukových nosičů na území dnešní České republiky, resp. Československa, včetně pohledu na politické změny, které naši zemi potkaly v letech 1900 až 1946. Je rozdělen do dvou částí, které jsou sice rozdílné rozsahem, ale společně tvoří jednotný celek. První, stručnější část je věnována informačně nebývale bohatým, chronologicky řazeným přehledem vývoje zvukových záznamů od fonografických válců k šelakovým deskám. Přehledně seznamuje jak s výrobci či distributory těchto dokumentů, tak s interprety, kteří se na zvukovém dokumentu podíleli, a to z oblasti mluveného slova charakteru nejen uměleckého (poezie a divadlo), ale i společensko-politického (projevy dokumentující významné dějinné, kulturní i sportovní události naší země atd.). Samozřejmě nejfrekventovanějším typem sledovaných dokumentů jsou záznamy hudebního projevu, a to v širším spektru hudební tvorby, tedy jak hudby takzvaně vážné, tak všech druhů hudby zábavné. Ve stručnosti se čtenář dozví základní údaje o interpretech či tvůrcích nahrávek. Potvrzuje se, že čeští umělci všech žánrů byli zváni k nahrávání tehdejšími známými gramofonovými firmami.

Hodnotu úvodního historiografického pohledu umocňují odkazy ke druhé, rozsáhlejší části publikace. Ač je nazvána Appendix, jedná se o rozsáhlý text s podstatnými informacemi o konkrétních nahrávacích firmách a jejich distribučních partnerech. Abecedně řazené názvy firem jsou opatřeny popisem a místem jejich činnosti a dalšími potřebnými údaji. Ke každé firmě jsou přiřazeny používané etikety, jejichž podoba se v průběhu času mění. Představují obdivuhodně pestré ikonografické bohatství, které umožňuje zhodnotit i jejich estetické řešení. Není bez zajímavosti, že s tím mnohdy korespondují titulní listy hudebnin, tedy notového materiálu vydávaného ve stejné době, přičemž v těchto hudebninách bývá reklamní odkaz na možnost zakoupení zvukového dokumentu, včetně přesné citace gramofonové firmy, která nahrávku realizovala. Je radost prohlížet mnohdy poutavé, vtipné a informačně cenné etikety vypovídající o dobových událostech.

Recenzovaná publikace byla již oceněna na mezinárodním fóru v oboru historiografie zvukových dokumentů. Americké Sdružení pro sbírky zvukových nahrávek (Association for Recorded Sound Collections, ARSC) jí za přínos v daném oboru udělila čestné uznání (Certificate of Merit). Křest publikace proběhl rovněž na mezinárodním fóru, konkrétně na českém velvyslanectví ve Washingtonu, kmotrem byl Ivan M. Havel. I když rozumím záměru autorů představit českou historickou zvukovou produkci mezinárodnímu fóru v angličtině, přesto se domnívám, že by bylo pro návštěvníky knihoven a milovníky historie zvukového záznamu v ČR užitečné vydat publikaci i v češtině.

Dobrý designér to všechno ví!

STANÍČEK, Petr. Dobrý designér to všechno ví!. I. vyd. Kamenné Žehrovice: vydáno vlastním nákladem autora, 2016. 306 s. ISBN 978-80-260-9427-2.

Petr Staníček, známý také jako Pixy (od slova pixel), působil od 90. let jako nezávislý konzultant a vývojář. Dnes se soustředí hlavně na UX design v širším pojetí s přesahem do dalších oborů. Je autorem tří tištěných knih. Záměrně uvádím termín „tištěné“, protože elektronických textů v prostředí internetu napsal nepočítaně. Ve dvou publikacích z let 2003 a 2006 se věnuje kaskádových stylům (CSS) a jejich využití při tvorbě webových stránek.

Třetí, recenzovaná publikace z roku 2016 1 je komplexním pojednáním o webovém designu. Lze na ni nahlížet nejen jako na příručku pro návrháře webu, ale i jako na obecný návod, jak efektivně postupovat při řízení projektů, čeho se držet a čeho se vyvarovat. Tomu napomáhá členění publikace na tři základní oddíly: Designér, klient a uživatelé, Postup návrhu a realizace webového projektu a Vizuální design. Tyto oddíly jsou dále členěny na hlavní kapitoly a podkapitoly. Celá publikace je protkána krátkými texty v tučné kurzivě, někdy jednovětnými, které jsou oddělené čarami. Jde o důležitá doporučení či konstatování, vysvětlená pak v následujícím textu. Tento způsob zvýraznění umožňuje listování a pročítání pasáží podle vlastního zájmu, což velmi oceňuji. Text je doprovázen kreslenými vtipy Marka Doušy (samozřejmě neodolám a jeho ilustrace jsou tím prvním, co mne zajímá).

Kniha je psána čtivým jazykem, až tak čtivým, že ji lze číst také jako dobrodružný příběh – děj si dosadí každý sám – o navrhování webů, strastech designérů na jedné straně a uživatelů na straně druhé, o představách zadavatelů a plnění jejich přání a dalším a dalším. Čtivý jazyk však knize nikterak neubírá na odbornosti. Je srozumitelný, úsporný, výstižný. Setkáváme se s řadou termínů, které jsou zde zasazeny do kontextu dané oblasti, lze jim tedy lépe porozumět a pochopit je.

Autor na prvních stránkách definuje základní pojmy, s nimiž pak dále pracuje. Čtenář tak přesně ví, o čem je řeč a jak je ten či onen pojem chápán a užíván. Po vymezení role designéra autor stanovuje první a druhý zákon designu, tedy že klient (zadavatel) neví, co chce, resp. jak sdělit, co by chtěl, a uživatel už vůbec neví, co chce, resp. nechce příliš přemýšlet a rozhodovat se. V podkapitole Propojení pak autor konstatuje, že hlavním cílem designéra je efektivně propojit zájmy svého klienta s potřebami uživatelů.

Nejobsažnější část knihy je věnována samotnému projektovému řízení, zde konkrétně tomu, jak navrhovat a realizovat nový web. Autor velmi podrobně popisuje možná úskalí a pasti, vedle nich pak klade optimální, jím vyzkoušená řešení. Je až překvapující, na co vše je třeba myslet, nepodcenit, brát v úvahu – ať už z hlediska ochrany designéra a týmu pracujícího na projektu, tak v konečném důsledku i klienta a uživatele jeho webu. Osobně oceňuji podkapitolu Etika, etiketa, krizová komunikace. Zde autor v několika bodech stanovuje principy komunikace se zákazníky na sociálních sítích, které možná stále nejsou všem zřejmé. Stejně tak bere vážně v potaz bezpečnost a ochranu soukromí uživatelů přicházejících na web.

V třetí části o vizuálním designu se dočteme o dalších, zdánlivě méně souvisejících parametrech, které je však velmi žádoucí nevynechávat. Jde mj. o spolupráci v týmu včetně rozhodování, o limity uživatelů, např. sociodemografické, osobnostní i zdravotní. Čtenář se dozvídá užitečné informace o barvách, grafických prvcích, typografii. Samostatná kapitola je věnována formulářům, jejichž používání v rámci webů značně vzrostlo. Za velmi cennou považuji kapitolu Míň je víc. Autor v ní mj. vysvětluje, jak důležitá je eliminační fáze, kdy by vše dosud navržené mělo projít kritickým hledáním všeho, co nemusí být, co je zbytečně složité. Někdy je to bolestné, neboť jde o naše nápady a naše dílo, ale výsledek za to stojí. Autor tedy obecně stojí na straně funkcionalismu, úspornosti, čistých řešení a jednoduchosti.

Zde se také konečně setkáváme s třetím zákonem designu, v němž autor tvrdí, že „ze všech zúčastněných stran ví designér nejlíp, jaký produkt potřebuje klient i uživatelé“. Designér je totiž ten, který shromažďuje a analyzuje informace od všech zúčastněných stran a pomocí svých profesionálních znalostí a zkušeností pak kvalifikovaně rozhodne o všech detailech designu.

V závěru bychom asi čekali upozornění na další doplňující literaturu a seznam literatury, z níž autor čerpal. Autor však sám v předmluvě uvádí, že až na výjimky záměrně konkrétně necituje a neodkazuje. Ví, že v této oblasti je běžné zastarávání. Jeho cílem je nabídnout hlavní témata, pojmy, obecnější postupy a zásady. Shrnuje zde to nejcennější – své vlastní zkušenosti, vlastní závěry. Popisuje rizika, chyby, obtíže, s nimiž se setkával on nebo jeho kolegové. Seznamuje podrobně čtenáře s pracovním modelem, který se mu v praxi osvědčil, a uvádí řadu konkrétních příkladů. Tím je tato kniha cenným průvodcem pro tvůrce webů, pro jejich provozovatele, ale i pro pokročilejší uživatele internetu obecně.

  • 1. O knize a svých dalších zkušenostech hovořil P. Staníček v září 2016 na konferenci WebExpo.

Z ústředních orgánů

Ze zasedání výkonného výboru SKIP a jeho předsednictva za období leden až březen 2018

V lednu až březnu 2018 se uskutečnila tři zasedání – v únoru proběhlo zasedání výkonného výboru (VV) a v lednu a březnu zasedání jeho předsednictva (zasedání se uskutečnila v Národní knihovně ČR). Níže jsou shrnuty nejdůležitější body, kterým byla věnována pozornost.

24. 1. 2018

  • Kol. Kvasničková seznámila členy předsednictva s předběžnou zprávou o hospodaření za rok 2017, hotová zpráva bude předložena ke schválení VV SKIP 22. 2. 2018.
  • Knížka pro prvňáčka poběží ve stejném režimu jako v posledních letech. Je nutné více přivádět děti k projektu Čtení pomáhá, který na Knížku pro prvňáčka shání peníze.
  • Metodika projektu S knížkou do života (Bookstart) je hotová, knížka v tisku, leporelo z průzkumu České děti jako čtenáři je hotové, audiokniha, taška na cestě. Distribuci provede Triton, probíhat bude během února, celkem půjde o deset tisíc kusů. Je přihlášeno 120 knihoven. Ještě zbývá připravit webové stránky projektu. Zazněly první úvahy o tom, jak bude projekt pokračovat dál a s více knihovnami.
  • Vyhodnocení ankety Nejmladší čtenář v rámci Března – měsíce čtenářů proběhne 4. 4. 2018 v Národním divadle při předávání cen Magnesia Litera.
  • Projekt ke 100. výročí vzniku ČR – kulaté stoly Knihovna – věc veřejná – se slibně rozvíjí. Spolupráci přislíbily všechny krajské knihovny.

22. 2. 2018

  • Kol. Kvasničková předložila VV zprávu o hospodaření VV SKIP za rok 2017. VV SKIP vyjádřil s předloženou zprávou souhlas.
  • VV SKIP schválil rozpočet na rok 2018.
  • SKIP i nadále povede podvojné účetnictví. Za pečlivou práci patří poděkování hospodářce SKIP kol. Kvasničkové a všem hospodářkám v regionech.
  • První kulatý stůl v rámci projektu Knihovna – věc veřejná proběhne v Ostravě (v prostorách krajského úřadu). Kulaté stoly v ostatních krajích jsou v přípravě.
  • Dohoda s rakouskou stranou o financování studijních pobytů v rakouských knihovnách nebyla prodloužena. Tyto cesty proto již nebudou partnerskou stranou hrazeny, ta zajistí pouze program.
  • Byly shrnuty všechny celostátní akce a projekty SKIP 2017/18 a doplněny o aktivity, které se chytají v jednotlivých regionech a sekcích.

21. 3. 2018

  • Řeší se další otázky vztahující se ke kulatým stolům a upřesňují se termíny.
  • Výjezdní zasedání VV SKIP ČR se uskuteční v listopadu v Městské knihovně v Děčíně. Začínáme plánovat program.
  • Týden knihoven 2018 se bude zabývat lokální historií. Byl vymyšlen příhodný název Lokálka, který pěkně koresponduje s vydaným plakátem. Rozvinuly se úvahy, že lokální historie, která je častým a oblíbeným tématem aktivit knihoven, by se mohla stát nosným i pro další roky a Týdny knihoven.
  • Pracovní skupina zabývající se projektem S knížkou do života (Bookstart) se musí co nejdříve sejít a začít plánovat další pokračování projektu.

Podpora stáží v českých knihovnách – nová výhoda pro kolektivní členy SKIP

České, moravské i slezské knihovny a jejich zaměstnanci využívají pracovní stáže jako vítané obohacení profesního života a užitečnou formu dalšího vzdělávání, která umožňuje porovnat praxi v domovské knihovně s postupy a procesy uplatňovanými jinde. Tyto stáže jsou realizovány díky dobrým vzájemných vztahům mezi knihovnami. Získání a posílení vzájemných osobních kontaktů je zároveň jedním z podstatných benefitů stáží.

Stáž musí být připravena jak na straně přijímající instituce, tak i na straně instituce vysílající. Potvrzují to zkušenosti knihoven a knihovníků, kteří se stáží zúčastnili. Ukazuje se, že optimální délka stáže nepřekročí tři dny. Zájemce o stáž by měl mít ještě před stáží jasno, jaký typ knihovny či jaké činnosti chce v praxi lépe poznat.

Také pro přijímající knihovnu je výhodné, pokud předem dostane určité zadání. To by mělo obsahovat termíny, ve kterých by se stáž měla uskutečnit, stručnou informaci o motivaci zájemce o stáž a oblasti, které stážistu prioritně zajímají. Ukazuje se, že okruh zájmů by neměl být příliš rozsáhlý, aby se ze stáže nestaly dostihy naplněné snahou vidět toho co nejvíce. Může se pak lehce stát, že množství dojmů a poznatků nebude správně zpracováno a pochopeno.

Každá knihovna se zpravidla řídí svými interními postupy a směrnicemi, využije tedy např. dohodu o zabezpečení stáže knihovníků, která upravuje vzájemné vztahy, práva a povinnosti knihovny a stážisty. Bývá také vytvořen plán stáže, který ulehčuje samotnou organizaci stáže a pro vysílající knihovnu slouží jako doklad o rozsahu stáže. Zároveň bývá (např. s využitím předpřipravené šablony) zpracovávána cestovní zpráva o stáži. Ta slouží jako zpětná vazba především pro vysílající knihovnu, ale často si ji vyžádá i knihovna přijímající.

SKIP tuto potřebnou praxi podporuje a snaží se připravit jednoduchý systém formulářů, které by umožnily evidovat jak zájemce o stáž a jejich požadavky, tak také knihovny, které stáže nabízejí.

Už před vytvořením databáze těchto doprovázejících dokumentů a databáze kontaktů na knihovny poptávající i nabízející stáže bude SKIP svých kolektivním členům poskytovat finanční dotaci na pokrytí nákladů na dopravu spojených s cestou. Pro rok 2018 nejsou nastavena omezení vztahující se k velikosti obce, ve které žádající knihovna působí, nicméně obvykle tyto pobídky využívají knihovny menší, které se potýkají s nedostatkem podpory a finančních zdrojů.

Bližší informace o této podpoře, pravidla získání podpory a formulář žádosti o podporu najdete na webu SKIP.

Z odborných orgánů

Velikonoční jarmark v Klementinu 2018

Dne 28. března 2018 byl opět od rána na hlavním nádvoří Klementina rozruch. Ten den se konal Velikonoční jarmark 2018. Pracovníci Národní knihovny ČR pro nás již den předem připravili prodejní stany s dlouhými pevnými stoly. Naším cílem bylo tyto stoly do 10 hodin zaplnit velikonočními dekoracemi k prodeji – kraslicemi, zajíčky a ptáčky, přáníčky, pytlíčky, patchworkovými a šitými výrobky veselých barev, keramickými a proutěnými výrobky i originálními šperky pro parádnice. K zavěšení obrázků a dalších maličkostí posloužily i konstrukce stanů.

Jarmarku se zúčastnily členky Klubu tvořivých knihovníků, několik pracovnic Národní knihovny ČR, pracovníci chráněné dílny PROSAZ, kteří nabízeli výrobky lidí s lehkým postižením, nakladatelství a vydavatelství Bylo nebylo prodávalo své knihy, nechyběla ani zástupkyně Farní charity Praha 1 se svými výrobky. Své zboží přijely nabízet i paní z Knihovny Postoloprty. Nově zde byl stánek své věnovaný Soubornému katalogu ČR, kde poskytovali informace a nabízeli propagační materiály i výbornou kávu. Pozitivní ohlas měl opět knižní bazar, kde byly přehledně rozloženy knihy k rozebrání, ať už ty, které zbyly z loňského jarmarku, nebo ty, které lidé donesli nově. I letos bylo možné zdarma nahlédnout do Zrcadlové kaple.

Velikonoční Klementinum (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Velikonoční Klementinum (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Dopolední jarmark dokonce i ve slunci (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Dopolední jarmark dokonce i ve slunci (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Pozdrav jara (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Pozdrav jara (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Bazar knih (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Bazar knih (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Pozvánka do Zrcadlové kaple (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Pozvánka do Zrcadlové kaple (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Deštivé odpoledne (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Deštivé odpoledne (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Dopoledne k nám bylo počasí milosrdnější, než slibovala předpověď. Umístění stanů v užším prostoru podél kostela sv. Klimenta proti hale služeb je dobrá volba a již podruhé se osvědčila – cítili jsme se trochu za větrem. Sluníčko přilákalo hodně příznivců z řad knihovníků a knihovnické veřejnosti i turistů náhodně procházejících Klementinem. Nejeden výrobek putoval do ciziny, keramický knihovník dokonce cestoval až do Hongkongu.

Odpoledne se však zatáhlo a nepříjemný déšť dokázal na pár hodin lidi potrápit. Zkušenosti z jarmarků z minulých let nás přesvědčily o nutnosti zimního oblečení a obutí. Horký čaj, který pro nás připravily pracovnice Oddělení PR a marketingu, nám také velice pomohl.

Jako každoročně měl Klub tvořivých knihovníků navíc jedno prodejní místo s výrobky určenými již předem na charitativní prodej. Výtěžek bude opět věnován Nadačnímu fondu Klíček na provoz dětského hospice. Samy tvořivé knihovnice část svých finančních výtěžků posílají na účet tohoto nadačního fondu.

Šité tulipánky a slepičky (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Šité tulipánky a slepičky (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Výrobky Farní charity Praha 1 (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Výrobky Farní charity Praha 1 (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Kraslice v korálcích (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Kraslice v korálcích (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Šitá kuřátka a mrkvičky (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Šitá kuřátka a mrkvičky (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Knihy nakladatelství Bylo nebylo (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Knihy nakladatelství Bylo nebylo (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Šité tašky byly vítané (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Šité tašky byly vítané (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Šperky, velikonoční ozdoby z korálků a drátu a obrázky kolegyň z Klubu tvořivých knihovníků (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Šperky, velikonoční ozdoby z korálků a drátu a obrázky kolegyň z Klubu tvořivých knihovníků (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Diskuze s autorkou nad její knihou Šumava Františka Malocha (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Diskuze s autorkou nad její knihou Šumava Františka Malocha (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Háčkované výrobky kolegyň z Plzně (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Háčkované výrobky kolegyň z Plzně (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Šperky a mističky ozdobené korálky (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Šperky a mističky ozdobené korálky (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Košíkářské zboží kolegyně z Liberce (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Košíkářské zboží kolegyně z Liberce (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Keramičtí ptáčci vítají jaro, jsou tiší a čistotní (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Keramičtí ptáčci vítají jaro, jsou tiší a čistotní (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Sekce služeb osobám se specifickými potřebami a bezbariérové knihovny

Podstata činnosti Sekce služeb osobám se specifickými potřebami, která působí pod hlavičkou SKIP, je neoddělitelně spjata s bezbariérovými knihovnami. Někdy je činnost více zaměřena na osoby se specifickými potřebami, jindy spíše na prostor – vždy v závislosti na aktuálních potřebách té které knihovny. Jsou to však spojené nádoby. Chceme-li, aby lidé se specifickými potřebami přišli do knihoven, je třeba pro ně nejdříve nastavit prostor a služby a pak je informovat, pozvat a získat.

V posledních dvou letech jsme se zaměřovali na další rozvoj obsahu Standardu Handicap Friendly a jeho metodik. Existující dokumenty – pro přístupnost knihoven pro osoby se zrakovým, sluchovým, mentálním a tělesným postižením – jsou hotovy, ale vývoj, zejména v oblasti technologií, jde rychle dopředu. Proto je nutné dokumenty už teď – cca po pěti letech jejich platnosti – revidovat.

V současné době probíhá připomínkování, jehož se účastní garanti za jednotlivé oblasti, a to jak členové sekce, tak odborníci na dané oblasti, kteří se již od počátku podíleli na vzniku těchto dokumentů, na jejich uplatňování (hodnocení knihoven podle Standardu Handicap Friendly) a propagaci. Celým procesem hodnocení zatím prošly čtyři knihovny, z nichž tři získaly označení Handicap Friendly pro oblast přístupnosti k lidem se zrakovým postižením. Je však škoda, že v dalších oblastech se zatím žádná knihovna nepřihlásila, i když není pochyb, že existuje řada knihoven, které dělají pro své čtenáře z řad lidí se specifickými potřebami neuvěřitelné věci a mohou tohoto ocenění dosáhnout. Z hlediska propagace se v roce 2018 chystáme zaměřit na zpřehlednění webových stránek sekce, zpřístupnění dokumentů na jednom místě a větší podporu zájemců z řad knihoven o získání certifikátu.

V této oblasti nadále probíhá vzdělávání, a to jak na odborných knihovnických seminářích a konferencích, tak na půdě Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (ÚISK FF UK) a Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (KISK FF MU).

V roce 2018 vyjde elektronicky dodatek rozšiřující stávající standard a příslušené metodiky. Budou doporučeny služby Friendly VoxTichá linka a uvedeny změny vycházející z nového zákoníku práce, které se týkají zejména uživatelů knihoven s mentálním postižením. Změnu přináší také hojně diskutovaná inkluze ve školství, která může nastavit knihovnám zajímavý pohled na přístup ke svým čtenářům. Mohlo by dojít k odklonu od akcí pro specifické skupiny čtenářů a (s mírnou úpravou podmínek) zaměření se na akce pro všechny.

V oblasti dalšího rozšiřování metodik se ukázalo, že nejvíce je třeba zaměřit síly a motivaci na osoby z odlišného kulturního prostředí (na migranty). Metodika pro tuto oblast by měla být vydána na podzim roku 2018.

Klub vysokoškolských knihovníků SKIP žije!

Možná jste si ani nevšimli, ale pod hlavičkou SKIP již řadu let prosperuje Klub vysokoškolských knihovníků. Formálně organizované počátky činnosti klubu spadají do roku 2000, kdy byla silně pociťována potřeba platformy pro neformální odbornou komunikaci, výměnu zkušeností mezi knihovníky vysokoškolských knihoven na různých pozicích. Vysokoškolské knihovny jsou nezanedbatelnou součástí systému knihoven v ČR. Své služby zaměřují především na studenty, akademické pracovníky, zaměstnance konkrétní vysoké školy, ale i na své absolventy a širokou veřejnost. I když je celkový počet vysokoškolských knihoven oproti počtu veřejných knihoven nepatrný, mají samozřejmě svou knihovnickou komunitu, svá témata a problémy k řešení.

Klub vysokoškolských knihovníků pořádá většinou dva semináře za rok, a to na aktuální téma, o kterém je třeba vést otevřenou diskusi a vyměnit si zkušenosti. Obsahově se první semináře zaměřily např. na hodnocení publikační činnosti, organizační problémy typu centralizace knihoven, marketingové aktivity a nástroje, informační vzdělávání, personalistiku nebo elektronické informační zdroje, konkrétně jejich získávání, financování a zpracování do katalogů. V poslední době byla věnována pozornost např. e-knihám, benchmarkingu, novému občanskému zákoníku a knihovnám, pravidlům RDA či online marketingu. Na pořádání seminářů se daří získávat i finanční podporu z Ministerstva kultury ČR. Na letošní rok má klub v plánu aktivity potřebné pro úspěšnou implementaci nařízení GDPR a další přátelská setkání umožňující výměnu zkušeností a utříbení názorů na situace, se kterými se vysokoškolští knihovníci setkávají.

V současné době má klub 79 individuálních členů, přičemž seminářů a přátelských setkání se účastní přibližně třetina členů. Rádi mezi sebou samozřejmě přivítáme nové členy.

Podrobnosti o klubu (aktivity, přihlašovací formulář atd.) jsou k dispozici na webu klubu.

Z regionů

Čtvrtý ročník soutěže Nekoktám, čtu!

Soutěž dětských čtenářů knihoven Nekoktám, čtu! je úspěšným projektem Klubu dětských knihoven Karlovarského kraje. V roce 2018 proběhl 4. ročník, a to opět ve dvou kolech – místních (v 16 přihlášených knihovnách) a dále v krajském kole, které se uskutečnilo 23. února 2018 v Krajské knihovně Karlovy Vary.

Logo soutěže pro rok 2018
Logo soutěže pro rok 2018

Smysl a cíle projektu lze vymezit do dvou oblastí – těmi jsou veřejné knihovny a dětské čtenářství. Z hlediska knihoven je hlavním cílem projektu propagace činnosti knihoven, podpora aktivní spolupráce knihoven Karlovarského kraje, zvláště v oblasti inovace aktivit dětských oddělení veřejných knihoven a v neposlední řadě také posílení spolupráce knihoven se základními školami v regionech Karlovarského kraje. Z hlediska dětského čtenářství je projekt zaměřen na rozvoj a podporu čtení, propagaci čtení na veřejnosti a představení zajímavých aktuálních knižních titulů dětským čtenářům.

Jak již bylo naznačeno, do projektu bylo letos zapojeno 16 knihoven Karlovarského kraje, ve kterých v průběhu měsíce ledna a února proběhla místní kola soutěže. Těch se zúčastnilo téměř 300 dětských čtenářů ze čtvrtých a pátých tříd základních škol.

Soutěžící byli podle ročníku základní školy rozděleni do dvou kategorií. Vítěz místního kola v jednotlivých knihovnách v každé z kategorií postoupil do krajského kola.

V Krajské knihovně Karlovy Vary se tak koncem února utkalo 32 nejlepších čtenářů našeho kraje. Úkolem každého soutěžícího bylo přečíst před porotou a diváky vybranou ukázku z knihy. Čtyřčlenná porota následně výkon soutěžícího ohodnotila podle předem stanovených kritérií a přidělila soutěžícímu body. Mezi základní kritéria patřily plynulost projevu, správná výslovnost, intonace, hlasitost a neverbální projev. Důležitým prvkem hodnocení bylo také porozumění textu. Po přečtení ukázky soutěžící odpovídal na dvě otázky, které mu položil porotce.

Téměř všichni soutěžící krajského kola – nejlepší čtenáři Karlovarského kraje
Téměř všichni soutěžící krajského kola – nejlepší čtenáři Karlovarského kraje

Publikum krajského kola při zahájení soutěže
Publikum krajského kola při zahájení soutěže

Soutěž získala během čtyř let pozornost nejen knihovníků a dětských čtenářů, ale také učitelů a široké veřejnosti. Zajímavá je určitě nejen tím, že je jedinou soutěží tohoto druhu v Karlovarském kraji. Pro knihovníky je příležitostí, jak neobvyklým způsobem upozornit své a potenciálně i nové čtenáře na zajímavé knižní tituly, které mohou nabídnout ve fondech knihoven. Přípravné práce probíhají dlouhou dobu před samotnou soutěží. Všechny přihlášené knihovny uplatňují v místních kolech jednotná pravidla (včetně pravidel pro postup do krajského kola). To je základním „stavebním kamenem“ soutěže. V místních kolech se rolí porotců ujímají jak knihovníci, tak i osobnosti kulturního a společenského života a učitelé základních škol. Knihovník musí věnovat nemálo času pečlivé přípravě literatury, vybírat z fondu knihovny knižní tituly vhodné pro daný věk, zaměřit se na tituly aktuální (knihy vydané v posledních dvou letech). Z nich vybírá vhodné ukázky a připravuje i otázky ověřující porozumění textu. Pro představení knihy publiku v průběhu soutěže je třeba se s knihou seznámit tak, aby byl schopen čtenáře nalákat k přečtení celé knihy.

Pro krajské kolo soutěže jsou vytvořeny dvě poroty (pro každou ze soutěžních kategorií). Každá z porot je složena ze dvou knihovníků a dvou hostů. Snažíme se vždy oslovit zajímavé osobnosti regionu, které mají vztah ke čtenářství. Bývají to učitelé základních škol, divadelní dramaturgové, herci, režiséři, učitelé dramatických oborů základních uměleckých škol, spisovatelé atd. Knižní tituly vybírají členové Klubu dětských knihoven, stejně tak jako v kolech místních se zaměřujeme na aktuální tituly vydané v posledních dvou letech, preferujeme knihy oceněné v literárních soutěžích nebo doporučené recenzenty.

Soutěžící z první kategorie před porotou
Soutěžící z první kategorie před porotou

Soutěžící dívka předčítá porotě pro první kategorii
Soutěžící dívka předčítá porotě pro první kategorii

Porota pro druhou kategorii ve složení (zleva) učitelka českého jazyka Mgr. Petra Šišková, básník a spisovatel Teodor Kravál a knihovnice Mgr. Daniela Drobečková a Bc. Ludmila Křivancová
Porota pro druhou kategorii ve složení (zleva) učitelka českého jazyka Mgr. Petra Šišková, básník a spisovatel Teodor Kravál a knihovnice Mgr. Daniela Drobečková a Bc. Ludmila Křivancová

Soutěžící chlapec předčítá porotě pro druhou kategorii
Soutěžící chlapec předčítá porotě pro druhou kategorii

Publikum i soutěžící krajského kola vybírají jeden knižní titul, který je v průběhu soutěže nejvíce zaujal, a mají možnost přidělit mu svůj hlas. Vítězné dva knižní tituly i všechny čtené knihy pak zveřejňujeme na webových stránkách klubka i v jednotlivých knihovnách. Letošními vítězi se staly knihy Projekt pes Lucie Hlavinkové (Albatros, 2017) a Květáky se nenosí Judy Curtinové (rovněž Albatros, 2017).

Plakát s knihami, které jsme četli v letošním krajském kole soutěže
Plakát s knihami, které jsme četli v letošním krajském kole soutěže

V krajském kole oceňujeme v každé kategorii první až čtvrté místo věcným darem (stolní hrou a knihou), všechny soutěžící děti pak získají knihu a placku s logem soutěže.

V roce 2018 se v kategorii žáků čtvrtých tříd na prvním místě umístil Josef Koreis z Mariánských Lázní, na druhém místě Anna Mudrová z Chodova a na třetím Alex Zeman z Chebu. V kategorii žáků pátých tříd obsadil první místo Leonard Oeding z Karlových Varů, druhé pak Gabriela Titěrová ze Sokolova a třetí Viktor Schlapák z Nové Role.

Vítězové 4. ročníku krajského kola soutěže (1. až 3. místo v obou kategoriích)
Vítězové 4. ročníku krajského kola soutěže (1. až 3. místo v obou kategoriích)

SKIP Karlovarského kraje a Ministerstvu kultury ČR děkujeme za štědrý finanční příspěvek, bez kterého by bylo obtížné soutěž realizovat. Poděkování patří i Krajské knihovně v Karlových Varech, která je našemu projektu příznivě nakloněna. Každoročně nám umožňuje uspořádat soutěž v prostorách knihovny a zajišťuje servis a služby soutěžícím dětem i pořadatelům. Vážíme si úzké spolupráce s místními základními školami, které vybírají ve školních kolech adepty pro místní kola. Poděkování patří samozřejmě také samotným knihovnicím a knihovníkům, kteří s velkým nasazením organizují místní kola a pomáhají s přípravami i realizací kola krajského.

Již nyní se těšíme na pátý ročník, který proběhne v roce 2019!

Za knihovnami i pražskými památkami

Jedním z benefitů, který svým členům nabízí profesní organizace, je možnost komunitního setkávání s lidmi, které pojí nejen profesní a odborné zájmy, ale velice často i přátelství. Problémem našeho středočeského regionu je geografické rozložení, kdy střední Čechy tvoří prstenec kolem hlavního města. Přirozeným centrem středočeských knihovníků je Praha. Chceme však poznávat zejména knihovny mimopražské. K tomu slouží jarní Knihovnické putování (studijní cesty do středočeských knihoven) a CK Bibliotour pořádající odborné zájezdy do českých a moravských knihoven. Organizátorkami všech aktivit určených nejen (ale přednostně) členům středočeské organizace SKIP jsou kolegyně z regionálního výboru.

Letošní studijní cestě s CK Bibliotour, která proběhla 23. listopadu 2017, předcházelo hlasování knihovníků o tom, kterou knihovnu chtějí navštívit. Možnosti byly následující – knihovny v Hradci Králové (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové a Knihovna města Hradce Králové) nebo Městská knihovna Děčín. Většina hlasujících se přiklonila k návštěvě děčínské knihovny, jeli jsme tedy do Děčína. V knihovně se nám věnoval její ředitel Mgr. Ladislav Zoubek, který nás seznámil s historií knihovny, s problematikou výstavby nové knihovny i se stávajícími službami. Návštěva děčínské knihovny byla velmi inspirativní, protože její nabídka pro veřejnost je rozmanitá. Trochu času zbylo i na rychlý oběd či kávu. Na zpáteční cestě jsme navštívili Regionální muzeum Mělník a jeho stálou expozici, vánoční výstavu, gotické sklepy a novodobou kavárnu. Již za tmy jsme dorazili do Městské knihovny Neratovice, kde nás zajímal zejména systém Koha s otevřeným zdrojovým kódem (open source). Na návštěvu této knihovny nám příliš času nezbylo, ale ti, kteří její interiér znali z let minulých, byli příjemně překvapeni. Poděkování patří všem, kteří se nám v obou knihovnách i v muzeu věnovali.

Již třetím rokem nabízí regionální výbor pod názvem Vymazlený konec roku možnost procházek Prahou s průvodkyní či návštěvu vybrané pražské knihovny. V pátek 8. prosince 2017 ty, které se rozhodly přijet do Prahy, zcela jistě neprohloupily. Úžasná průvodkyně paní Dana Kratochvílová (se kterou jsme loni navštívily pražské židovské město) nás zavedla do Muzea Karlova mostu, prošla se s námi po Karlově mostě, zajistila projížďku lodí po Vltavě. Vánoční atmosféru umocnil svařák na lodi, betlémy v muzeu i adventně vyzdobená Praha. Společný oběd v malostranské Konírně ukončil krásný předvánoční den plný nových informací, dojmů a přátelského povídání.

Velký dík patří nejen paní průvodkyni, ale i všem členkám regionálního výboru a organizátorkám akcí. Škoda jen, že zájem o tyto akce není tak velký, jak si představujeme. Domnívám se, že možnost osobního setkání a komunikace s kolegy a kolegyněmi nenahradí sociální sítě, elektronická pošta ani další technické vymoženosti.

Seminář Člověk Čapek v Knihovně města Hradce Králové

Jednou z akcí, kterou výbor východočeského regionu SKIP svým členům připomněl letošní významný „osmičkový“ rok, byl seminář Člověk Čapek, který se konal 20. února 2018 v Knihovně města Hradce Králové. Akce se zúčastnilo 90 knihovníků nejen z východočeského regionu. Mezi hosty nechyběla delegace Společnosti bratří Čapků z Prahy – semináře se zúčastnila i vnučka Josefa Čapka dr. Kateřina Dostálová. Přijeli i zástupci Klubu bratří Čapků z Trutnova.

Organizátoři semináře se zaměřili na připomenutí rodových kořenů Karla Čapka a jeho sourozenců Heleny a Josefa ve východních Čechách. Jednotlivé přednášky postupně přiblížily jejich dětství, dospívání a mládí a zároveň ukázaly, jak rodný kraj dále ovlivňoval jejich životy a tvorbu.

Teatrolog a čapkolog Hasan Zahirović se zaměřil na rody Čapků ze Žernova a Novotných z Hronova. Při svém pátrání zjistil, že zatím překvapivě nebyl vypracován podrobný rodokmen Čapků. Vzhledem ke známé aktivitě lektora se ovšem s rodokmenem v tištěné podobě jistě v dohledné době budeme moci seznámit.

Příspěvek pedagožky Jindry Juklíčkové byl zaměřen na krajinu dětství v pohádkách Karla Čapka. Autorka se ve svém bádání nezaměřuje jen na pohádky, ale systematicky se zabývá osobností Heleny Čapkové, dosud málo známé sestry slavných bratří. V roce 2009 převzala její kompletní písemnou pozůstalost a v současné době připravuje k vydání její dosud nepublikované memoáry, jež detailně zachycují období nacistické okupace i komunismu, která se jí a její rodiny dotkla velmi citelně.

Třetí z hlavních příspěvků seznámil přítomné se studentským pobytem Karla Čapka v Hradci Králové. Přednesla jej knihovnice a vedoucí referenčního centra Knihovny města Hradce Králové a informačního střediska Europe Direct Petra Lendsmannová. Ta je rovněž autorkou knihy Hradecký stříbrný vítr, která je věnována studentskému spolku Mansarda a vyšla v roce 2008.

Na semináři dále vystoupily Markéta Venclová a Lenka Lembejová, zástupkyně Branky, o.p.s., a turistického regionu Kladské pomezí. Přítomné seznámily s projektem Čapek. Ten představuje sourozence Helenu, Josefa a Karla prostřednictvím míst jejich pobytu v Královéhradeckém kraji. Je zaměřen na laickou veřejnost a klade si za cíl nabídnout cestování s čapkovskou tematikou. Prostřednictvím mapy a webových stránek seznamuje návštěvníky se zajímavými příběhy z jejich života a doporučuje zážitkové pobyty.

Další vystoupení byla věnována představení Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích a připomínce 70. výročí založení Společnosti bratří Čapků a 30. výročí založení Klubu bratří Čapků v Trutnově. Závěrečná prezentace představila výběr akcí knihoven, které působí v místech regionu spjatých s Čapkem a jsou součástí projektu Čapek.

Prezentace i celý seminář si kladly za cíl nejen připomenout 80. výročí úmrtí Karla Čapka a nedožité 75. výročí narození kolegy knihovníka, bibliografa a velkého čapkologa Ladislava Vaciny, ale také ukázat různé možnosti a aktivity, kterými je možné Čapkův odkaz připomínat.

Kolektivní členové informují

Mezinárodní hvězdná soutěž aneb Neklidné nebe v Knihovně U Mokřinky

Hvězdné nebe je plné inspirace, plné snů a tajných přání. Pro toho, kdo se zajímá o noční oblohu, je zdrojem uklidnění, ale i touhy po vědění. Snad právě proto Knihovna U Mokřinky v Mokrém uspořádala již potřetí fotografickou soutěž zaměřenou na oblohu ve všech podobách. V pořadí to byl již čtvrtý ročník této soutěže. První se konal v roce 2014 a byl spíše ročníkem zkušebním. Vlastně jsem tehdy netušila, jak se soutěž stane populární a překročí i hranice naší republiky. Chtěla jsem jen vymyslet novou akci, která by zaujala – a to se podařilo.

V roce 2014 bylo vyhlášeno téma Pohled, který mě vzal za srdce (26 fotografů, 61 snímků), v roce 2015 téma Slunce ve všech podobách (34 fotografů, 57 snímků), o rok později téma Za všechno může Měsíc jen… (70 fotografů, 110 snímků) a konečně v roce 2017 téma Neklidné nebe (111 fotografů, z toho 41 dětí, 187 snímků).

Přihlášky do čtvrtého ročníku soutěže přišly např. z Plzně, Ostravy, Ústí nad Labem, Kladna, Domažlic a ze Slovenska z Bratislavy, Košic, Prešova, Žiliny nebo Dubnice nad Váhom. Fotografie byly pořízeny převážně v Čechách, na Slovensku, ale také např. na Kanárských ostrovech, Namibii a Botswaně v Africe, Itálii, na ostrově Korfu, v USA (Ilinois, Utah), na Islandu, v Holandsku, Norsku nebo Švýcarsku.

V roce 2015 jsem navázala na dlouholetou spolupráci s Hvězdárnou barona Artura Krause v Pardubicích a astrofotografem Petrem Horálkem. V dalších ročnících se přidala Česká astronomická společnost, Hvězdárna Žebrák a z brněnské hvězdárny fotograf a mezinárodně uznávaný odborník na Měsíc Pavel Gabzdyl.

V pořadí již čtvrtá soutěž trvala více než půl roku, byla vyhlášena 26. června 2017 a ukončena 7. ledna 2018. Zapojit se mohl opravdu každý. Téma přitom navrhl brněnský známý fotograf a spisovatel Pavel Gabzdyl. Nejčastěji lidé fotili bouřky a jevy s nimi spojené, halové jevy, duhu, jevy při soumraku a rozbřesku, včetně západu nebo východu slunce, ale i polární záře nebo noční oblohu s Mléčnou dráhou. Vítězové si jako hlavní cenu odnesli krásnou audiovizuální knihu Nebeské symfonie autorů Petra Horálka, Miloše Rábla a Vladislava Slezáka, která vyšla na konci roku 2017 v nakladatelství CPress (součásti společnosti Albatros Media).

Západ slunce po dešti (foto: Jan Němeček)
Západ slunce po dešti (foto: Jan Němeček)

Pruhované nebe (foto: Roman Honsnejman)
Pruhované nebe (foto: Roman Honsnejman)

Orlické hory (foto: Pavel Grulich)
Orlické hory (foto: Pavel Grulich)

Peklo přichází (foto: Lukáš Honsnejman)
Peklo přichází (foto: Lukáš Honsnejman)

Barevný soumrak (foto: Tereza Háková)
Barevný soumrak (foto: Tereza Háková)

Hořící nebe (foto: Dagmar Tomková)
Hořící nebe (foto: Dagmar Tomková)

Oheň na střeše (foto: Šimon Franc)
Oheň na střeše (foto: Šimon Franc)

Větrná smršť nad Mokrým (foto: Dagmar Honsnejmanová)
Větrná smršť nad Mokrým (foto: Dagmar Honsnejmanová)

Z tolika snímků vůbec nebylo jednoduché vybrat ty nejlepší, vlastně by se dalo říct, že všechny fotografie zvítězily a tvoří tak nádhernou fotogalerii, kterou stojí za to si prohlédnout.

Porota soutěže byla složena ze šesti členů, jimiž byli Dagmar Honsnejmanová (Knihovna U Mokřinky Mokré), Pavel Suchan (místopředseda České astronomické společnosti), Vladislav Slezák (Hvězdárna Žebrák), Petr Komárek (Hvězdárna barona Artura Krause v Pardubicích, DDM DELTA, odloučené pracoviště DDM ALFA) a fotografové, spisovatelé a popularizátoři astronomie Pavel GabzdylPetr Horálek. S přihlédnutím k počtu snímků a jejich autorům si porota vyhradila právo vytvořit čtyři samostatné kategorie. Těmi byly Cena obce Mokré, Cena regionu Rychnovsko, Cena pro dětského fotografa a Hlavní cena. Dále byla udělena cena Absolutní vítěz, Cena veřejnosti a oceněni byli také hlasující z řad veřejnosti.

Slavnostní vyhodnocení soutěže se konalo 10. března 2018 a zúčastnilo se ho na 60 návštěvníků, nejen autorů vítězných snímků, z nichž někteří přicestovali až z dalekých slovenských měst. Absolutním vítězem se stal Andrej Slávik s dramatickým záběrem bouřky nazvaným Hnev z oblakov. Celkem si ocenění odneslo 40 účastníků fotografické soutěže.

Hnev z oblakov (foto: Andrej Slávik)
Hnev z oblakov (foto: Andrej Slávik)

Cena obce Mokré

1. místo: Roman Honsnejman, snímek Pruhované nebe

Cena regionu Rychnovsko

1. místo: Jindřich Frynta, snímek Za stromem

Cena pro dětského fotografa

1. místo: Miriam Gruberová (13 let), snímek Měsíc sedmkrát jinak

Hlavní kategorie

1. místo, Cena Petra Horálka: Ondrej Králik, snímek Red Sprites
1. místo, Cena Pavla Gabzdyla: Marek Mendel, snímek Noční duha
1. místo, Cena Hvězdárny Žebrák: Andrej Slávik, snímek Hnev z oblakov
1. místo, Cena Petra Komárka: František Tóth, snímek Aurora Borealis Island

Cena veřejnosti a absolutní vítěz

Celkem 103 hlasujících z řad veřejnosti (a shodou okolností i porota) dali nejvíce hlasů (21) snímku Hnev z oblakov Andreje Slávika. Hlasující zaslali celkem 972 hlasů.

Dále mohli dva hlasující s platným lístkem rovněž získat drobnou cenu. První možnost byla otevřena jen regionu, oceněn byl první hlasující podle data zaslání hlasovacího lístku. Tím se stala Blanka Martínková z Opočna. Druhého pak vylosoval Andrej Slávik ze všech zaslaných hlasovacích lístků a stala se jím Hana Šilerová z Brna.

Petr Horálek, Andrej Slávik a absolutní vítěz Petr Komárek
Petr Horálek, Andrej Slávik a absolutní vítěz Petr Komárek

Petr Horálek, Dagmar Honsnejmanová a Petr Komárek
Petr Horálek, Dagmar Honsnejmanová a Petr Komárek

Závěrem

Po samotném vyhodnocení si mohli účastníci ještě vyslechnout poutavou přednášku Klenoty chilského nebe, kterou přednesl Petr Horálek jako první český Fotovyslanec Evropské jižní observatoře. Prostřednictvím strhujících fotografií ukázal hned několik vzácností, které může i běžný člověk spatřit na noční obloze ve vysokohorské poušti Atacama, kde se nachází vědecky nejproduktivnější observatoře světa – La Silla, Paranal a ALMA.

Celý podvečer v Mokrém byl velmi příjemný. Sešla se spousta lidí se společnými zájmy, fotografové, nadšenci a milovníci astrofotografie.

Poděkování patří všem partnerům, kterými byli Petr Horálek, Pavel Gabzdyl, Petr Komárek, Vladislav Slezák, Pavel Suchan, časopis Moje země, Albatros Media, Orlický týdeník, Syndikát novinářů ČR, SUPRA Praha, AM art Rokycany a Královéhradecký kraj.

Již nyní vymýšlíme téma dalšího ročníku. Téměř všichni partneři již projevili zájem se ho zúčastnit. Z toho pochopitelně máme velkou radost.

Na celkové výsledky, fotografie z vyhodnocení, fotogalerii soutěžních snímků, oficiální tiskovou zprávu České astronomické společnosti, články v médiích a další informace se můžete podívat webu Knihovny U Mokřinky. Vítězné fotografie byly také až téměř do konce dubna 2018 vystaveny v knihovně v MiniGaleri Na síti.

Fotografie bez uvedení autora pocházejí z archivu Knihovny U Mokřinky.

Čapkovské dramatizace s Františkem Zborníkem na Dobříši

Kam v květnu? Na Dobříš! Zkušený lektor PaeDr. František Zborník se ve svém semináři zaměří na dramatickou výchovu a bude společně s námi hledat cestu, jak dílo bratří Čapků prezentovat nově a neotřele. Budeme se zabývat vybraným dílem bratří Čapků v kontextu naší doby. Přidejte se – máme posledních pár volných míst!

Cílem semináře je prohloubit porozumění dílům bratří Čapků a naučit se zpracovat text ke konkrétnímu využití v praxi. Bude se jednat o práci v týmu s prvky dramatizace, inscenace, práce s hlasem a následné využití při práci se čtenářem.

Odborný seminář pro knihovníky se koná ve dnech 3. až 5. května 2018, z části v Městské knihovně Dobříš a zčásti v Památníku Karla Čapka ve Strži. Podrobný program a přihlášku najdete na webu dobříšské knihovny v sekci Aktuálně a na facebooku Městské knihovny Dobříš.

Hravě do historie písemnictví a knihoven – metodický seminář Kláry Smolíkové ve Svitavách

V rámci Března – měsíce čtenářů k nám do knihovny ve Svitavách opět zavítala oblíbená dětská spisovatelka a lektorka Klára Smolíková. Připravila seminář zaměřený na práci s dětmi, jehož se zúčastnilo 31 knihovnic.

Přivítání Kláry Smolíkové ve svitavské knihovně
Přivítání Kláry Smolíkové ve svitavské knihovně

Seminář Kláry Smolíkové zaujal především knihovnice, které zaplnily sál
Seminář Kláry Smolíkové zaujal především knihovnice, které zaplnily sál

K. Smolíková seminář rozdělila na tři části, které se vzájemně doplňovaly. Zaměřila se na historii knihovnictví, komiksovou gramotnost a čtenářství. Autorka představila své knihy a názorně ukázala, jak s nimi pracovat. Například v knize Řemesla jsou popsána různá povolání. Lektor může s knihou pracovat pomocí názorné ukázky předmětů, které byly dříve používány, a nechat děti hádat, o jaký předmět se jedná (například železná podkova). Lektor si může vytvořit kartičky tak, aby děti musely správně přiřadit činnost k názvu profese.

Klára Smolíková ukazuje, jak zábavně dětem představit funkci knihoven
Klára Smolíková ukazuje, jak zábavně dětem představit funkci knihoven

Další variantou je komiks, ve kterém jednoduše můžeme využít prázdné bubliny. Komiks je pro lektora velký pomocník, díky němu lze složitou věc vyjádřit i navzdory nízké slovní zásobě. Výhodou je také poutavá možnost divadelního ztvárnění. Způsob práce s komiksem lektorka předvedla na knize Králík málem králem. Možností je několik: příběh nechat zahrát dětmi, komiks dotvořit – naskenovat klíčové momenty s prázdnými bublinami a nechat děti příběh dokončit, jednotlivé části komiksu okopírovat, rozstříhat a nechat děti části správně seřadit. Důležité je, aby děti obrázky četly kriticky a došly samy k vlastnímu postoji.

Klára Smolíková dává knihovnicím tipy, jak pracovat s dětskou knihou
Klára Smolíková dává knihovnicím tipy, jak pracovat s dětskou knihou

Posledním zajímavým bodem bylo téma čtenářství. K. Smolíková představila svou knihu Zakousněte se do knihy (pracovní listy k rozvoji čtenářství), která je zaměřena na práci s dětmi a rozvoj čtenářství. Zastavila se také nad čtenářskými průzkumy. Rozpoutala se debata s účastníky semináře o tom, proč klesl počet čtenářů – chlapců.

Klára Smolíková představila i svou nejnovější knihu Spolkla mě knihovna
Klára Smolíková představila i svou nejnovější knihu Spolkla mě knihovna

Účastníci semináře obdrželi připravené pracovní listy, které můžou využít na lekce s dětmi. Seminář byl přínosný především pro knihovníky pracujícími s dětmi, asistenty a učitele. K. Smolíkovou do knihovny doprovázel Jiří Walker Procházka, známý český spisovatel science fiction a fantasy, který zároveň seminář oživil svými vtipnými doplňujícími poznámkami.

Svými zábavnými vsuvkami přispěl také Jiří Walker Procházka
Svými zábavnými vsuvkami přispěl také Jiří Walker Procházka

Autorkou fotografií je Kristýna Tumová z Městské knihovny ve Svitavách.

Městská knihovna v Praze otevřela koutek pro booktubery

Městské knihovně v Praze je dostupný nový booktuberský koutek pro každého youtubera, který doma nemá dostatek prostoru nebo vybavení. Kromě kamery vám zde půjčí všechno, co byste ke správným videím o knihách mohli potřebovat – regály s knihami, hrnečky na čaj, křesílka i polštáře, ale hlavně světla, mikrofon, zelené klíčovací plátno a stativy. Stačí mít platný čtenářský průkaz!

Slavnostní otevření

Booktuberský koutek byl slavnostně otevřen 27. března 2018, tedy na konci letošního Března – měsíce čtenářů. Jeho kmotry se stali knihovnou odchovaní booktubeři Vojtěch Hamerský, který vystupuje pod přezdívkou EclecticGuy a se svým youtubovým kanálem EclecticReader patří mezi nejsledovanější české booktubery, a Tomáš Pipota, knihovník z Dobříše, publikující na sociálních sítích pod přezdívkou RozseK. Bouchnutí šampaňského předcházela beseda s Alžbětou Trojanovou, populární recenzentkou počítačových her, a spisovatelem Pavlem Barešem, autorem bestselleru Projekt Kronos. Opravdovým křtem bylo natočení prvních videí s přítomnými booktubery – s Michaelou Faktorovou, Vojtěchem Hamerským a Tomášem Pipotou.

Křest koutku v plném proudu
Křest koutku v plném proudu

Tomáš Pipota a Michaela Faktorová

Tomáš Pipota a Michaela Faktorová
Tomáš Pipota a Michaela Faktorová

Tomáš Pipota a Alžběta Trojanová

Tomáš Pipota a Alžběta Trojanová
Tomáš Pipota a Alžběta Trojanová

Tomáš Pipota a Vojtěch Hamerský

Tomáš Pipota a Vojtěch Hamerský
Tomáš Pipota a Vojtěch Hamerský

Fenomén zvaný BookTube

Setkáváte se s pojmem BookTube poprvé? Zajímá vás, co znamená? Žádná oficiální definice neexistuje, nicméně pojem BookTube jako takový stal natolik uznávaným, že si vydobyl své místo v anglické Wikipedii. Z ní se můžeme dozvědět, že se jedná o skupinu tvůrců obsahu, jejichž videa se dotýkají knih. Slovní spojení BookTube vzniká spojením dvou slov – Books (knihy) a YouTube. Kromě obsahu zaměřeného na hráče počítačových her, cestovatele, fanoušky módy či líčení už nějakou dobu najdeme i videa pro zapálené knihomoly.

Podle booktubera Vojtěcha Hamerského je „booktubing je ideálním spojením knih a obrazu. Ano, knihy jsou primárně textová záležitost, ale tím, že se i normálně setkám s člověkem, který mi o nějaké knize přesvědčivě řekne, že si ji musím přečíst, donutí mě to se po knize podívat víc, než když bych si to pouze přečetl“.

Jak služba funguje

Jak již bylo řečeno, koutek pro booktubery může využít každý, kdo má platný čtenářský průkaz Městské knihovny v Praze. Koutek najdete v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí v oddělení pro děti a mládež. Knihovník vám půjčí klíč od skříně s vybavením, ve které najdete světla, mikrofon, zelené klíčovací plátno, stativy, prodlužovací kabel, ale i dekorativní hrnečky ve stylu vintage. Prostor je vybaven křesílky, knihami, stolečkem atd. Vše lze podle potřeby posunout a přeskládat. Momentálně není třeba rezervovat si místo předem, stačí přijít a můžete točit. Takže pokud milujete knížky a rádi o nich mluvíte, neváhejte a přijďte si náš koutek vyzkoušet!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny v Praze.