Asi žádná manažerská zkušenost, školení či dlouholetá praxe v jiném oboru nepřipraví nového ředitele knihovny na jednu zásadní věc, před kterou ho postaví kolegyně z dětského oddělení. To prostě přijdete do dětského oddělení a uslyšíte: „Pane řediteli, připravujeme Noc s Andersenem. No a potřebovali bychom, abyste dětem zahrál pana Andersena.“ Tak a je to. Copak o to, zahrát postavu autora pohádek, to si ještě dovedu představit. Jako největší problém se ale ukazuje sehnat klobouk a plášť. Místní ochotníci sice jeden cylindr mají, ale obvod má obrovský, takže padá až někam pod uši. No, pan Andersen prostě bude improvizovat. Tomu se říká výzva. Zatímco Andersen řeší kostým, kolegyně Anna Drdlová a Dagmar Kozlová ve spolupráci s ostatními už mají připravený na minutu přesný itinerář celé akce. Všechno je připraveno, naplánováno, kulisy jsou hotové. V zázemí knihovny pobíhají děti z divadélka učitelky Jitky Maršounové a pilují na vystoupení poslední texty. Mezitím se v kanceláři oddělení pro dospělé přidělávají ocásky pejskovi a kočičce, dolaďují kostýmy a malují kočičí fousy na tváře.

Děti v očekávání

Hodina H, začínáme! Dvaadvacet dětí, které přišly do knihovny nocovat, usedá do křesel vytvořeného hlediště, divadlo začíná. Skvělé, bouřlivý potlesk. Na řadu jde pan Andersen, klobouk raději v ruce, v druhé hůlčičku. Přivítání dětí a hádanka: Kdo že to jsem? Během chviličky mají děti jasno, a tak jim jako odměnu pan spisovatel přečte jednu ze svých pohádek, tu o statečném cínovém vojáčkovi. A protože se večer nese v duchu Povídání o pejskovi a kočičce, je na čase pozvat dalšího hosta – Josefa Čapka, jinak IT specialistu knihovny. Ten představí sebe i své dílo a po občerstvení a pomalování dětí kočičími a psími fousy je na řadě volné zpracování pohádky Jak pejsek s kočičkou vařili dort v podání knihovnic, které by se okamžitě, zdá se, mohly živit jako herečky.

Pánové Andersen a Čapek

Už se to chystá, pejsky a kočičku kontroluje pan Čapek

Soutěžení po pohádce

Je toho na jednu noc hodně, proto rychle dál. Jako velké překvapení večera přichází se svým psím svěřencem, border kolií Beruškou, strážník městské policie Jaroslav Hedvičák. Je to asi největší úspěch večera, prostě živé zvíře je živé zvíře.

Border kolie Beruška, hvězda večera

Co by to však bylo za noční dobrodružství bez pořádného tajného výletu. Děti projdou čtyři stanoviště v centru města. Hádají indicie, otázky z historie, kuriozní předměty. V atriu knihovny pak najdou truhlu a deset klíčů k jejímu odemknutí. Poklad jako odměna je sladký.

Skoro všechno už mají děti za sebou, takže je čeká už jenom společná četba před spaním z knížky Knihožrouti od Kláry Smolíkové a pak už honem do spacáků a dobrou noc, vlastně zbytek noci.

Poslední čtení před spaním

Sobotní ráno, snídaně, kouknout na pohádku a už jsou tady rodiče. „Jako vždycky už děti netrpělivě vyhlížely rodiče, aby jim mohly sdělit dojmy a zážitky. Z jejich nadšení jsme byly až dojaté. A proto si říkáme, že takové akce mají smysl. Takže zase za rok,“ říkají hlavní organizátorky, knihovnice z dětského A. Drdlová a D. Kozlová.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Matěje Josefa Sychry ve Žďáru nad Sázavou.