2017, ročník 26, číslo 1

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Průzkumy

Atlas knihoven

Ocenění

Právo

Ústřední knihovnická rada

Koncepce a strategie

Osobnosti

Rozhovor

Vzdělávání

Celostátní akce

Recenze

Z ústředních orgánů

Z odborných orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Ze zahraničních knihovnických spolků

Úvodník

Bulletin SKIP má novou tvář

Vážení a milí čtenáři,

jistě neušlo Vaší pozornosti, že v letošním roce Vám přinášíme Bulletin SKIP ve zcela nové podobě. Články publikované v bulletinu si můžete nově stáhnout i ve formátech PDF a EPUB, k dispozici je i verze pro tisk. U jednotlivých článků je také otevřeno diskusní fórum. Chcete-li články citovat, můžete přímo využít záznam podle ČSN ISO 690 uvedený u každého článku.

Novinkou je také skutečnost, že běžná čísla bulletinu nově vycházejí pouze v online podobě (zvláštní čísla budou od letošního roku vycházet jak v tištěné, tak v online podobě). Při rozhodování o tom, zda má bulletin vycházet nadále souběžně tištěně i online, nebo již výhradně online, jsme vycházeli z výsledků průzkumu Váš názor na Bulletin SKIP. Mimochodem starší čísla Bulletinu SKIP si můžete i nadále přečíst na původních webových adresách.

Protože stávající číslo je první číslo vydané v této nové podobě, velmi uvítáme, pokud nám poskytnete jakoukoliv zpětnou vazbu, ať už v diskusi u jednotlivých článků, nebo např. zasláním e-mailu.

Od druhého čísla budeme upozornění na nové číslo posílat nejenom do knihovnických konferencí, ale také dalším zájemcům, kteří se na hlavní stránce webu přihlásí k odběru tohoto upozornění.

Obohacením nové online podoby bulletinu je i vznikající přehled výstav k zapůjčení, jehož cílem je usnadnit výměnu informací o dostupných výstavách. Předpokládáme, že tento přehled se bude postupně stále rozrůstat a zamýšlenou úlohu plnit čím dál lépe.

Je třeba rovněž zmínit, že od začátku roku 2017 došlo také ke změnám ve složení redakční rady. Seznam aktuálních členů najdete v sekci O časopise. Velké díky si zaslouží PhDr. Ladislav Kurka, který svědomitě vedl redakci Bulletinu SKIP po více než dvě desetiletí a nyní se již – alespoň pokud jde o bulletin – věnuje zaslouženému odpočinku.

Závěrem uvádíme na pravou míru údaj z článku PhDr. Karel Sosna je novým nositelem ceny ministerstva kultury za přínos k rozvoji české kultury publikovaného v čtvrtém čísle Bulletinu SKIP z roku 2016 (na s. 12 tištěné verze časopisu a na adrese http://bulletin.skipcr.cz/bulletin/Bull16_407.htm#ti online verze) – PhDr. Karel Sosna svá studia na Univerzitě Karlově neukončil v roce 1984, ale již o dvacet let dříve, tj. v roce 1964. Dr. Sosnovi se za tento nedostatek omlouváme.

Příjemné čtení Vám za celou redakci Bulletinu SKIP přeje

Linda Jansová

Trendy v knihovnách

Program Public Libraries 2020 aneb Knihovny jako vzdělávací centra

O programu

Program Public Libraries 2020 vznikl pod záštitou nadace The Reading and Writing Foundation. Tu v roce 2004 založila nizozemská princezna Laurentien s cílem řešit strukturálně negramotnost v Nizozemí. Finančně je program zajišťován z grantu Nadace Billa a Melindy Gatesových. Cílem programu Public Libraries 2020 je dlouhodobě zvyšovat povědomí o důležitosti veřejných knihoven jako moderních vzdělávacích center. Na půdě orgánů EU, zejména v Evropském parlamentu, usiluje o vytvoření a uplatnění politiky ve prospěch veřejných knihoven. Klade důraz na moderní informační a komunikační technologie a na to, aby je mohli efektivně využívat i znevýhodněné skupiny obyvatel a ti, kteří k těmto technologiím mají pouze omezený přístup. Řada knihoven pomáhá lidem rozvíjet jejich digitální kompetence a prohlubovat nebo získávat znalosti díky vzdělávání, které nabízí v neutrálním a důvěryhodném prostředí. Role veřejných knihoven v místních komunitách tak stále nabývá na významu.

Program Public Libraries 2020 také koordinuje postup s dalšími evropskými knihovnickými organizacemi (např. IFLA či EBLIDA), jakož i dalšími organizacemi uplatňujícími zájmy uživatelů (např. Copyright for Creativity neboli C4C). Organizuje debaty o reformě autorského práva na půdě Evropského parlamentu za účasti poslanců, zástupců knihoven, nakladatelů a dalších zainteresovaných stran. Snaží se komunikovat s poslanci Evropského parlamentu a získávat je na svou stranu. Byla dokonce vytvořena skupina pro evropské poslance, kteří jsou tzv. milovníky knihoven (MEP Library Lovers). Za ČR se do ní přihlásili dokonce tři poslanci.

Program Public Libraries 2020 se – v souladu se Strategií Evropa 2020 – snaží zvýšit povědomí o smyslu veřejných knihoven jako partnerů pro sociální a ekonomický rozvoj a také propagovat to, jak knihovny přispívají k plnění hlavních cílů evropské politiky v oblastech sociální a digitální inkluze a celoživotního vzdělávání.

Spolupráce se SKIP

SKIP zahájil spolupráci s programem Public Libraries 2020 v roce 2013, kdy se za Českou republiku podílel na publikaci shrnující výsledky celoevropského průzkumu, jehož cílem bylo zjistit, jak uživatelé veřejných knihoven vnímají přínos informačních a komunikačních technologií v knihovnách.

V rámci programu Public Libraries 2020 také v říjnu 2016 proběhla v Evropském parlamentu akce Generation Code: born at the library. Jednalo se o výstavu a prezentaci zajímavých projektů knihoven z různých států EU na poli robotiky a programování. Účastníkům poskytla příležitost prakticky se seznámit s ukázkami programování a digitální tvorby z řady evropských knihoven. Součástí akce bylo setkání zástupců veřejných knihoven všech členských států EU s poslanci Evropského parlamentu a debata o reformě autorského práva.

O úspěchu akce svědčí skutečnost, že byli přítomni zástupci veřejných knihoven všech 28 členských států a během speciálně zorganizovaného jednání Meet and Greet your MEP se setkali s poslanci Evropského parlamentu ze svých zemí. Uskutečnila se téměř stovka takových setkání. Zástupci za ČR se podařilo uskutečnit čtyři schůzky s europoslanci nebo jejich asistenty, na kterých byli podrobně zpraveni o současné situaci veřejných knihoven v ČR a s tím, jak čelí výzvám spojeným s prudkým rozvojem informačních a digitálních technologií ve společnosti.

Na knihovny si udělali čas europoslanci Tomáš Zdechovský, Luděk Niedermayer a Pavel Svoboda. Pavel Svoboda je předsedou právního výboru při Evropském parlamentu, při krátkém rozhovoru s ním byla především zdůrazněna problematika autorského zákona v souvislosti se službami veřejných knihoven.

Vladana Pillerová z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR a europoslanec Pavel Svoboda při setkání v říjnu 2016 (zdroj: facebooková stránka Public Libraries 2020)
Vladana Pillerová z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR a europoslanec Pavel Svoboda při setkání v říjnu 2016 (zdroj: facebooková stránka Public Libraries 2020)

Plakáty s informacemi o knihovnách v evropských zemích

Před akcí byly pro všechny členské země vytvořeny barevné reprezentativní plakáty (či letáky) s informacemi o knihovnách, které pak měli všichni zástupci k dispozici.

Plakát obsahuje základní fakta o veřejných knihovnách v jednotlivých zemích, tedy především počty knihoven, výpůjček, čtenářů a jiné základní statistické údaje. Hlavním smyslem je však prezentovat knihovny jako místa, kde lidé získávají digitální kompetence. Proto byly na plakát přidány také mj. informace o tom, jaké mají občané jednotlivých zemí kompetence v oblasti informačních a komunikačních technologií, jaká je v zemi míra osob s nízkou čtenářskou a matematickou gramotností či kolik procent občanů se účastní celoživotního vzdělávání.

Plakáty byly nejprve vydány v angličtině a následně přeloženy do jazyků jednotlivých členských států. Plakát za ČR je dispozici na portálu Informace pro knihovny.

Plakát za ČR (zdroj: portál Informace pro knihovny)
Plakát za ČR (zdroj: portál Informace pro knihovny)

ČR má nejhustší síť knihoven v Evropě, ale relativně málo uživatelů

Na základě srovnání údajů z plakátů jednotlivých zemí EU a ČR můžeme konstatovat, že ČR má nejhustší síť veřejných knihoven v Evropě. Jedna knihovna u nás připadá na necelé dva tisíce obyvatel. Podobně hustou síť má například Lotyšsko. U většiny zemí můžeme také zjistit, kolik procent obyvatel tvoří čtenáři veřejných knihoven. V případě ČR se dobereme nepříliš vysokého čísla 13 %. K největším čtenářům patří samozřejmě severské země (v Dánsku se jedná o 50 % obyvatel a ve Finsku dokonce o 67 % obyvatel), na opačném konci spektra pak stojí Bulharsko s 5 % a Německo a Slovensko se 7 %.

Co se týče účasti Čechů na celoživotním vzdělávání, jsme s 9 % obyvatel na lehce podprůměrné úrovni. Nejlépe jsou na tom Dánové s 31 % obyvatel, nejhůře naopak Rumuni s pouhým 1 % obyvatel.

Závěrem

Podle informací Evropské komise má 32 % pracovní síly malé nebo žádné kompetence v oblasti digitálních technologií, a to navzdory faktu, že tyto kompetence jsou čím dál důležitější pro plnohodnotné zapojení do moderní společnosti. 65 tisíc veřejných knihoven v EU je prvním místem, kde mohou být kompetence v oblasti digitálních technologií rozvíjeny mimo instituce formálního vzdělávání (viz i web Libraries Change Lives). Knihovny tradičně poskytují přístup k informačním a komunikačním technologiím (včetně internetu) a nástrojům, které pomáhají zlepšit digitální kompetence – a to od těch základních, jako je orientace na webu, až k těm pokročilejším, jako je tzv. kódování či robotika.

Řada veřejných knihoven již občanům nabízí možnost zlepšovat digitální kompetence již nyní. Bylo by však prospěšné, pokud by existovaly strategie, které by veřejné knihovny v těchto aktivitách podpořily a umožnily jim je v budoucnu ještě zintenzivnit. Společnost by měla podporovat digitální tvorbu a programování již od raného věku nejen ve škole, ale také ve volném čase a vybavit příští generaci znalostmi, které budou jednou potřebovat ke své práci.

Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT) a spolupráce knihovníků a učitelů

Článek představuje praktické možnosti využití programu RWCT, tj. Reading and Writing for Critical Thinking (Čtením a psaním ke kritickému myšlení), v knihovnách a naznačuje také možné způsoby spolupráce se školami. Je tvořen třemi částmi. Program RWCT nejprve uvádí Kateřina Šafránková, certifikovaná lektorka RWCT a předsedkyně Kritického myšlení, z. s. Na ní navazuje pohled Mariky Zadembské, vedoucí třinecké Knihovny pro děti (součásti Knihovny Třinec) a tvůrkyně programů zaměřených na rozvoj předčtenářských dovedností a podporu čtenářství. V závěru program hodnotí přímo jeho účastníci.

Program očima Kateřiny Šafránkové

Kurzy RWCT mohou v České republice učitelé využívat již dvacet let. Program byl původně vyvinut právě pro učitele, ale v posledních letech se do něj zapojují i knihovníci. Program se zaměřuje mimo jiné na rozvoj čtenářské gramotnosti žáků – v tom mají učitelé s knihovníky společný cíl. Tím je vytvořit u dětí pevný a kladný vztah ke knihám a pomoci jim stát se celoživotními nezávislými a kritickými čtenáři.

K celoživotnímu čtenářství vede více cest a v ideálním případě je dětem nabídneme všechny. Knihovníci mají možnost působit na děti v „neškolském“ prostředí, a tím přitáhnout ke čtení i žáky, kteří mají ke škole (a všemu, co jim nabízí) rezervovaný, popř. přímo negativní postoj. Knihovník není učitel a nemá nad žáky žádnou moc – vzájemný vztah mezi knihovníkem a žákem může tudíž být mnohem rovnocennější. Knihovníci jsou zvyklí motivovat žáky k četbě či přemýšlení různými způsoby, opírají se o zkušenost s mnoha různorodými skupinami, které se na besedách střídají. Vědí, že musejí děti získat hned, protože druhý pokus mít většinou nebudou. Knihovníci také mohou využít příjemného a podnětného prostředí knihovny, kde se akce konají, a nechat děti samostatně si vybírat knihy, odkládat je, listovat jimi, popř. jim s výběrem pomoci.

V kurzech, které jsem pro knihovníky (spolu s Marikou Zadembskou) vedla v Ostravě a v Třinci, jsem knihovníkům nabízela různé modelové lekce, ve kterých si mohli sami na sobě vyzkoušet všechny aktivity, postupy a metody. Viděli tak ucelené výukové jednotky, které míří k určitému (čtenářskému či jinému) cíli. Metody z programu RWCT vedou k aktivnímu učení – žák je během lekce vtažen do dění, není pouhým divákem či posluchačem, ale je aktérem, který si buduje vlastní porozumění tématu. Tyto principy konstruktivistické pedagogiky jsou uplatnitelné při všech příležitostech, kdy se skupina lidí něco učí, něco se dozvídá, o něčem přemýšlí. Snažila jsem se knihovníkům nabízet takové lekce a metody, které by mohli uplatnit při besedách jak s dětmi, tak s dospělými účastníky. Věnovali jsme se také vlastní četbě, reflexi vlastního čtenářství a rozšiřování čtenářských teritorií.

Čtením a psaním ke kritickému myšlení (květen 2016) – účastníci si zkouší metodu Katapult, která je vhodná pro doporučování knih různých žánrů a je možné ji použít i pro třídu dětí
Čtením a psaním ke kritickému myšlení (květen 2016) – účastníci si zkouší metodu Katapult, která je vhodná pro doporučování knih různých žánrů a je možné ji použít i pro třídu dětí

Čtením a psaním ke kritickému myšlení (květen 2016) – společná neformální fotografie účastníků
Čtením a psaním ke kritickému myšlení (květen 2016) – společná neformální fotografie účastníků

Čtením a psaním ke kritickému myšlení (květen 2016) – práce se skupinou pokročilých – rozbor lekcí a také konzultace, rady, tipy a nápady, jak lekce vylepšit
Čtením a psaním ke kritickému myšlení (květen 2016) – práce se skupinou pokročilých – rozbor lekcí a také konzultace, rady, tipy a nápady, jak lekce vylepšit

Čtením a psaním ke kritickému myšlení (květen 2016) – závěrečné hodnocení semináře
Čtením a psaním ke kritickému myšlení (květen 2016) – závěrečné hodnocení semináře

Program očima Mariky Zadembské

V programu RWCT jsem se začala vzdělávat v roce 2012 v pražském sídle spolku Kritické myšlení a měla jsem to štěstí poznat výborné lektorky Kateřinu Šafránkovou a Květu Krüger. Absolvovala jsem základní i rozšiřující kurz, dále také kurz Čteme s nečtenáři, seminář věnovaný osobnostnímu testu MBTI (Myers-Briggs Type Indicator) a nakonec i lektorský půlroční kurz. Už po prvním víkendu jsem věděla, že RWCT je skvělý nástroj pro nás knihovníky, že se tímto směrem chci ubírat. Ukázal mi, jak je možné vést knihovnické a informační lekce, jak více pracovat s texty a knihami a více nad nimi přemýšlet.

První seminář věnovaný RWCT jsme nabídli našim „klubkařům“ před čtyřmi lety. Tehdy vedla Klubko SKIP 10, tj. klubko Moravskoslezského a Olomouckého kraje, Dana Kochová a společně jsme se shodly, že toto bude ta správná cesta ve vzdělávání nás i našich kolegů a kolegyň. Po převzetí štafety ve vedení Klubka SKIP 10 jsem u seminářů s lektorkou Kateřinou Šafránkovou zůstala. Každoročně teď pořádáme kurzy pro začátečníky i pokročilé knihovníky. V posledních dvou letech jsme už pracovaly velice intenzivně právě s těmi, kteří absolvovali dva a více ročníků a sami dnes tvoří lekce a pracují s metodami RWCT. Velký přínos pro ně má také sdílení svých lekcí a učení se poskytovat zpětnou vazbu, která se v knihovnách téměř nepoužívá.

Dlouho mi nebylo jasné, proč se program nerozšířil na všechny školy v republice a neučí tak všichni kantoři. Teď, když mám syna v první třídě a mám možnost více nahlédnout do učitelského života, tomu najednou začínám rozumět. Je těžké přinutit učitele odpoutat se od svého zajetého, naučeného, tolika školními roky odzkoušeného vzorce, když i tak to „jde“. Kéž by všichni pedagogové viděli, jak může být práce s knihou oboustranně zábavná, a čas příprav se jim vrátil v prožitcích jich samotných a hlavně dětí.

Co pro rozšíření RWCT můžu dělat já – knihovník? Samozřejmě tyto metody používáme a zapracováváme do našich lekcí a pořadů pro mateřské a základní školy, ukazujeme tedy pedagogům, jak je možno nad texty přemýšlet a jak pracovat s třídní skupinou. Více se mi to ale podařilo až v letošním roce, kdy jsem se stala vedoucí skupiny Čtenářská a informační gramotnost v projektu MAP (místní akční plány pro vzdělávání). S týmem učitelů jsme pro naše i okolní školy naplánovali celou řadu seminářů a kurzů, které nabízejí vhled do metod kritického myšlení. Doufáme, že se nám podaří alespoň trochu rozšířit tento způsob výuky do našich škol a knihoven v okolí. Dalším cílem je dostat do většiny škol dílny čtení, které efektivně podporují rozvoj čtenářství u dětí.

Pokud metodami kritického myšlení pracuje pedagog ve škole a knihovník v knihovně, je samotná knihovnická lekce mnohem efektivnější. Vlastně na sebe pak může výborně navazovat práce ve škole a v knihovně a může dojít k jejich propojení. Děti už znají metody RWCT (např. pětilístek, I.N.S.E.R.T., T-graf, názorová škála) ze školy. V knihovně jim proto nezabere tolik času se metody učit, mohou je rovnou používat. Výborně to ovšem může fungovat i naopak. V knihovně (v omezeném čase) začneme pracovat s knihou nebo jedním příběhem, který si pak ve škole mohou společně dokončit. Mohou propojit čtenářskou lekci s dílnou psaní v další hodině. Mohou se knize věnovat další hodiny literatury. I my rádi vystavíme tzv. lekci na přání, pokud bude doplňovat výuku pedagoga.

Kurzy Čtením a psaním ke kritickému myšlení v Knihovně Třinec rozhodně nekončí. Už v těchto dnech s kolegy pracovní skupiny MAP plánujeme další vzdělávání do projektu MAP 2. Rádi bychom pokračovali ve vzdělávání knihovníků i pedagogů a na podzim uspořádali velký kurz RWCT o rozsahu 80 hodin. Věřím, že i „klubkaři“ uvítají další pokračování našich společných seminářů.

Ochutnávka programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení pro knihovníky (březen 2017) – úvodní aktivity, práce ve skupinách
Ochutnávka programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení pro knihovníky (březen 2017) – úvodní aktivity, práce ve skupinách

Rozšiřující kurz RWCT pro pokročilé (březen 2017) – úvodní aktivita vhodná pro dílny čtení
Rozšiřující kurz RWCT pro pokročilé (březen 2017) – úvodní aktivita vhodná pro dílny čtení

Rozšiřující kurz RWCT pro pokročilé (březen 2017) – lekce k obrazu Poslední večeře
Rozšiřující kurz RWCT pro pokročilé (březen 2017) – lekce k obrazu Poslední večeře

Rozšiřující kurz RWCT pro pokročilé (březen 2017) – Kateřina Šildrová ukazuje ostatním účastníkům a také lektorce Kateřině Šafránkové svou lekci o hororech
Rozšiřující kurz RWCT pro pokročilé (březen 2017) – Kateřina Šildrová ukazuje ostatním účastníkům a také lektorce Kateřině Šafránkové svou lekci o hororech

Ze zpětné vazby účastníků programu v třinecké knihovně

Účastníci si z kurzů RWCT odnášejí řadu praktických poznatků a kurzy jako takové hodnotí velmi kladně, jak dokládají např. následující slovní hodnocení:

  • „Na semináři jsem byla poprvé loni, snažila jsem se využít naučené metody, ale poměrně dost jsem se v tom ztrácela. A letos? Letos se mi asi v hlavě rozsvítilo!“

  • „Další seznámení s metodami RWCT, na vlastní kůži vyzkoušené, je bezkonkurenční. Oceňuji dokonalou přípravu celého náročného třídenního semináře. Plně využitý čas, dokonale rozvrstveno a promyšleno. Skvěle zařazený blok o zpětné vazbě.“

  • „Oceňuji to, že někdo je schopen před námi stát a vést nás, vtloukat nám nápady do hlavy. Přínosem jsou určitě ukázkové lekce, postřehy ostatních.“

  • „Nový pohled na tvorbu besed, inspirace k další práci.“

  • „Oceňuji velmi nové nápady a taky to, že byl tentokrát kladen větší důraz na sdílení naší praxe, předávání rad apod.“

  • „Že vše probíhalo přirozeně, bez toho, že bych měla pocit, že je na mě vyvíjen nějaký tlak.“

  • „Srozumitelnost celého školení, možnost stát se přímou součástí lekcí jako účastník. Zároveň mě potěšila univerzálnost použití daných lekcí pro různé věkové skupiny a univerzálnost daných myšlenek.“

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Třinec.

Díky knihovnám píší senioři Wikipedii i mimo Prahu

Program Senioři píší Wikipedii se v roce 2016 podařilo rozšířit do dalších českých měst, a to především díky spolupráci s knihovnami. S výjimkou Příbrami, kde se kurz uskutečnil v Gymnáziu pod Svatou horou, proběhly všechny kurzy v knihovnách, konkrétně v Městské knihovně v Praze, v Moravské zemské knihovně, ve Vědecké knihovně v Olomouci, v Masarykově veřejné knihovně Vsetín, v Krajské vědecké knihovně v Liberci, v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem, v Knihovně města Ostravy v Ostravě-Michálkovicích a v Regionální knihovně v Karviné.

Města, v nichž do konce roku 2016 proběhl alespoň jeden kurz Senioři píší Wikipedii (zdroj: Wikimedia ČR)
Města, v nichž do konce roku 2016 proběhl alespoň jeden kurz Senioři píší Wikipedii (zdroj: Wikimedia ČR)

Celkem se nám podařilo uspořádat 19 kurzů pro začátečníky i pokročilé, kterých se poprvé zúčastnilo 111 seniorů a společně se svými zkušenějšími kolegy napsalo 216 článků a přidalo 1 971 065 bajtů (což si lze představit jako téměř osm knih o rozsahu 200 stran).

V roce 2017 již domlouváme spolupráci s Knihovnou města Plzně, Městskou knihovnou Česká Lípa a s Univerzitou třetího věku v Miroslavi.

Proč by měli senioři psát Wikipedii?

Přestože senioři mají díky svým celoživotním zkušenostem a znalostem velký potenciál obohatit obsah Wikipedie, jsou zde doposud zastoupeni velmi skromně. Typickými přispěvateli pak jsou muži pod třicet let, což se projevuje především na tématech, která jsou v encyklopedii zpracována. Zapojením ostatních věkových i genderových skupin přispějeme k vyváženějšímu obsahu, který je volně dostupný komukoli.

Z této myšlenky vychází i profesor Jan Sokol, který inicioval program Senioři píší Wikipedii s cílem zapojit do používání a tvorby Wikipedie seniory. „Znám řadu velmi vzdělaných vrstevníků, kteří si stěžují, že nemají do čeho píchnout, a je přirozené, že to, co vědí, chtějí někomu předat. Tak proč je nepozvat na Wikipedii?“ ptá se prof. Sokol. Od roku 2014 spolek Wikimedia Česká republika (dále Wikimedia ČR) úspěšně organizuje seniorské kurzy, které absolvovalo již více než 250 účastníků. Wikipedie se tak stává novou platformou, kde starší generace předávají své vědomosti generacím mladším. Prostřednictvím kurzů se nám daří vytvářet nový prostor pro seberealizaci a socializaci seniorů, kteří chtějí stále žít aktivně.

Knihovny jako přirozený partner pro spolupráci

Již od počátku projektu spolupracujeme s knihovnami, které v programu vnímáme jako přirozené partnery. Knihovny nám pro naše kurzy poskytují skvělé zázemí, a to nejen vybavené počítačové učebny, ale i propagaci kurzu a organizační zabezpečení. Lektoři z Wikimedia ČR pak dodají obsah a prověřené know-how.

Spolupráci jsme primárně vyzkoušeli v Praze a v loňském roce ji začali rozšiřovat i tam, kam dosáhly naše lektorské síly. Díky tomu, že Wikipedii píší dobrovolníci po celé České republice, jsou i naši lektoři rozmístěni v různých městech. Pokud tedy v dané lokalitě (případně v dojezdové vzdálenosti) máme lektora, kurz společně s knihovnou rádi zorganizujeme.

Z kurzu Senioři píší Wikipedii v Knihovně města Ostravy v Ostravě-Michálkovicích (zdroj: Ikcur, Wikimedia Commons)
Z kurzu Senioři píší Wikipedii v Knihovně města Ostravy v Ostravě-Michálkovicích (zdroj: Ikcur, Wikimedia Commons)

Díky velmi pozitivním ohlasům na program se nám však stává, že nás oslovují i knihovny, které jsou pro naše lektory lokalitou příliš vzdálené, a tudíž není v našich silách kurz zabezpečit. Proto jsme se rozhodli vytvořit pro knihovníky vzdělávací program Jak seniory učit psát Wikipedii, aby si jakákoli knihovna mohla kurz zabezpečit samostatně a projekt se zároveň stal dlouhodobě udržitelným a nezávislým na finančních zdrojích Wikimedia ČR.

V roce 2016 prošlo programem přibližně 50 knihovníků, z nichž již někteří stihli ve svých knihovnách uspořádat vlastní kurz. Osvědčila se nám i meziknihovnická spolupráce, kdy námi proškolený knihovník vedl kurzy nejen ve svém městě, ale i v knihovně v městě sousedním. Pokud byste i vy měli zájem projít naším vzdělávacím programem, zarezervujte si 11. a 25. dubna 2017, kdy se v Národní knihovně ČR v Praze uskuteční školení.

S knihovníky nejen pro seniory

Spolupráce s knihovnami však rozhodně není omezena pouze na projekt Senioři píší Wikipedii. V období od 15. ledna do 3. února 2017 nachystala Wikimedia ČR pro knihovníky kampaň 1Lib1Ref, jejímž cílem je zdůraznit přirozené partnerství mezi knihovnami a hnutím Wikimedia a jeho největším projektem Wikipedií, která 15. ledna 2017 oslavila již 16. narozeniny. V rámci kampaně jsme chtěli knihovníky podpořit v tom, aby každý z nich dal Wikipedii k narozeninám dárek v podobě přidání jedné reference (doplnění chybějícího zdroje), a ukázat, jak jednoduché je Wikipedii editovat. Veškeré informace o kampani naleznete na adrese 1lib1ref.wikimedia.cz.

Dalším příkladem spolupráce je např. Wikiklub, kdy nám Městská knihovna v Praze každou středu v čase od 17:00 do 19:30 poskytuje prostor pro setkávání a společné editování. Akci navštěvují nejen wikipedisté, ale i účastníci a absolventi našich seniorských kurzů či studenti zapojení v projektu Studenti píší Wikipedii.

Nepravidelně s knihovnami po celé ČR organizujeme i tzv. Skenovací workshop, kam účastníci přinesou své staré fotografie a diapozitivy, které společně digitalizujeme a nahráváme na Wikimedia Commons – platformu pro ukládání souborů. Nahrané soubory pak vkládáme do článků na Wikipedii, kde příslušné obrázky chybí.

Možností pro spolupráci s knihovnami i knihovníky je tedy celá řada a my se těšíme, co vše se nám společně podaří v roce 2017.

Závěrem

Podrobnosti o projektu Senioři píší Wikipedii najdete na adrese seniori.wikimedia.cz.

Pokud vás zajímá spolupráce Wikimedia ČR a knihoven, doporučujeme odebírat náš newsletter (k odběru se můžete přihlásit na webu Wikimedia ČR) nebo sledujte facebookovou skupinu Wikiknihovny.

Chcete-li získat další informace o vzdělávacích programech či o spolupráci s knihovnami, kontaktujte Gabrielu Bokovou (gabriela.bokova@wikimedia.cz).

Průzkumy

Váš názor na Bulletin SKIP – výsledky průzkumu

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

O průzkumu

Průzkum názorů členů SKIP na Bulletin SKIP byl pod názvem Váš názor na Bulletin SKIP realizován od 11. do 30. listopadu 2016. Názory členů SKIP byly získány prostřednictvím dotazníku, který připravil výkonný výbor SKIP. Smyslem průzkumu bylo zjistit, jakým směrem by se Bulletin SKIP měl v roce 2017 vydat, mj. zda by měl nadále vycházet souběžně v tištěné a online podobě, nebo již výhradně v online podobě.

K účasti v průzkumu byli členové SKIP vyzváni prostřednictvím elektronické konference všech členů SKIP skip@cvut.cz, doplňkově pak i v dalších elektronických konferencích SKIP.

Dotazník byl k dispozici prostřednictvím služby Formuláře Google a byl také – ve formátu PDF – součástí e-mailu zaslaného do elektronických konferencí.

Otázky v dotazníku

Dotazník obsahoval celkem osm otázek (včetně závěrečného prostoru pro komentář), z nichž čtyři byly povinné a čtyři nepovinné. S výjimkou posledních tří otevřených otázek se jednalo o otázky uzavřené.

První dvě (povinné) otázky byly identifikační – účastníci průzkumu nejprve uváděli, z kterého regionu SKIP jsou a zda odpovídají jako individuální členové nebo jako zástupci institucionálního člena. Respondenti měli možnost uvést, že odpovídají zároveň jako individuální i institucionální členové.

Smyslem třetí (nepovinné) otázky bylo zjistit, jak jsou pro členy SKIP přínosné jednotlivé typy článků (články s odbornou tematikou, články o nových nebo rekonstruovaných budovách knihoven, přehledy udělených knihovnických cen, informace o dění v ústředních orgánech SKIP, informace o dění v regionech, kalendáře akcí, recenze, rozhovory a zprávy z akcí).

Ve čtvrté (povinné) otázce se respondenti vyjadřovali k tomu, jak dosud četli bulletin – zda využívali online podobu, tištěnou podobu, jejich kombinaci nebo jej vůbec nečetli.

V páté (povinné) otázce jsme zjišťovali, zda má bulletin i nadále vycházet v tištěné podobě. Respondenti mohli zvolit jednu z pěti možností na škále od „určitě ano“ po „určitě ne“.

V posledních třech (nepovinných) otázkách měli účastníci průzkumu možnost vyjádřit se k tomu, zda jim v bulletinu něco chybí a zda by tam něco naopak nemuselo být, a uvést jakýkoliv další komentář k dotazníku.

Účast v průzkumu

Průzkumu se zúčastnilo celkem 504 členů SKIP, z toho se ve dvou třetinách případů jednalo o individuální členy a ve třetině případů o členy institucionální. Většina respondentů dotazník vyplnila online, pouze šest respondentů své odpovědi zaslalo e-mailem a čtyři klasickou poštou.

Pokud respondenti uvedli, že odpovídají jak jako individuální, tak jako institucionální členové, byly jejich odpovědi započítány dvakrát.

V době konání průzkumu měl SKIP celkem 1 637 členů, z toho 948 členů individuálních a 689 institucionálních. Průzkumu se tedy zúčastnila necelá třetina (31 %) všech členů SKIP, konkrétně více než třetina (36 %) individuálních členů SKIP a necelá čtvrtina (24 %) institucionálních členů.

Nejvíce individuálních členů odpovědělo z regionu 01 Praha, nejméně z regionu 05 Chomutovsko (to ovšem souvisí i s velikostí regionu). Z hlediska institucionálních členů byl nejvíce zastoupen region 10, tj. Region Moravskoslezského a Olomouckého kraje, nejméně pak region 05 Chomutovsko. Podrobnosti jsou zachyceny v grafu 1.

Graf 1: Počet odpovědí podle regionů
Graf 1: Počet odpovědí podle regionů

Pokud se týká přínosu jednotlivých typů článků, u všech typů převažuje názor, že jsou spíše přínosné, popř. i velmi přínosné. Podrobnější výsledky jsou zachyceny v grafech 2 až 10 (možnost „nemohu posoudit, tyto články nečtu“ byla v grafech zestručněna na výraz „nevím“).

Graf 2: Přínos článků s odbornou tematikou
Graf 2: Přínos článků s odbornou tematikou

Graf 3: Přínos článků o nových nebo rekonstruovaných budovách knihoven
Graf 3: Přínos článků o nových nebo rekonstruovaných budovách knihoven

Graf 4: Přínos přehledů udělených knihovnických cen
Graf 4: Přínos přehledů udělených knihovnických cen

Graf 5: Přínos informací o dění v ústředních orgánech SKIP
Graf 5: Přínos informací o dění v ústředních orgánech SKIP

Graf 6: Přínos informací o dění v regionech
Graf 6: Přínos informací o dění v regionech

Graf 7: Přínos kalendářů akcí
Graf 7: Přínos kalendářů akcí

Graf 8: Přínos recenzí
Graf 8: Přínos recenzí

Graf 9: Přínos rozhovorů
Graf 9: Přínos rozhovorů

Graf 10: Přínos zpráv z akcí
Graf 10: Přínos zpráv z akcí

Graf 11 zachycuje, jak respondenti četli bulletin.

Graf 11: Způsoby čtení Bulletinu SKIP
Graf 11: Způsoby čtení Bulletinu SKIP

Na otázku, zda má bulletin i nadále vycházet v tištěné podobě, převažovala odpověď, že spíše nikoliv, viz graf 12.

Graf 12: Má podle Vás Bulletin SKIP i nadále vycházet v tištěné podobě?
Graf 12: Má podle Vás Bulletin SKIP i nadále vycházet v tištěné podobě?

Pokud sjednotíme kategorie „určitě ano“ a „spíše ano“ (jako „ano“) a kategorie „spíše ne“ a „určitě ne“ (jako „ne“), zjistíme, že přes 54 % všech respondentů (273 členů) si přeje, aby bulletin nadále nevycházel v tištěné podobě a přes 26 % všech respondentů (185 členů) si naopak přeje, aby v tištěné podobě naopak vycházel i nadále.

58 z těch, kteří nyní čtou bulletin pouze v tištěné podobě, je pro, aby bulletin nadále vycházel pouze online. To představuje téměř 12 % všech respondentů.

Stejně to vidí 128 z těch, kteří čtou bulletin někdy online a někdy v tištěné podobě. To je přes 25 % všech respondentů.

Níže uvádíme výběr z odpovědí na poslední tři otevřené otázky (je ponecháno původní znění odpovědí, opraveny byly pouze zjevné překlepy a chyby v interpunkci).

Pokud se jedná o to, co čtenářům v bulletinu chybí, objevily se mj. následující odpovědi:

  • „aktuální trendy v oboru“

  • „Asi víc příspěvků o dění v regionech, které by mohly sloužit jako inspirace“

  • „Inspirace z praktického života knihovníků v zahraničí, hlavně z veřejných knihoven v menších místech.“

  • „Představení programu jednotlivých regionů SKIP“

  • „Většina článků je o tom, co bylo. Možná by bylo lepší psát s dostatečným předstihem i o tom, co se ve SKIPu chystá a i konkrétní inspirace k jednotlivým akcím.“

  • „Víc pozornosti malým venkovským knihovnám“

  • „Více informací o projektech realizovaných na základě získaných dotací např. z Knihovny 21. století“

  • „Více informací z akademického prostředí“

  • „Více informací z regionů a sekcí. Ale za to nemůže redakční rada.“

  • „Více konkrétních tipů na originální služby a nápady knihoven.“

  • „více odborných článků“

  • „vysvětlující informace ke strategii SKIP, připomenutí důležitých milníků z historie, ohlédnutí za úspěšnými projekty a jejich autory (např. kdo vymyslel Týden veřejných knihoven, jaké bylo jeho poslání?)“

Z odpovědí na otázku, co by naopak v bulletinu nemuselo být, můžeme uvést např.:

  • „Těžko říct, každého zajímá něco jiného, knihovníka z velké knihovny, z malé knihovny, když nemám o článek zájem, prostě ho nečtu. Jiný si ho ale třeba přečte rád a pomůže mu.“

  • „Mohlo by být méně článků s odbornou tematikou“

  • „recenze“

  • „regionální informace“

  • „zprávy z akcí, které proběhly před čtvrt rokem“

V komentáři se objevily mj. následující náměty:

  • „Časopis čtu ráda, obě verze.“

  • „děláte to dobře, děkuji za všechny informace a přeji hodně úspěchů v dalším pokračování“

  • „Jsem celkem spokojená, bulletin není jediný zdroj informací a ani nemůže být, ale čtu ho ráda. Jsem v malé profesionální knihovně s 1 úvazkem a s dalšími kolegy(němi) se vidím málokdy. Netrvám na tištěné podobě, ekonomické důvody jsou jasné.“

  • „Cením si legislativních informací od dr. Richtera.“

  • „Jsem přesvědčen o tom, že Bulletin má svůj význam, ale již pouze v elektronické podobě. Uspořené prostředky na tisk lze použít na další aktivity SKIP.“

  • „Mělo by být více prostoru věnováno opravdu novinkám v knihovnictví a novým proudům, trendům a možnostem, kterými by se knihovny měly vydávat. Plus inspirace ze zahraničí.

  • „Možná by to chtělo nějakou grafickou změnu, když je to výročí.“

  • „Pokud by nevycházela tištěná verze, velmi bych uvítala upozornění e-mailem.“

  • „Přikláním se k názoru, aby Bulletin vycházel pouze elektronicky, i když až dosud jsem dávala přednost tištěné verzi. Ušetřily by se finanční prostředky a prostě je to přirozený vývoj. Pokrok se nedá zastavit.“

  • „Vím, že tištěná verze Bulletinu je drahá, naopak e-verze by umožnila zveřejnit mnohem více fotografií z knihoven u nás i v zahraničí, což v tištěné verzi je z finančních důvodů omezené. Pokud by ale Bulletin byl pouze elektronicky, přišli by o jeho obsah ti kolegové, kteří nemají přístup k internetu. Otázka je, kolik jich je a zda nemají možnost přečíst si e-Bulletin třeba v knihovně ve svém okolí.“

  • „Vřelé poděkování PhDr. Ladislavu Kurkovi za desítky let trvající službu českému knihovnictví a za kvalitní časopis, který je podporou vzájemné pospolitosti české knihovnické obce. To je také důvod, proč by měl zůstat i nadále tištěný.“

Ze závěrečných otevřených otázek jasně vyplývá, že názory řady respondentů na obsahovou skladbu časopisu se značně liší – zatímco jedni by například uvítali více odborných článků, jiní naopak méně; podobně je tomu v případě zpráv z regionů, jejichž rozsah by někteří respondenti spíše omezili a jiní spíše rozšířili. Tuto situaci výstižně zachytil jeden z respondentů, když poznamenal, že „[v] časopise nemusí být všechno a nelze vyhovět všem“.

Závěrem

Jménem redakční rady Bulletinu SKIP bych ráda velmi poděkovala všem účastníkům průzkumu. Díky tomu, že průzkumu se zúčastnila téměř třetina všech členů SKIP, lze jeho výsledky vnímat jako relativně reprezentativní.

Z průzkumu vyplynulo, že po obsahové stránce jsou členové SKIP s podobou bulletinu v zásadě spokojeni, jak dokládají odpovědi na otázky o přínosu jednotlivých typů článků. Je však nutné poznamenat, že ze závěrečných otevřených otázek jasně vyplynulo, že neexistuje shoda v tom, co přesně a v jakém rozsahu by bulletin měl obsahovat.

Díky průzkumu bylo také zjištěno, že více než polovina individuálních i institucionálních členů si přeje, aby bulletin vycházel již pouze v online podobě. Téměř 12 % respondentů aktuálně čte bulletin pouze v tištěné podobě, a přesto je zároveň pro, aby do budoucna vycházel pouze online.

Na základě předběžných výsledků průzkumu, který byly zpracovány na začátku prosince 2016, tj. bezprostředně po ukončení dotazníkového šetření, byla zpracována grantová žádost do programu Knihovna 21. století (v březnu 2017 byla žádost schválena). Aktuálně se počítá s tím, že běžná čísla bulletinu budou nadále vycházet výhradně online, zvláštní čísla budou dostupná v online i tištěné podobě.

S výsledky průzkumu budeme při přípravě a rozvoji Bulletinu SKIP pracovat i nadále.

Autorkou grafů je Linda Jansová z Národní knihovny ČR.

Atlas knihoven

Útulné místo v srdci knihovny aneb Třetí patro Městské knihovny Tábor v novém

V úterý 10. ledna 2017 bylo oficiálně otevřeno zrekonstruované třetí patro Městské knihovny Tábor, tzv. hudební oddělení. Omládlo k nepoznání. Pohodlná retrokřesílka a sedačka z palet lákají k posezení, interiér zdobí osmisměrková tapeta a svítidla, která navrhla Kristýna Markvartová a výtvarně je pojal Richard Fischer. Z oken je jedinečný výhled na Staré město nebo do blízké botanické zahrady. Než se ale do křesílka posadil první čtenář, předcházelo mnohé.

Rekonstrukce započala v říjnu loňského roku. Knihy, CD, DVD i LP musely prostor dočasně opustit. Velký dík patří našim čtenářům, kteří nám neuvěřitelně ulehčili práci při stěhování, když u sebe doma „ubytovali“ 6 641 svazků, tedy téměř třetinu fondu ze třetího patra. Bylo zapotřebí zrenovovat podlahu, zcela vyměnit elektrické rozvody a vymalovat. Dosavadní zázemí pro knihovnice bylo přebudováno v praktický skládek. Stávající mobiliář se doplnil o kompaktní skříňky pod řadu oken a několik nových regálů na knihy. Veškeré úpravy interiéru navrhl Ing. arch. Vít Markvart. Oprava celého prostoru stála 620 tisíc Kč a knihovna ji hradila ze svého rozpočtu na rok 2016.

Nábytkový prvek z palet pod výhledem na Staré město (foto: David Peltán)
Nábytkový prvek z palet pod výhledem na Staré město (foto: David Peltán)

Do křesílek a pohovky se při oficiálním otevření prostoru usadily studentky oboru Informační studia a knihovnictví z táborské Střední školy obchodu, služeb a řemesel (foto: Lukáš Bláha)
Do křesílek a pohovky se při oficiálním otevření prostoru usadily studentky oboru Informační studia a knihovnictví z táborské Střední školy obchodu, služeb a řemesel (foto: Lukáš Bláha)

Ing. arch Vít Markvart byl spokojen, vidět je jeden z lustrů s hudebními motivy (foto: Lukáš Bláha)
Ing. arch. Vít Markvart byl spokojen, vidět je jeden z lustrů s hudebními motivy (foto: Lukáš Bláha)

Vše dobré do vínku nového místa v knihovně popřály místostarostky města Kateřina Bláhová a Michaela Petrová spolu s paní ředitelkou Evou Měřínskou (foto: David Peltán)
Vše dobré do vínku nového místa v knihovně popřály místostarostky města Kateřina Bláhová a Michaela Petrová spolu s paní ředitelkou Evou Měřínskou (foto: David Peltán)

První diskuze na barevných tonetkách s osmisměrkovou stěnou v pozadí (foto: Kateřina Šímová)
První diskuze na barevných tonetkách s osmisměrkovou stěnou v pozadí (foto: Kateřina Šímová)

Prostor třetího patra knihovny se viditelně nadýchl. Knihy z oblasti sci-fi a fantasy, komiksy, nepřeberné množství CD, DVD, LP, ale i noty a hudebniny najdou čtenáři ve volném výběru. V neposlední řadě jsou k dispozici čtyři počítače pro přístup k internetu, na svých chytrých telefonech se čtenáři připojí k internetu přes Wi-Fi.

A jak jsou s proměnou spokojeni samotní čtenáři? Názory jsou veskrze pozitivní, za všechny si dovolím citovat čtenáře Tomáše Hadravu:

„Jsem z tohoto oddělení unesen, obě okna na dvě strany nabízejí nádherný výhled za každého počasí, místo je přátelské, pohodlné, přesně takové, jaké bych si představoval pod pojmem moderní knihovna. Děkujeme za to.“

Knihovna Petra Bezruče v Opavě sídlí v národní kulturní památce

V pondělí 20. února 2017 vyhlásila vláda ČR seznam nových kulturních památek. Po tomto oznámení vlády vypukla v Opavě naprostá euforie. Na seznam se totiž dostal objekt bývalé Obchodní a živnostenské komory v Opavě (OHK), kde nyní sídlí Knihovna Petra Bezruče. Budova se tak zařadila na seznam prestižních kulturních památek požívajících nejvyšší ochranu. V Opavě jsou kromě objektu Knihovny Petra Bezruče v seznamu národních kulturních památek zapsány Konkatedrála Nanebevzetí Panny MarieKaple svatého Kříže (Švédská kaple) a nedaleký Státní zámek v Hradci nad Moravicí. Budova, které většina obyvatel říká důvěrně „Bezručák“, je bezesporu dominantou Opavy. Je první budovou, o kterou doslova zakopnete, když vystoupíte na vlakovém či autobusovém nádraží, nebo přijíždíte do Opavy po městském okruhu.

Pohlednice – celkový pohled (r. 1911, Slezské zemské muzeum)
Pohlednice – celkový pohled (r. 1911, Slezské zemské muzeum)

Pohlednice – celkový pohled (kolem r. 1920, Slezské zemské muzeum)
Pohlednice – celkový pohled (kolem r. 1920, Slezské zemské muzeum)

Celkový pohled (r. 1940, foto: R. Chodura, Slezské zemské muzeum)
Celkový pohled (r. 1940, foto: R. Chodura, Slezské zemské muzeum)

Opava byla na počátku 20. století výkladní skříní Slezska, sídlily zde důležité administrativní úřady a instituce, bydlela zde společenská smetánka. V Opavě bylo divadlo (činohra i opera), renomované muzeum a panoval zde čilý spolkový život. Pro koupěchtivé Opavany byl v letech 1927 až 1928 postaven obchodní dům Breda, až do 60. let minulého století největší obchodní dům v tehdejším Československu.

Celkový pohled (r. 1958, foto: A. Pustka, Slezské zemské muzeum)
Celkový pohled (r. 1958, foto: A. Pustka, Slezské zemské muzeum)

Pohlednice – celkový pohled (r. 1960, Slezské zemské muzeum)
Pohlednice – celkový pohled (r. 1960, Slezské zemské muzeum)

Novodobá historie města je velmi pohnutá. Opava patřila mezi nejvíce zničená města na konci 2. světové války. V samotné Opavě a blízkém okolí probíhaly v dubnu 1945 urputné boje. Opava se ocitla v centru posledního zoufalého odporu německé armády. Následky byly pro město katastrofální. Bylo zničeno takřka 80 % budov. Jako zázrakem přežilo bez větší újmy jen několik objektů, mezi nimi i objekt naší současné knihovny, jejíž bohatá výzdoba i většina vybavení naštěstí nepoznala hrůzy přecházející fronty ani euforii vítězné Rudé armády. Je až s podivem, jak se podařilo uchovat četné původní detaily a mobiliář budovy.

Obchodní hospodářská komora byla v Opavě ustanovena zákonem č. 122 z 18. března 1850. Rozvíjející se uhelný průmysl a obchod a zvyšující se význam Opavy jako administrativního centra Slezska měl vliv na růst členské základny i zvyšující se prestiž Obchodní a živnostenské komory. Na počátku 20. století představenstvo komory rozhodlo o vybudování nového reprezentativního sídla a v roce 1908 vypsalo architektonickou soutěž. Porota vybrala ze 45 soutěžních projektů. Zaujal projekt architekta Leopolda Bauera, vídeňského architekta a rodáka z nedalekého Krnova. Projekt byl původně mnohem velkorysejší. Na požádání představitelů komory byl přepracován, zjednodušen a také bylo ubráno na opulentnosti i zdobnosti budovy. Ovšem stavba vzniklá podle plánů v letech 1908 až 1910 není chudou Popelkou. Vnitřní prostory i plášť budovy jsou velmi zdobné. Umělecká výzdoba byla zadána předním slezským umělcům a řemeslníkům. Sochy pocházejí z dílny Josefa Obetha, na zámečnických a kovářských prvcích se podílely firmy Franze Pohla a Ludwiga Bluchy. Autorem návrhů vitráží ve velkém sále je malíř Adolf Zdražila, realizace vitráží byla svěřena firmě Richarda Schleina v Hrádku v Čechách. V roce 2000 prošly vitráže rozsáhlou renovací, a to ve firmě Vitráž v Novém Boru. Devět ženských alegorických postav symbolizuje řemesla a odvětví průmyslu provozované na území Slezska (zlatnictví, stavitelství, sklářství, ocelářství, textilnictví, obchod apod.) a jsou se třemi masívními zlacenými lustry dominantním prvkem velkého sálu.

Pohlednice – pohled na schodiště (kolem r. 1935, Slezské zemské muzeum)
Pohlednice – pohled na schodiště (kolem r. 1935, Slezské zemské muzeum)

Vitráže (r. 2002, zdroj: archiv Knihovny Petra Bezruče)
Vitráže (r. 2002, zdroj: archiv Knihovny Petra Bezruče)

Sochy a reliéfy na průčelí budovy jsou dílem sochaře Josefa Obetha. Vstupní dveře v monumentálním průčelí budovy jsou zhotoveny podle návrhu architekta Leopolda Bauera, který je také autorem návrhů svítidel v jednotlivých reprezentačních místnostech, rostlinných motivů na ozdobných mřížích a kování. Objekt byl jako první v Opavě vybaven centrálním vytápěním, nechyběl ani průmyslový vysavač, jehož mosazné hlavice jsou dosud k vidění na chodbách objektu. Milovníci historie zde mohou obdivovat také původní luxfery, které byly vyrobeny opět podle návrhu Leopolda Bauera a osvětlují unikátní skleněný strop vstupního vestibulu.

Pohled na sochařskou výzdobu (r. 1958, foto: A. Pustka, Slezské zemské muzeum)
Pohled na sochařskou výzdobu (r. 1958, foto: A. Pustka, Slezské zemské muzeum)

Část sochařské výzdoby na průčelí (r. 1973, foto: A. Pustka, Slezské zemské muzeum)

Část sochařské výzdoby na průčelí (r. 1973, foto: A. Pustka, Slezské zemské muzeum)
Část sochařské výzdoby na průčelí (r. 1973, foto: A. Pustka, Slezské zemské muzeum)

Interiér vstupní haly (r. 1973, foto: A. Pustka, Slezské zemské muzeum)
Interiér vstupní haly (r. 1973, foto: A. Pustka, Slezské zemské muzeum)

V přízemí budovy byla v roce 1910 zřízena moderně vybavená knihovna a studovna firemní a patentové literatury, v budově působil živnostenský katastr a registr firem. Ve sklepu objektu se nacházely dílny, kde se odehrávaly učňovské zkoušky. Činnost OHK na počátku 20. let vzkvétala, proto byly k objektu zakoupeny další dvě budovy v těsné blízkosti. Budovu obklopoval park podle návrhu architekta Leopolda Bauera. Ten se ovšem již nedochoval, protože ustoupil městskému okruhu a rušné křižovatce.

Objekt sloužil potřebám živnostníků až do zrušení komory. Poté přešel do rukou státu. V roce 1950 zde byla definitivně umístěna i veřejná knihovna, která logicky obsadila místnosti bývalé studovny a čítárny OHK. Tím se tedy vyřešila situace s umístěním veřejné knihovny, která po roce 1945 pracovala v provizorních podmínkách. Podle směrnice z 21. prosince 1950 se Bezručova městská knihovna stala Okresní lidovou knihovnou a převzala knihy a inventář Okresní doplňovací knihovny. Tímto opatřením se stala metodickým a poradenským centrem pro všechny lidové knihovny v okrese Opava. Na konci 70. let vznikl centralizovaný systém knihoven v okrese Opava. Opavská knihovna řídila 14 profesionálních knihoven a více než 80 místních knihoven, které byly začleněny do šesti středisek. Zřizovatelem Okresní knihovny Petra Bezruče v Opavě byl Okresní národní výbor v Opavě.

Celkový pohled do interiéru s výstavou fotografií (r. 1958, foto: J. Solnický, Slezské zemské muzeum)
Celkový pohled do interiéru s výstavou fotografií (r. 1958, foto: J. Solnický, Slezské zemské muzeum)

V průběhu 50. let zřídilo město Opava novou organizaci Městský dům kultury Petra Bezruče a umístilo ji do objektu bývalé OHK. Téměř padesát let trvalo soužití dvou odlišných institucí v jednom objektu, což vyvolávalo mírné pnutí týkající se zejména prostorových podmínek. Pro knihovnu to znamenalo omezený volný výběr knih, chybělo provozní zázemí knihovny – sklady či šatna pro veřejnost. V objektu byl rovněž citelný nedostatek sociálního zázemí, a to jak pro veřejnost, tak pro zaměstnance.

Organizace Městský dům kultury Petra Bezruče zanikla v roce 1996. 1. ledna 1997 se stalo zřizovatelem Okresní knihovny Statutární město Opava a začaly přípravy na zásadní rekonstrukci objektu. Rekonstrukce trvala čtyři roky s omezením provozu knihovny na šest měsíců v roce 2000 a zhruba tři měsíce v roce 2002. V první fázi byla opravena střecha. V roce 2000 proběhly největší stavební úpravy, byly vybudovány nové rozvody elektrické i počítačové sítě, rozvody vody a kanalizace. Vznikla i nová sociální zařízení a moderní plynová kotelna nahradila nevyhovující uhelnou. Byla vybudována kuchyňka, přibyly šatny a sprchy a další zázemí pro zaměstnance. V celém objektu byla vyměněna okna, na která bylo nainstalováno původní kování a kliky. Objekt byl vybaven výtahem. Skladovací prostory na půdě byly vybaveny samonosnou podlahou. Zbylé prostory v suterénu byly upraveny pro potřeby skladů jednotlivých oddělení (všechny sklady jsou vybaveny posuvnými regály). Z objektu byly odvezeny vitráže a lustry, které byly renovovány a repasovány. V další fázi byla opravena štuková výzdoba vestibulu a dalších místností, proběhla rekonstrukce mramorové podlahy v přízemí. Jako poslední byla realizována nová fasáda a renovace vstupních soch a kamenných reliéfů. Celkové náklady na rekonstrukci dosáhly 38 milionů Kč.

Monumentální schodiště (r. 2002, zdroj: archiv Knihovny Petra Bezruče)
Monumentální schodiště (r. 2002, zdroj: archiv Knihovny Petra Bezruče)

Od roku 2002 převzala naše organizace správu budovy. Objekt pochopitelně vyžaduje neustálou péči. Díky rekonstrukci objektu se výrazně zlepšily prostorové podmínky knihovny, zejména půjčoven a zázemí. Posledním velkým zásahem byla úprava bytu správce v suterénu budovy pro potřeby oddělení nákupu a zpracování, která proběhla v roce 2013. Veřejnosti jsou tak vyhrazena dvě patra: půjčovny pro dospělé, oddělení pro děti a mediatéka jsou v přízemí, v prvním patře je internetová studovna, studovna a čítárna a velký sál s koncertním křídlem a varhany. Nachází se zde i kanceláře současné obchodní komory, v nichž se dochoval i původní nábytek ředitele OHK podle návrhu Leopolda Bauera.

Sál s koncertním křídlem a varhanami (r. 2002, zdroj: archiv Knihovny Petra Bezruče)
Sál s koncertním křídlem a varhanami (r. 2002, zdroj: archiv Knihovny Petra Bezruče)

Srdce knihovny tvoří oddělení pro dospělé čtenáře, které vzniklo v původních prostorách studovny a čítárny OHK. Je vybaveno původními regály a registraturami, které nám ovšem trochu komplikují život v běžné knihovnické práci, protože byly vytvořeny pro jiné formáty dokumentů, než používáme nyní. I když památkáři při rekonstrukci vyšli maximálně vstříc našim potřebám, narážíme na problematické ukládání fondů v historickém mobiliáři a potýkáme se s malou světlostí v místnostech s původním nábytkem. Nicméně se nám podařilo skloubit historický prostor s potřebami moderní knihovny. Památkáři také prosadili původní odstíny barev stěn z roku 1910. Prostory dětského oddělení a oddělení beletrie pro dospělé jsou pojaty ve výrazné bleděmodré barvě, která zvýrazňuje dominantní bílé obložení oken, dveří a dalších prvků. Najde se zde i několik záhad, na které neuměl odpovědět ani provedený historický průzkum. Například ve sklepě je umístěna jedna z původních skříní, která je tak obrovská, že je záhadou, jak se tam vlastně dostala. V budově se dochovaly i dva původní stoly, které byly ve velkém (dříve kongresovém) sále. Původní látkové tapety se – až na torzo ve společenském salonku – bohužel nedochovaly. Nedochoval se ani původní nábytek kanceláří; jedinou výjimku tvoří vestavěné prvky (např. stoly a židle z velkého sálu). O tom, do jakých detailů byl řešen mobiliář objektu, svědčí prostory současné šatny, která je tvořena systémem vestavěných bílých skříní. V kanceláři ředitele je secesní mosazný koš na deštníky, stojací hodiny a masivní psací stůl s dvěma tajnými zásuvkami.

Samostatnou kapitolou je velký sál v „Bezručáku“, kde se v 60. -70. letech odehrávaly legendární plesy a hlavně taneční kurzy pro několik generací Opavanů. Na konci 80. let byly v sálu postaveny varhany a sál začal sloužit ke svatebním obřadům, koncertům a dalším společenským akcím. Kromě akcí města zde probíhá i Mezinárodní varhanní soutěž Petra Ebena. „Bezručák“ je v mysli několika generací Opavanů spojen nejen s naší knihovnou, ale zejména s nostalgickými vzpomínkami na první lásky, vdavky či plesové sezóny.

Obřadní síň (r. 1985, foto: J. Solnický, Slezské zemské muzeum)
Obřadní síň (r. 1985, foto: J. Solnický, Slezské zemské muzeum)

Objekt je jednou ze tří staveb architekta Leopolda Bauera v Opavě. I když se jeho využití během let měnilo, knihovna zde byla (byť s nepatrnými prodlevami) stále. Kromě budovy OHK je Leopold Bauer podepsán i pod návrhem kostela svaté Hedviky. Ten je již odsvěcen a neslouží původnímu účelu, ale díky různým aktivitám postupně ožívá. Třetí velkolepou realizací architekta Leopolda Bauera je již v úvodu článku zmiňovaný obchodní dům Breda, který je architektonicky naprosto úchvatný a jedinečný. Bohužel kvůli bezzubosti našich zákonů a nulové vymahatelnosti práva padl za oběť divoké privatizaci, je několik let uzavřen a rychle chátrá. Stává se symbolem pohrdání naší společnosti kulturním dědictvím a neúcty k dědictví po předcích. Pomyslně uzavírá půlkruh kolem zmizelých městských hradeb, na jejichž počátku stojí výstavní a s láskou opečovávaná budova „Bezručáku“. Na vše zpovzdálí dohlíží přísná věž kostela sv. Hedviky, která se svou strohostí a jednoduchostí vymyká opulentní zdobnosti ostatních Bauerových budov v Opavě.

Průčelí budovy (r. 2015, zdroj: archiv Knihovny Petra Bezruče)
Průčelí budovy (r. 2015, zdroj: archiv Knihovny Petra Bezruče)

Detail fasády (foto: Jan Langer)
Detail fasády (foto: Jan Langer)

Sezimovo Ústí má novou knihovnu

Město Sezimovo Ústí zřizuje dvě knihovny – ta na městském úřadě prošla rekonstrukcí před několika lety, ta druhá byla až do listopadu 2016 v provizorních a nepříliš vyhovujících prostorách. Nakonec se však knihy, knihovnice i čtenáři dočkali! Nyní se nová knihovna nachází v základní škole a je více v centru dění – vždyť do školní jídelny chodí pro obědy i místní senioři.

Celé knihovně dominuje prosklený vstup, který odhaluje i dvorek s terasou, jež bude čtenářům k dispozici v letních měsících.

Prosklený vstup do knihovny
Prosklený vstup do knihovny

Knihovna je tvořena jednou velkou místností s malým skladem, kanceláří a útulným zákoutím pro mládež.

Interiér knihovny

Interiér knihovny
Interiér knihovny

Ke konci roku 2016 měla knihovna 358 registrovaných čtenářů a její fond čítal deset tisíc knih. V novém prostoru se k půjčování knih a časopisů přidalo i půjčování společenských her. V roce 2017 máme v plánu přidat další hry, půjčovat knih s elektronickou tužkou a rozšířit nabídku přednášek a pořadů pro dospělé – v moderním a důstojném prostředí.

Autorkou fotografií je Kristýna Mrázová z Městské knihovny Sezimovo Ústí 2.

Ocenění

Nejlepší vystoupení na konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2016

Ve dnech 30. 11. až 1. 12. 2016 SKIP ve spolupráci s Národní knihovnou ČR a s Národním archivem uspořádal konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2016. Na konferenci, která se uskutečnila v prostorách Národního archivu na Chodovci, bylo předneseno přes třicet příspěvků. Z nich účastníci následně vybrali ty nejlepší.

Na prvním místě se s 35 hlasy umístil příspěvek Nenašli jsme Peroutkův článek, najdeme aspoň parodii Sládkovy básně? Aleše Brožka ze Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem.

Druhé místo obsadil příspěvek Novinky v projektu Obálkyknih.cz? Jiřího Nechvátala z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích s 19 hlasy.

Třetí místo patří Milanu Šimůnkovi z Vysoké školy ekonomické v Praze a jeho příspěvku Pražský digitální archiv, který obdržel celkem 17 hlasů.

16 hlasů pak obdržel příspěvek Fotografická pozůstalost cestovatele Josefa Ladislava Erbena, který přednesl Jan Šejbl z Národního muzea, resp. Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.

Na pátém místě se s dvanácti hlasy umístil příspěvek Šest let spolupráce se společností Google na digitalizaci starých knih, s nímž vystoupil Adolf Knoll z Národní knihovny ČR.

Letošní – již osmnáctý – ročník konference se uskuteční ve dnech 29. až 30. listopadu 2017.

Vítězové cen Magnesia Litera 2017

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

V úterý 4. dubna 2017 byly uděleny ceny Magnesia Litera 2017, a to v přímém přenosu na kanálu ČT art (udílení cen si můžete pustit i ze záznamu).

Knihou roku se stalo Jezero, jehož autorkou je Bianca Bellová.

Cenu Litera za prózu získala Únava materiálu od Marka Šindelky.

Literou za poezii se může pochlubit Světlo v ráně, které je dílem Milana Ohniska.

Vítězkou kategorie Kniha pro děti a mládež se stal titul Překlep a Škraloup autorů Tomáše Končinského a Barbory Klárové.

Vítězství v naučné literatuře patří Petru Roubalovi, resp. jeho Československým spartakiádám.

Nakladatelským počinem se stal titul Miloslav Stingl Biografie cestovatelské legendy, jehož autorem je Adam Chroust.

Litera za překladovou knihu náleží Alici Hyrmanové McElveen za překlad díla Jasno lepo podstín zhyna Sary Baumeové.

Cena za publicistiku náleží titulu BRNOX. Průvodce brněnským Bronxem, který se svými spolupracovníky připravila Kateřina Šedá.

Jako objev roku zazářil Ondřej Nezbeda se svým Průvodcem smrtelníka: prakticky o posledních věcech člověka.

Cenu čtenářů získal titul Postel hospoda kostel Markéty Zahradníkové a Zbigniewa Czendlika.

Blogem roku se stala Brblanina anonymních autorů vystupujících pod jménem KKRD Boys.

Vítězům gratulujeme!

Mimochodem na serveru YouTube najdete i řadu dalších videí k nominovaným knihám.

Magnesia Litera patří mezi partnery SKIP.

Městská knihovna Ústí nad Orlicí vítězkou soutěže BIBLIOWEB 2017

Pod názvem BIBLIOWEB 2017 SKIP zorganizoval již 18. ročník soutěže o nejlepší webovou prezentaci knihovny. Soutěž proběhla pod záštitou Asociace krajů České republiky.

Vítězem soutěže se stala Městská knihovna Ústí nad Orlicí se ziskem 238 bodů.

S nepatrným odstupem se dále umístily Městská knihovna Valašské Meziříčí se ziskem 236 bodů a Národní lékařská knihovna se ziskem 233,5 bodů.

Cenu Handicap Friendly za nejlepší bezbariérový web získala Městská knihovna Bílovec.

Podrobné hodnocení je k dispozici na webu soutěže.

Slavnostní předání cen BIBLIOWEB 2017 se uskutečnilo 3. dubna 2017 na konferenci ISSS 2017 v Hradci Králové. Obě vítězné knihovny v Ústí nad Orlicí a Bílovci obdrží částku 10 000 Kč. Ceny věnovaly Asociace krajů ČR a SKIP.

Ocenění práce knihovníků a knihoven v Libereckém kraji v roce 2016

Regionální organizace SKIP Libereckého kraje již popáté udělovala ocenění nejlepším knihovnicím/knihovníkům ve dvou kategoriích – Knihovník/Knihovnice rokuCeloživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji. Návrhy zasílali především knihovníci, nechyběly však ani hlasy starostů jednotlivých obcí, kteří ukázali, že si dobré práce v knihovnách váží.

Příležitostí k ocenění nejlepších knihovníků/knihovnic se stalo Setkání knihovníků Libereckého kraje 2016, které proběhlo 6. prosince 2016 ve velkém sále Krajské vědecké knihovny v Liberci za účasti zástupců Krajského úřadu Libereckého kraje, řady starostů obcí a samozřejmě široké knihovnické veřejnosti.

Ceny předávaly Ing. Květa Vinklátová (členka rady kraje pro řízení rezortu kultury, památkové péče a cestovního ruchu), Mgr. Blanka Konvalinková (ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci) a PhDr. Dana Kroulíková (předsedkyně SKIP Libereckého kraje).

Mgr. Blanka Konvalinková a PhDr. Dana Kroulíková při zahájení setkání
Mgr. Blanka Konvalinková a PhDr. Dana Kroulíková při zahájení setkání

Cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji získaly Zdena Lédlová z Městské knihovny v Lučanech nad Nisou a Mgr. Anna Lišková z Místní knihovny Plavy. Nositelkou Ceny Knihovnice Libereckého kraje roku 2016 se stala Radka Vojáčková z Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Radka Vojáčková, knihovnice Libereckého kraje roku 2016, a Mgr. Anna Lišková oceněná za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji
Radka Vojáčková, knihovnice Libereckého kraje roku 2016, a Mgr. Anna Lišková oceněná za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji

Mgr. Anna Lišková z Místní knihovny Plavy získala tuto cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji v kategorii neprofesionální knihovny, i když 37 let úspěšně pracovala ve funkci vedoucí Městské knihovny Tanvald a je tedy „těžký“ profesionál. Dnes však jako neobyčejně aktivní seniorka s obrovskou šíří veřejných aktivit pracuje také jako knihovnice v Obecní knihovně Plavy, kterou během krátké doby neuvěřitelně pozvedla, zněkolikanásobila počet uživatelů a celkově tak obohatila život v obci, protože knihovna je nyní místem, kde se realizují další akce a projekty. I díky jejímu nasazení a obětavosti získala plavská knihovna v roce 2014 titul Nejlepší knihovna kraje.

Zdena Lédlová z Městské knihovny v Lučanech nad Nisou nezískala cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji v kategorii profesionální knihovny náhodou. V oboru knihovnictví pracuje totiž od roku 1958. V samotné lučanské knihovně, které už zůstala věrná do dnešních dnů, zakotvila v roce 1964. Svou věrnost a neutuchající vášeň pro knihovničinu prokázala i tím, že tuto svou knihovnu musela v průběhu let celkem devětkrát stěhovat. Ocenění však není spojeno jen s vděkem za přesun knižních tun, ale především za vytrvalost a úsilí, které vnáší do dalších aktivit obce jako organizátorka celé řady akcí a pořadů, jejichž základna je vždy v knihovně.

Radka Vojáčková z Krajské vědecké knihovny Liberec získala titul Knihovnice roku 2016 za dlouholetou úspěšnou realizaci projektu Děti čtou nevidomým dětem.

Radka Vojáčková, knihovnice Libereckého kraje roku 2016
Radka Vojáčková, knihovnice Libereckého kraje roku 2016

Projekt se věnuje vydávání zvukových knih na CD určených pro slabozraké, nevidomé a jinak tělesně handicapované děti, především paraplegiky, tedy pro ty děti, pro které je čtení nedostupné. Prostřednictvím zvukových knih se seznamují se současnou dětskou literaturou v podání jejich vrstevníků. Zvukové knihy nahrávají děti ze základních a středních škol spolu s profesionálními herci. Vedlejším, ale nijak zanedbatelným efektem projektu je i podpora čtenářství u dětí základních škol a výchova k solidaritě s handicapovanými lidmi. Děti nejprve přečtou vybranou knihu a pedagog následně vybere žáky, kteří dovedou hlasitě číst i s pochopením textu. Tito žáci pak své schopnosti předvedou na konkurzu, kde jejich projev posoudí režisér nahrávky. Ten rozhodne o konečném výběru čtenářů, kteří se zúčastní nahrávání. To probíhá v nahrávacím studiu knihovny pod vedením profesionálního režiséra. Hotová zvuková kniha je vždy slavnostně pokřtěna v obřadní síni liberecké radnice za účasti všech, kteří se na jejím vzniku podíleli, i dětí, kterým je audiokniha určena.

Doposud už bylo nahráno 15 titulů zvukových knih, v roce 2016 to byla kniha Daniely Fišerové Pohoršovna, v předchozích letech například Začarovaná třída Ivony Březinové, Dračí polévka Aleny Ježkové nebo Matylda Roalda Dahla. Finance na tento projekt získává Radka Vojáčková z různých zdrojů – z grantových programů Ministerstva kultury ČR, Ministerstva zdravotnictví ČR či od nadací – v posledních letech už pravidelně přispívá Nadační fond Lasvit nebo Nadační fond Českého rozhlasu.

Radka Vojáčková se věnuje projektu s nadšením a nasazením, zařizuje vše potřebné od výběru knihy přes získání autorských práv a zorganizování konkursu na dětské herce až po nahrávání samotné, zadání návrhu obalu pro grafické zpracování, rozmnožení CD, organizaci slavnostního křtu zvukové knihy a distribuci posluchačům. Celá realizace vyžaduje pevnou vůli, vytrvalost a důslednost. Radce Vojáčkové tímto vyjadřujeme obdiv a poděkování za úsilí, které věnuje tomuto chvályhodnému projektu.

Součástí Setkání knihovníků Libereckého kraje 2016 bylo i vyhlášení ceny Nejlepší knihovna Libereckého kraje, kterou jednou za dva roky udílí Rada Libereckého kraje. Jsme potěšeni, že platformou pro vyhlášené a udělení této ceny je právě naše setkání. Rada Libereckého kraje v roce 2016 cenu předala knihovnám v Zahrádkách u České Lípy, v Poniklé, v Heřmanicích a v Rádle. Součástí ceny je i finanční dar pro každou knihovnu ve výši 10 000 Kč.

Předání ocenění za přítomnosti starostů a knihovnic oceněných knihoven a Ing. Květy Vinklátové, radní pro kulturu Libereckého kraje (vpravo)
Předání ocenění za přítomnosti starostů a knihovnic oceněných knihoven a Ing. Květy Vinklátové, radní pro kulturu Libereckého kraje (vpravo)

Po chvílích slávy, oceňování a odměňování došlo i na odborný program. Letos jsme si pozvali RNDr. Lenku Pruckovou, ředitelku Knihovny města Olomouce, která v rychlém, akčním sledu (jak je jejím zvykem) naznačila, jak by měla vypadat vesnická knihovna nového tisíciletí. Když to starostové nebo některé kolegyně a kolegové slyší z jiných úst, nota bene od ředitelky knihovny, která je nositelkou ocenění Městská knihovna roku 2015, možná si zapamatují obrázky přeplněných odpudivých regálů a ve srovnání s lehkostí a svěžím, lákavým prostorem modernizovaných a průběžně aktualizovaných knihoven pochopí, jak mají být knihovnické služby současnosti poskytovány a jak mohou knihovny vypadat, když se do nich opravdu pustíme.

Fotografie pocházejí z archivu Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Prestižní cena Velkomoravský knihovník

Cenu Velkomoravský knihovník uděluje regionální výbor SKIP Velká Morava knihovnicím a knihovníkům za dlouholetou mimořádnou činnost v našem oboru. Za mimořádnou činnost se považuje osobní přínos každého vyznamenaného jednotlivce v oblasti modernizace a řízení knihoven, dále v aktivitách SKIP na lokální, regionální i celostátní úrovni.

Návrh na ocenění může podat kdokoliv – jednotlivec či instituce, ale musí také zdůvodnit svůj návrh. Poté je každý návrh posouzen regionálním výborem SKIP a výsledky jsou slavnostně vyhlášeny na kolegiu, kde je zároveň i předáváno ocenění. Další informace o ocenění najdete na webu SKIP Velká Morava.

Cena je předávána od roku 2007. Dosavadními nositelkami a nositeli této ceny jsou:

  • Jaroslava Škoulová – Kyjov;

  • doc. PhDr. Jaromír Kubíček CSc. – Brno;

  • PhDr. Miloš Kvapil – Prostějov;

  • Svatava Pilařová – Zlín;

  • Daniela Ptáčková – Vsetín;

  • Magda Švejcarová – Hodonín;

  • Mgr. Jana Nejezchlebová – Brno;

  • Marie Pokorná – Vsetín;

  • Jiřina Lapčíková – Uherské Hradiště;

  • Mgr. Marie Rumreichová – Brno;

  • PaeDr. Vladislav Raška – Vyškov;

  • Zora Chodurová – Babice;

  • Anna Valášková – Kuželov (Hodonín);

  • Dagmar Marušincová – Vyškov;

  • Milada Miklíková – Břeclav;

  • Jitka Ševčíková – Blansko;

  • Jitka Neveselá – Mokrá-Horákov;

  • Radmila Kropáčová – Vracov;

  • Miroslava Čápová – Uherské Hradiště;

  • PhDr. Helena Gajdušková – Vsetín;

  • PhDr. Zdeňka Friedlová – Zlín;

  • Jan Horák – Boleradice.

Všichni výše uvedení jsou významnými osobnostmi českého knihovnictví. Já se krátce zastavím u posledního oceněného, který je Jan Horák, a připomenu, že nedávno oslavil významné životní jubileum. Budu citovat z textu PhDr. Soni Nezhodové:

„Jan Horák je i nositelem čestných ocenění: v roce 2001 obdržel Cenu českých knihovníků udělovanou Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR a v roce 2003 mu byla udělena pamětní medaile Zdeňka Václava Tobolky za významný přínos k rozvoji českého knihovnictví.

V roce 2010 obdržel za svůj dlouholetý kulturní přínos Cenu města Hustopeče a tehdy k tomu mj. uvedl: „Poprvé jsem zde byl v deseti letech, pak jsem zde chodil na gymnázium a nakonec začal pracovat jako vedoucí Městské osvětové besedy, abych dlouhá léta dělal knihovníka. Ještě dnes se tady pořád pletu a pomáhám v některých aktivitách. V poslední době je to např. Literární kavárna, kterou jsem tady pomáhal zakládat.“

Svou lásku k literatuře nezúročil Jan Horák jen v profesi knihovníka, ale také autora. Již v roce 1967 vydal brožurku k 100. výročí narození spisovatele Františka Nováka. Přispěl (statí o Boleradicích) do regionálního sborníku Malebné Kloboucko (Břeclav 1995), je autorem dvojího vydání sborníku Naše staré Boleradice (2002 a 2005), dále sborníku Morkůvky slovem a obrazem (spoluautor Josef Babáček, 1999) a publikací Kurdějov – malý průvodce minulostí, památkami a zajímavostmi (1995), Církevní památky Boleradic (2006) nebo Naučná stezka Paseky-hrad (2006) aj.

Horákův vřelý vztah k četbě a vlastivědě se projevil také v organizování literární soutěže pro děti. K tématu Hustopečí, Horních Bojanovic, Brumovic, Nikolčic, Klobouk a Divák byly takto inspirovány a vytvořeny básně, které v roce 1994 vydala Městská knihovna v Hustopečích ve sbírce nazvané Můj kraj.“

 Jan Horák (foto: archiv SKIP Velká Morava)
 Jan Horák (foto: archiv SKIP Velká Morava)

Cenu i dar Janu Horákovi předala předsedkyně regionálního výboru SKIP Velká Morava Libuše Nivnická. Jubilantův přínos připomněla těmito slovy: „Chtěla bych Vám vyjádřit uznání nejenom v rovině osobní a lidské, ale též pogratulovat k významné stopě, která díky Vám povznesla město Hustopeče po stránce kulturní a společenské jak v okrese, tak i v kraji. Vaše osvětová a iniciační činnost pojící se především s literaturou a divadlem přispěla k výraznému rozvoji Městské knihovny v Hustopečích i ke zrodu dalších aktivit kulturního a vzdělávacího charakteru přesahujících rámec regionu.“

Těšíme se, že i letos předáme cenu Velkomoravský knihovník našim kolegům, kteří budou navrženi na toto ocenění.

Nejkrásnější české knihy roku 2016 v letohrádku Hvězda

Dne 19. dubna 2017 budou v letohrádku Hvězda už po dvaapadesáté vyhlášeny výsledky soutěže Nejkrásnější české knihy roku. Soutěž pořádá Památník národního písemnictví spolu s Ministerstvem kultury ČR. V soutěži je oceňován současný knižní design, to znamená, že se porota soutěže nezabývá obsahem přihlášených publikací, ale jejich grafickým zpracováním, kvalitou tisku, výběrem papíru a řadou dalších technických vlastností knihy. Přesto mívají oceněné knihy zpravidla i velmi kvalitní obsah; nakladatelé, kteří si uvědomují, jak podstatně může čtenářský prožitek ovlivnit kvalitní grafický design, obvykle věnují péči v první řadě obsahu knih, které vydávají. Čeští nakladatelé a studenti grafických a polygrafických oborů tentokrát přihlásili celkem 250 titulů; téměř o padesát knih více než v předcházejícím ročníku.

Kniha Anny Pleštilové Máj na váhu, která získala Cenu tvůrci do 30 let za rok 2015
Kniha Anny Pleštilové Máj na váhu, která získala Cenu tvůrci do 30 let za rok 2015

Proč je péče o kvalitní grafický design knih potřebná? Čtenář beletrie ocení příjemný papír a kvalitní písmo, které se dobře čte. Studentům umožní promyšlené umístění poznámek pod čarou a kvalitně provedené reprodukce pochopení náročných odborných textů. Nejen děti ocení nepodbízivé ilustrace v dětských knihách. Některé experimentální tituly se svým zpracováním blíží uměleckému dílu a posouvají tak hranice toho, co vše můžeme považovat za knihu. Špatně zvolené písmo na nekvalitním papíře, nešikovný formát knihy, to vše nám může znemožnit, abychom si jako čtenáři našli cestu k obsahu knihy, abychom si zapamatovali, o čem pojednává, a dokázali pochopit náročný text. Proto se každý rok v únoru schází odborná porota soutěže Nejkrásnější české knihy roku, složená z technické a výtvarné komise, a hodnotí grafické, polygrafické a ilustrační zpracování publikací vydaných na území České republiky a vytištěných v českých tiskárnách v uplynulém kalendářním roce.

Výstava Nejkrásnějších českých knih roku 2015 proběhla v letohrádku Hvězda v dubnu a květnu roku 2016
Výstava Nejkrásnějších českých knih roku 2015 proběhla v letohrádku Hvězda v dubnu a květnu roku 2016

Svaz polygrafických podnikatelů každý rok sestaví technickou komisi, složenou z odborníků z českých tiskáren, kteří zhodnotí technickou úroveň knih. „Letos se objevilo mnohem méně hrubých chyb, kvalitativně jsou na tom knihy o mnoho lépe než loni,“ okomentoval situaci předseda technické komise Josef Sedláček. „Je to samozřejmě i důsledkem zdokonalování technologií,“ dodal. Technická komise během dvou dnů jednání nevyloučila pro špatné zpracování žádnou z knih. Na její práci pak navázala výtvarná porota, která se letos poprvé sešla v mezinárodním složení. Za svou předsedkyni si zvolila berlínskou grafickou designérku Jennu Gesseovou, která už má zkušenosti z německé soutěže. Během dvou dnů jejího jednání už se udílely ceny, a to tradičně v sedmi kategoriích (odborná literatura, krásná literatura, literatura pro děti a mládež, učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky, knihy o výtvarném umění, katalogy a bibliofilie a autorské knihy). „Konkurence i úroveň soutěže byla letos hodně vysoká a udělit ceny bylo velmi těžké, a to ve většině kategorií,“ popsala úroveň soutěže její předsedkyně.

Výtvarná porota soutěže NČKR 2016 při diskusi nad knihami (foto Vladimír Kolenský)
Výtvarná porota soutěže NČKR 2016 při diskusi nad knihami (foto Vladimír Kolenský)

V každé z kategorií jsou vyhlášeny tři nejlépe umístěné knihy a první z nich je honorována částkou 50 000 Kč. Památník národního písemnictví dále předává Cenu Arna Sáňky studentům výtvarných a polygrafických škol a spolu s Uměleckoprůmyslovým museem ještě zvláštní ocenění grafikovi do 30 let. Další ceny udělují Spolek českých bibliofilů, který se zaměřuje na bibliofilie, SČUG Hollar, jež oceňuje kvalitní ilustrace, Unie grafického designu, která oceňuje práci grafiků, a Svaz polygrafických podnikatelů, jenž hodnotí technicky náročné publikace. Členy poroty jsou grafičtí designéři, umělci-grafici, ilustrátoři, pedagogové Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a řada dalších odborníků.

V tuto chvíli ještě není možné prozradit výsledky soutěže, ale brzy si budou čtenáři moci oceněné knihy prohlédnout na výstavě v letohrádku Hvězda, která potrvá od 20. dubna do 28. května 2017. V každém roce má soutěž jedinečný vizuální styl, jenž pro ni vytvářejí grafici, kteří v minulém roce připravili vítěznou publikaci v kategorii katalogů. Letos výstavu i doprovodný katalog graficky zpracovali mladí designéři Jaromír Skácel a Štěpán Marko.

Výstava se koná v letohrádku Hvězda
Výstava se koná v letohrádku Hvězda

Tentokrát poprvé knihy představíme v hodovní síni ve třetím patře renesanční stavby. Dalším „poprvé“ bude doplnění prezentace knih o výběr nejkrásnějších knih světa 2015, které laskavě zapůjčila nadace Stiftung Buchkunst z Lipska. Za rok 2016 byla v této soutěži oceněna zlatou medailí kniha Petra Jambora Palimpsest, kterou ocenila i česká soutěž. Na výstavě ji proto neuvidíme, české knihy se však na světové úrovni dobře umisťují pravidelně, proto si čtenáři mezi nejkrásnějšími knihami světa mohou prohlédnout i Vetřelce a volavky, publikaci sestavenou Pavlem Karousem.

Návštěvníci, kteří nestihnou spojit jarní procházku oborou Hvězda s návštěvou výstavy v letohrádku, mají ještě několik šancí prohlédnout si nejkrásnější české knihy minulého roku. Představíme je na veletrhu Svět knihy, který se koná ve dnech 11. až 13. května 2017, na podzimním festivalu malých nakladatelů Tabook, na mezinárodní přehlídce Designblok, v Moravské galerii v Brně a v krajských knihovnách. Ministerstvo kultury ČR zajišťuje účast v soutěži nejkrásnějších knih světa na mezinárodních veletrzích a výstavách.

Autorem fotografií je Martin Hlavica.

Právo

Příprava novely Katalogu prací

8. března 2017 proběhlo na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR závěrečné projednání návrhu novely Katalogu prací pro povolání knihovník. Návrh, který připravila Zaměstnavatelská sekce SKIP v loňském roce, se týká dvou dílčích pozic, tj. systémového knihovníka a správce digitální knihovny. Systémové knihovníky bude možno podle složitosti práce zařadit do tříd 10 až 12. Pozice správce digitální knihovny jsou rozloženy od třídy 8 (tvorba metadat a vkládání digitálních objektů do digitální knihovny v knihovně s lokální působností) až po třídu 13. Tato změna Katalogu prací bude platná od 1. ledna 2018.

V současné době Ing. Dana Smetanová z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR shromažďuje z knihoven příklady popisů práce pro všechny dílčí pozice (akvizitér, katalogizátor, referenční knihovník, knihovník dětské oddělení a další). Cílem je vytvořit co možná nejúplnější výčet činností, které jsou typické pro jednotlivé pozice v různých třídách. Tento podklad bude podroben intenzivní diskuzi a stane se základem pro zpracování celkové novely Katalogu prací. Bude také základem doporučení pro práci s Katalogem prací při zařazování knihovníků do platových tříd. Toto doporučení by mohlo vydat Ministerstvo kultury ČR. Pro přípravu novely Katalogu prací budou využity také výsledky celostátního průzkumu věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven.


 

Novela legislativy povinného výtisku

V závěru roku 2016 předalo Ministerstvo kultury ČR do Poslanecké sněmovny návrh novely legislativy povinného výtisku. Cílem je, aby i v České republice byla nastavena pravidla pro povinný sběr, zpracování, trvalé uchování a zpřístupnění elektronických publikací, tj. e-knih, e-periodik, webových stránek atd. Povinné odevzdávání (e-depozit) by se mělo vztahovat jak na elektronické publikace, které jsou kopií původní tiskové předlohy, tak i na dokumenty vzniklé pouze v digitální podobě (born-digital). V této souvislosti ministerstvo navrhuje novelu knihovního zákona 257/2001 Sb. a novelu zákona o neperiodických publikacích č. 37/1995.

Předkládací zpráva uvádí: „Návrh zákona reaguje na technologický rozvoj a vzrůstající počet publikací vydávaných namísto v tištěné podobě pouze elektronicky. Z tohoto důvodu se v zájmu zachování této části kulturního a informačního bohatství pro budoucí generace rozšiřuje povinnost vydavatelů odevzdávat elektronické neperiodické publikace obdobně institutu povinného výtisku tištěné publikace. Právní úprava stanoví, které elektronické publikace budou odevzdávány a rovněž stanoví pravidla pro nakládání s nimi. Předpokládá se jejich odevzdávání Národní knihovně České republiky, která bude pořizovat databázi takto získaných publikací, k níž bude mít přístup zákonem stanovený okruh vybraných knihoven, odpovídající příjemcům tištěných publikací a periodického tisku, přičemž obsah databáze budou tyto knihovny moci dále zpřístupňovat určeným způsobem uživatelům ve svých objektech. V případě elektronicky pořízených publikací určených primárně pro osoby se zrakovým postižením bude jejich příjemcem Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana (obdobně jako je tomu již nyní u publikací vydaných slepeckým písmem). Dále se ze stejných důvodů zavádí pro Národní knihovnu České republiky v rámci její hlavní činnosti povinnost provádět sběr vybraných dokumentů volně přístupných v informačním prostředí (web-harvesting), včetně volně přístupného periodického tisku a pravidla pro uchovávání a zpřístupňování takto získaných informací a dokumentů, které budou rovněž obsahem zvláštní databáze.“

Přes negativní stanovisko SKIP a Národní knihovny ČR, které bylo uplatněno v mezirezortním připomínkovém řízení, ministerstvo zcela rezignovalo, aby předmětem povinného odevzdávání byla i elektronická periodika. Důvodem byla neochota ministerstva novelizovat tiskový zákon č. 46/2000 Sb., který řeší povinné odevzdávání periodik. Ministerský návrh tak zůstal na půli cesty. V současné době vyjednává SKIP s několika poslanci, aby je získal pro změnu a doplnění ministerského návrhu. Poslanecká sněmovna je nyní zavalena řadou návrhů zákonů a je možné, že novela legislativy povinného výtisku nebude v tomto volebním období projednána. To by dávalo naději, že nové vedení Ministerstva kultury ČR připraví podstatně kvalitnější řešení novely povinného výtisku.

Nařízení Evropského parlamentu a rady 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů

Evropský parlament a rada vydaly nařízení 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů (General Data Protection Regulation, dále jen GDPR). Toto nařízení bude platit od 25. května 2018 v celé Evropské unii a také se významně dotkne činnosti knihoven zejména v oblasti ochrany dat uživatelů knihoven a ve větších knihovnách i nakládání s osobními údaji pracovníků knihoven. 20. února 2017 se v Národní knihovně ČR uskutečnilo setkání s PhDr. Miroslavou Matoušovou, pracovnicí Úřadu pro ochranu osobních údajů, k problematice aplikace GDPR v oblasti knihoven. Uvádíme některé důležité informace ze setkání:

  • Pokud jde o automatizované knihovní systémy, provoz služeb v cloudech apod., bylo konstatováno, že nelze dát jednoznačné odpovědi na obecné úrovni, ale vždy se bude jednat o posouzení konkrétního systému, jeho řešení a posouzení rizik. Jednou z cest by mohla být certifikace systémů, ale dr. Matoušová upozornila, že certifikace může být z dlouhodobějšího hlediska nákladná záležitost. Naznačila, že data knihoven nepatří zpravidla do těch více rizikových. Navíc se dá předpokládat (byť to není stoprocentní jistota), že pokud systémy splňují současné nároky, budou splňovat i ty budoucí. Knihovny by si zajištění svých dat podle GDPR měly potvrdit ve smlouvě s dodavatelem systému.

  • Pro sdílení identit uživatelů bude možné využít právo na přenositelnost, viz čl. 20 GDPR. Pokud budou knihovny schopny získat souhlas uživatele a zdokumentovat ho, měl by být přenos osobních dat možný.

  • Pro účely dlouhodobých statistik a analýzu dat by měla pomoci pseudonymizace dat, pokud je to možné, viz čl. 32 GDPR věnovaný zabezpečenému zpracování.

  • Byla také položena otázka, zda knihovny budou muset mít „pověřence pro ochranu osobních údajů“, viz čl. 37 až 39 GDPR. V tomto případě panovala určitá nejasnost, zda knihovny patří do kategorie veřejných subjektů. Bude také možné, aby jeden pověřenec případně fungoval pro více knihoven.

  • Proběhla také debata o čl. 8.1 GDPR týkajícího se získání souhlasu u dětí ve věku do 16 let. Pokud nebude věková hranice snížena českým zákonem (což je možné), budou knihovny muset změnit svou praxi a u kategorie dětí ve věku 15 až 16 let (a samozřejmě i u mladších dětí) povinně vyžadovat souhlas zákonného zástupce. Knihovny, které doposud nevyžadují souhlas rodičů při registraci dítěte do knihovny, by již dnes měly změnit svou praxi a souhlasy si postupně doplnit.

  • Ustanovení čl. 17 GDPR, tj. právo na výmaz („právo být zapomenut“), by se nemělo vztahovat na některé informační zdroje či digitální knihovny provozované knihovnami, např. na Webarchiv, databáze jmenných autorit apod., viz výjimka čl. 17, odst. 3 GDPR.

  • Upozorněno bylo také, že by knihovny měly své katalogy a případné další služby provozovat výhradně na protokolu https, nikoli http. Provozování katalogu a přenášení přihlašovacích údajů bez jejich zašifrování je velkým bezpečnostním rizikem pro uživatele dané knihovny!

  • Doporučuje se zpracovat obecná doporučení ohledně GDPR pro knihovny, např. kodexy chování apod.

V létě 2017 by měl být připraven návrh české legislativy s uplatněním GDPR, ale zatím není jasné, jestli bude připraven nový zákon nebo se bude jednat o novelu stávajícího zákona o ochraně osobních údajů. Dokud nebude podoba nové české legislativy jasná, je možné vyčkat. Může se ale stát, že zákon nebude včas přijat a v takovém případě začnou platit přímo ustanovení nařízení GDPR. Otázku možné retroaktivity či přechodné doby pro uplatnění některých principů nařízení GDPR by měl řešit český předpis.

Text nařízení v češtině a další aktuální informace najdete na webu Úřadu pro ochranu osobních údajů. Dr. Matoušová bude přednášet na konferenci Knihovny současnosti 2017, kde budou k dispozici nové informace.

Novela autorského zákona 121/2000 Sb. schválena

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

V březnu 2017 byla schválena dlouho očekávaná novela autorského zákona, která přináší i změny pro oblast knihoven. Uvádíme stručný výčet schválených změn.

  • První důležitá změna se týká činnosti knihoven, které se zabývají trvalým uchováním dokumentů. Součástí knihovní licence (§ 37) je ustanovení, které knihovnám umožňuje zhotovení kopie díla pro své archivní a konzervační účely (odst. 1, a). Novela pro tento případ otevřela možnost, aby knihovna mohla pro účely ochrany zhotovit více kopií a v různých formátech. Současně bylo také jednoznačně vyjádřeno, že knihovna může zhotovit kopii dosud nezveřejněného díla, které má ve svých sbírkách (§ 29, odst. 2). Tím se zlepšují podmínky pro práci knihoven, které mají ve svých fondech například pozůstalosti autorů.

  • Druhá změna (§ 37, odst. 3) udělá radost knihovnám, které mají ve svých fondech knihy či časopisy s přílohami na CD či DVD a chtějí je půjčovat absenčně. Od okamžiku účinnosti novely mohou knihovny půjčovat i přílohy, které obsahují textové, zvukové a zvukově obrazové záznamy. Nadále ale platí, že nelze půjčovat přílohy, které obsahují software.

  • Stejný odstavec (§ 37, odst. 3) ale také obsahuje zpřesnění, které konstatuje, že knihovny nemohou absenčně půjčovat e‑knihy na hmotném nosiči (např. na CD-ROM, na DVD, ve čtečce aj.). S e-knihami lze nakládat pouze v souladu s licenčními podmínkami stanovenými autorem či nakladatelem. Z půjčování – i absenčního – nejsou ale vyloučena např. ta díla, která jsou zpřístupňována veřejnosti na základě tzv. veřejných licencí (např. Creative Commons).

  • Knihovní licence umožňuje (§ 37, odst. 1, d), aby knihovny prezenčně půjčovaly obhájené diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Novela autorského zákona tento výčet rozšiřuje o bakalářské práce, které byly až doposud opomíjeny.

  • Nejvýznamnější změnou, kterou novela autorského zákona přináší, je otevření možnosti uzavírání kolektivních licenčních smluv na využití digitalizovaných dokumentů nedostupných na trhu, které jsou chráněny autorským právem s využitím principu rozšířené kolektivní správy (§ 97e). Základní podmínkou ale bude, aby Národní knihovna ČR vytvořila a provozovala Seznam děl nedostupných na trhu (§ 97f).

  • V budoucnu bude také uzavřena licenční smlouva, která umožní, aby knihovny mohly poskytovat tištěné kopie vydaných notových záznamů díla hudebního nebo hudebně dramatického.

Text poslední novely autorského zákona 121/2000 Sb. vyšel 5. 4. 2017 v částce 39/102 Sbírky zákonů. Novela je účinná patnáct dní po zveřejnění.

Ústřední knihovnická rada

Noví členové Ústřední knihovnické rady

Ministerstvo kultury ČR doplnilo členy do Ústřední knihovnické rady (ÚKR), poradního orgánu ministra kultury. Novými členy ÚKR se stali:

  • PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. (Muzeum Jindřichohradecka, předsedkyně Knihovnické komise AMG),

  • Mgr. Tomáš Foltýn (Národní knihovna ČR, ředitel odboru správy fondů),

  • Mgr. Roman Giebisch, Ph.D. (Národní knihovna ČR, vedoucí oddělení vzdělávání, předseda SKIP),

  • PhDr. Hanuš Hemola (Národní knihovna ČR, náměstek ředitele),

  • Bc. Radomíra Kodetová (ředitelka Krajské knihovny v Pardubicích),

  • PhDr. Hana Landová, Ph.D. (Česká zemědělská univerzita v Praze, předsedkyně AKVŠ),

  • PhDr. Pavlína Mazáčová, Ph.D. (Kabinet informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity),

  • Ing. Petr Žabička (Moravská zemská knihovna, náměstek ředitele).

Ústřední knihovnická rada na svém 39. zasedání navrhla do funkce předsedy opět PhDr. Víta Richtera (ředitele Knihovnického institutu NK ČR), na funkci místopředsedkyně Ing. Libuši Nivnickou (ředitelku Knihovny Jiřího Mahena v Brně) a na místo tajemnice Mgr. Blanku Skučkovou (vedoucí oddělení literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR). Celé složení Ústřední knihovnické rady je k dispozici na webu rady.

Koncepce a strategie

Národní koncepce dlouhodobé ochrany digitálních dat v knihovnách

Ústřední knihovnická rada schválila na svém zasedání 5. 12. 2016 Národní koncepci dlouhodobé ochrany digitálních dat v knihovnách. Dokument vznikl v rámci implementace Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011–2015 pod odborným vedením Mgr. Tomáše Gece. V roce 2016 byl aktualizován s ohledem na nově připravovanou Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2017–2020.

Účelem koncepce je připravit v národním měřítku podmínky pro uchovávání a dlouhodobou ochranu digitální dat. V knihovnách po celé republice narůstá množství digitálních dat. Jedná se o data, která vznikla digitalizací analogových předloh, ale i o dokumenty, které byly vytvořeny výhradně v digitální podobě. S tímto nárůstem se zvětšuje i význam snahy o jejich dlouhodobé uchování, jejímž cílem je zajistit přístupnost těchto dat i po další generace a ochránit tak investované prostředky i hodnotu úsilí zaměstnanců knihoven, kteří se na digitalizaci podílí. Z hlediska knihoven je ochrana digitálních dat nutná i pro udržení jejich postavení jako klíčových informačních institucí.

Jádrem dlouhodobé péče o digitální data není jen využívání vyspělých technologií, ale především dodržování zdokumentovaných procesů a postupů. Plnohodnotná dlouhodobá péče o digitální data je finančně i personálně náročná, a tudíž je určena především pro centrální instituce. Nezahrnuje ovšem jen aktivity velkých knihoven, ale začíná již při tvorbě jakýchkoliv dat, na což koncepce také reaguje.

Koncepce je rozdělena do  šesti kapitol popisujících současný stav a přinášejících výhled do budoucna. Stanovuje kroky, které je vhodné činit, aby byla dlouhodobá ochrana účinná, protože v této oblasti obzvláště platí, že i poměrně krátkodobá nečinnost může mít fatální následky a znamenat ztrátu know-how. Koncepce vychází z existence standardu NDK a systému pro trvalou identifikaci (URN:NBN), které jsou využívány pro většinu digitalizačních projektů zaměřených na novodobé fondy. Právě jednotný standard je silná stránka současného stavu. Standard je nutné vyvíjet jak kvůli novým typům dokumentů, tak kvůli vývoji poznání v oblasti dlouhodobého uchovávání digitálních dokumentů. Pro zkvalitnění vynaloženého úsilí koncepce předpokládá několik zásadních procesů, které by se měly postupně prolínat. Mezi nejdůležitější patří neustálé vzdělávání odborných pracovníků i vedení knihoven v oblasti dlouhodobé ochrany digitálních dat. Dalšími z kroků by mělo být prosazení péče o digitální data jako jedné z trvalých aktivit institucí, její organizační zakotvení (jak na úrovni jednotlivých knihoven, tak v celé knihovní síti) a formální provádění (vytváření nutné dokumentace). Očekávána je diverzifikace dlouhodobé ochrany mezi více institucí a tím i přístupů. Přínos by měla představovat i spolupráce mezi jednotlivými knihovnami i se subjekty mimo knihovní sektor (především s akademickými institucemi). Dalším principem, který koncepce vyzdvihuje, je nízkoprahovost v přístupu k informacím, technologiím a službám spojeným s péčí o digitální data. Každý, kdo tato data vlastní, by měl mít přístup k možnostem jejich ochrany. Nutnou podmínkou pro všechny vyjmenované činnosti je zajištění institucionálního financování dlouhodobého uchovávání digitálních dat z veřejných rozpočtů.

Navržené a v metodice podrobně popsané principy by mělo podpořit, koordinovat a především pomáhat prosazovat Metodické centrum pro dlouhodobou ochranu digitálních dat. To by mělo vzniknout v Národní knihovně ČR, která pro jeho vznik již podnikla několik kroků. Vznikl mj. tzv. formátový výbor, který je poradním orgánem pro standardizaci v oblasti digitalizace (do budoucna je plánováno jeho rozšíření). Současně je v koncepci plánováno garantované datové centrum pro ochranu dat na úrovni bitů a státem garantované dlouhodobé úložiště. Vedle něj by pak měla fungovat lokální úložiště, nejlépe založená na jiných technologických řešeních. Je otázkou, jak se v současných podmínkách tento cíl podaří převést do praxe. Z oblasti knihoven zatím žádná nemá ambici vybudovat centrální úložiště, které by splňovalo principy dlouhodobé archivace pro různé typy dat. Jako reálné se zatím jeví spíše rozšiřování kapacity dlouhodobého úložiště v Národní knihovně ČR s tím, že by bylo doplněno o další úložiště pro jednotlivé instituce s různým stupněm dostupných procesů dlouhodobé archivace. K tomuto účelu by měl sloužit i nový podprogram programu VISK, který by knihovnám měl umožnit čerpat finance na procesy vedoucí k zajištění dlouhodobé digitální archivace. Důležitým bodem celé koncepce je důraz na certifikaci jednotlivých úložišť. Certifikace by měla být cestou, jak splnit mnohé z výše stanovených principů, tj. naplnit principy dlouhodobé ochrany v rámci jednotlivých institucí. Certifikace má několik úrovní. Vhodný typ certifikace by mělo vedení knihoven zvolit podle velikosti instituce a rozsahu závazku, který plní.

Koncepce jednotlivé zmíněné body podrobně rozebírá, přináší podněty a doporučení pro všechny úrovně knihoven. Součástí koncepce je též ideální harmonogram, jak stanovené principy převést do praxe. Popisuje také cíle, které by měly být v roce 2020 splněné a zhodnotitelné. S koncepcí by se měli seznámit jak odborní pracovníci knihoven, kterým jistě poskytne podněty pro jejich činnost, tak i vedení knihoven, kterému by měla poskytnout argumenty pro jednání se zřizovateli. Úspěšné dlouhodobé uchovávání digitálních dokumentů v knihovnách může být pouze výsledkem spolupráce napříč celou knihovní sítí a koncepce představuje pro knihovníky a informační pracovníky vhodnou platformu, jak pokračovat v započatém úsilí.

Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků

Ústřední knihovnická rada schválila na svém 38. zasedání v prosinci 2016 Koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků. Zhruba po pěti letech práce a intenzivních jednání odborné komunity tak spatřil světlo světa další koncepční a strategicko-taktický materiál, který by měl do značné míry ovlivnit personální situaci v našich knihovnách a v důsledku toho snad i jejich služby. Dokument je výsledkem práce pracovní skupiny Sekce vzdělávání SKIP; v roce 2016 byl dopracován členy Rady SDRUK a jeho text byl definitivně uzavřen 17. října 2016 na semináři k problematice celoživotního vzdělávání knihovníků v Jihlavě.

Koncepce se týká kvalifikace pracovníků na odborných knihovnických pozicích, doporučena je pro všechny knihovny evidované na Ministerstvu kultury ČR.

Koncepce stanovuje pravidla pro doplnění oborové kvalifikace (resp. rekvalifikaci) s cílem dosažení plné kvalifikovanosti v oboru do 15 let. Tento cíl vychází z reality, kterou potvrdila Analýza věkové, vzdělanostní a mzdové struktury pracovníků knihoven v roce 2011, jíž provedla Národní knihovna ČR: v knihovnách v ČR pracuje cca 50 % zaměstnanců bez odborné oborové kvalifikace. Dále jsou definována rámcová pravidla pro obnovování (inovaci) kvalifikace s cílem dlouhodobě udržet, resp. obnovovat odbornou kvalifikaci na odborných knihovnických pozicích, pravidla pro prohlubování a rozšiřování kvalifikace s cílem zajistit a garantovat kvalitu specializačního vzdělávání pro knihovnické profese, jeho úplnost, aktuálnost a začlenění do systému celoživotního vzdělávání knihovníků a doporučení pro oblast zvyšování kvalifikace s cílem udržet kombinované formy vysokoškolského studia na bakalářské i magisterské úrovni na všech oborových vysokých školách a ovlivnit vysokoškolské oborové studijní programy tak, aby respektovaly požadavky praxe.

V koncepci je uložena řada komplikovaných a náročných úkolů, což může samozřejmě znamenat postupnou revizi některých záměrů či kroků a zcela jistě také pravidelné hodnocení procesu její postupné implementace. Realizace koncepce by měla zavést systém do oborového celoživotního vzdělávání včetně certifikovaných alternativ školního vzdělání.

Koordinaci realizace koncepce garantuje Knihovnický institut Národní knihovny ČR, partnery mu jsou SKIP (zejména Sekce vzděláváníZaměstnavatelská sekce), Moravská zemská knihovna, krajské knihovny a další subjekty. První kroky v naplňování koncepce již byly učiněny v několika směrech (příprava kurzů a zkoušek v rámci Národní soustavy kvalifikací, systemizace studijních textů a e-learningu jako podpory celoživotního vzdělávání knihovníků a jejich zveřejnění na webu Národní knihovny ČR, příprava nového průzkumu vzdělanostní, věkové a mzdové úrovně ad.).

Podrobnější seznámení se zněním koncepce je možné na webu Národní knihovny ČR.

Osobnosti

Ing. Aleš Brožek odchází do důchodu

Dlouholetý ředitel ústecké Severočeské vědecké knihovny Ing. Aleš Brožek 1. února 2017 odevzdal pomyslné žezlo své nástupkyni Mgr. Janě Linhartové a odchází do důchodu. Ale protože je (mj.) i neúnavným akvizitérem, badatelem, nadšeným vexilologem a také velmi pracovitým a laskavým kolegou, není pochyb o tom, že důchodcem vlastně ani nebude moci být. Úkolů a poznámek má ve svém zápisníku zapsáno totiž tolik, že zcela jistě nebude mít čas na žádný odpočinek (byť by si ho určitě zasloužil). Do historie knihovny se jako její v pořadí pátý poválečný ředitel zapsal hodně výrazným způsobem (a to ani zdaleka nejen tím, že řediteloval více než 26 let – již od roku 1990). Zasloužil se o zavádění mnohých novinek a technických řešení do nabídky rozmanitých služeb knihovny. Jeho typická vstřícnost se projevila i v práci ve prospěch celého českého knihovnictví (připomeňme jenom jeho aktivity v Ústřední knihovnické radě, ve SKIP nebo v hodnoticí komisi soutěže BIBLIOWEB). Přestože se po letech vrací do svého pražského rodiště, mám pocit, že mezi Prahou a Ústím stejně bude pendlovat i nadále.

Tak hodně zdraví, Aleši!

  Ing. Aleš Brožek v poslední pracovní den před odchodem do důchodu
Ing. Aleš Brožek v poslední pracovní den před odchodem do důchodu (foto: Jan Černecký, Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem)

Redakční poznámka: 3. února 2017 byl na serveru Deník.cz uveřejněn rozhovor s A. Brožkem.

Za Lenkou Ječnou

Poprvé jsem se setkal s Lenkou Ječnou před 15 lety. Pozvala mne do roudnické knihovny na večer se spisovateli. Dorazil jsem na potemnělé náměstí, kde z dálky svítila okna Městské knihovny Ervína Špindlera. Přednáškový sál byl plný návštěvníků, kteří bouřlivě reagovali na předčítané verše a prózu. Pochválil jsem organizátorku za hezký večer a vyjádřil obdiv nad účastí, protože v mnohem větším Ústí nad Labem jsme tak velké účasti při podobných akcích nedosahovali.

S Lenkou Ječnou jsem se pak potkával na akcích SKIP a školeních, které jsme pořádali pro knihovníky, a vzpomínal na ten první večer. Hrdě mne informovala o novinkách v knihovně, které se jí podařilo zavést. Viděl jsem, že ji práce v knihovně velmi baví. Však také v knihovně pracovala od roku 1978 a od roku 1985 ji vedla. O to více mne mrzelo, když přestala jezdit do Ústí a já se dozvěděl, že trpí vážnou nemocí. Statečně s ní bojovala až do 16. prosince 2016, kdy jí podlehla. Čest její památce.

Lenka Ječná (foto: archiv Aleše Brožka)
Lenka Ječná (foto: archiv Aleše Brožka)

Redakční poznámka: O úmrtí L. Ječné informovaly také mj. oficiální webové stránky města Roudnice nad LabemLitoměřický deník.

Josef Kolmaš – srdcem orientalista, ale i knihovník

Prof. PhDr. Josef Kolmaš, DrSc., je český sinolog a tibetolog, sociokulturní antropolog, překladatel, emeritní ředitel Orientálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze a emeritní profesor Masarykovy univerzity. Je klíčovou osobností spjatou s Tibetskou knihovnou Orientálního ústavu AV ČR.

Dětství a studijní léta

Narodil 6. srpna 1933 v Těmicích, kde absolvoval i základní školu. Následně chodil na měšťanskou školu ve Bzenci. Po válce jej rodiče dali na internát klasického gymnázia na Velehrad. Jako novic Tovaryšstva Ježíšova na gymnáziu setrval i po Únoru 1948, a to až do osudné noci ze 14. na 15. dubna 1950, kdy v akci K byl příslušníky StB a SNB převezen do „centralizačního tábora“ v Bohosudově, pak byl převezen do Hájku u Unhoště a následně na stavbu Klíčavské přehrady u Zbečna na Křivoklátsku. Propuštěn byl až po několika měsících.

Přes svou nepříznivou „anamnézu“ se pokusil o kyjovské reálné gymnázium. Byl vlídně přijat jak ředitelem, tak profesory a zapadl i mezi spolužáky. Na kyjovském gymnáziu vynikal svými lingvistickými znalostmi, které získal na velehradském gymnáziu, neboť tam latina a řečtina patřily k základním předmětům. Jeho třídním učitelem byl pozdější kardinál Tomáš Špidlík. Kyjovské gymnázium J. Kolmaš úspěšně absolvoval v roce 1952.

Po maturitě byl přijat na olomouckou filozofickou fakultu na obory český a ruský jazyk. Byl však pevně rozhodnut pro studium orientální čínštiny a podařilo se mu prosadit si přestup na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Studoval též hovorovou čínštinu, texty v hovorové i klasické čínštině, čínskou gramatiku, písemnictví, fonetiku, čínské výtvarné umění a dějiny. V roce 1953 byl jedním z pouhých tří studentů tibetštiny. Tvrdě a pilně studoval a v roce 1957 promoval s červeným diplomem.

Studijní pobyt v Číně a vznik Tibetské knihovny Orientálního ústavu

V témže roce odletěl do Pekingu, kde nastoupil k dvouletému postgraduálnímu studiu čínštiny a tibetštiny v Ústředním národnostním ústavu v Pekingu u prof. Jü Tao-čchüana. Díky entusiasmu a schopnostem v jednání s místními úřady se mu podařilo zakoupit jednak úplnou sbírku tibetského buddhistického kánonu Kandžur a Tandžur, jednak dřevotiskové titulní listy děl z východotibetského města Derge. Tyto dokumenty v roce 1958 poslal knihovně Orientálního ústavu Československé akademie věd (nyní Akademie věd České republiky či zkráceně AV ČR) a zároveň tím položil základ unikátní Tibetské knihovny Orientálního ústavu.

Tibetská knihovna Orientálního ústavu

Tibetskou knihovnu nyní tvoří čtyři hlavní části:

  • buddhistické kánony Kandžur a Tandžur,

  • dřevotiskové titulní listy z Derge,

  • rukopisy a dřevotisky,

  • čínská kolekce.

Níže jsou jednotlivé části knihovny stručně představeny, k podrobnějšímu studiu doporučujeme text o Tibetské knihovně na webu Orientálního ústavu.

Buddhistické kánony Kandžur a Tandžur

Buddhistický kánon Kandžur (Překlad slov Buddhových) obsahuje celkem 103 svazků včetně jednoho svazku s rejstříkem. Texty v Kandžuru jsou vytištěny červeně.

Kánon Tandžur (Překlad komentářů) je tvořen 213 svazky, opět včetně jednoho svazku s rejstříkem. Všechny texty v Tandžuru jsou vytištěny v černé barvě, a to s výjimkou prvního svazku, který je vytištěn červeně.

Původní dřevořezy pro tisk Kandžuru a Tandžuru byly zhotoveny v první polovině 18. století. Pražská sbírka Kandžuru a Tandžuru byla z těchto dřevořezů vytištěna v létě roku 1958.

J. Kolmaš vytvořil dva katalogy tibetské sbírky Kandžuru a Tandžuru (původně vznikly na kartičkách a později byly převedeny do počítačové podoby http://katalog.orient.cas.cz/tibet/tibet.htm):

  • základní katalog sbírky, jenž je členěn podle tradičních odvětví v kánonu,

  • doplňkový katalog, v němž jsou názvy textů seřazeny abecedně.

Dřevotiskové titulní listy z Derge

Druhá část Tibetské knihovny je tvořena 5 615 titulními listy dřevotiskových prací ze dvou klášterů v Derge. Z finančních důvodů nebylo možné zakoupit celá díla, avšak i titulní listy představují užitečnou bibliografickou příručku pro studium tibetské buddhistické literatury. V roce 1971 J. Kolmaš vydal publikaci obsahující uvedené titulní listy, v roce 1996 následoval dvousvazkový rejstřík titulních listů.

Rukopisy a dřevotisky

Třetí částí Tibetské knihovny jsou rukopisy a dřevotisky z Tibetu, Číny, Indie, Nepálu, Mongolska a Burjatska. Většina z celkem 65 spisů, které patří především ke kanonické literatuře, byla získána darem z Náprstkova muzea, část pochází ze soukromé sbírky J. Kolmaše. V roce 1969 pak J. Kolmaš vydal katalog rukopisů a dřevotisků.

Čínská kolekce

Čtvrtá část tibetských textů (takzvaná Čínská kolekce) představuje tibetské knihy vydané v 50. letech 20. století v Číně a svázané do podoby knížek. Jedná se o soukromou sbírku J. Kolmaše, která je dočasně uložena v budově Orientálního ústavu a obsahuje knihy vydané v Číně v letech 1952–1959.

Vědecká a publikační činnost

V roce 1965 J. Kolmaš obhájil kandidátskou disertační práci a stal se doktorem filozofie. Teprve po roce 1989 se mohl stát doktorem historických věd, členem vědeckého kolegia ČSAV (AV ČR) a následně i vysokoškolským profesorem.

Svou profesní kariéru spojil s Orientálním ústavem ČSAV (AV ČR), kde pracoval celkem 44 let – nejprve jako knihovník a pomocná vědecká síla a nakonec v letech 1994–2002 jako ředitel. Pilně pracoval i přes měnící se politickou situaci v Číně a Tibetu. Bádal, překládal, učil, přednášel, publikoval a zúčastňoval se vědeckých kongresů.

Samotný Tibet měl možnost navštívit teprve v roce 1991, avšak léta udržoval přátelské styky s Tibeťany v indickém exilu. Osobně se setkal s Jeho Svatostí 14. dalajlámou v jeho sídle v severní Indii a také navštívil himalájské království Nepál a Sikkim. Jeho Svátost doprovázel i při jeho návštěvě u nás.

Své rozsáhlé jazykové a faktografické znalosti J. Kolmaš zúročil v řadě monografických studií, bibliografických souborech i prací katalogové povahy a získal věhlas v mezinárodní vědecké obci. Napsal nespočet knih, množství odborných a vědeckých statí, knižní překlady, populárně vědecké články, časopisecké překlady, recenze a anotace, cizí mu nebyly ani ediční, redakční a jiné textově revizní práce. Jenom za období od roku 1953 do roku 1998 se jedná celkem o 667 publikovaných a nepublikovaných prací.

Sepsal také unikátní Slovník tibetské literatury (Libri, 2010), který zahrnuje všechny druhy literární produkce Tibeťanů, literární a náboženské, od nejstarších až po současnost. Vydal také například Pojednání o věcech tibetských (Vyšehrad, 2015) a Pojednání o věcech čínských (Vyšehrad, 2016).

Závěrem

J. Kolmaš je významnou osobností nejenom české orientalistiky, ale neměli bychom zapomínat ani na přesah jeho činnosti do oblasti knihovnictví. Má nezanedbatelné zásluhy na vzniku a rozvoji Tibetské knihovny Orientálního ústavu, která existuje dodnes a stále je vyhledávána všemi vážnými zájemci o studium tibetské literatury.

Rozhovor

S PhDr. Kateřinou Hekrdlovou nejenom o Archivu Národní knihovny ČR

PhDr. Kateřina Hekrdlová působí jako archivářka Národní knihovny ČR. U příležitosti 240. výročí otevření klementinské knihovny pro veřejnost připravila výstavu To se Marii Terezii povedlo, o které Vás informujeme ve stejnojmenném článku v tomto čísle. Právě tato okolnost redakci Bulletinu SKIP přivedla na myšlenku, že by nebylo od věci o archivu v Národní knihovně ČR zjistit více, a proto jsme neváhali a K. Hekrdlovou požádali o rozhovor, ve kterém by nám archiv přiblížila. (Za redakci Bulletinu SKIP se ptala Linda Jansová.)

Začněme pěkně popořadě. Co Vás vlastně přivedlo k archivnictví?

Moje skvělá dějepisářka na gymnáziu. Po jejím vzoru jsem chtěla jít studovat historii, ale ona mi to rozmluvila s odůvodněním, že historie je příliš poplatná době. Koncem sedmdesátých let minulého století to byl vážný argument. Tak jsem začala hledat něco příbuzného a napadlo mne archivnictví.

A co Vás přivedlo do Národní knihovny, konkrétně do jejího archivu?

Já už v době studií v knihovně pracovala a studovala jsem při zaměstnání. Shodou okolností v roce, kdy jsem promovala, odešel ze zdravotních důvodů tehdejší archivář, pan Alois Poledňák, tak jsem si o místo požádala a dostala jsem ho.

Jak je vlastně archiv rozsáhlý a co v něm mohou badatelé studovat?

Archiv Národní knihovny je akreditován jako specializovaný a ukládá dokumenty vzešlé z činnosti Národní knihovny a jejích předchůdkyň, které sahají až do jejích počátků v roce 1777. Kromě toho jsou zde ale uložené i fondy jiných institucí, osobní fondy a sbírky různého zaměření. V současné době má archiv 73 fondů o celkovém rozsahu cca půl kilometru. Nejstarším dokumentem je pergamenová notářská listina z roku 1438. Kdo by toužil dozvědět se víc o skladbě našich fondů, má možnost najít informace na adrese http://www.nkp.cz/sluzby/dulezite-odkazy/studovny/archiv-nk.

Dnešní svět je protknut digitálními technologiemi, takže další otázka je nasnadě – dostávají se do Vašeho archivu i digitální dokumenty? A pokud ano, jak je zpracováváte a zpřístupňujete?

Digitální dokumenty neukládáme, protože na to nemáme oprávnění. Do budoucna se počítá s uložením tohoto typu archiválií v Národním digitálním archivu.

O které archiválie je u Vás vůbec největší zájem?

Většinu badatelů archivu tvoří studenti a vědečtí pracovníci, kteří se zaměřují především na dějiny knihovnictví, knihoven a knihovníků. Ale zájem je i o ostatní fondy, např. o Mapy a plány či Sbírku fotografií, o osobní fondy a o archiválie vztahující se ke klášterům zrušeným Josefem II.

Setkala jste se ve své praxi s nějakým vskutku neobvyklým badatelským požadavkem? A podařilo se Vám jej splnit?

To jste mě zaskočila. Snažím se na něco si vzpomenout, ale nic se mi nevybavuje. Buď jsou moji badatelé tak „konvenční“, nebo já tak sklerotická. Ale často se mi stává, že si lidé pletou Archiv NK a Národní konzervační fond. V takovém případě jim nemohu pomoct a odkazuji je na příslušné kolegy.

Na závěr se nemohu nezeptat - kterou knihu teď čtete? A čtete ji v klasické papírové podobě, nebo v podobě elektronické?

Formy střídám. Čtečku miluji z jednoho zcela praktického důvodu – je malá a lehká. Ale zároveň čtu i klasické knihy a stále také vázané knihy kupuji, i když se s tím pojí prostorové problémy. V rodině jsme všichni knihomolové a tak to podle toho u nás vypadá – knihovny a knihy jsou ve všech místnostech. Snad s výjimkou koupelny. A teď právě čtu romány irské spisovatelky Tany Frenchové. Pro tu mám opravdu slabost.

Děkuji za rozhovor!

Vzdělávání

Ze semináře Mediální výchova, informační gramotnost a knihovníci se spisovatelkou Klárou Smolíkovou

V pondělí 30. ledna 2017 jsem se s mnoha dalšími kolegy a kolegyněmi v Národní knihovně ČR zúčastnila semináře Mediální výchova, informační gramotnost a knihovníci, který vedla Klára Smolíková. Nebylo to mé první setkání s ní, navštívila už i naši knihovnu v Čelákovicích. Ani tentokrát K. Smolíková nezklamala – seminář byl naplněn energií a nápady.

K. Smolíková při výkladu
K. Smolíková při výkladu

Seminář byl zaměřen na teorii, ale odnesli jsme si z něj i řadu praktických pracovních listů. Zabývali jsme se rozdíly mezi jednotlivými médii (knihami, časopisy, televizí či internetem), sami jsme si vyzkoušeli role dětí při práci s pracovními listy. Bohužel ani v knize není vždy vše správně, proto je důležité ověřovat si informace z různých zdrojů i z různých pohledů. Hlavní výhodou knihy je sledování rozhodovacího procesu prostřednictvím myšlenek (slov, jazyka). Pomocí knih se dokážeme vcítit do situace toho druhého.

K. Smolíková při výkladu
K. Smolíková při výkladu

Na jednom z pracovních listů nám vyšlo slovo etologie (věda o chování zvířat). Zakladatel české etologie Zdeněk Veselovský srovnává chování zvířat a lidí. Lidé se dorozumívají nejen řečí, ale např. i tancem – tanec může být namlouvací nebo umělecký komunikační prostředek – kdo umí tančit, má dobrou koordinaci pohybu a to znamená, že je zdravý. Můžeme spolu komunikovat dotyky, objetím nebo různými zvukovými a světelnými signály. Z dalších příkladů vyplynulo, že pokud chceme, aby knihovny byly místem, kam se (nejen) čtenáři rádi vrací, měly by být světlé, barevné a voňavé.

Při práci s dětmi se K. Smolíková také věnuje tématu knihovna, např. tomu, co je v knihovnách vhodné a co už ne, co knihovna ještě unese, k čemu je knihovna nebo co budu (mohu) v knihovně dělat a co už ne. K. Smolíková navíc doporučila i použití plakátu Josefa Lady Braňte knihu.

Dozvěděli jsme se, že knihovníci své programy zaměřují především na literaturu, ale vzhledem k tomu, že jsou informačními pracovníky, mohou připravit akci na téměř jakékoliv téma a zlepšovat u dětí například gramotnost informační, dokumentovou či mediální. Společně jsme si prošli pracovní listy k historii (mistr Jan Hus, Karel IV., rok 1989), ke komiksu, vývoji médií i k práci s jazykem (Čertice Dorka).

Seminář tak přinesl účastníkům celou řadu námětů a nezbývá než doufat, že alespoň některé najdou své uplatnění v praxi knihoven. V Městské knihovně Čelákovice se tak stane zcela určitě.

Autorkou fotografií je Květa Hedvíková z Národní knihovny ČR.

Nový studijní obor Informační média a služby na Vysoké škole ekonomické v Praze

Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze otevřela ve studijním roce 2016/2017 nový bakalářský studijní obor Informační média a služby.

Profesně orientované studium připraví studenty pro uplatnění na odborných a středních manažerských funkcích jak ve veřejných, tak v institucionálních informačních systémech a službách. Absolventi se uplatní v pracovních pozicích specialistů informačních služeb, informačních a mediálních analytiků, správců informačních zdrojů a elektronického obsahu.

Spektrum předmětů je navrženo tak, aby studenti důkladně zvládli principy a standardy současných informačních technologií, přičemž důraz je kladen na práci s obsahem v celém rozsahu životního cyklu zdrojů (tvorba obsahu a publikování, zpracování, archivace, zpřístupňování).

Všeobecnou část struktury studia tvoří předměty ekonomického základu (např. ekonomie, marketing, právo) a předměty informatické (např. informační a komunikační technologie, databáze, webové technologie). Specializační část nabízí předměty zaměřené na práci s informačními zdroji a médii (např. organizace znalostí, digitální knihovny a archivy, informační architektura, rešeršní strategie a systémy), doplněné o předměty, jež vybaví studenty kompetencemi v oblasti komunikačních a prezentačních dovedností a týmové práce.

Vyšší odborná škola informačních služeb (VOŠIS) mění název

Zastupitelstvo hl. města Prahy dne 26. ledna 2017 přijalo usnesení č. 23/67, jímž se od 1. července 2017 slučuje Vyšší odborná škola informačních služeb se sídlem Pacovská 350, Praha 4 s Vyšší odbornou školou a Střední školou slaboproudé elektrotechniky se sídlem Novovysočanská 280/48, Praha 9. Nový subjekt bude používat název Vyšší odborná škola informačních studií a Střední škola elektrotechniky, multimédií a informatiky. Převezme veškerá práva, závazky a majetek a jeho sídlo bude v ulici Novovysočanská 280/48, Praha 9. Magistrát chce sloučením obou škol ušetřit náklady na provoz.

Stávající obory Vyšší odborné školy informačních služeb (Podniková informatika, Služby knihoven a Služby muzeí a galerií) budou zachovány, studenti budou pokračovat ve studiu bez omezení a budou využívat stávající učebny v budově v ulici Pacovská 350 v Praze 4. Všechny tři obory jsou nabízeny i zájemcům o studium pro školní rok 2017/2018.

27. ledna 2017 o změně informoval i Pražský deník.

Celostátní akce

Ocenění Čtenář roku Libereckého kraje získala Blanka Bílková z Jablonce nad Nisou

V pátek 24. března 2017 byl v Krajské vědecké knihovně v Liberci vyhlášen Čtenář roku Libereckého kraje 2017. Nominaci na ocenění podalo devět knihoven z Libereckého kraje a většina z nominovaných se zúčastnila i slavnostního vyhlášení, na které je doprovodili zástupci či zástupkyně jednotlivých knihoven a také rodinní příslušníci.

Vyhlášení čtenáře roku proběhlo za účasti Ing. Květy Vinklátové, členky rady kraje pro řízení rezortu kultury, památkové péče a cestovního ruchu, a Mgr. Blanky Konvalinkové, ředitelky Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Přítomné čtenářské babičky obdržely diplomy a dárky, které věnoval jednak Liberecký kraj, jednak regionální organizace SKIP Libereckého kraje. Nadace Škola hrou věnovala účastníkům vstupenky do libereckého centra iQLANDIA a vstupenky do ZOO věnovala Zoo Liberec.

Přestože všechny přítomné čtenářské babičky obdržely diplom s titulem nejlepší čtenářka, absolutním vítězkou – a tedy Čtenářem roku 2017 Libereckého kraje – se stala Blanka Bílková, kterou za dosažených 512 výpůjček v uplynulém roce nominovala Městská knihovna Jablonec nad Nisou. B. Bílková byla oceněna nejen za své čtenářské výkony, ale i za svou neobyčejně aktivní podporu čtení, a to nejen ve své rodině, ale i ve školách, kde působila a kde k četbě přivedla řadu svých žáků.

B. Bílková jako vítězka krajského kola čtenáře roku obdržela také společenskou deskovou hru od společnosti ALBI a roční předplatné časopisu Revue 50plus od vydavatele stejnojmenného časopisu.

Po slavnostním vyhlášení, ve kterém nechybělo ani čtení Marka Sýkory, herce Naivního divadla Liberec, gratulacích a společném focení, byla zájemcům nabídnuta prohlídka Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Fotografie ze slavnostního dne si můžete prohlédnout na Rajčeti.

Čtenář roku 2017 aneb Hledání nejlepší čtenářské babičky

V rámci Března měsíce čtenářů SKIP vyhlašuje soutěž Čtenář roku. Letos jsme hledali nejlepší čtenářskou babičku. Babička je fenomén české literatury a v roce 2017 české knihovny oceňovaly právě své nejlepší čtenářské babičky. Základním kritériem pro výběr letošního Čtenáře roku se stal nejen počet výpůjček konkrétního čtenáře/uživatele za uplynulý rok, jak byl vykázán ve výpůjčním systému, ale každá přihlášená knihovna si vedle tohoto základního kritéria zvolila podle své potřeby ještě další hlediska pro výběr své čtenářské babičky roku.

Celostátní vítězkou se stala Marcela Růžičková, čtenářka Městské knihovny Děčín. M. Růžičková byla nominována jako nejlepší čtenářka Ústeckého kraje. Ocenění převzala v Národním divadle v rámci vyhlášení cen Magnesia Litera 2017 (o nich si můžete přečíst v samostatném článku, pozn. red.).

M. Růžičková je čtenářkou děčínské knihovny jedenáct let (do Děčína se přistěhovala z Roudnice, kde též dlouhá léta chodila do knihovny) a v loňském roce si půjčila nejvíc knihovních jednotek z této kategorie čtenářů – celkem 416. Ráda čte beletrii i naučnou literaturu, mj. kuchařky a životopisy. V loňském roce knihovnu navštívila celkem padesátkrát, což znamená, že do knihovny přicházela průměrně jednou za týden.

Ceny pro krajské vítězky čtenářské babičky věnovala společnost ALBI, která nabízí milé a vtipné dárky, zábavné společenské hry nebo netradiční přání a je partnerem SKIP, a také redakce magazínu Revue 50plus, který byl založen před dvanácti lety a podle ohlasu čtenářů je svým obsahem velmi dobře zaměřen na starší generaci. Chce povzbuzovat starší generaci, přinášet rady, jak si udržet zdravý životní styl a optimismus, jak řešit různé problémy s věkem přicházející.

Fotosoutěž Atlas babiček má vítězku z Bohumína

V rámci Března měsíci čtenářů 2017 SKIP vyhlásil novou fotosoutěž nazvanou Atlas babiček. Zúčastnit se jí mohla každá knihovna, která se zaregistrovala prostřednictvím elektronického formuláře a zaslala fotografii či fotografie své babičky čtenářky. Všechny došlé snímky byly vystaveny na facebookové stránce SKIP a fanoušci je v průběhu března 2017 mohli lajkovat. Všechny přihlášené fotografie budou uloženy zveřejněny v galerii soutěže na webu SKIP. Vítězné fotografie babiček budou také medializovány a budou prezentovány v rámci aktivit SKIP.

Vítězkou fotosoutěže se stala čtenářka Marta KilnarováK3 BOHUMÍN, příspěvkové organizace, která získala nejvíce lajků. Vítězka je na fotografii, jež na Facebooku získala přibližně sto lajků, oblečena v historickém bohumínském kroji, který si sama šila.

Marta Kilnarová (zdroj: archiv K3 Bohumín)
Marta Kilnarová (zdroj: archiv K3 Bohumín)

Vítězce soutěže blahopřejeme! Zároveň obdržela naše pozvání na dvoudenní poznávací a kulturní víkend v Praze.

Děkujeme všem knihovnám, které se do fotosoutěže zapojily!

17. ročník Noci s Andersenem je za námi

Letošní – mimochodem již sedmnáctá – Noc s Andersenem, tedy akce k podpoře dětského čtenářství, kterou pořádá Klub dětských knihoven SKIP, proběhla v 1 695 místech. Registrovali jsme čtecí a spací místa v různých zemích světa: na Slovensku, v Polsku, Dánsku, Slovinsku, Řecku, Itálii, na Novém Zélandě, v Saúdské Arábii, Austrálii, USA, Kanadě, Portugalsku, Finsku, Švýcarsku, Rakousku, Velké Británii, Francii, Španělsku, Banátu, na Ukrajině, v Makedonii, Srbsku, Bulharsku i Chorvatsku – tam všude působí krajanské spolky, Česká škola bez hranic a nechybějí tam ani milovníci literatury.

Mezi organizátory se v průběhu let kromě knihovnic a knihovníků zařadili také učitelé a ředitelé škol (mateřských, základních, speciálních, středních i vysokých), dále pak skauti, pionýři, hasiči, zapomenout nesmíme na kluby a střediska volného času, informační centra, domy dětí, nemocnice, nízkoprahová centra, dětské domovy, muzea, divadla i zoo. V průběhu sedmnácti ročníků tak vzniklo velké společenství, kde – jak napsali z Makedonie – „jazyk ani náboženství nebyly překážkou, abychom společně strávili nezapomenutelný večer plný her a zábavy!“

Pohádkovou Noc s Andersenem 2017 zažilo v pátek 31. března 2017 98 655 dětí i dospělých, kteří v jednom jediném kouzelném večeru prožili úžasná dobrodružství i pocit sounáležitosti mezi sebou a všechny na dálku spojilo přátelství s knížkami. „Noc s námi strávil i autistický chlapeček s tatínkem. Všichni jsme byli v modrém na podporu autistů. Program Čtyřlístek na hasičské stanici. To se nedá popsat, to se musí zažít. Každé dítě si v noční hře u pravěkých lidí našlo svůj plamínek, ve spacáku pak měli teplo a bezpečí. Ráno domů odcházela spousta zapálených čtenářů,“ píší ze Šumperka.

Velvyslanectví Dánského království v Praze za nocujícími spáči vyslalo dvě delegace, které četly pohádky. Velvyslanec Christian Hoppe navštívil ZŠ pro zrakově postižené děti v Praze 2, další tým se zástupcem velvyslance Perem Brixenem vyrazil do Kostomlat pod Milešovkou.

Z Lovosic hlásí: „Bylo na čase setkat se s panem Andersenem. Ten náš byl věru pohádkový a tak věrohodný, že jedna dívenka byla přesvědčena o tom, že jsme právě mluvili s jeho duchem.“

Z Plzně píší: „V 18.00 začal rozhovor s panem Andersenem. Součástí rozhovoru byla i věštba vědmy Edny, která malému Hansovi stejně jako kdysi vyvěštila osud ze skleněné koule.“

Mnohde, například ve Vamberku, předcházel pohádkovému nocování Andersenův týden, během kterého se děti dovídaly mnoho zajímavého o autorovi. V Makedonii byl projekt dokonce půlroční, jak se dovídáme z jejich zpráv, a vyvrcholil právě Nocí s Andersenem. 180. výročí od napsání pohádky Císařovy nové šaty také inspirovalo řadu programů, například v polském Reszelu se díky kostýmům do pohádky přímo přenesli. Na toto výročí nezapomněla ani Audiotéka.cz, která poskytla všem dětem nahrávku pohádky v podání Martiny a Martina Preissových.

Z Miesjkej biblioteky Publicznej v polském Reszelu
Z Miesjkej biblioteky Publicznej v polském Reszelu

Až do půlnoci vysílal Český rozhlas Dvojka a Rádio Junior pro děti, které se nocování nemohly zúčastnit, dokonce se podařilo i spojení se Slovenským rozhlasem, a tak v tuto kouzelnou noc vysílalo rádio dokonce dvojjazyčně. O našem pohádkovém nočním čtení informovaly také reportáže v České televizi.

Patrony letošní Noci s Andersenem se stali časopis a vydavatelství Čtyřlístek a jeho autor Jaroslav Němeček. Čtyřlístkové dobrodružství inspirované nejen četbou knih a časopisů umocnila přítomnost dětem dobře známých hrdinů – Fifinka, Bobík, Myšpulín a Pinďa byli hlavními hrdiny letošního pohádkového ponocování. „Fifinčiny úkoly zvládli hravě holky i kluci, přestože to bylo přišívání knoflíků na čas, ale i na preciznost, věděli si rady s poznáváním dobrůtek poslepu. Myšpulínovy hrátky prověřily jejich znalosti, s Bobíkem zase pojídali párečky a cvičili držení činky na čas. Vyrobili si prostírání se čtyřlístkem… Noc se velmi vydařila a někteří už si rezervovali místa pro příští rok,“ píší z Ostravy, pobočky Knihovny města Ostravy Výškovice. Vyšlo speciální číslo časopisu Čtyřlístek s názvem Noc v knihovně. Hlavní příběh se odehrává v tajemné knihovně, bude totiž Noc s Andersenem. Časopis také vyhlásil výtvarnou soutěž – vítězný komiks bude otištěn právě ve Čtyřlístku.

Od roku 2005, kdy celý svět si připomněl 200. výročí narození dánského pohádkáře, v mnoha knihovnách i školách účastníci Noci s Andersenem sází pohádkové stromy – Fabularius Anderseni. Virtuální pohádkový les se každým rokem rozrůstá a košatí, čítá tisícovky stromků, u kterých se odehrávají různá slavnostní setkání. YMCA Praha píše, že „děti ozdobily pohádkový strom pozdravy pro děti, které si přijdou hrát na dětské hřiště. Budou tam mít od nás obálku s pozdravem z Noci s Andersenem a pohádkou.“

Z knihovny v Bolaticích
Z knihovny v Bolaticích

Z Noci s Andersenem se na řadě míst stala tradice: „Noc s Andersenem je v Novém Sedle již tradicí. Ani letos to nebylo jiné. Mnoho, mnoho příprav a pak to začalo. Vždycky je to stejné – dvakrát se otočíte a je po všem. Zůstává únava, ale cennější jsou šťastné dětské oči. Proto to všichni děláme, že? Po nocování v knihovně už není ani památky, ale čas neúprosně běží a děti se již teď těší na příští nocování. A my také.“

Z knihovny v Nové Pace
Z knihovny v Nové Pace

V pátek 31. března 2017 ukončila Noc s Andersenem národní kampaň Březen měsíc čtenářů. Knihovny a školy otevřely i v noci své brány, a pozvaly děti vybavené polštářky a spacáky na noční čtení pohádek, na které v dnešní uspěchané době není doma tolik času...

„Byla to moje poslední Noc s Andersenem na této škole a chtěla jsem si ji moc užít. A povedlo se! Byla to super noc a zážitek na celý život. DĚKUJI!“ Katka, 5. třída, ZŠ Hostouň

Nezbývá než dodat, že ta příští Noc s Andersenem bude v pátek 23. března 2018.

Fotografie pocházejí z archivů jednotlivých knihoven.

Noc s Andersenem v Uherském Hradišti

Nocovat jsme začali už kolem poledne, a to v uherskohradišťské nemocnici v dětském oddělení, kam každoročně chodíme pozdravit děti. Fifinka, Bobík, Myšpulín i Pinďa společně s manželi Němečkovými všechny okouzlili.

Ve tři hodiny odpoledne kouzelník Jirka Hadaš na Masarykově náměstí vykouzlil tu pravou pohádkovou náladu, rozpohyboval celé náměstí a opět mu vydatně pomáhali hrdinové časopisu Čtyřlístek s ředitelem vydavatelství Čtyřlístek. Spočítali jsme, že na náměstí se sešlo 352 výtisků časopisů (v tomto počtu jsou i čísla, která manželé Němečkovi přivezli do Uherského Hradiště). Nejstarší čísla (dokonce vyvázaná) – ročníky 1982, 1983 a 1984 – ovšem vyčaroval sám kouzelník Jirka Hadaš! Nekonečný had dětí s písničkou Jede, jede mašinka pak oběhl celé náměstí.

Program pokračoval v kině Hvězda filmem Čtyřlístek ve službách krále a potěšil i děti nocující ve vzdálených knihovnách v Babicích, Slavkově, Dolním Němčí, Jarošově, Mařaticích i v ZŠ TGM v Mařaticích.

Přímo v Knihovně Bedřicha Beneše Buchlovana se na společném povídání o Čtyřlístku potkaly děti nocující v knihovně a děti ZŠ Čtyřlístek, které se staly úplně prvními diváky nového čtyřlístkového filmu Ďáblův palec. Pak následovaly už jen hry, luštěnky, čtení, bojovka a stezka odvahy.

Tak zase za rok!

Noc s Andersenem v Uherském Hradišti (zdroj: archiv Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti)
Noc s Andersenem v Uherském Hradišti (zdroj: archiv Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti)

Noc s Andersenem v Klementinu

Již tradičně je pro děti z rodin zaměstnanců Národní knihovny ČR na začátku jara chystána Noc s Andersenem. Letošní ročník, který se uskutečnil v pátek 31. března 2017, se nesl ve znamení Čtyřlístku. Na přípravě akce spolupracovali zaměstnanci Národní knihovny ČR z různých odborů a oddělení, napříč zaměstnaneckou hierarchií.

Přihlásilo se kolem dvaceti dětí ve věku od sedmi do jedenácti let. Program začínal v podvečerních hodinách, účastníci a účastnice si nejprve v učebně Knihovnického institutu rozložili karimatky a spacáky. Někteří se hned pustili do rukodělného tvoření v rámci připravených dílniček. Další program probíhal v malé síni, kde už na děti čekali herečka Hana Heřmánková a autor Čtyřlístku Jaroslav Němeček. Velké nadšení vyvolala také přítomnost týmu České televize, který zajistil přímý vstup do vysílání večerního zpravodajství. (Vaší pozornosti mimochodem doporučujeme i text o Noci s Andersenem na webu České televize.) Celým večerem děti doprovázeli maskoti Čtyřlístku, v roli Bobíka zazářil předseda SKIP Roman Giebisch a Fifinky se skvěle zhostila ředitelka odboru komunikace Irena Maňáková; zbylé dvě postavy zajistili dobrovolníci z příbuzenstva zaměstnanců. Hana Heřmánková dětem přečetla příběh z knihy Věnované pohádky. V předčítání na ni navázal J. Němeček. Poté se děti podívaly na krátký animovaný příběh s názvem Ďáblův palec.

Televizní rozhovor s Jaroslavem Němečkem
Televizní rozhovor s Jaroslavem Němečkem

Fifinka a Hana Heřmánková
Fifinka a Hana Heřmánková

Předčítání Hany Heřmánkové
Předčítání Hany Heřmánkové

Dalším bodem programu byla bojovka v prostorách Klementina. Děti se podívaly jak do běžně nepřístupných sklepních prostor, tak na astronomickou věž a do Zrcadlové kaple, kde po rozluštění všech nápověd objevily bohatý poklad. Na závěr si děti zalezly do spacáků a byl jim promítnut nový film Čtyřlístek ve službách krále. Někteří usnuli již při projekci, jiní měli se spánkem ve spartakiádních podmínkách problém až do rána. Nepříjemným zpestřením nočního klidu byl hlasitý budík na mobilu jednoho z chlapců v půl čtvrté ráno.

První skupina se vydává na bojovku
První skupina se vydává na bojovku

Děti luští indicii na svitku
Děti luští indicii na svitku

Kluci objevili poklad v Zrcadlové kapli
Kluci objevili poklad v Zrcadlové kapli

Celá akce proběhla bez zranění a reakce účastnic a účastníků byly pozitivní. Hned po skončení se začaly objevovat dotazy a návrhy na další ročník.

Autorkou fotografií je Kateřina Šmatová z Národní knihovny ČR.

Noc s Andersenem v Knihovně Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

V aprílový předvečer se v Knihovně Jana Palacha, která tvoří součást Knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK), konala již čtvrtá Noc s Andersenem. I naše knihovna se tak pustila do boje o dětské čtenářství, tentokrát nám byly pomocníky postavičky ze Čtyřlístku. Pravidelnou akci na podporu dětského čtenářství SKIP vyhlašuje již tradičně a od jejího prvního ročníku v roce 2001 se jí každým rokem účastní více institucí a hlavně dětí. Je již pravidlem, že Klub dětských knihoven SKIP vyhlásí téma a pro registrované instituce poskytuje základní podporu, která spočívá hlavně v možnosti komunikace s ostatními institucemi a sdílení nápadů. Průběh večera v jednotlivých knihovnách je však zcela v režii knihovníků a program závisí jedině na jejich fantazii.

Noc s Andersenem ve znamení Čtyřlístku
Noc s Andersenem ve znamení Čtyřlístku

Knihovna FF UK se k Noci s Andersenem poprvé připojila v roce 2014 z podnětu tehdejšího děkana fakulty. Ač se může vysokoškolská knihovna dětskému čtenářství zdát vzdálená, opak je pravdou. Celkem 60 % pracovníků Univerzity Karlovy je mladších 49 let, 36 % je ve věku do 39 let. Lze tudíž předpokládat, že většina těchto pracovníků má děti, a my jako knihovníci cítíme poslání je ke čtenářství dovést nebo s tím přinejmenším pomoci. Také chceme ukázat, že knihovny jsou hezkým místem, kde pracují milí lidé, kteří dovedou poradit a půjčit krásné knihy. Zároveň neformální aktivita podobného typu přispívá i k přátelštějším vazbám mezi akademiky a knihovníky.

Že Noc s Andersenem na půdu FF UK patří, dokládá velký zájem: akce je každoročně určena pro 20 dětí ve věku od šesti do deseti let a kapacita se zatím vždy zaplnila hned první den přihlašování. Zároveň se zvyšuje i zájem knihovníků, kteří s přípravou i samotným zajištěním akce pomáhají, a to ve svém volném čase: letos se akce zúčastnilo 16 zaměstnanců. Knihovníci dokáží vykouzlit maximum z minima, akce je tak uskutečněna s prakticky nulovými náklady.

Tým knihovníků, kteří se letos na akci podíleli
Tým knihovníků, kteří se letos na akci podíleli

Struktura programu Noci s Andersenem v Knihovně FF UK se nám osvědčila, a proto ji neměníme. Děti přichází před šestou hodinou večerní, dostanou jmenovky, které si samy podepíší, a jsou rozděleny do pěti družstev s barevným rozlišením, jež odpovídá barvám polepek na signatury ve fondu Knihovny Jana Palacha. Každé družstvo má po celou akci jednu „maminku“ – knihovníka se stejnou polepkou, na kterého se mohou obrátit s jakýmkoliv problémem. Knihovník „maminka“ celý večer na své čtyři malé čtenáře dohlíží, čímž se snažíme eliminovat možná rizika sdílené odpovědnosti.

Zahájení akce
Zahájení akce

"Maminky" dětí se svými skupinkami
"Maminky" dětí se svými skupinkami
„Maminky“ dětí se svými skupinkami

Po příchodu všech dětí začínáme čtením knihy vybrané podle tématu celého večera. Letos jsme se báli, že předčítat kreslený Čtyřlístek bude trochu oříšek, nakonec jsme však objevili i Čtyřlístek ve formě pohádkové knihy. Po čtení následuje z pohledu dětí zlatý hřeb večera: bojovka. První roky jsme se snažili do bojovky zakomponovat poznání knihovny. Děti tak třeba načítaly čárové kódy, nosily na hlavě knihy do biblioboxu apod. Protože se ale snažíme aktivity obměňovat, byly letošní disciplíny spíš hravé než knihovnicky vzdělávací. Letos tak děti měly jedno stanoviště na Katedře fonetiky, kde si hrály s modulováním hlasu Fifinky, jinde skládaly čtyřlístkové puzzle na čas nebo plnily vědomostní úkoly s čtyřlístkovou tematikou. Dvě stanoviště však zůstávají neměnná. Prvním z nich je opičí dráha, která letos kromě rychlosti a zručnosti dětí při jízdě s knihovnickým vozíkem prověřila i jejich schopnost vyluštit tajný vzkaz, rychlost oblékání a znalost českých pohádek ukrytých v kouzelném klobouku. Druhou tradiční a vůbec nejoblíbenější disciplínou je stezka odvahy a hledání pokladu v temném knihovním skladu. Zatímco probíhalo hodnocení výkonů a sčítání bodů, děti si po bojovce poskládaly vlastní komiks a pak už se rozdávaly dárky. Díky štědrosti našich sponzorů děti dostaly krásné knihy, pexesa, bonbóny, tužky apod. Našimi tradičními sponzory jsou ČEZ a nakladatelství Mladá fronta, letos k nim přibyly ještě IKEA a DM drogerie.

Čtení knížky
Čtení knížky

Oblíbená jízda na knihovním vozíku
Oblíbená jízda na knihovním vozíku

Skládání puzzlíků na čas
Skládání puzzlíků na čas

Budoucí fonetici?
Budoucí fonetici?

Hledání knih podle indicií
Hledání knih podle indicií

Skládání komiksu
Skládání komiksu

Radost z dárečků

Radost z dárečků
Radost z dárečků

Po společné večeři a čištění zoubků následuje příprava na spaní, s rozbalováním spacáků a karimatek pomáhají úplně všichni. Spí se na galerii hlavní studovny Knihovny Jana Palacha s proskleným stropem. Letos byly dokonce poprvé vidět hvězdy! Před usnutím děti ještě poslouchají ukolébavky a pohádku na dobrou noc. Zde oficiální program končí, protože pak už by děti teoreticky měly jen klidně spát. Ve skutečnosti následuje noc plná štěbetání, běhání na záchod, svícení baterkami a tajného čtení (nad tím jediným bychom měli přimhouřit oči). Ale i to je součástí Noci s Andersenem, pro děti je noc strávená mimo domov a bez rodičů umocněná spaním ve spacáku v kolektivu jiných dětí zážitkem sama o sobě. A my jim to přejeme! Užíváme si tu radost s nimi.

Malí spáči
Malí spáči

Ahoj zase za rok!
Ahoj zase za rok!

Na předchozí ročníky Noci s Andersenem na FF UK se můžete podívat na webu Knihovny FF UK.

Autorem fotografií je Martin Hundák z FF UK.

Knížka pro prvňáčka v Děčíně

Knížka pro prvňáčka je úžasný způsob, jak propojit školu s knihovnou. Řadu let pracuji jako knihovnice dětského oddělení děčínské knihovny a dobře vím, jak je čím dál těžší zaujmout děti při besedách, natož je přesvědčit, že kniha je něco víc než báječný kamarád. Nezradí, pohladí, dodá sebevědomí a zažije se s ní spousta fantazie. Svět dnešních dětí je však plný nejrůznějších lákadel. Když má něco Anička, musí to mít i naše Hanička. Tak je to nastaveno. A ještě větší váhu má to, čím Aničku předběhne Hanička. Úsměvné a smutné zároveň.

Jsem ráda i za to, že pracuji jako knihovnice a poznávám děti konzumní (ty do knihovny chodí pouze se školou), ale i ty, které mají svět barevný, protože dávají přednost knihám. Děti, které čtou, mají bohatou slovní zásobu, bohatý vnitřní svět plný fantazie. Dík v tomto směru patří především rodině, která kladný vztah ke knihám předává z generace na generaci a ví, že se to vyplatí. Nemenší dík ovšem patří i všem vyučujícím, kteří vodí děti do knihovny na besedy. Pak je už na nás knihovnicích, jak děti dokážeme pro knihu nadchnout. Nadšení je jedna věc, řekne si každý, ale to čtení. Je to návyk, ale když přejde v „drogu“, je fantastické pozorovat ty malé „knihožrouty“, pro které loňský školní rok napsala jako Knížku pro prvňáčka paní Klára Smolíková. V naší knihovně dokonce dětem knihy předávala sama autorka. To se povedlo skvěle, dostat knihu od paní, která ji sama vymyslela a napsala, nemám pravdu?

Od školního roku 2012/2013 funguje naše knihovna v nových prostorách. Ve školním roce 2013/2014 jsme se pak se ZŠ Komenského náměstí – díky její ředitelce Mgr. Olze Křivohlavé – zapojili do zmiňovaného projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Naše knihovna se tedy tohoto projektu, který realizuje SKIP, účastní již čtvrtým rokem.

Dlužno podotknout, že Knížka pro prvňáčka je velice oblíbená. Děti mají knihu, kterou dostaly po návštěvách v knihovně, a jsou na ni náležitě pyšné. Předávání probíhá ve slavnostním duchu, účastní se jej i ředitelka školy. Začátkem druhé třídy z knížky, kterou si přečtou všechny děti, ještě čerpáme.

V letošním školním roce se do projektu zapojily celkem čtyři děčínské základní školy. Jsem optimistka a věřím, že za rok to přibydou i další školy. Celkem je v Děčíně jedenáct základních škol. Z některých škol je cesta do knihovny delší, ale v jejich případě se paní učitelky snaží vodit děti na pobočky.

Autorům projektu děkuji za knihovnice dětského oddělení, za paní učitelky, ale myslím si, že i za děti, které Knížka pro prvňáčka inspiruje ke čtení.

Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny

Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny

Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny

Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny

Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny

Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny

Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny

Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny

Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny
Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny

Autorkami fotografií jsou Mirka Krejčí z děčínské ZŠ Komenského náměstí a Eva Kubšová z Městské knihovny Děčín.

Týden čtení ve Vsetíně

Masarykova veřejná knihovna Vsetín se stejně jako další české knihovny od 6. do 10. března 2017 zapojila Týdne čtení.

Četlo se přímo v knihovně, ale i v jiných institucích. Velký ohlas si získalo již tradiční čtení pacientům dětského oddělení a oddělení LDN vsetínské nemocnice. Knihovnice a knihovníci z  K klubu a z oddělení katalogizace četli dětem z knih Hobit (J. R. R. Tolkien), Zlobivé pohádky (Zuzana Pospíšilová) a Bajky barda Beedleho (Joanne K. Rowlingová). U pacientek vsetínské LDN měla největší úspěch Gabra a Málinka (Amálie Kutinová), četlo se i z knihy pověstí z oblasti Velkých Karlovic Zlatá studánka (Helena Mičkalová).

Knihovnice z centrální půjčovny pro dospělé si připravily pásmo s názvem Jarní čtení nejen pro babičky, se kterým navštívily denní stacionář Magnolia vsetínské Charity a domov důchodců Harmonie vsetínské Diakonie. Kromě čtení byla tato setkání spojena i s povídáním a vzpomínáním. Tématem čtení bylo jaro, a protože se v tomto týdnu slavil Mezinárodní den žen a celý Březen měsíc čtenářů věnují knihovny nejlepším babičkám, bylo i čtení zaměřeno na vztah babiček k vnoučatům i dospělým dětem. Četlo se z knih Babička (Božena Němcová), Takovej krásnej život (Tatiana Kejvalová), Slepičí polévka pro maminčinu duši, Slepičí polévka pro inspiraci ženské duše (Jack Canfield), Jaro (Dagmar Šottnerová), Český rok: Jaro (Karel Plicka, František Volf), Myš v 11. patře (Rudolf Křesťan), Hledání radosti (František Nepil) a Je to chůze po kotárech (Oldřich Šuleř). Kromě knihovnic se přidali k přečtení několika básniček od Jaroslava Seiferta i samotní posluchači. Každá z přítomných žen na závěr obdržela tulipán.

Týden čtení byl znát ve všech půjčovnách knihovny. Dětské knihovny ocenily nejlepší čtenářské třídy, proběhlo několik besed o dětských knihách pro školy. Při besedě o současné české literatuře byla zmíněna díla Jiřího Hájíčka, Kateřiny Tučkové, Petry Soukupové, Jaroslava Rudiše a dalších. Závěr Týdne čtení patřil předčítání v anglickém jazyce. Rodilý mluvčí Lance LaSalle četl studentům třetího ročníku Masarykova gymnázia Vsetín z knih Deník Bridget Jonesové (Helen Fieldingová), Dívka ve vlaku (Paula Hawkinsová) a Hvězdy nám nepřály (John Green).

Recenze

Rovný přístup: knihovna přátelská k seniorům: metodická příručka pro práci knihoven se seniory

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Odborná sekce: 

MAZUROVÁ, Hana a Zlata HOUŠKOVÁ (ed.). Rovný přístup: knihovna přátelská k seniorům: metodická příručka pro práci knihoven se seniory. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2016. 87 s. ISBN 978-80-7050-674-5. Dostupné též z: http://www.skipcr.cz/dokumenty/rovny_pristup.pdf

Současné osoby důchodového věku jsou v dobré psychické i fyzické kondici a mají zájem aktivně prožít svůj postproduktivní čas. Vzhledem k tomu, že dlouhodobá demografická křivka nám do roku 2050 ukazuje stále vzrůstající počet osob důchodového věku (tzv. Husákovy děti), je zájmem společnosti tyto osoby v jejich volnočasových aktivitách podporovat.

K tomu přispívá i základní poslání knihoven – naplňování vzdělávacích hodnot zvyšováním informálního (individuálního) sebevzdělávání prostřednictvím literatury, průvodců, časopisů.

Nezanedbatelnou složkou je i organizace neformálního vzdělávání, např.:

  • Virtuální Univerzita třetího věku – VU3V (vysokoškolské vzdělávání seniorů v regionech),

  • univerzity třetího věku – U3V (vysokoškolské vzdělávání seniorů v sídlech / detašovaných pracovištích vysokých škol),

  • akademie třetího věku,

  • volnočasové přednášky, besedy apod. pořádané knihovnami v regionech.

Vzhledem k tomu, že knihovny vždy byly nositelkami vzdělanosti – a jejich služby jsou i v dnešní přetechnizované době staršími občany stále vyhledávané – domnívám se, že metodická příručka je pro práci knihovníků velmi cennou pomůckou. Nejenže na základě příkladů dobré praxe předkládá technické a organizační doporučení, ale též uvádí nejnovější trendy a naznačuje možnosti dalšího směru rozvoje. To vše mohou využít i jiné vzdělávací instituce, např. muzea a galerie, případně i komerční vzdělávací organizace.

Velmi oceňuji důkladnou práci, jež byla autorským týmem ze Sekce 60+ SKIP odvedena při zmapování a podchycení nejnovějších trendů. Kladně hodnotím i logické členění metodické příručky a skutečnost, že je napsána velmi srozumitelným a příjemně čtivým jazykem.

Předpokládám, že příručka bude velmi přínosným vodítkem pro dosažení co nejkomfortnějších služeb pro seniorskou veřejnost a že ji využijí nejenom knihovníci, ale i pracovníci ostatních vzdělávacích organizací.

Literární průvodce Hradcem Králové

PĚTA, Jan. Literární průvodce Hradcem Králové. Hradec Králové: Knihovna města Hradce Králové, 2016. ISBN 978-80-85059-049-6.

V prosinci roku 2016 zakončila Knihovna města Hradce Králové rok oslav 120. výročí svého založení. Pomyslnou třešničkou na narozeninovém dortu se stal křest publikace Literární průvodce Hradcem Králové, jejímž autorem je emeritní ředitel hradecké knihovny Mgr. Jan Pěta. Krásně vypravená kniha doprovázená velkým množstvím fotografií je určena široké veřejnosti. Věřím, že ve čtenářích podnítí touhu vyjít ven do hradeckých ulic. Procházet se po známých místech nejen s očima otevřenýma, ale i se srdcem hledajícím ozvěny starých časů i dob nedávno minulých je totiž úžasný zážitek.

Vím, o čem mluvím, protože autor publikace patří mezi aktivní členy klubu knihovnických seniorů SKIP 08. Každoročně míváme minimálně jednu akci zaměřenou na region a literaturu. Díky tomu jsem měla možnost absolvovat s ním a spolu s ostatními kolegyněmi již dvě literární vycházky po Hradci Králové. Je pochopitelné, že jsme při sestavování programu klubu na letošní rok jako první akci zařadili setkání s autorem Literárního průvodce Hradcem Králové. Na besedě, která se uskutečnila 22. února. 2017 a jejíž součástí bylo i předčítání ukázek z knihy, se nás sešlo téměř třicet. Nebývalá účast svědčí o tom, že tento průvodce knihovníky skutečně zaujal.

Ještě dlužím pár slov o samotné publikaci. Kniha je skutečně navržena jako průvodce a vybízí k vycházkám historickým centrem i novodobým městem. Vycházky zavedou zájemce k místům spjatým s životem známých i méně známých spisovatelů, jejichž dílo je uzavřeno (autoři již nežijí) a jimž alespoň jedno dílo vyšlo v knižní podobě. Výběr autorů byl zúžen pouze na krásnou literaturu a netýká se tedy literárních kritiků, teoretiků, překladatelů, jazykovědců ani historiků a vlastivědných publicistů. Průvodce je doplněn abecedním seznamem hradeckých spisovatelů a seznamem navštívených míst (literárních adres). Přes rozsáhlost publikace (226 s.) se do ní řada z nashromážděných informací nevešla. Širší verze hradeckého literárního místopisu vyšla v omezeném množství na CD a bude k dispozici na webových stránkách hradecké knihovny. Zájemci tam naleznou i Hradeckou čítanku – verše, úryvky povídek a románů, vzpomínky na Hradec apod. se vztahem k místům, osobám či událostem.

Věřím, že literární průvodce zaujme nejen hradeckou veřejnost, ale i návštěvníky města. Hradec Králové patří mezi města, která mají perfektně zpracované vycházkové okruhy zaměřené na architekturu a historii. Pokud by se na základě literárního průvodce podařilo vybudovat i obdobné okruhy zaměřené na literární dědictví nebo alespoň doplnit na domy pamětní desky, získalo by tím město na atraktivitě pro další okruh návštěvníků.

Z ústředních orgánů

Ze zasedání předsednictva výkonného výboru SKIP za období prosinec 2016 až březen 2017

Od prosince 2016 do března 2017 se uskutečnila celkem čtyři zasedání předsednictva výkonného výboru SKIP. Níže najdete nejdůležitější body z jednotlivých jednání.

7. 12. 2016

  • Byla vyhodnocena anketa k budoucímu vydávání Bulletinu, na kterou odpovědělo cca 500 členů. (Podrobné výsledky ankety najdete v článku Váš názor na Bulletin SKIP – výsledky průzkumu, pozn. red.)

  • Probíhá příprava nejbližších velkých projektů na rok 2017:

  • V Březnu měsíci čtenářů 2017 proběhne hledání nejlepší čtenářské babičky.

  • Sedmnáctá pohádková Noc s Andersenem pořádaná Klubem dětských knihoven SKIP ČR proběhne 31. 3. 2017, tentokrát s výtvarníkem Jaroslavem Němečkem a hrdiny Čtyřlístku.

  • Knížkou pro prvňáčka 2017 bude titul Lapálie v Lampálii spisovatele Martina Šinkovského a ilustrátora Ticho 762. Knížka je opět připravována ve spolupráci s nadací Čtení pomáhá. Smlouvy jsou podepsány, knížka se připravuje. Harmonogram je stejný jako v předchozích letech. Je nutné motivovat děti k podpoře projektu Čtení pomáhá.

  • 23. 4. 2017 proběhne Mezinárodní den knihy a autorských práv – oslavami se připojíme k akci Kniha Ti sluší Svazu českých knihkupců a nakladatelů, blíže viz tisková zpráva ke kampani.

11. 1. 2017

  • Je připravena úprava Jednacího a Finančního řádu SKIP. Na jednání VV SKIP v dubnu bude projednána problematika zrušení regionální organizace (konkrétně vložení této problematiky do nových stanov a poté do jednacího řádu).

  • 24. 4. 2017 se uskuteční společný seminář s Goethe-Institutem, a to pod názvem Spolupráce knihoven a škol v oblasti podpory čtenářské a informační gramotnosti.

  • V souvislosti s novou publikací Kláry Smolíkové Spolkla mě knihovna bylo navrženo vyrobit ke knize 12 A2 komiksových panelů, které by putovaly po knihovnách. Dále by pro knihovníky byly k dispozici pracovní listy, které by se daly využívat při besedách. Je však nutné zjistit zájem knihovníků. Je možné se také zaměřit pouze na výstavu a metodických listů se vzdát.

  • Studijní cesta po slovinských knihovnách proběhne mimořádně v termínu 5.–10. 6. 2017.

8. 2. 2017

  • Předseda SKIP kol. Giebisch intenzivně pracuje na Výroční zprávě SKIP 2016. Úkol mu komplikují pozdě dodané podklady.

  • Jednání výkonného výboru SKIP se uskuteční v Národní knihovně ČR v Praze 10. 4. 2017. Program se připravuje. Je nutná spolupráce všech regionů a jejich předsedů.

  • Osmý ročník akce Březen měsíc čtenářů je vyhlášen. Knihovny registrují své akce na webu SKIP. K této akci je vyhlášena i nová aktivita Atlas babiček. Zúčastnit se může každá knihovna, která se zaregistruje a pošle fotografii (fotografie) babičky čtenářky. Akce probíhá přes Facebook a z fotografií bude sestaven Atlas babiček. Vítězná babička bude oceněna.

  • Slavnostní vyhlášení výsledků 18. ročníku soutěže o nejlepší knihovnickou webovou prezentaci Biblioweb proběhne na konferenci ISSS 2017 (Internet ve státní správě a samosprávě) v Hradci Králové dne 3. 4. 2017.

  • Celostátní setkání knihovnických seniorů proběhne od 20. do 22. 6. 2017 v Krajské vědecké knihovně v Liberci.

8. 3. 2017

  • Březen je bohatý na události. Poměrně často se naštěstí tentokrát mluví i o knihovnách, knihách a čtení vůbec.

  • Alena Kvasničková, hospodářka SKIP, pochválila práci většiny regionálních hospodářek.

  • Předsednictvo odsouhlasilo Zprávu o hospodaření SKIP ČR za rok 2016.

  • Je připraven návrh rozpočtu na rok 2017, který se bude dále projednávat na zasedání výkonného výboru SKIP, které proběhne 10. 4. 2017.

  • Elektronická evidence tržeb (EET) se bude týkat i některých knihoven. Na zasedání výkonného výboru bude připravena první informace, aby se knihovny v tomto směru nedostaly do problémů.

  • Během let se rozrostl počet archivních materiálů SKIP. Archiv je potřeba přetřídit, dobře zpracovat a najít pro něj jiné umístění. Momentálně se nachází v prostorách Klementina, které se budou revitalizovat. Kdo se tohoto velkého úkolu ujme, je zatím předmětem diskusí a úvah.

Z odborných orgánů

Vánoční jarmark v Klementinu 2016

Ani v roce 2016 se nám nechtělo porušit tradici skromných, ale pohodových vánočních jarmarků v Klementinu. Organizátorům z Národní knihovny ČR – kolegyním z odboru komunikace – i všem prodávajícím se ve středu 7. prosince 2016 podařilo navodit příjemnou vánoční atmosféru, Přišlo si ji užívat poměrně dost skalních a nových příznivců a také náhodně procházejících turistů. O cizí jazyky nebyla nouze. Těm všem se alespoň na chvíli podařilo zastavit předvánoční shon.

Diskuse o špercích u stánku Evy Cerniňákové

Diskuse o špercích u stánku Evy Cerniňákové
Diskuse o špercích u stánku Evy Cerniňákové

Vánočně nazdobené prodejní stany skrývaly s důmyslem rozmístěné výrobky v maximálním množství na velmi malé ploše. Autorky výrobků – knihovnice z různých koutů naší republiky – nabízely dárky a dárečky malované, keramické, drátované, papírové, pletené, batikované i šité. Největší množství parádivých žen se shromažďovalo u stánků s rozličnými šperky, jejichž nabídka byla opravdu pestrá a nápaditá. Práce jednotlivých autorek se navzájem doplňovaly a ani si příliš nekonkurovaly. Celkem sešlo deset členek Klubu tvořivých knihovníků, dvě pracovnice Národní knihovny ČR a dva zástupci chráněné dílny PROSAZ. Ti prodávali hračky a výrobky lidí s lehkým mozkovým či jiným omezením. Také tyto výrobky – především roztomilá textilní zvířátka – lákaly ke koupi.

Návštěvníci jarmarku při výběru zboží

Návštěvníci jarmarku při výběru zboží

Návštěvníci jarmarku při výběru zboží

Návštěvníci jarmarku při výběru zboží

Návštěvníci jarmarku při výběru zboží
Návštěvníci prohlížející si nabízené zboží

I když teploměr nelámal mrazivé rekordy, studený vítr dokázal své – dostatečně jsme všichni promrzli a mnohým nepomohl ani horký čaj. Osvědčilo se opravdu zimní, případně dokonce lyžařské oblečení, několik vrstev a hlavně teplé obutí. Byly i „světlé“ okamžiky, kdy v určitých vlnách – hlavně v dopoledních hodinách – obdivovatelé a kupující obklopili stoly i nás prodávající a svými těly bránili větru dostat se nám do morku kostí. Hřálo nás na duši i to, že je o naše výrobky zájem.

Klub tvořivých knihovníků měl navíc jedno prodejní místo s výrobky již cíleně shromážděnými a určenými na charitativní prodej. Výtěžek byl letos věnován Nadačnímu fondu Klíček na provoz dětského hospice. Vedle toho samy autorky část svých finančních výtěžků poslaly na účet tohoto nadačního fondu.

Šíře prodávaného sortimentu byla značná – nechyběly ani svíčky, mýdla a vánoční dekorace
Šíře prodávaného sortimentu byla značná – nechyběly ani svíčky, mýdla a vánoční dekorace

Ukázka keramických výrobků
Ukázka keramických výrobků

Návštěvníci se mohli – stejně jako v roce 2015 – dostat i do dalších prostor Klementina. Letos byla v nabídce bezplatná prohlídka Zrcadlové kaple – buď samostatná, nebo komentovaná. V předsálí kaple byly připraveny k prodeji publikace a propagační materiály Národní knihovny ČR.

Vánoční jarmark nabídl širokou škálu rukodělných výrobků, které nejsou běžně na trhu. Tyto výrobky dostupné za velice příznivé ceny přilákaly již poměrně stabilní okruh příznivců, hlavně z řad zaměstnanců knihoven. Členky Klubu tvořivých knihovníků však svými výrobky, které připravují ve stále vzácnějších volných chvílích, potěšily i řadu dalších návštěvníků jarmarku. Doufejme, že tradice jarmarků v Klementinu bude pokračovat a okruh příznivců se bude rozšiřovat.

Autorkou fotografií je Eva Hodíková z Národní knihovny ČR.

Z regionů

Čapkovské dramatizace na Dobříši

Městská knihovna Dobříš se s radostí a hrdostí hlásí k odkazu bratří Čapků, jejichž životy jsou spojeny s blízkou usedlostí Na Strži ve Staré Huti – dnešním Památníkem Karla Čapka.

Po třech konferencích, z nichž první byla věnována Karlovi Čapkovi, druhá Josefu Čapkovi a třetí jejich matce a manželkám letos pořádáme – opět ve spolupráci s Památníkem Karla Čapka – třídenní seminář nazvaný Čapkovské dramatizace na Dobříši. Na něm se pod vedením PaeDr. Františka Zborníka, nejzábavnějšího ze všech fundovaných lektorů drama-seminářů, budeme věnovat dramatizaci některého z děl bratří Čapků. K semináři bude připraven i doprovodný program, jehož součástí budou představení scénického čtení, bojovka, prohlídka města, návštěva Památníku Karla Čapka i piknik.

PaeDr. František Zborník (zdroj: archiv Františka Zborníka)
PaeDr. František Zborník (zdroj: archiv Františka Zborníka)

Seminář se bude konat za podpory Ministerstva kultury ČR a středočeského regionu SKIP, a to od čtvrtka 8. do soboty 10. června 2017. Kromě drobného občerstvení Vám rádi nabídneme možnost přespání v knihovně na vlastních karimatkách (sprcha je k dispozici). Podrobnosti budou zveřejněny na webu Městské knihovny Dobříš.

O příbramském semináři Čtením a psaním ke kritickému myšlení

Příbramské klubko (člen Klubu dětských knihoven SKIP) 23. února 2017 v Knihovně Jana Drdy v Příbrami uspořádalo seminář Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Vedla jej Květa Krüger, učitelka 1. stupně, pedagogická konzultantka a členka expertní rady a týmu projektu Pomáháme školám k úspěchu. Akce se zúčastnilo patnáct knihovnic a jeden knihovník ve skotském kiltu.

Lektorka Květa Krüger nám ukázala účinné a vyzkoušené postupy, jak pracovat s dětmi, které přicházejí na knihovnické programy, a seznámila nás s několika metodami aktivního učení, jež rozvíjejí kritické myšlení a čtenářskou gramotnost.

Nečekaným překvapením pro nás byl videozáznam knihovnické besedy pro žáky šestého ročníku, z něhož zcela jasně vyplynulo, jak velkým problémem je pro dnešního školáka už jen vybrat si knihu a zorientovat se v jejím členění. Naprosto nás uchvátila například jednoduchá pomůcka Katapult do knihy, díky které se čtenář (pod vedením knihovnice) poměrně rychle naučí, podle čeho si vlastně knihu vybrat a jak s ní pracovat. Zdaleka to však nebyla pomůcka jediná.

Na semináři jsme – stejně jako děti na besedách – pracovali v malých týmech a mnoho přínosných metod a technik jsme si tak vyzkoušeli sami na sobě. Samozřejmě jsme za pouhý jeden den zdaleka nestihli probrat a prodiskutovat vše, proto se již nyní moc těšíme na pokračování semináře v příštím roce.

Ze semináře Čtením a psaním ke kritickému myšlení
Ze semináře Čtením a psaním ke kritickému myšlení

Ze semináře Čtením a psaním ke kritickému myšlení
Ze semináře Čtením a psaním ke kritickému myšlení

Seminář pořádalo Příbramské klubko Klubu dětských knihoven SKIP za podpory středočeského regionu SKIP a Ministerstva kultury ČR.

Autorkou fotografií je Marcela Srchová z Knihovny Jana Drdy v Příbrami.

Regionální projekty SKIP Velká Morava v roce 2016

Regionální organizace SKIP Velká Morava si svůj název v roce 2007 nevybrala náhodou. Je „Velká“ nejen svým teritoriálním rozsahem (zahrnuje celý Jihomoravský kraj, část Zlínského kraje, část kraje Olomouckého a část Kraje Vysočina), ale také členskou základnou. Region patří ve srovnání s ostatními mezi největší, a jak se uvádí ve výroční zprávě SKIP za rok 2016, stále se daří získávat nové členy. Ke konci roku evidoval SKIP Velká Morava celkem 299 členů (z toho 159 institucionálních a 140 individuálních). K získávání nových členů napomáhá podpora malých regionálních projektů, do kterých se zapojuje stále více knihoven.

V roce 2014 vyhlásila regionální organizace SKIP Velká Morava ve shodě s Koncepcí rozvoje knihoven v České republice na léta 2011–2015 podporu komunitních aktivit zaměřených na propagaci čtení a podporu čtenářství, která se následně stala součástí usnesení vyhlášeného regionální valnou hromadou další programové období. Cílovou skupinou byly obecní a městské knihovny do 1,0 úvazku. Podporu získaly projekty zaměřené na celostátní akce SKIP, zejména Týden knihoven a Den pro dětskou knihu. Byla stanovena maximální částka 4 000 Kč na jeden projekt s tím, že není nutná finanční spoluúčast.

Jak dokládá tab. 1, v roce 2016 podporu požádalo celkem dvacet knihoven. Čtyři knihovny byly vyloučeny pro nesplnění formálních náležitostí. Z finančních důvodů byly všechny projekty částečně kráceny.

Tab. 1: Počet podaných a schválených projektů v letech 2014 až 2016

Rok Počet podaných projektů Počet schválených projektů Požadavaná částka (v Kč) Schválená částka (v Kč) Počet projektů s krácenými financemi
2014 10 6 35 800 16 800 2
2015 14 10 52 000 23 800 10
2016 20 16 76 000 31 000 16

Přehled všech schválených projektů za loňský rok přináší tab. 2.

Tab. 2: Schválené projekty pro rok 2016

Žadatel Název projektu
Brtnice, kraj Vysočina Setkání s Petrou Braunovou
Březová, Zlínský kraj Beseda se spisovatelem Milošem Kratochvílem
Horní Lideč, Zlínský kraj Malování s ilustrátorem Adolfem Dudkem
Hroznová Lhota, Jihomoravský kraj Beseda s autorkou
Ketkovice, Jihomoravský kraj Do knihovny za kapříkem Metlíkem
Lanžhot, Jihomoravský kraj Léto v knihovně 2016
Lipov, Jihomoravský kraj Cyklus přednášek a čtení
Nivnice, Zlínský kraj Knížky, děti, Vánoce
Nový Hrozenkov, Zlínský kraj Někdy se lidem přihodí něco, o čem se jim ani nezdálo
Okříšky, Kraj Vysočina Knihovna jako brána do světa informací
Petrovice, Jihomoravský kraj Seznámení dětí z MŠ s autorkou dětských knih
Šardice, Jihomoravský kraj Historie je detektivka aneb Velikáni za zrcadlem
Velké Karlovice, Zlínský kraj Pojďme spolu do knihovny za knížkami a zábavou
Vlachovice, Zlínský kraj Knihovna Vlachovice – místo k rozšíření obzorů
Vracov, Jihomoravský kraj Den s dětskou knihou
Vrbice, Jihomoravský kraj Aktivní občan, vzdělaný občan

Přínosem projektů je zejména:

  • navázání a prohloubení spolupráce s mateřskými a základními školami,
  • seznámení s regionálními autory,
  • prohlubování zájmu o regionální a lokální historii a současnost,
  • aktivizace dětí (soutěže, workshopy),
  • podpora čtenářství,
  • zvýšení zájmu o aktivity knihovny.

Cílem podpory je umožnit zejména menším knihovnám realizovat aktivity, které by z vlastních prostředků nemohly uskutečnit. Každoročně narůstá počet žadatelů, a tím i počet institucionálních členů. Aby bylo možné podpořit všechny oprávněné žádosti, bylo nutné omezit objem přidělených finančních prostředků na jednu žádost. Od roku 2017 je nejvyšší možná částka z původních 4 000 Kč snížena na 3 000 Kč.

Realizace projektů potvrzuje potenciál knihoven probouzet zejména mezi dětmi a mládeží zájem o čtení a čtenářství a přispívat k rozvoji lokální kultury, vzdělanosti a vzájemného setkávání.

Jedním z přínosů regionálních projektů je propagace činnosti SKIP a získávání nových institucionálních členů. Také v letošním roce se těšíme na nové aktivity knihoven na podporu čtenářství, které v regionu SKIP Velká Morava rádi podpoříme.

Zpráva ze semináře Ochrana novodobých knihovních fondů

Pražská organizace SKIP 25. listopadu 2016 uspořádala ve spolupráci s Národní knihovnou ČR a firmou Ceiba seminář Ochrana novodobých knihovních fondů, a to v rámci cyklu akcí SKIP pro praxi.

Hlavním přednášejícím byla Ing. Petra Vávrová, Ph.D., z Národní knihovny ČR. V úvodu přednášky představila pracoviště Odbor ochrany knihovních fondů (OOKF) NK ČR, které tvoří tři oddělení: Oddělení vývoje a výzkumných laboratoří, Oddělení restaurování a Oddělení preventivní konzervace. Hlavním cílem jejich aktivit je zachování knihovních fondů v dobrém fyzickém stavu. P. Vávrová seznámila účastníky semináře s tím, jak má být prováděn průzkum fyzického stavu knihovních fondů, jaké jsou metody konzervace a restaurování, jakým způsobem se mají provádět ambulantní opravy knih, jak je třeba monitorovat klimatické podmínky a provádět očistu fondů. Představila mj. Registr odkyselování, který slouží k výběru knihovních jednotek pro hromadné odkyselení. Připomněla také, že pracovníci OOKF kromě vlastních činností poskytují metodickou, poradenskou a konzultační činnost související s ochranou fondů. Knihovny mohou požádat pracoviště OOKF o mikrobiologickou kontrolu knihovních fondů.

Prezentace využitá při přednášce je dostupná na stránkách pražské organizace SKIP.

Lukáš Pajer předvedl produkty firmy Ceiba, které slouží k ochraně novodobých knihovních fondů. Účastníci semináře si tak mohli vyzkoušet různé lepicí pásky a ochranné obaly.

Na závěr semináře hovořila o vlastních zkušenostech s ochranou fondů Mgr. Alexandra Vančurová z Knihovny chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, která v roce 2016 v konferenci Knihovna požádala ostatní instituce o sdělení zkušeností s bojem s plísní a následně připravila i shrnutí získaných poznatků.

Vzhledem k vysokému počtu zájemců o seminář se pražská organizace SKIP rozhodla, že bude i nadále pořádat semináře související s tematikou ochrany fondů.

Valná hromada na východě Čech

V úterý 14. března 2017 pořádal SKIP 08 Východní Čechy v sále Knihovny města Hradce Králové regionální valnou hromadu. Program byl rozdělen do dvou částí.

Dopoledne bylo věnováno klasickým spolkovým záležitostem – hospodaření, výroční zprávě za rok 2016, plánu aktivit na rok 2017, novinkám v knihovnictví, vyhlašování Čtenáře roku 2017 – čtenářské babičky východočeského regionu, zpravodajství Klubka SKIP 08 a obecným informacím členů SKIP.

Odpoledne byl nachystán program zcela jiný. Vojtěch Veselý ze spolku Wikimedia Česká republika, což je česká organizace spolupracující s americkou nadací Wikimedia Foundation, přednášel o možnostech spolupráce Wikipedie a knihoven. Tato spolupráce vlastně již existuje, viz propojení projektu Ptejte se knihovny s českou Wikipedií. Další společnou parketou je program Senioři píší Wikipedii. Kurzy psaní Wikipedie probíhají i ve spolupráci s knihovnami. Spolek Wikimedia Česká republika zajistí lektora či proškolení knihovníka a kurzy probíhají v knihovnách. Děje se tak již například v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem, v Krajské vědecké knihovně v Liberci, v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně, v Masarykově veřejné knihovně Vsetín a v Městské knihovně Česká Lípa.

Zajímavou přednášku účastníci slyšeli i od Mgr. Magdalény Benešové ze společnosti Post Bellum, která vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků. I do tohoto projektu jsou zapojeny některé knihovny. Městská knihovna Chrudim je jednou z nich a na místě zazněla i jejich prezentace o zkušenostech z projektu.

Prezentace z akce naleznete na webu SKIP 08 Východní Čechy.

Kolektivní členové informují

Vsetínské Literární jaro vstoupilo do svého osmého ročníku

V březnu byl zahájen již 8. ročník festivalu Literární jaro ve Vsetíně, na jehož organizaci se od počátku podílejí Masarykova veřejná knihovna VsetínNadace Masarykova gymnázia Vsetín. Za dobu svého trvání přivítal festival řadu osobností nejen literárního, ale také vědeckého, hudebního, výtvarného, publicistického, kulturního a společenského života.

Jiné ambice nemá ani letošní ročník. Jedním z prvních významných hostů festivalu byla Věra Sosnarová, pamětnice a autorka románu Krvavé jahody. Její životní osud by jistě neměl upadnout v zapomnění. Autentický příběh této Češky zavlečené do sovětských gulagů a věznic, kde prožila devatenáct krutých let, nenechal chladným nikoho z přítomných. Velmi poutavým, emotivním a (na svůj věk 85 let) obdivuhodným podáním nechala nahlédnout do vlastních neveselých životních eskapád. Přestože s ní život zacházel v různých etapách tím nejkrutějším způsobem, projevila neotřesitelnou víru v lepší zítřky a vyjádřila pokoru a vděk za každý den, za každou maličkost, za drobné radosti. To vše přenesla jak na přítomné studenty vsetínských středních škol, tak i na dospělé posluchače z řad veřejnosti.

Studenti poslouchají Věru Sosnarovou

Studenti poslouchají Věru Sosnarovou
Studenti poslouchají Věru Sosnarovou

Věra Sosnarová s posluchačkou besedy
Věra Sosnarová s posluchačkou besedy

Věra Sosnarová podepisuje svou knihu Krvavé jahody
Věra Sosnarová podepisuje svou knihu Krvavé jahody

Výtvarně kreativní stránku Literárního jara zaštítila vsetínská rodačka Magda Jochcová. Tato umělkyně se převážně věnuje práci s keramickou hlínou, vytváří mozaiky a závěsné kachle do exteriérů i interiérů. V rámci Literárního Jara se ujala vedení keramických dílen pro studenty vsetínského gymnázia.

Z keramické dílny

Z keramické dílny
Z keramické dílny

Studentům gymnázia bylo určeno i další setkání s mladým talentovaným režisérem a producentem Jiřím Novotným. Tato beseda byla pro posluchače velmi inspirativní i vzhledem k tomu, že mohli vyslechnout životní zkušenosti jim věkově blízkého tvůrce.

Mladším dětem – žákům základních škol – se věnovalo vystoupení interaktivního hudebního didaktického divadla Abraka Muzika. Do jejich produkce patří například programy Jsem online, Na šikmé ploše či Finanční labyrint. Do Vsetína Abraka muzika zavítala s pořadem Jak žijeme. Zúčastnilo se jej cca 250 dětí z pátých až sedmých tříd. Program byl sestaven z divadelních scének a hudebních vstupů. Během interaktivního vystoupení byly děti vtahovány do akcí na jevišti. Herci simulovali situace ze života (nalezení něčí peněženky, komunikace s neznámým člověkem apod.) a úkolem dětí bylo na ně reagovat. Největší ohlasy u dětského publika získaly hudební čísla v rapperském stylu a ukázka beatboxingu.

Představení divadla Abraka Muzika

Představení divadla Abraka Muzika

Představení divadla Abraka Muzika

Představení divadla Abraka Muzika
Představení divadla Abraka Muzika

Jedním z cílů festivalu je představovat studentům a mladým lidem zajímavé osobnosti napříč společenským spektrem a jejich zajímavé, ne vždy jednoduché životní osudy. Takovou osobností je i judista Lukáš Krpálek, který v dětství nepatřil mezi pohybově nadané jedince, přesto se stal nejlepším sportovcem ČR roku 2016. Jsme rádi, že právě tento sportovec přijal pozvání na besedu do Vsetína. Neméně zajímavé, inspirativní a poučné bude i setkání s hudebníkem, textařem, zpěvákem a rapperem Radkem Gipsy Bangou s podtitulem Když chceš, tak to dokážeš.

Díky spolupráci se Vsetínskou nemocnicí a.s. v rámci Literárního jara vystoupila i doc. PaedDr. Libuše Smolíková, Ph.D., která se zabývá respirační fyzioterapií.

Významným hostem opětovně bude prof. PhDr. Martin Hilský, CSc., MBE, který si získává srdce vsetínských posluchačů již několikátým rokem. Letos otevře diskusi Geneze zla aneb Shakespearovi padouši.

Masarykova veřejná knihovna Vsetín přivítala také spisovatelku Petru Dvořákovou, která představila svou knihu Já jsem hlad s tématem mentální anorexie. Sama autorka odhalila vlastní zkušenost s touto zákeřnou nemocí. Beseda proběhla jak v dopoledních hodinách pro školy, tak v podvečer pro veřejnost.

V dubnu navštíví knihovnu Kateřina Dubská, autorka románů Člověk Gabriel a Dcery, ale také i nedávno vydané povídkové knihy Malé zázraky, což jsou skutečné příběhy lidí, kteří dokázali změnit k lepšímu mnohdy hodně složitou cestu svého života. Kateřina Dubská žije v Bílých Karpatech, chová kozy a včely, píše knihy a stále více věří tomu, že zázraky se dějí, jen na ně musíme věřit.

Festival bude pokračovat i v květnu, kdy Josef Ptáček přijede s výstavou velkoformátových reprodukcí Zdeněk Burian, malíř ztraceného času, s níž bude spojena i přednáška o tomto malíři a ilustrátorovi.

Záštitu nad letošním ročníkem festivalu převzal básník Jiří Dědeček, předseda Českého centra PEN klubu, a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek.

Za finanční podporu děkujeme Ministerstvu kultury ČR / Státnímu fondu kultury ČR a Zlínskému kraji.

Fotografie pocházejí z archivu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

Od Knižní výzvy až po Večery pod lampou

Ačkoli nás letos sužovaly tuhé mrazy, naše nabídka akcí nenechala vyškovské čtenáře vychladnout.

Hned 3. ledna 2017 Knihovna Karla Dvořáčka, p. o., vyhlásila již třetí ročník Knižní výzvy. Účastníci mají za úkol do listopadu přečíst deset nebo dvacet knih (počet je dán věkovou kategorií) podle zadaných kritérií. Zdá se, že tuhá zima přilákala ke knihám mnoho čtenářů, protože již nyní si registrační list do této čtenářské soutěže vyzvedl více než trojnásobný počet zájemců než v minulých ročnících.

V pondělí 17. ledna 2017 se pět dalších absolventek Virtuální Univerzity třetího věku zúčastnilo slavnostní promoce na půdě České zemědělské univerzity v Praze. Snad i tento úspěch přispěl k tomu, že do letního semestru 2017 se přihlásilo 16 nových studentek. Ovšem stále si pobrukujeme: „… řekni, kde ti muži jsou, co se k čertu mohlo stát, řekni, kde ti muži jsou, kde mohou být…“ V současné době totiž u nás studuje 36 žen.

To mezi více než sto členy Klubu přátel KKD, z.s. máme již 14 zástupců silného pohlaví. Na lednové valné hromadě jsme zhodnotili uplynulý úspěšný rok a naplánovali další literární akce.

Na letošním první akci S kočárkem do knihovny jsme debatovaly na ryze ženská témata, ale únorové setkání rodičů na rodičovské dovolené navštívil už i první tatínek.

Z akce S kočárkem do knihovny

Z akce S kočárkem do knihovny

Z akce S kočárkem do knihovny

Z akce S kočárkem do knihovny

Z akce S kočárkem do knihovny

Z akce S kočárkem do knihovny
Z akce S kočárkem do knihovny

V lednu jsme také zhodnotili uplynulý semestr vyškovské pobočky Univerzity 3. věku při Univerzitě Palackého v Olomouci a od února se 56 studentek a 2 studenti vzdělávají na téma My, lidé a příroda.

V rámci projektu Husovy stopy si stovka studentů SOŠ a SOU Vyškov vyslechla přednášku o Petru Chelčickém. Vždy nás potěší, když znatelně klesne věkový průměr návštěvníků naší knihovny.

Studenti SOŠ a SOU Vyškov na přednášce v knihovně

Studenti SOŠ a SOU Vyškov na přednášce v knihovně
Studenti SOŠ a SOU Vyškov na přednášce v knihovně

První velkou literární akcí tohoto roku bylo lednové setkání s autory publikace Vyškov – dějiny města. Na tuto knihu čekala veřejnost již spoustu let a zájem o ni neumenšilo ani jejích 938 stran.

Setkání s autory nové knihy o dějinách Vyškova

Setkání s autory nové knihy o dějinách Vyškova

Setkání s autory nové knihy o dějinách Vyškova
Setkání s autory nové knihy o dějinách Vyškova

70. výročí vzniku ghetta Terezín jsme našim návštěvníkům připomněli pořadem K čemu slunce, když není den. V unikátním projektu se Vyškované seznámili s tvorbou terezínských dětí. Jejich básně zhudebnil Daniel Dobiáš a spolu s ním je zazpívali žáci a pedagogové ZUŠ ve Vyškově.

Daniel Dobiáš, žáci a pedagogové ZUŠ Vyškov na akci K čemu slunce, když není den
Daniel Dobiáš, žáci a pedagogové ZUŠ Vyškov na akci K čemu slunce, když není den

Svátek zamilovaných sv. Valentýna jsme letos oslavili nejen tradičním Rande naslepo s knihou, ale poprvé jsme se, společně s neziskovou organizací Diogenes – Dialog a generační soužití, z.s., připojili k International Book Giving Day. Jsme si jisti, že knihy darované občany našeho města i blízkého okolí skončily v těch pravých rukou.

Dvě současné a jedna již „penzionovaná“ knihovnice se také účastní projektu Čtoucí babičky. Proto není divu, že jejich druhé společné setkání proběhlo v dětském oddělení naší knihovny. Vždyť i ony se musí poradit, jak nejlépe, nejpříjemněji, nejněžněji přivést děti ke knize.

Setkání pohádkových babiček v dětském oddělení knihovny
Setkání pohádkových babiček v dětském oddělení knihovny

Ani naše K.O.Z.A. se neuložila k zimnímu spánku. Naopak! Inspirovala se mladými booktubery a ve dvou videích uveřejnila své TOP knihy 2016.

Ve čtvrtek 23. února 2017 se ve vyškovské knihovně konal první z nového cyklu pořadů Večery pod lampou. Vydaly jsme se do „starých časů“ a představily našim hostům čtyři ženy v literatuře první republiky: Vlastu Javořickou, Vlastu Pittnerovou, Jarmilu Glazarovou a Marii Majerovou.

Obávaly jsme se, zda dnešní době hudebně-literárním pořadem zaujmeme. Za vše hovoří e-mail, který ještě týž večer doputoval do schránky jedné z knihovnic:

„...Nemůžu jinak, musím poděkovat, že jste dokázaly potěšit tolik ženských (a možná i několik málo přítomných mužů). Úžasný nápad, který jste dovedly k dokonalosti. Bylo tam všechno. Humor, noblesa, poučení, některé nové informace, mělo to skvělou energii a atmosféru.“

Pořád jsem přemýšlela nad tím, proč a čím Roky v kruhu (kniha Jarmily Glazarové) tak oslovují. Došla jsem k tomu, že u mě je to hlavně vzájemná úcta a respekt dvou lidí s velkým věkovým rozdílem, z nichž každý má své místo, svou roli v životě a na té pracuje (oba jsou velice dělní). To je asi ten důvod, proč z té knihy vane takový klid, pohoda, životní spokojenost a také oblíbenost i v dnešní uspěchané době.

Můžete se podívat i na video z akce:

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Karla Dvořáčka, p. o.

Ohlédnutí za výstavou To se Marii Terezii povedlo

Pod tímto názvem uspořádala Národní knihovna ČR výstavu, která připomněla 240. výročí zpřístupnění jejích fondů široké veřejnosti. Co to vlastně znamenalo? Na popud Františka Josefa hraběte Kinského vydala císařovna Marie Terezie 6. února 1777 dvorský dekret, kterým oficiálně potvrdila spojení čtyř velkých knihovních celků v novou veřejnou c. k. Universitní knihovnu, jejímž sídlem se stalo Klementinum. (Tento název používala knihovna až do roku 1887, kdy byla přejmenována na c. k. Veřejnou a universitní knihovnu.)

Oznámení Josefa II. a Marie Terezie o ustavení veřejné knihovny (zdroj: Archiv NK ČR)
Oznámení Josefa II. a Marie Terezie o ustavení veřejné knihovny (zdroj: Archiv NK ČR)

Vedle nové karolinské knihovny to byla početně největší knihovna klementinská, zahrnující i původní starou karolinskou knihovnu, která k ní byla připojena v roce 1622. Dalším celkem byly tři knihovny hrabat Kinských – majorátní rodová knihovna (Bibliotheca Kinskyana maior), osobní knihovna Františka Kinského (Bibliotheca Kinskyana minor) a jeho knihovna vojenské literatury (Bibliotheca Kinskyana militaris). Poslední početnou skupinou byly knihy z knihoven kolejí a rezidencí jezuitského řádu zrušeného v roce 1773.

Na výstavě byly k vidění originály dokumentů vztahujících se k této události. Kromě slavnostního tisku, kterým Josef II. a Marie Terezie oznámili své rozhodnutí o zveřejnění čtyř knihovních celků soustředěných v Klementinu, to bylo oznámení kustodů Universitní knihovny Charlese Marii Charuela a Václava Samuela Mendeho o otevření čítárny pro veřejnost z 30. října 1777.

Oznámení kustodů Charuela a Mendeho o otevření knihovny z 30. října 1777 (zdroj: Archiv NK ČR)
Oznámení kustodů Charuela a Mendeho o otevření knihovny z 30. října 1777 (zdroj: Archiv NK ČR)

Dále mohli návštěvníci vidět dokument z 10. listopadu 1782, kterým ředitel knihovny František Xaver Věžník dává na vědomí opětovné otevření knihovny po prázdninách a upřesňuje pravidla provozu dvou veřejných čítáren. První pravidla pro práci knihovny připomněla instrukce broumovského opata Rautenstraucha z 3. dubna 1778, která byla platná pro všechny knihovny v monarchii. Nechyběl ani první čítárenský řád pro návštěvníky knihovny z listopadu 1785.

Oznámení ředitele knihovny Františka Xavera Věžníka z 10. listopadu 1782  o otevření knihovny a o provozu dvou veřejných čítáren podle oborů (zdroj: Archiv NK ČR)
Oznámení ředitele knihovny Františka Xavera Věžníka z 10. listopadu 1782  o otevření knihovny a o provozu dvou veřejných čítáren podle oborů (zdroj: Archiv NK ČR)

Věnování knihoven Kinských dokladovaly tři dokumenty: opis záznamu v deskách zemských z 21. ledna 1777 podepsaného Josefem, Ferdinandem a Filipem Kinských o darování rodové knihovny, Františkem Kinským podepsaný a zpečetěný seznam knih z 20. září 1777 a nedatovaný seznam neúplných děl v knihovně Kinských sestavený kustodem Václavem Samuelem Mendem.

Zmíněné exponáty byly doplněné plánem přízemí Klementina z druhé poloviny 18. století, jehož autorem je Zachariáš Hiegerth, přísežný stavitel královského Nového Města pražského, a obrazem Františka Josefa hraběte Kinského od Josefa Zobela.

Plán přízemí Klementina z druhé poloviny 18. stol. (zdroj: Archiv NK ČR)
Plán přízemí Klementina z druhé poloviny 18. stol. (zdroj: Archiv NK ČR)

Výstava trvala pouhé tři dny, ale během této doby ji navštívilo 2 770 návštěvníků. K velkému zájmu jistě přispěla i její instalace v krásném prostředí Zrcadlové kaple, které vystaveným archiváliím velmi slušelo.


Výstava To se Marii Terezii povedlo v Zrcadlové kapli Klementina (foto: Kateřina Hekrdlová)
Výstava To se Marii Terezii povedlo v Zrcadlové kapli Klementina (foto: Kateřina Hekrdlová, Národní knihovna ČR)

Nezbývá než doufat, že za deset let, až budeme slavit 250. výročí, bude prostor pro uspořádání větší výstavy, která bude trvat delší dobu. Zájem veřejnosti by bezpochyby byl.

Redakční poznámka: 9. února 2017 v České televizi, konkrétně ve ve Studiu 6, výstavu představil PhDr. Petr Kroupa, který je pověřen vedením Národní knihovny ČR.

Vzpomínejme, když pečujeme: Fotovýstava vzpomínek na vzpomínky

Po schodech do Knihovny Jabok pomalu přichází skupina seniorů a jejich blízkých. Před chvílí ještě seděli v nedaleké učebně kolem imaginárního ohně, dojídali voňavé buřty, zpívali „Jó, třešně zrály“ a vzpomínali na zážitky spojené s cestováním a tábořením.

V knihovně je atmosféra slavnostnější. Prostor bývalé kaple je prodchnut vůní knih, je v něm ticho a útulno. Všude po knihovně jsou vystaveny fotografie autorek Renáty Nentvichové Novotné a Květy Hoškové, na kterých se mnozí z přítomných poznávají ... a vzpomínají na to, jak vzpomínali.

Příprava přípitku (foto: Anna Radoušová)
Příprava přípitku

Pomáhají jim v tom také „vzpomínkové“ předměty, které nevyvolávají nostalgii jen u seniorů, ale i u těch, kteří se za seniory ještě rozhodně nepovažují – ať se jedná o stokorunovou bankovku, telefonní přístroj, baterku, básně Jiřího Suchého nebo průkaz do Sokola.

Vzpomínkové předměty (foto: archiv Reminiscenčního centra, z. s.)
Vzpomínkové předměty

Taková byla atmosféra na prohlídce výstavy s poněkud nezvyklým názvem Fotovýstava vzpomínek na vzpomínky, která se uskutečnila 19. ledna 2017 v Knihovně Jabok (výstavu samotnou pak bylo přímo v Knihovně Jabok možné navštívit až do konce února 2017; další zájemci si ji mohou zapůjčit).

Návštěvníci vernisáže (foto: archiv Reminiscenčního centra, z. s.)

Návštěvníci vernisáže (foto: archiv Reminiscenčního centra, z. s.)
Návštěvníci vernisáže

Projekt Vzpomínejme, když pečujeme

Výstava fotografií zachycuje projekt Reminiscenčního centra, z. s., Vzpomínejme, když pečujeme. Jde o cyklus deseti setkání pro seniory (většinou) s demencí a jejich rodiny, při kterém si senioři pomocí reminiscenčních technik za pomoci asistentů připomínají různá témata ze svého života. Vrací se do míst svého dětství, vzpomínají na školní léta, první lásky, na koníčky a zaměstnání. Asistenti se zase v průběhu projektu učí, jak pracovat s lidmi s demencí pomocí různých kreativních reminiscenčních technik a na závěr získají evropský certifikát.

Budoucí reminiscenční asistenti (foto: archiv Reminiscenčního centra, z. s.)
Budoucí reminiscenční asistenti

Projekt Vzpomínejme, když pečujeme (Remembering Yesterday Caring Today) se zrodil ve Velké Británii a poté byl v rámci Evropské reminiscenční sítě (The European Reminiscence Network) realizován v řadě evropských zemí. V České republice byly první dva běhy zastřešeny Diakonií ČCE, pro realizaci třetího běhu se již podařilo vytvořit vlastní právní subjekt Reminiscenční centrum, z. s.

Účastník projektu (foto: archiv Reminiscenčního centra, z. s.)
Účastník projektu

Hlavním záměrem projektu je podpořit seniory s demencí a jejich pečující rodiny – ujistit je, že ani diagnóza Alzheimerovy nemoci nebrání tomu, že člověk může druhé nějak obohatit a vybavit si zajímavé vzpomínky – když už nemůže vzpomínat verbálně, vždy jsou k dispozici pohyby, tanec a jiné výrazové prostředky. Rodiny jsou často překvapeny, co jejich blízký ještě dokáže. Někdy stačí velmi málo k tomu, aby se vzpomínka objevila. Stačí ji stimulovat např. vůní, zvukem nebo obrazem. Vůně melty připomene prázdniny u babičky, vzorek látky zase první plesové šaty. Dlouhodobá paměť přináší informace ještě dlouho poté, co se krátkodobá začala vytrácet.

Účastnice projektu (foto: archiv Reminiscenčního centra, z. s.)
Účastnice projektu

Reminiscence v Knihovně Jabok

Fotovýstava vzpomínek na vzpomínky nebyla první výstavou v Knihovně Jabok věnovanou problematice reminiscence. V roce 2012 se v knihovně konala výstava Reminiscence: práce se vzpomínkami seniorů, která byla výstupem ze stejnojmenného studentského semináře na Jaboku – Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické. Studenti na výstavě prezentovali vlastní práci s konkrétními seniory. Život každého seniora představili formou koláže a pestrost a různorodost koláží byla ukázkou toho, jak jedinečné a pestré jsou i životy konkrétních lidí. Obě výstavy zprostředkovala Hana Čížková (mimo jiné bývalá knihovnice), která v současné době působí jako vyučující na Jaboku. H. Čížková se problematice reminiscence dlouhodobě věnuje jak na teoretické úrovni, tak i v praxi; v současnosti působí také ve funkci předsedkyně Reminiscenčního centra, z. s.

Pokud můžeme soudit podle zápisků v knize výstav uskutečněných v Knihovně Jabok, výstavy zaměřené na reminiscenci se do knihovny hodí a jsou pro čtenáře zajímavým zpestřením návštěvy knihovny. Spojení tématu reminiscence či reminiscenční terapie a knihovny se však nemusí uskutečňovat pouze prostřednictvím výstav. Reminiscence je soubor metod, které využívají vzpomínání (vzpomínky) ke zlepšení kvality života. Cílovou skupinou jsou především senioři, ale lze ji využít i k podpoře mezigeneračních vztahů jak v rodině, tak v komunitě. Pokud při zmínce o komunitě začnete přemýšlet o komunitní roli knihoven, je to určitě úvaha správným směrem. Některé prvky nebo postupy využívané v reminiscenční terapii jsou totiž velice dobře využitelné pro aktivity knihoven zaměřené na seniory či mezigenerační projekty.

Chcete zjistit více?

Pokud Vás téma reminiscence zaujalo a chtěli byste se o něm dozvědět více nebo tuto metodu využít při aktivitách Vaší knihovny, můžete využít např. literaturu k tématu dostupnou v Knihovně Jabok nebo kontaktovat Reminiscenční centrum, z. s., které nabízí:

  • podporu při zavedení a realizaci reminiscenčních aktivit a reminiscenčních projektů,

  • poradenství a supervizi v oblasti formálních i neformálních reminiscenčních aktivit,

  • partnerství při realizaci reminiscenčně zaměřených projektů.

Kromě projektu Vzpomínejme, když pečujeme se spolek věnuje mnoha jiným reminiscenčním aktivitám. Pro žáky základních škol nabízí mezigenerační projekt Pokladnice vzpomínek, poskytuje poradenství rodinám, subjektům, které se věnují seniorům, členky reminiscenčního centra přednášejí všude tam, kde se o využití vzpomínek chtějí dozvědět víc.

V případě zájmu se prosím obracejte na předsedkyni Reminiscenčního centra, z. s., Mgr. Hanu Čížkovou (cizkova@jabok.cz, tel. 603 722 759).

Fotografie pocházejí z archivu Reminiscenčního centra, z. s., s výjimkou fotografie nazvané Příprava přípitku, kterou pořídila Anna Radoušová z Knihovny Jabok.

Ze zahraničních knihovnických spolků

Gerald Leitner generálním sekretářem IFLA

Gerald Leitner je v české knihovnické obci známou osobou požívající zejména u jisté části našich kolegyň zvláštních sympatií. Těch nepochybně požívá nejen u nás, což mu právě umožňuje po řadu let dosahovat úspěchů v jeho konání ve prospěch knihovnictví, ať národního v jeho domovském Rakousku, nebo i v zahraničí, ve stále se rozšiřujícím měřítku, nejnověji také globálním.

Na knihovnických jednáních v Česku jsme se s ním mohli setkávat takřka celé desetiletí – od valné hromady SKIP v Olomouci v roce 2007. Vystoupil tam nejen jako šéf Svazu knihoven Rakouska (Büchereiverband Österreichs), ale již také jako představitel evropské knihovnické organizace EBLIDA. Jeho nabídka zvýhodněných podmínek členství (byť na omezenou dobu) vedla bezprostředně k tomu, že SKIP se stal členem této organizace aktivně usilující o to, aby hlas knihoven a jejich uživatelů byl na půdě Evropské unie náležitě slyšen.

G. Leitner s V. Richterem a tehdejším předsedou VÖB (organizace knihovnic a knihovníků vědeckých knihoven) H. Weigelem na valné hromadě SKIP v Olomouci v červnu 2007
G. Leitner s V. Richterem a tehdejším předsedou VÖB (organizace knihovnic a knihovníků vědeckých knihoven) H. Weigelem na valné hromadě SKIP v Olomouci v červnu 2007

G. Leitner vystudoval na univerzitě literární vědu a dějiny, poté působil v časopisech, rovněž jako hlavní redaktor knihovnického časopisu, posléze jako vedoucí školení knihovnic a knihovníků veřejných knihoven v Rakousku. Zapojil se rovněž do výuky knihovnictví na univerzitách a publikační činnosti. Od roku 1998 až do loňského roku stál v čele Svazu knihoven Rakouska. Po léta působil rovněž v Kuratoriu – kontrolním orgánu Rakouské národní knihovny.

Ve svém manažerském působení překročil rozhodným způsobem rámec vlastní organizace. S velkým ohlasem se setkala akce Rakousko čte: setkáme se v knihovně, na níž se významně podílel koncepčně i organizačně, za což mu byla udělena Státní cena Rakouska v oblasti public relations. Mnohé (i mnozí) si jistě pamatují na jeho prezentaci o této akci na valné hromadě SKIP v Praze, kde mohl předvést, že pro propagaci této celospolečenské akce získal řadu hvězd rakouské ho společenského života, včetně Anny Netrebko.

Postupně se značná část působení G. Leitnera posouvala na mezinárodní, zvláště evropskou úroveň: řadu let působil jako předseda Stálého výboru Sekce IFLA pro řízení knihovnických sdružení a jako prezident Evropské kanceláře knihovnických, informačních a dokumentačních sdružení (EBLIDA). Usiloval o to, aby na úrovni Evropské unie byla vytvořena politika ve vztahu ke knihovnám, zvláštní pozornost a úsilí věnoval vytvoření právního rámce pro půjčování elektronických knih. Takové zaměření logicky vedlo, v součinnosti s dalšími evropskými a mezinárodními organizacemi, v první řadě s Mezinárodní federací knihovnických sdružení a organizací (IFLA), k rozvinutí aktivit na platformě Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) v Ženevě, především k intenzivnímu zapojení do řady (stále pokračujících) jednání Stálého výboru pro autorské právo a práva s ním související.

V průběhu posledního roku jméno G. Leitnera v knihovnické obci prominentně zaznělo dvakrát: Loni, když v červnu nastoupil na místo generálního sekretáře IFLA po dlouholeté sekretářce Jennefer Nicholsonové, která odešla do důchodu, a posléze letos v lednu, když v uznání výsledků jeho dlouholetého působení v rakouském knihovnictví a na rakouské kulturní scéně mu prezident Rakouské republiky udělil vysoké vyznamenání – Čestný kříž pro vědu a umění (Ehrenkreuz für Wissenschaft und Kunst).

Během setkání s ním lze jasně vnímat, že G. Leitner pociťuje k Česku a k našemu knihovnictví živé sympatie. Jak bylo uvedeno, účastnil se několika valných hromad SKIP, pečoval o zajištění kvalitní náplně studijních pobytů našich kolegyň a kolegů v rakouských veřejných knihovnách. Výslovnou zmínku si nepochybně zaslouží jeho přátelský vztah k dr. L. Kurkovi, dlouholetému redaktorovi Bulletinu SKIP.

G. Leitner s dalšími členy výkonného výboru EBLIDA při setkání s předsednictvem výkonného výboru SKIP na balkoně Klementina v únoru 2014
G. Leitner s dalšími členy výkonného výboru EBLIDA při setkání s předsednictvem výkonného výboru SKIP na balkoně Klementina v únoru 2014

Jsem přesvědčen, že jménem SKIP jako celku mohu vyslovit Geraldu Leitnerovi přání mnoha úspěchů v jeho odpovědném působení v čelné funkci IFLA a současně blahopřát k vysokému rakouskému vyznamenání, které je oceněním jeho dosavadního úsilí nejen na rakouské knihovnické scéně.

Autorem fotografií je Zdeněk Matušík z Národní knihovny ČR.