O programu

Program Public Libraries 2020 vznikl pod záštitou nadace The Reading and Writing Foundation. Tu v roce 2004 založila nizozemská princezna Laurentien s cílem řešit strukturálně negramotnost v Nizozemí. Finančně je program zajišťován z grantu Nadace Billa a Melindy Gatesových. Cílem programu Public Libraries 2020 je dlouhodobě zvyšovat povědomí o důležitosti veřejných knihoven jako moderních vzdělávacích center. Na půdě orgánů EU, zejména v Evropském parlamentu, usiluje o vytvoření a uplatnění politiky ve prospěch veřejných knihoven. Klade důraz na moderní informační a komunikační technologie a na to, aby je mohli efektivně využívat i znevýhodněné skupiny obyvatel a ti, kteří k těmto technologiím mají pouze omezený přístup. Řada knihoven pomáhá lidem rozvíjet jejich digitální kompetence a prohlubovat nebo získávat znalosti díky vzdělávání, které nabízí v neutrálním a důvěryhodném prostředí. Role veřejných knihoven v místních komunitách tak stále nabývá na významu.

Program Public Libraries 2020 také koordinuje postup s dalšími evropskými knihovnickými organizacemi (např. IFLA či EBLIDA), jakož i dalšími organizacemi uplatňujícími zájmy uživatelů (např. Copyright for Creativity neboli C4C). Organizuje debaty o reformě autorského práva na půdě Evropského parlamentu za účasti poslanců, zástupců knihoven, nakladatelů a dalších zainteresovaných stran. Snaží se komunikovat s poslanci Evropského parlamentu a získávat je na svou stranu. Byla dokonce vytvořena skupina pro evropské poslance, kteří jsou tzv. milovníky knihoven (MEP Library Lovers). Za ČR se do ní přihlásili dokonce tři poslanci.

Program Public Libraries 2020 se – v souladu se Strategií Evropa 2020 – snaží zvýšit povědomí o smyslu veřejných knihoven jako partnerů pro sociální a ekonomický rozvoj a také propagovat to, jak knihovny přispívají k plnění hlavních cílů evropské politiky v oblastech sociální a digitální inkluze a celoživotního vzdělávání.

Spolupráce se SKIP

SKIP zahájil spolupráci s programem Public Libraries 2020 v roce 2013, kdy se za Českou republiku podílel na publikaci shrnující výsledky celoevropského průzkumu, jehož cílem bylo zjistit, jak uživatelé veřejných knihoven vnímají přínos informačních a komunikačních technologií v knihovnách.

V rámci programu Public Libraries 2020 také v říjnu 2016 proběhla v Evropském parlamentu akce Generation Code: born at the library. Jednalo se o výstavu a prezentaci zajímavých projektů knihoven z různých států EU na poli robotiky a programování. Účastníkům poskytla příležitost prakticky se seznámit s ukázkami programování a digitální tvorby z řady evropských knihoven. Součástí akce bylo setkání zástupců veřejných knihoven všech členských států EU s poslanci Evropského parlamentu a debata o reformě autorského práva.

O úspěchu akce svědčí skutečnost, že byli přítomni zástupci veřejných knihoven všech 28 členských států a během speciálně zorganizovaného jednání Meet and Greet your MEP se setkali s poslanci Evropského parlamentu ze svých zemí. Uskutečnila se téměř stovka takových setkání. Zástupci za ČR se podařilo uskutečnit čtyři schůzky s europoslanci nebo jejich asistenty, na kterých byli podrobně zpraveni o současné situaci veřejných knihoven v ČR a s tím, jak čelí výzvám spojeným s prudkým rozvojem informačních a digitálních technologií ve společnosti.

Na knihovny si udělali čas europoslanci Tomáš Zdechovský, Luděk Niedermayer a Pavel Svoboda. Pavel Svoboda je předsedou právního výboru při Evropském parlamentu, při krátkém rozhovoru s ním byla především zdůrazněna problematika autorského zákona v souvislosti se službami veřejných knihoven.

Vladana Pillerová z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR a europoslanec Pavel Svoboda při setkání v říjnu 2016 (zdroj: facebooková stránka Public Libraries 2020)

Plakáty s informacemi o knihovnách v evropských zemích

Před akcí byly pro všechny členské země vytvořeny barevné reprezentativní plakáty (či letáky) s informacemi o knihovnách, které pak měli všichni zástupci k dispozici.

Plakát obsahuje základní fakta o veřejných knihovnách v jednotlivých zemích, tedy především počty knihoven, výpůjček, čtenářů a jiné základní statistické údaje. Hlavním smyslem je však prezentovat knihovny jako místa, kde lidé získávají digitální kompetence. Proto byly na plakát přidány také mj. informace o tom, jaké mají občané jednotlivých zemí kompetence v oblasti informačních a komunikačních technologií, jaká je v zemi míra osob s nízkou čtenářskou a matematickou gramotností či kolik procent občanů se účastní celoživotního vzdělávání.

Plakáty byly nejprve vydány v angličtině a následně přeloženy do jazyků jednotlivých členských států. Plakát za ČR je dispozici na portálu Informace pro knihovny.

Plakát za ČR (zdroj: portál Informace pro knihovny)

ČR má nejhustší síť knihoven v Evropě, ale relativně málo uživatelů

Na základě srovnání údajů z plakátů jednotlivých zemí EU a ČR můžeme konstatovat, že ČR má nejhustší síť veřejných knihoven v Evropě. Jedna knihovna u nás připadá na necelé dva tisíce obyvatel. Podobně hustou síť má například Lotyšsko. U většiny zemí můžeme také zjistit, kolik procent obyvatel tvoří čtenáři veřejných knihoven. V případě ČR se dobereme nepříliš vysokého čísla 13 %. K největším čtenářům patří samozřejmě severské země (v Dánsku se jedná o 50 % obyvatel a ve Finsku dokonce o 67 % obyvatel), na opačném konci spektra pak stojí Bulharsko s 5 % a Německo a Slovensko se 7 %.

Co se týče účasti Čechů na celoživotním vzdělávání, jsme s 9 % obyvatel na lehce podprůměrné úrovni. Nejlépe jsou na tom Dánové s 31 % obyvatel, nejhůře naopak Rumuni s pouhým 1 % obyvatel.

Závěrem

Podle informací Evropské komise má 32 % pracovní síly malé nebo žádné kompetence v oblasti digitálních technologií, a to navzdory faktu, že tyto kompetence jsou čím dál důležitější pro plnohodnotné zapojení do moderní společnosti. 65 tisíc veřejných knihoven v EU je prvním místem, kde mohou být kompetence v oblasti digitálních technologií rozvíjeny mimo instituce formálního vzdělávání (viz i web Libraries Change Lives). Knihovny tradičně poskytují přístup k informačním a komunikačním technologiím (včetně internetu) a nástrojům, které pomáhají zlepšit digitální kompetence – a to od těch základních, jako je orientace na webu, až k těm pokročilejším, jako je tzv. kódování či robotika.

Řada veřejných knihoven již občanům nabízí možnost zlepšovat digitální kompetence již nyní. Bylo by však prospěšné, pokud by existovaly strategie, které by veřejné knihovny v těchto aktivitách podpořily a umožnily jim je v budoucnu ještě zintenzivnit. Společnost by měla podporovat digitální tvorbu a programování již od raného věku nejen ve škole, ale také ve volném čase a vybavit příští generaci znalostmi, které budou jednou potřebovat ke své práci.