S PhDr. Kateřinou Hekrdlovou nejenom o Archivu Národní knihovny ČR

PhDr. Kateřina Hekrdlová působí jako archivářka Národní knihovny ČR. U příležitosti 240. výročí otevření klementinské knihovny pro veřejnost připravila výstavu To se Marii Terezii povedlo, o které Vás informujeme ve stejnojmenném článku v tomto čísle. Právě tato okolnost redakci Bulletinu SKIP přivedla na myšlenku, že by nebylo od věci o archivu v Národní knihovně ČR zjistit více, a proto jsme neváhali a K. Hekrdlovou požádali o rozhovor, ve kterém by nám archiv přiblížila. (Za redakci Bulletinu SKIP se ptala Linda Jansová.)

Začněme pěkně popořadě. Co Vás vlastně přivedlo k archivnictví?

Moje skvělá dějepisářka na gymnáziu. Po jejím vzoru jsem chtěla jít studovat historii, ale ona mi to rozmluvila s odůvodněním, že historie je příliš poplatná době. Koncem sedmdesátých let minulého století to byl vážný argument. Tak jsem začala hledat něco příbuzného a napadlo mne archivnictví.

A co Vás přivedlo do Národní knihovny, konkrétně do jejího archivu?

Já už v době studií v knihovně pracovala a studovala jsem při zaměstnání. Shodou okolností v roce, kdy jsem promovala, odešel ze zdravotních důvodů tehdejší archivář, pan Alois Poledňák, tak jsem si o místo požádala a dostala jsem ho.

Jak je vlastně archiv rozsáhlý a co v něm mohou badatelé studovat?

Archiv Národní knihovny je akreditován jako specializovaný a ukládá dokumenty vzešlé z činnosti Národní knihovny a jejích předchůdkyň, které sahají až do jejích počátků v roce 1777. Kromě toho jsou zde ale uložené i fondy jiných institucí, osobní fondy a sbírky různého zaměření. V současné době má archiv 73 fondů o celkovém rozsahu cca půl kilometru. Nejstarším dokumentem je pergamenová notářská listina z roku 1438. Kdo by toužil dozvědět se víc o skladbě našich fondů, má možnost najít informace na adrese http://www.nkp.cz/sluzby/dulezite-odkazy/studovny/archiv-nk.

Dnešní svět je protknut digitálními technologiemi, takže další otázka je nasnadě – dostávají se do Vašeho archivu i digitální dokumenty? A pokud ano, jak je zpracováváte a zpřístupňujete?

Digitální dokumenty neukládáme, protože na to nemáme oprávnění. Do budoucna se počítá s uložením tohoto typu archiválií v Národním digitálním archivu.

O které archiválie je u Vás vůbec největší zájem?

Většinu badatelů archivu tvoří studenti a vědečtí pracovníci, kteří se zaměřují především na dějiny knihovnictví, knihoven a knihovníků. Ale zájem je i o ostatní fondy, např. o Mapy a plány či Sbírku fotografií, o osobní fondy a o archiválie vztahující se ke klášterům zrušeným Josefem II.

Setkala jste se ve své praxi s nějakým vskutku neobvyklým badatelským požadavkem? A podařilo se Vám jej splnit?

To jste mě zaskočila. Snažím se na něco si vzpomenout, ale nic se mi nevybavuje. Buď jsou moji badatelé tak „konvenční“, nebo já tak sklerotická. Ale často se mi stává, že si lidé pletou Archiv NK a Národní konzervační fond. V takovém případě jim nemohu pomoct a odkazuji je na příslušné kolegy.

Na závěr se nemohu nezeptat - kterou knihu teď čtete? A čtete ji v klasické papírové podobě, nebo v podobě elektronické?

Formy střídám. Čtečku miluji z jednoho zcela praktického důvodu – je malá a lehká. Ale zároveň čtu i klasické knihy a stále také vázané knihy kupuji, i když se s tím pojí prostorové problémy. V rodině jsme všichni knihomolové a tak to podle toho u nás vypadá – knihovny a knihy jsou ve všech místnostech. Snad s výjimkou koupelny. A teď právě čtu romány irské spisovatelky Tany Frenchové. Pro tu mám opravdu slabost.

Děkuji za rozhovor!

Vaše hodnocení: 'dávám palec nahoru'.

Komentáře k článku