V úterý 4. dubna 2017 byly uděleny ceny Magnesia Litera 2017, a to v přímém přenosu na kanálu ČT art (udílení cen si můžete pustit i ze záznamu).

Knihou roku se stalo Jezero, jehož autorkou je Bianca Bellová.

Cenu Litera za prózu získala Únava materiálu od Marka Šindelky.

Literou za poezii se může pochlubit Světlo v ráně, které je dílem Milana Ohniska.

Vítězkou kategorie Kniha pro děti a mládež se stal titul Překlep a Škraloup autorů Tomáše Končinského a Barbory Klárové.

Vítězství v naučné literatuře patří Petru Roubalovi, resp. jeho Československým spartakiádám.

Nakladatelským počinem se stal titul Miloslav Stingl – Biografie cestovatelské legendy, jehož autorem je Adam Chroust.

Litera za překladovou knihu náleží Alici Hyrmanové McElveen za překlad díla Jasno lepo podstín zhyna Sary Baumeové.

Cena za publicistiku náleží titulu BRNOX. Průvodce brněnským Bronxem, který se svými spolupracovníky připravila Kateřina Šedá.

Jako objev roku zazářil Ondřej Nezbeda se svým Průvodcem smrtelníka: prakticky o posledních věcech člověka.

Cenu čtenářů získal titul Postel hospoda kostel Markéty Zahradníkové a Zbigniewa Czendlika.

Blogem roku se stala Brblanina anonymních autorů vystupujících pod jménem KKRD Boys.

Vítězům gratulujeme!

Mimochodem na serveru YouTube najdete i řadu dalších videí k nominovaným knihám.

Magnesia Litera patří mezi partnery SKIP.

Regionální organizace SKIP Libereckého kraje již popáté udělovala ocenění nejlepším knihovnicím/knihovníkům ve dvou kategoriích – Knihovník/Knihovnice roku a Celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji. Návrhy zasílali především knihovníci, nechyběly však ani hlasy starostů jednotlivých obcí, kteří ukázali, že si dobré práce v knihovnách váží.

Příležitostí k ocenění nejlepších knihovníků/knihovnic se stalo Setkání knihovníků Libereckého kraje 2016, které proběhlo 6. prosince 2016 ve velkém sále Krajské vědecké knihovny v Liberci za účasti zástupců Krajského úřadu Libereckého kraje, řady starostů obcí a samozřejmě široké knihovnické veřejnosti.

Ceny předávaly Ing. Květa Vinklátová (členka rady kraje pro řízení rezortu kultury, památkové péče a cestovního ruchu), Mgr. Blanka Konvalinková (ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci) a PhDr. Dana Kroulíková (předsedkyně SKIP Libereckého kraje).

Mgr. Blanka Konvalinková a PhDr. Dana Kroulíková při zahájení setkání

Cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji získaly Zdena Lédlová z Městské knihovny v Lučanech nad Nisou a Mgr. Anna Lišková z Místní knihovny Plavy. Nositelkou Ceny Knihovnice Libereckého kraje roku 2016 se stala Radka Vojáčková z Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Radka Vojáčková, knihovnice Libereckého kraje roku 2016, a Mgr. Anna Lišková oceněná za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji

Mgr. Anna Lišková z Místní knihovny Plavy získala tuto cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji v kategorii neprofesionální knihovny, i když 37 let úspěšně pracovala ve funkci vedoucí Městské knihovny Tanvald a je tedy „těžký“ profesionál. Dnes však jako neobyčejně aktivní seniorka s obrovskou šíří veřejných aktivit pracuje také jako knihovnice v Obecní knihovně Plavy, kterou během krátké doby neuvěřitelně pozvedla, zněkolikanásobila počet uživatelů a celkově tak obohatila život v obci, protože knihovna je nyní místem, kde se realizují další akce a projekty. I díky jejímu nasazení a obětavosti získala plavská knihovna v roce 2014 titul Nejlepší knihovna kraje.

Zdena Lédlová z Městské knihovny v Lučanech nad Nisou nezískala cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji v kategorii profesionální knihovny náhodou. V oboru knihovnictví pracuje totiž od roku 1958. V samotné lučanské knihovně, které už zůstala věrná do dnešních dnů, zakotvila v roce 1964. Svou věrnost a neutuchající vášeň pro knihovničinu prokázala i tím, že tuto svou knihovnu musela v průběhu let celkem devětkrát stěhovat. Ocenění však není spojeno jen s vděkem za přesun knižních tun, ale především za vytrvalost a úsilí, které vnáší do dalších aktivit obce jako organizátorka celé řady akcí a pořadů, jejichž základna je vždy v knihovně.

Radka Vojáčková z Krajské vědecké knihovny Liberec získala titul Knihovnice roku 2016 za dlouholetou úspěšnou realizaci projektu Děti čtou nevidomým dětem.

Radka Vojáčková, knihovnice Libereckého kraje roku 2016

Projekt se věnuje vydávání zvukových knih na CD určených pro slabozraké, nevidomé a jinak tělesně handicapované děti, především paraplegiky, tedy pro ty děti, pro které je čtení nedostupné. Prostřednictvím zvukových knih se seznamují se současnou dětskou literaturou v podání jejich vrstevníků. Zvukové knihy nahrávají děti ze základních a středních škol spolu s profesionálními herci. Vedlejším, ale nijak zanedbatelným efektem projektu je i podpora čtenářství u dětí základních škol a výchova k solidaritě s handicapovanými lidmi. Děti nejprve přečtou vybranou knihu a pedagog následně vybere žáky, kteří dovedou hlasitě číst i s pochopením textu. Tito žáci pak své schopnosti předvedou na konkurzu, kde jejich projev posoudí režisér nahrávky. Ten rozhodne o konečném výběru čtenářů, kteří se zúčastní nahrávání. To probíhá v nahrávacím studiu knihovny pod vedením profesionálního režiséra. Hotová zvuková kniha je vždy slavnostně pokřtěna v obřadní síni liberecké radnice za účasti všech, kteří se na jejím vzniku podíleli, i dětí, kterým je audiokniha určena.

Doposud už bylo nahráno 15 titulů zvukových knih, v roce 2016 to byla kniha Daniely Fišerové Pohoršovna, v předchozích letech například Začarovaná třída Ivony Březinové, Dračí polévka Aleny Ježkové nebo Matylda Roalda Dahla. Finance na tento projekt získává Radka Vojáčková z různých zdrojů – z grantových programů Ministerstva kultury ČR, Ministerstva zdravotnictví ČR či od nadací – v posledních letech už pravidelně přispívá Nadační fond Lasvit nebo Nadační fond Českého rozhlasu.

Radka Vojáčková se věnuje projektu s nadšením a nasazením, zařizuje vše potřebné od výběru knihy přes získání autorských práv a zorganizování konkursu na dětské herce až po nahrávání samotné, zadání návrhu obalu pro grafické zpracování, rozmnožení CD, organizaci slavnostního křtu zvukové knihy a distribuci posluchačům. Celá realizace vyžaduje pevnou vůli, vytrvalost a důslednost. Radce Vojáčkové tímto vyjadřujeme obdiv a poděkování za úsilí, které věnuje tomuto chvályhodnému projektu.

Součástí Setkání knihovníků Libereckého kraje 2016 bylo i vyhlášení ceny Nejlepší knihovna Libereckého kraje, kterou jednou za dva roky udílí Rada Libereckého kraje. Jsme potěšeni, že platformou pro vyhlášené a udělení této ceny je právě naše setkání. Rada Libereckého kraje v roce 2016 cenu předala knihovnám v Zahrádkách u České Lípy, v Poniklé, v Heřmanicích a v Rádle. Součástí ceny je i finanční dar pro každou knihovnu ve výši 10 000 Kč.

Předání ocenění za přítomnosti starostů a knihovnic oceněných knihoven a Ing. Květy Vinklátové, radní pro kulturu Libereckého kraje (vpravo)

Po chvílích slávy, oceňování a odměňování došlo i na odborný program. Letos jsme si pozvali RNDr. Lenku Pruckovou, ředitelku Knihovny města Olomouce, která v rychlém, akčním sledu (jak je jejím zvykem) naznačila, jak by měla vypadat vesnická knihovna nového tisíciletí. Když to starostové nebo některé kolegyně a kolegové slyší z jiných úst, nota bene od ředitelky knihovny, která je nositelkou ocenění Městská knihovna roku 2015, možná si zapamatují obrázky přeplněných odpudivých regálů a ve srovnání s lehkostí a svěžím, lákavým prostorem modernizovaných a průběžně aktualizovaných knihoven pochopí, jak mají být knihovnické služby současnosti poskytovány a jak mohou knihovny vypadat, když se do nich opravdu pustíme.

Fotografie pocházejí z archivu Krajské vědecké knihovny v Liberci.

V závěru roku 2016 předalo Ministerstvo kultury ČR do Poslanecké sněmovny návrh novely legislativy povinného výtisku. Cílem je, aby i v České republice byla nastavena pravidla pro povinný sběr, zpracování, trvalé uchování a zpřístupnění elektronických publikací, tj. e-knih, e-periodik, webových stránek atd. Povinné odevzdávání (e-depozit) by se mělo vztahovat jak na elektronické publikace, které jsou kopií původní tiskové předlohy, tak i na dokumenty vzniklé pouze v digitální podobě (born-digital). V této souvislosti ministerstvo navrhuje novelu knihovního zákona 257/2001 Sb. a novelu zákona o neperiodických publikacích č. 37/1995.

Předkládací zpráva uvádí: „Návrh zákona reaguje na technologický rozvoj a vzrůstající počet publikací vydávaných namísto v tištěné podobě pouze elektronicky. Z tohoto důvodu se v zájmu zachování této části kulturního a informačního bohatství pro budoucí generace rozšiřuje povinnost vydavatelů odevzdávat elektronické neperiodické publikace obdobně institutu povinného výtisku tištěné publikace. Právní úprava stanoví, které elektronické publikace budou odevzdávány a rovněž stanoví pravidla pro nakládání s nimi. Předpokládá se jejich odevzdávání Národní knihovně České republiky, která bude pořizovat databázi takto získaných publikací, k níž bude mít přístup zákonem stanovený okruh vybraných knihoven, odpovídající příjemcům tištěných publikací a periodického tisku, přičemž obsah databáze budou tyto knihovny moci dále zpřístupňovat určeným způsobem uživatelům ve svých objektech. V případě elektronicky pořízených publikací určených primárně pro osoby se zrakovým postižením bude jejich příjemcem Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana (obdobně jako je tomu již nyní u publikací vydaných slepeckým písmem). Dále se ze stejných důvodů zavádí pro Národní knihovnu České republiky v rámci její hlavní činnosti povinnost provádět sběr vybraných dokumentů volně přístupných v informačním prostředí (web-harvesting), včetně volně přístupného periodického tisku a pravidla pro uchovávání a zpřístupňování takto získaných informací a dokumentů, které budou rovněž obsahem zvláštní databáze.“

Přes negativní stanovisko SKIP a Národní knihovny ČR, které bylo uplatněno v mezirezortním připomínkovém řízení, ministerstvo zcela rezignovalo, aby předmětem povinného odevzdávání byla i elektronická periodika. Důvodem byla neochota ministerstva novelizovat tiskový zákon č. 46/2000 Sb., který řeší povinné odevzdávání periodik. Ministerský návrh tak zůstal na půli cesty. V současné době vyjednává SKIP s několika poslanci, aby je získal pro změnu a doplnění ministerského návrhu. Poslanecká sněmovna je nyní zavalena řadou návrhů zákonů a je možné, že novela legislativy povinného výtisku nebude v tomto volebním období projednána. To by dávalo naději, že nové vedení Ministerstva kultury ČR připraví podstatně kvalitnější řešení novely povinného výtisku.

V rámci Března měsíce čtenářů SKIP vyhlašuje soutěž Čtenář roku. Letos jsme hledali nejlepší čtenářskou babičku. Babička je fenomén české literatury a v roce 2017 české knihovny oceňovaly právě své nejlepší čtenářské babičky. Základním kritériem pro výběr letošního Čtenáře roku se stal nejen počet výpůjček konkrétního čtenáře/uživatele za uplynulý rok, jak byl vykázán ve výpůjčním systému, ale každá přihlášená knihovna si vedle tohoto základního kritéria zvolila podle své potřeby ještě další hlediska pro výběr své čtenářské babičky roku.

Celostátní vítězkou se stala Marcela Růžičková, čtenářka Městské knihovny Děčín. M. Růžičková byla nominována jako nejlepší čtenářka Ústeckého kraje. Ocenění převzala v Národním divadle v rámci vyhlášení cen Magnesia Litera 2017 (o nich si můžete přečíst v samostatném článku, pozn. red.).

M. Růžičková je čtenářkou děčínské knihovny jedenáct let (do Děčína se přistěhovala z Roudnice, kde též dlouhá léta chodila do knihovny) a v loňském roce si půjčila nejvíc knihovních jednotek z této kategorie čtenářů – celkem 416. Ráda čte beletrii i naučnou literaturu, mj. kuchařky a životopisy. V loňském roce knihovnu navštívila celkem padesátkrát, což znamená, že do knihovny přicházela průměrně jednou za týden.

Ceny pro krajské vítězky čtenářské babičky věnovala společnost ALBI, která nabízí milé a vtipné dárky, zábavné společenské hry nebo netradiční přání a je partnerem SKIP, a také redakce magazínu Revue 50plus, který byl založen před dvanácti lety a podle ohlasu čtenářů je svým obsahem velmi dobře zaměřen na starší generaci. Chce povzbuzovat starší generaci, přinášet rady, jak si udržet zdravý životní styl a optimismus, jak řešit různé problémy s věkem přicházející.

Letošní – mimochodem již sedmnáctá – Noc s Andersenem, tedy akce k podpoře dětského čtenářství, kterou pořádá Klub dětských knihoven SKIP, proběhla v 1 695 místech. Registrovali jsme čtecí a spací místa v různých zemích světa: na Slovensku, v Polsku, Dánsku, Slovinsku, Řecku, Itálii, na Novém Zélandě, v Saúdské Arábii, Austrálii, USA, Kanadě, Portugalsku, Finsku, Švýcarsku, Rakousku, Velké Británii, Francii, Španělsku, Banátu, na Ukrajině, v Makedonii, Srbsku, Bulharsku i Chorvatsku – tam všude působí krajanské spolky, Česká škola bez hranic a nechybějí tam ani milovníci literatury.

Mezi organizátory se v průběhu let kromě knihovnic a knihovníků zařadili také učitelé a ředitelé škol (mateřských, základních, speciálních, středních i vysokých), dále pak skauti, pionýři, hasiči, zapomenout nesmíme na kluby a střediska volného času, informační centra, domy dětí, nemocnice, nízkoprahová centra, dětské domovy, muzea, divadla i zoo. V průběhu sedmnácti ročníků tak vzniklo velké společenství, kde – jak napsali z Makedonie – „jazyk ani náboženství nebyly překážkou, abychom společně strávili nezapomenutelný večer plný her a zábavy!“

Pohádkovou Noc s Andersenem 2017 zažilo v pátek 31. března 2017 98 655 dětí i dospělých, kteří v jednom jediném kouzelném večeru prožili úžasná dobrodružství i pocit sounáležitosti mezi sebou a všechny na dálku spojilo přátelství s knížkami. „Noc s námi strávil i autistický chlapeček s tatínkem. Všichni jsme byli v modrém na podporu autistů. Program Čtyřlístek na hasičské stanici. To se nedá popsat, to se musí zažít. Každé dítě si v noční hře u pravěkých lidí našlo svůj plamínek, ve spacáku pak měli teplo a bezpečí. Ráno domů odcházela spousta zapálených čtenářů,“ píší ze Šumperka.

Velvyslanectví Dánského království v Praze za nocujícími spáči vyslalo dvě delegace, které četly pohádky. Velvyslanec Christian Hoppe navštívil ZŠ pro zrakově postižené děti v Praze 2, další tým se zástupcem velvyslance Perem Brixenem vyrazil do Kostomlat pod Milešovkou.

Z Lovosic hlásí: „Bylo na čase setkat se s panem Andersenem. Ten náš byl věru pohádkový a tak věrohodný, že jedna dívenka byla přesvědčena o tom, že jsme právě mluvili s jeho duchem.“

Z Plzně píší: „V 18.00 začal rozhovor s panem Andersenem. Součástí rozhovoru byla i věštba vědmy Edny, která malému Hansovi stejně jako kdysi vyvěštila osud ze skleněné koule.“

Mnohde, například ve Vamberku, předcházel pohádkovému nocování Andersenův týden, během kterého se děti dovídaly mnoho zajímavého o autorovi. V Makedonii byl projekt dokonce půlroční, jak se dovídáme z jejich zpráv, a vyvrcholil právě Nocí s Andersenem. 180. výročí od napsání pohádky Císařovy nové šaty také inspirovalo řadu programů, například v polském Reszelu se díky kostýmům do pohádky přímo přenesli. Na toto výročí nezapomněla ani Audiotéka.cz, která poskytla všem dětem nahrávku pohádky v podání Martiny a Martina Preissových.

Z Miesjkej biblioteky Publicznej v polském Reszelu

Až do půlnoci vysílal Český rozhlas Dvojka a Rádio Junior pro děti, které se nocování nemohly zúčastnit, dokonce se podařilo i spojení se Slovenským rozhlasem, a tak v tuto kouzelnou noc vysílalo rádio dokonce dvojjazyčně. O našem pohádkovém nočním čtení informovaly také reportáže v České televizi.

Patrony letošní Noci s Andersenem se stali časopis a vydavatelství Čtyřlístek a jeho autor Jaroslav Němeček. Čtyřlístkové dobrodružství inspirované nejen četbou knih a časopisů umocnila přítomnost dětem dobře známých hrdinů – Fifinka, Bobík, Myšpulín a Pinďa byli hlavními hrdiny letošního pohádkového ponocování. „Fifinčiny úkoly zvládli hravě holky i kluci, přestože to bylo přišívání knoflíků na čas, ale i na preciznost, věděli si rady s poznáváním dobrůtek poslepu. Myšpulínovy hrátky prověřily jejich znalosti, s Bobíkem zase pojídali párečky a cvičili držení činky na čas. Vyrobili si prostírání se čtyřlístkem… Noc se velmi vydařila a někteří už si rezervovali místa pro příští rok,“ píší z Ostravy, pobočky Knihovny města Ostravy Výškovice. Vyšlo speciální číslo časopisu Čtyřlístek s názvem Noc v knihovně. Hlavní příběh se odehrává v tajemné knihovně, bude totiž Noc s Andersenem. Časopis také vyhlásil výtvarnou soutěž – vítězný komiks bude otištěn právě ve Čtyřlístku.

Od roku 2005, kdy celý svět si připomněl 200. výročí narození dánského pohádkáře, v mnoha knihovnách i školách účastníci Noci s Andersenem sází pohádkové stromy – Fabularius Anderseni. Virtuální pohádkový les se každým rokem rozrůstá a košatí, čítá tisícovky stromků, u kterých se odehrávají různá slavnostní setkání. YMCA Praha píše, že „děti ozdobily pohádkový strom pozdravy pro děti, které si přijdou hrát na dětské hřiště. Budou tam mít od nás obálku s pozdravem z Noci s Andersenem a pohádkou.“

Z knihovny v Bolaticích

Z Noci s Andersenem se na řadě míst stala tradice: „Noc s Andersenem je v Novém Sedle již tradicí. Ani letos to nebylo jiné. Mnoho, mnoho příprav a pak to začalo. Vždycky je to stejné – dvakrát se otočíte a je po všem. Zůstává únava, ale cennější jsou šťastné dětské oči. Proto to všichni děláme, že? Po nocování v knihovně už není ani památky, ale čas neúprosně běží a děti se již teď těší na příští nocování. A my také.“

Z knihovny v Nové Pace

V pátek 31. března 2017 ukončila Noc s Andersenem národní kampaň Březen měsíc čtenářů. Knihovny a školy otevřely i v noci své brány, a pozvaly děti vybavené polštářky a spacáky na noční čtení pohádek, na které v dnešní uspěchané době není doma tolik času...

„Byla to moje poslední Noc s Andersenem na této škole a chtěla jsem si ji moc užít. A povedlo se! Byla to super noc a zážitek na celý život. DĚKUJI!“ Katka, 5. třída, ZŠ Hostouň

Nezbývá než dodat, že ta příští Noc s Andersenem bude v pátek 23. března 2018.

Fotografie pocházejí z archivů jednotlivých knihoven.

Již tradičně je pro děti z rodin zaměstnanců Národní knihovny ČR na začátku jara chystána Noc s Andersenem. Letošní ročník, který se uskutečnil v pátek 31. března 2017, se nesl ve znamení Čtyřlístku. Na přípravě akce spolupracovali zaměstnanci Národní knihovny ČR z různých odborů a oddělení, napříč zaměstnaneckou hierarchií.

Přihlásilo se kolem dvaceti dětí ve věku od sedmi do jedenácti let. Program začínal v podvečerních hodinách, účastníci a účastnice si nejprve v učebně Knihovnického institutu rozložili karimatky a spacáky. Někteří se hned pustili do rukodělného tvoření v rámci připravených dílniček. Další program probíhal v malé síni, kde už na děti čekali herečka Hana Heřmánková a autor Čtyřlístku Jaroslav Němeček. Velké nadšení vyvolala také přítomnost týmu České televize, který zajistil přímý vstup do vysílání večerního zpravodajství. (Vaší pozornosti mimochodem doporučujeme i text o Noci s Andersenem na webu České televize.) Celým večerem děti doprovázeli maskoti Čtyřlístku, v roli Bobíka zazářil předseda SKIP Roman Giebisch a Fifinky se skvěle zhostila ředitelka odboru komunikace Irena Maňáková; zbylé dvě postavy zajistili dobrovolníci z příbuzenstva zaměstnanců. Hana Heřmánková dětem přečetla příběh z knihy Věnované pohádky. V předčítání na ni navázal J. Němeček. Poté se děti podívaly na krátký animovaný příběh s názvem Ďáblův palec.

Televizní rozhovor s Jaroslavem Němečkem

Fifinka a Hana Heřmánková

Předčítání Hany Heřmánkové

Dalším bodem programu byla bojovka v prostorách Klementina. Děti se podívaly jak do běžně nepřístupných sklepních prostor, tak na astronomickou věž a do Zrcadlové kaple, kde po rozluštění všech nápověd objevily bohatý poklad. Na závěr si děti zalezly do spacáků a byl jim promítnut nový film Čtyřlístek ve službách krále. Někteří usnuli již při projekci, jiní měli se spánkem ve spartakiádních podmínkách problém až do rána. Nepříjemným zpestřením nočního klidu byl hlasitý budík na mobilu jednoho z chlapců v půl čtvrté ráno.

První skupina se vydává na bojovku

Děti luští indicii na svitku

Kluci objevili poklad v Zrcadlové kapli

Celá akce proběhla bez zranění a reakce účastnic a účastníků byly pozitivní. Hned po skončení se začaly objevovat dotazy a návrhy na další ročník.

Autorkou fotografií je Kateřina Šmatová z Národní knihovny ČR.

Knížka pro prvňáčka je úžasný způsob, jak propojit školu s knihovnou. Řadu let pracuji jako knihovnice dětského oddělení děčínské knihovny a dobře vím, jak je čím dál těžší zaujmout děti při besedách, natož je přesvědčit, že kniha je něco víc než báječný kamarád. Nezradí, pohladí, dodá sebevědomí a zažije se s ní spousta fantazie. Svět dnešních dětí je však plný nejrůznějších lákadel. Když má něco Anička, musí to mít i naše Hanička. Tak je to nastaveno. A ještě větší váhu má to, čím Aničku předběhne Hanička. Úsměvné a smutné zároveň.

Jsem ráda i za to, že pracuji jako knihovnice a poznávám děti konzumní (ty do knihovny chodí pouze se školou), ale i ty, které mají svět barevný, protože dávají přednost knihám. Děti, které čtou, mají bohatou slovní zásobu, bohatý vnitřní svět plný fantazie. Dík v tomto směru patří především rodině, která kladný vztah ke knihám předává z generace na generaci a ví, že se to vyplatí. Nemenší dík ovšem patří i všem vyučujícím, kteří vodí děti do knihovny na besedy. Pak je už na nás knihovnicích, jak děti dokážeme pro knihu nadchnout. Nadšení je jedna věc, řekne si každý, ale to čtení. Je to návyk, ale když přejde v „drogu“, je fantastické pozorovat ty malé „knihožrouty“, pro které loňský školní rok napsala jako Knížku pro prvňáčka paní Klára Smolíková. V naší knihovně dokonce dětem knihy předávala sama autorka. To se povedlo skvěle, dostat knihu od paní, která ji sama vymyslela a napsala, nemám pravdu?

Od školního roku 2012/2013 funguje naše knihovna v nových prostorách. Ve školním roce 2013/2014 jsme se pak se ZŠ Komenského náměstí – díky její ředitelce Mgr. Olze Křivohlavé – zapojili do zmiňovaného projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Naše knihovna se tedy tohoto projektu, který realizuje SKIP, účastní již čtvrtým rokem.

Dlužno podotknout, že Knížka pro prvňáčka je velice oblíbená. Děti mají knihu, kterou dostaly po návštěvách v knihovně, a jsou na ni náležitě pyšné. Předávání probíhá ve slavnostním duchu, účastní se jej i ředitelka školy. Začátkem druhé třídy z knížky, kterou si přečtou všechny děti, ještě čerpáme.

V letošním školním roce se do projektu zapojily celkem čtyři děčínské základní školy. Jsem optimistka a věřím, že za rok to přibydou i další školy. Celkem je v Děčíně jedenáct základních škol. Z některých škol je cesta do knihovny delší, ale v jejich případě se paní učitelky snaží vodit děti na pobočky.

Autorům projektu děkuji za knihovnice dětského oddělení, za paní učitelky, ale myslím si, že i za děti, které Knížka pro prvňáčka inspiruje ke čtení.

Žáci prvních tříd ZŠ Komenského náměstí Děčín při první návštěvě knihovny

Autorkami fotografií jsou Mirka Krejčí z děčínské ZŠ Komenského náměstí a Eva Kubšová z Městské knihovny Děčín.

Ačkoli nás letos sužovaly tuhé mrazy, naše nabídka akcí nenechala vyškovské čtenáře vychladnout.

Hned 3. ledna 2017 Knihovna Karla Dvořáčka, p. o., vyhlásila již třetí ročník Knižní výzvy. Účastníci mají za úkol do listopadu přečíst deset nebo dvacet knih (počet je dán věkovou kategorií) podle zadaných kritérií. Zdá se, že tuhá zima přilákala ke knihám mnoho čtenářů, protože již nyní si registrační list do této čtenářské soutěže vyzvedl více než trojnásobný počet zájemců než v minulých ročnících.

V pondělí 17. ledna 2017 se pět dalších absolventek Virtuální Univerzity třetího věku zúčastnilo slavnostní promoce na půdě České zemědělské univerzity v Praze. Snad i tento úspěch přispěl k tomu, že do letního semestru 2017 se přihlásilo 16 nových studentek. Ovšem stále si pobrukujeme: „… řekni, kde ti muži jsou, co se k čertu mohlo stát, řekni, kde ti muži jsou, kde mohou být…“ V současné době totiž u nás studuje 36 žen.

To mezi více než sto členy Klubu přátel KKD, z.s. máme již 14 zástupců silného pohlaví. Na lednové valné hromadě jsme zhodnotili uplynulý úspěšný rok a naplánovali další literární akce.

Na letošním první akci S kočárkem do knihovny jsme debatovaly na ryze ženská témata, ale únorové setkání rodičů na rodičovské dovolené navštívil už i první tatínek.

Z akce S kočárkem do knihovny

V lednu jsme také zhodnotili uplynulý semestr vyškovské pobočky Univerzity 3. věku při Univerzitě Palackého v Olomouci a od února se 56 studentek a 2 studenti vzdělávají na téma My, lidé a příroda.

V rámci projektu Husovy stopy si stovka studentů SOŠ a SOU Vyškov vyslechla přednášku o Petru Chelčickém. Vždy nás potěší, když znatelně klesne věkový průměr návštěvníků naší knihovny.

Studenti SOŠ a SOU Vyškov na přednášce v knihovně

První velkou literární akcí tohoto roku bylo lednové setkání s autory publikace Vyškov – dějiny města. Na tuto knihu čekala veřejnost již spoustu let a zájem o ni neumenšilo ani jejích 938 stran.

Setkání s autory nové knihy o dějinách Vyškova

70. výročí vzniku ghetta Terezín jsme našim návštěvníkům připomněli pořadem K čemu slunce, když není den. V unikátním projektu se Vyškované seznámili s tvorbou terezínských dětí. Jejich básně zhudebnil Daniel Dobiáš a spolu s ním je zazpívali žáci a pedagogové ZUŠ ve Vyškově.

Daniel Dobiáš, žáci a pedagogové ZUŠ Vyškov na akci K čemu slunce, když není den

Svátek zamilovaných sv. Valentýna jsme letos oslavili nejen tradičním Rande naslepo s knihou, ale poprvé jsme se, společně s neziskovou organizací Diogenes – Dialog a generační soužití, z.s., připojili k International Book Giving Day. Jsme si jisti, že knihy darované občany našeho města i blízkého okolí skončily v těch pravých rukou.

Dvě současné a jedna již „penzionovaná“ knihovnice se také účastní projektu Čtoucí babičky. Proto není divu, že jejich druhé společné setkání proběhlo v dětském oddělení naší knihovny. Vždyť i ony se musí poradit, jak nejlépe, nejpříjemněji, nejněžněji přivést děti ke knize.

Setkání pohádkových babiček v dětském oddělení knihovny

Ani naše K.O.Z.A. se neuložila k zimnímu spánku. Naopak! Inspirovala se mladými booktubery a ve dvou videích uveřejnila své TOP knihy 2016.

Ve čtvrtek 23. února 2017 se ve vyškovské knihovně konal první z nového cyklu pořadů Večery pod lampou. Vydaly jsme se do „starých časů“ a představily našim hostům čtyři ženy v literatuře první republiky: Vlastu Javořickou, Vlastu Pittnerovou, Jarmilu Glazarovou a Marii Majerovou.

Obávaly jsme se, zda dnešní době hudebně-literárním pořadem zaujmeme. Za vše hovoří e-mail, který ještě týž večer doputoval do schránky jedné z knihovnic:

„...Nemůžu jinak, musím poděkovat, že jste dokázaly potěšit tolik ženských (a možná i několik málo přítomných mužů). Úžasný nápad, který jste dovedly k dokonalosti. Bylo tam všechno. Humor, noblesa, poučení, některé nové informace, mělo to skvělou energii a atmosféru.“

Pořád jsem přemýšlela nad tím, proč a čím Roky v kruhu (kniha Jarmily Glazarové) tak oslovují. Došla jsem k tomu, že u mě je to hlavně vzájemná úcta a respekt dvou lidí s velkým věkovým rozdílem, z nichž každý má své místo, svou roli v životě a na té pracuje (oba jsou velice dělní). To je asi ten důvod, proč z té knihy vane takový klid, pohoda, životní spokojenost a také oblíbenost i v dnešní uspěchané době.

Můžete se podívat i na video z akce:

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Karla Dvořáčka, p. o.