Pandemie koronaviru v roce 2020 podstatným způsobem omezila služby knihoven vázané na fyzický přístup uživatelů. Knihovny musely být po řadu týdnů zcela uzavřené nebo nabízet výpůjční služby a provoz studoven s celou řadou omezení. Podstatným způsobem byly okleštěny nebo zcela zrušeny různé druhy vzdělávacích, kulturních i komunitních aktivit. Na druhé straně všechny zmíněné překážky obrátily pozornost knihoven i jejich uživatelů k rozvoji a využívání digitálních služeb. Díky pozitivním výsledkům vyjednávání Národní knihovny ČR s kolektivními správci autorských práv Dilia a OOA-S a se Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) se podařilo dohodnout krátkodobé kolektivní licenční smlouvy, které umožnily úplné otevření digitálních knihoven zahrnující autorsky chráněná díla.1 Licenční smlouvy byly poskytnuty bezplatně a vztahovaly se na všechna díla chráněná autorským právem včetně nejnovější literatury. Přístup byl primárně zajištěn pro vysokoškolské studenty a pedagogy a vědecké pracovníky, ale služby mohli využívat i další uživatelé těch knihoven, které s Národní knihovnou ČR uzavřely smlouvu o zpřístupnění děl nedostupných na trhu (DNNT). Vedle Národní digitální knihovny byly na základě smlouvy otevřeny i další digitální knihovny, např. Moravské zemské knihovny, Knihovny AV ČR, Národní technické knihovny, Univerzity Karlovy a další. O služby byl mimořádný zájem, využily je statisíce návštěvníků, kteří si zobrazili a přečetli miliony stran. Ukázalo se, že v době pandemie se jedná o silný a nenahraditelný zdroj, bez kterého by se mnohé oblasti vzdělávání a výzkumu neobešly.
Volný přístup k digitálním dokumentům chráněným autorským právem má ale jen velmi omezenou platnost, která je vázána na rozhodnutí o nouzovém stavu a uzavření knihoven. V době psaní tohoto článku by měl být volný přístup ukončen k 31. lednu 2021. Jistě se bude jednat o značné omezení, ale podstatné je, že v současné době jsou vytvořeny smluvní i technické podmínky k tomu, aby přístup k digitálním fondům mohl v podstatné míře pokračovat. V roce 2019 uzavřela Národní knihovna ČR licenční smlouvy s kolektivními správci autorských práv Dilia a OOA-S (dále jen Smlouvy 2019), které umožňují, aby digitalizované knihy a periodika z české vydavatelské produkce chráněné autorským právem mohly být prostřednictvím knihoven zpřístupňovány veřejnosti,2 respektive uživatelům těch knihoven zapsaných v evidenci knihoven Ministerstva kultury, které s Národní knihovnou ČR uzavřely smlouvu o zpřístupnění nové služby.3 Možnost zpřístupnění chráněné vydavatelské produkce se týká děl nedostupných na běžném knižním trhu.4 V letech 2019 a 2020 byla takto zpřístupňována díla vydaná v letech 1910 až 1989, a to formou dálkového přístupu; jednalo se přibližně o 74 000 svazků knih a periodik. Služba je zajišťována systémem Národní digitální knihovny pro díla nedostupná na trhu (NDK-DNNT). Registrovaní uživatelé se mohou ke službě připojit dálkově ze svých vlastních zařízení z domova, školy nebo ze zaměstnání. Podstatnou limitující podmínkou je, že uživatelé smí zobrazené dokumenty pouze číst a nesmí zhotovit žádnou tištěnou nebo digitální kopii.
Změny zpřístupnění rozsahu děl nedostupných na trhu
Od roku 2021 dochází k podstatným změnám v rozsahu i v režimu zpřístupnění děl nedostupných na trhu. Změny vyplývají jednak z vlastních licenčních Smluv 2019 a jejich dodatků, ale také z dokumentu Memorandum o porozumění mezi Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) a Národní knihovnou České republiky ve věci zásad a pravidel zpřístupňování knih na trhu nedostupných vydaných od roku 1990 (dále jen Memorandum). K podpisu Memoranda došlo 15. prosince 2020.5
Smlouvy 2019 Národní knihovně ČR umožňují zpřístupňovat díla nedostupná na trhu vydaná do roku 2007, ale ze strany nakladatelů a knihkupců sdružených v SČKN bylo stále častěji upozorňováno na to, že široké zpřístupnění novější nakladatelské produkce vydané zejména po roce 1989 může negativně ovlivňovat knižní trh. Nakladatelé obecně považují službu zpřístupňování a šíření knih vydaných v ČR po roce 1989 na internetu za konkurující jejich komerčně vydávaným knihám a nabízeným elektronickým službám. Upozorňují, že široké digitální zpřístupnění má potenciál významně omezit rozmanitost vydávaných knih v důsledku prohloubení ztrát nakladatelů a jiných subjektů na trhu. Po složitých jednáních se SČKN došlo ke kompromisní dohodě na tom, že zpřístupnění formou vzdáleného přístupu bude omezeno na knihy vydané do roku 2000. Novější knihy, tj. vydané v období od roku 2001 do roku 2007, budou od února 2021 zpřístupňovány jenom v knihovnách na místě samém, tj. uživatel bude muset přijít do knihovny a tam knihu číst na počítači. Současně bude nakladatelům umožněno poměrně volné vyřazování jejich nakladatelské produkce z digitálního zpřístupnění formou vzdáleného přístupu. Tyto principy jsou předmětem výše uvedeného Memoranda. Národní knihovna ČR při vyjednávání přistoupila na určitá omezení, aby se knihovny při poskytování digitálních služeb nedostávaly s nakladateli a knihkupci do dlouhodobých konfliktů kvůli obavám z poškozování ekonomických zájmů. Z dlouhodobého hlediska je důležité udržet konsensus mezi zájmy všech aktérů knižního trhu, tj. autorů, nakladatelů, knihkupců a také knihoven.
Jako určitou kompenzaci omezeného zpřístupnění knih (oproti uzavřeným licenčním Smlouvám 2019) Národní knihovna ČR vyjednala s kolektivními správci Dilia a OOA-S rozšíření přístupu k periodikům tak, že jejich zpřístupnění nebude vázáno hranicí roku 2007, ale bude možné digitalizovaná periodika zpřístupnit vzdáleným přístupem, pokud uplyne deset let od jejich vydání.6 Hranice zpřístupnění periodik se bude každý rok posouvat.7
Z Memoranda také vyplývá vznik stálé pracovní skupiny, která bude projednávat sporné otázky zpřístupňování knih nedostupných na trhu a rozhodovat o nich. Národní knihovna ČR a SČKN v Memorandu rovněž uvádějí, že vzhledem k rychlému vývoji v oblasti technologií a práva si obě strany vyjdou maximálně vstříc při projednávání změn a vyhodnocování zkušeností s prodejem e-knih nakladateli, prodejem přístupů k nim či vlivu zpřístupňování děl nedostupných na trhu na jejich prodej, včetně budoucích změn zákonů na ochranu autorských práv.
Přehled základních změn ve zpřístupnění digitalizovaných dokumentů od počátku roku 2021, respektive od 1. února 2021
Zpřístupnění knih (monografií) vydaných od roku 1911 do roku 2000bude umožněno dálkovým přístupem (uživatel/čtenář se připojuje odkudkoliv z vlastního zařízení), případně formou zpřístupnění na místě samém (uživatel musí přijít do knihovny a tam knihy může pouze číst na terminálu knihovny). Pro oba případy platí zákaz zhotovení tištěné nebo digitální kopie. Každý rok se časová hranice roku vydání posune o jeden rok, tj. bude stále platit dvacetiletá hranice od posledního vydání jednotlivých knih.
Zpřístupnění knih (monografií) vydaných od roku 2001 do roku 2007bude umožněno formou zpřístupnění na místě samém (uživatel musí přijít do knihovny a tam knihy může pouze číst na terminálu knihovny). Platí zákaz zhotovení tištěné nebo digitální kopie. Od 1. ledna 2024 budou digitalizované knihy nedostupné na trhu zpřístupňovány v režimu na místě samém vždy s minimálně patnáctiletou hranicí od roku posledního vydání jednotlivých knih.
Zpřístupnění periodik (časopisů, novin, periodických sborníků apod.) vydaných do roku 2010 bude umožněno dálkovým přístupem, případně formou zpřístupnění na místě samém. Pro oba případy platí zákaz zhotovení tištěné nebo digitální kopie. Časová hranice zpřístupnění periodik se bude každý rok posouvat, tj. v roce 2022 budou zpřístupněny monografie vydané do roku 2011 atd.
Změny v rozsahu a režimu zpřístupnění DNNT si vyžádají i některé změny smluvních podmínek mezi a Národní knihovnou ČR a knihovnami. Dosavadní smlouvy budou postupně nahrazeny novými smlouvami, které umožní knihovnám využívat NDK-DNNT na místě samém na terminálech knihovny. Současně dojde ke změně doby uchování osobních údajů uživatelů, kteří využívají vzdálený přístup k NDK-DNNT. Je zkrácena na dobu jednoho roku (původně byly stanoveny tři roky). Národní knihovna ČR v této věci vyzve jednotlivé knihovny ke změně smluvních podmínek.
Zpřístupnění dalších digitálních knihoven v režimu licence pro zpřístupnění děl nedostupných na trhu
Do současnosti jsou digitalizované dokumenty zpřístupňovány prostřednictvím Národní digitální knihovny pro díla nedostupná na trhu (NDK-DNNT), kterou provozuje Národní knihovna ČR. Smlouva 2019 ale umožňuje, aby i další knihovny působící v rámci knihovního zákona č. 257/2001 Sb. rozšířily zpřístupnění DNNT obsažených v jejich digitálních knihovnách. K tomu, aby bylo možné knihovnu zapojit, je nezbytné splnit několik základních podmínek:
Zahrnout údaje o digitalizovaných dokumentech do Seznamu děl nedostupných na trhu8.
Uzavřít smlouvu o zpřístupnění vlastní digitálních knihovny s Národní knihovnou ČR. Tato smlouva bude obsahovat zejména ustanovení o tom, že knihovna:
zajistí registraci a logování uživatelů, kteří budou využívat vzdálený přístup DNNT včetně uchování jejich osobních údajů po dobu alespoň jednoho kalendářního roku následujícího po přístupu uživatele k obsahu NDK-DNNT, a to i po případném ukončení registrace;
seznámí uživatele vzdáleného přístupu k DNNT s poskytováním osobních údajů;
v případě, že ze strany uživatele dojde k prokazatelnému porušení podmínek zpřístupňování DNNT, uživateli neprodleně zastaví poskytování této služby a poskytne DILIA součinnost při zajišťování potřebných údajů o uživateli a o rozsahu porušení jeho povinností;
bude Národní knihovně ČR v elektronické podobě jednou za kalendářní čtvrtletí zasílat statistické údaje o užití DNNT. Seznam bude zpravidla obsahovat:
a) název díla,
b) název originálního díla, jde-li o překlad díla,
c) jména (případně jejich iniciály) a příjmení autorů díla, příp. autorů adaptace, dramatizace nebo překladu díla,
d) roli autora na díle (tj. autor, překladatel, autor dramatizace, autor adaptace),
e) název díla souborného, jestliže dílo dle písm. a) tohoto odstavce bylo vydáno jako součást díla souborného,
f) nakladatele díla, pokud dílo dle písm. a) tohoto odstavce nebylo vydáno jako součást periodika,
g) vydavatele periodika, pokud dílo dle písm. a) tohoto odstavce bylo vydáno jako součást periodika,
h) rok vydání díla, u periodika ročník,
i) ISBN/ISSN (existuje-li),
j) počet a rozsah užití díla v příslušném kalendářním čtvrtletí.
Nezbytnou podmínkou pro knihovny, které budou mít zájem o otevření svých digitálních knihoven, bude instalace takové verze systému Kramerius, která je odsouhlasena Národní knihovnou ČR. Systém Kramerius, který slouží pro zpřístupnění digitalizovaných dokumentů, byl v letech 2019 a 2020 intenzivně rozvíjen tak, aby splňoval všechny požadavky vyplývající ze Smlouvy 2019. Rozvoj Krameria umožnilo financování z dotačního programu VISK, ale zejména podpora z výzkumného projektu RightLib, na kterém pod vedením Knihovny AV ČR spolupracuje Národní knihovna ČR a Moravská zemská knihovna.9
Od února 2021 budou v testovacím režimu DNNT nově zpřístupněny digitální knihovny Knihovny AV ČR a Moravské zemské knihovny. Se zapojením dalších knihoven se počítá od července roku 2021. V další etapě bude vyvíjeno společné rozhraní pro všechny zapojené knihovny, které zefektivní vyhledávání a usnadní dostupnost děl nedostupných na trhu.
Aktualizace Seznamu děl nedostupných na trhu
Jednou ze základních podmínek zpřístupnění děl nedostupných na trhu je jejich zahrnutí a zveřejnění v Seznamu děl nedostupných na trhu (dále Seznam DNNT).10 Až doposud Národní knihovna ČR Seznam DNNT i nové návrhy na zařazení zveřejňovala v podobě excelovského seznamu (CSV) určeného ke stažení. V současné době byl Seznam DNNT zveřejněn v podobě databáze v systému Aleph11. Databáze umožňuje vyhledávání a stažení různých typů sestav a seznamů. V budoucnu se předpokládá vybudování specializované webové aplikace Seznamu DNNT, která bude propojovat všechny relevantní zdroje a zajistí další nezbytné funkce vyplývající z legislativních i funkčně technických požadavků. Důraz bude kladen na rychlou aktualizaci Seznamu DNNT s vazbou na změny zpřístupnění dokumentů v digitální knihovně do pěti pracovních dnů. Plnohodnotná aplikace Seznamu DNNT umožní také, aby se záznamy o zpřístupňovaných dílech mohly stát součástí katalogů jednotlivých knihoven.
Aktuálně probíhá ze strany nakladatelů a dalších držitelů práv připomínkování návrhu na zařazení děl do Seznamu DNNT vystaveného v červenci 2020. Návrh obsahuje 87 192 položek, a pokud u nich nebude uplatněna možnost vyřazení, budou k 1. únoru 2021 přesunuty do Seznamu DNNT a tím bude dán signál k jejich zpřístupnění. Národní knihovna ČR předpokládá, že nové návrhy bude zveřejňovat s půlroční periodicitou tak, aby nositelé práv měli jasnou informaci o tom, kdy byly návrhy na zařazení do Seznamu DNNT zveřejněny a mohli na ně v dohodnutém termínu reagovat. V současné době se intenzivně připravuje nový návrh na zařazení děl do Seznamu DNNT, který by měl být zveřejněn 1. února 2021. Do tohoto návrhu budou vložena dosud nezařazená a nověji nepublikovaná slovesná díla:
monografie zařazené do České národní bibliografie s rokem vydání 1911 až 1989;
monografie vydané v letech 1990 až 2007, které Národní knihovna ČR nově zdigitalizovala nebo jsou k digitalizaci připraveny;
periodika (noviny, časopisy, periodické sborníky) vydávaná v období let 1911 až 2010 (i s neukončeným datem vydávání).
Horní hranice roku 2007 u monografií a 2010 u periodik je dána aktuálně uzavřenými Smlouvami 2019, včetně zmíněného dodatku z konce roku 2020. Knihovny, které uvažují o zpřístupnění vlastních digitálních knihoven v režimu DNNT, mohou zaslat své návrhy v dohodnutém formátu. Návrhy mohou obsahovat pouze záznamy slovesných děl (tedy nikoli například map, hudebnin apod.), a to ve výše uvedeném rozmezí dat vydání, tj. u monografií od roku 1911 do roku 2007, u periodik vydávání v letech 1911 až 2010. Podmínkou zařazení do návrhu je existence záznamu v Souborném katalogu ČR s uvedením sigly žadatele a uvedením díla v Registru digitalizace minimálně ve stavu rezervace k digitalizaci. Návrhy na zařazení bude nutno zaslat nejpozději do 27. ledna 2021 na adresu dnnt-seznam@nkp.cz.
Zapojování dalších knihoven do zpřístupnění děl nedostupných na trhu
V současné době jsou do služby NDK-DNNT zapojeny vysokoškolské knihovny, knihovny ústavů Akademie věd a knihovny zapojené do portálu Knihovny.cz. Nyní nastává období, kdy se mohou postupně zapojovat i další knihovny. S ohledem na to, že uzavírání smluv i zapojování knihoven je kapacitně poměrně náročné, předpokládá se, že Národní knihovna ČR bude knihovny vyzývat k zapojení postupně. Původně bylo plánováno, že v krajských knihovnách proběhnou semináře, na kterých bude vysvětlen postup zapojování a další nezbytné podrobnosti. Pandemická situace tento záměr citelně narušila a bude nutné se omezit na virtuální komunikaci.
Službu zpřístupnění děl nedostupných na trhu (NDK-DNNT) nabízí Národní knihovna ČR prostřednictvím knihoven, které poskytují veřejné knihovnické a informační služby, tj. jsou evidovány podle knihovního zákona č. 257/2001 Sb. Knihovna, která bude mít zájem svým uživatelům a návštěvníkům zpřístupnit službu vzdáleného přístupu, musí mít uzavřenou smlouvu o poskytování služeb NDK s Národní knihovnou ČR a splnit několik podmínek:12
projevit o službu zájem, tj. správně a úplně vyplnit vstupní formulář;
uzavřít s Národní knihovnou ČR smlouvu o zpřístupnění služby;
seznámit své registrované uživatele s pravidly poskytované služby vzdáleného přístupu (služba NDK-DNNT může být poskytována pouze registrovaným uživatelům);
vést řádně evidenci svých ověřených uživatelů a zajišťovat její průběžnou aktualizaci;
poskytnout Národní knihovně ČR údaje o uživatelích, které jsou nezbytné pro jednoznačnou identifikaci uživatelů (jedná se o e-mailovou adresu uživatele);13
poskytovat Národní knihovně ČR pravidelně aktualizovaný seznam e-mailových adres uživatelů;
získat od uživatelů souhlas k tomu, aby v případě, že ze strany uživatelů dojde k porušování autorských práv, mohla knihovna poskytnout osobní údaje uživatelů kolektivním správcům k dalšímu šetření;
poskytnout součinnost v případě porušení pravidel ze strany uživatele, tj. poskytnout příslušnému kolektivnímu správci nebo Policii ČR relevantní osobní údaje o uživateli.
Knihovna si na této stránce vybere registrační formulář14 a po jeho vyplnění ho odešle na adresu dnnt-registrace@nkp.cz.
Národní knihovna ČR vyhodnotí údaje uvedené v zaslaném formuláři, případně si vyžádá doplnění a formulář akceptuje.
Národní knihovna ČR následně pošle knihovně připravenou smlouvu podepsanou za Národní knihovnu ČR. Vyplněný formulář bude součástí smlouvy.
Knihovna podepíše smlouvu a její přílohu a odešle vše zpět Národní knihovně ČR.
Následně proběhne předání technických informací nutných ke spuštění služby a otestování ze strany zapojené knihovny.
Pokud v průběhu provozu dojde ke změně takto poskytnutých údajů, knihovna bez zbytečného odkladu oznámí změnu Národní knihovně ČR prostřednictvím osoby označené jako Administrativní kontakt na adresu dnnt-registrace@nkp.cz.
Národní knihovna ČR dodá knihovně informační balíček pro následné kroky.
Knihovna informuje své uživatele o možnosti využívat službu NDK-DNNT. V této souvislosti jim sdělí podmínky služby a získá od nich souhlas k zapojení do služby včetně souhlasu s nakládáním s osobními údaji (e-mailem).
Knihovna souhlasy uživatelů archivuje (připojí je k registraci uživatele).
V případě nově registrovaných uživatelů je možné získat souhlas při registrací, například zahrnutím určitých formulací do knihovního řádu.
Knihovna oznámí uživateli možnost využívání služby NDK-DNNT.
Knihovna ve stanovených termínech aktualizuje identity uživatelů zapojených do NDK-DNNT.
Pokud se na knihovnu obrátí zájemci o zapojení do služby vzdáleného přístupu k NDK-DNNT a knihovna dosud nebude mít uzavřenou smlouvu, je možné zájemce odkázat na jiné knihovny, které služby již nabízejí.
9. V roce 2017 Knihovna AV ČR ve spolupráci s Národní knihovnou ČR a Moravskou zemskou knihovnou získala dotaci z programu NAKI na realizaci projektu RightLib – elektronické zpřístupnění chráněných publikací (DG18P02OVV002) na období let 2018 až 2022 ve výši 24,215 mil. Kč. Cílem projektu je další vývoj systému Kramerius, tj. vytvoření prostředí pro zajištění přístupu k publikacím v digitální podobě, které jsou chráněny autorskými a nakladatelskými právy, prostřednictvím knihoven. Projekt zajistí technické prostředí pro implementaci nových možností zpřístupnění, které umožňuje novela autorského zákona č. 121/2000 Sb. z roku 2017 a další úpravy legislativy.
12. Podrobné informace o nové službě NDK-DNNT i o tom, co jsou díla nedostupná na trhu, najdete na samostatné webové stránce https://dnnt.nkp.cz/. Služba NDK-DNNT je k dispozici na adrese https://ndk.cz/.
13. Tento způsob identifikace bude používat většina knihoven. Další možností je využít pro identifikaci uživatelů identity používané v rámci České akademické federace identit eduID.cz. Tento způsob je běžný pro vysokoškolské knihovny, knihovny Akademie věd ČR a také knihovny zapojené do portálu Knihovny.cz.
Stejně jako každý rok i v roce 2020 měla proběhnout konference Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě začátkem prosince na Chodovci. Jenže spousta věcí se změnila – kvůli pandemii některé akce vůbec neproběhly, jiné byly přeloženy. To ale nebyl případ konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě, kterou se pořadatelé rozhodli uspořádat viru navzdory – ve virtuálním světě.
Zatímco v prvních dvou letech své existence probíhala konference v malém sále Městské knihovny v Praze, od třetího ročníku se místem konání stal Národní archiv sídlící v Praze na Chodovci. Postupně se prodlužovalo i trvání konference – z původního jednoho dne se v roce 2019 konference protáhla na tři dny a stále bylo co nového prezentovat a o čem diskutovat. V roce 2020 stáli organizátoři před nelehkou volbou: buď mohli konferenci kvůli vládním opatřením zcela zrušit, nebo se ji mohli pokusit přesunout do digitálního prostředí. Byla to ohromná výzva pro všechny zúčastněné a zejména pro organizátory, jimiž jsou SKIP a Národní knihovna ČR. Ukázalo se totiž, že odborná veřejnost o konferenci stojí a přihlásilo se na ni nebývalé množství zájemců. Dne 2. prosince 2020 v devět hodin ráno mohlo vše vypuknout.
Celodenní konference byla rozdělena do čtyř bloků, kdy v každém z nich promluvilo pět přednášejících. Po úvodním slovu Víta Richtera a Tomáše Foltýna, kteří nás na konferenci přivítali z pracovny generálního ředitele Národní knihovny ČR, se slova ujala Bohdana Stoklasová se svým příspěvkem o příjmu a zpracování elektronického povinného výtisku. Na ni navázal Vít Richter s projektem děl nedostupných na trhu, kdy zmínil velký zájem čtenářů o digitální dokumenty v době nouzového stavu – uvolněné dokumenty denně zhlédlo více než pět tisíc čtenářů. První dopolední blok uzavřely prezentace firem Axiell a Musoft, které spolu vyvíjejí Museion, komplexní informační systém pro evidenci sbírek, jejich management, manipulaci a správu multimédií.
Druhý dopolední blok otevřela Nina Wančová svým průzkumem, jak změnila pandemie koronaviru život v českých muzeích, a doporučením, že muzea by měla být obecně hodnocena i na základě jiných kritérií než pouze návštěvnosti. Iva Horová a Filip Šír následně představili novinky v projektu Národní fonotéka – ta se obléká do nového kabátku, bude mít nejen nové logo a vizuální styl, ale od roku 2021 ji najdeme i na novém portále. Eliška Pavlásková a Marek Brčák prezentovali proces digitalizace VHS kazet z Archivu Univerzity Karlovy. Dopolední blok ale naprosto ovládl entusiasmus Petra Grulicha, ředitele Muzea východních Čech v Hradci Králové. Jeho příspěvek o činnosti tohoto muzea v době, kdy celou republiku uspal koronavirus, vzbudil naději, že i digitální muzeum má svým návštěvníkům co nabídnout. Ať už Petr Grulich mluvil o online přednáškách, o průvodci po zaniklých kostelech v Hradci Králové, výukových programech pro děti nebo o online adventních trzích, měli jste pocit, že koronavirová epidemie nepředstavuje ani tak ohromný problém, jako spíš velikou výzvu pro paměťové instituce najít si ke svým návštěvníků/čtenářům/badatelům novou cestou. Dopolední blok uzavřela Věra Hanelová, která ve své prezentaci představila dvě databáze a jejich propojení: Bibliografii dějin Českých zemí a Akademickou encyklopedii českých dějin. Druhá zmíněná databáze obsahuje hesla a literaturu z tištěné podoby encyklopedie, proto ji v Historickém ústavu AV ČR provázali s autoritami v Bibliografii dějin Českých zemí. Díky tomu je bádání o české historie opět o něco jednodušší.
Odpolední blok začal dvěma přednáškami, které se týkaly dvacetiletého výročí Webarchivu, jenž je vyvíjen a spravován Národní knihovnou ČR. Původně výzkumný projekt několika institucí se v průběhu let vyvinul v největší databázi českého webu, kde je momentálně možné nalézt 409 TB dat. O jeho fungování hovořila Marie Haškovcová, technické informace týkající se sklízení, zpřístupňování a práce s daty přidal Zdenko Vozár. V následující přednášce pracovník Oddělení archivace webu Národní knihovny ČR Luboš Svoboda na příkladu net artu přiblížil posluchačům této online konference sklízení dat.
Většina přednášek se věnovala digitalizaci. Digitalizací (nejen v oblasti kulturního dědictví) se zabývá společnost EXON; její zástupce Petr Süč na konferenci představil nové možnosti digitalizace za pomoci umělé inteligence. Zbyněk Řeháček a Pavel Pokorný z DATERA s.r.o. na příkladu Muzea hlavního města Prahy ukázali, jakým způsobem jejich firma vytváří a spravuje dlouhodobá úložiště. Základem ukládání dat je vytvoření tří kopií, které jsou uloženy na dvou místech a na dvou různých médiích. O novém knihovním systému eVerbis.cz, dostupném na cloudovém úložišti, pohovořil Jan Štefan. Posluchače krok za krokem seznámil s jeho používáním.
Digitalizací se zabývají knihovny, archivy, muzea, ale rovněž vysoké školy. O zajímavém projektu, do něhož jsou v rámci povinně volitelného předmětu zapojeni i studenti Filozofické fakulty Univerzity v Hradci Králové, pohovořila Klára Rybenská. Studenti si díky tomu mohou vyzkoušet například 3D digitalizaci hodin z Muzea Náchodska.
Aleš Brožek provedl revizi digitálních knihoven provozovaných v ČR za rok 2020. Pokud chtějí uživatelé nalézt požadovaný digitalizovaný dokument, musí v současné době prohlížet čtyřicet dva systémů Kramerius verze 5, čtyři systémy verze 3 a dvacet šest digitálních knihoven, které zprostředkovávají svá data pomocí jiných systémů. To práci s digitálními knihovnami rozhodně neusnadňuje.
V dnešní době se velmi často hovoří o digitalizaci státní správy, to samé platí i v případě kulturních institucí. Archivy pracují s různými typy dokumentů – listinnými, elektronickými, ale rovněž hybridními, které jsou kombinací obou zmíněných. Jejich skartace je složitá, ale ne nereálná. Postup vysvětlil Tomáš Lechner z Vysoké školy ekonomické v Praze. Ruku v ruce s digitalizací jde i správná správa digitalizovaných a digitálních dat. Martin Rechtorík z Národního archivu ve své přednášce popsal archivaci databáze ARIS (Automatický rozpočtový informační systém) a školských rejstříků ve formátu SIARD a vyzdvihl jeho klady i zápory. Úkolem kulturních a informačních institucí je nejen data vytvářet, spravovat, ale také s nimi efektivně pracovat a nabídnout jejich užívání veřejnosti. V současné době je běžné, že se státní instituce spojí se dalšími subjekty a propojují a obohacují tak vzájemně svá data. Dobrým příkladem je Nadace Wikimedia, která zaštiťuje mj. Wikipedii, Wikimedia Commons a Wikidata. Spolek Wikimedia ČR, česká pobočka nadace, se v posledních letech spojila se Zoologickou zahradou hl. m. Prahy, Magistrátem hl. m. Prahy nebo muzeem v Pardubicích. Fungování této spolupráce popsal Jakub Holzer. Digitalizace a vytváření digitálních dat však má za následek, že dochází ke zrychlenému nárůstu informací, což vede k vyšším nárokům na nové technologie. Jim se věnovala Naděžda Andrejčíková z firmy Cosmotron, jejíž přednáška rovněž ukončila celou online konferenci.
Co říci závěrem? Díky neomezenému virtuálnímu prostředí mohlo sledovat jednotlivé přednášky více zájemců najednou, v průměru to bylo kolem 300 účastníků, ale v některých momentech i o sto více. To by prostory konferenčního sálu Národního archivu neumožnily. Ale tak trochu doufáme, že v roce 2021 se opět účastníci setkají nejen v sále, ale i v předsálí na adrese Archivní 4. A pokud se v příštích letech stane konference hybridní (dojde ke spojení fyzické přítomnosti v sále a paralelního online vysílání), bude to jen dobře!
Před více než dvěma lety byl zahájen projekt Co nebylo v učebnici (Co nebylo v učebnici) – jedinečný počin spolupráce učících knihovníků a učitelů zacílený na podporu rozvoje informační gramotnosti žáků v primárním a sekundárním vzdělávání. Na jeho začátku byl smělý záměr – postavit devět autorských inovativních vzdělávacích programů, které v celkovém rozsahu 144 vyučovacích hodin nabídnou kompetenčně koncipované výukové aktivity především učícím knihovníkům do vzdělávacích strategií, případně učitelům do učebních plánů. Smělý plán obsahoval především tu myšlenku, aby v každé ze 144 vyučovacích hodin byla záměrně rozvíjena některá oblast informační a mediální gramotnosti. Byla nebo je tato idea naplněna? Pokud ano, jak konkrétně v perspektivě pomalu končícího projektu?
K začátku roku 2021 jsou hotové a na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy s pochvalou schválené tři vzdělávací programy podle projektových tematických modulů:
Na cestě od autora ke čtenáři v knihovně pro věkovou kategorii žáků 3. až 5. třídy ZŠ;
S informacemi pro lepší celoživotní učení pro věkovou kategorii žáků 3. až 5. třídy ZŠ;
Bádám v knihovně a píšu svůj odborný text pro věkovou kategorii žáků SŠ včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Na dalších šesti vzdělávacích programech tvůrci v expertních týmech učících knihovníků, učitelů, metodiků a koordinátorů usilovně pracují, finalizují metodické texty a čekají na chvíli, kdy budou moci hotové výukové aktivity ověřovat se žáky v knihovnách nebo školách – to momentálně možné není.
Přehled vzdělávacích programů podle cílových skupin najdete v tab. 1 (hotové vzdělávací programy schválené MŠMT a připravené k publikování roce 2020 jsou označeny hvězdičkou).
Tab. 1: Cílové skupiny ve vzdělávacích programech projektu
Cílová skupina edukace
Téma vzdělávacího programu
žáci 1.–2. ročníku ZŠ
Na cestě od autora ke čtenáři v knihovně (VP 01)
žáci 3.–5. ročníku ZŠ
Na cestě od autora ke čtenáři v knihovně (VP 02)*
S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení (VP 03)*
žáci 6.–7. ročníku ZŠ a odpovídajících tříd osmiletých gymnázií
S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení (VP 04)
Bádám v knihovně a píšu svůj odborný text (VP 07)
žáci 8.–9. ročníku ZŠ a odpovídajících tříd osmiletých gymnázií
S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení (VP 05)
Bádám v knihovně a píšu svůj odborný text (VP 08)
žáci SŠ ukončených maturitní zkouškou
S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení (VP 06)
Bádám v knihovně a píšu svůj odborný text (VP 09)*
Zdroj dat: autorka
Co konkrétního tři schválené vzdělávací programy nabízejí a co od nich mohou očekávat učící knihovníci nebo učitelé?
Na cestě od autora ke čtenáři v knihovně
Program Na cestě od autora ke čtenáři v knihovně sestavil tvůrčí tým tak, že v něm žáci poznávají knihovnu jako instituci, jako místo setkávání s literaturou, informacemi různých forem, hudbou, spisovateli apod., formují si nebo posilují vztah ke čtení, čtenářství a informačním zdrojům. Celý program obsahuje 16 tematických bloků, z nichž každý má rozsah 45 minut. Ke všem blokům (lekcím) je k dispozici soubor pracovních listů pro žáky uspořádaný do portfolia (Tomková, 2007), které žák postupně zpracovává, metodický materiál pro učícího knihovníka a také klíče k úlohám. Vedle pracovních listů jsou didaktickými prostředky interaktivní videa, kvízy, komiksy a jiné motivační prvky.
Jako příklad je možné obsahově představit jeden (konkrétně 15. v pořadí) tematický blok programu – Od kroniky k internetu. Žáci se v něm seznamují s místem, kde žijí a kde se nachází knihovna, a učí se pracovat se zdroji, které o tomto místě poskytují informace. Design a didaktika bloku vychází z třífázového modelu aktivního učení. Žáci při konstruktivisticky stavěných aktivitách v evokační fázi poznávají a volí vhodné informační zdroje, v nichž je možné dozvědět se o místě, kde žijí. Ve fázi uvědomění si významu a souvislostí informací získavají dovednost vyhledávat v kronikách, místním tisku i na internetu, aktivně pracují s dobovými fotografiemi místa a při tom v komparativní kritické práci rozvíjejí svou historickou gramotnost. V reflektivní fázi výuky získávají kompetenci prezentovat shromážděné informace a sdílet je se spolužáky v diskusi.
S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení
Druhý již hotový vzdělávací program – S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení – tvůrci koncipovali jako osm dvouhodinových tematických bloků. I tento program je určen pro žáky 3.–5. ročníku ZŠ. Žádoucí akcent současné vzdělávací politiky v ČR rozvíjet kompetenční přístupy k výuce (Česko, 2020) tvůrci implementovali do obsahu i formy edukačních aktivit velmi vhodným způsobem. Celý vzdělávací program je totiž ukotven v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (Česko, 2017), konkrétně v základní linii učiva předmětů vzdělávací oblasti Člověk a příroda pro první stupeň ZŠ (v obsahu přírodovědy nebo vlastivědy). Napovídají tomu názvy tematických bloků, například Kapka Voděnka, Lesní království, Zvířecí moudrost nebo Cesta do středu Země. Do jednotlivých tematických bloků pak tvůrci zařadili aktivity a úlohy, v nichž se zaměřili na rozvíjení různých aspektů informační gramotnosti žáků.
Cíle vzdělávacího programu jsou dva: aby si žáci uvědomili význam informací pro celoživotní učení a aby poznali nové edukační nástroje rozvíjející informační gramotnost v (postupně si osvojovaném sebeřízeném) učení. Tvůrci programu koncipovali bloky tak, aby se tematické výukové aktivity opíraly o práci s knihovním fondem i s elektronickými informačními zdroji, zároveň aby si žáci osvojovali dovednost pracovat s informacemi při učení s využitím myšlenkových map, organizérů informací nebo jednoduchých schémat. Design a forma výuky i v tomto vzdělávacím programu vychází z třífázového modelu aktivního učení. Ke každému bloku (lekci) je rovněž k dispozici soubor portfoliových pracovních listů pro žáky, metodika pro učícího knihovníka a klíče řešení úloh. Výukový obsah obohacují interaktivní videa, kvízy a komiksy. Takto koncipovaný vzdělávací program je tedy dobře využitelný jak ve školní výuce, tak v aktivitách knihoven rozvíjejících informační vzdělávání. I z tohoto programu je jednotlivé tematické bloky možné výběrově využít jako samostatné výukové lekce podle zájmu a podmínek knihovny i školy.
Jako ilustrativní příklad jedinečného zpracování témat programu lze představit tematický blok Příroda maluje. Cílem je, aby si žáci uvědomili vztah a vzájemnou závislost mezi životem rostlin a proměnami ročních období. Ve skupinové práci na principu kooperativního učení (Kasíková, 2010) žáci interagují s různorodými informačními zdroji v podobě ukázek z beletrie i relevantní naučné literatury. Žáci se učí analyzovat získané informace a aktivně je zapracovat do řešení zadání badatelských úloh. Hotový pracovní list v reflektivní fázi výukového bloku slouží žákům jako zdroj znalostí a inspirace při tvorbě jednoduchého komiksu pro vizuální komunikaci informací, které žáci sdílejí se spolužáky a diskutují o nich.
Ilustrace v edukačních aktivitách
Tento vzdělávací program – stejně jako všechny postupně vznikající – je doprovázen autorskou prací ilustrátorky Lucie Inky Mazáčové, vnímavou k potřebám žáků této cílové skupiny (viz obr. 1 a 2). Její ilustrace naplňují jak zadání pracovních listů, tak metodické materiály pro učící knihovníky a učitele a navazují na předchozí práci autorky na didaktických ilustracích pro cílovou skupinu mladších žáků (Sobková, 2019).
Obr. 1 až 2: Ukázky autorských ilustrací ke vzdělávacím programům (autorka: Lucie Inka Mazáčová)
Bádám v knihovně a píšu svůj odborný text
Třetí z hotových vzdělávacích programů projektu oslovuje cílovou skupinu středoškoláků, a to jak gymnazistů, tak žáků odborných škol s maturitou. Jeho obsah i zacílení je zřejmé již z názvu – bádat v knihovně a učit se psát odborný text. Tento šestnáctihodinový program je koncipován v tematických blocích, které mají charakter projektové výuky (Kratochvílová, 2006). Takto pojatá výuka vhodně reflektuje vzdělávací potřeby středoškoláků, ale i podmínky a možnosti využití témat programu v prostředí knihovny i střední školy.
Obsahově byl vzdělávací program postaven na společné reflexi knihovníků a učitelů týkající se témat, která jsou pro středoškoláky v oblasti rozvoje informační gramotnosti potřebná, ale školy jim nevěnují vždy dostačující pozornost. Současně program zrcadlí výsledky aktuálního výzkumu informační gramotnosti žáků SŠ v ČR (Česká školní inspekce, 2018). V syntéze východisek se jako žádoucí vzdělávací témata ukázala rozvíjení kritického myšlení, práce s online i offline zdroji, porozumění citační etice a také komplexní balíček aktivit zahrnujících dovednost napsat a prezentovat text odborného zaměření. V tomto vzdělávacím programu byla pozornost soustředěna na to, aby žáci postupně procházeli jednotlivými fázemi práce s informacemi podle vybraných tuzemských i zahraničních modelů a rámců rozvoje informační gramotnosti (UNESCO, 2013; Česká školní inspekce, 2015) a osvojili si dovednost:
vybrat si odborné téma;
vyhledat k němu relevantní zdroje informací v online i offline prostředí;
informace vyhodnotit, zpracovat do požadovaného výstupu podle zadání (se zachováním autorskoprávních aspektů a respektem k duševnímu vlastnictví);
svou novou znalost prezentovat a vést o odborném tématu diskusi.
Stejně jako ostatní vzdělávací programy i tento program vedle podrobné metodiky pro učící knihovníky (nebo učitele) obsahuje také portfoliovou sadu zadání úloh a pracovních listů a klíč jejich řešení. Vedle řady nových aktivizujících metod si žáci v průběhu realizace programu vyzkoušejí také tvůrčí činnost, například zpracují komiks, krátké video nebo tematickou prezentaci. Pro informační vzdělávání v knihovně je program využitelný jako celek i v jednotlivých projektových dnech. V prostředí školní výuky je program využitelný napříč různými předměty, v nichž žáci pracují s odbornými informacemi a koncipují výstupy typu odborná písemná práce, referát, seminární či ročníková práce, ale také prezentace zpracovaného odborného textu.
I v tomto vzdělávacím programu se tvůrcům podařilo jít vstříc aktuálním záměrům Strategie vzdělávací politiky 2030+ (Česko, 2020) a naplnit projektovými výstupy dokonce oba její klíčové strategické cíle. První strategický cíl reflektuje kompetenční vzdělávací aktitity rozvíjející informační, čtenářskou a mediální gramotnost a digitální kompetence. Druhý strategický cíl je naplněn tím, že všech šestnáct vyučovacích projektových hodin je cíleně koncipováno pro práci učícího knihovníka (i učitele) s heterogenní skupinou žáků, tedy se žáky intaktními i se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (Mazáčová, 2017). Takto vytvořený program obsahuje výukové aktivity pomáhající snižovat nerovnost žáků v přístupu ke vzdělání. Konkrétně v oblasti práce s informacemi se jedná například o eliminaci informační a digitální propasti u žáků z nesaturovaného sociálního zázemí. Tvůrci si byli vědomi také toho, že vhodně postavený vzdělávací program může pomoci žákům v závěru středního vzdělávání uvědomit si, jakou hodnotou jsou pro ně informace, jak míra osvojení informační gramotnosti ovlivňuje každodennost jedince v informační společnosti a jak může mladý člověk díky informačním a mediálním kompetencím aktivně participovat na dění ve veřejném prostoru.
Aktuální dění v projektu
Je v projektu Co nebylo v učebnici nyní něco nového? Co má jeho odborný tým před sebou v závěrečných měsících realizace? Ve fázi tvorby a postupného ověřování jsou nyní zbývající vzdělávací programy. Jejich konkrétní tematické zaměření je různé – podle preferencí tvůrců ve společenstvích praxe expertních týmů. V jednom programu se žáci učí badatelské práci z různých úhlů pohledu, v jiném si žáci rozvíjejí dokumentovou gramotnost na tématu polistopadové české společnosti a jejího vývoje. Snahou je především to, aby byly vzdělávací programy v rámci jednoho ze tří základních tematických pilířů vždy návazné v tom smyslu, že si v nich žáci přirozenou a pro ně atraktivní formou konstruktivistické výuky postupně rozvíjejí potřebné gramotnosti a kompetence. Návaznost tak umožňuje vytvořit koncepční edukační materiál pro systematičtější aktivity učících knihovníků (i učitelů) se žáky a pro strategickou spolupráci knihoven a škol.
Bude-li epidemická situace brzy příznivá pro ověřování vzdělávacích programů se žáky v knihovnách či školách, v polovině roku 2021 budou všechny edukační aktivity schváleny Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, publikovány na knihovnických i školských platformách jako otevřené vzdělávací zdroje a nabídnuty pro školní rok 2021/22 do strategií informačního vzdělávání knihoven a do školních vzdělávacích programů. Do jaké míry se smělé cíle projektu podaří naplnit, to ukáží následující měsíce.
Zdroje:
Co nebylo v učebnici: spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání žáků 21. století [online]. Praha: Unie zaměstavatelských svazů ČR, Centrum rozvojových aktivit [cit. 2021-01-06]. Dostupné z: http://www.conebylovucebnici.cz/
KASÍKOVÁ, Hana. 2010. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vyd. 2., rozš. a aktualiz. Praha: Portál, 2010. 151 s. ISBN 978-80-7367-712-1.
KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. 2006. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 160 s. ISBN 80-210-4142-0.
MAZÁČOVÁ, Pavlína. 2017. Učící knihovník v perspektivě vzdělávání heterogenní školní třídy k informační gramotnosti [online]. Proinflow: časopis pro informační vědy [online]. 2017, roč. 9, č. 1 [cit. 2021-01-05], s. 23–31. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/proinflow/article/view/1611/1850
Příspěvek vznikl v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání v projektu Co nebylo v učebnici – spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání žáků 21. století, reg. č. CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008278.
Národní technická knihovna (dále NTK) i v roce 2020 zorganizovala několik vzdělávacích akcí se zaměřením na oblast zvukových dokumentů, resp. nahrávek. Tentokrát se konaly v rámci projektu Virtuální národní fonotéka – 2. etapa: pilotní redesign dotovaného z programu VISK 1 (projekt financovaný z klasického vzdělávacího programu VISK 2 byl v NTK v roce 2020 vzhledem k různým okolnostem zrušen).
Náš webinář, určený všem typům pracovníků z knihoven, se konal online v prostředí Microsoft Teams 10. prosince 2020. Jeho cílem bylo podat ucelený a shrnující přehled o tom, zda a kam se péče o zvukové kulturní dědictví a jeho digitalizace a zpřístupňování v ČR nyní posunula, jaké máme problémy, co a kde se aktuálně řeší apod.
Lektorský tým tvořili čtyři odborníci z různých institucí: Natálie Ostráková (Národní knihovna ČR), Martin Mejzr (Národní muzeum), Helena Novotná (Katedra informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity) a Iva Horová (NTK). Program byl rozdělen do čtyř hlavních bloků.
I. Horová informovala obecně o průzkumech fondů a sbírek v ČR, které byly dosud provedeny. Představila vybrané výsledky z průzkumu potřeb metadatového popisu zvukových dokumentů z roku 2019. Spolu s H. Novotnou pak hovořily o problémech, které na tomto poli stále máme: jde o nedokončenost průzkumů hlavně z důvodů nedostatku pracovních kapacit. Chybí nám pokrytí zejména v oblasti muzeí. Mj. je složité sestavit i jen validní adresář. Přitom se jedná o výchozí a stěžejní kroky, které je třeba učinit, abychom získali přehled o tom, co a kde vlastně v ČR existuje a v jaké kondici jsou sbírky či nosiče. Na základě toho bude pak možné včas zasahovat a zachraňovat. Důležitost průzkumů se potvrdila i loni, kdy byly „objeveny“ unikátní fonoválečky v Třebíči.
N. Ostráková se věnovala digitalizačnímu procesu, různým typům potřebných metadatových formátů a standardu pro digitalizaci gramodesek a fonoválečků. M. Mejzr pohovořil o otázkách a zásadách fyzické ochrany originálních nosičů a spolu s H. Novotnou představili metodiku Manipulace s historickými nosiči a jejich ochrana, která vznikla v rámci projektu Národního muzea Nový fonograf. H. Novotná navázala ještě s informacemi o metodice průzkumů, kterou řešila ve své bakalářské práci.
Prezentace z webináře jsou připravovány ke zpřístupnění v Institucionálním repozitáři NTK, kde budou k nalezení mj. podle jmen autorů.
Ačkoliv se nám daří pomalu uskutečňovat některé dílčí kroky z celého širokého spektra potřebných úkolů a činností, které před námi jako „ochránci“ zvukových nosičů stojí, stále se ukazuje problém neexistence instituce, která by tuto oblast zastřešovala koordinačně a metodicky na národní úrovni. Proto tyto činnosti supluje tým, který se stará o portál Národní fonotéka a Nový fonograf. Lektoři tohoto webináře k tomuto týmu patří a podílejí se na řešení úkolů, každý z nich v rámci své specializace.
Problémem je však stále nedostatek pracovních kapacit a financování de facto pouze v rámci projektů, které nezaručuje udržitelnost ani nastartovaných činností, ani kvalifikovaného týmu.
S ohledem na epidemickou situaci byla zvolena online forma akce, konkrétně bylo využito prostředí Jitsi Meet. Aktivně se akce zúčastnilo celkem 18 zájemců.
Online seminář byl připraven tak, aby jeho účastníci měli možnost si co nejvíce věcí, o nichž se hovořilo, vyzkoušet i v praxi, a to formou práce ve skupinách.
Záznam zahrnuje především přednáškovou část akce; praktická část semináře do něj zařazena není. Tento článek je proto pojat tak, že části semináře, které jsou obsažené v záznamu, shrnuje pouze stručně; naopak značná pozornost je věnována dílčím i souhrnným výsledkům práce ve skupinách.
Přednáška Proč, čím a jak testovat přístupnost
R. Pavlíček nejprve poskytl dvě základní odpovědi na otázku, proč bychom měli testovat přístupnost webu:
potřebuji zjistit, zda web neklade uživatelům překážky;
potřebuji zjistit, zda je web v souladu s legislativou (konkrétně se zákonem o přístupnosti).
Přednášející zdůraznil, že sám vždy preferuje první důvod testování.
Jsou také různé možnosti, jak k testování přistoupit prakticky. Testování lze provést svépomocí nebo využít služeb externího subjektu. Obě varianty mají výhody i nevýhody. Např. i při využití služeb externího subjektu je třeba počítat s tím, že nejde o službu na klíč; aby bylo testování užitečné, je nezbytné, aby zadavatel (v našem případě knihovna) byl s příslušným externím subjektem v úzkém kontaktu a na testování aktivně spolupracoval. Užitečné je doplnění o uživatelské testování.
Existuje také řada automatických validátorů přístupnosti. Ty je samozřejmě vhodné použít, ale je nutné mít na paměti, že odhalí jenom přibližně pětinu možných problémů s přístupností a že výsledky validace je třeba manuálně projít a vyhodnotit.
Je také nezbytné si uvědomit, že se velmi těžko simuluje způsob práce handicapovaného uživatele; běžný uživatel handicap nemá, a proto s asistivní technologií pracuje jinak.
Klíčové je také vědět, že existují nejenom uživatelé s trvalými handicapy (především ti s tělesným, zrakovým a sluchovým postižením a s kognitivními poruchami), ale taktéž uživatelé s handicapy dočasnými (např. se zlomenou rukou).
Na přístupnost má vliv nejenom stav vlastního webu, ale i to, v jakém prohlížeči, s jakou asistivní technologií a jak dobře uživatel pracuje. Může se tedy stát, že ač je web jako takový velmi dobře přístupný, uživateli s handicapem se s ním pracuje hůř, protože např. používá příliš starou verzi webového prohlížeče nebo odečítače obrazovky.
V rámci svého vystoupení R. Pavlíček předvedl i praktické ukázky testovacích nástrojů ve webovém prohlížeči Chrome (v závorce jsou vždy uvedeny odkazy na konkrétní časy z videozáznamu, kdy začíná představení daného nástroje):
kontrolu nadpisové osnovy pomocí nástroje HeadingsMap (viz 36:29);
zvýraznění oblastí stránky s využitím nástroje Landmarks (viz 38:38);
použití běžné klávesnice ke kontrole přístupnosti (viz 41:00);
V závěru přednášející zdůraznil, že přístupnost je důležitá z toho důvodu, aby lidé s handicapem měli zajištěn rovnocenný přístup k informacím.
V diskusní části zazněl jednak návrh provádět uživatelské testování i v nynější koronavirové době (R. Pavlíček potvrdil, že v online podobě je lze s úspěchem realizovat), jednak komentář k používání značek ARIA v kódu stránek (jsou užitečné např. v případě pole pro vyhledávání bez přiřazeného popisku, pro obrázkové nadpisy či pro různé přepínače; obecně jde o relativně snadný nástroj k nápravě drobných nedostatků na webu).
Práce ve skupinách
Po přednášce následoval úvod k práci ve skupinách. Zadání práce detailně vysvětlila E. Cerniňáková.
(Pro úplnost dodejme, že v návaznosti na přednášku E. Cerniňáková názorně ukázala ještě práci s dalším nástrojem – s rozšířením Web Developer, které bylo doporučeno pro splnění jednoho ze zadaných úkolů – viz čas 1:04:00 záznamu.)
Účastníci byli rozděleni do celkem šesti skupin, přičemž každá ze skupin se zabývala webem a katalogem knihovny, ze které pocházel některý z přihlášených na seminář (žádný z účastníků však nehodnotil web vlastní knihovny). Zároveň měl každý jednotlivec předem přidělen konkrétní úkol ke zpracování. Cílem bylo zajistit co nejhladší průběh skupinové práce i v případě, kdy by někteří účastníci měli horší internetové připojení a nemohli plnohodnotně komunikovat s ostatními členy své skupiny. Ke komunikaci měla každá skupina k dispozici vlastní místnost v Jitsi Meet. Přehled rozdělení úkolů byl zpřístupněn v prostředí Disku Google, přičemž pro odevzdávání výstupů byl připraven online formulář. Účastnící měli zároveň zpřístupněnou tabulku s odeslanými výsledky.
Pro testování byly vybrány weby a katalogy těchto šesti knihoven:
Národní lékařské knihovny;
Knihovny Jiřího Mahena v Brně;
Knihovny města Police nad Metují;
Moravské zemské knihovny;
Městské knihovny Semily;
Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.
Pro testování každého webu a katalogu bylo zadáno šest úkolů:
Pro ty, kteří by měli svůj úkol brzy hotov, byly připraveny ještě úkoly navíc.
Jedná se pochopitelně o výběr úloh, které pokrývají pouze vybrané aspekty přístupnosti. Zadání bylo voleno tak, aby bylo možné jej splnit cca za 30 až 45 minut (včetně diskuse ve skupině).
Výsledky práce jsou prezentovány níže. Jednotlivá zjištění jsou seskupena podle knihoven a na druhé úrovni podle úkolů (viz pořadí výše). V případě hlubšího zájmu o problematiku doporučujeme se nejprve podrobněji seznámit se zněním úkolů (viz odkazy výše) a teprve poté si přečíst výsledky hodnocení.
Je rovněž nutné podotknout, že ne všechny skupiny byly reálně plně obsazeny. Proto u některých knihoven najdete výsledky všech šesti základních úkolů a u některých knihoven nikoliv.
Zároveň je třeba mít na paměti, že byť se mezi účastníky našli i ti, kteří byli s problematikou přístupnosti již poměrně dobře obeznámeni, většina z nich se praktickým testováním zabývala poprvé. S tím je při interpretaci výsledků nutné počítat (výsledky jsou uvedeny v podobě, jak byly odevzdány, resp. prezentovány na semináři).
V tab. 1 najdete vyhodnocení kontrastu u vybraných prvků na webu a v katalogu.
Tab. 1: Kontrast na webu a v katalogu Národní lékařské knihovny
Prvek
Je kontrast na webu dostatečný?
Je kontrast v katalogu dostatečný?
položky menu
ano
ne
drobečková navigace
prvek tam nebyl
prvek tam nebyl
tlačítka
ne
ano
nadpis první úrovně
ano
prvek tam nebyl
nadpis druhé úrovně
ano
prvek tam nebyl
běžný text
prvek tam nebyl
ano
odkaz v běžném textu
prvek tam nebyl
ano
Pokud jde o web knihovny, lze celkově shrnout, že všechny části textu jsou dostatečně kontrastní vůči pozadí. V katalogu se v přibližně stejné míře vyskytuje dostatečně i nedostatečně kontrastní text.
Ke zjištění byl připsán komentář: „(Technická: Tři možnosti pro zhodnocení (vše OK / padesát na padesát / nic OK) je málo.) Pokud jde o homepage NLK, je to s kontrastem na 99 % v pořádku. Jakmile se člověk proklikne na nějakou další stránku, je to už horší (to však nebylo předmětem zadání). Pokud jde o online katalog – v tomto případě portál Medvik –, je to víceméně OK s výjimkou sekce Hledej v a záložek.“
Textové označení odkazů
Na webu knihovny jsou všechna textová označení odkazů srozumitelná i bez kontextu; v katalogu část textových označení srozumitelná je, část nikoliv.
Ke zjištění byl připsán komentář: „Na webových stránkách jsou všechny odkazy srozumitelné. V katalogu u dalších dostupných zdrojů je za názvem uvedeno slovo info.“
Úkoly 4 a 6 nebyly zpracovány.
Prezentace výsledků
Při prezentaci výsledků byla zmíněna především skutečnost, kdy pokud si ke zkoumání vybereme pouze hlavní stránku webu, resp. katalogu, některé prvky se tam neobjeví. Uživatelé se s nimi setkají až na dalších stránkách; může jít např. o základní text.
R. Pavlíček doplnil, že tím si připomínáme otázku stanovení rozsahu testování. Právě v tomto směru je žádoucí, aby se do testování (pokud by ho prováděl někdo jiný) zapojili knihovníci, kteří vědí, které stránky webu jsou nejnavštěvovanější nebo co jsou slabší místa webu.
Hlavní stránka webu Knihovny Jiřího Mahena v Brně (zdroj: https://www.kjm.cz/, získáno 30. 12. 2020)
Informace o službách a o registraci
Informace o službách pro osoby se specifickými potřebami jsou na webu dostupné a uživatel se k nim dostane velmi pohodlně, tj. zcela bez problémů, bez ohledu na to, jestli používá nebo nepoužívá myš. Jsou formulovány dostatečně srozumitelně.
Přístup ke katalogu na webu knihovny byl vyhodnocen jako snadný.
Uživatel, který do knihovny přišel poprvé, v katalogu dostatečně snadno zjistí, jak se do knihovny může zaregistrovat.
Ke zjištění byl připsán komentář: „Vyhledání specifických služeb pro handicapované je na webu zobrazeno velmi zřetelně a popsáno srozumitelně a obsažně. Je skvěle strukturováno podle typu handicapu. Přístup do katalogu knihovny je na webových stránkách snadno dostupný, v samotném rozhraní katalogu jsou informace o registraci čtenáře uvedeny dokonce na několika místech, ale jejich nalezení vyžaduje pozornější průzkum a pochopení výrazu předregistrace.“
Ovládání pomocí klávesnice
Na hlavní stránce jak webu, tak katalogu knihovny:
jsou pomocí klávesnice dostupné všechny ovládací prvky;
požadovanou akci lze spustit pomocí klávesnice;
je možné se pomocí klávesnice dostat zpět na ovládací prvky na začátku stránky;
je dostatečně zřetelně vidět, na kterém odkazu na stránce se uživatel právě nachází.
Na hlavní stránce webu je možné přeskočit navigaci (menu) a dostat se rovnou na první odkaz v hlavním obsahu stránky, na hlavní stránce katalogu však nikoliv.
V tab. 2 najdete vyhodnocení kontrastu u vybraných prvků na webu a v katalogu.
Tab. 2: Kontrast na webu a v katalogu Knihovny Jiřího Mahena v Brně
Prvek
Je kontrast na webu dostatečný?
Je kontrast v katalogu dostatečný?
položky menu
ne
ano
drobečková navigace
ne
ano
tlačítka
ne
ano
nadpis první úrovně
ne
ano
nadpis druhé úrovně
ano
ne
běžný text
ano
ano
odkaz v běžném textu
ano
ne
Pokud jde o web knihovny, lze celkově shrnout, že převažuje nedostatečně kontrastní text. V katalogu se v přibližně stejné míře vyskytuje dostatečně i nedostatečně kontrastní text.
Dostupnost informací s vypnutými obrázky
Na webu knihovny nejsou v textové podobě dostupné všechny informace, které jsou k dispozici při běžném zobrazení stránky; v katalogu naopak ano.
Zjištění bylo doplněno komentářem: „Katalog se tváří dobře, jen u loga chybí název. A všechny náhledy knih se jmenují Kniha. Na webu knihovny je v záhlaví obrázek knih s odkazem na hlavní stránku, kde se po vypnutí obrázků odkaz přepíše přes sebe a je nečitelný. Ale to je spíš respozibilitou (při zvětšení to přečíst jde). A některé odkazy v levé části nejsou popsány.“
Textové označení odkazů
Na webu i v katalogu knihovny jsou všechna textová označení odkazů srozumitelná i bez okolního kontextu.
Odkazy na dokumenty a e-knihy
Na webu knihovny nejsou odkazy na dokumenty ke stažení prezentovány správně. Dokument ke stažení byl vyhodnocen jako vhodný způsob zpřístupnění daných informací.
Odkazy na e-knihy jsou z pohledu uživatele prezentovány vhodně a jsou k dispozici přímo v katalogu knihovny.
Ke zjištění byl doplněn komentář: „U odkazů ke stažení (sekce Dokumenty) chybí druh dokumentu (pdf, doc apod.) a velikost souboru. Prezentace e-knih mi přijde velmi podrobná. U každého typu je vypsán postup (v pdf, chybí označení dokumentu). Na knihy se lze prokliknout přímo z článků o e-knihách. E-knihy jsou dostupné také z katalogu (ikonka u jednotlivých knih).“
Prezentace výsledků
Web Knihovny Jiřího Mahena v Brně v zásadě prošel „bez ztráty kytičky“. Při testování se ale zjistilo, že po vypnutí obrázků se některé odkazy úplně ztratí. Ovládání pomocí klávesnice bylo bezproblémové, pouze v katalogu nebylo možné přeskočit hlavní menu. To ale nemusí nutně být chyba, protože katalog v podstatě funguje jako vyhledávač. Informace byly snadno dostupné a čitelné.
V tab. 3 najdete vyhodnocení kontrastu u vybraných prvků na webu a v katalogu.
Tab. 3: Kontrast na webu a v katalogu Knihovny města Police nad Metují
Prvek
Je kontrast na webu dostatečný?
Je kontrast v katalogu dostatečný?
položky menu
ne
ano
drobečková navigace
ano
prvek tam mebyl
tlačítka
ne
ano
nadpis první úrovně
prvek tam nebyl
prvek tam nebyl
nadpis druhé úrovně
ano
ano
běžný text
ano
ne
odkaz v běžném textu
ne
ano
Pokud jde o web i o katalog knihovny, lze celkově shrnout, že se v přibližně stejné míře vyskytuje dostatečně i nedostatečně kontrastní text.
Ke zjištění byl doplněn komentář: „Na stránkách katalogu se mi zdál nekontrastní text vůči šedému pozadí. To WAVE vyhodnotil jako bezproblémové.“
Úkol 2 a úkoly 4 až 6 nebyly zpracovány.
Prezentace výsledků
Informace o službách pro osoby se specifickými potřebami se nepodařilo dohledat; informace o registraci přímo v katalogu nebyla, ale podařilo se ji najít v sekci Poprvé v knihovně. Pokud se týká kontrastu, na webu se vyskytuje hůř čitelný bílý text na světle modrém pozadí.
R. Pavlíček doplnil, že na webu je problematické menu; E. Cerniňáková dodala, že najít na knihovních webech příklad správně fungujícího rozbalovacího menu je velmi obtížný úkol.
V tab. 4 najdete vyhodnocení kontrastu u vybraných prvků na webu a v katalogu.
Tab. 4: Kontrast na webu a v katalogu Moravské zemské knihovny
Prvek
Je kontrast na webu dostatečný?
Je kontrast v katalogu dostatečný?
položky menu
ne
ne
drobečková navigace
ne
ne
tlačítka
ne
ne
nadpis první úrovně
ne
ne
nadpis druhé úrovně
ne
ne
běžný text
ano
ne
odkaz v běžném textu
ano
ne
Pokud jde o web i o katalog knihovny, lze celkově shrnout, že převažuje nedostatečně kontrastní text.
Ke zjištěním byl doplněn komentář: „Zkoušela jsem vyhledat knihu – také bez dostatečného kontrastu.“
Dostupnost informací s vypnutými obrázky
Na webu knihovny nejsou v textové podobě dostupné všechny informace, které jsou k dispozici při běžném zobrazení stránky; v katalogu naopak ano.
K výsledku byl připsán komentář: „Alternativní názvy obrázků chybí (i v katalogu), na webu se ztratí menu Rychlá volba.“
Textové označení odkazů
Jak u webu, tak u katalogu bylo zjištěno, že část textových označení odkazů je srozumitelná i bez kontextu a část nikoliv.
Odkazy na dokumenty a e-knihy
Na webu knihovny jsou odkazy na dokumenty ke stažení prezentovány správně. Dokument ke stažení byl vyhodnocen jako vhodný způsob zpřístupnění daných informací.
Odkazy na e-knihy nejsou z pohledu uživatele prezentovány vhodně a nejsou ani k dispozici přímo v katalogu knihovny.
Ke zjištění byl doplněn komentář: „Knihovní řád, ceník – web, výroční zprávy – PDF, e-knihy – odkaz na externí web (uveden). Já měla s vyhledáváním e-knih dost problémy, ale to bude nejspíš chyba na mé straně coby uživatele.“
Prezentace výsledků
Služby pro osoby se specifickými potřebami na webu nebyly popsány; ovládání pomocí klávesnice (s výjimkou přeskakování) fungovalo. Informace o registraci byla dostupná bez problémů. Problematický byl naopak kontrast (šedé pozadí s modrým textem) a nedařilo se najít e-knihy.
Na webu knihovny jsou odkazy na dokumenty ke stažení prezentovány správně. Odpověď na otázku, zda je dokument ke stažení vhodný ke zpřístupnění daných informací, nebyla uvedena.
Odkazy na e-knihy jsou z pohledu uživatele prezentovány vhodně a jsou k dispozici přímo v katalogu knihovny.
Ke zjištění byl doplněn komentář: „Webové stránky knihovny v Semilech pro mne nejsou uživatelsky příjemné (možná jde o zvyk). Propracovat se v katalogu k e-knihám nelze bez prostudování návodu (tj. nelze to snadno). Z katalogu se mi nedaří dostat zpět na hlavní stránku knihovny.“
Úkoly 1 až 5 nebyly zpracovány. Prezentace výsledků v rámci semináře neproběhla.
Hlavní stránka webu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín (zdroj: https://www.mvk.cz/, získáno 30. 12. 2020)
Informace o službách a o registraci
Informace o službách pro osoby se specifickými potřebami se na webu nalézt podařilo. Pokud uživatel nepoužívá myš, dostane se k nim spíše pohodlně, tj. s drobnými problémy; používá-li myš, pak velmi pohodlně.
Informace jsou formulovány dostatečně srozumitelně.
Přístup ke katalogu na webu knihovny byl vyhodnocen jako snadný.
Uživatel, který do knihovny přišel poprvé, v katalogu dostatečně snadno zjistí, jak se do knihovny může zaregistrovat.
Ovládání pomocí klávesnice
Na hlavní stránce jak webu, tak katalogu knihovny:
požadovanou akci lze spustit pomocí klávesnice;
není možné se pomocí klávesnice dostat zpět na ovládací prvky na začátku stránky;
není možné přeskočit navigaci (menu) a dostat se rovnou na první odkaz v hlavním obsahu stránky;
je dostatečně zřetelně vidět, na kterém odkazu na stránce se uživatel právě nachází.
Zatímco na hlavní stránce webu jsou všechny ovládací prvky dostupné pomocí klávesnice, na hlavní stránce katalogu tomu tak není.
Ke zjištění byl doplněn komentář: „Nejsem si jistá, jestli jsem u bodů s přeskočením menu a přechodem k hlavnímu obsahu nebo s návratem k menu nedělala něco špatně, že mi to nešlo. V katalogu byl konkrétně problém s kategoriemi Rejstříky a Zajímavé tituly, které mají podkategorie. Na ty jsem se nedokázala dostat.“
V tab. 5 najdete vyhodnocení kontrastu u vybraných prvků na webu a v katalogu.
Tab. 5: Kontrast na webu a v katalogu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín
Prvek
Je kontrast na webu dostatečný?
Je kontrast v katalogu dostatečný?
položky menu
ano
ne
drobečková navigace
ne
prvek tam nebyl
tlačítka
ne
prvek tam nebyl
nadpis první úrovně
prvek tam nebyl
prvek tam nebyl
nadpis druhé úrovně
ne
prvek tam nebyl
běžný text
ne
ano
odkaz v běžném textu
ne
Pokud jde o web i o katalog knihovny, lze celkově shrnout, že převažuje nedostatečně kontrastní text.
Ke zjištění byl připsán komentář: „Stránka s katalogem se v nástroji načetla pouze částečně.“
Dostupnost informací s vypnutými obrázky
Na webu knihovny jsou v textové podobě dostupné všechny informace, které jsou k dispozici při běžném zobrazení stránky; v katalogu naopak ne.
Textové označení odkazů
Na webu i v katalogu knihovny jsou všechna textová označení odkazů srozumitelná i bez kontextu.
Ke zjištění byl připsán komentář: „Zdá se mi, že všechny zástupné texty odkazů jsou srozumitelné. U některých textů odkazů je navíc ještě možnost více, která odazuje na totéž jako zástupný text odkazu, takže je možná zbytečná (ale to je jen můj názor).“
Odkazy na dokumenty a e-knihy
Na webu knihovny jsou odkazy na dokumenty ke stažení prezentovány správně. Dokument ke stažení byl vyhodnocen jako vhodný způsob zpřístupnění daných informací.
Odkazy na e-knihy jsou z pohledu uživatele prezentovány vhodně a jsou k dispozici přímo v katalogu knihovny.
Ke zjištění byl doplněn komentář: „Na webu knihovny jsem našla všechny dokumenty ke stažení, které jsem hledala. Všechny odkazy na dokumenty fungují, ač u nich není přímo napsán formát (např. pdf). Odkaz na e-výpůjčky je přímo v katalogu knihovny, a ačkoliv prozatím s e-výpůjčkami nemám zkušenosti, zdá se, že pro uživatele jsou vhodně prezentovány.“
Prezentace výsledků
Všechno bylo víceméně v pořádku, vyskytlo se pouze několik problematických drobností. U dokumentů ke stažení nebyl uveden formát ani velikost. V katalogu byl problém s kategoriemi v menu, které měly ještě podkategorie, a problém s kontrastem. Prezentující nicméně vyjádřila nejistotu v tom, zda testování ve skupině realizovali správným způsobem.
E. Cerniňáková doplnila, že si je nutno uvědomit, že uživatelé také nemusejí být se vším detailně obeznámeni; musíme počítat s tím, že web by měl být přístupný i pro ty, kteří nejsou příliš zběhlí v práci s počítačem. R. Pavlíček dodal, že právě z toho důvodu je užitečné uživatelské testování. Knihovna jej může realizovat „podomácku“, stačí získat pár dobrovolníků, kteří na webu zkusí realizovat zadané úkoly (např. najít, jaké služby knihovna nabízí zrakově postiženým nebo jaká je výše ročního čtenářského poplatku), a sledovat, jak se úkolů zhostili.
Shrnutí nejčastějších problémů v oblasti přístupnosti
E. Cerniňáková shrnula (jak na základě výsledků práce skupin, tak na základě svých vlastních zkušeností), se kterými problémy v oblasti přístupnosti se na webech knihoven nejčastěji setkáváme:
Nepřístupné menu: Menu často není přístupné pomocí klávesnice; uživatel se mnohdy pomocí klávesnice nedostane na položky vnořeného seznamu, nebo je naopak nucen projít všechny podřazené položky, aby se dostal k další hlavní položce.
Nepřístupné dokumenty: U dokumentů často nebývá uveden formát souboru ani jeho velikost, ale především uživatel po jeho otevření mnohdy zjistí, že dokument jako takový není přístupný (nebo není přístupná jeho část), protože se jedná o sken (přesněji o obrázek bez textové vrstvy); odečítač obrazovky v takovém případě nic nepřečte. To je velmi problematické v případě, že se jedná o důležité informace – knihovní řád, opatření proti koronaviru apod.
Kontrasty: Často jsou nedostatečné; jde mj. o kombinace modré, bílé a šedé. Proto se vyplatí kontrast kontrolovat pomocí automatických nástrojů (validátorů).
Zveřejňování informací pomocí obrázků: Vypneme-li si na webu obrázky a zobrazíme-li si pouze alternativní popisky, mnohdy je k dispozici jen název souboru. Bývá to případ pozvánek na akce či nejrůznějších aktualit.
Textová označení odkazů: Velmi často se vyskytují nicneříkající odkazy typu „zde“. To je při procházení odkazů problém zejména pro nevidomé uživatele, kteří bez okolních informací nezjistí, kam odkaz vede.
Nedostupnost informací o službách pro osoby se specifickými potřebami: Stává se, že knihovna tyto služby nabízí, ale uživatelé se o tom nedozvědí.
R. Pavlíček ještě doplnil, že přístupnost není v rozporu s estetikou. To, že informace mají být přístupné, neznamená, že bychom na web neměli např. dávat pozvánky na akce v pěkné grafické podobě. Informace bychom ale zároveň měli nabízet v přístupné (textové) podobě, ať už např. přímo na webové stránce nebo třeba v podobě textové vrstvy PDF. Upozornil také, že na jaře 2020 o protikoronavirových opatřeních přístupně neinformovalo ani Ministerstvo zdravotnictví ČR. E. Cerniňáková připomněla, že na přístupnost bychom měli myslet i v případě elektronické pošty.
Představení příručky Přístupné webové stránky
Příručku Přístupné webové stránky představila její autorka E. Cerniňáková prostřednictvím videa:
Závěrem
Online seminář Informační technologie v knihovnách 2020 přinesl nejenom možnost se prakticky seznámit s různými nástroji a způsoby hodnocení přístupnosti knihovních webů a katalogů, ale vznikly i výstupy, s nimiž mohou pracovat nejenom účastníci semináře, ale i další zájemci o problematiku přístupnosti. Těmito výstupy, které přináší a/nebo na které upozorňuje tento článek, jsou:
dílčí hodnocení přístupnosti stránek celkem šesti knihoven;
možnost využít zadání seminářových úloh i kdykoliv po vlastní akci;
vrátit se v úplnosti k přednášce R. Pavlíčka.
Doplňme, že chcete-li se s jednotlivými dílčími tématy seznámit podrobně, můžete vedle videozáznamu využít i prezentaci R. Pavlíčka ze semináře.
V roce 2019 jsme si připomněli sto let od přijetí prvního zákona o veřejných knihovnách u nás. U příležitosti výročí byla v Národní knihovně ČR připravena výstava 100 let prvního zákona o veřejných knihovnách. Článek přibližuje proces jejího vzniku a témata, na něž je zaměřena; nastiňuje také, kam výstava zatím doputovala.
Určitou inspirací nám byly regionální výstavy k tomuto výročí. Výstava samotná měla mít edukační charakter a měla široké veřejnosti osvětlit, proč máme nejhustší síť knihoven na světě. Odborné veřejnosti měla naopak připomenout, co tento zákon pro knihovny znamenal.
Příprava výstavy
Výstavě samotné předcházela odborná rešerše, abychom si ujasnili, jaké materiály máme k dispozici. Bylo to o to složitější, že přímo naší knihovny se tento zákon příliš netýkal. Muselo se proto pátrat jinde. Byla to tvůrčí a trpělivá práce. Poté bylo třeba vědět, jaký je rozpočet, kde bude výstava vystavena, v jakém termínu a zda budou nějaké doprovodné akce (přednášky, vernisáž apod.).
Sehnat nejen materiály, dobovou literaturu a dobový tisk, ale také dobové fotografie byla výzva, neboť v té době oborové časopisy byly spíše plné textu, fotografie se vyskytovaly zřídka, a když už se vyskytly, pak ne v kvalitě použitelné pro výstavu. V Knihovně knihovnické literatury se nacházejí časopisy, například Česká osvěta nebo Časopis československých knihovníků, do nichž psali takoví velikáni jako Živný, Tobolka, Mahen apod. Oborové časopisy skutečně měly a stále mají informační, vzdělávací a archivní hodnotu.
Závěrečné korektury jsme s kolegyní Annou Machovou dělaly s lupou v ruce – šlo o kontrolu drobného tisku v dobových materiálech.
Došlo k prostudování nejen zákona a zaslání naskenovaného originálu z parlamentní knihovny, včetně zprávy o jednohlasném přijetí zákona, ale také k prostudování materiálů z fondů Národního archivu a oblastních archivů (např. z fondu Státního okresního archivu Zlín). Řada doprovodných dokumentů byla nalezena ve fondech Knihovny knihovnické literatury. Kolegyně nám ochotně půjčovaly knihy a staré časopisy. Právě ve starých knihovnických oborových časopisech jsou k nalezení zajímavosti o tehdejší četbě, službách čtenářům apod.
Administrativu včetně licenčních smluv, žádosti o bezplatné využití fotografií a mapy nám připravilo právní oddělení Národní knihovny ČR. Dále jsme navázali spolupráci s časopisem Čtenář, na jehož stránkách ve zvláštní rubrice vycházely články ke stému výročí zákona o veřejných knihovnách obecních. Autory, kteří přispěli do této rubriky, jsme oslovili i v souvislosti s výstavou (šlo o témata menšinových knihoven, knihoven na Slovensku či na Podkarpatské Rusi).
Tematické okruhy
Začali jsme prvními iniciativami před přijetím zákona a pokračovali knihovnickými osobnostmi, které stály u zrodu tohoto zákona a které ho uváděly do praxe. Následovala problematika naplňování zákona na československém území. Dílčím tématem byl například vliv českých obrozenců na vymýcení negramotnosti na Slovensku či Podkarpatské Rusi. Zajímavostí je, že v Bratislavě nebyla v roce 1918 ani jedna slovenská knihovna. Také u nás nebyla situace jednoduchá – národnostní menšiny, ať už německá nebo polská, také měly své knihovny.
Dále byla věnována pozornost tomu, jak stát podporoval knihovny a jaké důvody ho k tomu vedly, a také knihovnám a jejich čtenářům.
Dalším tematickým okruhem se stala vlastní knihovnická práce – co tenkrát obnášela knihovnická profese (zvláště na venkově to často neměli vůbec jednoduché, když půjčovali pouze ve sklepích, kde jim byla zima a nemohli tam vydržet) a jak byla hodnocena. Zařazeny byly i zajímavosti z práce knihovníků samotných, například odpověď na otázku, od kdy mohly v knihovně pracovat ženy (Československo – na rozdíl od jiných států – bylo v tomto ohledu velmi pokrokové).
Pozornost byla věnována i vzdělání knihovníků, tomu, kde a jak vznikly první knihovnické kurzy, první knihovnické školy apod.
Panely věnované menšinovým knihovnám a podpoře knihoven ze strany státu
Na výstavě v Klementinu byla k vidění i dobová odborná literatura
Výročí se věnovaly i současné knihovnické časopisy
Poté putovala do Zlína, Ústí nad Labem, Černilova, Opavy nebo například Liberce a vlastně tak (kromě Podkarpatské Rusi) udělala okruh první republikou.
Výstava v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně (na snímku Renáta Salátová)
Seznámit se s ní mohli i zájemci v Černilově
Výstava doputovala rovněž do Opavy
Výstava byla po svém zveřejnění ihned fyzicky rozebrána na dobu celého roku a půl. Zasílali jsme ji elektronicky; některým knihovnám pro zveřejnění na web. Některé si ji vytiskly a vystavily ve svých prostorách a poté jim zůstala ve fondu. Jiné měly prostory, aby přijaly fyzickou výstavy čítající jedenáct panelů o rozměrech 100 × 75 cm, které mají lišty a háčky, a mohly ji zavěsit, ať na stojany nebo na zdi. Výstavu jsme zapůjčovali zdarma na základě licenční smlouvy. Do listopadu 2020 byla výstava ve fyzické či online podobě zapůjčena na 28 místech, a to v krajských, vysokoškolských, městských knihovnách a kulturních zařízeních. Byla i na Slovensku, kde byla spojena se stým výročním vzniku univerzitní knihovny.
Výstava se také stala součástí oslav stého výročí vzniku Univerzitní knihovny v Bratislavě
Při přípravě článku byla využita publikace: TIŠLIAR, Pavol et al. Výstava v archivu: teorie a praxe. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2019. 109 s. ISBN 978-80-210-9406-2.
Autorkou fotografií zKlementina je Eva Hodíková zNárodní knihovnyČR. Obrazový doprovod poskytla Renáta Salátová ztéže knihovny.
V minulosti byly stolní kalendáře nedílnou součástí pracovních stolů, sloužily k zapisování pracovních úkolů, společenských i soukromých událostí či termínů akcí a podobných záležitostí.
Přestože dnes má většina z nás svůj kalendář v digitální formě v chytrém telefonu či hodinkách, tištěné kalendáře z našich pracovních stolů nezmizely.
Výjimkou není ani stolní kalendář vydávaný Národní knihovnou ČR. Tradice jeho vydávání započala v roce 2007, kdy byl připravován první kalendář s knihovnickou tematikou pro rok 2008.
Dříve než si představíme jednotlivé ročníky tohoto kalendáře, povíme si, co vše jeho vydání předchází.
Jak probíhá příprava kalendáře
Přípravné práce začínají již na konci roku předcházejícího roku vydání kalendáře. Klíčovou záležitostí je zvolení tematického zaměření kalendáře. Po výběru tématu nastává fáze zajištění podkladů pro grafickou část. Jsou oslovováni potenciální spolutvůrci, kteří mohou poskytnout fotografie či vyobrazení ke zvolenému tématu. Samotné kalendárium, které je důležitou součástí pracovního stolního kalendáře, připravují pracovnice Národní knihovny. Kromě běžných informací o jmeninách, významných dnech, státních svátcích či fázích Měsíce jsou v kalendáři uváděny termíny různých knihovnických akcí, např. Týdne knihoven, Noci s Andersenem, termíny konferencí, knižních veletrhů, vyhlášení grantů, vyúčtování dotací a dalších akcí pořádaných jednotlivými knihovnami či knihovnickými svazy.
Zájemci o kalendář získávají zpravidla v průběhu června bližší informace o připravovaném kalendáři prostřednictvím elektronických knihovnických konferencí. V rámci této zprávy je nabídnuta i možnost objednání kalendáře a knihovny jsou vyzvány k zasílání termínů akcí, které by chtěly v kalendáři zveřejnit.
V průběhu letních měsíců mají tedy zájemci možnost zasílat objednávky kalendáře a termíny akcí knihoven. V Národní knihovně zatím pokračují intenzivní práce na přípravě kalendáře, vznikají grafické návrhy, upřesňují se texty, provádějí se korektury. V kalendáři musí být prostor pro zápisky, texty musí být po věcné i gramatické stránce správné a čitelné.
Kolem poloviny září bývá finální verze kalendáře připravena k tisku. To je i termín pro ukončení příjmu objednávek.
Kalendář nepřichází do maloobchodní sítě, je distribuován výhradně Národní knihovnou na základě obdržených objednávek. Tomuto systému také odpovídá náklad kalendáře, který je v počtu mírně převyšujícím počet objednávek. Tím dostávají možnost k zakoupení i zájemci, kteří ve stanoveném termínu nestihli zaslat objednávku. Bohužel ne vždy se na všechny „opozdilce“ dostane.
Tematický přehled jednotlivých ročníků kalendáře
Tématem prvního ročníku knihovnického kalendáře byly budovy českých knihoven. O spolupráci bylo požádáno více než 50 knihoven z České republiky. Ty do kalendáře pro rok 2008 poskytly fotografie svých budov, převážně exteriérů.
České knihovny 2008 (autor není uveden)
Druhý ročník kalendáře vznikl opět ve spolupráci s českými knihovnami. Ústředním tématem pro rok 2009 byly na důležité informační zdroje a služby knihoven. Ty byly představeny nejen obrazovým ztvárněním, ale i stručnou charakteristikou.
České knihovny, informační zdroje 2009 (autor fotografie z obálky není uveden, grafické zpracování Helis, s.r.o.)
V úzké spolupráci s českými knihovnami vznikl i kalendář pro rok 2010, který byl tematicky zaměřen na podporu četby a čtenářství. Knihovny zde dostaly příležitost prezentovat fotografiemi i krátkým textem zajímavé aktivity, které v této oblasti vyvíjejí.
České knihovny 2010 (autor obálky není uveden, grafické zpracování Helis, s.r.o.)
Spolupráce s českými knihovnami pokračovala i při přípravě kalendáře pro rok 2011, který byl věnován zajímavým interiérům knihoven.
České knihovny 2011 (autor obálky není uveden, grafické zpracování Helis, s.r.o.)
V roce 2011 došlo v oblasti spolupracujících subjektů ke změně; k přípravě kalendáře byl poprvé přizván autor, který nepochází z prostředí knihoven. Je to básník, aforista, výtvarník a arteterapeut Miroslav Huptych. Obrazovou část kalendáře pro rok 2012, nazvaného Čtenářův svět, tvoří jeho půvabné koláže a fotomontáže s knižní tematikou doplněné trefnými aforismy.
Čtenářův svět 2012 (autor koláže: Miroslav Huptych)
Kalendář pro rok 2013, který vznikl ve spolupráci Národní knihovny a Národního muzea, vypráví příběh knihy prostřednictvím ukázek dokumentů a předmětů ze sbírek oddělení knižní kultury Knihovny Národního muzea.
Příběh knihy 2013 (na obálce pohled do pražské sazárny nakladatelství Jana Otty od Bohumíra Roubalíka z roku 1891)
Tématu historických exlibris knihoven, lístků vlepovaných na desky knih a vázaných ročníků periodik nebo používaných k označení darů byl věnován kalendář pro rok 2014, který vznikl ve spolupráci se Spolkem sběratelů a přátel exlibris.
Historická exlibris knihoven 2014 (na obálce ilustrace Karla Svolinského z knihy Karla Plicka, Františka Volfa a Karla Svolinského Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách: Podzim)
Na rok 2015 byl vydán jeden z nejúspěšnějších knihovnických kalendářů nazvaný Česká kniha v reklamě. Kalendář, který vznikl ve spolupráci s oddělením knižní kultury Knihovny Národního muzea, se snaží zachytit proměny české nakladatelské a knihkupecké reklamy na konkrétních ukázkách z let 1791 až 1948.
Česká kniha v reklamě 2015 (na obálce prospekt pražského nakladatele Josefa Hokra, 1939; výtvarná spolupráce Ondřej Sekora)
V následujícím roce se Národní knihovna vrátila k osvědčené spolupráci s knihovnami. Po šesti letech – v roce 2016 – měly knihovny opět příležitost představit databáze, digitální knihovny či webové portály vytvářené v českých knihovnách nebo výzkumných a paměťových institucích.
České knihovny, informační zdroje 2016 (grafické zpracování Alena Křesalová)
Při tvorbě kalendáře pro rok 2017 navázala Národní knihovna na spolupráci se Spolkem sběratelů a přátel exlibris; vznikl kalendář věnovaný tvorbě knižních značek současných českých grafiků.
Současná česká exlibris 2017 (na obálce použita exlibris Jiřího Boudy, Mariny Richterové, Tomáše Hřivnáče, Olgy Vychodilové a Karla Šafáře; grafické zpracování Alena Křesalová)
Kalendář pro rok 2018 vznikl opět ve spolupráci s básníkem, aforistou a výtvarníkem Miroslavem Huptychem. S využitím jeho tvorby byl vydán „druhý díl“ kalendáře Čtenářův svět.
Čtenářův svět 2018 (autor koláže Miroslav Huptych)
Do světa zámeckých knihoven nás zavedl velmi úspěšný kalendář pro rok 2019. Kalendář vznikl ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Národním muzeem, které poskytly fotografie nejrůznějších typů fondů a interiérů zámeckých knihoven v České republice, které jsou v jejich správě.
Zámecké knihovny České republiky 2019 (na obálce fotografie Lednice poskytnutá Národním památkovým ústavem; výběr fotografií provedli a popisky připravili Pavel Hájek a Petr Mašek)
Za hranice České republiky jsme se mohli podívat v kalendáři na rok 2020. Grafickou složku kalendáře tvoří fotografie exteriérů a interiérů evropských knihoven, které na svých cestách pořídili knihovníci-cestovatelé.
Evropské knihovny 2020 (grafické zpracování Alena Křesalová)
S osobnostmi českého knihovnictví nás seznamuje kalendář na rok 2021. Jeho grafickou složku tvoří fotografie již nežijících knihovníků, kteří významně ovlivnili podobu českého knihovnictví. Kalendář mohl vzniknout díky rozsáhlé spolupráci s knihovnami a ochotě rodinných příslušníků, od kterých jsme získali fotografie vybraných osobností.
Osobnosti českého knihovnictví 2021 (grafické zpracování Martina Gáčošová)
Závěrem
Od roku 2008 vydala Národní knihovna celkem čtrnáct stolních knihovnických kalendářů. Uveřejnila v nich uveřejnila 742 fotografií a spolupracovala s mnoha subjekty: knihovnami různých typů, paměťovými institucemi, spolky i individuálními přispěvateli. Všem patří velké poděkování, neboť bez jejich součinnosti by kalendáře nevznikly.
Zájem o kalendáře, které jsou již od roku 2008 vydávány v téměř stejném nákladu a bývají velmi rychle rozebrány, nás velmi těší. Pracovníci Knihovnického institutu již nyní vybírají téma pro stolní knihovnický kalendář na rok 2022.
Další podrobnosti o autorech a zdrojích jsou k dispozici v samotných kalendářích. Obrazový doprovod poskytla Národní knihovna ČR.
Proč skřítci a maskoti? Na začátku všeho byla kolegyně Ivana Bičanová z Místní knihovny Babice, členka našeho Klubu tvořivých knihovníků. Psala mi o knihovních skřítcích, které pro knihovnu vyráběla, aby nějakým jiným způsobem přitáhla pozornost dětí jak ke knihovně, tak ke knihám. V praxi se to prý velice osvědčilo.
Tím mi vnukla myšlenku, že bychom mohli zrealizovat přehlídku knihovních maskotů a skřítků, kteří lákají dětské čtenáře. Zcela jistě se velkou měrou podílejí na popularizaci knihovny. Podle mě by mohlo lokální zveřejnění zprávičky o knihovním maskotovi s návštěvností pořádně zahýbat.
Netušila jsem, jak častý je to jev v dětských knihovnách – jestli jich není jen pár a zda to má celé vůbec smysl. Rozdělila jsem si plánované činnosti do několika fází, jejichž výsledky mi měly napovědět, zda pokračovat dál. Pokud by bylo maskotů a skřítků v knihovnách více, co takhle udělat jejich výstavu, minimálně online? Tak jsem po sobě zvládla tři fáze (sběr informací z knihoven, zpracování a zhodnocení odpovědí a sběr fotografií), čtvrtou (vytvoření online výstavy) s velkou pomocí kolegyně Lindy Jansové a pátá fáze (výstava v reálu) mě teprve čeká.
Sběr informací z knihoven
V první fázi šlo o sběr informací o tom, zda maskoty mají, jak je používají a zda jsou ochotné své maskoty a skřítky zapůjčit na krátkou přehlídku, eventuálně vytvořit jejich kopii, poskytnout jejich fotografie či fotografický materiál z knihovnických akcí, který by přiblížil, kde a jak maskota používají.
Chtěla jsem postup trochu zautomatizovat, abych nemusela s každou knihovnou jednat individuálně (na to bych neměla dostatek časových ani fyzických možností). Nejjednodušší cestou, jak tyto informace získat, bylo vytvořit a zveřejnit dotazník, kde by knihovny mohly potřebné informace vyplnit. Dotazník byl zveřejněn od 19. června do 31. července 2020.
Z grafu 1 níže je vidět, jak byly v průběhu času dotazníky otevírány a odeslány. Došlé kompletní odpovědi činí z celkového množství otevřených dotazníků pouze 23 %. Knihovny dotazník otevřely jen ze zvědavosti a pak vyplňování z jakýchkoliv důvodů odsunuly na jindy nebo vyplňování ukončily. V horším případě vyplněný dotazník neodeslaly (i když jsem je k tomu vyzývala). Otevřené a neodeslané odpovědi celkem tvořily 77 % případů otevřených dotazníků. Takový je život.
Následovala druhá fáze, kterou bylo zpracování a zhodnocení došlých odpovědí.
Do přehlídky se přihlásilo celkem 55 knihoven. 27 z nich poslalo v požadovaném termínu fotografie. 23 knihoven přislíbilo, že zapůjčí skutečného maskota či skřítka k výstavě ve výstavních prostorách nebo vytvoří pro účely výstavy jeho kopii, 24 knihoven, že na výstavu poskytnou fotografický materiál či jiné předměty spojené s maskoty či skřítky. Pro výstavu (přinejmenším pro online galerii) by tedy byl dostatek podkladů.
Knihovny mohly blíže popsat realitu v knihovně. Využití maskotů a skřítků je opravdu široké. Můžete se inspirovat níže v části Příklady dobré praxe.
Sběr fotografií
Třetí fází byl sběr fotografií. Pomoc s vytvořením online galerie mi nabídla Linda Jansová. Dohodly jsme se, jak by podklady měly vypadat. Knihovny, které vyplnily dotazník, měly do 30. září 2020 posílat fotografie skřítků či maskotů a další fotografie z akcí s nimi, pokud jim to vnitřní předpisy dovolí. Všechny fotografie měly být v dobré kvalitě, aby se případně daly tisknout i větší fotografie na výstavu, a s potřebnými údaji v názvu.
Vytvoření online výstavy
Poté jsem připravila výběr z došlých fotografií, který obsahoval za každou zúčastněnou knihovnu nejvýše dvě fotografie maskotů či skřítků a nejvýše dvě fotografie z akcí. Linda Jansová vytvořila veřejně přístupnou online výstavu (galerii) na facebookových stránkách SKIP.
Na základě zveřejnění online výstavy se hlásí další knihovny, že by se chtěly připojit. Samozřejmě je to možné, zájemcům bude opět dotazník otevřen a knihovny budou vyzvány k jeho vyplnění a následně k zaslání kvalitních fotografií.
Výstava v reálu?
Vidět maskoty a skřítky v reálu by však bylo ale přece jen zajímavější. A tak mne čeká ještě poslední fáze, která je závislá na tom, zda se mi podaří sehnat vhodné výstavní prostory s vitrínami, ideálně v Praze a ideálně pro rok 2021. Držme si palce.
Příklady dobré praxe
Inspirativní mohou být příklady dobré praxe, jak lze maskota či skřítka v knihovně využít. Některé pasáže v níže uvedeném textu vycházejí právě z odpovědí v dotazníku z první fáze projektu.
Vítání dětských návštěvníků
Vítání u vstupu do knihovny, resp. do oddělení pro děti a mládež představuje pro návštěvníky vítané zpestření.
Znak Mokřinky na budově knihovny (zdroj: Knihovna U Mokřinky Mokré)
Akvárium s živým želvákem Karlem vítá při vstupu do knihovny (zdroj: Městská knihovna Most)
Vítání čtenářů v knihovně (zdroj: Městská knihovna Prachatice)
Dekorace
Může jít např. o dekoraci půjčovny nebo dekorace u novinek v knihovně. Nemusí jít jenom o knižní novinky, ale např. i o nástěnky s novinkami týkajícími se aktivit knihovny. Návštěvníci si jich pak lépe všimnou.
Knihulín jako dekorace knihovny (zdroj: Obecní knihovna Mokrá-Horákov)
Domeček pro neviditelného skřítka Knihovníčka (zdroj: Městská knihovna Česká Třebová)
Může jít o logo knihovny, plakátky, pozvánky na akce knihovny, propagační, dárkové a upomínkové předměty, obrázky, ilustrace. Maskot či skřítek provází děti časopisem, které děti samy píší nebo které vydává knihovna, je součástí omalovánek a komiksů vydávaných v knihovně, webových stránek knihovny, blogů, fotoreportáží.
Plakát lákající na web dětského oddělení (zdroj: Městská knihovna Most)
Logo knihovny s Babíkem (zdroj: Místní knihovna Babice)
Kocour Miloš na propagačních materiálech (zdroj: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně)
Maskot Kuře oživuje časopis, který vydávají děti ze čtenářského klubu (zdroj: Obecní knihovna Chocerady)
Účast v soutěžích pro děti
Může jít např. o sbírání razítek na soutěžní kartičku nebo sbírání jednotlivých karet ke karetní hře, zadávání úkolů či otázek dětem, např. přes Facebook, či diplomy nebo ceny pro soutěže s vyobrazením maskota či skřítka.
Diplom pro soutěž v kreslení ilustrací ke knize v MŠ Hořice (zdroj: Knihovna U Mokřinky Mokré)
Karetní hra Knihovníček (zdroj: Městská knihovna Prachatice)
Pokud knihovna ještě svého vlastního maskota nebo skřítka nemá, může uspořádat soutěž o nejlepší návrh maskota či skřítka. Na základě vítězného návrhu pak mohou pomoci výtvarnice, knihovnice nebo i šikovné maminky maskota či skřítka vytvořit v trojrozměrné podobě. Děti se pak na něj do knihovny určitě rády přijdou podívat.
Knihomol – vítěz dětské soutěže o nejlepšího skřítka (zdroj: Městská knihovna Frýdlant)
Seznamování dětí s knihovnou
Může jít o představení knihovny pro mateřské či základní školy v knihovně nebo přímo ve školách či školkách.
Za místního skřítka může být přestrojen živý člověk. Akce s maskoty, skřítky a kostýmy knihovnic bývají pro děti velkým zážitkem. Děti je milují a skvěle s nimi během lekcí spolupracují. Nejde jenom o pasování prvňáčků na čtenáře – děti mohou být pasovány také na pomocníčky skřítka. Znovu se děti s velkými skřítky v jedné knihovně mohou setkat ve druhé třídě (při Klíčování) a občas živý skřítek navštíví některou z knihovnických akcí. Jinak v průběhu roku se umí zmenšit a hlídá knížky v knihovně a pospává v regálech.
Den pro dětskou knihu v roce 2015 (zdroj: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně)
Takto je kocour Miloš stále v knihovně (zdroj: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně)
Pasování prvňáčků v roce 2015 (zdroj: Městská knihovna Jihlava)
Skřítek Kniháček je v knihovně stále přítomen (zdroj: Městská knihovna Jihlava)
Pasování prvňáčků v roce 2019 (zdroj: Knihovna Ignáta Herrmanna Chotěboř)
Živý maskot Knišpík pří Klíčování v roce 2013 (zdroj: Městská knihovna Strážnice)
Skřítek může aktivně fungovat jako komunikátor s dětmi prostřednictvím změněného hlasu knihovnice; děti si s ním povídají.
Maskot Jarda při besedě se třetí třídou základní školy v roce 2020 (zdroj: Městská knihovna Jevišovice)
Čtenářské klubíčko v roce 2019 (zdroj: Knihovna Ignáta Herrmanna Chotěboř)
Může jít také o statické vystavení skřítka, byť jen po určitou dobu; pak zase aktivně vystupuje.
Knihomol při seznamovací lekci s knihovnou (zdroj: Městská knihovna Frýdlant)
Akce v rámci projektu S knížkou do života (Bookstart)
Největší úspěch u nejmenších dětí má vždy blbnutí – mluvení dětským hlasem, povídání si s dětmi se skřítkem. Skřítci a maskoti mohou zdobit i tematické kufříky a jejich obsah apod.
Celoroční projekty pro školy
Skřítci mohou být součástí celoročních projektů pro mateřské i základní školy, pro předškoláky i školáky (např. akcí pro družiny či projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka). V průběhu celého roku mohou skřítci dětem ukazovat, jak se chovat v knihovně, jak nakládat s knihami, pomáhat při výtvarných dílničkách aj. Při čtení někdy ruší, ale také uklidňuje jednotlivé děti. Paní učitelce i maminkám zadává tipy pro práci ve škole, doma. Je i na certifikátu, které děti na závěr projektu obdrží.
Besedy a různá čtení
Skřítek bývá součástí zahájení akce a průvodcem v průběhu akce. Leckde jej využívají jako vypravěče i při Noci s Andersenem. Následně děti maskota kreslí, větší děti mu čtou. Skřítek může zanechat dětem úkoly, které ony musí plnit.
Besedy mohou být zaměřeny i tematicky – může jít pohádky o skřítcích, o vodnících apod.
Bábrdlinka Kníženka je vždycky součástí zahájení akcí pro děti (zdroj: Knihovna Boskovice)
Superstar v roce 2019 (zdroj: Obecní knihovna v Budiměřicích)
Loutka Doubravka jako prostředník při lekcích informační výchovy pro nejmenší děti (zdroj: Knihovna města Plzně, Obvodní knihovna Doubravka)
Skřítek jako negativní postavička
Zajímavé povídání poslala Městská knihovna Mnichovo Hradiště: „Velmi se nám negativní postavička osvědčila, protože nikdo nechce být jako on a děti se předhánějí v ujišťování, že oni se takhle ke knihám nechovají. Někdy při lekcích v jedné uličce schválně naděláme nepořádek, povalíme knížky, nastrkáme tam hračky a papírky od bonbonů a každé dítě tam musí najít jednu věc, která je špatně a opravit nebo uklidit ji. Akce se těší veliké oblibě.“
Pomoc při knihovnických aktivitách
Skřítek s knihovnicí pomáhá dětem vybírat knihy, s knihovnicí vrací a půjčuje knihy. Jen prosté povídání o tom, že skřítek „má prsty" ve všem, co se na dětském oddělení knihovny děje, mívá velký úspěch. Např. že ve skladech úřaduje plachý skřítek, v noci běhá po knihovně a něco chystá, může dětem představit i část knihovnické práce. Někde skřítka využívají pro zabavení mladších sourozenců malých čtenářů nebo než si maminky vyberou knihy.
Skřítek Knihouš (zdroj: Městská knihovna Kyjov)
Kniháčkovo počteníčko v roce 2015 (zdroj: Městská knihovna Jihlava)
Modrá potvůrka (Městská knihovna Kadaň)
Skřítek Knihovníček (zdroj: Knihovna města Ostravy, pobočka Závodní, Ostrava-Hrabůvka)
Setkávání čtenářských klubů
Maskoti a skřítci se mohou účastnit setkávání čtenářských klubů.
Setkání čtenářského klubu, včetně maskota, nad tvorbou nového čísla časopisu (zdroj: Obecní knihovna Chocerady)
Informační funkce
Může jít o rozcestníky, informování dětí o významných dnech a svátcích, např. pomocí převlečením skřítka aj.
Skřítek Vavřínek (zdroj: Městská knihovna Bílovec)
Uklidňující funkce
Skřítek či maskot může plnit roli relaxační pomůcky. Děti si s ním hrají, mají u maskota sraz a zklidní se u něj. Děti se rády nechají ujistit o tom, že všem malým čtenářům pomáhá a je jejich ochráncem. Při besedách si jej rády předávají mezi sebou a drží jej – chtějí s ním mít fyzický kontakt.
Setkání se školáky v roce 2019 (zdroj: Obecní knihovna v Budiměřicích)
Venkovní aktivity
Může jít o účast na různých komentovaných akcích mimo knihovnu, např. pálení čarodějnic, hledání bludiček nebo pohádkových bytostí, skřítek může zadávat úkoly, např. co lze využít v místní krajině. Může být i součástí vandrování mimo knihovnu s regionálním dopadem. Příkladem může být i dohoda s místním divadelním spolkem, kdy spolek hraje pohádky pro děti a tyto akce jsou zaštítěny knihovnou a jejím maskotem.
Uspávání broučků v roce 2018 (zdroj: Místní knihovna Babice)
Výlet do Prahy – závěr etapové soutěže v roce 2015 (zdroj: Městská knihovna Jihlava)
Reálné živé zvíře
Jako poslední příklad dobré praxe uvádím méně častý případ, kdy některé knihovny používají jako maskoty živá zvířata.
Např. Knihovna na Vinohradech (Praha 2) má za maskota živou rybičku tlamovce. Hlídá oddělení pro děti a jde všem vzorem, jak být potichu. Bydlí v akváriu na výpůjčním pultu.
V Městské knihovně v Týništi nad Orlicí je živý pískomil, který přitahuje dětské čtenáře.
Maskot Emil (zdroj: Městská knihovna Týniště nad Orlicí)
Do Městské knihovny v Týnci nad Sázavou jednou přišlo kotě a už tam zůstalo. Nazvali jej Kulička, děti ho milují, dospělí čtenáři ho při besedách rozmazlují pamlsky.
Maskot kočička Kulička (zdroj: Městská knihovna Týnec nad Sázavou)
Opravdu zajímavého knihovního maskota mají v Městské knihovně Most. Jejich živý želvák Karel je velký pomocník při besedách a exkurzích. Když do knihovny přijde celá třída nebo jiná skupina dětí, jako první úkol musí vyjít po schodech nahoru, beze slova najít živé zvíře a u něj v klidu počkat. Berou to jako bojovou hru a nádherně se při tom zklidní a připraví na poslouchání a hraní si v knihovně.
Maskot Karel (zdroj: Městská knihovna Most)
Závěr a zhodnocení dosavadních výsledků
Potěšilo mne, že v necelých 60 % případů knihovny využívají maskota či skřítka aktivně, nejčastěji jako komunikátora při akcích pořádaných knihovnou. Necelých 30 % využívá maskoty a skřítky pouze pasivně (využívají jen jeho statické umístění beze změny) a kolem 11 % knihoven využívá podobu maskotů a skřítků pro informační funkci – rozcestníky, ukazatele aj.
Musím říci, že maskoti a skřítci opravdu pomáhají vylepšit PR knihovny. Mohou vtipnější formou lidem ukázat, co se v knihovně odehrává, a tím změnit názor lidí a jejich pohledu na knihovnu. Knihovna se může více zviditelnit, zvláště využije-li své aktivity s maskoty a skřítky v místních médiích, na webu nebo na facebookových stránkách knihovny.
Všem knihovnám děkuji za spolupráci – za vyplnění dotazníku i za zaslané fotografie, Lindě Jansové za skvělou online galerii a Janě Blümelové za rady, které mi ochotně poskytla.
Městská knihovna Mělník od roku 1981 sídlila ve vile Karole, historické památkově chráněné stavbě, která byla prvotně určena k bydlení. Pro knihovnu a její provoz tedy nebyla úplně nejvhodnější. Přesto její přestěhování do vily z Masarykova kulturního domu tehdy pro knihovnu představovalo zásadní zlepšení jejích prostorových podmínek. Od té doby se několikrát objevila myšlenka, že by si knihovna zasloužila rekonstrukci nebo spíše úplně nové prostory. Ale posledním impulsem se stala nutnost provést kompletní rekonstrukci elektroinstalace.
Město Mělník nabídlo objekt ve svém vlastnictví, který byl kdysi postaven jako Dům služeb. Nachází se uprostřed města, je u něj parkoviště a zastávka městské hromadné dopravy a celkově je výrazně lépe dostupný než vila Karola. Ta sice stojí na krásném místě, na vyhlídce na Říp a České středohoří a je součástí pohledu na zámek a chrám sv. Petra a Pavla ve směru od Labe. Možnost parkování u knihovny ale nebyla žádná.
Přízemní prostory v Domě služeb mají v současné době pronajaté malé obchody, ale většina prvního patra byla prázdná. A právě tento prostor se město rozhodlo využít pro knihovnu. Přístup je sem bezbariérový a bylo možné vytvořit jeden společný prostor pro všechna oddělení – na rozdíl od vily Karoly, kde čtenáři museli zdolávat schody do oddělení pro děti a do studovny.
Město nás požádalo, abychom oslovili několik architektů, kteří by připravili studii jako podklad pro výběrové řízení. Tady jsme využili Metodické centrum pro výstavbu a rekonstrukci knihoven, vytipovali jsme zrekonstruované knihovny v podobně velkých městech a některé knihovny jsme také navštívili. Město nakonec vybralo architekta Ing. arch. Tomáše Hořavu, který na výstavbě nebo rekonstrukcích knihoven již pracoval.
Projekt se několikrát upravoval. Původně počítal s rekonstrukcí celého patra, ale nakonec byla akce rozdělena na dvě části. Rekonstrukce té menší, kde by měl být např. i konferenční sál, byla odložena. Na opravu také ještě čeká fasáda a zároveň s ní by měla být vyměněna okna a budova by se měla zateplit. Vlastní rekonstrukci pak provedla stavební společnost Guttenberg, s. r. o., nábytkem knihovnu vybavila firma Prosto interiér, s.r. o.; samozřejmě obě spolupracovaly i s dalšími firmami. Pan architekt Hořava po celou dobu stavbu pravidelně navštěvoval a především při výrobě nábytku s firmou často řešil a dolaďoval detaily.
S krabicemi připravenými na stěhování v původním dětském oddělení ve vile Karole (říjen 2020)
Při stěhování – všude krabice a balíky, tady v budoucí studovně
Při stěhování, tentokrát v části pro děti
Nyní má knihovna k dispozici velký a otevřený prostor s centrální pultem. Přesto je na první pohled vidět, která část je určena dětem a která dospělým čtenářům. V části pro děti je barevnější nábytek, regály pro nejmenší jsou nižší a jsou přidány i různé herní prvky. Na tuto část navazuje i malý sálek, který je primárně určen pro besedy pro školy. Určitě ho budeme využívat i pro akce pro veřejnost, případně ho pronajímat pro akce dalších organizací. Postupně ho vybavujeme technikou, takže doufáme, že z akcí budeme třeba i vysílat (jen co nám to epidemiologové dovolí).
Pohled přes hlavní vstup k centrálnímu pultu – je na nás dobře vidět
Pohled k pultu ve vstupní části
Vpravo od vstupních dveří jsou umístěny časopisy a jsou tu místa ke čtení a prohlížení
Beletrie – máme dlouhé uličky a dlouhé průhledy, zde k dětské části
Studovna s pohodlnými křesílky
Pohled z části pro dospělé směrem k té dětské
Na rozhraní mezi částí pro děti a pro dospělé je příhodně umístěn Klub, který má samostatnou místnost. Ve vile Karole v něm probíhaly odpolední výtvarné a literární programy pro děti. Postupně jsme v něm začali pořádat i akce pro seniory (angličtina, konzultace k obsluze PC). Počítáme s tím, že v Klubu bude i trénování paměti a další akce, které se nedají uskutečnit přímo v prostoru knihovny, protože by se rušily s vlastním provozem.
Mimo hlavní výpůjční pult je v části pro děti i v části pro dospělé info pult, kde čtenářům poradíme při výběru literatury nebo s nimi třeba vyřídíme požadavek na meziknihovní výpůjční službu. V případě potřeby mohou sloužit jako další výpůjční místo.
Změna to bude nejen pro naše čtenáře, ale i pro nás knihovnice. Zmizí striktní rozdělení na oddělení pro dospělé, pro děti a na studovnu, které bylo dáno prostorovými možnostmi vily Karoly. Všechny knihovnice se tak budou muset orientovat v celém fondu, nejen ve svém oddělení. V neposlední řadě nás čeká mnohonásobně větší prostor, takže toho více nachodíme a tajně doufáme, že si tím zlepšíme i fyzickou kondici.
Pro nás jako zaměstnance knihovny i pro naše čtenáře jde o velkou změnu. V tuto chvíli se těšíme z nového, velkého a moderního prostoru, na který si zvykáme. Těší nás i lepší zázemí pro zaměstnance, na které ve vile Karole prostě nebylo místo. Až provoz se čtenáři ale ukáže, jaké to bude.
Bohužel nám zatím nebylo moc přáno se se čtenáři potkávat. Hned na začátek ledna jsme měli naplánován slavnostní Týden knihovny a v novém (jako náhradu za říjnový Týden knihoven, o který jsme přišli kvůli balení a stěhování). Měli jsme připravené akce pro děti, autorské čtení, setkání s učiteli mělnických škol. Akce kvůli protiepidemickým opatřením nemohla proběhnout, zatím jsme ji proto odložili jako celek a pokusíme se ji uskutečnit v náhradním termínu. Uvidíme, jak se situace vyvine.
Autory fotografií jsou Jitka Nováková a Hana Lumpeová z Mělnického kulturního centra, o.p.s., jehož je knihovna součástí, a architekt Tomáš Hořava.
V průběhu téměř stoleté historie české knihovny v Kostomlatech pod Milešovkou se na knihovnickém postu vystřídala nejen řada knihovníků, ale i umístění knihovny v obci prošlo několika změnami. Když v roce 1962 převzala pomyslnou štafetu současná knihovnice, začínala s uspořádáním hromady knih v bývalém hostinském lokále. I přes stísněné prostory (šlo o jednu místnost bez sociálního zázemí) si návštěvníci knihovnu oblíbili. Pestrá nabídka včetně besed (a to i autorských) byla oceněna v knihovnických soutěžích.
Když byla původní budova obcí prodána, upravili si knihovníci v roce 2003 pro účely knihovny přízemí ve vlastním rodinném domě. Získané prostory umožnily nejen důstojné uložení knižního fondu, ale i výstavy, besedy, setkání a zejména konání Noci s Andersenem, které se knihovna poprvé zúčastnila v roce 2004. Prostředí i práci knihovny pochvalně hodnotili nejen návštěvníci, ale i komise v rámci soutěže Vesnice roku i Knihovna roku.
Rozšiřující se knižní fond a nutná rekonstrukce nastolily potřebu větších a technicky lépe vybavených prostor. Příležitost se naskytla v roce 2015, kdy obec dokončila první etapu revitalizace centra obce z původního hospodářského dvora, a hledalo se využití pro zbývající zemědělské objekty. Budova bývalého kravína se pro rekonstrukci na komunitní centrum jevila jako nejvhodnější. Ve výběrovém řízení byl vybrán projektant, s nímž knihovníci konzultovali své návrhy. Bylo výhodou, že byl dán prostor pro uplatnění provozních potřeb knihovny. Prostorově byl projekt členěn na přednáškový a výstavní sál s knihovnou, klubovnu, sklad, výtvarnou dílnu, kuchyňku a technické a sociální zázemí. Po dokončení projektu bylo požádáno o dotaci a následně byl vybrán dodavatel stavby.
Rekonstrukce byla zahájena v srpnu 2017 bouracími pracemi – odstraňovaly se betonové podlahy, vestavby a omítky. I když proběhl důkladný předprojektový průzkum, stavba co chvíli nemile překvapila. V jednu chvíli zůstaly pouze obvodové zdi, neboť i střecha se musela sejmout. Přesto práce ve spolupráci s projektantem pokračovaly a stavba i s venkovními úpravami byla koncem listopadu 2018 předána. Následující zimní měsíce se stavba vysoušela a připravoval se projekt na vybavení, opět za významné spolupráce knihovníků.
Původní stav objektu
Před rekonstrukcí
Kostomlatské náměstí s komunitním centrem
Konečný stav objektu po rekonstrukci
Interiér budoucí knihovny
Průběh prací při rekonstrukci
Interiér knihovny po rekonstrukci
První akcí, která se v novém, zatím nevybaveném komunitním centru uskutečnila, byla návštěva účastníků Noci s Andersenem 2019. Děti dostaly za úkol navrhnout, jak by si novou knihovnu představovaly.
Účastníci Noci s Andersenem před komunitním centrem
Andersenčata navrhují svou knihovnu
V období od března do června 2019 probíhala výroba a montáž nábytku vybraným zhotovitelem. Návrhy řešení nábytkových sestav a dílů byly průběžně konzultovány s dodavatelem. Vstřícnost dodavatele je patrná zejména na technickém a barevném řešení nábytku v dětském oddělení. Pro výstavy je v knihovně a klubovně osazen i závěsný systém.
Léto 2019 bylo naplněno stěhováním knižního fondu a jeho uspořádáním v nových prostorách. Velmi pomohla obec – jak dopravou, tak manipulací s knihami. Vlastní třídění a zakládání pak prováděli knihovníci za vydatné pomoci rodinných příslušníků. Z původní knihovny byly přeneseny doplňky i výzdoba. Důležitým prostorem je i sklad, který slouží k uložení materiálu na výstavy i knižního fondu ke zpracování. Jako poslední byla přestěhována výpočetní technika.
Zakládání knižního fondu
Po zprovoznění výpočetní techniky, doplněné z projektu VISK, byla nová knihovna připravena na první návštěvníky. Slavnostní otevření komunitního centra se připravovalo na konec září 2019, knihovníci však vyslyšeli přání nedočkavých čtenářů a počátkem září zahájili zkušební provoz knihovny. Návštěvníci se netajili velkým obdivem a spokojeností, což dokládají zápisy v kronice komunitního centra.
Pohled do knihovny od vstupu
V první půjčovní den
První půjčování v nové knihovně
Slavnostní otevření komunitního centra
Přivítání zástupci obce
Nával při slavnostním otevření
Výpůjční pult
Čtenářský koutek
Sedací úložné truhly
Stupňovité posezení pro besedy
Výzdoba z původní knihovny
Vstup do dětského oddělení
V dětském oddělení
Interiér klubovny
Slavnostní zahájení provozu komunitního centra proběhlo za hojné účasti návštěvníků z obce a okolí. Přivítání a přestřižení pásky provedl hrabě Valdštejn se svým knihovníkem Giacomem Casanovou v podání kostýmovaných herců. Objektem poté prošlo množství spokojených návštěvníků, z nichž někteří následně rozšířili počet čtenářů knihovny.
Přivítání do knihovnické rodiny se knihovně dostalo na setkání v říjnu 2019 za účasti zástupců Ústeckého kraje, okolních obcí, knihovníků z regionu i kraje a zástupců Národní knihovny ČR i SKIP. Milými hosty byly i dlouholeté čtenářky a další příznivci kostomlatské knihovny. S historií rekonstrukce objektu seznámili přítomné zástupci obce a také připravený videofilm. Při loučení popřáli účastníci setkání knihovníkům dobrou budoucnost a spokojené čtenáře.
Knihovnické posezení
Návštěva z Národní knihovny ČR
Další zatěžkávací zkoušku zažilo komunitní centru a zejména knihovna při rozsvícení vánočního stromu na přilehlém náměstí. Na výstavu betlémů se přišlo podívat několik stovek návštěvníků, které přilákalo i tradiční knihovnické předvánoční občerstvení. V závěru roku se ještě uskutečnily besedy postupně se všemi třídami kostomlatské školy.
Zájem čtenářů a dalších návštěvníků o návštěvu knihovny a klubovny v komunitním centru nepolevuje. Řady čtenářů rozšířili noví zájemci (i přespolní). Nové prostory nabízejí možnosti setkávání různým věkovým skupinám. Schází se školní mládež i senioři a rovněž i nejmenší občánkové se svými maminkami, které knihovna zapojila do projektu S knížkou do života (Bookstart). Tradičně výborná je spolupráce s mateřskou i základní školou a dalšími spolky v obci včetně klubu seniorek. Vděčnými návštěvníky jsou i děti z výchovného ústavu. Výhodou jsou i velké venkovní prostory, nabízející vyžití za příznivého počasí. Objekt je v celém rozsahu bezbariérový s vyhrazenými parkovacími místy.
Koutek pro nejmenší návštěvníky
Nejmladší návštěvnice knihovny
Malí čtenáři
Návštěva z mateřinky
Mládež u výpůjčního pultu
Omladina ve svém koutku
Posezení při besedě
Školáci na výstavě betlémů
Žáci druhého stupně ZŠ na výstavě
Nadějný rozjezd již dvakrát narušilo uzavření provozu komunitního centra a knihovny. Mnohé připravované akce byly zrušeny, přeloženy nebo provedeny náhradním způsobem. Lze jen doufat, že se brzy situace uklidní a čtenáři a návštěvníci opět najdou cestu do své nové knihovny.
Věrná čtenářka před knihovnou
Fotografie pocházejí z archivu Místní lidové knihovny Kostomlaty pod Milešovkou.
Provoz nové Městské knihovny Sokolov byl slavnostně zahájen 1. září 2020. Nyní knihovna sídlí na adrese Staré náměstí č. 135 a své služby poskytuje na 1 500 m2. Objekt vznikl spojením bývalých domů č. 134 a 135. Knihovní fond činí kolem 100 000 svazků. Knihovna je pověřená výkonem regionálních funkcí pro veřejné knihovny na území bývalého okresu Sokolov.
Hlavní vchod do knihovny
Zadní část budovy knihovny
Zahájení provozu
Na slavnostní zahájení byl pro všechny návštěvníky připraven bohatý program. Nejdříve se pro nejmenší děti konalo divadelní představení pohádky, dále koncert bubeníků z Denního centra Mateřídouška, odpoledne potom vystoupení youtubera a parkouristy Taryho a večer talkshow Hovory W Jiřího Wericha Petráška.
Slavnostní otevření nové knihovny
Zahajovací program s Tarym přilákal řadu diváků
Jiří Werich Petrášek a Hovory W
Stručná historie
Sídlem Městské knihovny Sokolov byl od roku 1960 sokolovský zámek, jehož polovinu (1 000 m2) měla knihovna pronajatou od místního muzea. Prostředí zámku mělo pro knihovnu samozřejmě romantickou atmosféru, ale vzhledem k problematičnosti jakýchkoliv zásahů do historické budovy, nutnosti jejich konzultace s památkáři a také ke skutečnosti, že knihovna nebyla majitelem objektu, byly jakékoliv případné větší úpravy téměř neuskutečnitelné.
V roce 2003 se po zániku okresů stalo zřizovatelem do té doby okresní knihovny město Sokolov. Brzy potom se již začalo mluvit o tom, že by bylo třeba pro knihovnu postavit novou budovu – jednak proto, že stávající prostory již nevyhovovaly požadavkům pro poskytování moderních služeb, ale také proto, že by i muzeum potřebovalo více prostoru, neboť zámek je hlavní turistickou zajímavostí města. Pro město byl zpracován projekt na stavbu zcela nové budovy na místě bývalé Okresní hygienické stanice. K realizaci tohoto projektu však nakonec nedošlo. Dalším místem, o kterém se v souvislosti s novou knihovnou uvažovalo, byla budova zrušené Základní školy v Sokolovské ulici. Ani tento záměr nakonec nebyl realizován.
V roce 2015 přišlo vedení města s myšlenkou rekonstruovat dva domy na Starém náměstí a vybudovat zde novou moderní knihovnu. Tím by se zároveň napomohlo větší návštěvnosti této lokality. Ačkoliv se po nabytí domů č. 134 a 135 na Starém náměstí začala v roce 2015 plánovat rekonstrukce těchto objektů na knihovnu, k její realizaci došlo až v roce 2018. Stavba začala v březnu 2019, měla trvat 365 dnů a bylo na ni plánováno 30 milionů Kč.
Stavba měla být sice dokončena již v polovině března 2020, ale v jejím průběhu docházelo ke zpoždění. K dalšímu skluzu došlo také kvůli březnovému vyhlášení nouzového stavu a nakonec byla nová budova knihovny dokončena až v červnu. Během letních prázdnin se postupně vyráběl a zařizoval interiér a stěhoval se knihovní fond.
Prostorové dispozice knihovny
Budova má tři patra. V přízemí je umístěna čítárna, studovna, zvuková knihovna a dva přednáškové sály (jeden s kapacitou 72 míst a druhý, určený pro menší akce, s kapacitou 25 míst). Pro veřejnost je zde také na osmi PC zajištěn přístup k internetu. Oba sály se dají uzavřít od prostor knihovny a se sociálním zázemím a kuchyňskou linkou pronajímat.
Pohled do vestibulu
V prvním patře se nachází oddělení pro dospělé, kde jsou dostupné knihy a audioknihy. K dispozici čtenářům je také celoprosklená čítárna a individuální studovna.
Čítárna a studovna
V oddělení pro dospělé nechybí ani zimní zahrada
Druhé patro patří oddělení pro děti a mládež, které je rozdělené na dvě části, pro malé děti (baby zone) a pro teenagery (teen zone). K dispozici jsou zde čtyři PC. Ve druhém patře se nachází i menší sál na akce pro školy a školní družiny.
Oddělení pro děti a mládež
Teen zóna
Ve třetím patře je umístěna administrativní část knihovny – ředitelna, ekonomické oddělení, oddělení zpracování knihovních fondů a oddělení regionálních funkcí.
Zhodnocení
Čtenářům a návštěvníkům nová knihovna nabízí větší prostor s moderním zařízením a bezbariérovým přístupem. Celkově je mnohem více knih ve volném výběru. Veřejnosti jsou též k dispozici tři přednáškové sály. Pro ubytování lektorů lze využít i služební byt, který je umístěn v přízemí knihovny.
Zaměstnanci v nové budově získali mnohem lepší a modernější sociální i pracovní zázemí; na každém patře je k dispozici i kuchyňka s myčkou nádobí (kromě oddělení pro dospělé, kam se již dispozičně nevešla).
Knihovnice před novou budovou
Nová budova Městské knihovny Sokolov zatím funguje pět měsíců, ale protože převážnou část této doby máme kvůli pandemii koronaviru zavřeno, prozatím nemůžeme dobře zhodnotit návštěvnost. Z reakcí čtenářů, kteří k nám přišli, ale můžeme usoudit, že se jim nová knihovna líbí a že jsou v ní spokojeni.
Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Sokolov.
Dne 26. listopadu 2020 byly vyhlášeny ceny Knihovna roku a Městská knihovna roku 2020. Slavnostní ceremoniál spojený s předáním cen byl přesunut na rok 2021 z důvodu aktuální epidemické situace.
Hlavní cenu v kategorii informační počin získala Městská knihovna v Praze za projekt CENTRAL, tedy rychlou centrální katalogizační službu, šetřící knihovnicím a knihovníkům čas, který mohou věnovat více svým čtenářům a čtenářkám. Zvláštní ocenění v této kategorii obdržela Městská knihovna Polička za projekt Centrum technického vzdělávání _Půda – moderní učebny pro zájmové vzdělávání v oblasti výuky digitálních technologií a jazyků s dobrou dostupností pro všechny.
Soutěž o nejlepší městskou knihovnu roku vyhlásil již pojedenácté SKIP. Záštitu nad akcí převzal Svaz měst a obcí ČR (SMO ČR). Soutěž má za cíl ocenit nejlepší české knihovny, které provozují či zřizují města a motivovat je k rozšíření a zkvalitnění veřejných knihovnických a informačních služeb.
V roce 2020 byla soutěž organizována podle nových pravidel. Za každý kraj nominovala odborná komise jednu knihovnu. V prvním kole byly knihovny hodnoceny metodou benchmarkingu. Celkem bylo porovnáváno 22 výkonových indikátorů, například počet nových přírůstků knihovního fondu, plocha knihovny pro veřejnost, počet registrovaných uživatelů nebo počet stanic připojených k internetu. Předmětem hodnocení bylo i ocenění dvou nejvýznamnější akcí, které knihovna v uplynulém roce uspořádala. Do dalšího kola postoupilo osm knihoven, které postupně navštívila hodnotitelská komise a na místě posuzovala úroveň prostředí knihovny, technické vybavení, sociální zázemí i exteriér. Pozornost byla zaměřena i na ocenění společenské a komunitní působení knihovny.
Ondřej Hudeček se v roce 2018 stal vedoucím meziinstitucionálního týmu Ověřeno, jehož cílem bylo hledat cesty, jak by knihovny mohly přispět k boji proti dezinformacím. Po diskuzích s nejasným výsledkem o dalším směřování bylo rozhodnuto, že se tým Ověřeno zapojí do inkubátoru a následného akcelerátoru sociálních inovací Katedry informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (projekt Sociální inovace v knihovnách). Tak vznikl deFacto workshop, tedy metodika a soubor materiálů pro realizaci lekce mediální výchovy, kterou může využít každá knihovna při práci s mládeží.
Podoba workshopu vznikala ve spolupráci s designérem Braňo Frkem a kromě Ondřeje Hudečka se na tvorbě obsahu podílela Dita Lánská. Workshop je určen primárně pro žáky druhého stupně a pracuje s jejich přímým zapojením do lekce. Jedná se tak o jeden z workshopů, na kterém je mobilní telefon lektorem na začátku přímo vyžádán – nikoli k odložení, ale naopak k aktivnímu využití účastníky. Vytvořená metodika je zájemcům volně dostupná. Cílem workshopu není naučit, jak ověřovat informace, ale spíše upozornit účastníky, že v online prostředí více než kde jinde platí, že je třeba přemýšlet o tom, co vidím, a také před tím, než to sdílím. Lekci ocenila i knihovnická organizace Public Libraries 2030, která workshopu udělila první cenu v soutěži projektů, které se věnují mediální gramotnosti.
Autoři projektu mají v plánu projekt dále rozvíjet, materiály aktualizovat a pracovat na metodice pro další cílové skupiny, např. seniory.
Workshop deFacto Ondřej Hudeček aktivně prezentoval na knihovnických akcích, například na konferenci Knihovny současnosti či na semináři zemědělských knihoven; ve spolupráci s organizací Transitions proběhla prezentace učitelům a knihovnicím z Bosny. V roce 2020 se uskutečnily dva webináře pro knihovníky a členy MAP Čáslavsko a další se chystají.
Ondřej Hudeček (foto: Roman Giebisch, Národní knihovna ČR)
Redakční poznámka: Nominační text zaslala Městská knihovna v Praze.
Dne 12. ledna 2021 nás navždy opustila Mgr. Marie Mudrová, která řadu desetiletí působila v Městské knihovně v Chebu. Boj s dlouhodobou nemocí, které po celý rok 2020 statečně čelila, zkomplikoval covid-19. Bylo jí 70 let (narodila se 25. března 1950).
Níže se dočtete, jak na ni vzpomíná PhDr. Martina Kuželová, ředitelka chebské knihovny, a dále středoškolský učitel a historik PhDr. Jakub Formánek a Mgr. Alena Vávrová, básnířka z Františkových Lázní.
Vzpomínka PhDr. Martiny Kuželové
Práce v knihovně a v komunální politice byla pro Marii Mudrovou vším. Nesledovala čas, kdy by mohla myslet také na svůj odpočinek, a i ve vyšším věku se pouštěla do nesmírné práce navíc – v odborném i běžném životě. Byla členkou chebského zastupitelstva, nějaký čas pracovala i v radě města, zapojovala se do činnosti různých komisí. Jako předsedkyně regionálního výboru SKIP (v letech 2007 až 2019), členka dalších profesních týmů (např. pro veřejné knihovny, pro venkovské knihovny, pro nominace do soutěže Knihovna roku) a v neposlední řadě i jako vedoucí našeho oddělení pro dospělé, které vedla 41 let, a zástupkyně ředitelky knihovny (do roku 2015) se zasloužila o rozvoj knihovnictví, včetně podpory knihoven v obcích. Byla u zrodu celorepublikových projektů a akcí k podpoře čtenářství, které hned rozvíjela i v Chebu.
Utvořila Adresář nadací, občanských sdružení a církevních organizací Chebska (1998). V roce 2002 iniciovala vznik Zvukové knihovny pro nevidomé a slabozraké a v roce 2012 odstartovala a do roku 2014 vedla Virtuální Univerzitu třetího věku (VU3V). Velký obdiv si také vysloužila za organizaci oblíbených zájezdů, často ve spolupráci s manželem Vladislavem, nejprve pro knihovníky, postupně pro posluchače VU3V a širokou veřejnost – po stopách literátů a dalších významných osobností, památkách a jinak zajímavých místech Čech i zahraničí. Předloni jich bylo rekordních 14, jedno- až pětidenních. Posledním projektem, v kterém se velmi angažovala, byl Týden židovské kultury v závěru ledna 2020. Z chebské knihovny, kde jsme si v srpnu připomněli neuvěřitelných 50 let od jejího nástupu do zaměstnání, které u nás nikdy nezměnila (pracovní poměr ukončila k 31. prosinci 2020), jsme ji jeli pozdravit již do domácího prostředí, kde se léčila. Sršela dobrou náladou a plánovala, že po nemoci bychom mohli…
„Mám Cheb a hlavně lidi moc ráda,“ netajila se. „Život uzavřený jen sama do sebe si ani neumím představit.“
Bude nám všem chybět.
Redakční poznámka: Jedná se o upravenou verzi textu zveřejněného 12. ledna 2021 na webu chebské knihovny.
Marie Mudrová slovy PhDr. Jakuba Formánka
PhDr. Jakub Formánek byl v posledních letech s Marií Mudrovou v úzkém kontaktu – podílel se na organizaci posledních zájezdů, zejména do zahraničí. Přednáší také v chebské knihovně.
Červené vlasy, nekonečný optimismus, rozhled, maximální nasazení a pracovitost, knihovna, zájezdy, politika (Zelení), laskavé srdce, dáma…
Dnes ráno došla do Chebu zpráva, která zasáhla nejednoho občana města. Svůj boj s těžkou nemocí, který paní Marie Mudrová vyhrála v minulém roce, překazilo onemocnění covid-19, jemuž v ranních hodinách podlehla. Jako člověk, který jí byl velmi blízký, přikládám za téměř deset let spolupráce osobní vzpomínku.
Mohl bych napsat knihu o tom, co jsme spolu zažili. Od přednášek, zájezdů až po velké akce jako byla připomínka sebeupálení Jana Palacha či Týden židovské kultury. Rád bych vzpomněl na její vlastnosti, protože v mnohém se jednalo o ryzí chování, které v současné době má málokdo.
Marie nikdy neznala slova jako „ne“, popřípadě „to nejde“. Vždycky našla řešení, a že situací, kdy jsem neviděl světlo na konci tunelu, byl nespočet.
Marie byla mistrem politického kompromisu. Ve veřejném vystupování jako zastupitelka byla tichá, ale činy, které díky funkci mohla konat, budou dlouho viditelné.
Marie milovala dvě oblasti, které nás vlastně spojily v krásné přátelství – školství a kulturu. V obou případech měla až do posledních chvil obdivuhodný přehled. Kulturu považovala za nejdůležitější věc v našich životech, stejně jako já moc dobře chápala, že jak na městské, krajské i celostátní úrovni to je oblast, která je pro všechny důležitá, ale až na posledním místě.
Marie byla členkou mnoha spolků, institucí, organizací a mezi knihovníky bylo její jméno zvučné. Pamatuji se na svou návštěvu knihovny v Olomouci, kde její jméno skloňovali v superlativech, hlavně pro myšlenku, že moderní knihovna dnes již není o knihách, ale hlavně o kultivaci veřejného prostoru prostřednictvím jejích aktivit.
Marie byla obdivuhodná svou pílí a zápalem pro práci. V knihovně působila v kuse 50 let a vždy ji bránila s plným nasazením. Mohli jste jí zavolat v kteroukoliv denní či noční hodinu a vždy měla vlídného slova. Nikdy se nemračila a vždy, i ve chvílích, kdy jí nebylo dobře, se dokázala smát a nedat své vnitřní bolesti najevo.
K Marii se těžko hledala cesta. Byla Beran, což ráda říkávala, a lidi si k tělu plně nepřipouštěla. Ráda pozorovala. Dodnes si pamatuji, jak jsme několik hodin seděli ve Veroně na náměstí a pozorovali lidi. Byl to úžasný zážitek. Stejně tak to měla například s tykáním se svým okolím – byla to velká vzácnost, které si budu navždy vážit. Kdo ale přišel s Marií do styku, v knihovně či na zájezdech nebo jen tak na ulici, cítil, že uvnitř je laskavá duše a velké srdce.
Knihovna a knihovnictví v ČR ztratily duši a město Cheb ztratilo významnou, skromnou osobnost přesahující hranice kraje, jak dokazují reakce na Mariino úmrtí.
Slova nedokáží vyjádřit, jak obrovská ztráta pro mě úmrtí Marie Mudrové je. Jedno vím zcela jistě – nechtěla by vidět náš smutek a řekla by mi: „Jakoubku, měl bys v tuto chvíli říct nějaký židovský vtip.“ Dobrá, tak tady ho máš: „Mně je úplně fuk, jak se jmenuješ. Necourej se mi po vodě, když tu chytám ryby!“
Maruško, děkuji za krásná léta spolupráce, nikdy nezapomenu!
Requiescat in pace!
Marie Mudrová ve veršíchMgr. Aleny Vávrové
Milá moje kamarádko
Maruško, Maruš, Marjánko,
řekni mi, že to není pravda!
Zem na Chebsku se dnes nad ránem zachvěla a Ty jsi zmizela
zmizela rovnou do nebe! Už nepojedeš
Vlakem s nebesy, který chystám
a já nikdy už nepojedu Tvým výletním autobusem
třeba za Janem Jakubem Rybou a nevtělím své
hluboké zážitky Tebou zprostředkované
do svých básní
Ale jak Tě znám, Ty v nebi nevydržíš
se jen tak válet na obláčku a než my přijdeme za Tebou
nachystáš nádherně překvapivý výlet nebeským busem
kde se setkáme s mnohými básníky muzikanty a dalšími
zajímavými lidmi, kterých bylo kolem Tebe nespočet
Když se večer budu dívat na červánky
uvidím tam vždy svítit tvou hlubokou duši i s Tvou
krásně červenou hlavou a budu také slyšet
Tvůj tichý klokotavý smích...
Ano – zem se spolu s mým srdcem a mnoha dalšími zachvěla
Něco prasklo a zmizelo. Uzavřela se jedna kapitola
Ale naše přátelství – to vím docela jistě –
bude příslovečně trvat až za hrob
Tak to tam nahoře všechno prosím Tě okoukni
už teď se hlásím do seznamu výletníků Tam, odkud není návratu
abych se s Tebou mohla znovu potkat
Dne 2. dubna 2020 zemřel Gabriel Gössel, významný sběratel gramofonových desek a znalec počátků českého zvukového průmyslu, který se zapsal i do historie českého knihovnictví. Jak k tomu došlo, kdo vlastně Gabriel Gössel byl a co vzešlo z jeho spolupráce s knihovníky, to vše přibližuje Filip Šír.
Pan Šelak edukuje a pomáhá
Když jsem se v roce 2011 nastoupil do oddělení digitalizace v Městské knihovně v Praze, dostal jsem za úkol zachránit staré gramofonové desky z konce 50. let 20. století. Začal jsem průzkumem, kde se co v České republice nachází a kdo se tady starým deskám vlastně věnuje. A stále znovu jsem narážel na jedno a totéž jméno: Gabriel Gössel. Toužil jsem se s ním setkat, ale skoro každá instituce, která vlastnila gramofonové desky nebo s nimi měla co do činění, mě od setkání s ním odrazovala: „Pan Gössel ti nic neřekne, ten s muzei a knihovnami nespolupracuje.“ To mě ale nemohlo zastavit.
V roce 2012 jsme se konečně potkali na konferenci. Dodnes si pamatuji, jak jsem před něj předstoupil v tričku s nápisem Vinyl Forever. „Máte to špatně, pane kolego. Měl byste tam mít šelakové desky navždy,“ řekl suše. Kdyby tak tušil, že já tehdy pomalu ani nevěděl, co to šelak je! Ale dobrá, kontakt byl navázán, vizitka předána. Teď už našemu osobnímu setkání nestálo nic v cestě. Jenže pan Gössel jako by se vypařil. Moje e-maily zůstávaly bez reakce. Měsíc, dva. Když jsem jej pak náhodou potkal v Jungmannově ulici poblíž sídla Supraphonu, odhodlal jsem se k telefonátu. Podařilo se. První osobní schůzka byla domluvena. Až teprve mnohem později jsem pochopil, proč mi neodpovídal. Byl jsem na jeho spam listu.
Po několika setkáních hned začátkem roku 2013 jsme si společně ujasnili, že tu není žádná instituce, která by se snažila o záchranu zvukového kulturního dědictví nebo se alespoň systematicky zabývala péčí o zvukové nosiče. Byli jen jednotlivci – a v první řadě právě Gabriel Gössel. Naše cesty se už nerozešly a téma záchrany zvukové historie českých zemí se mi díky němu stalo na následující roky osudem. Snažil jsem se ho prosazovat na všech svých působištích. Po Městské knihovně v Praze to byla Moravská zemská knihovna a nakonec Národní muzeum. Vždy s panem Gösselem po boku.
Nicméně tu byl ještě další problém. Nebylo moc na co navazovat. Česká republika neznala v tomto směru svou vlastní historii, alespoň ne tu gramofonovou do znárodnění v roce 1946. Neexistovala žádná publikace, která by komplexně mapovala první československé firmy ESTA a Ultraphon či historii zvukového průmyslu v českých zemích. První cíl byl proto jasný. Pan Gössel jakožto znalec přijal roli mentora, rádce a především autora. Já jsem se pasoval do role žáka, mediátora, hybné síly, „buldozeru“ (jak mě někdy současní kolegové nazývají).
Od té doby uplynulo společných sedm let. Od projektu o první československé firmě ESTA přes anglicky psanou publikaci o historii zvukového průmyslu v českých zemích až po knihu Krajané za Velkou louží. Od schůzek, telefonátů, e-mailů, konzultací, vzdělávacích akcí po republice, komentářů k projektům a odborným textům, přes naše cesty po Evropě, až k textům o projektech týkajících se Voskovce a Wericha, průkopníků zvukového průmyslu v českých zemích, a k prvním áriím Rusalky nebo etnickým nahrávkám pro krajany v USA.
Sedm let. Vysoká škola? Spíše dvě. To, co jsem měl tu čest získávat od pana Gössela, bylo a je neocenitelné. Zůstal oficiálně nedoceněn, ale nakonec alespoň pochopen. Pochopil jsem já a moji nejbližší kolegové. Záchrana zvukového kulturního dědictví je pro nás důležitá a budeme o ni usilovat a snažit se tak splácet dluh. Laťka je nastavena vysoko. Jak by řekl pan Gössel: „To vám tedy děkuji, pane kolego.“ Já děkuji ze srdce vám, pane Gössele!
Filip Šír s Gabrielem Gösselem
Kdo byl Gabriel Gössel
Gabriel Gössel (17. listopadu 1943 – 2. dubna 2020), významný sběratel gramofonových desek a znalec počátků českého zvukového průmyslu, byl původním povoláním chemik. Na konci 60. let 20. století začal studovat Vysokou školu chemicko-technologickou. V této době pracoval v papírenském závodě. Kvůli problémům se Státní bezpečností vysokoškolská studia nedokončil. Do počátku 80. let pracoval jako technik. Od této doby měl svobodné povolání a věnoval se překladům technických textů. Později začal překládat také beletrii, do češtiny převedl například některé prózy Stephena Kinga, Srdce je osamělý lovec od Carson McCullersové, Orwellovu Farmu zvířat nebo jeho Hold Katalánsku. Orwellovu Farmu zvířat vydal po srpnové okupaci 1968 také jako samizdat.
Gabriel Gössel projevil odvahu a morální statečnost bránit se proti bezpráví v srpnu 1968 při obraně budovy Československého rozhlasu. V pozdějších letech se zapojil do samizdatové činnosti, kde spolupracoval s okruhem lidí kolem Václava Havla. Zde se podílel na vydávání samizdatové edice Expedice. Po Havlově zatčení a věznění od konce 70. let byli hlavními redaktory Jan Lopatka a Ivan Havel, v redakčním kruhu pracoval mimo jiné Zdeněk Urbánek, Martin Palouš, Josef Danisz a právě Gabriel Gössel, který se vzhledem ke svému oficiálnímu zaměstnání v papírně staral také o vazbu těchto publikací.
Se sbíráním gramodesek, gramofonů, fonografů a fonografických válečků začal již v 70. letech. Později se specializoval zejména na český repertoár a na historii tuzemského zvukového průmyslu. Shromáždil rozsáhlou sbírku šelakových gramodesek s historicky zajímavými nahrávkami. Své znalosti a vědomosti si ovšem nechtěl nechávat pouze pro sebe. Proto se věnoval osvětové a publikační činnosti, kdy spolupracoval s českými muzei a dalšími zájmovými spolky. Spolupracoval také se známým hudebníkem Ondřejem Havelkou, se kterým ho pojila slabost pro prvorepublikovou populární hudbu.
Gabriel Gössel (1943–2020)
Vazba na české knihovnictví
V roce 2013 začala spolupráce s Filipem Šírem, jemuž byl mentorem a inspirárorem, na první ucelené publikaci mapující historii prvního ryze českého, resp. Československého gramofonového vydavatelství ESTA. Kniha vyšla v roce 2014 pod názvem Český katalog nahrávek gramofonové firmy Esta 1930–1946 a nabízí i kompletní diskografický seznam všech komerčně vydaných českých nahrávek firmy ESTA i grafická díla v podobě etiket, plakátů či portrétů autorů. Jde o první dílo svého druhu v České republice.
Následně pod hlavičkou Národního muzea vydal publikaci Gramatika etiket gramofonových desek, která slouží především pracovníkům paměťových institucí a pomáhá jim při popisu porozumět základním identifikačním znakům gramodesek, jako jsou matriční, objednací a katalogová čísla.
Oba autoři vydali v roce 2018 také anglicko-českou publikaci Bohemia on Records: Early Czech Sound Recordings in the United States. Ta představuje první ucelenější pohled na doposud nezkoumaný fenomén zvukových nahrávek, které v první polovině 20. století produkovaly americké gramofonové firmy pro početnou – a tehdy neustále se rozšiřující – komunitu českých imigrantů v USA.
V posledních letech pracoval Gabriel Gössel v rámci projektu Nový fonograf: naslouchejme zvuku historie také na rekonstrukci generálního katalogu nahrávek českých umělců na fonoválečcích a gramodeskách různých výrobců z let 1900–1946.
Jak na něj vzpomínají současné hustopečské knihovnice?
Jana Unverdorbenová:
„Nástup do Městské knihovny v Hustopečích a první setkání s panem Horákem, jak jen to popsat? Jeho kancelář byla zavalena knihami a tam měl svůj hlavní stan. Odtud vše řídil a organizoval, vymýšlel a hlavně se věnoval knihovničině. Musím říct, že jsem se od něj hodně naučila a byla s ním ráda. Obdivovala jsem jeho elán a zápal pro historii, které se věnoval i po odchodu do důchodu. Pořád nás v knihovně navštěvoval a něco studoval. Měl i dalšího velkého koníčka a to byly včely; myslím si, že při této práci relaxoval a čerpal nové síly. Med od jeho včelek byl famózní a jsem ráda, že v jeho šlépějích pokračuje jeho vnuk.“
Jitka Horáková:
„Při práci v knihovně jsem pana Horáka zažila jen krátce, i přesto na mě jeho charisma a osobnost zapůsobily natolik, že se z nás stali přátelé. Člověka, který své aktivity zaměřoval tolika směry, hned tak nepotkáte. Pan Horák za námi i v penzi často jezdíval do knihovny, obdivuhodný byl jeho stálý zájem o literaturu a historii i v pokročilém věku. V oboru knihovnictví, literatury i historie zanechal nesmazatelnou stopu. Stále nemůžeme uvěřit tomu, že za námi již nepřijde.“
Na Masarykově univerzitě jste vystudoval historii a hudební vědu, v návazném doktorském studiu jste se zabýval českými dějinami. Znalost dějin je asi pro knihovníka v muzejní a klášterní knihovně ideální základ, viďte?
To nepochybně ano, i když bych slovo „znalost“ raději zaměnil za „orientaci“. Protože každé studium není ani tak vršením znalostí, jako spíše rozšiřováním hranic toho, co člověk neví. Ale abych Vám úplně neutekl z otázky – ano, myslím, že pro práci s historickým knihovním fondem je určité ponětí o „osvětí“ historické knižní produkce, tedy o společnosti, která knihy vytvářela a využívala, určitě potřebné. Stejně jako ponětí o aktuálních historiografických trendech mimo úzké zaměření na knihovědu, neboť transdisciplinární rozměr odborné práce s knihami minulosti je dnes už takřka nutností. Úskalím mé studijní profilace se ale zase nutně ukázala malá zběhlost v knihovnictví – když si zvolíte knihovnické zaměstnání a teprve po nástupu do práce slyšíte poprvé výrazy jako MARC 21 nebo vedlejší záhlaví, znamená to, že Vaše začátky budou dost krušné (mně se je podařilo zvládnout jen díky trpělivosti tehdejších kolegů a kolegyň, za což jim patří velký dík!). Ideální je tedy asi kombinace obojího.
A jak vlastně došlo k tomu, že jste zakotvil právě v rajhradské knihovně? Čím Vás okouzlila?
Upřímně – do rajhradské knihovny mne prapůvodně přivedla prostá potřeba stálého zaměstnání v oboru. Během doktorského studia jsem byl klasickým projektovým zaměstnancem na několika vědeckých projektech, z nichž nejvýznamnější se týkal edice pramenů k vysídlování německého obyvatelstva z českých zemí. Podobné projekty ale představují dost nejistou existenci, a tak když jeden po druhém končily, byl jsem rozhodnut poohlédnout se po stálejším místě. Tehdy se šťastně objevilo místo v muzejní knihovně spojené s péčí o historický klášterní fond. Lákalo mne hlavně to, že jde o poměrně rozsáhlou, organicky vzniklou knihovnu složenou z velké části ze starých tisků, což mnohem více než zmíněná projektová zaměstnání odpovídalo mému raně novověkému odbornému zaměření. Ani jsem zpočátku netušil, jak pestrá práce mne čeká a že půjde o trefu do černého.
Jak vlastně rajhradská knihovna funguje? Co vše nabízí svým uživatelům?
Knihovna je ve vlastnictví Benediktinského opatství Rajhrad a od roku 2004 se nachází opět ve svém původním prostředí rajhradského kláštera. Do té doby byl fond z důvodu špatné statiky budovy přibližně třicet let uložen v externím depozitáři Státní vědecké knihovny Brno (dnešní Moravské zemské knihovny). Když se měl fond vrátit zpět, vznikla otázka jeho budoucí odborné správy, která se snoubila s otázkou praktického fungování celého klášterního areálu. Tehdy vznikla dohoda mezi Jihomoravským krajem a Benediktinským opatstvím Rajhrad a vznikla nová muzejní instituce Památník písemnictví na Moravě, sídlící v areálu kláštera a zaměřená na literární či obecněji písemnou kulturu v celém moravském prostoru. Organizačně se stal památník součástí Muzea Brněnska, jako sbírkotvorná instituce se zaměřuje na různorodé projevy spjaté s moravským písemnictvím, pořádá pravidelné literárně historické výstavy či besedy a v rajhradském klášteře zajišťuje pravidelný návštěvnický provoz. V neposlední řadě pak památníku připadl úkol pečovat o fond historické knihovny, včetně mapové sbírky a sbírky rukopisů a prvotisků. Asi největším úkolem je dokončit v knihovně moderní katalogizaci a tím ji zpřístupnit co nejširšímu okruhu zájemců. V nedávné době se podařilo dokončit zpracování historického sálu knihovny, na čemž měly lví podíl kolegyně z Moravské zemské knihovny v rámci projektu NAKI Benediktinský klášter Rajhrad jako kulturní fenomén. Knihy poskytujeme badatelům k prezenčnímu studiu, fond dále slouží jako takřka bezedný rezervoár artefaktů pro výstavy a knižní reprodukce a samozřejmě se snažíme, seč finance dovolí, o jeho fyzickou ochranu. Když se na to všechno podíváte perspektivou vlastního pracovního času, vyjde Vám z toho skutečně pestrá směsice činností od psaní odborných článků, přes možnost podrobného studia dílčích literárně historických témat při tvorbě výstav a organizaci nejrůznějších akcí až po mechanickou každodenní práci v knihovně nebo stloukání a natírání výstavních panelů.
S vybranými dokumenty se mají uživatelé možnost seznámit i online v digitálních knihovnách. Můžete přiblížit, jak u Vás probíhá digitalizace (včetně např. identifikace vhodných titulů)?
Žel, není v silách muzea vybudovat vlastní plnohodnotné digitalizační pracoviště. Veškeré aktivity v tomto směru tedy musíme rozvíjet ve spolupráci s dalšími subjekty. Výběr vhodných titulů se přirozeně orientuje přednostně na to, co je v rajhradské knihovně unikátní a tím jsou bezesporu dvě samostatné sbírky – mapová a rukopisná. Mapovou sbírku zahrnující více než tisícovku exemplářů převážně z 18. a 19. století se podařilo digitalizovat na jeden zátah, a sice prostřednictvím spolupráce s Výzkumným ústavem geodetickým, topografickým a kartografickým v rámci jeho projektu NAKI Kartografické zdroje jako kulturní dědictví. Zveřejněny byly prostřednictvím virtuální mapové sbírky chartae-antiquae.cz. Sbírka rukopisů a prvotisků je zpracovávána postupně. Každý rok podáváme jeden projekt v rámci programu VISK 6, v němž se zaměřujeme na digitalizaci nejstaršího, tj. středověkého segmentu sbírky. V loňském roce jsme dokončili zpracování rukopisů vzniklých do roku 1400, od letošního roku plynule pokračujeme digitalizací manuskriptů z 15. století. Digitalizace novověkých rukopisů, která není tolik technologicky náročná, probíhá opět ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou a tyto rukopisy jsou přístupné v její digitální knihovně. V tomto případě se výběr orientuje především podle badatelského zájmu. Nyní například věnujeme pozornost chorálním knihám ze 17. a 18. století.
Inspirujete se také v jiných knihovnách? Navštívil jste i nějaké zahraniční knihovny (např. v rámci svých studijních stáží ve Vídni)?
Na vídeňské knihovny – rakouskou národní, univerzitní i dvě ústavní – vzpomínám moc rád, ostatně představovaly jeden z důvodů, proč se na stáže vydat. Ještě i po skončení studia se staly cílem několika dalších zcela samoúčelných kopírovacích výletů, a i když se od dob mých studií v distribuci elektronických zdrojů událo mnohé, stále tento způsob získávání zahraniční literatury nepostrádá svůj půvab a efektivitu. S inspirací pro knihovnickou práci je to ale složitější – muzejní knihovny díky svému dominantně prezenčnímu charakteru budou vždy oscilovat mezi veřejnou knihovnou, správkyní knižních sbírek a servisním pracovištěm pro odborné pracovníky vlastní instituce. Dost záleží také na tom, jaké postavení knihovna v rámci muzea má, což bývá poměrně proměnlivé. Inspiraci je tak třeba brát především v tom, co jiné druhy knihoven umějí vzhledem ke svému primárnímu určení zpravidla lépe – především oslovování veřejnosti, začleňování do komunitního života regionu nebo třeba úroveň poskytovaného odborného servisu.
Jak Vaši práci ovlivnila doba koronavirová? Přinesla kromě negativ i nějaká pozitiva?
Řekl bych, že se dost liší jarní a podzimní fáze. Jarní lockdown nás zastihl v plném proudu příprav výstavy o barokní literatuře a podávání dotačních projektů, tedy v období nad jiné bohatém na pracovní stres. Ten najednou zcela nečekaně vystřídal intenzivní čas s rodinou, vařením a školními úkoly. Přes všechna tíživá negativa a ztráty, které pandemie už tehdy přinesla, člověk najednou získal spoustu prostoru pro úvahy, jestli si z práce neudělal zlaté tele a jestli dosavadní sklony k sebehodnocení podle množství stihnutých úkolů nebyly vlastně úplně mylné. Oproti tomu podzimní lockdown byl v tomto směru daleko bolestivější, neboť skýtal daleko menší perspektivu k brzké nápravě a hlavně tu s námi začala být o mnoho více i ta samotná nemoc. Jestli se dá z toho všeho extrahovat nějaké trvalé pozitivum, pak by to zřejmě mohla být proměna fungování institucí a jejich pracovního managementu, které se bude moci více orientovat na zvládání úkolů za pomocí online nástrojů a méně na fyzické bytí na pracovišti, byť samozřejmě muzeum ani knihovnu nikdy nebude možné vytvářet stoprocentně z domova. Během uplynulých měsíců bylo také velmi zajímavé sledovat, jak adaptabilní prostředí muzea a knihovny představují a kolik vzniklo nových nápadů na přesun činnosti do virtuálního prostředí, realizovaných často „na koleně“. Tento pandemií iniciovaný trend se už zcela jistě nezvrátí.
V poslední době se veřejně angažujete v podpoře výstavby nové budovy veřejné knihovny v Boskovicích. Proč je pro Vás osobně tento projekt důležitý?
Nejprve bych měl asi vysvětlit, oč se jedná. Přibližně dvanáctitisícové město Boskovice disponuje obecní knihovnou, která dlouhá léta sídlí v provizorních prostorách městského magistrátu, což značně podlamuje její rozvoj a aktivity jdoucí nad rámec půjčování knih. Před časem byl zpracován velmi zajímavý architektonický projekt na vybudování nové knihovny, která by měla vzniknout přestavbou nevzhledné městské budovy v centru Boskovic. Jeho autorem je zdejší rodák, architekt Zdeněk Fránek. Realizací tohoto projektu by tak kromě knihovny Boskovice získaly do svého centra i kus dobré moderní architektury. V současné době probíhá stavební řízení, realizace projektu je však odvislá od dostupnosti externího financování, které je v současné době dosti nejisté. Tato nejistota ohledně realizace dala vzniknout velmi neformální skupině lidí, která se o dění okolo knihovny začala trochu zajímat. Rozhodně ale nechceme být nijak konfrontační, jde nám hlavně o to, aby z veřejnosti zněl nějaký konkrétní pozitivní hlas, že je o knihovnu skutečný zájem. Pro mne osobně je tento projekt důležitý už tím, že bydlíme s rodinou v městečku Kunštát nedaleko Boskovic, v nichž realizujeme velkou část svých kulturních potřeb. Už nyní vlastní průkazku do zdejší knihovny tři z pěti členů rodiny, a to sem ještě nedojíždějí všechny dcery na střední školu, což je pravděpodobně čeká. Nedovedu říct, jak moc je náš případ reprezentativní, určitě ale nebude ojedinělý. Proto si troufnu soudit, že moje perspektiva nebude až tolik sobecká.
Jakou roli podle Vašich zkušeností hraje knihovna u obyvatel Boskovic, eventuálně i přilehlých obcí?
Neumím si to tak docela vysvětlit, ale Boskovice jsou městem mimořádně bohatým na tvůrčí aktivní lidi, kteří dávají svůj potenciál nezištně do služeb celku. Jen tak zde mohl vzniknout multižánrový festival, jehož význam už před mnoha lety překročil hranice regionu, nebo nezávislé noviny, jejichž články jsou založeny na kritickém myšlení a v místním dění působí jako štika v rybníce, nebo komunitní centrum doručující do Boskovic mimořádně kvalitní kulturní akce často zcela minoritních žánrů. Je do očí bijícím nesouladem, že město s tak úžasným lidským potenciálem nedisponuje dosud adekvátní knihovnou (aby bylo jasno – mluvím o budově, nikoli o knihovnicích a knihovnících, kteří naopak dělají, co mohou). Ta by po mém soudu mohla sehrávat důležitou roli kulturní infrastruktury pro co nejširší spektrum obyvatelstva a vyvažovat tak přece jen místy poněkud exkluzivní nabídku, kterou jsem zmínil výše. Tedy jako jakási „catch-all institution“, řečeno ošklivým anglicismem. Jako knihovna pověřená výkonem regionálních funkcí má pak boskovická knihovna potenciál přenášet tento svůj význam i do širšího regionu.
Jak by se podle Vás měla boskovická knihovna dále rozvíjet (ať už v nových či stávajících prostorách)?
Nechci příliš předstírat, že bych uměl boskovickým kolegyním a kolegům radit. Znají své čtenáře nejlépe a disponují letitými zkušenostmi. Osobně se ale domnívám, že by boskovickou knihovnu neměl minout postupný přesun od bazální funkce knihovny spočívající v garanci bezprahového přístupu k literatuře směrem k mnohokrát skloňovaným komunitním funkcím. V současných prostorových podmínkách je to ale, obávám se, stěží reálné. Jsem si jist, že vytvoří-li se adekvátní podmínky, rozvoj nabídky na sebe nedá dlouho čekat a městu se tato investice bohatě vrátí.
Měly by se podle Vás muzejní knihovny něčím inspirovat u knihoven veřejných, popř. veřejné knihovny naopak u muzejních?
Leccos bylo již naznačeno výše, asi nejvíce ale věřím na možnost spolupráce těchto dvou typů knihoven v konkrétním místě. Schopnost veřejných knihoven oslovovat široké publikum či spolupracovat se školami na straně jedné a nabídka muzejních knihoven, historicita prostředí a přitažlivost knižních sbírek na straně druhé má potenciál vytvářet dlouhodobou synergii, z níž profitují oba subjekty a ve výsledku též veřejnost. Akce jako Týden knihoven, Noc s Andersenem nebo Dny poezie jsou myslím pro podobný druh spolupráce mimořádně vhodné.
Co právě čtete nebo jste dočetl? A komu byste tento titul (či tyto tituly) doporučil?
Před časem jsem si stanovil cíl dohnat to, na co při studiu nezbyl čas, mimo jiné též produkci mých někdejších pedagogů z brněnské Filozofické fakulty. Takže jsem si v závěru roku 2020 jako předvánoční dárek nadělil nedávno vydané sborníky textů od estetika, sociologa a hudebního vědce Jaroslava Stříteckého, velkého znalce a propagátora německé literatury 20. století. Zřejmě i pod tímto vlivem jsem nyní chytl po svém dlouholetém čtenářském dluhu – Hře se skleněnými perlami Hermanna Hesseho, takže si vlastně nyní v době pandemické krize čtu literární zprávu o tom, že duchovně je Evropa mrtvá už dávno. Ale abych nepůsobil tak příšerně intelektuálsky – ve snaze rozumět jazyku nejstarší dcery odbíhám od Hesseho dystopie k životním osudům aktuálně nejslavnějšího čarodějnického studenta a hned po nich mne čekají tři díly Prašiny!
Mgr. Ondřej Hudeček, Ph.D., v roce 2018 úspěšně dokončil doktorské studium obecné antropologie (v disertační práci se zabýval opatřeními proti povodním v Čechách na konci 18. století). Pracuje v Městské knihovně v Praze, kde se zabývá mj. problematikou mediální gramotnosti. V roce 2020 se stal držitelem ceny MARK. Ptá se Kateřina Nekolová.
Ondřeji, Ty nejsi vystudovaný knihovník, mohl bys nám říct, kudy vedla Tvá cesta na pozici metodika v Městské knihovně v Praze?
Jelikož tenhle rozhovor budou číst i ti, kteří moji cestu Městskou knihovnou v Praze dobře znají, nebudu skutečnost nijak přikrašlovat. Do knihovny jsem nastupoval po návratu z delšího studijního pobytu v zahraničí. Byl jsem tehdy doktorandem na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy s rozpracovanou disertací a hledal jsem klidné zaměstnání, které by mi umožnilo v mimopracovní době pokračovat ve výzkumu a psaní. O tom, co všechno se v knihovnictví odehrává a kam směřuje, jsem tehdy nevěděl zhola nic. Díky šťastné náhodě jsem se stal knihovníkem na pobočce Korunní a s podporou svých tehdejších nadřízených Jany Roulové a Zdeny Ciprové jsem se brzy začal zapojovat i do aktivit v rámci celé Městské knihovny v Praze. Moje vůbec první služební cesta mě dovedla na úvodní konferenci projektu Sociální inovace v knihovnách, který probíhal pod patronací KISK FF MU, a záhy poté jsem se začal věnovat oblasti mediálního vzdělávání. Toto téma má u nás v knihovně prioritu, a tak jsem se po třech letech působení na pobočce ocitl letos na jaře v metodickém oddělení, abych měl více možností rozvíjet projekty, které jsme ve spolupráci s KISKem začali.
Koncem ledna 2020 měl Ondřej několik dní na starosti koordinaci přípravy nové Koncepce rozvoje knihoven, takže mu doslova vstoupila do života (foto: Ondřej Hudeček, Městská knihovna v Praze)
Ocenění MARK jsi získal hlavně za projekt DeFacto. Jak vnímáš roli knihoven v oblasti mediálního vzdělávání?
Jako klíčovou a nezastupitelnou. Určitě nikdo nepochybuje, že toto téma bylo dlouhodobě opomíjeno. Důsledky toho vidíme nyní denně. Náš rozhovor vzniká koncem roku 2020, v době, kdy začíná globální vakcinační kampaň proti nemoci covid-19. S touto kampaní je ale spojená velká míra nedůvěry podstatné části společnosti. Více než polovina lidí je znejistěná natolik, že nad očkováním váhá. Podle všeho, co o tom nyní vím, ale zbytečně.
Ano, svět se stává čím dál tím složitějším a porozumět mu je mnohem náročnější než třeba ještě před dvaceti či třiceti lety. Úlohou knihoven je uchovávat a zpřístupňovat informace, knihovníci a knihovnice by však měli také aktivně uživatelům pomáhat se v té záplavě zorientovat. Naučit je odlišit podstatné od nepodstatného, poznat lži a dezinformace, aby si lidé byli vědomi všech potenciálních hrozeb, ale i výhod, které moderní komunikační prostředky přinesly.
V knihovně se zároveň věnuješ koordinaci dobrovolníků. Jak vnímáš jejich pozici? A jaké jsou Tvé zkušenosti?
Moje zkušenosti zatím příliš velké nejsou. Nastoupil jsem na pozici koordinátora dobrovolníků (a metodika) uprostřed první vlny pandemie a většinu času tedy prožil v nějakém režimu epidemiologických restrikcí. Osobně jsem se stačil potkat zhruba s desítkou našich stávajících dobrovolníků a zhruba stejný počet jsem stihl „přijmout“. Ti lidé mají mnohdy mimořádně zajímavé osudy. Právě s nimi přichází do knihovny nové podněty, zkušenosti i pohledy na naše služby a aktivity. Jsou to samozřejmě v naprosté většině lidé velmi činorodí a dobře vědí, proč k nám přicházejí, tedy co jim dobrovolnická činnost může nabídnout – pocit, že jsou prospěšní druhým, realizaci vlastních nápadů, smysluplně strávený čas a nové podněty.
Věda jako jedna ze specifických lidských činností mě zajímá dlouhodobě. Nejspíš to má původ i v oboru, který jsem vystudoval, tedy v sociokulturní antropologii. Vědci podobně jako třeba domorodé kmeny na Borneu mají svoje rituály, jazyk i tabu. Tzv. laická veřejnost tohle ale často nevidí a nechápe – od vědců očekává jednoznačné odpovědi a objektivitu, chápanou jako absenci politiky či ideologií ve výzkumu. Jenže to právě věda nabídnout neumí a nemůže, dokonce ani vědy přírodní nebo technické. Stále je to činnost vykonávaná konkrétními lidmi, jejichž hodnoty či osobnostní rysy se nutně obrážejí i v jejich vlastním výzkumu. Snažil jsem se proto v těch rozhovorech ukázat vědu jako zajisté specifickou, ale pořád standardní lidskou činnost se všemi jejími omezeními, ale i silnými stránkami. Jsem přesvědčen, že právě pochopení možností a limitů vědeckého přístupu nám může pomoci řešit i naše zcela aktuální problémy – současnou zdravotní i dlouhodobou klimatickou krizi.
Další téma, které je Ti dlouhodobě blízké, je udržitelnost. Nyní se v této oblasti začíná rozvíjet řada knihovnických aktivit. Jsi členem skupiny knihovnic a knihovníků, kteří se snaží téma v knihovnách více rozvinout. Jak skupina funguje a jaké jsou její aktivity a plány?
My oba jsme součástí této skupiny… Plány jsou smělé a ambice nám nechybí, ale abych byl konkrétnější. Komunikačním tématem roku 2021 je udržitelnost, resp. Cíle udržitelného rozvoje, což je konkrétní plán, jak učinit náš svět lepším místem k životu, přijatý Valným shromážděním OSN v roce 2015. Skupina, na kterou se ptáš, již více než rok promýšlí, jak nejlépe toto téma v knihovnách uchopit a ukázat kolegyním a kolegům, že stojí za to se mu věnovat, a to nejen v roce 2021. Z ankety uspořádané na podzim roku 2020 víme, že v knihovnách, lhostejno zda v tzv. velkých či malých, toto téma rezonuje a je o něj zájem, což nás samozřejmě motivovalo k další práci. Zjistili jsme, že kromě kontaktů na relevantní experty a expertky knihovnám chybí především více informací a tipy a triky, jak s udržitelností začít, řekněme příklady osvědčené praxe. Proto jsme na rok 2021 připravili vzdělávací cyklus sestavený jednak z online webinářů, na které jsme si již v roce 2020 všichni docela zvykli, jednak z workshopů, na kterých se snad již budeme moci sejít všichni fyzicky. Na koho se nedostane místo v kurzu, bude mít možnost zhlédnout webináře ze záznamu. Na závěr cyklu připravujeme i větší konferenci. Chystáme toho ale mnohem víc, hledáme partnery pro spolupráci i mimo knihovnictví, grantové příležitosti pro financování našich záměrů a také budeme rádi za další ochotné kolegy a kolegyně, kteří by nám chtěli a mohli s propagací udržitelnosti v knihovnách pomoci. Takže neváhejte a hlaste se! Doporučuji i do budoucna sledovat web https://udrzitelna.knihovna.cz/. Kontaktovat nás můžete na e-mailu udrzitelna@knihovna.cz.
Mnozí nevědí, co si přesně pod pojmem „udržitelnost“ představit. Můžeš nějak přiblížit, jak to vidíš Ty?
Koncept udržitelnosti má podle mě v sobě silně přítomný etický apel. Měli bychom myslet jak na generace, které budou naši planetu obývat v budoucnu a kterým ji my (symbolicky) jednou předáme, tak na všechny další organismy, které ji s námi obývají a jejichž životy bezprostředně jako lidstvo ovlivňujeme. Udržitelnost zkrátka znamená respekt k přírodním limitům i k jiným lidem, včetně těch, kteří se ještě nenarodili.
Myslíš, že je toto téma spojeno s nějakými principy, které daná témata propojují?
Jednoznačně. Tím principem je podle mě zajištění přístupu k relevantním informacím, a to takovou formou, aby pro nikoho nepředstavovala bariéru. Také proto jsem přesvědčen o tom, že právě knihovny jsou klíčové instituce pro úspěch konceptu udržitelného rozvoje. Přechod na udržitelné zemědělství či úspěch v boji s klimatickou změnou jsou podmíněny dostatkem kvalitních a ověřených informací. V současnosti hledáme řešení hned na několik krizí, s nimiž se jako lidská populace potýkáme. Ovšem jaká řešení bychom měli prosazovat, abychom třeba nezpůsobili problémy někde jinde? Stále platí, že pro kvalitní rozhodování potřebujeme odpovídající informace a lidi, kteří s nimi umí pracovat. To jsme my, knihovníci a knihovnice, kteří umíme v našich fyzických i elektronických zdrojích najít přesně to, co lidé, kteří k nám přicházejí, potřebují. A navíc k tomu dodáváme něco, co zatím ani algoritmy Googlu nezvládají – posouzení důvěryhodnosti těchto zdrojů a doporučení, které z nich jsou nejvhodnější pro daného konkrétního člověka.
Pokud nějakého knihovníka či knihovnici téma zaujme, jaké zdroje bys doporučil pro bližší seznámení? Vyplatí se sledovat nějaké odborníky?
Udržitelný rozvoj je tak široké a komplexní téma, že ho nelze pojmout „celé“; proto je ostatně tak složité ho dobře komunikovat. Jako lidstvo umíme docela dobře vyřešit jasně vymezený a ohraničený problém, třeba úbytek ozonové vrstvy Země v důsledku používání konkrétních látek (freonů). Udržitelný rozvoj se ale dotýká především tzv. zapeklitých problémů (wicked problems), tedy těch, které mají hned několik příčin a u kterých především neexistuje sdílená představa o tom, jak je nejlépe řešit. Přesto zkusím dát nějaká doporučení.
Skvělou práci dělá samotná OSN, a proto se vyplatí sledovat třeba webové stránky její české informační kanceláře. Pro pochopení globálních souvislostí doporučuji Johana Rockströma a jeho již více než deset let starý, ale stále průběžně aktualizovaný koncept planetárních mezí. V českém kontextu pak rozhodně knihy Bedřicha Moldana, který právě z Rockströmových úvah vychází. Teprve nedávno jsem pro sebe objevil ekonomku Kate Raworthovou, která tento koncept planetárních mezí inspirativně rozvádí v ekonomii. Její kniha Ekonomie koblihy už naštěstí vyšla i česky.
Hodně prosazuješ myšlenku, že by v knihovnách měla být udržitelnost udržitelná. Jak si to představuješ?
To není nijak složitá myšlenka. Aktuálně prožíváme zásadní zdravotní krizi, která se postupně přelévá do krize ekonomické, na čemž má samozřejmě svůj velký podíl i stávající nastavení ekonomiky, a to nejen naší, ale i té celosvětové. Bohužel nám hrozí i krize sociální – vysoká nezaměstnanost, nedostupnost některých veřejných služeb. Jenže na pozadí toho všeho zažíváme i krize mnohem podstatnější. Akceleruje změna klimatu, roste tlak lidské společnosti na služby ekosystémů, které už nám mnohdy nestačí. Udržitelnost tudíž nemůže být „standardním“ komunikačním tématem knihoven na jeden rok, je to téma, či spíše úkol, který by měl být s knihovnami spojený už navždy. V knihovnách uchováváme kulturní a znalostní dědictví minulých generací a zpřístupňujeme ho všem bez rozdílu. Musí nám tedy eminentně záležet na tom, abychom měli i v nějaké vzdálené budoucnosti komu tento obsah předávat. Jak říkává naše kolegyně a kamarádka Eliška Bartošová: „Na mrtvé planetě nejsou žádní čtenáři!“
A obligátní osobní otázka na závěr. Co rád čteš? A jaké jsou Tvé oblíbené knihy?
Snažím se sledovat aktuální historiografickou produkci aspoň v oblasti, která mě dlouhodobě zajímá, ale bohužel to zvládám už jen výběrově. V poslední době jsem totiž začal víc číst knihy, které pojednávají o naší přítomnosti nebo spíše o budoucnosti. Zajímavá je nová ediční řada Crossover nakladatelství Argo a samozřejmě sleduji i publikace týkající se dezinformací a mediálního vzdělávání. Z beletrie mohu doporučit tři knihy s vročením 2019. Kehlmannův Tyll je geniálně sepsaná pozvánka do 17. století, beletrizovaný deník V sibiřských lesích francouzského spisovatele Sylvaina Tessona doporučuji všem s alespoň trochu dobrodružnou povahou – zvláště pak těm, jejichž život je „v půli se svou poutí“ – a z ryze osobního hlediska pro mě hodně znamenalo vydání Na vrcholu zoufalství Vojtěcha Varyše. Ti, kdo Vojtu znali, tomu budou rozumět...
Ondřej Hudeček (zdroj: archiv Městské knihovny v Praze)
Rok 2020 byl pro všechny náročný a přinesl s sebou celou řadu změn. Pro nás v tišnovské knihovně byla nejzásadnější změnou a velkým krokem do neznáma realizace Kreativní laboratoře. Když za námi v listopadu 2019 přišel PhDr. Petr Škyřík, Ph.D., s nápadem vybudovat v knihovně kreativní digitální (robotické) centrum, takový malý makerspace, doslova nás tím nadchnul. S jeho nemalým přispěním jsme se pustili do práce.
Začali jsme si tedy shánět informace o tvůrčích prostorech v knihovnách. A narazili jsme na docela zásadní problém. Ono těch informací mnoho není. Navštívili jsme Hanku Šandovou na Půdě v Poličce a Tomáše Mejzlíka ve FabLabu v Brně, ale stále jsme nedostali odpovědi na všechny otázky. Kdo nás, roboty a programováním nepolíbené, naučí se vším vybavením pracovat? Kde se můžeme inspirovat? A tak vznikl další nápad. Když nemůžeme najít školení ani kurzy, které bychom potřebovali, uděláme si je sami. A tak jsme k projektu na vybavení Kreativní laboratoře do programu VISK 3 podávali ještě do programu VISK 2 projekt na vzdělávání knihovníků. A protože tišnovská knihovna dlouhodobě spolupracuje s Místním akčním plánem (MAP) rozvoje vzdělávání Tišnov II, semináře jsme koncipovali tak, aby měly využití i mezi učiteli a pracovníky neformálního vzdělávání mimo oblast knihoven.
Jaký byl plán
Původně bylo plánováno deset prakticky zaměřených workshopů na témata:
základy práce s roboty (Ozobot, mBot, Bee-Bot atd.);
Jenže pak přišelo jaro a covid-19 a všechny plány padly. Začali jsme přemýšlet, zda vůbec a jakým způsobem vzdělávání uskutečníme. Bylo nám jasné, že ne vše budeme moci realizovat prezenčně. Nicméně k online vzdělávání jsme byli poněkud skeptičtí. Situace se bohužel nezlepšovala, ba naopak. Po absolvování několika online pracovních schůzek a následně i vzdělávacích seminářů a konferencí jsme si k online komunikace našli cestu. S létem přišlo rozvolnění a naděje, čas plánování, jak stihnout deset seminářů za tři a půl měsíce. Z toho témata jako robotika, virtuální realita a 3D tisk nemůžeme dělat online. Bylo tedy jasné, že tato témata bychom měli stihnout co nejdříve (pro jistotu, co kdyby nás zase zavřeli, že). To jsme ovšem netušili, že budeme muset řešit další problém, a to zpoždění dodávky vybavení kreativní laboratoře. Z původně plánovaného srpnového termínu dodání vybavení se vše táhlo až do konce roku 2020. Vzhledem k tomu se semináře o 3D tisku a virtuální realitě neuskutečnily vůbec. Počet seminářů se tím snížil z deseti na osm.
Do vybavení Kreativní laboratoře patří Bee-Bot a Ozobot
Nechybí ani sada LEGO Boost
K dispozici jsou i mBoti
Na uživatele čekají i počítače micro:bit a Arduino
V laboratoři je možné se ponořit i do virtuální reality
Začátkem září se uskutečnily dva prezenční workshopy s Hankou Šandovou a jejími roboty. Na workshopu Základy robotiky aneb Co nabízí trh jsme se seznámili s těmi jednoduššími robůtky – s Ozoboty a mBoty a se základy programování. Dále jsme si řekli, jaké aplikace je vhodné používat, jak postavit vzdělávací program pro děti, kde se inspirovat.
S deskovou hrou Scottie Go! na workshopu robotiky pro začátečníky
Programování Ozobota
S robůtkem mTiny
Programování mBota
Počítač micro:bit a ukázka úkolu z knihy micro:bit in Wonderland
Robůtek mTiny s maskou
Do plánovaných říjnových témat (Vzdělávací aplikace pro tablety a dotykové tabule v podání PhDr. Petra Škyříka, Ph.D., Podpora informatického myšlení a bastlení skrze BBC micro:bit s lektorkou Mgr. Barborou Havířovou, Ph.D., a Základy programování a elektroniky zábavnou formu – Arduino s Bc. Radkem Dobrovolným) už zasáhla druhá vlna covidu-19 a vše – včetně knihoven – se opět omezovalo a zavíralo.
Přechod do online prostředí
Nastal čas udělat další krok do neznáma – přejít na online platformu vzdělávání. Po zkušenostech s online schůzkami a semináři z jara jsme si vyzkoušeli platformy Google Meet a MS Teams. Obě se nám zamlouvají, jsou jednoduché na ovládání. Každá má svá pro a proti. Ano, chvíli nám trvalo, než jsme si je osvojili, ale uskutečnili jsme několik zkušebních online schůzek z kanceláře do kanceláře a šlo to. Na těchto dvou platformách nám běží i cykly přednášek Univerzity volného času pro seniory. A naši senioři vše zvládají. Takže volba prostředí byla jasná. Zbývalo přesvědčit přednášející, aby do toho šli s námi. Některým se moc nechtělo, přece jenom mluvit do obrazovky je dost nekomfortní, nemáte takovou zpětnou vazbu od publika jako při prezenční přednášce, technika není stoprocentní atd. Ale i tyto překážky se nám povedlo překonat.
Petr Škyřík reagoval na změnu situace i změnou tématu. Svůj seminář nazval Vzdělávání na dálku: zdroje, nástroje, didaktika. O akci byl enormní zájem, přihlásilo se přes 140 účastníků. Proto jsme jej museli z původně plánované platformy Google Meet (Google ve verzi zdarma omezil počet online účastníků; pro přístup je nutné mít zřízen účet Google) přesunout do prostředí MS Teams (mají větší kapacitu a není nutné mít zřízen účet Microsoft).
V online prostředí lze částečně realizovat i praktické workshopy. To jsme si vyzkoušeli na seminářích o micro:bitu s Barborou Havířovou a o Arduinu s Radkem Dobrovolným. Oba semináře byly částečně teoretické a částečně praktické díky online simulátorům a programovacím aplikacím. Sice zde není dostatečná zpětná vazba, ale ti odvážnější z účastníků komunikovali s přednášejícími pomocí chatu nebo i přímo pomocí kamery a mikrofonu.
Třetí část našich vzdělávacích programů byla zaměřena na téma multimédií v praxi a umění moderní komunikace. Šlo o semináře Základy audiovizuální tvorby (lektor Pavel Hanák), Základy fotografie (lektor Aleš Ležatka) a Základy počítačové grafiky (lektorka Kateřina Válková).
Zde jsme „sáhli“ do vlastních zdrojů a využili kolegů z Městského kulturního střediska Tišnov. Původně se opět mělo jednat o prakticky zaměřené semináře a workshopy. Vzhledem k vývoji situace se i tato témata transformovala do online prostředí a zaměřovala se více na teorii, ukázky dobré praxe, vysvětlení pojmů nutných k prohloubení znalostí. V roce 2021 bude cyklus pokračovat praktickými, semináři a workshopy.
Krok do neznáma se vyplatil
Když se na vše dívám zpětně, jsem ráda, že jsme tento krok do online prostředí udělali. Za obrovský přínos tohoto formátu považuji jeho dostupnost. Díky němu jsme témata mohli nabídnout mnohem širší veřejnosti, např. knihovníkům z těch částí republiky, odkud by se k nám do Tišnova dostávali těžko nebo velmi zdlouhavě. To se také ukázalo na návštěvnosti. Původně byly akce plánovány pro deset až patnáct lidí. Díky přechodu do online prostředí se osmi seminářů účastnilo 483 knihovníků z celé republiky. Zpětné vazby byly vesměs velmi pozitivní, účastníci oceňují převážně dostupnost. Jejich připomínky a poznatky organizaci seminářů nebereme na lehkou váhu, budeme s nimi dále pracovat.
Už teď víme, že odpolední čas seminářů, který jsme volili hlavně kvůli možnosti účasti učitelů, není vhodný. Ze strany vyučujících nebyl o námi nabízená témata zájem, byť byla nabízena celé obci s rozšířenou působností Tišnov.
Na rok 2021 jsme do programu VISK 2 opět podávali projekt na vzdělávání. Budeme pokračovat v tématu multimédií a realizovat neuskutečněná témata, tedy 3D tisk a virtuální realitu. Vzdělávání bychom rádi realizovali hybridní formou (prezenčně a zároveň bychom vše chtěli streamovat), aby se semináře dostaly k co nejširší veřejnosti. Online schůzky už známe, je na čase vyzkoušet opět něco nového.
Celý koncept vzdělávání knihovníků byl pro nás velkým krokem do neznáma, vystoupením z naší komfortní zóny (což byl tedy skoro celý rok 2020). Přesto jsem velmi ráda, že jsme do toho „šli“. Je to pro nás neocenitelná zkušenost a realizace vzdělávání není zase tolik náročná. Pokud tedy o něčem takovém přemýšlíte i u vás v knihovně, nebojte se a jděte do toho!
Fotografie pořídila Edita Hečová z Městské knihovny Tišnov.
Seminář byl zahájen úvodním slovem zaměstnankyně Domu zahraniční spolupráce Daniely Krtičkové, která také představila platformu EPALE. Mnozí knihovníci tuto elektronickou platformu pro vzdělávání dospělých v Evropě, na které najdeme mnoho podkladů a která může být významným zdrojem informací i pro vzdělávající knihovníky, již znají. Velmi atraktivní je nabídka bezplatných elektronických kurzů pro vzdělávání dospělých. K dispozici je online kurz lektorského minima pro začátečníky, který má 37 lekcí, a také navazující kurz zaměřený na distanční a blended vzdělávání; ten se skládá z 29 lekcí. Kurzy jsou velmi dobře zpracované a již samotnou účastí se zájemci seznamují s nejrůznějšími pomůckami pro vzdělávání dospělých. Krátké texty, videa, ukázky i podkladové materiály přispívají k atraktivnosti kurzu a příjemnému zážitku ze vzdělávání.
V dalším příspěvku Lucie Kelblové a Petry Ševčíkové jsme byli informováni o novinkách v programu Erasmus+. Knihovny si mohou podávat žádosti v programu mobility zaměřeném na vzdělávání dospělých. Nově je také možné požádat o akreditaci instituce a následné podávání žádostí je tím zjednodušeno.
Branislav Frk, expert na vzdělávání dospělých, který se také podílel na tvorbě online kurzů EPALE, ve svém příspěvku informoval o transformacích v této oblasti. Na něj navázal Tomáš Langer, další odborník v této oblasti. Zhodnotil charakteristiky online výuky a dal účastníkům základní doporučení k přípravě obsahu i techniky a k samotné realizaci výuky. Upozornil například na to, že by při online výuce měl lektor komentovat veškeré kroky, které probíhají na obrazovce, jak důležité je zapojení účastníků nebo jak zrádná může být technika.
Lektor Branislav Frk během svého příspěvku (foto: Kateřina Nekolová, Národní knihovna ČR)
Poslední příspěvek byl tak trochu z jiného soudku. Psycholog a kouč Petr Skalník velmi energicky promluvil o současné době, o důsledcích koronavirových opatření na naší psychiku i možnostech, jak se nepříznivým vlivům postavit. Tím byl seminář skvěle zakončen, aniž bychom tušili, že o pár dní později už by podobná vzdělávací akce nebyla uskutečnitelná.
Vizuálně zaznamenané poznámky (technikou označovanou jako sketchnoting) ze semináře (zdroj: Visual Coach)
Dovolte nám představit místní knihovnu, která se nachází v malé jihomoravské vesničce Litobratřice. V naší obci žije 471 obyvatel. Během příprav na realizaci projektu S knížkou do života (Bookstart) jsme napočítali okolo 50 dětí do šesti let, kterých se nové aktivity knihovny týkají. Prvním podnětem k registraci do projektu bylo setkání s krajskou komisí soutěže Knihovna roku 2020, jejíž členky nás utvrdily a motivovaly v myšlence, že bychom se do projektu mohli zapojit, i když jsme malá knihovna. Od toho okamžiku jsme začali s dalšími přípravami, jako bylo vylepšení dětského koutku, zařízení přebalovacího pultu, nashromáždění her a hraček a první objednání knih z doporučeného seznamu. Nutno podotknout, že pro realizaci aktivit máme k dispozici nejen nově zrekonstruovanou knihovnu, ale také velkou učebnu, tělocvičnu s vybavením pro malé děti a místnost k projekcím; nacházíme se totiž v budově bývalé školy. Co se týče pracovních sil, máme jednu stálou knihovnici a jednu knihovnici na výpomoc.
Bez dalšího váhání jsme se tedy zaregistrovali. Vedení obce náš záměr podpořilo a uvolnilo finance k zakoupení dárkových sad pro všechny děti. Ty byly v předvánočním období roku 2020 k radosti malých „čtenářů“ rozdány.
Za velmi důležitou považujeme komunikaci s rodiči. Velkou výhodou jsou blízké vztahy na vesnici, kde se všichni známe, a tak je pro nás spojení jednodušší. Další vymožeností dnešní doby, kterou maximálně využíváme, jsou sociální sítě. Pro rodiče, kteří chtějí chodit na setkání, jsme vytvořili facebookovou skupinu, v níž dostávají informace, fotky, nápady na domácí aktivity. Informace zveřejňujeme také na webu knihovny, webu obce, facebookové stránce knihovny a na vývěsní tabuli.
Pro děti do tří let jsme za podpory vedení obce založili dětskou skupinku Litobratřická mrňata, kam rodiče přihlásili devět dětí k pravidelné účasti na setkáních. Skupinka slouží ke zlepšení komunikace s rodiči a potvrzování jejich účasti na aktivitách. Litobratřická mrňata se měla podle plánu scházet alespoň jedenkrát měsíčně, ale to bohužel nákazová situace zatím nedovolila.
Co se týče dětí od tří do šesti let, zde ještě nemáme přesně vytyčené cíle a možné aktivity teprve mapujeme. Zároveň bychom chtěli zmínit, že spolupracujeme s místní školkou a naše knihovna realizuje projekt Knihovna dětem, kdy děti v rámci výuky (pokud to situace umožňuje) jedenkrát měsíčně docházejí do knihovny na tematicky zaměřený program.
Ve složité epidemické situaci se nám v období rozvolnění podařilo uspořádat alespoň dvě setkání Litobratřických mrňat a jedenkrát se sešly maminky s dětmi v tělocvičně (bez připraveného programu).
Na srpnovém úvodním setkání jsme řešili organizační záležitosti k projektu. Vyprávěli jsme pohádky (Kuřátko a obilí, Polámal se mraveneček, O medvídkovi), pak si děti hrály se stavebnicemi a skládačkami, knížkami pro nejmenší a na závěr sportovaly v tělocvičně. Dorazilo osm dětí v doprovodu šesti rodičů.
Učebna s hrami připravenými pro srpnové setkání
Hraní v učebně
V tělocvičně
Na zářijovém setkání proběhlo čtení pohádek s projekcí obrázků z knihy Pohádková zahrádka a poté děti tvořily ježečky. Měly připravenou omalovánku ježka a bramborová tiskátka. Následovala volná zábava a sportování v tělocvičně. Dorazilo šest dětí s pěti rodiči.
Čtení pohádek s projekcí obrázků při zářijovém setkání
Skupinové hraní v učebně
Výroba ježků
Společná fotografie
Činnost v roce 2020 jsme zakončili předáním dárkových sad (v počtu 38), vždy po předešlé domluvě s rodiči. Sady jsme rozdávali při vánoční besídce ve školce, v knihovně nebo s doručením přímo domů a doplnili jsme je souhrnnými informacemi o projektu a pozvánkou do knihovny.
Předání sad ve školce
Předání sad v knihovně
Předání sad doma
Rodičům nabízíme také využití učebny a tělocvičny během otevírací doby knihovny, aby věděli, že k nám mohou dojít i kdykoliv jindy a děti zabavit. V projektu vidíme velký přínos nejen pro děti a o to víc nás realizace baví. Je patrný větší zájem o knihovnu z řad rodičů, kteří nás teď i s dětmi častěji navštěvují v běžné otevírací době.
Fotografie pocházejí z archivu Místní knihovny Litobratřice.
Noc s Andersenem pořádal jako každoročně SKIP a jeho Klub dětských knihoven. 20. pohádková Noc s Andersenem byla plánována na pátek 27. března 2020 na téměř 1 700 místech. Nocovat mělo na 95 000 malých i velkých účastníků, a to nejen v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, ale také na Slovensku či v Polsku, ve Slovinsku, v USA, Chorvatsku, Dánsku, Německu, Saúdské Arábii, Turecku, Řecku, Švýcarsku, Itálii, Velké Británii, na Novém Zélandu, v Kanadě či na Maltě, v Austrálii, Francii, Bulharsku, ve Španělsku a Portugalsku, v Litvě i Singapuru, tedy celkem v 24 zemích světa!
Záštitu nad pohádkovou nocí převzal ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek, který ve své zdravici napsal: „…čtení probouzí fantazii a posiluje paměť. A v neposlední řadě vychovává člověka ke kritickému myšlení, k odpovědnosti, ke svobodě. Přeji letošní Noci s Andersenem to nejlepší: ať je dobrodružná, bohatá a dlouhá. Ať splní svůj účel: posílí, anebo rovnou probudí zájem o knihy a čtení.“
„Čítať sa má aj v dobe všetkých elektronických vymožeností a dostupných aplikácií. Kniha mi príde stále najzmysluplnejšou formou zábavy. A pretože mám doma 11 ročnú slečnu, ktorá rada číta, chceme spolu apelovať na rodičov a ich deti, aby čítali viac,“ napsala zase ambasadorka slovenské Noci s Andersenem, zpěvačka Dara Rolins.
V předstihu, už 11. března, dorazil „noční“ pozdrav od ilustrátora Tomáše Řízka z Tchajwanu: „Nerad bych zapomněl popřát hodně čtenářských zážitků a úspěšný průběh celé akce, moc zdravím a držím palce velkým i malým čtenářům!“
Velkolepou oslavu výročí narození Hanse Christiana Andersena připravovali v knihovnách, školách, v klubech dětí, divadlech a dalších komunitních místech, kde všude měly děti po celou noc trávit báječný program spojený se čtením pohádek nejrůznějšího druhu a připomenout si, jak prima je číst, a to nejen pohádky!
Okolnosti ale bohužel pohádkám nakloněny nebyly; kvůli koronavirové pandemii muselo být pohádkové nocování přesunuto. Přesto se však mnozí nevzdali, nečekali na náhradní termín a nocování „po svém“ uspořádali. S velkou radostí se s vámi chceme podělit o „noční“ zprávičky – o čtení, které sice většinou neproběhlo v knihovnách, školách či jiných zařízeních, ale přesto potěšilo.
Výzva k domácímu nocování
„Mimořádné události si vyžádaly mimořádné činy. Protože nemůžeme být ve škole, navrhujeme, abyste si s námi udělali pohádkovou noc doma. Čtěte si pohádky, zahrajte si na rytíře, připravte si královskou hostinu, učešte si vlasy jako princezna, vystřihněte si královskou korunu, zkuste chvíli mlčet jako princ Bajaja. Co vymyslíte dalšího? Buďme alespoň takto zase chvilku spolu. Petra, Školní družina Liptál.“
„Ahoj Tygříci a Bobříci, kamarádi, rodiče! Zdravím všechny, kteří mají rádi pohádky. Zvu vás na naši 1. společnou Noc s Andersenem. Mimořádné okolnosti nám nedovolí akci zorganizovat ve školce. Pojďme si tuto pohádkovou noc prožít se svou rodinou doma. Těšili jsme se na spaní ve spacáku, poslech pohádek H. Ch. Andersena, hry, hostinu, tvořivé aktivity, převleky do kostýmů, ilustrace k pohádce, tancování s písničkou z pohádek, posílání vzkazů, foto, video, stopovačku a další zajímavé aktivity, které nás napadnou – to vše můžeme dělat i doma a bude nás to bavit! Pojďme si to užít! Těším se na krásný pohádkový den, večer a noc. Ti dříve narození mohou pokračovat až do rána (dospěláci). Ale pozor! Jen ve dvou. Mám Vás ráda, Věrka, Plzeň.“
„Srdečne Vás zdravíme zo Slovenska. Som učiteľkou ZŠ Jana Amosa Komenského v Seredi a Noci s Andersenom sa zúčastňujem so svojimi žiakmi už niekoľko rokov. Deti majú veľmi radi túto skvelú akciu. Preto, keď bola v dôsledku koronavírusu zrušená, zostali veľmi smutné. A tak som pre deti pripravila netradičnú Noc s Andersenom, ktorú mohli absolvovať doma. Mali ste vidieť tú radosť. Pripravila som im aktivity: 1.Bobrík vedomostí – hádali názvy rozprávok; 2. Bobrík rýchlosti – podľa indícií mali určiť predmet a nájsť ho doma, merali si aj čas; 3. Bobrík šikovnosti – lúštili krížovku s tajničkou „Andersen“; 4. Bobrík odvahy – po tme s baterkami hľadali kamienky, vetvičky, lístočky; 5. S rodičmi sa zabavili pri kvíze zo sereďského nárečia. A na záver som im pripravila prezentáciu fotiek z akcií, ktoré sme tento rok spolu zažili. Ešte počas noci som dostala od detí a rodičov fotky, videá, ako sa zabávajú. Veľmi ma to potešilo. S pozdravom Zuzana a štvrtáci zo Serede.“
Jako každý rok, ani letos nezapomněli Hanka a Mirek z Místní lidové knihovny Kostomlaty pod Milešovkou potěšit všechny svou písničkou: „Milí nocležníci (asi notně zklamaní)! I naše knihovna se chystala tento pátek na tradiční nocování, letos dokonce poprvé v nových, krásných prostorách. Přípravy byly vyladěné do posledního detailu, ale zasáhla vyšší moc. Ale i tak se s vámi chceme podělit – jelikož jsme motto letošního nocování měli Z pohádek kytku složenou, užijem si s Boženou – o tradiční písničku k tomuto tématu. Přejeme vám trpělivost a hlavně, ať se v dohledném termínu sejdeme na společné vlně.“
„Tak právě nám náš princ a princezna odpadli do královských duchen. Zjistili jsme, že máme doma knihožrouta a sežral nám pohádky od Boženy Němcové, tak jsme zaimprovizovali a četli pohádky od H. Ch. Andersena. Vybrali jsme pohádku Uspávač, který pod každým ramenem drží deštník. Deštníky jsme si pomalovali, protože Uspávač rozvírá pomalovaný deštník nad hodnými dětmi, kterým se pak zdají nejkrásnější pohádky. Malování jsme si zpříjemnili posloucháním písničky Vzpomínka na Boženu Němcovou od lidiček z knihovny Kostomlaty. Písnička se moc líbila a doplnili jsme ji o omalovánky od Jiřího Fixla. Četli jsme si u stolu i v postýlce. Uspávač vypráví pohádky od Pondělí do Neděle. My jsme dočetli do Soboty, Neděli si necháme na zítra. Byl to krásný pátek. Děkujeme, s pozdravem Tereza, koordinátorka Klub Quiq.“
„...zorganizovali sme cez obecný web "Domácu Noc s Andersenom“, upravili kvíz o Harry Potterovi do slovenskej verzie a veríme, že deti z obce Vlkovce sa určite zapoja. S pozdravom Ľudmila, Obecná knižnica Vlkovce.“
„Dobrý večer, na dnešní Noc s Andersenem jsme se těšili a prostě jsme si ji nechtěli nechat ujít. Uspořádali jsme alespoň krátké on-line čtení. Zdraví RC Zajíček.“
Jarmila ze Střediska volného času TYMY Holešov píše: „Společně to zvládneme! Nezahálíme! Zapojili jsme se do akce Týden čtení dětem, na našem FB jsou nahrávky s četbou pohádek a příběhů, které jsme natočili s osobnostmi našeho města pod názvem Babičko, dědečku, vyprávěj. Přejeme, ať se akce, i když v jiném formátu, vydaří.“
„A četlo se na mnoha místech, za všechny zmínka v Hodonínském deníku, kde píší, že blatnická starostka četla svým vnučkám, aby o Noc s Andersenem nepřišly.“
S Aničkou malířkou (foto: Lívia Pekajová)
Hromadné čtení (foto: Tatiana Ducárová)
S Denníkem malej blondínky ve Rtyni v Podkrkonoší (foto: Petr Mikulec)
Výzva k tvoření
„Naše děti se moc těšily, ale víme, jak to dopadlo. Jako jejich učitelka výtvarné výchovy jsem jim dala za úkol namalovat, jak Harry bojuje s koronavirem a dostala jsem od jedné slečny foto, které přikládám. Tu roušku sama šila a naaplikovala ji na Harryho,“ píší ze ZŠ Nad Přehradou v Praze 15.
Harry s rouškou (autor: Veronika Nováková, ZŠ Nad Přehradou, Praha 15)
„Dnes jsem měla sedět úplně vyčerpaná, ale jako každý rok šťastná. Den po Noci byl vždy euforický. Účastníme se, mimo prvního ročníku, vždy a posledních pár let je nás kolem 70 účastníků. Nejprve starší děti dělají program pro mladší a stávají se jejich anděly ochránci. Letos jsme měli mít noc s dětmi z Austrálie on-line. Ale i tam bylo vše zrušené. Mají pouze naše malované pohledy. Nevadí. Těšíme se na noc, která bude... Vrchoviňáci.“
Výzva ke společnému trávení času
Ještě v červnu proběhlo Andersenovské odpoledne v Obecní knihovně Křečkov na Nymbursku: „Vymyslely jsme s paní učitelkou Andersena výtvarného. Děti v družině luštily různé kvízy a namalovaly kouzelné klobouky, v MŠ malovaly na téma Pohádkový dům. Kdo byl v karanténě, poslal obrázky e-mailem. Obrázky zdobí chodbu na obecním úřadě. Celkem se Andersena u nás zúčastnilo 39 dětí.“
„Opravdická noc proběhla jako rozloučení s prázdninami v uherskohradišťské knihovně. Proběhla historicky první pátračka – únikovka v knihovně a na noční dobrodružství dorazili také hosté z knihovny ve Studené Loučce.“
„Odpoledne s Andersenem u nás proběhlo v pátek 18. září, Noc s Andersenem jsme kvůli rouškám přesunuli na odpoledne (spát se v nich nedá). Z původních 21 nahlášených dětí jich nakonec přišlo jen 9,“ píší z Jablonného nad Orlicí. „Celá akce proběhla venku před budovou knihovny. Nechyběly tradiční soutěže, kvízy a úkoly – tentokrát na téma Harry Potter. Děti si opekly uzeniny na čarodějném ohýnku v Ohnivém poháru, poslechly ukázku z knihy Harry Potter a kámen mudrců v podání pánů Andersenů a nakonec jim kouzelný klobouk prozradil, kde na ně čeká jejich kouzelná hůlka. Místní ochotníci, kteří nám každoročně při Noci s Andersenem čtou z pohádek, tentokrát pro nejbystřejšího malého kouzelníka připravili opravdický Nimbus 2000.“
Výzva i v zahraničí
Slovinská Knjižnica v Radovljici píše: „This year we as well as all have to cancel Night with Andersen... But not all – the guys organised their own night at home with pizza (usually we eat pizza during the Night with Andersen in library), books, reading... „Slišala sem, da sbirate dogodke za zgotovino. Ta se mi zdi inovativen. Učenca Aljaž in Filip z Dobravice sta Noč z Andersenom organizirala kar doma! Lep pozdrav! Vilma.“
Od Jany z České školy bez hranic přišlo: „Bylo nám moc líto, že naše oblíbená akce neproběhla, a tak jsme vymysleli náhradní plán. (…) Jeden středeční večer jsme pro děti vytvořili kouzelnou virtuální místnost plnou pohádek, kam jsme je všechny pozvali a tam jim naživo obě pohádky přečetli. Určitě to nebyl ten nejlepší herecký výkon, byli jsme pěkně nervózní, ale děti byly nadšené. Vyzvali jsme je pak, ať doma pokračují a čtou s rodiči dál, třeba ve spacáčcích. Jedna rodinka se dokonce vypravila strávit noc ve spacácích na půdu! (…ú Vypadá to, že čtení budeme muset ještě jednou zopakovat. Líbilo se to i nám, učitelkám.“
„Noc s Andersenem proběhla v České škole Milán i přes nepříznivou situaci, a to online, přes Skype. První skupinka mladších žáků se sešla od 17 hodin, druhá starších od 21. hodiny. Tématem byly veselé verše a básničky (například Jiřího Žáčka a dalších), zazpívaly si, zarýmovaly i samy děti a dostaly básnický úkol! Děkujeme našim zlatým vychovatelům za nápad a realizaci i za přání: „Mějte se krásně a pište básně!““
Noc s Andersenem v říjnu 2020
A když už nám bylo jasné, že ani květnový termín nevyjde, bylo stanoveno nové oficiální datum – den ukončující Týden knihoven, pátek 9. října. Původní optimistické vize s plánem na společné celonoční dobrodružství v knihovnách a školách však i v říjnu vzaly za své. Příznivci nočního čtení to však tak lehce nevzdali!
Milé děti, milí rodiče! Uspořádejte si svou vlastní noc! Zkuste věnovat páteční večer společnému čtení, rodinnému divadélku s literárními předlohami, společnému povídání o tom, co rádi čtete, malování obrázků inspirovaných četbou, připravte si čtecí doupata či polštářky, napište společný příběh či natočte video, jak si společně čtete! Najděte si pohádkový recept a společně si něco upečte... Můžete si také noc rozdělit – do půlnoci si číst s dětmi, po půlnoci pak bez dětí.
A my máme ohromnou radost, že malé i velké čtenáře karanténní stav neodradil a v pátek 9. října 2020 se opravdu pohádky četly.
Krásná slova poslal dětem pan Ole Frijs-Madsen, dánský velvyslanec: „Doufám, že si užijete příjemný večer s knihami plnými úžasných příběhů v kruhu vaší rodiny. A vlastně budu moc rád, když si takovýto večer zopakujete častěji, až do doby, než se opět společně potkáme na Noci s Andersenem ve vašich knihovnách a školách, jak jsme zvyklí.“
Ole Frijs-Madsen, dánský velvyslanec v Praze (foto: Dánské velvyslanectví v Praze)
Online přenosy
„Covid-19 nás v letošním ročníku donutil zcela změnit podobu oblíbené akce. Čtecí pelíšky si děti připravily doma a ve stanovený čas se elektronicky připojily k videokonferenci s knihovnou,“ napsali z Městské knihovny Valašské Meziříčí. Knihovnice přečetly několik Andersenových pohádek a ke každé připravily několik úkolů. Děti počítaly, na kolika matracích spala princezna na hrášku, či tancovaly jako papírová baletka z cínového vojáčka. Pohádku o císařových nových šatech dokázaly seřadit z rozházených vět i předvést pomocí pantomimy. Ke každé pohádce měly knihovnice spoustu neodbytných otázek a ty, které děti večer nestihly zodpovědět nebo vyluštit, jim zůstaly na víkend. Nocovalo/nenocovalo třináct dětí. A co na to rodiče?
„Bylo to super! Velké poděkování za celou akci, celou přípravu a všechny materiály. Některé pohádky jsme tak měli díky vám i třikrát – čtenou, nahranou čtenou i natočenou. A pořád to bylo zajímavé. Téma bylo taky více než výzva... Tolik dotazů u nás ještě dneska... Ty zapeklité konce... Moc děkujeme. Těšíme se opět!“
„... bylo to netradiční, ale super... Děkuji za ochotu, kterou věnujete dětem. Jste úžasní!“
„Byl to krásně strávený čas a moc se nám to líbilo!“
Vysílání z knihovny (foto: Městská knihovna Valašské Meziříčí)
S vizí „Když nemůžou děti na Andersena do knihovny, dostaneme atmosféru tradiční akce k nim domů“ se rozhodli uspořádat Noc s Andersenem třinečtí knihovníci a knihovnice. Tentokrát tedy jinak, speciálně, online, živě. A povedlo se! V čase od 18.00 do 22.00 bylo připraveno živé vysílání, čtení, kvízy, hádanky, soutěže, speciální čtecí balíčky, počítání oveček, dokonce vyzvali děti doma, aby blikáním označily, kde společně tráví Noc s Andersenem doma. Kromě dětí z Třince a okolí se zapojili malí i velcí čtenáři z Příbrami, Znojma, Velké nad Veličkou. Do společné Noci s Andersenem se zapojilo 40 rodin, což bylo asi 60 dětí.
Městská knihovna Louny připravila speciální vysílání svého pořadu Knihovna dětem. V pátek 9. října dorazil ve 20:00 do studia a živého vysílání s knihovnicí Bibi inženýr, detektiv a odborník z EU v jedné osobě profesor Chnipeerdo (čti Hnipírdo), aby odstartoval pátrání po zmizelém pejskovi Brunovi. Profesor dětem poskytl indicie a Bruna se nakonec podařilo nalézt pod kloboukem pana Andersena. Všichni úspěšní luštitelé byli odměněni malým plyšovým Brunem.
„Z dôvodu nepriaznivej situácie s ochorením covid-19 v našom meste krízový štáb mesta vydal nariadenie o zrušení všetkých podujatí na území mesta. Preto sme zrealizovali Noc s Andersenom on-line formou. Tematicky sme podujatie mali zamerané na 215. výročie narodenia H. Ch. Andersena. Pre deti sme mali pripravené informácie o živote H. Ch. Andersena, rôzne hádanky, doplňovačky či tajničky z jeho rozprávok. Keďže sme všetky pripravené aktivity nestihli s deťmi počas noci zrealizovať, pokračujeme on-line aktivitami aj naďalej. Snáď na budúci rok sa všetko uskutoční priamo v knižniciach,“ píší ze Slovenska z Mestskej knižnice vo Svite.
Dopolední, odpolední a podvečerní programy
V Městské knihovně Antonína Marka Turnov v 17:00 symbolicky prošel od knihovny v Jeronýmově ulici do městského parku průvod dvaceti zástupců dětí, rodičů a pořadatelů. Tam u posledního Pohádkovníku zasazeného v termínu březnové Noci s Andersenem vyslovili společné přání, aby se zde sešli všichni ve zdraví za rok.
Na čerstvém vzduchu v Turnově (foto: Městská knihovna Antonína Marka Turnov)
Ze znojemské knihovny napsali: „Nebudeme nocovat v knihovně, ale pro spáče/nespáče jsme si připravili večerní procházku Znojmem s hledáním pokladu.“
„Kam se poděl žabák? Už jste někdy viděli protahující se žábu? Tahle se o to pokoušela. Tedy pokoušel. Byl to žabák jménem Trevor, povoláním domácí mazlíček, povahou útěkář a dobrodruh. Zrovna se po zimě, strávené v pohodlí nebelvírské kolejní ložnice, chystal opět vyrazit na cesty. Jeho dočasným ubytovatelem – rozhodně ne majitelem či pánem – byl Neville Longbottom, chlapec zapomnětlivý a nejistý. Trevorovy nároky na vlastníka nesplňoval ani v nejmenším. Nebylo to s ním však úplně beznadějné, třeba do hledání věčně mizejícího žabáka vkládal značné úsilí. A tak se Trevor rozhodl stát se opravdovou výzvou. Pro Nevilla i pro vás. Hop! A je pryč.“ Šifrovací hru připravili v Městské knihovně Blansko, pět dětí, které měly spát, šlo v pátek šifrovací hru na motivy Harry Pottera s knihovnicí. V sobotu a v neděli byla hra zanechána v ulicích města pro veřejnost, podle podpisů v deníčku ji prošlo 129 osob.
„Témou našej noci boli pôvodne rozprávky o zvieratkách a so zvieratkami. Polhorským rodičom, ktorí nemajú čas, ponúkam možnosť, že môžu deti na čítanie zvieratkám priviesť ku mne. Nie naraz. Fotogenických zvierat mám dosť, foťák mám, s čítaním pomôžem,“ napsala Gabriela Futová, jedna z nejoblíbenějších slovenských autorek.
„Také jsme se nechtěli této akce úplně vzdát, a tak jsme pro čtrnáct dětí, které se nám přihlásily a moc se na akci těšily, vymysleli takovou skoro Polonoc s Andersenem. S dětmi jsme, kromě večeře v blízké restauraci, byli celou dobu venku. Povídali jsme si o vzniku akce Noci s Andersenem, četli o Andersenovi a jeden z chlapců hrál samotného H. Ch. Andersena. Následovala série soutěží, her, kvízů, z rákosek jsme si vyrobili čarodějnické hůlky Harryho Pottera. Rozdělali jsme si oheň a četli u něj knihy. Nakonec děti objevily truhlu s pokladem,“ píše Dagmar z Místní veřejné knihovny Kamenice.
Celý týden se věnujeme knihám, ve čtvrtek máme tzv. Čtení do ouška jako přednoc vaší noci, ale budeme si číst a pak děti půjdou domů! Těšíme se na příští rok a doufám, že to dobře dopadne,“ píše Hanka z MŠ Ovčí Hájek.
„Chtěla bych se s vámi podělit o dnešní zážitek. Sice je 8. října, ale třída 2. A prožila dopoledne s Andersenem. I když celostátní Noc s Andersenem připadá až na zítřejší den, děti v naší škole mají zítra ředitelské volno a situace ještě bohužel nepřeje shromažďování. Proto jsme pojali dnešní vyučování poněkud netradičně. Od rána jsme celá třída byli v pyžamech a ve spacácích či na dekách. Výuka byla zaměřená na osobnosti H. Ch. Andersena a B. Němcovou. Při světle svíček jsme si o nich povídali, četli jsme si ukázky z knížek, maminky nám upekly bábovky a dortíčky, já s paní asistentkou jsme dětem uvařily ovocný čaj. Při tomto netradičním vyučování panovala naprostá pohoda a dobrá nálada,“ napsala nám paní učitelka Klára ze ZŠ Stochov.
V ZŠ a MŠ Starý Plzenec-Sedlec letos Noc přejmenovali na Den s Andersenem a hlavním tématem byli čeští ilustrátoři dětských knih: „Žáci 4. a 5. ročníku připravovali ve dvojicích plakáty o jednotlivých ilustrátorech nebo ilustrátorkách. Všichni potom během celého dne plnili různé úkoly, např. zjišťovali informace, zhlédli prezentaci a odpovídali na otázky, plnili večerníčkový kvíz, skládali puzzle, přiřazovali název knihy k autorovi, ilustrátorovi, obrázku a skutečné knize a spoustu dalších úkolů. Součástí projektu byla i beseda se skutečným současným ilustrátorem Vhrsti. Po všech aktivitách bylo i mnoho těch, kteří se uvelebili do čtecího koutku a s knihou v ruce relaxovali.“
„V Mestskej knižnici Mikuláša Mišíka v KaSSv (KaSSv je Kultúrne a spoločenské stredisko, pozn. red.) v Prievidzi sa nám podarilo, napriek okolnostiam, 9. 10. 2020 zorganizovať Večer s Andersenom. Poduajtie sa konalo v príjemnej atmosfére a s deťmi sme si to užili. Spravili sme skúšku odvahy a aj sme slávnostne sľúbili, že budeme vzornými čitateľmi. Stretli sme sa s pani Andersenovou. Napísali na gombíky z plášťa pána Andersena priania. Spoločne sme sa pomodlili za všetky detia a aj nastávajúce Noci s Andesenom, pohľadali poklad a spokojní odchádzali. Verím, že všetci nocľažníci virtuálni a aj skutoční si nocovanie a rozprávky H. Ch. Andersena užili rovnako ako my. Tešíme sa dovidenia v lepších časoch a Nech žije Noc s Andersenom 2021.“
Programy v Českých školách bez hranic
T. G. Masaryk Czech School Chicago z USA hlásí: „Ilustrátorka Galina Miklínová měla být jedním z hostů jarní Noci s Andersenem, ale Koroňák nám umožnil setkání až v náhradním termínu a pouze virtuálně. Mluvilo se hlavně o knize H2O, kterou teď společně čteme hned ve čtyřech třídách. Děkujeme Galině, že si pro naši školu vyhradila sobotní večer!“
„V české a slovenské škole Okénko CIC v Londýně jsme během našeho vyučování v sobotu 10. října 2020 také oslavili Noc s Andersenem. Ve všech třídách si děti povídaly o svých nejoblíbenějších knížkách, a to jak českých či slovenských, tak i anglických. Páťáci, šesťáci a sedmáci si zahráli na překladatele a zkusili si přeložit několik krátkých vtipných básniček od Shela Silversteina. A pár z nich se opravdu hodně povedlo.“
Skutečné nocování
Opravdickou Noc prožila děťátka z MŠ Holedeč. „Noc proběhla v klidném duchu. Děti vyprávěly pohádky podle obrázků, které skládaly za sebe podle děje. Hádaly názvy dalších pohádek podle indicií, absolvovaly test znalostí z Pohádkové říše. Zakončením večera bylo promítání příběhu „Jak pejska bolel zoubek" ze stařičké promítačky. Ráno byly děti odměněny pestrou snídaní, diplomem a památeční kartou,“ napsala paní učitelka.
„Povedlo se nám včera nocovat v knihovně! U nás to byla noc – Andersen VS Harry Potter,“ píší z Knihovny Novosedlice.
V Postřelmově proběhla stezka odvahy a peklo se dánské pečivo wienerbrodsdej. „Byl to příjemný Andersenův víkend (vše jsme v pátek nestihli, pokračovali jsme i v sobotu).“
Nocování doma
„Hezký den všem! Kdyby chtěl někdo inspiraci na rodinnou Noc s Andersenem, tak posílám své úkoly, které předávám rodinám, které se chtějí zapojit,“ píše Dana z Jablonného v Podještědí. Musíme přiznat, že její pravidla inspirovala!
Informace a pravidla k nocování:
nic z níže uvedeného není povinné, ale řídit se tím můžete;
jediné nutné pravidlo je dobrá nálada mezi všemi členy rodiny;
spát se může jít nejdříve ve 23.00;
připravte si zásoby laskomin, pořádnou večeři, dětské šampáňo (dospělí mohou jinou verzi);
pro lepší pocit z domácího nocování a pro větší sepětí s akcí Noc s Andersenem doporučuji spát ve spacáku (můžete spát klidně na postelích, ale borci budou spát na karimatce na zemi);
na úkolech spolupracuje celá rodina.
Připravte si k ponocování předem:
jeden stůl obložte dobrotami a jídlem, ze kterého budete postupně ujídat a upíjet (na přípravu jídla během nocování není čas);
připravte si knihu, ze které budete po chvílích během večera a noci číst (na knížce se musí shodnout všichni účastníci nocování).
Ke čtení doma inspirovala své malé čtenáře také knihovnice Monika: „Noc s Andersenem je noc, kdy se otevřou knihovny dětem, aby si tu mohly číst, povídat a hrát. Letos je bohužel všechno jinak, ale přece nebudeme čekat, než všechny nemoci světa zmizí. Co když děti mezitím vyrostou bez pohádek?“ A tak v Městské knihovně Veletiny dostaly děti ke čtení i čtecí polštářek, který jim bude připomínat, jak hezké je si chvilku před spaním číst. „Polštářků jsme rozdali deset, ještě zůstalo i na příští ročníky. A možná budeme rozdávat ještě i po termínu, vždyť pohádky se mají číst celý rok.“
Čtecí polštářky z Veletin (foto: Místní knihovna Veletiny)
„Hezký večer a krásnou pohádkovou noc! Tak i u nás v Lukách nad Jihlavou je to letošní nocování totálně jiné! Moc a moc děkujeme za přeposlanou inspiraci z Jablonného v Podještědí a úžasný „manuál“ od paní Zpěvákové. Dovolila jsem si oslovit rodiče svých dětí a přeposlala jsem jim tento návod. Již mi začínají chodit první fotografie a zprávy na WhatsApp. Těší mne, že se děti o tuto úžasnou akci zajímají a že jim rodiče pomáhají si Noc s Andersenem zorganizovat. Všichni si společně budeme držet palce, ať se nám pohádková Noc s Andersenem 2021 již opět vydaří v naší místní knihovně v Lukách nad Jihlavou,“ píše Lenka a čtenářský klub při ZŠ a MŠ Luka nad Jihlavou.
Od Jitky R. přišla zpráva: „Posílám Vám fotku z našeho prvního nocování s Andersenem. I když plány byly jiné, nocování jen se synem jsme si užili. Postavili jsme si bunkr, upekli si dobrotu na ráno a poctivě četli až do usnutí.“
Elenka z 2. B a Alena H. napsaly: „Posílám fotografii z naší noci. Byla krátká, přečetly jsme dvě pohádky a usnuly. Ale doma to prostě není ono! Tak příští rok snad v plné parádě!“
„Dobrý deň, keďže nám momentálna situácia (núdzový stav pre covid-19) nedovolila stráviť rozprávkovú noc s Andersenom v našej knižnici, urobili sme si ju v pohodlí domova spolu s dievčatami. Teplo sálajúce z piecky, lampáš, vankúše a rodinná pohoda nám spríjemnili rozprávkovú noc. Spoločné čítanie a počúvanie rozprávok od blízkych je tá najkrajšia chvíľa, ktorá spája rodičov s deťmi. Bol to krásny rozprávkový večer,“ přišlo od Jarky M.
„Naše šestiletá Sofinka nemluví celý týden o ničem jiném než o Noci s Andersenem. Četli jsme Malou mořskou vílu, pak jsem stáhl pohádku na iPad a teď posloucháme Rádio Junior. Doufám, že přání dcery jsem splnil. Tyhle akce se mi moc líbí a doufám, že příští rok bude v knihovně,“ prozradil tatínek Sofie Č.
„Moc zdravíme nocležníky za mou rodinu i za naše čtenáře z obce Petřvald a Petřvaldík, okr. Nový Jičín. Moc si to užíváme. Jíme samé dobroty. Po večerníčku, který byl dnes netradičně čtený, jsme se přesunuli do spacáků a každovečerní čtení v posteli vystřídalo povídání a listování v knihách. Budeme usínat obklopeni knihami a s dobrou náladou. Musím říct, holky, skvělý nápad tato netradiční noc,“ píše Petra H.
Pavlína a Tereza poslaly zprávu: „Zdravím Vás a přeji hezký večer. Děkujeme za inspiraci. Dnes jako každý den jsme opět uléhali s knihou. Tentokrát však syn (5) poprosil o vyvěšení vlajky a dcera (3) souhlasila s focením. Vzhledem k věku jsme sice zalomili dřív, než někteří vůbec začali, ale jako premiéra andersenovské noci to myslím bylo fajn. Zdravíme a děkujeme!“
„Děkujeme moc za týdenní sdílení a motivaci na Facebooku. Původně jsme měli v plánu uspořádat Noc s Andersenem jako zakončení týdenního čtení dětem v naší dětské skupině Klub Quiq, ale nějak už jsme to nestačili zrealizovat. Udělali jsme si tedy noc rodinnou. Za zvuků Rádia Junior jsme s dětmi pekli perníčky. Čtecí doupě jsme si udělali v obýváku na zemi, na dece s polštáři a stanem. Četli jsme H. Ch. Andersena – Malou mořskou vílu. Nejdéle vydrželo nejmladší dítě, nejstarší usnul jako první. Večer jsme si parádně užili. Díky!“
Andersenovské aktivity přiblížila i Ľudmila P.: „Naša Noc s Andersenom v domácom prostredí, so synom Lukášom sme tvorili. Na počesť výročia narodenia p. Andersena sme vyrobili aj maketu jeho knihy a samozrejme čítali a čítali až do noci. Nezabudnuteľný zážitok!“
„Keďže sme nemohli nocovať v Podduklianskej knižnici vo Svidníku, urobili sme si Noc s Andersenom doma. Prišli aj susedia a bolo nám rozprávkovo,“ píše Tatiana.
Od Jiřiny Č. přišlo poděkování: „Děkujeme za další Noc s Andersenem, držíme ji téměř denně, za což jsem moc ráda.“
Stejně tomu bylo i u Ladislavy M.: „Dobrý den, zdravíme Noc s Andersenem, účastníme se již několik let. Večerní čtení bylo z knihy Dobrodruh (mimochodem krásná knížka). Děkuji za moc hezkou akci!“
„Dobrý den, my jsme prožili noc s Andersenem na chalupě na horách u babičky a dědy. U krbu jsme si na střídačku četli. Elli říkala, že to nebylo špatné, ale že doufá, že další noc už bude zase ve škole,“ psaly Michaela a dcera Ella ze třetí třídy ZŠ Žernosecká.
S Martínkovou čítankou a dvěma klubíčky pohádek v Turnově (foto: Klára Preislerová)
Témata, soutěže, ceny, média
Chystaly se velké oslavy výročí narození Boženy Němcové, v nakladatelství Albatros připravil Ondřej Müller zapeklité otázky k 20. výročí českého překladu knihy o Harrym Potterovi a pohádkové pohlednice s Harrym Potterem byly už od března rozeslány. V Knihovně města Ostravy připravili pro všechny plakáty, šablony k vlaječkám, butonům i pamětní průkazky. Oblíbenou soutěž pro děti připravil na svém webu elektronický časopis veverusak.cz, časopis Mateřídouška nabídl v březnovém čísle celostránkový kvíz Jak dobře znáš Andersenovy pohádky? a až z daleké ciziny do Čech dorazilo už v březnu speciální číslo Krajánka, elektronického časopisu pro multilingvní děti. 24. září 2020 byla v Pedagogickém muzeu předána také Cena nočních spáčů. Nejvíce hlasů získala kniha Vojtěcha Matochy Prašina, pro kterou hlasovalo na 160 „nocujících“ knihovníků z celé ČR. Den i podvečer s Andersenem v živém vysílání připravilo také Rádio Junior, a jak napsal šéfredaktor Tomáš Vacek: „Noc s Andersenem byla jako téma dne, knížky a podvečerní čtení provázely vysílání od rána až do 19.00 hodin.“
Jméno má jako motýl, ale motýl není. Jeho sestřička má jméno jako rostlina, ale rostlina není. Problémy jim dvěma pomáhají řešit africká zvířata. Ale ten, kdo o nich napsal, je z Česka. O jakou knížku jde a kdo ji napsal? No, je to přece Paví Očko (a jeho sestřička Lianka)! A cyklus knížek o něm napsala Bohumila Sílová, zněla odpověď na každoročně zapeklitou otázku Čtisibrýla Ušatého a jeho asistentky Zlaty H.
Děkujeme také za knihy, které poskytlo nakladatelství Argo a CD z vydavatelství Tympanum, kterými jsme odměnili ty, kteří zaslali fotografii či videa ze svých „domácích“ nocování.
V České televizi byla Noc s Andersenem zmíněna dokonce několikrát, Jolka Krásná v přímém vstupu v ČT24 telefonovala do Knihovny města Plzně, následně s Ondřejem Müllerem z nakladatelství Albatros připomínali 20. výročí českého vydání Harryho Pottera a také 200. výročí narození Boženy Němcové. Saskia Burešová v nedělním Kalendáriu vzpomínala na Pavla Šruta, kromě jeho písní došlo i na dětské knížky a večerníčky. Když mluvila o Kanafáskovi, bylo to podmalováno úvodní písničkou a titulkem Jak nespali v knihovně, jak zaznamenala kolegyně Mirka ve vysílání ČT.
Závěrečné poděkování
Na tisk speciálně vydaných pohlednic přispělo Ministerstvo kultury ČR, distribuci pohlednic zajistilo nakladatelství Albatros.
Všem organizátorům, účastníkům, sponzorům a přátelům Noci s Andersenem moc a moc děkujeme! Byli jste báječní!
Běžně se v Městské knihovně v Jablonném nad Orlicí v rámci projektu s prvňáčky vidíme na čtyřech setkáních. V roce 2020 jsme před začátkem epidemie stihli jen jedno setkání a pak jsme se viděli až v září při pasování. Obvykle se během častého setkávání navzájem dobře poznáme; některé děti si zapamatujeme i jménem. Tentokrát ne, ale nevadí, zvládli jsme přece to nejdůležitější: pasování na rytíře řádu čtenářského.
Při prvním setkání si povídáme o knihovně, čteme Žáčkovu Pohádku naruby o rybáři a staré botě a pak i tu správnou O rybáři a zlaté rybě. Podle ní děti kreslí obrázky, které lepíme na připravené prázdné leporelo.
Seznámení s knihovnou
Plnění úkolů spojených se čtením pohádky O rybáři a zlaté rybě
Letos jsme museli vynechat návštěvu ve třídě, kde dětem čítáváme pohádku Šípková Růženka a ony k ní malují ilustrace. Před lety jsme při této návštěvě zažili opravdové krásné překvapení. Děti nám sehrály naprosto neplánovaně loutkové divadlo O rybáři a zlaté rybě i s úryvky textu Jiřího Žáčka tak, jak si ho zapamatovaly při setkání v knihovně.
Nemohli jsme ani uspořádat setkání, při němž s dětmi hrajeme živou abecedu, ani prvňáčky pozvat na výstavu vytvořenou z jejich obrázků.
Pasování bylo tentokrát zahaleno rouškami, ale úkoly děti plnily jako každý rok. Našly kartičku se svým jménem, nahlas přečetly jméno pohádkové postavy a řekly, která další postava s ní tvoří dvojici, např. Bob – Bobek, Jeníček – Mařenka.
Pak už stačilo zdolat knížkovou překážkovou dráhu, pokleknout před pana krále a nechat se pasovat. Odměnou jim byla knížka pro prvňáčka a pamětní list s básničkou složenou k jejich jménu.
Slavnostní pasování na čtenáře (mimochodem králem je pan starosta)
Po pasování u nás bývá královská hostina s přípitkem. Tu jsme letos vyměnili za dělení královského pokladu. Každý novopečený čtenář dostal několik čokoládových penízků.
Celá třída si pak odnesla i leporelo, které jsme společně vytvořili na jaře.
Bylo to letos jiné, ale děti odcházely spokojené a o to nám šlo.
Autorkou fotografií je Jana Šmídová z Městské knihovny Jablonné nad Orlicí.
V kralupské městské knihovně jsme nastoupili do již rozjetého vlaku a do projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka jsme se zapojili v roce 2013. Během několika let se v dětském oddělení na akcích v rámci projektu vystřídaly stovky dětí téměř ze všech základních škol. Moc nás těší, že díky tomuto projektu se některé z nich staly našimi čtenáři.
Každý rok kolegyně z dětského oddělení připravují pro dvě třídy prvňáčků program rozdělený do tří částí. Při prvním setkání se děti seznámí s provozem knihovny, s podmínkami půjčování, mohou si prohlížet knížky a samozřejmě také prověříme jejich znalosti ze světa pohádek. Další návštěvu zajišťujeme profesionály, kteří se věnují psaní dětských knih nebo práci s dětmi. Několikrát děti pobavila Helena Kriglová se svým báječným programem o vzniku a cestě knížek ke čtenáři. Podařilo se nám navázat spolupráci se spisovatelem a hudebníkem Markem Srazilem. Při jeho vystoupení děti zpívají, cvičí, malují, prostě nejsou chvilku v klidu. Spisovatelka Markéta Harasimová zábavnou formou děti seznámila se svou knihou Z deníku kočičky Ťapičky, navštívil nás také spisovatel Ivan Karas a Luboš Pavel. V květnu nebo počátkem června na prvňáčky čeká poslední návštěva knihovny, slavnostní pasování, při kterém je vyzkoušíme ze čtení a psaní, společně složíme krásný slib, předáme jim knihy určené výhradně pro účastníky projektu a drobné dárky.
V roce 2014 s Helenou Kriglovou
V roce 2015 při pasování
V roce 2017 s Markem Srazilem
V roce 2018 s Markétou Harasimovou a kočičkou Ťapičkou
Pouze dvakrát za dobu naší účasti v tomto projektu nastala situace, že jsme nepasovali prvňáčky, ale již zkušené žáčky druhých tříd. Právě v roce 2013 se pasování přesunulo do nového školního roku z důvodu povodní, které Kralupy zasáhly v červnu. Dokončení projektu tenkrát zkomplikovalo pouze pár dní.
Jak všichni víme, rok 2020 akcím pro děti nepřál téměř vůbec. V jarních měsících jsme vzhledem k uzavření škol a knihoven museli zrušit všechna plánovaná setkání. Ale díky příznivé situaci během prázdnin jsme se poslední týden v srpnu spojili s třídními učitelkami a domluvili termíny na září. Vlastně jsme ani nedoufali, že budou mít o návštěvu knihovny zájem. Jenže situace se opět začala měnit téměř každý den. Jedna z kralupských škol musela do karantény, přicházela nová opatření. Abychom projekt stihli zrealizovat, dohodli jsme se pouze na dvou návštěvách v průběhu jednoho týdne. A tak jsme již podruhé pasovali druháčky, kteří si mohli užít vyprávění spisovatele Luboše Pavla. Ten představil dětem své knihy, nechybělo ani zpívání, hra na kytaru a kouzelné ztvárnění postav z několika pohádek. I přes roušky jsme poznali, že setkání vlka s Karkulkou děti pobavilo a rozesmálo. Koncem týdne proběhlo pasování, které jsme přizpůsobili situaci. Děti od nás dostali opět pěknou knížku a drobné dárky, které jim budou připomínat slavnostní vstup do světa knih.
V roce 2020 s rouškami
I když poslední ročník v naší knihovně neprobíhal podle tradičního scénáře a děti byly ošizeny o jednu návštěvu, věříme, že jakákoliv podpora čtenářství je důležitá, že soustavná práce s dětskými čtenáři, byť i krátké setkání s knihou a s knihovnou, v nich probouzí zájem o čtení a literaturu. A projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka tomu podle našich zkušeností hodně napomáhá již dlouhou řadu let.
Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Kralupy nad Vltavou.
Jsme malá knihovna na severu Čech, v městečku se šesti tisíci obyvateli, v níž dvě knihovnice musí zastat všechno – od doplňování a zpracování knih přes služby za pultem až k pořádání kulturně-výchovných akcí. Nemáme ani samostatné dětské oddělení, ale práci s dětskými a obzvlášť se začínajícími čtenáři pokládáme za jednu z nejdůležitějších. Právě proto se už po dvanáct let s radostí pravidelně účastníme projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka (dále zkráceně Knížka pro prvňáčka), který spolu s mladším projektem S knížkou do života (Bookstart) považujeme za nejsmysluplnější a nejzdařilejší projekty výchovy ke čtenářství.
Při ohlédnutí za léty úspěšného projektu Knížka pro prvňáčka nelze nevzpomenout na osobnost paní Ivany Hutařové, která stála u jeho zrodu. Zdánlivě obyčejná knihovnice Národní pedagogické knihovny patřila k lidem, v jejichž blízkosti každý zažívá pocit něčeho milého, důvěrně známého a pohádkového, co nám všem pomáhá překonávat nesnáze života. Právě tento odkaz Ivany Hutařové se snažíme prostřednictvím Knížky pro prvňáčka předávat každý rok dalším malým čtenářům. Určitě by měla radost, že ji projekt přetrval a daří se mu i v současnosti díky podpoře SKIP a nakladatelství Triton, jimž tímto za realizaci projektu upřímně děkujeme! (Je trochu ostuda, že takový projekt nezaštiťuje ministerstvo kultury nebo školství a nechá ho záviset na dobročinnosti soukromého nakladatelství.)
Za ta léta jsme v naší knihovně malým čtenářům rozdali přes 700 knížek – každý rok je to po třech třídách prvňáčků. Z paměti nám hned vytanou ty nejpovedenější – od poetického Okna do komína Ivony Březinové, Legračního domu pánů Kahouna a Fixla, originálních Lapálií v Lampálii Martina Šinkovského nebo vtipných básniček Miroslava Tvrze Kde se nosí krky (dalo nám dost práce přijít s dětmi na to, že přece v našich nedalekých Krkonoších) až po letošního Klokana ze šuplíku Lenky Rožnovské. Úplně nejvíc nás ale díky propojení vtipného příběhu s knihovnickou tematikou oslovili Knihožrouti Kláry Smolíkové s ilustracemi Báry Buchalové a líbili se i dětem, které se už o prázdninách dožadovaly pokračování (a dočkaly se pak ještě dalších dvou dílů).
Projekt u nás probíhá každý rok podobně – na podzim oslovíme paní učitelky prvňáčků, kolem Vánoc je pozveme na úvodní návštěvu knihovny (protože v tu dobu je v knihovně stromeček a sváteční atmosféra a děti už se ve škole rozkoukaly a seznámily s písmenky). Povídáme si o tom, k čemu je knihovna a jak to celé funguje, ukazujeme nejzajímavější knížky. Děti plní zatím jednoduché úkoly – rozstříhaná písmenka, rozstříhané obrázkové pohádky. Využíváme přitom divadélko v kufříku, dřevěná a magnetická písmenka apod. Další návštěva bývá v březnu, poukazujeme na pokrok ve čtení, který děti za tu dobu udělaly, úkoly jsou už náročnější – skládání slov a rozstříhané básničky, povídáme si o tom, jak vzniká knížka a jak se k nám dostane. Děti dostanou přihlášku do knihovny, a kdo ji přinese paní učitelce vyplněnou a podepsanou rodiči, získá při závěrečném slavnostním pasování na čtenáře kromě knížky z projektu a pasovacího diplomu i čtenářskou průkazku zdarma.
Pasováním na čtenáře vyvrcholí projekt obvykle v červnu. Je to velká sláva, při které prvňáčci předvedou, že už umějí číst i psát (přečtou kousek básničky a stvrzují podpisem čtenářský slib). Potom fanfárou přivoláme opravdového rytíře s mečem, který děti pasuje na čtenáře a slavnostně je uvede do království knížek, pohádek a příběhů, v němž si s každou přečtenou knížkou budou dobývat a rozšiřovat své vlastní panství.
Za ta léta se nám vystřídalo několik pasovacích rytířů; když nebylo zbytí, i ženy se (po vzoru Johanky z Arku) převlékly do rytířské zbroje, ale v posledních letech zastává tuto roli náš věrný rytíř Petr a dlouholetá zkušenost je znát z každého gesta, úklony a držení meče. Pro děti je to silný zážitek. „Na tenhle den nikdy nezapomenu,“ pravil jeden náš prvňáček. A právě o to nám jde – je zřejmé, že ze všech prvňáčků se okamžitě nestanou pravidelní čtenáři, ale knihovnu budou odmalička vnímat jako důvěrně známé místo spojené s pozitivní emocí a nebudou mít problém k nám v budoucnu zajít, kdykoliv budou něco potřebovat.
Nechceme ale, aby předáním knížek z projektu vše skončilo, takže přes prázdniny mají děti za úkol knížku přečíst a namalovat k ní obrázky. Na podzim se znovu sejdeme a dál s knížkou pracujeme. Několikrát jsme z obrázků dětí vytvořili leporelo, dělali jsme pohádkové postavičky z roliček od toaletního papíru a ponožek, podle knížky Lapálie v Lampálii jsme z přírodních materiálů vystavěli na parapetu okna celou říši skřítků pod lampou apod. Také se snažíme dětem představit některé autory a ilustrátory jejich knížek. Za ta léta se setkaly například s Ivonou Březinovou, Jiřím Fixlem, Evou Sýkorovou-Pekárkovou, Milošem Kratochvílem, Michaelou Fišarovou a Klárou Smolíkovou.
Poslední ročník Knížky pro prvňáčka byl jiný. Začalo to tím, že se knihovna na přelomu roku stěhovala do nové, krásně rekonstruované budovy. Těšili jsme se, jak se v hezkém moderním prostředí bude s dětmi báječně pracovat a nebude problém vzbudit v nich dojem, že čtení a knížky nejsou otrava, ale že knihovna je něco jako průchod do Narnie a že se před nimi otevírají úžasné možnosti zábavy a poznání. Jenže knihovna slavnostně zahájila provoz 20. února a po třech týdnech slibného začátku vše přerušil koronavirus.
Týkalo se to samozřejmě i Knížky pro prvňáčka – protože z oněch tří týdnů byl ještě jeden týden jarních prázdnin, stihla nás ze tří přihlášených tříd navštívit jen jedna. Doufali jsme, že v červnu se vše uvolní a bude možné uspořádat alespoň pasování na čtenáře, ale protože ve školách byla jen část prvňáčků, odložili jsme i tuto akci na září. Nakonec jsme rádi, že jsme stihli uskutečnit pasování 23. září. Z prvňáčků byli sice už druháci a museli přijít v rouškách, ale i tak byla radost z knížek veliká. Kromě knížky Lenky Rožnovské Klokan ze šuplíku děti dostaly díky iniciativě Místního akčního plánu (MAP) Železnobrodsko II ještě další drobnou knížku Rytíř Železnobrodský, což se k rytířskému pasování hodilo. A všichni jsme měli hezký pocit, že v knihovně je svět ještě v pořádku, že pohádky a dobré konce ještě fungují. Tak ať nám to vydrží co nejdéle!
Prvňáčci v železnobrodské knihovně
Pasování na čtenáře v Železném Brodě
Děti ze ZŠ Pelechovská s rytířem
Autorkami fotografií jsou Dana Hudíková a Irena Matoušová z Městské knihovny Železný Brod.
Pasování na čtenáře bývá v Městské knihovně Nová Paka vyvrcholením půlroční spolupráce prvňáčků a knihovny.
Jak vše obvykle probíhá
Obvykle v lednu se děti z prvních tříd poprvé dostaví do knihovny a společně s knihovnicí odhalí první tajemství o knihovně. Další návštěvy následují vždy po měsíci. Při každé návštěvě zjistí nějaké nové informace o knihovně.
Při posledním setkání v květnu dostávají děti pozvání na královskou slavnost, kde se setkají i s panem králem. V tento slavný den se děti shromáždí společně se svými rodiči a blízkými před knihovnou a očekávají, co se bude dít. Po přivítání jsou všichni přítomní seznámeni s tím, jak bude královská slavnost probíhat.
Nejprve přijde na řadu drobný kulturní program, který si děti připravily pod vedením paní učitelky. Poté za znění slavnostních fanfár předstoupí před přítomné král Abecedník I. společně s královnou Abecedkou, rytíři a dvorními dámami. Král vyzve děti k tomu, aby dokázaly, že se opravdu naučily číst. Musejí tedy přečíst krátkou pohádkovou otázku a odpovědět na ni. Všechny děti se tohoto úkolu většinou zhostí vcelku bez problémů a král je tedy může přijmout mezi rytíře Království knížek – pasovat je na čtenáře a čtenářky. Meč k tomuto účelu máme krásný a velmi ostrý. Jako odměnu děti získávají průkazku do knihovny, pasovací listinu, záložku a krásnou knížku z projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Na závěr se ještě všechny děti s králem, královnou a jeho družinou vyfotografují a za zvuku fanfár královský dvůr odchází. Pro děti to bývá opravdu nevšední zážitek a rodiče jsou pyšní na své děti a na to, co se za jeden školní rok naučily.
A jak to bylo v roce 2020
V roce 2020 vše začalo slibně. V lednu se první třídy ze ZŠ Komenského a ZŠ Husitská v Nové Pace vzorně dostavily do knihovny, v únoru naše společné odhalování tajemství knihovny pokračovalo a pak byl najednou konec. Vládní nařízení ze dne na den nedovolovala dětem chodit do školy, a tak se pečlivě připravený plán začal hroutit. Do knihovny se školní třídy už do konce roku nedostaly. O prázdninách jsme se s třídními učitelkami domluvili, že pokud to bude jen trochu možné, pasování se uskuteční hned v září.
Nikdo tomu moc nevěřil, ale raději jsme předem stanovili, že slavnosti budou druhou a třetí středu v září. Vládní nařízení byla z počátku vlídná, ale postupně přitvrzovala. Jednali jsme s učitelkami o možnosti uskutečnit předávání před budovou knihovny, protože uvnitř by nás mohl být jen omezený počet a navíc bychom museli mít roušky.
Na plánování nebylo mnoho času, ale improvizace je pro nás motivující a velmi zábavná. Náš pan král a jeho družina se museli přizpůsobit novému scénáři, bylo nutno na rychlo zakoupit novou techniku pro reprodukci hudby a vymyslet, jak v omezených podmínkách vše zrealizovat. Trochu jsme měli strach u hluku z ulice, z blízké vlakové zastávky, z počasí, z reakce rodičů i samotných žáků, ale i případných kolemjdoucích.
Ráno v den prvního odpoledního pasování jsme zjistili, že část našeho královského dvora je ze třídy, kde všichni museli do karantény. Pasování jen s králem a královnou by nebylo ono, a tak díky rychlé pomoci paní učitelky z místní pedagogické školy se nám podařilo vytvořit větší královskou družinu. Budoucí paní učitelky z druhého ročníku střední školy se velmi narychlo učily, co budou mít při slavnosti za úkol.
Měli jsme velké štěstí na počasí, na děti i rodiče. Vše proběhlo k našemu překvapení velmi dobře. Nikdo nemusel mít na obličeji roušku a venkovní slunné počasí bylo okouzlující a atmosféra velmi vlídná.
Kdo si ani trochu nepochvaloval odpolední velmi teplé slunečné počasí, byl královský pár a jeho družina. Slunce našim účinkujícím svítilo po celou dobu téměř tří hodin přímo do obličeje. Odpasovat dvě třídy za jedno odpoledne je náročné uvnitř budovy a venku je to ještě náročnější. Jak trefně poznamenala paní královna: „Po zádech mi stéká čůrek potu, doufám, že to není vidět...“ Vidět to nebylo, naše kostýmy jsou z dost neprodyšné látky. Stát na přímém slunci a tvářit se královsky je velký hrdinský čin.
Uvádění mezi čtenáře je vskutku slavnostní
Vlastní pasování
S královským doprovodem i novými knížkami
Novopečení rytíři Království knížek
I druhé slavnostní odpoledne další týden proběhlo v přátelské atmosféře a za svitu pálícího slunce.
Při pasování
Každý z rytířů má svou knížku
Námořnická třída
Kromě knížek jsou nezbytnou výbavou i záchranné kruhy
Jsme velmi rádi, že jsme mohli pasování uskutečnit, i když za mírně dramatických podmínek. Vše se nakonec podařilo. Rozzářené dětské oči a dojetí rodičů jsou tou největší odměnou. V každém případě doufáme, že v roce 2021 snad vyjde náš osvědčený scénář a improvizace již nebude třeba.
Malé zamyšlení nad tímto projektem v knihovnách začnu vzpomínkou na poselství pana profesora Zdeňka Matějčka, které nám kdysi zaslal do knihovny:
„Dovoluji si aspoň takhle na dálku pozdravit všechny milé děti, které budou trávit letošní Noc s Andersenem, jakož i jejich rodiče a babičky a dědečky a vůbec všechny, kdo mají děti rádi. A kdo mají rádi knížky! Ony ty dvě lásky nějak patří k sobě. Vám, děti, přeji, abyste si toho poslouchání a čtení vrchovatě užily. A vám, vážení dospělí, přeji totéž – abyste si dokonale užili té chvíle rodinné intimity, kdy někdo z Vás něco pěkného nahlas čte a děti zavrtané v pelíšku jak myšky jen poslouchají ani nedutají. Anebo dutají a zaujímají polohy takřka neuvěřitelné, jen aby se soustředily na všechna ta dobrodružství pohádková a kouzelná i životní a opravdová. A víte, co za poučení jsem si za ta léta z celé té naší psychologické vědy odnesl? Že to dobré, co dětem v jejich útlém věku předáme, to že v nichzůstane a ohlásí se, třeba, až my tady ani nebudeme. A přivést je k tomu, aby měly rády knížky, je právě jedno z těch dobrých, ba vynikajících poselství, s jakými je pak s důvěrou můžeme pustit do světa.“1
To je tedy jádro, ústřední část, smysl a radost setkávání maličkých dětí s knihou také v projektu S knížkou do života (Bookstart), jak popsaly organizátorky – knihovnice oddělení pro děti z řady českých knihoven v metodické příručce Nápady, náměty a scénáře na setkání rodičů a nejmenších čtenářů v knihovnách.
Příručku otevírají slova psychoanalytika Petra Šafry o plném prožití čteného příběhu v bezpečné náruči dospělého a jasného rozpoznání dobra i zla. Naprosto rezonují se slovy pana profesora Matějčka.
Metodika obsahuje širokou nabídku literatury ke studiu psychologických aspektů vývoje dětí, knihy s praktickými návody k výtvarnému i hudebnímu tvoření s batolaty a samozřejmě konkrétní knihy ke čtení a uspořádání vlastního programu.
Na samém počátku (ještě před vznikem programu) stojí knihovník a jeho nadšení. Svým zaměřením, hodnotovým žebříčkem a povahou vybírá určité knihy, které korespondují s jeho osobností. Jistota přichází po dobrých zkušenostech, ale nabízí se otázka konkrétního absolvování vypravěčského kurzu, kurzu lektorského i základů dramatiky, základů narativní psychologie a biblioterapie.
Po výběru vhodného textu – knihy k předčítání s batolaty – přichází na řadu vytvoření scénáře. Většina z uveřejněných scénářů obsahuje uvítání dětí krátkou básničkou nebo písničkou. Své místo má také určitý „maskot“, který děti provází a setkání jsou nazvána jeho jménem. Následuje stěžejní část – předčítání příběhu, pohádky. K prožití používají některé knihovny loutkové divadlo, hudební doprovod nebo společné pohybové znázornění. Zde se zastavím se zamyšlením nad hledáním hranic této činnosti v knihovnách, když kupř. tělocvičná jednota Sokol má svou velmi dobře propracovanou metodiku tělovýchovy nejmenších dětí s rodiči a mnohé děti tyto hodiny navštěvují.
Další důležitou zmiňovanou částí programu je výtvarné tvoření v návaznosti na přečtený příběh. Uvedené příklady práce s papírem, lepidlem, přírodninami patří mezi nejen oblíbené, ale i vyzkoušené a ve shodě s vývojem jemné motoriky u dětí batolecího věku. Výtvarná práce je přímou odpovědí na právě přečtený příběh či pohádku.
Program dále pamatuje na odpočinek dětí a vstřebání, uložení prožitého. Osvědčily se obrázky s postavami z příběhu, zpívaná písnička nebo básnička – vše předem natištěné pro všechny účastníky nejen jako suvenýr, ale také znovu k domácímu opakování i prožití.
Poté přichází volná hra dětí i listování a prohlížení knih – v tento den přečtených i libovolně a s objevitelskou radostí vybíraných dětmi i rodiči z fondu. Ukázalo se, že hra v knihovně přispívá k dalšímu rozvíjení vztahu ke knihám a k četbě.
Vybavení dobrými a vkusnými hračkami k tiché tvořivé hře přitahuje děti do knihovny i mimo zmiňovaná společná setkání. Výběr dřevěných hraček pro nejmenší děti je velmi pestrý. Jen bych se nepřimlouvala za „zatloukací ježky“ a různé zvukové hračky svou hlučností podobné bubínkům, které mohou být šťastně využity v úplně jiném prostoru.
Během volné hry dětí, jak zmiňuje tato příručka, nastává ideální čas (pro rodiče i knihovníky) na doporučení knih k předčítání. Mnohé hodnotné knihy jsou zde zmíněny, ale možná by mělo být více zdůrazněno, že dobré knihy pro děti nemusí mít charakter ohňostroje, který nás ihned lapí fosforovou barvou na obálce knihy a bombastickým názvem. Zajímavá by byla diskuse, jak má vůbec dětská literatura vypadat. Co má obecně (nejen pro tyto společné programy v knihovně) mít?
„Ať je to tedy něco obšťastňujícího. Knížka má děti obšťastnit, však to někdy velmi potřebují. A ať nepoučuje. Ať si mohou přijít na věci samy. Když jim všechno probojujeme a objevíme, není divu, že jsou znechuceny. – Pročpak nemiluješ, co jsem ti tu pracně objeveno hotové předložil, praví uražený a zklamaný autor nebo rodič, jako by nevěděl, že právě objevování – POTAJÍ A NAVZDORY – je to, o co člověk nejvíc stojí. Knížka by měla být jako diamantové pole – navrch písek a křoví a tráva, aby nebylo nic znát. Tady máš knížku a čti si! A co si objevíš, je tvoje!“2
Své místo při výběru hodnotných knih mají také nová, menší nakladatelství vydávající knihy a časopisy pro děti, např. Běží liška, Labyrint, Meander či Baobab.
Zbývají dvě poslední otázky této příručky: četnost společných setkání v knihovně a věk dětí. To je další otázka k diskusi. Pro návaznost, vytvoření sociálních vztahů i vztahu ke knihovně a knihám by byla vhodná čtrnáctidenní frekvence. Z provozních důvodu každé knihovny i dobré přípravy knihovníků na tento program je popsán interval měsíční a čtvrtletní. Batolata (ve věku od jednoho do tří let) a předškoláci (od tří do šesti let) mají své specifické potřeby a je dobré, setkávají-li se odděleně – nejlépe asi batolata v dopoledním a předškoláci v odpoledním čase, samozřejmě opět podle možností jednotlivých knihoven.
Příručka Nápady, náměty a scénáře na setkání rodičů a nejmenších čtenářů v knihovnách je jistě inspirativní pro knihovníky, kteří tento program teprve chtějí do svých knihoven uvést, ale je i otevřenou diskusí a námětem k dalším programům v knihovnách, v nichž nejmenší čtenáři již mají svůj pravidelný program.
1. MATĚJČEK, Zdeněk. Poselství k Noci s Andersenem. Původně telefonické sdělení Světlaně Šafářové z Městské knihovny v Praze, pobočky Dittrichova, později zasláno v podobě dopisu a následně celorepublikově zveřejněno při Noci s Andersenem 2003.
Již několik let pořádá spolek Wikimedia Česká republika kurzy psaní Wikipedie pro seniory – iniciátorem vzniku těchto kurzů byl profesor Jan Sokol. I když podmínkou, jak začít přispívat do Wikipedie, je znalost práce s počítačem alespoň na střední úrovni, ne všichni starší lidé bez problémů přepínají mezi okny, a tudíž jim online nápověda není až tak blízká. Proto Vojtěch Veselý, jeden z hlavních lektorů těchto kurzů, připravil tištěnou příručku, která v jednotlivých kapitolách popisuje krok za krokem to, co se v kurzu probírá, aby účastníci kurzů neměli problémy, až začnou doma sami editovat. Příručka se využívá nejen v těchto kurzech, ale i v kurzech pro knihovníky, a vesměs je velmi oceňována. Ano, je to skutečně „polopatický“ návod, zdatnější editoři nad příručkou možná „ohrnou nos“. Ale ti mají možnost si online na Wikipedii vyhledat cokoli v jejích nápovědách a naučit se i vše sami s využitím různých online průvodců (např. Průvodce Wikipedií). Psát do Wikipedie však rozhodně není jednoduché a pro začátečníka není jednoduchá ani orientace v nápovědních stránkách (obsah nápovědních stránek se totiž při běžném vyhledávání na Wikipedii nezobrazí, je třeba vycházet z volby Nápověda v levém panelu). Vyzkoušela jsem si to sama…
Publikace Senioři píší Wikipedii: příručka pro začátečníky je v tištěné formě zdarma k dispozici pro účastníky kurzů již dlouho. Nyní byla vytištěna také pod názvem Jak psát Wikipedii: příručka pro začátečníky, protože může být užitečná všem začátečníkům. V rámci nápovědních stránek Wikipedie existuje její rozšířená online varianta a také verze ve formátu PDF vhodná k vytištění.
Obsahem příručky jsou převážně technické návody, jak pracovat s jednodušším editačním nástrojem Wikipedie, tzv. vizuálním editorem (existuje též editor kódu, s nímž je práce o dost náročnější). Příručka se nezabývá tím, jak má vypadat struktura a styl článku, jakými zdroji musí být článek opatřen apod. O tom a o hlavních pravidlech Wikipedie si samozřejmě na kurzech povídáme; ostatně bez jejich znalosti by ani do Wikipedie psát nešlo. Ale ne každý bude vytvářet nové články, někdo chce jen opravovat překlepy, vylepšovat styl, doplňovat odkazy, drobnosti nebo obrázky – k tomu všemu příručka postačuje.
Uspořádání kapitol příručky odpovídá obsahu lekcí v kurzech pro seniory. V první lekci se účastník seznámí s prostředím Wikipedie (Základní orientace), zvolí uživatelské jméno a vytvoří si „účet“ (Registrace, Nastavení) a na opravě překlepu si vyzkouší, jak otevřít článek k editaci a jako ho uložit (Oprava chyby). Ve druhé lekci se naučí ve Wikipedii správně vyhledávat (Vyhledávání), což je důležité i proto, aby nevytvářel článek, který už ve Wikipedii je, jen pod jiným názvem, a ve cvičném soukromém prostoru (Pískoviště) začne s prvními skutečnými editacemi – naučí se základům formátování textu ve vizuálním editoru (Základní formátování) a především vytváření odkazů z textu na jiné články Wikipedie (Modré odkazy). Další lekce a jim odpovídající kapitoly už jsou náročnější. Dvě kapitoly (Vložení obrázku, Nahrání obrázku) jsou věnované obrázkům. Do článku je totiž možné vložit jen obrázek, který je umístěn na speciálním úložišti Wikimedia Commons; z toho plyne mj. skutečnost, že pokud chceme použít vlastní fotografii, musíme ji tam nejprve nahrát. Důležitou součástí článků jsou závěrečné sekce, kde se uvádějí zdroje použitých informací a doporučené související zdroje – těm je věnováno hned několik kapitol (Reference, Literatura, Externí odkazy). Protože v závěru kurzu pro začátečníky by měl účastník vytvořit alespoň krátký článek, uzavírá tuto část návod, jak zveřejnit jako nový článek text postupně připravovaný na tzv. pískovišti. Do příručky se ale vešlo ještě několik návodů pro kurzy pro pokročilé (Založení druhého pískoviště, Diskusní stránky, Svolení autora, Šablona Překlad) a konečně shrnutí všeho nejdůležitějšího z předchozích kapitol (Rychlý přehled).
Příručka je ideální jako doprovodný materiál ke kurzům, ale pokud by ji měl využít samouk, možná bych doporučila trochu jiné pořadí kapitol a vlastním návodům bych předřadila krátkou kapitolku o tom, co je třeba při psaní článků do Wikipedie dodržovat. Začátečník se pak vyvaruje situací, kdy mu tzv. patrola označí článek jako neozdrojovaný nebo jako plagiát, případně jej navrhne ke smazání.
SALÁTOVÁ, Renáta (ed.).Mi(ni)str knihovnictví: kolektivní monografie k životnímu jubileu PhDr. Víta Richtera. Praha: Národní knihovna ČR, 2020. 178 s. ISBN 978-80-7050-723-0.
Publikační počin hodný pozornosti nejen knihovnické obce se v roce 2020 podařilo uskutečnit zásluhou redakční péče PhDr. Renáty Salátové Knihovnickému institutu Národní knihovny ČR. Je jím kolektivní monografie k životnímu jubileu PhDr. Víta Richtera, jedné z nejznámějších a nejvýznamnějších knihovnických osobností.
Jubilejní sborník na křídovém papíře v brožované úpravě o rozsahu 178 číslovaných stran zaujme již při prvním seznámení slovní hříčkou v názvu, jíž se podařilo s určitou nadsázkou vystihnout postavení a vážnost jubilanta, které se mu mezi knihovníky dlouhodobě dostává. Publikace obohatila knihovnickou literaturu o typ dokumentu vydávaný při příležitosti významných životních či pracovních výročí osobností, které se nesmazatelně zapsaly do historie oboru. V tomto případě přináší kromě laudatia i něco mnohem cennějšího – provádí čtenáře milníky, jimiž obor v minulosti prošel. Mezi průvodci nacházíme významné knihovnické osobnosti, jejichž příspěvky mají kromě odborného přínosu hodnotu osobního pohledu doprovázeného v mnoha případech letitým osobním přátelstvím.
Jubilejních sborníků vydaných při příležitosti životních výročí nemáme v našem oboru mnoho. Jedním z posledních je sborník vydaný v roce 2017 Moravskou zemskou knihovnou v Brně k životnímu jubileu doc. PhDr. Jaromíra Kubíčka, CSc., emeritního ředitele Moravské zemské knihovny v Brně1, či sborník k jubileu PhDr. Aleny Richterové, CSc., vydaný v roce 2012 Národní knihovnou ČR2.
Pokud bychom pátrali více v historii, v roce 1971 vydala Univerzita Karlova ve spolupráci se Státní knihovnou ČSR, dnes Národní knihovnou ČR, sborník prací a personální bibliografii k šedesátým narozeninám doc. PhDr. Františka Horáka3. Další počin tohoto druhu bychom našli ve 40. letech a dříve.
Z tohoto strohého přehledu vyplývá, že čest mít svou personální jubilejní publikaci byla v historii knihovnictví počinem spíše výjimečným a dostalo se jí osobnostem mimořádným a výjimečným.
Na podobě sborníku se podíleli kolegové, přátelé a spolupracovníci PhDr. Víta Richtera, kteří měli během své profesní kariéry příležitost s ním pracovat a poznat ho i z lidské stránky jako člověka, který umí vést druhé autoritou své osobnosti, milým chováním, jež však nepostrádá na síle a rozhodnosti, pokud je jich při řešení každodenních úkolů třeba.
Hodnotu sborníku dodává v úvodu Slovo ministra kultury PhDr. Lubomíra Zaorálka, v němž připomíná význam a roli knihoven jako center setkávání a vzdělávání, a v souvislosti s jejich rozvojem zejména po roce 1990 uvádí dr. Richtera coby iniciátora a tvůrce klíčových milníků na cestě k jejich dnešní podobě. Na osobnosti dr. Richtera oceňuje, že mu „nikdy nechyběla odvaha převzít odpovědnost a píle svěřený úkol dotáhnout do konce“.
Sborník je tematicky rozdělen do pěti částí: Vít Richter a české i slovenské knihovnictví, Vít Richter a Národní knihovna ČR, Od kolegů a přátel, K historii českého knihovnictví a Bibliografie. Závěr doplňuje anglické resumé, shrnutí, seznam použitých zkratek a jmenný rejstřík.
Příspěvky první části přinášejí podrobný vhled do vybraných klíčových oblastí profesního působení dr. Richtera. Tohoto nelehkého úkolu se za právní oblast ujal RSDr. Zdeněk Matušík, podrobný vývoj dotačních programů VISK představila Mgr. Petra Miturová, PhDr. Aleš Brožek, který je ve sborníku autorem dokonce dvou příspěvků, připomněl 20. výročí soutěže Biblioweb, u jejíhož zrodu stál právě dr. Richter. PhDr. Jaroslav Císař a Mgr. Pavla Vlková zachytili milníky ve vývoji knihovnického časopisu Čtenář, na jehož podobě se dr. Richter jako člen redakční rady podílí od roku 2010. Mgr. Vladana Pillerová představila knihovnické průzkumy, na kterých se dr. Richter podílel či které sám inicioval. Celý oddíl uzavřeli historickým exkurzem z dějin česko-slovenského knihovnictví prof. PhDr. Dušan Katuščák, Ph.D., a Mgr. Katarína Šušoliaková s připojenou zdravicí za slovenské knihovníky.
Působení dr. Richtera v Národní knihovně ČR přibližují příspěvky PhDr. Vojtěcha Balíka, PhDr. Jiřího Polišenského a PhDr. Evy Bartůňkové. Z řad kolegů a přátel hodnotí Mgr. Zlata Houšková svého bývalého nadřízeného slovy „nejlepší šéf mého života“, jako o „guru českého knihovnictví“ se o něm vyjadřuje PhDr. Libuše Foberová, Ph.D., prof. PhDr. Jiří Trávníček, MA, využívá letitého přátelství k familiárnímu označení „jakýsi Vítek“, PhDr. Jaroslav Císař vidí v osobnosti dr. Richtera „klidnou sílu“. Vzpomínkami přispěli Ing. Naděžda Andrejčíková, Ph.D., dr. hab. prof. UP Grzegorz Nieć a RNDr. Tomáš Řehák. O tom, že „čert a Vítek nikdy nespí“, se zasvěceně rozepisuje Mgr. Roman Giebisch, Ph.D.
Oddíl K historii českého knihovnictví přináší příspěvky mimořádné historické hodnoty. Jejich autoři věnují pozornost různým otázkám vývoje oboru knihovnictví. Doc. PhDr. Jaromír Kubíček, CSc., nezapřel svůj profesní zájem a představil dějiny knihovnických spolků od doby Rakousko-Uherska až po nedávnou současnost. Ing. Aleš Brožek je autorem příspěvku Spolek bibliothekářů vědeckých knihoven. Prof. PhDr. Jiří Pokorný, CSc., připomíná osobnost Jaroslava Freye a jeho přínos k rozvoji dětského čtenářství.
Bohatou publikační a přednáškovou činnost mapuje v posledním oddíle Bibliografie příspěvek PhDr. Lindy Jansové, Ph.D., které se excerpcí podařilo shromáždit na 543 položek. Jak ale uvádí, ani tento výčet si nečiní nárok na úplnost. Přehled dokumentuje rozsáhlou publikační činnost dr. Richtera (časopisecké články, příspěvky ve sbornících, monografie), včetně dokumentů typu výzkumných nebo cestovních zpráv. Položky jsou uspořádány podle tematických a formálních kategorií. Velmi podrobně zpracovaný přehled naznačuje míru rozprostraněnosti a šíři odborného zájmu dr. Richtera – od koncepcí, strategií a trendů přes otázky legislativy, knihovnické statistiky včetně benchmarkingu, témat vztahujících se k budovám knihoven, službám či fondům, průzkumům čtenářství, řešení profesních otázek ve vazbě na SKIP až např. k roli a postavení Národní knihovny.
Tento přehled včetně závěru, seznamu zkratek a rejstříku uzavírá koncepčně velmi zdařile pojatou publikaci, ve které se prolíná nezaměnitelná osobnost a profesní působení dr. Richtera spolu s vývojem oboru; obojí se potkává a ovlivňuje navzájem. Obor knihovnictví, kterému s láskou zasvětil a stále zasvěcuje svůj profesní život, ovlivňuje ho svou každodenní neúnavnou prací spolu s možnostmi, které pomáhá utvářet, okolnostmi, které iniciuje, a knihovníky, kteří se na něj obracejí s důvěrou o radu. Díky této mnohočetné symbióze, jejímž hnacím motorem je právě osobnost dr. Richtera, obor knihovnictví úspěšně rozkvetl a stále rozkvétá. A jak uvedl pan ministr v úvodu, je to právě schopnost učit a inspirovat druhé, kterou u jubilanta podtrhuje jako nejdůležitější.
Nemáme v českých končinách mnoho knihovnických osobností, které mají svou jubilejní publikaci. Dr. Richter ji má za všechna ta krásná léta věnovaná rozvoji veřejných knihoven zaslouženě a plným právem. Velké poděkování patří všem, kteří se na jejím vzniku podíleli.
1.Bibliograf mezi regály: k životnímu jubileu doc. PhDr. Jaromíra Kubíčka, CSc. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2017. 197 s. ISBN 978-80-7051-242-5.
2. Adamaitis, Zuzana a Paličková, Tereza (eds.). Manu propria...: sborník příspěvků k životnímu jubileu PhDr. Aleny Richterové, CSc. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2012. 285 s. ISBN 978-80-7050-614-1.
3.Docentu PhDr. Františku Horákovi k šedesátinám: sborník prací a personální bibliografie. Praha: Univerzita Karlova, 1971. 83 s.
V období od září do prosince 2020 proběhla dvě jednání předsednictva výkonného výboru SKIP (v září a v prosinci; jednání plánované na 22. 10. bylo zrušeno) a jedno setkání výkonného výboru (v listopadu). Níže najdete přehled nejdůležitějších probíraných bodů.
24. 9. 2020
Řada projektů SKIP neproběhne; byla podána žádost o změnu čerpání projektu na Ministerstvu kultury, změna byla schválena. Nevyčerpané finance za neuskutečněné projekty budou převedeny na projekt S knížkou do života (Bookstart).
V rámci projektu S knížkou do života (Bookstart) jsou připraveny dvě nové sady: pohádková knížka Ivony Březinové a Báry Buchalové pro děti od tří do šesti let a sada pro děti od narození do tří let s leporelem Radka Malého. Distribuce proběhne v listopadu 2020. Vše o projektu najdete na jeho webu a v knihovnických e-konferencích.
Slavnostní setkání k 30 letům obnovy SKIP bylo bez náhrady zrušeno.
Celostátní setkání seniorů plánované na 29. 9. až 1. 10. na Broumovsku proběhne.
Projekty SKIP Týden knihoven a Březen – měsíc čtenářů mají připraveny nové samostatné weby.
Hledá se způsob vyhlášení vítězů soutěží Knihovna roku, Městská knihovna roku a MARK.
Konference Knihovny současnosti se uskuteční virtuálně v termínu 2. až 4. 11. 2020.
Jednání předsednictva výkonného výboru a výkonného výboru se do konce roku přesouvají do online formy.
18. 11. 2020
Je třeba pravidelně aktualizovat seznamy členské základny!
SKIP od letošního roku využívá službu Dotaceonline.cz. Kontaktní osoby v krajích dostávají měsíční přehledy dotací. Objednáme pokračování i pro rok 2021.
Tištěný výtisk Koncepce rozvoje knihoven bude společně s osobním dopisem ministra kultury, Příručkou pro starosty a zastupitele a brožurou Městské knihovny v Praze zaslán všem starostům. V přípravě je zpráva o plnění současné koncepce.
Bylo připraveno 23 projektů, na které bude (jako na cyklus mimoškolního vzdělávání) podána žádost o dataci do programu Knihovna 21. století na rok 2021.
Vítězové soutěží Knihovna roku, Městská knihovna roku a MARK budou zveřejněni 26. 11. 2020, obdrží diplomy a finanční odměny. Slavnostní ceremoniál proběhne až v roce 2021.
Setkání knihovnických seniorů na Broumovsku proběhlo úspěšně. V roce 2021 se uskuteční v Praze.
V roce 2021 proběhne 12. ročník Března – měsíce čtenářů, a to na téma udržitelnost. V roce 2019 v ČR vznikla pracovní skupina Udržitelnost v knihovnách. Jejím cílem je prozkoumat role českých knihoven v naplňování cílů udržitelného rozvoje a pomoci jim je rozvíjet, prohlubovat a komunikovat veřejnosti i zřizovatelům.
10. 12. 2020
Hospodaření výkonného výboru SKIP je uzavřeno; bude ještě doposlána část členských příspěvků z regionů. V regionech probíhá kontrola účetnictví.
Doporučujeme, aby všichni, kteří se zajímají o projekt S knížkou do života (Bookstart), sledovali konferenci Andersen a web projektu. Děkujeme Knihovně města Hradce Králové, Knihovně města Ostravy a všem ostatním, kteří na projektu spolupracují.
Plakáty k Březnu – měsíci čtenářů byly rozeslány do krajských knihoven.
Den pro dětskou knihu se v letošním roce neuskutečnil. Akce se Čtyřlístkem přesunuta na rok 2021.
V českých knihovnách aktivně působí kolem 60 knihovníků – trenérů paměti. I přes tento relativně malý počet v roce 2019 uspořádali celkem 1 555 akcí, kterých se zúčastnilo 22 689 osob, z toho 15 565 seniorů.
V roce 2020 došlo k opravdu výraznému propadu v počtu akcí, který zapříčinila pandemická situace a následná vládní opatření. Střízlivý odhad je, že počet akcí spadl na čtvrtinu (přesný počet bude k dispozici po uzavření sběru statistických údajů). Něco samozřejmě kompenzovaly bezkontaktní aktivity.
Aktivizace seniorů v době uzavření knihoven
Uzavření knihoven v roce 2020 všechny postavilo do nové, dosud nepoznané situace. Ze dne na den byli lidé nuceni omezit sociální kontakty a knihovníci si uvědomovali, že největší dopad to bude mít na seniory, kteří se budou cítit izolovaní a vystrašení z množství negativních informací, kterým budou denně vystaveni. Trenéři paměti v knihovnách pracují zejména se seniory, proto se od začátku zaměřili na udržení kontaktu s touto věkovou skupinou a snažili se – každý v rámci svých možností – o její aktivizaci.
Hned ze začátku narazili na problém, který v běžném provozu knihoven nebývá až tak patrný. Zdaleka ne všichni senioři disponují potřebným technickým vybavením. Nemají počítače nebo notebooky, nemají tablety, nemají chytré telefony. Nemají potřebu si tyto věci pořizovat. Senioři, kteří žijí sami, většinou nemají financí nazbyt a toto jim nepřipadá jako věc, kterou by museli vlastnit. Někteří mají samozřejmě možnost si např. notebook půjčit od dětí, ale pokud s nimi nesdílí společnou domácnost, nemají připojení k internetu. A hlavně – bojí se, že ty půjčené věci pokazí. Bojí se, že budou vypadat hloupě, protože tomu nerozumí. Tuto skutečnost bylo nutné při aktivizaci seniorů zohlednit.
Na jaře se trenéři paměti snažili zůstat se svými účastníky kurzů v kontaktu, jak jen to šlo. Kurzy trénování paměti byly přerušeny, mnohde ani nezačaly. Březnový osvětový Národní týden trénování paměti musel být taktéž zrušen. Trenéři aktivizovali seniory různými způsoby. Dávali cvičení na Facebook a webové stránky knihoven (např. Kudy z nudy s knihovnou, Trénujte mozek s knihovnou, Hrabalovy hlavolamky atd.), zasílali je e-mailem, formou sms, roznášeli je do schránek, nechávali v čekárnách lékařů i na obecních úřadech.
Online trénování paměti probíhalo ve vyškovské knihovně (Hrátky s pamětí na platformě Skype) a také v třinecké knihovně (na zapůjčené licenci Zoom).
Letní kurzy naživo i přípravy na podzim
V létě se v řadě knihoven uskutečnily jak kurzy trénování paměti, tak jednorázové lekce a také osvětové přednášky v rámci Národního týdne trénování paměti. Národní týden se rozprostřel do celého roku a přednášku tak bylo možné udělat kdykoli. Účast na letních přednáškách a kurzech nebyla tak vysoká, jak tomu bývá na jaře a na podzim, ale v létě je návštěvnost akcí vždy nižší.
Léto také řada knihovníků – trenérů paměti využila k přípravě na případné další uzavření. Trenéři si zmapovali terén a snažili se zjistit, kteří senioři disponují technickým vybavením a funkčním připojením k internetu.
Trénování paměti online
Po říjnovém uzavření knihoven trenéři paměti opět začali s aktivizací seniorů všemi dostupnými prostředky (tedy stejně jako na jaře), ale už využili zkušeností z prvního uzavření knihoven. Věděli, kteří senioři jsou ochotní pracovat s novými technologiemi a kteří na to vůbec neslyší a je třeba na ně jít tradiční cestou.
Z konkrétních aktivit můžeme zmínit následující:
Stále probíhá online trénink paměti ve vyškovské Knihovně Karla Dvořáčka – na online platformě Jitsi Meet, pod názvem Hrátky s pamětí. Tato setkání v online podobě navštěvuje zhruba třetina účastníků z těch, kteří dříve chodili osobně.
Dále vyškovská trenérka paměti Zdeňka Adlerová vede rubriku Korona na svých webových stránkách.
V Třinci probíhá jednou týdně Mozková posilovna na online platformě Jitsi Meet.
Městská knihovna Louny zakoupila licenci Zoom pro pořádání videokonferencí a přesunula svůj projekt Třetí věk do online prostředí.
Další knihovny uvažují o trénování paměti online, alespoň pro ty seniory, kteří jsou technicky zdatní a mají potřebné vybavení.
Trénování paměti probíhá i na Facebooku:
• Paměťář Zdeňka Gloze z Ratíškovic má již více než 800 fanoušků; zájem je především ze strany seniorů.
• Jana Vejsadová – první trenérka paměti z řad knihovníků –pro Alzheimer poradnu Vysočina připravovala po celý rok třikrát týdně Mozkohrátky s Janou Vejsadovou; poradna je zveřejňovala na svém webu a na Facebooku. Podle informací poradny se sledovanost mozkocvičení na jejich stránkách pohybovala od 700 do 1 320 lidí.
Online Dílna trenérů paměti
Knihovníci – trenéři paměti se každoročně scházejí na tradiční jarní Dílně trenérů paměti s názvem Hrátky s pamětí. Jedná se o celostátní seminář, který je rozdělen do dvou bloků. První den přednášejí odborní lektoři z oblasti zdravotnictví, psychologie a pedagogiky. Druhý den je sestaven z příspěvků z řad samotných účastníků; tato část semináře slouží jako sdílení zkušeností a příkladů dobré praxe zejména při trénování paměti seniorů. Seminář je formou kontinuálního vzdělávání trenérů paměti a je ohodnocen podle vnitřního kreditního systému České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging.
Dílna měla proběhnout v dubnu 2020 v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem, ale z důvodu uzavření knihoven musela být přesunuta na jiný termín, a to na říjen 2020. V říjnu ale byla situace obdobná. Chvíli to vypadalo, že dílna nebude vůbec, ale nakonec se rozhodlo o jejím přesunu do online prostředí.
Městská knihovna Louny zapůjčila licenci Zoom, na které se dílna uskutečnila 8. prosince 2020. Dílna byla tentokrát jednodenní, ale její součástí byly oba bloky. Odborný blok byl složen ze tří příspěvků lektorek, které původně s těmito příspěvky vystoupily na online konferenci Knihovny současnosti 2020. Bohužel z důvodu nedostatku času byly tyto příspěvky zkráceny, což řadu účastníků konference mrzelo. Proto byly zařazeny do odborného bloku dílny; ostatně odpovídaly i jejímu tematickému zaměření.
Blok s názvem Senioři ve virtuálním věku byl složen ze tří příspěvků. Všechny příspěvky – Senioři za školou v Lounech, Virtuální univerzita třetího věku PEF ČZU v Praze a Online trénování paměti – byly zaměřeny na vzdělávání seniorů. Tento blok kromě knihovníků – trenérů paměti sledovali i knihovníci – účastníci konference Knihovny současnosti.
Druhý blok s názvem Hrátky s pamětí pak byl složen z příspěvků účastníků. Jako vždy bylo zaměření pestré a inspirativní. Účastníci dílny se virtuálně vypravili do Ústí nad Labem a Severočeské vědecké knihovny, kde se měla živá dílna konat v dubnu a poté v říjnu. Dále se dozvěděli, jak na kognitivní trénink během pandemie a zhlédli ukázkovou lekci trénování paměti s názvem Aby slova nebolela. Naučili se Kalendář na rok 2021, vlajky evropských zemí, nové přesmyčky. Dozvěděli se, jak ve vyškovské knihovně probíhá virtuální trénování paměti. Všichni si vyzkoušeli orientaci v prostoru díky FIE – Feuersteinově metodě instrumentálního obohacování – a na závěr přišlo pozvání ke zhlédnutí povzbudivé lekce trénování paměti na YouTube. Nechyběl ani prostor pro diskuzi.
Knihovníci – trenéři paměti byli za toto setkání rádi. Všichni se shodli na tom, že trénování paměti bezkontaktní formou (telefonáty, sms, e-maily, online setkání, cvičení do schránek) má smysl. Udržet seniory v kontaktu s okolním světem je důležité a jejich aktivizace díky trénování paměti je velice přínosná. Osobní kontakt však nemůže nic nahradit. Stejně jako se všichni knihovníci – trenéři paměti, kteří se účastní dílny, těší na setkání, povídání, výměnu zkušeností a nové zážitky, i senioři se těší na kurzy naživo – na společné kafíčko, společné řešení úkolů, povídání a společně strávený čas. Musíme jen doufat, že se situace brzy změní a všichni se již budeme moci zase bez obav setkávat.
Rok 2020 byl, jaký byl. Plány a vize rychle změnila situace, cyklus vzdělávacích programů v podstatě začal až na podzim. Přesto region SKIP Drsný Sever uskutečnil řadu špičkových vzdělávacích projektů, které mohou být inspirací pro ostatní kolegy. Všechny aktivity proběhly online, což přineslo spoustu výhod i nevýhod. Formu si však momentálně vybírat nemůžeme.
Předně doporučuji lektorku Věru Ondřichovou, specialistku na PR a obecně komunikaci. Její seminář Jak na dobrý text přinesl neuvěřitelné množství zajímavostí i letitým „píáristům“ a mediálním pracovníkům v knihovnách. Lektorka vše dokládá na konkrétních příkladech z knihoven a její analýzy jsou nejen zajímavé, ale především výborně použitelné v praxi.
Vedle lektorky semináře Věry Ondřichové (mimochodem věřím, že se bude opakovat celá Akademie PR, kterou organizovalo Sdružení knihoven ČR) při našich akcích lektorsky působila řada dalších specialistů. Frekventanti si mohli vyzkoušet rozličné programy, napsat texty, projít sociální sítě, naučit se základ použití fotografií na sociálních sítích apod. Jednalo se o cyklus osmi online setkání, vždy s konkrétním tématem a cílem.
Pro zaměstnance knihoven proběhly semináře týkající se literatury jako takové. Stálicí v Drsném Severu je literární a výtvarný kritik Radim Kopáč, který se věnuje výhradně současné české beletrii (a ví téměř vše).
Další skvělou lektorkou, která se zabývá knížkami pro děti a jejich rodiče, je Marika Zademská, kolegyně knihovnice z Třince. Věnuje se tzv. předčtenářské gramotnosti, motivaci a metodám práce s dětmi předškolního věku a jejich rodiči a knihovníky. Metody práce jsou velmi použitelné např. pro aktivity projektu S knížkou do života (Bookstart) i pro běžné lekce dětských oddělení.
Svět na sociálních sítích čím dál tím více zasahuje do našich životů. Intuitivní pedagog Jan Kršňák mluví o tom, čeho a proč se nebát, o tom, jak vnímají svět na sítích děti, které se do něj narodily, a co jejich rodiče nemohou pochopit a co hlavně nemusí řešit.
Svět na síti byl i tématem semináře Za dveřmi dětského pokojíčku, který pro knihovníky připravil Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Dotkl se masivní kampaně, která je zaměřena proti internetovým pedofilům, agresorům a podvodníkům. Seminář pojednával o ztrátě iluzí o dětské nevinnosti, především o mnohých preventivních programech, které zmíněný úřad nabízí.
Práce v knihovně spočívá především v komunikaci se čtenáři a návštěvníky. Jak se v knihovně nezbláznit, jak zachovat v náročných komunikačních situacích chladnou hlavu a štábní kulturu, o tom všem vedla prakticky seminář lektorka Renata Vordová.
Mnohá témata byla pootevřena a v roce 2021 v nich Drsný Sever bude pokračovat. Výhodou online seminářů je skutečnost, že se jich může účastnit větší skupina zájemců odkudkoli, ušetří čas, jenž je jinak nutno věnovat cestování, minimalizují finanční náklady zaměstnavateli a pochopitelně se účastníci vzájemně nenakazí virem.
Nevýhodou je skutečnost, že udržení pozornosti je náročné, chybí přirozené přímé tříbení názorů a interakce s lektorem. Jak jsem již zmínila- formu si vybírat nemůžeme, je lepší absolvovat semináře online než rezignovat na vzdělávání.
Mimo pokračovacích seminářů Drsný Sever hned v lednu 2021 připravuje seminář pro ředitelky a ředitele knihoven Já se z toho zblázním s lektorem Karlem Opravilem, který se zabývá krizovou komunikací.
Nejaktuálnější informace o programech získají zájemci, pokud se přihlásí do facebookové skupiny Drsný Sever.
Důležitou okolností celého cyklu je skutečnost, že financování bylo zajištěno dotací Ministerstva kultury ČR.
Závěrem mi dovolte uvést kontakty na lektory, které mohu doporučit i dalším zájemcům:
Tradiční seminář Literární Šumava, který pořádala jihočeská regionální organizace SKIP, byl v roce 2020 kvůli opatřením proti koronaviru přesunut z květnového termínu na podzim.
Celá příprava tedy probíhala nadvakrát. Na podzimní termín byl i problém sehnat ubytování, a tak jsme se posunuli z původní Černé v Pošumaví do penzionu na Pihlov u Horní Plané.
Nakonec jsme seminář uspořádali v termínu od čtvrtka 17. do soboty 19. září 2020. V penzionu U Kukačků jsme celý seminář zahájili a uspořádali i přednášky Pohled do minulosti (projekce filmů z Regionálního muzea v Českém Krumlově), Schwarzenberský kanál, Historie místa Seidlovým pohledem (fotografie Musea Fotoatelieru Seidel z Českého Krumlova) a Po stopách archeologických památek Lipenska.
Druhý den jsme měli na programu celodenní putování po zajímavostech místa. Mezi ně patří Jelení Vrchy, Schwarzenberský plavební kanál, Rosenauerova kaple, Přední Zvonková a Zadní Zvonková s kostelem a farou, v níž je muzeum spisovatele Johannese Urzidila.
U Schwarzenberského kanálu
V Muzeu Schwarzenberského kanálu (Jelení Vrchy)
U muzea spisovatele Johannese Urzidila
Navečer jsme putování zakončili plavbou parníkem po Lipně a zpět jsme došli po cyklostezce podél vodní nádrže. Večer jsme zakončili přátelskými debatami, výměnou zkušeností a informacemi ze svých regionů.
Společná fotografie u Lipna
V sobotu jsme po snídani odjeli do Českého Krumlova, kde jsme navštívili grafitový důl (na přenáškách jsme se seznámili s místy, kde se dříve těžilo). Všichni účastníci vyfasovali gumáky, pláště a svítilny a vyrazili vláčkem do dolu. Část prohlídky byla i pěší. Všem se exkurze líbila. Po dobrém obědě v restauraci Jelenka u Plášťového mostu pod hradem jsme se pomalu rozloučili a popřáli si bezproblémovou cestu domů.
Těšíme se na setkání v příštím roce v Plzeňském kraji!
Autory fotografií jsou Lidmila Švíková z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích a Martin Nechvíle z Městské knihovny v Českém Krumlově. Fotografie jsou součástí archivu jihočeské regionální organizace SKIP.
V našem klubu, který je součástí východočeské regionální organizace SKIP, se pravidelně scházíme již od roku 2012 a ani zapeklitý rok 2020 pro nás nebyl překážkou, i když nás média vytrvale zásobovala informacemi, že naše věková kategorie patří mezi nejvíce ohrožené druhy této planety.
První únorové setkání proběhlo podle plánu a v pohodě. Sešli jsme se na literárním putování Po stopách bratří Čapků. Naším průvodcem byl člen Společnosti Bratří Čapků Josef Vašát ze Šumperku, který zajímavě využívá seniorský volný čas. Nejprve začal systematicky navštěvovat a dokumentovat si místa jakýmkoliv způsobem spjatá se sourozenci Čapkovými. Později tuto dokumentaci uspořádal a na požádání s ní vystupuje na besedách. Svůj příspěvek přednesl i na mezinárodní konferenci Hradec Králové Čapkům, která proběhla v září. Velký díky patří organizátorům z Komité Čapek Hronov, z. s., kteří i v nelehké době a v přeloženém termínu zvládli celou konferenci zorganizovat naživo, i když zahraniční příspěvky musely být vzhledem k situaci pouze prostřednictvím videozáznamu. Několik našich členů „čapkovců“ se akce zúčastnilo.
Záznam z konference je k dispozici na YouTube:
Na květen jsme měli naplánován vlastivědný zájezd do Trutnova. Využili jsme chvilky uvolnění a začátkem června jsme se v rouškách sešli v Trutnově. Byl to zvláštní pocit. I když jsme v mezičase byli většinou ve spojení a prostřednictvím e-mailů jsme si navzájem trénovali paměť rozesílanými kvízy a hádankami, potřeba společenského kontaktu byla větší, než jsme si dříve uměli představit. Sešlo se nás čtrnáct a šest z nás si ještě pobyt mimo domov prodloužilo přespáním u kolegyně na chatě. Program jsme měli tradičně bohatý, navštívili jsme knihovnu, galerii a společenské centrum UFFO. Byli jsme rádi, že jsme se místo plánovaného celostátního setkání knihovnických seniorů v Broumově sešli alespoň v Trutnově a kolegyně Věra Škraňková nás ujistila, že se plánovaná akce uskuteční koncem září. A je neuvěřitelné, že se jí podařilo slib dodržet a celostátní broumovské setkání seniorů proběhlo podle plánu (viz samostatný článek v tomto čísle).
Během jarní pandemie se do nových prostor přestěhovala Městská knihovna Rychnov nad Kněžnou. Místní kolegyně nás upozornila na zářijový Den otevřených dveří a bylo rozhodnuto – jede se do Rychnova. Kromě knihovny jsme navštívili Muzeum hraček a zvládli jsme i netradiční prohlídku města se Zilvarem z chudobince, při které jsme potkali nejen pana Fajsta, ale i Magdalenu Dobromilu, která nás pohostila koláčky.
Dál už to tak veselé nebylo. Všichni víme, že co se nepovedlo zorganizovat v září, se už nekonalo. Co s naplánovanou literární bábovkou a cestopisnou besedou? Knihovny v té době začaly pořádat akce online a umožňovat alespoň virtuální setkání. Po rychlém průzkumu stavu našich seniorských počítačů bylo jasné, že pro většinu z nás tudy zatím cesta nevede. Rozeslali jsme si proto alespoň doporučení a ukázky z naší oblíbené četby – tipy od dvaceti seniorů zaplnily dvanáct stránek textu (dříve to bylo v průměru kolem šesti stran).
Od jedné kolegyně přišlo i následující vyznání: „Co se týká četby a knížek, to je pro mne moc důležité a bylo vždy a v současné době je důležitější než cokoliv jiného. Žiju na vesnici, někdy za celý den s nikým nepromluvím a nemít knížky, to by bylo na palici. Samozřejmě mám svou knihovnu, ale stále potřebuju mít příliv dalších knížek z knihovny. Nemusí to být vždy novinky, ale ten pocit, že nemám nic na čtení, to bych nezvládla. Naštěstí mám v sousedství knihovnici, tak vím, že bez knížek ani v době covidu nebudu.“
Poslední plánovanou akcí byla druhá část cestopisné přednášky manželů Čejkových o jejich putování Novým Zélandem v roce 2018. Bývalá kolegyně Stanislava se svým mužem procestovala velkou část světa a každou svou cestou a následnou přednáškou nám s humorem sobě vlastním dokazují, že ani v seniorském věku není nutné sedět doma za pecí. Každé setkání končí naším marným přesvědčováním, ať své zážitky sepíší. Ale není čas, je lepší cestovat než psát. I v divném roce 2020 podnikli pár cest, i když destinace nebyly tak vzdálené jako jindy. Ale přece jen času bylo víc, a tak každý z nás obdržel pět stránek textu a fotografií Nového Zélandu. Plán roku 2020 byl tedy nakonec z naší strany splněn.
Naplánován máme i rok 2021, ale vzhledem k současné situaci (leden 2021) se obávám, že budeme nuceni zmodernizovat naše počítače a pustit se alespoň do online setkávání.
Všichni jsme již někdy slyšeli termíny fake news, hoax, dezinformace. Víme však, co vše se pod nimi skrývá? Víme, jak se proti tomuto novodobému fenoménu bránit, jak fake news rozeznat a co je jejich cílem? Tyto otázky jsme si kladli ještě v době, kdy bylo možné setkávat se bez jakýchkoliv omezení, v době, kdy jsme v regionálním výboru středočeské organizace SKIP připravovali akce na rok 2020. V sekci Pavučina sdílení, která je součástí středočeské organizace, jsme na 30. duben naplánovali přednášku Vojtěcha Bruka, spoluzakladatele projektu Zvol si info, nazvanou Mozkem proti fake news. Odpoledne jsme chtěli navštívit Černínský palác, kterým nás měl provést spisovatel Marek Trojan. Vše bylo domluveno, v rámci projektů SKIP jsme získali i finance.
V dubnu bylo vše jinak, knihovny byly uzavřeny, setkávání bylo nemožné, termín byl zrušen s tím, že na novém se domluvíme po prázdninách. A domluvili jsme se na online verzi.
Dne 4. listopadu proběhlo setkání s Vojtěchem Brukem prostřednictvím platformy Google Meet. Více než 40 účastníků videokonference mělo možnost vyslechnout nejen popis současné situace, ale i informace o nejnovějších trendech v oblasti dezinformací, fake news, konspirací a manipulací. Lektor nám představil deepfake. Jedná se o video, které je výsledkem nové technologie. Ta vychází ze zpracování dat neuronovými sítěmi a lze ji využít pro záměnu tváří. Obětí této technologie se může stát kdokoliv.
Vysvětlil také jak hoaxy, fake news i ostatní dezinformace fungují a působí. Podrobně hovořil o tom, co lze najít na internetu:
ověřené informace (je jasný autor nebo zdroj);
dezinformace (předkládají neaktuální, nepřesná nebo neověřitelná data s cílem společnost zmást a zahltit);
hoaxy (poplašné zprávy, které často nabádají k dalšímu přeposlání);
konspirace (teorie o tom, jak se něco mohlo stát; tyto teorie ale nemají dostatek důkazů, popř. postrádají logické souvislosti).
Dozvěděli jsme se také o zdlouhavé, ale nutné cestě k obraně. Je třeba se ptát, kdo je autorem informace a odkud informace pochází. Je nutné zaměřit se na obrazy a možnou manipulaci s nimi, ať se jedná o fotografie nebo videozáznam.
Pro informace získané na internetu platí důležitá zásada: ověřovat, ověřovat, ověřovat. K tomu nám poslouží různé servery zabývající se touto problematikou. Mezi jinými např.:
bezfaulu.net (analytický server zabývající se argumentačními fauly, manipulacemi a zkresleními ve zpracování informací).
Ačkoliv nic nenahradí komunikaci tváří v tvář, online forma má svá pozitiva. Zaměstnanci naší knihovny využili možnosti sledovat přednášku z domova a měli tak částečnou náplň pro home office. Celý náš kolektiv tak mohl vyslechnout mnoho zajímavého z oblasti mediální gramotnosti a získat tak nové informace. Přesto doufáme, že příště se setkáme již offline.
Od počátku roku 2020 se knihovníci-senioři opět těšili na své každoroční celostátní setkání. Proto hned po zveřejnění programu a přihlašovacího formuláře bylo obsazeno. Mnozí byli smutní, ale měli šanci, že se nějaké místo uvolní a že se nakonec počátkem června s ostatními v Broumově sejdou. Do života všech nám ale zasáhla pandemie koronaviru a setkání v červnu bylo zrušeno. O to více jsme se těšili na nový podzimní termín od 29. září do 1. října. A měli jsme to, jak se říká, „s chlupem“. V září se situace přiostřovala každým dnem a bylo otázkou, zda akce nebude opět zrušena. Nakonec se podařilo a věřte, že ty nervy stály za to.
Sešli jsme se v Městské knihovně v Broumově, odkud jsme se odešli ubytovat do broumovského kláštera. Tento barokní skvost je nyní vzdělávacím a kulturním centrem i s možností ubytování. A tak jsme asi všichni poprvé v životě nocovali v cele.
Areálem původně benediktinského kláštera nás zasvěceně prováděl manažer agentury, která pro benediktiny nyní klášter spravuje a provozuje a zároveň shání finance na nekončící opravy a rekonstrukce celého areálu. V překrásných velmi citlivě opravených sálech a chodbách tak probíhají celoročně přednášky, koncerty, výstavy, kurzy a další kulturní a vzdělávací akce. Je zde ale pamatováno i na ubytování a stravování návštěvníků, doplněné různými kulinářskými akcemi, degustacemi vín a piv a dalšími světskými radovánkami.
Při prohlídce kláštera
Klášter velmi dobře spolupracuje s městem Broumov a místními kulturními institucemi a školami. Nicméně hlavním zážitkem je určitě prohlídka areálu s jeho historickými uměleckými skvosty – Turínským plátnem, freskami, obrovskou unikátní knihovnou a kostelem sv. Vojtěcha. Ten zvenčí ani nevypadá jako kostel, ovšem jeho interiér vás nadchne. Bohužel nám nedostatek času umožnil pouze jakousi ochutnávku celé nádhery.
V kostele sv. Vojtěcha
Společná fotografie v županech bez kapuce
A s kapucí
Dalším bodem našeho programu byla exkurze v broumovské knihovně. Ta neoplývá velkým prostorem a donedávna neoplývala ani ničím výrazným ve svém interiéru či ve službách. Za poslední tři roky ale i zde – díky nové vedoucí Martě Lelkové – zavál svěží vítr. S velkou kreativitou se s podporou svého malého týmu ujala modernizace prostor a změn v systému práce a působení celé knihovny pro veřejnost. Radnice začala její snahu podporovat, a tak se snad i v Broumově blýská na lepší časy. Některé drobnosti (např. ve využití piktogramů, v třídění volného výběru a další perličky) by mohla využít i řada dalších menších knihoven.
V broumovské knihovně
Po večeři nás čekalo promítání Oldřicha Jenky. To nám představilo krásy Broumovska i ve slunečním svitu, který jsme zatím osobně nezaznamenali. Na závěr večerního programu jsme s Mirkem Bláhou zavzpomínali na loňské setkání v Příbrami a na ty, kteří nás už bohužel opustili nadobro.
Další den po snídani nás čekala Městská knihovna Náchod. Je už stálicí mezi zrekonstruovanými českými knihovnami a bylo příjemné prožít v jejím úžasném interiéru setkání s náchodskými kolegyněmi.
Potom jsme se ale ocitli v Pekle. Tak se totiž jmenovala restaurace, kam jsme se přemístili na oběd.
V Pekle samozřejmě nechyběl ani čert
Odpoledne jsme prožili v překrásném zámku v Novém Městě nad Metují a v jeho zahradách. Zámek je v soukromém vlastnictví rodiny Bartoňů, která zde žila po několik generací. Jeho interiéry i celá stavba nás uchvátily především zřetelným rukopisem architekta Dušana Jurkoviče. Poutavý a zasvěcený výklad místního kastelána nám osvětlil nejen historii zámku, ale i problematiku jeho rekonstrukce. Prohlídce zahrad počasí bohužel nepřálo, a tak jsme se trochu porozhlédli alespoň po náměstí Nového Města nad Metují.
Navečer už jsme se přemístili do Městské knihovny Nové Město nad Metují. Od roku 2010 sídlí ve zrekonstruované budově bývalé pošty. Tento překrásný funkcionalistický dům byl pro účely knihovny velmi citlivě opraven. Po prohlídce knihovny komentované paní ředitelkou Ladou Všetičkovou následovala večeře formou rautu přímo v prostorách knihovny.
V Městské knihovně Nové Město nad Metují
Poslední den jsme prožili v Ratibořicích v Babiččině údolí. Přestože nám počasí nepřálo, procházka všem oživila vzpomínky na oblíbenou Babičku. Citlivě ošetřovaný park, který se z Babiččina údolí stal, je v mlhavém závoji mrholení nádherný.
S babičkou v Babiččině údolí
Závěrečný oběd v hotelu Holzbecher ve Zliči byl poslední tečkou před odjezdem do České Skalice a odtud domů.
Celé tři dny jsme prožili v úžasně přátelské a kolegiální atmosféře. Vůbec nám nevadilo sychravé počasí, bohatě nám je vynahradily zážitky z návštěv knihoven a kulturních památek, které dýchaly láskyplnou péčí lidí, co se o ně starají. Velký dík za všechny zážitky patří především kolegyni Věře Škraňkové, která byla hlavní organizátorkou setkání a naší průvodkyní i opatrovnicí po celé tři dny, dále pak Kateřině Hubertové, týmům navštívených knihoven a regionálnímu výboru SKIP Východní Čechy. Ti všichni nám tyto úžasné zážitky připravili a věřte, že v roce s velmi omezeným společenským životem to pro mnohé účastníky bylo nejkrásnější setkání roku.
Společné fotografie poskytli Hana aMiroslav Bláhovi zMístní lidové knihovny Kostomlaty pod Milešovkou, autorkou fotografie sčertem je Naděžda Čížková zKnihovny Jana Drdy Příbram a ostatní fotografie pořídila Věra Škraňková (dříve Městská knihovna Náchod).
Projekt Městské knihovny Vyšší Brod s názvem Hledá se vyšebrodský Čapek vznikl v čase, kdy nám celosvětová pandemie uzavřela knihovnu a přerušila osobní kontakt se čtenáři.
Lockdown, který byl samozřejmě nepříjemný, nás přiměl vymýšlet nové činnosti a zlepšovat naše služby – zavést výdejové okénko, donáškovou službu, bibliobox, připravit literární bojovku v přírodě atd.
Spisovatelská soutěž, kterou jsme vyhlásili na dobu od 11. února do 20. listopadu 2021, se setkala s úspěchem a každý měsíc jsme tak mohli vybírat z několika příspěvků, které jsme zveřejňovali ve Vyšebrodském zpravodaji. Své příspěvky posílali děti i dospělí, místní i přespolní. Někteří pouze sáhli do svého šuplíku, někteří svá literární dílka začali psát až po zveřejnění soutěže. Nejmladším „Čapkem“, který poslal svůj koňský příběh, byla desetiletá Justýna. Nejčastějším přispěvovatelem byl místní malíř František Tácha, který je mistrem nejen štětce, ale také pera. Vítané byly ilustrace, které vždy příběh krásně doplnily. Celkem dorazilo osmnáct příspěvků, z nichž šest bylo zveřejněno v místním zpravodaji v číslech 3, 4, 5, 7–8, 9 a 12.
Plakát k projektu Hledá se vyšebrodský Čapek
Výzvou roku 2022 se stala vrcholová kniha umístěná na poutním místě Maria Rast am Stein nad Vyšším Brodem. Po zdolání vrcholu vlastními silami, po křížové cestě nebo opatské stezce se mohou nejen čtenáři vyšebrodské knihovny zapsat a hrát o nové trackové boty. Podmínkou účasti je hrát fair play. S výzvou zájemce seznamuje videopozvánka na Facebooku a Instagramu.
Plakát pochází z archivu Městské knihovny Vyšší Brod.
Práce s regionální literaturou je velmi specifická a mezi čtenáři většinou docela oblíbená. V našem případně se jedná především o region Turnov (Turnovsko), potažmo o Český ráj. Regionální literatura bývá často chápána především jako literatura odborného či popularizačního charakteru a trochu se pozapomíná na krásnou literaturu. V tomto příspěvku upozorníme na literární soutěž, kterou můžeme hodnotit jako zvláštní typ práce s regionální literaturou.
Na jaře 2016 tiskárna Apromotion oslovila turnovskou knihovnu s nápadem uspořádat soutěž, kterou by podpořila náš region – Český ráj – a upozornila na něj. Výsledkem se stala literární soutěž, kterou jsme zaměřili na autory starší patnácti let.
Na základě hlasování na internetu dostala soutěž název Střípky z Ráje. Byly také stanoveny dvě žánrové soutěžní kategorie – poezie a próza. Téma zůstalo volné. Autoři mohli poslat práce do obou kategorií; byl stanoven rozsah do deseti normostran u prozaických textů a do čtyř normostran u poezie. Další podmínkou bylo, že zaslané texty musely být napsány česky a muselo se jednat o původní díla, která ještě nebyla vydána knižně.
Logo soutěže Střípky z Ráje
Soutěž byla vyhlášena 3. října 2016 a příjem prací byl ukončen 28. února 2017. Poté zaslané texty obdrželi porotci. Nikdo však nečekal, že přijde tolik příspěvků! Ano, bylo to pro nás velmi milé překvapení, poněvadž do soutěže dorazilo neuvěřitelných 272 textů (138 poezie, 134 próza). Z každého kraje přišlo několik prací; nejvíce z Prahy, Středočeského a Libereckého kraje. Střípky z Ráje se tak staly celonárodní literární soutěží!
Každá sekce měla čtyři porotce. Předsedkyní v žánru prózy byla známá spisovatelka Iva Pekárková, kterou doplnili čeští spisovatelé Václav Kahuda, Ondřej Hník a začínající regionální autorka Lenka Vydrová. Předsedou v žánru poezie byl významný básník a spisovatel Jiří Žáček, kmotr turnovské knihovny. Dalšími porotci byli básníci z Libereckého kraje: Pavlína Skálová, Marek Sekyra a Vladimír Vacátko. Poněvadž každé literární hodnocení je velmi subjektivní, snažili jsme se, aby jednotliví porotci zastupovali různé literární směry a soutěž tak získala na zajímavosti. U většiny prací se však porotci bodově shodli na ocenění. Každý z nich hodnotil na škále od jedné do deseti, přičemž deset bodů bylo maximum. Bodování předsedů obou žánrových kategorií mělo dvojnásobnou váhu. Slavnostní vyhlášení proběhlo 1. června 2017.
První ročník – slavnostní vyhlášení výsledků
První ročník – křest sborníčku
Druhý ročník byl vyhlášen 1. prosince 2017, znovu ve dvou soutěžních kategoriích, jimiž byly poezie a próza, a opět pro autory starší patnácti let. Oproti prvnímu ročníku však došlo k několika změnám. Téma nezůstalo volné, ale protože jsme chtěli soutěž ještě o něco více přiblížit našemu regionu, stal se jím Český ráj (mohlo se však jednat o zcela volnou asociaci). Změnili jsme také počet porotců. Každou kategorii hodnotili tři porotci se stejnými hlasovacími právy. Porotci se v bodování opět poměrně shodovali. V sekci próza zasedala porota v tomto složení: spisovatelka Martina Bittnerová (též kmotra turnovské knihovny), překladatelka a spisovatelka Bára Gregorová a literární vědec Vlastislav Hnízdo. Básnickou část poroty tvořili básnířka a překladatelka Marie Iljašenko, básník a redaktor Ondřej Hanus a spisovatel Radek Malý. Soutěžící mohli svá díla zasílat do 30. dubna 2018. Zřejmě vzhledem k zadanému tématu přišlo příspěvků podstatně méně: 25 do kategorie poezie, 24 děl prozaických. I 49 prací však obsáhlo pestrou paletu autorských stylů a nabídlo kvalitní díla. Poté měli naši porotci několik měsíců na hodnocení a následně jsme během Týdne knihoven v říjnu 2018 slavnostně vyhlásili vítěze druhého ročníku této literární soutěže.
Druhý ročník – slavnostní vyhlášení výsledků
Třetí ročník literární soutěže byl vyhlášen v neděli 6. října 2019 při 5. ročníku Netradiční knihovny v Turnově. Opět se soutěžilo v kategoriích poezie a próza a soutěž byla určena pro autory starší patnácti let. Tentokrát nebyl tématem pouze region Český ráj (znovu zcela volná asociace), ale také knihovnictví, neboť turnovská knihovna v roce 2020 slaví neuvěřitelných 200 let od svého vzniku.
Třetí ročník – výzva k účasti v soutěži
Stejně jako u předchozího ročníku jsme zůstali u celkového počtu šesti porotců. Každou kategorii hodnotili tři porotci se stejnými hlasovacími právy. Navíc patronem třetího ročníku se stal spisovatel, scénárista a hudebník Jaroslav Rudiš, jenž pochází z Českého ráje. V sekci próza zasedala porota v tomto složení: spisovatelka Iva Procházková (kmotra turnovské knihovny), literární publicista a spisovatel Marek Dobrý a redaktor a jablonecký spisovatel Štěpán Kučera. Básnickou část poroty tvořili básnířka a překladatelka Marie Iljašenko, básnířka a turnovská knihovnice Pavlína Lodeová a liberecký básník Julius Benko. Soutěžící mohli svá díla zasílat do 30. dubna 2020. Nakonec dorazilo 49 literárních děl, což znamenalo, že třetí ročník se v počtu přihlášených prací vyrovnal druhému. Konkrétně se jednalo o 26 soutěžních prací v kategorii poezie a 23 děl prozaických. Slavnostní vyhlášení jsme museli kvůli pandemii koronaviru zrušit. Zakončení soutěže proběhlo tedy pouze online cestou a vítězným autorům byl poštou zaslán sborníček nejlepších prací. Ten vydáváme z každého ročníku a je doplněn o malby z Českého ráje od regionálního autora Jiřího Lodeho. Sborníčky jsou tak zajímavým doplněním regionálního fondu, zejména ty ročníky, které mají stanovené pevné téma našeho kraje.
Třetí ročník – výsledková listina
Třetí ročník – obálka sborníčku
Obrazový doprovod pochází z archivu Městské knihovny Antonína Marka Turnov.
Naše knihovna je důležitým kulturním centrem sedmitisícového města Kravaře, ve kterém žijeme. Knihovny v menších obcích a městech mají jednu velkou výhodu. Knihovnice důvěrně znají své čtenáře a čtenáři se na ně s důvěrou obracejí. Proto se někdy z knihovny stává psychologická poradna, zpovědnice, linka bezpečí nebo Klokánek. Naše knihovna je o radosti – radosti našich čtenářů i radosti nás knihovnic. A co může být pro knihovnici větší radostí, než když po jednom setkání věrných čtenářů zůstanou v knihovně dvě francouzské hole. Obě levé. Samou radostí se na ně totiž zapomnělo! Nebo upřímné poděkování čerstvého maturanta, který s kytkou v ruce řekne: „Bez vás bych to nedal.“
Městská knihovna Kravaře
Situace z jara 2020 byla asi ve všech knihovnách stejná. Čtenáři si rázem museli vystačit s tím, co si stihli vypůjčit, nebo sáhnout do svých železných rezerv, studenti začali obracet stránky pomocí myši u počítače. A my jsme získaly jeden zásadní poznatek. Knihovna lidem začala chybět, protože kniha je obyčejná věc, a i když současná doba nabízí díky různým médiím a sociálním sítím nejrůznější rozptýlení, přesto má člověk potřebu vrátit se k tomu nejobyčejnějšímu. Třeba ke knize.
Snažily jsme se alespoň prostřednictvím sociálních sítí informovat čtenáře o všech novinkách, na které se v knihovně budou moci těšit, snažily jsme se povzbudit slovem, pokud se tichou knihovnou rozezněl telefon s otázkou: „Kdy už…?“
A proto rozdávejme svým čtenářům radost v časech dobrých i zlých. Zůstaňme vždy pozitivně naladěni, i když je svět plný negativních zpráv. A někdy stačí tak málo. Naše „hladové“ okno se rychle stalo hitem na sociálních sítích i v tisku. Je to neklamný důkaz o tom, že nás všechny rozhodně humor neopouští. Nesmí opustit. Jedině tak budeme mít naději, že zase bude všechno jako dřív.
Výdejní okénko neboli hladové okno
V knihovně při opětovném otevření (27. dubna 2020)
Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Kravaře.
Masarykova veřejná knihovna Vsetín se před Vánoci 2020 připojila ke kampani Kup knihu k Ježíšku. Jednalo se o pokračování jarní akce Kup knihu, zachráníš nakladatele. Obě kampaně realizovala Moravská zemská knihovna v Brně se zapojením krajských knihoven, se Sdružením knihoven ČR, SKIP, Národní knihovnou ČR, Asociací knihoven vysokých škol a s podporou Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Cílem byla podpora nakladatelů a knihkupců. Knihovny pomáhaly s výzvou k online nákupu knih, ideálně přímo přes e-shopy nakladatelů. Přispěly k tomu, že lidé mohli při nákupu knižních darů udělat radost dvakrát – svým blízkým i lidem, jejichž živobytí je na knižním trhu závislé, zkrátka že nejlepším dárkem Vánoc 2020 byla kniha.
V rámci webů a sociálních sítí knihoven byla s hashtagem #kupknihukjezisku komunikována témata, otázky a podněty: Jakou knihu byste si letos přáli k Vánocům? Poraďte svým blízkým, jaká knížka by vám pod stromečkem udělala radost. Inspirujete a dáte tak tip i široké veřejnosti. Sdílejte své přání, ať už fotky či videa, na sociálních sítích a připojte se k naší výzvě…
Banner kampaně Kup knihu k Ježíšku (zdroj: Moravská zemská knihovna)
Portál Knihovny.cz nabízel žánrové inspirační seznamy, probíhaly inspirativní online besedy, které pomohly s výběrem té správné knížky pod stromeček.
Vsetínská knihovna podpořila kampaň také nabídkou pomoci při výběru vhodného titulu „na míru“. Na svůj web umístila dva formuláře (pro děti a pro dospělé), do kterých mohli lidé zadávat své požadavky.
Formulář pro děti
Formulář pro dospělé
Ve formuláři mohli zájemci, kteří si nevěděli rady s výběrem knihy pro své blízké, vyplnit bližší údaje o čtenáři i knize, které pomohly lépe specifikovat výběr titulu. Po rozkliknutí formuláře tedy vepsali věk čtenáře, zda se jedná o muže či ženu, přiblížili žánr (detektivní, historické, humor, romantika, cestopisné, životopisy, válečné atd.). Mohli vybrat, zda se má jednat o literaturu cizojazyčnou či domácí, prózu nebo poezii, případně vložit další komentář, který by pomohl knihovníkovi lépe určit výběr titulu. U dětských žádostí pak v žánru přiblížili, zda čtenáři dávají přednost knihám s prvky napětí, dobrodružství, pohádkám, upřednostňují-li komiksy, encyklopedie, fantasy, sci-fi nebo jiné. Takto vyplněný formulář dorazil e-mailem ke knihovníkům, kteří na základě toho odeslali a doporučili na e-mail zájemce přibližně tři vhodné tituly, případně doplnili další odkazy a seznamy. Nechyběl samozřejmě také srdečný pozdrav, přání všeho dobrého a ujištění, že na ně i jejich blízké v knihovně myslíme.
Za dobu cca tří týdnů, po které kampaň trvala, se sešlo dvacet žádostí pro dospělé a deset žádostí pro děti. Zájem byl opravdu rozličný, většinou se vybíraly knihy pro ženy, ale v dětské kategorii také dost pro chlapce. Věk dospělých byl v rozmezí od 25 do 80 let a jednalo se o různé žánry prózy od detektivek, romantiky až po válečnou literaturu. U dětí vítězila témata o přírodě a zvířatech.
Vrátilo se nám i několik milých reakcí a doporučení služby dalším přátelům od spokojených zájemců (e-mailem nebo na Facebooku), kteří na základě tipu od knihovny knihu vybrali.
Jako knihovníci víme, že výběr té správné knihy může být někdy oříškem. Proto jsme přišli s pomocí výběru knihy „na míru“ a nevylučujeme, že v této službě budeme pokračovat i nadále, tedy i mimo předvánoční období.
Obrazový doprovod pochází zarchivu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.
Od 1. září 2020 do 28. března 2021 probíhá v Heldově městské knihovně v Třebechovicích pod Orebem tematická hra Orebité. Původně byla naplánována na 3. února až 25. září 2020, ale kvůli koronavirové krizi ji v této době nebylo možné v úplnosti realizovat.
Jedná se o několikaměsíční etapovou hru inspirovanou lokální historií. Knihovna se tak připojuje k řadě místních organizací, které v roce 2020 a 2021 pořádají v Třebechovicích pod Orebem akce připomínající šest set let husitství. Hra je určena pro všechny věkové kategorie, měla by tak podpořit mezigenerační vztahy. Zúčastnit se mohou i neregistrovaní uživatelé knihovny, čímž bychom rády podpořily komunitní život města. Zapojit se do hry Orebité je možné v knihovně, a to kdykoliv během termínu konání.
Leták ke hře Orebité
Informacemi poskytovanými v knihovně se snažíme účastníky hry motivovat k plnění různých úkolů – jak přímo v dětském oddělení, tak v různých částech města, která připomínají husitství a souvisejí s ním. Jako odměnu za splněné úkoly získávají hráči keramické groše, vyrobené v tradiční třebechovické hrnčířské dílně.
Vyvrcholením hry bude trh naplánovaný na neděli 28. března 2021. Zde budou moci hráči nastřádané groše směnit za pestré zboží a různé výrobky. Trh předchází nejatraktivnější části městských oslav, tedy Bitvě u Třebechovic. Půjde o ukázku zbraní a středověkého válečnictví, včetně vozové hradby, šermířských střetů a dalších aktivit.
V rámci středověkého trhu v knihovně proběhne od 14 hodin ukázka husitských zbraní, oblečení a stručné přiblížení husitské doby. Ukázka se uskuteční ve spolupráci s historickou skupinou Tesák z Hradce Králové zabývající se tímto středověkým obdobím.
Tématem hry chceme připomenout výročí husitství a jeho vztah k Třebechovicím, upozornit na památky a místa ve městě, která s tímto hnutím souvisejí, zviditelnit knihovnu, přilákat do ní i nečtenáře, díky vhodně zvoleným úkolům podpořit čtenářskou gramotnost a v neposlední řadě zatraktivnit čtení a knihy.
Vozová hradba v třebechovické knihovně
Původně hra začala již v únoru 2020 a vzbudila velký zájem. Do soutěže se během prvního měsíce přihlásilo 60 účastníků, kteří nasbírali přes 360 grošů. Pevně věříme, že omezení kvůli koronaviru neoslabila chuť hráčů, a pokud to situace dovolí, od ledna 2021 začnou opět pilně plnit úkoly a střádat groše.
Obrazový doprovod pochází z archivu Heldovy městské knihovny v Třebechovicích pod Orebem.
Dětské oddělení Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně pořádá pro své dětské čtenáře pravidelná setkání čtenářského klubu. Jedná se o volnočasovou aktivitu podporující a rozvíjející čtenářství u dětí, která si klade za cíl prohloubit jejich znalosti o českých autorech a současné literatuře. Soustředí se na práci s textem a porozumění jeho obsahu.
Nápad na vznik dětského čtenářského klubu vzešel od samotných dětských návštěvníků. Děti se prostřednictvím vzdělávacích lekcí, které navštěvují v rámci školy, a pomocí volnočasových aktivit, jež si pro ně knihovna připravuje, naučily chápat knihovnu jako bezpečný a otevřený prostor, kde mohou trávit svůj volný čas. Často tak po absolvování vzdělávacího programu navštěvovali knihovnu v odpoledních hodinách a dožadovaly se opakování různých aktivit nebo nových úkolů, které by mohli plnit.
A tak v březnu 2017 v Obvodní knihovně Jižní Svahy vznikl dětský čtenářský klub Smajlík, který se později přesunul do ústřední knihovny v centru města, kde nyní působí pod názvem Knihožrouti. Pojmenování i klubová pravidla si na úvodní schůzce společně s lektorem navrhli a odhlasovali sami dětští čtenáři.
Pravidla klubu Smajlík
Dětský čtenářský klub Knihožrouti
Setkání pro čtenáře od osmi do patnácti let probíhají jednou měsíčně v klubovně oddělení pro děti. Schůzky jsou vždy otevřeny novým návštěvníkům a není nutné se na ně dopředu přihlašovat. Při první návštěvě klubu obdrží každý účastník „knihožroutský“ čtenářský deník, do kterého si zapisuje záznamy o knihách a své čtenářské prožitky.
Každý dostane svůj knihožroutský deník
Úvodní část setkání byla dříve koncipována jako čtenářská rozcvička. Jelikož jde o děti z různých škol a zároveň o děti širokého věkového rozpětí, které se často navzájem neznají, zařadili jsme do této části také seznamovací hry, které napomáhají tvorbě a prohloubení vzájemných vztahů mezi návštěvníky klubu. Díky přátelské atmosféře dochází ke spontánní prezentaci čtenářských deníků a rozvíjí se debata o tom, kdo co od minulé návštěvy klubu přečetl.
Ústřední částí každé schůzky je lektorem připravený program, který je zaměřen na předem určené téma. Seznamuje děti s literárními žánry, spisovateli nebo knižními novinkami. Například téma detektivek jsme si představili prostřednictvím šifer a záhad, po jejichž rozluštění děti vypátraly ztracené knihy. Jindy si vyzkoušely, jaké to je napsat a nakreslit komiks, nebo se naučily vyhledávat knihy pomocí knihovního katalogu. Díky tomu děti na každé schůzce získávají zábavnou formou kvalitní čtenářské tipy.
Závěrečná část rozvíjí kreativitu. Účastníci si zde mohou vytvořit a odnést domů například záložku do knihy, antistresový míček nebo připínací placku s vlastním čtenářským sloganem. Postupem času zde dostaly prostor i deskové hry. Mezi nejoblíbenější patří Story Cubes a Přines si svou knihu, které napomáhají rozvíjet řečové dovednosti, slovní zásobu, fantazii, storytelling.
Klubová činnost je prezentována na sociálních sítích a zároveň i na nástěnce v knihovně. Ostatní děti se tak dostanou ke čtenářským tipům a doporučení od samotných „knihožroutů“. Ti také hodnotí knihy, které přečetli, a zanechávají v nich vzkazy pro další čtenáře. První klub k tomu díky svému názvu Smajlík využíval emotikony smajlíků. Děti přiřazovaly veselé smajlíky ke knihám, které je rozesmály, zamračené ke knihám smutným a podobně. V ústřední knihovně smajlíky vystřídaly komiksové bubliny se čtenářským doporučením.
Knihožrouti doporučují knížky
Pro rok 2020 měl klub připravenou Knihožroutskou čtenářskou výzvu s cílem oslovit nejen stálé účastníky klubu, ale také další dětské čtenáře.
Knihožroutská výzva
Klubová setkání byla bohužel kvůli epidemické situaci přerušena, a tak se čtenářská doporučení a povídání o knihách na čas přesunula na instagramové a facebookové stránky dětského oddělení @zlinteen.
Knihožrouti online
Přestože je příprava klubových setkání často náročná, přináší tato práce dlouhodobě pozitivní odezvu, ať už v tom, že nadšení „knihožrouti“ přivádějí do knihovny své další kamarády nebo v tom, že odrostlejší návštěvníci klubu přesouvají své knižní recenze ze čtenářských deníků na knižní blogy a instagramové profily, které si zakládají. Tento efekt nám přináší další impulsy do naší práce.
Autorkou fotografií je Anděla Krumpolcová z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně.
Akce a projekty na podporu čtenářství připravují téměř všechny knihovny. Frýdecko-místecká knihovna pořádá – s mottem Čtu – čteš? Tak se přidej! – vždy v listopadu týdenní Festival čtení. Jeho cílem je v co největší míře zapojit děti, studenty i dospělé do čtení a čtenářských aktivit.
Plakát, který zval na Festival čtení v roce 2019
Kampaň je vyhlášena s dostatečným předstihem, aby se děti, učitelé, knihovníci a další veřejnost mohli připravit. V daném týdnu se pak čtou nejrůznější příběhy, na nejrůznějších místech, nejrůznějšímu publiku. Tvoří se ankety na téma čtení, v diskuzích účastníci zjišťují, jak a co četli rodiče či prarodiče. Školní děti čtou ve škole, v přírodě, starší děti předčítají mladším spolužákům, připravují dramatická čtení. V rámci literárních výletů navštěvují místa, kde žili osobnosti literatury. Čte se na dětském oddělení v nemocnici, doma s rodiči či prarodiči a někteří ukazují knihy také svým zvířecím kamarádům.
Doprovodné akce
Městská knihovna Frýdek-Místek, která festival vyhlašuje a zastřešuje, pořádá řadu doprovodných akcí. Velmi oblíbené je scénické čtení v rámci projektu LiStOVáNí, na besedy zve knihovna současné dětské spisovatele, pořádá workshopy pro děti i dospělé, představuje texty regionálních autorů. Knihovnice čtou v mateřských školách nebo družinách.
Jako jednu z nejzdařilejších akcí hodnotí děti i učitelé interaktivní přednášku a dílnu historického knihtisku pořádanou Studiem bez kliky. Roman Prokeš a Pavlína Wolfová děti zábavnou formou seznámili s historií tisku a písma. Využili vlastnoručně sestavenou funkční repliku historického dřevěného lisu ze 17. století, kterou si děti v závěru mohly vyzkoušet a na památku si odnesly vytištěnou první stranu Bible kralické.
Pavlína Wolfová a Roman Prokeš ze Studia bez kliky
Nezbytnou pomůckou je tiskařský lis
Děti pozorně naslouchají
Proběhla také beseda se spisovatelkou Zuzanou Pospíšilovou na téma básniček, hádanek a pohádek z její tvorby. Děti si nadšeně hrály se slovy a přesmyčkami.
Zuzana Pospíšilová v akci
Nechyběly ani stetoskopy
S knížkou Uf, oni přistáli
Super den s Milošem Macourkem připravila pro své páťáky paní učitelka. Podle mapy měly děti za úkol najít dům, v němž bydlel Miloš Macourek. Po nezbytném fotografování dále plnily zajímavé úkoly za pomoci knih pana spisovatele, které si s sebou vzaly.
U domu Miloše Macourka
I s jeho knížkami
Spisovatelka Lenka Rožnovská přijela představit svou knihu Mobilmánie v pohádkové říši.
Spisovatelka Lenka Rožnovská
Čertovské čtení
Lenka Rožnovská s účastníky besedy
Učitelé gymnázia po celý týden četli pro studenty i učitele každý den o velké přestávce. Posluchači slyšeli úryvky například z knih Lafcadia Hearna, Ivana Sergejeviče Turgeněva, Karla Michala a dalších autorů.
Závěrem
Své aktivity si účastníci vymýšlejí, připravují a realizují sami podle svých možností a kreativity. Jediným úkolem je činnost zdokumentovat a dokumentaci zaslat do knihovny. Zde se všechny nápady zpracují do fotogalerie a vznikne tak pěkná výstava přímo v knihovně. Lze si ji prohlédnout i na webových stránkách festivalu.
Nápad na první ročník vznikl v souvislosti s přípravou oslav 750 let města v roce 2017 a od té doby probíhá každý rok. Nutno podotknout, že v roce 2020 se festival z důvodu epidemie nemohl uskutečnit, ale už nyní připravujeme další ročník.
Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Frýdek-Místek.
V roce 2019 vznikl v Třinci papírový nástěnný čtenářský metr, na jehož tvorbě se podíleli členové Místního akčního plánu II v obci s rozšířenou působností (ORP) Třinec. Tým, působící ve skupině zaměřující se na čtenářství, tvoří pedagogové, odborníci na vzdělávání a také my, knihovníci. Papírový čtenářský metr měl především podpořit čtení doma a v rodinách a pomoci s výběrem knih, které jsou prověřené a kvalitní. Od září 2020 pomáhá nejen papírový metr, ale také mobilní aplikace.
Čím více rosteš, tím více toho přečteš a naopak
Od začátku bylo jasné, že nástěnný metr bude mít jeden velký a zásadní nedostatek – omezený počet doporučených knih. Díky spolupráci s grafickou dílnou Uutěrky a šikovnosti ilustrátorů se jich na metr dostalo 80. Jenže ročně v České republice vycházejí tisicovky titulů pro děti a mládež. Udělat výběr jen z aktuální knižní produkce je proto téměř nadlidský úkol. Proto je od začátku tvorby Čtenářského metru obrovským přínosem to, že se na něm podílí široký tým a díky spolupráci s pedagogy do celého procesu také vstupují děti, jež navštěvují čtenářské dílny.
Čtenářský metr, který hned po vydání a slavnostním křtu putoval do dětských pokojíků, domácností, škol a knihoven z různých koutů České republiky, funguje na jednoduchém principu: čím více děti rostou, tím čtenářsky náročnější knihy jim metr doporučuje.
Od papíru k jedničkám a nulám
Při hledání cesty, jak Čtenářský metr vylepšit a rozšířit, bylo hlavním cílem a motivací, aby doporučených knih bylo více, a také jsme se snažili o celkově větší škálovatelnost. Zřejmě proto padl návrh pokusit se převést Čtenářský metr do digitální verze. Jako první se nabízel web, jehož hlavním obsahem by byl seznam doporučených knih. Mezi návrhy však byla i aplikace, a přestože je to varianta ve všech ohledech náročnější, volba padla právě na ni.
Ke spolupráci jsme přizvali agentury Devx a Blackfish, které se zaměřují na tvorbu a design digitálních aplikací a během roku 2020 začaly vznikat první návrhy a řešení. Verze pro Android spatřila světlo světa (a displeje mobilních telefonů) v září 2020 a prvními testujícími byli rodiče a děti z okruhu knihovny.
Aplikace funguje na stejném principu jako papírová verze, ale díky mobilnímu rozhraní je mnohem interaktivnější a umožňuje nabízet a doporučit mnohem větší množství knih. Na konci roku 2020 už metr nabízel téměř 400 titulů od malých a velkých nakladatelů a na dalším rozšíření pracujeme v podstatě neustále.
Výhodou aplikace je doporučování knih podle relevance. V praxi to znamená, že uživatel si u svého profilu vybere pohlaví, věk a oblíbené žánry a Čtenářský metr mu následně doporučí knížky na míru. A protože děti si těžko přiloží metr ke stěně a změří si svou aktuální výšku, v aplikaci ji zastupuje virtuální postavička, která vyroste spolu s každou přečtenou knihou vždy o jeden čtemetr. V současnosti se intenzivně pracuje na publikaci aplikace pro iOS (mobily od značky Apple), režimu pro rodiče (více profilů), napojení na databázi knih na Knihovny.cz (čtenář si díky tomu najde, ve které knihovně se knížka právě nachází) nebo vkládání komentářů k jednotlivým knihám.
Čtenářský metr by nikdy nevznikl nebýt skvělého týmu
Při ohlédnutí se zpět a pravděpodobně i při čtení těchto řádků to zní velmi jednoduše – stačí mít nápad a ten pak realizovat. Ale celý ten proces byl nejen náročný, ale pro nás knihovníky ve spoustě věcech nový. Už jste někdy zkoušeli na pracovní schůzce najít společnou řeč s umělci, IT vývojáři, učiteli a knihovníky?
Tím se dostáváme k tomu nejcennějšímu, co jsme získali (kromě Čtenářského metru samozřejmě) – jde o partnerství a spolupráci. Sami bychom nikdy podobnou aplikaci vytvořit nedokázali, stěží bychom si ji vysnili a neměli bychom možnost spolupracovat s tak skvělým týmem, který se v Třinci podařilo vytvořit. Naprosto zásadní podíl na tom pak mělo Statutární město Třinec, které Místní akční plán (MAP) II v ORP Třinec (reg. č. CZ.02.3.68/0.0/0.0/17_047/0008963) realizuje a především financuje (díky podpoře Evropské unie).
Čtenářský metr v digitální podobě (zdroj: web Třinecko.cz, získáno 10. 1. 2021)
V roce 2015 jsem se dozvěděla o záměru spolku Wikimedia ČR zapojit do tvorby Wikipedie seniory. Nadchla mě myšlenka uspořádat kurz Senioři píší Wikipedii i u nás v Knihovně města Plzně. Kontaktovala jsem Vojtěcha Veselého, který je členem spolku Wikimedia ČR, kde působí jako lektor a podílí se na programech Studenti píší Wikipedii a Senioři píší Wikipedii.
Domluvili jsme se a první naše setkání bylo jednodenní a proběhlo v červnu 2015 v Centru robotiky, které nám poskytlo plně vybavenou učebnu. Sešlo se deset nadšenců a čtyři hodiny, které jsme spolu strávili, byly málo. Celý proces jsme prolétli letem světem a nestačilo to ani k tomu, abychom s editací Wikipedie vůbec začali.
Až v roce 2017 se nám podařilo uspořádat plnohodnotný kurz Senioři píší Wikipedii. Domluvila jsem se s dalším členem spolku Wikimedia ČR Janem Macurou, zkušeným wikipedistou, který nás celým šestitýdenním kurzem provedl. K ruce mu byl další výborný wikipedista Adam Hauner. Účastnicemi kurzu byly většinou bývalé knihovnice, které jsou zvyklé texty doplňovat citacemi a získání důvěryhodných zdrojů pro ně není problém. Cílem každého kurzu je, aby každý účastník vytvořil alespoň jeden nový článek, který na Wikipedii zatím chyběl. To se nám podařilo, vzniklo deset hodnotných článků a Wikipedie získala nové šikovné wikipedistky. Ne všechny vydržely, ale většina pokračuje i dnes.
Já jsem poté v Národní knihovně ČR absolvovala seminář Jak učit seniory psát Wikipedii a dalších kurzů se účastním jako pomocný lektor.
V pořádání kurzů jsme pokračovali i v následujících letech; v roce 2018 se nám podařilo kurzy naplnit dokonce dvakrát. V roce 2019 jsme požádali o spolupráci Mezigenerační a dobrovolnické centrum TOTEM a uspořádali kurz přímo v jejich prostorách. Dohromady našimi kurzy prošlo asi 30 účastníků; naprostá většina z nich kurz dokončila, ale jejich zájem o rozšiřování Wikipedie skončil s kurzem samotným.
Kurz Senioři píší Wikipedii v roce 2018 (foto: Pavla Chládková, Knihovna města Plzně)
Účastníci kurzu Senioři píší Wikipedii v roce 2018 (foto: Pavla Chládková, Knihovna města Plzně)
Wikipedisté, kteří prošli plzeňským kurzem, se setkávají po celý rok kromě léta přibližně každé tři týdny v tzv. Wikiklubu, kde je přítomen alespoň jeden zkušený lektor. Mají možnost konzultovat problémy, na které při editaci narazí, a inspirovat se při volbě témat. Schůzky jsou pro mnohé z nich motivací k další práci.
Wikiklub v Plzni v roce 2018 (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Spolek Wikimedia ČR také pořádá akci Seniorské Wikiměsto. První akce se konala v Broumově a druhé Wikiměsto jsme v září 2019 zorganizovali v Přešticích. Tato akce je primárně určena pro účastníky kurzů Senioři píší Wikipedii a těch se do Přeštic sjelo osm ze všech koutů republiky. Partnerem nám bylo místní muzeum Dům historie Přešticka. Zajímavá témata ke zpracování nám vybral Michal Tejček z přeštického muzea, který nám zajistil písemné zdroje, provedl nás městem i samotným muzeem. Účastníci se rozdělili na editory a wikifotografy. Výsledkem jejich práce jsou desítky nových článků věnovaných regionálním osobnostem, sídlům, památným stromům, kulturním památkám, vodním tokům nebo událostem; další články byly vylepšeny a rozšířeny. Vznikla více než tisícovka fotografií zachycujících Přešticko, která byla nahrána na Wikimedia Commons. Účastníci nepolevili ve svém úsilí ani po svém odjezdu domů a všechna rozpracovaná témata dokončili.
V roce 2020 nám epidemická situace nepřála. Kurz Senioři píší Wikipedii jsme zahájili dokonce dvakrát, ale vždy proběhla jen úvodní lekce a pak jsme museli kurz ukončit. Zájemců máme stále dost a těšíme se, až nám situace dovolí znovu se scházet.
V roce 2012 nám na Litomyšlské univerzitě třetího věku v rámci tématu Senior a jeho svět přednášela ing. Dana Steinová. Její vystoupení mělo název „Psychická, fyzická a sociální stimulace v životě seniorské populace“ a inspirovalo nás nejen k založení univerzitních klubů, ale hlavně k myšlence zkusit zorganizovat experimentální univerzitu pro prarodiče a vnoučata. Ta se poprvé uskutečnila v roce 2015.
Byl to nádherný projekt, který pozitivně zasáhl a stále zasahuje všechny zúčastněné – dětské a seniorské studenty i lektory. Spolupracovala na něm Litomyšlská univerzita třetího věku, dětské oddělení Městské knihovny Litomyšl a odborný garant, který se měnil podle tématu kurzu.
Uskutečnily se čtyři ročníky. V tomto projektu byl kladen důraz na společný prožitek a vzájemnou spolupráci v rodinných týmech – prarodič a jedno nebo dvě vnoučata (děti od šesti let). Naším heslem bylo: „Učení není mučení, ale může to být i velká zábava.“ Samozřejmostí byla práce s knihou a dalšími dostupnými zdroji, a to jak v knihovně, tak ve spolupracujících organizacích.
Každý ročník se skládal z teoretické a praktické části, exkurze, výletu a také dobrodružné hry. Všichni dospělí i dětští účastníci měli založenou vlastní složku, kde byl rozpis jednotlivých setkání a soupis vhodné literatury k tématu z fondu knihovny. Postupně si tam zakládali veškeré písemné materiály k teoretické části, dále testy, kvízy a vše další, co souviselo s daným tématem. Kromě složky měl každý také vlastní index, kam dostával razítka za splněné úkoly.
Garant vždy připravoval odbornou část vztahující se k tématu, knihovna testy, kvízy, hry, exkurze a výlety. Setkání se vždy odehrávala v sobotu, aby dětem nezasahovala do výuky a kroužků.
První ročník se věnoval archeologii a historii Litomyšle, spolupracovali jsme s Regionálním muzeem v Litomyšli, s archeoložkou Janou Němcovou a dobrovolníky, studenty archeologie Terezkou Žďárovou a Honzou Marečkem. Program jsme nazvali Archeologie s příběhem. Naši studenti se v teoretické i praktické části dozvěděli, co všechno obnáší práce archeologa v terénu, v archeologické laboratoři i v kanceláři při psaní protokolu. Vyzkoušeli si, že archeolog opravdu pracuje za každého počasí (v den, kdy jsme dělali archeologický výzkum v terénu, pršelo a celé dopoledne jsme kopali a zkoumali v pláštěnkách). Celý program byl zarámován příběhem dvou dětí – Haštala a Jenovéfy, které se ztratily v čase, a my jsme pátrali potom, odkud jsou, do jaké doby patří a co zažily (žily v 15. století v Litomyšli a jejich příběh byl inspirován skutečnými událostmi té doby; nechyběl ani pohádkový nádech a láska). Výuka se odehrávala v prostorách knihovny (na ještě nezrekonstruovaném knihovním dvorku, kde jsme vytvořili archeologické naleziště) a v archeologické laboratoři regionálního muzea. Atmosféru asi nejlépe vystihují slova paní Marie Novotné, jedné ze zúčastněných babiček, při pohledu na banánovou krabici s našimi „nálezy“ uloženou v muzejním depozitáři: „…to se ani věřit nechce, že se vše vešlo do jedné banánové krabice. Ale je toho tam mnohem víc, co není vidět, co víme jen my, co jsme to zažili. Díky za práci vás všech, co jste se projektu věnovali a my si to mohli s vnoučaty náležitě vychutnat.“
Archeologie s příběhem
Tématem druhého ročníku byla historie a restaurování knihy – měl název Dobrodružství s knížkou. Tentokrát jsme spolupracovali s Univerzitou Pardubice, konkrétně s Ateliérem restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů na Fakultě restaurování. Našimi průvodci byli úžasní pánové a skvělí pedagogové Mgr. Rado Slovik a MgA. Ivan Kopáčik a dobrovolnice studentky Martina Zychová a Lucia Ulbríková. Společně jsme se vydali do kouzelného světa starých knih a velkého dobrodružství výroby vlastní knihy. Jak z uvedeného vyplývá, opět jsme spojovali teoretickou a praktickou část. Dozvěděli jsme se mnohé z historie knihy, jak kniha vzniká po fyzické i obsahové stránce, jak s knihami zacházet, jak je ukládat. Každý zjistil, jaká je to dřina ručně vyrobit knihu o sto listech s tvrdou vazbou. A co na tom účastníky nejvíc bavilo, co se jim líbilo, co je zajímalo? Dejme slovo desetileté Nele: „…mě nejvíc bavilo, když nám Rado ukazoval ty hodně staré knihy, s krásným kováním a kůží, že jsme si na ně mohli i sáhnout.“ Tento ročník se celý odehrával na univerzitní půdě – na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice.
Dobrodružství s knížkou
Třetí ročník se zabýval tradičními textilními řemesly regionu a jejich historií; nazvali jsme ho Snitkou po Trstěnické stezce. Spolupracovali jsme opět s regionálním muzeem, s muzejní pedagožkou a produkční Renatou Kmoškovou a s dobrovolníky – studenty Adamem Šrámkem a Jakubem Dubjákem. Začali jsme u tradičních textilních surovin, vyzkoušeli jsme si předení a předtkalcovské techniky, v muzejní dílně jsme si prohlédli originální předměty a pak pracovali na jejich replikách. Vrcholem byla tvorba vlastního modrotisku, čemuž předcházela exkurze do modrotiskové dílny manželů Danzingerových v Olešnici. První lekce se uskutečnily v knihovně, pak jsme se přesunuli do muzea a pracovali v muzejní dílně.
S nitkou po Trstenické stezce
Čtvrtý ročník se celý odehrával v režii knihovny a byl zaměřen na trénink paměti a kognitivních funkcí. Měl název Po stopách paměti se Sherlockem Holmesem. Celým ročníkem se vinula detektivní záhada „nenadálého úmrtí“ na knihovním dvorku. Náš starý dobrý Haštal z prvního ročníku byl přeměněn na současného kluka Sivestra Tichošlápka, který vypadl z okna dětského oddělení naší knihovny, a my pátrali potom, co se stalo. Na tomto detektivním případu se zapotili nejen slečny Holmesová a Watsonová (sestry slavných literárních detektivů) a jejich pomocníci (naši mladí i starší studenti), ale hlavně knihovnice, které celý program vymyslely. Ač jsme se snažili celý příběh promyslet až do posledního detailu, všímavost našich studentů byla téměř nekonečná. Například jsme byly pokárány, že jsme řádně neresuscitovaly. Jeden z chlapců měl tatínka záchranáře a do posledního detailu věděl, co se musí udělat, pokud najdete osobu bez známek života. Vneslo to další moment, kdy děti samy doplňovaly výuku.
Se Sherlockem Holmesem po stopách paměti
V rámci řešení našeho případu jsme se naučili, proč je důležitá pozornost, jak používat různé paměťové mnemotechniky (příběh, metoda loci, paměťové háčky atd.), jak pracovat s myšlenkovou mapou, jak tvořit šifry. Součástí byla úniková hra Útěk ze zamčeného pokoje, také jeden den s kriminalistou, naším dobrovolníkem z řad Policie ČR Jindrou Janatou, a mnohé další aktivity. Na konci tohoto ročníku přišla obvyklá otázka, co bude příště.
Bohužel příště prozatím nenastalo, protože od 1. července 2019 pracuji v naší knihovně na pozici ředitelky a na program podobného rozsahu mi v tuto chvíli nezbývají síly. Přesto se svou oblíbenou mezigenerační skupinou pracuji dál, i když už ne tak systematicky. V rámci kurzů trénování paměti pro seniory máme prázdninové lekce pro prarodiče a vnoučata a alespoň jednou ročně pořádáme společný výlet s dobrodružnou hrou po stopách osobností našeho regionu. V roce 2019 to byla Cesta za panem malířem (šlo o Maxe Švabinského a Kozlov). V roce 2020 jsme se vypravili do Brandýsa nad Orlicí na Putování za Janem Amosem.
Na závěr nabízím pár rad, pokud byste se chtěli pustit do něčeho podobného:
Přemýšlejte o tématu – musí zaujmout děti i dospělé, výborné je vycházet z regionu.
Pokud je třeba, najděte si partnera z daného oboru, bude to obohacující pro vás i účastníky.
Nebojte se hry, baví děti i dospělé a hodně se při ní naučí.
Počítejte s tím, že příprava i realizace je časově náročná a úvazek na to nestačí; bude v tom i hodně vašeho volného času (dobré je, že „do party“ můžete přibrat i vlastní děti).
Pokud se budete chtít na cokoli zeptat, neváhejte napsat.
Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Litomyšl.
Téma již zavedeného semináře Současná literatura pro děti a její vliv na rozvoj čtenářství, který pravidelně pořádá Městská knihovna v Přerově ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově, domlouváme celý rok dopředu. Sotva ukončíme jeden ročník (nejpozději druhý den) už se nám hlavou honí myšlenky, jakým směrem by se měl ubírat ten následující. A co takhle vydat se příště na cesty krajinou příběhů a skutečnosti? Zní to dobře, téma už tedy máme, ale co přednášející? Kdo se při své práci něčím podobným zabývá a bude ochoten přijet na podzim prezentovat svůj příspěvek do Přerova? Popřemýšlíme, oslovíme odborníky a budeme doufat, že naši nabídku přijmou.
Seminář v téhle době? Ano, ale jedině online!
Doba pokročila, přípravy na seminář jsou v plném proudu, ale nastává to, co si nikdo z nás rozhodně nepřál. Po jarní verzi karantény a omezujících opatřeních se situace začíná opakovat, na řadu přicházejí nová nařízení a je již téměř jisté, že devátý ročník semináře nebudeme moci uskutečnit klasickou formou. Do hry vstupuje varianta, se kterou doposud nemáme nejmenší zkušenost – online. Hlásíme se proto na školení (jak jinak než online) a snažíme se získat co nejvíce informací, abychom byli na 11. listopadu, kdy seminář proběhne, řádně připraveni. Také všechny tři přednášející jsou již smířeny s tím, že letos namísto k zaplněnému sálu knihovníků budou mluvit k obrazovce svého počítače.
Co na to ale řeknou knihovníci a učitelé? Budou se chtít semináře za těchto podmínek zúčastnit? Přece jen není nad osobní setkání. Přes značné pochyby zasíláme pozvánku na seminář do konferencí i na e-mailové adresy pedagogů z přerovského okresu. Během následujících dní se nám závratnou rychlostí plní tabulka se jmény zájemců a počet přihlášených velice brzy překonává naše očekávání. Těch je celkem 255.
Nějak to vždycky dopadne
Poslední den před termínem konání semináře ladíme poslední detaily, a když už se zdá, že nás nic nezaskočí, technika nás opět lehce vyvádí z omylu. Na další online schůzky s přednášejícími už ale není čas, a tak průběh semináře ponecháváme svému vlastnímu osudu. Ve středu 11. listopadu krátce po osmé hodině ráno otevíráme naši virtuální místnost, v jejímž předsálí už čekají první návštěvníci. Navazujeme poslední krátké spojení s muzeem, které nám potvrzuje fungující obraz i zvuk, a v devět hodin již z přerovské knihovny vítáme všechny účastníky a s napětím očekáváme vstup první přednášející.
Na cestách krajinou příběhů a skutečnosti
PhDr. Kateřina Lohrová, Ph.D., psycholožka pedagogicko-psychologické poradny, nás úspěšně zdraví z Plzně a celý seminář zahajuje svým příspěvkem nazvaným Fantastické světy mezi řádky. Jak název napovídá, řeč je o jedinečném a širokém prostoru pro dětskou fantazijní interpretaci, který vzniká při percepci literárního textu. Dětský čtenář (posluchač) vnímá text na základě svých nevelkých životních zkušeností, proto ve snaze pochopit přijímané informace nechává naplno působit svou fantazii a vytváří si tak nové, dosud nepoznané světy. Každý literární prostor tedy vzniká tolikrát, kolikrát je předložen dětskému čtenáři, a pokaždé může být diametrálně jiný, a tudíž zcela výjimečný.
Poté, co dr. Lohrová zodpoví dotazy několika účastníků a uplyne čtvrthodinová přestávka, zdravíme na jiný konec republiky druhou přednášející. Tou je doc. PhDr. Ivana Gejgušová, Ph.D., z Ostravské univerzity v Ostravě. S paní docentkou se blíže podíváme na čas a prostor v literární tvorbě pro děti a mládež. Po teoretickém úvodu s vymezením základních pojmů se ocitáme v pozoruhodném literárním světě plném cestopisů, průvodců nebo bedekrů, a to jak za dob Aloise Jiráska, Vojtěcha Adalberta Friče či Jana Eskyma Welzla, tak současných autorů. Podle nadšených komentářů v diskuzi jsme si jisti, že toulání po stezkách literatury v podání doc. Gejgušové inspirovalo řadu sledujících k další četbě tohoto žánru.
Po krátké pauze zkoušíme navázat ještě poslední spojení, tentokrát s Havířovem, kde na nás už čeká další přednášející z Ostravské univerzity v Ostravě – Mgr. Olga Kubeczková, Ph.D., se svou prezentací zabývající se tematikou přírody v novější literatuře pro děti a mládež. Dr. Kubeczková poukazuje na důležitost přírody, se kterou se čtenář střetává v knihách od svého nejútlejšího věku až do dospělosti, a to v mnoha rozmanitých podobách. Příroda zde má roli uvolňující a utěšující, nabízí radost, zábavu i dobrodružství. Účastníci semináře prostřednictvím živé debaty na chatu oceňují zejména četné příklady, na kterých dr. Kubeczková demonstruje existenci brakových a kýčovitých ztvárnění této tematiky v dětské literatuře.
A za rok podesáté!
Tímto posledním příspěvkem se z přerovské knihovny loučíme se všemi sledujícími, z nichž většina s námi vydržela celých pět hodin až do samotného závěru. Každý děkovný komentář a kladný ohlas pro nás představuje obrovskou satisfakci za vynaložené úsilí. Podivná doba, které vládne koronavirus, přece jen přinesla i něco dobrého. Náš seminář posunula daleko za hranice Moravy, a tak se jej mohli z klidu a bezpečí domova zúčastnit i ti, kterým to doteď neumožňovala vzdálenost a časová náročnost. Tak uvidíme, jakým směrem se bude ubírat jubilejní desátý ročník…
Němečtí knihovníci poukazují na to, že knihovny získávají možnost poskytovat e-knihy často jen s ročním odstupem a mnohdy vůbec ne. Uvádějí příklad, kdy z renomovaného žebříčku bestsellerů beletrie a věcné literatury časopisu Der Spiegel nelze získat licence pro elektronické půjčování knihovnami pro 70 % titulů.
Ve svém otevřeném dopise poslancům Spolkového sněmu vyzývají, aby do připravované novely autorského zákona, který má (obdobně jako v ostatních státech Evropské unie včetně České republiky) do června 2021 provést evropskou směrnici 2019/790 o autorském právu na digitálním jednotném trhu, byla zahrnuta rovněž úprava elektronického půjčování (e-lending). Opírají se přitom o rozsudek Soudního dvora Evropské unie, který umožňuje, aby členské státy zavedly do svého práva úpravu elektronického půjčování, které by bylo obdobou půjčování fyzické knihy (čtenář by si stáhl e-knihu ze serveru knihovny na svůj počítač, a to na základě zásady „jedna e-kniha – jedna elektronická výpůjčka“). Právním problémem nicméně je taková zákonná úprava, která by do tohoto oprávnění zahrnula všechny e-knihy, které jsou na trhu dostupné.
Otevřený dopis úvodem podepsala celá řada vedoucích představitelek a představitelů knihovnictví v Německu. Během několika dní se k nim připojilo více než tisíc knihovnic a knihovníků.
Redakční poznámka: Článek je překladem článku Lithuanian public libraries welcome people with autismzveřejněného na webu Krajské veřejné knihovny GabrielėPetkevičaitė-Bitė v Panevėžys(Panevėžys County Gabrielė Petkevičaitė-Bitė Public Library). Text poskytlo Sdružení litevských krajských veřejných knihoven (Lithuanian County Public Libraries Association) a Sdružení litevských městských veřejných knihoven (Lithuanian Municipal Public Libraries Association). Překlad připravila Michaela Kožíšková z Krajské knihovny Karlovy Vary, která je partnerskou knihovnou veřejné knihovny v Panevėžys. Popisovaný projekt je společnou iniciativou litevských veřejných knihoven.
Veřejné knihovny jsou veřejné instituce a měly by být dostupné komukoli. Ve skutečnosti to však neplatí vždy. Rodiče, kteří mají děti s poruchou autistického spektra, se často vyhýbají veřejným místům, protože ve většině případů nejsou tato místa pro jejich děti vhodná. Ale veřejné knihovny v Litvě, včetně Krajské veřejné knihovny Gabrielė Petkevičaitė-Bitė v Panevėžys, říkají, že knihovna je pro každého, a představují jedinečný projekt realizovaný v celé zemi.
Vytváření bezpečného prostředí pro všechny jednotlivce
Od listopadu jsou dveře Krajské veřejné knihovny Gabrielė Petkevičaitė-Bitė v Panevėžys a dalších litevských veřejných knihoven zdobeny barevným logem Knihovna pro každého. To je známkou toho, že knihovna se pro všechny jednotlivce – navzdory jejich odlišnostem a rozmanitosti – stává ještě otevřenějším a přátelštějším místem.
Řada jedinců s poruchou autistického spektra snáze zpracovává informace pomocí vizuálních podnětů. Použití přizpůsobeného textu a obrázků je klíčem k seznámení se s neznámým prostředím a situacemi.
Od roku 2020 mají litevské veřejné knihovny sociální příběhy a plakáty, které pomáhají návštěvníkům s poruchou autistického spektra připravit se na návštěvu knihovny. Sociální příběhy, které návštěvníci najdou na webových stránkách knihovny, jim umožňují seznámit se s knihovními prostory, pravidly a zaměstnanci.
Pro pomoc při zvládání úzkosti, uklidnění a relaxaci byla pro každou z veřejných knihoven připravena speciální sada nástrojů. Skládá se ze senzorických stanů, hmatových, zvukových a vizuálních pomůcek. Kromě toho byla organizována školení zaměstnanců knihovny o tom, jak se chovat k autistickým dětem v knihovně a jak jim pomáhat.
Příklad pro všechny veřejné instituce
V Litvě – podobně jako ve zbytku světa – počet případů autismu roste. Spektrum autismu je velmi široké, nejčastějšími problémovými oblastmi jsou sociální interakce, smyslová citlivost, jazyková a mimojazyková komunikace. Výzkum přesto naznačuje, že jedinci s poruchou autistického spektra považují knihovnu za skvělé místo pro odpočinek, vzdělávání a kvalitní trávení času. V nedávném průzkumu asi 90 procent rodin s autistickými dětmi uvedlo, že by knihovny navštěvovaly častěji, kdyby byly lépe přizpůsobeny jejich potřebám.
Skutečnost, že se litevské knihovny stávají přátelštějšími pro tuto komunitu, je velkým krokem vpřed a dává naději, že ostatní veřejné instituce budou následovat tento krásný příklad.
Projekt Implementace sítě knihoven přátelských k lidem s poruchami autistického spektra a jinými jazykovými a komunikačními poruchami a poruchamichování (Implementation of a network of libraries friendly to people with autism spectrum and other language, communication and behavioral disorders)byl financován Ministerstvem kultury Litevské republiky.
Verze pro tisk