Stejně jako každý rok i v roce 2020 měla proběhnout konference Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě začátkem prosince na Chodovci. Jenže spousta věcí se změnila – kvůli pandemii některé akce vůbec neproběhly, jiné byly přeloženy. To ale nebyl případ konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě, kterou se pořadatelé rozhodli uspořádat viru navzdory – ve virtuálním světě.

Zatímco v prvních dvou letech své existence probíhala konference v malém sále Městské knihovny v Praze, od třetího ročníku se místem konání stal Národní archiv sídlící v Praze na Chodovci. Postupně se prodlužovalo i trvání konference – z původního jednoho dne se v roce 2019 konference protáhla na tři dny a stále bylo co nového prezentovat a o čem diskutovat. V roce 2020 stáli organizátoři před nelehkou volbou: buď mohli konferenci kvůli vládním opatřením zcela zrušit, nebo se ji mohli pokusit přesunout do digitálního prostředí. Byla to ohromná výzva pro všechny zúčastněné a zejména pro organizátory, jimiž jsou SKIP a Národní knihovna ČR. Ukázalo se totiž, že odborná veřejnost o konferenci stojí a přihlásilo se na ni nebývalé množství zájemců. Dne 2. prosince 2020 v devět hodin ráno mohlo vše vypuknout.

Celodenní konference byla rozdělena do čtyř bloků, kdy v každém z nich promluvilo pět přednášejících. Po úvodním slovu Víta Richtera a Tomáše Foltýna, kteří nás na konferenci přivítali z pracovny generálního ředitele Národní knihovny ČR, se slova ujala Bohdana Stoklasová se svým příspěvkem o příjmu a zpracování elektronického povinného výtisku. Na ni navázal Vít Richter s projektem děl nedostupných na trhu, kdy zmínil velký zájem čtenářů o digitální dokumenty v době nouzového stavu – uvolněné dokumenty denně zhlédlo více než pět tisíc čtenářů. První dopolední blok uzavřely prezentace firem Axiell a Musoft, které spolu vyvíjejí Museion, komplexní informační systém pro evidenci sbírek, jejich management, manipulaci a správu multimédií.

Druhý dopolední blok otevřela Nina Wančová svým průzkumem, jak změnila pandemie koronaviru život v českých muzeích, a doporučením, že muzea by měla být obecně hodnocena i na základě jiných kritérií než pouze návštěvnosti. Iva Horová a Filip Šír následně představili novinky v projektu Národní fonotéka – ta se obléká do nového kabátku, bude mít nejen nové logo a vizuální styl, ale od roku 2021 ji najdeme i na novém portále. Eliška Pavlásková a Marek Brčák prezentovali proces digitalizace VHS kazet z Archivu Univerzity Karlovy. Dopolední blok ale naprosto ovládl entusiasmus Petra Grulicha, ředitele Muzea východních Čech v Hradci Králové. Jeho příspěvek o činnosti tohoto muzea v době, kdy celou republiku uspal koronavirus, vzbudil naději, že i digitální muzeum má svým návštěvníkům co nabídnout. Ať už Petr Grulich mluvil o online přednáškách, o průvodci po zaniklých kostelech v Hradci Králové, výukových programech pro děti nebo o online adventních trzích, měli jste pocit, že koronavirová epidemie nepředstavuje ani tak ohromný problém, jako spíš velikou výzvu pro paměťové instituce najít si ke svým návštěvníků/čtenářům/badatelům novou cestou. Dopolední blok uzavřela Věra Hanelová, která ve své prezentaci představila dvě databáze a jejich propojení: Bibliografii dějin Českých zemí a Akademickou encyklopedii českých dějin. Druhá zmíněná databáze obsahuje hesla a literaturu z tištěné podoby encyklopedie, proto ji v Historickém ústavu AV ČR provázali s autoritami v Bibliografii dějin Českých zemí. Díky tomu je bádání o české historie opět o něco jednodušší.

Úvodní snímek prezentace Niny Wančové (zdroj: Nina Wančová)

Odpolední blok začal dvěma přednáškami, které se týkaly dvacetiletého výročí Webarchivu, jenž je vyvíjen a spravován Národní knihovnou ČR. Původně výzkumný projekt několika institucí se v průběhu let vyvinul v největší databázi českého webu, kde je momentálně možné nalézt 409 TB dat. O jeho fungování hovořila Marie Haškovcová, technické informace týkající se sklízení, zpřístupňování a práce s daty přidal Zdenko Vozár. V následující přednášce pracovník Oddělení archivace webu Národní knihovny ČR Luboš Svoboda na příkladu net artu přiblížil posluchačům této online konference sklízení dat.

Většina přednášek se věnovala digitalizaci. Digitalizací (nejen v oblasti kulturního dědictví) se zabývá společnost EXON; její zástupce Petr Süč na konferenci představil nové možnosti digitalizace za pomoci umělé inteligence. Zbyněk Řeháček a Pavel Pokorný z DATERA s.r.o. na příkladu Muzea hlavního města Prahy ukázali, jakým způsobem jejich firma vytváří a spravuje dlouhodobá úložiště. Základem ukládání dat je vytvoření tří kopií, které jsou uloženy na dvou místech a na dvou různých médiích. O novém knihovním systému eVerbis.cz, dostupném na cloudovém úložišti, pohovořil Jan Štefan. Posluchače krok za krokem seznámil s jeho používáním.

Digitalizací se zabývají knihovny, archivy, muzea, ale rovněž vysoké školy. O zajímavém projektu, do něhož jsou v rámci povinně volitelného předmětu zapojeni i studenti Filozofické fakulty Univerzity v Hradci Králové, pohovořila Klára Rybenská. Studenti si díky tomu mohou vyzkoušet například 3D digitalizaci hodin z Muzea Náchodska.

Aleš Brožek provedl revizi digitálních knihoven provozovaných v ČR za rok 2020. Pokud chtějí uživatelé nalézt požadovaný digitalizovaný dokument, musí v současné době prohlížet čtyřicet dva systémů Kramerius verze 5, čtyři systémy verze 3 a dvacet šest digitálních knihoven, které zprostředkovávají svá data pomocí jiných systémů. To práci s digitálními knihovnami rozhodně neusnadňuje.

V dnešní době se velmi často hovoří o digitalizaci státní správy, to samé platí i v případě kulturních institucí. Archivy pracují s různými typy dokumentů – listinnými, elektronickými, ale rovněž hybridními, které jsou kombinací obou zmíněných. Jejich skartace je složitá, ale ne nereálná. Postup vysvětlil Tomáš Lechner z Vysoké školy ekonomické v Praze. Ruku v ruce s digitalizací jde i správná správa digitalizovaných a digitálních dat. Martin Rechtorík z Národního archivu ve své přednášce popsal archivaci databáze ARIS (Automatický rozpočtový informační systém) a školských rejstříků ve formátu SIARD a vyzdvihl jeho klady i zápory. Úkolem kulturních a informačních institucí je nejen data vytvářet, spravovat, ale také s nimi efektivně pracovat a nabídnout jejich užívání veřejnosti. V současné době je běžné, že se státní instituce spojí se dalšími subjekty a propojují a obohacují tak vzájemně svá data. Dobrým příkladem je Nadace Wikimedia, která zaštiťuje mj. Wikipedii, Wikimedia Commons a Wikidata. Spolek Wikimedia ČR, česká pobočka nadace, se v posledních letech spojila se Zoologickou zahradou hl. m. Prahy, Magistrátem hl. m. Prahy nebo muzeem v Pardubicích. Fungování této spolupráce popsal Jakub Holzer. Digitalizace a vytváření digitálních dat však má za následek, že dochází ke zrychlenému nárůstu informací, což vede k vyšším nárokům na nové technologie. Jim se věnovala Naděžda Andrejčíková z firmy Cosmotron, jejíž přednáška rovněž ukončila celou online konferenci.

Co říci závěrem? Díky neomezenému virtuálnímu prostředí mohlo sledovat jednotlivé přednášky více zájemců najednou, v průměru to bylo kolem 300 účastníků, ale v některých momentech i o sto více. To by prostory konferenčního sálu Národního archivu neumožnily. Ale tak trochu doufáme, že v roce 2021 se opět účastníci setkají nejen v sále, ale i v předsálí na adrese Archivní 4. A pokud se v příštích letech stane konference hybridní (dojde ke spojení fyzické přítomnosti v sále a paralelního online vysílání),  bude to jen dobře!