V našem klubu, který je součástí východočeské regionální organizace SKIP, se pravidelně scházíme již od roku 2012 a ani zapeklitý rok 2020 pro nás nebyl překážkou, i když nás média vytrvale zásobovala informacemi, že naše věková kategorie patří mezi nejvíce ohrožené druhy této planety.

První únorové setkání proběhlo podle plánu a v pohodě. Sešli jsme se na literárním putování Po stopách bratří Čapků. Naším průvodcem byl člen Společnosti Bratří Čapků Josef Vašát ze Šumperku, který zajímavě využívá seniorský volný čas. Nejprve začal systematicky navštěvovat a dokumentovat si místa jakýmkoliv způsobem spjatá se sourozenci Čapkovými. Později tuto dokumentaci uspořádal a na požádání s ní vystupuje na besedách. Svůj příspěvek přednesl i na mezinárodní konferenci Hradec Králové Čapkům, která proběhla v září. Velký díky patří organizátorům z Komité Čapek Hronov, z. s., kteří i v nelehké době a v přeloženém termínu zvládli celou konferenci zorganizovat naživo, i když zahraniční příspěvky musely být vzhledem k situaci pouze prostřednictvím videozáznamu. Několik našich členů „čapkovců“ se akce zúčastnilo.

Záznam z konference je k dispozici na YouTube:

Na květen jsme měli naplánován vlastivědný zájezd do Trutnova. Využili jsme chvilky uvolnění a začátkem června jsme se v rouškách sešli v Trutnově. Byl to zvláštní pocit. I když jsme v mezičase byli většinou ve spojení a prostřednictvím e-mailů jsme si navzájem trénovali paměť rozesílanými kvízy a hádankami, potřeba společenského kontaktu byla větší, než jsme si dříve uměli představit. Sešlo se nás čtrnáct a šest z nás si ještě pobyt mimo domov prodloužilo přespáním u kolegyně na chatě. Program jsme měli tradičně bohatý, navštívili jsme knihovnu, galerii a společenské centrum UFFO. Byli jsme rádi, že jsme se místo plánovaného celostátního setkání knihovnických seniorů v Broumově sešli alespoň v Trutnově a kolegyně Věra Škraňková nás ujistila, že se plánovaná akce uskuteční koncem září. A je neuvěřitelné, že se jí podařilo slib dodržet a celostátní broumovské setkání seniorů proběhlo podle plánu (viz samostatný článek v tomto čísle).

Během jarní pandemie se do nových prostor přestěhovala Městská knihovna Rychnov nad Kněžnou. Místní kolegyně nás upozornila na zářijový Den otevřených dveří a bylo rozhodnuto – jede se do Rychnova. Kromě knihovny jsme navštívili Muzeum hraček a zvládli jsme i netradiční prohlídku města se Zilvarem z chudobince, při které jsme potkali nejen pana Fajsta, ale i Magdalenu Dobromilu, která nás pohostila koláčky.

Dál už to tak veselé nebylo. Všichni víme, že co se nepovedlo zorganizovat v září, se už nekonalo. Co s naplánovanou literární bábovkou a cestopisnou besedou? Knihovny v té době začaly pořádat akce online a umožňovat alespoň virtuální setkání. Po rychlém průzkumu stavu našich seniorských počítačů bylo jasné, že pro většinu z nás tudy zatím cesta nevede. Rozeslali jsme si proto alespoň doporučení a ukázky z naší oblíbené četby – tipy od dvaceti seniorů zaplnily dvanáct stránek textu (dříve to bylo v průměru kolem šesti stran).

Od jedné kolegyně přišlo i následující vyznání: „Co se týká četby a knížek, to je pro mne moc důležité a bylo vždy a v současné době je důležitější než cokoliv jiného. Žiju na vesnici, někdy za celý den s nikým nepromluvím a nemít knížky, to by bylo na palici. Samozřejmě mám svou knihovnu, ale stále potřebuju mít příliv dalších knížek z knihovny. Nemusí to být vždy novinky, ale ten pocit, že nemám nic na čtení, to bych nezvládla. Naštěstí mám v sousedství knihovnici, tak vím, že bez knížek ani v době covidu nebudu.“

Poslední plánovanou akcí byla druhá část cestopisné přednášky manželů Čejkových o jejich putování Novým Zélandem v roce 2018. Bývalá kolegyně Stanislava se svým mužem procestovala velkou část světa a každou svou cestou a následnou přednáškou nám s humorem sobě vlastním dokazují, že ani v seniorském věku není nutné sedět doma za pecí. Každé setkání končí naším marným přesvědčováním, ať své zážitky sepíší. Ale není čas, je lepší cestovat než psát. I v divném roce 2020 podnikli pár cest, i když destinace nebyly tak vzdálené jako jindy. Ale přece jen času bylo víc, a tak každý z nás obdržel pět stránek textu a fotografií Nového Zélandu. Plán roku 2020 byl tedy nakonec z naší strany splněn.

Naplánován máme i rok 2021, ale vzhledem k současné situaci (leden 2021) se obávám, že budeme nuceni zmodernizovat naše počítače a pustit se alespoň do online setkávání.