Dne 12. ledna 2021 nás navždy opustila Mgr. Marie Mudrová, která řadu desetiletí působila v Městské knihovně v Chebu. Boj s dlouhodobou nemocí, které po celý rok 2020 statečně čelila, zkomplikoval covid-19. Bylo jí 70 let (narodila se 25. března 1950).

Marie Mudrová (zdroj: web Městské knihovny v Chebu, získáno 12. ledna 2021)

Níže se dočtete, jak na ni vzpomíná PhDr. Martina Kuželová, ředitelka chebské knihovny, a dále středoškolský učitel a historik PhDr. Jakub Formánek a Mgr. Alena Vávrová, básnířka z Františkových Lázní.

Vzpomínka PhDr. Martiny Kuželové

Práce v knihovně a v komunální politice byla pro Marii Mudrovou vším. Nesledovala čas, kdy by mohla myslet také na svůj odpočinek, a i ve vyšším věku se pouštěla do nesmírné práce navíc – v odborném i běžném životě. Byla členkou chebského zastupitelstva, nějaký čas pracovala i v radě města, zapojovala se do činnosti různých komisí. Jako předsedkyně regionálního výboru SKIP (v letech 2007 až 2019), členka dalších profesních týmů (např. pro veřejné knihovny, pro venkovské knihovny, pro nominace do soutěže Knihovna roku) a v neposlední řadě i jako vedoucí našeho oddělení pro dospělé, které vedla 41 let, a zástupkyně ředitelky knihovny (do roku 2015) se zasloužila o rozvoj knihovnictví, včetně podpory knihoven v obcích. Byla u zrodu celorepublikových projektů a akcí k podpoře čtenářství, které hned rozvíjela i v Chebu.  

Utvořila Adresář nadací, občanských sdružení a církevních organizací Chebska (1998). V roce 2002 iniciovala vznik Zvukové knihovny pro nevidomé a slabozraké a v roce 2012 odstartovala a do roku 2014 vedla Virtuální Univerzitu třetího věku (VU3V). Velký obdiv si také vysloužila za organizaci oblíbených zájezdů, často ve spolupráci s manželem Vladislavem, nejprve pro knihovníky, postupně pro posluchače VU3V a širokou veřejnost – po stopách literátů a dalších významných osobností, památkách a jinak zajímavých místech Čech i zahraničí. Předloni jich bylo rekordních 14, jedno- až pětidenních. Posledním projektem, v kterém se velmi angažovala, byl Týden židovské kultury v závěru ledna 2020. Z chebské knihovny, kde jsme si v srpnu připomněli neuvěřitelných 50 let od jejího nástupu do zaměstnání, které u nás nikdy nezměnila (pracovní poměr ukončila k 31. prosinci 2020), jsme ji jeli pozdravit již do domácího prostředí, kde se léčila. Sršela dobrou náladou a plánovala, že po nemoci bychom mohli…

„Mám Cheb a hlavně lidi moc ráda,“ netajila se. „Život uzavřený jen sama do sebe si ani neumím představit.“

Bude nám všem chybět.

Redakční poznámka: Jedná se o upravenou verzi textu zveřejněného 12. ledna 2021 na webu chebské knihovny.

Marie Mudrová slovy PhDr. Jakuba Formánka

PhDr. Jakub Formánek byl v posledních letech s Marií Mudrovou v úzkém kontaktu – podílel se na organizaci posledních zájezdů, zejména do zahraničí. Přednáší také v chebské knihovně.

Červené vlasy, nekonečný optimismus, rozhled, maximální nasazení a pracovitost, knihovna, zájezdy, politika (Zelení), laskavé srdce, dáma…

Dnes ráno došla do Chebu zpráva, která zasáhla nejednoho občana města. Svůj boj s těžkou nemocí, který paní Marie Mudrová vyhrála v minulém roce, překazilo onemocnění covid-19, jemuž v ranních hodinách podlehla. Jako člověk, který jí byl velmi blízký, přikládám za téměř deset let spolupráce osobní vzpomínku.

Mohl bych napsat knihu o tom, co jsme spolu zažili. Od přednášek, zájezdů až po velké akce jako byla připomínka sebeupálení Jana Palacha či Týden židovské kultury. Rád bych vzpomněl na její vlastnosti, protože v mnohém se jednalo o ryzí chování, které v současné době má málokdo.

Marie nikdy neznala slova jako „ne“, popřípadě „to nejde“. Vždycky našla řešení, a že situací, kdy jsem neviděl světlo na konci tunelu, byl nespočet.

Marie byla mistrem politického kompromisu. Ve veřejném vystupování jako zastupitelka byla tichá, ale činy, které díky funkci mohla konat, budou dlouho viditelné.

Marie milovala dvě oblasti, které nás vlastně spojily v krásné přátelství – školství a kulturu. V obou případech měla až do posledních chvil obdivuhodný přehled. Kulturu považovala za nejdůležitější věc v našich životech, stejně jako já moc dobře chápala, že jak na městské, krajské i celostátní úrovni to je oblast, která je pro všechny důležitá, ale až na posledním místě.

Marie byla členkou mnoha spolků, institucí, organizací a mezi knihovníky bylo její jméno zvučné. Pamatuji se na svou návštěvu knihovny v Olomouci, kde její jméno skloňovali v superlativech, hlavně pro myšlenku, že moderní knihovna dnes již není o knihách, ale hlavně o kultivaci veřejného prostoru prostřednictvím jejích aktivit.

Marie byla obdivuhodná svou pílí a zápalem pro práci. V knihovně působila v kuse 50 let a vždy ji bránila s plným nasazením. Mohli jste jí zavolat v kteroukoliv denní či noční hodinu a vždy měla vlídného slova. Nikdy se nemračila a vždy, i ve chvílích, kdy jí nebylo dobře, se dokázala smát a nedat své vnitřní bolesti najevo.

K Marii se těžko hledala cesta. Byla Beran, což ráda říkávala, a lidi si k tělu plně nepřipouštěla. Ráda pozorovala. Dodnes si pamatuji, jak jsme několik hodin seděli ve Veroně na náměstí a pozorovali lidi. Byl to úžasný zážitek. Stejně tak to měla například s tykáním se svým okolím – byla to velká vzácnost, které si budu navždy vážit. Kdo ale přišel s Marií do styku, v knihovně či na zájezdech nebo jen tak na ulici, cítil, že uvnitř je laskavá duše a velké srdce.

Knihovna a knihovnictví v ČR ztratily duši a město Cheb ztratilo významnou, skromnou osobnost přesahující hranice kraje, jak dokazují reakce na Mariino úmrtí.

Slova nedokáží vyjádřit, jak obrovská ztráta pro mě úmrtí Marie Mudrové je. Jedno vím zcela jistě – nechtěla by vidět náš smutek a řekla by mi: „Jakoubku, měl bys v tuto chvíli říct nějaký židovský vtip.“ Dobrá, tak tady ho máš: „Mně je úplně fuk, jak se jmenuješ. Necourej se mi po vodě, když tu chytám ryby!“

Maruško, děkuji za krásná léta spolupráce, nikdy nezapomenu!

Requiescat in pace!

Marie Mudrová ve verších Mgr. Aleny Vávrové

Milá moje kamarádko

Maruško, Maruš, Marjánko,
řekni mi, že to není pravda!

Zem na Chebsku se dnes nad ránem zachvěla a Ty jsi zmizela
zmizela rovnou do nebe! Už nepojedeš
Vlakem s nebesy, který chystám
a já nikdy už nepojedu Tvým výletním autobusem
třeba za Janem Jakubem Rybou a nevtělím své
hluboké zážitky Tebou zprostředkované
do svých básní

Ale jak Tě znám, Ty v nebi nevydržíš
se jen tak válet na obláčku a než my přijdeme za Tebou
nachystáš nádherně překvapivý výlet nebeským busem
kde se setkáme s mnohými básníky muzikanty a dalšími
zajímavými lidmi, kterých bylo kolem Tebe nespočet

Když se večer budu dívat na červánky
uvidím tam vždy svítit tvou hlubokou duši i s Tvou
krásně červenou hlavou a budu také slyšet
Tvůj tichý klokotavý smích...

Ano – zem se spolu s mým srdcem a mnoha dalšími zachvěla
Něco prasklo a zmizelo. Uzavřela se jedna kapitola
Ale naše přátelství – to vím docela jistě –
bude příslovečně trvat až za hrob

Tak to tam nahoře všechno prosím Tě okoukni
už teď se hlásím do seznamu výletníků
Tam, odkud není návratu
abych se s Tebou mohla znovu potkat

12. ledna 2021