2019, ročník 28, číslo 4

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Atlas knihoven

Ocenění

Osobnosti

Rozhovor

Celostátní akce

Recenze

Z ústředních orgánů

Z odborných orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Úvodník

Slovo úvodem

Vážení a milí čtenáři,

v tomto čísle Bulletinu SKIP se dozvíte například:

Přínosné čtení Vám za celou redakční radu Bulletinu SKIP přeje

Linda Jansová

Trendy v knihovnách

Souborný katalog ČR – ještě lepší přítel

Jsou to již dva roky, kdy jsme Vám v tomto časopise představovali práci Souborného katalogu ČR (dále SK ČR). Čas plyne rychleji než voda v řece, a tak nastala ta správná chvíle ukázat, co je nového.

Výroční seminář

Předchozí článek jsme končili tím, že pokud se s námi chce knihovnická veřejnost setkat, jednu z nejlepších možností má na výročním semináři účastníků SK ČR, který pořádáme vždy v předadventní čas v Městské knihovně v Praze (MKP). Ten se konal i v roce 2019. Jeho hlavním tématem byly jednoznačné identifikátory (především ISBN a číslo ČNB), viz i prezentace ze semináře. Spolupořadatelem byla již druhým rokem MKP.

Mezi přednášejícími byl například Mgr. Antonín Jeřábek, který se věnoval otázce ISBN v ČR z hlediska historie, Mgr. Edita Lichtenbergová zhodnotila uplynulých deset let s číslem České národní bibliografie (ČNB), PhDr. Zdeněk Bartl představil národní autority jako propojená data, Ing. Jiří Nechvátal vyzdvihl význam jednoznačných identifikátorů v projektu obalkyknih.cz, Mgr. Michal Denár představil chystanou autoritní bázi cyklů a PhDr. Eva Svobodová informovala o novinkách v SK ČR. Pracovníci SK ČR seznámili účastníky (v roce 2019 jich bylo 269) s využíváním jednoznačných identifikátorů v praxi SK ČR i přispívajících knihoven a upozornili na případná úskalí při jejich využívání pro automatické deduplikace záznamů.

Protože na semináři byla značná pozornost věnována identifikátorům, níže jsou shrnuty hlavní poznatky vyplývající z analýz provedeným Oddělením souborných katalogů Národní knihovny ČR (NK ČR).

ISBN a číslo ČNB v praxi SK ČR

Z následující tabulky vyplývá, že téměř ve 13 % sledovaných případů bylo vznikem duplicity v SK ČR chybné, chybně v záznamu uvedené nebo neuvedené ISBN. V celé jedné třetině analyzovaných případů byla chyba na straně nakladatele – ISBN buď nebylo nakladatelem přiděleno a v dokumentu vytištěno, nebo bylo vytištěno chybně. Ve velkém počtu případů bylo totéž ISBN neoprávněně přiděleno současně dvěma nebo i více různým titulům. Tyto případy řeší v NK ČR dodatečně po vydání dokumentu Národní agentura ISBN (někdy až na základě avíza od pracovníků SK ČR nebo knihoven), pokud není dokument dodán do NK ČR v rámci povinných výtisků. Ve dvou třetinách případů byla chyba na straně zpracovatele při katalogizaci dokumentu (ve 28 % případů nebylo do záznamu ISBN zapsáno, v 10 % případů bylo zapsáno s překlepem a v 29 % případů patřilo k jinému titulu, k jinému vydání nebo k jinému dílu). Vzhledem k relativně velkému počtu případů, kdy v záznamu není správné ISBN, není možné deduplikovat záznamy jen na základě tohoto identifikátoru. Automatické deduplikace záznamů v SK ČR při vytváření klíčů určených k vyhledávání a následnému odstraňování duplicit kombinují ISBN s dalšími údaji ze záznamu – názvovými údaji, údaji o rozsahu a roku vydání.

Chyba ISBN jako příčina duplicity (zdroj: Národní knihovna ČR, Oddělení souborných katalogů)
Chyba ISBN jako příčina duplicity (zdroj: Národní knihovna ČR, Oddělení souborných katalogů)

Stejná zásada je uplatňována i při vytváření klíčů, kde je jako jednoznačný identifikátor využito číslo ČNB. Přestože s ním pracujeme již deset let, stále platí, že při přebírání záznamů knihovny často do nově zpracovávaného záznamu přenesou číslo ČNB ze záznamu jiného vydání téhož díla nebo jiného svazku, popř. využijí v záznamu čísla ČNB, která patří souboru, nikoliv jednotlivým svazkům. V roce 2019 zjistili pracovníci SK ČR ve 4 323 sledovaných případech, že v záznamech bylo chybně nebo neoprávněně zapsáno číslo ČNB u 753 záznamů – což je 17,41 % ze sledovaného množství.

Při změně knihovního systému a s ní související konverzi dat se objevuje snaha obohacovat konvertované záznamy a přepsat je kvalitnějšími záznamy dostupnými např. v katalozích NK ČR nebo SK ČR. Vzhledem k výše zjištěným skutečnostem nedoporučuje SK ČR spoléhat se při této činnosti pouze na ISBN nebo čísla ČNB (bez kombinace s dalšími údaji, popř. bez ruční kontroly), protože relativně často může dojít k případům, kdy záznam bude přepsán záznamem zcela jiného díla, než které má knihovna ve fondu, protože ISBN nebo číslo ČNB v něm uvedené není správné.

Nesprávně uvedená ISBN nebo čísla ČNB se bohužel projevují i v připojení špatných obálek, obsahů a seznamů použité literatury v katalozích knihoven, které tato data integrují do svých katalogů pomocí projektu obalkyknih.cz. Takovou chybu doporučujeme ihned po jejím zjištění nahlásit pracovníkům projektu obalkyknih.cz

Co je nového?

V roce 2019 dosáhl počet knihoven, které přispívají do SK ČR přes protokol OAI-PMH, rovné stovky (z celkového počtu pěti set přispívajících knihoven). S tím souvisí novinka testovaná již v roce 2018, a to automatické odpisy záznamů dokumentů, které knihovny vyřadí ze svého fondu. Zatím jsou automatické odpisy možné u knihoven se systémy Koha, Tritius a Evergreen. Testy také proběhly na jedné knihovně se systémem Advanced Rapid Library a připravují se pro systém Verbis.

Další výhodou tohoto způsobu přispívání je i rozšířená zpětná vazba, kterou knihovny získávají o výsledcích importu e-mailem. Tato zpráva nově obsahuje i odkazy na seznamy opravených záznamů, seznamy neopravených záznamů z dřívějších importů a seznamy pravděpodobných duplicit v katalozích přispívajících institucí.

Již druhým rokem se v našich záznamech objevuje pole 787 s indikátory 08 a podpoli i, t, g. V poli jsou uváděny informace, které čtenářům pomáhají v lepší orientaci v rámci knižních cyklů. Toto pole bylo doplněno dávkově do záznamů SK ČR ve spolupráci s městskými knihovnami v České Třebové a Ústí nad Orlicí a nadále je přebíráno z nově příchozích záznamů i v případě, že příchozí záznam není vyhodnocen jako nejlepší, a tudíž nezůstává v SK ČR. Informace o cyklech jsou momentálně uvedeny u cca 14 tisíc záznamů.

Další novinkou, v knihovnickém světě určitě ne neznámou, je projekt Central, který v roce 2019 přešel do ostrého provozu. V rámci tohoto projektu MKP přednostně katalogizuje novinky v české beletrii. SK ČR tyto záznamy čtyřikrát denně sklízí, aby byly přes Z39.50 ihned k dispozici ostatním knihovnám. Nyní je u 65 % záznamů MKP první, kdo je zpracoval a odeslal do SK ČR. Na výročním semináři informovaly o tomto projektu PhDr. Zuzana Kopencová a Mgr. Ivana Ferdinandová.

Víc než SKC

Jak již víte z předchozího článku, SK ČR není jen báze SKC. Spravuje také databázi českých článků – bázi ANL, kde se nachází už více než 1 774 000 záznamů textů z vědeckých, odborných a populárně naučných časopisů a sborníků od krajských vědeckých a specializovaných knihoven.

Další spravovanou bází je CADR – Centrální adresář knihoven a informačních institucí v ČR, kde je k dispozici více než 6 500 záznamů knihoven. Tato báze je každoročně aktualizována, v loňském roce naši výzvu k aktualizaci vyslyšelo více než 60 % knihoven.

Školení RDA

V roce 2019 náš tým organizoval Školení katalogizace podle RDA ve formátu MARC 21. Akce byla rozdělena do dvou bloků po dvou dnech a zahrnovala i školení RDA pro seriály. Spolupořadatelem této akce bylo Národní technické muzeum. Školení se zúčastnilo více než sto knihovníků a knihovnic ze všech koutů ČR a úžasnou lektorkou tohoto školení byla PhDr. Hana Vochozková z Knihovnicko-informačního centra Masarykovy univerzity v Brně. Účastníci velmi pozitivně hodnotili nejen samotné téma a jeho prezentaci, ale především možnost konzultovat konkrétní problémy, se kterými se při katalogizaci ve svých knihovnách potýkají, s odborníkem z oboru. Podrobné informace o jednoznačných identifikátorech byly samozřejmě součástí školení.

Ze školení RDA (foto: Lucie Frelichová, Národní knihovna ČR)
Ze školení RDA (foto: Lucie Frelichová, Národní knihovna ČR)

Něco navíc pro přispěvatele

Poslední dva roky se nesly také ve znamení natáčení (především instruktážních) videí. Začalo to na 11. výročním semináři, ze kterého byla natočena krátká reportáž (dostupná na Facebooku) a pokračovalo v roce 2019 natáčením návodných videí pro naše přispěvatele. Jedná se o návod k aktualizaci odebíraných periodik a o návod k aktualizaci záznamu o knihovně v bázi CADR. Tato videa nejsou veřejně dostupná, kolegyně odkaz na ně přikládají k žádostem o aktualizace přispívajícím knihovnám jako pomůcku pro oživení postupů při aktualizacích dat v SK ČR a CADR.

Na závěr nám dovolte poděkovat všem knihovníkům a knihovnicím, kteří nám pomáhají vytvářet databáze SKC, ANL a CADR a nacházet pro ně nové uživatele.

Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2019

Jubilejní dvacátý ročník konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě, který proběhl v roce 2019, pořádal SKIP ve spolupráci s Národním archivem, Národní knihovnou ČR a nově rovněž s Národním muzeem. V průběhu let konference doznala velkých změn. Zpočátku se jednalo o menší setkání odborných pracovníků čítající dohromady osm přednášek. To se rozvinulo do podoby dvoudenní konference, na které se přednese kolem třiceti příspěvků na různá témata. Rok 2019 přinesl celou řadu novinek. Konání se přesunulo na první prosincový týden a nově bylo třídenní, neboť v poslední den byl pořádán seminář s americkým archivářem a digitálním kurátorem Bertramem Lyonsem.

Pohled do konferenčního sálu (foto: Kristýna Ljubková, Národní knihovna ČR)
Pohled do konferenčního sálu (foto: Kristýna Ljubková, Národní knihovna ČR)

Konference byla rozdělena do dvou dopoledních a dvou odpoledních bloků, mezi kterými byla přestávka na občerstvení a prostor pro diskuzi nad nově podávanou výběrovou kávou ve foyer Národního archivu, kde se setkání opět uskutečnilo. I tentokrát se podařilo pořadatelům sehnat více než třicet příspěvků, z nichž nejvíce prostoru bylo věnováno knihovnictví. Velmi často byly prezentovány výsledky z jednotlivých projektů financovaných z evropských dotací, NAKI nebo například ze Strategie AV21, dále byly představovány systémy, webové aplikace nebo nástroje pro práci s digitálními daty, ale prezentující obecenstvo rovněž seznámili s praktickými zkušenostmi ze své každodenní pracovní činnosti.

V sále se rovněž řešila aktuální témata, která mají dopad na celou knihovnickou, muzejní nebo archivní obec. Byla mj. představena Virtuální národní fonotéka, která je virtuální databází pro zvukové dokumenty. Jejím správcem je Národní technická knihovna a na jejím naplňování se podílí nejen státní, ale i soukromé instituce. O jejím fungování pohovořila Iva Malinová. Implementace směrnice EP 2019/790 o autorském právu bude mít velký dopad na vytěžování textu a dat ve vědě a jistě změní využívání digitalizovaných dat v archivech, muzeích i knihovnách. O jejich prozatím potenciálním využití informoval Zdeněk Matušík z Národní knihovny ČR. To, jakým způsobem je systém Kramerius technicky připraven na dlouho očekávané zpřístupnění děl nedostupných na trhu, představil Martin Lhoták z Knihovny AV ČR, člen skupiny pro vývoj Krameria. V archivnictví se již několik let soustavněji využívá elektronická spisová služba. Nejen o jejím vývoji, ale například o i připravovaném národním standardu pro elektronické systémy spisové služby hovořil Tomáš Lechner z Vysoké školy ekonomické v Praze.

Vetší množství přednášek se dotýkalo knihovědy, knižní kultury nebo její historie. O využití virtuální mapy české tiskařské produkce a také o vytvoření uživatelsky přívětivé bibliografické databáze o české knižní kultuře do roku 1800 na webu Knihověda.cz, do kterého budou integrovány i bibliografické databáze Knihopis a Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků (BCBP), mluvil jeden z řešitelů tohoto projektu Jindřich Marek. Jiný projekt, podpořený ze Strategie AV21, přibližuje švédskou knižní kořist z českých zemí z období třicetileté války. Autorka příspěvku Lenka Veselá představila webový portál knizni-korist.cz, na kterém lze nalézt databázi ukradených dokumentů, mapu současného uložení jednotlivých svazků i jejich putování od 17. století do současnosti. Archiv slovenských jezuitů v Bratislavě skrývá ve svých fondech velké množství samizdatové literatury, o jejichž uspořádání se v současné době pokouší P. Milan Hudaček, který se na konferenci postaral o prezentaci tohoto celku. Velký prostor pro studium knižní kultury přinášejí i muzejní knihovny, v jejichž sbírkách se nalézá bezpočet svazků, které mají různé provenienční znaky – razítka, exlibris, dedikace, signety aj. Jakým způsobem přidávají tyto znaky do svého systému v knihovně Západočeského muzea v Plzni, ukázal Ila Šedo.

Konference posluchačům přinesla příležitost blíže poznat, jak fungují jednotlivé systémy využívané v paměťových institucích. Jednou z ukázek bylo spojení tří dosavadních systémů knihovny, archivu a sbírky etiket v plzeňském Prazdroji a jeho spojení do jednotného systému Tritius, představeného Jiřím Šilhou. Naděžda Andrejčíková z Cosmotronu ukázala propojení systémů v jeden a jejich automatizované fungování. Kromě systémů byly představeny i webové databáze, e-sbírky nebo kolekce s různým zaměřením. Vojtěch Malínek z Ústavu pro českou literaturu AV ČR nejen na „lachtaním příběhu“ prezentoval systém RETROBI obsahující digitalizované lístkové kartotéky a nástroje na jejich využívání i propojování. Eva Novotná ukázala, jak uživatelé mohou rychle získat přístup k digitalizovaným mapovým sbírkám, jejichž správcem je Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur při Národním muzeu se může pyšnit poměrně rozsáhlou etnografickou fotosbírkou čítající přibližně 44 tisíc záznamů. Tento fond je doposud příležitostně stále doplňován, evidován a hlavně digitalizován (přes 74 %) a zpřístupňován. O této činnosti pohovořil Jan Šejbl. Vytvořit e-sbírky nebo virtuální výstavy lze i u prostorových sbírkových předmětů, které mnohé paměťové instituce spravují ve svých fondech, a to pomocí 3D vizualizace. Konkrétní spolupráci mezi Muzeem hl. m. Prahy, firmami CESNET a MUSOFT.CZ představil Sven Ubik v rámci své prezentace výstavy Praha 1848–1918. Olga Čiperová na příkladu Zlatoroga ukázala propojení jednotlivých grafových databází, které spravuje AiP Beroun. Soustavně doplněnou bází je rovněž databáze národních autorit, kterou spravuje Souborný katalog spadající pod Národní knihovnu ČR. Kromě vytváření a úprav záznamů se její správci, mezi které patří i Zdeněk Bartl, snaží o propojování těchto záznamů. Jednou z možností je využití vybraných údajů z Wikidat. O propojení dat a jeho otevřeného přístupu hovořila rovněž Marie Vítová Dušková z Ministerstva vnitra, které podporuje například aplikace nad otevřenými daty.

Webový tezaurus TEATER, týkající se archeologické terminologie a jejího využívání při katalogizaci archeologické literatury, a jeho vývoj za poslední rok shrnula přednáška Jany Kalousové z Knihovny Archeologického ústavu AV ČR. Radek Fiala představil projekt, v jehož rámci došlo k přeshraniční spolupráci mezi Západočeskou univerzitou v Plzni a Technische Hochschule Deggendorf. Díky tomu vznikla webová aplikace přibližující barokní poutní cestu navázanou na Vintířovu stezku. V aplikaci, která je rovněž turistickým průvodcem, je možné nalézt i fotografie, 3D modely jednotlivých staveb nacházející se na stezce nebo 3D mapu celé stezky. Digitální aplikaci HistoryLab společně vytvořilo a testovalo několik institucí a jejím cílem je práce s historickými daty pro učitele a žáky základních a středních škol. Aplikace má pomocí současných nástrojů podnítit větší zájem o historii. O jejím vývoji, který má být dokončen v roce 2021, pohovořil Vojtěch Ripka. Zatraktivnit návštěvu muzea pro děti i dospělé pomocí tabletů si také klade za cíl projekt Muzea umění Olomouc. Řešitelský tým, který tvoří i Hana Lamatová a Petr Hudec, vytvořil aplikaci Sen biskupa Karla, která se snaží návštěvníkům muzea pomocí moderních nástrojů přiblížit historii. Za tuto aplikaci získal tým v srpnu 2019 3. místo na festivalu muzejních audiovizuálních projektů F@IMP 2.0 AVICOM v Šanghaji.

3D mapa barokní poutní cesty z projektu Peregrinus Silva Bohemica (foto: Michaela Bežová, Národní knihovna ČR)
3D mapa barokní poutní cesty z projektu Peregrinus Silva Bohemica (foto: Michaela Bežová, Národní knihovna ČR)

Výběr dokumentů, které budou digitalizovány, je v mnohých paměťových institucích řízen systematicky a metodicky, vždy však záleží na dané instituci. Překážky systematického řízení postupu digitalizace v oblasti archivů přehledně shrnul Aleš František Pávek ze Státního oblastního archivu v Třeboni. V oblasti digitalizace dochází k vítané spolupráci mezi různými typy paměťových institucí. Jedním z dobrých příkladů je Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, která se snaží aktivně vystupovat a spolupracovat s ostatními institucemi ve svém okolí v oblasti digitalizace fondů. Konkrétní příklady uvedl Aleš Drahotušský. Vhodnými dokumenty k digitalizaci jsou rovněž dary. Národní lékařská knihovna tímto způsobem získává několik tisíc svazků ročně, v roce 2019 se jí podařilo získat větší celek z Psychiatrické nemocnice v Bohnicích, který obsahuje velmi zajímavý materiál vhodný k digitalizaci a rovněž k možnému následnému bádání. O tom, jakým způsobem knihovna tento dar získala, pohovořila Lenka Maixnerová. Pro digitalizaci jsou důležité přístroje, které dokážou daný dokument naskenovat, jak uvedl Petr Polanský z firmy Exon. Tato firma rovněž prezentovala velkoplošné skenování ve foyer konferenčního sálu. S digitalizovanými daty je třeba rovněž dále pracovat pomocí různých nástrojů. Jedním z nich je PERO, které dokáže strojově číst a rozpoznávat tištěné a rukou psané texty. Vývojem tohoto nástroje se zabývá Michal Hradiš z Vysokého učení technického v Brně společně s kolegy z Moravské zemské knihovny. Data jsou vystavována v různých repozitářích, archivech nebo digitálních knihovnách. O dalším vývoji domény Digitalniknihovna.cz, kterou provozuje Moravská zemská knihovna, poreferoval Michal Indrák. O fungování Archivního informačního systému Univerzity Karlovy, který přijímá, spravuje a ukládá digitální archiválie a rovněž poskytuje digitální badatelnu, hovořili Petr Cajthaml a Zdeněk Vašek. Podle Registru Krameriů je doposud zdigitalizováno přes 617 tisíc dokumentů v různých verzích Krameria nebo jiných digitálních knihovnách nebo repozitářích. O tom, zda je tato digitalizace efektivní, polemizoval Aleš Brožek ze Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem. Další polemikou byl i příspěvek Kataríny Gatialové a Kristýny Doležalové z Národního filmového archivu, které poukázaly na možnou škodlivost digitalizace pro životní prostředí.

Na konferenci byli opět pozváni i zahraniční přispěvatelé. V sále vystoupila Selda Ulutas-Aydogan z Technische Universität v Drážďanech, která představila projekt Time Machine, do kterého je v současné době zapojeno přes 40 institucí a jenž se týká otevřených dat a výzkumu big data. Dále Natália Cehláriková z Univerzitní knihovny v Bratislavě ukázala internetový portál Profil slovenskej kultúry, který se snaží shrnout jednotlivé oblasti kultury a umění na Slovensku a přispět ke zvýšení atraktivnosti těchto oblastí ve společnosti. To, jakým způsobem mohou být přitažlivé návštěvy jednotlivých paměťových a informačních institucí na Slovensku za pomocí aktivní 3D modelace nebo 3D tisku, jednoduchého programování nebo například fotometrie, představili Eva Kalužáková a Jozef Vaško.

Výsledek 3D tisku jednoho z návštěvníků akce pořádané CVTI SR (foto: Michaela Bežová, Národní knihovna ČR)
Výsledek 3D tisku jednoho z návštěvníků akce pořádané CVTI SR (foto: Michaela Bežová, Národní knihovna ČR)

Největší prostor ze zahraničních kolegů měl Bertram Lyons, který společně se dvěma českými kolegy vedl seminář konající se třetí den konference. I ten byl rozdělen do čtyř bloků. Zatímco první z nich byl veden v češtině, druhý a třetí blok byly věnovány výhradně příspěvku Betrama Lyonse. Poslední blok byl věnován panelové diskuzi.

První blok zahájil Bohuš Získal svým příspěvkem o procesu zpracování a uchovávání digitálních sbírek, kdy vztah mezi světem IT a světem digitalizovaného obsahu by měl být mnohem bližší a jejich vzájemná spolupráce by měla probíhat na mnohem užší úrovni. Druhý příspěvek přednesený Michalem Konečným se věnoval křehkosti digitálních sbírek. S rozvojem internetu roste tlak na paměťové instituce ze strany veřejnosti, protože uživatel vznáší nové požadavky na práci s daty – například tak, že si chce dokumenty prohlížet prostřednictvím vzdáleného přístupu. Tím, jak se virtuální svět stále více propojuje se světem reálným, vznikají i další požadavky na práci s digitálním obsahem: data ohrožují neexistující nebo nedodržované procesy, nedostatek odborníků a nevyjasněné otázky duševního vlastnictví. Řešením by mohl být třeba model OAIS, který nabízí konceptuální rámec pro archivy.

Po těchto dvou příspěvcích následovaly dva bloky věnované Bertramu Lyonsovi. B. Lyons je americký archivář, věnuje se dlouhodobému uchovávání dokumentů a mimo jiné je součástí poradního týmu projektu Národního muzea a jejich partnerů s názvem Nový fonograf. V příspěvku prezentovaném na konferenci se zaměřil zejména na dvě oblasti, proto své téma rozdělil do dvou částí. V první z nich mluvil o stabilitě uchování digitálního obsahu, což by měly zajistit organizační a technologické infrastruktury a zdroje. Tyto tři prvky využívají normu ISO 16363, kterou přednášející následně blíže představil. Ve druhé části svého příspěvku, která tematicky bezprostředně navazovala na první, pak přednášející zaměřil pozornost na uchovávání digitálního obsahu v čase. Protože se mění strategie uchování digitálních dokumentů, mění se i procesy a lidé s ní spojení. Mění se formáty, zastarávají skenery/fotoaparáty/software a mění se samozřejmě i výše finančních prostředků určených pro udržování zdigitalizovaného obsahu. Řešením je snížit riziko zastarání – místo pouhé změny formátu je třeba změnit celý hardware a software.

Z třetího dne konference (foto: Kristýna Ljubková, Národní knihovna ČR)
Z třetího dne konference (foto: Kristýna Ljubková, Národní knihovna ČR)

B. Lyons zdůraznil, že v současnosti čelíme obrovskému nárůstu v oblasti uchovávání digitálního obsahu, protože množství dat, které vzniká v jednotlivých paměťových institucích, narůstá každým dnem. Je tedy zásadní určit si priority, jak s daty zacházet. B. Lyons mluvil o několika prvcích, které je možné postupně prohlubovat a různě s nimi pracovat v proměnách času. Řeč je o uložišti, integritě, přístupu k obsahu, metadatech a formátech. Jednotlivé prvky přednášející stručně představil a nabídl různé stupně, jak s nimi v paměťových institucích pracovat. V samotném závěru svého vystoupení shrnul, že oblasti IT a kulturního dědictví musejí být propojeny, aby i archivní fondy mohly být provázány.

Ve čtvrtém bloku probíhala panelová diskuze, kde byl dostatečný prostor pro dotazy. Třetí den konference tak byl bonusem a možností podívat se na problematiku uchovávání digitálního obsahu zahraniční optikou.

Nemlčme k nízkým platům v knihovnách

V roce 2019 uplynulo sto let od vzniku knihovnického zákona, který položil základy naší velmi cenné síti knihoven. V nezávislé iniciativě Za knihovny! jsme výročí pojali jako příležitost pro zhodnocení pracovních podmínek, v nichž knihovnickou práci odvádíme.

Finanční ohodnocení knihovnické práce považujeme za nedůstojné a není podle nás správné o tom mlčet. Vždyť nebojujeme jen sami za sebe, ale za zachování unikátní sítě téměř šesti tisíc knihoven po celé republice. Současný stav je neudržitelný. Chceme zabránit odchodu knihovníků do jiných, lépe placených oborů. Knihovny mají zásadní význam pro čtenářskou a informační gramotnost, celoživotní vzdělávání a společenskou soudržnost a byla by velká chyba omezovat jejich služby, či o ně dokonce zcela přijít.

V tomto duchu jsme na přelomu května a června 2019 zveřejnili prohlášení na webových stránkách www.zaknihovny.cz, k němuž se dosud připojilo 3 100 lidí, a to nejen z řad knihovníků. Mnozí připsali také osobní vzkaz. O něčem takovém se nám v počátcích iniciativy ani nesnilo a všem za podporu moc děkujeme! Aby naše společné počínání mělo co největší efekt, je naším cílem co nejvíce spolupracovat i s knihovnickými profesními organizacemi a odbory.

Slova nám nestačí. Co na to ministr kultury?

Dne 8. října 2019 jsme osobně zanesli prohlášení na Ministerstvo kultury. Půl hodiny jsme mluvili s tehdy velmi čerstvě jmenovaným ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem o stavu knihovnictví v České republice. Na schůzce jsme ocenili zrušení platové tabulky s nejnižším ohodnocením, které se podařilo díky odborům vybojovat. Toto je pro nás ale jenom začátek. Jak bychom přece mohli být spokojeni se situací, kdy na průměrný plat i po zrušení tabulky dosáhne pouze pět procent všech knihovníků (ti ve 12. platové třídě), a to po 32 letech práce?

Zdůraznili jsme také, že i pokud od 1. ledna 2020 dojde částečně k navýšení platů, stojí před námi v oblasti kultury další výzvy. Např. otázka, z čeho budou města a obce navýšení platů financovat. Jakékoli nucené snižování počtu knihovníků či omezování služeb knihoven je pro nás nepřijatelné. Již dnes víme o knihovnách, jejichž rozpočet na rok 2020 ponechává zřizovatel v původní výši. Pokud má tedy knihovna dostát zvýšení platů, bude muset škrtat jinde? Je to velmi nepříjemný signál pro nás všechny.

Z pražského setkání

Z pražského setkání

Z pražského setkání
Z pražského setkání

Využijme svůj prostor a potenciál

Ministr Zaorálek působil celkově ochotně a sám se ozval o necelý měsíc později. U příležitosti své cesty do Brna dokonce nabídl další schůzku. Obratem se přihlásila desetičlenná skupina knihovnic a knihovníků z Brna, Břeclavi a Třince. Diskuze, která proběhla 7. listopadu 2019, se vedla např. o tom, že ve věci knihoven je důležitá spolupráce více ministerstev – kultury, školství a práce a sociálních věcí. Řeč přišla i na možné úpravy knihovního zákona, zejména v souvislosti s rozšířením definice veřejných knihovnických a informačních služeb.

Zásadní z této schůzky pro naši další práci je pozvání od ministra kultury, aby se iniciativa Za knihovny! podílela na pořádání knihovnických kulatých stolů. Máme tak další prostor, kde budeme o finančním ohodnocení knihovnické práce a zvyšování prestiže naší profese jednat.

Z brněnského setkání

Z brněnského setkání

Z brněnského setkání
Z brněnského setkání

Chcete-li se jakkoli zapojit, dejte nám vědět! Pokud ještě váháte, můžete se v mezičase podívat, co to znamená mít minimální důstojnou mzdu podle nejčerstvějších výpočtů na www.dustojnamzda.cz. Průměrně v ČR vychází na 31 463 Kč, v Praze na 36 850 Kč. Podle autorek výpočtu je to částka, která umožňuje žít „obyčejným, ale materiálně důstojným životem“. Co vy na to, knihovnice a knihovníci? Napište nám na info@zaknihovny.cz.

Fotografie pocházejí z archivu Lubomíra Zaorálka.

Seminář Knihovny a uživatelé se zdravotním postižením

Ve dnech 6. a 7. listopadu 2019 se v Masarykově veřejné knihovně Vsetín uskutečnil odborný seminář pro pracovníky knihoven s názvem Knihovny a uživatelé se zdravotním postižením, kterého se zúčastnilo přes 20 osob.

Seminář zahájila ředitelka Masarykovy veřejné knihovny Vsetín Ing. Daniela Divínová
Seminář zahájila ředitelka Masarykovy veřejné knihovny Vsetín Ing. Daniela Divínová

Veřejné knihovny jsou místem četby, setkávání, inspirace, kultury, vzdělávání, ale také informační „křižovatkou“ (v mnoha ohledech), platformou pro propojování a zapojování jedinců i skupin z rozmanitých sociálních vrstev a v neposlední řadě také poskytovatelem technického zázemí. Veškerý výčet podtrhává důležitost a otevřenost tohoto místa pro uživatele s nejrůznějšími specifickými potřebami. Patří mezi ně i lidé se zdravotním (mentálním či fyzickým) postižením. Existují různé způsoby, jak s takovými uživateli přicházíme v knihovnách do kontaktu: přicházejí jednotlivě či organizovaně (stacionáře), a to jak do výpůjčních služeb, tak na vzdělávací akce, na internet nebo např. k poslechovým místům.

V každém místě, kde je knihovna, jsou i zdravotně postižení obyvatelé, a tedy i její stávající či potenciální specifičtí uživatelé. Jak můžeme zkvalitnit či přizpůsobit naše služby, aby od nás odcházeli spokojeni? Jak začít pracovat s touto specifickou skupinou uživatelů v knihovně lépe, systematicky? Nebo jak vůbec začít?

Na semináři nechybělo především sdílení dobré praxe. V úvodním příspěvku s názvem Proč knihovny a handicapovaní? přiblížila Lucie Strbačková různé aspekty této problematiky z pohledu knihovnice, místostarostky obce a matky zdravotně znevýhodněné (nevidomé) dcery.

Na ni navázala Barbora Uhlířová, která se přes obecnější teoretickou část o handicapech kolem nás dostala až k praktickým ukázkám a pravidlům knihovního řádu pro uživatele s mentálním postižením. Radek Pavlíček ze střediska Teiresiás, které je součástí Masarykovy univerzity, představil asistivní technologie pro zrakově postižené nejen v knihovnách. Adéla Zicháčková ze sdružení VIA prezentovala nabídka softwaru pro knihovny.

V rámci večerního programu si účastníci vyzkoušeli hru Labyront, která je vhodná i pro nevidomé
V rámci večerního programu si účastníci vyzkoušeli hru Labyront, která je vhodná i pro nevidomé

Specifika čtenářství u jedinců se sluchovým postižením přiblížila Eva Souralová z Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Účastníci pozorně poslouchají přednášku Evy Souralové
Účastníci pozorně poslouchají přednášku Evy Souralové

Následovaly příklady dobré praxe z knihoven: z Krajské knihovny Vysočiny (přednášející Michaela Vrběcká), Knihovny města Olomouce (Petra Mazáčová), Knihovny Jiřího Mahena v Brně (Eva Vojtíšková), Knihovny města Plzně (Petra Pekárková), Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně (Jana Hoferková) a Masarykovy veřejné knihovny Vsetín (Lucie Fialová a Ludmila Holbíková).

Organizátorům bylo odměnou velmi pozitivní hodnocení semináře.

Akce proběhla za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, SKIP a Sekce služeb osobám se specifickými potřebami (resp. sekce Bezbariérové knihovny), která se – pod vedením Heleny Hubatkové Selucké – problematice intenzivně věnuje.

Fotografie pocházejí z archivu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

Konference Sto let regionu a regionální literatury v knihovnách v Knihovně města Ostravy

Dvoudenní konference Sto let regionu a regionální literatury v knihovnách, uspořádaná v rámci oslav stého výročí schválení knihovního zákona a finančně podpořená statutárním městem Ostrava, se v ústředí Knihovny města Ostravy konala ve dnech 22. až 23. října 2019. Konference byla koncipována jako úvodní setkání knihovnických a univerzitních pracovníků, kteří se zabývají problematikou regionu (či regionů) a regionální literatury a kteří měli mezi sebou sdílet své zkušenosti a znalosti o této dnes velice populární problematice.

Cílem konference bylo utvořit platformu, jejímž výstupem má být plnohodnotný a mnohostranný obraz práce s regionální problematikou. Konference byla také příležitostí k navázání užší spolupráce nejenom mezi knihovnami samotnými, ale také s akademickou obcí – vedle hostů z knihoven napříč ČR (z Knihovny města Ostravy, městských knihoven z České Třebové, Rokycan a Vsetína, krajské knihovny z Pardubic a Zlína, vědecké knihovny z Ostravy a Českých Budějovic) byly přizváni i zástupci institucí akademických – Centra regionálních studií Filozofické fakulty Ostravské univerzity a Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity. Chtěli jsme demonstrovat práci s regionem napříč všemi typy knihoven a umožnit hostům konfrontovat se s prací akademiků.

Konferenci předcházel kulturní program regionálních autorů – básníka Ondřeje Hložka a hudebníka Martina Dytka. Oficiálně pak konferenci zahájila ředitelka Knihovny města Ostravy Miroslava Sabelová a zástupce Centra regionálních studií při Filozofické fakultě Ostravské univerzity a organizátor konference Roman Polách. Následující příspěvky pak byly uspořádány tak, aby vyhovovaly co nejlépe tematické posloupnosti, s níž byla konference ustanovena:

  • představení vlastní činnosti na poli regionu a regionální literatury;

  • plány, jak nadále zlepšovat činnost na tomto poli;

  • spolupráce s kulturními institucemi (univerzitami, muzei, dalšími kulturními institucemi aj.);

  • co je to region, jak dalece zasahuje region?;

  • představení významné osobnosti regionálního autora/ky, na níž je možné ilustrovat zásadnost práce knihovnických/akademických institucí s regionální problematikou;

  • práce s regionální literaturou v rámci katalogu/databází;

  • historie práce knihovnické/akademické instituce s regionální problematikou v rámci stého výročí zákona o veřejných knihovnách obecních z roku 1919.

Samotné rozpětí referovaných témat tedy bylo značně široké – sahalo od bibliografických zkušeností (Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě) a technických možností práce s regionem (Městská knihovna Česká Třebová) přes obecné představení práce knihovny s regionem (Městská knihovna Rokycany) a taktéž představení významných regionálních osobností a možností práce s nimi (např. Krajská knihovna v Pardubicích, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích či Krajská knižnica Žilina).

Konferenci zahájila Mgr. Miroslava Sabelová, ředitelka Knihovny města Ostravy
Konferenci zahájila Mgr. Miroslava Sabelová, ředitelka Knihovny města Ostravy

Jedním z přednášejících byl Mgr. Michal Denár z Městské knihovny Česká Třebová
Jedním z přednášejících byl Mgr. Michal Denár z Městské knihovny Česká Třebová

Prostor nám bohužel nedovoluje představit všechny příspěvky detailněji, z praktických důvodů proto upozorňujeme především na projekt knihovny v České Třebové Osobnosti regionů 2.0, jenž je důkazem, nakolik efektivně a zároveň atraktivně lze s regionem pracovat digitálně. Doporučeníhodná je také práce kolegů z Městské knihovny Vsetín a jejich velice úspěšné intervence do veřejného prostoru v rámci práce s regionem (velice pěkný je též chystaný web, jenž bude věnován regionu), popřípadě inspirativní vizualizace poezie studentů z Oddělení audiovizuální tvorby Slezské univerzity. Konečně byli organizátoři potěšeni nejenom aktivní účastí zástupců všech institucí, ale také tím, že inspirovali např. ředitelku Městské knihovny Rokycany ke koncentrovanější a komplexnější práci s regionem.

Výstupem konference tak bylo nejenom osobní setkání pracovníků s regionem, ale také sborník, který shrnuje všechny příspěvky a který byl vydán jednak tiskem, jednak též online.

Knihovny si zcela jasně uvědomují, že téma regionu a regionální literatury se těší ve společnosti velké popularitě – lidé se dnes, nejen na Ostravsku, zajímají o významné osobnosti, místa i historii svého regionu a pozvaní účastníci zcela jasně dali najevo, že toto vše by měla moderní knihovna ve svých aktivitách plně zohledňovat.

Autorem fotografií je Petr Zlámal z Knihovny města Ostravy.

Konference Péče o moderní materiály v muzeích, galeriích, knihovnách a archivech 2019

Dne 6. září 2019 hostila Vysoká škola chemicko-technologická v Praze již čtvrtý ročník konference zaměřené na péči o moderní materiály v kulturních institucích České republiky. Konference nesla název Péče o moderní materiály v muzeích, galeriích, knihovnách a archivech 2019 a byla pořádána pracovní skupinou Plasty při Komisi konzervátorů-restaurátorů Asociace muzeí a galerií ČR ve spolupráci s Odborem ochrany knihovních fondů Národní knihovny ČR, Ústavem chemické technologie restaurování památek Vysoké školy chemicko-technologické v PrazeMetodickým centrem konzervace při Technickém muzeu v Brně. Konference je jedinečnou platformou pro setkávání a diskuzi pracovníků institucí i soukromých restaurátorů v oblasti péče o kulturní dědictví vyrobené z plastů. Jednodenní program konference konané symbolicky v posluchárně Otto Wichterleho zahrnoval příspěvky zaměřené na výzkum, péči a restaurování sbírkových předmětů vyrobených či vytvořených z plastů.

Po přivítání a úvodním slově o činnostech pracovní skupiny Plasty při Komisi konzervátorů-restaurátorů Asociace muzeí a galerií ČR PhDr. Petrou Vávrovou, Ph.D., z Národní knihovny ČR převzal slovo Ing. Vítězslav Knotkek, Ph.D., z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a účastníky stručně informoval o tématech mezinárodní konference The Plastics Heritage Congress 2019 pořádané v Lisabonu ve dnech 29. až 31. května 2019.

Vítězslav Knotek
Vítězslav Knotek

Program pokračoval představením nového metodického materiálu s názvem Jednoduché metody identifikace polymerů v muzejních sbírkách zpracovaného v Metodickém centru konzervace Technického muzea v Brně. Metodický materiál poskytuje návod pro konzervátory-restaurátory, jak za pomocí jednoduchých, převážně mikrodestruktivních zkoušek určit či identifikovat druh syntetického polymeru, ze kterého byl zkoumaný předmět vyroben.

V dopoledním bloku zazněly ještě další tři zajímavé příspěvky. Prvním byl Pohled do historie výroby a zpracování polymerů v českých zemích přednesený Ing. Radkou Kalouskovou, CSc., z Ústavu polymerů Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Dále vystoupila Mgr. Mariana Kubištová, Ph.D., s přehledovým příspěvkem zaměřeným na moderní materiály ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze, zaměřeným především na problémy týkající se předmětů z plastů nebo jejich částí. Dopolední blok uzavřel Ing. Pavel Pohlreich, kurátor sbírky polygrafie v Národním technickém muzeu, svou přednáškou zabývající se degradací především pryžových prvků sbírkových předmětů. Na konci dopoledního bloku proběhla konstruktivní diskuze nad jednotlivými příspěvky.

Radka Kalousková
Radka Kalousková

Odpolední sekce byla zahájena přednáškou zabývající se knižními vazbami s deskami z nitrátu celulózy ve fondu Národní knihovny ČR, kterou přednesla Petra Vávrová. V příspěvku byly představeny hlavní cíle a aktuální stav projektu NAKI II s názvem Syntetické materiály v knihovních fondech financovaného Ministerstvem kultury ČR. V příspěvku byly prezentovány průběžné výsledky výzkumu péče o knihy z novodobého knižního fondu obsahující desky z nitrátu celulózy, jelikož tento materiál může rychle degradovat a negativně ovlivňovat jak knihu samotnou, tak sousedící exempláře. Následující přednáška byla věnována problematice péče o knižní vazby s PVC obálkou v Národní knihovně ČR, kterou přednesla Mgr. Jitka Neoralová. V zajímavé prezentaci byly představeny možnosti identifikace, čištění, lepení a preventivní péče PVC obálek. Navíc byly představeny jejich typické formy poškození. Komplexní péče o knižní vazby s PVC obálkou je rovněž řešena v rámci projektu Syntetické materiály v knihovních fondech a již ukončeném projektu NAKI s názvem Průzkum, konzervace a péče o novodobé knihovní fondy – materiály a technologie. Odpolední blok přednášek pokračoval příspěvkem s názvem Restaurování sochy Milenci od V. Jungbauera vyrobené z PVC ‒ rozpracovaný stav, kterou přednesl Mgr. art. Jan Kyncl z Akademie výtvarných umění v Praze. Přednáška se věnovala průzkumu a návrhu praktického restaurování sochy z moduritu vytvořené v 50. letech 20. století. Program konference uzavřela Bc. et Bc. Pavla Náhunková z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze s prezentací o materiálovém průzkumu konzervovaného rukopisu Reportáže psané na oprátce od Julia Fučíka.

Jitka Neoralová
Jitka Neoralová

Jan Kyncl
Jan Kyncl

Konference se zúčastnilo více než 60 účastníků z nejrůznějších památkových institucí z ČR i ze Slovenska. Z prvních dvou ročníků konference vydalo Metodické centrum konzervace v Brně monografii s názvem Kapitoly z konzervace a restaurování plastů. Z konferencí proběhlých v letech 2018 a 2019 je plánováno vydání monografie v roce 2020. Rovněž plánujeme uspořádání dalšího ročníku konference s názvem Péče o moderní materiály v muzeích, galeriích, knihovnách a archivech 2020.

Konference Role veřejných knihoven v průmyslu 4.0

Dne 16. října 2019 se ve slánském Městském centru Grand konala konference nazvaná Role veřejných knihoven v průmyslu 4.0, kterou uspořádala Knihovna Václava Štecha Slaný ve spolupráci se středočeským regionem SKIP.

Protože byl průběh konference nahráván, je možné se k jednotlivým přednáškám v úplnosti vrátit i zpětně. Tematické zaměření jednotlivých přednesených příspěvků je proto níže naznačeno pouze stručně a je vždy doplněno o příslušný videozáznam.

Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR, na konferenci hovořil o klíčových rolích knihoven v minulosti, současnosti a budoucnosti a zamýšlel se především nad proměnlivostí hodnot, které knihovny přinášejí:

Richard Papík, který působí jako vyučující na Slezské univerzitě v Opavě a jako informační specialista v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, navázal příspěvkem zaměřeným na čtení, knihovny a online svět:

Michal Špaček, vedoucí Městské knihovny Roztoky, se ve svém vystoupení věnoval oblastem, které v knihovnách mohou být předmětem automatizace, i tomu, na které stávající služby by knihovny neměly rezignovat a které by mohly nově zavést:

Martin Svoboda, ředitel Národní technické knihovny, svůj příspěvek nazval prostě a jasně Knihovna je služba a na příkladu Národní technické knihovny nastínil, jak lze trendy průmyslu 4.0 zapracovat do vnitřních procesů knihovny i jak se mohou projevit navenek vůči uživatelům:

Petra Martincová, koordinátorka 3D tisku v Městské knihovně v Praze, shrnula praktické zkušenosti se zavedením 3D tisku jako nové služby ve své instituci:

Martin Bukáček, komunitní šaman ve společnostech Corinth a Lifeliqe, ve svém vystoupení přiblížil podnětné zkušenosti amerických knihoven s novými technologiemi:

Jakub Klímek z Katedry softwarového inženýrství Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, který zároveň působí jako expert Ministerstva vnitra ČR, uvedl přítomné do problematiky otevírání dat veřejné správy a zdůraznil, že cílem je umožnit zpracovávání dat veřejné správy aplikacemi třetích stran:

Rut Bízková, ředitelka projektu SMART Česko a předsedkyně zapsaného ústavu ISFOR, institutu pro společnost 4.0, se věnovala inovacím ve prospěch lidí i tomu, jak by o sobě knihovny měly dávat vědět:

Jiří Jirát z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze se k tématu konference vyjádřil z pohledu vysokoškolských knihoven:

Linda Jansová z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR vyzvala přítomné, aby podnikli praktické kroky směřující k začlenění dat z knihoven do sémantického webu:

Tomáš Štefek z Masarykovy univerzity pohovořil o kompetencích absolventů vysokoškolských knihovnických oborů:

Martin Hrabánek, starosta Slaného, představil město Slaný jako město budoucnosti, které se ale může pochlubit i bohatou historií:

Michael Kašpar, starosta Kolína, představil Kolín jako chytré město se sofistikovaným systémem komunikace se s občany:

Věslav Michalík, starosta Dolních Břežan, následně představil vědecko-technologický klastr STAR, který propojuje vědecko-výzkumné organizace s místními patrioty:

A konečně Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze, se věnoval problematice financování knihoven:

Pokud bychom měli obsah konference shrnout, mohli bychom říci, že knihovna by měla být aktivním prvkem komunity, které slouží (tj. obyvatelům města, obce nebo např. akademické obci). Pak je také výrazně pravděpodobnější, že ji bude po všech stránkách podporovat její zřizovatel.

Na jednu stranu by knihovna měla být institucí, která svým uživatelům umí pomoci využívat digitální technologie, a tím, kdo uživatelům nabízí nové technologie (virtuální realitu, 3D tisk apod.), ale zároveň dbá na to, aby nerozptylovala svou pozornost od svých hlavních činností a technologie využívala jako prostředek pro naplnění svého poslání (např. vzdělávání). Důležitá je také přítomnost v digitálním prostoru (např. zpřístupňování dat v podobě srozumitelné pro stroje).

Na stranu druhou může knihovna sloužit jako místo, kde hraje hlavní roli kontakt s lidmi, ne technologie, které jsou v životě dnešních lidí prakticky všudypřítomné. Knihovna by měla být důležitým místem osobního setkávání lidí (tzv. třetím místem podle pojetí Raye Oldenburga). Díky tradičním tištěným zdrojům, které existují bez ohledu na digitální technologie, navíc může přispět ke zvýšení odolnosti komunity.

Knihovníci by měli být otevření dalšímu vzdělávání; je třeba, aby byli ochotní se aktivně vzdělávat. Z řady důvodů nelze reálně počítat s tím, že by do knihoven ihned po ukončení studia na vysoké škole přišli všichni absolventi knihovnicko-informačních oborů. Je ale možné využít toho, že přestože absolventi pracují např. v komerční sféře, mohou mít zájem se na rozvoji knihoven podílet ve svém volném čase a přispět tak k rozvoji komunity, jíž jsou součástí.

V průběhu celé konference probíhaly živé diskuse účastníků, především po přednáškových blocích, ale také v kuloárech. Zvolené téma konference umožnilo organizátorům do programu organicky začlenit různorodé přednášky a také přilákat přednášející jak z knihovnického, tak z neknihovnického světa. Z reakcí účastníků bylo více než zřejmé, že tato kombinace byla zvolena velmi šťastně a že organizátoři mohou uvažovat o obdobně široce zaměřených akcích i do budoucna.

Atlas knihoven

Pobočka českolipské knihovny v novém kabátě

Už více než desetiletí usiluje českolipská knihovna o rekonstrukci, resp. stavbu nové knihovny. Už tolikrát jsme byli docela blízko, naposledy, když se v roce 2018 uspořádala architektonická soutěž na přestavbu celého jednoho nelichotivého nároží v centru města a přebudování na komfortní a atraktivní budovu se všemi atributy moderní knihovny. Ale znáte to – volby, přehodnocení priorit a začínáme téměř nanovo. Pokolikáté už? Něco ale přece jen prošlo. Když se zatím nepodařila „velká“ knihovna, pustili jsme se alespoň do sítě poboček, kterým postupně dáváme nový obsah a v posledním případě i nový kabát.

Pobočku na Špičáku (největším českolipském sídlišti s přibližně deseti tisíci obyvateli), umístěnou do objektu bývalé mateřské školy, provozujeme od roku 2001. Objekt, který se skládá ze dvou pavilonů spojených menší propojovací budovou, se výraznějších oprav za desetiletí své existence nedočkal. Knihovna zde nicméně vždy velmi aktivně působila, kromě tradičních knihovních a informačních služeb jsme sem umístili řadu aktivit pro seniory – od roku 2013 v pobočce funguje Otevřený klub 60+, pro který se každý týden připravuje program – dílny, vzdělávací i relaxační přednášky, mozkový jogging, více než deset let zde úspěšně probíhá cvičení pro seniory s navazujícím tréninkem paměti, každý týden se na zahradě cvičí Falun Gong, realizovalo se několik PC školení, úspěšně probíhá i výuka angličtiny pro seniory. Současně je tato pobočka místem, kde pravidelně pořádáme program pro maminky s dětmi. V objektu je také umístěn centrální depozitář našeho knihovního fondu, a aby toho nebylo málo, část prostor je pronajata Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých, která zde postupně vybudovala obdivuhodné zázemí pro své vzdělávací, kulturní i komunitní aktivity pro celý okres Česká Lípa.

Přestože prostor půjčoven byl ve srovnání s ostatními provozy naší knihovny vcelku komfortní, stav budovy byl v čím dál žalostnějším stavu. Část objektu jsme vůbec nemohli využívat a tragický byl především stav okenních výplní a opláštění. Stále jsme usilovali alespoň o výměnu oken a zateplení. V létě tu totiž bylo nedýchatelno – prosklený objekt, v němž čím dál méně oken šlo vůbec otevřít, se stával neobyvatelným, v zimě tu naopak fičelo ze všech stran, okna nedoléhala, táhlo i průduchy mezi panely a prasklinami ve zdech. Tepelné ztráty v objektu napojeném na dálkové vytápění byly obrovské.

A pak se to najednou stalo! Jedno totiž nejde bez druhého – když vyměnit okna a zateplit, tak vyměnit celý topný systém, když topný systém, tak rozvody vody, když rozvody, tak i elektřiny, když se mění rozvody, můžeme změnit i celkovou dispozici, co s malými krcálky, když z nich může být přednáškový sálek nebo dokonce depozitář s moderními regály, když už se to dělá nové, tak už to i nově vybavíme a tak to šlo dál. Nakonec zůstalo obvodové zdivo, nosné konstrukce, podlahy se vykutaly až na základy. Vlastně se to skoro znovu postavilo a nově vybavilo.

Všechno se odehrálo v průběhu jednoho roku. 31. ledna 2019 jsme ukončili výpůjční služby a během jednoho měsíce vyklidili půjčovny i depozitní sklad knih. Veškerý knihovní fond a část vybavení, které jsme chtěli zachovat (původní mobiliář byl až na výjimky zlikvidován, většina se nám rozpadla při demontáži pod rukama – však už něco pamatoval), jsme přestěhovali do náhradních prostor, které jsme si pro tento účel zajistili a pronajali. 1. března jsme objekt předali stavební firmě (mimochodem firma se jmenovala Guttenberg s.r.o. – jak symbolické!) a pak se už nestačili divit. Byl to fofr – týden co týden jsme sledovali, jak se bývalý objekt proměňuje a stále jsme nevěřili, že za půl roku (to byla podmínka) bude hotovo. To se nakonec s malým pozdržením povedlo a my se mohli své role ujmout opět někdy na konci září. To už jsme měli za sebou výběr dodavatele nábytku a mohli jsme se pustit do postupného vybavování. Investorem stavby bylo město Česká Lípa, jež dohlíželo na stavební práce, knihovna „dostala“ prázdné prostory (výjimkou byly kompaktní regály ve skladu, které byly součástí dodávky stavby), které si už sama musela vybavit.

Budova pobočky

Budova pobočky

Budova knihovny

Budova pobočky
Budova pobočky

Myslím, že je to sen každého knihovníka – mít možnost postavit si knihovnu podle svých představ, zkušeností, mít na to v přiměřené míře dostatek prostředků. Je to ale také velká zodpovědnost, stres, zda se všechno stihne, zda vybrané komponenty, barvy, doplňky budou ty správné, zda to finančně zvládneme, zda se to bude líbit, zda provoz nebude drhnout, zda si to prostě všechno sedne a klapne a nebudeme v mínusu. A také přemýšlíme o tom, jak to přijme veřejnost, na kterou se odvoláváme, když argumentujeme, že knihovny potřebujeme mít „tak“ a „takové“.

Oddělení pro dospělé

Oddělení pro dospělé

Oddělení pro dospělé

Oddělení pro dospělé

Oddělení pro dospělé
Oddělení pro dospělé

Dne 9. prosince 2019 jsme otevřeli a byli nesmírně potěšeni, že nadšení nebralo a nebere konce. A co víc, hned 10. prosince tu už probíhaly další akce pro seniory, pro maminky, pro školy. A tak je to tu od té doby pořád!

Oddělení pro děti a mládež

Oddělení pro děti a mládež

Oddělení pro děti a mládež

Oddělení pro děti a mládež

Oddělení pro děti a mládež
Oddělení pro děti a mládež

Sálek
Sálek

Sklad s kompaktními regály
Sklad s kompaktními regály

Rekapitulace na závěr: V rámci náročné rekonstrukce se celá budova zateplila, vyměnila se okna, dveře, zrekonstruovaly rozvody. Změnila se také vnitřní dispozice budovy, vznikl v ní velký depozitní sklad pro knihy nebo právě zmiňovaný sál pro různé akce. Knihovna se dočkala i vnějších úprav, vznikly například tři nové terasy, nové chodníčky včetně tzv. cvičné dráhy pro nevidomé, v rámci které si mohou vyzkoušet pohyb po površích, které potkají při pohybu ve městě. Celý komplex je kompletně bezbariérový.

S průběhem rekonstrukce se zájemci mohou seznámit i prostřednictvím videa, které připravila Barbora Pitašová z Městské knihovny Česká Lípa:

Kromě knihovny zde sídlí také Okresní odbočka Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR, která má k dispozici jeden celý pavilon (přibližně třetinu objektu) s velmi komfortními prostorami pro svou činnost. Nechybí cvičná kuchyň, klubovny pro sportovní aktivity nevidomých – akustickou střelbu, showdown (tenis pro nevidomé) a další.

Celkový projekt přišel město na 35 milionů korun, čtyři miliony korun získalo město z dotace na zateplení budovy z Operačního programu Životní prostředí. Stavební práce měla na starosti firma Guttenberg, s.r.o. z Mělníka. Samotné vybavení knihovny si zajistila knihovna z vlastních prostředků a přišlo přibližně na 1,2 milionu korun. Knihovní regály a drobný nábytek dodala a zajistila firma Ceiba, s.r.o., ostatní vybavení židle, pohovky, stoly, stolky, kostky a celou řadu dalších „drobností“ jsme pak sami postupně pořizovali a doplňovali. Během jednoho roku jsme „sem tam“ přesunuli desítky tisíc knih – mimochodem, pro stěhování jsme využili tisíc (sic!) kusů banánových krabic a před samotným otevřením jsme fond z půjčoven kompletně přebalili, neboť stěhování a přechodné uložení se na estetickém dojmu přece jen podepsalo.

Na úplný závěr jen dodáváme, že pro rok 2020 je v rozpočtu města zakomponována rekonstrukce další sídlištní pobočky – už to nebude tak velké, ale nové, moderní a bezbariérové prostory to zcela jistě budou. A pak už jenom ta velká knihovna...

Autorkou fotografií je Dana Kroulíková z Městské knihovny Česká Lípa.

Rýmařovská knihovna na nové adrese

V pondělí 2. prosince 2019 se po dvoutýdenní stěhovací pauze znovu otevřela rýmařovská knihovna. Od prosince má novou adresu – sídlí v budově na ulici Julia Sedláka 18, která byla rekonstruována pro potřeby knihovny a některých zájmových kroužků Střediska volného času Rýmařov.

Budova, v níž knihovna nyní sídlí (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)
Budova, v níž knihovna nyní sídlí (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)

Stříhání pásky, zleva ředitelka knihovny Lenka Žmolíková, starosta Rýmařova Luděk Šimko a ředitelka Střediska volného času Rýmařov Marcela Pavlová (foto: Jiří Konečný)
Stříhání pásky, zleva ředitelka knihovny Lenka Žmolíková, starosta Rýmařova Luděk Šimko a ředitelka Střediska volného času Rýmařov Marcela Pavlová (foto: Jiří Konečný)

Přípitek při slavnostním otevření budovy knihovny a Střediska volného času Rýmařov (foto: Jiří Konečný)
Přípitek při slavnostním otevření budovy knihovny a Střediska volného času Rýmařov (foto: Jiří Konečný)

Knihovna v Rýmařově v roce 2020 slaví pětasedmdesát let od svého založení. První sbírka českých knih určená k půjčování obyvatelům města vznikla už o Vánocích roku 1945. Knihovna tudíž patří mezi první kulturní zařízení v poválečném Rýmařově. Za více než sedm desetiletí nepřerušené existence několikrát změnila sídlo. Rostl její fond a s ním i prostorové nároky; současně byla postupně odsouvána ze středu města. Zatímco v roce 1946 byla umístěna na radnici, na začátku padesátých let byla přestěhována do rohu náměstí Míru, do přízemí dnešního muzea, v roce 1961 získala prostory ve funkcionalistické budově banky na náměstí Svobody, z nichž část po sametové revoluci opět ztratila ve prospěch bankovního ústavu. A nakonec na podzim roku 2019 mění adresu znovu a přesouvá se na ulici Julia Sedláka. Jejím novým sídlem se stává rovněž funkcionalistická budova, vystavěná ve třicátých letech pro potřeby okresního soudu a od šedesátých let využívaná jako škola.

„Putování“ městské knihovny na mapě Rýmařova má ještě jednu, lehce bizarní linku: všechna její dosavadní sídla totiž sloužila mimo jiné k výkonu represivní moci. Na radnici se v minulých stoletích též vedly výslechy a ve sklepení se patrně i věznilo, v současném muzeu mělo za druhé světové války kancelář gestapo, v prvním patře bankovního domu zase bylo do sedmdesátých let oddělení Veřejné bezpečnosti a budova na ulici Julia Sedláka, jak bylo řečeno, byla původně soudem a jako taková disponovala i celami. Pokud vnímáme genia loci v souvislosti s funkcí městských budov, působila knihovna pokaždé jako zušlechťující, projasňující nájemník domů s temnou minulostí, který do zdí dříve navštěvovaných s obavami a z donucení vnesl mnohem sympatičtější funkci relaxační, kulturní a vzdělávací.

A takovou chce knihovna být i na své nové adrese – institucí otevřenou všem, dětem, studentům, dospělým i seniorům, příjemným zázemím pro studium, četbu, vyhledávání informací, ale i pro odpočinek, hru a zážitky.

V renovované budově na ulici Julia Sedláka knihovna dostala k dispozici prostory v prvním nadzemním podlaží. Ve druhém podlaží a v suterénu má své učebny Středisko volného času, v suterénu bude umístěn i sklad knih, který by měl být vybaven v roce 2020. Situování do prvního podlaží, odkud vede schodiště do druhého patra, si vynutilo rozdělení knihovny na dvě části, mezi nimiž je průchozí chodba. Z čelního pohledu tvoří pravé křídlo podlaží půjčovna pro dospělé čtenáře, levé křídlo půjčovna pro děti a čítárna.

Čítárna (foto: Michal Vyhlídal, Knihovna Městského muzea Rýmařov)
Čítárna (foto: Michal Vyhlídal, Knihovna Městského muzea Rýmařov)

Vybudování samostatné čítárny je pozitivním posunem ve srovnání s dřívějšími prostory knihovny, kde byly koutky pro četbu a práci na počítači rozmístěny mezi regály půjčovny pro dospělé. Nová čítárna je účelně rozvržena tak, aby v ní našli pohodlné místo čtenáři denního tisku a časopisů i studenti nebo uživatelé veřejného internetu. Místnost je světlá a vzdušná, kromě periodik nabízí i přehled audioknih, cizojazyčné a regionální literatury, poezie, komiksů nebo stolních her, které je rovněž možné si vypůjčit domů. Šest počítačů umožňuje přístup na internet, tisk dokumentů a nově i skenování.

Čítárna (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)

Čítárna (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)

Čítárna (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)
Čítárna (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)

Půjčovna pro děti a mládež sousedící s čítárnou poskytuje útulné, bezpečné prostředí, kde si mohou děti nejen číst, půjčovat knížky a časopisy, psát úkoly, kreslit nebo pracovat na počítači, ale i hrát stolní hry a pro nejmenší jsou nově připravené edukativní hračky, které je možné si rovněž půjčit domů. Kvalitní dřevěné hračky nejsou levnou záležitostí, a tak si je rodiče mohou tímto způsobem vyzkoušet dřív, než se rozhodnou některou zakoupit. Dětská půjčovna má samozřejmě i zázemí pro besedy, oblíbenou pyramidu k sezení (se skrýší uvnitř) a zařízení pro videoprojekci. Pěkným interiérovým prvkem je domeček, který v sobě ukrývá knížky pro nejmenší čtenáře a nečtenáře.

Půjčovna pro děti (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)

Půjčovna pro děti (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)

Půjčovna pro děti (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)

Půjčovna pro děti (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)

Půjčovna pro děti (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)
Půjčovna pro děti (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)

Vyhledávání v elektronickém katalogu v půjčovně pro děti (foto: Jiří Konečný)
Vyhledávání v elektronickém katalogu v půjčovně pro děti (foto: Jiří Konečný)

Edukativní hračky k zapůjčení (foto: Jiří Konečný)
Edukativní hračky k zapůjčení (foto: Jiří Konečný)

Edukativní hračky (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)
Edukativní hračky (foto: Zdenka Přikrylová, Městská knihovna Rýmařov)

Půjčovna pro dospělé je spolu s kanceláří ředitelky knihovny situována v pravém křídle podlaží. Menší plocha půjčovny ve srovnání s předchozími prostory vyvolala nutnost zvýšit úložnou kapacitu knižních regálů, jsou tudíž o něco širší a především o polici vyšší. Do volného výběru se tak podařilo umístit většinu knižního fondu (více než tisíc knih musely knihovnice vyřadit nebo převést do skladu). Díky bílé barvě regálů půjčovna navzdory maximálnímu využití kapacity místností nepůsobí stísněně. Dostatek místa získala naučná literatura i beletrie, samostatně jsou vystaveny detektivky, povinná četba k maturitě, knižní novinky i tipy, výměnný fond, ale také oblíbená Čtenářská výzva; zbylo i místo pro čtecí koutky. Vyhledávání v katalogu čtenářům usnadní počítače umístěné přímo na regálech a s pomocí dobře viditelných popisů se v půjčovně, čítárně i dětském oddělení snadno zorientují.

Naučná literatura v půjčovně pro dospělé (foto: Michal Vyhlídal, Knihovna Městského muzea Rýmařov)
Naučná literatura v půjčovně pro dospělé (foto: Michal Vyhlídal, Knihovna Městského muzea Rýmařov)

Beletrie v půjčovně pro dospělé (foto: Michal Vyhlídal, Knihovna Městského muzea Rýmařov)
Beletrie v půjčovně pro dospělé (foto: Michal Vyhlídal, Knihovna Městského muzea Rýmařov)

Návrh interiéru, který i při menší využitelné ploše zajišťuje všechny funkce knihovny, na něž jsou čtenáři zvyklí, je dílem Ing. arch. Tomáše Adámka. Reakce návštěvníků jsou zatím velice pozitivní a lze podle nich soudit, že přes nevýhody, které přemístění knihovny přineslo (větší vzdálenost od centra, rozdělení knihovny na dvě poloviny), se nové prostory líbí. Těm, kteří to teď mají do knihovny příliš daleko, především seniorům a handicapovaným, knihovna nabízí zdarma donášku knih až domů.

Knihovna, to ovšem není jen půjčování knih nebo veřejný internet. Představuje především přívětivý nekomerční prostor pro setkávání všech generací i klidné útočiště – zkrátka „obývák města“.

Knihovna v Polance nad Odrou – vstřícnost, spolupráce a radost

Knihovna města Ostravy má ústřední knihovnu a 28 poboček, jednou z nich je pobočka v Polance nad Odrou. Jde o samostatný obvod statutárního města Ostravy, kde žije na 5 000 obyvatel; zdejší knihovna má tudíž vesnický charakter. Obsluhu zde zajišťuje jedna profesionální knihovnice na celý úvazek.

Knihovna v Polance sídlila posledních třicet let v budově ve vlastnictví soukromých osob, jejíž součástí byla i hospoda a kino. Budova to byla stará, nevzhledná a bez zateplení, což bylo znát i na teplotě uvnitř půjčovny. Knihovna se skládala z jedné místnosti rozdělené regály napůl. Pokud šel čtenář do knihovny, musel projít zakouřenou chodbou. Proto jsme se velice těšili na dlouho plánované stěhování do nových prostor.

K přesunu knihovny do zrekonstruované historické budovy bývalé školy došlo v září 2018. Nově získané prostory o ploše 154 m2 jsou prosvětlené řadou velikých oken, jež směřují do parku a hlavně jsou větší a dostatečné. V přízemí bezbariérově přístupného objektu se nachází knihovna a obřadní síň, první patro patří Úřadu městského obvodu Polanka nad Odrou a druhé patro Základní umělecké škole Heleny Salichové.

Čtenáři mají tak více institucí v jednom místě, děti tráví v knihovně čas, kdy čekají na kroužky v základní umělecké škole. Vyšší komfort získali klienti i díky rozšířené půjčovní době. Dnes jsou to čtyři dny v týdnu v objemu 20 hodin.

Knihovna se skládá ze tří místností. Hned u vstupu do knihovny se nachází velké dětské oddělení, je zde umístěn i výpůjční pult a PC pro čtenáře. Za zmínku stojí variabilní sestava osmi čtvrtkruhových stolů, které se dají sestavit do různých tvarů – oválu, kruhu či do jedné vlnité linie. Druhá místnost patří oddělení pro dospělé a ve třetí se nachází naučná literatura pro děti i dospělé a také malá kuchyňka, která je decentně umístěna za regály. Knihovní fond má velikost deset tisíc knihovních jednotek; je však více koncentrován do druhé a třetí místnosti, aby vstupní a nejprostornější, kde se také konají veškeré akce, působila vzdušně a odlehčeně.

Dětské oddělení a pult
Dětské oddělení a pult

Druhá místnost s beletrií pro dospělé
Druhá místnost s beletrií pro dospělé

Díky větším prostorám se mohou v nové knihovně konat akce, které nebyly dříve možné zejména z kapacitních důvodů – žákovské kolo v recitaci poezie nebo (byť za velmi ztížených podmínek) Noc s Andersenem. Daří se nám dlouhodobá výtečná spolupráce s úřadem, který si cení kulturní instituce v obci a vnímá nyní ještě bezprostředněji veškeré aktivity knihovny. Ročně získáváme dotaci ve výši deset tisíc Kč na celoroční projekt sestavený ze soutěží.

Úspěch má i lokální fundraising, díky kterému máme cílenou podporu pro aktivity typu Noc s Andersenem či Lovci perel (zde máme 64 účastníků s objemem 295 přečtených knih). Intenzivní je rovněž spolupráce s místní základní školou – ročně realizujeme na 40 besed (nabízíme výběr ze třinácti různých témat) a lekcí při účasti převyšující 700 dětí. Dobře funguje i zapojení do projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Děti jsou dychtivé i dalších aktivit, jakými jsou třeba soutěže; za rok jimi projde na 160 dětí.

Hra Bingo
Hra Bingo

Pro nejmenší děti a jejich rodiče je každé dva týdny připravován klub Broučci, a to v rámci projektu S knížkou do života (Bookstart). Jde o pravidelný hodinový program, při kterém rodiče společně s dětmi pod vedením knihovnice tančí, cvičí, zpívají, ve skupině hrají na hudební nástroje a vyrábí jednoduché výrobky ve tvůrčí dílně.

Klub Broučci pro rodiče a nejmenší děti
Klub Broučci pro rodiče a nejmenší děti

Broučci s Mikulášem
Broučci s Mikulášem

Pro seniory knihovna v Polance realizuje klub Generace. Senioři se každý měsíc setkávají nad knihami. Tato aktivita je volně propojena s projektem Paměť Ostravy – snažíme se iniciovat setkání, sbírat vzpomínky čtenářů i nečtenářů, které se následně vydávají knižně a jako e-knihy.

Přestože v místě nebydlím, moje profese mě jednoznačně včleňuje do vesnické komunity. Práce knihovníka tam, kde vnímá, že věci fungují, jsou založeny na vzájemné vstřícnosti a pomoci, je radost.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny města Ostravy.

Ocenění

Setkání knihovníků Libereckého kraje v roce 2019 a jejich ocenění

Regionální organizace SKIP Libereckého kraje již posedmé udělovala ocenění nejlepším knihovnicím/knihovníkům ve dvou kategoriích – Knihovník/Knihovnice Libereckého kraje a Celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji.

Na Setkání knihovníků Libereckého kraje, které se uskutečnilo v úterý 10. prosince 2019 ve velkém sále Krajské vědecké knihovny v Liberci, byla už posedmé  udělena Cena Knihovník/Knihovnice roku Libereckého kraje. Tři nositelky ceny Knihovník/Knihovnice Libereckého kraje obdržely diplom a peněžní poukázku v hodnotě 1 000 Kč, kterou věnoval regionální výbor SKIP Libereckého kraje; Liberecký kraj věnoval knižní dar.

Nominovány byly:

  • Mgr. Pavla Bajerová (Krajská vědecká knihovna v Liberci);

  • Věra Engeová (Místní knihovna Albrechtice v Jizerských horách);

  • Jaroslava Černá (Městská knihovna Antonína Marka Turnov);

  • Marie Chlebnová (Obecní knihovna Paceřice);

  • Marie Fabiánová (Obecní knihovna Skuhrov);

  • Pavlína Fuitová (Místní knihovna Žandov);

  • Mgr. Jitka Kočí (Místní knihovna v Maršovicích);

  • Eva Kordová (Městská knihovna Antonína Marka Turnov);

  • Dana Kurková a Radka Wittmayerová (Městská knihovna Frýdlant);

  • Táňa Kuželková (Krajská vědecká knihovna v Liberci);

  • Eva Marková (Městská knihovna Vysoké nad Jizerou);

  • Věra Palečková (Místní knihovna Svor);

  • Helena Šípová (Městská knihovna Česká Lípa);

  • Jitka Vanclová (Městská knihovna v Semilech).

Cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji získala paní Jitka VanclováMěstské knihovny v Semilech. Nositelkou Ceny Knihovnice Libereckého kraje roku 2019 v kategorii neprofesionální knihovny se stala paní Marie Fabiánová Obecní knihovny Skuhrov a v kategorii profesionálních knihoven získala ocenění Knihovnice Libereckého kraje roku 2019 paní Táňa Kuželková z Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Ocenění předal Mgr. Martin Féna, vedoucí oddělení kultury Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Libereckého kraje, ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci Mgr. Blanka Konvalinková a předsedkyně SKIP Libereckého kraje PhDr. Dana Kroulíková. Všem nositelům titulu Knihovník/Knihovnice  Libereckého kraje roku 2019 upřímně gratulujeme!

Jitka Vanclová získala Cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji více než oprávněně – v roce 2018 oslavila své profesní jubileum, 40 let práce v knihovně! Jako knihovnice začala pracovat hned po maturitě v září 1978 a začínala na oddělení pro dospělé čtenáře. V té době ještě netušila, že se knihovnictví bude věnovat po celý život a vystřídá několik pozic, aby nakonec zakotvila na metodice, v regionálních službách. Během knihovnického života se Jitka Vanclová kontinuálně vzdělávala a nové požadavky přijímala jako výzvu. Své zkušenosti dále předávala svým kolegyním, ale především knihovníkům a knihovnicím v obcích. Dá se říci, že vychovala několik generací knihovníků a knihovnic. Knihovnictví je pro ni srdeční záležitostí a pro knihovníky a knihovnice obecních knihoven byla vždy oporou a pomocníkem. Díky své otevřenosti a diplomacii navázala úzký vztah nejen s nimi, ale i se starostkami a starosty obcí a dokázala je přesvědčit o významu a nutnosti zachování knihoven v okrese. Nikdy neváhala podat pomocnou ruku při stěhování či údržbě knihoven. Osobní zápal pro knihy a knihovnickou práci je jí vlastní. V semilské knihovně strávila 41 let a v současné době předává pomyslné žezlo svým následovnicím. Věříme, že nadále zůstane naší příležitostnou kolegyní i vášnivou čtenářkou.

Jitka Vanclová z Městské knihovny v Semilech
Jitka Vanclová z Městské knihovny v Semilech

Marie Fabiánová z Obecní knihovny Skuhrov získala titul Knihovnice roku 2019 v kategorii neprofesionální knihovny za mimořádně úspěšné vedení této malé místní knihovny. Od roku 2007, kdy se paní Fabiánová ujala role knihovnice, se knihovna začala výrazně využívat, vzrostl počet čtenářů a návštěvníků knihovny. Knihovna se stala malým společenským centrem obce – v knihovně se schází internetový kroužek, „Babinec“, výrazné aktivity jsou určeny i dětským návštěvníkům. Ti se mohou těšit na slavnostní rozdávání slabikářů prvňáčkům, Noc s Andersenem, Pohádkový les a pravidelné společné návštěvy knihovny. Zajímavostí je zcela jistě každoročně v listopadu pořádané setkání čtenářů knihovny, během kterého se hovoří hlavně o činnosti knihovny a o jejích aktivitách v průběhu roku. Nominaci na ocenění paní Marie Fabiánové podal pan Tomáš Pavlata, starosta obce Skuhrov. Ve svém návrhu uvedl: „I v malých knihovnách se často dějí velké věci a naše knihovna je toho živým důkazem právě díky obětavé práci paní knihovnice Marie Fabiánové.“

Marie Fabiánová z Obecní knihovny Skuhrov se starostou obce
Marie Fabiánová z Obecní knihovny Skuhrov se starostou obce

Táňa Kuželková, která pracuje v Krajské vědecké knihovně v Liberci jako koordinátorka projektů a vnějších vztahů, získala titul Knihovnice roku 2019 v kategorii profesionální knihovny především za mimořádně úspěšnou organizaci každoroční dvoudenní konference Současnost literatury pro děti a mládež, kde se jí podařilo kromě tradiční spolupráce s Technickou univerzitou v Liberci navázat spolupráci i s odborníky z Univerzity Karlovy. Program konference se tak ještě více zkvalitnil a konference se pravidelně účastní knihovníci a knihovnice z celé republiky. Dalším výrazným projektem, který Táňa Kuželková organizuje a na kterém se zásadní mírou podílí, je vydávání tzv. znakoknihy (převedení tištěné knihy do videosekvencí v českém znakovém jazyce), která je určena neslyšícím. V letošním roce bude knihovna vydávat už třetí znakoknihu, tentokrát to budou České a moravské pověsti autorek Aleny Ježkové a Renáty Fučíkové. Táňa Kuželková zajišťuje její realizaci od setkání všech, kteří se na knize podílejí, až po závěrečný slavnostní křest znakoknihy na liberecké radnici. Ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci, která nominaci podala, rovněž významně oceňuje, že Tána Kuželková každoročně obstarává nemalé množství financí prostřednictvím různých dotačních titulů a grantových programů. Ročně to bývají statisícové částky, které knihovně umožňují další zkvalitňování služeb. Táňa Kuželková je nejen výbornou pracovnicí, ale i obětavou a přátelskou kolegyní, která dokáže vždy podat pomocnou ruku.

Gratulace Táně Kuželkové z Krajské vědecké knihovny v Liberci
Gratulace Táně Kuželkové z Krajské vědecké knihovny v Liberci

Táňa Kuželková
Táňa Kuželková

Součástí programu Setkání knihovníků Libereckého kraje 2019 byly kromě vyhlášení ocenění rovněž odborné příspěvky o možnostech financování různých projektů prostřednictvím místních akčních skupin (MAS). V tomto bloku vystoupily pracovnice MAS na Frýdlantsku a s osobní zkušeností spolupráce s MAS se podělili ředitel Městské knihovny Antonína Marka Turnov a ředitelka Městské knihovny v Semilech. Po přestávce následovala prezentace probíhajícího projektu liberecké knihovny Knihovna Liberec – zkvalitnění ochrany a zpřístupnění knihovního fondu a jeho prezentace. Tento projekt je financován z prostředků Evropské unie a díky němu se kromě jiného restaurují vzácné tisky z fondu liberecké knihovny. Inspirativní byl i závěr programu, který byl věnován představení několika nizozemských knihoven, jež byly navštíveny v rámci exkurze Sdružení knihoven ČR na jaře 2019.

Účastníci setkání
Účastníci setkání

Fotografie pocházejí z archivu Krajské vědecké knihovny v Liberci. Další fotografie jsou k dispozici na Rajčeti.

Ostravský Den knihovníků a knihovnice roku 2019 v Moravskoslezském a Olomouckém kraji

Poslední, spíše společenskou akcí v roce 2019 pro oba kraje, které sdružuje náš SKIP 10, byl Den knihovníků v Ostravě 27. listopadu 2019. Slavnostní ráz setkání je nejlepším momentem k ocenění práce našich kolegyň. Hostitelská Knihovna města Ostravy připravila pro knihovníky z Moravskoslezského a Olomouckého kraje setkání v nekonvenčních prostorech kulturního centra COOLTOUR.

V centru COOLTOUR
V centru COOLTOUR

Pro knihovníky z Knihovny města Ostravy to byl doslova návrat na místo činu, neboť v těchto prostorách prožili takřka dva roky během rekonstrukce hlavní budovy.

Knihovnice roku 2019 Moravskoslezského a Olomouckého kraje

Setkání jsme zahájili vyhlášením Knihovníka/Knihovnice Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Letos padl vítězný los na ženy, a to na kolegyni Hanu Janků, vedoucí Městské knihovny Vrbno pod Pradědem, za Moravskoslezský kraj a Lenku Tomíčkovou, vedoucí Městské knihovny Hanušovice, za Olomoucký kraj.

Zleva: Ing. Pavla Müllerová (ředitelka Kulturního, informačního a vzdělávacího centra Vrbno, p. o.), Olga Hulínová, Hana Janků, Mgr. Helena Rybárová a Božena Daňková (všechny z Městské knihovny Vrbno pod Pradědem)
Zleva: Ing. Pavla Müllerová (ředitelka Kulturního, informačního a vzdělávacího centra Vrbno, p. o.), Olga Hulínová, Hana Janků, Mgr. Helena Rybárová a Božena Daňková (všechny z Městské knihovny Vrbno pod Pradědem)

Hana Janků vystudovala Střední knihovnickou školu v Brně, od roku 1976 pracuje v knihovně ve Vrbně pod Pradědem, od roku 1977 na pozici vedoucí knihovny. V roce 2007 vznikla nová organizace Středisko kultury a vzdělávání, pod kterou byla zařazena i knihovna, a paní Janků se stala ředitelkou celé organizace.

Knihovna byla, je a bude vždy její srdeční záležitostí. Přestože v posledních letech neměla na práci v knihovně tolik času, kolik by si přála, vždy si našla cestu do knihovny, aby pomohla třeba i při půjčování. Nikdy se nebála žádné práce v knihovně, vždy vykonávala vše, co bylo třeba. Zapojovala se často do různých aktivit a projektů. Díky její usilovné práci knihovna vzkvétala.

Paní Janků musela v červnu 2019 z rodinných důvodů rezignovat na funkci ředitelky, potažmo i vedoucí knihovny. Tuto skutečnost nese velice těžce, ráda by v knihovně zůstala alespoň na nějaký částečný úvazek.

Vzhledem k tomu, že pro knihovnu ve městě vykonala mnoho pozitivního, je ocenění Knihovnice Moravskoslezského kraje 2019 završením její dlouholeté celoživotní práce.

Lenka Tomíčková pracuje jako vedoucí Městské knihovny Hanušovice. Pod jejím vedením začala knihovna vzkvétat. Podílela se na výrazné obnově knihovního fondu. Navázala úspěšně spolupráci s místní základní a mateřskou školou. Daří se jí pořádat soutěže pro děti a učitelé pravidelně se žáky docházejí do knihovny. V knihovně děti loví perly, pravidelně každý rok probíhá Noc s Andersenem. Lenka Tomíčková se zároveň v rámci regionálních funkcí stará o dalších šest knihoven a jednu pobočku. Dobrovolní knihovníci velmi dobře spolupracují, protože jsou kvalitně metodicky vedeni. Malým knihovnám se tak na Hanušovicku daří. Co se týče celoročních výkazů a vyúčtování regionálních funkcí, je paní Tomíčková vzorem pečlivosti pro ostatní knihovny. Čtenáři knihovny ji díky její ochotě naslouchat, velké trpělivosti a profesionalitě mají velmi rádi. V knihovně spolupracuje s kolegyní Dášou Šmotkovou, se kterou tvoří výborný tým.

Tečka za koncem roku

Po vyhlášení ocenění následoval obsáhlý referát ředitelky Knihovny města Ostravy Mirky Sabelové, která velmi podrobně zhodnotila činnost SKIP 10 za rok 2019. Slavnostní setkání ukončily dvě herecké etudy ostravské amatérské scény a následně bohaté pohoštění a přátelské posezení. Den knihovníků se tak stal krásnou tečkou za činností SKIP 10 v roce 2019.

Fotografie pocházejí z facebookových stránek SKIP 10.

Osobnosti

Brněnský rok s Jiřím Mahenem

Ve středu 22. května 2019 uplynulo osmdesát let od smrti Jiřího Mahena (1882–1939), jedné z nejvýznamnějších osobností našeho knihovnictví. Jeho odkaz popularizuje a rozvíjí Společnost Jiřího Mahena, která byla založena v roce 1993. Sídlí v brněnském Mahenově památníku a úzce spolupracuje s Knihovnou Jiřího Mahena, ale i s Moravskou zemskou knihovnou či s Masarykovou univerzitou. Spektrum její činnosti zahrnuje přednášky v knihovnách, na vysokých i středních školách, dále různé literární pořady, autorská čtení nebo představování nových knih.

Každoročně vydává zpravodaj nazvaný Milíř (jeho název je odvozen z jednoho textu z Mahenovy knížky Díže: „Jsem milíř, který v lesích dýmá…“), který není určen jenom členům spolku, neboť má charakter literárního sborníku. Je tudíž adresován také školám, knihovnám a dalším institucím. Na jeho stránkách vycházejí mahenovské studie a články, jakož i rozličné Mahenovy texty. Elektronická podoba Milíře je od roku 2012 umístěna na webových stránkách Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Celkem vyšlo jednadvacet čísel.

V roce 2019 se členové Společnosti Jiřího Mahena významně podíleli na akcích připomínajících uvedené výročí Mahenovy smrti: šlo o květnovou mahenovskou konferenci, knihovnickou výstavu v Moravské zemské knihovně, o různé přednášky, články a vystoupení v několika médiích (Brněnský deník, Mladá fronta DNES, Český rozhlas). Mahenovské akce se konaly i na podzim, a to v Moravském zemském muzeu a v Mahenově památníku, takže šlo o celý mahenovský rok.

Zmíněná konference se konala ve dnech 21. a 22. května 2019 v Knihovně Jiřího Mahena, která ji zorganizovala spolu se Společností Jiřího Mahena pod názvem Jiří Mahen v množném čísle (tento název je narážkou na surrealistickou sbírku Mahenova přítele Vítězslava Nezvala Žena v množném čísle, vydanou v roce 1936). Záštitu nad ní převzala primátorka města Brna Markéta Vaňková.

Většinu referátů přednesli literární historikové z brněnské, ostravské a opavské univerzity, ale i pracovníci a pracovnice ústavů Akademie věd ČR, Janáčkovy akademie múzických umění, muzeí a knihoven. Zabývali se Mahenovým životem a hlavními sférami jeho tvorby, mahenovskou literaturou a soudy literárních kritiků o Mahenových dílech (například o románu Kamarádi svobody). Interpretovali knihu Toulky a vzpomínky, Mahenovy rané hry, shody v myšlení Jiřího Mahena a Jana Mukařovského, leč i spojitost Divadla Husa na provázku s Mahenovým stejnojmenným souborem tzv. filmových libret z roku 1925. Zazněly též referáty o Mahenových krajinách a o jeho generačních druzích ovlivněných anarchismem. Nechybělo ani posouzení inscenace Mahenova Janošíka z roku 1910, kterého Martin Františák v roce 2018 uvedl v Mahenově divadle v upravené podobě pod názvem Jánošík Revisited.

Libuše Nivnická, Jiří Poláček a Vladislav Raška na mahenovské konferenci
Libuše Nivnická, Jiří Poláček a Vladislav Raška na mahenovské konferenci

Knihovnickou sféru na konferenci, jejíž součástí byla i prohlídka zrekonstruovaného Mahenova památníku, reprezentovali tři zástupci. Bývalý ředitel Moravské zemské knihovny Jaromír Kubíček připomněl Mahenovu Knížku o čtení praktickém z roku 1924 a jeho činnost ve Spolku veřejných obecních knihovníků, avšak zmínil se i o dalších knihovnických spolcích a o čelných osobnostech meziválečného knihovnictví. Někdejší ředitel vyškovské Knihovny Karla Dvořáčka Vladislav Raška přiblížil činnost proslulého vyškovského tiskaře Františka Obziny, který tiskl i knihy Jiřího Mahena.

Ředitelka Knihovny Jiřího Mahena Libuše Nivnická sdělila, že tato instituce nese Mahenovo jméno od roku 1959. V nástinu historie Mahenova památníku zdůraznila významnou roli Mahenova synovce Oldřicha Haselmanna. Charakterizovala i současnou knihovnickou práci, stále těžící z mnohých Mahenových názorů a aktivit. Inspirativnost jeho odkazu vyzvedli i další účastníci konference, z níž v roce 2020 vyjde sborník.

O konferenci byla širší veřejnost informována v Literárních novinách a v brněnské Duze, v níž vyšlo ještě několik dalších mahenovských příspěvků. Informace o konferenci se dostala také k rozhlasovým posluchačům, a to zásluhou Aleny Blažejovské, která z ní připravila zhruba dvacetiminutové pásmo, vysílané v rámci pravidelného pořadu Zelný rynk na stanici Český rozhlas Brno 28. června 2019.

Po skončení mahenovské konference se v Moravské zemské knihovně uskutečnila vernisáž výstavy nazvané Jiří Mahen knihovník národní (její autoři Monika Kratochvílová a Jaromír Kubíček se při volbě tohoto pojmenování zjevně inspirovali Mahenovou knížkou Knihovna jako instituce národní, vydanou v roce 1928). Součástí vernisáže byla prezentace publikace Jaromíra Kubíčka Dějiny veřejných lidových knihoven v českých zemích. Moravská zemská knihovna připomněla Mahenovo výročí rovněž v rámci projektu Oči Brna, promítnutím mahenovského televizního filmu Archimédův bod (1982) a mou přednáškou Mahen a ti druzí.

Součástí mahenovského roku byla i výstava v Moravské zemské knihovně
Součástí mahenovského roku byla i výstava v Moravské zemské knihovně

Na podzim počet uvedených akcí rozšířilo Moravské zemské muzeum, jež připravilo prezentaci nazvanou Mahen. Mahen? Mahen! V sobotu 28. září pracovníci muzea provedli zájemce po mahenovských místech, na která upozorňovalo několik plakátů, a poté je pozvali na pořad s názvem Myšlenky pro třetí tisíciletí. Konal se v Dietrichsteinském paláci a z knihovníků v něm vystoupil Jaromír Kubíček, který hovořil o Mahenově meziválečné knihovnické činnosti ve spojitosti s dneškem.

Za završení akcí připomínajících osmdesáté výročí Mahenovy smrti lze považovat sérii pořadů, které připravila Společnost Jiřího Mahena v Mahenově památníku od 19. září do 12. prosince. Byly zaměřeny na vztah Jiřího Mahena a Františka Halase, na Mahenovu knihu Husa na provázku a jeho hru Dezertér z roku 1923, jakož i na jeho kontakty s vyškovským tiskařem Františkem Obzinou. Předposlední pořad byl věnován Vančurovým Obrazům z dějin národa českého (jak známo, Vančura a Mahen byli příbuzní) a nakonec pracovnice Knihovny Jiřího Mahena a členové Společnosti Jiřího Mahena publiku přečetli ukázky z několika Mahenových knih.

Poznámka redakce: Vaší pozornosti doporučujeme také konkrétně 21. číslo Milíře věnované mj. právě mahenovským akcím.

Obrazový doprovod pochází z archivu Knihovny Jiřího Mahena v Brně.

Zemřela Jaroslava Biolková

Ve věku nedožitých 80 let nás 11. ledna 2020 navždy opustila naše kolegyně Jaroslava Biolková. Její osobnost je spjata s Městskou knihovnou v Přerově, ve které prožila většinu svého profesního života. Působila zde jako metodička, poté řadu let jako ředitelka. Přerovská knihovna i knihovny v regionu se za jejího působení velmi změnily. Byl vytvořen funkční celookresní systém 130 prosperujících knihoven; ve městě bylo vybudováno několik poboček, které měly velký vliv na růst počtu čtenářů a výpůjček i na spokojenost uživatelů; za jejího vedení vzniklo hudební oddělení. Knihovna zahájila velmi brzy automatizaci knihovnických procesů. V roce 1976 navázala J. Biolková spolupráci s bardejovskou knihovnou na Slovensku, která pokračuje stále. A na Slovensku na J. Biolkovou dodnes všichni s velkou úctou a přátelstvím vzpomínají.

J. Biolková patřila k mimořádně aktivním členům SKIP. Vstoupila do SKIP již v roce 1968 a své členství obnovila ihned v roce 1990. Od téhož roku začala pracovat v regionálním výboru SKIP, jehož aktivní členkou byla do roku 1998. Od roku 1999 byla členkou dozorčí komise regionální organizace Moravskoslezského a Olomouckého kraje. V profesní organizaci působila také po odchodu do důchodu, a to v seniorské sekci SKIP 10; účastnila se dění mezi knihovníky seniory i na republikové úrovni. Pro své bývalé kolegyně a kolegy aktivně pracovala, dokud jí to zdravotní stav dovolil.

Byla výraznou osobností přerovského kulturního života; svědčí o tom udělení Ceny města Přerova – Medaile J. A. Komenského i Cena českých knihovníků, kterou získala v roce 2010 za přínos a rozvoj knihoven na Moravě.

Vždy a všude šířila optimismus, dobrou náladu i svůj typický humor a také skvělé perníčky, kterými při každé příležitosti obdarovávala své knihovnické přátele. Knihovnická práce, jak sama často říkala, byla její radost, trápení a láska…

Rozhovor

PhDr. Lidmila Vášová: Propojení teorie s praxí je velmi potřebné

PhDr. Lidmila Vášová byla výraznou osobností dnešního Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Rozhovor vznikl u příležitosti jejích 80. narozenin, které oslavila 31. prosince 2019. Bohužel se zanedlouho poté ukázalo, že se jednalo o rozhovor poslední, neboť dr. Vášová 18. února 2020 zemřela. Připomeňme si proto společně její životní dráhu, odborné zájmy, ale i něco málo ze soukromí.

Kdy začalo být jasné, že u Vás, pokud jde o volbu povolání, zvítězí knihovnictví? Projevil se v tom nějak i vliv Vašeho otce, tj. prof. RNDr. Františka Hyhlíka?

Odmalička jsem byla doma obklopena knihami, protože můj tatínek měl rozsáhlou knihovnu, tematicky velice rozmanitou. Velká část byla z oblasti psychologie, pedagogiky, filosofie a přírodních věd. Otcův původní obor studia byla matematika a deskriptivní geometrie a tyto předměty se tehdy studovaly na přírodovědecké fakultě, takže i tato oblast byla v rodinné knihovně zastoupena. Velkou část tvořila česká i světová klasická literatura a samozřejmě i dětská literatura, ve 30. a 40. letech 20. století nová. Měla jsem volný přístup k celému fondu a byla jsem náruživý čtenář, takže volba směru studia mi byla jasná. Ještě před maturitou jsem uvažovala, zda se nemám přihlásit na obor psychologie, ale po rodinné úvaze jsem volila obor knihovnictví a čeština (tehdy bylo možné studovat knihovnictví jako dvouoborové), a proto otázky působení četby na psychiku, na rozvoj osobnosti od útlého věku se staly mým stálým zájmem. Z toho vyplynula i volba tématu mé diplomové práce Čtenářské výzkumy N. A. Rubakina a jejich ohlas u nás.

Knihovnictví jste vystudovala v letech 1957–1962 na Univerzitě Karlově. Kteří vyučující Vás tehdy svými přednáškami nebo např. semináři nejvíce oslovili?

Velmi působivé byly přednášky Jana Blahoslava Čapka (starší česká literatura), potom Eduarda Goldstückera (světová literatura), Františka Jílka (česká gramatika) a Jaroslava Drtiny (knihovnictví u nás a ve světě).

Co je to nejcennější, co jste si z dob svého vysokoškolského studia odnesla?

Z vysokoškolského studia jsem si kromě odborných znalostí přinesla řadu přátelských vazeb (mnohá z těchto přátelství trvají dosud), ať již to bylo na domovské katedře či jiných katedrách. Rovněž můj manžel – spolužák, který studoval o ročník výš – mi byl věrným a trpělivým souputníkem. Škoda, že zemřel v necelých 46 letech. V obtížné životní situaci (dcera 10 let, syn 14) mi velmi pomohli kolegové z katedry tělesné výchovy. Oba jsme s manželem hodně sportovali (kanoistika, plavání, turistika, lyžování, judo aj.), oni mi poskytli (i pro děti) účast na zájezdech, výletech i pobyt na Albeři.

Ve své diplomové práci jste se zabývala dílem Nikolaje Alexandroviče Rubakina (1862–1946), dnes neprávem pozapomenutého představitele ruské inteligence, kterého bychom mohli označit za otce bibliopsychologie. Jsou podle Vás některé z jeho myšlenek nosné i v dnešní době?

Nikolaj Alexandrovič Rubakin se zabýval působením četby na čtenáře v různých věkových a sociálních skupinách a snažil se aplikovat psychologii do těchto oblastí. V publikaci Introduction à la psychologie bibliologique (vydáno v roce 1922, 600 stran) podrobně vysvětluje postupy při zjišťování účinků četby na člověka, zavedl pojem bibliopsychologie, ale jeho testy a metodika výzkumu byly tak podrobné, že ve větších vzorcích respondentů byly velmi obtížně zpracovatelné. Jeho bibliopsychologie vyvolala ve 20. a 30. letech 20. století velký zájem řady českých knihovníků (Živný, Poch, Tobolka, Frey, Koutník aj.). V roce 1926 se v Praze konal mezinárodní kongres knihovníků a přátel knihy, kde měl Rubakin přednášku o bibliopsychologii a jejím užití v praxi. Přednáška byla publikována ve sborníku, který z kongresu vyšel, takže se s pojetím bibliopsychologie mohla seznámit širší veřejnost. Od té doby můžeme sledovat různé průzkumy a výzkumy četby v našich veřejných knihovnách (mnohé byly publikovány časopisecky i knižně).

Rubakin pohlíží na čtenáře komplexně – jaké má zájmy, vzdělání, motivaci k četbě, z jakého sociálního prostředí pochází a v jakém žije, jaký typ literatury vyhledává, který autor je mu blízký apod. Myslím si, že to vše by mělo zajímat i knihovníka a zejména toho, kdo pracuje se začínajícími čtenáři a s handicapovanými osobami. Proto je tak důležité věnovat pozornost biblioterapii a jejímu správnému aplikování. Jak jsem již naznačila, pokud jde o výzkumy, je zde problém užití Rubakinovy metody zkoumání, protože je velice náročná jak pro respondenta, tak pro zpracovatele (např. dotazník se 150 a více otázkami). Teze „Správná kniha ve správný čas může silně zapůsobit“ platí dodnes.

Rubakin – aby usnadnil knihovníkům práci – sestavil řadu výběrových seznamů literatury podle sociálních, zájmových a věkových skupin čtenářů. Tato praxe byla běžná i v našich knihovnách a v určité podobě se s ní setkáváme i v současnosti. Rubakin sám prováděl výzkumy v různých společenských vrstvách a zjišťoval vliv slovní zásoby čtenářů, vliv ilustrací a celkové grafické úpravy knihy na rozvoj zájmu o četbu. Výsledky aplikoval v praxi tím, že sám psal populárně naučné knížky a ty byly u méně vyspělých čtenářů dobře přijímány.

Po studiích jste krátce pracovala v Městské knihovně v Praze. Zanedlouho jste ale přešla na katedru knihovnictví, která v průběhu své historie několikrát změnila svůj název i organizační začlenění v rámci Univerzity Karlovy (nyní ji známe jako Ústav informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě). Tam jste na působila téměř 50 let. Můžete tedy nepochybně srovnávat. Co pokládáte za nejdůležitější změny, ke kterým na katedře došlo od poloviny šedesátých let? A jak je hodnotíte?

45 let uplynulo jako voda. Pro zajímavost uvádím, že stále jsem byla na stejném pracovišti, ale názvy se měnily – Katedra knihovnictví, Katedra knihovnictví a vědeckých informací, Katedra vědeckých informací a knihovnictví, nyní Ústav informačních studií a knihovnictví – tato pracoviště byla na Filologické, Filozoficko-historické fakultě, Institutu osvěty a novinářství, Fakultě osvěty a novinářství, Fakultě sociálních věd a publicistiky a opět na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Srovnávat jednotlivé etapy vývoje v průběhu cca padesáti let je téměř nemožné. Jak se obor vyvíjel, je patrné již ve změnách názvu katedry a organizačního zařazení tohoto pracoviště v rámci Univerzity Karlovy. Změny v učebních plánech jsou veliké, odklon od knihovnictví k informační vědě značný, takže se o srovnávání raději nebudu ani pokoušet.

Profesně jste se vždy zaměřovala na pedagogické a psychologické otázky čtení, čtenáře a čtenářství, na biblioterapii. Navíc jste u nás zavedla bibliopedagogiku jako samostatnou vědní disciplínu a vysokoškolský předmět. V různých odborných diskusích se poměrně často objevuje téma propojení teorie s praxí. Proto bych se Vás ráda zeptala, zda se v průběhu let dařilo přenášet teoretické poznatky z oblasti bibliopedagogiky do praxe knihoven?

V předmětech, které jsem v letech 1965–2008 učila, jsem věnovala pozornost spojení psychologie, pedagogiky a knihovnictví. S důrazem na praktické užití pedagogicko-psychologických principů v práci knihovníka a informačního pracovníka vlastně vznikl předmět Bibliopedagogika (po konzultaci s katedrou knihovnictví v Bratislavě). Tato poměrně nová disciplína měla ohlas zejména u studentů tzv. dálkového studia, protože ti si poznatky z přednášek a učebních textů přenášeli do praxe. Totéž platilo i o přednáškách, které jsem měla v různých kurzech pořádaných okresními či krajskými knihovnami. Propojení teorie s praxí považuji za velice potřebné, proto když jsem měla na starosti tzv. provozní praxe posluchačů denního studia, snažila jsem se také vybrat takové knihovny a další informační instituce, o nichž jsem věděla, že se tam studenti opravdu něco naučí.

Po promoci jsem dva roky pracovala jako metodička pro práci s dětmi v pobočce Městské knihovny v Praze v Břevnově. Ověřila jsem si, jak je důležité dítě zaujmout a motivovat k četbě, ať už předčítáním, vyprávěním, hrou. Škoda, že předmět Metodika práce s dětmi už není ve vysokoškolské přípravě knihovníků. Přibývá dětí s různými vadami, zejména je častá dyslexie a dysgrafie. Zde by poučený knihovník mohl pomoci. Rovněž oblast biblioterapie se dostává do popředí zájmu nejen odborné veřejnosti. Také lituji, že už vypadl předmět Úvod do rétoriky, protože správně mluvit, jasně a zřetelně formulovat myšlenky by měl umět každý absolvent vysokoškolského studia.

Když už jsem zmínila spojení teorie a praxe, nelze zapomenout na odborné exkurze. Výběr knihoven a jiných informačních institucí odpovídal jejich pestrosti. Exkurze byly nejprve (počátkem 60. let) tří- až čtyřdenní, posléze byly zkráceny na dva až tři dny (dle výše finančního příspěvku fakulty), v 90. letech jeden až dva dny, protože studenti si vše platili. Ač příprava a zajištění exkurze bylo dost náročné (vybrat instituce, zajistit ubytování, autobus atd.), dělala jsem tuto práci ráda. Když bylo mezinárodní cestování omezené, byla exkurze do Polska a do NDR, po otevření hranic jsme vyjeli do Londýna, Oxfordu, Bonnu, Saarbrückenu aj. Na exkurze jezdili i někteří vyučující, např. dr. Jedlička, dr. Skolek, dr. Černá, dr. Stöcklová, prof. Königová nebo doc. Papík. A nálada byla vždy dobrá, zejména když se jelo na Moravu. Lituji, že v posledních letech už na Ústavu informačních studií a knihovnictví neprobíhá úvodní setkání studentů prvního ročníku ve výcvikovém středisku Univerzity Karlovy na Albeři. Tam se dostalo studentům výkladu o způsobu studia, o jejich právech a povinnostech jako studentů, nabídce sportovních aktivit a dostali informace o profilu zvoleného oboru, o možnostech uplatnění v praxi a hlavně možnost seznámení se s ostatními studenty.

Jste autorkou řady středoškolských i vysokoškolských učebnic. Dříve byly učebnice nezpochybnitelným základem výuky, dnes jsou při výuce často upřednostňovány primární zdroje, např. články. Jak se na tento trend díváte?

Učebnice jsou stále pevným základem studia, ale doba, která uplyne od napsání a vydání tiskem, je dlouhá. Vzhledem k tomu, jak prudký je rozvoj informačních médií a technologií, je nutné jim věnovat maximální pozornost. Ostatně sami studenti je preferují pro jejich aktuálnost a snadnou dostupnost.

Co pokládáte za svůj největší profesní úspěch a proč?

Za profesní úspěch považuji to, že i po letech se potkávám s bývalými studenty a oni se se mnou baví a máme si co říci. Zvou mě i na ročníková setkání.

A co v současné době nejraději čtete?

Čtenářství je v naší rodině hluboce zakotveno – obě děti četly ještě před vstupem do školy, moje maminka byla knihovnicí ve Výzkumném ústavu pedagogickém, manžel byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze.

Už od mládí ráda čtu memoáry, literaturu faktu, klasickou literaturu naši i cizí, dobré detektivky a chytrou humoristickou četbu. Aktuálně mám na svém nočním stolku Seifertovy Všecky krásy světa.

Děkuji za rozhovor!

Celostátní akce

Projekt S knížkou do života (Bookstart) má smysl aneb Jak si Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem vychovává své budoucí čtenáře

Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem (SVKUL) je od roku 2018 součástí úspěšného mezinárodního projektu Bookstart, který v českém prostředí nese název S knížkou do života. Článek přibližuje, proč je uvedený projekt důležitý a jak k jeho implementaci přistoupila SVKUL.

Předčítání je pro rozvoj dovedností dětí klíčové

Touhou každého rodiče je, aby jeho dítko bylo zdravé, silné, šťastné a spokojené, aby se dobře rozvíjelo, umělo komunikovat s okolním světem a bylo v něm úspěšné.

Odborníci se stále častěji shodují na tom, že čtení (předčítání) dětem a intenzivní slovní komunikace již od narození vede u dětí k větší představivosti, lepší gramotnosti a bohatší slovní zásobě.

Děti dříve mluví, čtou, píší a později jsou nadšenými čtenáři, pokud se s nimi hodně povídá a čte v době intenzivního rozvoje jejich řečového centra, tedy v průběhu prvních tří let života.

V raném věku děti sice ještě neovládají schopnost mluvit, ale velmi vydatně a neustále se učí. Prvními a nejdůležitějšími učiteli jsou pro děti maminka s tatínkem a nejbližší rodina. Děti jakoby „mimochodem“ pozorují rodinné vazby, způsoby komunikace i důležitost některých předmětů, se kterými se v rodině pracuje. Pokud uvidí, že kniha je jedním z „důležitých“ předmětů, kterému se věnuje společný čas a zájem, i ony ji tak budou vnímat.

Čtení dětem rozvíjí vnímání a chápání mluveného slova a předchází potížím s vyjadřováním, které můžou vést k nahrazování verbální komunikace za komunikaci vizuální. Pak často dochází k upřednostňování obrázků, filmů, počítačových her atd. namísto jiné zábavy. Knihy, čtení a povídání tak dětem mohou jednoznačně být oporou v lepším startu do života.

Specifika knih pro děti

Knižní tituly určené dětem zaujímají v literatuře specifické postavení. To je dáno symbiózou výchovné a vzdělávací složky společně s literárně estetickou povahou. Snahou autorů literárních textů pro děti je děti vychovávat, vzdělávat či všemožně rozvíjet, zároveň si však dětská literatura s sebou nese svou estetickou tvář, která má jednoznačně také podstatný vliv na formování dětského čtenáře. Tříbí jeho vkus, rozšiřuje vyjadřovací schopnosti a v širším smyslu může formovat i celou jeho osobnost. Kultivovat, vzdělávat děti a rozšiřovat jejich estetické vnímání je jedním z cílů veřejných knihoven.

Cíle projektu Bookstart

Smyslem projektu Bookstart je zapojit aktivní rodiče a společně s nimi seznámit ty nejmenší děti od narození do šesti let s knihou. Projekt chce povzbudit u dětí předškolního věku pozitivní vztah ke knihám, čtení a čtenářství a podpořit rozvoj jejich verbálních schopností a imaginace.

Chce také zpřístupnit a objevit dětskou literaturu co nejvíce dětským čtenářům i jejich nejbližším, kteří na ně mají formativní vliv, protože vztah dětí ke knihám není svým významem věcí okrajovou.

Projekt Bookstart pomáhá rodičům orientovat se v nabídce kvalitní literatury pro děti. V Dětském oddělení SVKUL nabízíme objemný fond literatury pro děti, kde si rodiče s dětmi mohou vypůjčit nejen doporučené, ale i oblíbené tituly.

Společně strávený čas nad knihou vytváří pevné pouto mezi rodičem a dítětem a uspokojuje jeho nejdůležitější emoční potřeby. Nepřeberné množství příběhů a informací v knihách můžou být dítěti velkou pomocí. Nejenže je zavedou do světa fantazie, ale často nabídnou způsob, jak snadněji zvládnout své emoce, posilují sebevědomí, tříbí smysl pro humor, učí děti hodnotám a rozlišování dobra od zla.

Projekt Bookstart je skvělým pomocníkem a průvodcem na cestě aktivních rodičů, kteří chtějí pro své děti vytvořit vhodné čtenářské podmínky a dát jim základ k celoživotní lásce k literatuře.

Jak jsme v SVKUL začali

V SVKUL se již první ročník projektu setkal s velkým ohlasem. Knihovna si dala za cíl vytvořit přívětivé prostředí, které by vyhovovalo potřebám nejmenších dětí a jejich maminek a tatínků. Proto byly útulné prostory Dětského oddělení dovybaveny o přebalovací pulty, hry a hračky pro nejmenší, křesla a paravan pro možnost pohodlného a nerušeného kojení dětí, jídelní stoličky, polohovací lehátka, rozměrný koberec na batolení atd.

Bookstart v praxi začínal úvodním setkáním, kde rodiče s miminkem narozeným v roce 2018 obdrželi od knihovny dárkový balíček (mimo jiné knížku pro miminko, audioknihu, speciálně vydanou metodickou publikaci pro počáteční čtení rodičů s dětmi a seznamy doporučené literatury pro předškolní děti). Pokračováním projektu pak byla pravidelná setkání, jež se konala dvakrát měsíčně na půdě knihovny.

Ze setkání v SVKUL

Ze setkání v SVKUL

Ze setkání v SVKUL
Ze setkání v SVKUL

Základním úkolem setkání bylo seznamování dětí s knihami a prohloubení jejich zážitků z dětské literatury. Program byl sestaven tak, aby si je mohli společně užít nejmenší děti i jejich rodiče. V prostorách Dětského oddělení, kde byly děti obklopeny policemi plnými pestrých knih, probíhalo společné předčítání básní, říkadel i pohádek. Děti si osahávaly leporela a knihy s hmatovými prvky, seznámily se s doporučenými tituly ze seznamu vytvořeného v rámci projektu a s řadou dalších, které pro ně byly z fondu knihovny vybrány. Maminky si mohly ihned vypůjčit knihy, které je nebo jejich děti zaujaly. Postupem času se při setkáních sami rodiče vyjadřovali ke knižním novinkám, které měli možnost poznat, a hodnotili, jak na ně děti reagovaly.

Mnohé z maminek měly doma vedle miminka i jejich starší sourozence (kteří byli na setkáních také vítáni), a tak se vytvořil prostor i na doporučení knižních titulů, které by pomohly s jistými obtížemi (strach ze tmy, nástup do školy, přijetí malého sourozence atd.) nebo jen podpořily zájmy starších dětí. Rodiče mohli prostřednictvím knihovny dětem ukázat leporela, jež již patří mezi knižní klasiku, a současně spolu s dětmi poznávat nejnovější knižní skvosty, které by jejich pozornosti na přeplněném trhu mohly uniknout. Rodiče ocenili také skutečnost, že si vybrané knihy mohou půjčit domů. Nemuset knihy nakupovat a mít možnost ve výběru reagovat na rychlý vývoj miminka a jeho potřeb je úlevné nejen finančně.

Nechybí ani výtvarné tvoření

Mezi další aktivity Bookstartu patří i výtvarné tvoření. Maminky společně s dětmi měly možnost zapojit se do workshopu tvorby leporela.

Malým dětem je přirozené projektovat sebe sama do svého okolí. Kniha, ve které naleznou své fotografie, je proto nesmírně oslovila. Děti se nejenom staly spolutvůrci své vlastní knihy, ale také jsou hlavními hrdiny příběhu, který jim zůstane jako krásná památka na dětství a Bookstart.

V úvodu workshopu se rodiče seznámili s ukázkou leporel s textilní vazbou. Rodiče si donesli vybrané fotografie dětí, ze kterých vystřihovali vybrané detaily postav, tváří či skupiny postav členů rodiny, zamilované hračky dětí atd. Děti mohly v mezičase otiskávat ručky nebo nožičky na papír pomocí prstových barev. Mnohdy vznikly samovolně i další krásné obrázky dětí, které se poté zakomponovaly do knihy.

Rodiče se seznámili s technikou koláže i asambláže, které kreativně doplňovali o kresby či texty, obrázky dětí nebo otisky ruček. Mnohdy do obrázků zakomponovali oblíbené básničky či říkadla dětí. Vzniklé obrázky se posléze nalepily na podkladové kartony v rozměrech 14 × 24 cm a ty se svázaly do formátu leporela.

Výroba leporel při workshopu

Výroba leporel při workshopu

Výroba leporel při workshopu
Výroba leporel při workshopu

Workshop zaměřený na tvorbu leporel proběhl v SVKUL v pilotní skupině Bookstartu a měl velký ohlas u maminek i dětí. Maminky byly nadšené, že si během mateřské dovolené vyzkoušely a osvojily novou dovednost a zároveň spolu s dětmi vytvořily knihu, která bude rodinnou památkou.

Děti se ihned ke vzniklým knihám přimkly. Moc se jim líbilo, že jsou právě ony hrdiny příběhu. V leporelech se poznávaly a nadšeně na obrázky reagovaly.

Knihovna jako místo pro děti, ale i rodiče

Projekt Bookstart je nejen skvělou možností, jak podpořit děti při procesu budování čtenářství už od jejich nejranějšího věku, ale současně rodiče a děti vede do knihovny jako na místo příjemného setkávání, sdílení a vytváří z knihovny komunitní prostor. V SVKUL jsme chtěli brát zřetel nejen na rozvoj dětí, ale současně s nimi podpořit také jejich rodiče, kteří mnohdy během péče o nejmenší členy rodiny již nenacházejí čas ani příležitost rozvíjet sami sebe. Proto jsme do programu Bookstartu zařadili cyklus odborných přednášek a besed se zajímavými hosty, kteří mohou rodiče inspirovat a tematicky se vztahují k věkové kategorii dětí.

Mezi pozvanými přednášejícími byla například zkušená logopedka Mgr. Petra Nejedlá, která rodičům odkryla základní předpoklady vývoje řeči dětí, jak mohou rodiče vývoj řeči svých dětí podpořit a v kterých případech vyhledat pomoc logopeda. Doporučila také odbornou literaturu a vhodné hry a hračky.

Dalším hostem byl Jan Kršňák, zakladatel stránek digideti.cz, který se věnuje intuitivní pedagogice a spolupracuje s Institutem pro podporu inovativního vzdělávání. Spoluautor knihy rozhovorů o inovativních školách Jak se učí živě? poskytl rodičům rady a inspirace, jak postupovat s výchovou dětí pohybujících se v mediální krajině.

Alena Pilnajová rodiče seznámila s psychomotorickým rozvojem dítěte od čtyř měsíců do 1,5 roku a osvětlila možnosti stimulace dětí v souladu s jejich psychomotorickým vývojem v oblastech zraku, sluchu, řeči, sociálního vývoje, rozumových schopností a motoriky. Nechyběly praktické ukázky aktivit vhodných do bytu i ven.

Marie Říhová, která se zabývá rozvojem pohybového aparátu, jemné a hrubé motoriky, smyslem pro rytmus a říkanky, rodiče seznámila s tématem socializace dětí a přípravy na vstup do školky.

Cvičení s Marií Říhovou
Cvičení s Marií Říhovou

Pedagožka Mgr. Hana Kořenská se ve svém profesním působení zabývá především propojováním podpůrných a akceleračních metod vedoucích k rozvoji osobnosti dítěte. Projektově se zaměřuje především na metody Stages, metodu prof. Hejného, metodu Grundlagett a kompenzační metody dr. Bernářové a Zelenkové. Ve své přednášce rodičům představila tyto inovativní vzdělávací trendy/metody v ČR. Součástí přednášky byla také praktická cvičení pro rozvoj kreativity u dětí.

Fyzioterapeutka Mgr. Štěpánka Hovorková s dlouholetou praxí v oboru, která se věnuje dětem i dospělým, využívá pohyb k podpoře zdravého vývoje, k léčbě bolesti a překonání pohybových omezení. Na přednášce rodiče zasvětila do zásad vývoje zdravé dětské nožičky. Štěpánka představila zábavné varianty cvičení, promluvila o bosé chůzi a barefoot obutí a poradila, jak podpořit zdravé držení těla dětí.

Dříve než jsou děti schopné mluvit, mohou se svým okolím komunikovat pomocí přirozených gest. Na setkání lektorka Bc. Jaroslava Pavlišová vysvětlila význam znakování a jeho vědecky prokázané přínosy. Doporučila, kdy začít znakovat a jaké zvolit znaky. Rodiče si představené znaky formou hry vyzkoušeli a procvičili.

Psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Irena Landová se v přednášce zaměřila na specifika jednotlivých vývojových období dětí, vztahy mezi dítětem a rodičem, na nástup dětí do mateřské i základní školy, prožívání krizových situací atd.

Beseda s PhDr. Irenou Landovou
Beseda s PhDr. Irenou Landovou

Veronika Boulterová, terapeutka a muzikoterapeutka, vystudovala metodu celostní muzikoterapie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Rodičům představila právě celostní muzikoterapii a její prospěšný vliv na zdraví dětí i dospělých. Ukázala tradiční nástroje v přirozeném ladění používané při metodě celostní muzikoterapie, předvedla ukázku pasivní i aktivní muzikoterapie. Maminky i děti měly možnost vyzkoušet si některé nástroje a společně si zahrát.

Workshop s Veronikou Boulterovou
Workshop s Veronikou Boulterovou

Bookstart cílí na osvětu rodičů a nejmenších dětí, snaží se však navázat i vztah mezi rodiči a knihovnou, dětmi a knihovnou. Jak se nám po pilotním ročníku projektu v SVKUL ukázalo, tímto rozšířeným záběrem může pozitivní účinek projektu ještě zesílit.

Přirozeně knihovna chce vyhovět velkému zájmu rodičů o tento projekt, a tak se počet skupin Bookstartu v SVKUL v roce 2019 výrazně navýšil. Bookstart je otevřen také na vybraných pobočkách SVKUL, které byly pro potřeby projektu zrekonstruovány a doplněny o potřebné vybavení včetně bohatého knižního fondu dětské literatury. Rodičům se tak nabízí možnost docházet na projekt v blízkosti jejich bydliště a poznávat se tam s rodiči s podobnými zájmy.

Knihovna je tu i pro znevýhodněné děti

V SVKUL bychom rádi nabídli možnost rozvoje dětského čtenářství a čtenářské gramotnosti také znevýhodněným dětem, a proto jsme navázali spolupráci s Dětským domovem v Ústí nad Labem, který má v péči děti od nejútlejšího věku. Skupina dětí v doprovodu pedagoga dochází pravidelně do pobočky knihovny, která je blízko domova. Absenci rodičů na setkáních nahrazuje upravený program a tým knihovníků. Věříme, že i tato forma seznamování dětí s knihami, prohloubení jejich čtenářských zážitků a celkové motivování dětí k četbě bude velmi přínosná.

Logopedie jako lék na řečové problémy

V Dětském oddělení SVKUL, kde pravidelně pořádáme širokou škálu programů pro děti z mateřských a základních škol i odpoledních aktivit pro děti ve věku od narození do patnácti let, pozorujeme nárůst počtu dětí s řečovými problémy, ať už se jedná o výslovnost, zadrhávání nebo o opožděný vývoj řeči. I v rámci Bookstartu bylo toto téma velmi živé. Rodiče se zajímali o správný vývoj řeči dětí. To nás logicky dovedlo k podpoření projektu o logopedickou péči vedenou odborníkem.

Od října po celý školní rok nabízí SVKUL dětem a rodičům z Bookstartu i dalším čtenářům kurz Trénink jazykových schopností dle Elkonina pod vedením certifikované lektorky a logopedky Mgr. Petry Nejedlé. Kurz je realizován formou odborně vedené hry. Kombinuje činnosti individuální, ve dvojicích i ve skupině. Zaměřuje se především na rozvoj sluchového vnímání, rozlišování, pozornosti a paměti. Podporuje ale i rozvoj dalších oblastí potřebných před zahájením školní docházky: zrakového vnímání, vizuomotorické koordinace, pravolevé orientace, grafomotoriky, pozornosti, paměti, logického myšlení, schopnosti spolupráce i samostatné práce, komunikační dovednosti aj.

Čtenářský deníček jako originální doplněk SVKUL do dárkové sady

V zahraničním pojetí projektu Bookstart je častým zvykem, že jednotlivé knihovny přispějí do dárkové sady pro děti a rodiče vlastním knižním darem. Tato skutečnost nás nadchla a motivovala k vytvoření knihy Můj čtenářský deníček.

Deníků pro miminka je na knižním trhu řada, ale čtenářský deník, do kterého by si rodiče mohli zaznamenat společné chvíle strávené s dítkem nad knihou, chybí. Proto jsem vyhotovila ilustrace a společně s kolegyní grafičkou Alexandrou Žákovou jsme Můj čtenářský deníček vytvořily a nabídly rodičům společně k dárkové sadě Bookstartu.

Můj čtenářský deníček
Můj čtenářský deníček

Deníčkem vznikne rodičům i dětem hmatatelná upomínka na společný čas s knihou, album oblíbených knižních titulů, zápisník poznámek a výroků dítěte ke čteným příběhům. Děti vyrostou a kniha Můj čtenářský deníček jim posléze zprostředkuje připomínku krásného společného času s rodiči a jejich péči, se kterou je naučili lásce ke knihám. A možná jednou, až budou sami psát čtenářský deník svým dětem, budou moci porovnat oblíbené knižní tituly.

Báječná komunita rodičů a dětí, která se v projektu sešla, nám dává elán do další práce a nových nápadů. Jedním z nich bylo fotografování rodinných portrétů, které na závěrečném setkání před letní pauzou uspořádal kolega David Koleček. Rodičům a dětem vytvořil profesionální fotografie v prostředí knihovny, které jim budou krásnou upomínkou na jejich první rok s Bookstartem.

Hodnocení pilotního ročníku projektu

Pilotní ročník Bookstartu v SVKUL měl u rodičů i dětí velký ohlas a započal nový pravidelný program, který knihovna veřejnosti nabízí. Je to skvělý způsob jak oslovit nejmenší děti, kterým se prostředí knihovny stává blízké a ze kterých jednou bude nová čtenářská generace.

A jak projekt hodnotí sami jeho účastníci?

  • „Těšení se na pozvané hosty a nadšení z výroby vlastního leporela bylo skvělé. Od porodu první kreativní činnost, ke které jsem se dokopala, a musím říct, že mě opravdu těšila. Veselé jiskřičky v očích dcery, když si ji poprvé prohlížela, byly tou nejlepší odměnou. Paleta pozvaných hostů byla opravdu pestrá a každé téma přineslo nejednu myšlenku k zamyšlení. V průběhu roku se z ležících miminek stala pohybující se batolata a setkání nabírala grády, v dobrém slova smyslu. Vzájemná interakce, jak mezi dětmi samotnými, tak mezi dětmi a přednášejícími, přinesla nejednu úsměvnou situaci. Prostředí knihovny, včetně milého personálu dětského oddělení, je sympatickým a příjemným místem k setkávání. Myslím, že i samotný pobyt mezi tolika knihami a možnost si je osahat (v začátcích spíše ochutnat) napomáhá tomu, aby děti měly ke knihám kladný vztah. A že účast v Bookstartu přináší ovoce a projekt plní, co si předsevzal, je vidět. Dcerku obloženou knihami a zahloubanou do prohlížení vídáme doma často. Už teď jsou pro ni knížky důležité. Díky, Bookstarte!“ Tak hodnotí pilotní ročník Bookstartu maminka Eva Černá s dcerou Marií.

  • „Děkuji, že můžu s dcerou navštěvovat Bookstart, vždy se těším na e-mail od Vás upozorňující na setkání a na program, který krásně představíte. Na projektu Bookstart jsem dostala mnoho tipů na zajímavé a originální knihy pro miminka, na nově vydané, ale i na ty časem dobře osvědčené, mnoho jsem si jich v dětském oddělení půjčila. Díky pravidelným setkání v knihovně jsem si i jiných dětských knih (pro starší dceru, která čte sama) půjčila domů více než obvykle. Přínosem projektu byla pro mě i zkušenost vyrobit si vlastní leporelo z fotek našeho miminka. Leporelo bude pro naši rodinu vždy milou vzpomínkou na toto období. Jsem ráda, že mi Bookstart umožnil účastnit se přednášek hostů s tématy výchovy a péče o dítě. Dostala jsem cenné rady ve směrech např. logopedie, digitální technologie u dětí, obouvání a bosá chůze, psychologie, psychomotorický rozvoj dětí, muzikoterapie. A navíc jsem miminko mohla mít celou dobu u sebe. Příjemným bonusem pro mě bylo seznámení se a setkávání se s ostatními maminkami se stejnými zájmy. V neposlední řadě chci poděkovat i za půvabné focení v knihovně. Těším se na další aktivity projektu Bookstart po celých šest let a jsem zvědavá, co nás ještě čeká, co se dozvíme, co se naučíme a čím se potěšíme,“ rekapituluje maminka Jaroslava Pavlišová.

  • „SVKUL se podařilo vytvořit velice příjemné prostředí pro setkávání maminek ve stejně krásné i náročné životní etapě. Celý koncept projektu seznamování nejmenších s prostředím knih včetně knižních tipů pro maminky mne velice oslovil. Navíc bylo možné v rámci projektu absolvovat řadu zajímavých přednášek (workshopů) s odborníky a užít si tak „intelektuálně“ podnětné prostředí i na rodičovské dovolené, kde je souvislého mluveného projevu spíše málo. Každé setkání jsem si užila. Oceňuju přizpůsobení prostoru knihovny potřebám dětí a maminek, milé, tolerantní a klidné provázení i volbu přednášejících. Těším se na další ročník. Je skvělé, že takový projekt je k dispozici maminkám a to zcela zdarma,“ vzpomíná na pilotní ročník Míša Jindrová se synem.

Z Bookstartu máme v SVKUL velkou radost. Potvrzuje se nám, že projekt má smysl a my s nadšením sledujeme nejmladší generaci dětí, jak si buduje vřelý vztah ke knihám.

Autorem fotografií je David Koleček ze SVKUL.

Projekt S knížkou do života (Bookstart) v Libereckém kraji

O projektu S knížkou do života (Bookstart) bylo již mnohé napsáno, podrobné informace jsou pravidelně zveřejňovány na webu SKIP nebo na samotném webu projektu.

Přesto si dovolíme malou rekapitulaci. Nositelem projektu Bookstart v českém prostředí je SKIP a podrobněji se s ním můžete seznámit v některé ze zúčastněných knihoven, ale především na zmiňovaných stránkách projektu. Základem je pořízení a předávání dárkových knižních sad novorozeným dětem a jejich rodičům. Sada obsahuje malé leporelo, ilustrovanou metodiku / pracovní sešit pro rodiče, audioknihu Špalíček pohádek a říkadel, exkluzivně načtenou Aňou Geislerovou, a výběrovou bibliografií Nabídka knížek pro společné čtení. Sada pro rok 2020 je poskytována v dárkovém velmi pěkném kufříku, vše za 80 Kč.

S ohledem na skutečnost, že tato částka (přestože je z hlediska skutečných nákladů téměř symbolická) může být pro celou řadu knihoven v jejich rozpočtech významná, až nedostupná, zahájila v roce 2019 Krajská vědecká knihovna v Libereci ve spolupráci s regionální organizací SKIP Libereckého kraje jednání s Libereckým krajem o podpoře tohoto projektu ve výši 200 000 Kč. Na základě rozhodnutí Rady Libereckého kraje připravil regionální výbor SKIP Libereckého kraje projekt, jehož realizace v Libereckém kraji předpokládala nákup 2 500 dárkových sad. Tento počet byl stanoven s ohledem na předpokládaný počet narozených dětí v kraji a zejména s ohledem na počet zapojených knihoven na území Libereckého kraje. K původně šesti zapojeným knihovnám se na základě výzvy regionálního výboru SKIP Libereckého kraje přihlásilo k libereckému projektu dalších třináct knihoven, které se zavázaly využít dárkové sady při vítání občánků ve svých obcích či městech a navázat na tuto aktivitu další akcí zaměřenou na podporu čtenářství dětí.

V Libereckém kraji se tak k projektu přihlásilo 19 knihoven: Krajská vědecké knihovna v Liberci a městské knihovny ve Svijanech, Paceřicích, Hodkovicích nad Mohelkou, Raspenavě, Frýdlantu, Vratislavicích, České Lípě, Kamenickém Šenově, Mimoni, Žandově, Turnově, Semilech, Rokytnici nad Jizerou, Jablonci nad Nisou, Rychnově u Jablonce, Zásadě, Plavech a Železném Brodě.

Knihovny, které se k projektu přihlásily, upravily své požadavky na počet sad podle předpokládaného počtu narozených dětí v místě svého působení. Distribuci dárkových sad zajistila Krajská vědecká knihovna v Liberci ve spolupráci s pověřenými knihovnami v České Lípě, Jablonci nad Nisou a Semilech a celkové administrace projektu se ujal regionální výbor SKIP Libereckého kraje. Celkem bylo distribuováno 2 420 setů (80 sad zůstalo jako rezerva v případě zvýšeného počtu narozených dětí; tyto sady byly uloženy v Krajské vědecké knihovně v Libereci). Všechny dárkové kufříky byly navíc doplněny záložkou s logem Libereckého kraje a informací o poskytnuté finanční podpoře.

Dárková sada
Dárková sada

Kufříky
Kufříky

Informace o realizovaném projektu byla rozeslána všem veřejným knihovnám Libereckého kraje a projektu S knížkou do života (Bookstart) byl v lednu 2020 věnován i seminář v Krajské vědecké knihovně v Liberci, který byl zaměřen na význam projektu a příklady dobré praxe.

Věříme, že se k tomuto smysluplnému projektu přidají další knihovny a Liberecký kraj nás opět podpoří.

Fotografie pocházejí z archivu SKIP Libereckého kraje.

Den pro dětskou knihu 2019 v Městské knihovně Valtice aneb Běžný den v knihovně

Jaký byl v roce 2019 Den pro dětskou knihuMěstské knihovně Valtice? Zapojili jsme se již po několikáté do soutěže s nakladatelstvím Crew. Děti se tentokrát měly vyfotit v převleku superhrdiny v knihovně. Byla jsem domluvená s žáky druhého stupně Míšou a Kamilem, že se soutěže zúčastní, ale musím jim pomoci doladit kostým. Míša (patřící mezi nejšikovnější lidi, které znám) přinesla si svůj vlastnoručně vyrobený kostým Furryho – plyšovou lišku, kterou jsme doladili do historické verze československého legionáře na Rusi. Kamilovi půjčila Míša svou ušanku, kterou si pořídila v Bulharsku, a tak vytvořil její pomyslný protipól. Taktak jsem je stihla vyfotit, než vtrhla do knihovny vlna dětí, jako je tomu každé odpoledne. A začalo typické „paní knihovnice, paní knihovnice“ a „co můžeme udělat za kokino“.

Legionářská liška (komiksová soutěž)
Legionářská liška (komiksová soutěž)

Kapitán Sajúz (komiksová soutěž)
Kapitán Sajúz (komiksová soutěž)

V listopadu jsme měli akci Čteme paní knihovnici do ouška. Každý den se mi tu štosovala fronta dohadujících se dětí, kdo přečte paní knihovnici dřív kousek z knížky. Překvapilo mě, kolik z nich je ochotných přečíst třeba i tři stránky z knížky nahlas, dokonce i tací, kterým to čtení moc nejde. Takže naděje stále existuje, i když děti do knihovny spíš chodí, aby se tu setkaly s kamarády, mrkly na internet nebo si se mnou popovídaly.

Někdy, jako právě tento den (když se Ríša zvědavě díval na fotky v mém foťáku), přijdou na to, že je ještě jedna knihovna, ve které pracuji – Místní lidová knihovna Sedlec. Ta je jiná, menší a momentálně i hezčí, protože prošla rekonstrukcí. A pak přijde příval otázek: „Jak to? A máte sedlecké děti radši? A co tam děláte? A chodí tam děti pro knížky nebo si s vámi povykládat?“ Ještě štěstí, že jsem jim stihla včas uzmout fotoaparát, jinak by se doklikaly k fotkám z 22. listopadu 2019, kdy jsme v sedlecké knihovně pořádali Noc s ruskou pohádkou, které se účastnili dva vojenští rekonstruktoři v uniformách kozáků a připravili dětem k večeři pravý šašlík. To by totiž nastal mnohem horší příval otázek…

Kozáci v sedlecké knihovně
Kozáci v sedlecké knihovně

Autorkou fotografií je Kristýna Sedláčková Weiserová z Městské knihovny Valtice a Místní lidové knihovny Sedlec.

Den pro dětskou knihu 2019 v Týništi nad Orlicí

Každý rok se knihovna v Týništi nad Orlicí zapojuje do celostátních akcí a jednou z nich je právě Den pro dětskou knihu. Sobotní dopoledne, které náleží dětem, v roce 2019 vyšlo na 30. listopadu. Tato akce je velice oblíbená, a to nejen mezi dětmi, ale také u rodičů a prarodičů.

Snažíme se nalákat nové čtenáře do knihovny, představit jim knihy, deskové hry, chceme jim ukázat příjemné prostředí, kde si mohou nejen číst a vybírat knížky, ale také si pohrát, nebo zasoutěžit.

Ráno začínáme v dětském oddělení, kde si děti mohou vyrobit vánoční svícny a ozdoby na stromeček. Materiál pro vánoční tvoření je přírodní: pomeranče, jablka, rozinky, ananas, brusinky, mango, hřebíček apod. Nesmím zapomenout na sýrové koule, které v počtu dvě do pusy a třetí na výrobek k tomuto vyrábění už neodmyslitelně patří. Třpytky na svícen z hvězdiček měly děti sice všude, ale za tu radost v očích to stálo. Třpytil se nám i nejeden tatínek, a když jsem opatrně jednoho z nich upozornila, že se leskne, zasmál se a řekl, že mu to nevadí, protože to je důkaz o tom, že je výjimečný.

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení
Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vyhlásili jsme také vánoční soutěž, při níž děti vyplňovaly tajenku v křížovce a malovaly sněhuláka. Každoročně si děti mohly zatočit kolem štěstí a vybrat si nějakou drobnost pro radost nebo k mlsání. Úspěch měl i adventní kalendář na dveře v podobě Santy. Děti si jej odnášely domů, aby si každý den vybarvily jedno okénko a rychleji jim uteklo těšení se na Vánoce.

Kolo štěstí v dětském oddělení
Kolo štěstí v dětském oddělení

V průběhu dopoledne proběhlo v přednáškovém sále představení Mořská panna a kuchař Sam, ve kterém vystoupili žáci třetího a čtvrtého ročníku literárně-dramatického oboru Základní umělecké školy Týniště nad Orlicí. Každý rok se na programu podílí a spolupracuje jiná škola nebo dětská organizace. V roce 2018 to bylo například vystoupení tanečních kroužků dětí z Domu dětí a mládeže Týniště nad Orlicí.

Představení Mořská panna a kuchař Sam v přednáškovém sále
Představení Mořská panna a kuchař Sam v přednáškovém sále

Diváci v přednáškovém sále
Diváci v přednáškovém sále

Po skončení představení a obrovském aplausu děti opět pokračovaly ve vánočním tvoření, vybírání knih a soutěžení.

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení
Vánoční tvoření a soutěže v dětském oddělení

Nejmladší účastník Dne pro dětskou knihu – čtyřměsíční Verunka v rukou knihovnice
Nejmladší účastník Dne pro dětskou knihu – čtyřměsíční Verunka v rukou knihovnice

Autorem fotografií je Václav Pokorný.

Den pro dětskou knihu 2019 v kopřivnické knihovně

V roce 2019 jsme v kopřivnické knihovně Den pro dětskou knihu připravili ve spolupráci s Mateřským centrem Klokan. Akce probíhala během celého sobotního dopoledne v pobočce knihovny ve zrekonstruované budově komunitního Centra Pětka v Kopřivnici, jejíž prostory a vybavení je nově přizpůsobeno dětskému čtenáři. Byla to tedy jedinečná příležitost, jak pobočku zviditelnit a dostat ji do povědomí široké veřejnosti.

Zlatým hřebem programu bylo Divadélko ENTENTÝKY, které vystoupilo s pohádkou Myška Klárka, veverka Terka a drak Karlík (ta byla určena mladším dětem).

Vystoupení Divadélka ENTENTÝKY s pohádkou Myška Klárka, veverka Terka a drak Karlík

Vystoupení Divadélka ENTENTÝKY s pohádkou Myška Klárka, veverka Terka a drak Karlík

Vystoupení Divadélka ENTENTÝKY s pohádkou Myška Klárka, veverka Terka a drak Karlík
Vystoupení Divadélka ENTENTÝKY s pohádkou Myška Klárka, veverka Terka a drak Karlík

Se svými rodiči a prarodiči přišlo dvaadvacet dětí, které se po malém občerstvení v podobě sušenky, perníčku či jablíčka pohodlně usadily na koberci a s úderem desáté hodiny sledovaly představení. Pohádka byla milá, vtipná, poučná, nechyběla v ní také trocha napětí, melodické autorské písničky a zapojování malých diváků do vystoupení. Ocenili jsme především způsob, jakým účinkující zakomponovali do svého programu knihu a originálním způsobem tak dětem ukázali, jak zábavné může čtení být.

Samozřejmě jsme nezapomněli ani na rodiče, pro které jsme domluvili malou prodejní výstavu patchworkových výrobků s vánoční tematikou. Jakmile vstoupili návštěvníci do místnosti, rozprostřela se před nimi pestrá škála ručně vyráběných ubrusů, podtácků, vánočních skřítků, zvonečků, andělíčků, víceúčelových taštiček a řada dalších výrobků.

Prodejní výstava patchworkových výrobků
Prodejní výstava patchworkových výrobků

Den pro dětskou knihu skončil těsně před polednem a nutno dodat, že ke spokojenosti všech – jak dětí, tak dospělých.

Fotografie pocházejí z webové fotogalerie Městské knihovny Kopřivnice na Rajčeti.

Týden knihoven 2019 v Městské knihovně Chrudim

První říjnový týden už tradičně patří knihovnám. Do celostátní akce, kterou každoročně vyhlašuje SKIP, se v roce 2019 opět zapojila i naše chrudimská knihovna.

Dá se říci, že v říjnu u nás začíná nový rok plný oblíbených a i nových aktivit nejen pro registrované čtenáře. Kromě pravidelných akcí, jako je například čtenářská amnestie, bazar knih nebo čtení v nemocnici a v denním stacionáři, se snažíme připravit nové aktivity pro malé i velké návštěvníky.

V rámci projektu S knížkou do života (Bookstart) pro naše nejmenší a jejich rodiče již několik let probíhá Pacičkování. Maminky s dětmi se scházejí každou středu od 10 do 11 hodin. Připraveny jsou výtvarné a pohybové aktivity a především společné čtení.

Pro knihomoly je tu Čtenářský klub. Je určen pro děti od osmi do dvanácti let, které rády čtou, mají rády příběhy a rády se podělí o své zážitky z četby. V klubu si čteme, povídáme o knihách, přestavujeme si nové knihy, tvoříme a hrajeme hry.

Nezapomínáme ani na seniory a právě v Týdnu knihoven začínají pravidelné přednášky Akademie třetího věku (A3V). Počet studentů rok od roku roste, v roce 2019 činil již přes 60 posluchačů. Zároveň startují kurzy Virtuální univerzity třetího věku (VU3V). Nově jsme pro seniory připravili kurzy trénování paměti Mozku, nespi, které vede zkušená lektorka Stanislava Benešová z Nové Paky. Zájem je natolik veliký, že kurzy probíhají v dopoledních i odpoledních hodinách.

Naše knihovna se snaží spolupracovat s ostatními organizacemi ve městě. Již zmiňovanou Akademii třetího věku spolupořádáme s Chrudimskou besedou, městským kulturním střediskem, které nám poskytuje prostory Spolkového domu. Dále spolupracujeme s Regionálním muzeem v Chrudimi a v rámci projektu Místní akční plán rozvoje II v ORP Chrudim jsme společně připravili projekt Za pověstmi chrudimských domů. V Týdnu knihoven se žáci základních škol seznámili s chrudimskými pověstmi přímo v ulicích města. Trasa je zavedla do nejstarších dob osídlení našeho města. Díky mapě našli cestu k dominikánskému pokladu. Zábavnou formou zjistili, jak se žilo ve středověkém městě. Během trasy si žáci osvojili pojmy legenda, pověst, mýtus či historická událost. Za splnění úkolů získali části renesančního textu, které v závěru poskládali. Na závěr pak skrytý příběh o Kacafírkovi zdramatizovali. O tento program mají zájem také základní školy z ostatních měst regionu.

A jakou novinku jsme připravili na závěr? Pro všechny, kteří mají rádi dobrodružství a luštění šifer, odstartovala v Týdnu knihoven úniková hra v dětském oddělení knihovny. Ta je určena pro dva až pět hráčů ve věku od 10 do 99 let. Minimálně jeden z hráčů musí mít platný průkaz do knihovny.

O únikovku je velký zájem a je nutné si vždy rezervovat termín. Většinou se přihlašují rodiče s dětmi a například tým ve složení Matěj, Vojta, Vašek, maminka a babička zvládli uniknout z dětského oddělení v čase jedna hodina a 21 minut. Následně správně zodpověděli otázky položené knihovnicí a získali tak i malý poklad a indicie k opravdovému pokladu.

Na závěr bych ráda citovala větu jedné seniorky: „Tak já se jdu zapsat na to trénování paměti. A to už chodím na akademii a virtuální univerzitu. No já snad tady v knihovně jsem víc než doma!“

Jsme rádi, že o naše akce je velký zájem a můžeme se těšit z velké návštěvnosti a dalších nových čtenářů.

Největší odměnou pro nás je, že se u nás všichni cítí jako doma.

Soutěž Lovci perel v Městské knihovně Heřmanův Městec

Pro soutěž Lovci perel jsme se v Městské knihovně Heřmanův Městec rozhodly v roce 2019 poprvé. Moc se nám líbila myšlenka hry, vypracované pracovní listy, zkrátka celá hra. Začaly jsme s označením knih, což je asi ta nejhorší práce na celé soutěži. S nadšením jsme si pohrály s nástěnkou, nakoupily perličky a mohly jsme začít. Hra u nás probíhala od února do konce listopadu. Byly jsme mile překvapeny, jelikož se účastnilo 47 dětí, celkem nasbíraly 642 perel. Většinou to byly děti z prvního stupně základní školy a předškolní děti společně s rodiči. Vyhodnocovaly jsme čtenáře ve dvou kategoriích – první tvořily děti do čtvrté třídy a druhou děti z páté až deváté třídy. Absolutní vítěz, žák sedmé třídy, nasbíral neuvěřitelných 80 perel. Slavnostní odpoledne proběhlo 12. prosince 2019. Pozvaly jsme kouzelníka, který svým programem pobavil děti i rodiče. Celý týden také probíhal jarmark, kde si mohly děti za ulovené perličky nakoupit dárky a knihy. Můžeme říci, že soutěž byla úspěšná a moc se líbila.

Přišel i kouzelník
Přišel i kouzelník

Fotografie pochází z archivu Městské knihovny Heřmanův Městec.

Den pro dětskou knihu 2019 v Městské knihovně Klatovy

Ačkoliv v klatovské knihovně stále ještě nevyužíváme všechen potenciál, který Den pro dětskou knihu nabízí, musíme neskromně přiznat, že se stále zlepšujeme. Velkým přínosem jsou pro nás v tomto směru pracovní listy a plakáty, které připravuje nakladatelství Crew. Oboje využijeme během celého roku – pracovními listy doplňujeme besedy o komiksu, plakáty jsou pak vítanou odměnou za výkres ve výtvarné soutěži.

30. listopad 2019 byl pro naši knihovnu přelomový. Otevírali jsme nově zrekonstruovaný jezuitský refektář, takže návštěvníci se mohli seznámit novým prostorem a navštívit přednášky a koncerty, zatímco my z dětského oddělení jsme tento čas využili pro uspořádání několika výtvarných dílen pro děti.

Tvoření s korálky
Tvoření s korálky

 

Tvoření s mýdlem
Tvoření s mýdlem

Abychom si hraní s fantazií náležitě užili, nechali jsme dětem co nejvíce času a výtvarnou soutěž vyhodnotili až těsně před vánočními prázdninami. Na naše superhrdiny jsme se těšili stejně, jako se děti těšily na odměny. S výhrami jsme se totiž netajili – plakáty jsme měli vystavené, a tím jsme propagovali nejen soutěž, ale zároveň jsme si od toho slibovali získání co největšího množství příspěvků (a možná i kreslených vtipů). Jimi jsme pak vyzdobili dětské oddělení.

Superhrdinové v procesu vzniku
Superhrdinové v procesu vzniku

Přehlídka superhrdinů
Přehlídka superhrdinů

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Klatovy.

Recenze

Noc s Andersenem: 20 let

JANČÁŘ, Radovan, Hana HANÁČKOVÁ, Miroslava ČÁPOVÁ a Bronislava JAKOUBKOVÁ. Noc s Andersenem: 20 let. Vyd. 1. [Uherské Hradiště]: Spolek přátel literatury a Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana, 2019. 97 s. ISBN 978-80-903098-9-0.

Radovan Jančář je ředitelem Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti. Je také redaktor, regionální historik a publicista. Hana Hanáčková a Miroslava Čápová jsou dlouholeté dětské knihovnice, obě patří k aktivním členkám Klubu dětských knihoven SKIP a jsou to samozřejmě „matky zakladatelky“ Noci s Andersenem.

Úvodem bych připomněla verše Vratislava Maňáka, které se objevily na andresenovské pohlednici a jsou i v recenzované publikaci:

Příběhů zná ten pán víc
než pošťáci pohlednic
a pokaždé, když končí den,
zve čtenáře mezi řádky
k expedici – do pohádky.
Jmenuje se… Andersen.

Noc s Andersenem je akce na podporu dětského čtenářství a jejím úkolem je udělat čtení pro děti atraktivním.

Publikace Noc s Andersenem: 20 let mapuje historii celé této akce – od jejího počátku, kdy vlastně proběhla pod názvem Noc v knihovně pouze v Uherském Hradišti, až po její dvacáté výročí.

Na začátku se slova ujímá Zlata Houšková, která vyzdvihuje pozitiva této akce, jež se stala nejen celonárodní, ale dokonce i celosvětovou.

Publikace nás postupně provází všemi ročníky Noci s Andersenem. Dozvídáme se, co se který rok událo, kdo nový se do akce zapojil, zejména zahraniční státy, které se začaly do akce přidávat od roku 2002. Dočítáme se, co se v knihovnách dělo, hlavně v té zakladatelské, tedy v Uherském Hradišti. Ale jak je v publikaci zřejmé, Noc s Andersenem neprobíhá jen v knihovnách, ale i ve školách, nemocnicích, muzeích atd.

Text je doplněn zdravicemi osobností, které dvacetileté noci přejí ještě několik dalších, úspěšných let.

Samozřejmě nechybí ani fotografie z jednotlivých ročníků a součástí jsou i pohlednice z jednotlivých let (první byla vydána v roce 2005).

V samotném závěru najdeme rozhovor s panem ředitelem Radovanem Jančářem, který se zamýšlí nad přínosem noci, proměnami během let a nad tím, kam dál tato akce směřuje.

Publikace je svým obsahem přínosná pro knihovnickou obec – seznamuje s celou akcí, popisuje historii; hezký je i přehled vydaných pohlednic.

Je zajímavé sledovat, jak se akce rok od roku rozšiřovala, přibývalo spacích míst, účastníků, ale i medializace celé akce.

Za velký přínos považuji vznik elektronické konference Andersen (o které je v publikaci také zmínka), která je hodně využívána. Je otázkou, zda by bez této akce něco podobného vzniklo. Ale postupně také vznikly webové stránky noci, znělka a „matky zakladatelky“ (Hanka a Mirka) se dokonce objevily ve večerníčku O Kanafáskovi v díle Jak nespali v knihovně.

Velmi milá jsou slova od řady známých osobností, např. Marka Ebena, Arnošta Goldflama, Renaty Fučíkové, Petry Braunové a dalších, kteří tuto akci rovněž propagují a rozšiřují více do světa.

Pro širokou veřejnost je publikace přínosná v tom, že ukáže knihovnu i z jiného úhlu pohledu, že to není instituce, která půjčuje pouze knihy, ale že umí být kreativní, plná fantazie a hlavně dobrodružství.

V závěrečném rozhovoru s Radkem Jančářem je postesk nad tím, že někteří knihovníci si už před deseti lety mysleli, že Noc s Andersenem je přežitek a brzy skončí. Já, jako pracovník knihovny a také člověk, který se Noci s Andersenem účastní už několik let, si to nemyslím. A jak je patrno z celé publikace, tato akce je určitě přínosná a věřím, že se dožije ještě mnoha let.

Z ústředních orgánů

Ze zasedání výkonného výboru SKIP a jeho předsednictva za období listopad 2019 až leden 2020

V období od listopadu 2019 do ledna 2020 se uskutečnila dvě zasedání předsednictva výkonného výboru SKIP a jedno zasedání výkonného výboru jako celku (všechna tři jednání proběhla v Klementinu). Níže jsou shrnuty nejdůležitější body, kterým byla věnována pozornost.

13. 11. 2019

  • Předsednictvo výkonného výboru schválilo Jednací řád SKIP a Archivní a skartační řád SKIP.

  • Rolí SKIP v nové koncepci rozvoje knihoven se bude zabývat jednání výkonného výboru SKIP, které proběhne 16. ledna 2020.

  • Byl schválen konečný seznam projektů na rok 2020, které bude SKIP podávat do dotačního programu Knihovna 21. století.

  • Projekt S knížkou do života (Bookstart) v roce 2020 zaštítí ministr kultury Lubomír Zaorálek. Je připravena knížka pro tříleté děti, v přípravě je nová metodická příručka vztahující se k projektu.

  • V Brně proběhla neformální večeře s Lubomírem Zaorálkem. Navrhl uskutečnění mezirezortního kulatého stolu k problematice celoživotního vzdělávání v knihovnách a dalších aktivitách. Informoval také o tom, že zvažuje změnu znění knihovního zákona, konkrétně doplnění vzdělávací role knihoven.

11. 12. 2019

  • Předsednictvo výkonného výboru schválilo nová Pravidla hospodaření SKIP. Tuto směrnici připravily Daniela Divínová a Alena Kvasničková.

  • Na web SKIP byl umístěn Jednací řád SKIPArchivní a skartační řád SKIP.

  • Pro rok 2020 SKIP využije aplikaci Dotaceonline.cz společnosti Grant Advisor, na konci roku bude zhodnocen její přínos a podle výsledku bude rozhodnuto o případném pokračování.

  • Byl přijat podnět dr. Hany Křížkové Pessrové na uskutečnění vzpomínkového setkání účastníků obnovujícího sjezdu SKIP v roce 1990, od něhož v roce 2020 uplyne 30 let.

  • Předsednictvo děkuje týmu podsekce komunitních knihoven (součásti Sekce veřejných knihoven SKIP) za realizaci semináře Lokálka.

16. 1. 2020

  • Přítomní si vyslechli prezentaci projektu Dotaceonline.cz. Roman Giebisch osloví krajské knihovny s nabídkou využití projektu.

  • Vít Richter informoval o zvláštní výzvě z IROP pro knihovny s regionálními funkcemi a základní knihovny se specializovaným fondem, která se připravuje pro období let 2021 až 2027.

  • Přítomní byli seznámeni se návrhem rozpočtu na rok 2020.

  • Předsedové regionálních výborů SKIP byli požádáni o zaslání seznamu aktivních zakládajících členů SKIP, aby mohli být pozváni na slavnostní setkání při příležitosti 30. výročí obnovení činnosti SKIP.

  • V. Richter informoval o průběhu prací na nové koncepci rozvoje knihoven a o zpřístupňování děl nedostupných na trhu.

  • Do konce ledna je třeba R. Giebischovi zaslat výroční zprávy o činnosti regionů. Je nutné provést i aktualizaci členské základny a aktualizaci e-mailových adres v elektronických konferencích.

  • V přípravě jsou nová pravidla pro soutěž Městská knihovna roku.

Z odborných orgánů

Co dělá Příbramské klubko?

Klub dětských knihoven SKIP je výborná platforma, která pomáhá pracovníkům dětských oddělení poznávat své kolegy z regionu (i mimo něj), sdílet zkušenosti, vyměňovat si nápady, vzájemně se inspirovat, společně se vzdělávat a snadněji spolupracovat. Příbramské klubko sdružuje knihovníky z knihoven v Příbrami, Dobříši, Březnici, Rožmitále, Sedlčanech, Milíně, Jincích, Jílovém u Prahy, Novém Kníně, Mníšku pod Brdy a Staré Huti u Dobříše. Není tedy příliš početné, nicméně již mnoho let se pod vedením Katky Pechové, ředitelky dobříšské knihovny, snaží být aktivní jak na poli spolupráce, tak vzdělávání svých členů. Setkáváme se takto s kolegy třikrát ročně, pokaždé v jiné knihovně, abychom práci jiných knihoven i jejich problémy mohli vidět zblízka. Bohužel ono měkké i v příčestí minulém zachraňuje obvykle dobříšský „děckař“ Radek, jinak jsme tam (stejně jako ve většině knihoven v republice) vesměs samé ženy. Škoda, že knihovny nejsou (zřejmě z finančních důvodů) atraktivní pro větší počet mužů – právě do práce s dětmi a teenagery mohou vnést zajímavé inovace a rozředit a doplnit přefeminizované prostředí vzdělávacích institucí.

Našich klubkových setkání se snažíme co nejčastěji využívat také k vlastnímu dovzdělávání. Například v listopadu 2019 jsme se v souvislosti s projektem S knížkou do života (Bookstart) věnovali právě tématu miminek a batolat v knihovně. Přednáška o vývojové psychologii Mgr. Jany Novákové přehledně shrnula potřeby dítěte vzhledem k jeho vývoji zejména do tří let věku a připomněla nám leccos důležitého, co bychom třeba v naší práci mohli opominout. Na přednášku navázaly dotazy posluchačů, výměna zkušeností z praxe a nakonec prezentace jednoho programu z interaktivního cyklu Knihomrně, který již třetím rokem nabízí více než stovce dětí Městská knihovna Dobříš.

Také naše první setkání v roce 2020, které proběhlo v Rožmitále, bylo nabité. Nejprve jsme se věnovaly (ano, Radek chyběl) vyhodnocení regionálního kola soutěže Kde končí svět. Z několika desítek prací jsme vybraly vítěze: ve výtvarné sekci získala první místo třináctiletá Anežka Lišková z Pouští u Dobříše a v literární větvi zvítězila jedenáctiletá Markéta Hamplová ze Sedlčan, tedy budoucí Rytířka krásného slova.

O svém životě i díle nám vyprávěl sám pan Gangloff! (foto: archiv Městské knihovny Dobříš)
O svém životě i díle nám vyprávěl sám pan Gangloff! (foto: archiv Městské knihovny Dobříš)

Po nezbytné výměně informací z rušného světa našich dětských oddělení nás čekala výborná komentovaná prohlídka výstavy Karel Daniel Gangloff – český Archimedes v Podbrdském muzeu. Díky iniciativě našich rožmitálských kolegyň jsme se tak seznámily s dílem a životem významné a velmi zajímavé regionální osobnosti.

A jaké máme další klubkové plány? Těšíme se na únikovku s Mílou Lincem, výlet do Techmanie Plzeň nebo na konferenci Těžká sláva Egona Hostovského v Dobříši a v Památníku Karla Čapka ve Strži.

Vánoční jarmark v Klementinu 2019

Je středa 11. prosince 2019, 10 hodin dopoledne. Ráno je na rozdíl od předchozích teplejších dnů nečekaně chladné. Vánočně nazdobené prodejní stany, tentokrát poblíž Zrcadlové kaple, ale už čekají. Pracovnice oddělení PR a marketingu Národní knihovny ČR již odvedly velký kus práce s přípravou. Další je již na nás, tedy na prodávajících. Své zboží vyložilo na prodejní stoly šest členek Klubu tvořivých knihovníků z různých koutů republiky, několik tvořivých kolegyň z Národní knihovny ČR a několik zástupců charitativních organizací. Takový je tradiční obrázek „knihovnického“ vánočního jarmarku na nádvoří Klementina, příjemná předvánoční atmosféra. První hosté procházejí kolem stolů, které přetékají výrobky tvořivých knihovnic.

Celkový pohled na prodejní stany (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Celkový pohled na prodejní stany (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Celkový pohled na prodejní stany (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Náš Klub tvořivých knihovníků shromáždil menší zásobu výrobků od svých členek pro charitativní účely. Každoročně se tyto výrobky prodávají u samostatného stolku a výtěžek bývá věnován Nadačnímu fondu Klíček na provoz dětského hospice. Vedle toho prodávající sami posílají část svých finančních výtěžků tomuto Nadačnímu fondu. K pousmání byla jedna příhoda. Jedna z kolegyň se učila plést vlněné ponožky. Jeden z párů věnovala na charitativní prodej. Ponožky se na stolku zdržely doslova pár sekund, okamžitě si je někdo zakoupil. Přáli bychom si více takových šikovných dárkyň.

Charitativní prodej pro Nadační fond Klíček (foto: Alena Volková Balvínová)

Charitativní prodej pro Nadační fond Klíček (foto: Alena Volková Balvínová)
Charitativní prodej pro Nadační fond Klíček (foto: Alena Volková Balvínová)

Poblíž Zrcadlové kaple předváděl svou pestrou nabídku stánek Národní knihovny ČR. Tradicí se stal i knižní bazar, který se letos konal uvnitř předsálí Zrcadlové kaple. Lidé si chodili zdarma vybrat knihy od jiných dárců a naopak sami mohli věnovat dál nepotřebné knihy z domácností. O nabízené knihy byl zájem. Obsluze knižního bazaru – pracovnicím Národní knihovny ČR – jsme tentokrát my, kteří jsme prodávali venku, záviděli možnost pracovat v teple. Ačkoliv jsme měli k dispozici teplý čaj od pracovnic oddělení PR a marketingu, zima se nám vkrádala do našich svalů, kostí i útrob.

Stánek Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Stánek Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Stánek Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Knihy v knižním bazaru (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Knihy v knižním bazaru (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Prodejní stánek Společenství Dobromysl (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Prodejní stánek Společenství Dobromysl (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Zdálo se nám, že na rozdíl od předchozích let byl zájem o jarmark menší. Že by vzpomínkový optimizmus? Nebo horší reklama? Skupiny zahraničních turistů spěšně proudily kolem za zvednutým deštníkem průvodců a moc si stánků nevšímaly. Se zájmem se ale zastavovaly mnohé kolegyně z knihovnické profese a další naši známí a skalní příznivci. Zájem projevili náhodní kolemjdoucí a někteří turisté. U srdce nás zahřál alespoň zájem o výrobky. Potěšilo nás, že mnohé naše výrobky udělaly radost nejen v českých domovech, ale odjely či odletěly do různých míst světa. Návštěvníci si mohli vybírat ze skutečně bohaté a pestré nabídky – byly zde malované obrázky, keramické, drátované či papírové výrobky, zboží pletené, háčkované i šité, nepřeberné množství originálních šperků.

Prodávající kolegyně z Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Prodávající kolegyně z Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Zboží kolegyně z Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Zboží kolegyně z Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Marcela Buřilová se svými origami šperky (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Marcela Buřilová se svými origami šperky (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Kolegyně z Plzně (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Kolegyně z Plzně (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Alena Volková Balvínová se svou keramikou (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Alena Volková Balvínová se svou keramikou (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Markéta Jiříčková se svými výrobky (foto: Alena Volková Balvínová)
Markéta Jiříčková se svými výrobky (foto: Alena Volková Balvínová)

Kolegyně z Klubu tvořivých knihovníků (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Kolegyně z Klubu tvořivých knihovníků (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Nelze zde popisovat všechny výrobky, proto v článcích o jarmarcích volíme možnost představit vždy výrobky několika kolegyň z našeho klubu. Zajímavé povídání o tvorbě některých si můžete přečíst v Bulletinu SKIP v článku z Velikonočního jarmarku 2019.Tentokrát nám svou tvorbu a své výrobky představují další dvě kolegyně.

Jednou z nich je Pavla Chládková z Knihovny města Plzně:

Háčkovat a plést jsem se naučila jako malá od své maminky. Pak jsem dlouho neháčkovala. Znovu jsem začala, až když dcera „nutně“ potřebovala ke každé bundě správně barevnou čepici. Začalo mě to bavit, čepic jsem vyrobila spoustu. Pak přišly na řadu šály, maňásci, síťovky a sáčky na potraviny. Vyrobila jsem i dvě háčkované deskové hry – domino a dámu. A teď už háček nebo jehlice téměř neodložím.

Hromadily se mi zbytky přízí. Když se naskytla možnost účastnit se jarmarků v Klementinu, došlo i na zpracování těchto klubíček. Háčkuji drobné dekorace, o Vánocích ozdoby na stromeček, zápichy, zvonečky, svícny, figurky – skřítky, medvídky, sobíky, andílky. Na Velikonoce obháčkovávám kraslice, vyrábím slepičky, zajíčky, ovečky.

Všichni v mém okolí vědí, že zpracuji všechny zbytky materiálů, a bohatě mě zásobují. Hračky háčkuji z bavlněné příze a vyplňuji dutým vláknem (aby bylo možné praní) a na dozdobení dekorací kupuji drobné zvonečky, rolničky a korálky.

Členka klubu Pavla Chládková se svými vánočními dekoracemi (foto: Alena Volková Balvínová)
Členka klubu Pavla Chládková se svými vánočními dekoracemi (foto: Alena Volková Balvínová)

Háčkované čepice Pavly Chládkové (foto: Pavla Chládková, Knihovna města Plzně)
Háčkované čepice Pavly Chládkové (foto: Pavla Chládková, Knihovna města Plzně)

Háčkované tašky Pavly Chládkové (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Háčkované tašky Pavly Chládkové (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Vánoční stromečky a skřítci Pavly Chládkové (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Vánoční stromečky a skřítci Pavly Chládkové (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Háčkovaná hra dáma (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Háčkovaná hra dáma (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Háčkovaná hra dáma (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Háčkované domino (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Háčkované domino (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)
Háčkované domino (foto: Martina Kožíšek Ouřadová, Knihovna města Plzně)

Vánoční dekorace (foto: Pavla Chládková, Knihovna města Plzně)
Vánoční dekorace (foto: Pavla Chládková, Knihovna města Plzně)

 

Andílek Pavly Chládkové (foto: Alena Volková Balvínová)
Andílek Pavly Chládkové (foto: Alena Volková Balvínová)

Druhou kolegyní, která se s námi podělí o radost ze své tvorby, je Petra Hoffmannová z Knihovny Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy:

Na letošní vánoční jarmark jsem si připravila tradičně něco šperků a pár nových kousků pletených volánkových šál. (Ty většinou zvládnu uplést hned o vánočních svátcích, takže se na vánoční jarmark připravuji opravdu s velkým předstihem.)

Letos jsem si jako specialitu připravila třpytivé náhrdelníky, říkám jim háďata. Háďátka se letos opravdu setkala s velkým ohlasem. A více než polovina našla své nové majitelky.

Háďátka jsou vlastně modistické dutinky, které jsou naplněné sekaným rokajlem. Nejlepšího efektu se dosáhne s jabloneckým rokajlem s kovovým průtahem, tzn. že dírka korálku je stříbrná. Občas dutinky splétám do dvojitého náhrdelníku.

Jedná se o práci poměrně jednoduchou, náhrdelníky jdou pěkně od ruky. Pomůcek není příliš třeba – postačí nůžky, modistická dutinka (obvykle používám černé), pěkné korálky (nejraději jablonecké), zapínání a další kovové komponenty a dva druhy kleští. A taky chvilka času a trochu trpělivosti. Maličké korálky totiž rády skáčou všude kolem, jen do dutinky se jim moc nechce, protože je poměrně uzoučká. Ale výsledek stojí za to.

Členka klubu Petra Hoffmannová se svými výrobky (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Členka klubu Petra Hoffmannová se svými výrobky (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Náhrdelníky Petry Hoffmannové (foto: Alena Volková Balvínová)
Náhrdelníky Petry Hoffmannové (foto: Alena Volková Balvínová)

Háďátka Petry Hoffmannové (foto: Petra Hoffmannová, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)

Háďátka Petry Hoffmannové (foto: Petra Hoffmannová, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)
Háďátka Petry Hoffmannové (foto: Petra Hoffmannová, Knihovna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy)

Na závěr článku bych chtěla moc poděkovat Evě Hodíkové z Národní knihovny ČR za to, že každoročně pořizuje nepřeberné množství fotografií za našich jarmarků.

Společně se všichni těšíme na další jarmark.

Šťastné Vánoce (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
Šťastné Vánoce (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Šestý workshop pro metodiky veřejných knihoven aneb Metodik v terénu

Ve dnech 19. až 20. listopadu 2019 se v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně konal VI. celostátní workshop pro pracovníky metodických oddělení. Workshopy pořádá Sekce veřejných knihoven SKIP od roku 2013 v různých částech ČR tak, aby byla zajištěna dostupnost ze všech krajů ČR.

Z workshopu
Z workshopu

Dvěma dny provázelo účastníky téma Metodik v terénu. Setkávání metodika s mnoha prostředími, se zřizovateli, provozovateli knihoven, knihovníky, nutnost vyjednávání o dotacích, předávání zkušeností a aktuálních informací, to vše a mnoho dalšího znělo v průběhu zlínského setkání.

Workshop zahájil ředitel Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně Jan Kaňka. Na něj navázala krajská metodička Jana Tomancová, která představila fungování regionálních funkcí knihoven ve Zlínském kraji, shrnula, co se v metodice podařilo, jaké jsou trendy, problémy i plány metodiky do budoucna.

V rámci bloku Metodik a předávání informací nejprve Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR, přiblížil zpřístupnění děl nedostupných na trhu jako novou službu knihoven v digitálním prostředí. Poté navázal dalším příspěvkem nazvaným Jak napsat dobrý projekt. V něm se zaměřil na zkušenosti hodnotitelů především grantového programu Ministerstva kultury ČR VISK 3. Dále byly metodičky seznámeny s výsledky ankety Co chcete změnit ve své knihovně do roku 2030? Z výsledků ankety, na kterou odpovědělo přes 190 respondentů, mimo jiné vyplývá, že největším problémem knihoven je jejich financování.

Vít Richter
Vít Richter

V programovém bloku Metodik a komunikace s okolím byly metodičkám přiblíženy způsoby pozitivní manipulace v práci metodika. Zkušená lektorka Soňa Plháková poskytla účastníkům tipy, které lze využít např. při vyjednávání o knihovně se starosty a zástupci obcí. Metodici byli rozděleni do skupin a zkoušeli na modelových příkladech čerstvě nabyté znalosti. Tento nejdelší a nejvíce praktický bod programu hodnotila většina účastníků jako nejužitečnější.

V závěru prvního dne vystoupila Monika Kratochvílová, krajská metodička Moravské zemské knihovny, s příspěvkem Jaké informace dávají knihovny svým metodikům. Mimo jiné byla v průběhu prezentace zmíněna užitečnost psaní výročních zpráv. Monika Kratochvílová zdůraznila, že i malé knihovny by svým zřizovatelům i uživatelům měly dát vědět, co se dělo v knihovně v uplynulém roce.

Po skončení prvního dne workshopu byla účastníkům nabídnuta exkurze do blízkého Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde si mohli prohlédnout stálou expozici Princip Baťa. Dnes fantazie, zítra skutečnost. Většina metodiček a lektorů také využila možnost společné večeře v blízké restauraci, ačkoliv i zde někteří stále diskutovali o problémech i úspěších různých knihoven ČR.

V prvním bloku druhého dne nazvaném Metodik a soutěže přiblížila postřehy z práce komise soutěže Knihovna roku v kategorii základní knihovna Lucie Macháčková, členka hodnotitelské komise a metodička v Městské knihovně Kutná Hora.

Krajská metodička Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě a dlouhodobá komisařka soutěže Vesnice roku Marie Šedá se ve své prezentaci Bacha, přijede komise zaměřila na praktické rady, jak připravit knihovnu na návštěvu komise Vesnice roku.

V posledním bloku nazvaném Metodik a spolupráce vystoupila Marie Šedá s příspěvkem Jak nastartovat obecní knihovnu? Metodičky byly seznámeny s možnostmi stáží pro Sdružení místních samospráv, které už proběhly v rámci spolupráce se SKIP ve čtyřech krajích ČR, konkrétně v Mořicích (Olomoucký kraj), Bolaticích (Moravskoslezský kraj), Větrném Jeníkově (Kraj Vysočina) a v Háji u Duchcova (Ústecký kraj) a měly by se uskutečnit i v ostatních krajích ČR.

Lenka Prucková, ředitelka Knihovny města Olomouce a zástupkyně SKIP v mezinárodní organizaci IFLA, prezentovala činnost organizace IFLA a informovala účastníky o závěrech kongresu IFLA v Aténách, strategii IFLA na léta 2019 až 2024 a dalších aktualitách z činnosti této organizace.

Lenka Prucková
Lenka Prucková

Dále Lenka Prucková seznámila přítomné s fungováním a důvody pro zapojení do projektu S knížkou do života (Bookstart).

Monika Kratochvílová nastínila, jak pokračuje činnost Metodického centra pro výstavbu a rekonstrukci knihoven.

V závěru vystoupila Renáta Salátová s příspěvkem, ve kterém přiblížila historii i současnost vydávání knihovnických časopisů nejen v ČR. Hovořila rovněž o redakční práci ze zkušenosti výkonné redaktorky časopisu Knihovna: knihovnická revue.

Závěrečné zhodnocení workshopu provedla za organizátory místopředsedkyně Sekce veřejných knihoven SKIP Lenka Prucková a pozvala metodičky na další workshop, který se uskuteční ve dnech 21. až 22. října 2020 v Městské knihovně v Písku.

Fotografie pocházejí z archivu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně.

Tvořivé knihovnice z Plzně se zapojily do Víkendu otevřených ateliérů

Čtvrtý ročník Víkendu otevřených ateliérů, plzeňské celoměstské akce, kterou organizuje společnost GRAFIA, proběhl ve dnech 28. až 29. září 2019 pod záštitou primátora města Plzně Martina Baxy.

Knihovna města Plzně se připojila zpřístupněním prostor Ústřední knihovny pro dospělé, kde byly k tomuto účelu instalovány výstavní panely a řada výstavních ploch, včetně výloh do ulice a přímo mezi regály. Čítárna časopisů byla upravena jako tvůrčí dílna. Během akce vystavovaly své výtvarné práce pracovnice Knihovny města Plzně a dalších knihoven Plzeňského kraje, oslovených v rámci SKIP. Mnohé vystavující jsou členkami Klubu tvořivých knihovníků, odborné sekce SKIP, a jejich tvorba je individuální a široká ve svém rozsahu, využití materiálů a technik.

Pestrou paletu drobností pokrývají šperky z korálků, papíru i polymerových hmot. Pletené a háčkované hračky mají podobu zvířátek a pohádkových bytostí. Následují výrobky švadlen, dekorační předměty a módní doplňky. Samostatnou doménou je papír skládaný a upravovaný na sto způsobů, z nichž pojmenuji alespoň přání, pouzdra a krabičky. Jedna z našich kolegyň nás překvapila obrazy zpracovanými technikou enkaustiky, tj. malování horkým voskem, jiná pracuje tradiční technikou podmalby na sklo. Komplexně svůj prostor pojala knihovnice, která v něm spojila vlastní poezii s fotografiemi. Na závěr jsem si nechala už skutečně velké objekty, tři plastiky z powertexu a dřevěné figury od knihovnice řezbářky. Místo slov, která by vystavované předměty našich třinácti kolegyň popisovala a chválila, nechám prostor vypovídajícím fotografiím.

Háčkované a papírové dekorace (autorka Dagmar Mašková, Knihovna města Plzně)
Háčkované a papírové dekorace (autorka Dagmar Mašková, Knihovna města Plzně)

Knižní vazba v dřevěných deskách (autorka Lucie Šroubková, Obecní knihovna Obora)
Knižní vazba v dřevěných deskách (autorka Lucie Šroubková, Obecní knihovna Obora)

Mašinka z materiálu powertex (autor Jiří Pavlíček)
Mašinka z materiálu powertex (autor Jiří Pavlíček)

Obrázky vytvořené technikou podmalba na skle (autorka Terezie Anemone Polívková)
Obrázky vytvořené technikou podmalba na skle (autorka Terezie Anemone Polívková)

Obrazy malované technikou enkaustika (autorka Dagmar Ettlerová, Knihovna města Plzně)
Obrazy malované technikou enkaustika (autorka Dagmar Ettlerová, Knihovna města Plzně)

Panenka šitá podle vzoru Tilda (autorka Zuzana Mišterová, Knihovna města Plzně)
Panenka šitá podle vzoru Tilda (autorka Zuzana Mišterová, Knihovna města Plzně)

Přehozy a lůžkoviny vytvořené technikou patchwork (autorka Alexandra Karlová, Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni)
Přehozy a lůžkoviny vytvořené technikou patchwork (autorka Alexandra Karlová, Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni)

Šperky vytvořené z modelovací hmoty FIMO (autorka Alena Pospíchalová, Knihovna města Plzně)
Šperky vytvořené z modelovací hmoty FIMO (autorka Alena Pospíchalová, Knihovna města Plzně)

Tašky, kabelky, přehozy vytvořené technikou patchwork (autorka Dagmar Fotrová)
Tašky, kabelky, přehozy vytvořené technikou patchwork (autorka Dagmar Fotrová)

Myslím, že důležitější je vyjádřit zde myšlenku velkého potenciálu těchto činností.

Akcí oslovujeme specifickou zájmovou skupinu, mnozí ze šesti stovek účastníků knihovnu navštívili poprvé, vlastně ji objevili a naše snaha byla nadchnout je. My knihovníci se během akce veřejnosti představujeme v jiném světle, vedle sečtělých informačních pracovníků v nás návštěvníci můžou vidět lidi zručné a tvořivé.

Další dva podstatné aspekty se týkají knihovnické komunity. Seznamujeme se navzájem napříč regiony, institucemi, obory, pracovními pozicemi. Byť se seznamujeme nad malováním nebo pletením, při diskuzích se stejně nakonec dostaneme ke knihovnictví. Vzniká platforma, kde si sdělujeme zkušenosti, porovnáváme svou práci, pomáháme si. To vidím jako velmi důležité, stejně aspekt následující.

SKIP spolupracuje na projektu Společným postupem sociálních partnerů k řešení klíčových témat v odvětvích financovaném z Evropského sociální fondu. Během roku 2019 proběhl mezi knihovníky dotazníkový průzkum zaměřený na problematiku syndromu vyhoření. Zkoumána byla mimo jiné oblast týkající se vztahů na pracovišti, oblast intelektu a možnosti uplatnění kreativity, oblast emocionality, zahrnující radost a spokojenost, pochvalu a ohodnocení. Podle prvních výsledků, které zpracovaly psycholožka Mgr. et Ing. Soňa Plháková a Mgr. Vladana Pillerová z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR1, jsou všechny jmenované oblasti pro knihovníky důležité. V rámci akcí, kde knihovníci mohou prezentovat svou zájmovou činnost a spojit ji se službami veřejnosti a činností knihovny, vstupujme do všech jmenovaných oblastí. Proti vyhoření, stresu a psychické zátěži působí nadšení a seberealizace, bez rozvoje a posilování spolupráce organizátorů by se nic neuskutečnilo. Ve všech zkoumaných oblastech se nabízí pozitivní posun.

Od obecného se ještě vraťme zpět, k zářijové výstavě. Kromě její prohlídky budily velký zájem veřejnosti tvůrčí dílny, často k nám vcházely celé rodiny s dětmi s otázkou, zda se u nás „něco“ vyrábí. Snad nikoho nepopudí úsměvné genderové zobecnění, kterým následující děj popíšu. Zatímco děti s maminkou nebo babičkou se pustily do skládání papírových dekorací nebo se chopily háčku a klubíčka, mužská část rodiny využila tradiční nabídky knihovny a listovala v časopisech a knihách. Za knihovnu jen dodám, že z obou přístupů jsme měli radost a na oba jsme byli připraveni. Knihovnicím, které tvůrčí dílny vedly, musím vyjádřit velký obdiv, šlo vlastně o dva nepřetržité šestihodinové workshopy. Dílny vedly knihovnice Knihovny města Plzně; její pracovnice celou akci též organizačně zajistily.

Tvůrčí dílna (Lenka Ťoupalová, Knihovna města Plzně)
Tvůrčí dílna (Lenka Ťoupalová, Knihovna města Plzně)

Tvůrčí dílna (Pavla Chládková, Knihovna města Plzně)
Tvůrčí dílna (Pavla Chládková, Knihovna města Plzně)

Při tvorbě

Při tvorbě
Při tvorbě

Je čím se pochlubit
Je čím se pochlubit

Na závěr už jen bilance. Dvoudenní akci Víkend otevřených ateliérů v Knihovně města Plzně navštívilo 611 návštěvníků a odhadem čtvrtina z nich se aktivně zúčastnila tvůrčích dílen. Pro zájemce doplním, že termín pátého ročníku je 26. až 27. 9. 2020.

Autorkou fotografií je Martina Kožíšek Ouřadová z Knihovny města Plzně. K dispozici jsou i další fotografie exponátů a také snímky z tvůrčích dílen.

  • 1. PLHÁKOVÁ, Soňa a PILLEROVÁ, Vladana. Prezentace prvních výsledků průzkumu „Syndrom vyhoření“. Praha: Národní knihovna, 2019. 45 snímků. Rukopis.

Z regionů

Literární vycházka Po stopách Karoliny Světlé aneb Pozvánka do kraje pod Ještědem

K tradičním akcím libereckého regionu SKIP se řadí každoroční literární vycházky. Za uplynulé roky jsme společně navštívili mnohá zajímavá místa našeho kraje, ušli desítky kilometrů po ještědských, jizerskohorských či lužickohorských kopcích a strávili příjemné chvíle ve více či méně početné, ale vždy báječné společnosti.

V sobotu 7. září 2019 se uskutečnila již sedmá literární vycházka. Tentokrát nesla název Po stopách Karoliny Světlé a konala se při příležitosti 120. výročí úmrtí velké spisovatelky a mimořádné ženy, která si kraj pod Ještědem obzvlášť zamilovala. Shodou okolností cílem té první vycházky, kterou náš regionální výbor uspořádal v roce 2012, byl rovněž krásný kraj pod Ještědem a procházka po místech, kde část svého života Karolina Světlá prožila. Tehdejším průvodcem nám byl pan Pavel Bulíř, místní znalec spisovatelčina života a díla a potomek rodu Mužáků.

Uběhlo pár let a připomínka na velkou spisovatelku doznala výrazné proměny – nově byla vybudována naučná stezka, která oblast v Podještědí přibližuje v nových souvislostech. Naučnou stezku vytvořil spolek Stopy v krajině, jehož cílem je podporovat vnímání krajiny jako prostoru, do kterého jsou zapsány příběhy z místní kultury a historie. Naučná stezka je koncipována tak, aby nové informační panely byly v souladu s nádhernou krajinou Podještědí a aby jejich umístění odpovídalo konkrétním místům vztahujícím se k osobě a dílu Karoliny Světlé. Naučná stezka v délce 7,5 km obsahuje dvanáct informačních panelů i několik odpočinkových míst. Cennou součástí naučné stezky je 18 zvukových nahrávek z děl Karoliny Světlé i ojedinělých dobových textů. Nahrávky jsou součástí informačních panelů a spustit si je můžete pomocí QR kódů přímo ve svém chytrém telefonu. Pro mnohé může být atraktivní i navazující geocaching – v okolí stezky je ukryto pět nových kešek, přičemž poklady, které jsou v nich uloženy, se opět vztahují k životu a dílu Karoliny Světlé.

První zastávka naučné stezky
První zastávka naučné stezky

Pátá zastávka naučné stezky
Pátá zastávka naučné stezky

Bronzová socha Karoliny Světlé ve Světlé pod Ještědem
Bronzová socha Karoliny Světlé ve Světlé pod Ještědem

Knihobudka ve Světlé pod Ještědem
Knihobudka ve Světlé pod Ještědem

Upozornění pro uživatele knihobudky
Upozornění pro uživatele knihobudky

Při putování po stezce
Při putování po stezce

Průvodcem při této poslední vycházce nám byla skvělá paní Ivana Němečková, členka Sdružení rodáků a přátel Karoliny Světlé. Zahrnula nás nejen nadšeným výkladem o díle a životě Karoliny Světlé, ale uvedla nás i do způsobů zdejšího života v 19. i první poloviny 20. století, tradic tehdejších a nakonec i současných. Její energie, láska k místu, nadšení pro uchování tradic a vzpomínek nás naplnila obdivem a velkým respektem.

A tak, milí kolegové a milé kolegyně, budete-li mít cestu k nám na Liberecko, zavítejte do Světlé pod Ještědem. Odměnou Vám budou nádherné výhledy do kraje, obdivuhodný klid tak trochu zapomenutých zákoutí a stále přitažlivý a okouzlující literární odkaz moderní ženy.

Fotografie pocházejí z archivu regionálního výboru SKIP Libereckého kraje. Další fotografie z literární vycházky najdete na Rajčeti.

Exkurze plzeňského regionu SKIP do knihoven v Blovicích a ve Spáleném Poříčí

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

Plzeňský region SKIP do svého plánu aktivit pravidelně zařazuje odborné exkurze do zajímavých a inspirativních knihoven. Dne 8. října 2019 jsme společně vyjeli do bývalého okresu Plzeň-jih.

Městská knihovna v Blovicích má za sebou úctyhodnou historii od počáteční sbírky knih Literárního spolku, založeného v roce 1879, po dnešní moderní knihovnické pracoviště s funkcí pověřené knihovny. Po rekonstrukci Lidového domu, patřícího Městskému kulturnímu středisku Blovice, získala zajímavé prostory v prvním patře budovy, kde je nyní k dispozici fond oddělení pro dospělé čtenáře, výpůjční pult, čítárna, stanice veřejného internetu a regionální fond. Přistavěné dřevěné podlaží v podkroví je určeno dětským čtenářům a malým návštěvníkům slouží dětský koutek. Jak je vidět na fotografiích, knihovna je vybavena vkusným na míru zhotoveným nábytkem. Starší a méně využívané tituly jsou umístěny ve skladu mimo budovu knihovny. Provoz knihovny včetně regionálních služeb zajišťují tři knihovnice. Daří se jim spolupráce se školami ve městě i v okolí a velkou účast mají i literární pořady pro veřejnost. Budova Lidového domu pochází z roku 1927, díky rozsáhlé obnově z let 2009–2010 disponuje velkým sálem a dalšími prostorami k pořádání kulturních a společenských programů, plesů, setkání i soukromých akcí.

Před blovickou knihovnou
Před blovickou knihovnou

Interiér blovické knihovny
Interiér blovické knihovny

Oddělení pro dospělé
Oddělení pro dospělé

Studovna
Studovna

Oddělení pro děti

Oddělení pro děti
Oddělení pro děti

Další cílem exkurze byla návštěva Městské knihovny Spálené Poříčí, která je propojena s komunitním centrem obce. Jedná se o zcela novou stavbu, která byla financována zčásti z dotačních prostředků místní akční skupiny (MAS) a z větší části z prostředků města. Pro veřejnost byla otevřena v roce 2019 u příležitosti 200. výročí založení místního vlasteneckého čtenářského spolku a jeho knihovny (1819). Nová městská knihovna má bezbariérový přístup, v přízemí se nachází oddělení pro dospělé čtenáře, vybavené mimo jiné kuchyňským koutkem, sociálním zařízením a zázemím pro konání veřejných akcí. První patro v podkrovním prostoru, dostupné rovněž výtahem, je určeno dětským čtenářům i jejich dospělému doprovodu. Schodiště a světlý účelný nábytek pro knihovnu vyrobila firma truhláře Petra Sládka z Nepomuku. V knihovně pracují dvě pracovnice na zkrácený úvazek; podílejí se i na správě malého komunitního centra.

Připomínka čtenářské společnosti
Připomínka čtenářské společnosti

Přízemí knihovny
Přízemí knihovny

Oddělení pro dospělé
Oddělení pro dospělé

Galerie
Galerie

Účastníci exkurze
Účastníci exkurze

Město Spálené Poříčí (i s přilehlými obcemi) má cca 2 800 obyvatel a za příkladnou obnovu památek bylo vyhlášeno historickým městem roku 2003. Působil zde jako farář spisovatel Jindřich Šimon Baar, narodil se zde známý farář-léčitel páter František Ferda. Kromě knihovny jsme navštívili i několik dalších objektů – zrekonstruovaný barokní špejchar Ve Dvoře, kde se nyní nachází expozice Podbrdsko a výstava kreseb Jiřího Wintera Neprakty, dále zámek ve Spáleném Poříčí ze 17. století, který je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka ČR. Objekt v historii často střídal majitele, nyní se vrátil do majetku církve, a to Vyšehradské kapituly. Ta zde pro zajímavost v minulosti dvakrát krátce ukrývala svatovítský poklad. V devadesátých letech 20. století prošel renesanční zámek celkovou rekonstrukcí. V části zámku působí základní umělecká škola, částečně je využíván k muzejním a ubytovacím účelům. Stálá muzejní expozice v přízemí zámku představuje život na vesnici na počátku 19. století.

Pamětní deska připomínající působení Jindřicha Šimona Baara ve Spáleném Poříčí
Pamětní deska připomínající působení Jindřicha Šimona Baara ve Spáleném Poříčí

Ve Spáleném Poříčí nezapomínají ani na pátera Františka Ferdu
Ve Spáleném Poříčí nezapomínají ani na pátera Františka Ferdu

Pozvánka k návštěvě (nejenom) expozice věnované Jiřímu Winteru Nepraktovi
Pozvánka k návštěvě (nejenom) expozice věnované Jiřímu Winteru Nepraktovi

Naše závěrečná návštěva patřila Ekocentru, které za podpory Plzeňského kraje mimo jiné provozuje záchrannou stanici pro poraněná a handicapovaná zvířata a poskytuje lekce ekologické výchovy pro školy. Počasí naší výpravě zrovna nepřálo, výklad u ptačích voliér jsme sledovali pod deštníky, výstup k rozhledně už se nekonal. A my hlavně víme, že blovickým i spálenopoříčským čtenářům dělají jejich knihovny pomyšlení.

U vstupu do Ekologického centra
U vstupu do Ekologického centra

Autorkou fotografií je Hana Hendrychová ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje.

Kulturní akce pro členy pražské organizace SKIP v roce 2019

Pražská organizace SKIP pro své členy pořádá řadu kulturních akcí. V roce 2019 jsme společně navštívili divadelní představení a sešli jsme se i na literárních vycházkách a komentovaných prohlídkách výstav.

Divadelní představení

Jedním z benefitů, který nabízí pražská organizace SKIP svým individuálním členům, je příspěvek na vstupenky při společné návštěvě divadelního představení. Čtyřikrát za rok se nabízí možnost zhlédnout některé z atraktivních inscenací pražských scén. Vzhledem k velkému zájmu byl původní počet vstupenek, které pražský SKIP zajišťuje, zvýšen z původních dvaceti na třicet. Nepsanou zvyklostí je odběr maximálně dvou vstupenek pro individuálního člena, ten pak dostává slevu ve výši 100 Kč na vstupenku a jeho doprovod (nečlen SKIP) zaplatí plnou cenu. V roce 2019 tak pražský SKIP na tyto akce ze svého rozpočtu věnoval 8 400 Kč.

Prvním představením roku 2019 byla 4. března v Divadle v Dlouhé Jiráskova Lucerna. Byla mnohokrát i zfilmována a stala se jedním z děl, která formují národní identitu. V roli mlynáře člen Činohry Národního divadla se představil Igor Orozovič.

Dne 8. května následoval Činoherní klub a v něm inscenace Léda, psychologická studie scén z manželského i nemanželského života, přesahující až do grotesky. V Lédě excelovali Petr Nárožný, Ondřej Vetchý, Nela Boudová a další.

Druhou polovinu „divadelního roku“ zahájila 10. října novinka Švandova divadla – představení Smrt mu sluší. Komedie napsaná přímo pro Švandovo divadlo je nekompromisním nahlédnutím do hloubi divadelních útrob, kde se hon za úspěchem rovná boji o přežití. V hlavních rolích vystoupili Michal Dlouhý a Robert Jašków.

Společné návštěvy divadel pražské organizace SKIP v roce 2019 završilo 9. prosince nové nastudování Gogolova Revizora v divadle ABC. Revizor je bravurní, věčná komedie o parazitech, s jejichž světem zatřese jedině srážka s parazitem jiného druhu. V rolích hejtmana a jeho ženy zazářili Václav Kopta a Pavla Tomicová.

Literární vycházky

V roce 2019 uspořádal pražský SKIP dvě literární vycházky pro své členy a jejich přátele.

První vycházka, na kterou dorazilo dvacet účastníků, se uskutečnila 10. dubna. Prošli jsme se při ní legendární Nerudovou ulicí. Dozvěděli jsme se například, kdo založil Malou Stranu, komu patřil Jánský vršek nebo který strom roste pod Salmovským palácem (už můžeme prozradit, že je to cedr libanonský). Procházku jsme zakončili na Malostranském náměstí a dozvěděli se ještě, kde stával Radeckého pomník, kde bydlela Ema Destinová a jak dříve vypadala Malostranská radnice.

Podzimní vycházka nazvaná Od Jungmanna k Františkovi I. přilákala také dvacítku zájemců. Vycházku jsme započali na Jungmannově náměstí a prošli postupně celou Národní třídu až na nábřeží, abychom si připomněli místa, kterými všichni Pražané běžně procházejí, ale málokdo zvedne oči na fasády okolních domů nebo má čas užít si krásu tamních zákoutí a dvorů. Zahájili jsme samozřejmě Josefem Jungmannem a řekli si, jak se dříve jmenovalo náměstí a ulice nesoucí jméno jazykového velikána. Připomněli jsme si, kde byl obchodní dům ARA, kdo byl jedním z největších mecenášů Prahy na konci 18. století, kde byla slavná kavárna Union i kdy a kde byla otevřena poetická vinárna Viola. Jako knihovníky nás zajímalo, co stávalo na místě dnešní budovy Akademie věd ČR a pro koho byla nová budova vystavěna. Rozešli jsme se u pomníku Františka I. neboli Krannerovy kašny na Smetanově nábřeží.

Zahájení říjnové vycházky u sochy Josefa Jungmanna
Zahájení říjnové vycházky u sochy Josefa Jugmanna

Krannerova kašna, u které vycházka skončila
Krannerova kašna, u které vycházka skončila

Obě vycházky se povedly, přinesly spoustu zajímavých informací, ať už nových nebo těch zasutých někde v paměti.

Komentované výstavy

Dne 27. února jsme si za asistence odborných pracovníků Univerzity Karlovy prohlédli stálou expozici o historii Univerzity Karlovy a poté následovala komentovaná prohlídka historického sídla Univerzity Karlovy, tedy Karolina, které je národní kulturní památkou. Od 14. století se zde nacházelo sídlo nejstaršího domu pražské univerzity neboli Veliké koleje (Collegium Caroli), kterou založil Karel IV. Prohlédli jsme si Velkou i Malou aulu, Císařský sál, reprezentační prostory rektora.

V historických prostorách Karolina
V historických prostorách Karolina

Velká aula Karolina
Velká aula Karolina

Dne 14. března jsme navštívili Centrum architektury a městského plánování (CAMP) a tam probíhající výstavu Praha zítra? Nové stavební projekty. Expozice i filmová projekce ukazovala 76 nových stavebních projektů, které – pokud budou realizovány – v následujících letech výrazným způsobem změní tvář Prahy. Prohlídka výstavy byla doprovázena odborným komentářem a byla spojena s prohlídkou prostor moderního centra současné architektury v areálu kláštera Emauzy.

Dne 16. května jsme v budově Mozartea navštívili nové interaktivní filmové muzeum NaFilM. Muzejní instalace propojují historii se současnými technologiemi. Prohlídka s komentářem zakladatelek muzea nám umožnila nahlédnout do fascinujícího světa filmu, objevovat hrou, jak film reálně funguje, a poznávat historii filmu zábavnou a interaktivní formou.

Ve dvou termínech, a to 20. listopadu a 4. prosince, jsme ve zrekonstruovaném Národním muzeu navštívili specializovanou odbornou výstavu Labyrint informací a ráj tisku. Na výstavě k 300. výročí vydání prvních novin v českém jazyce se kromě českých i zahraničních novin a časopisů od 18. století do roku 1989 nacházely také unikátní předměty, které se dochovaly po Václavu Matěji Krameriovi, Karlu Havlíčkovi, Jaromíru Johnovi či Arne Laurinovi. Dále zde byly k vidění tiskařské matrice, film z roku 1939 o tom, jak se tehdy dělalo novinářské řemeslo, i přehledná data o současném vydavatelském průmyslu. Zasvěcený komentář k výstavě nám dal zástupce ředitele Národního muzea Mgr. Martin Sekera, Ph.D. Jako bonus jsme absolvovali prohlídku zrenovované kupole Národního muzea.

Z výstavy Labyrint informací a ráj tisku v Národním muzeu
Z výstavy Labyrint informací a ráj tisku v Národním muzeu

Fotografie z prohlídky Karolina pořídil Roman Giebisch z Národní knihovny ČR, ostatní fotografie Linda Jansová z téže instituce.

Vánoční Regensburg

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

Druhou adventní sobotu (14. prosince 2019) jsme s pražskou organizací SKIP vyrazili na jeden z již tradičních předvánočních výletů k našim sousedům, tentokrát do Regensburgu, bavorského historického města na Dunaji.

Přestože nám počasí nijak zvlášť nepřálo a občas pěkně prověřilo, zda jsme si nezapomněli deštník, užili jsme si Regensburg vrchovatě.

Vybaveni informacemi o historii města z domova a mapkou z moderního informačního střediska hned za Kamenným mostem, ocenili jsme nejprve krásný výhled na město právě z tohoto nejstaršího románského mostu v Německu. Dodnes se používá a stal se vzorem pro stavbu Juditina mostu v Praze. Když jsme se nabažili fotografování se sluníčkem i s kapkami deště, prohlédli jsme si také druhou památku spojenou s českými dějinami – kostel sv. Jana. Je na něm totiž umístěna pamětní deska, která připomíná křest čtrnácti českých knížat v roce 845. Regensburg, česky Řezno, měl značný význam v počátcích budování našeho státu i později – v roce 1158 zde byl Vladislav II. korunován českým králem.

Regensburg a Kamenný most přes Dunaj
Regensburg a Kamenný most přes Dunaj

Výhled na druhou stranu města z Kamenného mostu, nejstaršího románského mostu v Německu
Výhled na druhou stranu města z Kamenného mostu, nejstaršího románského mostu v Německu

Samozřejmě jsme neopomněli dominantu města, gotickou katedrálu sv. Petra, ale pak už jsme se vydali na ochutnávku bavorských vánočních dobrot i svařeného vína na čtyřech vánočních trzích, které Regensburg nabízí. Snad všichni zašli na ten nejznámější na náměstí Neupfarrplatz se spoustou stánků s vánočními ozdobami, vyřezávanými betlémy, svíčkami a dalším vánočním zbožím. Kdo ochutnal Glühwein tam, mohl ještě porovnat chuť na Lucrezia Markt nebo zkusit pro změnu punč; vždyť sychravé počasí k ochutnávce horkých nápojů přímo vyzývalo.

Pohled na Regensburg s Kamenným mostem, v pozadí gotická katedrála sv. Petra
Pohled na Regensburg s Kamenným mostem, v pozadí gotická katedrála sv. Petra

Vánoční trh na Neupfarrplatz

Vánoční trh na Neupfarrplatz
Vánoční trh na Neupfarrplatz

Vánočně vyzdobené stánky na Neupfarrplatz
Vánočně vyzdobené stánky na Neupfarrplatz

Někteří z nás zašli také na vyhlášený trh na zámku Thurn-Taxisů, a komu zbyl čas, zastavil se na zpáteční cestě na druhé straně Dunaje na adventním trhu v Spitalgarten. Podle počtu všelijakých klobás, buřtíků a párečků znamenal opravdovou kulinářskou tečku za návštěvou vánočních trhů.

Pak už nás čekala jen bezpečná cesta domů, která nám při prohlížení pořízených fotek i drobných dárečků rychle utekla.

Autorkou fotografií je Irena Vašková z Knihovny Ministerstva vnitra ČR.

Vymazlený konec roku 2019 v pražském klášteře sv. Anežky České

Dne 6. prosince 2019 středočeský SKIP uspořádal tradiční akci nazvanou Vymazlený konec roku. Sešli jsme se za mrazivého pátečního rána před hlavním vchodem kláštera sv. Anežky České v Praze. Klášter je jako kulturní památka spravován státem, potažmo Národní galerií v Praze. Mně se povedlo lehce zakufrovat na Josefově, v místě bývalého židovského ghetta, ale o to víc jsem si užila tajemna a romantiky nedalekých Stínadel. Trošku podvědomě jsem na zdech očekávala tajemné vzkazy Vontů…

Před vstupem
Před vstupem

Přivítala nás jako už několik zim zpět naše oblíbená paní průvodkyně Dana Kratochvílová, která si na více než dvě hodiny vzala slovo a dokázala nám přiblížit dobu i život Anežky, dcery Přemysla Otakara I.

Klášterní ambit byl příjemně temperován, a tak jsme prohlídku mohli absolvovat bez zimních kabátů a bund. Výklad prokládaný úryvky z knihy Středověké legendy o českých světcích si s námi poslechli i procházející návštěvníci, místní průvodci a hlídači.

V křížové chodbě
V křížové chodbě

Jako knihovnice dětského oddělení jsem neodolala virtuálním pomůckám, které nabádaly návštěvníka k soutěžení a smyslovému poznávání. V každé místnosti totiž stály kovové stojany s různými šuplíky, hejblátky a přímo volaly po tom, abych si mohla hrát.

Prošli jsme kuchyni, refektář, dozvěděli jsme se (i díky názornému modelu) informace o stavební historii areálu a prohlédli si kostel sv. Salvátora, který se měl stát přemyslovským pohřebištěm.

U modelu areálu
U modelu areálu

Naše průvodkyně Dana Kratochvílová při výkladu
Naše průvodkyně Dana Kratochvílová při výkladu

V době prohlídky tam probíhala instalace vánoční firemní oslavy, tak jen doufám, že to Anežku coby zarytého asketu příliš nepohoršilo.

Součástí prohlídky nebyla zahrada; tu jsme si pod studenými zimními paprsky prohlédli individuálně. Zahradu zdobily moderní skulptury od známých sochařů, ale přiznám se, že bych radši něco od Berniniho, Michelangela nebo Brauna. Ale i to mluví o odkazu Anežky, minimalismus a prostota výrazu s akcentem na duchovno.

V zahradě

V zahradě
V zahradě

Za sebe doufám, že tato obohacující předvánoční tradice prohlídek pamětihodností bude pokračovat dál, Praha je úžasný rezervoár pamětihodností.

Středočeský SKIP vás zve!

Autorkou fotografií je Regina Svobodová z Městské knihovny Mělník. Další fotografie z akce jsou k dispozici na Rajčeti.

Kolektivní členové informují

Samizdat, exil a cenzura ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje

Samizdat, exil a cenzura – byl název výstavykonference připravené Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje v září a říjnu 2019 jako součást projektu Plzeňského kraje k 30. výročí Sametové revoluce.

Výstava proběhla ve dnech 4. až 25. října 2019. Její součástí byly ukázky samizdatů z rozsáhlé sbírky Miroslava Svobody, kterou v roce 2018 získala do svého vlastnictví naše knihovna. Návštěvníci si mohli prohlédnout samizdaty, které vycházely do roku 1989 na Plzeňsku, ale i exempláře z produkce hlavních exilových nakladatelství, jako bylo Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu, Index v Kolíně nad Rýnem, Národní politika v Mnichově, Konfrontace v Curychu nebo Rozmluvy Alexandra Tomského v Londýně. Exilovou produkci zastupoval fond zapůjčený z Knihovny Jiřiny Fuchsové. V přízemí Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje byla do konce září instalována výstava Samizdat v boji za slobodu, která na dvaceti panelech představila samizdat na Slovensku.

Z vernisáže výstavy

Z vernisáže výstavy

Z vernisáže výstavy

Z vernisáže výstavy
Z vernisáže výstavy

Doprovodnou akcí výstavy byla konference, která se uskutečnila 25. září. PhDr. Pavel Suk, Ph.D., na ní promluvil o vývoji cenzury a mediální manipulaci v českých zemích od konce 19. století do roku 1989 včetně konkrétních příkladů a postupů cenzurních orgánů. Úvod přednášky se věnoval vzniku Československé republiky, která převzala tiskové zákonodárství z dob Rakouska-Uherska včetně tzv. následné cenzury, jejíž systém byl na konkrétních příkladech představen. Následovalo zavedení předběžné cenzury a vznik prvního cenzurního úřadu v září 1938. Nově zavedená předběžná cenzura pak byla na území Čech a Moravy uplatňována od roku 1938 až do zániku komunistického režimu v Československu v roce 1989.  Představeny nebyly jen cenzurní zásahy do textů článků, ale též např. do fotografií, odkud byli odstraňováni „nežádoucí“ lidé. Přednáška představila též krátké období tiskové svobody v jarních a letních měsících roku 1968, které ukončily tanky armád Varšavské smlouvy.

PhDr. Pavel Suk, Ph.D.
PhDr. Pavel Suk, Ph.D.

Psaní, rozmnožování a distribuci samizdatu v Plzni v osmdesátých letech 20. století se ve svém příspěvku věnoval Miroslav Svoboda. Trampský samizdat představil Ing. Petr Náhlík. Specifickým druhem samizdatu jsou trampské časopisy, které začaly vznikat na konci šedesátých let 20. století. Největší rozšíření zažily v sedmdesátých a osmdesátých letech a mnohé současné trampské časopisy vycházejí na bázi samizdatu dodnes. Kromě časopisů vydávali trampové v samizdatu také různé publikace, knihy, zpěvníky či kalendáře; ty pan Náhlík přinesl k nahlédnutí. Specifikou byl vývoj podoby časopisu (od strojopisu na průklepovém papíru přes cyklostyl, kopírky až po maloofsetový tisk) a také vývoj obálek, resp. titulních stran (od kreseb přes linoryty a fotodokumenty až po tisk na kopírce či dokonce čtyřbarevný soutisk).

Miroslav Svoboda
Miroslav Svoboda

Samizdat a vydavatelskou činnost československých exulantů v zahraničí v letech 1948 až 1989 přiblížila optikou osobního pohledu Jiřina Fuchsová. Konferenci zakončil PhDr. Martin Nekola, Ph.D., promluvou o československém poúnorovém exilu a opatřeních proti komunistické propagandě. Exil po únoru 1948 a osudy Čechů a Slováků v zahraničí, kteří usilovali o návrat svobody a demokracie do vlasti, v níž uchvátili moc komunisté, jsou nedílnou součástí našich moderních dějin. Přesto tato problematika stojí na okraji badatelského zájmu a široká veřejnost o ní má pouze kusé informace. Přednášející na základě vlastního několikaletého výzkumu v domácích i zahraničních archivech představil významné exilové organizace, osobnosti, tiskoviny a zasadil náš exil do celoevropského rámce a komplikovaného mezinárodního vývoje na přelomu čtyřicátých až padesátých let 20. století. Bližší pozornost věnoval také komunistickým dezinformačním kampaním a propagandě, namířené proti exilu, a efektivním metodám, které exulanti vyvinuli na obranu proti těmto praktikám.

Konferenci zakončila debata všech zúčastněných.

Autorem fotografií je Milan Říský ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje (fotografie jsou součástí archivu této knihovny).

Čteme si, hrajeme a sportujeme s knihovnou v Opočně

Čteme si, hrajeme a sportujeme s knihovnou je název projektu, na který v roce 2019 získala Městská knihovna Opočno příspěvek od Ministerstva kultury z dotačního programu Knihovna 21. století. Projekt byl zaměřen především na práci s dětmi různých věkových kategorií s cílem přivést je do knihovny nejen kvůli čtení knih, ale také jako do komunitního centra, kde mohou trávit svůj volný čas, a zatraktivnit pohled na knihovnu jako živou organizaci, kde se neustále něco děje; to vše formou čtení, her a sportovních aktivit v knihovně i mimo ni.

Projekt byl realizován v období od března do října 2019 a zahrnoval soubor aktivit zaměřených na děti prvního a druhého stupně základní školy. Aktivně se do něj zapojili místní žáci. Uskutečnila se také prezentace knihovny na městské slavnosti, kde probíhaly tvořivé dílny a hry pro širokou veřejnost.

V březnu proběhla beseda pro žáky třetích tříd se spisovatelkou Zuzanou Pospíšilovou k její knize Sportovní pohádky. Děti se seznámily i s jejími dalšími knihami a vyzkoušely si pokusy na lidském těle – z toho byly nadšené.

Se spisovatelkou Zuzanou Pospíšilovou
Se spisovatelkou Zuzanou Pospíšilovou

V květnu si děti z prvních a druhých tříd zacvičily jógu na motivy pohádek Povídání o pejskovi a kočičce s lektorkou jógy Veronikou Židíkovou.

Jóga v knihovně s Veronikou Židíkovou
Jóga v knihovně s Veronikou Židíkovou

V červnu se knihovna prezentovala na městské slavnosti Odpoledne s Kupkou; ta byla věnována malíři Františku Kupkovi, opočenskému rodákovi. V duchu projektu jsme uspořádali výtvarné dílny a hry pro širokou veřejnost.

Koncem měsíce jsme pak realizovali knihovnicko-sportovní den V parku s knihovnou. Celé dopoledne měly možnost děti prvního stupně základní školy strávit s námi v parku (pod okny knihovny), kde plnily vědomostní a sportovní úkoly.

V parku s knihovnou
V parku s knihovnou

Celý projekt byl zakončen v říjnu besedou pro žáky z druhého stupně základní školy se spisovatelkou Petrou Martiškovou o psaní a parkouru, který je tématem její knihy Útěk za láskou. Mimo to se účastníci besedy dozvěděli mnohé ze zákulisí žurnalistiky a zjistili, jak vznikají spoty ke knihám.

Počet dětí zapojených do projektu se blížil k šesti stům. Máme radost z nadšení, se kterým se pustily do všech činností. Je to pro nás motivace do dalších aktivit. Celý projekt byl realizován za velké pomoci dobrovolníků z řad našich čtenářů, za což jim patří dík. Jsme rádi, že je tu máme!

Přejeme Vám z opočenské knihovny hodně skvělých projektů, radosti z nich a milých čtenářů.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Opočno.