2020, ročník 29, číslo 1

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Průzkumy

Atlas knihoven

Ocenění

Koncepce a strategie

Osobnosti

Rozhovor

Celostátní akce

Recenze

Z ústředních orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Úvodník

Slovo úvodem

Vážení a milí čtenáři,

v tomto čísle Bulletinu SKIP se dočtete například:

Přínosné čtení Vám za celou redakční radu Bulletinu SKIP přeje

Linda Jansová

Trendy v knihovnách

Služba Dotaceonline.cz – monitoring dotačních výzev pro knihovny

Přínos vícezdrojového financování knihoven pro jejich úspěšný rozvoj se stal samozřejmou a neoddiskutovatelnou skutečností, kterou si uvědomují nejen ředitelé knihoven, ale i samotní zřizovatelé. Potvrzuje to nejen 20 let existence státní dotace Ministerstva kultury ČR VISK (Veřejné informační služby knihoven), která vzešla z iniciativy SKIP, ale také Knihovna 21. století, Česká knihovna a další krajské či regionální dotační výzvy. Stávající dotační příležitosti však nepokrývají všechny potřeby a požadavky knihoven, zejména ve vazbě na nedávno schválenou Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030 s podnázvem Knihovny – pilíře občanské společnosti, vzdělanosti a kultury. Jak se uvádí v koncepci, „[n]a celostátní úrovni chybí podpora prostorového zajištění komunitních funkcí v obcích (na rovině funkční architektury, tj. např. bezbariérovost), přičemž potřebnost takových prostor se zvyšuje“.

Rostoucí důraz na modernizaci interiérů knihoven se začíná odrážet v rozpočtech knihoven; kromě nákupu knihovního fondu se objevují položky na vybavení sedacího nábytku, dětského koutku nebo edukativní herní prvky.

Absenci dotačních příležitostí podporujících modernizaci interiérů knihoven – s výjimkou Jihomoravského a Olomouckého kraje – se rozhodl – zatím pro rok 2020 – překlenout SKIP předplatným do grantové databáze Dotaceonline.cz společnosti Grant Advisor, s.r.o.

Dotaceonline.cz představuje expertní vyhledávací a rešeršní systém grantů a dotací z evropských, národních i regionálních programů veřejné podpory pro soukromý, veřejný i neziskový sektor.

Pravidelný týdenní monitoring výzev je rozesílán na 15 e-mailových kontaktů, do všech krajských knihoven a Národní knihovny ČR.

Pro potřeby knihoven všech velikostí byla zařazena kritéria:

  • výzvy pro:

    • veřejný, neziskový sektor;

  • status žádostí:

    • kontinuální, otevřený, očekávaný;

  • zdroje financování:

    • strukturální fondy a kohezní fond (bez MAS);

    • Program rozvoje venkova;

    • Finanční mechanismy EHP;

    • národní programy ČR;

    • výzvy místních akčních skupin (MAS);

    • krajské programy;

    • municipální programy;

    • nadace a nadační fondy;

  • účel:

    • investice do budov, pozemků a vybavení (investice do vzdělávací infrastruktury, rozvoj městských a venkovských sídel);

    • ICT služby a vybavení (investice do ICT pro neziskový sektor);

    • kultura, média a knihovny (movité kulturní dědictví a knihovny, nemovité kulturní dědictví);

    • školení, vzdělávání a stáže (celoživotní vzdělávání pro neziskovky, celoživotní vzdělávání pro veřejný sektor);

    • veřejné služby (podpora dlouhodobě udržitelného rozvoje, přeshraniční a mezinárodní spolupráce);

    • výzkum, vývoj, inovace (stáže a výměny ve VaV).

Vzhledem k velkému objemu aktuálních výzev (cca přes jeden tisíc) jsou filtrovány podle klíčových slov knihovny, knihy, literatura, vydávání publikací. Je možné je také vymezit geograficky podle krajů či regionů.

Zájemci o konkrétní výzvu se mohou obrátit na společnost Grant Advisor, s.r.o., která nabízí pomoc s přípravou a podáním projektové žádosti včetně administrace projektu.

Aktuálně mohou zřizovatelé některých místních akčních skupin využít vyhlášených výzev k předkládání žádostí o podporu v rámci operace 19.2.1 Programu rozvoje venkova na období 2014–2020, jejichž součástí je podpora kulturních a spolkových zařízení včetně knihoven. Fiche je zaměřena na podporu základních služeb a obnovu vesnic ve venkovských oblastech.

Dotaci lze využít na:

  1. rekonstrukci/obnovu/rozšíření kulturního a spolkového zařízení i příslušného zázemí včetně obecních knihoven;

  2. mobilní stavby – stavební buňky či jiné mobilní stavby pro klubovny;

  3. pořízení technologií a dalšího vybavení pro kulturní a spolkovou činnost včetně obecních knihoven;

  4. mobilní zařízení pro kulturní či spolkové akce pro veřejnost – mobilní přístřešky;

  5. doplňující výdaje (úprava povrchů, výstavba odstavných ploch a parkovacích stání, oplocení, venkovní mobiliář, informační tabule, zabezpečovací prvky, kuchyňky či kuchyňské kouty včetně základního vybavení).

Příjem žádostí je stanoven většinou na konec prázdnin nebo na některý z podzimních termínů.

Využití možností nového grantového manažera Dotaceonline.cz na podporu vícezdrojového financování knihoven teprve čeká na vyhodnocení. Je na knihovnách, jak tuto nabídku využijí. S ohledem na velké množství výzev, které dotační manažer obsahuje, se jedná i v historii vícezdrojového financování knihoven o jedinečnou příležitost.

Využívání e-knih v knihovnách v době koronaviru

Úvod

V posledních pěti letech si knihovny našly nespočet kreativních způsobů, jak využívat e-knihy. Kromě běžného záměru doplnit nabídku titulů v online katalogu jsou výpůjčky e-knih využívány také k obohacení donáškové služby, znamenají možnost půjčovat non-stop při probíhající rekonstrukci či svátcích nebo zkrácené letní provozní době – a v neposlední řadě umějí také oslovit nové čtenáře a čtenářky. V regálu, kde momentálně chybí aktuální bestseller, nyní v mnoha knihovnách najdeme zarážku s informací o beznadějně velkém počtu rezervací a QR kód na vždy dostupnou elektronickou verzi. Místo k teenagerům si e-knihy našly rychlejší cestu k dospělým čtenářům, kteří na návštěvu knihovny nacházejí čím dál méně času nebo ji v pozdějším věku přestali navštěvovat ze zdravotních důvodů. Praktické zvětšení písma a podsvícení vyváží veškerý odpor k novodobým technologiím i u seniorů; stačí jim napoprvé předvést, jak se se čtečkou pracuje. Možností, jak v knihovně pracovat s e-knihou, je tedy celá řada.

Co by se však stalo, kdyby se dveře všech knihoven ze dne na den zavřely pro všechny bez ohledu na jejich zdraví a časové vytížení? Tento utopistický námět jsme si mohli naživo vyzkoušet v jarních měsících a nyní se objevují první odpovědi na výše položenou otázku. Jak tedy karanténa změnila svět knihoven a e-knih?

Blesková reakce knihoven

Po uzavření si knihovny rychle našly vlastní alternativní cestu zpět ke svým čtenářům – od šití roušek přes výdejní okénka až po streamování četby pohádek dětem. Jednou z dalších možností, jak poskytnout veřejnosti příběhy, byly také e-knihy. Zmínky o službě eVýpůjčky se objevovaly vyvěšené na vstupních dveřích, internetových stránkách, sociálních sítích, v lokálním tisku i v regionálních televizních zprávách. Čtenářům bylo dočasně umožněno vypůjčit si více e-knih z distribuce Palmknihy, než je obvyklé (např. došlo k navýšení ze tří titulů až na deset). Knihovny pracovaly jednotlivě i ve vzájemné spolupráci. Mimo jiné i díky projektu Moravské zemské knihovny v kooperaci s Národní knihovnou ČR spustily projekt #Knihovnyprotiviru, který pomohl informovat veřejnost o nevšedních způsobech půjčování knih dostupných i z domova.

 Akce #Knihovnyprotiviru – ukázka banneru, se kterým se čtenáři mohli setkávat na internetu (zdroj: projekt #Knihovnyprotiviru)
Akce #Knihovnyprotiviru – ukázka banneru, se kterým se čtenáři mohli setkávat na internetu (zdroj: projekt #Knihovnyprotiviru)

Dalším příkladem je grafika z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně (zdroj: web knihovny)
Dalším příkladem je grafika z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně (zdroj: web knihovny)

Růst zájmu o e-knihy

S obavami čtenářů vydat se mezi větší množství lidí se zvedl zájem o toto bezkontaktní vypůjčení již pár dní před vyhlášením krizového opatření. V grafu 1 můžeme vidět průběžný vývoj po týdnech. Nárůst v grafu je ovlivněný také zapojením nových knihoven v době karantény. Mírný nárůst se v momentě uzavření knihoven změnil v růst prudký. Ten pokračoval až do prvního zlomu, který se datem shoduje s rozvolněním opatření spojených s venkovními sportovními aktivitami a s nástupem slunečného počasí. S otevřením knihoven a dalším rozvolňováním počet eVýpůjček postupně klesal a vrací se pomalu do běžných kolejí, stejně jako se opatrní čtenáři pomalu vracejí do knihoven.

Graf 1: Počet vypůjčených knih prostřednictvím Palmknih od 17. února do 31. května 2020 (zdroj: Palmknihy)
Graf 1: Počet vypůjčených knih prostřednictvím Palmknih od 17. února do 31. května 2020 (zdroj: Palmknihy)

Noví čtenáři

Díky zkušenostem technické podpory Palmknih je možné pozorovat i příliv nových e-čtenářů, kteří zatím s našimi eVýpůjčkami a často ani e-knihami obecně neměli zkušenosti. Technická podpora byla po celou dobu dostupná všem čtenářům knihoven. Linka byla vytížena téměř neustále a dotazy se opakovaly. Nejčastěji se ozývali starší čtenáři a žádali o rady; často však jen o ujištění, zda postupují správně podle návodu. V období od 13. března do 26. dubna 2020 si svou první eVýpůjčku z Palmknih vyzkoušelo 2 086 čtenářů. Nejen v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích paradoxně během uzavření knihovny noví čtenáři přibývali. Městská knihovna v Bratislavě poskytovala kromě jiných aktivit také bezplatné online registrace právě pro přístup k e-knihám. Limit eVýpůjček tu dočasně zvýšili na čtyři měsíčně z důvodu nedostupnosti tradičních knih. Po dobu dvou měsíců se zaregistrovalo 365 nových čtenářů z celého Slovenska. Od 6. května 2020 je knihovna opět otevřena a maximální limit se vrátil na tři eVýpůjčky. Objevili jsme také pár opačných jevů. V případě, kdy byl návod na eVýpůjčky a celková propagace karanténních služeb na webu a sociálních sítích hůř k nalezení, vykazovala knihovna stejně (nebo dokonce ještě méně) eVýpůjček než v předchozích měsících. Propagace digitálních služeb i jednoduchost a dostupnost návodu je základním faktorem ovlivňujícím zájem o tyto služby a o půjčování e-knih.

Rozdíl v žánrech

Zkoumali jsme, zda se v době karantény nezměnily preference čtenářů ohledně žánrů a nesahali raději například po veselejších příbězích. Temná atmosféra severských krimi thrillerů a těžké životní příběhy z per českých autorek se ovšem ve čtečkách objevovaly i nadále. Největší rozdíl oproti situaci před karanténou byl ten, že se čtenáři ve více než polovině případů vraceli od novinek ke starším bestsellerům, na které si zřejmě konečně našli chvilku. To je samozřejmě spojeno i s utlumenou činností mnoha nakladatelství.

Žebříček dvaceti nejžádanějších e-knih v knihovnách od 13. 3. do 26. 4. 2020 vypadal následovně:

  1. Šikmý kostel (Karin Lednická)

  2. Vrány (Petra Dvořáková)

  3. Hana (Alena Mornštajnová)

  4. Tiché roky (Alena Mornštajnová)

  5. Mlčící pacientka (Alex Michaelides)

  6. Na okraji propasti (Bernard Minier)

  7. Baletky (Miřenka Čechová)

  8. Hotýlek (Alena Mornštajnová)

  9. Umění být zdráv (Jan Vojáček)

  10. Slepá mapa (Alena Mornštajnová)

  11. Proč spíme (Matthew Walker)

  12. Chirurg (Petra Dvořáková)

  13. Nůž (Jo Nesbø)

  14. Vzdělaná (Tara Westoverová)

  15. Elizino tajemství (Dominik W. Rettinger)

  16. Ženy bez slitování (Camilla Läckbergová)

  17. Prokletý rok (Kim Liggettová)

  18. Tatér z Osvětimi (Heather Morrisová)

  19. Tatér z Osvětimi: Cilčina cesta (Heather Morrisová)

  20. Kdo chytá v síti (Marika Pecháčková)

Nakladatelé

Uzavření knihoven a knihkupectví zasáhlo všechny včetně nakladatelů, a to od těch největších až po ty nejmenší, kteří provozují nakladatelství spíše jako hobby. Nejen u nich hrozilo, že dopad tohoto období bude likvidační. E-knihy proto v nastalé situaci dostaly vyšší prioritu i v případě nakladatelů. Prodej již vydaných e-knih patřil spolu s jejich výpůjčkami k jednomu z mála zdrojů příjmů. Někde se pozastavil tisk chystaných titulů, některé vycházely přednostně v elektronické podobě, čímž se pozměnil i způsob přístupu k propagaci. Například na knihu Atomové návyky z nakladatelství Jan Melvil Publishing si ti, kdo se nechtěli pustit do e-čtení, museli počkat. Čtenáři knihoven se e-podoby nezalekli, titul se objevil mezi šedesáti nejžádanějšími e-knihami v knihovnách v době karantény. Počet výpůjček tvořil v celkovém zájmu o e-knihy na trhu jen velmi malou část, ale křivky grafů měly téměř identický průběh jako běžný prodej e-knih. Je zajímavé, že vkus zákazníků e-shopů byl poměrně jiný než čtenářů z knihoven. V žebříčku e-knihkupectví se více objevovaly romány pro ženy a tituly žánru sci-fi a fantasy. Například první místo jednoznačně obsadil Underground od Františka Kotlety z nakladatelství Epocha (v knihovnách byl až na 22. místě).

Jeden z bannerů, které Palmknihy pravidelně vytvářejí pro knihovny k volnému využití, tentokrát na téma pohodovějšího čtení (zdroj: Palmknihy)
Jeden z bannerů, které Palmknihy pravidelně vytvářejí pro knihovny k volnému využití, tentokrát na téma pohodovějšího čtení (zdroj: Palmknihy)

Závěr

Od začátku března 2020 jsme implementovali eVýpůjčky v dalších jedenácti knihovnách a nyní řešíme desítky nových žádostí o zapojení jak z ČR, tak ze Slovenska. Za stejnou dobu se nově zapojilo 17 nakladatelů a nabídka se rozšířila na 9 377 titulů. Zkušenosti z karantény naznačují, že se pozornost v mnoha odvětvích v budoucnu přesune právě k online službám. Jako humorný doklad této předpovědi může posloužit i fakt, že se mezi eVýpůjčkami v době karantény objevuje kniha Digitální minimalismus, kterou si tedy čtenáři a čtenářky museli přečíst právě v digitální podobě. PhDr. Zuzana Hájková z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích shrnuje celé období v podobném duchu: „Online služby, ať už přístup do databází s denním tiskem, do naší digitální knihovny, stahování autorsky volných e-knih nebo půjčování e-knih bylo v tuto dobu pro knihovnu zásadní. A ukázalo se, že čtenáři toto vše potřebují a vyžadují.“

Albatros, pod který patří Palmknihy, je partnerem SKIP.

Tematická kolekce webových zdrojů COVID-19 jako součást Webarchivu

Letošní rok jsme se v důsledku pandemie viru covid-19 ocitli v nebývalé situaci. Virus zasáhl do našich životů na mnoha úrovních, a proto se Český webový archiv (Webarchiv), podobně jako řada dalších zahraničních archivů, pokusil postihnout dění v prostředí internetu související s šířením a dopadem viru ve speciální tematické kolekci elektronických zdrojů.

Webarchiv se coby součást Národní knihovny ČR snaží zachytit vzorek proměnlivého dění v prostředí internetu, shromažďovat, uchovat i zpřístupňovat informace, které představují specifickou součást našeho kulturního dědictví. Akviziční politika kombinuje tzv. sklizně celoplošné (sběr celé domény .cz jednou až dvakrát do roka), výběrové (dlouhodobě budované kolekce pravidelně sklízených bohemikálních zdrojů řazených do jednotlivých předmětových kategorií na základě metody Konspektu) a tematické (kolekce sledující určité téma). Podrobně se budování sbírek Webarchivu věnuje dokument Strategie budování sbírky Webarchivu. Jedna z tematických kolekcí se zaměřila právě na covid-19.

Jaké zdroje kolekce zahrnuje? Snažili jsme se o co nejkomplexnější zachycení přítomnosti a dopadu viru. Zařazeny do ní byly vládní weby, odborné vědecké i popularizační zdroje, ohlasy v médiích, stránky dobrovolnických aktivit a občanských iniciativ, akademických pracovišť i jednotlivců, kteří se věnují vývoji ochranných pomůcek. Součástí kolekce jsou zdroje zkoumající ekonomické, právní a sociální dopady, různé statistiky (publikované státem, firmami nebo jednotlivci) a matematické modely i diskuse k nim (např. na GitHub), ale třeba i  umělecké reflexe přítomnosti koronaviru nebo různé dezinformace, které se v souvislosti s covidem-19 objevily. Vzhledem k výjimečnosti situace – byl vyhlášen nouzový stav a celostátní karanténa – i s ohledem na nepředvídatelnost vývoje situace a na měnící se vládní opatření jsme se rozhodli tuto kolekci od poloviny března poprvé sklízet na denní bázi. S květnovým uvolněním vládních nařízení a s ukončením plošné karantény jsme se vrátili k měsíčnímu intervalu sklízení kolekce. Podle toho, jak se bude situace vyvíjet, budeme případně opět upravovat i frekvenci sklízení.

Tematická kolekce COVID-19 na stránkách Webarchivu
Tematická kolekce COVID-19 na stránkách Webarchivu

Sbírka je výjimečná i v tom, že při akvizici zdrojů byly poprvé použity automatizované postupy. Denní periodicita sklízení (včetně víkendů a svátků) s ideálním začátkem po 19. hodině si vynutila vytvoření rámce pro automatické sklízení tak, aby operátor nemusel spouštět sklizeň ručně. Zároveň automatický start v nastavení zohledňuje změnu rozsahu zdrojů (tj. pokud přibyla od kurátorů nová semínka, tj. URL adresy webových stránek) a upravuje typ názvosloví, např. pro systémové označení jednotlivých balíčků na hierarchickém úložišti. Vzhledem k zaměření sklizně (rychlý snapshot všech zdrojů), maximální délce sklízení (maximálně čtyři hodiny) a poměrně nízkému počtu zdrojů (v rozsahu cca 200 až 550 URL adres) se podařilo pro tuto kolekci získat 2,7 TB dat; v průměru se jednalo přibližně o 30 GB na jednotlivou sklizeň. Ne všechny automatizované sklizně proběhly podle našich představ, ale výsledek je z obsahového i metodologického hlediska dobrým základem do budoucna. Přímo na tuto iniciativu navazuje kontinuální sklizeň českých médií, která internetová periodika a magazíny sklízí dokonce několikrát denně. Zavádění automatizace do postupů českého Webarchivu umožní sbírat zásadní data maximálně pár hodin po zveřejnění, precizovat záběr a kvalitu sběru, zacílit celkové technické parametry konkrétní sklizně a zároveň monitorovat její průběh v reálném čase, což se jeví jako ideální postup pro sledování významných událostí, které se vyvíjejí v čase.

Záznam sklizní webové stránky http://szu.cz/ na časové ose – zpřístupňovací aplikace Wayback Machine
Záznam sklizní webové stránky http://szu.cz/ na časové ose – zpřístupňovací aplikace Wayback Machine

Webarchiv se snaží o spolupráci jak s dalšími českými, tak se zahraničními  institucemi. Od roku 2007 je členem mezinárodního konsorcia webových archivů IIPC (International Internet Preservation Consortium). Konsorcium se zaměřuje na sdílení zkušeností, vyvíjení nástrojů pro sklízení webu a formulování tzv. best practices. Jednou z jeho aktivit je i budování společných mezinárodních tematických kolekcí, tzv. collaborative collections. Iniciovalo i vytvoření velké mezinárodní sbírky věnované covidu-19 – Novel Coronavirus (COVID-19), do které Webarchiv přispěl výběrem českých zdrojů. Zdroje navržené institucemi z celého světa jsou ve spolupráci se službou Archive-It průběžně archivovány od února 2020.

Ve snaze o vytvoření hodnotné sbírky zdrojů jsme oslovili i knihovnickou komunitu a veřejnost s žádostí o zasílání návrhů zdrojů k archivaci prostřednictvím formuláře. Obdrželi jsme tipy na rozmanité zdroje, včetně knihovnických, zdroje s širším záběrem (jako například portál https://protiviru.knihovny.cz/) i zaměřené na ryze regionální témata. Přestože bychom tuto kolekci nejraději uzavřeli, covid-19 s námi zatím stále zůstává. Snažíme se o vytvoření relevantního informačního zdroje pro budoucí bádání, proto i nadále uvítáme tipy zdrojů k archivaci pro rozšíření stávající kolekce.

Obrázky pocházejí z Webarchivu.

Ohlédnutí za kongresem IFLA 2019

V neděli 25. srpna 2019 byl v Athénách pod záštitou řeckého prezidenta Prokopiose Pavlopoulose zahájen již 85. ročník kongresu IFLA. Ještě před oficiálním zahájením kongresu jednají sekce a výbory, to znamená, že někteří kolegové zasedali již v pátek 23. srpna. Zúčastnilo se 3 500 delegátů. Zvoleno bylo téma Knihovny: dialog za účelem změny (Libraries: dialogue to change). Na úvod promluvila předsedkyně IFLA Glòria Pérez-Salmerónová a generální tajemník Gerald Leitner. Poté se svým překvapivě sofistikovaným projevem vystoupila Sophia Zacharaki, náměstkyně ministra pro školství a další vzdělávání v Řecku. Do její gesce patří i knihovny a svým vystoupením doložila, že patří právem. Mluvila se znalostí problematiky, probírala změny, které jsou nevyhnutelné.

Následovalo vystoupení profesora athénské univerzity Loukase Tsoukalise. Ve svém projevu vyzdvihl globální ekonomiku, klimatické změny, migrační vlny, ale také informační technologie, které s sebou přinášejí množství ničím a nikým nekontrolovaných dat. Samozřejmě se také dotkl problematiky umělé inteligence. V závěru uvedl, že spojenectví knihoven, podpora vzdělávání společnosti a účast všech občanů mohou napomoci k demokratickému šíření těchto změn. Zahájení kongresu doplnil kulturní program a zdravice.

Nejdůležitějším bodem jednání bylo bezpochyby představení strategie IFLA až do roku 2024. Na tvorbě této strategie se podílely knihovny z celého světa. Tajemník IFLA Gerald Leitner napočítal kolem 30 000 příspěvků ze všech typů knihoven. Strategie má čtyři části, jimiž jsou posílení významu knihoven v celosvětovém měřítku, neustálé zdokonalování jejich služeb, vzájemná spolupráce a posilování knihovnického společenství, optimalizace činnosti a řízení organizace. Každý ze strategických směrů se potom dělí na čtyři klíčové aktivity. O návrhu strategie se bude ještě diskutovat a bude aktualizována. Najdete ji na adrese https://www.ifla.org/strategy. (Podrobněji je představena i v samostatném článku v tomto čísle, pozn. red.)

V úterý 27. srpna se rozdávaly ceny, mj. cena IFLA a Systematic1 pro nejlepší veřejnou knihovnu. Podmínkou bylo, že výstavba či rekonstrukce musela být dokončena v roce 2018. Při hodnocení se bral v potaz nejen vzhled, ale i vybavení, služby, nadstandardní aktivity odpovídající současným trendům a reflektující změny ve společnosti.

Také Česká republika měla v této soutěži svého zástupce – Městskou knihovnu T. G. Masaryka Šumperk. Neprobojovala se však do finále. To se naopak podařilo čtyřem následujícím knihovnám:

  • Green Square Library and Plaza (Austrálie);

  • Bibliotheek LocHal (Nizozemsko);

  • Oodi Helsinki Central Library (Finsko);

  • Tūranga – Christchurch Central Library (Nový Zéland).

Vítěznou knihovnou je Oodi Helsinki Central Library.

Slavnostní předávání cen IFLA
Slavnostní předávání cen IFLA

Další cena byla udělena za nejlepší marketing – PressReader International Marketing Award 2019. Dostala ji kanadská UBC Library Vancouver (UBC je zkratka Univerzity v Britské Kolumbii, University of British Columbia) za kampaň k propagaci digitálních omalovánek vytvořených na základě digitalizace ilustrovaných historických knih a map z fondů knihovny. V roce 2019 soutěžilo celkem 116 projektů z 30 zemí. Česká republika zde zastoupena nebyla, což je škoda.

Naopak jsme byli zastoupeni v soutěži o nejlepší poster. Byl přihlášen poster Noc s Andersenem. U posteru stála a vysvětlení k němu podávala Lenka Prucková z Knihovny města Olomouce. K tomu dávala dárečky ve formě hrníčků, tašek apod. Na přípravě posteru se podílely Miroslava Sabelová, Linda Jansová, Andrea Peříková a Eva Roverová. Výrobu posteru zaplatil SKIP.

Instalace posteru Noci s Andersenem v Kongresovém centru
Instalace posteru Noci s Andersenem v Kongresovém centru

Více o cenách a oceněních v rámci kongresu IFLA naleznete na webu IFLA.

V roce 2019 skončilo funkční období prezidentky IFLA Glòrie Pérez-Salmerónové ze Španělska a do funkce nastoupila Christine Mackenzie z Austrálie. Bylo odhlasováno (byť ne jednomyslně) zvýšení členských příspěvků o 2 %.

Každý, kdo měl tu čest zúčastnit se tohoto kongresu, si mohl vybrat z bohatého programu. Probírala se témata dotýkající se celé mezinárodní knihovnické obce. Kdo chtěl, mohl jít na přednášky týkající se čtenářské gramotnosti, čtenářství a jeho rozvoje, práce s handicapovanými uživateli, práce s mládeží. Dalším nosným tématem byla samozřejmě digitalizace a vše, co s ní souvisí. Pozornost byla věnována katalogizaci, bibliografickým datům, autorskému zákonu, otevřenému přístupu či speciálním dokumentům. Hovořilo se i o prolínání knihoven se vzděláváním v různých částech světa, roli knihoven, regionálních odlišnostech, o knihovnách národních, vědeckých, komunitních, specializovaných, veřejných atd.

Přednáška o publikování a otevřeném přístupu
Přednáška o publikování a otevřeném přístupu

Informace k nám plynuly prostřednictvím přednášek, ale i workshopů či osobních setkání. Tato setkání bych chtěla jako redaktorka časopisu vyzdvihnout; je pro mne nesmírně důležité setkávat se s novými lidmi, vědět o tom, co se kde děje, navazovat nové mezinárodní kontakty apod. Samozřejmostí byl i bohatý doprovodný program (mj. ruský večer u příležitosti výročí narození básníka Alexandra Sergejeviče Puškina).

Ruský stánek prezentuje 220. výročí narození Alexandra Sergejeviče Puškina
Ruský stánek prezentuje 220. výročí narození Alexandra Sergejeviče Puškina

Slavnostní galavečer v Kulturním centru Nadace Stavrose Niarchose, kde sídlí i Národní knihovna
Slavnostní galavečer v Kulturním centru Nadace Stavrose Niarchose, kde sídlí i Národní knihovna

Delegace také byly vyzvány, aby přivezly knihy ze svých zemí a nechaly je v darovacích boxech, aby si je mohli kolegové z jiných zemí vzít. Starala se o nás armáda dobrovolníků, kteří byli neuvěřitelně ochotní a příjemní.

Atmosféru kongresu přibližuje i video zpracované pořadateli:

Svůj pohled nabídli i řečtí studenti:

Závěrečná poznámka – v březnu 2020 měla mít v Národní knihovně ČR zasedání (tzv. mid-term meeting) Sekce veřejných knihoven IFLA. Z důvodů koronavirové pandemie bylo zasedání přeloženo na rok 2021.

Na financování české účasti na kongresu se podílela pražská organizace SKIP. Při přípravě textu byly využity podklady Lenky Pruckové, ředitelky Knihovny města Olomouce a členky stálého výboru Sekce veřejných knihoven IFLA.

Fotografie poskytla PhDr. Renáta Salátová z Národní knihovny ČR.

  • 1. Systematic je firma poskytující finanční odměnu.

Podpora čtenářství romské mládeže: zpráva z webináře

Jak to všechno začalo

Na konci roku 2019 jsme s projektem Sociální inovace v knihovnách, který fungoval pod Kabinetem, nyní Katedrou informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (projekt je již ukončen), navázali spolupráci s organizací IQ Roma servis. Bylo snadné najít, kde se naše témata prolínají. Studenti z programu Gendalos (většinou mladí Romové, kteří mají zájem studovat na střední nebo vysoké škole) se často potýkají s problémem neúspěšné státní maturity z češtiny, přestože v jiných předmětech prospívají bez problémů. Čeština pro mnoho z nich zkrátka není prvním jazykem. Kolegové z IQ Roma servisu se domnívali, že by jim mohlo pomoci, kdyby se více věnovali čtení. A právě čtení a rozvoj čtenářství je jedním z témat, o které mají zájem knihovny. Proto jsme se dohodli, že společně uspořádáme seminář na téma Podpora čtenářství romské mládeže.

Plánování a fokusní skupina s mladými Romy

Během plánování jsme se rozhodli uskutečnit průzkum, do kterého jsme zapojili mladé lidi z projektu Gendalos. Cílem bylo zjistit jejich vztah k literatuře a čtení. Během fokusních skupin s mladými Romy jsme zjistili, že jejich vztah k literatuře se příliš neliší od mládeže mimo romskou komunitu – někteří moc nečtou, jiní jsou naopak velcí čtenáři nebo se dokonce pokoušejí o vlastní tvorbu. Co však všechny mladé spojovalo, byl jejich pozitivní vztah k sociálním médiím. Vzhledem k tomu, že se v současné době sféra literatury a sociálních médií často prolíná (vycházejí například knihy s texty původně publikovanými na blozích či sociálních sítích, knihy tweetů či knihy vzniklé participativně prostřednictvím sociálních médií), chtěli jsme do programu zařadit také odpolední interaktivní část na téma prolínání sociálních médií a literatury, kterou povedou mladí Romové z projektu Gendalos a která proběhne rovněž za přítomnosti jejich kamarádů.

Fokusní skupiny v Knihovně Jiřího Mahena s mladými Romy (zdroj: IQ Roma servis)
Fokusní skupiny v Knihovně Jiřího Mahena s mladými Romy (zdroj: IQ Roma servis)

A pak přišel koronavirus...

Původní koncept semináře v Knihovně Jiřího Mahena a odpolední interaktivní části s mladými studenty z projektu Gendalos se však nepodařilo úplně naplnit. V březnu přišla epidemie onemocnění covid-19 a s ní i opatření, kvůli kterým jsme museli nakonec fyzický workshop zrušit. Rozhodli jsme se ale akci i tak uskutečnit a přesunout ji do online prostředí – jinými slovy uspořádat tzv. webinář. Koronavirová epidemie a opatření z ní vyplývající však paradoxně přinesla i výhody – bylo jednodušší domluvit se na termínu téměř se všemi řečníky, o které jsme měli zájem, jelikož i jim se díky karanténním opatřením trošku uvolnily kalendáře. Výhoda spočívala i v tom, že se mohli zúčastnit i lidé, pro které by dojet na seminář do Brna znamenalo fyzickou bariéru. Díky tomu na webináři vystoupili následující skvělí řečníci:

  • David Tišer (ARA ART);

  • Máša Bořkovcová (Nová škola);

  • Katarína Kalivodová (Společnost pro kreativitu ve vzdělávání);

  • Janette Motlová (EDUMA);

  • Radka Patočková (nakladatelství KHER);

  • Veronika Kačová (časopis KEREKA);

  • Robin Stria (Muzeum romské kultury).

Vynikajícími příspěvky webinář obohatily i přednášející z knihoven: Petra Sitárová z Knihovny města Ostravy a Kateřina Šidlofová z Krajské vědecké knihovny v Liberci, které se práci s Romy a s romskou literaturou rovněž věnují.

Webináře se nakonec zúčastnilo cca 50 lidí. I pro ně možná bylo jednodušší přihlásit se vzdáleně než dojíždět fyzicky do Brna.

Co jsme se na webináři dozvěděli?

Seminář představil několik programů, metod a případových studí, které mohou posloužit jako inspirace pro ostatní, ať již knihovny nebo organizace věnující se pedagogické činnosti. Prezentace a videozáznamy z webináře jsou k dispozici na stránce bit.ly/romske-ctenarstvi (dole).

Webinář zahájila Kristina Studená (IQ Roma servis, projekt Gendalos) s úvodní přednáškou o tom, proč má význam věnovat se tématu podpory čtenářství romské mládeže. Kromě výše zmíněné nutnosti uspět u státních maturit z českého jazyka mluvila rovněž o důležitosti rozvoje všeobecného přehledu, slovní zásoby a jazykové vybavenosti romských studentů. Neméně důležitá je i podpora jazykových kompetencí v romském jazyce.

Na téma romštiny navázal David Tišer (ARA ART), který zmínil Mezinárodní den romského jazyka, jehož oslavy se již teď konají ve spolupráci s knihovnami (např. v Liberci, Rokycanech, České Třebové či Ostravě). Během nich mají romští autoři možnost se prezentovat. Hlavním tématem vystoupení však byl romský etnolekt – čeština a romština žijí vedle sebe velmi dlouhou dobu, což způsobilo vzájemné prolnutí obou jazyků, které může Romům způsobovat problémy se spisovnou češtinou.

Tématem romského etnolektu se zabývá i další přednášející Máša Bořkovcová (Nová škola o.p.s.), která o romském etnolektu vydala i knihu. Její příspěvek na webináři se věnoval především čtenářským klubům s romskou mládeží, které pořádá. Velkým přínosem jejího příspěvku byl i seznam knih podle témat aktuálních pro sociálně znevýhodněné a kulturně odlišné děti. Pod názvem Kniha je přítel je dokument k dispozici na stránkách čtenářských klubů ve formátu PDF. Přednášející rovněž zdůraznila, že velkým pomocníkem k nalezení motivace ke čtení bývá i romská literatura, která mladým Romům může pomáhat při hledání vlastní identity.

Následovalo vystoupení Kataríny Kalivodové (Společnost pro kreativitu ve vzdělání), která prezentovala zkušenosti ze spolupráce se segregovanými školami, kdy využívali kreativních prostředků (jako příklad byl uveden krátký film o Janu Amosu Komenském, který natočili sami žáci) pro rozvoj dětských kompetencí, např. kritického myšlení nebo práce s textem. Během této spolupráce dospěli k mnoha zjištěním, díky kterým (jsou-li aplikována v praxi) výuka funguje dobře a posouvá děti dál. Jedná se o následující zjištění: role učitele je podněcující, děti si organizují čas samy, prostor není organizován klasicky jako ve třídě, ale flexibilně, úkoly se řeší ve skupinách, děti vidí celý proces a vědí, co se kterou činností mohou naučit pro svůj život, aktivity nejsou statické, ale mobilní, je zde plná inkluze, je kladen důraz na sebeřízení žáků a žáci dostávají průběžnou zpětnou vazbu (reflexi).

Blok zakončila Janette Motlová (EDUMA), která se zabývala otázkou, co vede děti k tomu, že čtou rády nebo nerady. Za nejdůležitější pokládá práci s emocemi během čtení a také probouzení zvědavosti v dětech. Motivace tkví ve správném výběru titulu na míru přímo dětem – např. pokud odráží jejich životní situaci, jejich zájmy či povahu.

Další blok s názvem Inspirace zahájila Radka Patočková z nakladatelství KHER, které nejen vydává knihy romských autorů, ale snaží se rovněž budovat svou čtenářskou komunitu a šířit osvětu o romské literatuře (pořádají různé aktivity, čtení, křty, účastní se literárních festivalů, informují o romské literatuře prostřednictvím médií). Vydavatelství vycházelo z odkazu Mileny Hübschmannové, která dříve pomáhala romským autorům publikovat jejich tvorbu. Po její smrti však neměli romští autoři na koho se obrátit, a proto vzniklo nakladatelství KHER, které se zaměřilo výhradně na publikování romské literatury. Vyhlašuje takzvané „otevřené výzvy”, během nichž se snaží motivovat romské autory, kteří mají zájem např. publikovat beletrii nebo svůj osobní příběh. Dávají jim možnost najít odvahu k publikování a tím se i emancipovat. Mnohým z vydaných děl se dostalo pochvalných recenzí v mainstreamových médiích.

Dále na webináři vystoupila Veronika Kačová, žurnalistka publikující v romském časopisu KEREKA a v romských novinách Romano hangos. Obě média ve svém příspěvku ukázala a představila rovněž svůj osobní příběh – nastínila, jak se dostala ke čtenářství i vlastní tvorbě.

Posledním přednášejícím v bloku se stal Robin Stria (Muzeum romské kultury), jenž prezentoval svou zkušenost s prací se staršími dětmi. Hovořil o tom, jak je možné propojit storytelling a tvorbu videí. Výsledkem je např. sitcom a také divadelní hra Miri Fajta, která se pokouší nabourávat stereotypy o životě v romských rodinách.

Další část webináře byla věnována přímo pohledu knihoven. Kateřina Šidlofová z Krajské vědecké knihovny v Liberci popsala, jak u nich došlo k tomu, že knihovna začala vydávat knihy romských autorů. Knihovna nejdříve vydala knížku romských pohádek – právě za účelem podpory čtenářství romských dětí. Následovalo několik knih romských autorek. Vydávání romské literatury v liberecké knihovně úzce souvisí s projektem Prolínání kultur, který v knihovně probíhal několik let.

Petra Sitárová z Knihovny města Ostravy začala pracovat s romskými dětmi a mládeží, jelikož byli občasnými návštěvníky poboček v sociálně vyloučených lokalitách. Od roku 2006 v nově zrekonstruované pobočce v Ostravě Vítkovicích funguje projekt ROMANI KEREKA. Nová pobočka si kladla za cíl nabídnout místo, kde se bude setkávat majorita s minoritou, a také přiblížit dětem knihovnu jako místo plné dobrodružství. V knihovně mají také připravenou specializovanou besedu pro romské děti nazvanou Ve dlaních vepsáno, která se je snaží vést k uvědomění si vlastní historie a kultury. Pořádají také další vzdělávací a volnočasové aktivity, kde kladou velký důraz na interaktivitu a pochvalu. V práci jim velmi pomáhá romský asistent, který je v knihovně zaměstnán. Petra Sitárová se domnívá, že by každé knihovně ve vyloučené lokalitě mohl podobný romský asistent pomoci a že by mohlo být užitečné, kdyby se knihovníci domluvili na spolufinancování romských asistentů v knihovnách.

Odpolední čas měl být v původním konceptu věnován workshopovému programu, který připraví sami mladí Romové z projektu Gendalos pro své vrstevníky a knihovníky. Tématem mělo být výše zmíněné prolínání sociálních médií a literatury. Změna konceptu z fyzického semináře na webinář nám tento plán trochu narušila; workshopu se navíc nakonec mohl zúčastnit jen jeden student coby přednášející. I tak jsme této příležitosti alespoň částečně využili a celý den tak zakončil Štefan Feri svou prezentací o memech na sociálních sítích, které sám tvoří.

Někteří z přednášejících na webináři. Zleva: David Tišer, Radka Patočková, Veronika Kačová a Janette Motlová (zdroj: Katedra informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity)
Někteří z přednášejících na webináři. Zleva: David Tišer, Radka Patočková, Veronika Kačová a Janette Motlová (zdroj: Katedra informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity)

Co mohou dělat knihovny a knihovníci už teď?

Pro knihovny může být zajímavé začít spolupracovat s Novou školou, o.p.s., např. na zmiňovaných čtenářských klubech, které vedou velkému pokroku u dětí ze sociálně znevýhodněných rodin, nebo navázat spolupráci s organizací EDUMA, která skvěle pracuje se storytellingem a metodami zaměřenými na změny postojů lidí a budování empatie. Pro knihovny z jižní Moravy může být podnětné spolupracovat také s IQ Roma sevisem, který má řadu zkušeností s prací s romskou mládeží.

Knihovny se mohou se dále zapojovat do Mezinárodního dne romského jazyka, pořádaného organizacemi ARA ART a Slovo 21, a zařadit se tak po bok knihovny rokycanské, liberecké, třebovské a ostravské.

Knihovníci se rovněž mohou více informovat a získávat přehled o romské literatuře, aby mohli tímto směrem obohatit svůj fond. Pro knihovny, do kterých třeba už Romové chodí, může být dobrým startem doplnit fond např. knížkami z nakladatelství KHER a dalšími knihami od romských autorů. Romská literatura by měla být považována za součást české literatury, jako je tomu např. u německé židovské literatury, jak poznamenala ve svém příspěvku Radka Patočková. Knihovny jsou pak skvělým místem, které může dostávat tuto literaturu k jejímu publiku.

Z knih od romských autorů mohu také doporučit autobiografickou knížku Cikánka přímo od Janette Motlové, která na webináři rovněž vystoupila. Důležitou roli v knize totiž hraje právě postava paní knihovnice („teta Knižná“), která Janette Motlovou výrazně ovlivnila a přivedla ji ke knížkám a vzdělání, přestože k tomu doma nebyla vedena. Věřím, že přečtení této knihy může knihovníkům dodat inspiraci a odvahu začít pracovat s romskými dětmi.

Já osobně jsem měla velkou radost ze zájmu knihovníků o toto téma, který si vyvozuji z hojné účasti na webináři. Všem knihovníkům, kteří se tématu věnují, držím i do budoucna palce. Doufám, že díky jejich práci mohou mladí Romové získat více příležitostí k tomu, aby vedli úspěšný a spokojený život – podobně jako k tomu dopomohla „teta Knižná” Janette Motlové.

Dotační možnosti pro knihovny v době pokoronavirové

Úvod

V současné době je třeba důvodně předpokládat, že knihovny postihne (resp. některé knihovny už postihlo) snižování rozpočtů následkem výpadku příjmu státu v souvislosti s koronakrizí a poklesem ekonomiky (viz např. údaje z Českého statistického úřadu). První náznaky snižování rozpočtů se objevily i v průzkumu Pandemie COVID 19 a financování knihoven realizovaném Knihovnickým institutem Národní knihovny ČR v první polovině dubna 2020. Knihovny navíc aktuálně kromě běžných výdajů musejí počítat s vyššími výdaji na ochranné pomůcky.

Je tedy žádoucí zamýšlet se nad způsoby, jak výpadky v rozpočtu nahradit, ale zároveň nad tím, jakým směrem knihovny do budoucna rozvíjet. Možností je samozřejmě více; v každém případě je užitečné se inspirovat v zahraničí, např. na webové stránce IFLA věnované koronakrizi a knihovnám (konkrétně lze zmínit např. příspěvek vyzývající k začlenění knihoven do podpůrných balíčků, jako se to podařilo knihovnám v USA; tato prvotní podpora by měla být ještě výrazně rozšířena).

V tomto článku se podrobněji věnujeme nově publikovaným dokumentům EBLIDA (European Bureau of Library, Information and Documentation Associations, tj. Evropská kancelář knihovnických, informačních a dokumentačních sdružení) týkajícím se rozvoje knihoven a jeho financování z evropských prostředků. Z hlediska využitelnosti v knihovnách se také podíváme na program Kreativní Evropa. Ten sice v roce 2020 končí (byť realizace schválených projektů bude pokračovat i v dalších letech), nicméně připravuje se návazný (podobně zaměřený) program.

Cílem článku je tedy posloužit českým knihovnám jako podklad pro strategické plánování a možné zajištění evropských finančních prostředků v nynější nejisté době.

Jako zdroje posloužily online dokumenty odkazované v textu a v případě programu Kreativní Evropa rovněž informace, které SKIP poskytla přímo evropská komisařka pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež Mariya Gabriel.

Dokumenty EBLIDA

Sekretariát EBLIDA, jejímž členem je od roku 2008 i SKIP, v květnu 2020 vydal pracovní verze tří zpráv vztahujících se k možnostem rozvoje knihoven a jimi poskytovaných služeb s ohledem na specifika doby pokoronavirové a také cíle udržitelného rozvoje. První zpráva nese název A European library agenda for the post-Covid 19 age (Cíle evropského knihovnictví v době pokoronavirové), druhá The European Structural and Investment Funds 2021–2027: Funding Opportunities for Libraries (Evropské strukturální a investiční fondy 2021–2027: příležitosti pro financování knihoven) a Sustainable Development Goals and Libraries – First European Report (Cíle udržitelného rozvoje a knihovny – první evropská zpráva).

Tyto tři dokumenty zároveň slouží jako zdroj dat pro aktualizaci matice EBLIDA, která přehledným způsobem nastiňuje, jak konkrétně se knihovny mohou zapojit do realizace aktivit navázaných na cíle udržitelného rozvoje a kde je možné žádat o finanční podporu těchto aktivit.

Cíle evropského knihovnictví v době pokoronavirové

Jako hlavní podklad pro dokument Cíle evropského knihovnictví v době pokoronavirové posloužily výsledky průzkumu, v němž byly členské instituce EBLIDA osloveny s žádostí o zaslání odpovědí na 19 otázek ve vztahu ke koronakrizi. V předběžném znění zprávy jsou začleněny odpovědi z celkem 17 evropských zemí. Na základě získaných odpovědí je také naznačeno, zda by některé ze služeb nebo opatření zavedených v souvislosti s krizí mohly v určité podobě existovat i v budoucnu.

Podle zprávy budou knihovny v době pokoronavirové charakterizovat následující rysy (volně přeloženo):

  1. rozšíření společenského odstupu: dobře propojená „dvoumetrová“ knihovna;

  2. technologie, které se proměňují a novými způsoby utvářejí knihovny;

  3. přezkoumání skladby rozpočtu knihoven jako nová oblast zájmu knihoven;

  4. řízení knihoven na ústřední a místní úrovni;

  5. stále přítomné klimatické změny jako příležitost i hrozba.

Pokud jde o propojenou „dvoumetrovou“ knihovnu, za koronakrize došlo k výraznému omezení obvyklých služeb knihoven. Činnost knihoven byla ovlivněna (a bude ovlivněna i v době pokoronavirové) epidemiologickými nařízeními na úrovni jednotlivých států, mírou rizika a velikostí a uspořádáním prostor knihoven.

Došlo k rozvoji propracovaných knihovních služeb na míru – knihovny zavedly např. doručování balíčků s knihami až do domu, realizovaly telefonáty osamělým seniorům (některé knihovny jim doručovaly dokonce i balíčky s potravinami), poskytnutím počítačů podporovaly účast dětí ze znevýhodněného prostředí na distanční výuce, vytvářely portály s přehledem informačních zdrojů a informací o nákaze, a dokonce spolupracovaly i na zjišťování kontaktů nakažených.

Zaváděná opatření mohou do budoucna zapříčinit, že bude více podporována myšlenka zcela samoobslužné knihovny bez přítomnosti knihovníků a že pojetí knihovny jako třetího místa (vedle domova a práce) bude naopak upozaděno. Zatímco některé služby, které knihovny v době krize zavedly (zmiňme např. výrobu ochranných pomůcek na 3D tiskárnách), by do budoucna již neměly být třeba, některé trendy omezující kontakt (automatické otevírání dveří, hlasové ovládání výtahů nebo práce z domova) mohou posílit. Obecně lze očekávat širší uplatnění nástrojů na bázi umělé inteligence (např. hlasové ovládání knihovního katalogu).

Z hlediska technologií, které se jednak samy proměňují, jednak způsobují proměnu knihoven, je třeba zmínit zejména propagaci online zdrojů, např. platforem či služeb poskytovatelů e-výpůjček, prostřednictvím webů knihoven. Knihovny celkově zaznamenaly výrazný nárůst zájmu o online služby, a to nejenom z hlediska kvantitativního, ale i kvalitativního (šíře využívaných zdrojů). Týkalo se to především veřejných knihoven, protože v odborných knihovnách je vyšší míra využívání online zdrojů dlouholetým standardem. Otázkou je, do jaké míry vyšší využívání online zdrojů zůstane i v budoucnu. Zároveň je třeba dávat pozor na to, aby nedocházelo k prohlubování sociálního vyloučení. Novou možností rozšíření služeb knihoven může být podpora distribuce digitálního kulturního obsahu, především záznamů různých uměleckých vystoupení.

Finanční potíže se naplno projeví v roce 2021 – důvodem je jednak závislost knihoven na veřejných rozpočtech, jednak vysoké fixní náklady knihoven (údržba budov, mzdové náklady a náklady na provoz). V případě nutnosti tyto fixní náklady snížit může dojít k omezení sociální role knihoven. Určitým řešením se může stát diverzifikace finančních zdrojů knihoven, začlenění aktivit knihoven do evropského rámce Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj a využití prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů 2021–2027.

Pokud jde o řízení knihoven, po dobu krize výrazně posílila centralizace informací (informace byly na národní nebo regionální úrovni šířeny např. prostřednictvím webových portálů). Naopak neformální sdílení informací bylo potlačeno, neboť např. knihovnické konference (předpokládající fyzickou účast) byly zrušeny nebo přesunuty na pozdější termín. Na druhou stranu ale spontánně (obvykle ve spolupráci s dalšími subjekty) vznikaly aktivity zdola, které zaplňovaly nově vzniklé mezery ve službách. V době pokoronavirové může být užitečné se z tohoto hlediska zamyslet nad vhodností stávajících modelů řízení knihoven.

Klimatické změny jsou tématem, kterému bude třeba věnovat pozornost i nadále, byť letošní data (např. o množství oxidu uhličitého v ovzduší) vzhledem k omezením kvůli šíření koronaviru budou nejspíše povzbudivá. Nepůjde však o dlouhodobý trend. V knihovnickém prostředí může být užitečné pracovat s kategorizací ekonomických aktivit podle udržitelnosti, kterou v březnu 2020 zveřejnila expertní skupina zřízená Evropskou komisí.

V závěru dokumentu jsou uvedena možná rizika vztahující se k výše uvedeným pěti hlavním bodům a zároveň jsou zařazeny otázky k zamyšlení. Dále je začleněn úplný seznam 19 otázek, který byl položen členským institucím EBLIDA a který se stal základním podkladem pro tento dokument. (Odpovědi za ČR byly doplněny později a jsou zveřejněny v newsletteru EBLIDA, pozn. red.)

Evropské strukturální a investiční fondy 2021–2027: příležitosti pro financování knihoven

Dokument Evropské strukturální a investiční fondy 2021–2027: příležitosti pro financování knihoven je velmi aktuální, neboť ve druhé polovině roku 2020 budou podepisovány partnerské dohody mezi Evropskou komisí a členskými státy o implementaci Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Je žádoucí, aby vedoucí pracovníci knihoven v členských státech kontaktovali národní koordinační orgán. Díky tomu mohou knihovny získat větší prostor pro finanční podporu svých aktivit. Přestože jsou ESIF výrazně zaměřeny na infrastrukturní projekty (železniční koridory, dálnice apod.), značná část prostředků je alokována i pro kulturní projekty. EBLIDA proto počítá s dočasnou nabídkou konzultací, aby knihovny mohly své projekty lépe připravit.

ESIF si klade za cíl přispět k tomu, aby Evropa více využívala chytré technologie, aby více dbala na ekologii, byla propojenější, sociálně solidárnější a aby byla blíže občanům. Každá členská země si v rámci implementace vybírá konkrétní priority, na které se zaměří.

ESIF tvoří celkem sedm fondů, mj. Evropský sociální fond plus či Evropský fond pro regionální rozvoj. Právě tyto dva fondy jsou z hlediska knihoven nejzajímavější. Je však třeba myslet na to, že realizace evropských projektů je administrativně náročná – některé země přistupují k tomu, že administrativu zajišťuje národní orgán, jinde má administrativní část projektu na starosti externí subjekt, který své služby poskytuje více organizacím zároveň. V období let 2021–2027 by však již administrativa měla být o něco zjednodušena.

Z hlediska ESIF se jeví jako užitečné pracovat s následujícím vymezením role knihoven, resp. knihoven jako takových: knihovny poskytují široké spektrum kulturních a vzdělávacích produktů na kontinuu od fondu k propojování a poskytují občanům služby zaměřené na sociální začlenění. To z knihoven činí klíčové hráče v celoživotním vzdělávání, občanské vědě, výzkumu, inovacích a v podpoře aktivního občanství v demokratické a udržitelné společnosti.

Z dotazníkového šetření mezi členy EBLIDA, které proběhlo v lednu 2020, vyplynulo, že přibližně ve třetině zemí knihovny evropské strukturální fondy využívají. Těmito zeměmi jsou ČR (konkrétně je zmíněn IROP, tj. Integrovaný regionální operační program), Německo, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Španělsko. Kromě přímého využití těchto fondů ale knihovny mohou mít z fondů přínos i zprostředkovaně nebo se naopak mohou stát zprostředkovateli pro subjekty v jiných oblastech lidské činnosti. Příkladem jsou litevské veřejné knihovny, které v rámci projektu financovaného ze strukturálních fondů získaly 3D tiskárny a v době koronakrize je využily k tisku ochranných pomůcek pro zdravotníky.

Mezi konkrétní příklady využití strukturálních fondů patří projekty z Bulharska, Německa a Nizozemska s velmi různorodým tematickým zaměřením. Aby se mohly knihovny orientovat v tom, který typ projektu je vhodný pro který specifický cíl, jsou zmiňované projekty přiřazeny přímo k těmto cílům. Jde zároveň o projekty směřující k naplňování cílů udržitelného rozvoje, protože právě toto nasměrování je v dokumentu pokládáno za nejvhodnější rámec pro další rozvoj knihoven.

Obsáhlá příloha shrnuje, jak k tématům z oblasti kultury ESIF přistupoval v letech 2007–2013 a 2014–2020. Pro lepší představu o tom, jak je možné ESIF využít, jsou opět uvedeny i konkrétní podpořené a realizované projekty.

Cíle udržitelného rozvoje a knihovny – první evropská zpráva

Dokument Cíle udržitelného rozvoje a knihovny – první evropská zpráva představuje cíle udržitelného rozvoje jako plnohodnotný rámec pro činnost knihoven v nadcházejícím období. Nové pojetí je žádoucí ze dvou hlavních důvodů – zaprvé tradiční činnost knihoven v posledních přibližně dvaceti letech čelí konkurenci v podobě informačních služeb poskytovaných soukromými společnostmi, zadruhé některé tradiční způsoby pojetí knihovnické práce se v souvislosti s koronakrizí staly předmětem debat.

Propojení směřování knihoven s cíli udržitelného rozvoje je pro knihovny výhodné z politického i ekonomického hlediska. Činnost knihoven tak bude provázána s činností dalších aktérů v místě svého působení. Navíc udržitelná a sociálně inkluzivní společnost z dlouhodobého hlediska prosperuje výrazně lépe. Je proto žádoucí zaměřit se na práci s uprchlíky, menšinami, sociálně vyloučenými občany nebo občany se speciálními potřebami, vždy ve spolupráci s neziskovým sektorem. Bude také třeba vytvořit nové ukazatele vypovídající o pozitivním vlivu činnosti knihoven na společnost jako celek.

Celkem 17 cílů udržitelného rozvoje bylo schváleno Valným shromážděním OSN v roce 2015 (na přípravě se určitým způsobem podílela i IFLA). K nim se přihlásila i Evropská unie. Cíle interpretovala v evropském kontextu, nabízí financování aktivit vztahujících se k těmto cílům a Eurostat připravil své vlastní ukazatele vypovídající o naplňování cílů.

Z výsledků dotazníkových šetření EBLIDA vztahujících se k cílům udržitelného rozvoje a jejich implementaci v evropských knihovnách a k ESIF a doplňkově z dalších zdrojů byly získány konkrétní příklady realizovaných projektů. Ty byly přiřazeny ke zmiňovaným 17 cílům udržitelného rozvoje. Tento přehled může být pro knihovny užitečný díky tomu, že nabízí propojení i na cíle, které nejsou na první pohled knihovnám blízké (naproti tomu velmi blízkým cílem je např. cíl č. 4, tj. kvalitní vzdělání). Ukázalo se, že v některých zemích jsou cíle udržitelného rozvoje ve vztahu ke knihovnám zapracovány do koncepčních dokumentů na vládní úrovni a/nebo na nižších úrovních. Příkladem je Lotyšsko – v Lotyšském národním rozvojovém plánu 2021–2027 jsou přímo začleněny knihovny a je jim přiřazena významná úloha v oblasti rozvoje kultury a vzdělávání. Inspirativním příkladem může být i Španělsko, kde se celý systém knihoven snaží uzpůsobit tak, aby napomohl k naplnění cíle udržitelného rozvoje č. 5, jímž je rovnost mužů a žen.

Užitečným zdrojem o aktivitách knihoven ve vztahu k cílům udržitelného rozvoje je i Knihovnická mapa světa (Library Map of the World), kterou zpracovala a aktualizuje IFLA. (ČR je reprezentována dvěma příspěvky, z nichž jeden představuje projekt S knížkou do života (Bookstart) a druhý projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, pozn. red.)

Pokud jde o potřebu vytvořit nové ukazatele, měly by měřit vliv knihoven na rozvoj jednotlivce (jeho schopností, kompetencí atd.), rozvoj společnosti (mj. sociální začlenění, vzdělávání nebo kulturní dědictví) a ekonomiky (návratnost investic nebo např. ekonomiku konkrétního města nebo regionu). Tyto oblasti dosavadní kvantitativní ukazatele nepodchycují.

Tři zprávy jsou vzájemně propojeny, což lze přirovnat k výrobě auta, kdy cíle knihoven v době pokoronaviorvé jsou motorem, cíle udržitelného rozvoje podvozkem a ESIF palivem.

Program Kreativní Evropa

Kreativní Evropa (Creative Europe) je program Evropské unie na podporu kinematografie a kulturních a kreativních odvětví. Mohou v něm být podpořeny i projekty knihoven.

Od letošního roku do roku 2023 bude realizován projekt Otevřené digitální knihovny pro kreativní uživatele (Open Digital Libraries for creative users), který společně podaly tři národní knihovny (nizozemská, rakouská a estonská). Projekt je zaměřen na vývoj a testování nových uměleckých a kreativních metod zapojení současných i budoucích uživatelů digitálních fondů a na rozvíjení dovedností a znalostí v evropském knihovnickém sektoru s cílem podpořit přístupnost a kreativní využívání sbírek digitálních knihoven.

Projekt Knihovny emocí (Libraries of Emotions) je založen na spolupráci evropských veřejných knihoven z několika zemí. Cílem je vyvinout novou cestu pro veřejné knihovny, jak upoutat veřejnost a podpořit sociální transformaci v Evropě.

Zvláštními kategoriemi v rámci programu Kreativní Evropa jsou evropské sítě (ty podporují sítě profesních organizací) a evropské platformy (v tomto případě je cílem podpořit umělce a zviditelnit jejich tvorbu). I tyto součásti programu jsou využitelné pro knihovny.

Pokud jde o evropské sítě (European networks), v současnosti program Kreativní Evropa podporuje 28 sítí (v oblasti divadel, muzeí, živé hudby atd.). Je to vynikající nástroj k propojení podobně zaměřených organizací a budování kapacit prostřednictvím školení, síťování a výměny dobré praxe.

Evropské platformy (European platforms) v současnosti spolufinancují 15 platforem sdružujících 15 až 20 organizací, které propagují a představují nové evropské umělce a díla.

V dalším období by v programu navazujícím na nynější Kreativní Evropu měla být snížena spoluúčast (dotace by měla pokrývat 80 % nákladů). Tím by měla být odstraněna překážka, která řadě institucí dosud bránila v podání projektu. Dále by měla být usnadněna spolupráce mezi organizacemi, včetně zemí, které byly v minulosti nedostatečně zastoupeny. Je předpokládána i zvláštní odvětvová podpora pro knižní sektor.

Závěrem

Přehled možných zdrojů financování nastíněný v tomto článku pochopitelně není vyčerpávající. Ve výzvách k podávání návrhů projektů často nenajdeme slovo „knihovna“ nebo „library“, ale to neznamená, že by knihovny výzvu nemohly využít – mohou totiž spadat do šířeji vymezeného okruhu oprávněných žadatelů. Jedním z takových případů může být i např. výzva orientovaná na rozvoj mediální gramotnosti.

Vyplatí se také zformulovat si role, které knihovna plní nebo které by mohla plnit do budoucna. Je možné, že po těchto úvahách se ukáže, že možnosti financování jsou ještě širší – stejně tak, jako je široké spektrum činností, které v knihovnách probíhají už nyní. Zároveň je ale třeba nezapomínat na hlavní poslání knihoven a rozšíření činností plánovat tak, aby bylo toto poslání možné naplňovat i nadále.

Knihovny jako nepostradatelná součást neformálního vzdělávání

Knihovny se již několik let snaží změnit pohled společnosti na jejich roli, kterou mohou hrát v životě obce nebo města. Pracovní skupina pro Prioritu 6, která se zabývá komunikací knihoven, si myslí, že by veřejné mínění šlo ovlivnit ještě efektivněji, kdyby si knihovny vždy vybraly jedno téma, které bude tvořit roční komunikační linku. Pro rok 2020 bylo s ohledem na kulaté výročí J. A. Komenského vybráno téma knihovny jako nepostradatelná součást neformálního vzdělávání.

Společenskou relevanci a aktuálnost tématu potvrdil i ministr kultury Lubomír Zaorálek, když řekl: „Nikdy jsem nepochyboval o tom, jak důležitou roli hrají knihovny v moderní společnosti – jak důležitými nástroji jsou pro uchování národní paměti a identity, pro výchovu nových generací nejen k pravidelné četbě, ale především ke kritickému myšlení. (...) (Knihovna) by měla být místem setkávání, ve kterém společně můžeme poznávat svět.”

Jak se zapojit?

  • Týden knihoven – zapojte se do CodeWeeku; připomeňte školám, že knihovna je relevantní partner ve vzdělávání, například nabídkou vhodných titulů pro různé věkové skupiny čtenářů.

  • Jan Amos Komenský – podívejte se na stránky Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského a zapojte se do aktivit, které v souvislosti s výročím připravují.

  • Síťovka – uspořádejte v knihovně neformální setkání všech, kteří jakýmkoli způsobem vzdělávají veřejnost, včetně pedagogů formálního vzdělávání (zástupci škol) ve vaší obci nebo blízkém okolí; připravte si sérii otázek, které povedou k odpovědím, jak by si hráči mohli vzájemně pomoci, požádejte partnery o krátkou prezentaci jejich dobré praxe, nezapomeňte na malé pohoštění a na pozvánku pro zástupce z radnice.

  • Ověřeno – zapojte se do tažení proti fake news a nabídněte interaktivní formát worskhopu (workshop deFacto učí děti mediální sebeobraně).

Další informace, příklady dobré praxe, rady, tipy a návody jsou zveřejňovány na webu koncepce.knihovna.cz. Inspirovat se můžete také prezentací o knihovnách jako pilíři vzdělávání, která zazněla na konferenci Regionální funkce knihoven 2019.

Hledejte, poznávejte, objevujte
Hledejte, poznávejte, objevujte

Závěrečný tip: Rok 2021 bude ve znamení knihoven a cílů udržitelného rozvoje v prostředí knihoven. O tom, jak ho relevantně naplnit, můžete začít přemýšlet už teď.

Autorkou ilustrace je MgA. Helena Rosová z Městské knihovny v Praze.

Průzkumy

Současný stav spolupráce ve vzdělávání mezi veřejnými knihovnami a školami – výsledky celostátního průzkumu z roku 2019

V období květen/červen 2019 proběhlo dotazníkové šetření, které bylo zaměřeno na zmapování současného stavu spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání. Dotazník je jednou z priorit, které byly formulovány na schůzce na resortní úrovni za účasti zástupců Ministerstva kultury, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, SKIP a SDRUK, kterou se podařilo uskutečnit na jaře roku 2019. Cílem snah je zajistit rovnocenné postavení knihoven při spolupráci se školami ve vzdělávání a intenzivnější zapojení knihoven do procesu vzdělávání a celoživotního učení.

Výsledkem zmíněného jednání byla formulace těchto priorit spolupráce obou ministerstev ve vztahu ke společným aktivitám škol a knihoven:

  • začlenění vzdělávacích aktivit v knihovnách do odpovídajících částí rámcových vzdělávacích programů škol;

  • legislativní řešení podpory rozvoje spolupráce knihoven a škol;

  • zlepšení možností využívání dotačních programů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy knihovnami pro rozvoj spolupráce se školami v oblasti vzdělávání;

  • provedení průzkumu v knihovnách a školách ke zmapování současného stavu vzájemné spolupráce.

Výše uvedené aktivity jsou součástí procesu koncipování a následného podepsání Memoranda o spolupráci knihoven a škol mezi Ministerstvem kultury a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, na němž v současnosti pracuje pracovní skupina k tomu zřízená.

Účastníci průzkumu

Dotazník byl určen všem typům knihoven, v naprosté většině byly nakonec respondenty knihovny veřejné (měst, obcí a krajů). Jak ukazuje tab. 1, do průzkumu se zapojilo celkem 841 knihoven a poboček. Drtivá většina z nich jsou veřejné obecní, městské či krajské (821), celkem 20 knihoven v průzkumu bylo specializovaných (převážně šlo o muzejní a vysokoškolské knihovny). Dotazník mohly také samostatně vyplňovat pobočky knihoven. Z celkového počtu 841 knihoven vyplnilo průzkum 138 poboček (16  %).

Tab. 1: Počty knihoven a poboček zúčastněných v průzkumu

Velikost

Knihovna

Pobočka

Celkem

Podíl v %

do 500 obyv.

53

3

56

7

501–1 000 obyv.

97

2

99

12

1 001–3 000 obyv.

235

8

243

29

3 001–5 000 obyv.

90

4

94

11

5 001–10 000 obyv.

99

14

113

13

10 001–20 000 obyv.

44

13

57

7

20 001–40 000 obyv.

36

17

53

6

nad 40 000 obyv.

23

75

98

12

krajská knihovna

6

2

8

1

specializovaná knihovna

20

0

20

2

Celkem

703

138

841

100

Aktivity knihoven pro školy

Celkový objem vzdělávacích aktivit knihoven a poboček zúčastněných v průzkumu činil přes 50 tisíc akcí za rok, přesně 50 546 akcí. Nejvíce jich uskutečnily knihovny a pobočky ve městech nad 40 tisíc obyvatel, z nichž každá za rok uspořádala průměrně 614 akcí, celkově přes 14 tisíc akcí, a skupina knihoven v městech s 20–40 tisíci obyvateli (průměrně 304 akcí ročně na knihovnu, celkem téměř 11 tisíc akcí).

Největší část knihoven (26 %) spolupracuje se školami jednou (či dvakrát) měsíčně. Poměrně hodně knihoven (24 %) uvedlo, že s knihovnami spolupracuje spíše nepravidelně. To znamená nejčastěji několikrát za pololetí, případně podle zájmu a potřeb školy. Téměř pětina knihoven (19 %) pak spolupracuje se školami v místě několikrát týdně. Jednorázově, např. při událostech jako Pasování čtenářů, Týden knihoven aj., spolupracuje se školami 11 % knihoven. Stejné procento knihoven spolupracuje se školami jednou týdně.

Knihovny měly označit, kterým tématům se při vzdělávacích akcích se školami věnují. Témata byla rozdělena podle vzdělávacích oblastí a průřezových témat (PT) vyučovaných ve školách podle rámcových vzdělávacích programů. Z grafu 1 je zřejmé, že největší procento knihoven (84 %) pořádá pro školy vzdělávací program na téma Seznámení se službami knihovny. Dále se knihovny profilují především v oblasti Jazyk a jazyková komunikace, tématech Člověk a jeho svět a Člověk a společnost a také Umění a kultura. Informační gramotnost, tedy téma, které by pro knihovny mělo být prioritní, zařazuje do svých lekcí pro školy pouze 34 % knihoven. V průřezovém tématu Mediální výchova vzdělává 15 % knihoven, v tématech Digitální gramotnost a ICT pak ještě méně knihoven.

Graf 1: Procento knihoven, které pořádají vzdělávací akce na uvedené téma
Graf 1: Procento knihoven, které pořádají vzdělávací akce na uvedené téma

Graf 2 ukazuje, že nejčastěji knihovny pořádají své lekce pro 1. stupeň základních škol (86 % knihoven) a mateřské školy (82 %), s 2. stupněm základních škol spolupracuje nadpoloviční většina knihoven (56 %). Naopak spolupráce se školami sekundárního vzdělávání (učiliště, střední odborné školy) není příliš častá. S tímto typem škol logicky spolupracují knihovny ve větších městech, kde takové školy jsou. Se středními školami typu gymnázia či lycea spolupracuje 20 % knihoven. S ostatními středními školami spolupracuje ještě méně knihoven a nejmenší míra spolupráce probíhá s učilišti (12 % knihoven).

Graf 2: Spolupráce knihoven s typem školy (% knihoven)
Graf 2: Spolupráce knihoven s typem školy (% knihoven)

Styl vedení knihovnických lekcí

Obecně platí, že standardní didaktickou součástí vzdělávacích programů knihoven pro školy jsou pracovní listy, powerpointové prezentace, online katalogy a databáze, viz graf 3. S rostoucí velikosti knihovny se zvětšuje pestrost používaných prostředků – audio, audiovizuální a multimediální prostředky, spíše výjimkou je uplatnění online aplikací a digitálních materiálů.

Graf 3: Pomůcky používané knihovnami při vzdělávacích aktivitách
Graf 3: Pomůcky používané knihovnami při vzdělávacích aktivitách

V knihovnách probíhá vzdělávání spíše tradiční formou výuky, v níž učící knihovník/knihovnice vede přednášku výkladem (85 % knihoven), případně využije služeb lektora (53 %). Další rozšířenou výukovou formou je učební činnost ve skupinách (62 %) a v knihovnách hojně využívaná metoda rukodělných činností (51 %). Co se týče inovativních metod výuky, jakými jsou metoda převrácené třídy, výuka metodami kritického myšlení aj., knihovny je bohužel využívají minimálně. Vzhledem k tomu, že knihovny usilují o to, aby byly respektovány jako neformální vzdělávací instituce a vzdělávací partner škol, je žádoucí, aby posílila nabídka inovativních výukových metod ve vzdělávacích programech knihoven.

Z grafu 4 je patrné, že nejčastějším technologickým nástrojem při výuce je počítač s internetem (77 % knihoven), i když jeho využití neplatí absolutně – v menších knihovnách je jeho využití menší. Používání dataprojektoru je v celkovém pohledu používáno téměř v polovině knihoven (47 %); také zde je jeho využití častější ve větších knihovnách. Žádné informační technologie nevyužívá ve vzdělávacích programech pro školy 15 % knihoven; jedná se především o nejmenší knihovny. Technologie jako smartphone, tablet, interaktivní tabule nebo e-čtečka jsou knihovnami využívány v malém měřítku. Získaná data potvrzují jistou konzervativnost v přístupu knihoven k využívání moderních technologií ve vzdělávacích aktivitách.

Graf 4: Informační technologie používané při výuce v knihovnách
Graf 4: Informační technologie používané při výuce v knihovnách

Podmínky knihoven pro realizaci aktivit

Pro realizaci vzdělávacích akcí jsou důležité prostorové či celkově provozní podmínky v knihovnách. Mohou existovat objektivní příčiny, které neumožňují knihovně pořádat akce v dostatečném či požadovaném množství a kvalitě. Cílem bylo zjistit, ve kterých oblastech a v jaké míře jsou tato omezení nejčastější. Potěšujícím je konstatování, že aktivity se školami neomezují základní služby knihoven (uvedlo 82 % knihoven). Velmi pozitivně je hodnoceno didaktické zázemí (68 % knihoven a 80 % poboček). Nadpoloviční většina knihoven (cca 60 %) hodnotí pozitivně prostorové i technické zázemí, včetně vybavení vhodným nábytkem. Podstatně méně knihoven ke svým aktivitám využívá venkovní prostory (53 % a 36 % poboček), viz graf 5.

Graf 5: Podmínky knihoven pro realizaci aktivit
Graf 5: Podmínky knihoven pro realizaci aktivit

Přestože mezi knihovníky panuje obecná shoda v tom, že vzdělávací programy pro školy by se měly konat především v knihovnách, z průzkumu vyplynulo, že existuje jedna třetina knihoven, která organizuje vzdělávací akce přímo v prostoru škol. Některé knihovny mohou tímto způsobem řešit své vlastní nevyhovující prostory. Ve velké míře knihovny reagují na podmínky dané lokality a snaží se vycházet vstříc požadavkům spolupracující školy.

Pracovníci knihoven realizující vzdělávací aktivity se školami

V kontextu dotazníkového šetření se jednalo celkově o téměř dva tisíce (1 816) pracovníků, kteří realizují vzdělávací programy pro školy. Nejčastějším typem je pracovník s jiným odborným vzděláním, než je knihovnictví nebo pedagogika, který absolvoval nějaký kurz se zaměřením na vzdělávání (32 %). Následují pracovníci se střední knihovnickou školou (22 %) a dále pracovníci s vysokoškolským vzděláním knihovnickým a pedagogickým, viz graf 6.

Graf 6: Odbornost knihovníků realizujících akce se školami
Graf 6: Odbornost knihovníků realizujících akce se školami

Pokud se týká stanovení ideálních odborných kompetencí pracovníků knihovny, kteří realizují vzdělávací aktivity se školami, požaduje největší část respondentů kombinaci knihovnického a pedagogického vzdělání (31 %), velká část také požaduje pedagogické vzdělání (27 %). Pouze 10 % respondentů preferuje knihovnické vzdělání.

Překážky a příležitosti ve spolupráci knihoven a škol

Nejčastěji vidí knihovny překážky ve spolupráci se školami na své straně především v nedostatečných personálních kapacitách, nevyhovujících prostorových podmínkách knihovny, ale také v nedostatečných kompetencích a kvalifikaci pracovníků knihoven, případně v nedostačujícím vybavení knihoven. Na straně škol vnímají jako největší překážky nedostatečné časové možnosti škol. Knihovny se domnívají, že školy jsou různými vzdělávacími akcemi přesycené a na spolupráci s knihovnou jim již nezbývá čas. Častým problémem je podle knihoven nezájem škol o spolupráci. Problematickou spolupráci podle knihoven často způsobuje skutečnost, že vzdělávací programy realizované v knihovně nejsou zakotveny jako povinná či doporučená součást obsahu rámcových nebo školních vzdělávacích programů škol. Další překážku představuje vedení škol, které považuje vzdělávací programy v knihovně za mimoškolní aktivity, a učitelé si každou vyučovací hodinu strávenou se žáky v knihovně musejí nahradit. Jako další překážky uvedly knihovny špatnou komunikaci se školou, existenci školní knihovny, případně skutečnost, že knihovna není školou vnímána jako rovnocenný partner v oblasti vzdělávání žáků.

Na straně zřizovatele knihovny je pak podle knihoven nejčastější překážkou spolupráce knihovny a školy nedostatečné financování knihovny obecně, případně nedostatečné financování jejích prostor, vybavení a mezd pracovníků knihovny. Na straně legislativy vidí knihovny největší problém v tom, že knihovny nejsou definovány a ani obsaženy jako aktér vzdělávacích témat ve znění aktuálních klíčových kurikulárních dokumentů českého školství – rámcových vzdělávacích programů (RVP). Tato skutečnost samozřejmě ovlivňuje některé pedagogy a vedení škol v tom, že nemají zájem s knihovnami spolupracovat. Další omezení vidí knihovny ve směrnici GDPR a autorském zákonu.

Příležitosti na své straně vidí knihovny především ve zlepšení nabídky vzdělávacích aktivit pro školy, ve zlepšení prostorových podmínek a vybavení knihovny, celkově ve zlepšení spolupráce se školami, poskytování kvalitního knihovního fondu, zakládání čtenářských klubů apod. Na straně škol je podle knihoven třeba především povzbudit zájem o spolupráci a využívání knihoven, prosazovat tvorbu projektů se školami, které zahrnují využívání knihoven, tvorbu metodik s knihovníky a sdílení zkušeností.

Zpráva z průzkumu je umístěna na stránkách Knihovnického institutu NK ČR (na portálu Informace pro knihovny) v sekci Statistika, dokumenty.

Analogický průzkum by měl proběhnout v roce 2020 také ve školách. Výsledky obou průzkumů pak budou sloužit jako podklad pro zlepšení a prohloubení spolupráce knihoven a škol při vzdělávání dětí a mládeže.

Atlas knihoven

Rekonstrukce malšické knihovny v době koronaviru

Na letošní letní prázdniny byla dlouhodobě naplánována rekonstrukce Knihovny městyse Malšice. Cílem byla výměna nevyhovujícího osvětlení, elektroinstalace, nového topení a výmalby celé knihovny. Vzhledem k tomu, že od 13. března 2020 byla i naše knihovna z důvodu pandemie uzavřena, paní starostka Miloslava Šebková dokázala během několika dnů celou akci přesunout z léta na jaro.

A tak již během prvních dnů nastoupily firmy, které rekonstrukci prováděly. Začalo se bourat, sekat a prachu bylo tolik, že chvílemi nebylo v knihovně téměř vidět. Pomocí kazetových sádrokartonových desek, do kterých byla namontována nová moderní kazetová světla, se snižovaly stropy. Protože vše musí odpovídat normám, instalovaly se i nové zásuvky, vypínače a akumulační kamna v celé knihovně (stará kamna už z větší části nebyla funkční a nebylo možné je opravit). Nakonec se ještě v oddělení pro dospělé vyměnilo původní linoleum a celá knihovna a přilehlé prostory se vymalovaly. Paní starostce se mimochodem podařilo sehnat naprosto stejné linoleum, které tam bylo položeno před lety.

Po rekonstrukci, která byla hrazena z dotací, následoval generální úklid. Bylo třeba umýt okna a žaluzie, všechny regály, výpůjční pulty a očistit všechny knihy od prachu. Fond naší knihovny čítá více než deset tisíc svazků. Některé knihy jsme připravili na vyřazení a jiné se za pochodu nově přebalovaly.

Bylo to celé neuvěřitelně rychlé a hodně náročné, ale vše jsme zvládli uklidit v termínu.

Na základě vládního nařízení měly původně knihovny otevírat až 8. června 2020. Nakonec se ale staly „skokanem roku“. My jsme pro čtenáře otevřeli již 27. dubna 2020 jako některé další knihovny v republice.

Oddělení pro dospělé před rekonstrukcí
Oddělení pro dospělé před rekonstrukcí

Oddělení po rekonstrukci
Oddělení po rekonstrukci

A jak to celé dopadlo? Po týdnu otevření jsme si rozdělili návštěvníky knihovny do tří skupin. Jedna skupina si rekonstrukce vůbec nevšimla, druhá skupina si všimla ihned po příchodu do knihovny a ta třetí si všimla, až když jsme je upozornili, co všechno je v knihovně nové.

Oddělení pro děti před rekonstrukcí
Oddělení pro děti před rekonstrukcí

Oddělení po rekonstrukci
Oddělení po rekonstrukci

Jen nás moc nás mrzelo, že jsme museli zrušit všechny připravované akce, které pořádáme pro naše čtenáře a občany a které byly naplánovány dlouho dopředu. Se všemi aktéry jsem ale domluvena, že vymyslíme termíny nové. Takže nepřijdete o astrofotografa Petra Horálka, záchrannou stanici PENTHEA, cestovatele Petra Nazarova ani LiStOVáNí Lukáše Hejlíka. Ale určitě to bude až počátkem příštího roku, protože druhé pololetí až do konce letošního roku máme akcemi již zcela zaplněno.

Jak se celá rekonstrukce zdařila? Zveme vás, přijďte se podívat!

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny městyse Malšice.

Městská knihovna v Černošicích v novém

Černošická městská knihovna sídlila přes 30 let ve starém domě naproti městskému úřadu. V listopadu 2019 se radnice přestěhovala do zrekonstruovaných prostor vily Tišňovských a součástí nové radnice se stala i nová knihovna.

Budova radnice
Budova radnice

Stěhování knihovního fondu začalo 7. listopadu a menší část dětského oddělení se stěhovala prostřednictvím lidského řetězu. I když listopadové počasí bývá spíše zamračené, nám svítilo sluníčko. Vzdálenost staré a nové knihovny byla 150 metrů, proto jsme potřebovali nejméně 150 lidí. Celá akce se vydařila a byla příjemným setkáním starších a mladších obyvatel města. Nechybělo ani občerstvení. Zbývajících téměř 18 000 svazků bylo převezeno v bednách.

Knihovna byla kvůli stěhování uzavřena pouze týden a již 18. listopadu jsme slavnostně otevřeli. S novou knihovnou nám také přibyli a stále přibývají noví čtenáři. Získali jsme větší prostor pro knihy, krásné prostředí, v němž se čtenářům líbí a cítí se příjemně.

Oddělení pro dospělé
Oddělení pro dospělé

Interiér zdobí také výtvarné práce žáků místní základní školy. Nově si čtenáři mohou v automatu umístěném v předvstupní hale zakoupit kávu či jiný teplý nápoj. Návštěvníci mají též k dispozici dva počítače a nově se díky wifi mohou ze svých notebooků připojit na internet. Komfortnější je i sociální zařízení; má také bezbariérový přístup.

Oddělení pro děti
Oddělení pro děti

Městská knihovna byla pojmenována po Františce Plamínkové, která sice ve městě žila krátce, v závěru svého života, ale zanechala zde viditelnou stopu. Byla českou političkou a novinářkou, bojovnicí za spravedlnost, za rovná práva a za mír. Období dvou totalit se snažilo vymazat z učebnic i naší paměti statečné ženy, jakými byly Františka Plamínková, Milada Horáková či Věra Čáslavská, která v Černošicích také žila a jejíž jméno nese nová sportovní hala.

Na závěr mi dovolte trochu statistiky. V roce 2019 bylo za první dva měsíce zaregistrováno 355 čtenářů, v roce 2020 výrazně více – 469. V roce 2019 bylo v tomto období návštěvníků knihovny 1 204 a v roce 2020 už 1609; vypůjčených knih v loňském roce bylo 2 879, v tomto roce 3 166. Jak ze statistiky vyplývá, nová knihovna lidi přitahuje a více ji využívají.

Výpůjční pult
Výpůjční pult

Tapeta nad výpůjčním pultem
Tapeta nad výpůjčním pultem

Autorem fotografií je Petr Kubín.

Klatovská knihovna získala do své správy jezuitský refektář

Městská knihovna Klatovy má od roku 2019 pro své aktivity k dispozici nový (a netradiční) prostor – refektář bývalé jezuitské koleje.

Jezuité v Klatovech zanechali nepřehlédnutelnou stopu. Mluvíme-li dnes o Klatovech barokních, mluvíme zároveň o zázračném obraze Panny Marie klatovské, ale také o Klatovech jezuitských. V roce 1655, dvacet let po svém příchodu, si řádoví bratři začali stavět sídlo, kolej, nedlouho poté kostel a další objekty, které dnes tvoří nejrozsáhlejší a nejviditelnější část centra města. Po zrušení řádu v roce 1773 připadly všechny budovy městu. V další dvousetleté historii komplexu potkáme dragouny, vojáky, četníky, pivovarníky, divadelníky.

Jezuitská kolej po roce 1989

Začátkem 90. let 20. století tehdejší kasárna opustili poslední příslušníci Československé lidové armády a jezuitská kolej se vrátila do majetku města. Vzniklo zde obchodní centrum s řadou drobných obchůdků, restaurací, jídelnou. Ale ani to nebyla poslední změna.

V roce 1998 se začalo s první etapou velké rekonstrukce jezuitské koleje. Během ní byla opravena dvě patra západního křídla, do kterých se přestěhovala městská knihovna. O deset let později byla opravena střední část budovy. Do třetí etapy zbylo opravit část severního křídla a především část křídla západního, ve kterém měli jezuité refektář, refectorium, jídelnu. V té se scházeli, v té jedli, modlili se, přijímali vzácné hosty. Sál vyzdobený figurálními štuky, jež přečkaly celou tu dobu, kdy sem chodili vojáci jíst a hrát míčové hry, je nejkrásnější část celé koleje.

Refektář v roce 2007
Refektář v roce 2007

Rekonstrukce a slavnostní otevření refektáře

Město dlouhou dobu usilovalo o získání finanční podpory z různých zdrojů na dokončení rekonstrukce a Klatované pomalu zapomínali, že sál existuje. V roce 2015 však zazněl hlas volající po opravení slavnostního sálu z prostředků města. Na jeho podporu vznikl cyklus benefičních koncertů a úsilí bylo završeno v srpnu 2018, kdy na koncertě posledním radní Plzeňského kraje Vladislav Vilímec přislíbil přidání nezanedbatelné částky k penězům, které uvolní klatovské zastupitelstvo. Takovou výzvu nešlo nevyslyšet. V září zastupitelé uvolnili na rekonstrukci více než třicet milionů korun.

Koncerty pro refektář v letech 2016–2018. Bez osvětlení – osvětlení se muselo nainstalovat, aby koncert neproběhl ve tmě. Bez elektřiny – ta musela být přivedena z knihovny. Bez židlí – ty byly zapůjčeny z katakomb. Zato s nadšením účinkujících i diváků

Koncerty pro refektář v letech 2016–2018. Bez osvětlení – osvětlení se muselo nainstalovat, aby koncert neproběhl ve tmě. Bez elektřiny – ta musela být přivedena z knihovny. Bez židlí – ty byly zapůjčeny z katakomb. Zato s nadšením účinkujících i diváků

Koncerty pro refektář v letech 2016–2018. Bez osvětlení – osvětlení se muselo nainstalovat, aby koncert neproběhl ve tmě. Bez elektřiny – ta musela být přivedena z knihovny. Bez židlí – ty byly zapůjčeny z katakomb. Zato s nadšením účinkujících i diváků

Koncerty pro refektář v letech 2016–2018. Bez osvětlení – osvětlení se muselo nainstalovat, aby koncert neproběhl ve tmě. Bez elektřiny – ta musela být přivedena z knihovny. Bez židlí – ty byly zapůjčeny z katakomb. Zato s nadšením účinkujících i diváků '
Koncerty pro refektář v letech 2016–2018. Bez osvětlení – osvětlení se muselo nainstalovat, aby koncert neproběhl ve tmě. Bez elektřiny – ta musela být přivedena z knihovny. Bez židlí – ty byly zapůjčeny z katakomb. Zato s nadšením účinkujících i diváků

Oprava znamenala i bourání (stav v březnu 2019)
Oprava znamenala i bourání (stav v březnu 2019)

Po deseti měsících stavebních prací a třech měsících vybavování jsme se dostali ke dni slavnostního otevření.

V pátek 29. listopadu 2019 Msgre. Tomáš Holub požehnal v klatovském refektáři místu a především lidem – těm, kteří refektář opravovali, těm, kteří jej budou naplňovat, i těm, kteří do refektáře budou chodit, aby nalezli víc než pouhé pobavení. Slavnostním večerem provázel místostarosta Václav Chroust, který se nejen o rekonstrukci celou dobu osobně staral, ale ještě dlouho před jejím zahájením se snažil najít ve městě podporu pro záchranu této části klatovské historie a spolu s ostatními radními se velmi zasloužil o to, aby celý objekt dosáhl své barokní nádhery. Ve slovech představitelů města a mnohých hostů kromě uznání a díků zazněla naděje v dobrou budoucnost jezuitského refektáře, který krátce předtím do své správy dostala Městská knihovna Klatovy, jejíž pracovníci měli možnost se podílet na tvorbě koncepcí využití místa, účastnit se jednání a připomínkovat rozpracovaný projekt, a dokonce částečně ovlivňovat vlastní realizaci.

Refektář po rekonstrukci (stav v listopadu 2019) – sál v plné kráse je připraven na první diváky a na budoucnost

Refektář po rekonstrukci (stav v listopadu 2019) – sál v plné kráse je připraven na první diváky a na budoucnost

Refektář po rekonstrukci (stav v listopadu 2019) – sál v plné kráse je připraven na první diváky a na budoucnost
Refektář po rekonstrukci (stav v listopadu 2019) – sál v plné kráse je připraven na první diváky a na budoucnost

Jaká tedy je budoucnost refektáře?

Městská knihovna Klatovy, stejně jako všechny knihovny, již dávno není institucí, ve které je možné si jen půjčovat a číst knížky. To by nestačilo. Kulturní a vzdělávací akce jsou běžnou součástí jejích aktivit. Přednášky, konference, sympozia, setkání s autory a autorská čtení, hudební vystoupení a koncerty, výstavy, workshopy, kreativní programy pro děti, speciální programy, to vše klatovská knihovna dělala, dělá a dělat bude. Nově však může návštěvníkům nabídnout mnohem větší a vznešenější sál i se zázemím.

Přitom refektář zůstane místem, ve kterém jeho nový provozovatel, Městská knihovna Klatovy, bude pokračovat v tom, co městu přinesli jezuitští patres před čtyřmi sty lety – v šíření vzdělání a vytváření možností pro jeho prohlubování.

Autorem fotografií – s výjimkou fotografie z března 2019, kterou pořídil Karel Viták z Městské knihovny Klatovy – je Karel Nováček.

Ocenění

Město Šumperk ocenilo práci ředitelky knihovny Kamily Šeligové

Kamila Šeligová, ředitelka Městské knihovny T. G. Masaryka Šumperk, příspěvkové organizace, získala cenu města Šumperka za rok 2019 za oblast kultury. Šumperských ocenění bylo za rok 2019 uděleno celkem jedenáct.

Kamila Šeligová
Kamila Šeligová

Městská knihovna T. G. Masaryka si v posledních letech upevnila svou pozici kulturního srdce Šumperka a díky své reprezentativnosti dělá městu dobré jméno jak po celé České republice, tak za jejími hranicemi. Když se však v Šumperku řekne slovo „knihovna“, musí se druhým dechem dodat zároveň jméno její ředitelky Kamily Šeligové.

Ta se v posledních letech zásadně zasadila o vznik nové důstojné knihovny, která se během krátké doby stala centrem šumperského kulturního dění. V roce 2019 si dokonce vysloužila nominaci v rámci celostátního ocenění Knihovna roku. Kamila Šeligová je sice ředitelkou knihovny teprve od roku 2016, ale jako zástupkyně bývalé ředitelky Zdeňky Daňkové měla kulturní dramaturgii knihovny na starost již dříve.

Knihovna dnes nabízí řadu kulturních pořadů, tím nejvýznamnějším je zřejmě literárně-filmový festival Město čte knihu, na kterém se Kamila Šeligová organizačně i dramaturgicky významnou měrou podílí. Společně s kolegy přilákala do Šumperka řadu osobností, např. Ilju Hurníka, Danielu Fischerovou, Terezu Brdečkovou nebo Markétu Pilátovou.

Velkou mediální pozornost nedávno vzbudila také výstava fotografií Martina Žarnaye, který jako student nafotil události 21. srpna v Šumperku, kde se shodou okolností v té době nacházela i legendární gymnastka Věra Čáslavská. V hlavě Kamily Šeligové také vznikl nápad na festival Poezie a hudba spojující literární a hudební program.

S Jánem Turiničem z Matice osvety Bratislava při zahájení výstavy deskových her
S Jánem Turiničem z Matice osvety Bratislava při zahájení výstavy deskových her

Kamila Šeligová se zřetelně zapsala i v další kulturní instituci – v šumperském kinu Oko. V roce 2012 pomohla městskému vedení v složité situaci vážné nemoci ředitelky kina Zdeňky Holubářové a instituci dočasně vedla. Když ji později nahradil ředitel Kamil Navrátil, ponechala si na starosti alespoň vedení filmového klubu. Díky němu mohou šumperští diváci pravidelně navštěvovat náročnější a artové filmy.

Nová knihovna, která vznikla zdařilou rekonstrukcí bývalé Masarykovy školy, zahájila svůj provoz 1. září 2018. Ve městě si díky pěknému prostředí, úrovni poskytovaných služeb a široké nabídce kulturních a vzdělávacích akcí získala zaslouženou popularitu. Součástí vize knihovny je umožnit co nejširší veřejnosti další dostupné vzdělávání. Knihovna nabízí mj. semináře, které mají velmi dobrou návštěvnost: Literární seminář, Moderní dějiny, Nejvyšší vrcholky hor a Tváře krajiny. V Šumperku je mezi veřejností značný zájem o místní historii, takže přednášky s touto tematikou jsou v knihovně hojně navštěvované.

Ze slavnostního otevření šumperské knihovny
Ze slavnostního otevření šumperské knihovny

Prostory nové knihovny také výrazně zlepšily podmínky v půjčovně pro mládež. Kamile Šeligové vždy velmi záleželo na dětských čtenářích a při rekonstrukci knihovny se jí podařilo ve spolupráci s architektem půjčovnu učinit atraktivní pro návštěvu rodin s dětmi. Zároveň knihovna nabídla rodinám pravidelný hudebně-dramatický pořad Skřítek Jiřin, který probíhal každou čtvrtou sobotu dopoledne ve velkém sále. Rodiče s dětmi mohli tak prožít v knihovně pěkné zábavné dopoledne a při té příležitosti si také půjčit knihy.

S Vlaďkou Daňkovou, vedoucí služeb čtenářům, Renatou Jandrtovou a Soňou Bezděkovou ze SONS Šumperk při Kávovém dýchánku
S Vlaďkou Daňkovou, vedoucí služeb čtenářům, Renatou Jandrtovou a Soňou Bezděkovou ze SONS Šumperk při Kávovém dýchánku

Kamila Šeligová také navázala úzkou spolupráci s Charitou Šumperk. Společně pořádají akce, které jsou zaměřeny na problematiku umírání a paliativní medicíny. V knihovně proběhly výstavy Jindřicha Štreita (Cesta domů) a Jindřicha Buxbauma (Služby charity). Součástí tohoto projektu jsou i odborné přednášky. Knihovna s Charitou Šumperk nadále v této spolupráci pokračuje a připravuje další vzdělávací akce pro veřejnost i pro žáky středních škol.

Kamila Šeligová vždy mluví o tom, že dělá svou vysněnou práci. Od nejútlejšího dětství hodně četla, chodila do divadla, kina a na výstavy. Tyto záliby jí zůstaly do současnosti. Ráda cestuje, navštěvuje galerie a přátelé si od ní berou tipy na různé výlety. Kino je také její srdeční záležitostí, několik let jako dobrovolník pracuje pro místní filmový klub. Každý rok se zúčastňuje Letní filmové školy v Uherském Hradišti, kde díky filmům, ale i bohatému doprovodnému programu získává další inspirace a kontakty pro svou práci v knihovně.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny T. G. Masaryka Šumperk.

Pražskými knihovníky 2019 se stali manželé Richterovi

Cenu Pražský knihovník / Pražská knihovnice, kterou uděluje pražská organizace SKIP, získal v roce 2019 (při příležitosti vánočního setkání členů pražského regionu SKIP, které se uskutečnilo 11. prosince 2019) trochu netradičně knihovnický pár – manželé Richterovi. Je to dvojice odborné veřejnosti velmi dobře známá, i když každý z nich působí na téměř opačném konci spektra oboru knihovnictví. Co mají společné, je jejich profesní spjatost s Národní knihovnou ČR (NK ČR).

Roman Giebisch, předseda SKIP, Aleně Richterové gratuluje k získání ocenění
Roman Giebisch, předseda SKIP, Aleně Richterové gratuluje k získání ocenění

Oceněná Alena Richterová převzala cenu i za svého manžela (vlevo předsedkyně pražské organizace SKIP Lenka Maixnerová)
Oceněná Alena Richterová převzala cenu i za svého manžela (vlevo předsedkyně pražské organizace SKIP Lenka Maixnerová)

PhDr. Vít Richter pracuje na pozici ředitele Knihovnického institutu NK ČR a patří k nejvýznamnějším osobnostem českého knihovnictví v oblasti rozvoje veřejných knihoven. Díky svému širokému záběru, erudici, píli a nadšení pro věc se stal respektovaným odborníkem a autoritou, na kterou se v odborných záležitostech obracejí jak nejvyšší státní orgány, média, spolky, organizace, vzdělávací instituce, tak knihovníci z nejmenších vesnických knihoven. Neváhá také veřejně upozorňovat na ožehavé a nepopulární problémy, které brání rozvoji oboru. V roce 2019 oslavil významné životní jubileum 70 let.

PhDr. Alena Richterová, CSc., je nejenom manželovi důležitou oporou při jeho enormní pracovní vytíženosti, ale sama je fundovanou odbornicí ve svém oboru. Pracuje v Oddělení rukopisů a starých tisků, kde se věnuje badatelské činnosti zejména se zaměřením na rukopisné fondy 16.–19. století, dějiny knihoven českých šlechtických rodů a další oblasti. Seznam jejích autorských prací je vskutku pozoruhodný, najdeme v něm monografie, soupisy rukopisů, katalogy výstav či množství studií a recenzí v odborném tisku. Podílela se na řadě historických výstav a velmi ceněná je také její pedagogická činnost na Univerzitě Karlově, kde přednáší studentům oboru knihověda.

Profesní životopis PhDr. Víta Richtera

Profesně je téměř celoživotně spjat s NK ČR, kde pracuje od roku 1971. Prošel řadou pracovních pozic a poznal dokonale provoz knihovny. Při zaměstnání vystudoval knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1980 získal doktorát. Ve funkci ředitele odboru služeb NK ČR (resp. tehdy Národní knihovny v Praze) po roce 1989 řídil výstavbu centrálního depozitáře v Hostivaři. Přestože u nás nebyly žádné zkušenosti s tímto typem stavby, dovedl stavbu ke zdárnému konci (1995) a depozitář znamenal na desítku let řešení žalostné prostorové situace knihovny.

V roce 1998 se stává ředitelem odboru knihovnictví. To představovalo především koncepční a manažerskou práci ve vztahu k jiným knihovnám i oboru jako celku, k legislativě, vyjednávání s politiky a veřejnou správou, spolupráci s partnery z komerční i neziskové sféry apod. Odbor (dnes Knihovnický institut) se pod jeho vedením změnil v dynamické a moderní poradenské, metodické, vzdělávací a koordinační pracoviště s mnoha úkoly a širokým záběrem.

Od roku 1998 působí také jako předseda Ústřední knihovnické rady, poradního orgánu ministra kultury pro knihovny. V letech 1998 až 2013 působil jako předseda SKIP, nyní je jeho výkonným tajemníkem. Pro české veřejné knihovnictví toho udělal nesmírně mnoho. Následuje proto výčet jen těch nejdůležitějších počinů.

Byl hlavním iniciátorem vzniku dotačních programů VISK pro knihovny a významně se zasloužil o internetizaci českých veřejných knihoven. Jako předseda SKIP a Ústřední knihovnické rady prosazoval zájmy knihoven při vzniku nové podoby legislativy (knihovního a autorského zákona). Zasloužil se o „záchranu“ regionálních funkcí při reformě veřejné správy. Pod jeho vedením vznikl projekt Benchmarking knihoven a byly zavedeny doporučující standardy veřejných informačních a knihovnických služeb, které pomáhají knihovnám v zajišťování kvalitních služeb občanům. Spolupracoval a spolupracuje na řadě celostátních průzkumů zaměřených na problematiku knihoven, personální situaci v knihovnách, čtenářství dospělé a dětské populace, např. Češi jako čtenáři, České děti jako čtenáři a další. Stál u zrodu soutěže Biblioweb, která oceňovala nejlepší webové stránky knihoven, podpořil vznik ceny Knihovna roku i její prosazení jako ceny Ministerstva kultury, následně pak zavedl ještě cenu Městská knihovna roku určenou větším knihovnám. Je zakladatelem a hlavním organizátorem tradiční konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě.

Permanentně jedná s autorskými ochrannými svazy, vydavateli a producenty, ministerstvy, knihovnami atd., věnuje se organizační a řídicí činnosti ve SKIP. Stovky hodin práce věnoval práci na nejrůznějších koncepčních materiálech (koncepcí rozvoje knihoven, kulturní politiky atd.), které v různé míře ovlivňují situaci v oboru i jednotlivých knihovnách.

Pravidelně přednáší na seminářích, konferencích a dalších odborných akcích doma i v zahraničí. Od roku 2005 přednáší v akreditovaných rekvalifikačních kurzech organizovaných NK ČR. Je autorem více než 300 odborných statí z oboru knihovnictví a informační věda, členem redakční rady časopisu Čtenář, odpovědným redaktorem časopisu Knihovna, členem redakční rady časopisu Roczniki Biblioteczne, členem sdružení Magnesia Litera a členem dozorčí rady Knihovny AV ČR. Je spoluautorem několika knižních publikací.

K jeho zálibám patří vysokohorská turistika, hudba nebo poezie.

Profesní životopis PhDr. Aleny Richterové, CSc.

V letech 1970–1975, v nelehké době začínající normalizace, studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor archivnictví – historie. Za účast na nepovolených aktivitách dostala dokonce důtku a její studium i další profesní vývoj byl ohrožen. Nakonec úspěšně vystudovala a její diplomová práce Příspěvky k diplomatice Starého Města pražského v letech 13671419 byla doporučena i jako rigorózní, a tak se o rok později stala i doktorkou filozofie. Po škole začala pracovat ve Státním ústředním archivu a v roce 1983 nastoupila do Oddělení rukopisů a starých tisků tehdejší Státní knihovny ČSR a dnešní NK ČR, kde působí dodnes. Dokončila zde svou kandidátskou práci Vývoj roudnické lobkovické knihovny, kterou obhájila v roce 1988. Tato kandidátská práce vyšla také knižně.

Mezi její specializace patří již zmíněné rukopisné fondy 16. až 19. století, dějiny knihoven českých šlechtických rodů a významných představitelů vědy, dále pak dějiny komunikace v 16. až 18. století, dějiny rudolfinských sbírek či dějiny knižního obchodu. Zabývala se také autografy Bohuslava Balbína a dalších učenců 17. století.

Po roce 1989 dostala možnost vyjet za výzkumy do zahraničí a absolvovala několik zahraničních stáží, nejcennější pro ni byl delší stipendijní pobyt ve Wolfenbütellu, kde se mohla věnovat bádání v jednom z nejbohatších fondů rukopisů a starých tisků.

Kromě mnoha odborných článků a studií publikovaných v domácím i zahraničním tisku se věnuje také katalogizaci rukopisů, zpracování speciálních soupisů rukopisů, psaní recenzí, lektorování, účastní se konferencí, projektů a je členkou několika komisí a sdružení.

Během svého profesního života spolupracovala na přípravě celé řady expozic. Ještě v osmdesátých letech 20. století to byla výstava věnovaná Bohuslavu Balbínovi, z těch nedávnějších to byly například výstavy Rudolf II. a Praha a Sláva barokní Čechie. V roce 2006, na který připadlo hned několik výročí spojených s jezuitským řádem, prosadila a připravila rozsáhlou výstavu Jezuité a Klementinum, jíž byla zahájena činnost nové Galerie Klementinum a která zaznamenala značný úspěch u odborné veřejnosti.

K jejím zálibám patří vysokohorská turistika, kterou sdílí se svým manželem, z dalších je to vaření a péče o rodinu.

Autorem fotografií je Václav Jansa z Osvobozené knihovny, z. s.

Koncepce a strategie

Strategie IFLA 2019–2024

Motto:
Naší vizí je silná a jednotná síť knihoven a knihovníků jako základ gramotné, informované a participativní společnosti.

IFLA neboli Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí je největší knihovnická organizace na světě zastupující zájmy knihoven v mezinárodním měřítku. V roce 2019 měla téměř 1 500 aktivních členů ze 149 států světa. Členem IFLA je samozřejmě také SKIP.

K tomu, aby mohla IFLA nadále úspěšně zastupovat a prosazovat zájmy knihoven v rychle se měnícím informačním prostředí, potřebuje jasnou strategii. Bylo rozhodnuto, že nová strategie nevznikne tzv. od stolu v ústředí IFLA, ale půjde o společnou práci, do které se budou moci zapojit všichni členové.

V roce 2017 započal jedinečný proces tvorby strategie s názvem IFLA Global Vision, do kterého se zapojily desítky tisíc knihovníků a informačních pracovníků z více než 190 zemí, včetně knihovníků z ČR. Proces probíhal formou diskuse o silných stránkách a příležitostech v oblasti knihoven. Na základě získaných podkladů byla vytvořena Strategie IFLA na léta 2019–2024, kterou 12. dubna 2019 schválila správní rada IFLA.

Nová strategie je zaměřena na následující čtyři hlavní oblasti, přičemž každá z nich je dále rozvinuta čtyřmi klíčovými iniciativami:

1. Posílit celosvětový hlas knihoven

Klíčovou roli hrají:

  • podpora cílů udržitelného rozvoje;

  • posílení partnerství s mezinárodními institucemi;

  • užší spolupráce s členskými organizacemi;

  • podpora hodnot knihoven a prosazování zájmů knihoven mimo síť knihoven.

2. Inspirovat a zlepšovat odbornou praxi

Klíčovou roli hrají:

  • IFLA jako centrum pro vytváření a sdílení klíčových zdrojů pro rozvoj oboru;

  • tvorba kvalitních kampaní a informačních dokumentů pro aktivní zapojení knihoven;

  • vypracování standardů a směrnic, které umožní zlepšení činnosti knihoven;

  • poskytnutí nástrojů a infrastruktury pro podporu práce knihoven.

3. Propojovat a podporovat knihovny a knihovníky

Klíčovou roli hrají:

  • podpora osobního setkávání;

  • podpora nástrojů pro virtuální setkávání;

  • podpora pořádání aktivit na regionálních a národních úrovních;

  • vytváření příležitostí pro neformální vzdělávání a profesní rozvoj knihovníků.

4. Optimalizovat naši organizaci

Klíčovou roli hrají:

  • příprava finančních strategií pro dlouhodobou udržitelnost organizace;

  • posílení dobře fungující struktury organizace;

  • zvýšení počtu a rozmanitosti členů organizace;

  • posílení mezinárodního postavení organizace díky inovativní komunikaci.

Ve stručnosti lze říci, že posláním nové strategie je „inspirovat, zapojovat, podporovat a propojovat celosvětovou síť knihoven a knihovníků“.

Gerald Leitner, generální tajemník IFLA, o vzniku nové strategie, o jejím obsahu a o tom, jak je možné ji prakticky využít, hovořil v roce 2019 i na kongresu IFLA v Aténách:

Závěrem doplňme, že strategie IFLA je dostupná ve více jazycích, mj. i v češtině.

Osobnosti

Vzpomínka na Mirku Střelcovou

Nejsladší živote, kouzelná písni, řeko snů bezedná, kráso krás,
nastal čas odejít, nadešel onen den, plamen života už v srdci mém zhas.
Sbohem, má naději pouti věčné, sbohem, má řeko bezbřehých snů,
sbohem, můj stíne všude bdící, sbohem, mé lásky nevšedních dnů.
Sbohem, vy něžné tóny žití protkané verši loučení,
po tváři bolestné slzy kanou, smutek vždy z lásky pramení.
Srdce mne bolí, musím vám říci sbohem, mé kraje nevšedních dnů,
zpěv žití překryla temná tvář smrti, sečteny byly již kroky mých snů.

Paní Mgr. Miroslava Střelcová v úterý dne 7. dubna podlehla těžké nemoci a ve spánku navždy odešla. Stále jsme si všichni dělali naději, že boj vyhraje – vždyť naděje je jako sopka v našem nitru, jako skrytý pramen tryskající k srdci, jako jaro propukající v nitru duše. Vtahuje nás jako vír, jímž se dáváme unášet. Poslední špetka naděje se rozplynula a přišel konec. Mirka byla velká bojovnice, hýřila nápady a plány. Stále se snažila jednak vylepšovat prostředí lipenské Městské knihovny, kterou od roku 1996 vedla a v roce 2000 byla pověřena funkcí ředitelky, a jednak vymýšlela nové akce, nový program pro všechny věkové kategorie. Po maturitě na gymnáziu absolvovala pomaturitní studium na Střední knihovnické škole v Brně a po deseti letech nastoupila na Masarykovu univerzitu v Brně, kde na Filozofické fakultě vystudovala dálkově obor vědecké informace a knihovnictví. Promovala v roce 2003.

Obdivovala jsem u Mirky její nesmírnou píli, vytrvalost a pracovitost. Městská knihovna byla pod jejím vedením opravdovým centrem kultury v našem městě a díky Turistickému informačnímu centru se povědomí o našem krásném historickém městě rozšířilo po celé republice.

Kanou slzy, které nikdo nevidí – budeš nám, Mirko, chybět. Odešla jsi náhle, nečekaně a tiše – jako když ve větru zhasne svíce. Ten pocit, že se tady zase objevíš, že vejdeš dveřmi, kterými jsi před časem naposled odešla se svým krásným úsměvem, elánem a elegancí – ten pocit v nás zůstane navždy. Loučím se s tebou za všechny spoluobčany s poděkováním za všechno, co jsi pro nás vykonala.

Miroslava Střelcová (foto: archiv Městského úřadu Lipník nad Bečvou)
Miroslava Střelcová (foto: archiv Městského úřadu Lipník nad Bečvou)

Text byl původně publikován v květnových Lipenských listech (na s. 2) a je zveřejněn se souhlasem autorky i Lipenských listů. Tamtéž (na s. 2–3) na Miroslavu Střelcovou zavzpomínaly i různé osobnosti (včetně knihovnických). Další informace najdete ve Slovníku českých knihovníků.

Zemřela Alena Zubková

V neděli dne 7. června 2020 zemřela v kruhu své rodiny emeritní ředitelka Masarykovy veřejné knihovny Vsetín Alenka Zubková.

Pod jejím vedením jsem pracovala 15 let. Uvedla mě prakticky do oboru knihovnictví, posílila můj vztah ke knihovnám a byla mi dobrou kolegyní a mentorkou – měly jsme se velmi rády. Byla lidská a laskavá, i když zdravě náročná.

Alena Zubková, rozená Marková, se narodila  v rodině učitele 12. dubna 1940 v Nesvačilce v okrese Brno-venkov. Dětství prožila zejména na Kroměřížsku, kde absolvovala Osmiletou střední školu v Kroměříži, v letech 1953–1957 Jedenáctiletou střední školu v Kroměříži. V letech 1957–1958 vystudovala Osvětovou školu Brno, obor knihovnictví.

Od 15. července 1958  pracovala na základě státní pracovní umístěnky na Okresním národním výboru Valašské Klobouky jako ředitelka Okresní lidové knihovny s jednou podřízenou profesionální knihovnicí a 28 dobrovolnými knihovníky. V roce 1960  byl zrušen správní okres Valašské Klobouky a Alena Zubková nastoupila  do Okresní knihovny Vsetín a zde vykonávala práci metodika a od roku 1969 vedoucí metodického oddělení. V prosinci 1968 se stala členkou SKIP Severomoravského kraje. (Podporovala obnovení SKIP i v roce 1990, kdy obnovila své členství a zapojila se do činnosti. V seniorském věku byla aktivní členkou Seniorského klubu SKIP Moravskoslezského a Olomouckého kraje.)

V září 1970 po normalizačních prověrkách byla převedena na pracoviště Střediskové knihovny Valašská Polanka. V září 1977 byla přeřazena zpět do Okresní knihovny Vsetín jako metodička, později jako náměstkyně ředitele.

Dne 1. února 1991  byla jmenována do funkce ředitelky Okresní knihovny Vsetín, později s přijatým původním názvem Masarykova veřejná knihovna (MVK) Vsetín (zřizovatelem knihovny byl Okresní úřad Vsetín). Po reorganizaci a převedení veřejných knihoven okresu byla i MVK převedena do správy Města Vsetín, a to od 1. ledna 1997, kdy byla Alena Zubková Městskou radou Vsetín jmenována do funkce ředitelky MVK Vsetín. Dne 30. června 1998 odešla do starobního důchodu a do 30. prosince 2000  pracovala na částečný úvazek v antikvariátu MVK Vsetín.

Již v době, kdy vykonávala funkci zástupkyně ředitelky, byla hnacím motorem knihovnictví na Valašsku. Když po roce 1989 převzala vedení knihovny, došlo k mnoha radikálním změnám. Jejím přispěním se knihovna navrátila ke svému původnímu názvu Masarykova veřejná knihovna a i pod jejím vlivem od roku 1991 zavanul v knihovnách okresu Vsetín nový duch, v řadě knihoven došlo ke stěhování a úpravám.

Ve vsetínské knihovně přibyly mnohé služby a aktivity, byla mj. zavedena kopírovací služba, půjčování videokazet a CD. Výpůjční doba se rozšířila na 43 hodin týdně. Začalo se také půjčovat v sobotu dopoledne. Knihovna začala také rozvíjet spolupráci se zdravotně postiženými spoluobčany. V roce 1991 byla založena zvuková knihovna, veliká láska a koníček Aleny Zubkové. Akce pro veřejnost (besedy, společensko-kulturní akce aj.) se zaměřily na setkávání s významnými osobnostmi (nejen) regionu, které nemohly dříve prezentovat své dílo. Usilovalo se především o zpřístupnění literatury dříve nedostupné. Počátkem 90. let 20. století bylo nastartováno komunitní poslání vsetínské knihovny. V roce 1992 byly položeny základy  automatizace knihoven okresu Vsetín. Nové knihy se již zpracovávaly prostřednictvím výpočetní techniky a začala také retrokonverze starší literatury.

Alena Zubková prožila v knihovně dvě zlomové události: rok 1968, kdy musela odejít do venkovské knihovny, a rok 1989, kdy se snažila knihovnictví okresu Vsetín obrodit od ideologického nánosu předchozích let, což se jí v letech 1991–1998, kdy knihovnu řídila, jednoznačně podařilo. Za jejího vedení se vsetínská knihovna zařadila po bok těm knihovnám, které usilují o to stát se moderním kulturním a vzdělávacím zařízením, dostupným všem vrstvám obyvatel, demokratickou institucí, která napomáhá rozvoji vzdělání i občanské společnosti v místě (a okolí), kde působí.

Alena Zubková se do posledních dnů účastnila programů knihovny; aktivní byla zejména ve zvukové knihovně pro nevidomé.

Velmi jsem si jí vážila a měla jsem ji ráda. Pomáhala lidem okolo sebe, její postoje byly neokázale a zdravě statečné a lidské. Byla mi dobrou učitelkou i přítelkyní. Její odkaz (jistě nejen) ve mně zůstane stále živý.

Zemřela Zdenka Měchurová

S lítostí oznamujeme, že v pátek 27. března 2020 zemřela ve věku 74 let naše kolegyně Zdenka Měchurová. Skonala náhle po krátké nemoci.

Zdenka pracovala v oddělení doplňování zahraničních dokumentů Národní knihovny ČR od roku 1993. Znali jsme ji u nás v akvizici jako možná trochu svéráznou, ale vždy velmi pečlivou kolegyni. V klidu a s nadhledem zvládala složitou agendu mezinárodní výměny oficiálních publikací a zahraniční výměnu periodik.

Byla společenská, měla velký kulturní přehled, navštěvovala divadla, výstavy a koncerty. Byla také dlouholetou členkou pražské organizace SKIP a ráda se účastnila odborných i odpočinkových akcí, výletů a zájezdů. Na pravidelných víkendových zájezdech s kolegy po vlastech českých a moravských nikdy nechyběla. Zrovna tak se účastnila zahraničních zájezdů, ať již pořádaných knihovnou nebo SKIP. Chodila s „naší partou“ na turistiku, jezdila s námi na prodloužené víkendy do zahraničí. Vždy ráda poznávala nová místa.

Zdenka Měchurová (mezi účastníky první zprava) na exkurzi pražské organizace SKIP do knihovny a archivu Českého rozhlasu, která proběhla 22. října 2015 (foto: Vladana Pillerová, Národní knihovna ČR)
Zdenka Měchurová (mezi účastníky první zprava) na exkurzi pražské organizace SKIP do knihovny a archivu Českého rozhlasu, která proběhla 22. října 2015 (foto: Vladana Pillerová, Národní knihovna ČR)

Je nám všem velmi líto, že to vzalo takový „rychlý spád“ a důchod, ke kterému se právě odhodlávala, si nakonec vůbec neužila. Do poslední chvíle byla v pracovním poměru.

Všichni, kdo jste ji znali, si s námi na Zdenku v tichosti vzpomeňte.

Rozhovor

PhDr. Vít Richter: Národní knihovna ČR by měla více iniciovat spolupráci s ostatními knihovnami

Dne 21. července 2020 byl po odvolání PhDr. Martina Kocandy, Ph.D., jmenován generálním ředitelem Národní knihovny ČR (NK ČR) PhDr. Vít Richter, její dlouholetý pracovník, ředitel Knihovnického institutu a zároveň předseda Ústřední knihovnické rady. V rozhovoru prozrazuje, jaké jsou jeho první kroky v nové funkci, jak by podle něj knihovna měla postupovat při rozvoji svého IT nebo jak jsou využívány služby, které knihovna nabízí.

PhDr. Vít Richter při jmenování do funkce generálního ředitele Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)
PhDr. Vít Richter při jmenování do funkce generálního ředitele Národní knihovny ČR (foto: Eva Hodíková, Národní knihovna ČR)

Jaké jsou první kroky, které ve funkci generálního ředitele NK ČR podnikáte?

Má odpověď je možná trochu překvapující: seznamuji se s knihovnou. V posledních letech se v NK ČR vypracoval zvláštní režim, kdy oblast ekonomického řízení, investic a také informačních technologií byla v mnoha ohledech oddělena od činnosti vlastní knihovny. Bylo málo informací o tom, jak jsou rozdělovány a utráceny přidělené finanční prostředky, nebyly stanoveny a podporovány priority rozvoje. To chci okamžitě změnit.

Máte v úmyslu provádět větší změny, pokud jde o obsazení vedoucích pozic v NK ČR, nebo tento úkol (bude-li vyhodnocen jako potřebný) necháte na svém nástupci, který vzejde z výběrového řízení?

Zásadní personální změny zcela jistě zůstanou otevřené pro nového ředitele, ale k některým změnám asi budu muset přikročit, zejména tam, kde budou zjištěna zásadní pochybení a nesoulad s aktivitami NK ČR.

Jak by podle Vás měla NK ČR postupovat při rozvíjení svého IT?

NK ČR je ze zákona centrem systému knihoven. Jistě to neznamená, že NK ČR nějakým způsobem knihovny řídí. Její činnost je zaměřena především na podporu spolupráce, vzájemné koordinace a poskytování centrálních služeb všem knihovnám ČR. Provozujeme špičkové kooperační systémy, které knihovnám pomáhají v každodenní práci, příkladem může být Souborný katalog ČR, Česká národní bibliografie, Manuscriptorium, Registr digitalizace, Databáze národních autorit a další. Připravujeme také různá doporučení a standardy. Pokud jde o IT, zde v posledním desetiletí nevznikly žádné rozvojové projekty, které by knihovnu nasměrovaly do budoucnosti, a také vázla spolupráce s knihovnami. V některých oblastech byla NK ČR spíše tlačena a donucována ke spolupráci místo toho, aby ji iniciovala, podporovala a řídila. Máme před sebou velký úkol shromažďovat, zpracovávat, dlouhodobě uchovávat a zpřístupňovat elektronické dokumenty ve smyslu povinného výtisku (e-depozit). Čeká nás také náhrada knihovního systému Aleph. To jsou oblasti, které činnost knihovny ovlivní na celá desetiletí a které nelze úspěšně zvládnout bez spolupráce s knihovnami. Za velký podraz na knihovnu a knihovny chápu projekt Národní eKnihovny v hodnotě 144 milionů Kč. Projekt byl připraven zcela bez účasti knihovny a nyní se ukazuje, že se jednalo spíše o přípravu tunelu. Na druhé straně ale knihovna finanční prostředky na rozvoj své IT infrastruktury potřebuje. Jedná se o peníze z fondu EU, ale ty jsou pro nás již bohužel ztraceny.

Ale všechno zlé je k něčemu dobré – v posledních desetiletích se vlivem oslabení NK ČR stalo, že některých „centrálních“ služeb se chopily další knihovny, např. Moravská zemská knihovna, Jihočeská vědecká knihovna, Knihovna AV ČR, Městská knihovna v Praze apod. Já tento trend chápu jako jednoznačně pozitivní, protože rozvoj knihoven vyžaduje mnohem širší rozkročení, než tomu bylo doposud. Je správné, že pro spolupráci vzniká více silných hráčů podporujících rozvoj knihovního systému.

Jak jsou nyní využívány služby NK ČR? Zaznamenala knihovna zvýšení zájmu o online služby v souvislosti s koronakrizí? Bude tyto zkušenosti možné nějak dále využít?

Pokud jde o základní výpůjční služby, tak je to zcela zoufalé. V bednách je cca jeden milion neexpedovatelných dokumentů, většina nových přírůstků míří na hromady, ztratili jsme nejméně třetinu svých uživatelů. Dne 17. srpna zahajujeme velké stěhování, během roku budou v pohybu téměř čtyři miliony svazků. Snad se potom vrátíme k normálu.

Jiná situace je v oblasti digitálních služeb. Díky porozumění a podpoře kolektivních správců autorských práv Dilia, OOA-S a také Svazu českých knihkupců a nakladatelů se podařilo pro období nouzového stavu uzavřít zvláštní licenci na zpřístupnění digitalizovaných knih a periodik chráněných autorským právem pro potřeby vysokoškoláků, pedagogů a vědeckých pracovníků. Díky tomu bylo možné zpřístupnit celý obsah Národní digitální knihovny i digitálních knihoven Moravské zemské knihovny a Knihovny AV ČR. Zájem byl obrovský – v průměru vzrostl objem zobrazovaných dokumentů až 16krát. Díky této mimořádné situaci se podařil výrazný posun v řešení technických otázek zpřístupnění chráněných děl a prokázala se síla spolupráce. Pandemie také ukázala, jak je důležité rozvíjet digitální služby knihoven. To je jeden z podstatných směrů, který budeme sledovat. V minulých desetiletích jsme se věnovali digitalizaci svých knihovních fondů, teď přichází doba, abychom toto bohatství zpřístupnili. Své digitální služby chceme nabídnout všem knihovnám a jejich uživatelům. Je to velká šance.

Výrazným počinem z poslední doby je zpřístupňování děl nedostupných na trhu. Jak bude projekt dále rozvíjen?

Zpřístupnění Národní digitální knihovny v režimu děl nedostupných na trhu (NDK-DNNT) je pro mě jednou z nejdůležitějších priorit. Až doposud jsme se potýkali s celou řadou legislativních, organizačních, kapacitních i technických problémů, ale v této chvíli jsme připraveni služby aktivně nabízet. V současné době probíhá zapojení vysokoškolských knihoven, knihoven AV ČR a také knihoven zapojených do portálu Knihovny.cz. Nyní připravujeme nabídku k zapojení pro všechny knihovny.

V jakém stavu je podle Vás nyní vnější a vnitřní komunikace NK ČR? Je v této věci podle Vás prostor pro zlepšení?

Celá léta mi několikrát týdně přistávají na počítači analýzy mediálních ohlasů na aktivity knihovny od Anopressu. Naprostá většina zpráv se týká počasí a měření teplot v Klementinu, druhá část se věnuje neutuchající debatě o Kaplického blobu, něco málo jsou reakce lidí, kteří se zmiňují o tom, že v NK ČR byli a něco studovali. Nejméně je ale zpráv o tom, co NK ČR skutečně dělá. V obdobném duchu by se dala charakterizovat i vnitřní komunikace. Zdá se mi, že máme co zlepšovat...

Již nějakou dobu byla v NK ČR zdola vyvíjena snaha o zpřístupnění autoritních, bibliografických a obdobných dat (v podstatě tedy dat zpřístupňovaných prostřednictvím Alephu) pod svobodnou licencí, nejlépe pod licencí CC0 (public domain). Takto svá data standardně – především v souvislosti s propojenými otevřenými daty – zpřístupňuje řada dalších národních knihoven (např. německá, britská, finská, švédská, španělská nebo portugalská) a také Kongresová knihovna ve Washingtonu, která plní úlohu národní knihovny USA a je v mezinárodním kontextu vnímána jako určitý vzor. Chystáte se na tyto licenční otázky poskytnout jasnou odpověď (tj. zajistit uvedení licencí v příslušných databázích a na webu NK ČR)?

Zcela jistě bychom měli následovat své zahraniční vzory, ale není to tak jednoduchá záležitost. Především si musíme vyjasnit stanoviska s ministerstvy kultury a financí, která se v některých případech k otevírání staví rezervovaně a argumentují ochranou státního majetku. Bude také nutné překonat některé tradiční názory i technické problémy.

NK ČR má zpracovanou koncepci stabilizace a rozvoje pro období let 2020 až 2023. Je pravděpodobné, že s tímto dokumentem bude knihovna nadále pracovat ve stávajícím znění, nebo bude v souvislosti s návratem knihovny do rukou knihovníků, jak situaci popsal ministr kultury Lubomír Zaorálek, v některých ohledech zaktualizována?

Myslím si, že pro danou chvíli jsou v koncepci v nějaké podobě zahrnuta všechna témata, kterým bychom se měli věnovat. Spíše půjde o různé akcenty a stanovení zásadních priorit, na které se v nejbližší době soustředíme. Novou koncepci bych ponechal jako úkol pro nového ředitele.

Jak by podle Vás měla vypadat NK ČR v roce 2030? Které podmínky by podle Vás musely být splněny, aby se k této podobě úspěšně propracovala?

To je trochu legrační otázka. Když se budeme hodně snažit a budeme mít rozumného ministra kultury i chytrou vládu, která podporuje inovace, udržitelnost, vzdělávání, vědu atd. atd., tak budeme mít novostavbu NK ČR, Klementinum bude rájem pro historické fondy a v Hostivaři bude fungovat centrální depozitní knihovna pro všechny knihovny ČR. Prostě takový normální provoz…

Děkuji za rozhovor!

Mgr. Roman Giebisch, Ph.D.: SKIP má v současné době již přes 1 700 členů

Mgr. Roman Giebisch, Ph.D., působí jako vedoucí Oddělení vzdělávání, které je součástí Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. Zároveň je předsedou SKIP a právě na SKIP a jeho aktivity je zaměřen tento rozhovor. Dozvíte se v něm, jak se SKIP chystá oslavit neuvěřitelných třicet let od znovuobnovení, které sekce SKIP jsou nejaktivnější nebo které projekty SKIP je možné pokládat za nejpřínosnější.

Jak si SKIP připomene letošní 30. výročí obnovení činnosti?

Dne 9. června se mělo uskutečnit slavnostní setkání všech zakládajících členů SKIP z roku 1990 v Městské knihovně v Praze. Oslovili jsme všechny zakládající členy prostřednictvím regionálních organizací SKIP a cca 100 osob mělo zájem přijet. Bohužel do celé akce nám zasáhla koronakrize. Setkání jsme se rozhodli přesunout na podzim a v současné době jednáme s Městskou knihovnou v Praze o volném termínu v jejich zasedacím sále. Počítáme s tím, že během prázdnin budeme znát nový termín a můžeme se jen modlit, aby nepřišla nějaká další vlna koronakrize.

Občas je SKIP vnímán především jako spolek sdružující jednotlivce, přitom jeho členem je i značný počet institucí, především knihoven. Jak tedy aktuálně vypadá složení členské základny?

SKIP byl historicky založen jako organizace sdružující individuální i institucionální členy. V současné době máme více než 1 700 členů a institucionálních členů máme cca 700. Např. další profesní organizace knihoven Sdružení knihoven má v současné době 60 členských organizací. Snažíme se pochopitelně o další nové členy a to se nám daří díky úspěšným projektům, jako jsou např. Knížka pro prvňáčka a S knížkou do života (Bookstart), kde požadujeme u zapojených knihoven členství ve SKIPu. Přeci jen jsou s těmito projekty spojeny velké finanční náklady, které získáváme nejen díky členským příspěvkům, ale také díky grantové podpoře Ministerstva kultury a díky sponzorům a partnerům našich akcí.

Ve SKIP funguje řada odborných sekcí. Mohl bys stručně představit alespoň ty nejaktivnější z nich?

Odborné sekce SKIP stojí a padají s aktivními členy. Dlouhodobě nejaktivnější jsou klubka – Kluby dětských knihoven, které organizují stovky akcí pro děti a mládež v knihovnách. Naší nejúspěšnější akcí je Noc s Andersenem, která letos oslaví 20. výročí. Rozhodli jsme se vydat krásný propagační plakát a ve spolupráci s Albatrosem již léta vydáváme pro všechny spáče pohlednice, které dostanou všechna spací místa nejen u nás, ale i např. na Slovensku. Celá akce má mezinárodní charakter a vyžaduje spoustu práce v průběhu celého roku. Klubka ale připravují další zajímavé aktivity na regionální i lokální úrovni. Aktivní je také Sekce veřejných knihoven, která organizuje celostátní akce, spolupracuje na soutěži Vesnice roku, pořádá čím dál populárnější setkání Co venkovské knihovny umějí a mohou atd. Vzdělávací charakter mají akce Frankofonního klubu, Klubu lékařských knihoven, Sekce knihovníků – trenérů paměti, Sekce vzdělávání atd. Klub tvořivých knihovníků pořádá zajímavé výstavy a již pravidelně připravuje výborný elektronický časopis Malý tvořivec.

Podstatnou složkou činnosti SKIP je vzdělávání knihovníků. Jak se daří naplňovat Koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků, kterou Ústřední knihovnická rada schválila na konci roku 2016?

Koncepci se podařilo naplnit pouze částečně. Byl proveden další průzkum věkové, vzdělanostní a mzdové struktury zaměstnanců knihoven a zaveden nový katalog prací. Snažili jsme se sledovat motivační a nefinanční odměny a benefity uplatňované v knihovnách, díky projektu SKIP a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KZPS).

Dlouhodobě se snažíme aktualizovat typové pozice v Národní soustavě kvalifikací, ale jen revize středoškolských pozicí trvá Ministerstvu kultury a Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy čtyři roky. Letos se podařilo po čtyřech letech konečně schválit i všechny typové pozice na nejvyšší úrovni Knihovník specialista. Je to běh na velmi dlouhou trať, ale kde je na ministerstvech zakopaný pes, skutečně netuším. Podařilo se dopracovat obsahové náplně a metodiky rekvalifikačních knihovnických kurzů na středoškolské a bakalářské úrovni a v roce 2021 chceme dopracovat i kurzy pro knihovníky specialisty ve spolupráci s našimi oborovými vysokými školami. Stále se nepodařilo připravit systém inovačních kurzů pro pracovníky knihoven, ale již vznikla pracovní skupina, která se tomu chce věnovat.

Kdybys měl vybrat tři nejzásadnější projekty SKIP, které dosud běží, které by to byly a proč?

Tak nejpopulárnější projekt je stále i po dvaceti letech pochopitelně Noc s Andersenem, do které se každoročně zapojuje stále více nejen knihoven, ale také škol a dalších spolupracujících organizací. Více než deset ročníků projektu Knížka pro prvňáčka nás přesvědčuje, že je velmi dobře, že jsme tento projekt převzali od Národní pedagogické knihovny Komenského. Problémem jsou ovšem stále finance, v Národní pedagogické knihovně Komenského tento projekt tři roky financovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a v našem projektu si musí knížky kupovat knihovny samostatně, i když cena originální knížky je pouze 20 Kč. Do projektu se zapojuje více než 500 organizací a knížku získá více než 45 000 dětí, tj. polovina prvňáčků v Česku! V současné době se asi nejvíce věnujeme projektu Bookstart. Pilotní projekt S knížkou do života pro předškolní děti od narození do tří let byl v roce 2018 podpořen Nadací ČEZ. Dobře jsme projekt nastartovali, odzkoušeli a „rozjeli“ a myslím, že můžeme říci, že jde o projekt úspěšný a také nepochybně velmi potřebný. Naše dárkové sety s knihou každý rok dostane 10 000 dětí. První etapu jsme společně zvládli, našim prvním „bookstartovým“ dětem budou v roce 2021 už tři roky! Ve spolupráci se spisovatelkou Ivonou Březinovou a ilustrátorkou Bárou Buchalovou jsme připravili novou pohádkovou knihu pro tříleté děti, na kterou aktuálně hledáme finance.

Aby SKIP mohl vykonávat svou činnost, musí mít kromě aktivních knihovníků k dispozici právě zmíněné finance. Jak se daří tyto prostředky získávat?

SKIP má finanční prostředky díky členským příspěvkům, ale na velké množství našich aktivit potřebujeme financí mnohem více. Daří se nám získávat finance díky grantovému programu Ministerstva kultury Knihovna 21. století a hledáme finance také v soukromé sféře. Pouze díky sponzorům se nám podařilo rozjet např. projekt Knížka pro prvňáčka a S knížkou do života. Tyto projekty jsou finančně hodně náročné a bez sponzorů by to nešlo. Obávám se, že v souvislosti s koronakrizí bude stále těžší získávat další sponzorské dary, ale pracujeme na tom.

Jak se SKIP daří navazovat a udržovat spolupráci se zahraničními knihovnickými spolky? S kterými zeměmi probíhá nejužší spolupráce?

Nejužší spolupráci má SKIP samozřejmě se slovenskými kolegy. Spolupracujeme se Spolkem slovenských knihovníků a knihoven i se Slovenskou asociací knihoven. Velmi úzké kontakty máme primárně s rakouskými a německými kolegy. Sdružení rakouských knihovnic a knihovníků a Svaz veřejných knihoven Rakouska nás pravidelně zvou na své konference a s německým Berufsverband Information Bibliothek připravujeme aktuálně projekt tříleté spolupráce. Ve spolupráci se Spolkem polských knihovníků proběhl v loňském roce úspěšný zájezd českých knihovníků po polských knihovnách a ve spolupráci s francouzským Spolkem informačních pracovníků a dokumentaristů byl připraven zájezd po francouzských knihovnách na letošní květen, který byl ovšem kvůli koronaviru přesunut na rok 2021. SKIP je také členem mezinárodních knihovnických organizací IFLA a EBLIDA.

Předsedou SKIP jsi od roku 2013. Co pokládáš za svůj dosud největší úspěch v této roli?

Osobně jsem vůči sobě dost kritický, takže mohu vyjmenovat dlouhou řadu věcí, které se nepodařily. Např. v roce 2019 jsme chtěli v Obecním domě na valné hromadě oslavit s nejvyššími představiteli této země 100. výročí knihovního zákona. Poté, co nám přislíbil účast premiér, slíbil účast i ministr kultury a školství a další významní představitelé státní správy a samosprávy. Jakmile premiér svou účast zrušil, okamžitě se omluvili všichni ministři a někteří za sebe ani neposlali náhradu. Bohužel se omluvil i generální ředitel Národní knihovny, kterého většina kolegů nikdy neviděla. Dodnes mám z této akce, které předcházely roční náročné kulaté stoly ve všech krajích se zástupci měst, obcí a krajů, pocit, že největší kulturní a vzdělávací síť v této zemi stojí na okraji zájmu a že ji nejvyšší politici této země naprosto přehlížejí. Nová naděje přišla s novým ministrem kultury, který se s knihovníky intenzivně stýká a navštívil již více knihoven než jeho předchůdci dohromady.

A existuje naopak něco, co sis dlouhodobě přál zrealizovat, ale z nějakého důvodu se to zatím nezdařilo?

Tak zatím se nepodařilo postavit novou budovu pro Národní knihovnu, Klementinum se opravuje již více než deset let a není opraveno ani z poloviny. Obávám se, že půjdu dříve do důchodu, než se jej podaří revitalizovat a s každým novým ministrem kultury se otevře otázka nové budovy a vytvoří se nová pracovní skupina, ale není tu vlastně žádná poptávka a ani politická vůle po nové budově Národní knihovny, většina veřejnosti si myslí, že Klementinum stačí, ale to je krásný barokní klášter, který by byl jistě vhodný pro potřeby Národní galerie či Národního muzea, ale ne pro potřeby moderní knihovny.

Na závěr ještě osobněji laděná otázka, kterou ale nemohu v žádném případě vynechat. Kterou knihu bychom nyní našli na Tvém nočním stolku, v mobilu, na tabletu či ve čtečce?

Na stole mám průvodce po Polsku, protože se tam chystáme na dovolenou, Polsko je podle mne krásná země plná úžasných památek, která je Čechy zatím dosti neobjevená.

Děkuji za rozhovor!

Celostátní akce

Projekt Už jsem čtenář - Kniha pro prvňáčka v chýňské knihovně

Přestěhování naší obecní knihovny do krásného prostoru nové základní školy v Chýni je mimo jiné i velmi příznivé pro vzájemnou spolupráci.

V prvním roce, kdy se knihovna „budovala“ (probíhal přesun fondu z krabic do polic, následně jeho revitalizace a přechod z lístkového způsobu půjčování na automatizovaný), využívala škola knihovnu pro čtenářské dílny žáků prvního stupně a dvakrát týdně si žáci během velké přestávky mohli přijít vypůjčit nebo vrátit knihu, případně si v knihovně jen tak posedět a prolistovat titul, který je zaujal.

Po ukončení práce na automatizaci knihovny jsem se začala více věnovat i jiným činnostem. Díky konferenci SKIP jsem se dozvěděla o projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka 2019/2020 a okamžitě jsem se spojila s třídními učitelkami tří prvních tříd a nabídla jim zapojení do tohoto projektu. Domluva byla rychlá, poslala jsem tedy přihlášku a hned v listopadu jsme začali seznámením s knihovnou. Poté následovalo pravidelné setkávání při čtení s porozuměním, které se skládalo ze dvou částí. V první jsem přečetla krátký text a žáci pak odpovídali formou testu na otázky týkající se textu. Druhá část byla volnější a děti si mohly vybrat buď četbu pohádky, u které si nakreslily obrázek podle čteného obsahu, nebo listování knížkami, kdy si mohly volně vybrat jakoukoli dětskou knihu, prohlédnout si ji, případně povyprávět, čím je knížka zaujala.

V listopadu bylo naše setkávání pravidelné, v dalších měsících jsme se museli přizpůsobit rozvrhu dětí; přesto jsem se s každou třídou potkala v knihovně zhruba osmkrát až desetkrát. V únoru jsme ještě stihli téma masopust, kdy jsem já navštívila žáky v jejich třídách, popovídali jsme si o masopustu v Chýni, přečetla jsem jim masopustní příběh Lucinky a Kubíka, což jsou žáčci z naší školy, a opět došlo na kreslení obrázku.

Obecní knihovna Chýně, v níž jsme se s dětmi scházeli
Obecní knihovna Chýně, v níž jsme se s dětmi scházeli

Z vytvořených obrázků
Z vytvořených obrázků

Březen byl tečkou za vším. Dne 4. května 2020 jsme knihovnu sice otevřeli, ale kvůli koronavirovým opatřením byly všechny akce zrušeny. Z nakladatelství Triton přišly objednané knížky a my jsme řešili dilema, jak je dětem předáme. Nakonec vedení školy schválilo slavnostní slib čtenáře, který proběhl za přítomnosti rodičů v posledním červnovém týdnu v aule školy. Po slavnostní části pak následovalo posezení v trávě na nádvoří školy, kde děti svým rodičům nabídly vlastnoručně připravené občerstvení.

Skládání čtenářského slibu (zleva: starostka obce paní Anna Chvojková, knihovnice Olga Cepková předávající knihu malému čtenáři a třídní učitelka Agnieszka Ciarkowska)
Skládání čtenářského slibu (zleva: starostka obce paní Anna Chvojková, knihovnice Olga Cepková předávající knihu malému čtenáři a třídní učitelka Agnieszka Ciarkowska)

Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka hodnotím velmi kladně a ráda bych poděkovala těm, kteří jej vymysleli, a také děkuji nakladatelství Triton za moc pěknou knihu, která naše malé čtenáře velmi potěšila. A jak hodnotím svou práci na projektu? Zpětně vidím, že mnohé by se dalo udělat jinak, lépe, pestřeji, ale bylo to vůbec poprvé, kdy jsem se do něčeho takového pustila, takže raději nechám hodnocení jiným. Pro mě bylo a je důležité jen to, že děti do knihovny chodily a chodí rády, že běhají do knihovny, kdykoli jim odemknu spojovací dveře mezi knihovnou a školou, že většina mých prvních prvňáčků přivedla některého z rodičů a domáhala se vlastního průkazu do knihovny. Je radost vidět rozzářená očka malého čtenáře, který si domů odnáší vybranou knihu a při jejím vracení mi vypráví, jak se mu čtení líbilo.

Připojuji také hodnocení projektu, které poskytla Lucie Fundáková, jedna ze zapojených učitelek:

„Na začátku listopadu 2019 nás – učitelky prvních tříd ZŠ Chýně – oslovila paní knihovnice Cepková s nabídkou možnosti aktivně se podílet se svými třídami na 12. ročníku celonárodního projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Tato zajímavá nabídka nás velice potěšila.

Každý pátek jsme strávili dvě vyučovací hodiny v příjemné atmosféře Obecní knihovny Chýně v budově naší základní školy. Při první návštěvě uvedla paní knihovnice naše prvňáčky do kouzelného světa knih. Seznámila je s pravidly knihovny, nechala děti prohlédnout si knížky přiměřené jejich věku. Podařilo se jí nadchnout naše žáky a pomoci motivovat prvňáčky k tomu, aby se stali hrdými chýňskými čtenáři.

Tyto pátky se staly pro prvňáčky tradicí a prvňáčci se těšili na každé další čtení paní knihovnice. Nikdy si s sebou nezapomněli vzít pastelky, protože věděli, že budou nejenom odpovídat na zvídavé otázky k textu, ale dojde i na malování obrázku podle čteného příběhu.

Celá tato jejich aktivita byla zakončena slavnostním čtenářským slibem, jehož text přečetla paní starostka Anna Chvojková v aule školy. Každý prvňáček svou velkou chvíli stvrdil slovem slibu před rodiči a učiteli, ale také vlastnoručním podpisem. Odměnou mu byl certifikát Chýňský čtenář a zábavná kniha z již zmiňovaného projektu. Tento projekt považuji za velký přínos pro vzdělávání nejmenších žáků a doufám, že tuto možnost využijí i další budoucí chýňští prvňáčkové.“

Do nového ročníku Knížky pro prvňáčka se opět zapojíme. V září se sejdu s novými učitelkami prvních tříd a doufám, že najdeme způsob a možnosti, jak v jejich nabitém programu najít místo pro naše čtení s porozuměním. Zatím jsem na pravidelných návštěvách knihovny domluvená jen s paní učitelkou přípravné třídy a na pomoc si vezmu knihu Tajemství jedné knihovny aneb Ze života knižních skřítků. Už se moc těším.

PS: Dovoluji si využít této možnosti k ještě jednomu poděkování. Před více než padesáti lety se jedna malá holčička setkala v bruntálské knihovně s knihovnicí Hermínou Šťastnou a dostala od ní vzácný dar – s její pomocí objevila kouzlo skrývající se v knihách a naučila se milovat četbu. Většina dětí si pamatuje jméno své první učitelky, já si pamatuji svou první knihovnici. Děkuji vám, paní Šťastná. Váš dar mě provází celým životem a přinesl mi mnoho krásných okamžiků spojených se štěstím a radostí. Děkuji.

Fotografie pocházejí z archivu Obecní knihovny Chýně a Základní školy Chýně.

Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka aneb Jak to probíhalo v Hostomicích

Do projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka se Městská knihovna v Hostomicích zapojila v uplynulém školním roce poprvé. Do projektu jsem po dohodě s paní učitelkou přihlásila 24 prvňáčků ze Základní školy P. Lisého Hostomice.

První setkání proběhlo v říjnu 2019. Do nově zrekonstruované knihovny děti přivedla jejich třídní učitelka Mgr. Lenka Kárová. Protože většina z nich v nové knihovně dosud nebyla, seznámili jsme se nejdříve s jejím prostředím. Nejvíce času jsme samozřejmě věnovali dětskému oddělení, kde jsme si povídali i o tom, jak to v knihovně chodí a jak se stát jejím čtenářem. Následovala beseda věnovaná knize Ivony Březinové Lentilka pro dědu Edu. Odměna za pozornost nemohla být jiná než barevná a sladká, zkrátka lentilková.

V listopadu nám během další besedy pejsek s kočičkou umyli podlahu. Pohádku Josefa Čapka jsem pro děti za pomoci plyšových kamarádů zdramatizovala a s využitím knihy Vlasty Hurníkové O pejskovi a kočičce jsme si ji následně podle piktogramů společně převyprávěli.

Beseda Jak pejsek a kočička myli podlahu
Beseda Jak pejsek a kočička myli podlahu

Během adventní doby jsem děti několikrát navštívila ve školní družině. Postupně jsme se seznámili se skřítky z knížky Marka Hladkého a Jitky Hladké Dílnička U šesti pružinek. Jejich adventní příběhy a obrázkový adventní kalendář z předsádek knihy nám zkrátily předvánoční čas. Čekání na Vánoce jsme těsně před začátkem vánočních prázdnin zakončili v knihovně společně s Krtkem Zdeňka Milera a jeho zimním příběhem. Při tomto setkání jsme si kromě čtení také zazpívali koledy a děti si vyrobily vánoční přáníčko.

Adventní čtení ve školní družině (přítomni byli žáci z první až třetí třídy)

Adventní čtení ve školní družině (přítomni byli žáci z první až třetí třídy)

Adventní čtení ve školní družině (přítomni byli žáci z první až třetí třídy)
Adventní čtení ve školní družině (přítomni byli žáci z první až třetí třídy)

Vánoční beseda (vybarvování Andělíčka strážníčka)
Vánoční beseda (vybarvování Andělíčka strážníčka)

Se čtením ve školní družině jsme pokračovali i v lednu a únoru. Nejdříve jsme se bavili příběhy malých hrdinů z knihy Evy Papouškové Kosprd a Telecí, potom jsme se věnovali nebezpečím, která na děti číhají v online světě za pomoci knihy Vanda a Eda v Onl@jn světě a obrázkových karet od Petry Sobkové.

V lednu navštívila naši knihovnu spisovatelka Danka Šárková se svou knihou Alenka a Krakonoš. Při tom prvňáci pochopitelně nemohli chybět. Paní spisovatelku jsme pozvali také na pasování prvňáků na čtenáře spojené s předáním knížky pro prvňáčka, které mělo podle původních plánů proběhnout v červnu. Z důvodů nám všem dobře známých se tato akce v červnu neuskutečnila a museli jsme ji přesunout na září. „Dětem se projekt líbil a litujeme, že nemohl být realizován vzhledem ke koronaviru v plném rozsahu,“ říká paní učitelka, na kterou po prázdninách čekají noví prvňáci.

Beseda se spisovatelkou Dankou Šárkovou
Beseda se spisovatelkou Dankou Šárkovou

Pevně věřím, že se nám díky projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka podařilo v malých čtenářích zasít knižní semínko a že naše spolupráce bude pokračovat i v následujícím školním roce s novou paní učitelkou. Sejdeme se hned v září, kdy bude dětem slavnostně předána letošní knížka pro prvňáčka Katka a klokan ze šuplíku od Lenky Rožnovské.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny v Hostomicích.

Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka v Místní knihovně Kačice

V roce 2019 se Místní knihovna Kačice poprvé zapojila do projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, jehož dvanáctý ročník vyhlásil SKIP. Cílem projektu je rozvoj čtenářských návyků žáků již od prvního ročníku školní docházky. Hned zpočátku mi bylo jasné, že v dětech musím pro četbu vzbudit zájem a vysloveně se je snažit nadchnout tak, aby ke knihám a samotnému čtení získávaly již od počátku kladný vztah. Ne vždy je totiž dítěti v předškolním věku doma čteno a ze strany rodičů vzbuzován vztah ke knihám, potažmo k samotnému čtení. Proto jsem byla ráda, že se mi podařilo zapůjčit od listopadu úžasnou autorskou výstavu spisovatelky Kláry Smolíkové a ilustrátora Honzy Smolíka Čertice Dorka. Autorka nám k výstavním panelům také poskytla pracovní listy a já jsem se rozhodla, že je propojíme s knihou Čertice Dorka: nechytej mě za slovo! Kláry Smolíkové tak, aby vznikl ucelený program a děti výstavu lépe pochopily. Jako vedoucí čtenářského klubu totiž vím, že přísloví jsou dnešním dětem poněkud vzdálená, často neví, jak jim mají rozumět, proč jsou v mluvě užívána a co tím druhý vlastně myslí.

S touto myšlenkou jsem také oslovila Mgr. Jitku Jindáčkovou, ředitelku Základní školy Kačice, která byla projektem velice nadšená. Společně jsme domluvily jednotlivé termíny a těšily jsme se na první setkání. Do prvního ročníku nastoupilo šest dětí, tedy ideální počet pro hlubší práci rozvíjející zájem o četbu.

Dne 20. listopadu 2019 nastal první projektový den, kdy do knihovny dorazili nejenom prvňáčci, ale spolu s nimi i žáci druhého ročníku. Cílem bylo seznámit děti s českými příslovími, vysvětlit jim jejich význam pomocí knihy a pracovních listů, dovést děti k zamyšlení nad tím, proč a jak přísloví vznikají a jak je v řeči užíváme. Po přivítání jsem nejprve dětem výstavu představila a seznámila jsem je s autory, poté jsem jim nastínila téma, o kterém jsme následně hovořili. Dětem jsem kladla otázky, např.: Co jsou přísloví? Rozumíte tomu, co znamenají? Používá je někdo ve vaší rodině? Jak vznikají? Následovalo řízené čtení s pracovními listy a výstavními panely. Děti pracovaly samostatně nebo ve skupinkách, aktivity jsme střídali. Text jsem záměrně přerušovala a ptala jsem se dětí, jak by příběh dokončily, jaké přísloví se k příběhu vztahuje a jaký je jeho správný význam.

Výstava Čertice Dorka (listopad 2019)
Výstava Čertice Dorka (listopad 2019)


S pracovními listy k výstavě Čertice Dorka (listopad 2019)
S pracovními listy k výstavě Čertice Dorka (listopad 2019)

Ukázalo se, že děti přísloví neznaly a ani si neuvědomovaly, co to přísloví jsou. Zjistili jsme, že se s některými již setkaly zejména u prarodičů; rodiče je ale příliš nepoužívají. Při vysvětlování jednotlivých přísloví jsme se skvěle bavili. Kniha se dětem líbila a příběh je oslovil zejména tím, že ještě neznají přenesený význam slov a stejně jako hlavní postava berou všechna slova doslovně. Výstavní panely i pracovní listy jsou moc dobře zpracovány a pomáhaly dětem v lepší orientaci a pochopení významu slov, potažmo celého rčení. Překvapením pro nás bylo, že děti dokázaly po celou dobu udržet pozornost a krásně spolupracovaly. Stanovený cíl jsme tedy beze zbytku naplnili.

Další projektový den se nám podařilo zrealizovat 5. února 2020 v základní škole. Pro toto setkání jsem pro děti vybrala knihu Človíčkova dobrodružství Pavla a Zdenky Teisengerových. Malí čtenáři měli za úkol zapamatovat si přečtený příběh a následně ho pomocí myšlenkové mapy převyprávět. Po přivítání jsem dětem knihu neukázala hned, ale nejprve jsem jim představila klíčové předměty, které s textem souvisejí (list, kámen, klacík, obrázek kočky, kopii obrázku Človíčka – ilustrace z knihy) tak, abych je na knihu co nejvíce navnadila. Děti se snažily vyvozovat, o čem by připravený text mohl být. Po představení knihy jsme navázali řízeným čtením. Po krátkém čtení jsem text vždy přerušila a následně jsem se dětí ptala, jak by mohl příběh pokračovat – děti se snažily předvídat, zamýšlet se nad textem. Po přečtení celého příběhu jsme s dětmi vytvářeli myšlenkovou mapu, kterou jsem jim předpřipravila, a převyprávěli jsme si celý příběh.

Lekce věnovaná Človíčkovým dobrodružstvím (únor 2020)

Lekce věnovaná Človíčkovým dobrodružstvím (únor 2020)

Lekce věnovaná Človíčkovým dobrodružstvím (únor 2020)
Lekce věnovaná Človíčkovým dobrodružstvím (únor 2020)

Byla jsem nadšená, jak děti po celou dobu skvěle pracovaly. Předvídání na začátku lekce pro ně bylo zábavné, ale nikdo z nich příběh neuhodl. Překvapilo mě, že Človíčka děti neznaly ani jako Večerníček, který vysílala Česká televize. Převyprávění příběhu dětem dělalo na začátku trochu problém, ale pak společnými silami zvládly příběh dokončit a dobře umístit obrázky na myšlenkové mapě. Z reakcí lze soudit, že program se dětem moc líbil1.

V tomto duchu jsme chtěli ještě pokračovat, další setkání bylo plánováno na 18. března, ale nakonec bylo samozřejmě vše jinak. Přes tato úskalí se nám povedlo projekt úspěšně dokončit. Dne 26. června jsem v základní škole prvňáčky slavnostně ocenila krásnou knihou spisovatelky Lenky Rožnovské a ilustrátorky Andrey Popprové Katka a klokan ze šuplíku s připojenou upomínkou na úspěšné absolvování projektu a udělila jsem jim titul Už jsem čtenář spolu s registrací do knihovny zdarma na celý následující školní rok.

Slavnostní ukončení projektu v základní škole (červen 2020)
Slavnostní ukončení projektu v základní škole (červen 2020)

Co říci závěrem? Vřele vám doporučuji, abyste se do projektu přihlásili. Je totiž nejen takovým hnacím motorem pro knihovnu, ale pokud pořádáte čtenářské akce pro děti, jde i o odměnu pro ně i pro vás. Navíc myšlenka rozvoje čtenářských návyků již od dětství je mi velice blízká. Motto, které se snažím ve své práci uplatňovat, zní: „Ať je čtení vaší radostí.“ Proto se už teď všichni moc těšíme na další ročník projektu.

Autorkou fotografií je Lenka Pokorová z Místní knihovny Kačice.

  • 1. Lekce Človíček proběhla na základě inspirativní metodické podpory pro práci ve Čtenářských klubech, kterou napsala Hana Svobodová.

Znáte ŠKOLU NARUBY?

Jak to celé vzniklo

Program ŠKOLA NARUBY vznikl v roce 2008 jako prvotní impuls spolupráce Městské knihovny Český Těšín a nově se rodící společností Celé Česko čte dětem, kdy se Eva Katrušáková obrátila na knihovnu s námětem pomoci vypracovat kánon dětské literatury. Tehdy jsme se rozhodli, že myšlenku se sloganem „Čtěme dětem 20 minut denně“ dále podpoříme. V Klubu dětských knihoven SKIP 10 to začalo s žákovskou knížkou naruby Jitky Sopperové ze Šumperka, v českotěšínské knihovně vznikl deníček pro děti a rodiče a celý program prakticky uchopila Dana Kochová, pod jejímž vedením Klub dětských knihoven SKIP 10 ŠKOLU NARUBY postupně rozšířil do knihoven v celé republice.

V čem je vtip?

Celý program je zaměřen podporu pravidelného předčítání v rodině. Že je to aktivita nanejvýš prospěšná pro děti i rodiče, není třeba na tomto místě vysvětlovat. Deníček pro děti a rodiče má podobu žákovské knížky „naruby“ – do deníčku se každý večer zapisuje, co se přečetlo. Děti hlasité čtení zapíší, oznámkují a nezapomenou uvést, jak dlouho se četlo, to je důležité! Díky zážitkům z četby si mohou i vyzkoušet, jaké to je být ilustrátorem a mohou svým předčitatelům udělovat poznámky či pochvaly. A tak se můžeme např. dočíst, že „maminka umí hezky měnit hlasy“ nebo že „tatínek při čtení usnul“. Předčítat nemusí jen rodiče, ale kdokoliv jiný, kdo je v danou chvíli po ruce.

Čtenářský deníček pro děti a rodiče
Čtenářský deníček pro děti a rodiče

Trocha statistiky

Městská knihovna Český Těšín se věnuje tomuto programu od samého začátku včetně tisku a distribuce deníčků všem zájemcům. V prvních třech letech (2008–2011) byl zájem mimořádný, zapojilo se na 300 knihoven, bylo vytištěno 14 tisíc deníčků. V pozdějších letech se počet snížil na 30 knihoven ročně, naopak se ale program rozšířil do řady základních škol.

V roce 2020 dochází k oživení programu ŠKOLA NARUBY díky autorům projektu Čtení pomáhá, kteří uhradili tisk deníčků v nákladu 13 tisíc kusů. Na 80 přihlášených knihoven je tentokrát dostane zdarma a nadále bude prostor pro další objednávky. Za tento počin patří rovněž poděkování předsedovi SKIP dr. Romanu Giebischovi.

Jaká role v programu ŠKOLA NARUBY připadá knihovnám?

Role knihovny je jedinečná v tom, že pracujeme s dětmi a rodiči zároveň. Přicházejí pravidelně do knihovny na tzv. třídní schůzky, na kterých se společně hovoří o zajímavých titulech. Zejména se jedná o to doporučit rodičům vhodné tituly k předčítání. Ne všechny jsou „ty pravé“, ne všichni rodiče se v literatuře orientují a rádi si nechají poradit. Oceňují i bonus – nové tituly, které vždy speciálně na ně v knihovně čekají. Často se dá program propagovat i prostřednictvím školy, což se projevuje v posledních letech.

Vyhodnocení deníčků a předání odměn v těšínské knihovně v roce 2018
Vyhodnocení deníčků a předání odměn v těšínské knihovně v roce 2018

Vyhodnocení deníčků a předání odměn v těšínské knihovně v roce 2019
Vyhodnocení deníčků a předání odměn v těšínské knihovně v roce 2019

Kam se dostaly deníčky pro děti a rodiče nejdál?

Kromě knihoven a základních škol v celé republice jsou deníčky pro děti a rodiče pomůckou k podpoře čtení v rodině např. v krajanské knihovně v chorvatském Daruvaru nebo třeba i v České a slovenské škole Twin Cities v Michiganu (USA).

Více informací

Další informace o tom, jak probíhá ŠKOLA NARUBY v naší knihovně, najdete na webu. Těšíme se na vás a věříme, že vám tato práce přinese radost. Adresa, na které si můžete deníčky nadále objednávat, je ekonom@knihovnatesin.cz.

Pousmání nakonec aneb Perly ze žákovských knížek

  • „Uděluji poznámku mamce, nedočetla příběh, zvonil jí mobil.“

  • „Pochvala dědovi za to, že měl trpělivost mi číst, když jsem ho vzbudila.“

  • „Kárám za krátké čtení!“

  • „Hezky čte věty a slova.“

  • „Děkuji taťkovi, že mi po dlouhé době četl, proto mu dávám pochvalu.“

  • „Mamka čte pěkně, dodržuje tečky, čárky, vykřičníky.“

  • „Poznámka za utíkání ze čtení.“

  • „Babička obětuje hodně času hlavně večer, aby mi četla.“

  • „Nikolce četli babička, mamka a taťka celkem 2 450 minut.“

  • „Děkuji svému synovi za všechny jeho pochvaly a jsem moc ráda, že ho čtení baví.“

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Český Těšín.

Recenze

Dějiny veřejných lidových knihoven v českých zemích

KUBÍČEK, Jaromír: Dějiny veřejných lidových knihoven v českých zemích. Vyd. 1. Brno: Moravská zemská knihovna, 2019. 328 s. ISBN 978-80-7051-250-0.

Autor vydané publikace v předmluvě sám uvádí, že tyto dějiny veřejných lidových knihoven jsou vydávány jako připomenutí stého výročí od přijetí prvního knihovnického zákona u nás a jako podnět a pomůcka k jejich budoucímu samostatnému celkovému zpracování, zatímco zde předkládaná publikace si klade za cíl podat přehled celkových tendencí v jejich vývoji, zejména s ohledem na vývoj v českých zemích.

Text je rozdělen chronologicky na sedm kapitol. V první kapitole autor pojednává o počátcích veřejných knihoven v českých zemích od dob národního obrození, od vzniku čtenářských spolků, žákovských a školních knihoven, komerčních půjčoven knih, knihoven muzeí až po první veřejné knihovny. Druhá kapitola je ohraničena daty 1848–1880, spolu s výčtem okolností nezbytných pro rozvoj knižního trhu, zakládání a činnosti veřejných knihoven, jejich metodiky pro práci se čtenářem, uvádí počátky české bibliografie a nejstarší statistické průzkumy i jejich výsledky.

Nejobsáhlejší jsou další dvě kapitoly popisující vývoj od osmdesátých let 19. století do vzniku republiky a posléze knihovnictví mezi dvěma válkami. Systematicky a velmi precizně text dělí na stručně podaný politický vývoj s přesahem do oblasti školství a kultury, zmiňuje rovněž podíl organizací, jakými byly Sokol, Červený kříž, národní jednoty, matice a akademie, církevní knihovny, knihovny politických stran a dělnických organizací a knihovny národnostních menšin, především německé. Dále se věnuje působení Svazu osvětového, vývoji knihovnického vzdělání, časopisům a sborníkům z oboru, knihovnickým spolkům a metodice knihovnické práce. Podrobně se zabývá úředními dotazníkovými akcemi a statistikami, organizovanými státní správou ke zjištění stavu, rozsahu fondu a efektivnosti činnosti veřejných knihoven. I když zdůrazňuje nevýhody zvolené dvoukolejnosti ve vývoji knihoven veřejných a knihoven vědeckých, pozornost věnuje také základním událostem ve vývoji našich největších vědeckých knihoven. A co je vzhledem k jubilejnímu roku 2019, ve kterém publikace vyšla, obzvláště chvályhodné, velmi pečlivě sleduje přípravy k vydání prvního knihovnického zákona, různé předkládané varianty i zpočátku neúspěšné pokusy o jeho prosazení. Dále pak analyzuje jeho znění i znění prováděcích předpisů, ale i jejich postupnou realizaci a zavádění do běžné praxe.

Zatímco pátá kapitola o vývoji knihoven v Protektorátu je pojata poměrně stručně, šestá kapitola pojednávající o letech 1945–1989 opět s obdobnou precizností a systematickým členěním jako výše uvedené kapitoly shrnuje zásadní události v českém knihovnictví té doby. Mezi základním textem publikace je umístěno celkem pětadvacet medailonků nejvýznamnějších osobností českého knihovnictví, počínaje Leopoldem Janem Šeršníkem (s. 16) a konče Antonínem Opluštilem (s. 229), s uvedením důležitých biografických dat a jejich portrétem.

Po důkladné úvaze se autor nevěnuje odlišnému vývoji lidových knihoven na území Slovenska, pro  dobu první republiky rovněž neuvádí vývoj na Zakarpatské Ukrajině; také současný vývoj od roku 1989 pojal jako chronologický výčet zásadních dat.

Text doplňují četné reprodukce a je obohacen o rozsáhlý poznámkový aparát, přičemž počet všech citovaných prací vzbuzuje skutečný obdiv k pečlivosti a erudici autora. Lze jen litovat, že drobnější citované práce nejsou zahrnuty do závěrečného Seznamu literatury (s. 301–306) a že svazek neobsahuje seznam vyobrazení, ale zřejmě se tak stalo ve snaze knihu nezatížit nadměrným stránkovým rozsahem. Pozoruhodné jsou však dvě připojené přílohy: anketa časopisu Světozor z roku 1870 (s. 267–282) a statistika České obecní knihovny v roce 1910 (s. 283–300). Anglický Abstract (s. 307–314) je dostatečně obsáhlý, aby se základními fakty vývoje seznámil cizojazyčného zájemce. Svazek je zakončen jmenným a místním rejstříkem.

Věřím, že i z této mé stručné recenze je více než zřejmé, jak potřebnou publikaci, naprosto novátorskou zejména pro některé regiony, kupříkladu moravské, máme v tomto případě v ruce a jak záslužnou práci její autor pro celou knihovnickou veřejnost vykonal.

Klementinum

Oulíková, Petra. Klementinum. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2019. 277 s. ISBN 978-80-7050-710-0.

Vydavatelskou péčí Národní knihovny ČR se veřejnosti dostává do rukou mimořádně pěkně zpracovaná monografie o Klementinu – dnešním sídlu vydavatelské instituce.

Autorka Petra Oulíková, historička umění, archivářka a vysokoškolská pedagožka, se ve svých pracích zaměřuje na barokní umění v Čechách a v Evropě. Věnuje se činnosti jezuitského řádu, jeho náboženskému a také pedagogickému působení a specializuje se na kulturní činnost řádu – jeho přínos v oblasti architektury a výtvarného umění.

Cílem monografie je přiblížit složitý stavební vývoj areálu Klementina, jeho vnitřní zařízení a výzdobu a funkčnost jednotlivých sekcí stavebního komplexu.

V jednotlivých kapitolách se autorka zabývá postupně přípravou a jednotlivými etapami stavby komplexu, jeho architektonickým řešením, výtvarnou výzdobou, popisuje knihovní sál a sakrální stavby v rámci Klementina.

Nejrozsáhlejší kapitola je úvodní, která mapuje historii celého areálu. Dozvíme se, co předcházelo stavebnímu úsilí jezuitů, jaké byly nároky představených jezuitského řádu na nově budovanou kolej, kdo z významných českých a evropských stavitelů se podílel na projektu a realizaci stavby. Detailně je popsán účel jednotlivých částí a vnitřní uspořádání stavebního komplexu. Vše je doplněno plány realizovaných i nerealizovaných návrhů a fotografiemi současného stavu.

V dalších kapitolách je podrobně popsána vnitřní výzdoba. Jsou to především obrazové cykly v chodbách koleje, které se věnují životu a poslání zakladatele jezuitského řádu Ignáce z Loyoly a významného jezuitského misionáře Františka Xaverského. Vysvětleny jsou jednotlivé příběhy a s nimi související symboly, které pro současníky byly srozumitelné, ale dnešnímu návštěvníkovi již souvislosti unikají. Kromě těchto nástěnných maleb jsou podrobně pospány i další obrazové cykly – olejomalby, které se věnují dalším jezuitským světcům a jejich úloze v působení řádu.

Samostatně je pojednáno o cyklu slunečních hodin v areálu Klementina. Autorka srozumitelně vysvětluje technický a astronomický princip slunečních hodin, popisuje vyobrazení na hodinách a jejich doprovodný latinský text přibližuje současnému čtenáři.

Mimořádná pozornost je věnována Zrcadlové kapli – skvostu sakrální části Klementina. Popsán je stavební koncept kaple a fresky, vycházející z mariánského kultu, který byl součástí jezuitské spirituality. Dále autorka vysvětluje princip použití zrcadel v prostoru a jejich působení na návštěvníky.

Stejně podrobně je popsán hlavní knihovní sál koleje. Autorka hodnotí architektonické uspořádání, věnuje se nástropním freskám, ikonografii jezuitských světců, ale i vybavení sálu regály a uspořádání knihovního fondu.

A konečně v samostatné části jsou přiblíženy velké sakrální stavby, které jsou součástí klementinského areálu, i když dnes nejsou součástí Národní knihovny ČR – kostel Nejsvětějšího Salvátora, kostel sv. Klimenta a Vlašská kaple.

Knihu doprovází bohatá fotografická dokumentace stavebních objektů a uměleckých děl, jež se v areálu Klementina nacházejí. Rovněž další zařazené přílohy umožňují porozumět složitému vývoji a historickým souvislostem pro dnešního člověka ne vždy pochopitelným. Najdeme tu soupis stavebních plánů, které se dochovaly v různých evropských a českých archivech, dále regestář smluv s umělci a řemeslníky pro jednotlivé objekty a seznam vyobrazení. Uveden je samozřejmě obsáhlý soupis pramenů a literatury. Monografie je doplněna anglickým resumé a jmenným rejstříkem.

V neposlední řadě je třeba zmínit způsob výkladu a jazyk, který autorka používá. Knihu prostupuje vytříbený styl, text je čtivý, odborné termíny a latinské citáty jsou vysvětleny, takže i čtenář nepříliš znalý historie, náboženství a latiny sdělenému porozumí. Veřejnosti se tak dostává do rukou monografie, která je výsostně odborná a zároveň srozumitelná. Je přínosem pro každého, kdo se zajímá o barokní umění a působení jezuitů v Čechách.

Z ústředních orgánů

Ze zasedání předsednictva výkonného výboru SKIP za období únor až květen 2020

V období od února do května 2020 se uskutečnila dvě zasedání předsednictva výkonného výboru SKIP (první proběhlo v Klementinu, druhé se stalo historicky prvním videokonferenčním jednáním). Níže jsou shrnuty nejdůležitější body, kterým byla věnována pozornost.

20. 2. 2020

  • Předsednictvo výkonného výboru SKIP schválilo návrh rozpočtu na rok 2020.

  • Daniela Divínová seznámila členy předsednictva s výsledky kontroly hospodaření. Upozornila mj. na problematické hotovostní příjmy; vhodnější je upřednostňovat fakturaci.

  • Vít Richter informoval přítomné o stavu prací na nové koncepci rozvoje knihoven a na zpřístupňování děl nedostupných na trhu.

  • Knížka pro prvňáčka pro letošní rok je v tisku.

  • V letošním roce vyjde v rámci projektu S knížkou do života (Bookstart) – s podporou Ministerstva kultury – metodika pro tříleté děti. Všechny dosud vydané příručky jsou k dispozici na webu projektu i na portálu Informace pro knihovny.

  • Předsednictvo výkonného výboru schválilo nová pravidla soutěže Městská knihovna roku.

  • Byly uhrazeny příspěvky za členství SKIP v mezinárodních knihovnických sdruženích IFLA a EBLIDA.

  • Sdružení německých knihovnických spolků (Bibliothek & Information Deutschland, BID) oslovilo SKIP s nabídkou spolupráce na projektu Partnerland. Jedná se o tříletý program s počátkem v roce 2022. Předsednictvo o nabízený projekt deklarovalo zájem.

21. 5. 2020

  • Předsednictvo výkonného výboru odsouhlasilo předložený návrh účetní závěrky SKIP.

  • S ohledem na virovou situaci došlo ke změnám řady akcí SKIP plánovaných na rok 2020. Některé se neuskuteční (např. OKnA, Kde končí svět nebo Nekoktám, čtu!), jiné byly přesunuty na podzimní měsíce (např. Noc s Andersenem, jejíž nový termín je stanoven na 9. října, Setkání knihovnických seniorů, které proběhne od 29. září do 1. října, nebo setkání zakládajících členů SKIP, jehož nový termín je zatím v jednání) nebo na další rok (např. studijní cesta SKIP po francouzských knihovnách). Vyhlášení Čtenáře roku proběhne v Národním divadle 31. srpna, kdy budou vyhlášeny ceny Magnesia Litera.

  • Kongres IFLA 2020 byl zrušen, valná hromada členů IFLA je plánována na konec roku.

  • Na webu SKIP byla zveřejněna výroční zpráva za rok 2019.

  • V přípravě je nový web SKIP.

  • Knížku pro prvňáčka pro rok 2021 připravují Michaela Fišarová a Aneta Žabková.

  • Dne 29. září proběhne konference Vzdělávání 3. věku, na které spolupracuje Národní knihovna ČR a SKIP.

  • Předsednictvo děkuje Andree Beranové a Aleně Volkové Balvínové z Klubu tvořivých knihovníků za přípravu dalšího čísla časopisu Malý tvořivec.

  • Na červen je plánována videokonference ke spolupráci s německým zastřešujícím knihovnickým spolkem BID na projektu Partnerland.

Z regionů

Regionální projekty SKIP Velká Morava v roce 2020

Regionální výbor SKIP Velká Morava vyhlásil již posedmé výzvu na podporu projektů zaměřených na komunitní aktivity s důrazem na propagaci čtení a podporu čtenářství v knihovnách do 1,0 úvazku, které jsou institucionálními členy SKIP Velká Morava. Každoročně se upřednostňují projekty na podporu celostátních čtenářských akcí, zejména Týdne knihoven a Dne pro dětskou knihu.

Maximální výše podpory na jeden projekt byla také v letošním roce stanovena na tři tisíce Kč, což může být až 100 % rozpočtovaných nákladů. V případě překročení částky hradí rozdíl předkladatel žádosti.

Podmínky a pravidla pro poskytnutí dotace byly zveřejněny na webových stránkách regionální organizace SKIP Velká Morava.

Výbor se s žádostí o spolupráci obrátil také na vedoucí regionálních oddělení pověřených knihoven, s jejichž pomocí se výzva dostala ke všem profesionálním i neprofesionálním knihovnám, členům SKIP Velká Morava.

Letošní rok byl v mnoha ohledech netypický; zvažovala se dokonce možnost výzvu v tomto kalendářním roce nevyhlásit. Převážily však optimistické hlasy, v naději, že druhá polovina roku bude pro činnost a aktivity knihoven příznivější. Navíc bychom určitě zklamali knihovny, které s podporou každoročně počítají. Pravidla nijak žadatele neomezují, jednotlivé knihovny mohou žádat opakovaně a být tak dobrým příkladem ostatním.

Žádosti byly přijímány do 5. června 2020, jako nejzazší termín schválení žádostí byl stanoven 26. červen a pro informování knihoven o rozhodnutí 10. červenec. Projekt je třeba vyúčtovat do 11. prosince.

Mezi podmínkami pro poskytnutí finanční podpory byla povinnost uhradit do termínu schvalování projektů institucionální členský příspěvek na letošní rok.

O dotaci požádalo celkem jedenáct knihoven, z toho dvěma nebyl příspěvek schválen (v obou případech chyběl větší důraz na aktivity podporující rozvoj čtenářství). Celkem schválil regionální výbor SKIP Velká Morava částku ve výši 24 700 Kč; žádný z projektů nebyl krácen. Výše jednotlivých příspěvků se pohybovala od dvou do tří tisíc Kč.

Přehled schválených projektů najdete v tab. 1.

Tab. 1: Přehled žádostí schválených v roce 2020

Obec/město

Kraj

Projekt

Březová

Zlínský

Divadelní představení Biomatka

Hovězí

Zlínský

Příběhy – ty nás baví!

Letonice

Jihomoravský

Velká Morava

Lipov

Jihomoravský

Trénování paměti a čtení

Násedlovice

Jihomoravský

Ilustrace knih

Nivnice

Zlínský

Vánoční ladění v knihovně

Ratíškovice

Jihomoravský

Listování s Lukášem Hejlíkem

Rozdrojovice

Jihomoravský

Setkání s Harry Potterem a jeho kamarády

Velké Bílovice

Jihomoravský

Hraním ke čtenářství

Vracov

Jihomoravský

Beseda se spisovatelkou

Znětínek

Vysočina

Rozloučení s prázdninami


Projekty jsou většinou připraveny ve spolupráci s autory či výtvarníky knih pro děti. V letošním roce se v rámci projektů představí spisovatelka Ilona Březinová (obec Hovězí), Naďa Horáková (město Vracov) a výtvarnice Věra Dupynová (obec Násedlovice), se kterou si děti vyzkoušejí techniky ilustrací. Oblíbené jsou doprovodné výtvarné či literární soutěže spojené s prezentací vítězných prací. Časté jsou tematické workshopy; v projektu Vánoční ladění v knihovně navíc spojené s výrobou vánočních dekorací včetně zabalení knihy jako dárku (obec Nivnice).

Cílem podpory regionálních projektů je podpořit úsilí zejména menších knihoven realizovat aktivity, které by z vlastních prostředků nemohly uskutečnit. Ačkoli se nejedná o velké finanční částky, mají velký potenciál pozitivně ovlivnit vztah místních obyvatel ke čtení a čtenářství, ale zejména k té „jejich“ knihovně, která se stává pojítkem, křižovatkou obce přispívající k rozvoji kultury, vzdělanosti, vzájemného poznávání a rozvoje místa.

Kromě podpory čtenářství a komunitních aktivit usiluje regionální výbor SKIP Velká Morava ještě o jeden cíl: propagovat SKIP jako organizaci a podporovat zájem o členství zejména právě mezi menšími knihovnami. Potěšující nárůst členské základny v uplynulých letech (viz graf 1), zejména mezi menšími knihovnami, nás přesvědčuje o tom, že se společně s knihovnami ubíráme dobrým směrem.

Graf 1: Vývoj členské základny SKIP Velká Morava
Graf 1: Vývoj členské základny SKIP Velká Morava

Údaje pro graf i tabulku poskytl SKIP Velká Morava.

Seminář Knihovny a klimatické změny

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

Problematika vlivu člověka na změny klimatu je již poměrně široce diskutována. Proto byl i pro knihovníky a knihovnice připraven seminář s tímto tématem. Proběhl v úterý 25. února 2020 v prostorách Národní knihovny ČR a my bychom vám rádi ve stručnosti zprostředkovali přednášky, které zde zazněly.

Úvodní příspěvek přednesl Michal Broža, vedoucí informační kanceláře Organizace spojených národů v Praze. Představil roli OSN, popsal současný stav společnosti a globální výzvy týkající se životního prostředí, jimž v současnosti čelíme. Kvalitu životního prostředí vnímáme jako největší rizikový faktor současnosti, jenž může zapříčinit další návazné krize.

Naše civilizace je založena na neustále se zvyšující výrobě a nepřetržitém, čím dál rychlejším růstu. Během toho vzniká mnoho negativních externalit, například emise skleníkových plynů, ohrožující stabilitu životního prostředí.

Pokud nic nezměníme, na konci tohoto století bude kvůli množství skleníkových plynů v ovzduší naše planeta o 3,2 stupně Celsia teplejší než v předprůmyslové době. Vědci se shodují v tom, že poměrně bezpečná hranice oteplení je nejvýše 1,5 stupně Celsia. Abychom ji nepřekročili, měli bychom do roku 2030 omezit světové emise skleníkových plynů na objem 25 gigatun ročně. V současné době ale směřujeme spíše k 56 gigatunám za rok (viz blíže dokumenty Programu OSN pro životní prostředí). Potřebujeme tedy nutně snižovat emise hned. Současné plány jednotlivých zemí na omezení emisí jsou však nedostatečné, státy nejsou schopny se ani rychle dohodnout; navíc existují mnohá lobby, která tlačí proti těmto omezením. Jako občané musíme požadovat po politicích, aby prosazovali výrazné snížení emisí.

Co je třeba dělat? Je toho mnoho. Například:

  • chránit a rozšiřovat lesy;

  • zásadně proměnit způsoby dopravy, eliminovat zejména leteckou dopravu;

  • přejít na obnovitelné zdroje energie;

  • v osobním životě – omezit používání auta, jezdit na kole, nelétat, zásadně omezit spotřebu masa, přejít na zelenou energii, vyvíjet přímý tlak na zastupitele, aby se zasadili o transformaci energetiky, aktivně veřejně vystupovat, ale i třeba mít méně dětí.

Všichni bychom také měli být aktivisty, inovátory či vynálezci – měli bychom zkoušet o věcech jinak přemýšlet a realizovat je novými způsoby.

Cestou k udržitelné budoucnosti je 17 cílů udržitelného rozvoje OSN, agenda, kterou implementovala do svého strategického plánování většina států světa. Týká se chudoby, rovnosti, důstojné práce, klimatických změn či přístupu k vzdělání, přičemž horizontem pro její naplnění je rok 2030.

Cíle udržitelného rozvoje (zdroj: web Informačního centra OSN v Praze)
Cíle udržitelného rozvoje (zdroj: web Informačního centra OSN v Praze)

Skutečná výzva ale leží v psychologii světonázorů. Zatímco přijetí cílů udržitelného rozvoje je pozitivním krokem a skutečným zlomem v celé agendě světového vývoje, stále zůstáváme ve světovém pohledu „Každý ví, ale nikdo nechce rozumět rozsahu transformace, kterou musíme projít“.

A jaká je role knihoven? Knihovny mohou výrazně přispět k posunu v uvažování lidi, poskytnout validní informace. Knihovny jsou otevřeny současným trendům a mají obrovský potenciál ve vzdělávání, umožní lidem mít také aktivní přístup.

Na Michala Brožu navázal Michal Hokynek, doktorand Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Popsal implementaci strategických cílů OSN do činnosti knihoven, jíž se věnuje IFLA ve své Sekci pro životní prostředí a udržitelnost (Environment, Sustainability and Libraries Special Interest Group, ENSULIB). Ta každoročně uděluje cenu Zelená knihovna IFLA (IFLA Green Library Award) nejlepší knihovně, která přispívá tzv. zelenému knihovnictví. Nominované knihovny nabízejí ekologické informační a knihovnické služby, vytvářejí povědomí o společenské odpovědnosti a angažují se v problémech místních komunit.

IFLA vytváří Knihovnickou mapu světa, na níž lze také nalézt příběhy, kterými knihovny naplňují cíle udržitelného rozvoje OSN.

Knihovníci a knihovnice, kteří cítí svou odpovědnost v otázkách změn klimatu, vytvořili platformu Libraries4Future. Svými aktivitami se tak zařadili po bok dalším profesím: Vědci pro klima, Učitelé za klima, Umění pro klima. V Německu takto působí Síť zelených knihoven (Netzwerk Grüne Bibliothek).

Logo Libraries4Future (zdroj: web Libraries4Future)
Logo Libraries4Future (zdroj: web Libraries4Future)

Dobrými příklady knihoven z domácího prostředí, které se věnují environmentálním otázkám, jsou například Šmidingerova knihovna Strakonice, která provozuje ekoporadnu, Knihovna Třinec, poskytující intenzivní vzdělávací akce, či Národní filmový archiv se svou knihovnou, v němž vznikla Klima skupina, která inspiruje zaměstnance, pomáhá zajistit lepší ekologické poměry v Národním filmovém archivu, vzdělává v této oblasti veřejnost a navazuje spolupráci s dalšími kulturními institucemi.

Jako možný prostor pro inspiraci a pomoc knihovnám vznikají stránky Metodického centra pro udržitelnost v knihovnách, o němž v dalším příspěvku hovořila Eliška Bartošová. Web nabízí mnoho inspirace, zdrojů a rad pro vzdělávací aktivity v knihovnách, zaměřené zejména na cíl udržitelnosti OSN Klimatická opatření. Vzniknout by měl komunikační kanál pro knihovny, kde by knihovnice a knihovníci sdíleli své zkušenosti; metodické centrum by také mělo usnadnit spolupráci s jinými organizacemi a experty na danou problematiku.

Jan Jurášekoporadny strakonické knihovny ve své přednášce popsal, že knihovny nejsou už jen půjčovnou knih, ale i kulturními a komunitními institucemi, centrem vědění, které reflektuje problémy současné společnosti a zapojuje se do jejich řešení.

Jako příčinu globálních environmentálních problémů uvedl rostoucí individuální materiální spotřebu a spolu s ní nešetrné využívání zdrojů, energií a obecně plýtvání.

Knihovny mohou v duchu myšlenky „Mysli globálně, jednej lokálně“ zvyšovat povědomí o globálních problémech a zároveň jednat na lokální úrovni. Mohou být nápomocny úspornými opatřeními ve svém provozu – mohou si zařídit energetický audit a snížit energetickou náročnost budovy, dodržovat principy tzv. zeleného úřadování. V rámci něho je samozřejmé použití šetrných čistících prostředků, předcházení vzniku odpadů (recyklace je jenom doplněk, nikoliv řešení: zrušení jednorázových kelímků na nápoje u nápojových automatů), omezení spotřeby papíru, omezení tisku (oboustranný tisk, elektronické řešení), úspora elektrické energie.

Podnětným bodem byla ochrana ptactva před kolizemi se skleněnými nebo lesklými plochami odrážejícími městskou zeleň. Tradovaná silueta dravce nalepená na skle nepomáhá, vhodné je vytvořit hustší síť libovolných nálepek v rozmezí přibližně 20 až 30 cm.

Knihovny také mohou přispět opatřeními na úrovni pozemku: pořídit si certifikaci Přírodní zahrada, jež potvrzuje šetrnější přístup k dřevinám či účinné hospodaření se srážkovou vodou.

Knihovny v tomto duchu také pořádají vzdělávací akce s environmentální tematikou – přednášky, workshopy, kurzy zdravého vaření, výměnné obchody, farmářské akce. Spolupracují i s ekologickými organizacemi.

Důležitý je také ekologický způsob pořádání akcí, včetně interních – místo jednorázových kelímků používat sklenice, při nákupu upřednostňovat vratné obaly, případně využívat tzv. bezobalové obchody, zaměřit se na lokální, sezónní, fair trade, bio a rostlinné občerstvení.

Akce je vhodné propagovat zejména elektronickou formou, lze motivovat účinkující a účastníky, aby použili MHD nebo kolo, zamyslet se nad nutností tisku či výroby reklamních materiálů.

Knihovny by v těchto aktivitách měly být viditelné a být inspirací ostatním k podobnému jednání.

V dotazníku zaslaném před seminářem všem účastnicím a účastníkům jsme zjišťovali, jaké mají nápady, které by šly realizovat v jejich knihovnách.

Tyto náměty můžeme rozdělit do několika skupin:

  • tzv. domácí ekologie: třídění odpadů, snížení objemu objednávek hudebních CD a nahrazení digitální službou; zapojení veřejnosti do prací na pozemku a v okolí knihovny – stavba hmyzích hotelů, zakládání květinových i bylinkových záhonků či truhlíků, vermikompostér s žížalami, upcyklační dílny;

  • vzdělávání a šíření osvěty: programy pro veřejnost s tématy ochrany přírody, ekologie, dobrovolné skromnosti a možností šetrného přístupu k životu; zapojení do péče o konkrétní městskou část formou dobrovolnictví; nebát se veřejně vystupovat, být vidět a slyšet; zprostředkovat setkání lidí, kteří se o dané téma zajímají;

  • pořádání výstav a obohacení fondu relevantní literaturou;

  • knihovna příkladem: chovat se udržitelně (šetřit zdroje, energie a snažit se dosáhnout vybudování energeticky úsporných prostor, důsledně třídit odpady a snažit se o jejich minimalizaci, nepoužívat jednorázové plasty apod.).

Po konání semináře byly odpovědi ještě doplněny o témata přechodu na obnovitelné zdroje energie v knihovně, nakupování bez obalu či zajištění veganské stravy v bistrech na pracovištích.

Knihy o udržitelném rozvoji především v knihovnách (foto: Michal Hokynek, Knihovna FAMU)
Knihy o udržitelném rozvoji především v knihovnách (foto: Michal Hokynek, Knihovna FAMU)

Seminář byl účastnicemi a účastníky hodnocen pozitivně, vítali množství užitečných informací. Organizátoři obdrželi mnohá přání pokračování v obdobném duchu, případně námět, aby byly podobné vzdělávací akce pro knihovnice a knihovníky pořádány i v regionech.

Závěrem organizátoři děkují SKIP a regionální organizaci Praha za záštitu a finanční podporu.

Motto na závěr:
Největším nebezpečím pro planetu je víra, že ji zachrání někdo jiný.
Robert Swan, polárník

Online seminář Vzdělávání 350 let po Komenském

Dne 3. června 2020 se uskutečnil online seminář o vzdělávání dospělých v knihovnách s názvem Vzdělávání 350 let po Komenském. Organizátorem akce byl pražský SKIP ve spolupráci s Národní knihovnou ČR. Akce byla finančně podpořena z dotace Ministerstva kultury ČR v rámci programu Knihovna 21. století. 

Koronavirová opatření přiměla mnohé jednotlivce i instituce k pořádání setkání v online prostředí. I my jsme nakonec museli červnový seminář uskutečnit na dálku. Díky tomu jsme mohli výhody a nevýhody nových forem vzdělávání rovnou posoudit na vlastní kůži. Přibližně 30 zájemců se propojilo pomocí nástroje Jitsi Meet. Technických potíží bylo minimum, účastníci a účastnice se připojili ze všech koutů republiky a především byl zhotoven kvalitní záznam, který je k dispozici i těm, kteří se akce přímo neúčastnili. Na druhou stranu musela být omezena interaktivita výkladu, chybělo osobní setkání a pro některé bylo náročnější udržet pozornost. 

Tématu se výborně zhostil programový ředitel organizace EDUin Miroslav Hřebecký. Ten má zkušenosti se vzděláváním jak na úrovni základního a středního školství, tak metodické koordinace. Obecně prospěšná společnost EDUin byla založena v roce 2010 a jejím hlavním cílem je, aby veřejnost byla informovanější a schopnější o vzdělávání více přemýšlet a podporovat jeho proměnu – jak ve své škole, tak ve městě či regionu (viz blíže web společnosti). Přestože se tedy knihovnám tolik nevěnuje, připravil si Miroslav Hřebecký výklad přímo na míru a s ohledem na potřeby knihoven.  

Struktura semináře vycházela z okruhů otázek, které přednášející obdržel předem od pořadatelů. Nejprve se tedy vyjádřil k aktuální situaci ve vzdělávání dospělých a k tomu, jak se prostředí proměnilo v období nouzového stavu. Především hovořil o přenesení vzdělávání do online prostředí, ale také o tématech a potřebách, které v poslední době získaly na důležitosti. Zmíněny byly také nejvíce ohrožené skupiny, doporučení týkající se pedagogických přístupů či charakteristiky neformálního vzdělávání. Současná doba podle Miroslava Hřebeckého významně posouvá neformální vzdělávání. Prošli jsme obrovským skokem v digitalizaci. Informační role školy dlouhodobě oslabuje, informace se dají získat i jinde. Vzdělávání bude decentralizovanější a nezávislejší. Pro knihovny to může být hrozbou, jelikož se lidé více přesouvají do digitálního prostředí. Ale může to znamenat i příležitost, pokud knihovny budou otevřené a schopné přistoupit na různé formy vzdělávání – i bez knih a mimo knihovnu. Knihovny mohou získat nové uživatele, kteří odcházejí z tradičního vzdělávání; bylo by vhodné, aby se knihovnice a knihovníci stali do jisté míry průvodci v digitálním světě. Z konkrétních forem byly jmenovány například kurzy označované anglickou zkratkou MOOC. Zdůrazněna byla socializační role knihoven, kterou mohou konkrétně podpořit například čtenářské kluby, ale i kluby Toastmasters, debatní ligy či tzv. mastermind skupiny. Knihovny mohou také vytvářet videa a podcasty, případně i nabízet techniku veřejnosti. Doporučováno bylo dále i synchronní streamování akcí pořádaných v knihovně. V případě, že se chceme inspirovat aktuálními náměty pro vzdělávání, je možné sledovat například kurzy nabízené na platformě Naučme.se

Zdůrazněn byl rozdíl mezi pedagogickými paradigmaty kognitivismem a konstruktivismem. Kognitivismus je založen více na předávání informací výkladem a na jejich zapamatování, zatímco konstruktivismus spíše poskytuje prostor pro to, aby k poznání člověk přišel sám, a nabízí mentora, který procesem provádí. Konstruktivistické pojetí je trvanlivější, spojené s lepším pocitem a založené na budování vnitřní motivace, ale vyžaduje delší čas. V neformálním vzdělávání většinou vnitřní motivaci účastníci mají. Pokud tedy chceme lidi více aktivizovat, zajistit jim trvalejší osvojení znalostí a umožnit jim budování pevných postojů, přednášející doporučil uplatnit právě konstruktivistický přístup. 

Významná informační a sociální role knihoven tkví především v rozptylování obav. Je užitečné se zaměřit na věkové okraje společnosti – uklidnění a morální podporu potřebují především děti a senioři. Lektor výslovně zdůraznil nutnost zohledňování nerovností, mluvil o lidech s handicapem či lidech ohrožených sociálním vyloučením. Informační servis by ale v období krize ocenili například i zdravotničtí pracovníci, kteří neměli čas sledovat veškeré informační kanály. 

Pokud řešíme, na koho by se knihovny při vzdělávání měly zaměřit, můžeme si odpovědět na tři otázky:

  • Kdo o to nejvíce stojí?

  • Kdo to nejvíce potřebuje?

  • U koho dosáhneme nejvyšší přidané hodnoty? 

Několik dotazů se týkalo seniorů, kteří byli v době pandemie velmi ohroženi a zároveň izolováni. Někteří starší lidé také nemají k dispozici potřebná elektronická zařízení či neovládají nejnovější aplikace. 

Na závěr byla ještě stručně nastíněna oblast vzdělávání těch, kteří vzdělávají – ať již jde o podporu rodičů, kteří se v době uzavření škol museli více zapojit do vzdělávání svých dětí, nebo učitelů, kteří se museli rychle seznámit s možnostmi výuky online. 

Výklad Miroslava Hřebeckého byl opravdu obdivuhodně energický, plný inovativních nápadů a praktických doporučení. Nechyběly odkazy na další zdroje informací a projekty. Z evaluace semináře vyplynulo, že se seminář účastníkům líbil a považovali jej za přínosný. Online forma jim vyhovovala; ocenili především to, že nemusejí dojíždět. Na druhou stranu některým chyběl osobní kontakt s kolegy a kolegyněmi. Účastníkům se velmi zamlouvaly nápady na konkrétní aktivity v knihovnách; někteří se dokonce chystají hned některá doporučení zavést do praxe. Za důležitý je považován důraz na socializační roli knihoven. 

Účastníci se také vyjádřili v tom smyslu, že by oblast vzdělávání dospělých bylo dobré dále rozvíjet. Doufáme tedy, že k zamyšlení o této problematice přispěl i tento seminář. 

Jak již bylo naznačeno, ze semináře byl pořízen záznam, který je zpřístupněn prostřednictvím YouTube:

V textu pod videem najdete odkazy na části videozáznamu pojednávající o jednotlivých tématech.

Exkurze do pražských knihoven ve druhé polovině roku 2019

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

Region: 

Ve druhém pololetí roku 2019 jsme v pražské organizaci SKIP uspořádali dvě exkurze, které navštívilo téměř 40 zájemců.

Dne 1. října proběhla exkurze do Oddělení časopisů Knihovny Národního muzea. Zúčastnilo se jí 25 zájemců. Toto oddělení sídlí v Místodržitelském letohrádku v krásném prostředí Královské obory (ve Stromovce), kam se z budovy Národního muzea přestěhovalo v roce 1946. Jsou zde odborná pracoviště, studovna a depozitáře. V depozitářích je uložena téměř úplná konzervační sbírka bohemikálních periodik. Zvláště významné jsou téměř kompletní řady českého i německého denního tisku různého politického zabarvení z 19. a první poloviny 20. století. Ve fondu je možno najít i řadu unikátních (jinde nedochovaných) periodik. Časopisecké oddělení ochraňuje více než 300 tisíc svazků periodického tisku. Ročně přibývá okolo pěti tisíc položek. Sbírka periodik je konzervační, jejím úkolem je uchovat všechny noviny a časopisy v dobrém stavu pro budoucí generace. Jako ostatní sbírky Národního muzea patří k národnímu kulturnímu dědictví. Část fondu byla z kapacitních důvodů přemístěna do Ústředního depozitáře v Terezíně.

V Oddělení časopisů Knihovny Národního muzea
V Oddělení časopisů Knihovny Národního muzea

Dne 14. listopadu proběhla poslední exkurze roku 2020 – dvanáct účastníků navštívilo Knihovnu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. Archeologický ústav oslavil v roce 2019 významné výročí – 100 let od svého založení. Byl založen jako Státní archeologický ústav v rámci Ministerstva školství a národního vzdělávání. V roce 1953 byl začleněn do Československé akademie věd, od roku 1992 je součástí Akademie věd ČR. Ústav se podílí na památkové ochraně archeologických pramenů jako součásti národního kulturního dědictví po stránce organizační i legislativní, informační i praktické (předstihové výzkumy a dokumentace ohrožených lokalit i drobná záchranná činnost), na organizaci vědeckého života (konference, veřejné soutěže) i popularizaci archeologie (přednášky, výstavy). Činnost knihovny i archivů byla ochromena katastrofální povodní, která znehodnotila rozsáhlou část knihovního fondu i archiválií a jejíž následky se nikdy nepodaří zcela odstranit.

V Knihovně Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i.
V Knihovně Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i.

Autorkou fotografií je Vladana Pillerová z Národní knihovny ČR.

Workshop Wikidata pro knihovníky

Dne 1. listopadu 2019 uspořádala pražská organizace SKIP ve spolupráci se spolkem Wikimedia ČRNárodní knihovnou ČR v Klementinu workshop nazvaný Wikidata pro knihovníky. Akce, kterou po lektorské stránce zajistil Mgr. Vojtěch Dostál ze spolku Wikimedia ČR, přilákala celkem 15 účastníků.

Vojtěch Dostál při výkladu (foto: Linda Jansová, Národní knihovna ČR)
Vojtěch Dostál při výkladu (foto: Linda Jansová, Národní knihovna ČR)

Proč vznikla Wikidata

V. Dostál nejprve na příkladu Klementina objasnil rozdíl mezi Wikipedií (viz heslo Klementinum) a Wikidaty (viz položku Klementinum). Ačkoliv Wikipedie vznikla relativně nedávno – v roce 2001 –, dnes je všeobecně používaným zdrojem informací a je pokládána za stejně samozřejmou věc jako např. vyhledávač Google nebo sociální síť Facebook. Charakteristickým rysem Wikipedie je mnohojazyčnost. Lze v ní najít poměrně podrobné články na řadu témat. Vpravo v hesle se nachází tzv. infobox, který stručně shrnuje základní údaje z hesla (jde často o údaje, které se v čase mění). V levé části hesla jsou k dispozici odkazy na další jazykové verze. Obojí se nejprve vkládalo pouze ručně.

Postupně se začalo ukazovat, že v datové oblasti začíná Wikipedie silně zaostávat. Denny Vrandečić a Wikimedia Německo proto vytvořili projekt nazvaný Wikidata. Ten vychází ze stejného softwaru jako Wikipedia, tj. z MediaWiki, ale přidává rozšíření Wikibase. Hlavním stavebním kamenem Wikidat jsou tzv. položky. Jejich podstatnou součást od počátku tvoří odkazy na seznam hesel z různých jazykových hesel Wikipedie; později začaly být přidávány další údaje, mj. ty, které jsou využívány jako obsah infoboxů v heslech Wikipedie. Obecně lze říci, že položky, které jsou součástí Wikidat, nejsou primárně určeny pro člověka, ale pro další zpracování stroji.

V. Dostál také připomněl, že Wikipedie a Wikidata nejsou jedinými projekty zastřešující organizace Nadace Wikimedia. Z dalších projektů můžeme jmenovat např. Wikimedia Commons, Wikizdroje nebo Wikislovník, ale také již zmíněný software MediaWiki. Vše je provozováno na nekomerční bázi, pod svobodnou licencí.

Co jsou Wikidata

Pokud jde o to, co vlastně Wikidata jsou, lze říci, že jde o svobodnou kolaborativní mnohojazyčnou strukturovanou databázi všeho. Umožňuje propojování napříč databázemi. Údaje jsou obvykle zadávány nikoliv v podobě dlouhých řetězců, kterým rozumí pouze člověk, ale ve formě výroků, jimž rozumí i program. Stejně jako Wikipedie jsou i Wikidata mnohojazyčná. Vznikají společnou prací komunity, neexistuje jedna centrální autorita, která by určovala pravidla. Přesto se časem vždy dospěje ke konsensu. Nové náměty jsou konzultovány s komunitou – takto jsou např. do Wikidat přidávány nové vlastnosti (příkladem může být proces schválení identifikátoru pro hesla z knihovnicko-informační terminologické báze TDKIV).

O softwarové a hardwarové zabezpečení Wikidat se starají vývojáři z německé Wikimedie ve spolupráci s Nadací Wikimedia. S daty následně může pracovat kdokoliv téměř bez jakýchkoliv dalších podmínek, tj. může je využívat např. i ke komerčním účelům. Wikidata jsou dostupná pod licencí Creative Commons CC0, tedy pod ještě volnější licencí než Wikipedie, jejíž obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci. U Wikidat se totiž očekává použití např. v mobilních aplikacích, ve vyhledávačích nebo v počítačových hrách – v těchto případech by uvádění zdroje bylo pochopitelně značně nepraktické.

Jak již bylo částečně naznačeno, Wikidata vznikla kvůli potřebě rychle (prakticky v reálném čase) aktualizovat data, která se často mění (např. počty obyvatel obcí nebo sportovní výsledky), ale také získávat odpovědi na dotazy, které překrývají více vrstev vědění (příkladem je často uváděný dotaz, jaké je největší město řízené ženou, tj. starostkou/primátorkou) a v tradičních encyklopedických heslech se špatně hledají. Naopak Wikidata na tyto otázky mohou přinášet odpovědi díky přehledné datové struktuře využívající propojení jednotlivých položek.

Jako příklad konkrétní položky Wikidat vybral přednášející položku Jaromír Jágr. Ukázal na ní identifikátor položky (tvořený písmenem Q, za nímž následují číslice), vlastnosti (jejich identifikátor je opět tvořen číslicemi, ale na rozdíl od identifikátoru položky začíná písmenem P), jejich hodnoty a také zdroje. Je totiž žádoucí, aby byl pokud možno u všech výroků uveden zdroj (dá se tak přehledně sdělit např. i ta skutečnost, že různé zdroje uvádějí různá data narození jednoho člověka). Vše je tedy zaznamenáno ve strukturované podobě v podobě trojic (výroků) položka – vlastnost – hodnota (v řeči propojených dat jde o subjekt – predikát – objekt).

Wikidata zároveň kladou důraz na vizualizace dat a na jejich analýzy. Ty mohou často být hlubší než ve zdrojových databázích (tj. v databázích, ze kterých byly údaje získány) a mohou nabízet širší souvislosti.

Pojetí Wikidat vychází i z toho, jakým způsobem se v poslední době proměnil internet. Wikipedie sice nabízí encyklopedická hesla, ta jsou však dlouhá a málokdo je čte (převažuje práce s textem, kterou můžeme označit výrazem „skenování“). Je to způsobeno i tím, že začátek hesla mají uživatelé k dispozici už ve výsledcích vyhledávání. Navíc se informace stále častěji šíří v podobě videí; na tento trend Wikipedia také reaguje velmi obtížně. Čím dál více dat vzniká na základě umělé inteligence, rozeznávání hlasu a zpracovávání dat na míru. Uživatelé proto stále více očekávají odpovědi na míru.

Spolupráce Wikidat s knihovnami

Tyto trendy si uvědomují i knihovny, proto jich stále více spolupracuje s Wikidaty. Svědčí o tom i setkání zástupců národních knihoven, které proběhlo na konferenci Wikimania 2019. Výrazně se zapojují národní knihovny Německa a Francie, do spolupráce je ale zapojena i Národní knihovna ČR. Lze se domnívat, že tyto aktivity povedou k tomu, že se budou postupně stírat rozdíly mezi různými typy databází. Na druhou stranu nelze říci, že veškeré údaje jsou vhodné k začlenění do Wikidat. Konkrétním příkladem údajů, které není žádoucí zařazovat, jsou např. časové řady s vývojem teplot a obdobné datové sady.

Pokud jde o vlastní spolupráci, vhodným prvním krokem je propojení databází (Wikidat a databáze instituce) pomocí identifikátorů. Propojování lze realizovat různými postupy, přičemž obvyklé je i určité penzum manuální práce (nejčastěji při kontrole a opravách chyb). Poté může následovat import dat; instituce může také začít provozovat vlastní instalaci Wikibase a do ní ukládat svá data.

Spolupráce instituce s Wikidaty není prospěšná jenom pro samotná Wikidata. Spolupracující instituci umožní kontrolu kvality databáze, pomůže jí najít duplicity, umožní rovněž analýzu a vizualizaci dat, kombinaci dat s daty z Wikidat nebo možnost prostřednictvím Wikidat odkazovat ze své databáze do databáze jiné. V tomto duchu probíhá i spolupráce s Národní knihovnou ČR. V roce 2018 byly přidány identifikátory hesel z báze TDKIV, o rok později byla zahájena systematická spolupráce na importu identifikátorů jmenných autoritních záznamů. Tempo importu je poměrně značné – zatímco na podzim 2018 existovalo cca 50 tisíc propojení, na podzim 2019 už těchto propojení bylo přibližně 260 tisíc.

Uvažuje-li instituce o zahájení spolupráce s Wikidaty, je vhodné se nejprve seznámit s jejími rámcovými pravidly ve vztahu k paměťovým institucím.

Praktická část workshopu

Po přednáškové části následovala praktická část workshopu. V ní účastníci upravovali položku věnovanou spisovateli Borisi Steinbauerovi. Ten v době workshopu měl své heslo ve Wikipedii, ale odpovídající položka ve Wikidatech dosud neexistovala. Účastníci měli také možnost se seznámit s Wikidata Query Service, což je služba umožňující pokládání jednoduchých i velmi sofistikovaných dotazů do Wikidat. U příliš složitých dotazů však může dojít k tomu, že výsledkem je chyba, neboť běžný uživatel má limit na vyhledávání cca jednu minutu. Takové dotazy je třeba přeformulovat tak, aby byly výpočetně méně náročné. Výsledky je pak možné zobrazit v různých formátech; samozřejmostí jsou také různé způsoby vizualizace získaných dat. Zajímavým nástrojem pro zadávání dotazů je také VizQuery.

Zpětná vazba

Účastníci byli s workshopem spokojeni, jak naznačily i vyplněné evaluační dotazníky. 60 % respondentů pokládalo akci za velmi přínosnou a 40 % za spíše přínosnou, 73 % z nich bezprostředně po akci uvažovalo o uplatnění získaných poznatků v praxi a přes 90 % respondentů vyjádřilo zájem o účast na další obdobné akci.

Kolektivní členové informují

Výstava ke covidu-19 ve Zdravotnickém muzeu Národní lékařské knihovny

Co z toho, jak jsme pandemii covidu-19 v českých zemích prožívali, si budeme za několik let či desetiletí pamatovat? S jakými předměty, obrazy či dokumenty si ji spojíme?

V době největšího ohrožení i společného nasazení v zápasu s koronavirem začalo Zdravotnické muzeum Národní lékařské knihovny (NLK) sbírat exponáty, které upomínají na „dobu covidovou“. Trojrozměrné i dvojrozměrné předměty představují úsilí zdravotníků, dalších pomáhajících profesí i „obyčejných“ lidí uchránit před infekcí sebe, své blízké i všechny potřebné a pomoci těm, které nemoc postihla. Prostřednictvím webových stránek, e-mailu i osobně muzeum oslovilo další knihovny, muzea a veřejnost. Ještě v době, kdy byly knihovna a muzeum uzavřeny, se objevily první ohlasy, například ze Studijní a vědecké knihovny v Plzni, Městské knihovny Česká Lípa nebo Městské knihovny v Praze. Sbírku obohatily doma šité i továrně vyrobené roušky, prosté i zdobné, jednoduché i vynalézavé, ale také řada letáků a plakátů, krabičky od léků, testy, dezinfekční prostředky či hračky.

Návody a doporučení českých knihoven z doby pandemie (zdroj: sbírka dokumentů Zdravotnického muzea NLK)

Návody a doporučení českých knihoven z doby pandemie (zdroj: sbírka dokumentů Zdravotnického muzea NLK)

Návody a doporučení českých knihoven z doby pandemie (zdroj: sbírka dokumentů Zdravotnického muzea NLK)

Návody a doporučení českých knihoven z doby pandemie (zdroj: sbírka dokumentů Zdravotnického muzea NLK)
Návody a doporučení českých knihoven z doby pandemie (zdroj: sbírka dokumentů Zdravotnického muzea NLK)

Experimentální antivirotika Remdesivir (Gilead Sciences) a Favipravir (Toyama Chemical) brání přepisu virové RNA v buňkách. Oba přípravky se zkoušejí jako lék proti novému koronaviru SARS-CoV-2 (foto: Veronika Löblová, Zdravotnické muzeum NLK)

Experimentální antivirotika Remdesivir (Gilead Sciences) a Favipravir (Toyama Chemical) brání přepisu virové RNA v buňkách. Oba přípravky se zkoušejí jako lék proti novému koronaviru SARS-CoV-2 (foto: Veronika Löblová, Zdravotnické muzeum NLK)
Experimentální antivirotika Remdesivir (Gilead Sciences) a Favipravir (Toyama Chemical) brání přepisu virové RNA v buňkách. Oba přípravky se zkoušejí jako lék proti novému koronaviru SARS-CoV-2 (foto: Veronika Löblová, Zdravotnické muzeum NLK)

Ve sbírání Zdravotnické muzeum pokračuje i dnes, v době nejistoty, zda nákaza v českých zemích i v Evropě definitivně polevila, nebo se bude v dalších vlnách vracet. Zároveň zpřístupnilo drobnou výstavu již získaných exponátů v expozici v budově NLK i na webových stránkách muzea. Současné roušky a respirátory se tu setkávají se svými dědečky a pradědečky, lékařskými maskami z doby těsně poválečné i z let sedmdesátých, nebo s modelem první jednorázové ústenky, kterou pacientům s tuberkulózou rozdávali roku 1900 na berlínské plicní poliklinice.

Výstava o koronaviru ve Zdravotnickém muzeu NLK (foto: Veronika Löblová, Zdravotnické muzeum NLK)

Výstava o koronaviru ve Zdravotnickém muzeu NLK (foto: Veronika Löblová, Zdravotnické muzeum NLK)
Výstava o koronaviru ve Zdravotnickém muzeu NLK (foto: Veronika Löblová, Zdravotnické muzeum NLK)

Na výstavu navazuje i předmět měsíce – cyklus článků, v němž Zdravotnické muzeum postupně na svém webu představuje své sbírky. Články ukazují původ a dějiny prostředků, jimiž se proti nemoci bráníme, i historické souvislosti nákazy samotné. Vedle trnité cesty látkových roušek na oddělení nemocnic a do ulic stižených nemocí tu čtenáři naleznou i historické a současné teploměry, přístroje, které infekci rozeznají jako první, nové léky, které mohou porazit virovou nákazu, či Igráčky s rouškou, doplňkem hračky, jaký jsme si ještě minulý rok nedovedli představit.

Obličejové roušky z let 1940–2020. Masky z bavlněné tetry (látky k výrobě plenek) byly běžné od 20. do 50. let 20. století. Z pozdějších desetiletí si pamatujeme prosté, dvouvrstvé roušky z bavlny či umělých vláken. Jednorázové roušky zahraniční výroby, někdy vybavené vzduchovým filtrem, se pomalu prosadily po roce 1990 (foto: Tereza Vobecká, Zdravotnické muzeum NLK)
Obličejové roušky z let 1940–2020. Masky z bavlněné tetry (látky k výrobě plenek) byly běžné od 20. do 50. let 20. století. Z pozdějších desetiletí si pamatujeme prosté, dvouvrstvé roušky z bavlny či umělých vláken. Jednorázové roušky zahraniční výroby, někdy vybavené vzduchovým filtrem, se pomalu prosadily po roce 1990 (foto: Tereza Vobecká, Zdravotnické muzeum NLK)

Leyserův teploměr (kolem roku 1870) a jeho novější nástupci. Teploměry začali lékaři používat v 70. letech 19. století a v následujících desetiletích se z nemocnic a ordinací rozšířily do domovů. Bylo zjištěno, že vzestup teploty je raným znakem infekční choroby; teploměr se proto stal důležitým prostředkem diagnózy i zachycení nemocných (foto: Tereza Vobecká, Zdravotnické muzeum NLK)
Leyserův teploměr (kolem roku 1870) a jeho novější nástupci. Teploměry začali lékaři používat v 70. letech 19. století a v následujících desetiletích se z nemocnic a ordinací rozšířily do domovů. Bylo zjištěno, že vzestup teploty je raným znakem infekční choroby; teploměr se proto stal důležitým prostředkem diagnózy i zachycení nemocných (foto: Tereza Vobecká, Zdravotnické muzeum NLK)

Igráčci s rouškou, které vyrobila firma EFKO z Nového Veselí na Vysočině. Výtěžek z jejich prodeje byl použit k nákupu ochranných prostředků pro větší, živé verze zdravotních sester, lékařů, záchranářů i hasičů zápolících s pandemií (foto: Tereza Vobecká, Zdravotnické muzeum NLK)
Igráčci s rouškou, které vyrobila firma EFKO z Nového Veselí na Vysočině. Výtěžek z jejich prodeje byl použit k nákupu ochranných prostředků pro větší, živé verze zdravotních sester, lékařů, záchranářů i hasičů zápolících s pandemií (foto: Tereza Vobecká, Zdravotnické muzeum NLK)

Roušky pro figurky z Lega, které v rámci kampaně Roušky malým hrdinům vyrábí a šíří brněnský ateliér Hua Hua Architects, vysvětlí dětem, že praví hrdinové chodí po městě v roušce (foto: Tereza Vobecká, Zdravotnické muzeum NLK)
Roušky pro figurky z Lega, které v rámci kampaně Roušky malým hrdinům vyrábí a šíří brněnský ateliér Hua Hua Architects, vysvětlí dětem, že praví hrdinové chodí po městě v roušce (foto: Tereza Vobecká, Zdravotnické muzeum NLK)

Každý exponát poukazuje k jinému příběhu, který spojuje minulost s přítomností, a ukazuje jinou dimenzi současné pandemie. Krevní testy, prokazující přítomnost či nepřítomnost viru, ochranné oděvy, oblékané tam, kde rouška nestačí, výtvarná zpodobení nemoci či ochranné očkování, které před infekcemi zachránilo miliony lidí a jehož vývoj dává naději i nám, žijícím ve světě ohroženém virem – se všemi těmito předměty můžeme vyprávět dějiny koronaviru jako dějiny dneška.

Zdravotnické muzeum se těší na vaši návštěvu: po předchozí dohodě v nádvorním „domečku“ v Národní lékařské knihovně v Praze naproti Lékařskému domu nebo na našich webových stránkách. Výstava potrvá nejméně do konce letošního roku a památky na covid-19 zůstanou i v trvalé expozici muzea. Pokud najdete doma letáčky, obrázky, roušky, nástroje či jiné upomínky na dobu koronaviru a přinesete je či pošlete, výstava pro vás bude o to bohatší. A až pandemie pomine – a nechť je to co nejdříve –, připomene nám i našim dětem, čím jsme v roce 2020 prošli a co jsme společně dokázali.

Zdravotnické muzeum vzniklo v roce 1934 jako Lékařské museum a od počátku bylo spjato s ústřední lékařskou knihovnou v Praze. Od roku 1997 sídlí ve dvoře Národní lékařské knihovny (foto: Veronika Löblová, Zdravotnické muzeum NLK)
Zdravotnické muzeum vzniklo v roce 1934 jako Lékařské museum a od počátku bylo spjato s ústřední lékařskou knihovnou v Praze. Od roku 1997 sídlí ve dvoře Národní lékařské knihovny (foto: Veronika Löblová, Zdravotnické muzeum NLK)

Výstavní činnost v Knihovně Právnické fakulty Univerzity Karlovy

Jak to všechno začalo

Jako dlouholetá členka Společnosti bratří Čapků jsem se v roce 2015 rozhodla představit studentům a zaměstnancům Právnické fakulty Univerzity Karlovy i zájemcům z řad veřejnosti tři výrazné osobnosti české kultury: Karla Čapka, jeho bratra Josefa a Ferdinanda Peroutku. V průběhu celého roku se mohli naši čtenáři seznamovat s životem a dílem těchto osobností prostřednictvím celoroční soutěže, různých zajímavostí na webu knihovny, ukázek z jejich textů, dvou literárních podvečerů s promítáním dokumentárních filmů a také díky čtyřem výstavám. Jejich kopie ve formátu PDF nám poskytl Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše. Výstavy nám vytisklo naše fakultní copy centrum, a jelikož jsme neměli žádné výstavní panely, lepila jsem vytištěné plakáty přímo na boky knihovních regálů. Celá tato čapkovská akce se setkala s celkem příznivým ohlasem, soutěže se zúčastnilo asi 20 lidí.

Knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, Rok bratří Čapků
Knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, Rok bratří Čapků

Hurá, máme výstavní panely!

V roce 2016 jsme se rozhodli pokračovat ve výstavní činnosti a požádali jsme vedení fakulty o zakoupení závěsných výstavních panelů. Chtěli jsme je umístit v centrální části knihovny, kde probíhá výpůjční proces, studenti zde mají k dispozici počítače a skenery a nevadí jim větší ruch. Výstavní panely se podařilo zakoupit a instalovat podle našich představ. A nyní vyvstala otázka, co do nich dáme. Po zkušenosti s Rokem bratří Čapků jsem byla pověřena kromě svých stálých úkolů (správce webu knihovny, digitální knihovna atd.) také výstavní činností.

Vše jsem se učila za pochodu; od začátku mi však bylo jasné, že pokud chceme každý rok představit návštěvníkům knihovny pět výstav (každou na dva měsíce kromě prázdnin), bude nezbytné kombinovat výstavy vlastní a putovní. Důvodem bylo jednak mé pracovní vytížení, jednak kapacita copy centra (fakulta nám umožnila tisk výstav na formát A1 zdarma). Zároveň jsem si uvědomovala, že bude třeba zajistit co nejširší tematickou pestrost výstav. Široké spektrum zájmů našich studentů mi potvrdily i výsledky ankety s otázkou, z jakých oblastí by návštěvníci knihovny uvítali výstavy. Anketa proběhla na webu knihovny v dubnu 2016 a zúčastnilo se jí 76 návštěvníků webu. Ti hlasovali zejména pro historii a architekturu, ale navrhovali i přírodu, literaturu, cestování atd.

Knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, nové výstavní panely, výstava Čeští vědci a jejich vynálezy
Knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, nové výstavní panely, výstava Čeští vědci a jejich vynálezy

Propagace výstav a jejich putování

O výstavách informuji hlavně na webufacebookových stránkách knihovny a na našich nástěnkách v budově fakulty. Vernisáže výstav neděláme, aby nebyli studenti rušeni. Součástí výstav (a zároveň jejich propagací) je i vitrína před vchodem do knihovny. K literárním výstavám zde doplňujeme knihy a časopisy, k cestovatelským různé průvodce, pohlednice, suvenýry a mapy, k historickým původní dokumenty. Žádné reakce studentů či zaměstnanců fakulty na naše výstavy nemám, ale řekla bych, že jsou vnímány jako obměňující se součást interiéru. Někdy mám problém s úvodním panelem (občas je přesunut někam jinam, občas je překryt informačním plakátem), ale ostatní panely jsou naštěstí dostatečně vysoko.

Při přípravě zejména historických výstav jsem si uvědomila, že některá témata budou rezonovat v mnoha knihovnách a že by se již připravená výstava mohla řadě malých knihoven hodit. Zároveň jsem věděla, že některé knihovny nemají čas ani finanční prostředky na výstavní činnost. Rozhodla jsem se proto nabídnout výstavy ostatním knihovnám a vedení knihovny se mnou souhlasilo. O možnosti získat výstavu informuji e-mailem v konferenci Knihovna a zájemcům ji posílám ve formátu PDF prostřednictvím webu Úschovna.cz. Knihovny mohou s poskytnutou výstavou nakládat celkem volně: mohou si ji vytisknout na libovolný formát, mohou použít jen její část, doplnit ji svými materiály nebo ji mohou přenechat dalším knihovnám. Úvodní plakát posílám ve formátu JPG a knihovny si mohou dopsat vlastní údaje o konání výstavy. Žádné podmínky si nekladu, ale potěší mě, když mi knihovny pošlou fotografie ze své instalace výstavy.

Knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, úvodní panely výstavy České vědkyně a jejich přínos nejen české vědě
Knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, úvodní panely výstavy České vědkyně a jejich přínos nejen české vědě

Knihovnické výstavy

Výstavní činnost jsem v roce 2016 sice zahájila výstavou zapůjčenou z Akademie věd ČR, ale hned tu následující jsem připravila já. A zvolila jsem si téma, které je mi blízké. S potěšením sleduji, jak se české knihovny modernizují a mění do krásy a rozhodla jsem se to ukázat i našim studentům. A tak vznikla výstava Architektura českých knihoven ve 21. století. Při její přípravě jsem se snažila, aby na plakátech nebylo příliš mnoho textu a aby fotografie zachytily nejen celkový pohled na budovy knihoven, ale i jejich zajímavé interiéry. Využívala jsem fotografie stažené z webů a facebookových stránek knihoven (na plakátech je uveden jejich zdroj). Součástí výstavy je i doprovodný text s různými zajímavostmi z činnosti jednotlivých knihoven. Jelikož jsem si uvědomovala, že výstava není zpracována profesionálně, šířila jsem informaci o ní jen ústně při různých knihovnických setkáních. V roce 2017 mne však oslovily kolegyně z Bulletinu SKIP, zda bych jim mohla poskytnout výstavu do připravované sekce Výstavy k zapůjčení. Díky tomu se informace o výstavě šíří i touto cestou. Výstavu tvoří úvodní panel, 18 plakátů jednotlivých knihoven a čtyři strany doprovodného textu. První knihovnou, která tuto výstavu zpřístupnila, byla Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni – Knihovna Bory a zatím o výstavu požádalo 14 knihoven. Dovolím si zde uvést několik ohlasů z e-mailové korespondence:

  • Andrea Součková, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové: „Výstavu zveřejníme pravděpodobně od 18. 10. 2017, kdy proběhne slavnostní udílení titulu krajský knihovník/knihovnice roku, jako součást doprovodného programu.“

  • Hana Sloupenská, Knihovna Právnické fakulty Masarykovy univerzity: „Rádi bychom výstavu uveřejnili i u nás v knihovně v rámci Týdne knihoven.“

  • Sylva Řehořová, Knihovna Bory, Plzeň: „Dnes je poslední den výstavy, ještě se na ni přijde podívat místní střední knihovnická škola.“

Knihovna Bory, Plzeň, výstava Architektura českých knihoven ve 21. století
Knihovna Bory, Plzeň, výstava Architektura českých knihoven ve 21. století

Velmi mě potěšilo, jak knihovny využily tuto výstavu k obohacení své činnosti. Povzbudilo mě to k přípravě další knihovnické výstavy: Zahraniční knihovny očima knihovnic (na rok 2020). Při její přípravě jsem využila své fotografie a fotografie mé kolegyně, které jsme pořídily na zájezdech po knihovnách se SKIP. Pouze v případech, kdy se nám nepodařilo vyfotit celkový záběr budovy, jsem fotografii doplnila z internetu. V textové části jsem opět uvedla základní údaje o dané knihovně, což v některých případech představovalo pátrání přímo detektivní. Občas jsem měla pocit, že velikost fondu je tajný údaj. Naopak najít nějakou zajímavost bylo vcelku snadné, protože každá knihovna se chce pochlubit něčím neobvyklým. Výstavu opět tvoří úvodní panel a 18 plakátů knihoven z osmi zemí a zatím si o ni napsalo 18 knihoven. Z e-mailové korespondence vybírám:

  • Jana Tichá, Městská knihovna a TIC Chlumec nad Cidlinou: „Prohlédla jsem si náhledy, jsou moc pěkné. Zatím jsme žádnou podobnou výstavu neměli. O tu Vaši máme zájem.“

  • Michaela Heloňová, Vědecká knihovna v Olomouci: „Výstava je moc zajímavě udělaná, prosím o její zaslání.“

  • Hana Pekárková, obec Hovězí: „Určitě máme zájem o výstavu Zahraniční knihovny – v naší knihovně chystáme rekonstrukci, takže bychom mohli lidem představit, jak to vypadá jinde.“

Ústřední knihovna Mendelovy univerzity v Brně, výstava Zahraniční knihovny očima knihovnic
Ústřední knihovna Mendelovy univerzity v Brně, výstava Zahraniční knihovny očima knihovnic

Historické výstavy

S blížícími se roky 2018 a 2019 mi bylo jasné, že i výstavy v naší knihovně by měly nějakým způsobem reflektovat události, které si budeme připomínat. Rozhodla jsem se proto, že na rok 2018 připravím jednu souhrnnou výstavu, která pokryje čtyři nejvýznamnější výročí roku. Musela jsem prohledat a přečíst spoustu dokumentů a při zpracování výstavy jsem poprvé využila vzdělávací web Moderní dějiny. Ten umožňuje vzdělávacím institucím zdarma využít veškeré materiály. Postupně tak vznikla výstava Významné osmičky v českých dějinách 20. stol. (1918–1968). Výstavu tvoří úvodní panel, 16 plakátů a jeden list Významné osmičky ve filmových dokumentech. Načtením příslušného QR kódu se na YouTube spustil vybraný dokument k danému tématu. Do vitríny jsem připravila ukázky zákonů z jednotlivých let. O výstavu požádalo 26 knihoven a opět zde cituji některé e-mailové ohlasy:

  • Alena Sahánková, Všenorská knihovna: „Výstavu bychom chtěli instalovat v hale obecního úřadu (v budově sídlí i knihovna), a pokud to bude možné, na vlakové zastávce. Rádi bychom ji doplnili panely z historie naší obce. Výstavu považujeme za vynikající nápad a moc děkujeme za vaši nabídku.“

  • Michaela Hrabinská, Městská knihovna Litvínov: „Výstava je opravdu překrásná. Plánujeme ji nainstalovat od srpna 2018 v naší Městské knihovně Litvínov.“

  • Markéta Vávrová, Mendelova univerzita: „Moc děkuji za poskytnutí výstavy, je opravdu nádherně nachystaná. Uvažujeme o kontaktování archivu Mendelovy univerzity, aby nám připravil podklady o událostech, které se v daných letech děly na univerzitě, a tím bychom celou výstavu ještě doplnili.“

Výstava Významné osmičky v českých dějinách 20. stol. (1918–1968) v Středočeské vědecké knihovně v Kladně, v Městské knihovně v Písku, v Obecní knihovně Nový Hrozenkov, v městysu Kněževes
Výstava Významné osmičky v českých dějinách 20. stol. (1918–1968) v Středočeské vědecké knihovně v Kladně, v Městské knihovně v Písku, v Obecní knihovně Nový Hrozenkov, v městysu Kněževes

Díky této výstavě jsem byla postavena před novou výzvu: knihovny se začaly dotazovat předem, zda mám výstavu k určitému výročí. Zjistila jsem, že výstavy musím připravovat ve značném časovém předstihu, aby si je knihovny mohly zařadit do svých výstavních plánů:

  • Zdeňka Smahlová, Městská knihovna Valašské Meziříčí: „Nechystáte něco k 30. výročí listopadu 89? Docela by se to hodilo a vy to máte vždy moc pěkně udělané.“

  • Kamila Kotková, Knihovna Univerzity Palackého: „Plánuji teď další výstavy během roku a chtěla jsem se Vás zeptat, jestli budete něco připravovat k listopadu 1989 a zda to nabídnete k použití ostatním knihovnám?“

  • Jitka Hrušková, Středočeská vědecká knihovna v Kladně: „Chtěla jsem se Vás zeptat, zdali v nabídce výstav nedisponujete takovou, která by reflektovala události 17. listopadu 1989. (…) Věřím, že byste pro nás mohla takovou výstavu mít.“

  • Zdena Malafová, městys Kněževes: „Chtěla jsem se zeptat, jestli už náhodou nemáte připravenou výstavu k výročí upálení Jana Palacha.“

Na leden 2019 jsem opravdu připravila výstavu Živé pochodně jako forma politického protestu s podnázvem Jan Palach a ti druzí… Výstavu tvoří kromě úvodních dvou panelů 16 plakátů, které jsou věnovány příběhům dvanácti lidí, kteří se rozhodli z různých důvodů bojovat proti bezpráví tímto velmi bolestným způsobem. O výstavu požádalo 18 knihoven a opět si dovolím uvést některé e-maily:

  • Hana Pekárková, Obecní knihovna Nový Hrozenkov: „Ráda bych opět využila možnost získat z vaší knihovny výstavu, tentokrát Živé pochodně... Již jsem od vás měla k dispozici Významné osmičky... Tato výstava byla návštěvníky hodnocena velmi kladně, navíc jsem ji spojila s besedou ke 100. výročí vzniku republiky, jak pro žáky z místní školy, tak pro veřejnost. Díky za tuto možnost.“

  • Kamila Kotková, Knihovna Univerzity Palackého: „Ráda bych opět využila Vaší nabídky a poprosila o zaslání výstavy k Janu Palachovi. Výstava Významné osmičky byla velmi úspěšná a ještě ji nechávám v naší klubovně do konce roku. Výstava o Palachovi by jistě také studenty a návštěvníky knihovny zaujala. Moc děkuji za skvělé projekty, které děláte.“

  • Michal Šimek, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, pobočka Vltava: „Děkuji za zaslání materiálů. Výstavu jsme se nakonec rozhodli pojmout jiným způsobem, takže Vaše materiály nepoužijeme. Děkuji za Vaši ochotu.“

Městská knihovna Česká Lípa, výstava Živé pochodně
Městská knihovna Česká Lípa, výstava Živé pochodně

Na listopad 2019 jsem připravila výstavu věnovanou nejen výročí sametové revoluce, ale chtěla jsem našim studentům připomenout i události z roku 1939. Vznikla tak výstava 17. listopad v českých dějinách 20. století: 1939, 1989. Výstavu tvořilo několik částí: devět plakátů bylo věnováno roku 1939 a stejný počet i roku 1989. Do vitríny před knihovnou jsme instalovali výběr knih na toto téma a na webu a nástěnkách knihovny si mohli zájemci přečíst úryvky ze vzpomínek pamětníků z roku 1939 (Stanislava Kasky – absolventa Právnické fakulty Univerzity Karlovy) a z roku 1989 (Petra Placáka). Kompletní vzpomínky si bylo možné pomocí QR kódu dočíst na webu Paměti národa, odkud jsem čerpala. Dovolím si zde prozradit jednu drobnost: jelikož jsem i já pamětnicí roku 1989, zařadila jsem do výstavy fotografii z knihovny Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde jsem v té době pracovala. Společně se studenty jsme hned v listopadu 1989 vytahali „zakázanou“ literaturu ze sklepa a zpřístupnili jsme ji ve studovně. O výstavu si napsalo 35 knihoven a jeden skautský oddíl a opět zde uvádím úryvky z některých e-mailů:

  • Markéta Farková, Obecní knihovna Dolní Bukovsko: „Díky moc, skvělá práce. Chodí k nám na besedy děti z místní ZŠ, takže určitě využiji.“

  • Dáša Strbíková, Městská knihovna Kutná Hora: „Díííííky mooooc, jsi fofrník. Mám staženo a uloženo.“

  • Monika Lžičařová, 30. oddíl skautů Brněnec: „Dobrý den, píšu za skauty z Brněnce. Měli bychom o výstavu zájem, chápu to dobře tak, že vy pošlete soubory a my bychom si je vytiskli? Je možné to takhle poslat i skautům nebo bychom se museli domluvit s místní knihovnou a požádat o výstavu přes ni?“

  • Blanka Oujezdská, Knihovna s infocentrem MČ Praha-Kolovraty: „Děkujeme za zaslání výstavy. Není však příliš graficky zdařilá (špatně zvolené písmo, málo prostoru kolem fotek, obrázků i textů, nestejná velikost portrétů osobností ve stejné řadě, jednotlivé listy působí roztříštěně, chaoticky, fotkám by hodně pomohly výřezy a sjednocení odstínů šedé a sépiové...). Pokud je výsledek rozporuplný, byla to víceméně zbytečná práce. Spíše než fakta upoutají typografické chyby. Je to škoda, protože autorům dala příprava podkladů jistě hodně práce. Zkusíme ji nabídnout zdejší základní škole jako didaktickou pomůcku.“

Kolegyni Oujezdské jsem se snažila vysvětlit, že výstavy nejsou zpracovány profesionály, ale knihovnicí, a proto je knihovnám můžeme poskytovat zdarma. Díky tomuto e-mailu jsem si však uvědomila, že jsem zřejmě tuto skutečnost doposud málo zdůrazňovala.

 Městská knihovna Kutná Hora, výstava 17. listopad v českých dějinách 20. století: 1939, 1989
Městská knihovna Kutná Hora, výstava 17. listopad v českých dějinách 20. století: 1939, 1989

Zatím mou poslední výstavou na historické téma je Reformátorka Marie Terezie. Výstavu plánuji zpřístupnit u nás v knihovně v listopadu až prosinci roku 2020 a její největší část jsem připravila na jaře v době, kdy byla budova fakulty zavřená a pracovali jsme z domova. Musím říci, že díky Marii Terezii se mi dařilo „koronavirové domácí vězení“ mnohem lépe přežít. Při hledání materiálů jsem použila informace a obrázky z téměř stovky webových stránek. Nebyl problém najít vyobrazení Marie Terezie v nejrůznějších šatech a situacích; mnohem náročnější bylo vyhledat obrázky odrážející běžný život v 18. století. Při zpracování výstavy jsem také využila naši digitální knihovnu v systému Kramerius s různými historickými právními texty, včetně Constitutio Criminalis Theresiana, trestního zákoníku přijatého Marií Terezii v roce 1768. Výstavu jsem knihovnám nabídla 1. července 2020 a zatím o ni požádalo třináct knihoven. I zde si dovolím uveřejnit úryvky z e-mailů:

  • Věra Plachtová, Knihovna města Police nad Metují: „Děkuji a již mám stažené. (…) Nejsem odborník historik, ale pro laickou veřejnost je úžasná.“

  • Martin Král, Knihovna Policejní akademie ČR: „Rád bych Vás poprosil o zaslání výstavy Reformátorka Marie Terezie. Vaše výstavy jsou u nás velmi populární.“

Cestopisné výstavy

Při tvorbě výstavních plánů jsem si uvědomila, že bych v rámci obohacení nabídky potřebovala zařadit fotografické cestopisné výstavy, což je bez finanční podpory dosti složité. Nakonec jsem oslovila svého bývalého spolužáka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, o kterém jsem věděla, že spolu s manželkou podnikají velmi zajímavé cesty po celém světě, a přísun cestopisných fotek byl zajištěn. Zatím jsem připravila výstavy o Nepálu, Ekvádoru a Galapágách a Novém Zélandu a také tyto výstavy si můžete vyžádat, protože manželé Anna a Tomáš Nyklovi k tomu dali souhlas. Zatím si o cestopisné výstavy napsalo sedm knihoven a dovolím si zde uvést jeden e-mail:

  • Helena Sedláčková, Knihovna Univerzity Palackého: „Mohla byste nám zaslat z Vaší nabídky výstav Nepál a Ekvádor? Předem děkuji, vyzdobíme si jimi klubovny pro studenty, ať mají něco pro potěchu oka.“

Knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, výstava Ekvádor a Galapágy
Knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, výstava Ekvádor a Galapágy

Několik tipů na putovní výstavy

Jak jsem už zmínila, kombinuji výstavy vlastní s výstavami putovními, které poskytují různé instituce zdarma. Podle mých zkušeností se nabídka těchto výstav postupně rozšiřuje, ne vždy je však k dispozici vhodný formát. Preferuji proto variantu, kdy získám výstavu ve formátu PDF a vytiskneme si ji sami. Pokud to není možné a požadovaná výstava je ve formátu A1, půjčíme si její papírovou verzi. Za uplynulé roky jsem spolupracovala s řadou institucí a zde si dovolím uvést některé zajímavé projekty, které by mohly být užitečné i pro ostatní knihovny:

  • Ústav pro českou literaturu AV ČR – nabízí výborně zpracované výstavy, lze je volně stáhnout z webu a vytisknout na libovolný formát. V roce 2017 jsme využili výstavu Osa avantgardní Prahy, v roce 2019 výstavu Literární kronika 1. republiky a na rok 2020 jsme plánovali výstavu Český literární samizdat 1949–1989.

  • Knihovna Václava Havla – v roce 2020 jsme využili PDF verzi výstavy S chtíčem po svobodě. Získání výstavy je velmi jednoduché, stačí si o příslušnou výstavu napsat.

  • Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše – spolupráce s památníkem se nám velmi osvědčila, takže i v roce 2018 jsme si zapůjčili jednu výstavu: Bratři Čapkové na Oravě. Památník půjčuje výstavy v tištěné verzi a ve spolupráci se Spolkem přátel Památníku Karla Čapka může zajistit i přednášku na vybrané čapkovské téma.

  • Akademie věd ČR – z projektu Otevřená věda jsme měli v tištěné verzi zapůjčené dvě výstavy: naši výstavní činnost jsme v roce 2016 zahájili výstavou Čeští vědci a jejich vynálezy, v roce 2018 jsme si zapůjčili výstavu České vědkyně a jejich přínos nejen české vědě (k výstavě jsme dostali jako přívažek Járu Cimrmana).

  • Má vlast cestami proměn – dvakrát jsme využili jednu z kolekcí krásně připravených výstav, a to v letech 2017 a 2018. Putování výstav je dobře zorganizováno.

Knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, výstava S chtíčem po svobodě
Knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, výstava S chtíčem po svobodě

Co říci závěrem

Asi bych měla prozradit, jaké výstavy plánuji. Předpokládám, že v roce 2021 uplatníme výstavu Český literární samizdat 1949–1989 z Ústavu pro českou literaturu AV ČR. S kolegyní Hanou Bartošovou z knihovny Muzea umění v Olomouci spolupracuji při přípravě výstavy Kniha jako umělecké dílo a určitě do plánu výstav zařadím jednu cestopisnou výstavu (rozhoduji se mezi Chile, Japonskem a Mexikem).

Mám velikou radost, že mé neprofesionální výstavy mají tak široké využití. Uvědomuji si však, že jsou to výstavy graficky trochu neučesané, textem se snažím šetřit (i když u historických témat je to někdy obtížné) a obrázků vkládám co nejvíc. Také se snažím obrázky upravovat jen minimálně, aby vynikla jejich autenticita. Samozřejmě chápu, pokud se někomu tento způsob zpracování výstav nelíbí.

Zároveň mě velmi těší, že knihovny přistupují k využití výstav kreativním způsobem a doplňují je podle svých možností a zájmu čtenářů. Milé kolegyně a milí kolegové, chci vám za to moc poděkovat. Zároveň vám děkuji za krásné e-maily, které mi posíláte. Moc si toho vážím. Na závěr si dovolím uvést e-mail, ve kterém je obsaženo prakticky vše:

  • Hana Pekárková, obec Hovězí: „Ráda bych Vás požádala o zaslání výstav, které nabízíte. Jsme malá knihovna a vaše výstavy jsou pro naše čtenáře a návštěvníky obohacením – měli jsme Živé pochodně a Zahraniční knihovny. Měla bych zájem o Architekturu českých knihoven – v letošním roce slavíme 100. výročí založení naší knihovny (výstava by krásně doplnila náš program). Také bych přivítala, pokud je to možné, všechny tři cestopisné výstavy. Na podzim plánujeme sérii cestopisných besed a výstavy bychom mohli použít na dotvoření atmosféry.“

Autorkou fotografií z Knihovny Právnické fakulty Univerzity Karlovy je Květa Hartmanová z této knihovny. Ostatní fotografie pocházejí z archivů knihoven, v nichž byly pořízeny.

Minifestival Hradišťské sluníčko v roce 2020

Hradišťské sluníčko je malý festival k podpoře dětského čtenářství, který od roku 2000 pořádá oddělení pro děti Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti vždy na konci června před ukončením školního roku a všem malým i velkým čtenářům přípomíná, že prázdniny jsou tou nejvhodnější dobou ke čtení. Tradičně po celý týden probíhají vpodvečer čtené večerníčky s herci Slováckého divadla, každoročně představujeme některého z autorů dětských knih a vyhodnocujeme výsledky literární a výtvarné soutěže Píšu povídky, píšu básně... a Ex-libris. Velké popularitě se během festivalového týdne těší také pasování prvňáčků na čtenáře knihovny. Prvňáčkům nabízíme možnost roční bezplatné registrace, aby si vyzkoušeli, jak je prima chodit do knihovny a kamarádit se s knížkou. Zároveň je odměňujeme malým dárkem z projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka.

Covid-19 však letos změnil i plány Hradišťského sluníčka. V rámci našeho minifestivalu každoročně vyhlašujeme výsledky soutěží Píšu povídky, píšu básně... a Ex-libris. Tentokrát bylo vybráno téma Labyrint světa, Komenský a ráj knížek. Slavnostní vyhlášení proběhlo, avšak ne v kině Hvězda při setkání všech mladých autorů, ale virtuálně a ocenění autoři si diplomy i ceny přebrali (a stále přebírají) v oddělení pro děti.

Předávání cen ze soutěží, tentokrát netradičně v prostorách oddělení pro děti

Předávání cen ze soutěží, tentokrát netradičně v prostorách oddělení pro děti
Předávání cen ze soutěží, tentokrát netradičně v prostorách oddělení pro děti

Do 22. ročníku literární soutěže Píšu povídky, píšu básně... přispělo 188 mladých autorů. To nejlepší, co přinesla literární soutěž, lze najít ve sborníčku (v PDF). Ten i letos doplňují exlibris, která k nám v karanténní situaci dorazila převážně elektronickou cestou. Součástí sborníčků jsou také ty nejlepší vinše k 20. výročí Noci s Andersenem, které jsme nemohli vyhlásit při samotném nocování, neboť termín pohádkového nocování byl přeložen.

Po celý sluníčkový týden vždy vítáme v knihovně všechny hradišťské prvňáčky při slavnostním pasování v projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Po dohodě s vyučujícími přesunujeme tuto moc pěknou akci až na září, protože ne všechny děti chodí do školy a bylo by to jim i nám líto. Pasovali jsme jen jednu malou třídu (v rouškách); paní učitelka s dětmi nebude pokračovat do druhé třídy a i takto se s nimi rozloučila.

Pasovaní prvňáčci ze Základní školy T. G. Masaryka
Pasovaní prvňáčci ze Základní školy T. G. Masaryka

Během celého týdne, vpodvečer, od pondělí do pátku (od 15. do 19. června 2020), zaznívaly na trávníčku u knihovny písničky z pohádek v podání šikovných flétnistek a jeden z herců Slováckého divadla přečetl těm nejmenším pohádku na dobrou noc. V pondělí jsme se dozvěděli, jak čerti ukradli lidem smích, a v úterý byla všem malým rošťákům představena Lotta z Rošťácké uličky. O tom, že příběhy malé Lotty děti bavily, svědčí také to, že kniha už má svého čtenáře. Ve středu, k našemu milému překvapení, zahájilo večerníčkové čtení dokonce flétnové kvarteto! A pak už byl pohádkovsky-královským hlasem přednesen příběh z knihy Radovanovy radovánky. „Sláva, zažijeme pršení!“ radoval se malý Radovan. A opravdu! Poslední dva večerníčky déšť přesunul do prostor oddělení pro děti. Ale i tak jsme si čtvrteční pohádky O včelích medvídcích, Čmeldovi a Brumdovi, i s rouškami opravdu užili! A v pátek, v komornější sestavě, jsme se opět po roce vrátili k česko-anglickému čtení. Dětmi oblíbený autor Petr Horáček a jeho kniha Jak myška snědla měsíc – The Mouse Who Ate the Moon ukončila celotýdenní minifestival. „Tak zase za rok!“ volala Terezka, která společně s babičkou nevynechala jediný letošní večerníček. A my se připojujeme!

Večerníčkové čtení na trávníčku u knihovny v podání herců Slováckého divadla
Večerníčkové čtení na trávníčku u knihovny v podání herců Slováckého divadla

Malé čtenáře neodradily roušky ani déšť
Malé čtenáře neodradily roušky ani déšť

Společné večerníčkové čtení v prostorách knihovny
Společné večerníčkové čtení v prostorách knihovny

Ze zákulisí večerníčkového čtení:

A že se pohádky opravdu líbily a herecké výkony si děti nechtěly nechat ujít, dokazuje čtvrteční „pauza“ ve čtení, protože: „Počkejte, přestaňte číst, chce se mi čůrat!“ A my jsme počkali a na okamžik přestali.

Fotografie poskytlo oddělení pro děti Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti.

Literární klub seniorů v Krajské knihovně Karlovy Vary

Krajská knihovna v Karlových Varech má mimo svou hlavní budovu jen jednu pobočku – v Lidické ulici v Drahovicích. Dvakrát do měsíce patří na této pobočce čtvrteční dopoledne seniorům, kteří se zde scházejí v Literárním klubu seniorů. Tedy popravdě, spíš by se klub měl jmenovat Literární klub seniorek, protože muži se našich pravidelných dýchánků v knihovně neúčastní. Několikrát se sice stalo, že mezi nás muž-senior zavítal, ale asi to bylo omylem a už se víckrát neodvážil.

Literární klub se schází od roku 2007, kdy vznikl z popudu tehdejší vedoucí pobočky Vlaďky Walterové jako „otevřená volnočasová aktivita pro seniory“. Na setkání může přijít každý, kdo má čas, chuť nebo potřebu přijít. Nemáme žádnou evidenci členů ani nevyplňujeme prezenční listiny, kdo přijde, přijde a je tu.

Scházíme se ve čtvrtek dopoledne v 10 hodin. Každé setkání zahajujeme stejně: uvaříme si kávu. A pak už se dějí věci. Na každé setkání je připraven program, obsah se vždy týká literatury: těch, kteří ji píší, těch, kteří ji překládají, literárních cen, novinek na knižním trhu, zajímavých událostí atd. Témata setkání neplánujeme moc dopředu, abychom byli operativní a mohli se věnovat právě tomu, co literárním světem hýbe a co nás právě zajímá.

Chvíli trvá, než se usadíme
Chvíli trvá, než se usadíme

Naši hosté

Občas se podaří na setkání literárního klubu pozvat hosta, většinou spisovatelku, převažují ty z našeho regionu. Takže jsme besedovali např. s básnířkou Bohumilou Hladečkovou z Karlových Varů, s  kolegyní knihovnicí z Městské knihovny v Karlových Varech Ludmilou Křivancovou o její knize Papiňák nebo naposledy letos v únoru s prozaičkou Lisou Gaman ze Sokolova. Z autorů mimovarských nás poctila návštěvou např. Věra Nosková nebo Adéla Knapová. Po jejich návštěvách samozřejmě vzrostl také zájem o jejich knihy. Vzácným hostem byla sestra boromejka Angelika Pintířová, která představila svůj knižní rozhovor Padá mi to z nebe a zahrnula nás spoustou historek ze svého nevšedního života.

Autogramiáda Ludmily Křivancové
Autogramiáda Ludmily Křivancové

Setkání s Adélou Knapovou
Setkání s Adélou Knapovou

Navštívila nás i sestra Angelika
Navštívila nás i sestra Angelika

Společná četba

Ani nevím, kdo přišel s nápadem na společnou četbu – asi já. Společně se domluvíme na knize, kterou si všechny do určitého termínu přečteme a pak ji při setkání probereme ze všech stran. Kdo ji nepřečte, ať už z nezájmu nebo pro nedostatek času, má smůlu, protože případná dodatečná četba pro něj již nebude žádným překvapením. Všechno, o čem se v knize píše, prozradíme. Nejprve se věnujeme autorovi nebo autorce a pak konkrétnímu přečtenému dílu. Zatím jsme se ještě nikdy vážně nepohádali, ale diskuze jsou to někdy vášnivé! A taky někdy dostanu vynadáno za výběr – moc vážné a bolavé téma!

První titul, který jsme společně četli a probírali, byla kniha britské autorky Rachel Joyceové Nepravděpodobná pouť Harolda Frye. A od té doby to již byla celá řádka knih, namátkou: Láska a smetí od Ivana Klímy, Cop od francouzské autorky Latitie Colombani, Šabachův Občanský průkaz, Strážkyně pramene Emmi Itäranty, Večeře od Hermanna Kocha, Carterova Škola malého stromu, Zmizet Petry Soukupové, oceňovaná kniha Anny Bolavé Do tmy nebo Soumrak dne nositele Nobelovy ceny Kazuo Ishigury. Nyní mezi námi koluje kniha italského autora Donatella Di Pietrantonia Navrátilka. Tak uvidíme…

Divadlo

Pobočka knihovny v Lidické sídlí v objektu Střední pedagogické školy Karlovy Vary. A v této škole hraje již 25 let Divadlo Dagmar, které založila a vede Hana Franková. S tímto divadlem máme již řadu let krásnou spolupráci. Svá představení zahrají i pro náš Literární klub – ve speciálním čase, ve čtvrtek dopoledne v 10 hodin. Do divadla jdeme společně a po představení máme ještě čas se vrátit do knihovny a představení „probrat“. Seniorky z Literárního klubu se sjíždějí ze všech částí města a večer už pro ně není příjemné cestovat domů přes celé Vary. Poprvé, v roce 2011, jsme byli na představení Sám u stmívání, na jevištní kompozici z díla a korespondence Jiřího Ortena. Od té doby jsme viděli všechna představení, která v divadle vznikla. Uvedu jen některá: Anna (o Anně Barkovové), Milostná píseň, Osm statečných, My zvířata, Spala jsem se svým andělem… a také studentské představení Sborovna. Tak se z nás stali věrní diváci Divadla Dagmar.

Galerie umění

Další hezká spolupráce Literárního klubu seniorů byla navázána s Galerií umění Karlovy Vary. Kurátorka galerie Lenka Tóthová pro nás připraví komentovanou prohlídku téměř každé výstavy, kterou galerie pořádá. A opět v čase, který seniorkám vyhovuje, tedy v 10 hodin dopoledne. A jaké výstavy jsme viděli? Navštívili jsme např. výstavy malířů Josefa Lady, Jiřího Johna, Otakara Slavíka, sochaře Aleše Veselého, karlovarského malíře Václava Balšána a také nás Lenka Tóthová provedla stálou expozicí ze sbírek galerie 100 let – 100 děl / 100 umělců – 100 osudů. Ve výstavních sálech Becherovy vily jsme si prohlédli výstavu porcelánových plastik významného karlovarského výtvarníka Ladislava Švarce. Tak jsme se stali pravidelnými návštěvníky Galerie umění Karlovy Vary.

Přednášky

Od roku 2017 pořádáme pro seniory (a to nejen z literárního klubu) přednášky financované pomocí grantu Ministerstva kultury (Odbor regionální a národní kultury).

V roce 2017 to bylo celkem deset přednášek. Cyklus šesti přednášek o dějinách umění si připravil Mgr. Miloš Bárta, učitel dějin výtvarné kultury na zdejší Střední umělecko-průmyslové škole keramické a sklářské. Dvě přednášky se týkaly vizuální komunikace, písma a úpravy knih, přednášejícím byl karlovarský grafik Jan Pelc. A také poslední dvě přednášky se týkaly knih. Ty s sebou ze své sbírky bibliofilií přinesla Petra Petrová, naše tehdejší kolegyně.

S bibliofiliemi Petry Petrové
S bibliofiliemi Petry Petrové

Z přednášky Jana Pelce
Z přednášky Jana Pelce

V roce 2018 připravila přednášky Božena Vachudová z Galerie umění Karlovy Vary. Tématem byli výtvarní umělci, kteří byli životem nebo tvorbou spojeni s Karlovými Vary. Řeč byla o Václavu Rabasovi, Viktoru Munkovi a Františku Tichém. Dvě přednášky pak byly věnovány uměleckým dílům ve veřejném prostoru Karlových Varů a trefně pojmenovány Chodíme kolem.

V roce 2019 jsme v přednáškách pokračovali: dvě přednášky s tématem výtvarným – Sochy Karla IV. v Karlových Varech a Zlatý věk – grafická díla přelomu 19. a 20. století – pro Literární klub seniorů připravila Božena Vachudová z Galerie umění Karlovy Vary.

A pak přišla tematická změna. Učitel hudební výchovy, aktivní muzikant a znalec vážné hudby 20. století Petr Čamek připravil pro seniorské publikum tři přednášky: Nové cesty hudby 20. století, Americká hudba 2. poloviny 20. století a Hudba ze zvukových laboratoří. Přednášky byly novátorské, téma neotřelé, ale některé seniory jsme asi trochu vyděsili, přinejmenším překvapili. Ale vydrželi to a nezanevřeli!

I pro letošní rok máme připraveno pět přednášek; z důvodů všem známých, spojených s koronavirem a omezeními nejen v knihovnách, budou až na podzim. A čeho se budou týkat? Tři budou o dějinách výtvarného umění karlovarského regionu 1945–2000 a dvě budou z dějin filmu. V tuto chvíli ještě pilujeme, domlouváme a upřesňujeme.

A na konec

Po zrušení omezení kvůli nemoci covid-19 se Literární klub sešel na začátku prázdnin 2. července. A protože už jsem věděla, že bude vznikat tento článek, požádala jsem mé milé dámy, aby napsaly pár slov o tom, čím je pro ně Literární klub seniorů. Jednu, maximálně dvě věty. To tedy v žádném případě nedodržely, takže jejich příspěvky by zabraly další čtyři stránky… A protože mě samozřejmě neposlouchaly, některé z nich své příspěvky nepodepsaly. Co s tím mám teď dělat? Nakonec jsem se rozhodla, že z každého příspěvku vyberu „něco“ a bude z toho malá společná anonymní koláž:

Setkávám se s lidmi se stejnými zájmy – doplňuje mé mezery ve vzdělání – mám to tady ráda – literární klub je užitečný a příjemný – ráda se se všemi setkávám – stále přicházíte s novými tématy a nabídkou knih, o nichž bych neuvažovala a které jsou vždy přínosné – Literární klub na Lidické je pro mne místem pozitivního setkávání – knihovnice jsou super – v době koronavirové karantény mně literární klub velmi chyběl…

Fotografie pocházejí z archivu Krajské knihovny v Karlových Varech.

Online vzdělávání v Knihovně města Ostravy

V době nouzového stavu a uzavření knihoven se přímo nabízelo naplno využít možnosti online vzdělávání. V Knihovně města Ostravy jsme tyto formy vzdělávání a komunikace využívali již dříve, ovšem ne v tak masivním rozsahu. Hlavními kritérii byl obsah, přístup zdarma a certifikace. Necertifikované online kurzy nebyly započítány do doporučovaného rozsahu vzdělávacích hodin, nicméně byly počítány v rámci pracovní doby.

V první fázi se jednalo o práci s již ověřenými poskytovateli. Na prvním místě můžeme jmenovat portál Kurzy.knihovna.cz, viz tab. 1.

Tab. 1: Účast v kurzech dostupných na portálu Kurzy.knihovna.cz

Kurz

Počet účastníků

Portál Knihovny.cz

24

Citace pro knihovníky

14

Informační bezpečnost

14

GDPR

9

Využití webinářů v knihovnách

8

Vzdělávací technologie pro knihovníky

4

Základy práce s dotykovými zařízeními

3

Škola21

2

Úvod do library advocacy pro veřejné knihovny

2

Ohromný zájem napříč knihovnou jako vždy vzbudily kurzy portálu Seduo.cz, viz tab. 2.

Tab. 2: Účast v kurzech na portálu Seduo.cz

Kurz

Počet účastníků

Mildfulness I: Jak zlepšit svou pozornost a zachovat si nadhled

59

Komunikace s lidmi v souladu s fungováním mozku

58

Vzdělávání jako součást života

57

Úvod do G Suite – bezpečnost v cloudu, hesla a Chrome

50

Home office a sebedisciplína

48

Jak zvládat emoce a udržet si dobrou psychickou kondici

44

Pracujte na dálku a svobodně

44

Naučte se konečně opravdu anglicky

40

Začínáme s fundraisingem

40

Krize. Nadhled. Meditace.

39

Budujte kariéru v jakémkoli věku

36

Networking: přirozená cesta k profesní spolupráci

36

Psychika v pohodě i v době koronaviru

34

Projektové řízení krok za krokem

33

HCD: Design zaměřený na člověka

30

76 nejčastěji zaměňovaných slov angličtině

29

Hravá angličtina pro celou rodinu

22

Obchodní myšlení

19

Chytrá marketingová strategie

16

Zákoník práce v časech epidemie

16

Finanční a investiční gramotnost

14

Společenská odpovědnost a etika

13

Obyčejný byznys v neobyčejné době

9

Začínáme s Sklikem

8

Vytvořte si vlastní web pomocí WordPressu

5

Sociální sítě pro začátečníky

4

Jak úspěšně najít práci

3

Základy pro svět prezentací

3

Co potřebuje HR specialista

2

Nábor nových zaměstnanců v souladu s GDPR

2

Home office a vedení týmu na dálku

1

Jak zlepšit svou pozornost a zachovat si nadhled

1

Mildfulness II: Jak zvládat stres

1

Přirozená cesta k profesní spolupráci

1

Start speaking

1

V obou případech jsou kurzy řazeny podle počtu účastníků.

Mohla bych přidat další přehled absolvovaných kurzů od dalších poskytovatelů:

Nabídku certifikovaných online kurzů rozšířila googlovská Digitální garáž. Nové informace jsme získávali také prostřednictvím následujících zdrojů:

Tento výčet není samoúčelný. Lze z něj vyčíst, na co jsme se kromě knihovnických a knihovních témat jako zaměstnanci Knihovny města Ostravy zaměřovali, o čem jsme se domnívali, že nám pomůže lépe zvládnout neznámou situaci. Jakýsi „čas navíc” jsme využili také k osobnímu rozvoji a relaxaci, s možným začleněním do své práce.

Nastudovali jsme také řadu online materiálů, e-knih, učili se z webů kritickému myšlení, čtenářské a mediální gramotnosti apod. Studovali jsme metodické materiály, dokumenty, záznamy ze seminářů, odborné časopisy ze stránek Národní knihovny ČR (viz např. Studijní texty a e-learning na portálu Informace pro knihovnyStudijní pomůcky pro knihovníky), Moravské zemské knihovny v Brně (viz Vzdělávání knihovníků) a Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě (viz Studijní textyDokumenty pro knihovníky).

Potěšující jsou reakce kolegyní: „Moc děkuji za poslané dokumenty, povedlo se je z úschovny stáhnout bez problémů. Aktuálně čtu a vypisuji z dokumentu Čtenářská gramotnost, takže až skončím tohle, přejdu na ty další. Jinak ta Čtenářská gramotnost je shrnutá perfektně. Skvěle se to čte, je to pěkně vysvětlené.“

Nebo další na zadání „Nudíte se? Zkuste online kurz o menšinách od Amnesty International“ odpovídá: „My se nenudíme, my studujeme.“

Další radostí byl vznik nových lekcí informačního vzdělávání, besedy pro děti i dospělé, vycházejících z čerstvě nabytých poznatků.

Nejen samostudium, ale i online komunikace se ukázala jako důležitý faktor přispívající k udržení psychické pohody, k povzbuzení, motivaci a samozřejmě i k zadávání úkolů a jejich kontrole. Ke komunikaci na všech úrovních jsme ke společným online schůzkám využívali různé nástroje – WhatsApp, Viber, Google Hangouts nebo Hangouts Meet pro video schůzky. K dispozici jsou i různé další nástroje pro videokonference a webináře. Nicméně webinářů bylo v tomto období méně.

Několikaletou samozřejmostí je pro nás sdílení a možnost týmové práce na platformě Google Docs, resp. G Suite.

Chcete-li se lépe orientovat v dalších vzdělávacích online platformách, aplikacích a nástrojích a jejich kladech a záporech, shrnutí nabízí server WebhostingCentrum.cz nebo platforma EDTECH KISK. Uvedenou tematikou se rovněž zabývá kniha Jak na virtuální školení (je zdarma ke stažení).

Tento přehled není úplný, což ani nebylo jeho cílem. Ilustruje, jak jsme si v dané době a s danými prostředky poradili.

Zhodnocení téměř tříměsíčního období maximálního využití online zdrojů je jasné. Některé webináře, kurzy apod. nám byly v této době poskytnuty zcela zdarma a díky tomu jsme poznali špičku vzdělávání dospělých – Tomáše Langera, Petera Urbance a mnohé další. To je zřejmým pozitivem. Časovou i finanční úsporou je „tady a teď“, žádné zvažování „jet či nejet těch 350 km“. To je další plus. Raději pracuji večer? Není problém. Ti, kteří se tak trochu obávali, zda zvládnou nápor dalších informací spojených s vyhledáváním, přihlašováním, s hledáním mikrofonu, kamery, zjistili, že je to přístupné všem. Již teď je jasné, že online vzdělávání bude naše cesta, byť samozřejmě ne jediná.

Z Knihovny města Ostravy se loučím citátem Johna Lennona: „Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec.“

Čtenářský klub v Městské knihovně Písek

Čtenářský klub vznikl v Městské knihovně Písek v roce 2016 na základě dobrovolnické iniciativy čtenářky písecké knihovny Hany Mankové. Jejím původním záměrem bylo vytvoření prostoru zejména pro čtenáře na rodičovské dovolené, kteří sdílejí zájem o literaturu a informace z oblasti pedagogiky a psychologie. Velkým benefitem byla bezplatná služba hlídání dětí v dětském oddělení knihovny. Během prvního roku fungování klubu ovšem vznikla poptávka také po jiných titulech a čtenářský klub je dnes místem setkání nad knihami různých žánrů.

Čtenářský klub se koná jednou měsíčně, zhruba kolem dvacátého, vždy ve čtvrtek od 17 do 18 hodin. Konkrétní data a tituly jsou dostupné na webových stránkách Městské knihovny Písek, na její facebookové stránce a v tištěném programu knihovny. Na každý ročník čtenářského klubu – ten je souběžný s rokem školním – jsou tituly vybrány nejpozději v červnu, takže si je může každý zájemce stihnout přečíst včas, nebo si prostě jen vyhradit čas v konkrétní čtvrtek.

Jde tedy o pravidelná měsíční setkávání všech příznivců literatury, a to včetně těch, kteří nestíhají číst. Někteří účastníci si skutečně přicházejí na čtenářský klub poslechnout, o čem knížka je, a teprve následně si ji vypůjčí a přečtou. Čtenářský klub se zkrátka nestal nějakým uzavřeným debatním kroužkem (a už vůbec ne pouze čtenářů-rodičů s dětmi). Jde o předem nikdy neodhadnutelnou skupinu lidí, kteří se scházejí nad konkrétním titulem.

Ze setkání uskutečněného 20. září 2018 (v původní budově knihovny)
Ze setkání uskutečněného 20. září 2018 (v původní budově knihovny)

Účast se pohybuje obvykle mezi sedmi a patnácti čtenáři, přičemž platí, že vyšší účast zajistí vždy tituly vztahující se nějakým způsobem k Písku. Jedním z nejvíce navštívených byl např. čtenářský klub věnovaný Dagmar Šimkové a její knize Byly jsme tam taky. Čtenáře lákají také známá jména autorů jako Tomáš Sedláček nebo Pavel Kosatík.

Při výběru titulů je rozhodující žánrová pestrost, zastoupení domácí i světové tvorby, ale pochopitelně i přání čtenářů. Pravidelně jsou proto zařazovány tituly se společenskovědní tematikou. Stává se, že právě čtenářský klub někoho inspiruje k četbě titulu, který by si jinak nikdy nevybral. Ve čtenářském klubu čteme romány, povídky, eseje, životopisy, komiksy, psychologické, historické i společenskovědní texty. Do budoucna bude jistě zajímavé zařadit rovněž poezii, s níž dosud nemáme žádné zkušenosti, avšak poptávka z řad čtenářů zde již byla.

Ze setkání uskutečněného 23. května 2019 (již v nové budově)
Ze setkání uskutečněného 23. května 2019 (již v nové budově)

Smyslem klubu je sdílení čtenářských zážitků a postřehů. Jak se vám knížka četla, co vás v ní zaujalo, čím na vás zapůsobila hlavní postava a další aktéři, případně co se vám v knize nelíbilo, s jakými názory autora nesouhlasíte a proč? Podobné otázky slouží k moderování debaty, do níž se může zapojit i ten, kdo knihu vidí poprvé. Výměna dojmů a zkušeností se totiž obvykle rozšíří i na obecnější témata, přičemž k vyvolání diskuse slouží promyšleně zvolené ukázky z knihy.

Všeprostupující myšlenka klubu je, že čtenáři nejsou odborníci. Mají svůj způsob čtení a porozumění textu. A pokud je to k nějakému tématu vhodné, odborník je do klubu pozván. Čtenářský klub je zkrátka prostor, kam může přijít kdokoli, a každý, kdo chce, dostane možnost se zapojit. Je možné se nechat inspirovat nebo naopak inspirovat ostatní. K zajímavým okamžikům patří vždy také doporučení k přečtení jiných knih téhož autora a jejich srovnání, tip na knihu, která s daným tématem souvisí jen nepřímo, nebo odkaz na filmovou adaptaci daného titulu.

Ani v době koronavirové izolace se čtenářský klub nezastavil. Online setkání proběhlo celkem dvakrát; v březnu nad románem Němci od Jakuby Katalpy, v dubnu byl klub věnován populární Eleně Ferrante a jejím Dnům opuštění, které se dočkaly i filmového zpracování. Výhodou se tak stalo, že i v době zavřené knihovny bylo možné seznámit se s tématem prostřednictvím filmu.

Online setkání bylo zcela novým formátem, u něhož původně panovaly obavy z možného technického selhání. Překvapivě se však se všemi účastníky, kteří se do debaty přihlásili, podařilo navázat poměrně bezproblémové spojení přes Google Meet. Výpadky v připojení k internetu nebyly zaznamenány a obě debaty proběhly zcela hladce poté, co se vyjasnilo pravidlo ohledně zapnutí mikrofonu vždy jen u jednoho z účastníků diskuse. Všichni se tedy hlásili o slovo postupně a s ohledem na ostatní a převládla všeobecná radost nad tím, že vše funguje. Na konci setkání se zúčastnění shodli, že obě setkání pro ně byla velmi obohacující. V současné chvíli lze proto shrnout, že online podobu čtenářského klubu lze v případě potřeby využít i v budoucnu. Přináší dokonce jednu nezanedbatelnou výhodu. Online klub mohou navštívit i čtenáři či knihovníci z jiných měst. Bylo nám velkým potěšením se o čtenářské zážitky podělit s přihlášenými účastníky z dalekého Chebu a Brna.

Ze setkání uskutečněného 26. března 2020 (to proběhlo online)
Ze setkání uskutečněného 26. března 2020 (to proběhlo online)

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Písek.

Výstava repliky tzv. Ďáblovy bible

Na konci roku 2019 se v Kodymově národním domě v Opočně konala výstava repliky Codex Gigas, tedy tzv. Ďáblovy bible. Výstavu zajistil Jiří Králíček ze Spolku ABAKUS Opočno, autor projektu Rodný kraj Františka Kupky, společně s Knihařstvím Jiří Fogl a Pavlína Rambová, Žamberk, dále ve spolupráci s Místní knihovnou PřepychyKnihovnou U Mokřinky Mokré.

S tímto obdivuhodným dílem se také mohli seznámit občané v obcích Přepychy, Mokré, České Meziříčí, Pohoří nebo v Zámecké vinotéce na Kupkově náměstí v Opočně.

Codex Gigas v Mokrém

Codex Gigas v Mokrém
Codex Gigas v Mokrém

Tečkou za poslední výstavou se stala beseda s autorem repliky Jiřím Foglem, který vyprávěl o vzniku knihy, jejím obsahu a souvisejících zajímavostech. Přítomným promítl i film o tom, jak kniha krok za krokem vznikala. Nechybělo ani focení, a to jak s autorem, tak s knihou.

Z besedy s Jiřím Foglem v Opočně

Z besedy s Jiřím Foglem v Opočně

Z besedy s Jiřím Foglem v Opočně

Z besedy s Jiřím Foglem v Opočně
Z besedy s Jiřím Foglem v Opočně

Obrovská kniha je zřejmě největší dochovaný středověký latinsky psaný rukopis v Evropě. Text je psán v nalinkovaných řádcích uspořádaných do dvou sloupců o 106 řádcích na každé stránce. Rukopis napsal a iluminoval jeden písař, včetně iniciál a celostránkových ilustrací zobrazujících Nebeský Jeruzalém a zobrazení ďábla. Vytvořit rukopis trvalo pravděpodobně dvacet až třicet let. Další podrobnosti najdete v tab. 1.

Tab. 1: Několik údajů o knize (zdroj: časopis Nudle, Spolek ABAKUS, 2019)

Doba vzniku

počátek 13. století

Hmotnost

75 kg

Rozměr desek

920 × 505 × 220 mm

Rozměr knižního bloku (pergamen)

890 × 490 mm

Počet listů

312 (původně 320)

Jazyk

latina

Písmo

karolínská minuskule

Vazbu unikátní kopie Ďáblovy kroniky zhotovilo knihařství Jiří Fogl a Pavlína Rambová ze Žamberka. Předlohou jim byly digitální podklady poskytnuté odborníky z Národní knihovny Švédska ve Stockholmu, kde je uložen originál. Ten byl na konci třicetileté války (v létě 1648, kdy švédská armáda dobyla Malou Stranu včetně Pražského hradu) i s Rudolfovou sbírkou umění odvezen do Stockholmu.

Ukázka z knihy
Ukázka z knihy

Detail vyobrazení
Detail vyobrazení

Spolupráce knihoven Mokré a Přepychy se Spolkem ABAKUS určitě není poslední ani ojedinělá. Knihovna v Mokrém se spolkem spolupracuje od jeho vzniku v roce  2006. V roce 2009 byl Spolek ABAKUS významným partnerem výročí vzniku knihovny v Mokrém. Od té doby jejich spolupráce trvá víceméně nepřetržitě. Jedná se především o podporu kulturního dění v regionu, propagaci myšlenky projektu Rodného kraje Františka Kupky i za hranice regionu.

Autorkou fotografií je Dagmar Honsnejmanová z Knihovny U Mokřinky Mokré.