Přestěhování naší obecní knihovny do krásného prostoru nové základní školy v Chýni je mimo jiné i velmi příznivé pro vzájemnou spolupráci.

V prvním roce, kdy se knihovna „budovala“ (probíhal přesun fondu z krabic do polic, následně jeho revitalizace a přechod z lístkového způsobu půjčování na automatizovaný), využívala škola knihovnu pro čtenářské dílny žáků prvního stupně a dvakrát týdně si žáci během velké přestávky mohli přijít vypůjčit nebo vrátit knihu, případně si v knihovně jen tak posedět a prolistovat titul, který je zaujal.

Po ukončení práce na automatizaci knihovny jsem se začala více věnovat i jiným činnostem. Díky konferenci SKIP jsem se dozvěděla o projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka 2019/2020 a okamžitě jsem se spojila s třídními učitelkami tří prvních tříd a nabídla jim zapojení do tohoto projektu. Domluva byla rychlá, poslala jsem tedy přihlášku a hned v listopadu jsme začali seznámením s knihovnou. Poté následovalo pravidelné setkávání při čtení s porozuměním, které se skládalo ze dvou částí. V první jsem přečetla krátký text a žáci pak odpovídali formou testu na otázky týkající se textu. Druhá část byla volnější a děti si mohly vybrat buď četbu pohádky, u které si nakreslily obrázek podle čteného obsahu, nebo listování knížkami, kdy si mohly volně vybrat jakoukoli dětskou knihu, prohlédnout si ji, případně povyprávět, čím je knížka zaujala.

V listopadu bylo naše setkávání pravidelné, v dalších měsících jsme se museli přizpůsobit rozvrhu dětí; přesto jsem se s každou třídou potkala v knihovně zhruba osmkrát až desetkrát. V únoru jsme ještě stihli téma masopust, kdy jsem já navštívila žáky v jejich třídách, popovídali jsme si o masopustu v Chýni, přečetla jsem jim masopustní příběh Lucinky a Kubíka, což jsou žáčci z naší školy, a opět došlo na kreslení obrázku.

Obecní knihovna Chýně, v níž jsme se s dětmi scházeli

Z vytvořených obrázků

Březen byl tečkou za vším. Dne 4. května 2020 jsme knihovnu sice otevřeli, ale kvůli koronavirovým opatřením byly všechny akce zrušeny. Z nakladatelství Triton přišly objednané knížky a my jsme řešili dilema, jak je dětem předáme. Nakonec vedení školy schválilo slavnostní slib čtenáře, který proběhl za přítomnosti rodičů v posledním červnovém týdnu v aule školy. Po slavnostní části pak následovalo posezení v trávě na nádvoří školy, kde děti svým rodičům nabídly vlastnoručně připravené občerstvení.

Skládání čtenářského slibu (zleva: starostka obce paní Anna Chvojková, knihovnice Olga Cepková předávající knihu malému čtenáři a třídní učitelka Agnieszka Ciarkowska)

Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka hodnotím velmi kladně a ráda bych poděkovala těm, kteří jej vymysleli, a také děkuji nakladatelství Triton za moc pěknou knihu, která naše malé čtenáře velmi potěšila. A jak hodnotím svou práci na projektu? Zpětně vidím, že mnohé by se dalo udělat jinak, lépe, pestřeji, ale bylo to vůbec poprvé, kdy jsem se do něčeho takového pustila, takže raději nechám hodnocení jiným. Pro mě bylo a je důležité jen to, že děti do knihovny chodily a chodí rády, že běhají do knihovny, kdykoli jim odemknu spojovací dveře mezi knihovnou a školou, že většina mých prvních prvňáčků přivedla některého z rodičů a domáhala se vlastního průkazu do knihovny. Je radost vidět rozzářená očka malého čtenáře, který si domů odnáší vybranou knihu a při jejím vracení mi vypráví, jak se mu čtení líbilo.

Připojuji také hodnocení projektu, které poskytla Lucie Fundáková, jedna ze zapojených učitelek:

„Na začátku listopadu 2019 nás – učitelky prvních tříd ZŠ Chýně – oslovila paní knihovnice Cepková s nabídkou možnosti aktivně se podílet se svými třídami na 12. ročníku celonárodního projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Tato zajímavá nabídka nás velice potěšila.

Každý pátek jsme strávili dvě vyučovací hodiny v příjemné atmosféře Obecní knihovny Chýně v budově naší základní školy. Při první návštěvě uvedla paní knihovnice naše prvňáčky do kouzelného světa knih. Seznámila je s pravidly knihovny, nechala děti prohlédnout si knížky přiměřené jejich věku. Podařilo se jí nadchnout naše žáky a pomoci motivovat prvňáčky k tomu, aby se stali hrdými chýňskými čtenáři.

Tyto pátky se staly pro prvňáčky tradicí a prvňáčci se těšili na každé další čtení paní knihovnice. Nikdy si s sebou nezapomněli vzít pastelky, protože věděli, že budou nejenom odpovídat na zvídavé otázky k textu, ale dojde i na malování obrázku podle čteného příběhu.

Celá tato jejich aktivita byla zakončena slavnostním čtenářským slibem, jehož text přečetla paní starostka Anna Chvojková v aule školy. Každý prvňáček svou velkou chvíli stvrdil slovem slibu před rodiči a učiteli, ale také vlastnoručním podpisem. Odměnou mu byl certifikát Chýňský čtenář a zábavná kniha z již zmiňovaného projektu. Tento projekt považuji za velký přínos pro vzdělávání nejmenších žáků a doufám, že tuto možnost využijí i další budoucí chýňští prvňáčkové.“

Do nového ročníku Knížky pro prvňáčka se opět zapojíme. V září se sejdu s novými učitelkami prvních tříd a doufám, že najdeme způsob a možnosti, jak v jejich nabitém programu najít místo pro naše čtení s porozuměním. Zatím jsem na pravidelných návštěvách knihovny domluvená jen s paní učitelkou přípravné třídy a na pomoc si vezmu knihu Tajemství jedné knihovny aneb Ze života knižních skřítků. Už se moc těším.

PS: Dovoluji si využít této možnosti k ještě jednomu poděkování. Před více než padesáti lety se jedna malá holčička setkala v bruntálské knihovně s knihovnicí Hermínou Šťastnou a dostala od ní vzácný dar – s její pomocí objevila kouzlo skrývající se v knihách a naučila se milovat četbu. Většina dětí si pamatuje jméno své první učitelky, já si pamatuji svou první knihovnici. Děkuji vám, paní Šťastná. Váš dar mě provází celým životem a přinesl mi mnoho krásných okamžiků spojených se štěstím a radostí. Děkuji.

Fotografie pocházejí z archivu Obecní knihovny Chýně a Základní školy Chýně.