V neděli dne 7. června 2020 zemřela v kruhu své rodiny emeritní ředitelka Masarykovy veřejné knihovny Vsetín Alenka Zubková.

Pod jejím vedením jsem pracovala 15 let. Uvedla mě prakticky do oboru knihovnictví, posílila můj vztah ke knihovnám a byla mi dobrou kolegyní a mentorkou – měly jsme se velmi rády. Byla lidská a laskavá, i když zdravě náročná.

Alena Zubková, rozená Marková, se narodila  v rodině učitele 12. dubna 1940 v Nesvačilce v okrese Brno-venkov. Dětství prožila zejména na Kroměřížsku, kde absolvovala Osmiletou střední školu v Kroměříži, v letech 1953–1957 Jedenáctiletou střední školu v Kroměříži. V letech 1957–1958 vystudovala Osvětovou školu Brno, obor knihovnictví.

Od 15. července 1958  pracovala na základě státní pracovní umístěnky na Okresním národním výboru Valašské Klobouky jako ředitelka Okresní lidové knihovny s jednou podřízenou profesionální knihovnicí a 28 dobrovolnými knihovníky. V roce 1960  byl zrušen správní okres Valašské Klobouky a Alena Zubková nastoupila  do Okresní knihovny Vsetín a zde vykonávala práci metodika a od roku 1969 vedoucí metodického oddělení. V prosinci 1968 se stala členkou SKIP Severomoravského kraje. (Podporovala obnovení SKIP i v roce 1990, kdy obnovila své členství a zapojila se do činnosti. V seniorském věku byla aktivní členkou Seniorského klubu SKIP Moravskoslezského a Olomouckého kraje.)

V září 1970 po normalizačních prověrkách byla převedena na pracoviště Střediskové knihovny Valašská Polanka. V září 1977 byla přeřazena zpět do Okresní knihovny Vsetín jako metodička, později jako náměstkyně ředitele.

Dne 1. února 1991  byla jmenována do funkce ředitelky Okresní knihovny Vsetín, později s přijatým původním názvem Masarykova veřejná knihovna (MVK) Vsetín (zřizovatelem knihovny byl Okresní úřad Vsetín). Po reorganizaci a převedení veřejných knihoven okresu byla i MVK převedena do správy Města Vsetín, a to od 1. ledna 1997, kdy byla Alena Zubková Městskou radou Vsetín jmenována do funkce ředitelky MVK Vsetín. Dne 30. června 1998 odešla do starobního důchodu a do 30. prosince 2000  pracovala na částečný úvazek v antikvariátu MVK Vsetín.

Již v době, kdy vykonávala funkci zástupkyně ředitelky, byla hnacím motorem knihovnictví na Valašsku. Když po roce 1989 převzala vedení knihovny, došlo k mnoha radikálním změnám. Jejím přispěním se knihovna navrátila ke svému původnímu názvu Masarykova veřejná knihovna a i pod jejím vlivem od roku 1991 zavanul v knihovnách okresu Vsetín nový duch, v řadě knihoven došlo ke stěhování a úpravám.

Ve vsetínské knihovně přibyly mnohé služby a aktivity, byla mj. zavedena kopírovací služba, půjčování videokazet a CD. Výpůjční doba se rozšířila na 43 hodin týdně. Začalo se také půjčovat v sobotu dopoledne. Knihovna začala také rozvíjet spolupráci se zdravotně postiženými spoluobčany. V roce 1991 byla založena zvuková knihovna, veliká láska a koníček Aleny Zubkové. Akce pro veřejnost (besedy, společensko-kulturní akce aj.) se zaměřily na setkávání s významnými osobnostmi (nejen) regionu, které nemohly dříve prezentovat své dílo. Usilovalo se především o zpřístupnění literatury dříve nedostupné. Počátkem 90. let 20. století bylo nastartováno komunitní poslání vsetínské knihovny. V roce 1992 byly položeny základy  automatizace knihoven okresu Vsetín. Nové knihy se již zpracovávaly prostřednictvím výpočetní techniky a začala také retrokonverze starší literatury.

Alena Zubková prožila v knihovně dvě zlomové události: rok 1968, kdy musela odejít do venkovské knihovny, a rok 1989, kdy se snažila knihovnictví okresu Vsetín obrodit od ideologického nánosu předchozích let, což se jí v letech 1991–1998, kdy knihovnu řídila, jednoznačně podařilo. Za jejího vedení se vsetínská knihovna zařadila po bok těm knihovnám, které usilují o to stát se moderním kulturním a vzdělávacím zařízením, dostupným všem vrstvám obyvatel, demokratickou institucí, která napomáhá rozvoji vzdělání i občanské společnosti v místě (a okolí), kde působí.

Alena Zubková se do posledních dnů účastnila programů knihovny; aktivní byla zejména ve zvukové knihovně pro nevidomé.

Velmi jsem si jí vážila a měla jsem ji ráda. Pomáhala lidem okolo sebe, její postoje byly neokázale a zdravě statečné a lidské. Byla mi dobrou učitelkou i přítelkyní. Její odkaz (jistě nejen) ve mně zůstane stále živý.