Redakční poznámka: Článek je výstupem z předmětu Účast na konferencích, který na Katedře informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity vede PhDr. Petr Škyřík, Ph.D.

Ve dnech 18. až 19. října 2022 se v Knihovně Jiřího Mahena v Brně konal seminář Chceme dětem číst 14 aneb Cesta pohádkovým světem. Seminář pořádalo Centrum dětského čtenářství při Knihovně Jiřího Mahena v Brně a SKIP Velká Morava. Tématem semináře se stala nejen současná pohádková produkce a vývoj pohádky, ale také práce s dětmi, doporučování knížek a možnosti využití pohádek při vzdělávání.

Bylo nebylo... – historický vývoj žánru pohádka

Seminář zahájila vedoucí Centra dětského čtenářství Pavlína Lišovská. Do světa pohádek nás uvedla otázkou: „Kdy si myslíte, že vznikla pohádka?“ Odpověď je nasnadě – velice dávno. Pohádky se šířily od té doby, co si byli lidé schopni předávat informace ústně. Už od nepaměti si lidé vyprávěli příběhy při práci a snažili se jimi například vysvětlit věci a jevy, jimž v té době nerozuměli. Potřebovali si dokázat, proč je dobro důležité a proč právě dobro zajistí hrdinům lepší život.

Pohádky mají řadu funkcí, které se posluchači snažili vyjmenovat během krátké diskuze. Jedna z odpovědí byla „rozvoj fantazie“. Ten je v raném věku velmi důležitý. Pohádky (ať už je kniha ilustrovaná nebo ne) přimějí děti příběh si představovat. Bujná fantazie u dětí přispívá ke kreativitě. Zároveň naše fantazie působí na naše emoce, což v praxi znamená, že pohádky zdokonalují emoční inteligenci dětí. Zajímavý byl pohled na funkci terapeutickou, kdy čtenáři tuto funkci vnímají jako úlevu od reálných životních děsů. Pavlína Lišovská zmínila i pohádky bratří Grimmů, které nám posloužily jako názorný příklad, že některé pohádky tuto funkci naopak postrádají. Některé nepřevyprávěné verze pohádek by se totiž daly interpretovat jako malé horory.

Na pohádce je důležitý příběh. Co by ale někoho nemuselo napadnout, je, že velmi důležitý je rovněž vypravěč. Díky bardům, vypravěčům a písničkářům se mnohdy shromáždila celá vesnice, aby si poslechla nový příběh. Byl to způsob, jakým se šířily informace. Později se začalo stávat, že se lidovou slovesností dostalo k lidem více verzí téže pohádky, a proto se Karel Jaromír Erben, Božena Němcová a další autoři rozhodli pohádky zapisovat. Někteří spisovatelé je neupravovali, zatímco jiní chtěli vnést do pohádek svůj vlastní autorský vklad. Pavlína Lišovská poznamenala, že dodnes nelze s jistotou určit, do jaké míry si tito spisovatelé pohádky upravili.

V prezentaci zazněly rozdíly mezi lidovou a autorskou pohádkou tak, jak se uvádějí v odborné literatuře. V diskuzi zazněla připomínka, že ne všechny rozdílné znaky jsou pravdivé. Pavlína Lišovská souhlasila a dodala, že zásadně nesouhlasí s uvedeným výrokem, že moderní pohádky jsou amorální. Naopak tématem moderní pohádky je často to, s čím se děti potýkají v každodenním životě. V moderních pohádkách se může odrážet aktuální situace ve světě a jsou více zakotveny v časoprostoru, což dětem umožňuje lépe se ztotožnit s postavami. „Děti totiž nikdy nebyly za devatero horami a řekami a neví, co si mají pod frází ‚bylo, nebylo‘ představit.“

Překvapivé je, že odborníci jsou toho názoru, že s lidovými pohádkami se děti ztotožňují lépe. To v publiku vyvolalo negativní odezvu. „Moderní pohádky odbourávají základní stereotypy, například princezna se zachrání sama,“ podotkla jedna z posluchaček. Ženy jsou totiž v lidových pohádkách zobrazovány pasivně. Pokud by se mladé dívky měly opravdu ztotožňovat s princeznami, které sedí a čekají ve věži na záchranu, nebyl by to pro ně dobrý příklad do života.

Dále nás Pavlína Lišovská seznámila s druhy pohádek; těch je nespočet. Zajímavé je, že autoři, kteří vymysleli kategorie pohádek, do svého seznamu zařadili i speciální kategorii „pohádky o hloupých čertech“. Existuje totiž tolik pohádek, ve kterých se vyskytuje hloupý čert, že si tyto pohádky zasloužily svou vlastní kategorii.

Prezentace se zaměřila také na nejznámější autory a sběratele pohádek. Pozitivní ohlas vyvolala zmínka o Jiřím Horákovi, který posbíral pohádky, v nichž se objevuje Český Honza. Pohádky porovnal a vytvořil tak ideální pohádku o Českém Honzovi.

Pohádková produkce nakladatelství Host

Následovala přednáška Pavly Nejedlé, redaktorky dětské literatury v brněnském nakladatelství Host. Představila nám pohádkovou produkci tohoto nakladatelství a prozradila nám, co se chystají v nejbližší době vydat a na co se mohou knihovníci a knihkupci těšit.

Na své přednášce nám přiblížila, jak se rozhodují v přípravě edičního plánu: „Vždy se snažíme vydávat knížky tak, abychom je mohli hrdě nabízet.“ Vysvětlila nám, že to, co nakladatelství nabízí, je práce jednotlivých redaktorů, kteří se snaží, aby tituly, které vyberou, děti bavily a zajímaly. Knihy pro děti ale kupují jejich rodiče. Stává se, že se redaktorům líbí pohádka, která je svým způsobem „šílená“, ale děti by si ji zamilovaly. Pavla Nejedlá se k tomu vyjádřila následovně: „Je tam boj, kdy je to ještě únosné pro rodiče, ale zároveň zábavné pro děti.“ Poté se jedna z posluchaček zeptala, zda se v pohádkách zaměřují na to, jestli kniha dítě někam posune nebo poučí. „Knížka může posunout dítě, i když je krásně ilustrovaná a vizuálně krásná, protože může posunout estetické normy,“ míní Pavla Nejedlá. Zaujalo mě, že v některých současných pohádkách se objevují důležitá témata jako sebeláska, handicapy, přijímání odlišností a vyjadřování svého názoru.

Rovněž jsme se věnovali cenám knih, které stále rostou. Za půl roku se náklady na tisk zvýšily o 30 %. Smlouvy se uzavřou v určitý moment a nakladatelství vydá knihy až za rok. Avšak nakladatelství nemůže vědět, co se za rok s cenami stane. Z toho důvodu se stává, že vydání některých knih musí být odloženo, protože ceny těchto knih vystoupají na takovou částku, za kterou by je nebyl nikdo ochoten koupit.

Prezentace Pavly Nejedlé

Výlet do Země příběhů

Výlet do Země příběhů vedl Matty Čechovských z Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Na začátku jsme diskutovali, jak by dnes mohly vypadat originální pohádkové postavy, které z dětství zná každý. Postřehy z publika byly různé: „Princ Bajaja spí.“, „Popelka je babičkou.“, „Otesánek si otevřel restauraci a Jelen se zlatými parohy dělá policejního poradce.“

S podobným motivem pracuje knížka Země příběhů. Matty Čechovských nám představil hru pro žáky třetí až čtvrté třídy, která je inspirována právě touto pohádkou. Na úvod jsme byli seznámeni s příběhem, podle kterého se hra odvíjela dál. Příběh vypráví o sourozencích Alex a Connerovi, kteří dostanou knihu Země příběhů, jenž září a slouží jako brána do pohádkového světa. Obě děti do pohádkového světa spadnou a uvíznou v něm. Dostane se k nim deník starého pána, který kdysi také do Země příběhů propadl. Z deníku zjistí, že jediný způsob, jak se ze Země příběhů dostat, je posbírat sedm pohádkových předmětů, díky kterým můžou provést kouzlo splněných přání. Tyto předměty jsou však schované a vedou k nim jen hádanky, které musí rozluštit.

Luštění jsme si sami vyzkoušeli a díky tomu jsme se dozvěděli, jaké pohádky se v Zemi příběhů nachází. Od každé pohádky se odvíjí soutěž nebo úkol, který děti musí splnit. Soutěží ve skupinkách a ta skupinka, která vyhraje, obdrží jeden ze sedmi magických předmětů. Některé úkoly jsme si sami vyzkoušeli, což bylo příjemné a zábavné zpestření programu.

V první pohádce – Popelce – děti dostanou kelímek a lžičku. Se lžičkou chodí k velké míse, ve které je smíchaná čočka, fazole a hrášek. Každá skupinka má však svou luštěninu, a aby donesli do svého kelímku jen tu svou, musí pečlivě třídit jako Popelky. Zvítězí ta skupinka, která naplní kelímek jako první a za výhru dostanou pohádkový předmět – oříšek.

Další návštěva je do pohádky Červená karkulka. Snažili jsme se pomocí hmatu uhodnout, jaké předměty jsou v košíku, přičemž každý předmět patřil do jedné pohádky. Pohádkový předmět – červený čepeček – dostala ta skupinka, která zvládla poznat všechny předměty, zapamatovat si je i je vyjmenovat.

Třetí hádanka se váže k pohádce Malá mořská víla. Protože Malá mořská víla nemohla mluvit, úkol pro děti spočívá v artikulaci. Členové skupinky dostanou tři slova, která musí bezhlasně vyslovit, a zbytek skupinky hádá, která slova to jsou. Vítěz dostane pohádkový předmět – mušličku.

Čtvrtá pohádka je Růženka, a jelikož v této pohádce celé království spí, děti hrají štronzo. Ten, kdo vyhraje, dostane růži.

Pátá pohádka je Sněhurka. Dostali jsme do skupinek recept na jablečný koláč a obrázky surovin. Měli za úkol podle receptu co nejrychleji složit suroviny podle správného pořadí. Nejrychlejší skupinka obdržela jablko.

Poslední hádanka zavede děti do pohádky Locika. Mají úkol podle návodu udělat pevný uzel. I když se tento úkol zdá být jednoduchý, sami jsme si zkusili uzel správně uvázat, ale nepovedlo se nám to. Skupinka, které se to podařilo jako první, dostala Locičiny zlaté vlasy.

Na konci hry se děti musí rozhodnout, jestli se spojí, aby mohli udělat kouzlo splněných přání nebo jestli si ponechají své vyhrané předměty, se kterými můžou dělat menší kouzla, ale nedostanou se ze Země příběhů. Pokud se děti rozhodnou spojit, kouzlo splněných přání funguje i v rámci místnosti a můžou si něco přát. Třeba se jim přání splní.

Na závěr padl dotaz, jestli se děti vždy snaží spojit. Matty Čechovských řekl, že se mu stalo jen jednou, aby se děti nespojily, což bylo pozitivní zakončení.

Knihovníci a knihovnice můžou ve svých programech použít přímo tuto hru nebo se můžou touto besedou inspirovat a vymyslet novou pohádkovou hru.

Jak voní pohádka

Na konci prvního dne semináře si účastníci mohli vybrat jeden z workshopů, které byly zaměřené na využití arte-, muziko-, drama- či aromaterapie v knihovnách. Já jsem si vybrala workshop Jak voní pohádka, vedený Janou Kasáčkovou s pomocí Pavlíny Lišovské. Jana Kasáčková je speciální pedagog a aromaterapeut a na svém zážitkovém workshopu se zaměřila na práci s nejmenšími dětmi. Ukázala nám, jak může vypadat meditace za použití pohádek a aromaterapie.

Na úvod si připravila prezentaci o vonných olejích a o tom, jak zvolit vůně a jak je správně míchat a ředit. V průběhu prezentace jsme si mohli sami přivonět k éterickým olejům, abychom zjistili, které nám voní. Bylo překvapivé, jak složitá je problematika vybírání vonných olejů a k čemu jednotlivé oleje slouží.

Dětem nejvíce vyhovuje vůně oleje z eukalyptu úzkolistého (Eucalyptus radiata), který má zklidňující účinky a působí proti stresu a úzkostem. Vhodný je také heřmánek, který má rovněž zklidňující účinky. Do aroma difuzéru se doporučuje dávat jednu až dvě kapky vonného oleje, aby vůně nebyla příliš intenzivní. V knihovnách se aromaterapie může využít například při meditaci s dětmi nebo před spaním v rámci programu Noc s Andersenem.

Součástí workshopu byla meditace, při které jsme využívali éterických olejů, které jsme si sami mohli vybrat a namíchat tak, aby nám směs voněla. Meditace spojená s aromaterapií a podkresem klavíru byl zajímavý a zklidňující zážitek.

Následně nám Jana Kasáčková předvedla, jak je možné aromaterapii uchopit při čtení pohádek. Knihovníci můžou například číst Bylinkové pohádky, ve kterých každý příběh pojednává o jiné bylině, a na závěr si děti můžou z bylinek něco vyrobit. Přečetla nám také krátkou pohádku Medvěd a šeptání větru. Protože se pohádka odehrává v lese, do aroma difuzéru dala éterický olej s vůní modřínu a do pozadí pustila relaxační hudbu se zvukem přírody. Odvážnější knihovníci si můžou hudbu do pozadí sestříhat podle příběhu; například když v knize prší, můžou sestříhat do hudby déšť a hřmění.

Na konci zážitkového workshopu jsme si vyrobili sůl do koupele, do které jsme si mohli dát vonný olej. Kromě éterických olejů přinesla Jana Kasáčková také bylinky, usušené květy a barvy na obarvení soli, takže jsme si každý připravili koupelovou sůl podle vlastních představ.

Sůl do koupele s růžovými a chrpovými květy

Co najdeme na pultech v knihkupectví

Druhý den semináře zahájila Šárka Pudíková z tišnovského knihkupectví Bullerbyn. Představila nám pohádkové knihy z jejich nabídky a také se podělila o její zkušenosti s dětskými čtenáři a jejich rodiči. „Na začátku jsem do toho šla s tím, že všichni rodiče chtějí číst svým dětem a všichni jsou nadšení, když děti čtou, ale z omylu mě vyvedl hned první zákazník. Přišla k nám maminka a stěžovala si, že její syn hrozně moc čte a neví, co s tím má dělat.“ Tak zjistila, že každý rodič má jinou představu, co by jeho dítě mělo číst. Musela se s tím naučit pracovat a začít si pokládat otázku, co je vlastně dobrá knížka.

Šárka Pudíková se rozhodla svou prezentaci směřovat prostřednictvím dikuze. Poprosila nás, abychom si představili svou oblíbenou knížku z dětství, a poté nám někdo řekne, že tato knížka je špatná a vlastně se pro nás vůbec nehodí. Zeptala se nás, co si o tom myslíme a jaké to v nás vyvolalo emoce. „Ptám se, protože mě jako knihkupce velice zarazilo, že rodiče mají velkou tendenci zasahovat do toho, co děti chtějí číst,“ zdůvodnila. „Často se stává, že k nám přijde rodič a prosí o doporučení knížky pro své děti. Ale místo toho, aby nám řekl, co jeho děti baví a jaké mají zájmy, řekne nám jenom věk a jestli je to holčička nebo kluk.“

Diskuze dál pokračovala otázkou, co si myslíme, že definuje dobrou knihu. Názory byly různé: „Knížka, ke které se vracíme.“, „Kniha, která se nerozpadne po prvním přečtení.“, „Kniha, na kterou se těším.“, „Knížka, která vyvolá emoce.“ nebo „Knížka, která je krásně ilustrovaná a má napínavý děj.“ Z toho plyne, že každý má jinou představu a jiné priority, a proto by rodiče měli nechat dítě, aby si vybralo samo.

Následně jsme se zabývali tím, jak přivést děti ke čtenářství. Šárka Pudíková se domnívá, že je dobře, že komiksy jsou na vzestupu, protože dříve byly vnímány negativně. I když jsou na jedné stránce třeba jen dvě věty, je důležité, aby děti měly knihy rády a četly pro radost, ne aby četly kvanta textu, který je nebaví.

Účastníci listují v knihách z knihkupectví Bullerbyn

Knihy šité dětem na míru

Následovala přednáška Hany Zobačové, spisovatelky a redaktorky nakladatelství Portál. Seznámila nás s jejich pohádkovou produkcí a vyprávěla nám stručně příběhy jednotlivých knížek, přičemž zdůraznila, co se jí na každé z knížek líbí. Nakladatelství Portál nabízí z pohádkové produkce knížky pro nejmenší, v nichž se děti učí například hledat zvířátka a počítat, i pro pokročilé čtenáře, které jsou zároveň naučné.

Jak doporučit knihu?

„Pocítila jsem velikou radost, když mě paní Lišovská pozvala na seminář, protože v tomhle domě jsem čtenářsky začínala,“ vzpomínala na začátku své přednášky spisovatelka a scénáristka Eva Papoušková. „Začínala jsem tady díky paní učitelce Miladě Hamerské, která ze zoufalství, co by s těma dětma dělala, nám začala číst na hodinách českého jazyka a psaní. Pracovala v tomhle domě v dětském oddělení a vzala nás do knihovny.“

Prozradila nám, že právě paní učitelka Hamerská nejvíce ovlivnila to, že je dnes spisovatelkou: „Troufám si říct, že způsobila nejen to, že čtu, ale i to že píšu.“

Přiblížila nám svou tvorbu i to, jaké měla problémy s vydáním pohádky Kosprd a Telecí. Tuto pohádku se jí podařilo vydat až po jejím přihlášení do soutěže Albatrosu, kde text čekal dva roky, než vyhlásili výherce. Eva Papoušková uvedla, že dětské knížky začala psát z beznaděje, z toho, že jí vyrostla dcera, která šla studovat do zahraničí. Uvědomila si, že už se nemůže vrátit do doby, kdy byla její dcera ve školce, a proto napsala právě zmiňovanou pohádku Kosprd a Telecí.

Na pohádce spolupracovala s ilustrátorkou Galinou Miklínovou, se kterou pracovala také na proslulém večerníčku O Kanafáskovi. Společně se rozhodly text v pohádce zarovnat doprava, protože Eva Papoušková je toho názoru, že pokud je text zarovnán do bloku, děti se v něm (zejména kvůli rozdělovacím znaménkům) špatně orientují. Za tento krok ji kritizovali grafici z nakladatelství, jelikož to pro knihu není běžné.

Eva Papoušková vysvětlila i to, proč se příběh odehrává ve školce. Domnívá se totiž, že když jdou děti do první třídy a učí se číst, znají především prostředí školky. „Identifikace dětí s postavami v pohádce mi přišla velmi důležitá. Proto šel příběh do školky, aby se školák mohl identifikovat.“

Ze své tvorby nám také krátce představila pohádky Cílovníci, Sára Kalamita a Vombat Jirka. Zábavně nám vysvětlila svou fascinaci australským endemitem vombatem. Vombatům například dorůstají zuby a při australských požárech poskytují své nory jako úkryt pro ostatní zvířata.

V závěru prezentace měli účastníci semináře jedinečnou možnost slyšet, jak se jmenuje a o čem bude její nová dobrodružná knížka. Je to velmi emotivní a okouzlující příběh; konec nám pochopitelně Eva Papoušková neprozradila.

Živý Pinterest aneb Jak ztvárnit pohádku

V závěru druhého dne jsme se zúčastnili workshopu Živý Pinterest aneb Jak ztvárnit pohádku vedeného Petrou Poláčkovou, Michaelou Severovou a Pavlínou Lišovskou. Ukázaly nám, co vše můžou děti vyrábět, aniž by knihovny příliš utrácely za materiály. Kupříkladu z papírových sáčků a ubrousků se dají vyrobit medvídci, popř. jiná zvířátka. Jako dekorace do květináče jsme vyráběli lvy na špejli. Z dalších nápadů bych zmínila škrabošky, které si děti můžou vyzdobit pomocí temperových barev. Nejinspirativnější byli knihovničtí skřítci, kteří se dají vyrobit z látky, výplně do plyšáků a plsti.

Výrobky ze závěrečného workshopu

Závěrem

Seminář Chceme dětem číst 14 aneb Cesta pohádkovým světem nabídl knihovníkům možnost osvojit si nové znalosti o pohádkách, diskutovat o problematice dětského čtenářství a inspirovat se pro další činnost besedami a workshopy.

Seminář hodnotím velice kladně. Program byl pestrý, zajímavý a inspirativní. Zároveň pro mě jako studentku bakalářského oboru Informační studia a knihovnictví posloužil jako náhled do profese knihovníka.

Autorkou fotografií je Eliška Pantůčková, studentka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Vaše hodnocení

Dvacet let spolupráce Městské knihovny Česká Lípa se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých

Autor:

KROULÍKOVÁ, Dana

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

Městská knihovna Česká Lípa, osoby se specifickými potřebami

Region:

07 Liberecký region

Dne 22. listopadu 2022 proběhlo v Městské knihovně Česká Lípa slavnostní setkání při příležitosti výročí 20 let působení Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) v knihovně. Na setkání byli pozváni představitelé města i zástupci organizací, které působí v oblasti péče o zdravotně postižené. Cílem tohoto setkání bylo především představit bohatou činnost českolipské Oblastní odbočky SONS, prezentovat společenské, vzdělávací i sportovní aktivity členů této organizace a představit rovněž prostory, ve kterých organizace funguje. Prostě se trochu vytáhnout, pochlubit a taky zavzpomínat a prozradit, proč zrovna v knihovně.

Ze slavnostního setkání u příležitosti 20 let spolupráce (listopad 2022)

Ale od začátku. V roce 2001 získala Městská knihovna Česká Lípa vcelku rozsáhlý objekt bývalé mateřské školy na jednom z českolipských sídlišť, který mohla přebudovat na svou zdejší pobočku, o níž přišla v 90. letech při zběsilé privatizaci. Jedná se totiž o významnou českolipskou aglomeraci, kde žije téměř deset tisíc obyvatel; proto vrátit se do této oblasti bylo pro knihovnu klíčové. Přestože objekt už zdaleka nebyl v dobré kondici (předešlí nájemníci – školka, škola a soukromá škola – jej nespravovali s pečlivostí a výhledem do budoucnosti), v knihovně jsme byli nadšeni, že se konečně vrátíme na Špičák, konečně to bude náš prostor, komfortní prostor, budou tu prostorné půjčovny, bude tu depozitář atd. Však to znáte, jak se můžeme rozložit, tak to za to stojí!

Naše radost ale netrvala dlouho. Ještě jsme ani nestačili „vybalit“ a už jsme byli konfrontováni potřebou umístit ve zdejších prostorách organizaci nevidomých a slabozrakých. Úplně nadšení jsme tedy nebyli, ale samozřejmě jsme před tímto zájmem kapitulovali a část prostor uvolnili. Ve výroční zprávě za rok 2002 se pak už uvádí:

Rok 2002 znamenal pro městskou knihovnu zahájení zcela nové spolupráce a nových aktivit. Část objektu pobočky na Špičáku začala od jara roku 2002 sloužit jako klubovna okresní odbočky SONS. Pravidelná klubová a spolková činnost SONS přerostla v průběhu roku do odborných, vzdělávacích a informačních aktivit – 24. 10. 2002 byla slavnostně zahájena činnost Střediska integračních aktivit SONS jako společenského a vzdělávacího zařízení pro občany s vážným zrakovým postižením. Knihovna vytváří pro toto středisko zázemí, zajišťuje základní služby, pomocný servis a podílí se na některých aktivitách. Kromě jiného zajišťuje dovoz zvukových knih z Ústřední slepecké knihovny K. E. Macana v Praze.

A tak jsme vedle sebe i spolu – knihovna a nevidomí – hezky fungovali, vzájemně si pomáhali a podporovali se. Čas od času jsme uskutečnili nějakou společnou akci, hmatové výstavy, přednášky, prezentace. Jenže objekt chátral, degradoval a využívání bylo čím dál tím problematičtější jak z hlediska bezpečnosti práce a využívání zdravotně postiženými osobami, tak výraznými energetickými ztrátami. Nebylo to zdaleka jednoduché ani přímočaré, trvalo to dlouho a bylo to často bezvýchodné, zkoušely se dotace. Nicméně najednou se „cesta“ uvolnila a připravila se rekonstrukce objektu, jejímž cílem bylo vybudování Komunitního centra, kde bude působit knihovna i středisko SONS. Ten vznosný název byl ovlivněn právě jednou ze žádostí o dotaci, která sice nevyšla, ale projekt se už tak vžil, že u toho už zůstalo. V každém případě zůstalo u hlavní náplně – vybudovat místo, kde se budou poskytovat kvalitní sociální služby, podporovat volnočasové, kulturní i vzdělávací akce, které zlepší sociální situace jednotlivců a přispějí ke zvýšení adaptability osob se zrakovým postižením. Všechny projektové činnosti byly vedeny tak, aby v budoucích prostorách komfortně působila knihovna, aktivně se zde mohly poskytovat služby zdravotně postiženým, zejména s postižením zrakovým. V únoru 2019 jak knihovna, tak SONS své prostory dočasně opustili, aby se na konci stejného roku mohli do zrekonstruovaných prostor vrátit.

Náročnou rekonstrukcí (za 35 milionů Kč) získala knihovna velice komfortní prostory, které se o stávající půjčovny rozšířily o víceúčelový sálek, a dokonce došlo i na doslova luxusní sklad. Celá jedna část objektu byla pak rekonstruována přímo podle potřeb odbočky a zrakově handicapovaných. (O provedené rekonstrukci jsme informovali v samostatném článku v č. 4/2019, pozn. red.)

Vlevo SONS, vpravo knihovna

Detail části budovy, v níž sídlí českolipská odbočka SONS

Vchod do budovy

Prostory jsou plně bezbariérové a jsou vybaveny informačním systémem pro zrakově postižené, včetně akustických majáčků. Ve dvou patrech bezbariérového objektu jsou klubovny, masérna, učebny pro vzdělávání, sportovní střelbu i sportovní aktivity nevidomých, dokonce i cvičná kuchyně a velkorysé sociální zařízení.

Ukázka informačního systému

Akustická střelba (září 2021)

Přilehlá zahrada poskytuje venkovní sezení pod pergolou a zajímavostí mohou být cvičné chodníčky a cesty s různým povrchem pro trénování pohybu v různých prostředích.

Zahrada s pergolou

Cvičné dráhy pro nevidomé

Okresní odbočka SONS zde vedle sociálně právního poradenství provozuje sociálně aktivizační služby, prezentuje a poskytuje kompenzační pomůcky a současně zajišťuje široké zájmové, sportovní, vzdělávací, kulturní i společenské aktivity zrakově postižených občanů. Toto zařízení je velmi kvalitně a v plné šíři vybavené technickými prostředky a pomůckami pro zrakově postižené.

Objekt je svěřen Městské knihovně Česká Lípa, která jej kompletně spravuje, a Okresní odbočka SONS je zde v pronájmu, který je stanoven jako nekomerční; hradí si služby a energie, ale o vše ostatní se stará knihovna. Prostředky na pronájem a náklady na služby a energie získává SONS především z rozpočtu města Česká Lípa, které je uvolňuje prostřednictvím svého sociálního grantu na základě předloženého projektu. Knihovna se SONS těsně spolupracuje a případným potřebám a požadavkům organizace vychází vstříc. Klienty SONS přednostně uspokojujeme při půjčování audioknih, připravujeme zakoupení licence pro půjčování zvukových knih z Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana.

Těsnost spolupráce je dána především společnou adresou, získanou před mnoha lety, tehdy především jako zázemí pro spolkovou činnost a vlastní aktivity. Za společná dlouhá léta jsme vyzkoušeli různé společné projekty, podpory, dotace, aktivity. Nejdůležitější hodnotou pro SONS však bylo získání zázemí, svého prostoru, klidu pro vlastní práci, emancipace v rámci ostatních organizací a služeb pro zdravotně postižené a soustředění pro poskytování vlastních specifických aktivizačních činností a sociálních služeb. Díky tomu se odbočka SONS stala neobyčejně silným partnerem města, který zajišťuje poradenství a servis zdravotně postiženým občanům města a současně realizuje množství edukačních i popularizačních projektů a akcí pro širokou veřejnost, zejména pak děti a mládež. Na nás je pak průběžná kontrola a péče o daný prostor, jištění po technické stránce, aby pohyb a především zdejší působení bylo bezproblémové, bezpečné, klidné a spokojené.

Z vernisáže hmatové výstavy archeologických reprodukcí Doteky věčné krásy (únor 2008)

Aktuálně vymýšlíme další nové společné aktivity, ale domnívám se, že i bez nich tu naši nevidomí mají co dělat, o koho se starat a zajištění plného komfortu služeb knihovnou možná spíš umocní jejich schopnosti a dovednosti, které předávají dalším. Ostatně i o tom se jednalo na celostátní konferenci SONS a knihovny, která proběhla 19. května 2022 v Zrcadlové kapli Klementina a na níž bylo rovněž podepsáno memorandum o spolupráci mezi SONS a SKIP.

Účastníci konference SONS a knihovny

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Česká Lípa s výjimkou fotografie z konference SONS a knihovny, kterou pořídil Roman Giebisch z Národní knihovny ČR.

Vaše hodnocení

Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě 2022

Autor:

BEŽOVÁ, Michaela, HALAMA, Vojtěch

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě, digitální technologie

Konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě, jejíž 23. ročník proběhl ve dnech 30. listopadu až 1. prosince 2022, se vrátila k fyzickému formátu v prostorách budovy Národního archivu na Chodovci. Po dvou letech v online podobě byl přednáškový sál konečně zase naplněn posluchači, jak ve svém úvodním slovu s potěšením poznamenala ředitelka Národního archivu Eva Drašarová.

Účastníky konference uvítala Eva Drašarová

Tomáš Foltýn z Národní knihovny ČR, který společně s Vítem Richterem konferenci moderoval, na druhou stranu poznamenal, že online mód byl v určitém smyslu výhodný, neboť umožňoval vysokou účast a konferenci v covidových letech sledovalo až šest set lidí najednou. I v roce 2022 byly přednášky opět nahrávány, je tedy možné zhlédnout jejich záznamy a prohlédnout si prezentace jednotlivých účastníků. Na dvoudenním setkání, které organizovaly Národní archiv, Národní knihovna ČR a SKIP, bylo prezentováno téměř čtyřicet příspěvků.

Účastníci v sále

Tomáš Foltýn

Vít Richter

První den konference

První blok konference uvedly zástupkyně Ministerstva kultury ČR s informacemi o podpoře digitalizace kulturního a kreativního sektoru v rámci Národního plánu obnovy. Eva Teuerová, Eržika Kubínová a Martina Jamborová představily dotační program Digitalizace kulturních statků a národních kulturních památek. Ten je zaměřen především na nákup vybavení potřebného k digitalizaci; do uznatelných nákladů nově spadá i vyškolení personálu k obsluze pořizovaných přístrojů. Příští výzva by měla být vyhlášena na přelomu srpna a září 2023. Petra Miturová z téže instituce navázala s příspěvkem o připravovaném programu v rámci Národního plánu obnovy s názvem Další rozvoj digitalizace v oblasti knihoven. Ten bude určen krajským knihovnám, Národní knihovně ČR a Moravské zemské knihovně v Brně a počítá s minimálně čtyřiceti projekty. Výzva bude vyhlášena v roce 2023. V dalším příspěvku představila Michaela Bežová z Národní knihovny ČR nově vypracovanou Národní strategii digitalizace novodobých knihovních fondů. Ta se zabývá především metodami výběru titulů k digitalizaci a obsahuje sérii doporučení pro jednotlivé typy knihoven, která mohou vést k efektivnější koordinaci digitalizace knihovních fondů v ČR. Blok pak uzavřel Martin Lhoták z Knihovny AV ČR, který prezentoval aktuální stav vývoje open source ekosystému pro digitalizaci a digitální obsah (nejen) v knihovnách zahrnujícího systémy Kramerius, ProArc a ARCLib. Uvedl, že je již možné přecházet na nejnovější verzi Krameria (K7) a že do konce roku bude spuštěna nová verze České digitální knihovny.

Druhý blok patřil především archivům. Petr Vojta a Daniel Růžička hovořili o fungování Spisového archivu České televize a také o aktuálním projektu historické a teoretické analýzy televizní tvorby. Linda Kimrová z Univerzity Karlovy se ve svém příspěvku zabývala problematikou digitálního restaurování barev na starších typech barevných fotografií a jejich následné digitalizace. Nadežda Andrejčíková z firmy Cosmotron Bohemia, s.r.o., hovořila o knihovním systému Advanced Rapid Library (ARL) a jeho implementaci v knihovnách Zemského archivu v Opavě s důrazem na správu bez další potřeby programátora. Martina Šťastná se ve svém příspěvku zabývala naopak digitalizací administrativy, a to v Národním filmovém archivu. Podělila se o řadu zkušeností od komplikovaných počátků ústupu od papírového systému až po současnou kombinaci různých elektronických řešení. Dopolední sérii příspěvků uzavřel Jan Valenta ze společnosti EXON s.r.o., který prezentoval systém KAITOS určený pro automatizaci procesu digitalizace za využití moderních softwarových řešení na bázi umělé inteligence, především v oblasti zpracování skenů a identifikace metadat.

Že 2D digitalizace či fotografie trojrozměrných objektů k badatelské činnosti mnohdy nestačí, to ve třetím bloku potvrdily Klára Rybenská a Barbora Borůvková z Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. Nabídly proto řadu metod tvorby 3D modelů na příkladech vybraných typářů a za nejúčinnější označily fotogrammetrii, kdy je trojrozměrný model poskládán ze zhruba pěti desítek fotografií bez potřeby nákupu drahých a specifických skenerů. Tomáš Pechánek z téže instituce představil svůj projekt rekonstrukce exteriéru zaniklé zvonice v prostoru hospitalu Kuks, a to rovněž prostřednictvím digitálního 3D modelu. Prezentace aplikace MemoGIS Praha, kterou přednesla Aneta Plzáková z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, byla účastníky konference označena za nejlepší příspěvek celého setkání. Aplikace mapuje dějiny holokaustu v Praze, včetně bydlišť tehdejších židovských obyvatel a míst spojených s jejich perzekucí. Jan Červinka z Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze a Městské knihovny Nymburk poté představil databázi Industriální topografie, veřejné rozhraní Registru průmyslového dědictví. Databázi spravuje Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze, které se vedle mapování významných průmyslových míst snaží hledat způsoby jejich zachování prostřednictvím nových způsobů využití. Další plánovaný příspěvek Matěje Rejnocha ze společnosti Tasty Air s.r.o. s názvem Využití 3D animace v edukativních aplikacích pro muzea se nakonec neuskutečnil; zveřejněna byla pouze prezentace.

Čtvrtý a poslední blok prvního dne odstartoval příspěvek Jana Šejbla z Náprstkova muzea o nejstarších fotografiích z Číny, jež má toto muzeum ve svém fondu. Jelikož jde o fotografie do kukátkových stereoskopů, u nichž je možné vnímat třetí rozměr, hrají digitální technologie nezastupitelnou roli v jejich archivaci a zpřístupňování.

Jan Šejbl si připravil příspěvek Čína ve třech rozměrech: nejstarší fotografie z Číny v Náprstkově muzeu

Lenka Pokorná Korytarová a Jindra Pavelková z Moravské zemské knihovny v Brně poté představily projekt Česká literatura ve světě a světová literatura v Čechách v letech 1989–2020. Ten se zaměřuje na dokumentaci recepce světové literatury v ČR a naopak překladů bohemik v zahraničí. Mezi jeho výstupy bude patřit mimo jiné databáze překladů a specializované mapy. O stech letech pokusů o zřízení národního zvukového archivu hovořila Iva Horová z Národní technické knihovny. Informovala především o současné krizové situaci, kdy projekty archivace zvukových dokumentů končí bez institucionálně zaštítěné náhrady a rychle degradující zvukové kulturní dědictví může být nenávratně ztraceno. V dalším příspěvku prezentovali Marek Fišer a Tomáš Kykal z Vojenského historického ústavu Praha Digitální studovnu Ministerstva obrany ČR. Ocenili možnosti systému Kramerius zpřístupnit dokumenty knihovního, archivního i muzejního charakteru v jedné digitální knihovně i spolupráci s výzkumným projektem PERO, ve němž je vyvíjen nástroj PERO OCR, který jim umožňuje zveřejňování transkripcí rukopisných dokumentů.

První den konference uzavřel Aleš Brožek ze Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem svým již tradičním přehledem množství zdigitalizovaných dokumentů v českých knihovnách za uplynulý rok. Informoval také o novinkách v českých digitálních knihovnách a podělil se o postřehy z pohledu jejich uživatele i administrátora.

Druhý den konference

Program druhého dne zahájil Martin Rechtorík z Národního archivu se svým příspěvkem o archivaci českých účtů na sociální síti Twitter. Národní archiv pravidelně sklízí přes 300 účtů českých politiků, ministerstev nebo paměťových a informačních institucí a k dispozici má již více než 50 GB dat. O archivaci webu hovořila i Marie Haškovcová z Národní knihovny ČR, jež představila nejen fungování Webarchivu, ale rovněž výsledky výzkumného projektu Vývoj centralizovaného rozhraní pro vytěžování dat z webových archivů, díky němuž byl vytvořen WACloud – centralizované rozhraní pro jednodušší práci s daty, které má Webarchiv k dispozici. Pavlína Nimrichtrová z Národního archivu se ve svém příspěvku zabývala rovněž archivací dat, ale těch prostorových. Národní archiv se společně s Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy, v. v. i., v projektu Geografické informační systémy a plnění povinností legislativy v oblasti archivnictví zabýval geodaty, jejich validací a trvalým uložením v digitálních archivech. V rámci Olympijského studijního a informačního centra Českého olympijského výboru byla v roce 2022 zaregistrována knihovna, kterou představil Petr Kliment. Knihovna je provozována hybridním způsobem; je v ní tedy možné nalézt fyzické svazky, ale rovněž bohatý digitální obsah, především v podobě fotografií nebo videí s olympijskou tematikou. Jako poslední v prvním bloku vystoupila Anna Pavlíková z Národní knihovny ČR, jež se ve svém příspěvku zaměřila na novou verzi digitální knihovny Manuscriptorium, která je určena pro prezentaci digitalizovaných historických dokumentů. Nová, v pořadí již čtvrtá verze se zaměřuje na zvýšení badatelského komfortu při práci s digitalizovanými daty, například prostřednictvím nástrojů pro tvorbu personalizovaného obsahu nebo přidáním nových funkcí na nástrojové liště. Uživatelé si rovněž mohou vytvořit svou osobní kolekci nebo sestavit virtuální výstavu.

Po první přestávce druhého dne spojili své síly Jiří Šilha ze společnosti Tritius Solutions a.s. a Pavel Hájek z Národního památkového ústavu, aby představili instance knihovního systému Tritius, které jsou v této odborné a výzkumné organizaci využívány pro dokumentační fond (fond jednotlivých knihoven) a zámecké knihovny (historické fondy tohoto typu knihoven). Kromě toho byl představen i modul revize, který je v těchto instancích používán. Jana Macháčková z firmy Axiell s.r.o. ve svém příspěvku představila možnosti digitalizace sbírkových předmětů v muzeích nebo galeriích v České republice. V současné době je realizován projekt s názvem Nahráno – Otevřeno: Digitalizace, zpřístupnění a edukativní využití uměleckých sbírek v paměťových institucích, na kterém se podílí Muzeum umění v Olomouci, Moravská zemská knihovna v Brně, Knihovna AV ČR a Národní archiv na Islandu. Díky projektu vzniklo digitalizační workflow za účelem digitalizace grafik z fondů Muzea umění v Olomouci. Dalšími řečníky v tomto bloku byli Miloš Pacek společně s Petrem Žabičkou z Moravské zemské knihovny v Brně. Ti publiku ukázali bohatou mapovou sbírku, která je v depozitářích knihovny uchovávána a rovněž v posledních letech hojně digitalizována. Pro lepší práci s mapami byl vytvořen nástroj Mapseries, který zjednodušuje katalogizaci listů mapových děl.

Miloš Pacek a Petr Žabička vystoupili s příspěvkem Katalogizace mapových děl s pomocí nástroje Mapseries

Následující příspěvek si rovněž připravila dvojice, a to Bronislava Navarová a Lívia Kurucová z Univerzitní knihovny v Bratislavě. Příspěvek byl věnován jarmočným (kramářským) a pouťovým tiskům, jež se nacházejí ve fondu knihovny. Od roku 2020 se pracovníci knihovny zaměřují na bibliografické zpracování, restaurování a rovněž digitalizaci těchto tisků; celkem jich bylo již zpracováno přes 630. Tištěné dědictví představila i Barbora Horáková z Krajské knihovny v Pardubicích. Tato krajská knihovna se nezaměřuje pouze na zpracování a digitalizaci svých fondů, ale rovněž fondů z dalších paměťových institucí v Pardubickém kraji. Je tomu tak i z toho důvodu, že krajská knihovna nemá k dispozici dostatečně rozsáhlý fond a v některých případech není možné titul zdigitalizovat kompletně. Díky spolupráci s ostatními institucemi ale může dojít ke kompletnímu zpracování titulů a jejich následnému zpřístupnění uživatelům.

Další blok přednášek otevřeli Dávid Baranko společně s Evou Kalužákovou s přednáškou týkající se vzniklého konsorcia Knižnice pre Slovensko, které má v současné době 40 členů. Toto konsorcium si klade za cíl prosadit knihovny jako místo, kde uživatel může získat všechny typy informací, celoživotně se vzdělávat, ale rovněž rozvíjet své počítačové dovednosti a dovednosti potřebné pro průmysl 4.0, a to díky kreativním laboratořím SmartLab.

Eva Kalužáková svůj příspěvek nazvala Knižnice pre Slovensko (nielen o digitálnom vzdelávaní)

Inspirativní stánek Centra vědecko-technických informací SR

Na Katedře informačních studií a knihovnictví, která je součástí Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, se intenzivně věnují prezentaci digitalizovaných dokumentů a objektů při výuce. Pavlína Mazáčová představila konkrétní výstupy projektu Humanitní vědy dokořán, který se zabýval vytvořením digitálních vzdělávacích zdrojů pro gymnazisty, a to dvěma způsoby – autentický životní příběh na základě skutečných událostí; role-playing, kdy si student volí roli, ve které bude příběh procházet. Následná prezentace Karolíny Šimůnkové, Pavlíny Nimrichtrové a Doroty Müllerové z Národního archivu přiblížila ochranu osobních údajů a osobnostních práv v českých archivech, jež řešil i projekt Analýza zpracování osobních údajů v archiváliích. V jeho rámci byl vytvořen i dotazník zaměřený na ochranu těchto dat. Posledními přednášejícími tohoto bloku byli Josef Schwarz a Vlastimil Krejčíř z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a velké výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ. Hovořili o infrastruktuře Digitalia MUNI ARTS, která propojuje jednotlivé digitální platformy (například Digitální knihovnu Arna Nováka, Digitální knihovn u Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, databázi Filmové Brno aj.).

Josef Schwarz a Vlastimil Krejčíř své vystoupení nazvali Digitalia MUNI ARTS – více než digitální knihovna: výzkumná infrastruktura Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a systém Islandora

Poslední část konference zahájili Michal Klodner a Matěj Strnad z Národního filmového archivu. Představili sbírkový fond pro experimenální film, videoart a příbuzné oblasti s názvem Videoarchiv, který vzniká prostřednictvím výzkumného projektu Audiovizuální dílo mimo kontext kinematografie: dokumentace, archivace a zpřístupnění. Ve Videoarchivu jsou jednotlivá díla nejen dokumentována, ale rovněž archivována a zpřístupňována. Další prezentující byla Adéla Faladová ze samostatného oddělení autorského práva Ministerstva kultury, která se ve své prezentaci věnovala novele autorského zákona v souvislosti s díly nedostupnými na trhu, jejichž seznam podle zákona vytváří Národní knihovna ČR. Lenka Maixnerová z Národní knihovny ČR navázala na svou přednášku z roku 2021, kdy referovala o postupném otevírání dat v Národní knihovně ČR. V roce 2022 se podařilo knihovně zpřístupnit tři databáze pod licencí CC0 (Česká národní bibliografie, Databáze národních autorit NK ČR, Centrální adresář knihoven a informačních institucí v ČR) a osm dílčích datových sad autorit. Všechna data jsou k dispozici v Národním katalogu otevřených dat a rovněž na portálu data.europa.eu.

Lenka Maixnerová přednesla příspěvek Otevírání dat v NK ČR v roce 2022

V Národní knihovně ČR se nejen otevírají data, ale také restaurují a digitalizují negativy z fotoarchivu ČTK. Několikaletou spolupráci mezi těmito dvěma institucemi představil Petr Kukač. Konference byla ukončena přednáškou Evy Vele ze spolku Wikimedia ČR, která upozornila na informační ztráty v kulturních institucích a představila možnosti uchovávání kulturního dědictví prostřednictvím projektů Nadace Wikimedia.

Konferenční program ukončila přednáška Evy Vele nazvaná Jak předcházet informačním ztrátám v kulturních institucích způsobených neočekávatelnými krizemi

Závěrem

23. ročník konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě přinesl 38 příspěvků, které se týkaly různorodých činností v paměťových institucích, jež jsou spjaté s digitálním světem. V něm se tyto instituce pohybují již mnoho let, ať už jde o samotnou digitalizaci dokumentů, jejich dlouhodobou archivaci a prezentaci uživatelům prostřednictvím vyvíjených nástrojů a aplikací, které umožňují více než jen jednoduché prohlížení, ale rovněž vlastní badatelskou práci například v rámci digital humanities. Konference je tak pro posluchače skvělou příležitostí zjistit, jakými aktivitami se jednotlivé instituce v sektoru GLAM (galerie, knihovny, archivy, muzea) zabývají, což je pro mnohé velmi přínosné a žádané. I proto se již připravuje další ročník, který se bude konat 29. a 30. listopadu 2023.

Než se uskuteční, můžete se, jak již bylo naznačeno, ke konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2022 vrátit prostřednictvím videozáznamů:

Autorkou fotografií je Linda Jansová z Národní knihovny ČR.

Vaše hodnocení

Virtuální výstava k výročí založení Národní knihovny ČR

Autor:

WANČOVÁ, Nina

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

Národní knihovna ČR, výstavy

Otázka propagace knihoven, jejich služeb, historie či jiných knihovnických zajímavostí je v současné době stále palčivější. Jednou z možností, jak moderním a atraktivním způsobem propagovat nejrůznější témata, jsou virtuální výstavy. Právě virtuální výstava byla vytvořena k 245. výročí založení Národní knihovny ČR. Jako téma výstavy byl vybrán její historický fond a zejména pak sbírka Bibliotheca nationalis.

První kapitola se věnuje historii a okolnostem vzniku knihovny

Obsah výstavy

Výstava je rozdělena do tří kapitol a trvá 21 minut. První kapitola představuje okolnosti vzniku knihovny a osvícenství, jehož myšlenky byly pro založení Národní knihovny ČR zásadní. Návštěvníci se také seznámí s postavou jejího zakladatele Karlem Rafaelem Ungarem.

Karel Rafael Ungar je představen jako osobnost v kontextu osvícenství

Druhá kapitola se zaměřuje na jednotlivé prvky ve starých tiscích a rukopisech a je doprovázená bohatým autentickým obrazovým materiálem. Závěrečná třetí kapitola prezentuje důležité vlastníky knih. Najdeme mezi nimi jak jednotlivce, tak instituce. Jedním z důležitých zdrojů pro rozvoj fondu byly zrušené kláštery, kterém se výstava také věnuje.

Tereza Paličková z Oddělení rukopisů a starých tisků (ORST) Národní knihovny ČR, které mělo na starosti zejména obsah, dodává:

Historie stále je doménou mužů. My jsme však ve výstavě představily i tři ženy šlechtického původu, které se – každá jiným způsobem – otiskly do dějin knih.

Výstava prezentuje tři významné ženy spojené s dějinami knih

Vznik výstavy

Vytvářet virtuální výstavu není o nic snazší než vytvářet „klasickou” fyzickou výstavu. V něčem je to možná ještě náročnější, protože v online prostředí je velká konkurence a lidé jsou zvyklí na internetu sledovat zábavné a nápadité věci.

Realizaci výstavy umožnil grantový projekt Virtuální rekonstrukce rozptýlených provenienčně bohemikálních knižních celků v tuzemských i zahraničních knihovnách v rámci výzvy NAKI II. Výstava byla vytvořena v českém open source nástroji INDIHU Exhibition, za jehož vývojem stojí kromě jiných institucí i Národní knihovna ČR. Tento nástroj mohou využívat i další zájemci z řad paměťových institucí prostřednictvím webového rozhraní.

Autorský tým vytvářel výstavu přes osm měsíců a pečlivě vybíral informace i bohatý obrazový materiál, kterého bylo v tomto případě velké množství. Ke složitosti přípravy výstavy Tereza Paličková dodává:

Porozumění starým tiskům není snadné a je třeba se naučit na jednotlivé prvky v knihách pečlivě dívat.

Oddělení ORST historický fond nejen spravuje, ale i zkoumá. Najdeme v něm literární památky od počátku písemnictví do roku 1800 s ojedinělými přesahy do 19. i počátku 20. století.

Jednou z nejvýraznějších součástí výstavy je animace Jak rozumět starým tiskům. V ní jsme představili základní prvky starých tisků, nastavili potřebnou terminologii, což online návštěvníkům usnadnilo porozumění.

Animace je dostupná na platformě YouTube a lze ji využít i samostatně (bez výstavy):

Pro výstavu také vznikl originální audio komentář, obsahuje i hudební doprovod a je tak opravdu multimediální.

Virtuální výstava je přístupná na adrese https://exhibition.indihu.cz/view/bibliotheca-nationalis.

Obrazový doprovod pochází přímo z online výstavy Bibliotheca nationalis.

Vaše hodnocení

Únikovka s knihovnou ve Zlíně

Autor:

FILÍPKOVÁ, Eva

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

hry, Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně

Region:

09 Region Velká Morava

V červenci 2021 připravila Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně pro své čtenáře novinku – únikovou hru. S nápadem přišli pracovníci oddělení bibliografie a informačních služeb, kteří se pustili i do realizace.

Prvotním impulsem byly společné zážitky z několika únikových her, které jsme si ve svém volném čase byli zahrát. Bavily nás, a tak jsme si jednou řekli, že bychom mohli zkusit nějakou hru vymyslet. S přípravou únikové hry jsme neměli zkušenosti, a tak nezbývalo než si sednout a zkusit najít cestu, jak ji připravit. Nejprve jsme vymysleli úkoly a hádanky, které by se daly využít. Protože jsme limitováni místností, v níž hra probíhá a jejíž vybavení nelze měnit, postupně došlo k vyřazení některých úkolů, které byly v těchto podmínkách nerealizovatelné. Se soupisem úkolů a hádanek proběhl brainstorming přímo v místnosti, kde se měla hra odehrávat. Pokusili jsme se načrtnout cestu, kterou by se hráči mohli ubírat. Po navržení plánu hry jsme zkoušeli pro jednotlivé kroky nastavit úkoly a případně je upravit.

Skupinová studovna, kde hra probíhá

Důležitou součástí přípravy byl přesný popis cesty popsaný do nejmenších detailů, který byl doplněn nákresem s jednotlivými postupy. Tento popis nám teď pomáhá, když místnost připravujeme pro další tým. Když jsme byli přesvědčeni, že je hra hotová, vyzkoušeli ji dobrovolníci z řad kolegů. Při hře byli pod pečlivým dohledem, což na klidu nepřidalo, ale testování zvládli skvěle. My jsme díky tomu získali zpětnou vazbu a měli přehled o problémech, které nastaly. Některé úkoly bylo třeba zjednodušit, u jiných připravit nápovědu. Ale ani sebedokonalejší příprava a zkoušení nedokáže odhalit všechny chyby a náhody, které objeví posléze sami hráči. Místnost pak obvykle opravujeme po jednotlivých hrách, při nichž hráči našli neplánovanou skulinku.

První hrou byla Krádež za bílého dne. Hráči jsou členy zločineckého gangu, který chce oloupit badatele o jeho odměnu za ohromný nález. Druhou hru Šéfova kancelář jsme spustili o rok později. Protože Zlín slaví 700 let od první písemné zmínky, zápletka hry souvisí s nejznámější zlínskou osobností – s Tomášem Baťou – a se situací, která se v historii Baťových závodů opravdu stala. Jeden ze zakladatelů firmy, bratr Tomáše Antonín, podepsal několik směnek, a firma se tak kvůli dluhu ve výši osmi tisíc zlatých ocitla před bankrotem. Hráči se tedy stávají asistenty Tomáše Bati a v jeho pomyslné kanceláři hledají návrhy nových bot, kterými chce vyplatit věřitele.

Hra Šéfova kancelář

Hráči hledají návrhy bot

Šifry a úkoly se mohou ukrývat kdekoliv

Tým může mít dva až pět hráčů a má hodinu na splnění úkolů, rozluštění šifer a dosažení cíle. Do místnosti si nesmí nic vzít a k luštění smí použít jen svůj důvtip a pozorovací talent. Mají však možnost říct si o nápovědu; ta jim ale k celkovému času přičítá minuty navíc. Čas si naopak mohou ubrat, pokud se jim podaří objevit žetony, které jsou v místnosti skryty.

Na hru je většinou třeba se dopředu přihlásit, abychom místnost přichystali. Hra se totiž odehrává ve skupinové studovně, a tak se tam v jeden den může sejít nejen úniková hra, ale také třeba Klub milovníků knih. Postupně jsme zjistili, že začátky her musí mít pevně stanovené časy, abychom byli schopni vše jednodušeji zkoordinovat. Mezi časy jednotlivých her máme půl hodiny na přichystání místnosti. Nejnáročnější přípravy jsme dosud měli v den, kdy týmy odehrály tři hry, přičemž se vystřídaly obě únikovky.

Šéf musí mít pořádný stůl pro porady

Ze Šéfovy kanceláře je výhled do areálu závodů

Hru hrají nejčastěji rodiny s dětmi nebo skupiny přátel. První kategorie častěji hraje v období prázdnin, ať už letních či podzimních, nebo jiných dnů, kdy mají děti volno ve škole, a druhá si častěji vybírá dny během školního roku. Nejmladšímu účastníkovi, který se nechal v místnosti zavřít, ještě nebyl ani rok a nejstaršímu bylo přes šedesát.

Hru od jejího začátku v červenci 2021 do konce října 2022 absolvovalo 51 týmů a dohromady 200 hráčů. Hru Krádež za bílého dne si zahrálo 35 týmů a 135 hráčů a hru Šéfova kancelář 16 týmů a 65 hráčů. Hra byla zpočátku zdarma; postupně jsme ji zpoplatnili, ale dosud jsme se nesetkali s negativní reakcí. Poplatkem zvýhodňujeme registrované čtenáře, kteří mají hry zdarma i nadále.

Na webu knihovny je umístěna stránka Únikovka s knihovnou, kde kromě základních informací a nabízených her mohou lidé najít i tabulku se jmény a časy nejlepších týmů, kterou někteří poctivě sledují. Momentálně nejlepší z týmů vyřešil Krádež za bílého dne v čase 15:16,74 minut a Šéfovu kancelář za 22:45,34 minut. Byly však i týmy, kterým se hru ve stanoveném čase nepodařilo dohrát. Některé si řešení nechaly prozradit, jiné ho však odmítly a přišly znovu. I neúspěšné týmy však odcházejí s úsměvem na rtech, protože základní cíl – pobavit se – hra splnila.

Většina hráčů, kteří si přišli zahrát jednu hru, se vrací zahrát si i tu druhou, doporučují je svým kamarádům a stále se ptají, kdy bude další místnost. Také proto jsme se rozhodli, že v roce 2023 připravíme další únikovku, která snad hráče pobaví a potěší stejně jako dvě předcházející.

Nadšené týmy hráčů

Fotografie pocházejí z archivu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně.

Vaše hodnocení

Kniháčkovo počteníčko v Městské knihovně Jihlava funguje již osm let

Autor:

PAVLÍČKOVÁ, Radka

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

čtenářské kluby, čtení, Městská knihovna Jihlava

Region:

09 Region Velká Morava

Už od začátku roku 2015 si skřítek Kniháček (patron dětského oddělení naší knihovny) pohrával s myšlenkou pravidelně pořádat zábavné čtení pro děti. A nebyl by to skřítek Kniháček, aby zůstalo jen u myšlenky. Už mockrát nás o tom přesvědčil. A tak v březnu spatřilo světlo světa první Kniháčkovo počteníčko.

Počátky Kniháčkova počteníčka (2015)

Naše nejmladší posluchačka (2015)

Na něm se na jeho začátku podílely všechny knihovnice z naší knihovny. Každá z nás si vždy pro malé čtenáře připravila ukázky z knížek, které by je mohly zaujmout.

Počteníčko v zimě (2016)

Jaro v korunách stromů (2017)

Vánoční počteníčko poprvé (2017)

Vánoční počteníčko podruhé, tentokrát s vyráběním záložek (2017)

Postupem času změnilo Kniháčkovo počteníčko svůj formát a rozdělilo se na dvě větve. Jedna se kromě čtení začala věnovat ještě více tvoření a je určena pro děti ve věku od tří do šesti let. Druhá se zaměřuje na dětské kolektivy a zde se potkáváme se staršími dětmi ve věku od sedmi do jedenácti let. V současné době už více než čtyři roky spolupracujeme se čtenářskými kroužky ze ZŠ E. Rošického. Pro děti je v tomto případě kromě čtení vždy připravena zajímavá aktivita na základě vybraných knižních ukázek.

Témata Kniháčkových počteníček jsou různá. Někdy dětem představíme konkrétního autora; zatím jsme se seznámili s Milošem Kratochvílem, Klárou Smolíkovou, Roaldem Dahlem, Davidem Walliamsem a dalšími. Jindy jsou zaměřená tematicky. Nejčastějším a nejoblíbenějším tématem jsou Vánoce; těm je zkrátka těžké odolat.

Dne 28. listopadu 2022 se na Kniháčkovu počteníčku mohli naši nejmenší potkat s andělem a čertem. A zájem o toto setkání byl opravdu veliký, přišlo na ně 19 dětí v doprovodu svých rodičů, takže na dětském oddělení bylo odpoledne vskutku veselo. Návštěva čerta sice některé děti trošku zaskočila, dokonce ukápla i nějaká ta slzička, ale nakonec se s čertíkem skamarádily a domů odcházely spokojené s vlastnoručně vyrobenou lucerničkou v ruce.

Občas pro děti připravíme malé překvapení a na počteníčko se musí kromě nás připravit také ony. A kupodivu to vždy zvládají skvěle.

Jedno z nejpovedenějších počteníček pro starší čtenáře proběhlo asi před dvěma lety, když si povídání o své nejoblíbenější knížce měly připravit právě i děti.

Na konci dubna a na začátku května 2019 se tak uskutečnila dvě velmi milá a příjemná setkání. Nejdříve své nejoblíbenější knihy představily paní knihovnice a děti se tak mohly dozvědět, jaké knihy měly rády, když byly tak staré jako ony.

Pak už dostaly slovo děti a bylo to naprosto báječné. Děti se nestyděly, velmi pěkně nám o knížkách povídaly, a dokonce došlo i na krátké ukázky, které sice nebyly předem připravené, ale děti nezaskočily a zvládly je přečíst na výbornou. Měly jsme opravdu velmi pestrou nabídku knih – od historických přes hororové až k těm, které nás dokážou rozesmát.

Závěr druhého počteníčka byl mimo jiné i velmi dojemný. Děti nás totiž překvapily sladkou odměnou a poděkováním za dvouletou spolupráci. Po prázdninách z nich totiž budou šesťáci a ve čtenářském kroužku končí, proto už se budeme potkávat „jenom“ při odpoledním půjčování. Po čase musíme konstatovat, že tomu tak k naší velké radosti opravdu je.

Počteníčko pro příměstský tábor (2018)

O pejskovi a kočičce (2018)

Valentýnské počteníčko (2019)

Moje nejoblíbenější kniha (2019)

Jedno krásné letní počteníčko (2019)

Do našeho počteníčka také zasáhl covid. Ale obnovili jsme ho hned, jak jen to bylo možné, a navázali tam, kde jsme před ním skončili.

Poslední předcovidové počteníčko s Davidem Walliamsem (2020)

Jedno ze série detektivních počteníček (2022)

Za andělem do knihovny (2022)

Zájem ze stran škol i veřejnosti je stále velký, možná i větší než před nucenou pauzou a to nás velmi těší. Největší radost ale stoprocentně má náš skřítek Kniháček!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Jihlava.

Vaše hodnocení

Výstavy pro knihovny zdarma

Autor:

HARTMANOVÁ, Květa

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

výstavy

Odborná sekce:

Klub tvořivých knihovníků

Už řadu let poskytuji knihovnám ve formátu PDF předem připravené výstavy, které si zájemci sami vytisknou, a pokud chtějí, mohou je doplnit svými vlastními aktivitami, např. výstavkou knih, besedou atd. Tento projekt je sice určen převážně malým knihovnám na podporu jejich činnosti, využívají ho však i městské, krajské a vysokoškolské knihovny.

Pokud máte o mé výstavy zájem, veškeré informace a ukázky panelů z jednotlivých výstav najdete na webu Výstavy pro knihovny zdarma, která je realizována za finančního přispění SKIP Praha (díky!). Na webu najdete nejen starší výstavy, ale postupně jsou přidávány nové. Ke konci roku 2022 bylo knihovnám k dispozici osmnáct výstav ve čtyřech tematických řadách:

Historická témata;
Cestopisné výstavy;
Česko očima Američana;
Architektonické výstavy.

Výstavy pro knihovny zdarma (zobrazení na webu Výstavy pro knihovny zdarma)

Historická témata

Snažím se zpracovávat takové události z českých dějin, které osloví co nejvíce čtenářů v knihovnách. A aby výstavy návštěvníky upoutaly, vkládám do nich hlavně hodně obrázků a textem šetřím.

Historická témata (zobrazení na webu Výstavy pro knihovny zdarma)

Cestopisné výstavy

Ne každý má možnost cestovat do různých exotických zemí a někdo si rád prohlédne zajímavé fotografie. Knihovny tedy mohou svým čtenářům nabídnout i tento způsob „cestování“.

Cestopisné výstavy (zobrazení na webu Výstavy pro knihovny zdarma)

Česko očima Američana

Možná si myslíte, že své město či památku ve svém okolí dokonale znáte. Až si prohlédnete fotografie George Thompsona, zjistíte, že tomu tak není. George se totiž vyznačuje podivuhodnou schopností odhalit zajímavé detaily ve všem, co ho obklopuje, a dokáže je zachytit z neobvyklého úhlu pohledu. Díky jeho fotografiím můžeme objevit mnoho skrytých a přehlížených míst; já sama jsem si to ověřila při procházkách Prahou.

Česko očima Američana (zobrazení na webu Výstavy pro knihovny zdarma)

Architektonické výstavy

Během svého působení v knihovnách jsem navštívila desítky knihoven v Česku i v zahraničí. Jejich propagací chci našim čtenářům ukázat, jak se nejen cizí, ale i domácí knihovny modernizují a rozšiřuje se nabídka jejich služeb. V budoucnu mám v plánu připravit ještě jednu výstavu na toto téma; začátkem roku 2023 do této tematické řady přibyla výstava o skvělém českém architektu Janu Kotěrovi.

Architektonické výstavy (zobrazení na webu Výstavy pro knihovny zdarma)

Závěrem

Na webu najdete také podrobné informace o tom, jak můžete získat libovolnou výstavu z nabídky a můžete se zde také dozvědět, jaké výstavy plánuji na další léta. Předpokládám, že i nadále budu pro knihovny připravovat čtyři výstavy ročně ze všech čtyř uvedených oblastí. Věřím totiž, že tento projekt přispívá k rozšíření aktivit některých knihoven a zejména malé knihovny ho rády využívají. Dokládá to i počet poslaných výstav v roce 2022: k 5. prosinci bylo knihovnám odesláno 203 výstav.

Koláže z fotografií z instalací výstav v konkrétních knihovnách, které vytvořila Magdaléna Kupková z Městské knihovny Jihlava (aktivní členka Klubu tvořivých knihovníků), najdete ve fotogaleriích na Fotkách Google a na Facebooku.

Závěrem bych chtěla všechny zájemce o mé výstavy vyzvat: pokud máte nějaký nápad na zajímavou výstavu a byli byste rádi, abych ji zpracovala, napište mi.

Redakční poznámka: Upozornění na projekt Výstavy pro knihovny zdarma najdete i na webu SKIP, konkrétně v části věnované Klubu tvořivých knihovníků.

Vaše hodnocení

Atlas knihoven

Čtení dětem se v hasičské zbrojnici daří aneb Rok v třebsínské knihovně

Autor:

MÄRZOVÁ, Jana

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Atlas knihoven

Klíčová slova:

čtení, děti, Obecní knihovna Třebsín

Region:

02 Středočeský region

Na přelomu roku 2022 a 2023 jsem si připomněla výročí novoroční vycházky, ze které se vyklubalo výběrové řízení na pozici vedoucí Obecní knihovny Třebsín.

Když jsem nabízela své služby pro tuto aktivitu, ani ve snu mě nenapadlo, k čemu jsem se upsala. Věděla jsem, že mě to bude bavit a že to asi bude časově náročnější než dvě hodiny v týdnu. Nadšení, které do projektu investovala Lucie Hašková s rodinou a také naše obec, mě nicméně pohltilo a společnými silami jsme otevřeli krásnou knihovnu. Knihovna je umístěna v podkroví hasičské zbrojnice, najdete v ní více než tisíc knih pro děti i dospělé. V přízemí je hasičská klubovna a společenská místnost, kterou místní využívají jako tělocvičnu či přednáškový sál. Otevřeno máme každý pátek od 16 hodin. K mému velkému nadšení neproběhl od únorového otevření jediný pátek, který bych v knihovně strávila sama.

K polovině prosince 2022 máme zaregistrováno 54 čtenářů, kteří si u nás celkem vypůjčili 458 knih při 349 návštěvách. V průběhu roku 2022 jsme do fondu nakoupili asi 30 knižních novinek pro děti i dospělé. Financování novinkových knížek jsme zvládli z výtěžku dobročinného bazaru knih, který jsme uspořádali v rámci country festivalu Třebsínské zvonění.

Na konci léta jsme poprvé připravili Čtení dětem. Toho se ujal starosta Sboru dobrovolných hasičů Třebsín Miloslav Lacina s manželkou. Čtení probíhá většinou dvakrát do měsíce a zajímavé je hlavně tím, že se kromě známých pohádek čtou i autorské pohádky o třebsínských vodnících, které napsal a ilustroval právě Miloslav Lacina. V současné chvíli pracuje na vydání knihy a já už se moc těším, až budeme moci připravit výstavu jeho ilustrací a uspořádat autogramiádu. Od prvního zkušebního čtení v srpnu, na kterém byly mé dvě dcery, se schází kolem deseti dětí, které společně s rodiči a prarodiči poslouchají pohádky. Na listopadovém setkání si na závěr společně vydlabali dýně a prosincové čtení bylo spojeno s vánoční dílničkou.

Součástí zářijového Čtení dětem bylo malování třebsínských vodníků

V listopadu nechybělo dlabání dýní

Jsem ráda, že zájem čtenářů o naši knihovnu ani po téměř roce neslábne a věřím, že si jejich zájem udržíme i v roce 2023.

Redakční poznámka: Aktivity knihovny můžete sledovat na jejím facebooku a instagramu.

Fotografie pocházejí z archivu Obecní knihovny Třebsín.

Vaše hodnocení

Ocenění

Udílení cen Nejlepší knihovna Libereckého kraje roku 2022 na Setkání knihovníků Libereckého kraje

Autor:

STAŇKOVÁ, Michaela

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Ocenění

Klíčová slova:

ceny, knihovníci / informační pracovníci

Region:

07 Liberecký region

V předvánočním čase bývá zvykem všech knihovníků a knihovnic v Libereckém kraji se sejít k tradičnímu Setkání knihovníků Libereckého kraje v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Ani v roce 2022 tomu nebylo jinak – v úterý 29. listopadu se tedy velký sál knihovny zaplnil zhruba šedesáti účastníky z řad knihovníků i zřizovatelů knihoven. K tradičním pořadatelům akce – Libereckému regionu SKIP a Krajské vědecké knihovně v Liberci – se tentokrát připojil i Liberecký kraj. Již popáté se totiž udělovalo ocenění Nejlepší knihovna Libereckého kraje a vyhlašovatelem soutěže je právě Liberecký kraj ve spolupráci s Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci. Protože předchozí udělování téže ceny v roce 2020 bohužel nemohlo proběhnout z důvodu pandemie covidu-19, byla událost napjatě očekávána všemi knihovníky v kraji.

Úvodní slovo Dany Petrýdesové (vlevo), ředitelky Krajské vědecké knihovny v Liberci, a Jitky Šedinové, ředitelky Městské knihovny Semily a předsedkyně Libereckého regionu SKIP

O ocenění Nejlepší knihovna Libereckého kraje

Cena Nejlepší knihovna Libereckého kraje se uděluje jednou za dva roky jako vyjádření uznání knihovnám za jejich činnost, zásluhy o rozvoj veřejných knihovnických a informačních služeb a rozmach kulturního života obcí a měst. Oceněné knihovny – vždy jedna z každého okresu Libereckého kraje – obdrží diplom a finanční odměnu ve výši 10 000 Kč. Soutěž v Libereckém kraji proběhla poprvé v roce 2014.

Jak probíhá hodnocení soutěže?

Výběr vítězných knihoven má jasná pravidla. Každá z pověřených knihoven v jednotlivých okresech – tedy Krajská vědecká knihovna v Liberci, Městská knihovna Česká Lípa, Městská knihovna Jablonec nad Nisou a Městská knihovna Semily – předloží hodnoticí komisi tři návrhy. Z nominací potom komise vybere z každého okresu jednu vítěznou knihovnu, tedy celkem čtyři knihovny za celý Liberecký kraj. Komise je složena ze zástupců Libereckého kraje, Krajské vědecké knihovny v Liberci a každé z pověřených knihoven a v roce 2022 se nad nominacemi sešla 20. října. Mezi základní kritéria výběru patří například kvalita výpůjčních služeb, komunitní a společenská role knihovny v obci, prostory knihovny i aktivita jejích pracovníků. Při výběru knihoven pomáhá i fotodokumentace a především osobní znalost knihovny a zkušenost s prací knihovníka či knihovnice.

Vítězné knihovny z roku 2020

Při posledním udělování cen v roce 2020 cenu Nejlepší knihovna Libereckého kraje obdržely Místní knihovna Žandov (za okres Česká Lípa), Městská knihovna Železný Brod (za okres Jablonec nad Nisou), Místní knihovna v Hlavici (za okres Liberec) a Městská knihovna Vysoké nad Jizerou (za okres Semily).

Kdo získal diplom Nejlepší knihovna Libereckého kraje v roce 2022?

Během slavnostního předávání cen byly oceněny:

Obecní lidová knihovna Okrouhlá (okres Česká Lípa, knihovnice Eva Kraumanová);
Místní knihovna Jílové u Držkova (okres Jablonec nad Nisou, knihovnice Markéta Jůnová);
Místní knihovna ve Višňové (okres Liberec, knihovnice Hana Ševčíková);
Obecní knihovna Studenec (okres Semily, knihovnice Helena Soukupová a Ludmila Tauchmanová).

Obecní lidová knihovna Okrouhlá

Obec Okrouhlá patří ke středním obcím Českolipska, žije zde 591 obyvatel. Obecní lidová knihovna sídlí uprostřed obce v budově obecního úřadu, kde do roku 2019 obývala jednu místnost. Ve zmíněném roce 2019 získala knihovna navíc k dispozici další místnost, do které bylo umístěno samostatné oddělení pro děti. To bylo vybaveno novými regály a nezbytným mobiliářem vhodným pro akce s dětmi; nechybí zde ani dataprojektor pro příležitostné prezentace a přednášky. Knihovnice Eva Kraumanová je velmi aktivní, pořádá pravidelná setkávání žáků základní i mateřské školy s knihovnou, setkání rodáků Okrouhlé, zpívání s kytarou, výtvarné dílny, cestopisné přednášky, pasování prvňáčků na čtenáře a další. V roce 2021 bylo toto vše z důvodů protiepidemických opatření velice omezeno, ale i tak se uskutečnilo osm kulturních a vzdělávacích akcí pro veřejnost.

Místní knihovna Jílové u Držkova

Jílové u Držkova je se svými 225 obyvateli jednou z nejmenších obcí Jablonecka, která zřizuje vlastní knihovnu. Od roku 2018 převzala knihovnu do péče paní Markéta Jůnová, která je zároveň administrativní pracovnicí obecního úřadu. Knihovna od té doby výborně plní svou komunitní roli a pořádá či spolupořádá takřka všechny kulturní akce malého rozsahu v Jílovém. V dubnu 2020 se společně s hasičskou klubovnou a obecním úřadem přestěhovala do nově rekonstruovaných prostor, kde nyní sídlí s obecní hospodou a sokolovnou. Do knihovny dochází 24 čtenářů, z toho deset dětí, tedy 10 % populace. Po nutné masivní probírce fondu knihovna disponuje zhruba 2 000 svazky, které doplňují výměnné soubory. Novinky z knihovny mohou čtenáři najít na stránkách obce i na facebookové stránce knihovny.

Místní knihovna ve Višňové

Ve Višňové žije 1 376 obyvatel, z tohoto počtu je registrováno 43 čtenářů. Knihovna se nachází v blízkosti obecního úřadu, kde sídlí společně s mateřským centrem a prodejnou potravin. Jde o přízemní, a tudíž bezbariérovou budovu. Na přelomu let 2021 a 2022 se podařilo zrekonstruovat jednu z místností knihovny, kde je umístěno dětské oddělení. Tato místnost byla kompletně vybavena novým nábytkem; v dalších letech by zřizovatel chtěl postupně obnovit i zbývající prostory knihovny. Knihovnice Hana Ševčíková se zaměřuje především na práci s dětmi. Velmi aktivně spolupracuje s místní mateřskou a základní školou, zapojuje se do celostátních projektů na podporu dětského čtenářství (Noc s Andersenem, pasování prvňáčků na čtenáře) a při vytváření programů také spolupracuje s MAS Frýdlantsko. Místní knihovna ve Višňové obdržela za svou výbornou činnost v roce 2022 Diplom za moderní knihovnické a informační služby v rámci soutěže Vesnice roku Libereckého kraje a vysloužila si tím nominaci do soutěže Knihovna roku 2022. Vítězství v soutěži Nejlepší knihovna Libereckého kraje v okresu Liberec je tak zcela zasloužené.

Obecní knihovna Studenec

Z celkového počtu 1 855 obyvatel obce je 279 čtenářů, což činí 15 % obyvatel. V roce 2021 knihovna obsloužila 1 391 návštěvníků, kteří uskutečnili více než 5 000 výpůjček. Tím se knihovna zařazuje mezi nejnavštěvovanější obecní knihovny v semilském regionu. Vedle výpůjčních služeb nabízí různé tematické besedy a výstavy v prostorách přilehlé galerie; můžeme zmínit např. čtení poezie s vernisáží výstavy fotografií. Knihovna je umístěna v přízemí obecního úřadu ve Studenci a tímto vhodným umístěním se stala pomyslným středobodem kulturního života v obci. Před rekonstrukcí v roce 2021 byla knihovna rozdělena do dvou místností; rekonstrukce přinesla rozšíření o další místnosti a dala vzniknout zázemí s klidovými zónami pro dětské i dospělé čtenáře. Nové prostory nesou potenciál na zábavné a vzdělávací programy. Knihovnu obsluhují dvě knihovnice – Helena Soukupová a Ludmila Tauchmanová. Za 21 let svého působení přivedly ke čtení mnoho obyvatel obce z řad dětí i dospělých a obohatily společenský život obce pořádáním desítek kulturních a vzdělávacích akcí. Aktivně se zajímají o novinky a trendy, jako je fantasy nebo literatura young adult.

Ing. Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana, radní pro řízení resortu kultury, památkové péče a cestovního ruchu, předává cenu Heleně Soukupové z Obecní knihovny Studenec

Společná fotografie vyznamenaných knihoven a jejich zřizovatelů – zleva Mgr. Tomáš Chrtek (starosta obce Studenec), Helena Soukupová, Michal Scheidl (starosta obce Višňová), Hana Ševčíková, Jitka Šedinová, Květa Vinklátová, Dana Petrýdesová, Eva Kraumanová, Jaroslav Votýpka (starosta obce Okrouhlá), Lucie Voláková (místostarostka obce Jílové u Držkova) a Markéta Jůnová

Všem oceněným knihovnám upřímně blahopřejeme!

Fotografie pocházejí z archivu Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Vaše hodnocení

Koncepce a strategie

Koncepce celoživotního vzdělávání pracovníků knihoven – co se podařilo a jak dále

Autor:

HUŇOVÁ, Jana

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Koncepce a strategie

Klíčová slova:

oborové vzdělávání

Odborná sekce:

Sekce vzdělávání

Problematikou dalšího rozvoje vzdělávání pracovníků knihoven se zabývá nová Koncepce celoživotního vzdělávání pracovníků knihoven 2022–2027.

Koncepce vychází z řady strategických materiálů (z Národní koncepce realizace politiky soudržnosti v ČR po roce 2020, Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030, Strategického rámce Česká republika 2030, ale i ze Strategie IFLA 2019–2024) a navazuje na předchozí Koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků, která byla schválena v prosinci 2016 a určena pro léta 2017–2020.

Výsledky realizace Koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků na období let 2017–2020

V rámci předchozí koncepce celoživotního vzdělávání (dále jen CŽV) se podařilo především realizovat akreditovaný systém rekvalifikačního studia pro středoškolské pozice zakončený zkouškou podle kvalifikačních standardů pro knihovnické profesní kvalifikace v Národní soustavě kvalifikací (dále jen NSK). V Národní knihovně ČR byl vytvořen portál Studijní pomůcky pro knihovníky, na kterém mohou knihovníci a zájemci o vzdělávání v oblasti knihovnictví získat informace o studijních textech k rozšíření a prohloubení svých dovedností a znalostí. Portál poskytuje přístup k informačním zdrojům pro rozvoj kompetencí podle knihovnických typových pozicí v Národní soustavě povolání. Problematice vzdělávání v knihovnách se věnoval i mezinárodní seminář CASLIN v roce 2017.

Koncepce CŽV na léta 2017–2020 se zabývala mj. otázkou vzdělávání neprofesionálních pracovníků knihoven. Důležitým výsledkem realizace opatření v této oblasti byla příprava konceptu knihovnického minima pro tyto pracovníky.

Se vzděláváním úzce souvisí i motivace pracovníků k dalšímu profesnímu vzdělávání. V rámci projektu Společným postupem sociálních partnerů k přípravě na změny v důchodovém systému – etapa II (financovaného z Evropského sociálního fondu) byly v předchozím období zpracovány pro knihovny dokumenty k problematice zaměstnaneckých benefitů.

Koncepce celoživotního vzdělávání pracovníků knihoven 2022–2027

Hlavní teze nově schválené koncepce vycházejí z dlouhodobých trendů ve vzdělávání podporujících formy a metody výuky prostřednictvím využití informačních technologií a umělé inteligence, což odpovídá požadavkům na vzdělávání pro společnost 4.0.

Vzdělávání knihovníků by mělo být celoživotním učením, v rámci kterého si budou moci vybírat oblasti, způsoby a formy výuky podle svých potřeb, časových a jiných možností. Podpora bude zaměřená na distanční formy vzdělávání a e-learning. Pro samostudium bude možné využít písemné studijní materiály i multimédia. Prezenční formy vzdělávání budou doplňovat distanční vzdělávání.

Mimo oblast pozornosti a podpory by nemělo zůstat ani oborové vzdělávání včetně spolupráce škol se zaměstnavateli. Rovněž profesní rozvoj mladých knihovníků prostřednictvím vzdělávání by měl být výrazněji podporován.

Koncepce též předpokládá aktivnější přístup státu a orgánů samospráv ke zlepšování platových a pracovních podmínek knihovníků.

Navrhovaná opatření reflektují současnou situaci v oblasti vzdělávání pracovníků knihoven v ČR a jsou zacílena na rozvoj jednotlivých segmentů vzdělávání.

Co se týká kvality vzdělávání, koncepce akcentuje jak formální, tak neformální způsoby zajištění kvality CŽV. Formální systém uznávání kvality CŽV by měl být odvozen zejména od kvalifikačních standardů knihovnických profesních kvalifikací v NSK.

Vzhledem k významným regionálním disparitám v nabídce vzdělávacích programů knihoven si koncepce klade za cíl zajistit rovný přístup k CŽV pro všechny knihovníky. V této souvislosti koncepce předpokládá vytvoření efektivního a dostupného poradenství a informačního systému o nabídce vzdělávání za spolupráce oborových škol, Národní knihovny ČR a dalších knihoven, oborových a profesních sdružení.

V oblasti formálního vzdělávání je potřebné rozšířit možnost získání knihovnického vzdělávání na všech stupních oborových škol. Cílem je udržet kombinované formy vysokoškolského studia na oborových školách. Neméně důležité je větší propojení studijních programů s požadavky praxe v knihovnách.

V oblasti neformálního vzdělávání klade koncepce důraz na účast knihovníků na vzdělávání v souladu se standardem minimálně 48 hodin odborného vzdělávání ročně a rovněž na hledání motivačních faktorů k podpoře účasti zaměstnanců na CŽV.

Součástí CŽV je i rekvalifikace, která je jedním ze způsobů, jak mohou knihovníci získat odborné vzdělání. Stávající rekvalifikace pro středoškolské pozice realizují v rámci akreditovaných kurzů vybrané knihovny v ČR podle standardů NSK. V dalším období bude potřebné zaměřit se mj. na přípravu obsahu kurzů pro typovou pozici knihovník specialista. Rozšíření počtu autorizovaných osob pro realizaci kurzů a zkoušek podle požadavků NSK významně přispěje ke zvýšení kvality této součásti CŽV.

Opatření v oblasti vzdělávání zaměstnanců v knihovnách jsou zaměřena na podporu systémového charakteru interního vzdělávání, a to prostřednictvím vytvoření vzoru kreditního vzdělávání, které by motivovalo knihovny – zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že vzdělávání je jednou z forem řízení lidských zdrojů, jsou opatření zacílena i na zajištění vzdělávání pro management knihoven v této oblasti. Novým prvkem v CŽV by mělo být vytvoření systému stáží a praxí pro různé typové pozice.

Pokud jde o sebevzdělávání pracovníků knihoven, navržená opatření podporují možnosti získávání odborných informací, zvýšení dostupnosti poradenských služeb a rovněž zvýšení motivace pracovníků knihoven ke kontinuálnímu sebevzdělávání. Z hlediska realizace vzdělávacích aktivit je, podle koncepce, třeba podpořit mezirezortní spolupráci a koordinaci mezi Ministerstvem kultury, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Vaše hodnocení

Rozhovor

Stanislava Benešová: Senioři účastnící se kurzů trénování paměti oceňují možnost se sejít, naučit se něco nového a společně se zasmát

Autor:

BENEŠOVÁ, Stanislava

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Rozhovor

Klíčová slova:

Benešová, Stanislava, SKIP

Rytířka krásného slova Stanislava Benešová téměř čtvrt století působila jako ředitelka Městské knihovny Nová Paka. Je také známá mj. svou aktivitou v Klubu dětských knihoven SKIP. V následujícím rozhovoru prozrazuje, co se za jejího působení v novopacké knihovně nejvýrazněji změnilo, co důležitého vzniklo v Klubu dětských knihoven nebo to, že ani certifikovaná trenérka paměti, která se zaměřuje na lekce pro seniory, si nemusí nutně pamatovat úplně všechno.

V letech 1995 až 2019 jste působila jako ředitelka Městské knihovny Nová Paka. Kdybyste měla uvést tři nejdůležitější změny, ke kterým v knihovně v tomto období došlo, které by to byly?

Měla jsem velké štěstí, že jsem nastupovala na místo ředitelky v době, kdy se dokončovala stavba budovy, kam se stěhovala i knihovna. Ve spolupráci s architektem jsme navrhovali interiér knihovny (někdy jsme trochu spolu bojovali). Během let jsme museli samozřejmě dělat různé úpravy, které si vyžádal vstup nových technologií do knihoven. Ale také jsme chtěli, aby knihovna byla „obývacím pokojem“ města, kde se budou všichni cítit dobře. Pro mě byl opravdu obrovskou změnou nástup nové techniky, kterou jsme neznali. Uvědomte si, že v roce 1995 jsme se stěhovali do nových prostor se starými psacími stroji. A jediný moderní výkřik, který nám ostatní záviděli, byl jeden elektrický psací stroj.

Který z hostů pozvaných za Vašeho ředitelování do novopacké knihovny Vás nejvíce překvapil a čím?

Knihovnou prošlo mnoho zajímavých osobností. A nebyli to jen spisovatelé a překladatelé. Mezi nimi byli výtvarníci, hudebníci, teologové, filozofové, univerzitní profesor. I majitelka první japonské restaurace v Praze. Měla jsem velkou radost, že se k nám podařilo dostat Arnošta Lustiga. Bylo to díky tomu, že jsme spolupracovali s Židovským muzeem v Praze. Ale velký dojem na mne udělalo setkání s paní profesorkou Jaroslavou Janáčkovou. Přednášela u nás studentům gymnázia a tématem byla samozřejmě česká literatura 19. století. Mluvila o Aloisi Jiráskovi a hlavně o Teréze Novákové. Pokud by si někdo myslel, že studenti obraceli oči v sloup, tak by se velmi mýlil. Ona mluvila tak, že dokázala udržet jejich pozornost dvě hodiny bez přestávky všechny nadchla. Nakonec ji skupina studentů byla doprovodit k autobusu, aby s ní mohli ještě diskutovat. To byl pro mě velký zážitek i radost.

Neustále se hovoří o tom, že knihovny by měly spolupracovat nejenom s dalšími knihovnami, ale také s dalšími paměťovými institucemi jiných typů, např. s muzei. Daří se taková spolupráce v podkrkonošské Nové Pace?

S Podkrkonošským muzeem jsme vždy spolupracovali. To bych řekla, že je samozřejmost. Ale již jsem se zmínila i spolupráci s Židovským muzeem v Praze. A celkem logicky jsme měli vazby na Státní okresní archiv v Jičíně a Státní oblastní archiv v Zámrsku.

Velmi dlouho jste působila jako tajemnice Klubu dětských knihoven SKIP. Jak se v průběhu let jeho činnost proměnila?

Jsem vděčná, že jsem mohla být u vzniku důležitých celostátních projektů. Byla to třeba Noc s Andersenem, přehlídka OKnA (O Knihovnických Aktivitách), Den pro dětskou knihu, Kamarádka knihovna, Knížka pro prvňáčka, S knížkou do života (Bookstart). Nejmenovala jsem všechny projekty. Proto jsme v posledních letech začali řešit, kolik projektů mohou „děckaři“ ve svých knihovnách zvládnout. V posledních letech je mnoho knihoven, které připravují i příměstské tábory. Těch aktivit, které oddělení pro děti nabízí, je mnoho. Proto se knihovny budou zapojovat do projektů podle svých možností. Ale je pravda, že „děckaři“ jsou velmi akční, mají spoustu nápadů, které i realizují. Nechci se nikoho dotknout, ale řekla bych, že Klub dětských knihoven patří v rámci SKIP k nejaktivnějším sekcím.

Co pokládáte za nejdůležitější dosavadní počin (nebo počiny) klubu a proč?

To bych si nedovolila rozhodnout. Mojí „srdcovkou“ je Noc s Andersenem. Jeden rok přespaly v knihovně děti v Uherském Hradišti. Druhý rok už spaly děti ve dvanácti knihovnách v České republice (i u nás). A pak už to bylo jak sněhová koule.

Čím pro Vás je SKIP?

Jsem ráda, že máme svůj profesní svaz. Někomu to může připadat jako samozřejmost. Ale tak to není. Je stále mnoho profesí, které nikdo nezaštiťuje. I proto jsem individuálním členem asi od roku 1994.

Dlouhodobě jste se výrazně angažovala v oblasti práce s dětmi. Je tomu tak i nyní?

Všechno je proměnlivé. Proto jsem se v posledních letech začala zaměřovat na práci se seniory. Pro ně jsme zavedli Virtuální Univerzitu třetího věku (VU3V), trénování paměti, odpoledne se společenskými hrami, pravidelné návštěvy Domova seniorů s různými aktivitami. Jako členka sekce SKIP 60+ s napětím sleduji nový projekt přehlídka OKnA, tentokrát pro seniory.

Jste rovněž certifikovanou trenérkou paměti. Které techniky trénování paměti máte nejraději a proč?

Na to se nedá moc odpovědět. Dělala jsem trénování pro studenty – ale tam je to spíš o seznámení s paměťovými technikami, které jim mohou usnadnit učení. Od roku 2010 dělám trénovaní pro zdravou seniorskou populaci. Každá skupina je jiná. Má jiná očekávání a požadavky. Ale jedno je u všech společné – všichni oceňují to, že se mohou sejít, naučí se něco nového a hlavně se společně zasmějí. To je podle mě dnes nejdůležitější.

Jakou výzbroj musí mít Rytířka krásného slova?

Sice mám doma meč, ale to asi není to nejdůležitější. Rytíř krásného slova – muž i žena – by měl znát a milovat svůj rodný jazyk. Tedy češtinu. Proto mám velmi ráda Pavla Eisnera a Karla Čapka.

Jaký je Váš oblíbený citát?

„Koho Bůh vyšle na kamenité cesty, tomu opatří dobré boty.“ Autorka je nejspíš žena, ale na jméno si nevzpomenu. Žádná paměťová technika nezabrala. (Z redakčního pátrání vyplynulo, že autorem je nejspíše skotsko-anglický protestantský kazatel Alexander Maclaren.)

Kterou knihu bychom našli na Vašem nočním stolku?

Knihu? Jednu? Noční stolek se prohýbá pod štosy knih, které čekají na přečtení. Teď dočítám knihu Anny Bolavé Vypravěč, pak čeká Guzel Jachina Vlak do Samarkandu, a protože tento rozhovor vedeme v adventní době, musím přidat meditativní adventní kalendář Nebesa nám otevírají dveře Margot Kässmanové. Když jsem probírala knihy, které mám připravené k přečtení, docela mě překvapilo, že většina autorů jsou ženy. Ale to by bylo téma na jiný rozhovor.

A já Vám děkuji za ten aktuální!

Vaše hodnocení

Celostátní akce

Klub Budulínek v Obecní knihovně Dalovice aneb Je třeba vytrvat

Autor:

SLEVINSKÁ, Monika

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

děti, Obecní knihovna Dalovice, S knížkou do života

Region:

11 Karlovarský region

V obci Dalovice v Karlovarském kraji žije cca dva tisíce obyvatel obyvatel a mají jedinou knihovnici s polovičním úvazkem (druhou půlku zabírá činnost pro obecní úřad) a s velkým nadšením, která doufá, že tento příspěvek přispěje k tomu, že i nesmělé knihovnice z malých knihoven, které jsou na všechno samy a dosud si na projekt S knížkou do života (Bookstart) netroufly, najdou odvahu a pustí se do systematické práce s nejmenšími čtenáři a jejich rodiči.

Jak to tedy začalo?

Poprvé jsem se s projektem S knížkou do života setkala na podzim roku 2017, kdy jsem jako začínající knihovnice hltala úplně všechno, co se knihovnám nabízelo. Takže mě nadchl i tento projekt. Hned jsem vstoupila do SKIP – jako soukromá osoba i jako knihovna – a v květnu následujícího roku se na slavnostním Vítání občánků (které se v naší obci koná jednou za rok) předával i dárek od knihovny – „balíček“ Bookstart pro nejmenší.

Prostory v knihovně nebyly tehdy zrovna ideální. Knihovna sídlila v budově základní školy, v bývalé družině, a měla k dispozici necelých 50 m². Ale i tak dalovické knihovně nechybělo odhodlání setkání pro nejmenší „čtenáře“ uspořádat. Stačilo vyvěsit plakáty, z domova donést dřevěné kostky a hračky, ze školy si půjčit gymnastické obruče a látkový tunel a z obecního úřadu asi desetimetrový koberec, ale i oprášit znalost říkanek a písniček pro nejmenší a půjčit si panenku od šestileté dcery. Naše Aninka tehdy hodně pomohla: když na přichystané setkání dorazila pouze Terezka s maminkou i tatínkem, Aninka s námi odtancovala a odzpívala všechny ty připravené písničky a říkadla a hezky si s Terezkou pohrála. Rodiče byli spokojeni, obě holčičky taky. Toto odpoledne bylo důkazem, že i v malé knihovně podobnou akci uspořádat lze, nicméně je to dost náročné (zejména vzhledem k nutnosti neustále stěhovat těžký koberec).

Začátky ve staré knihovně (listopad 2018)

Pauza a pak pokračování

Kdyby byl větší zájem, nejspíš bychom i přesto pokračovali, ale v té době se již připravovala rekonstrukce sousední budovy, kam se měla v dohledné době knihovna stěhovat. A tak jsem zatím jen plánovala a těšila se a rodičům na Vítání občánků do balíčku přidávala pozvánku do budoucna – do nové knihovny.

Jak už to tak bývá, rekonstrukce se poněkud protáhla, a nová knihovna byla hotová až na jaře 2020, kdy nás zasáhl covid. Alespoň jsem byl čas se v klidu přestěhovat, doplnit postupně zařízení a zabydlet dětský „kout“, na který bylo v dvakrát větším prostoru konečně místo. A v září 2021 jsem se znovu nachystala – omyla hračky, opatřila vlastní látkový tunel, maňásky a obruče, vypůjčila Orffovy nástroje, sepsala orientační scénář setkání, dala upozornění na facebook knihovny a lehce nervózní i natěšená jsem čekala. Nepřišel nikdo. Podzim a předvánoční čas bývá v každé knihovně poněkud hektický, takže další pokus se tento rok již neuskutečnil, ale domluvila jsem se s pár maminkami, které si do knihovny chodí půjčovat knížky, na lednovém termínu, který by jim vyhovoval.

A tak nakonec přišly! Děti, maminky, ale i jedna velmi mladá babička. Scházíme se zhruba jednou za měsíc, zatím v počtu tří až pěti dětí, ale když jsme v roce 2021 začínali s Virtuální Univerzitou třetího věku (VU3V), také nejprve přišli tři zájemci, a v roce 2022 jsme měli už dva kurzy – s deseti a pěti studujícími (ještě pro zajímavost – scházejí se na stejném koberci jako dětičky, ovšem doplněném o židle a stoly; v dětském oddělení se totiž nachází promítací plátno a dataprojektor – malá knihovna zkrátka musí být flexibilní).

První setkání Klubu Budulínek (leden 2022)

Jak setkání probíhají

Uvítáme se většinou v kruhu (tedy kdo chce, ale maminky se snaží) – a říkáme uvítací básničku, zazpíváme Kolo, kolo mlýnský, Pásla ovečky atp. – záleží, na co si zrovna vzpomenu nebo co děti zrovna chtějí a jak jsou ochotné spolupracovat.

Následuje malá pohádka. Zahajovali jsme Budulínkem (jak jinak, když se tak náš klub jmenuje), následovala Červená karkulka, Perníková chaloupka, Tři prasátka, Boudo, budko, O veliké řepě, Perníková chaloupka a O koťátku, které zapomnělo mňoukat.

Pohádku často jen vyprávím a s pomocí maňásků nebo drobných rekvizit předvádím. Často poslouchají více maminky než děti, ale nevadí. Někdy čtení doplňujeme činnostmi a pohybem – stavíme domeček z kostek (jako to dělala prasátka), hrajeme na činelky, dřívka (lákáme ven lišku), prolézáme tunel nebo obruče (jako když liška leze z nory), „taháme řepu“, ťukáme na dveře budky apod.

Poslední dobou dávám přednost tomu, že mám v ruce knížku nebo leporelo a při vyprávění nebo předčítání pohádky děti sledují obrázky – to většinou jejich pozornost udrží déle a drobné „aktivity“ zvládneme i při tom (napodobování zvuků zvířátek apod.).

Po pohádce následuje volná zábava. U dětí jednoznačně vedou obruče, prolézací tunel a pojízdná hrabadla v podobě vozíčků. Maminky si vypijí kávu nebo čaj, trochu si popovídají, vypůjčí si knížky. A minule se ukázalo, že z dětí opravdu rostou čtenáři. Byly tu právě tři. A zatímco dříve spíše drandily po knihovně s vozíčky a pobíhaly kolem regálů, tentokrát seděly na koberci a prohlížely si knížky. Vlastně - „četly“ si a při tom si – jako všichni správní čtenáři – své knížky navzájem ukazovaly a opravdu zapáleně při tom debatovaly. A že příklady táhnou, přilákalo jejich počínání i malého Toníčka, který je o rok mladší (asi osmnáctiměsíční).

Anička (cca dva roky a pět měsíců) s Kubíkem (cca dva roky a osm měsíců) a Toníčkem (rok a půl) vášnivě diskutují o knížkách (listopad 2022)

Je vidět, že to má opravdu smysl!

Takže máte-li chuť, nenechejte se možným prvotním nezdarem (nebo dokonce možnými prvotními nezdary) odradit a vytrvejte, ono to půjde. Držím palce!

Anička čte Dalovické listy, tedy obecní zpravodaj, jehož jsem šéfredaktorkou aneb Jak to vypadá, když je dítě správně vedeno ke čtení (duben 2022)

Fotografie pocházejí z archivu Obecní knihovny Dalovice.

Vaše hodnocení

Knížkohrátky s robátky aneb Projekt S knížkou do života (Bookstart) v Obecní knihovně Hukvaldy

Autor:

KOLOŠOVÁ, Markéta

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

děti, Obecní knihovna Hukvaldy, S knížkou do života

Region:

10 Region Moravskoslezského a Olomouckého kraje

Do projektu S knížkou do života (Bookstart) jsme se v Obecní knihovně Hukvaldy zapojili již v roce 2018. Jsme malá knihovna v obci Hukvaldy (2 186 obyvatel), sídlíme v budově Základní školy a mateřské školy Leoše Janáčka a jako jedna z mála knihoven v republice patříme organizačně pod školu, ačkoli nejsme knihovna školní, ale veřejná.

V knihovně pravidelně pořádáme aktivity pro čtyři třídy zdejší mateřské školy a jsme zapojeni i do navazujících projektů Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka a Celé Česko čte dětem. Účastníme se také aktivit pracovní skupiny Čtenářská gramotnost v rámci Místního akčního plánu Frýdek-Místek III, tedy projektu realizovaného MAS Pobeskydí, z. s.. Využít tedy projekt S knížkou do života a věnovat se dětskému čtenáři již od útlého kojeneckého věku pro nás byla přirozená cesta, jak obohatit nabídku knihovny a posílit komunitní vztahy v obci.

Knížkohrátky s robátky

V letech 2017–2018 proběhl v naší obci téměř babyboom, takže podmínky pro tuto aktivitu byly více než příznivé. První setkání probíhala poněkud nepravidelně a nárazově, většinou přibližně čtyřikrát ročně. Aktuálně se snažíme setkání pořádat jednou měsíčně. Vzhledem k omezené prostorové kapacitě knihovny je nutno se na tato setkání předem hlásit; v případě velkého zájmu přidáváme operativně další termín. Sady pro děti z projektu S knížkou do života financujeme z rozpočtu knihovny, v roce 2021 sady pořídila i obec (s tím, že budou využity při vítání občánků). Informace o Knížkohrátkách zveřejňujeme na webu a facebooku knihovny a ve všech dostupných informačních kanálech obce; pravidelně také informujeme v místním občasníku, který vychází čtvrtletně.

Knížkohrátky zatím připravujeme pro věkové rozmezí půl roku až čtyři roky, což se ukázalo jako nejvíce vyhovující. Starší děti jsou už během školního roku ve školce. Jednotlivá setkání se snažíme tematicky zaměřit na aktuální období v roce: advent, zima, Velikonoce, prázdniny atd. Začínáme společně pohádkou, pokračujeme společnými říkankami, prohlížením dětských knih, ukázkou novinek v dětské literatuře pro rodiče. Podle naladění dětí pokračujeme zpěvem a hrou na hudební nástroj (kytara, akordeon apod.) nebo sportovní aktivitou (improvizované překážkové dráhy, stabilizační a balanční podložky, balon). Při zpěvu se soustředíme hlavně na původní dětské lidové písně a hra na nástroj je u nás velmi oblíbená. Menší dětské nástroje (rumba koule, bubínky, rolničky) rozdáme i mezi děti a nacvičujeme rytmiku.

S knížkami i hračkami (červenec 2021)

Společná fotografie účastníků (březen 2022)

Dětských knih je k dispozici dostatek (květen 2022)

Oblíbenou činností je i malování (květen 2022)

Je dobré si dávat ambiciózní cíle, např. doplazit se až ke knize (červenec 2022)

Na letním setkání nechyběla ani kytara (červenec 2022)

Tentokrát s harmonikou (srpen 2022)

Knížky děti zaujaly (říjen 2022)

Nad knihou a šálkem kávy

Jelikož v naší obci není žádný prostor, kde by se maminky mohly scházet a sdílet svůj čas v rámci nějaké herničky, zavedli jsme v závěru roku 2022 novou aktivitu, která se jmenuje Nad knihou a šálkem kávy. Je takovým volnějším navázáním na Knížkohrátky a cílí na tutéž skupinu maminek s dětmi. Náplní tohoto setkání je opravdu posezení, kdy si děti hrají v dětském koutku, maminky si v klidu vypijí kafe nebo čaj (nebo se o to alespoň snaží), často donesou i něco dobrého upečeného z domova. Pro maminky jsou připravené knihy pro inspiraci (např. vánoční tvoření v době adventu, knihy o výchově, psychologické náměty, časopisy apod.), ale také si mezi sebou doporučí beletrii a nasdílejí další zkušenosti. Děti se přirozeně socializují mezi sebou a zvykají si, že prostředí knihovny je přátelské a nabízí mnohé využití. V adventním čase jsme s maminkami vyráběly přáníčka a bylo vidět, že si maminky užívají tu trochu času pro sebe s tvořením, které by je doma ani nenapadlo zkoušet.

Nad knihou a šálkem kávy aneb Maminky ve vzácném okamžiku plného ponoření do tvorby

Děti mezitím v knihovně prozkoumávají hračky, ale i knihy

Závěrečné poděkování

Jako velkou podporu a přínos vnímám vydávání metodických materiálů, které se ke knihovníkům v rámci projektu S knížkou do života dostávají, a také možnost sdílet své zkušenosti a načerpat inspiraci na osobních setkáních. Ráda bych na tomto místě poděkovala zejména Marice Zadembské, u které jsem osobně načerpala tolik inspirací, že se už teď těším, až je všechny uvedu do praxe.

Fotografie pocházejí z archivu Obecní knihovny Hukvaldy.

Vaše hodnocení

Den pro dětskou knihu 2022 v Místní knihovně Lužice

Autor:

LORENCOVÁ, Petra

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

Den pro dětskou knihu, děti, Místní knihovna Lužice

Region:

09 Region Velká Morava

V sobotu 26. listopadu 2022 se v naší knihovně v Lužicích poprvé konala akce Den pro dětskou knihu.

Plakát na akci

V programu jsme měli připraveno malé tvoření, zimní stezku, ovocný punč, čtení a promítání.

Děti spolu s rodiči tvořily z kartonu (mysleli jsme i na udržitelnost) zimní domečky, ze kterých po chvilce vzniklo malé městečko.

Výroba zimních domečků

Zimní domečky

Složení punče

Dále byla připravena malá zimní stezka, která měla sedm stanovišť s jednoduchými úkoly. Za vyplnění odpovědí v kartě účastníka dostaly děti adventní kalendář.

Zimní stezka pro děti

Karty účastníků zimní stezky

Poté, co měli všichni dokončeno, následovalo čtení z knihy o jednom nečekaném zimním přátelství (Brumla a Remcík). Před čtením děti nejprve přemýšlely, jaké znají pohádky, které se odehrávají v zimě, dále pohádky, kde jsou zvířecí kamarádi, a nakonec rozdělily, co patří a nepatří do krmelce. Čtení bylo současně i promítáno na plátno, aby děti viděly, v jakém prostředí se děj odehrává a jak se Brumla a Remcík v tváří.

Čtení knihy Brumla a Remcík

Promítání pohádek

Hraní deskových her

Na závěr se konalo malé promítání s popcornem.

Celkem se zúčastnilo cca 60 zájemců (knihovna je malá a „praskala ve švech“).

Koláž z fotografií

Pokud situace dovolí, akci uspořádáme v roce 2023 znovu a moc se na ni těšíme.

Fotografie pořídila Petra Lorencová z Místní knihovny Lužice (k dispozici jsou také ve fotogalerii na webu lužické knihovny).

Vaše hodnocení

Projekt S knížkou do života (Bookstart) v Městské knihovně Veselí nad Moravou

Autor:

MLADĚJOVSKÁ, Petra, ŽAJDLÍKOVÁ, Vladimíra

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

děti, Městská knihovna Veselí nad Moravou, S knížkou do života

Region:

09 Region Velká Morava

V letech 2017–2018 prošla naše knihovna rekonstrukcí. Se znovuotevřením ve větších, moderních prostorách jsme začali přemýšlet o nových programech pro naše uživatele. Dětské oddělení sice v předchozích letech spolupracovalo s místními mateřskými centry, ale pro nejmladší věkovou kategorii další akce neprobíhaly. Jelikož v roce 2019 už se slibně rozjížděl i celostátní projekt S knížkou do života (Bookstart), rozhodli jsme se k němu připojit. Jedním z prvních kroků se stala objednávka motivačních sad pro rodiny, jejichž zaplacení umožnil městský grantový systém. Po pravdě – sady pro nás byly zklamáním. Leporelo na tenkém papíře se ztrácelo ve štosu dalších brožur a ani slepované obálky nebyly to pravé. Je dobře, že organizátoři projektu žádají o zpětnou vazbu, reagují na připomínky knihoven a hledají další cesty, jak sady vylepšit. Ty současné s látkovými taškami se nám hodně líbí. K sadám, které rodiny dostávají při vítání dětí na městském úřadě, vkládáme ještě vlastní pozvánku do knihovny.

Nejdůležitějším krokem na začátku však bylo rozhodnutí, jakým způsobem budou programy pro rodiny probíhat. Vzhledem k nízkému personálnímu obsazení naší knihovny jsme se obrátili na Lenku Tillichovou, maminku čtyř dětí, která sice mnoho zkušeností s podobnou činností neměla, ale věděli jsme, že je velmi šikovná, svědomitá a kreativní. Spolupráce s ní trvá od počátku projektu doposud a je naprosto bezchybná. Paní Lenka si vždy k vybrané knize připraví interaktivní program, ve kterém nechybí čtení, pohybová básnička, hraná pohádka a tvoření. Sama si vyrábí také nádherné kulisy. Honorář jí můžeme vyplatit díky grantu. Knihovnici dětského oddělení se tímto uvolnily ruce a může se věnovat pouze propagaci a pořizování fotodokumentace tohoto programu, který nese název S knížkou je zábava.

Lektorka Lenka Tillichová s maskotem cyklu panem Knížečkou (leden 2020)

Jedna z aktivit ke knize Pohádky do postýlky (leden 2020)

Program o pejscích v době covidu proběhl na terase Panského dvora a mohl být bez roušek (září 2020)

Lektorka dětem představuje knihu Nejkrásnější místo na světě s využitím rekvizit (září 2021)

Lektorka v převleku králíka v představení knihy Králík je taky jenom člověk (duben 2022)

Akce, které probíhají jednou za dva měsíce, si brzy získaly velkou oblibu a začalo být plno, spíše narváno. Během covidového útlumu pak padlo rozhodnutí, jak pokračovat dál. Přispěla k tomu trochu i náhoda. S nabídkou čtení pro nejmenší nás oslovila Kristina Nováková Lukešová, herečka Národního divadla, momentálně na mateřské dovolené. A tak jsme s ní začali realizovat dopolední programy pod názvem S nejmenšími za pohádkou pro věkovou kategorii do tří let a odpolední S knížkou je zábava zůstaly paní Lence pro děti ve věku od čtyř do šesti let. Oba jsou slušně navštěvovány, ale díky věkovému rozdělení nejsou přeplněny.

Lektorka Kristina Nováková Lukešová a pohádka Kam se ztratila rolnička? (duben 2022)

Děti sledují lektorku při hrané pohádce Malá žirafa ztratila svoje flíčky (červen 2022)

V projektu S knížkou do života chceme určitě pokračovat. Je vidět zájem mladých rodičů o půjčování dětských knih, navýšily se registrace. Jak to ale bude dál, ukáží až další grantové finance, bez kterých není možné zakoupit sady ani zaplatit lektorky. Věříme, že vedení města bude projektu nadále nakloněno a my budeme moci v rozběhnutých programech pokračovat.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Veselí nad Moravou.

Vaše hodnocení

Recenze

Slabikář neformálního vzdělávání v práci s mládeží

Autor:

HELLEBRANTOVÁ, Hana

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Recenze

Klíčová slova:

mládež, publikace, vzdělávání v knihovnách

PEŠEK, Tomáš, ŠKRABSKÝ, Tibor, NOVOSÁDOVÁ, Monika a DOČKALOVÁ, Jolana. Slabikář neformálního vzdělávání v práci s mládeží. 1. vyd. [Praha]: Asociace neformální vzdělávání (ANEV), 2019. 191 s. Dostupné také z: https://www.slabikarnfv.eu/slabikar_digital_cs.pdf. ISBN 978-80-907579-0-5 (tištěná verze) a 978-80-907579-1-2 (online verze).

Každého jistě při vzpomínce na slabikář, učebnici čtení pro děti prvních tříd, napadají ony jednoduché věty, nejčastěji o dvou třech slovech, například: „Ema má mísu.“ I dnes „má Ema mísu“, ale my se nyní významem slova slabikář posouváme do jiné oblasti, do neformálního vzdělávání v práci s mládeží. Názvu nelze upřít poutavost, příznačnost, je hravý, metaforický, jednoduchý a přitom výstižný. A že se nejedná o slabikář jako takový, doplňují další přidaná slova. Stejně jako se začínající čtenáři seznamují s písmeny, poté slabikami, slovy a větami, tak i tento slabikář vede jednotlivými kroky po cestě neformálního vzdělávání. Autoři, kteří jsou těmi nejpovolanějšími pro práci s mládeží, nementorují, nabízejí pomocnou roku, metodickou podporu všem, kteří s touto věkovou skupinou pracují. Předkládají své profesní poznatky z mnohaleté lektorské práce, sdílejí postřehy, cenné rady a ověřené tipy pro neformální vzdělávací aktivity.

Slabikář vydala v roce 2019 Asociace neformálního vzdělávání (ANEV). Jak je uvedeno na webových stránkách publikace, čtyřčlenný tým autorů měl za cíl vytvořit základní metodickou podporu pro pracovníky s mládeží, která v česko-slovenském prostředí dosud chyběla. Kromě publikace v elektronické verzi na výše uvedených stránkách najdete hravý, interaktivní e-learning s vhodně zvolenými animačními prvky, které jsou pro uživatele velmi přitažlivé. Díky němu si můžete vyzkoušet nastavování vzdělávacích cílů, které jsou dle autorů v rámci neformálního vzdělávání těmi nejzásadnějšími. E-learning je spolu se Slabikářem neformálního vzdělávání v práci s mládeží výsledkem projektu strategického partnerství organizací YouthWatch a ANEV ve spolupráci s Luducrafts. Projekt vznikl za finanční podpory programu Erasmus+ pro oblast mládeže a sportu.

Struktura publikace je velmi jasná, srozumitelná, sebejistá a pevně daná, což ovlivňuje celkový dojem. Chcete ji číst a listovat v ní. Ať už otevřete kteroukoli stranu, díky přehlednosti, čisté grafice a piktogramům se snadno zorientujete v kapitolách i jednotlivých informacích. Jazyková stránka je srozumitelná, není zahlcena terminologií, dokonce bych řekla, že jazyková komunikace je „spolupartnerská“ – když Slabikář čtete, nabýváte pocitu sounáležitosti, otevřené komunikace mezi čtenářem a autory, kteří mají stále na paměti cíl své práce – být metodickou podporou.

Z obsahu Slabikáře jasně vyplývá jeho celkový koncept. Najdete v něm část teoretickou, která objasňuje pojmy používané ve Slabikáři a která se tak stává nosným pilířem. Jednotlivé části se mnohdy opírají o odborníky v oblasti pedagogiky i vývojové psychologie. Teoretická část objasňuje rozdíl mezi učením a vzděláváním, vzděláváním formálním, informálním a neformálním. Následuje stručná historie neformálního vzdělávání a části, kde se teorie prolíná s praxí. Kapitoly se zaměřují na stavbu vzdělávacích aktivit (od situační analýzy přes stanovení záměru, cíle, výběr metod a technik až po reflexi a hodnocení), dynamiku ve skupině, komunikaci a rozvojovou zpětnou vazbu. Poslední kapitoly nabízejí malá zamyšlení nad kompetencemi pracovníka s mládeží i úvahu nad tím, jaká bude jeho role a jak jej připravit na budoucnost. V závěrečné části pak najdete Klíč ke cvičením, která jste si mohli v průběhu kapitol vyzkoušet (např. cvičení na propojování hemisfér). Díky těmto aktivizačním prvkům můžete lépe poznat sebe sama, své reakce a výsledky pak komparovat.

Nejen Slabikář jako celek, ale i jednotlivé kapitoly mají svou jasně danou strukturu. Vhodně je uvádějí citáty známých osobností (např. Charlieho Chaplina, Henryho Forda nebo Benjamina Franklina), které tematiku usazují a vedou k zamyšlení. Jsou to malé velké a často známé pravdy vsazené do nových kontextů dokládajících nadčasovost a platnost napříč dobou. Závěr kapitol patří zdrojům, kam lze nahlédnout a prohloubit si tak zájem o dané téma. Propojením jednotlivých částí publikace lze získat komplexní náhled na problematiku neformálního vzdělávání v práci s mládeží. Ocení ji všichni, kteří s mladými lidmi pracují, komunikují, setkávají se s nimi, pracovníky knihoven nevyjímaje. Slabikář se může stát inspirací, nahlédnutím do teorií, pomocnou rukou, kdykoli budete potřebovat podnět pro aktivitu, chuť experimentovat nebo budete-li chtít vnést do svých činností nový prvek.

Často lze zaslechnout, že to, co dnešní mládež trápí, řeší, jaké vzory přijímá, za našich dob nebylo. Nepodléhejme této schematičnosti. Mladí lidé jsou uvnitř stejní, mají stejné potřeby, přání, jen doba je jiná, mění se společnost a s ní i lidé. Nyní se musíme rychle vyrovnávat se změnami a patřičně na ně umět reagovat, přizpůsobovat se trendům a inovacím. Staňme se proto průvodci, rovnocennými partnery, učme se jeden od druhého, mějme oči i srdce otevřené. Jak je uvedeno na s. 80 publikace, „[s]nažme se poslouchat a slyšet – někdy se jenom snažíme potvrdit si vlastní teorii a tehdy ztrácíme možnost opravdu pochopit problémy a potřeby jiných lidí“.

Vaše hodnocení

Covidočtení: co s naším čtenářstvím udělala pandemie

Autor:

TŮMOVÁ, Hana

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Recenze

Klíčová slova:

čtení, průzkumy, publikace

FRIEDLAENDEROVÁ, Hana, RICHTER, Vít a TRÁVNÍČEK, Jiří. Covidočtení: co s naším čtenářstvím udělala pandemie. 1. vyd. Brno: Host, 2022. 80 s. ISBN 978-80-275-1095-5.

Útlá publikace Covidočtení z pera Hany Friedlaenderové, Víta Richtera a Jiřího Trávníčka, jež vyšla v roce 2022, nás přehledně a srozumitelně seznamuje s výsledky výzkumu, který proběhl v únoru 2021 – tedy po třech velkých vrcholech pandemie covidu-19. V knížce nechybí jednoduché grafy s vysvětlením a hodnocením; cenná jsou i srovnání se zahraničím a zasazení do historického kontextu.

Kniha je rozdělena do tří tematických částí (Rámce, Výzkum a Závěr) a deseti kapitol.

Část Rámce obsahuje dvě kapitoly. Kapitola 1 uvádí do české čtenářské kultury v historickém kontextu a zároveň nás seznamuje s výsledky výzkumů čtení a čtenářů 15+ z let před pandemií covidu-19 (období let 2007–2018 a rok 2020). Poměrně potěšující pro nás může být, že Češi stále patří mezi velké čtenáře, byť návštěvnost knihoven klesá. Kapitola 2 připomíná události dvou let s pandemií a zejména ty, které se týkají knižního trhu, knihoven a čtenářství.

Část Výzkum je tvořena sedmi kapitolami. Kapitola 3 seznamuje s metodikou sběru a zpracování dat průzkumu. Zkoumána byla internetová populace ve věku 15+. Z dat se tak příliš nedozvíme o populaci seniorů bez přístupu k internetu, což je v knize konstatováno. Kapitola 4 shrnuje nejdůležitější výsledky výzkumu. Mezi pozitivní zjištění lze zařadit to, že pandemie nesnížila frekvenci čtení knih. Kapitola 5 představuje změnu v získávání knih čtenáři. Je složena hlavně z grafů s jejich srozumitelným slovním výkladem. Kapitola 6 sleduje nárůst mediálních aktivit (ve všech sledovaných kategoriích) populace. Kapitola 7 nejprve připomíná uzavření a změny činností knihoven během pandemie a jejich následný vliv na čtenáře. Kapitola 8 se věnuje dětem a dopadu protipandemických opatření na jejich čtenářství, učení a mediální aktivity celkově. Jako nejproblematičtější fakt zde vidím, že data byla získávána ze sledování a názorů rodičů. Mnozí rodiče během pandemie poprvé trávili s dětmi více času a museli se jim více věnovat. Vnímání změny chování jejich dětí tak může být značně zkresleno. Kolik rodičů před pandemií skutečně vědělo, kolik času jejich děti stráví hraním počítačových her? Opravdu rodiče vyjadřovali názory svých dětí na online výuku? Nebo to byly názory rodičů? V kapitole 9 si můžeme přečíst dobrovolné odpovědi čtenářů z průzkumu, tj. ne předformulované odpovědi na dané otázky. Jde o velmi zajímavé čtení zejména pro knihovníky.

Následuje Závěr, který zařazuje výsledky výzkumu do širšího kontextu a srovnává je se situací v zahraničí.

Nechybí seznam literatury, tabulek a grafů a anglické Summary.

Publikaci by si měl každý knihovník/knihovnice důkladně pročíst, protože nám dává jasný obraz společnosti změněné pandemií, která změněnou už zůstane. V současnosti společností hýbe další zátěžová zkouška v podobě války. Již nyní mnohé knihovny vykonávají další nové aktivity, které před únorem/březnem 2022 neprovozovaly. Změna je život a knihovny se tedy musí i nadále měnit, aby zůstaly ,,naživu“. Podobné průzkumy a jejich srozumitelná prezentace, jakou představuje kniha Covidočtení, pak pomáhají i menším knihovnám a jejich zřizovatelům v orientaci v proměnlivém světě.

Vaše hodnocení

Z odborných orgánů

Z činnosti Klubu dětských knihoven Zlínského kraje v roce 2022

Autor:

HANÁČKOVÁ, Hana, JAKOUBKOVÁ, Bronislava

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Z odborných orgánů

Klíčová slova:

děti, veřejné knihovny

Region:

09 Region Velká Morava

Odborná sekce:

Klub dětských knihoven

Regionální klubko Klubu dětských knihoven SKIP Zlínského kraje v roce 2022 realizovalo řadu aktivit, z nichž ty nejdůležitější představujeme níže.

Ve dnech 19. a 20. října a 10. listopadu 2022 se v rámci společného projektu SKIP pro rok 2022 za region Velká Morava uskutečnily čtyři besedy s autorem, básníkem, komikem hercem a textařem Lukášem Pavláskem. Na 200 malých čtenářů v knihovnách Zlínského kraje tak mohlo zažít recitaci i autorské čtení a besedu. Máme radost, že všichni účastníci odcházeli nadšení a inspirovaní k četbě (nejen) Lukášových knih. Samotné setkání se známým autorem je vždy zážitkem a určitě také motivací k dalším čtenářským dobrodružstvím.

Beseda s Lukášem Pavláskem v Masarykově veřejné knihovně Vsetín

Lukáš Pavlásek v Uherském Hradišti

Společná fotografie jedné ze zúčastněných tříd s Lukášem Pavláskem

Dne 14. září 2022 se v Knihovně Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti uskutečnilo setkání klubka, na které jsme pozvali Mgr. Pavlínu Lišovskou z Centra dětského čtenářství v Brně a Alenu Visurovou s Bc. Moniku Birtusovou z Městské knihovny v Bruntále, které si pro kolegyně z knihoven Zlínského kraje připravily praktické ukázky práce s dětskou poezií. O rytmizaci říkadel a básniček, o důležitosti intonace či o asociacích v poezii v příspěvku Na vlnách bás(ně)ní práci s dětským čtenářem pohovořila Mgr. Pavlína Lišovská. Na ni svými náměty na lekce skvěle navázaly výše zmíněné kolegyně z bruntálské knihovny a my jsme se přesvědčili, že poezii je možné vytvořit například i z běžného nákupního seznamu. Všichni přítomní si vyzkoušeli řadu praktických dovedností, které jistě využijí i ve svých knihovnách při realizaci lekcí pro děti a mládež.

Ze zářijového setkání klubka v Uherském Hradišti

Už od roku 2001 čtyři knihovny Zlínského kraje pravidelně vyhlašují společnou literární soutěž a následně odměňují své nejlepší mladé literáty. V roce 2022 slavnostní vyhlášení výsledků krajského kola proběhlo v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně, kde vydali i sborníček vítězných prací. Nový ročník regionálních kol literárních soutěží pro děti do 15 let jsme vyhlásili v Týdnu knihoven 2022, a to na téma Dobré zprávy.

Fotografie pocházejí z archivu Regionálního klubka Klubu dětských knihoven SKIP Zlínského kraje.

Vaše hodnocení

Jak teenagery neodradit od čtení aneb Ze setkání klubka SKIP 10

Autor:

TLAMYCHOVÁ, Marta

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Z odborných orgánů

Klíčová slova:

čtení, mládež

Region:

10 Region Moravskoslezského a Olomouckého kraje

Odborná sekce:

Klub dětských knihoven

Do Knihovny Nový Jičín se 2. listopadu 2022 sjelo přes padesát knihovnic a knihovníků z Moravskoslezského a Olomouckého kraje na podzimní setkání klubka SKIP 10 s odhodláním sdílet své (ne)úspěchy v podpoře čtenářství zejména pubertálních dětí a s chutí inspirovat se a přispět svou troškou k žádoucí změně.

Známe to všichni. S příchodem září se u výpůjčního pultu vyrojí děti, které potkáváme nanejvýš při povinných třídních návštěvách,a třímají v rukou listy se seznamy titulů nám důvěrně známých z dob vlastního dětství. Eduard Štorch, Jaroslav Foglar, Jules Verne… Z regálů přetékajících knihami, jejichž obálky přitahují oči a rozdmýchávají naši představivost, jejichž příběhy nás pohlcují, vytahujeme ohmataný, nevýrazný svazek s nahuštěným písmem, povětšinou bez ilustrací, a podáváme jej dítěti, které se rozhoduje, zda pohledem plným odporu počastuje jen knihu, nebo i knihovnici, a nejspíš v duchu společně spíláme téže osobě, zadavatelce seznamu. Co s tím?

Naše nápaditá vedoucí, odhodlaná krůček za krůčkem otevírat čtenářský svět nadějnému mládí, Marika Zadembská, nám sestavila program snů. Pozvala blogerku Petru Schwarzovou Žallmanovou alias Opičí matku, Editu Vaníčkovu Makosovu v roli seriózní přednášející i pirátky bavící davy v představení Divadla Čučka společně s Markem Tomanem, autorem knižní předlohy divadelního kusu. Parádní mix podnětů a zábavy!

Opičí matka

„Já mám povídat knihovnicím o knihách? Vždyť je všechny znají!“ rozesmála nás dramaticky pronesenou lichotkou Opičí matka v úvodu své devadesátiminutovky, po kterou na nás zapáleně chrlila fakta, zajímavosti a souvislosti, pro něž a proti nimž musíme jako superhrdinky bojovat. Co z nich uvízlo v mých osobních poznámkách?

Moc mě potěšila interpretace prvního tématu. Anežka Kuzmičová získala cenu Neuron za výzkum niterných prožitků při četbě. Konečně vědecké ocenění pro „naši oblast“! Máme argument proti zlým jazykům, které vnímají čtení jako zábavu bokem.

Zcela nové pro mě byly poznatky, které Opičí matka získává před Vánoci v knihkupectví.

Příležitostní čtenáři si (obzvlášť před Vánoci) do knihkupectví chodí pro tituly, které znají z reklamy, z nabídkových letáků velkých distributorů. Na takových letácích nejsou kvalitní knihy, ale naopak ty, kterých mají plné sklady a potřebují se jich zbavit. Tvořme reklamu knihám, které za to úsilí stojí! Výstavka knížek není náš jediný komunikační kanál.
Letáky s nabídkou knih, které velká nakladatelství posílají do škol, obsahují nikým nekupovaný plebs. Většina knih je doporučena čtenářům od devíti let, neboť takto označené knihy patří k nejprodávanějším. Jsme informační pracovníci, informujeme, vysvětlujme, opakujme. Dětem, rodičům, prarodičům, učitelům.
Vyrůstá nám vizuální generace. Milují filmové obálky knih, rádi se nejprve dívají na film a až poté čtou. Také jste dosud knihy v těchto přebalech nevytahovali právě nejraději?

Jak dostat knihy za dětmi do škol

Na přelomu letních prázdnin a školního roku mě na facebookové stránce Opičí matky zaujal příspěvek, kterak vdechla nový život vyřazeným knihám z městských knihoven v knihovně školy, kterou navštěvují její děti. S možnostmi, jak dostat dobré knížky za dětmi do škol, jsme nějaký čas strávili i na našem setkání. Opičí matka kreativně reagovala na konkrétní dotazy z publika a s fascinující lehkostí navrhovala jedno řešení za druhým.

Rozvedla svou akci popsanou v příspěvku. Pár titulů získala v blízké knihovně v Kopřivnici. Na lov se ale vydala také do Jenče, konkrétně do velkého skladového areálu Městské knihovny v Praze. Věděli jste, že je a je otevřen veřejnosti? Já ne. Ze sdílení zkušeností vyplynulo, že zatímco v některých městských knihovnách je nabídka vyřazených knih školním knihovnám běžná, v jiných tomuto postupu není vedení nakloněno. Jak bychom tuto situaci mohli zvrátit?

Opičí matka připomíná, že co je vidět, existuje; co není vidět, neexistuje. Ve školní knihovně může být vyvěšena děkovná cedule. O daru může psát místní tisk. Můžeme vyfotit paní učitelky s knížkou (klidně před obličejem) a vypustit na sociální sítě: „Tato kniha putuje do školy…“ Stačí paní učitelky pozvat k vyřazeným knihám o den dřív než veřejnost. Určitě vyjde na všechny.

Několik knihoven se pustilo do uskutečnění nápadu putovních krabic. Knihovnice namíchají vyvážený poměr tematicky laděných knih (historie, fantasy, identita atd.) a naplní jimi krabici. Myslí na čtenáře i nečtenáře, milovníky beletrie, vyznavače naučné literatury i na grafické typy, které nejraději sáhnou po komiksu. V dvouměsíčním intervalu je potom točí mezi školami. Některé knihovny nabízí školní výměnný fond netematizovaný, některé mají dobrou zkušenost s půjčováním knižního trháku (Harry Potter, Prašina atd.) v počtu výtisků dostatečném pro celou třídu, některé volí registrační formuláře na konkrétní krabice apod. V projektu MAP IV by měla být k dispozici dostatečná částka pro oživení krabic ve všech městských knihovnách, které kladné ohlasy z pilotního pokusu nalákají.

Jak si z paní učitelek udělat spojence

Studovala jsem češtinu na pedagogické fakultě. Kdybych si nakreslila čárku pokaždé, když na nás vyučující spustili: „To přece musíte znát, tím nebudeme ztrácet čas!“, vybarvila bych velkou plochu. Tolik jsem se styděla, že to či ono nevím. Když z úst Opičí matky zaznělo: „Jsi učitelka, musíš to znát! Musíš znát všechno!“, důvěrně známě se mi sevřely útroby.

Vysvětlovala nám, proč učitelé na první nahozené laso ke spolupráci často nereagují. Stydí se. Neznají něco, co by měli. Raději se v tom sami nějak poplácají, než by své selhání přiznali. Buďme vytrvalí. Neinterpretujme si nízkou účast na první akci daného druhu jako nezájem.

Pozvěme paní učitelky na kávičku. Před začátkem roku si u ní můžeme povídat o jejich potřebách, očekáváních, o možné šíři nabídky aktivit knihovny. Mohou nám přinést dobré podněty. Každý měsíc si ji pak můžeme vychutnat s novinkami, tematickými výběry knih, při prožitkových lekcích atd., které nebudou jednostranné. Názor vrstevníka je důležitý. To víme. Uvědomujeme si, že to platí i u učitelů?

Ukažme paním učitelkám, že máme společný cíl a my knihovnice výhodu, že jsme celé dny mezi knihami. Čteme je, stále řadíme a rovnáme, u čehož si je připomínáme, pomáháme dětem s jejich výběrem a ony se o nich při vracení rozpovídají, pracujeme s nimi při každodenních dopoledních lekcích, ve čtenářských klubech a při dalších pravidelných či jednorázových aktivitách. A rády si o nich budeme povídat i s vámi, milé paní učitelky!

Petra Schwarzová Žallmanová

Co doporučuje první dáma školních knihoven?

Po příjemné ukázkové předváděčce titulů jsme se pustili do výborného a výborně připraveného občerstvení. Usadili jsme se zpět do pohodlných křesílek a žezla se ujala Edita Vaníčková Makosová z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze s příspěvkem zaměřeným na čtenářské deníky. Přivezla si s sebou prezentaci, kterou má vytvořenou pro paní učitelky, a celou svou přednáškou směřovala k myšlence, která mě ze školství přivedla mezi knihovnice. Buď můžeme remcat, že učitelky dělají všechno špatně, nebo jim můžeme při lekci v knihovně ukázat, jak to jde lépe.

Co jsme se tedy naučili? Převyprávět děj v pěti větách! Největší boj ve čtenářských denících. Někteří pisatelé jsou strozí, že se nedozvíme téměř nic, a jiní přepisují i ty nejnepodstatnější detaily. A přitom se stačí držet struktury každého příběhu (expozice, kolize, krize, peripetie, konkluze) a obsah každé části textu vyjádřit jedním souvětím.

Nabídla nám otázky hodné zamyšlení a zprostředkování. Mohou žáci do čtenářských deníků psát knihy, které nedočetli? Může mít čtenářský deník formu rozhovoru mezi dětmi, které si z výběru zvolily stejnou knihu? Mohou v takto vzniklé skupince vytvořit jeden společný barevný okénkový zápis, v němž jeden zpracuje postavy, druhý ilustrace, třetí anotaci atd., a vyzdobit jím zdi třídy? A už jste si z listu papíru poskládali vlastní knihu, abyste si do ní zapsali vše důležité z knížky přečtené? Má místečko i pro tajemství!

První dáma školních knihoven ráda vyzdvihuje důležitou funkci školních knihovnic a na setkání klubka tomu nebylo jinak. Jsou to neformální naslouchačky. Při svých lekcích, při povídání během výběru a vracení knížek mohou detekovat těžkou životní situaci dítěte a zprostředkovat mu pomoc. Proto bychom je měli mít.

Edita Vaníčková Makosová

Pohled do sálu

Drsná pirátka vs. jemný Florentin Flowers

Po druhé svačince na nás nastoupila drsná pirátka a jemný Florentin Flowers. Nasmáli jsme se, až jsme se za břicha popadali. Mnozí odvážlivci doplňovali řady herců, napovídali jsme, byli jsme okradeni. Představení bylo vskutku interaktivní; nejvíc mě potěšilo, že vyznění dramatizace se lišilo od vyznění knihy. Polepšená pirátka se v závěru představení radostně hrnula do školy. Domluvte si návštěvu Divadla Čučka i do své knihovny, spisovatel a knihovnice znají možnosti našich rozpočtů.

Autorem fotografií je Petr Krumpolc z Knihovny Nový Jičín.

Vaše hodnocení

Co venkovské knihovny umějí a mohou 2022 na Valašsku

Autor:

MACHÁČKOVÁ, Lucie

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Z odborných orgánů

Klíčová slova:

veřejné knihovny

Region:

09 Region Velká Morava

Odborná sekce:

Sekce veřejných knihoven

Vzdělávací seminář Co venkovské knihovny umějí a mohou je primárně určen malým knihovnám v obcích do 7 500 obyvatel a úzce navazuje na cenu Knihovna roku, kterou uděluje Ministerstvo kultury za dlouhodobé zásluhy o rozvoj knihovnictví v obcích nebo mimořádný přínos k rozvoji veřejných knihovnických a informačních služeb. Hlavními aktéry jsou knihovny soutěžící v rámci Knihovny roku (základní knihovna) a odborníci z oboru knihovnictví.

Seminář má dva základní cíle. Tím prvním je vzdělávání knihovníků v oboru, a to jak prostřednictvím příkladů dobré praxe, tak odborných přednášek. Vzájemné sdílení služeb, které knihovny nabízejí, a pořádání akcí, o které je mezi návštěvníky zájem, jsou jedním z důležitých podnětů pro další práci knihoven. Odborné přednášky ukotvují úlohu knihovny v obci a pomohou určit její další směřování. Druhým cílem je navázání dobrých pracovních vztahů, které vedou ke vzájemné spolupráci, a neméně důležitých osobních vztahů, které jsou spojovacím článkem knihovnické komunity a patří k důležitým benefitům knihovnictví jako oboru.

V roce 2022 byl již 18. ročník semináře zahájen ve čtvrtek 22. září v Masarykově veřejné knihově Vsetín příspěvkem Ing. Jany Tomancové (Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně) Proměny knihoven Zlínského kraje. Následovaly příspěvky Tak trochu jiná Knihovna roku aneb Kdo soutěžil v roce 2020 (Mgr. Lucie Macháčková, Národní knihovna ČR) , Nebojme se komunikovat (Mgr. Kateřina Janošková, Masarykova veřejná knihovna Vsetín) a Informace jsou jako jahody: Jak v knihovně pěstovat mediální a digitální gramotnost (Mgr. Tereza Lišková, Nadace OSF). Večerní program byl věnován komentované prohlídce Masarykovy veřejné knihovny Vsetín a Mozkohrátkám – mozku a jeho zákoutím a tomu, jak ho trénovat s dětmi (Ludmila Holbíková, Masarykova veřejná knihovna Vsetín). Na společenském večeru nechyběla valašská cimbálovka s výbornými muzikanty ani připomenutí valašských tradic (například luženské dožínky nebo čepení nevěsty).

Jana Tomancová přítomné seznamuje s proměnami knihoven Zlínského kraje

O vsetínských Mozkohrátkách

Účastníci semináře v Masarykově veřejné knihovně Vsetín

Páteční hlavní odborný program proběhl v Knihovně Halenkov oceněné titulem Knihovna roku 2020. V jednotlivých příspěvcích představily především knihovny soutěžící v roce 2020 své příklady dobré praxe: Obyčejné knihovní aktivity neobyčejně (Mgr. Jana Štěpáníková, Místní knihovna Bolatice), Vesnický příměstský tábor (Ivana Kalinová, Místní knihovna Hodice), Knihovna dětem – přidaná hodnota výuky pro MŠ (Mgr. Eliška Urbanová, Místní knihovna Litobratřice), Pes nejlepší přítel člověka, informatická lekce pro MŠ a první stupeň ZŠ (Mgr. Marcela Šuláková, Knihovna Halenkov) a Knihovna Hradištko – centrum obecní paměti (Lucie Hašková). Další příspěvky se zaměřily na dotační programy na podporu výstavby, rekonstrukce a činnosti knihoven v malých obcích, proměny interiérů knihoven z pohledu dodavatele a na funkční prostor knihoven: Dotační programy na podporu výstavby, rekonstrukce a činnosti knihoven v malých obcích (PhDr. Vít Richter, Národní knihovna ČR), Malými krůčky k funkční knihovně (Mgr. Miroslava Sabelová, Knihovna města Ostravy), Proměny interiérů knihoven z pohledu dodavatele (Lukáš Pajer, Ceiba).

O vesnickém příměstském táboru pohovořila Ivana Kalinová

Společná fotografie účastníků před Knihovnou Halenkov

Na zpáteční cestě z Halenkova do Vsetína si účastníci prohlédli knihovnu v Huslenkách – knihovnu, kterou navštěvují čtenáři i v době, kdy tam knihovník není. Stačí si jen půjčit klíče na obecním úřadě, pobýt v knihovně a pak je zase vrátit.

Před kostelem Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích

Závěr semináře patřil opět vsetínské knihovně a jejím ozobotům, beebotům a jiným „botům“. Brýle pro virtuální realitu byly hitem, který si chtěl vyzkoušet každý.

Virtuální realita v Masarykově veřejné knihovně Vsetín

Děkujeme všem, kteří se na přípravě i programu semináře podíleli, protože bez nich by určitě nebyl tak skvělý. Všechny prezentace jsou k dispozici na webu semináře.

V roce 2023 se setkáme v Knihovně J. M. Hovorky ve Statenicích, tedy v Knihovně roku 2021. Tak na viděnou tentokrát ve Středočeském kraji!

Autorkou fotografií je Lenka Látalová z Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

Vaše hodnocení

Seminář Psychohygiena aneb Stres (nejen) v práci knihovnice/knihovníka, jeho důsledky a možnosti zvládání

Autor:

NOVOTNÁ, Iveta

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Z odborných orgánů

Klíčová slova:

psychohygiena

Odborná sekce:

V září 2022 (15. září v Brně a 22. září v Praze) Sekce 60+ SKIP připravila seminář zaměřený na psychohygienu. Proč právě toto téma a naše sekce? Máme za sebou náročnou dobu pandemie. V době covidu knihovny spolupracovaly s městskými a obecními úřady, Charitou, Červeným křížem atd. Protože byly omezeny všechny kulturní a vzdělávací akce, senioři hledali jakoukoliv možnost sociálního kontaktu. Celou dobu jsme byli alespoň v telefonickém kontaktu se seniory, kteří do našich knihoven dochází. Stala se z nás pomáhající profese. Ne všechny kolegyně a kolegové na to ale byli a jsou připraveni. Proto právě psychohygiena. Lektorkou našeho semináře byla PhDr. Jaroslava Dosedlová, Ph.D., z Masarykovy univerzity v Brně. Věnovali jsme se především:

stresovým reakcím v akutní a chronické zátěži;
individuálním příznakům a důsledkům stresu;
stresujícím faktorům na pracovišti i mimo něj s cílem eliminace nebo omezení jejich účinku.

Účastníci brněnského semináře

Seminář vedla Jaroslava Dosedlová

S lektorkou jsme si vyzkoušeli i několik relaxačních technik, které můžeme použít i u našich čtenářů, především seniorů. A jaká by měla být intervence ze strany organizace? Především by mělo jít o zvýšenou participaci pracovníků na rozhodování a vytvoření sociálně citlivého prostředí.

Protože akce byla úspěšná, plánujeme další seminář, kde budou hlavními tématy zátěžové situace a způsoby jejich zvládání, aktivizace a relaxace, relaxace v praxi, možnosti relaxovaného stavu a náměty pro další práci na sobě a zvýšení sebeovládání.

Na závěr si dovolím zveřejnit jednu reakci od účastnice zářijového semináře:

Chtěla bych vám poděkovat za organizaci semináře. Patřím mezi hodně křehké lidi, a tudíž mi vyhovovalo dozvídat se něco o tom, jak zvládat stres a co to vůbec stres je. Mám dost pocit, že se čím dál více tlačí na výkon, ale zapomíná se na relaxaci a odpočinek, na dobré vztahy a taky se práce knihovníka dávno změnila na psychicky těžkou práci. I když ji děláme rádi. Seminář byl skvělý, dokonce jsem si na něm psychicky odpočinula. Kdybychom mohli něco takového mít pravidelně v rámci zaměstnání jako benefit, tak by to byl splněný sen.

Těšíme se na vás v září 2023 na dalším pokračování semináře o psychohygieně (nejen) na pracovišti.

Fotografie pořídila Iveta Novotná z Městské knihovny Chrudim.

Vaše hodnocení

Z regionů

Na výletě se SKIP do Boleslavce a Görlitz

Autor:

VAŠKOVÁ, Irena

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Z regionů

Klíčová slova:

Německo, Polsko, zájezdy

Region:

01 Praha

Na výletě se SKIP Praha je vždycky báječně a jinak tomu nebylo ani 8. října 2022. Po dlouhé sérii knihovnických několikadenních výletů jsme se – vzhledem k neúměrně narůstajícím cenám ubytování a cestování vůbec – k našim severním sousedům vydali na pouhý jeden den. Ten byl ale o to intenzivnější.

Na začátku naší cesty do polského města Boleslavec nás doprovázela hustá mlha, takže nebýt pozorných cestovatelek, které nás upozornily na kontroverzní elektrárnu Turów a světelné znečištění z nedalekých skleníků za městem Bogatynia, jsme si téměř ani neuvědomili, že jsme překročili hranice. To už ale vysvitlo sluníčko a my se nezadržitelně blížili do prvního cíle naší cesty, města Boleslavec proslulého tradiční výrobou keramiky a svými četnými keramickými dílnami a obchůdky.

Protože doba vzniku města Boleslawiec není jistá, není ani jisté, zda jeho jméno pochází od polského knížete Boleslava Vysokého nebo od českého knížete Boleslava I., od kterého je také odvozován také název českého města Boleslav.

Nás spíš zaujal německý název města, tj. Bunzlau. S ním je spojen původ českých slov bunclík, punclík, punclák (baňatý polévaný hrnek) a bunclovka (vysoká bota). Nepřekvapí proto, že naší první zastávkou se stala manufaktura, kde se dodnes předvádí a prodává nádherná boleslavská tradiční keramika.

Kdo by odolal? Mnozí z nás i přes předběžná předsevzetí nakoupili hrnečky, talířky, mističky a jiné nezbytnosti, např. pod záminkou vánočních dárků. Vždyť dnešní běžný hrneček s podšálkem na kávu má svůj původ právě v Boleslavci.

Po uložení křehké krásy do útrob autobusu jsme pokračovali za krásného počasí do historického centra města. Tomu vévodí velmi pěkný komplex radnice. Původní budova radnice ze 14. století byla zničena během husitských válek. Nynější podoba je barokní a na jižní stranu budovy se během rekonstrukce v roce 1893 přestěhovaly renesanční portály z nádherně opravených renesančních domů na náměstí.

Pohled na boleslavecké náměstí

Dominantou náměstí je radnice

Druhou významnou dominantou historického středu města je kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikolaje. Také ten roku 1429 vypálili husité, takže původně gotický kostel prošel postupně četnými, převážně barokními úpravami.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikolaje

Procházku po pěkně opraveném náměstí většina z nás zakončila v některé z cukráren a kaváren, abychom se pak, náležitě posilněni, mohli vydat na prohlídku boleslavecké knihovny. Některým stačil jen pohled na moderní originální průčelí knihovny zvenku, jiní se vydali i na prohlídku vnitřních prostor knihovny.

Městská knihovna v Boleslavci

Literatura a keramika v Boleslavci prostě patří k sobě

Knihovna je pojmenována po Cyprianu Kamilu Norwidovi, významném polském romantickém básníkovi a malíři

V knihovně mají své stálé místo i vědecké pokusy

Ani v boleslavecké knihovně nesmí chybět sova, v tomto případě pochopitelně z keramiky

Někteří si k návštěvě vybrali Muzeum keramiky.

Pozvánka do muzea jen těžko může být názornější

V průběhu krásného odpoledne jsme udělali ještě zastávku v malebném hraničním městě dvou kultur na řece Nise, jež na polské straně nese název Zhořelec, na německé Görlitz.

My jsme přejeli řeku do německé části a prohlédli si její historické centrum. Görlitz má ve znaku slezskou orlici a českého lva; město totiž dlouhou dobu nepatřilo k Německu, ale k Českému království. Je to hlavní město Slezska, o čemž svědčí i nedávno otevřené Slezské muzeum.

Ve Slezském muzeu v Görlitz

Čas ovšem byl na příjemnou procházku kolem věže Frauenturm, která starému městu dominuje a pod kterou se pořádají známé podzimní trhy, někdo ochutnal také něco z vyhlášené slezské kuchyně nebo prohlížel alespoň ve výlohách ručně malovaný míšeňský porcelán.

Průhled ulicí směrem k Frauenturm

Příjemné odpoledne rychle uteklo a nastal čas vydat se zpět do Prahy.

Na zpáteční cestě jsme ještě mohli v zapadajícím slunci obdivovat Ještěd, ranní mlha nám pohled na něj cestou tam upřela. To byla ta pravá tečka za dalším skipáckým povedeným výletem a můžeme se těšit na další.

Naše knihovnické výlety nám nejenom umožňují navštívit nová a zajímavá místa, ale výborné je, že můžeme využít cestu také ke společnému setkání a popovídání.

Autory fotografií jsou Václav Jansa z Osvobozené knihovny, Linda Jansová z Národní knihovny ČR a Magdalena Jansová ze ZŠ Kuncova. Více fotografií najdete ve facebookovém albu ve skupině Pražská organizace SKIP.

Vaše hodnocení

Malé podzimní setkání jihočeských knihovníků ve Stachách

Autor:

HEJNOVÁ, Marie

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Z regionů

Klíčová slova:

exkurze

Region:

03 Jihočeský region

Již 29. ročník Malého podzimního setkání, tradiční akce jihočeské organizace SKIP, se po dvou letech konečně mohl konat beze změn a odkládání v obvyklém termínu – v polovině září, konkrétně ve dnech 16. až 17. září.

V Obecní knihovně Stachy účastníky přivítala Jana Brabcová, knihovnice a zároveň vedoucí infocentra. Věnovala se nám i po celou dobu našeho pobytu. Stašská knihovna se za pár let jejího působení zcela proměnila. Získala hezké prostory spojené s infocentrem přímo v centru města a nové vybavení. Díky modernímu knihovnímu systému začala půjčovat kromě klasických knih a časopisů také elektronické knihy, audioknihy nebo společenské hry. Pro mnohé byla překvapením třeba 3D tiskárna, kterou knihovna získala díky grantu. V knihovně proběhlo zahájení i předání spolkového praporu a pak už se program odvíjel podle naplánovaného scénáře. Paní knihovnice nám zprostředkovala moc zajímavou procházku městečkem a blízkého okolí. Průvodkyní se stala Marie Puschmanová, stašská rodačka a patriotka znalá místní historie.

Uvítání ve stašské knihovně

Setkání se konalo na Šumavě, takže jsme chtěli připomenout elektronickou knihu Kohoutí kříž. Inspirací k jejímu názvu byly skutečné kohoutí kříže na Šumavě, na které jsme se chtěli také podívat. Po obědě jsme tedy vyrazili na kratší turistický výšlap, jehož cílem byl jednak Královský kámen (1 059 m n. m.) a Kohoutí kříž (soubor nástrojů použitých při ukřižování Krista) u Nicova. Navštívili jsme také druhý šumavský Kohoutí kříž v Úbislavi.

Společná fotografie účastníků u ohoutího kříže u Nicova

Společná fotografie u Kohoutího kříže v Ubislavi

Bonusem pro houbaře byly plné tašky hub. Tomu prostě nešlo odolat – když jsou hříbky v dohledu, přece je tam nemůžete nechat. A že jich bylo! Skutečně – jen tak cestou lehce nasbírané plné tašky.

Po návratu do Stach následovalo představení již zmíněného velkolepého a rozsáhlého souboru informací o šumavské německé literatuře Kohoutí kříž, který vzniká v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích.

Před večeří jsme ještě stihli zajít na místní hřbitov, kde je pochován Rankl Sepp, známý šumavský silák, a nahlédli jsme i do místního kostela s unikátním lustrem, o kterém jsme se dozvěděli při dopolední procházce obcí.

Páteční program zakončilo příjemné posezení u večeře a teprve pak se všichni vydali do penzionů na ubytování. A všichni byli nadšeni – čekal nás krásný tichý večer plný hvězd i moc pěkné ubytování.

Hned ráno jsme se ale museli sbalit a penziony opustit – čekala nás totiž cesta do Vimperka a nové dětské oddělení vimperské knihovny umístěné v bývalé lesnické škole. Jako třešničku na dortu jsme měli na závěr prohlídku nádherně zrenovovaného vimperského zámku. Pro mnohé bylo zajímavé porovnání – před pěti lety jsme zámek navštívili těsně před uzavřením, v době, kdy už byly prostory připravovány na rekonstrukci.

Jak už to tak bývá – zajímavě naplněné stašské podzimní setkání uteklo hrozně rychle a po sobotním společném posezení u oběda se účastníci rozjížděli domů – snad s potěšujícím pocitem z příjemného potkání se a s výhledem na další Malé podzimní setkání – tentokrát jubilejní třicáté – v roce 2023.

Fotografie pocházejí z archivu Jihočeského regionu SKIP.

Vaše hodnocení

Vymazlený konec roku 2022 ve Středočeském regionu SKIP

Autor:

KRAJÍČKOVÁ, Věra

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Z regionů

Klíčová slova:

exkurze

Region:

02 Středočeský region

Pražský SKIP má svůj vánoční večírek, středočeští knihovníci mají Vymazlený konec roku. Každoročně (nezastaví-li nás pandemie) se setkáváme u některé pražské památky. Čeká tam na nás naše úžasná průvodkyně Dana Kratochvílová. V roce 2022 jsme se v pátek 2. prosince sešli před Bílkovou vilou. Bylo nás dvacet šest.

Bílkova vila

Sochař, grafik a architekt František Bílek se narodil před 150 lety. Doufal, že se stane malířem, tomu ale zabránila jeho částečná barvoslepost. Bílkovým osudem se tak stalo sochařství. Jeho dílo bylo silně inspirováno křesťanskou mystikou a naráželo na řadu uměleckých i společenských konvencí. Odmítl jej např. Josef Václav Myslbek. Bílek sám pak vystoupil ze Spolku výtvarných umělců Mánes. Dnes jsou jeho mimořádné práce součástí významných interiérů, např. i Chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Pozoruhodné jsou také umělcovy grafiky a keramika, které jsme mohli vidět v obytných prostorách vily. Zde žil František Bílek v letech 1911–1939. I samotná vila byla postavena podle jeho návrhu. Měla symbolizovat „život jako pole plné zralých klasů, skýtajících výživu bratří na každý den“. Unikátní jsou i interiéry domu, které také navrhoval sám Bílek. Vila je ve správě Galerie hlavního města Prahy a je v ní zřízena stálá expozice Bílkových děl.

Dojem z unikátního prostoru, vybavení i sochařských děl podtrhl i výklad Dany Kratochvílové, který byl opět bezchybný. Provedla nás životem Františka Bílka, připomněla nejdůležitější díla, přečetla ukázky z literatury.

Při komentované prohlídce v úchvatném interiéru

Odcházeli jsme plni informací i emocí a říkali jsme si, že přes ne zrovna příjemné počasí jsme prožili krásné dopoledne a díky paní průvodkyni jsme se dozvěděli mnoho nového.

Vymazlený konec roku je každoroční akcí, v rámci které poznáváme pražské památky zblízka. Vzhledem k tomu, že se schází zaměstnanci knihoven z celého Středočeského kraje a setkání nejsou časově omezena, stihneme si vyměnit názory nejen na absolvovanou exkurzi, ale i řadu dalších informací.

Za všechny účastníky děkuji kolegyni Ivaně Hamouzové za organizační zajištění exkurze a Daně Kratochvílové za skvělé průvodní slovo.

Autorkou fotografií je Ivana Hamouzová z Městské knihovny Rakovník.

Vaše hodnocení

Kolektivní členové informují

JUDr. Jaroslav Preiss: Bankéř století a zmizelý (knižní) poklad

Autor:

MAROSZOVÁ, Jana

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Kolektivní členové informují

Klíčová slova:

Preiss, Jaroslav, Vysoká škola ekonomická v Praze, výstavy

Region:

01 Praha

„Tak často jsem dokazoval, že skutečné podnikání obchodní a průmyslové má vyšší cíle, že není prostředkem ke hromadění peněz, ale k povznesení národa a výchově charakterů. […] Jest zásluhou tvořiti, ale je hříchem vykořisťovati. Tak nutno rozlišovati.“
JUDr. Jaroslav Preiss (1919)1

Jednou z osobností, které se podílely na rozkvětu české meziválečné (nejen) knižní kultury, byl vrchní ředitel Živnostenské banky a národohospodář JUDr. Jaroslav Preiss (1870–1946), před časem oceněný titulem „bankéř století“. Po roce 1945 se jeho jméno stalo symbolem kapitalismu a jako takové mělo být zapomenuto. V uplynulých letech se však situace změnila a Preissův význam pro české dějiny začíná být rozkrýván a doceněn. Výstava v Knihovně Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE) představuje tuto osobnost nejen jako finančníka, ale také jako mecenáše české kultury a milovníka knih.

Budoucí vrchní ředitel nejsilnějšího československého bankovního ústavu vstoupil do veřejného a politického života již během studia práv v Praze. Podobně jako Alois Rašín (1867–1923) nebo Karel Engliš (1880–1961) navštěvoval také on přednášky profesora Albína Bráfa (1851–1912), jenž vychoval za více než čtvrt století své pedagogické činnosti celou generaci národohospodářů. Mnozí z nich zastávali v první republice politicky i společensky významné funkce.

Prof. JUDr. Albín Bráf (1911) (neznámý autor, zdroj: Wikimedia Commons, public domain)

Po ukončení studia JUDr. Preiss pracoval v Národních listech jako redaktor pro hospodářství. Od roku 1904 působil ve Finančních listech, které tehdy začala vydávat Živnostenská banka pro Čechy a Moravu. Od té doby byl jeho život spojen s tímto bankovním ústavem, v němž postupně získával vyšší posty, až stanul na postu nejvyšším. Ve funkci vrchního ředitele setrval 21 let (1917–1938) a pro banku toto období znamenalo dobu největší prosperity. JUDr. Preiss představoval vedle Viléma Pospíšila a Aloise Rašína klíčovou osobnost pro vznik československé měny.

JUDr. Preiss jako člen redakce Národních listů v roce 1910 (autor neuveden; zdroj: Půl století „Národních listů“: 1860–1910: almanach. V Praze: tiskem a nákladem Pražské akciové tiskárny, [1910–1911]. Fond CIKS VŠE, sign. E8174.)

JUDr. Preiss ovšem nebyl pouze odborníkem v oblasti financí a vlivným aktérem meziválečné politické scény. Po celý život systematicky sbíral knihy, především bohemikální tisky, pragensia a vzácná vydání. Obklopoval se uměleckými předměty, zejména malbami a grafikami předních českých umělců, a zajímal se o kulturu také jako mecenáš.

Mít solidně vybavenou knihovnu bylo pro tehdejší intelektuály i jistou známkou prestiže, avšak bankéř z tohoto rámce poněkud vybočoval aktivním zájmem o českou literaturu a četbou zakoupených knih. Již jeho současníci vnímali Preissův vztah ke knihám jako jedinečný: „Kniha, obsahem pěkná, vazbou umělecká, jest jeho nejpříjemnější odpočinek a jeho nejušlechtilejší zábava. Knihovny jsou nejkrásnějšími chrámy přátelství, praví kterýs bibliotekář 18. století. – Preissovy salony, plné knih a obrazů, jsou toho při roztomilé pohostinnosti majitelově vzácným příkladem.“2 Preissova soukromá bibliotéka představovala podle českého historika, bibliofila a ředitele Knihovny Národního muzea Josefa Volfa (1878–1937) „dokonalý obrázek českého písemnictví v nejlepších tištěných plodech od druhé polovice 16. století dodnes“.3 V roce 1930 obsahovala kolem 34 000 svazků a počet nebyl zdaleka konečný. Ve fondech Archivu ČNB najdeme několikastránkové účty za knihy, přičemž bankéř neváhal pořizovat bohemika ani v cizině. Tak postupně vybudoval druhou největší soukromou knihovnu v ČSR – prvenství náleželo knihovně prezidenta T. G. Masaryka. Bankéř nákup, obsah i hodnotu knih konzultoval s odborníky. Stýkal se nejen s Josefem Volfem, ale také se spisovatelem Františkem Táborským, s nímž společně vydal bibliofilskou edici exulantských písní s názvem Pobožné a modlitebné prozpěvování (1929). Užší vztah se Zdeňkem Václavem Tobolkou (1874–1951) naznačuje tykání v korespondenci. Znal se rovněž s Jindřichem Šimonem Baarem, Bohumírem Lifkou, Josefem Svatoplukem Macharem, Jakubem Demlem a jinými osobnostmi české literatury a vědy.

Vrchní ředitel Živnostenské banky byl od roku 1925 rovněž aktivním členem Spolku českých bibliofilů. Sám knihy psal a financoval vydání několika bibliofilií. Kromě zmíněné to byly ještě např. Několik úvah z let 1905–1907 (1929) či Tradice krásné rodiny (1932). Publikacemi ředitele Živnobanky disponuje také Knihovna VŠE, díla byla zdigitalizována a jsou dostupná online v digitální knihovně Kramerius VŠE.

Portrét JUDr. Preisse (1927) (autor snímku neuveden; zdroj: Sekanina, František (ed.). Album representantů všech oborů veřejného života. Praha: Umělecké nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1927, s. 636, fond CIKS VŠE sign. ZF588.)

V květnu 1945 byl JUDr. Preiss, který po celý svůj život vystupoval jako český vlastenec, nařčen z kolaborace s Němci, zatčen a vězněn. Zemřel 29. dubna 1946 na následky špatného zacházení ve vazbě. Jeho majetek byl rozkraden, zbylé jmění zkonfiskováno. Z jeho sbírek umění i knih se v dnešní době dochovaly v Národní galerii a v Národní knihovně ČR pravděpodobně pouze zlomky. Zanikl knihovnicky i badatelsky cenný poklad, bankéřova unikátní sbírka starých bohemikálních tisků a pobělohorské exulantské literatury.

Chcete-li nahlédnout do života této mimořádně všestranné osobnosti a seznámit se blíže s Preissovým postojem k mecenášství a knižní kultuře, jste zváni do Centra informačních a knihovnických služeb Vysoké školy ekonomické v Praze (CIKS), tj. do Knihovny VŠE na Žižkově. Výstavu s názvem Největší český bankéř – JUDr. Jaroslav Preiss jsme zahájili v říjnu 2022 a můžete ji zdarma navštívit do konce června 2023.

Vernisáž se konala 4. října 2022 v Klubu knihovny. Během ní promluvili rektor VŠE doc. Ing. Petr Dvořák, Ph.D., a ředitel Knihovny VŠE Ing. Václav Šubrta. Následně autorka uvedla do koncepce výstavy a poté se s přítomnými hosty podělila pravnučka bankéře JUDr. Preisse RNDr. Alexandra Brunnerová o rodinné vzpomínky a poválečné životní osudy svých předků.

Na začátku promluvil doc. Ing. Petr Dvořák, Ph.D., rektor Vysoké školy ekonomické v Praze (foto: Dana Malcová)

Úvodní slovo Ing. Václava Šubrty, ředitele Knihovny VŠE (foto: Dana Malcová)

RNDr. Alexandra Brunnerová, pravnučka JUDr. Preisse (foto: Dana Malcová)

Prohlídka výstavy ve studovně (foto: Václav Šubrta)

Výstava se zaměřuje na vztah mezi hospodářstvím a kulturou, přibližuje bankéřovy postoje i mecenášské aktivity a lásku ke knihám. Cílem expozice je rovněž ukázat, že dějiny českého hospodářství a ekonomického myšlení obsahují nadčasové podněty, které mohou inspirovat i v dnešní době.

Zdroje

KOSATÍK, Pavel. Bankéř první republiky: život dr. Jaroslava Preisse. 2., v Mladé frontě 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2076-3.
KUNERT, Jakub. Vrchní ředitel Živnostenské banky JUDr. Jaroslav Preiss a jeho vztah k výtvarnému umění. Moderní dějiny. Časopis pro dějiny 19. a 20. století = Modern History. Journal for the History of the 19th and 20th Century. 2017, roč. 25, č. 2, s. 285–322. ISSN 1210-6860.
MAROSZOVÁ, Jana. Exulantské písně bankéře JUDr. Preisse. Moderní dějiny. Časopis pro dějiny 19. a 20. století = Modern History. Journal for the History of the 19th and 20th Century. 2020, roč. 28, č. 2, s. 299–319. ISSN 1210-6860.
MAROSZOVÁ, Jana. Portrét bankéře s knihou. JUDr. Jaroslav Preiss a bibliofilie. Moderní dějiny. Časopis pro dějiny 19. a 20. století = Modern History. Journal for the History of the 19th and 20th Century. 2020, roč. 28, č. 2, s. 189–216. ISSN 1210-6860.
NOVOTNÝ, Jan. Bankéř století: rozhodne se mezi Englišem, Preissem, Mládkem a Pospíšilem (16. 11. 2018). In: Euro.cz [online]. © 1997–2022 [cit. 2022-11-24]. Dostupné z https://www.euro.cz/clanky/banker-stoleti-rozhodne-se-mezi-englisem-preissem-mladkem-a-pospisilem-1429532/
SEIDL, Vladimír. Albín Bráf. In: Zlatý fond českého ekonomického myšlení. Praha: CIKS VŠE, 2009 [cit. 2022-11-25]. Dostupné z: https://knihovna.vse.cz/zlatyfond/html/aut_braf.htm
Živnostenská banka v Praze. [Praha: Živnostenská banka, 1919].

1. PREISS, Jaroslav. Úvodem. In Živnostenská banka v Praze. [Praha: Živnostenská banka, 1919], s. III-X, cit. s. IX.
2. VOLF, Josef. Preissova knihovna. In: Věstník Klubu úředníků Živnostenské banky. Vrchnímu řediteli JUDru Jaroslavu Preissovi k jeho šedesátinám. 8. 12. 1930, roč. XV, č. 12, s. 50–52, cit. s. 51.
3. VOLF, Preissova knihovna, s. 51.

Vaše hodnocení

Soutěž o nejkrásnější stromeček ve slánské knihovně

Autor:

NEDVĚDOVÁ, Kateřina

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Kolektivní členové informují

Klíčová slova:

Knihovna Václava Štecha Slaný, soutěže

Region:

02 Středočeský region

Soutěž o nejkrásnější stromeček vznikla v naší Knihovně Václava Štecha Slaný v roce 2014 jako původní projekt. Její podstatou je, že každá přihlášená organizace (pouze ze Slaného a okolí) od nás dostane stromeček se stojanem a musí ho ozdobit na zadané téma, které je každý rok samozřejmě jiné. Už jsme u nás viděli stromečky andělské, ladovské či knižní, ale i stromečky budoucnosti nebo s ozdobami z recyklovaného materiálu. Pro rok 2022 se to byly zasněžené stromečky. Organizacemi, které se pravidelně soutěže účastní, jsou školy, družiny a školky. Několikrát se také zúčastnili slánští senioři.

V prvním roce soutěže (2014) bylo přihlášeno pět organizací. Jejich počet ale každý rok roste a nejnověji jsme ve vstupní chodbě, kterou prochází každý návštěvník naší knihovny, měli celkem dvanáct nazdobených boroviček. Nad některými výtvory musí návštěvník žasnout a ptát se, kam paní učitelky a vychovatelky na své nápady chodí. Některé ozdoby jsou opravdu miniaturní umělecká díla a naše chodba se pravidelně před Vánocemi mění v pohádkový a vánočně voňavý les, který obdivují naši čtenáři i „neknihovní“ návštěvníci. O vítězném stromečku rozhoduje veřejné hlasování a na vítěze samozřejmě čeká odměna. Kromě putovní trofeje – stromečku z dílny uměleckého kováře Jaroslava Proška ze Zbečna, kterou si vítězové po roce předávají – dostávají výherci i cenu, jež jim ve školce nebo škole zůstává. Několik let po sobě to byla společenská hra. V roce 2022 jsme se však rozhodli pro změnu a děti dostaly sladkou odměnu – chaloupku z voňavého perníku.

Chodba knihovny plná ozdobených stromečků

Celá soutěž by pro nás ovšem byla nerealizovatelná bez našeho hlavního sponzora, což jsou Lesy České republiky, konkrétně Lesní správa Lužná, která nám každý rok velkoryse věnují borovičky ideálního vzrůstu. Tímto velmi děkujeme! Dík patří i nadšení učitelek a vychovatelek, které každoročně s dětmi tvoří, zdobí a po Vánocích zase odstrojují.

Těší nás, že se u nás z našeho momentálního nápadu stala vyhledávaná a oblíbená tradice. Slánská knihovna má tak každý rok krásnou vánoční výzdobu a je pak moc prima pozorovat děti, jak „tahají“ rodiče a prarodiče do knihovny, aby jim ukázaly ten „jejich“ nejkrásnější stromeček a ozdůbku na něm, kterou vlastnoručně vyrobily.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Václava Štecha Slaný.

Vaše hodnocení

Berounský knihovnický ples byl plný zábavy a kouzel

Autor:

STLUKOVÁ, Iva

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Kolektivní členové informují

Klíčová slova:

Městská knihovna Beroun, plesy

Region:

02 Středočeský region

Večer plný tance a zábavy, kdy ve vzduchu jiskřila kouzla a míhaly se usměvavé tváře spokojených návštěvníků, kteří vytvořili báječnou atmosféru. To byl první ples Městské knihovny Beroun, který se uskutečnil 19. listopadu 2022 v Kulturním domě Plzeňka a nesl se v duchu Harryho Pottera.

Myšlenku na velkou společenskou akci jsme nosili v hlavách už dlouho. Postupně zrála a čekala. až na ni přijde čas, až získáme zkušenosti s většími akcemi a dostaneme odvahu se do organizace plesu pustit. Měsíce plánování a příprav nebyly lehké a zabraly spoustu času, ale výsledek předčil naše očekávání.

Nechybělo množství dekorací ani vtipné nápisy; vše bylo promyšlené do nejmenšího detailu

Ples byl zážitkem pro všechny smysly. Že jste se ocitli v kouzelnickém světě, bylo vidět na první pohled. Mezi dekoracemi nechyběl mozkomor, prapory jednotlivých kolejí ani levitující svíčky nad tanečním parketem. Kapela nacvičila známé melodie z filmů a spolu s moderátorem si oblékla tematické kostýmy.

Kapela Timbre Music si oblékla tematické kostýmy

U stánku s kouzelnickým občerstvením jsme poškádlili chuťové buňky při degustování máslového ležáku, dýňového džusu, čokoládových žabek či karamelek paní Weasleyové.

Kouzelnické občerstvení

Nejdříve jsme však museli splnit některou z aktivit. Třeba vyhrabat holýma rukama z hromady hlíny mandragoru či složit zkoušky NKÚ. Nechyběl Moudrý klobouk, který všechny rozřadil do kolejí. Velký úspěch měla fotokomnata s nejrůznějšími kouzelnickými proprietami. Na místě byla také věštírna slečny Trelawneyové. A zapomenout nesmíme na taneční skupinu R.A.K. Beroun, která celý večer zahájila tematickým vystoupením.

O fotokomnatu byl velký zájem

Dostavila se i kamelotka z Denního věštce, která nás ještě před plesem informovala o posledních novinkách z Berounska. Dozvěděli jsme se tak třeba, že „hulák způsobil poprask na poště“, nebo že „vedení knihovny používalo kletbu Imperius na své zaměstnance“.

Věštírna

Ples přilákal i zástupce SPOŽÚSu (spolku pro ochranu životní úrovně skřítků), kteří nejenže lobovali za domácí skřítky, ale také prodávali placky pro neziskovou organizaci Dobromysl.

Mezi největší lákadla patřila Kratochvilná tombola Freda a George Weasleyových, která nabídla spoustu krásných cen. Nebylo proto divu, že nám zájemci o tombolu málem utrhali ruce a pětistovky, ba i tisícovky jen létaly vzduchem. Chvíle napětí přišla v okamžiku, kdy se rozblikala světla a za ponuré hudby si to na pódium nakráčela Bellatrix Lestrangeová se smrtijedy. Avšak napětí opadlo ihned, jakmile se smrtijedi roztancovali a utvořili několik hadů, do kterých se zapojil celý sál.

Smrtijedi roztančili celý sál

Rozdali jsme také několik ocenění. Cenu za nejlepší kostým získal Rubeus Hagrid s Buclatou dámou. Nutno však podotknout, že povedených kostýmů se sešlo více, ať už to byl Pošuk Moody, slečna z Krásnohůlek, Ufňukaná Uršula či spousta studentů Bradavic.

Ocenili jsme nejlepší kostým

Během plesu také probíhal turnaj ve hře Dobble Harry Potter, jehož výherkyně si pak tuto hru odnesla. Malé zlatonky z čokoládových kuliček, které se občas rozletěly po sále a mohl si je sníst každý, kdo je našel, už byly jen zlatou tečkou za bohatým programem.

Kolegy z oboru budou jistě zajímat „zákulisní“ informace. Třeba jak jsme to všechno zaplatili? Bohužel se nám nepodařilo získat dotaci ani sponzora a primárně jsme vše hradili z vlastního rozpočtu. Dobrou zprávou je, že nakonec se sám objevil sponzor, který chce podpořit příští ples. Vedlejší příjmy z prodeje vstupenek a tomboly nedokázaly vysoké náklady pokrýt a bez podpory zřizovatele bychom se neobešli. Nicméně začátek je vždycky těžký a my věříme, že se získanými zkušenostmi už to příště půjde snáz.

Na přípravě či samotném plesu se podíleli všichni zaměstnanci, každý dle svého nadání. Někdo vytvářel dekorace, někdo připravoval kouzelnické občerstvení, někdo občerstvení pro účinkující, někdo měl na starosti grafiku atd. U aktivit jsme využili dobrovolníky z řad mládeže. Z pohledu propagace je to tak, že jsme zatím nikdy u žádné akce neinvestovali tolik času a peněz, za což mohla hlavně situace se vstupenkami, které se v předprodeji zpočátku příliš neprodávaly. Ve výsledku se nám skutečně povedl záměr dostat knihovnu do většího povědomí široké veřejnosti. Velkou odezvu měla už filmová upoutávka na ples, kterou jsme natočili vlastními silami a byla promítána v místním kině:

Na samotný ples se nám sešlo velké množství pozitivních ohlasů a nechyběly ani názoru typu: „Byl to nejlepší ples, na jakém jsem byl.“

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Beroun.

Vaše hodnocení

Ze zahraničí

Spolupráce se slovenskými kolegy v oblasti profesního vzdělávání

Autor:

GIEBISCH, Roman

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Ze zahraničí

Klíčová slova:

oborové vzdělávání, Slovensko

Národní knihovna ČR získala na období 2021–2027 akreditaci Erasmus+ v oblasti vzdělávání dospělých. Cílem projektu je zlepšování znalostí zaměstnanců Národní knihovny ČR v oblasti online vzdělávání, zlepšování jejich jazykových znalostí a rozvoj inovačního vzdělávání v oblasti knihovnictví.

V rámci programu Erasmus+ jsme s kolegou Hanušem Hemolou z Národní knihovny ČR navštívili ve dnech 12. až 18. června 2022 Státní vědeckou knihovnu v Košicích, Univerzitní knihovnu Technické univerzity v Košicích a Univerzitní knihovnu v Bratislavě. Kvůli nákaze covid-19 jsme nemohli navštívit Městskou knihovnu v Prešově. S kolegyněmi a kolegy jsme řešili problematiku celoživotního vzdělávání knihovníků, a to jak formálního, tak neformálního.

Situace v oblasti formálního vzdělávání na Slovensku je ještě složitější než v ČR, ačkoliv se také slovenští kolegové snaží o užší spolupráci s jediným akademickým pracovištěm, a to v Bratislavě. Katedra knihovní a informační vědy na Univerzitě Komenského v Bratislavě připravuje budoucí generace informačních specialistů pro management knihoven, podporu znalostní ekonomiky a zvládnutí informační exploze. Vzdělává experty na ochranu kulturního dědictví uloženého v historických knihovních fondech, rukopisech a starých tiscích. Vychovává kvalifikované zprostředkovatele pro procesy v literární komunikaci, ale i v elektronické síti. Bratislavská katedra je nejstarším univerzitním pracovištěm v rámci oboru na Slovensku a jako jediná nabízí studium na všech třech vysokoškolských stupních.

Oblast neformálního vzdělávání zaměstnanců knihoven na Slovensku všeobecně upravuje zákon o knihovnách. Knihovník je na Slovensku dostatečně přesně popsán v Národní soustavě povolání, kterou definuje zákon č. 5/2004 o službách zaměstnanosti jako celostátní, jednotný informační systém popisu standardních nároků trhu práce na jednotlivá pracovní místa. Národní soustava povolání určuje požadavky na odborné dovednosti a praktické zkušenosti potřebné na vykonávání pracovních činností na trhu práce. Ovšem na rozdíl od ČR není tento systém na Slovensku využíván.

Některé knihovny získaly akreditaci na poskytování odborného vzdělávání knihovníků, ale nedá se hovořit o nějaké systematické a promyšlené koncepci poskytování neformálního vzdělávání knihovnami.

Za poslední desetiletí se podstata knihovnické práce mění a oslabuje vazba knihovnické profese na knihovny. Do popředí se dostávají aktivity typu komunitně zaměřená kultura a osvětová práce s veřejností, zprostředkování informací a poznatků, management a marketing knihoven. Tradiční odborné kompetence knihovníků se rozšiřují o kompetence vědecké, sociální, kulturní, ekonomické a technologické. Tento vývoj v oblasti formálního a neformálního vzdělávání je nutné systematizovat a chceme na tom pracovat i se slovenskými knihovníky a knihovnami.

Vaše hodnocení

Studijní cesta do Zemské a městské veřejné knihovny Josepha Conrada-Korzeniowského v Gdaňsku

Autor:

HUŇOVÁ, Jana, MACHÁČKOVÁ, Lucie

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Ze zahraničí

Klíčová slova:

oborové vzdělávání, Polsko

Zemská a městská veřejná knihovna Josepha Conrada-Korzeniowského v Gdaňsku je samosprávná kulturní instituce, provozovaná a financovaná společně Pomořským vojvodstvím a městem Gdaňsk. Jejími základními cíli jsou uchovávat národní dědictví se zvláštním důrazem na úspěchy Pomořského vojvodství a uspokojovat a rozvíjet čtenářské, vzdělávací, informační a kulturní potřeby obyvatel Pomořského vojvodství.

Knihovnu v Gdaňsku – stejně jako všechny ostatní veřejné knihovny v Polsku – mohou uživatelé využívat zdarma. Nevybírají se ani žádné registrační poplatky. Zájemce o využívání služeb knihovny se registruje jen jednou a pak už je jejím uživatelem stále. Od ledna 2017 platí Metropolitní karta pro kulturu i ve všech veřejných knihovnách v Trojměstí (Gdaňsk, Gdyně, Sopoty) a mnoha dalších v Pomořském vojvodství. Slouží nejen jako čtenářský průkaz, ale také jako slevová karta do dalších kulturních zařízení ve městě Gdaňsk a v blízkém okolí. Držitel karty má slevy na koncerty, divadelní představení, výstavy, kavárny, kina i různé kurzy. O kartu lze požádat v kterékoli veřejné knihovně v Trojměstí a také v dalších knihovnách a kulturních institucích, které se do programu zapojily.

Samotné město Gdaňsk má cca 471 000 obyvatel (Trojměstí pak cca milion obyvatel). Z našeho pohledu je knihovna v Gdaňsku krajská s městskou funkcí. Kromě hlavní budovy, ve které sídlí i American Corner, disponuje dalšími 30 pobočkami.

American Corner byl otevřen v květnu 2022. V rámci služeb například půjčuje knihy v angličtině, spolupracuje s Velvyslanectvím USA v Polsku, pořádá různé kulturní a vzdělávací aktivity spojené s USA. V současné době poskytuje také prostor diskusním klubům pro Ukrajince a Bělorusy, kteří v Gdaňsku žijí. Kluby se zaměřují na konverzaci v polském jazyce, ale také na řešení otázek běžného života, např. jak přihlásit děti do školy nebo jak se registrovat na úřadu práce.

Hlavní budova knihovny

Vstup

Studovna

Čítárna

American Corner

Pobočky jsou různě velké a některé zaměřené na konkrétní skupinu uživatelů. Největší pobočka sídlí v obchodním centru Manhattan, kde má k dispozici téměř celé čtvrté patro budovy. Kromě neděle je pro veřejnost otevřena každý den od devíti hodin dopoledne do devíti hodin večer. Ve svém fondu má největší komiksovou knihovnu v Polsku (cca 30 000 svazků). Za zmínku stojí i to, že v rámci knihovního fondu je zde vyčleněna literatura autorů oceněných Nobelovou cenou za literaturu.

Pobočka v obchodním centru Manhattan

Knihovny obecně hojně využívají Ukrajinci, proto je zpravidla na pobočkách vyčleněn knihovní fond v ukrajinském jazyce. Největší zájem je o knihy pro děti, ale v nabídce jsou i knihy pro dospělé. Nejpočetnější fond literatury v ukrajinštině je k dispozici v pobočce Ratuszowa. Při práci se seniory využívají knihovny pro trénování paměti ve skupině web Academia Umyslu. Na něm je např. k dispozici bezplatný průvodce pro seniory Stojí za to se učit v každém věku! Naučte se výhody tréninku mysli nebo Průvodce Akademií seniorské mysli Trénink paměti a koncentrace pro seniory UTW – Univerzita třetího věku a samozřejmě celá řada programů na trénování paměti. Na jedné z poboček se konají kurzy, ve kterých se pravidelně schází pětičlenná skupina po dobu osmi týdnů. Absolventi získají certifikát „mistra mysli“.

Pobočka Chelm

Pobočka Brzeźno

Pobočka Babie Lato

Ve veřejných knihovnách v Gdaňsku a v Pomořském vojvodství existují Diskusní knižní kluby. Členové klubu se již scházejí ve 104 klubech, z nichž 16 se nachází v pobočkách Zemské a městské veřejné knihovny Josepha Conrada-Korzeniowského v Gdaňsku. Diskusní knižní kluby zahájily svou činnost v rámci dlouhodobého celostátního programu Knižního institutu (Instytut Książki) Tu czytamy! podporujícího čtení. V roce 2014 byl projekt zařazen do Národního programu rozvoje čtení 2014–2020 Ministerstva kultury a národního dědictví.

Diskusní knižní kluby jsou čtenářské skupiny, jež sdružují lidi všech věkových kategorií, kteří rádi čtou a setkávají se, aby si popovídali o knihách. Ve Velké Británii knižní kluby fungují od roku 1926, v Polsku byly první skupiny založeny díky spolupráci Knižního institutu a Britské rady (British Council). Klubová setkání nemají přesně stanovenou podobu, jsou otevřena všem a každý je na nich vítán. Mohou být vedeny moderátorem nebo členem klubu. Moderátor nemusí být obeznámen s literaturou a členové klubu nemusí vést seriózní diskuse. Mohou se skvěle bavit, protože setkání mají být příležitostí nejenom k setkání s novými autory a knihami, ale i s novými lidmi, a k zábavě; je to tedy vlastně způsob trávení volného času. V rámci projektu jsou také organizovány setkání s oblíbenými autory, přednášky a workshopy.

Pro představu o vyžívání služeb gdaňské knihovny a jejích poboček dobře poslouží základní statistická data (za rok 2021): počet registrovaných čtenářů cca 86 000, prezenční výpůjčky cca 1 064 000, fyzické návštěvy na pobočkách cca 604 000, počet účastníků akcí pořádaných na pobočkách 10 685. S ohledem na epidemickou situaci byly všechny pobočky v roce 2021 od 22. března do 18. dubna uzavřeny; čítárny a další čtenářské koutky byly znovu otevřeny až 1. července.

Od srpna 2021 poskytuje knihovna v Gdaňsku službu Książka do domu. V našem prostředí ji známe jako donáškovou službu a v řadě našich knihoven už je považována za standardní službu. Knihy si mohou zájemci v pobočce nejbližší k bydlišti objednat telefonicky nebo e-mailem v pondělí a úterý. Rozvoz knih do domu je realizován pravidelně každý čtvrtek elektromobilem zakoupeným pro tento účel z prostředků samosprávy Pomořského vojvodství.

Od roku 2022 disponuje gdaňská knihovna čtyřmi książkomaty, které dávají čtenářům možnost bezpečně a pohodlně si knihovní dokumenty půjčovat a vracet je 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Některé české knihovny již také tuto službu nabízejí, a to prostřednictvím knihoboxů. Rozdíl je jen ten, že v ČR jsou knihoboxy určeny jen pro půjčování objednaných dokumentů, zatímco v Polsku je možné jejím prostřednictvím dokumenty i vracet.

Knihobox u pobočky Chelm

Studijní cesta do gdaňské knihovny byla velmi dobrým a inspirativním vhledem do praktické činnosti polských veřejných knihoven. Přínosná byla i z hlediska navázání nových kontaktů a výměny zkušeností s polskými kolegy. Polští kolegové usilují o to, aby knihovny byly místem přístupným co nejširší veřejnosti a jejich služby byly dostupné pro každého obyvatele.

Autorkou fotografií je Lucie Macháčková z Národní knihovny ČR, pouze fotografie celkového pohledu na hlavní budovu knihovny a vstupu pořídil Roman Giebisch z téže instituce.

Vaše hodnocení

Poznatky z krakovské Jagellonské knihovny

Autor:

HOŠKOVÁ, Pavla

Číslo:

2022, ročník 31, číslo 4

Rubrika:

Ze zahraničí

Klíčová slova:

oborové vzdělávání, Polsko

Do Krakova jsem v říjnu 2022 vyrazila v rámci programu Erasmus+. Bylo pro mě příjemným překvapením, že se tato forma vzdělávání v rámci Evropské unie neorientuje pouze na studenty, ale i na odborné pracovníky vzdělávacích institucí.

Hned první den jsem zjistila, že být Češkou v Polsku se rozhodně vyplatí – především proto, že kromě akademické půdy knihovny nebylo vždy snadné se domluvit anglicky. Zkoušela jsem odchytnout dva nebo tři lidi, kteří byli očividně místní, s jednoduchou otázkou. Jak se dostanu tam či onam? Lidé ode mě jen zděšeně utíkali a gestikulovali, že neví. Nebo to zkusíte anglicky na paní v pekárně – ta nemůže utéct… Ovšem stejně si nepomůžete, protože nerozumí. Ale když promluvíte česky, rozzáří se jako sluníčko a podá vám přesně ten koláč, který chcete.

Dominantou Krakova je hrad Wavel

První dva dny v Jagellonské knihovně, tj. knihovně Jagellonské univerzity, byly ve znamení prohlídky různých oddělení. Dostala jsem se tak do akvizice, výpůjček, ale třeba i do skladů. Tam jsem si připadala jako obr Goliáš - se svými 176 cm jsem se cítila velmi stísněně, zato kolegyně, která skladníkům velí, si tu přede mnou pohopklávala jako by nic. To bude jistě součástí přijímacího řízení: „Hledáme skladníka do knihovny, výška nesmí přesáhnout 160 cm“.

Hlavní vchod do Jagellonské knihovny

Čítárna

Jako malá holka jsem si připadala při pohledu na (mnou tak nazvanou) horskou dráhu pro knihy. Kolejničky, po kterých jezdily malé vozíky s knihami, procházely doslova každým patrem knihovny. Místy běžely i po stropě, kde se vozíky obracely vzhůru nohama – knihy by se asi samy neudržely, přeci jen nemají mačky a cepín. Teď mě napadá, znáte restauraci, kde vám jídlo přiveze vláček? Zajímalo by mě, jestli to knihovníci okopírovali z gastronomického prostředí nebo tomu bylo naopak.

Další část programu zahrnovala návštěvu mně nejbližšího katalogizačního oddělení, kde jsem měla možnost si v praxi vyzkoušet práci v knihovním systému Alma. Kolegyně, která již byla na výjezdu v rámci programu Erasmus+ vícekrát, mi zajistila veškerý komfort potřebný k práci u počítače – kávu, vodu a sladkosti. Ukázala mi, jak Alma funguje, a také mi dala tipy na výlety v Krakově a okolí. Nemohla jsem ji zklamat a říct jí, že jsem v srdci organizátorka každým coulem a že o všech jejích tipech už dávno vím. Inu, asi proto mě přátelé překřtili na „kulturní referentku“ a na všech našich společných výletech spoléhají na to, že Pavla má plán A, plán B (když prší), plán C (kdyby náhodou).

Zjistila jsem, že katalogizační vzdělávání se v Jagellonské knihovně realizuje formou tříměsíčních kurzů, které probíhají jedenkrát ročně. Jsou určeny pouze pro knihovny spadající pod univerzitu a katalogizující v systému Alma. Na rozdíl od Národní knihovny ČR Jagellonská knihovna nevyužívá formu e-learningu ani další online možnosti vzdělávání katalogizátorů. Absolventi nicméně mají možnost kontaktovat lektory i po skončení kurzů. Mohou se zeptat na cokoli, s čím si během využívání znalostí z lekcí v praxi neví rady.

Abych nezapomněla na nejzajímavější místo z celé Jagellonské knihovny. „Paper clinic“, tedy laboratoř na odkyselování knih, byla zážitekem hodným mých prvních pokusů z chemie na gymnáziu. Proces sám vypadá jednoduše, jen není nejlevnější. Asi proto je míst, kde se knihy zachraňují tímto způsobem, pomálu.

Laboratoř na odkyselování knih

Představte si, že pověsíte několik knih za hřbet do malé konstrukce a tu celou i s knihami ponoříte do obrovského tanku. Ten je naplněn směsí oxidu hořečnatého dispergovaného v perfluoralkanu. Vypadá to, že knížky plavou, a nepoučenému knihovníkovi by při takovém pohledu mohly dosti cukat nervy. Je to nicméně promyšlené do detailu. Po jisté době se knihy vytáhnou a nechají vysušit ve vakuu. Poté se zváží, stejně jako se zvážily před samotným vložením do tanku. Proč? Aby si byli pracovníci jistí, že je kniha vysušená dostatečně, tj. nesmí vážit více. Proces funguje tak, že tekutá část suspenze, ve které byly knihy ponořeny, se vypaří a na knize zůstane jemný prášek. Ten čtenáři nepřekáží. Jak mi však sdělila kolegyně, sklo skeneru zůstává po digitalizaci tak zaprášené, že jej musí čistit několikrát denně a doma pak už na mytí oken ani nesáhne. Na tomto názorném příkladu vidíte, že odkyselování knih může zapříčinit úpadek úrovně úklidu v domácnostech knihovníků.

Takže suma sumárum – když se vám naskytne příležitost vyjet v rámci služební cesty kamkoliv do Evropy, proč byste nevyjeli?

Erasmus+ má řadu výhod. Zde vám dávám pouze malou ukázku, abych Vás trošku navnadila a snad Vám i nasadila brouka do hlavy. Třeba také budete chtít někam vyrazit.

Posunete se dál nejen v oblasti vzdělání a nových zkušeností, které můžete využít ve své práci. Posílíte také své interpersonální dovednosti a žádné lekce v cizím jazyce vás nepocvičí tak jako čas strávený v cizí zemi. Navíc se dostanete do míst, která by vás co se týče dovolené třeba ani nenapadla. A jistě ne na posledním místě je ochutnávání místní kuchyně. Dát si pirohy čtyřikrát do týdne není vůbec přehnané, že?

Pokud tedy budete mít možnost vyjet, zkuste to, však oni vás tam v Evropě neukousnou!

Autorkou fotografií je Pavla Hošková z Národní knihovny ČR.

Vaše hodnocení

Vyhledávání

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Atlas knihoven

Ocenění

Koncepce a strategie

Rozhovor

Celostátní akce

Recenze

Z odborných orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Ze zahraničí

Úvodník

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Region:

Bylo nebylo... – historický vývoj žánru pohádka

Pohádková produkce nakladatelství Host

Výlet do Země příběhů

Jak voní pohádka

Co najdeme na pultech v knihkupectví

Knihy šité dětem na míru

Jak doporučit knihu?

Živý Pinterest aneb Jak ztvárnit pohádku

Závěrem

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Region:

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

První den konference

Druhý den konference

Závěrem

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Obsah výstavy

Vznik výstavy

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Region:

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Region:

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Odborná sekce:

Historická témata

Cestopisné výstavy

Česko očima Američana

Architektonické výstavy

Závěrem

Atlas knihoven

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Region:

Ocenění

Autor:

Číslo: