Již 29. ročník Malého podzimního setkání, tradiční akce jihočeské organizace SKIP, se po dvou letech konečně mohl konat beze změn a odkládání v obvyklém termínu – v polovině září, konkrétně ve dnech 16. až 17. září.

V Obecní knihovně Stachy účastníky přivítala Jana Brabcová, knihovnice a zároveň vedoucí infocentra. Věnovala se nám i po celou dobu našeho pobytu. Stašská knihovna se za pár let jejího působení zcela proměnila. Získala hezké prostory spojené s infocentrem přímo v centru města a nové vybavení. Díky modernímu knihovnímu systému začala půjčovat kromě klasických knih a časopisů také elektronické knihy, audioknihy nebo společenské hry. Pro mnohé byla překvapením třeba 3D tiskárna, kterou knihovna získala díky grantu. V knihovně proběhlo zahájení i předání spolkového praporu a pak už se program odvíjel podle naplánovaného scénáře. Paní knihovnice nám zprostředkovala moc zajímavou procházku městečkem a blízkého okolí. Průvodkyní se stala Marie Puschmanová, stašská rodačka a patriotka znalá místní historie.

Uvítání ve stašské knihovně

Setkání se konalo na Šumavě, takže jsme chtěli připomenout elektronickou knihu Kohoutí kříž. Inspirací k jejímu názvu byly skutečné kohoutí kříže na Šumavě, na které jsme se chtěli také podívat. Po obědě jsme tedy vyrazili na kratší turistický výšlap, jehož cílem byl jednak Královský kámen (1 059 m n. m.) a Kohoutí kříž (soubor nástrojů použitých při ukřižování Krista) u Nicova. Navštívili jsme také druhý šumavský Kohoutí kříž v Úbislavi.

Společná fotografie účastníků u ohoutího kříže u Nicova

Společná fotografie u Kohoutího kříže v Ubislavi

Bonusem pro houbaře byly plné tašky hub. Tomu prostě nešlo odolat – když jsou hříbky v dohledu, přece je tam nemůžete nechat. A že jich bylo! Skutečně – jen tak cestou lehce nasbírané plné tašky.

Po návratu do Stach následovalo představení již zmíněného velkolepého a rozsáhlého souboru informací o šumavské německé literatuře Kohoutí kříž, který vzniká v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích.

Před večeří jsme ještě stihli zajít na místní hřbitov, kde je pochován Rankl Sepp, známý šumavský silák, a nahlédli jsme i do místního kostela s unikátním lustrem, o kterém jsme se dozvěděli při dopolední procházce obcí.

Páteční program zakončilo příjemné posezení u večeře a teprve pak se všichni vydali do penzionů na ubytování. A všichni byli nadšeni – čekal nás krásný tichý večer plný hvězd i moc pěkné ubytování.

Hned ráno jsme se ale museli sbalit a penziony opustit – čekala nás totiž cesta do Vimperka a nové dětské oddělení vimperské knihovny umístěné v bývalé lesnické škole. Jako třešničku na dortu jsme měli na závěr prohlídku nádherně zrenovovaného vimperského zámku. Pro mnohé bylo zajímavé porovnání – před pěti lety jsme zámek navštívili těsně před uzavřením, v době, kdy už byly prostory připravovány na rekonstrukci.

Jak už to tak bývá – zajímavě naplněné stašské podzimní setkání uteklo hrozně rychle a po sobotním společném posezení u oběda se účastníci rozjížděli domů – snad s potěšujícím pocitem z příjemného potkání se a s výhledem na další Malé podzimní setkání – tentokrát jubilejní třicáté – v roce 2023.

Fotografie pocházejí z archivu Jihočeského regionu SKIP.