V roce 2005 spustila Národní knihovna ve spolupráci s NIPOS 1 projekt Benchmarking knihoven. Ve stručnosti můžeme říci, že benchmarking je metoda, jejímž cílem je porovnávání obdobných subjektů, jejich aktivit a služeb. Projekt je určen výhradně veřejným knihovnám z důvodu jednotných kritérií srovnávaných výkonů. Nejprve se projektu účastnily pouze české veřejné knihovny, v roce 2012 se zapojily také slovenské veřejné knihovny.

Proč je porovnávání užitečné

Proč je dobré, aby se knihovny uměly porovnat nejen mezi sebou, ale aby se také uměly podívat samy na sebe s odstupem času? Pro další rozvoj je velmi důležité vědět, jak si stojí právě ta naše knihovna mezi ostatními podobné velikosti i jak se v průběhu let proměnily naše služby, čtenáři, návštěvníci, prostory, finanční nároky atd. Proto knihovnám, které chtějí provádět analýzu své činnosti, doporučujeme, aby vstoupily do projektu Benchmarking knihoven.

Veřejné knihovny jsou instituce, které poskytují své služby z veřejných rozpočtů. Svým zřizovatelům tedy musí umět prokázat efektivnost a užitečnost vynaložených finančních prostředků, a to nejen v případě rozhodování o rozpočtu, ale také v případě, že žádají o finanční prostředky na zvýšení kvality poskytovaných služeb. Je pak na knihovníkovi, aby dokázal knihovnu a její služby nejen obhájit, ale i prokázat její nezastupitelné místo v kulturním a společenském životě města či obce. Je to nelehký úkol i proto, že knihovny jsou v místě svého působení jedinečnými institucemi a není právě jednoduché poznat, zda svou práci dělají opravdu dobře. K tomu potřebujeme zpětnou vazbu.

Jednou z možností, jak poznat, jak si naše knihovna „stojí“, je benchmarking. Principy fungování této srovnávací metody jsou založené na tom, že veřejné knihovny poskytují stejné služby, a proto je možné porovnávat jejich výkony. Základním parametrem pro porovnávání je velikost obce (obsluhované populace), ve které knihovna sídlí. Počet obyvatel výrazně ovlivňuje rozsah nabízených služeb i prostorové podmínky. Velikostní kategorie knihoven jsou nastaveny shodně se standardem veřejných knihovnických a informačních služeb; přidána je zvláštní kategorie krajských knihoven.

Pět základních kroků benchmarkingu

Benchmarking není jen nástrojem pro porovnávání výkonu a činnosti knihovny. Měl by nám ukázat naše silné a slabé stránky, být motivací pro naše další zdokonalování, ukázat nám, které knihovny jsou nejlepší a proč. Postup benchmarkingu lze stručně shrnout do pěti základních kroků:

Jak to děláme my? (analýza vlastních výkonů a situace knihovny);
Jak to dělají oni? (nalezení knihovny pro vzájemné porovnávání, analýza její činnosti);
Kdo je v tom nejlepší? (vzájemné srovnávání, analýza dosažených výsledků, identifikace silných a slabých stránek);
Co můžeme využít ve vlastní praxi? (změny ve vlastní činnosti, využití nových postupů a získaných zkušeností);
Dosáhli jsme změny, zlepšili jsme se? (měření dosažených výsledků, zjištění účinnosti změn).2

Účast v projektu je otevřena všem veřejným knihovnám provozovaným či zřizovaným obcí nebo krajem nezávisle na jejich velikosti. Je ale nezbytné, aby každá knihovna dokázala v požadované kvalitě odevzdat všechna potřebná data. Především u malých knihoven se jako problém ukazuje dodávání ekonomických údajů. Pokud jsou do systému vložena nepřesná data, zkreslují potom celkové výsledky.

Podmínky účasti

Podmínky účasti v projektu bychom mohli shrnout do následujících bodů:

Přihlásit se jako účastník projektu a dodržovat dohodnutá pravidla.
Mít zájem, motivaci a také určitou odvahu ke vzájemnému srovnávání. Nemá smysl vstupovat do benchmarkingu čistě formálně. Výsledky srovnání mohou přinést některá nepříjemná zjištění, která by měla být chápána především jako výzva pro budoucí zlepšení.
Poskytnout souhlas pro práci s daty. Souhlas se vztahuje jak na Národní knihovnu ČR, která provádí nezbytné analýzy, tak na všechny účastníky projektu, kteří mohou data využívat pro své hodnocení.
Nepoužívat data jiných knihoven bez souhlasu. Zveřejnění některých výsledků může být někdy citlivé. Platí proto zásada, že ten, kdo chce publikovat data o jiných knihovnách, si musí zajistit jejich souhlas se zveřejněním.
Spolupracovat s účastníky projektu při vzájemném poznávání. Jedním z cílů projektu je navázání kontaktů s jinými knihovnami a vzájemná diskuse o dosažených výsledcích.
Být připraven poskytnout účastníkům informace a know-how o své činnosti.
Poskytnout kvalitní a spolehlivá statistická data a další údaje o své činnosti.3

Větší část dat, se kterými benchmarking pracuje, je prostřednictvím NIPOS přebírána z ročního statistického výkazu. Knihovna doplní jen několik údajů, které jsou sledovány zvlášť. V benchmarkingové databázi se data přepočítají na sledované indikátory; pak už se může knihovna srovnávat s ostatními. Knihovna, která se zapojí nově, má možnost vyplnit svá data nejen za právě ukončený rok, ale může vložit údaje i za roky předchozí (od roku 2012) a hned získat přehled o své činnosti za posledních osm let.

Sledované indikátory (celkem je jich 36) jsou rozděleny do tří základních skupin:

podmínky pro činnost;
uživatelé, služby;
financování, výdaje, efektivita.

K podmínkám pro činnost se řadí:

objem knihovního fondu na 1 000 obyvatel;
% obnovy knižního fondu;
objem přírůstků na 1 000 obyvatel;
počet exemplářů docházejících periodik na 1 000 obyvatel;
počet internetových stanic na 1 000 obyvatel;
plocha knihovny pro uživatele v m² na 1 000 obyvatel;
počet studijních míst na 1 000 obyvatel;
počet zaměstnanců (úvazků) na 1 000 obyvatel;
počet zaměstnanců (úvazků) na 1 000 registrovaných čtenářů;
počet zaměstnanců (úvazků) na 1 000 návštěvníků;
roční provozní doba na 1 000 obyvatel;
% roční provozní doby z celkového pracovního fondu zaměstnanců knihovny;
počet hodin pro veřejnost týdně;
% výdajů na knihovnu z celkových výdajů zřizovatele.

Do skupiny zaměřené na uživatele a služby patří indikátory:

registrovaní čtenáři – % z obsluhované populace;
registrovaní čtenáři do 15 let – % z obsluhované populace mládeže do 15 let;
počet návštěv na jednoho obyvatele;
počet návštěv na jednu provozní hodinu;
počet virtuálních návštěv na obyvatele;
% návštěvníků internetu z celkového počtu návštěvníků;
počet (absenčních) výpůjček na obyvatele;
počet výpůjček na registrovaného čtenáře;
obrat knihovního fondu;
kulturní a vzdělávací akce na 1 000 obyvatel;
internetové služby: webová stránka, OPAC, interaktivní funkce, soubor odkazů, virtuální informační služba, elektronické informační zdroje, proaktivní informační služby (e-mail, SMS, newsletter).

Třetí skupinu orientovanou na financování, výdaje a efektivitu tvoří indikátory:

provozní výdaje na jednu návštěvu;
celkové provozní náklady v přepočtu na jednoho obyvatele;
náklady na pořízení knihovního fondu (tradiční dokumenty) v přepočtu na jednoho obyvatele;
náklady na nákup licencí na el. informační zdroje v přepočtu na jednoho obyvatele;
náklady na pořízení knihovního fondu (tradiční dokumenty) na výpůjčku;
% čistých provozních nákladů (bez osobních nákladů a nákladů na knihovní fond) z celkových provozních nákladů;
% nákladů na pořízení knihovního fondu z celkových provozních nákladů;
% osobních nákladů z celkových provozních nákladů;
% získaných dotací a grantů na celkovém rozpočtu knihovny z celkových příjmů na provoz;
% vlastních příjmů na celkovém rozpočtu knihovny z celkových příjmů na provoz;
počet kladně vyřízených zaslaných požadavků MVS na 100 registrovaných uživatelů.

Co benchmarking umí zjistit?

Knihovny, které jsou v projektu zapojeny několik let, mohou mapovat svou činnost prostřednictvím trendů (uložených dat) a sledovat vývoj nebo výkyvy v jednotlivých indikátorech. Při porovnávání knihoven podobné velikosti (např. prostřednictvím grafů) rychle zjistí, v kterých službách jsou dobré a na které se naopak musí více zaměřit či jak si stojí po stránce personální i ekonomické. Velmi důležité jsou také minimální, průměrné či maximální hodnoty jednotlivých indikátorů, tj. zjištění, zda je knihovna ve své velikostní kategorii podprůměrná, průměrná nebo nadprůměrná.

Co benchmarking měřit nedokáže?

Statické srovnání může měřit jen to, co lze vyjádřit kvantitativně. Již bylo zmíněno, že velmi záleží na kvalitě vkládaných dat. Knihovny ale dělají řadu aktivit, které se spočítat nedají, mají svá specifika, která jsou navázána především na místo (prostředí), ve kterém knihovna působí. Právě proto knihovny zapojené do projektu dodávají tzv. doplňující údaje, které umožňují blíže specifikovat konkrétní knihovnu. Mezi tyto údaje patří např. údaj o tom, zda knihovna vykonává regionální funkce, počet vzdělávacích zařízení v místě, počet poboček, výše registračního poplatku nebo rozložení provozní doby. Tyto důležité informace dotváří celkový obraz knihovny. Do měřitelných indikátorů nelze promítnout ani interiér knihovny, zda svou činnost cílí ve větší míře na děti či dospělé nebo jestli je spíše vzdělávacím nebo kulturním centrem své obce.

V čem je benchmarking pro knihovny pomocníkem?

Benchmarking dokáže definovat nejlepší výkony, zjistí silné a slabé stránky, včas varuje, na které činnosti se zaměřit, efektivně využívá statistická data a v neposlední řadě rozvíjí spolupráci mezi knihovnami. Při hlubší analýze se vyplatí popsat výsledky slovní formou a využít je pro zpracování stručné SWOT analýzy.

Dosavadní vývoj projektu

Název tohoto článku napovídá, že benchmarking má v prostoru našich veřejných knihoven své místo už 15 let. Určitě tedy stojí za to se ohlédnout, jak se vyvíjel v čase. Na začátku bylo měřených indikátorů 29, dnes už je jich 36. V pilotním roce 2006 se zapojilo 57 knihoven. Nárůst počtu knihoven v dalších letech zachycuje graf 1.

Graf 1: Počet zapojených knihoven

Celkový počet všech aktuálně zapojených knihoven je 327.

Zastoupení jednotlivých velikostních kategorií přibližuje graf 2.

Graf 2: Počet knihoven v jednotlivých kategoriích

Rostoucí počty zapojených knihoven ukazují, že benchmarking je pro knihovny důležitý nástroj pro jejich další rozvoj a zkvalitňování služeb. Řada knihoven využívá údaje získané z benchmarkingu při vyjednávání se zřizovatelem, při vyhodnocování efektivnosti služeb, při rozhodování o změnách a úpravách provozu knihovny atd. Je důležité také zmínit, že o přesnosti a kvalitě dat v databázi rozhoduje počet zúčastněných knihoven. Další zájemci o zapojení do projektu jsou proto velmi vítáni.

Jak se zapojit

Knihovna, která se chce zapojit do projektu, na webové stránce http://www.benchmarkingknihoven.cz/ vyplní krátký registrační formulář a obdrží heslo pro vstup do databáze. Na portálu Informace pro knihovny jsou podrobné pokyny, jak dále postupovat. Každá zapojená knihovna je zařazena do elektronické konference, jejímž prostřednictvím dostává informace a může klást dotazy. V případě nejasností je možné kontaktovat PhDr. Víta Richtera (vit.richter@nkp.cz ) nebo Mgr. Lucii Macháčkovou (lucie.machackova@nkp.cz).

Grafy poskytla Lucie Macháčková z Národní knihovny ČR.

1. NIPOS – Národní informační a poradenské středisko pro kulturu – je příspěvková organizace zřízená Ministerstvem kultury ČR.
2. RICHTER, Vít. Benchmarking knihoven – jak porovnávat výkony knihoven. Knižnica. 2013, 14(3), 3–14. ISSN 1335-7026. Dostupné též z: https://www.snk.sk/images/snk/casopis_kniznica/2013/marec/03.pdf
3. RICHTER, Vít. Benchmarking knihoven – jak porovnávat výkony knihoven. Knižnica. 2013, 14(3), 3–14. ISSN 1335-7026. Dostupné též z: https://www.snk.sk/images/snk/casopis_kniznica/2013/marec/03.pdf

Vaše hodnocení

Jak koronakrize ovlivnila pracovní podmínky v knihovnách

Autor:

BUCHTOVÁ, Barbora, HORÁKOVÁ, Monika, NEKOLOVÁ, Kateřina

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

doba koronavirová, knihovníci / informační pracovníci, osobní rozvoj, personální řízení, průzkumy

Letošní pandemie covidu-19 mnohé změnila. Průzkum iniciativy Za knihovny! ukázal, že náročné časy přinesly knihovnám i něco velmi zajímavého. V květnu jsme všem signatářům a signatářkám iniciativy Za knihovny!, kteří souhlasili s odběrem newsletteru, rozeslali dotazník. Ptali jsme se na podmínky pro sebevzdělávání, vztahy na pracovišti a možnosti práce z domova během uzavření knihoven. Celkem byl dotazník rozeslán na tisíc e-mailových adres. Jsme si vědomi toho, že se jedná o knihovnice a knihovníky, kteří se o pracovní podmínky v knihovnictví aktivně zajímají, což může mírně ovlivnit výsledky dotazníku.

Během následujícího měsíce (od 25. května do 25. června 2020) přišlo celkem 85 odpovědí. Co z nich vyplývá?

Home office je možný a často přínosný. Knihovníci by měli mít možnost domluvit se se zaměstnavatelem na práci z domova – i kdyby to měl být jen jeden den v týdnu či v měsíci.
Knihovníci se v dobách uzavření knihoven naučili mnoho nového. Dobu, kdy je knihovna zavřená, je možné využít jako pracovní čas pro sebevzdělávání knihovníků. Jejich vzdělávání je pro knihovnu přínosné; musí na něj ale mít dostatek času.
Je důležité pracovat na posilování vzájemné důvěry a dobrých vztahů na pracovišti. V krizových momentech to knihovníci ocení. Zcela zásadní proto je, aby knihovníci na vedoucích pozicích důvěřovali svým zaměstnancům a zaměstnankyním, komunikovali s nimi jasně, na rovinu a dali jim možnost pracovat příležitostně z domova (např. s tím, ať čas využijí pro zmiňované sebevzdělávání).

Pokud vás zajímají podrobnější informace ke každému ze tří výše uvedených bodů, neváhejte číst dále.

Home office je možný

Jak ukazuje graf 1, naprostá většina knihovníků odpověděla, že po dobu krizového stavu bylo možné alespoň zčásti pracovat z domova (odpovědělo tak 74 % respondentů).

Graf 1: Bylo ve vaší knihově možné pracovat z domova (tzv. home office) už před pandemií, pokud to pozice svou náplní umožňovala (tzn. pokud se nejednalo např. o práci na výpůjčním či informačním pultu)?

Z grafu 2 je zřejmé, že před pandemií taková možnost nebyla ve většině knihoven, které se zúčastnily průzkumu (více než 62 % respondentů odpovědělo, že to u nich možné nebylo, a dalších 21 % uvedlo, že někteří lidé v knihovně tu možnost měli, ale oni sami ne). Nouzový stav tedy ukázal, že práce formou tzv. home office v knihovnách technicky možná je.

Graf 2: Bylo ve vaší knihovně po dobu krizového stavu alespoň zčásti možné pracovat z domova (tzv. home office)?

Vedoucí knihoven i zřizovatelé, kteří home office svým zaměstnancům umožnili, si zaslouží velké ocenění. Mimo jiné tím také snížili riziko přenosu potenciální nákazy mezi zaměstnanci. Oceňujeme, že zaměstnavatelé dali v naprosté většině případů přednost práci z domova před nařízenou dovolenou. Dovolená je institut, který by měl sloužit především k odpočinku zaměstnanců a načerpání nových sil. Je přitom zřejmé, že v době, kdy nebylo možné téměř ani vycházet z domu (natož cestovat) a nikdo nevěděl, co se bude druhý den dít, si nikdo příliš neodpočinul.

Na knihovnících nyní je, aby si dokázali možnost home office udržet. Pokud tomu charakter práce přímo neodporuje (například práce na výrobní lince, s těžkými stroji apod.), je home office v jiných odvětvích poměrně běžná záležitost, která se rozhodně netýká jen výjimečného stavu. Je dobré, když ji mohou zaměstnanci využít i při drobném nachlazení nebo pokud potřebují soustředěně pracovat a domov je pro ně místo, kde je nikdo neruší.

Zaměstnanci knihoven však v minulých letech mohli při dotazu na práci z domova někdy slyšet zamítavou odpověď, že „to nejde”. Nyní už víme, že to možné je. Nenechme si proto tuto alternativu znovu vzít. Všechno má zároveň svou zdravou hranici. Práce z domova neznamená, že budeme pro zaměstnavatele dostupní nonstop. Pracovní doba by měla platit jak na pracovišti, tak doma.

Kde se inspirovat při zavádění home office u vás v knihovně?

Výzkumný ústav bezpečnosti práce připravil metodiku pro home office.
Na webu Univerzity Karlovy zjistíte, jak nově funguje home office v této instituci (včetně přesného znění dohody).
V Národní knihovně ČR od 1. července 2020 platí směrnice O výkonu práce na jiném místě než pracovišti zaměstnavatele. Jednotlivě jsou uzavírány Dohody o výkonu práce na jiném místě než pracovišti zaměstnavatele. V dohodě je uvedena adresa, kde zaměstnanec bude pracovat, musí být na telefonu a e-mailu od 9 do 14 hodin. Slibuje, že případně umožní prohlídku místa výkonu práce. Zavazuje se dodržovat vhodné parametry pracovního prostředí. Dohoda se uzavírá na jeden rok. Zaměstnanec prohlašuje, že mu nevznikají žádné náklady.

Přejeme knihovníkům, aby se jim podařilo možnost práce z domova udržet, podobně jako tomu je v jedné z knihoven, z níž jsme dostali následující reakci:

„Naše vedení začíná (zdá se) více brát v potaz, že práce na home office je normální věc patřící do 21. století a že se i knihovně její možnost spíš vyplatí než naopak. Zároveň vedení konečně snad už pochopilo, že když někdo pracuje z domu, tak se opravdu nejedná o žádnou dovolenou.“

Nouzový stav jako prostor pro sebevzdělávání

Zaměstnavatelé mohli dát svým zaměstnancům během období, kdy byly knihovny zavřené, možnost využít čas např. pro sebevzdělávání. 37 % respondentů v našem průzkumu uvedlo, že dostali jasně stanovený prostor pro vlastní vzdělávání (např. mohli zůstat několik dní doma a věnovat se relevantnímu studiu – e-learningu, online konferencím, využívání online nástrojů apod.) – viz blíže graf 3.

Graf 3: Dostali jste díky krizovému stavu prostor na vlastní sebevzdělávání?

I tito zaměstnavatelé si zaslouží velké uznání a věříme, že se jim toto rozhodnutí buď již vrátilo, nebo brzy vrátí.

Co všechno uváděli zaměstnanci a zaměstnankyně ohledně nových znalostí a dovedností?

„Konečně byl čas na samostudium, čtení cizojazyčných materiálů v klidu. Začala jsem s němčinou!”
„Absolvovala jsem několik kurzů podporujících moje lektorské kompetence.“
„Založila jsem YouTube kanál knihovny a začala jsem natáčet videa se čtením a přidala videa na nové knihy v knihovně. Ale mám se stále co učit. Zabere to spoustu času.”
„Věnovali jsme se mnohému, např. advokacii knihoven, mediální gramotnosti, řečnickému kurzu atd.”
„Absolvovala jsem kurz komunikace a vliv na funkci mozku, obdržela jsem certifikát.”
„Super semináře EPALE – webináře na nejrůznější témata a další…”
„Konečně byl čas oprášit si autorský zákon a zákon o některých službách informační společnosti.”
„Obecně jsme se, myslím, všichni naučili lépe komunikovat i online, menší i větší porady pořádáme hlavně formou videokonferencí.”
„Lépe využívat sociální sítě pro kontakt se čtenáři – pomocí Facebooku a Instagramu.”
„Procvičování angličtiny.”
„Základy katalogizace.”
„Zdokonalení se v práci s PC, resp. instalace programů, stahování, spousta věcí, které v práci za nás řeší pracovník IT.”

Vztahy na pracovišti – soudržnost, nebo rozpad kolektivu?

Ve většině knihoven (59 %), které v dotazníku odpověděly, se vztahy v době pandemie nijak neproměnily, viz graf 4.

Graf 4: Proměnily se nějak vaše pracovní vztahy uvnitř knihovny?

Někteří z knihovníků však uvedli, že je to i proto, že jsou v knihovně pouze dva, tudíž to nemělo příliš velký vliv, nebo v některých případech pracuje knihovník či knihovnice v knihovně zcela samostatně. Obecně se však dá říci, že kde byly vztahy dobré, založené na vzájemné důvěře, tam se nic nezměnilo. Jeden citát za všechny:

„Máme dobrý kolektiv, nic se výrazně nezměnilo. Držely jsme při sobě, snažily se vyjít si vstříc při službách na vydávání roušek lidem, i když to bylo psychicky náročné. Dalo se to zvládnout. A ty, které se nezapojily, se obecně nezapojují. Zkrátka žádná výrazná změna.”

Pokud ale změna nastala, bylo to podle odpovědí z dotazníku častěji k lepšímu (v téměř 28 % případů). Uveďme několik citátů:

„Lépe se tu „dýchá", člověk má hned lepší pocit, když nemusí jen sedět v kanceláři a tu samou práci může dělat doma. Je 21. století a zaměstnavatelé by si měli uvědomit, že není důležité jen otrocky sedět v kanceláři, když se ta konkrétní práce dá dělat kdekoliv jinde.”
„Vztahy na pracovišti jsou mnohem vstřícnější, větší ochota si pomáhat.”
„V rámci lidí, se kterými udržuji velmi přátelské vztahy (nejen ty pracovně kolegiální), se nám během této doby o to více utužily vztahy. V rámci našeho oddělení se ještě o kus víc posílila důvěra v rámci odvedené práce.”
„Soudružnost, vzájemné pochopení a podpora, starostlivost o chod knihovny i rodinné zázemí.”
„Více jsme řešili i naše soukromé a rodinné záležitosti, sblížilo nás to…”
„Ano, všechny drobné půtky byly odsunuty stranou, teď šlo o důležitější věci.”
„Řekla bych, že jsme více semknuté a více si vycházíme vstříc, i když byly naše vztahy výborné i před pandemií.”
„Znovu jsem se utvrdila v tom, že mám skvělou vedoucí a dobré kolegy.”
„Naše vztahy se posílily.”
„S mojí vedoucí jsme více v kontaktu.”
„Naše velmi dobré vztahy se ještě více upevnily, opět se projevila soudružnost, solidarita, kreativita a pracovitost mých kolegů.”
„Pauza bodla, super proti vyhoření.”
„Zjistily jsme, že v úzkém kruhu jsme nejen kolegyně, ale i kamarádky.”
„Ano, najednou jde všechno rychleji a snáze. Už nehledáme problémy tam, kde nejsou. Během koronaviru jsme museli na všechno rychle reagovat a to u nás ještě trvá.”

V některých případech bohužel však došlo i ke zhoršení vztahů na pracovišti. Knihovníci jako důvod často uváděli nejasnou komunikaci ze strany vedení. Zajímavostí je, že zhoršení proběhlo ve většině případů v těch knihovnách, kde nebylo umožněno pracovat z domova.

„Proměnily, a bohužel nemůžu říct, že k lepšímu. Vedení (přímá nadřízená) to odbyla slovy „stejně jste doma nic nedělali“ (to nevzbuzuje úplnou důvěru a pro motivaci do práce je to docela devastující), nejvyšší vedení dělalo dramatické personální změny. Po návratu do „běžného“ pracovního režimu je v knihovně opravdu „divná nálada“. Mnozí se bojí, co ještě přijde (ať už v souvislosti s koronavirem nebo od vedení).”
„Panika, chaos, strach o vlastní zdraví i rozdělení oddělení na dvě skupiny tak trochu narušilo soudržnost, která se bude delší dobu narovnávat.”
„Nejasné instrukce a různý metr spolu s nedostatkem komunikace vedl ke zhoršení.”
„Charakter některých se projevil v celé své nahotě."

Přejeme všem kolegyním a kolegům, aby se jim dál dařilo uplatňovat jejich práva a vytvářet příjemné pracovní prostředí!

Grafy zpracovaly autorky článku, členky iniciativy Za knihovny!

Vaše hodnocení

Jak vznikal workshop mediální gramotnosti deFacto

Autor:

HUDEČEK, Ondřej

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

informační vzdělávání, mediální gramotnost, Městská knihovna v Praze, metodika, vzdělávání v knihovnách

V roce 2019 jsme s kolegyní z Městské knihovny v Praze (MKP) Ditou Lánskou – za vydatné pomoci edukačního designéra Braňo Frka – vymysleli, vytvořili a otestovali model workshopu mediální gramotnosti, který by knihovny v ČR mohly zařadit do své nabídky vzdělávacích lekcí pro školy. Metodiku workshopu deFacto, ale především cestu, jíž jsme k ní dospěli, ocenila v březnu letošního roku i porota v soutěži, kterou pro evropské knihovnické iniciativy v oblasti mediální gramotnosti vypsala organizace Public Libraries 2030.

Článek je pojat jako zamyšlení nad procesem zavádění nových formátů i témat do vzdělávacích aktivit knihoven. O samotném workshopu totiž vznikly již dva veřejně dostupné texty1 a několik interních zpráv pro zaměstnance MKP. Rád bych zde proto probral spíše to, co se při tvorbě workshopu nepovedlo, a poukázal na některé slepé uličky, kterými jsme se na čas vydali, aby bylo zřejmé, že bez chybování není možné dospět k úspěchům.

Workshop v číslech

Pro přiblížení (ne)náročnosti naší práce uvedu několik orientačních čísel. Od první schůzky výše zmíněného tříčlenného týmu po publikování první verze metodiky, otestované na pěti školních třídách, uplynulo zhruba dva a půl měsíce.

Práce na metodice byla součástí inkubátoru a posléze i inovačního akcelerátoru projektu Katedry informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (KISK FF MU) Sociální inovace v knihovnách, přičemž jsme postupovali metodami designu zaměřeného na člověka (human-centered design, HCD) s průběžným testováním našich nápadů a představ přímo s žáky několika pražských škol.

Dohromady jsme prací na metodice strávili kolem 100 hodin a díky skvělým kolegyním ze Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové se nám podařilo i otestovat, že metodika workshopu obstojí sama o sobě a lze ji úspěšně použít k tvorbě vlastního workshopu bez přímé asistence týmu, který ji vyvíjí.

Workshop v pobočce MKP Černý Most, říjen 2019 (foto: Vesna Markovićová, MKP)

Workshop v Ústřední knihovně MKP, leden 2020 (foto: Dita Lánská, MKP)

Financování

Vedle metodiky je vždy důležitá i otázka financí. Pokud zrovna chystáte něco nového a nemáte moc prostředků, není nutné slevovat z ambicí, jen si předem dobře rozmyslete, za co peníze utratíte. V našem případě KISK navrhl investovat do edukačního experta a bylo to beze vší pochybnosti správné rozhodnutí. Kromě času nás, zaměstnanců MKP, byla jediným dalším nákladem odměna pro edukačního designéra, vše ostatní bylo zdarma. Metodika je dnes volně k dispozici v prostředí Dropbox Paper a aplikace, které jsme využívali při její tvorbě nebo pro samotný workshop (Loom, Padlet, YouTube, Quizizz, Bitly, Kahoot! a Mentimeter) jsou rovněž dostupné zdarma.

Tuto zkušenost jsem se později snažil předat i výpravě učitelů a knihovníků z Bosny, kterým jsem o naší metodice přednášel v rámci školení pořádaného neziskovou organizací Transitions – nepotřebujete velké finanční prostředky a supermoderní technologie, ale měli byste si dobře rozmyslet, do čeho peníze nejlépe vložit, aby byl efekt co největší.

Prezentace metodiky v Knihovně Antonína Švehly v Praze, prosinec 2019 (foto: Lenka Langová, Knihovna Antonína Švehly)

Z čeho a jak jsme se poučili

Již jsem zmínil, že se tvorba nové služby nebo obsahu obvykle neobejde bez řady problémů a chyb, ale že je třeba brát toto vše jako součást daného procesu, z chyb se poučit a pokračovat dál. Dovolím si tedy nyní podělit se o několik lekcí, kterých se nám v průběhu přípravy workshopů dostalo.

Naším původním záměrem bylo předat dětem (workshop je zaměřen na žáky druhého stupně ZŠ a studující SŠ) konkrétní praktiky, jak postupovat při ověřování informací. Ukázalo se, že právě tohle účastníky vůbec nezajímá a při výčtech se začínají nudit. Rozhodli jsme se proto, že je dovedeme k tomu, aby si principy ověřování sami uvědomili, a to během diskuse poté, co je nějaký čas necháme pracovat s krátkým textem. Až později jsme si navíc uvědomili, že příklady manipulací, hlavně u textů, musí děti především zajímat. Není třeba je zatěžovat článkem ze Sputniku, když to samé lze ukázat na zprávě o hře Fortnite. Ti starší naopak náročnější text uvítají. Společná práce ve sdíleném prostředí – ve virtuální nástěnce aplikace Padlet – dala bohužel podnět k vzájemnému urážení až s náběhy k šikaně. Sice dobře odrážela prostor anonymních uživatelů na internetu, ale pro moderovaný workshop se podobná aktivita ukázala jako zcela nevhodná.

Podle představ se nevydařil ani záměr přebírání metodiky dalšími knihovnami v rámci republiky. Samotné tvorbě předcházela důkladná rešerše organizací, které v období přelomu let 2018 a 2019 nabízely vzdělávací lekce pro mládež v oblasti mediální výchovy. Po konzultacích se zástupci iniciativ Zvol si info, Demagog či Člověk v tísni jsme usoudili, že ani jeden z nabízených formátů neodpovídá očekáváním knihovníků a knihovnic. Z toho důvodu jsme přistoupili k tvorbě naší vlastní metodiky. Přesto se ukázalo, že kombinace novosti tématu (mediální gramotnost), přístupu (účastníci využívají vlastní mobilní telefony) a zapojených technologií (kvízové a hlasovací aplikace) vede k nejistotě a poptávce po osobní prezentaci a konzultaci přímo s námi, tvůrci workshopu, v jednotlivých knihovnách nebo pobočkách MKP. Původně naplánované workshopy jsem byl kvůli pandemii přitom nucen přesunout do online prostředí. Šíření workshopu, o kterém máme na základě zpětných vazeb od účastníků potvrzeno, že docela dobře funguje, tedy není zatím takové, jaké jsme si zhruba před rokem představovali. Netvrdím samozřejmě, že jediné mediální vzdělávání v knihovnách má být podle našeho vzoru, jen vím, že náš vzor je funkční, vyzkoušený a návod na něj i volně dostupný.

Koronavirová pandemie zpomalila i další rozvoj projektu jako takového. V plánu totiž máme vytvoření a odzkoušení podobné lekce pro seniory. Uzavření knihoven a následné omezení akcí v knihovnách nám na čas znemožnilo testování se seniory přímo v knihovně. Navíc ani o metodice pro mládež nebude nikdy možné prohlásit, že je hotová, neboť jednotlivé příklady bude nutno neustále aktualizovat. Proto jsme se také rozhodli nic netisknout a vše udržet čistě v online prostředí. Pokud máte zájem, metodiku najdete prostřednictvím odkazu http://bit.ly/deFacto1.

Závěrečná doporučení

Závěrem si dovolím shrnout náš příběh s workshopem deFacto do několika stručných doporučení.

Máte-li chuť a aspoň trochu odvahy, nebojte se inovovat i v tématech či oblastech, o kterých nevíte skoro nic. Já i kolegyně Dita Lánská jsme na začátku projektu měli jen minimální zkušenosti s vedením vzdělávacích lekcí pro mládež a o mediální gramotnosti jsme toho nevěděli o moc víc než průměrná česká populace.

Nebojte se chybovat a připustit si, že něco nevíte nebo neumíte. Najděte si k sobě partnery, kteří vám pomohou.

Ptejte se uživatelů, jak se jim líbí to, co jste si pro ně nově připravili. Není podstatné, zda jde o desetileté dítě nebo o osm dekád staršího seniora. Určitě se dozvíte spoustu zajímavých informací. Kritika vám pomůže být lepší; pochvala zase ukáže, že hodiny příprav nebyly zbytečné.

Úspěchy oslavte s kolegy a kolegyněmi na pracovišti a sdílejte s ostatními, např. prostřednictvím webu Co dokáže knihovna. Určitě jste se už mnohokrát od jiných inspirovali, tak si vlastní úspěchy nenechávejte jen pro sebe. Pomůžete tím nejen dalším knihovníkům a knihovnicím, ale především jejich čtenářům a návštěvníkům.

Buďte pozitivní, a pokud budete mít příležitost, zkuste třeba i přihlášku do nějaké soutěže. Nebudu lhát – mě osobně cena pro náš workshop potěšila a 500 dolarů na jeho další rozvoj se také hodí. Držím vám proto všem palce!

1. HUDEČEK, Ondřej. „deFacto workshop“ zvítězil v soutěži organizace Public Libraries 2030. Čtenář: měsíčník pro knihovny, 2020, 72(6), s. 226–227. ISSN 0011-2321.
HUDEČEK, Ondřej a LÁNSKÁ, Dita. Projekt „Ověřeno“ – první výstupy. In: Knihovny současnosti 2019 [online]. Praha: Sdružení knihoven České republiky, 2019 [cit. 2020-09-06], s. 42–47. ISBN 978-80-86249-89-6. Dostupné z: http://sdruk.mlp.cz/data/xinha/sdruk/2019/KKS2019/Sbornik_KKS19.pdf

Vaše hodnocení

Zašívárna – klub pro mládež v hodonínské knihovně

Autor:

VESELÝ, Michal

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

Městská knihovna Hodonín, mládež

Region:

09 Region Velká Morava

Město Hodonín ve spolupráci s vedením Městské knihovny Hodonín představilo v září 2019 projekt Zašívárna zaměřený na věkovou skupinu od 13 do 26 let. Myšlenkou tohoto projektu je nejenom kvalitní naplňování volného času dětí a mládeže, ale také pomoc mladým občanům při hledání cesty k literatuře a dalším možnostem vzdělávání – navíc formou, která může být i zábavná.

Městská knihovna jako místo pro trávení času

Většina mladých lidí si pod pojmem knihovna (potažmo městská knihovna) představí pouze regály a pulty sloužící k půjčování a vracení knih. Proto bylo třeba mladým lidem představit městskou knihovnu i z jiné stránky – přiblížit jim ji jako místo, kde mohou trávit svůj volný čas, a to nejen ve spojitosti s literaturou, ale také k setkávání s přáteli či navazování nových přátelství. Mohou tu nacházet společná témata, zájmy, získávat nové informace, účastnit se různých soutěží a turnajů nebo po náročném školním dni jen tak relaxovat.

Zaujmout dnes mladé lidi něčím novým, originálním není vůbec jednoduché. Kolikrát sami nevědí, jak trávit svůj volný čas a většinou tak zasednou doma mezi čtyři zdi ke svým počítačům.

Zašívárna má těch stěn daleko víc, samozřejmě obrazně řečeno. Autoři projektu Zašívárna vidí v případě společného, klubového setkání řadu pozitiv: jedinečnou možnost osobního kontaktu s vrstevníky, sdělení poznatků, nápadů, originalitu prostředí, ale také třeba objevení krásy světa literatury.

Vznik klubu Zašívárna

Městská knihovna Hodonín pečuje o všechny své čtenáře. Pořádá různé programy a aktivity se zaměřením na naučná, poznávací, ale také zábavná témata. Pro mládež věkové hranice od 13 do 26 let však chyběla inspirace. Čím tuto věkovou skupinu zaujmout? Právě proto vznikl projekt Zašívárna.

Průzkumem mezi stávajícími návštěvníky cílené věkové kategorie (žáky základních škol a studenty) byly mapovány zájmy a především nápady mladých lidí. Projekt se poté mohl dát do pohybu a realizovat přímo na míru.

Dne 5. září 2019 byl v Městské knihovně Hodonín slavnostně otevřen klub pro mládež s příznačným názvem Zašívárna. I když název zavání „zašitím se“, zájemci jej mohou navštěvovat v pracovní dny, v určenou otevírací dobu, ale v době, kdy neprobíhá školní výuka. Vstup do klubu je zdarma.

Vchod do Zašívárny

Jak Zašívárna vypadá a funguje

Zašívárna je specifické, vyhrazené místo, které vzniklo přestavbou nevyužitých prostor knihovny. K dispozici je nejenom naučná literatura k různým studijním oborům, literatura pro teenagery, povinná četba, ale také komiksy, fantasy a sci-fi literatura. Mladí lidé zde najdou také periodika, která jsou tematicky zaměřena pro mládež, např. herní časopisy.

V Zašívárně však nejde pouze o čtení; je v ní i možnost pořádání společenských her či hraní stolního fotbálku, který je ve velké oblibě. Zašívárna pořádá i herní dny, turnaje ve zmíněném fotbálku, kurz fotografování; nově jsme zavedli i promítání filmů.

Stolní fotbálek a herní křesla s televizí

Pohodlné „lehací bunkry“, sedací pytle a herní křesla vybavená reproduktory, které jsou součástí vybavení místnosti, nabízí posezení, odpočinek, relaxaci. K dispozici je mj. i televize a herní konzole.

Herní koutek

Lehací bunkry

Nechybějí ani sedací pytle

Barevnost a celkový design interiéru byl řešen ve spolupráci se studenty ze studentského parlamentu. Cílem bylo, aby prostor nepůsobil zastarale, ale vyhovoval požadavkům dnešní mládeže, aby se zde cítili dobře. V klubu proto převládá černá a zelená barva, zdi jsou vybaveny plochami, na které lze psát křídou a jsou snadno omyvatelné. Na plochách stěn je vždy napsána informace o nadcházejících akcích. Jsou na nich také vypsána pravidla pro návštěvníky klubu.

Stěna pravidel

Na dodržování těchto pravidel a celkový chod klubu dohlíží jeden ze zaměstnanců hodonínské knihovny. V jeho kompetenci je zároveň i pořádání akcí v klubu.

Propagace klubu

Nedílnou součástí projektu Zašívárna je také zacílení na mladé lidi, kteří doposud o existenci klubu neslyšeli a nevědí o možnostech, jež jim nabízí.

Vzhledem k tomu, že hlavním komunikačním kanálem dnešní mládeže jsou sociální sítě, se městská knihovna snaží kromě propagačních plakátů informovat i tímto způsobem. Pravidelně informuje občany prostřednictvím webových stránek a sociálních sítí, jako jsou Facebook nebo Instagram. Informuje o všech akcích, které probíhají i které jsou v plánu pro věkovou kategorii od 13 do 26 let, tedy pro ty, pro něž je projekt Zašívárna určen.

Od svého otevření eviduje Zašívárna pravidelné návštěvníky.

Inspirace i pro další knihovny?

V době pandemie koronaviru v ČR a období vládou nařízených omezení jsme zaregistrovali reakce těch, kteří se už naučili do Zašívárny docházet – všichni se těšili na uvolnění omezení a znovuotevření klubu. To je pro autory projektu a všechny zaměstnance knihovny vlastně vzkaz, že klub má svůj smysl a mohl by fungovat i v jiných městech, v jiných knihovnách.

Autorem fotografií je Michal Veselý z Městské knihovny Hodonín.

Vaše hodnocení

Videočtení ve Šmidingerově knihovně Strakonice

Autor:

JONOVÁ, Ivana

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

čtení, doba koronavirová, Šmidingerova knihovna Strakonice, tvorba videí

Region:

03 Jihočeský region

Jarní měsíce ukázaly, že knihovny se svými čtenáři umějí zůstat v kontaktu, i když jejich fyzické dveře jsou zavřené, a na novou situaci rychle reagovat zavedením nových služeb. Jednou z nich může být videočtení, jak ukazuje příklad Šmidingerovy knihovny Strakonice.

Dva projekty

V době karantény jsme se zapojili do dvou projektů, ve kterých vzniklo celkem devět videí se čtenými pohádkami. Jeden projekt byl založen dětskou divadelní skupinou Forbína, kterou vede při rodinném centru Beruška Pavla Maradová. Do čtení se mohli zapojit nejen děti, ale i dospělí, profesionálové i amatéři. Projekt vznikl ve spolupráci s Martinem Mazuchem ze Strakonické televize a trvá i nadále. Druhý projekt byl iniciován Pavlem Gerčákem.

Pohádky čtou různé známé i neznámé osobnosti Strakonicka. Toto čtení dospělých nejen pro děti nese název Čteme pro radost. Ač byl projekt časově omezen na duben 2020, kdy čtení byla zveřejňována každý den od pondělí do pátku na YouTube a Facebooku, ke zhlédnutí jsou tato videa i nadále po skončení projektu. Videočtení, která pro oba tyto projekty vytvořila naše knihovna, jsou k dispozici na webu knihovny, našich facebookových stránkách i na YouTube.

Jak to vznikalo

Nejdříve jsem byla oslovena, abych se zapojila do jednoho z těchto projektů, v němž měly číst pohádky osobnosti Strakonic. Je to konec konců čest pro knihovníky a knihovnice, že jsou bráni jako osobnosti. Ba co víc – v pořadí jsme dostali výsostné místo: naše video zahájilo celý projekt. Pan starosta četl až druhý den. Takovou nabídku jsme zkrátka nemohli odmítnout.

Máme to štěstí, že máme velmi šikovného IT technika, který si zakládá na všem kvalitně provedeném. Díky němu mohla vzniknout velmi reprezentativní videa doplněná ilustracemi. Ke čtení se připojilo pár dalších kolegyň, i když zpočátku se nikomu nechtělo nést svou kůži na trh. Ale v jednotě je síla, a tak když jsme zjistily, že v tom nebudeme samy, nakonec nás četlo pět.

K druhému projektu jsme přišli shodou okolností – byla jsem oslovena novinářkou paní Maradovou, jestli by můj syn nechtěl natočit videočtení pro jejich projekt – sám a případně i společně se mnou dohromady. Syn nečekaně souhlasil. Jeho požadavek ale byl, aby to bylo kvalitně natočeno, a to naším IT technikem. V té době totiž už bylo na světě video s mým čtením a synovi se moc líbilo. Navrhla jsem to naší paní ředitelce, ta to odsouhlasila a točilo se. Aby nezůstalo jen u jednoho knihovnického dítěte, rozhodili jsme sítě mezi kolegy a získali jsme do projektu ještě dceru jedné naší knihovnice.

Vše šlo jako po drátkách – i díky autorům a ilustrátorům, kteří nám bezplatně poskytli svá díla. V první řadě jde o Michala Černíka, který nám pro ten účel dal k dispozici ještě nevydané Pohádky pro všechny s duší dítěte, a o Gabriela Filcíka, který nám dal souhlas k užití jakýchkoli svých ilustrací.

Děkujeme jak jim dvěma, tak i dalším autorům a ilustrátorům: Ivoně Březinové, Evě Sýkorové-Pekárkové, Olze Černé a Vlastě Baránkové.

Propagace

Videa jsme zveřejnili na našich webových a facebookových stránkách a na našem kanále na YouTube, psali jsme o nich v městském Zpravodaji a regionálních novinách. Zároveň videa s dětskými čtenáři byla propagována Strakonickou televizí – tam vznikne zřejmě i DVD. Bude k dispozici pro nemocnici, školy, domovy důchodců apod.

Ke konci srpna 2020 měla videočtení na YouTube celkem 727 zhlédnutí a videočtení na Facebooku 896 zhlédnutí.

Ač byla knihovna v době karantény zavřená, jsme rádi, že jsme našli i tuto formu působení. Radost z toho mají nejen naši čtenáři, ale i nečtenáři a koneckonců i my sami.

Vaše hodnocení

Náchodský divadelní kroužek Za oponou knihovna

Autor:

HEINZLOVÁ, Monika, VOBORNÍK, Martin, VOTAVOVÁ, Ivana

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

kroužky, Městská knihovna Náchod

Region:

08 Východočeský region

V Městské knihovně Náchod funguje už čtvrtým rokem divadelní kroužek. Pod vedením nadšené čtenářky, učitelky a někdejší knihovnice Moniky Heinzlové v něm děti zkoušejí a hrají představení spojená s významnými literárními výročími i osobnostmi kraje, o které není ve východních Čechách nouze. Děti se v kroužku učí vystupovat na veřejnosti, artikulovat, pracovat s emocemi, rozšiřují si slovní zásobu a trénují paměť. Pohled na vznik a fungování kroužku přináší tři klíčové osobnosti – ředitelka knihovny Ivana Votavová, vedoucí kroužku Monika Heinzlová a člen kroužku Martin Voborník.

Divadelní kroužek očima ředitelky knihovny

My knihovnice a knihovníci víme, že knihovny již dávno nejsou jen půjčovnami knih a časopisů nebo místem, kam se chodí za internetovým připojením. V knihovnách se toho děje hodně a opravdu se pro mnoho čtenářů a čtenářek stávají tzv. třetím místem1. Každý rok se spolu s kolegy a kolegyněmi snažíme uspořádat novou akci nebo aktivitu (samozřejmě se zapojujeme i do celostátních akcí). Nejdříve jsme začali s pravidelnou měsíční dovážkou knih starším a nemocným lidem, pak přibyla univerzita volného času, kurz dějin umění, výtvarné dílny pro všechny generace, pořádáme řemeslný jarmark s kulturním programem, literární karneval, kurzy trénování paměti, VU3V, angličtinu pro seniory, máme také výtvarný kroužek Aťásek pro malé děti. Před čtyřmi lety pak přibyl i divadelní kroužek, ze kterého se rychle stala jakási výkladní skříň našich aktivit a skvělá ukázka toho, jak může vypadat spolupráce knihovny, pedagogů, nadšených dobrovolníků a dětí.

Knihy a divadlo jsou pro nás přirozeným spojením. V nedávné minulosti to bylo loutkové divadlo čtenářského kroužku. Jeho členové a členky nastudovali několik pohádek, pro které si sami ušili loutky a odehráli desítky přestavení pro náchodské děti. Divadlo tedy už roky obohacuje nejednu knihovnickou akci. Nic z toho by ale nebylo možné bez obětavých a inspirativních lidí. Paní učitelka Monika Heinzlová je právě takovou osobností, se kterou moc rádi spolupracujeme a které dáváme prostor a podporu, aby mohly vznikat takové věci, jaké se daří divadelnímu kroužku. Spolupracujeme dlouhodobě, před patnácti lety jsme začali s tzv. knihovnickými třídami. Děti chodily s paní učitelkou každý měsíc do knihovny, kde pro ně byl připraven tematický program. A ať už byla tématem zvířata, fyzika nebo kamarádství, nezbytnou součástí byly samozřejmě hromady knih. Mnohokrát jsme při přípravě programu využili znalosti získané na kurzech pořádaných Národní knihovnou ČR. Protože je Monika amatérská herečka, přidala do programu těchto akcí také dramatizaci, zkoušely se například náchodské pověsti nebo úryvky z dětských knížek. Profesní inspirace a obohacení tak byly a stále jsou vzájemné. Jako zástupkyně knihovny jsem dokonce se třídou vyrazila na školu v přírodě, abych tu děti provedla úžasnou knížkou (Ne)obyčejný kluk od R. J. Palaciové. Monika je feuersteinistka2, a tak jsem mohla alespoň trochu nahlédnout do této metody a zkusit s dětmi podobným způsobem pracovat. Bylo to náročné, ale úžasné.

A pak Monika přestoupila do školy ve vedlejším městě. Oslovila jsem ji tedy jinak a vymyslely jsme spolu divadelní kroužek. Dále už je to zásluha jen a jen její. Je fantastická režisérka a dovede děti, které nikdy předtím nehrály, přimět k úžasným výkonům. Nic jim nedaruje, ale ony ji za to milují. Členové a členky kroužku se dost vystřídali, někdo vyrostl, jiného „rozhodila“ puberta, další se vypracovali a přetáhl nám je divadelní odbor ZUŠ. V současné době má kroužek devět členů a dvě pomáhající maminky.

Jak to vidí vedoucí kroužku

K divadlu mě už v dětství přivedla moje babička a náchodská knihovna se stala mým prvním pracovním působištěm hned po maturitě. Pak jsem vystudovala pedagogickou fakultu a stala se ze mě učitelka. Prostě se to tak sešlo, že s nabídkou paní ředitelky, abych zkusila vést dramatický soubor, se mi protnuly mé dvě životní lásky – knížky a divadlo. Neváhala jsem ani chvíli a spolu s paní ředitelkou jsme soubor, který dostal jméno Za oponou knihovna, rozjely.

První „zakázka“ zněla: něco k výročí narození Astrid Lindgrenové. Psal se rok 2016 a o rok později jsme si připomněli 110 let od narození této švédské autorky tolika skvělých knih pro děti. Nový soubor dětských herců a hereček si tedy nemohl přát lepší startovní námět.

Jak to ale udělat? Jak seznámit dětské i dospělácké publikum s Astrid Lindgrenovou? Jako učitelka jsem se mohla opřít o šikovné nadšence ze třídy a náchodských škol, ale většina dětí ze souboru neměla prakticky žádné herecké zkušenosti. Postupem času je ale začaly nabírat. Naše první představení proběhlo v roce 2017 a byl to vlastně výsledek studia života Astrid Lindgrenové. Všichni v souboru jsme se seznámili s jejím životem i s některými jejími díly. Publiku jsme se pak snažili zprostředkovat jakousi koláž toho všeho – myslím, že docela úspěšně.

Představení k 110. výročí narození Astrid Lindgrenové

Astrid Lindgrenovou vystřídal Karel Čapek. Pro nastudování nás nadchla jeho Velká pohádka doktorská. Stálice souboru Martin zde zazářil jako hronovský pan doktor a nová členka Míša se skvěle ujala role vodníka a paní doktorky. I další děti se při práci na tomto představení naučily nové věci. Pro Marka byla velikým soustem zaskočená pecka v Magiášově krku, ale popral se s ní statečně. Kristýnka si zase vyzkoušela hejkalův operní zpěv a vílí tanec a Eliška nám poprvé do souboru přinesla hudbu. Kromě role paní doktorky nám totiž doprovodila vílí tanec na příčnou flétnu. Dnes už máme v souboru i bubeníka, který si zabubnuje v našem dalším představení.

Představení Velká pohádka doktorská v náchodské knihovně

Ani 200 let od narození slavné české spisovatelky Boženy Němcové jsme samozřejmě nemohli opomenout, ale nastudovat představení se nám podařilo až s velkým zpožděním. Kvůli koronavirovým „prázdninám“ jsme totiž museli práci přerušit.

Kostýmové zkoušky na představení Úžasná paní Božena v srpnu 2020

Jako soubor pracujeme čtyři roky. Za tu dobu se v něm vystřídalo pár dětí. Máme tu moc fajn partu. Dokonce k nám chodí a podporují nás dvě maminky. Máme i věrné publikum, které za námi do knihovny chodí. Moc hezky se nám hrálo v knihovně ve Dvoře Králové nad Labem a s velkou chutí se vracíme hrát do ZŠ v Teplicích nad Metují. Hrajeme pro školy, zejména pro první stupeň, a věříme, že pro žáky je to zajímavé zpestření probírané látky. Nic by ale nevzniklo ani by nemohlo probíhat tak mile a pohodově, jako to probíhá, kdyby nebylo spolupráce s Městskou knihovnou v Náchodě a jejím vedením.

Na závěr ještě přidáváme pohled Martina Voborníka (14 let), herecké hvězdy kroužku:

Moje postřehy z divadelního kroužku Za oponou knihovna

Já jsem poslední zakládající člen tohoto kroužku. Začal jsem chodit v šesté třídě, od té doby jsem si zvětšil docela slovní zásobu a řečnit mi jde líp. Nebojím se mluvit před lidmi a jde mi ovládat emoce. Docela tu makáme a od karantény dřeme ještě víc, ale výsledek vždy stojí za to díky podpoře skvělé paní ředitelky knihovny Ivaně Votavové, úžasné režisérce Monice Heinzlové a jejím pomocnicím Terce Hurdálkové a Míše Magdičové a samozřejmě díky suprovým spoluhercům Míše, Kristýnce, Elišce, Viky, Týně, Márovy, Kryštofovi a Páje.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Náchod.

1. Koncept třetího místa uvedl v život americký městský sociolog Ray Oldenburg v roce 1989. Vymezuje jej vůči domovu (první místo) a pracovišti (druhé místo), tedy sociálním prostředím, kde se odehrává náš rodinný a profesní život. Ve své knize The Great Good Place jim připisuje nezastupitelnou roli při vytváření občanské společnosti, demokracie a komunity. Jsou místem společenského života, sociální interakce a prostředím podporujícím kreativitu.
2. Reuven Feuerstein (1921–2014) byl izraelský klinický, vývojový a kognitivní psycholog, známý především svou teorií o modifikovatelnosti inteligence, která říká, že „[inteligence] není fixní, ale lze ji měnit“.

Vaše hodnocení

Čtenářský kroužek ve Vysokém nad Jizerou

Autor:

MARKOVÁ, Eva

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

čtení, kroužky, Městská knihovna Vysoké nad Jizerou

Region:

07 Liberecký region

Čtenářský kroužek v Městské knihovně Vysoké nad Jizerou volně navazuje na recitační kroužek vedený již od 80. let tehdejší knihovnicí Ivou Řehořovou. Mladí recitátoři byli zvlášť v posledních letech velice úspěšní, ale po odchodu paní Řehořové do důchodu recitační kroužek zanikl, neboť nebyl nikdo, kdo by se kroužku s takovým umem, nasazením a zaujetím dál věnoval. Jeho mladší členové však přešli do nově vzniklého čtenářského kroužku, který v roce 2015 založila nastupující knihovnice Zuzana Kučerová. Po jejím odchodu na mateřskou dovolenou převzala kroužek i knihovnu Eva Marková. Kroužek je bezplatný a probíhá za podpory města Vysoké nad Jizerou.

Žáci z prvního stupně základní školy chodí na „čtenářák“ vždy v úterý odpoledne. V minulých letech se přihlásilo kolem 25 dětí, což vedlo k rozdělení na dvě skupiny. Protože knihovna již není součástí školy jako dříve, ale sídlí v její bezprostřední blízkosti, ochotné paní učitelky děti do knihovny vodí a já je po konci kroužku opět odvádím do družiny.

Každým rokem je jiné ústřední téma, které se kroužkem volně prolíná, např. Záhada hlavolamu, Staré řecké báje a pověsti nebo Pátrání s komisařem Vrťapkou. Děti se zde setkávají s různými žánry literatury, čtou si, řeší hádanky, luští kvízy, ale hlavně se učí spolupracovat a vzájemně si pomáhat a respektovat se. V práci nám též pomáhají čtenářské kostky a pracovní listy.

Komunikační kruh

Skládání obrázků – spolupráce starších a mladších dětí

V každou roční dobu využíváme blízkost přírody, kde si nejen čteme, ale i sportujeme, soutěžíme, závodíme a tvoříme z přírodních materiálů. Poloha našeho města na kopci nám umožňuje rozhledy po panoramatech Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje. Při vycházkách se tedy soustředíme i na pojmenovávání hor a kopců a na orientaci v prostředí.

Podzim máme nejraději v městském parku

Hledáme poklad a tajnou chodbu na hrad Nístějka u Márinkova kříže

V okénku Dědečku, babičko vypravuj! zveme k návštěvám i místní seniory nebo další příbuzné, kteří nám předčítají ze svých oblíbených dětských knížek.

Ze své nejmilejší dětské knihy nám přišla číst paní Svatava Hejralová

S regionální historií a kulturou nás seznamují pracovníci Vlastivědného muzea pro Vysoké nad Jizerou a okolí, se zdravovědou pracovnice místní nemocnice a často chodíme na návštěvu do našeho divadla, kde nám místní ochotníci rádi nechají nahlédnout do tajů loutkového divadla. Cizí nám nejsou ani výlety za místními farmáři a chovateli.

Jarní vycházka za zvířátky

Z celého roku se děti nejvíce těší na Noc s Andersenem, kdy tradičně přespávají přímo v knihovně.

Noc s Andersenem – přespání v knihovně

Snídaně po Noci s Andersenem

Provázanost s ostatními organizacemi, místními spolky, základní a mateřskou školou je zvlášť na tomto místě velmi důležitá, ba přímo nezbytná. Proto jsme rádi, že vše běží, jak má, tedy ke spokojenosti všech.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Vysoké nad Jizerou.

Vaše hodnocení

Projekt Děti čtou dětem v Městské knihovně Vyšší Brod

Autor:

OUŘEDNÍKOVÁ, Romana

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

čtení, děti, Městská knihovna Vyšší Brod

Region:

03 Jihočeský region

Ráda bych vás ve zkratce seznámila s projektem Děti čtou dětem, který vznikl v Městské knihovně Vyšší Brod a o kterém jsem zpočátku netušila, že „přežije“ neuvěřitelných osm let.

Jak to vše začalo? Na besedách pro děti jsem zapracovávala vstupy, kdy jsem sama četla ukázky z knih. Občas se podařilo nalákat nějaké z dětí, ale znáte to, většinou jsou to, pokud se jedná o čtení nahlas a ještě před spolužáky, stydlíni. A tak se pomalu začala rodit myšlenka na projekt, v němž by četly všechny děti. Otázka byla, jak to vše uchopit. A tady vstoupila do hry spolupráce s učiteli základní školy. Myšlenka, aby se starší děti scházely s mladšími nad stránkami knih, se mohla plně rozvinout až ve spolupráci s nimi. Má představa byla taková, že se na společném čtení sejdou žáci z druhého stupně se žáky z prvního stupně. Jedinou podmínku, kterou jsem měla, bylo to, že číst měli všichni, nejen ti nejlepší. Knihy budou vybrány a zpracovány na základě spolupráce učitele s dětmi, účast na čtení bude dobrovolná a vlastní čtení proběhnou kvůli lehčí organizaci ve škole (knihovna je malá). Každá třída připraví čtení, které může být obohaceno hrou na hudební nástroje, obrázky, dramatizací, prezentacemi, hrami či různými úkoly, vše podle vlastního výběru.

A ono se podařilo. S učiteli jsme konzultovali výběry knih. Vděčné byly knihy s pohádkami známé z večerníčků. Zazněly i báje a pověsti, četlo se např. z knihy Čarodějka Winnie, Mach a Šebestová nebo Děti z Bullerbynu, a dokonce se jednou četla i Polednice. Doplňkové aktivity ke čtení si již většinou vybírali žáci sami. Čtení doplnily hra na hudební nástroje, scénky v převlecích, prezentace, videa, hraní pexesa, různé úkoly a hádanky, kreslení obrázků nebo výroba záložek. I když zprvu nebylo čtení určeno prvňáčkům, brzy se přidali i oni – četlo se pro mateřinku. Začínali jsme v měsíci březnu (měsíci čtenářů), ale postupně se četlo i během dubna a května. Scházeli jsme se převážně ve škole, popř. v mateřince, ale zkusili jsme se sejít i v klášterní zahradě (to mělo velký úspěch).

2. A čte deváťákům (2013)

2. A čte pro 4. A bajky (2016)

6. A čte 1. A o Křemílkovi a Vochomůrkovi – nechyběla ani hudební vložka (2016)

6. A čte pro 1. A – obrázky na pohádkové náměty (2016)

Společné čtení ve dvojicích ve 3. A (2017)

5. A čte 3. A z knihy Pipi Dlouhá Punčocha (2017)

2. A vybarvuje podle textu (2017)

4. A čte z knihy Mach a Šebestová – skládání hlavních postav (2018)

5. A čte 3. A o řemeslech (2019)

Setkávání byla velmi nabíjející, alespoň pro mě. Zpětná vazba od dětí, které se podílely na čtení, byla úžasná a mohla jsem pozorovat, jak se děti ve svém projevu v průběhu let zdokonalují. Ony velmi rychle zjistily, že číst nahlas není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale tuto výzvu zvládly skvěle. Úžasná byla jejich tvořivost, která čtení zpestřila. Za jejich skvělou práci je vždy čekala malá odměna v podobě malých knížek z nakladatelství Triton, časopisů nebo scénického čtení z projektu LiStOVáNí Lukáše Hejlíka.

Na závěr musím jen konstatovat, že se za celou dobu trvání projektu uskutečnilo 37 setkání, ve kterých se nad knihou sešlo 1 445 dětí. Mé velké poděkování patří nejen pedagogům, kteří se byli ochotni do tohoto projektu zapojit a pracovat s dětmi trochu jinak, ale zejména dětem, které pouhou myšlenku pozvedly na skvělá setkání.

Pokud se budete chtít s projektem seznámit blíže, informace o všech našich setkání najdete na webových stránkách knihovny v odkazu Projekty – Děti čtou dětem. A pokud budete mít chuť něco podobného zkusit, neváhejte!

Autorem fotografií je Romana Ouředníková z Městské knihovny Vyšší Brod.

Vaše hodnocení

Online seminář Videokonference jako nástroj pro vzdělávání v knihovnách

Autor:

NEKOLOVÁ, Kateřina

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

doba koronavirová, vzdělávání v knihovnách

Region:

01 Praha

Dne 11. srpna 2020 se uskutečnil online seminář Videokonference jako nástroj pro vzdělávání v knihovnách s Evou Cerniňákovou, vedoucí Knihovny Jabok a doktorandkou na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Organizátorem akce byl SKIP Praha ve spolupráci s Národní knihovnou ČR. Finančně byla akce podpořena z dotace Ministerstva kultury ČR v rámci programu Knihovna 21. století.

V kalendářním roce zaměřeném na téma vzdělávání nás všechny zaskočila koronavirová epidemie. Mimo mnoha jiných změn došlo také k výraznému nárůstu využívání hromadných videohovorů. V rámci tohoto semináře, který se sám touto formou uskutečnil, jsme se věnovali technickým i organizačním záležitostem, jež jsou spojeny se vzděláváním prostřednictvím videokonferencí.

Přednášející se podělila o své praktické zkušenosti z realizace online vzdělávání a výuky např. na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Jaboku – Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické nebo v Národní knihovně ČR.

Postupně byla probrána různá specifika realizace online vzdělávacích akcí pro uživatele knihoven. Nejprve byly představeny různé typy online vzdělávání a typy videokonferenčních softwarů. Prakticky byly využity různé nástroje, které mohou přispět k obohacení výkladu či většímu zapojení účastníků. Společně byly zhodnoceny výhody a nevýhody videokonferencí, abychom se silnými stránkami i možnými riziky mohli pracovat.

Lektorka mluvila také o psychologických aspektech videokonferencí; jde především o chybějící neverbální komunikaci či nervozitu. Na praktické ukázce v podobě předtočené scénky účastníci hodnotili chyby v online etiketě.

Na toto téma navázala část zabývající se technickými podmínkami a zázemím. Stěžejní je samozřejmě dobré připojení, doporučuje se např. umělé osvětlení, přednášející by měl mít velmi kvalitní mikrofon a webkameru. Neměli bychom zapomenout na záložní krizový plán. Lektorka se dále zaměřila na samotnou přípravu a vedení konference, především na rozdíly oproti běžné vzdělávací akci, jaké instrukce navíc jsou třeba atd.

Nezapomnělo se ani na osoby se specifickými potřebami. Lektorka dala účastníkům tipy, jak udělat vzdělávací akci přístupnou a lépe stravitelnou i pro lidi, kteří by s ní jinak mohli mít nějaký problém.

Eva Cerniňáková se s účastníky shodla, že v nějaké podobě je možné v rámci online vzdělávání realizovat téměř všechny vzdělávací aktivity. Více se lektorka v prezentaci zaměřila např. na chat, sdílené dokumenty, rychlé hlasování, samostatnou práci i práci ve skupinách, kreslení, kvízy a testy či hry. Na závěr byly uvedeny online akce, které je možné organizovat v knihovnách.

Online semináře, pro který jsme využili nástroj Jitsi Meet, se zúčastnilo přibližně 40 knihovnic a knihovníků z celé ČR.

Zpětná vazba na seminář byla velmi pozitivní. Jako velmi přínosný ho vyhodnotilo téměř 40 % respondentů z řad účastníků, za spíše přínosný dalších 56 %. Většinu z nich na seminář přilákalo téma online komunikace. Účastníci oceňovali především praktické využití doporučení, zaujaly je možnosti synchronní a asynchronní komunikace. Většina účastníků se chystá alespoň něco zavést do praxe. Online forma semináře účastníkům vyhovovala. Jak v evaluačním formuláři uvedl jeden z respondentů: „Celý online seminář byl velmi profesionálně a důsledně připravený, lektorka Eva Cerniňáková zvládla vše s přehledem a navíc se stálým úsměvem na rtech.”

Na YouTube je dostupný videozáznam z akce, který zpracovali Linda a Václav Jansovi:

K dispozici je i prezentace lektorky.

Online seminář volně navázal na seminář Vzdělávání 350 let po Komenském s Miroslavem Hřebeckým, jenž se konal 3. června 2020.

Vaše hodnocení

Pět let příměstských táborů v Městské knihovně v Milevsku

Autor:

BLÁHOVÁ, Petra

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

Městská knihovna v Milevsku, tábory

Region:

03 Jihočeský region

Městská knihovna v Milevsku pořádá od roku 2016 příměstské tábory pro děti od první třídy. Vše je plně v režii knihovny, tábory jsou beznadějně obsazeny již v únoru a za pět let vychovaly partu „knihovnických“ dětí. V letošním roce proběhly tři turnusy pro celkem 60 dětí od sedmi do třinácti let; ti nejstarší již také jednu noc přespávali.

První tábor v roce 2016 (tvar srdce vznikl čistě náhodou)

Jak se přihodí, že se knihovna pustí do pořádání táborů pro děti?

To bylo tak...

V dětském oddělení vládla paní knihovnice, která měla na starost 8 000 svazků, 500 čtenářů, čtyři mateřské a dvě základní školy. To je hodně práce na jednoho člověka. A tak nastoupilo přesvědčování vedení města o tom, že pokud chceme ze stovek milevských dětí vychovávat čtenáře, je třeba mít v knihovně dalšího člověka, který se jim bude věnovat – ideálně nadšeného lektora, který knížky i děti miluje a nebojí se výzev. Radnici jsme přesvědčili a nadšeného lektora opravdu našli. A aby se nenudil o prázdninách, kdy jsou školky a školy prázdné, pustili jsme se do pořádání knihovnických táborů.

Začátky byly náročné. Informace o tom, jak na to, jsme čerpali od místních organizátorů příměstských táborů, navazovali jsme postupně kontakty a hledali témata. V prvních letech byly tábory zaměřeny na čtení, knížky, získávání informací. Zvali jsme spisovatele, tvořili deníky. Postupně jsme se „rozlétli“ a po pár letech jsme dokonce pro své knihovnické děti vytvořili únikovou hru na půdě knihovny – starý nábytek, detektivní zápletka, hromada zámků, kódů a šifer. Hra se osvědčila a s menšími úpravami jsme ji začali nabízet i veřejnosti.

Úniková místnost na půdě knihovny vznikla původně pouze pro knihovnický tábor

A jak je to s tábory dnes?

V knihovně máme dvě lektorky na částečné úvazky. Jedna se věnuje školkám a prvnímu stupni základních škol, druhá má na starost druhý stupeň a střední školy. Pravidelně také půjčují v dětském oddělení, spolupracují při nákupu knížek a odpoledne mají na starosti další aktivity knihovny, při kterých využívají své vzdělání a zkušenosti. Lektorka pro malé děti, která žila desítku let v Americe, vede anglické čtení pro skupinky dětí od šesti let. Lektorka pro starší děti vede kurzy arteterapie pro děti i pro dospělé a kurzy jógy mezi knížkami pro mrňousky od tří let.

Když mají lektorky nadšení a odvahu, všechno jde

V letošním roce byl zájem o tábor tak veliký, že jsme se poprvé rozhodli pro tři turnusy. Přesto jsme bohužel museli některé zájemce odmítnout. Vždy se snažíme najít místo pro děti z minulých let, neboť díky tomu si vychováváme knihovnickou komunitu. Tyto děti často navštěvují i naše odpolední aktivity a jsou v knihovně jako doma. Partu na tábor tvoříme nejen podle požadavku rodičů na termín, ale také podle toho, aby společně fungovala. Nejvíce se nám osvědčilo nerozdělovat děti podle věku, ale vytvořit smíšenou skupinu, kde je pak skvělá spolupráce velkých s malými a malí zase předávají své nadšení a spontánnost těm větším.

Tábor vždy vedou dvě dospělé osoby a dvě praktikantky starší patnácti let. Děti se schází kolem osmé hodiny ráno a program končí ve čtyři hodiny odpoledne. Na oběd se chodí do jídelny, pití zajišťujeme my a svačiny si děti nosí. Součástí programu je vždy výlet do většího města spojený s návštěvou místní knihovny a s programem. Například v Táboře rádi navštěvujeme „knižní kavárnu“ Jednota, dáváme si zmrzlinu v nejlepší české zmrzlinárně v historickém centru, milujeme táborská dětská hřiště či Lasergame.

V táborské Jednotě

Častým cílem našich táborů je i milevský premonstrátský klášter

Téma tábora se připravuje několik měsíců dopředu. Letošní rok byl ve znamení místních osobností. Kolegyně vybraly pět nejvýznamnějších osobností, které žily v Milevsku v průběhu posledních sta let. Vytvořily fiktivní kroniku party malých kluků (právě těchto osobností, které se ve skutečnosti v dětském věku nemohly potkat). Kronika nalezená při úklidu půdy knihovny během koronaviru prováděla děti celým táborem. Zavedla je do míst, kde trávila své letní dobrodružství parta kluků, naučila je mnohé skautské dovednosti a odhalila skrytá tajemství města.

Náš knihovnický tábor již není pouze o čtení a o knihách. Je o letních dobrodružstvích a partě kamarádů. Nesedíme v knihovně. Putujeme přírodou, hrajeme bojovky a zařazujeme aktivity, které bývají typické pro pobytové letní tábory – koupání, špekáčky, dlouhé pochody. Se třetí (nejstarší) partou jsme přespávali na faře kostela na zemi ve spacácích. Po patnáctikilometrovém pochodu, rybníce a ohýnku je čekala noční bojovka a lektorky probdělá noc.

Příměstské knihovnické tábory jsou již nedílnou součástí našich aktivit. Jsou náročné, ale milujeme je a „naše“ děti také. A věřte, že stojí za to. Není nic krásnějšího než potkávat v knihovně děti, které jsou tam jako doma.

Jak to děláte, že vám všichni čtou? My ne, to náš tábor!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny v Milevsku.

Vaše hodnocení

Atlas knihoven

Knihovna ve Valašském Meziříčí je již rok v nových prostorách

Autor:

SMAHLOVÁ, Zdeňka

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Atlas knihoven

Klíčová slova:

budovy knihoven, Městská knihovna Valašské Meziříčí

Region:

09 Region Velká Morava

Proč vůbec nové prostory pro knihovnu? Začněme od začátku.

Valašskomeziříčská knihovna sídlila v historické budově Krásenské radnice již od roku 1924. Jak šel čas, budova prošla několika rekonstrukcemi. Ta poslední proběhla v letech 1986–1989 a díky ní mělo naše město z architektonického pohledu nádhernou knihovnu pro dospělé včetně čítárny. S odstupem času a s přicházejícími informačními technologiemi i s novým směřováním knihovny ke komunitní práci jsme si však stále více uvědomovali, že malá historická budova je pro činnost knihovny limitující. V Krásenské radnici jako památkové budově nemohl být instalován výtah, úzké strmé schodiště dělalo problém seniorům i lidem s handicapem, nebyla možnost řádně u knihovny zaparkovat, natož knihovnu zásobovat zbožím. Oddělení pro dospělé bylo zaplněno knihami, chyběla zde odpočinková místa, návštěvníci si neměli kam sednout. Poptávka po veřejném internetu byla větší než naše nabídka počítačových stanic. Oddělení pro děti bylo umístěno 300 metrů od knihovny v pronajatých prostorách. Chyběl prostor pro mladé. Akce pro veřejnost jsme pořádali jen po zavírací době čítárny nebo jsme byli nuceni čítárnu pro čtenáře k jejich nelibosti uzavřít.

Krásenská radnice – oddělení pro dospělé

Krásenská radnice – čítárna

Když jsem se v roce 2005 stala ředitelkou knihovny, pustila jsem se hned do řešení problému, jak získat větší prostory pro knihovnu, jak udělat knihovnu bezbariérovou a jak dostat nejlépe všechna oddělení pod jednu střechu. Vůbec jsem netušila, jaký to bude běh na dlouhou trať – hledání vhodných prostor, počítání metrů, konzultace dispozic řešení. Možností, kam knihovnu umístit, bylo během uplynulých let teoreticky několik. Uvažovalo se o prostorách ve školách, v budově bývalého soudu, zvažovala se i přístavba ke Krásenské radnici. Později se uvolnila dvě horní podlaží v kině Svět (prostory bývalých restaurací Malta a Admiral). Volných městských prostor pro stávající knihovnu, která měla plochu pro veřejnost jen 550 m², již nebylo moc. A my jsme potřebovali naši situaci řešit.

V roce 2015 se začaly rýsovat možnosti rekonstrukce budovy kina z evropských dotací v rámci výzvy Rozvoj infrastruktury komunitních center. A to byla příležitost pro knihovnu. Především díky podpoře z vedení města Valašského Meziříčí byl sestaven tým, který začal na přípravě podkladů pracovat. Pprojekt Knihovna jako komunitní centrum, který počítal s umístěním všech oddělení knihovny do budovy kina, se jevil na první pohled slibně. Od začátku jsme však upozorňovali vedení města, že prostory bývalých restaurací nejsou pro činnost knihovny dostačující především z hlediska velikosti plochy. Abychom se do kina vešli a mohli plně rozvinout komunitní práci, se kterou se v projektu počítalo, potřebovali bychom prostory větší. Ale kde, když v prvním patře je sál kina a v přízemí soukromí nájemci? Řešila se i možnost opravit budovu kina jen pro část knihovny. Přestěhovat jen jedno oddělení knihovny (oddělení pro děti) by ale neřešilo problémy, se kterými jsme se potýkali v Krásenské radnici; navíc by to bylo provozně i ekonomicky náročnější.

A jaká byla naše vize projektu Knihovna jako komunitní centrum v budově kina? Nezaostávat za trendy v moderním knihovnictví. Dělat to, co by knihovny měly dělat, plus něco navíc. Takže neměly chybět půjčovny pro děti i dospělé, čítárna a větší prostor pro mladé, odpočinková a relaxační místa nejen ke studiu, herní koutek pro nejmenší děti, stanice veřejného internetu, počítač se softwarovou lupou pro nevidomé a slabozraké. V plánu byla navíc počítačová učebna, klubový sál, který bude sloužit jako prostor pro přednáškovou činnost, besedy a dílny i jako malé artové kino. Součástí komunitního centra měla být také sociální služba, která pomůže začlenit handicapované a jinak sociálně vyloučené (nezaměstnaní, rodiče na mateřské dovolené, menšiny) do veřejného života. Budova se měla stát bezbariérovou jak pro návštěvníky kina, tak knihovny, vybudován by měl být výtah. Centrum mělo být otevřeno v pracovní dny od dopoledních do večerních hodin plus víkendový provoz.

A tohle vše naštěstí (byť po různých peripetiích) vyšlo. Vize našeho projektu byla naplněna skoro do posledního puntíku. Z budovy kina se stalo komunitní centrum, ve kterém sídlí tři samostatné organizace – naše knihovna (je zároveň i správcem budovy), kino Valmez a Občanská poradna Pod křídly; přidanou hodnotou je i restaurace, která sice není součástí projektu komunitního centra, ale místo se pro ni v budově našlo. Z pohledu zřizovatele naší knihovny, tedy města Valašské Meziříčí, se jednalo o největší investici za posledních deset let dosahující částky bezmála 76 milionů korun bez DPH. S financováním pomohla dotace ve výši 18 milionů korun. Z původních 550 m² se prostory knihovny navýšily na 930 m².

Budova komunitního centra

Do knihovny docházejí děti z mateřských a základních škol a školních družin a studenti ze středních učilišť a škol. Pro školské kolektivy pořádáme ročně na 400 vzdělávacích lekcí a exkurzí. Pro veřejnost pořádáme ročně přes 50 akcí v podobě amatérských výstav, besed, přednášek, školení na počítačích, kroužku programování. Další akce jsou pořádány organizacemi, které sídlí ve Valašském Meziříčí či okolí (ADRA Klub zdraví, Centrum pro rodinu, Zdravé město). V roce 2019 do naší knihovny přišlo přes 120 000 návštěvníků. Máme přes 4 000 registrovaných čtenářů.

Oddělení pro děti

Spolupracujme s Domovem seniorů, Diakonií, Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých ČR, MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí. Naše nabídka je pestrá – půjčujeme knihy, noviny, časopisy, regionální literaturu, zvukové knihy, deskové hry, e-knihy, čtečky e-knih, didaktické hračky, brýle na čtení. Nabízíme i řadu doplňkových služeb – kopírování, skenování, laminování, kroužkovou vazbu, obalování sešitů a knih; pro seniory a handicapované potom donáškovou službu až do domu. Již třetím rokem v naší knihovně běží vzdělávání seniorů v rámci Virtuální Univerzity třetího věku. Zapojili jsme se do projektu S knížkou do života (Bookstart) a také otevřeli v knihovně klub pro rodiče s malými dětmi Malíček (do knihovny od malička).

Čítárna

V nové knihovně si to prostě užíváme, i když nám rozjezd trošku pokazila letošní epidemie koronaviru. Kvůli ní jsme bohužel nemohli řádně oslavit první rok knihovny v novém a také jsme – stejně jako ostatní knihovny – museli omezit řadu akcí pro veřejnost. Byl zrušen plánovaný příměstský tábor, místo něj jsme však vymysleli letní šifrovací hru s názvem Velká knižní záhada, při které děti musely luštit různé šifrovačky a také poznaly zákulisí knihovny – podívaly se tam, kam se běžný návštěvník nedostane.

Kolektiv knihovny při akci Strašidlení

Budete-li mít cestu do Valašského Meziříčí, určitě se za námi stavte, rádi vás uvidíme!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Valašské Meziříčí.

Vaše hodnocení

Městská knihovna Planá nad Lužnicí otevřela nový komiksový koutek

Autor:

HAVELKOVÁ, Dagmar, VYHNALOVÁ, Václava

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Atlas knihoven

Klíčová slova:

budovy knihoven, Městská knihovna Planá nad Lužnicí

Region:

03 Jihočeský region

V roce 2019 jsme se pochlubily originální výmalbou dětského oddělení Městské knihovny Planá nad Lužnicí, ke kterému došlo vlastně náhodou. Mezi regály v dětském oddělení zela prázdnotou část zdi. Požádaly jsme spřátelenou výtvarnici Romanu Laštovičkovou, zda by nebyla ochotna namalovat na bílou stěnu strom. Nápad se jí velice líbil a pustila se do díla. Jakmile se koruna stromu rozkošatila, výtvarnice se rozhlédla po prostoru a předestřela knihovnicím úmysl využít opěrných sloupů v interiéru a místo jednoho stromu zde nechat „vyrůst“ celý březový háj. Námitky knihovnic, že to finančně nezvládnou, odmávla s tím, že takový prostor k rozvinutí výtvarného nápadu se jí hned tak nenaskytne a pojme to vlastně i jako reklamu na svou práci. Dojednáno, domluveno.

Stejně jako se venku jarní příroda odívala do svěží zelené, zelenal se i strop knihovny, jak se po něm větvily další břízy. Nezůstalo jen u stromoví, na stěnách i sloupech se objevili ptáci, veverky, sovy, kočky i zapadající slunce a knihovnice se nestačily divit nejen rozmáchlosti výmalby, ale také odvaze Romaniny maminky, která šplhala po výškách (jichž se její dcera poněkud obávala) a neúnavně tupovala houbičkou další a další listy.

Slavnostní představení dětského oddělení v novém kabátku se setkalo s příznivým ohlasem a výtvarnici to povzbudilo k dalšímu rozmáchnutí. Během doby strávené v knihovně jsme společně s ní probíraly různé možnosti, co a jak ještě v prostoru knihovny vylepšit, jak je fajn pracovat s dětmi i dalšími věkovými kategoriemi i jak je obtížné nalákat ke čtení teenagery.

Tou dobou se poměrně znatelně zvedl zájem o komiksy, knihovnice bedlivěji sledovaly produkci nakladatelství vydávajících tento druh literatury a přemýšlely o vyčlenění části regálů pro něj. Z přemýšlení a úvah se nakonec vylíhl nápad pokračovat ve výtvarné proměně knihovny a dosud bílou protější stěnu vyzdobit „nějak komiksově“. Jenže komiksových postav není právě málo, jejich obliba stoupá a zase klesá a o autorských právech raději ani nemluvě.

Vzaly jsme to tedy z jiného konce. Co dělá část mládeže, když se zrovna nedívá na displeje a monitory? Provozuje parkur! Ano, to jsou ti pružníci, co skáčou odkudkoli kamkoli, jezdí po zábradlích a vybíhají po zdech. Což tedy namalovat parkuristu či parkuristy? A co finance? Zkusily jsme svého zřizovatele požádat o dotaci na zamýšlený projekt, ale bezúspěšně (s odůvodněním, že na „tohle“ se dotace nevztahují).

Napsaly jsme proto radním města žádost o mimořádné navýšení rozpočtu, pozvaly je na budoucí místo činu a předestřely svůj úmysl. Radní projevili nadšení a pochopení, ovšem následně na jednání rady města požadovanou částku rozdělili na poloviny s tím, že letos můžeme nakoupit literaturu a příští rok vybudovat koutek pro komiksy.

Byly jsme z toho zklamané, nicméně jsme nesložily ruce do klína a obrátily se na místní firmu Pila Pasák, zda by finančně nepřispěla. Nechali si vše vysvětlit, posléze finance odsouhlasili a my se mohly pustit do realizace. Koupily jsme koberec a pohodlné sedací pytle, které se zanedlouho také dočkaly pomalování. Navzdory několika (zdravotním) komplikacím se nakonec podařilo otevřít komiksový koutek v zamýšleném termínu (tím bylo 23. září 2020), z čehož máme velikou radost!

Přejeme všem kolegyním a kolegům, aby se jim dařilo realizovat své sny a představy a nikdy se nenechali odradit nějakým klackem pod nohama. Trpělivost a vytrvalost se vyplatí!

Celkový pohled na komiksový koutek

Pohled do komiksového koutku z jedné strany

Pohled z druhé strany

Pohled od výpůjčního pultu

Květiny pro výtvarnici a její maminku, autorku skvělého pohoštění

Slavnostní přípitek pod korunami stromů

Autorkami fotografií jsou Václava Vyhnalová a Dagmar Havelková z Městské knihovny Planá nad Lužnicí. Další fotografie najdete na Facebooku.

Vaše hodnocení

Ocenění

Pražským knihovníkem roku 2020 se stal dr. Zdeněk Matušík

Autor:

PILLEROVÁ, Vladana

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Ocenění

Klíčová slova:

ceny, Matušík, Zdeněk

Region:

01 Praha

Dne 9. prosince 2020 bylo na online předvánočním setkání pražské organizace SKIP slavnostně uděleno ocenění Pražský knihovník / Pražská knihovnice 2020. Cenu získal dr. Zdeněk Matušík, dlouholetý pracovník Národní knihovny ČR, který v roce 2020 oslavil sedmdesáté narozeniny.

Předání ceny si je možné připomenout i prostřednictvím videozáznamu:

Dr. Zdeněk Matušík se narodil 23. srpna 1950 v Kroměříži. Vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu, poté studoval v Praze Vysokou školu politickou. Před listopadem 1989 pracoval v redakci časopisu Nová mysl, kde měl na starosti rešerše a excerpci novinek ze světového tisku.

V roce 1990 nastoupil do Národní knihovny, kde pracoval v oddělení studoven v tzv. Depozitní knihovně UNESCO, OSN a FAO, která je součástí Národní knihovny. V roce 1993 se stal vedoucím Oddělení studoven a zástupcem ředitele Odboru služeb. V letech 1993 až 1994 absolvoval rekvalifikační kurz. Kurz s ním absolvovala např. Marie Balíková nebo Eva Bartůňková.

Zdeněk Matušík je uznávaným odborníkem na problematiku autorského práva v prostředí knihoven. Podílí se na vzniku normativních dokumentů pro oblast služeb knihoven a zabývá se právními a dalšími aspekty poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb. Je aktivní ve spolkovém životě, kde se soustředil na oblast mezinárodních vztahů. Byl dlouholetým předsedou zahraniční sekce SKIP. Mluví plynně anglicky, německy a rusky.

Ve volném čase rád navštěvuje koncerty vážné hudby nebo divadelní představení.

Je ženatý, má tři syny a je několikanásobný dědeček.

Návrh na ocenění podal pražský výbor SKIP.

Dr. Zdeněk Matušík s oceněním (keramickou odrátovanou knihou z dílny RNDr. Aleny Volkové Balvínové, předsedkyně Klubu tvořivých knihovníků SKIP)

Gratulujeme!

Fotografii pořídil Roman Giebisch z Národní knihovny ČR.

Vaše hodnocení

Vítězové cen Magnesia Litera 2020

Autor:

JANSOVÁ, Linda

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Ocenění

Klíčová slova:

ceny, publikace

Vítězové cen Magnesia Litera 2020 byli vyhlášeni 31. srpna 2020 v přímém přenosu České televize (záznam z přenosu je možné zhlédnout v archivu iVysílání).

Knihou roku se stal Jan Žižka z pera Petra Čorneje.

V kategorii próza zvítězilo dílo Liška v dámu Jiřího Kratochvíla.

V kategorii poezie se nejlépe vedlo Noční četbě Ewalda Murrera.

Z knih pro děti a mládež byl jako nejlepší vyhodnocen titul A jako Antarktida Davida Böhma.

V naučné literatuře patří prvenství již zmíněnému Petru Čornejovi a jeho Janu Žižkovi.

Nakladatelským činem se stal Komenského Labyrint světa a ráj srdce s ilustracemi Miroslava Huptycha.

Literu za publicistiku získal titul Jako v nebi, jenže jinak Aleše Palána.

Objevem roku se stal Vratislav Kadlec se svou Hranicí lesa.

Překladovou knihou roku se stal Patrick Melrose I z pera Edwarda St Aubyna v překladu Ladislava Nagyho.

Cenu čtenářů získal titul Gump: pes, který naučil lidi žít Filipa Rožka.

Blogem roku se stal Pacholek.com Jiřího Švihálka.

Vítězům gratulujeme!

Magnesia Litera patří mezi partnery SKIP.

Vaše hodnocení

Koncepce a strategie

Co přináší Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030

Autor:

TOMÁNKOVÁ, Alena

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Koncepce a strategie

Klíčová slova:

koncepce, rozvoj knihoven

Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030 prošla ve druhé polovině srpna vládou až ke svému úspěšnému schválení. Nejednomu knihovníkovi však přeběhne mráz po zádech z pouhé představy, že by se měl pročítat téměř šedesátistránkovým vládním dokumentem se všemi jeho přílohami a během pár měsíců se jím začít řídit.

Nová koncepce rozvoje knihoven však nemá být strašákem, nýbrž návodem, jak své pracoviště inovovat, ukazatelem směru, kterým se vydat, pokud má mít knihovna své pevné místo ve společnosti i za deset let.

V tomto článku se podíváme nejen na to, co tento vládní dokument obsahuje, ale též na další akce, které z jeho existence vyplývají.

Co je koncepce rozvoje knihoven a proč vznikla

Koncepce rozvoje knihoven je zásadní dokument českého, moravského a slezského knihovnictví, který určuje, jakým směrem se rozvoj knihovnictví bude ubírat v následujících letech. Vznikl na základě diskuzí expertů oboru a přihlíží také k připomínkám široké veřejnosti. Na rozdíl od minulých let, kdy se koncepce zabývala osmi směry nebo jednadvaceti prioritami, má ta nová pouhé tři hlavní pilíře. To by mělo práci s dokumentem usnadnit.

Co dokument obsahuje

Před popisem a strategickými cíli trojice hlavních pilířů obsahuje dokument analýzu faktorů, které chod knihovny ovlivňují (od politických přes ekonomické, technologické až po společenské) a vyjmenovává také rizika. Popisuje problematiku vzdělávání zaměstnanců, financování fondu, inovace technologií i prostor knihoven a vyčísluje, kolik zavedení dále popsaných změn v rámci jednotlivých pilířů bude stát.

Tři pilíře

Hlavní a pro běžného knihovníka nejpřínosnější částí je popis jednotlivých strategií rozvoje, které obsahuje trojice hlavních pilířů koncepce. Tato část dokumentu nese název Knihovny – pilíře občanské společnosti, vzdělanosti a kultury, který dává tušit, čemu se budou jednotlivé kapitoly věnovat.

I. Knihovny jako pilíře občanské společnosti a přirozená centra komunit

„Knihovna patří k pilířům fungování demokratické společnosti a je symbolem svobodného myšlení. Je přirozenou součástí komunit. Síť knihoven představuje tisíce míst v celé ČR, která slouží přímému naplňování principů demokracie poskytováním rovného přístupu k informacím i prostoru pro diskuse a setkávání.“

První cesta vede přes komunity. Knihovna poskytuje prostor pro diskuze o obecních záležitostech, podporuje principy vzájemného respektu, podněcuje participaci na komunitním životě a poskytuje otevřený a bezpečný prostor, který umožňuje setkávání různých skupin obyvatelstva. Nabízí také prostor pro aktivity, jež podporují soběstačnost a rozvoj sociálního kapitálu.

Mezi strategickými cíli najdeme např. rozvinutí potenciálu knihoven jako komunitních center, aktivní reagování na různorodé potřeby uživatelů, podporu regionální identity, zajištění vícezdrojového financování či budování adekvátního prostorového, technologického a materiálního zázemí včetně podpory vzdělávání zaměstnanců.

II. Knihovny jako vzdělávací a vzdělanost podporující instituce

„Knihovny pomáhají každému, kdo chce rozvíjet své schopnosti a učit se. Podporují vzdělanou a sociálně soudržnou společnost, založenou na ekonomice s vysokou přidanou hodnotou práce. Garantují rovný a svobodný přístup k informacím. V rámci komunit propojují aktéry na poli vzdělávání. Jsou partnerem škol všech stupňů, školských zařízení, vědeckých institucí a dalších vzdělávacích institucí.“

Druhý směr se zaměřuje na vzdělávání. Podle vize pro rok 2030 by knihovny měly být společností vnímány jako nepostradatelné instituce neformálního celoživotního a občanského vzdělávání a měly by se stát první volbou v posilování kompetencí a rozvoji gramotnosti ve společnosti, a to zejména v oblasti čtenářské a informační gramotnosti.

Podle strategických cílů mají knihovny poskytovat vzdělávací akce pro různé skupiny obyvatel včetně těch se specifickými potřebami, mají spolupracovat s dalšími vzdělávacími institucemi, zejména školami, zřídit funkci specialistů na vzdělávání nebo rozvíjet kritickou práci s vědeckými informacemi.

III. Knihovny jako správci kulturního a znalostního bohatství

„Identita společnosti není založena jen na ekonomickém či politickém úspěchu, ale i na udržení kulturní identity a sebevědomí demokratické společnosti. Kulturní a znalostní bohatství netvoří pouze dědictví minulosti, ale je živou a důležitou součástí našich životů, otevřenou neotřelým tvůrčím skutkům. Úkolem knihoven je toto bohatství spravovat, chránit a zpřístupňovat, ale rovněž aktivně podněcovat a podporovat vznik nových hodnot a poznatků.“

V tomto třetím pilíři je akcentován směr vývoje, ve kterém se knihovny stávají hybridními institucemi, jež poskytují tradiční i digitální fond a fyzický i virtuální prostor. V době postfaktické knihovny přebírají roli garantů autenticity informací a uchovávají kulturní dědictví, přičemž spolupracují s dalšími paměťovými institucemi.

Ve strategických cílech najdeme vedle tradičního rovného přístupu k informacím pro všechny obyvatele také digitalizaci a sdílení kulturního a vědeckého dědictví, kooperaci pro depozitní ukládání, ale také inovaci fyzických budov knihoven ve prospěch moderního technologického vybavení a budování multifunkčních prostor pro kreativní trávení volného času. Právě zde je zakotvena nová budova Národní knihovny ČR, nový depozitář Moravské zemské knihovny a nové krajské knihovny Moravskoslezského a Olomouckého kraje.

Stavitelé pilířů

Na zářijovém setkání tvůrců nové koncepce bylo učiněno rozhodnutí, že jednotlivé pilíře budou mít své ombudsmany, a to ve složení:

Občanská společnost – Tomáš Kubíček (Moravská zemská knihovna);
Vzdělanost – Tomáš Řehák (Městská knihovna v Praze);
Kultura – Tomáš Foltýn (Národní knihovna ČR).

Dále vzniklo osm pracovních skupin, které řeší implementaci na národní úrovni. Zabývají se např. správou a ochranou fyzických fondů, digitálními fondy, informačními a výpůjčními službami knihoven, stavbami a rekonstrukcemi knihoven, marketingem či personalistikou a vzděláváním.

Co koncepce znamená zrovna pro mě

Novou koncepci rozvoje knihoven je třeba brát nikoli jako dokument, který knihovnám cokoli přikazuje, nýbrž jako návod, jak směřovat ke světlejším zítřkům. Menší knihovny, zejména ty neprofesionální v malých obcích, nemusejí a často ani nemohou sledovat všechny tři pilíře rozvoje. Je proto důležité zaměřit se na jednu vybranou cestu, jeden pilíř, jímž lze podepřít vlastní knihovnu, a to včetně koncepce rozvoje konkrétní knihovny, kterou lze argumentovat při jednání s provozovatelem.

Brožuru až do domu

Aby knihovníci, metodici, ředitelé a další zainteresované osoby v knihovnictví dostaly do ruky co nejsrozumitelnější návod, jak novou koncepci s jejími třemi pilíři využívat, podala Městská knihovna v Praze grantovou žádost na Ministerstvo kultury. Díky programu VISK vznikl tým ve složení Barbora Buchtová, Eliška Bartošová (Katedra informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity), Lenka Hanzlíková a Alena Tománková (Městská knihovna v Praze), který se zabývá právě způsoby komunikace a práce s novou koncepcí.

V původním plánu bylo čtrnáct setkání v krajských městech ČR. Z nich však z důvodu koronavirových opatření sešlo. Většina financí schválených pro projekt se proto přesunula a vznikl nápad vytvořit online nástroj, na kterém by všichni, kteří mají o novou koncepci zájem, našli přesně strukturované informace.

Fyzickým setkáním však neodzvonilo úplně; došlo však k jejich snížení na pouhých pět. Diskuze probíhá od konce června a přizváni byli v první řadě metodici krajských a pověřených knihoven, ale také ředitelé a někteří z tahounů českého knihovnictví. Na jednotlivých workshopech skupiny kolegů vypracovaly persony (vzorové osoby), které mohou novou koncepci využít, a dále se zabývaly jejich konkrétními potřebami. Díky tomu pražsko-brněnský tým sesbíral více než dostatek materiálu, který poslouží jako základ pro redesign stávajícího webu koncepce.knihovna.cz. Zde by měla vzniknout řada návodů, síť kontaktů, příklady z praxe, audiovizuální i interaktivní obsah.

První workshop proběhl v Praze; persony vznikly pod vedením metodiků Městské knihovny v Praze a Národní knihovny ČR

Na workshopech se pracovalo s konkrétními potřebami knihovníků, metodiků či ředitelů knihoven

Dále každá knihovna do konce roku obdrží tradiční brožuru, která bude vysvětlovat jednotlivé náležitosti nové koncepce, v mnohém ale lze předpokládat návaznost právě na webové stránky.

Koncepce jako základ pro rozvoj knihoven

Koncepce rozvoje knihoven v České republice pro léta 2021 až 2027 je i přes svůj nemalý rozsah a úřední náležitosti napsaná výjimečně přístupným způsobem. Po jejím i jen letmém prostudování může získat každá osoba zainteresovaná v knihovnictví náhled na směr, kterým se knihovny mohou rozvíjet, a jednotlivé body využít pro komunikaci s kolegy, ale také se zřizovatelem a dalšími partnery.

Pro zavádění změn je totiž třeba nadchnout právě tyto tři skupiny: vedení obce, aby vycházelo knihovnám vstříc, obyvatele, kteří knihovnu budou navštěvovat, využívat pro své komunitní akce a budou se v ní cítit příjemně a bezpečně, a kolegy, kteří se nesmí modernizace obávat.

Řečeno slovy Víta Richtera ve videu, které bude součástí nového koncepčního webu: „Domníváte se, že by vaše knihovna měla zůstat stejná v příštích deseti letech? Máte pro příští desetiletí připravenou strategii? Nebo máte v knihovně pracovníky, kteří o změnách uvažují? Zkuste se nad tím zamyslet, a pokud nic z toho nemáte, a přesto chcete knihovny změnit, tak si pro ten začátek přečtěte koncepci a možná, že to shledáte jako užitečný dokument.“

Fotografii schématu potřeb pořídila Alena Tománková z Městské knihovny v Praze; autorkou dalších dvou fotografií z workshopů je Barbora Buchtová (dříve Katedra informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty. Masarykovy univerzity).

Vaše hodnocení

Osobnosti

Zemřela Marie Pokorná

Autor:

JANOŠKOVÁ, Kateřina

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Osobnosti

Klíčová slova:

nekrology, Pokorná, Marie

Region:

09 Region Velká Morava

Dne 12. června 2020 zemřela Marie Pokorná, knihovnice Masarykovy veřejné knihovny Vsetín a naše milá kolegyně.

Marie Pokorná

Marie Pokorná byla u toho, když většina z nás, současných pracovníků vsetínské knihovny, nastupovala a spojila tak svou cestu s knihovnou. Zasvěcovala nás do práce s nadhledem, laskavostí a humorem sobě vlastním a učila nás dělat knihovničinu se srdcem na pravém místě. I díky ní jsme dnes stále tak dobrý kolektiv. Měla totiž ráda život a lidi, což se projevovalo v její každodenní činnosti. Není divu, že právě ona byla v porevolučním období jednou z prvních aktivních propagátorek a podporovatelek komunitních myšlenek a iniciativ v knihovnách. Vždy usilovala o proměnu myšlení ve vnímání knihoven, a to jak mezi knihovníky, tak u veřejnosti, zřizovatele a uživatelů. Byla knihovnicí tělem i duší, ale milovala i svou rodinu a těšila se na prožití své závěrečné nepracovní etapy v jejím kruhu. Bohužel nemoc přišla rychle a nedala jí k tomu příliš šanci.

Marie Pokorná se narodila 3. prosince 1953. V knihovnictví začala pracovat ihned po ukončení nástavbového studia na Střední knihovnické škole v Brně v roce 1975. Jejím prvním působištěm byla středisková knihovna v Novém Hrozenkově, kde vykonávala veškeré knihovnické práce jako odborný knihovník. V roce 1980 přešla do tehdejší Okresní knihovny ve Vsetíně. V rámci budování centralizovaného systému knihovnictví nastoupila jako pracovnice oddělení doplňování a zpracování knihovního fondu. V roce 1983 pracovala jako knihovnice v obecní knihovně v Huslenkách. Od roku 1984 zastávala v Okresní knihovně ve Vsetíně pozice finančního referenta a samostatného odborného ekonoma. V roce 1986 ukončila pomaturitní ekonomické studium. Od roku 1989 pracovala v odboru knihovnických služeb, nejdříve jako knihovnice v dětské pobočce, poté ve studovně a čítárně a od roku 1998 jako vedoucí knihovnických služeb a zástupkyně ředitelky Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

V devadesátých letech byla jednou z hlavních iniciátorek a realizátorek budování Masarykovy veřejné knihovny Vsetín jako komunitní knihovny. S vysokým pracovním nasazením a zaujetím pro věc velkou měrou přispěla k tomu, že vsetínská knihovna byla vždy mezi prvními při prosazování nových trendů v oblasti knihovnictví. Navázala řadu kontaktů s ostatními knihovnami, které využila při pořádání odborných seminářů, propagujících komunitní knihovnictví v praxi.

Podílela se na tvorbě řady úspěšných projektů, ať už se jednalo o komunitní knihovnu, zapojení seniorů do aktivit knihovny a života komunity, aktivity pro děti a mládež nebo o vzájemnou výměnu zkušeností se slovenskými kolegy.

Aktivně se zúčastňovala odborného vzdělávání. Byla lektorkou trénování paměti třetího stupně. Nabyté zkušenosti uplatňovala zejména v práci se seniory. Její přínos na poli komunitního knihovnictví a práce se seniory byl nesporný.

Byla také individuální členkou profesního spolku SKIP.

Za vše, čím během své profesní dráhy přispěla k rozvoji vsetínského knihovnictví, jí patří naše veliké poděkování.

Fotografie pochází z archivu Masarykovy veřejné knihovny Vsetín.

Vaše hodnocení

Rozhovor

Dialog o pražské sousedské dílně DOK16 aneb Jak to vidí Míla Linc a Michal Jokeš

Autor:

JOKEŠ, Michal, LINC, Miloslav

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Rozhovor

Klíčová slova:

dílny, Jokeš, Michal, Linc, Miloslav, Městská knihovna v Praze, tvoření

Region:

01 Praha

Sousedská dílna na náplavce. DOK16. Diametrálně odlišná knihovna. Anebo taky dílna, opravna, knihovna. Anebo prostě dok, kde na břehu Vltavy a s výhledem na Vyšehrad je možné dát rozbitým věcem druhý život. A jsou tam i nějaké knížky, aby se neřeklo. Prostě taková experimentální pobočka Městské knihovny v Praze na exponovaném místě, kde nejde v první řadě o knihy, ale o kreativitu a navazování vztahů.

A proto i tenhle článek, který vznikl v létě 2020, bude trochu experimentální, ale doufáme, že i plný informací. Povídá si Míla Linc s Michalem Jokešem a Míla se ptá první:

Co jsi, Michale, vlastně zač a co jsi dělal, než jsi přišel do knihovny?

Tak, já jsem Michal Jokeš a dělal jsem kdeco – například edukační divadlo pro děti v angličtině i češtině na ekologická témata nebo třeba koordinátora dobrovolníků pro Českou pirátskou stranu. A přijde mi, že práce v DOKu spojuje tyhle věci – jak práci s komunitou, tak i ekologické myšlenky.

Ty tedy nejsi vystudovaný knihovník, že ne?

Ne, nejsem. Jsem vystudovaný archeolog. Ale ty taky nejsi knihovník, že?

Taky ne, ale jsem už za ty roky jaksi institucionalizován. Jakou jsi vlastně měl představu o knihovně před tím, než jsme za tebou přišli s nabídkou, aby sis vzal na starosti DOK16? Tušil jsi, že by v knihovně mohlo být něco podobného?

Vnímal jsem ji překvapivě jako moderní instituci – už od doby, kdy se zaváděl systém vracení knížek všude, na kterékoliv pobočce. Matně jsem tušil, že v Ústřední knihovně je 3D tiskárna a že knihovna dělá nějaké komunitní akce, ale vnímal jsem to jenom jako autorské čtení nebo workshopy na origami, prostě pořád kolem knížek, kolem papíru. Ale že by dělala něco jiného než knížky, třeba dílnu na řezání dřeva, to mě nenapadlo.

A jak tedy DOK16 vypadá? Co v něm je? Co nabízí?

Jsme hlavně truhlářská dílna určená i pro pokročilé kutily, ale hlavně pro úplné začátečníky. Máme velké množství elektrického i ručního nářadí, včetně toho, které pro DOK16 vyrábíme společně s uživateli. Ale máme i velké stroje, které doma běžně člověk nemá – soustruh, pokosovou pilu, stojanovou vrtačku. Soustředíme se hlavně na dřevo, ale zvládneme i práci s kůží, papírem a kovem. Součástí dílny je i příruční knihovna s technickou literaturou, komunitní kuchyňka a možnost posezení, třeba při čekání na partnera, který zatím něco vrtá. Máme i knížky „na půjčení“, ale vzhledem k místu a podmínkám funguje na principu čtenáři čtenářům – tak, aby si každý návštěvník na náplavce u nás mohl cokoliv půjčit bez obav, i když je třeba z Austrálie nebo z Brna a v Praze je jenom týden. Myslím, že se nám to celé hodně povedlo, a i lidem, co k nám chodí, se to líbí.

V dílně

Prostor náplavky před DOK16 nabízí prostor pro konání nejen tvořivých, ale i kulturních akcí pod širým nebem

To zní parádně. Pořád mě překvapuje, že to vyšlo podle plánů.

Jenže v době plánování jsem tu ještě nebyl. Mílo, jak to tedy bylo? Jak vznikl DOK16?

Celé je to dílo drzé huby a jedné dlouhodobé vize. Když jsem před lety do knihovny nastoupil a začal vymýšlet různé zlepšováky, dlouho jsem měl v šuplíku návrh na „experimentální knihovnu na pražské náplavce“. To bylo v době, kdy se teprve náplavky rozjížděly a veřejnost se teprve učila vyslovovat slovo hipster. Tenhle projekt byl u ledu asi sedm let, než se objevila nečekaná příležitost. Do knihovny nám přišla prosba o vyplnění jednoho dotazníku, který mapoval komunitní projekty v oblasti Smíchova. Než jsme stihli odpovědět, že ho moc rádi vyplníme, tak nám napsali, že jsme moc hodní, ale měli na to asi jenom týden a že už je to hotové. Ale že nás zvou na setkání, kde to budou prezentovat. Tak jsme vyrazili. Místo prezentace tohoto průzkumu šlo o představení nové koncepce pražských náplavek a inspiraci z Vídně a informace pro budoucí nájemce kobek. Takže vlastně o úplně něco jiného, než jsme čekali. Ale vůbec to nevadilo – jen tak mezi řečí jsem se zeptal, jestli by tam nechtěli knihovnu. A oni kupodivu chtěli. A ještě k tomu experimentální!

A proč zrovna řemeslná dílna, proč ne něco jiného?

Jednak to vzešlo z podmínek pro nájemce kobek – nájemce musel splňovat alespoň jednu z následujících tří oblastí: komunitní role, rozvoj řemesel nebo autentický turistický ruch. A v knihovně jsme už dlouho chtěli nějaký makerlab. Tohle byla skvělá příležitost. Nakonec jsme od 3D tiskáren a laserových fréz upustili – v počátcích byla celá koncepce náplavky trošku rozdílná a pak se navíc ukázalo, že by nám ty stroje zrezly a zvlhly. Ale přiklonili jsme se k ruční práci, k řemeslné dílně, kde je jednak možné vyrobit něco nového, ale zároveň vdechnout druhý život starším věcem. Ten důraz na udržitelnost a ekologii se nám taky hodně líbil – a dohromady si to celé krásně sedlo.

Asi nejsme jediná knihovna, která něco takového má. Ty ses byl dokonce podívat i v cizině, že?

No jasně, že nejsme první. V rámci přípravy jsme prozkoumali pár knihoven, něco v Belgii, něco v Německu. Nakonec jsem se na zkušenou vypravil do Finska, do Helsinek, kde mají podobný koncept jako my – v několika pobočkách mají různá kreativní centra, přičemž každé je zaměřené na něco jiného – od papírů přes elektroniku až k truhlárně. Přivezl jsem hodně nápadů a hodně dobré nálady, protože jejich praxe ukazovala, že jsme se vydali dobrým směrem a neprozkoumáváme slepou uličku.

A taky to nebyla jediná inspirace, kterou jsme sbírali. Než jsme začali DOK16 budovat, obešel jsem téměř všechny pražské sdílené dílny. Nejvíc mě zaujalo, jak ti všichni lidi byli milí, jak to funguje všechno přátelsky. I když jsem se neohlašoval, tak když jsem se přišel podívat a řekl jsem, že budu dělat novou dílnu, všichni byli nadšení a vysvětlovali, jak jim to funguje, a nechali mě všechno vyfotit atp. Přišlo mi ale, že tyhle dílny už počítají s pokročilými uživateli, s lidmi, kteří už vědí, jak na to. A tak jsme se rozhodli udělat naši dílnu pro začátečníky, což asi nikde pořádně není. Ladí to i s tím, že jsme jako knihovna demokratická instituce přístupná pro každého. Takže nakonec profesionálům nekonkurujeme, ale právě naopak.

A já dodám ještě jednu věc. Nejlepší na tom je, že od toho prvního dotazu k otevření dílny uběhl přibližně rok. A mohli jsme být rychlejší, kdyby se nezdržela samotná rekonstrukce a kdyby nám první otevření nezhatila epidemie. I díky tomu jsme neměli čas přemýšlet, váhat a zbytečně rozvažovat – a zpětně myslím, že to bylo jenom dobře. Včetně toho, že té finální realizace se chopili lidi, kteří do knihovny přišli zvenčí. Tedy Ty a tví kolegové.

Na ty rozhodně nesmíme zapomenout. My jsme tu dílnu nejenom připravili, ale i vyrobili. Téměř všechno, co je uvnitř, je buď vyrobené na místě, nebo jde o vyřazený nábytek posbíraný po síti poboček. A na tom odvedli obrovský kus práce moji kolegové Robert a Dominika. Robert je zkušený truhlář, takže výroba ponků byla přirozeně na něm. Dominika je zase neuvěřitelně trpělivá a kreativní, takže dílnu dozdobila, a dává tomu i duch ekologie a udržitelnosti. Společně pak tvoří skvělý tým, jsou schopni lidem poradit, pomoci vymyslet jejich projekty a uskutečnit tak jejich sny.

Pásku stříhají (zleva) Tomáš Řehák (ředitel Městské knihovny v Praze), Lukáš Herold (radní městské části Praha 5), Irena Šormová (vedoucí Oddělení metodiky služeb Městské knihovny v Praze) a Jiří Sulženko (ředitel Odboru kultury hl. m. Prahy)

Ke slavnostnímu přípitku se k nim pak přidali otcové zakladatelé DOK16 Míla Linc (úplně vlevo) a Michal Jokeš (úplně vpravo)

Dílna je připravena

Nástrojů je v ní dostatek

DOK16 má za sebou první měsíc života. Jaké to bylo?

Za ten měsíc nás hlavně překvapila a oslnila neuvěřitelná originalita projektů. Vyráběli jsme kozlík na naklepávání kosy, opravovali jsme krmítko na ptáky, byl tu kluk, který vyrobil ségře postýlku na panenky... Kromě toho jsme měli pár workshopů, myslím hodně vydařených. Účastníci si vyrobili vlastní nářadí, učili se truhlářské spoje nebo vyráběli věci z materiálů, které jinak končí v koši. Měli jsme tu ale i šansonový koncert nebo autorské čtení a čeká nás obrovská kopa dalších věcí. Tím, jak jsme na začátku, chceme hodně experimentovat s různými typy akcí, takže určitě je na co se těšit. Vypadá to dobře.

Postýlka pro panenky (pozor, zatím tajné!)

To je dobře, že to vypadá dobře. Vypadalo to i někdy špatně?

Zatím ne a tak to i vydrží!

Amen. A pokud jsme neřekli všechno, laskavého čtenáře nezbývá než odkázat na webové stránky anebo ještě lépe facebookovou stránku dílny.

Autorem fotografií ze slavnostního otevření sousedské dílny je Pavel Klikar. Všechny fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny v Praze.

Vaše hodnocení

Celostátní akce

Týden knihoven 2020 ve stoleté Městské knihovně Čelákovice

Autor:

PICKOVÁ, Naděžda

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

Městská knihovna Čelákovice, Týden knihoven

Region:

02 Středočeský region

Čelákovická knihovna si v letošním roce připomíná sté výročí svého založení. K této příležitosti byla naplánována řada aktivit, z nichž bohužel většina byla vzhledem k epidemické situaci zrušena.

Některé se ale přeci jen uskutečnily. Redesign stávajícího loga a logo ke sto letům knihovny vytvořila výtvarnice a grafička Alice Neugebauerová.

Logo ke sto letům knihovny

Ve spolupráci se spisovatelkou Petrou Braunovou a ilustrátorkou Barborou Brůnovou vydala knihovna leporelo – komiks o historii města Čelákovice – městečko u řeky Labe. Komiks budeme předávat žákům prvních tříd ZŠ na konci školního roku při pasování na rytíře Řádu čtenářského.

Komiks o historii města

Komiks vyšel u příležitosti stého výročí založení knihovny

Slavnostní křest komiksu jsme ještě v březnu stihli společně s předáním ceny Čtenář roku. Letos jsme vyhodnotili paní učitelky na základě výsledků ankety Nejlepší učitel/učitelka, který/která mě přivedl/přivedla ke čtení. Ta proběhla ve školách i mezi dospělými čtenáři.

Další akcí, která se uskutečnila, byl Týden knihoven. Každoročně je v knihovně vystavena tvorba našich čtenářů a příznivců na různá témata. Uspořádali jsme například výstavy Kniha a její podoby, Retro aneb Jak se žilo za první republiky, Rodinné slavnosti nebo Hračky ze staré skříně a domácí dílny.

Z plánovaných aktivit se uskutečnila především výstava V hlavní roli knihovna. Výstava je v letošním roce složena ze tří částí, jimiž jsou tvorba našich čtenářů a příznivců, práce dětí z místních mateřských škol a výstava ke knize Spolkla mě knihovna.

Tvorbu našich čtenářů a příznivců (na různá témata) v naší knihovně vystavujeme každoročně již od roku 1997. Letos byla výstava zaměřena na vše, co se týká knihy, knihovny nebo knihy, která mě inspirovala v malbě, vyšití obrazu, vytvoření dřevořezby, upečení z perníku atd.

Výstava v oddělení pro dospělé

Pro práce dětí z místních mateřských škol bylo vybráno stejné téma. Původně (již během ledna) jsme oslovili všechny čelákovické školy, ale v základních školách již vzhledem k jejich uzavření výrobky nestihli vytvořit.

Výstava v oddělení pro děti

Dárek ke stým narozeninám knihovny od Mateřské školy Rumunská

V souvislosti s výstavou ke knize Kláry Smolíkové a ilustrátora Vojtěcha Šedy Spolkla mě knihovna se měly v pondělí 5. října 2020 uskutečnit také dvě besedy Kláry Smolíkové pro školy.

Výstava Spolkla mě knihovna oddělení pro děti

Plánovali jsme, že během října a listopadu budou knihovnu navštěvovat po jednotlivých třídách žáci druhého stupně ZŠ, gymnázia a SOŠ, aby se dozvěděly o historii knihoven podle knih Kláry Smolíkové Spolkla mě knihovna a Pozor, v knihovně je kocour! Všechny akce pro školy v naší knihovně trvají dvě vyučovací hodiny; v tomto případě by se však po cca 60 minutách třídy přesunuly do Městského muzea v Čelákovicích na prohlídku výstavy 100 let knihovny, na které obě organizace spolupracovaly. Muzeum sídlí v bezprostřední blízkosti knihovny a s tímto spojením akcí v obou kulturních zařízeních již máme dobré zkušenosti.

Výstava v muzeu mapuje historii knihovnictví v Čelákovicích a je rozdělena do tří částí. V první z nich se návštěvníci dozví, že již od roku 1864 jsou zde knihovny různých spolků, ale městská knihovna byla založena rok po vydání prvního knihovnického zákona, tj. v roce 1920. Začátkem 80. let 20. století probíhá rekonstrukce a adaptace budovy, kam se knihovna poté stěhuje. Druhá část je věnována činnosti knihovny v současné budově, která se pro čtenáře slavnostně otevřela 1. března 1983. Návštěvníci se dozví, jaké různé akce knihovna pořádá, a výběr z toho, co se během let v knihovně uskutečnilo. Nezapomínáme ani na literáty z Čelákovic známé v celé republice – těmi jsou např. Věra Gissing, rozená Diamantová, Eduard Petiška, Jindřich Hilčr, Michal Černík a Josef Jiří Stankovský. Vzpomínkové fotografie zapůjčené od jejich blízkých, ale i např. jejich oblíbené hračky a další dokumenty si návštěvníci mohou prohlédnout v poslední části výstavy.

Výstava v muzeu

Pro zájemce jsme v knihovně připravili kromě výstavy soutěž o drobné ceny s názvem I knihovnice mají svou historii. K současné fotografii mají přiřadit foto z dětství. Každý den tyto fotografie zaujmou řadu lidí a několik se do soutěže už zapojilo. Vyhodnocení proběhne na konci listopadu po skončení výstavy.

Poznáte knihovnice?

Týden knihoven ukončujeme tradičně Dnem otevřených dveří. Návštěvníci si mohou prohlédnout také sklady a zázemí knihovny. Prohlídka proběhla i letos (za dodržení všech hygienických a bezpečnostních opatření) a byl o ni velký zájem.

Protože výstava k 100. výročí založení knihovny v čelákovickém muzeu je otevřena do 3. ledna 2021 a v knihovně do 27. listopadu, dá se říci, že letošní Týden knihoven pro naši knihovnu neskončil v pátek 9. října, ale potrvá svým způsobem až do počátku roku 2021!

Budova čelákovické knihovny

Fotografie z výstavy v muzeu pocházejí z archivu Městského muzea v Čelákovicích, ostatní fotografie z archivu Městské knihovny Čelákovice.

Vaše hodnocení

Týden knihoven 2020 v Přelouči aneb Ruce, roušky a rozestupy

Autor:

HÝVLOVÁ, Ladislava

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

Městská knihovna Přelouč, Týden knihoven

Region:

08 Východočeský region

Když jsme v Městské knihovně Přelouč plánovali letošní Týden knihoven, bylo jaro a tak nějak jsme tušili, že podzim nebude o moc veselejší.

V září jsme se pěkně roztrénovali, protože se sešly tři faktory náročné na čas i organizaci.

Školy propadly panice, že budou zase fungovat jen online a snažily se nahradit rychle všechny jarní ,,iniciační“ akce, tedy pasování a klíčování. Pasovali jsme v obřadní síni, v knihovně i na školním hřišti a teta Běta v tlustém svetru, s šátkem na hlavě a s rouškou při klíčování málem mlela z posledního.

Čtenáři se obávali, že bude knihovna zavřena a usoudili, že je třeba nabrat si co nejvíce četby domů.

Vše završila nutnost dávat knihy do karantény a následně je dezinfikovat. K tomu začalo přituhovat, co se týče různých omezení.

Zdraví našich čtenářů je pro nás všechny na prvním místě a rozhodně jsme nechtěli ohrozit ani naše věrné spolupracující dobrovolníky, kteří nám pravidelně v Týdnu knihoven a při jiných programech pomáhají.

Proto bylo třeba vymyslet akce, které lze realizovat i při malém počtu hráčů, resp. po zredukování alespoň částečně zorganizovat.

Hned pondělní slavnostní otevření výstavy půvabných grafik výtvarníka Josefa Kábrta se muselo obejít bez vernisáže. Ale výstava je krásná a přístupná veřejnosti, protože knihovna není zavřená, takže hurá.

Úterní programy v dětském oddělení musely být také upraveny, aby vyhovovaly aktuálním vládním nařízením, ale díky velké vstřícnosti našich lektorek projektu S knížkou do života (Bookstart) jsme maminky s dětmi rozdělili do menších skupinek a školní programy jsme přesunuli do školních tříd, kde jedna knihovnice navíc nevadí. Takže v knihovně jsme jen odstartovali Tajemství proutěného košíku, což je dětská varianta Rande naslepo.

Navíc ještě proběhl zápis studentů do dalšího semestru Virtuální Univerzity třetího věku. Příjemně nás překvapilo, že studentů neubylo a mají zájem se dál vzdělávat i při všech stávajících komplikacích.

Na středu byla naplánována vzdělávací přednáška pro veřejnost, jediná akce, která byla nejistá. Jenže máme přednáškovou místnost v infocentru, a protože vedoucí kina musel do karantény a s ním i všichni jeho spolupracovníci, věděli jsme předem, že přednášku budeme muset přesunout na jiný termín, ať už bude povolen jakýkoliv počet osob na vnitřních akcích. Chvíli jsme uvažovali o prezentaci základních faktů z přednášky na nástěnkách, ale pak jsme ji prostě odložili na později.

Ve čtvrtek jsme konečně splatili jeden jarní dluh. V rámci projektu Kde končí svět jsme v jarním termínu na téma Jan Amos Komenský s dětmi stihli připravit jen krásné obrázky, textová část nám chyběla. Vzhledem k situaci jsme plánované pracovní dílny změnili na vyhlášení výzvy ,,Honza do toho šel“. Tématem výzvy je odvaha měnit věci, které se nám nelíbí. K našemu překvapení možná výzva oslovuje i dospělé a výstup po ukončení bude určitě zajímavý.

Pátek byl ve znamení Noci s Andersenem; v našem případě tedy spíš můžeme mluvit o Podvečeru s Andersenem. Vyzkoušeli jsme v praxi dlouho promýšlený systém bezkontaktní pohádkové stezky parkem. U startu se soutěžící rodiny pod dohledem Hanse Christiana Andersena zapsaly do startovní listiny ke konkrétnímu času a přišly následně až přímo v minutě, kterou měly určenou. Pak procházely parkem od zastávky k zastávce, plnily úkoly, šifrovaly a skládaly postupně text tajenky. Úkoly byly na stanovištích písemné a trasu i soutěžící bedlivě střežili naši pomocníci v pohádkových převlecích. Občas byli k zahlédnutí, jak se plíží křovím; pro pozorné děti to byl bonus navíc. V dálce děti zahlédly Karkulku, u potoka seděl vodník, princezna se schovávala za stromem. Draka nikdo neviděl, ale povídalo se, že tam také je.

Start u knihovny pod dohledem Hanse Christiana Andersena

Trpaslíci přišli různí

Pohádkové šelmy byly plaché

Naši soutěžící pátrají po pohádkových postavách

Nikdo ze soutěžících díky dlouhým odstupům u startu nepotkal před sebou ani za sebou další skupinku a také v cíli si kontrolu tajenky a sladkou odměnu organizovali sami soutěžící. Jen u zdi něco kutila čarodějnice, kdyby bylo opravdu třeba zasáhnout. Přišlo kupodivu dost zájemců, ale nikdy jsme nepřekročili počet patnácti lidí na trase, včetně pomocníků v kostýmech.

Sobotní odpoledne bylo ve znamení dlouho plánované Knihvazačské dílny první pomoci. S knihvazačem Jaroslavem Těsnohlídkem máme dlouholetou dobrou zkušenost. Učí u nás děti, jak si opravit učebnice, na dílnách pro dospělé ukazuje zájemcům, jak opravovat téměř rozpadlé rodinné poklady. Proto jsme ho oslovili i v případě knihvazačské dílny první pomoci. Počet knihvazačských učňů byl na jeho prosbu už od začátku omezen na osm lidí, takže nás vládní opatření nezaskočilo a v sobotu mohla dílna proběhnout naprosto bez problémů. Mistr Těsnohlídek se tentokrát zaměřil hlavně na běžné opotřebení knihy a rychlou opravu v rámci možností vybavení v domácnosti, kde nejsou po ruce knihvazačské nástroje. Navíc jsme měli možnost vidět rozebrání a následné nové svázání rozbité knihy, to už pochopitelně za pomoci odborných pomůcek.

Jaroslav Těsnohlídek ukazuje, jak knihu nejdřív rozebrat

Ukázka šití

Vlastní zkušenost je k nezaplacení

Přijely i kolegyně z jiných knihoven

Letošní Týden knihoven překvapil asi nejvíc naše rodinné příslušníky. Jsou totiž zvyklí nám v Týdnu zhruba od středy vykat, neboť nás už přestávají poznávat, a při náhodném setkání v kuchyni se domnívají, že jsme tam zabloudili omylem. A letos dostávali i teplé večeře. Byl to samozřejmě úskok. Potřebovali jsme jejich pomoc při akcích, abychom nevystavovali nebezpečí nákazy další pomocníky. Ale naše rodiny jsou na výpomoc v knihovně zvyklé, takže je to ani nepřekvapilo.

Dá se tedy říci, že přes všechna omezení jsme se s Týdnem knihoven vyrovnali celkem dobře, ale doufáme, že ten příští už proběhne mnohem veseleji.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Přelouč.

Vaše hodnocení

S knížkou do života až do ostravské porodnice?

Autor:

SABELOVÁ, Miroslava

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

Knihovna města Ostravy, S knížkou do života

Region:

10 Region Moravskoslezského a Olomouckého kraje

Přiznávám bez mučení, projekt S knížkou do života (Bookstart) je moje srdcovka. Nápad se mi líbil od samého začátku a líbí se mi stále více. Proč vlastně? Je mi velmi sympatické nasazení všech lidí ze SKIP, kteří u vzniku projektu stáli. Hledali jeho tvář pro české knihovny, hledali sponzory a donátory, aby se nultý ročník vůbec mohl uskutečnit. Vytvořili web a facebook projektu a snaží se myšlenku společného čtení dospělých těm nejmenším dětem šířit na různých platformách, mezi rodiči, mezi knihovníky, mezi politiky. Nejenže máme už třetí generaci dárkové sady pro právě narozené děti, ale v letošním roce bude připravena i sada pro děti tříleté.

V ostravské knihovně jsem našla spřízněné duše, řadu kolegyň myšlenka „vytvářet“ čtenáře od nejútlejšího věku oslovila a přidaly si tak dobrovolně spoustu práce navíc. Kromě toho, že pravidelně nosily sady na vítání občánků, kde je osobně předávaly, daly vzniknout řadě klubů pro rodiče s dětmi od narození do šesti let. Tyto kluby se díky jejich nadšení pravidelně schází, mají svůj program, své maskoty a své velké příznivce jak mezi rodiči, tak mezi dětmi. Ani v tomto článku není prostor je všechny vyjmenovat, ale neodpustím si uvést jedno jméno. Helena Dlouhá stojí u projektu od samého začátku, pomáhala vytvořit web a facebook projektu, které dodnes pravidelně doplňuje o aktuální informace. Vytváří Zpravodaj, eviduje všechny zapojené knihovny a komunikuje s nimi. Jezdí na semináře a předává know-how. Se svými kolegy také chodí na vítání občánků a už se jim povedlo přivést do naší knihovny nové malé čtenáře a jejich rodiče.

Podporu projekt našel u zřizovatele Knihovny města Ostravy, tedy statutárního města Ostravy, které mimořádnou dotací zafinancovalo nákup tří tisíc sad. Postupně jsme začali sady rozdávat na vítání občánků a také v knihovnách. Bohužel od jara 2020 bylo vítání občánků zrušeno a knihovny byly na dlouhou dobu také uzavřeny. Krátká letní epizoda, která nám umožnila sady opět předávat, nám jednak dopřála zažít pocit radosti ze setkávání s rodiči, kteří naši snahu přijímali obecně kladně a s radostí, ale také jsme si uvědomili, že potřebujeme s předáváním sad v tak vysokém počtu pomoci. A tak nás napadlo, že se zkusíme spojit s ostravskými porodnicemi.

Jako první jsme oslovili Městskou nemocnici Ostrava. Vyrazila jsem s ukázkou sady a lehkými obavami za vrchní sestrou porodního oddělení. Její reakce však byla vstřícná, domluvili jsme rychle a věcně postup předání sad, mediální prezentaci a datum, kdy čtyři sta sad do porodnice přivezeme. Den D nadešel, balíky jsme se statným kolegou přivezli do porodnice a chystali se k odchodu. Jenže našemu projektu fandí nejen vrchní sestra Mgr. Markéta Hemzová, ale také primář oddělení MUDr. Marek Ožana. Takže nás čekalo nejen předání sad a focení pro sociální sítě nemocnice, ale nečekaně také předávání sad přímo na pokojích maminkám a jejich miminkům. Určitě se mi nebudete divit, že jsem ještě odpoledne měla úsměv na rtech a opravdu dobrou náladu. Na jedné fotce dost kulím oči – maminka vypadající velmi mladě mi totiž právě říká, že už má doma dvě děti a svému třetímu dítku bude také číst – stejně jako čte jeho starším sestřičkám. A tak se nám nemůžete divit, že atakujeme další porodnici ve Vítkovické nemocnici a k Vánocům si „nadělíme“ nemocnici fakultní.

Počtu sad se primář MUDr. Marek Ožana a hlavní sestra Mgr. Markéta Hemzová nezalekli

Předávání sad maminkám je radostné a milé

Rodičům i dětem se obsah sady líbí

Začít s projektem S knížkou do života (Bookstart) je určitě nelehké rozhodnutí. I u nás má řada kolegů a kolegyň strach, že pro práci s tak malými dětmi nemají kompetence. Neví, jak si pro tak různorodou skupinu přítomných rodičů a dětí dobře připravit program schůzek v klubech. Myslí si, že nemají dostatečně velké prostory, vybavení, nápady atd. Jejich obavám naprosto rozumím. Ale skupina lidí, kteří se kolem projektu pohybují, myslí i na tyto oblasti. Rady si zájemci mohou najit na webu a facebooku projektu nebo v metodických příručkách, které byly speciálně kvůli projektu připraveny. Knihovnická komunita ani v této oblasti nezklamala a sdílí příklady dobré praxe, rady a nápady. A tak si přeji, abychom S knížkou do života v dalších letech došli do mnoha rodin, myslí a srdcí, aby se knížka stala nedílnou součástí společných chvil v rodinách s malými dětmi a náš projekt pomáhal a těšil a přes všechny překážky, které je třeba překonat, nám všem přinesl důvod k radosti a úsměvu.

Autorkou fotografií je Lucie Branná z Městské nemocnice Ostrava.

Vaše hodnocení

Čtenářkou roku se stala ústecká ambasadorka knihoven Martina Brhelová

Autor:

ČERNECKÝ, Jan

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

Čtenář roku

Region:

06 Ústecký region

Přes všechny těžko uvěřitelné události, které nám letošní rok zatím naservíroval, se SKIP podařilo úspěšně uspořádat jedenáctý ročník celorepublikové soutěže Čtenář roku.

V této soutěži knihovny každoročně vybírají svého „nej“ čtenáře, a to vždy podle tématu, ke kterému je vztažena jedna z největších knihovnických kampaní Březen – měsíc čtenářů. V minulých ročnících se tak nejlepší čtenář hledal například mezi dětmi, tatínky nebo babičkami.

Protože si v letošním roce připomínáme 350. výročí od úmrtí učitele národů Jana Amose Komenského, rozhodly se knihovny tento ročník soutěže věnovat uctění památky této významné osobnosti evropských dějin a své nejlepší čtenáře proto tentokrát hledaly v řadách pedagogů.

A jak to nakonec dopadlo? Vybrat vítěze nebylo vůbec jednoduché, protože učitelé obecně už z podstaty své profese poměrně hodně čtou a mívají k literatuře pozitivní vztah. Nakonec se však titulem Čtenář roku 2020 může pyšnit Martina Brhelová z Ústí nad Labem, která je ředitelkou jedné z největších speciálních škol v ČR.

Kromě toho, že je vítězka sama vášnivou čtenářkou, snaží se prostřednictvím své profese budovat vztah ke knížkám a čtení i v dětech. Zároveň se nemalou mírou zasloužila o vznik Poradenského a edukačního centra v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem, se kterou dlouhodobě spolupracuje i na dalších projektech. Za zmínku určitě stojí největší současný edukační projekt knihovny Mít svět přečtený, do něhož se paní Brhelová zapojila i s celou svou školou.

V neposlední řadě se pak letošní Čtenářka roku aktivně podílí na propojování knihoven se školami a dalšími vzdělávacími institucemi, přednáší o důležité roli knihoven ve vzdělávání na nejrůznějších konferencích a celkově svými aktivitami napomáhá jak k samotné transformaci knihoven, tak ke změně jejich vnímání širokou veřejností.

Můžeme tak s čistým svědomím říci, že letošní vítězka není jen čtenářkou, ale i velmi dobrou ambasadorkou českých knihoven. Kdybychom měli ve školství více takových čtenářek, nemusely by možná české knihovny neustále obhajovat svou existenci, ale mohly by se naplno věnovat poskytování a rozvoji svých služeb.

Martina Brhelová (na fotografii vlevo; vpravo Petra Průšová zvolená dětskými čtenáři)

Fotografie pochází z archivu Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem.

Vaše hodnocení

Recenze

Vzdělaný čtenář: katalog výstavy

Autor:

HEILANDOVÁ, Lucie

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Recenze

Klíčová slova:

čtení, dějiny knihoven a knihovnictví, publikace, výstavy

Vzdělaný čtenář: katalog výstavy: státní zámek Kynžvart, 8. 8. – 10. 10. 2020. Vyd. 1. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2020. 79 s. ISBN 978-80-85033-93-9. Dostupné prostřednictvím knihoven: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=008887253&local_base=SKC

Katalog výstavy Vzdělaný čtenář představuje výstavu, která proběhla ve dnech 8. srpna až 10. října 2020 na státním zámku Kynžvart. Výstava byla jedním z výstupů projektu NAKI II Virtuální rekonstrukce rozptýlených provenienčně bohemikálních knižních celků v tuzemských i zahraničních knihovnách, na němž se podílejí odborníci z Národního památkového ústavu, Národního muzea a Národní knihovny ČR. Prostřednictvím samotné výstavy i vydaného katalogu, který plně vychází z podoby výstavy, jsou přiblíženi čtenáři a původní majitelé knih a stopy, které ve svazcích zanechali v průběhu 15. až 20. století.

Poznámky, komentáře, přípisky, dedikace či obrázky, jež do knih čtenáři vepsali, resp. nakreslili, představují pestrou mozaiku, díky níž můžeme sledovat nejen fenomén čtenářství či vývoj lidské mentality, ale také vztah majitelů ke knihám a vývoj knižní kultury.

Katalog je rozdělen do sedmi samostatných oddílů, v nichž jsou na exemplářích nacházejících se ve sbírkách všech institucí podílejících se na projektu prezentována jednotlivá témata. Úvodní kapitola Počátky vzdělaného čtenáře se zabývá prvními čtenáři a studenty, kteří zanechali své poznámky, komentáře i drobné kresby v učebnicích. Následující oddíl Starosti vzdělaného čtenáře se věnuje cenzurním a opravným zásahům. Komentáře studovaných textů, jejich opravy a kritika jsou předmětem kapitoly Vzdělaný čtenář hodnotí a opravuje. Šifry a dosud neidentifikované vlastnické značky jsou prezentovány v části Tajnosti vzdělaného čtenáře. Kapitola Vzpomínky vzdělaného čtenáře prostřednictvím několika ukázek dokládá začlenění knih do běžného života, kdy do nich byly zapisovány důležité životní i historické události, osobní vzpomínky či komentáře k popsané události. V katalogu nezůstaly opomenuty ani osobnosti, které v publikacích zanechaly své dedikace či přípisky k obsahu díla; některé z nich představuje oddíl Známí i zapomenutí vzdělaní čtenáři. Celý katalog uzavírá kapitola Smích vzdělaného čtenáře, která dokládá, že čtenářům knih po staletí nechyběl smysl pro humor a rukopisné poznámky nemusely být pouze vážné a korektní.

Přehledně rozdělený katalog, jehož součástí je bohatý obrazový doprovod, přibližuje čtenáře napříč pěti stoletími. Vybrané ukázky, jejichž prostřednictvím jsou jednotlivá témata představena, jsou pečlivě vybraným, pestrým a zajímavým souborem, díky němuž si můžeme vytvořit obraz vývoje knižní kultury i přístupu čtenářů ke knihám. Několik desítek příkladů dokládá nejen čtenářský zájem a odráží mentalitu čtenářů a jejich bibliofilské záliby, ale také ukazuje, jakou roli knihy v každodenním životě hrály. Díky své přehlednosti a komplexnímu přístupu představuje katalog významný příspěvek k dějinám knižní kultury a čtenářství a jistě se stane inspirací pro další badatele, kteří se touto tematikou budou zabývat.

Vaše hodnocení

CoderDojo v knihovně: příručka pro šampiony

Autor:

CALÁBKOVÁ, Dana, HELOŇOVÁ, Michaela

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Recenze

Klíčová slova:

programování, publikace, vzdělávání v knihovnách

CoderDojo v knihovně: příručka pro šampiony [online]. CoderDojo Česká republika, [2020] [cit. 2020-10-01]. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/CoderDojovknihovneWEB_CZ.pdf

Bezplatné kluby programováni CoderDojo vznikly v roce 2011 v irském městě Cork, rychle se rozšířily do dalších evropských zemí a následně i do Severní Ameriky, Afriky a Asie. CoderDojo do České republiky přivedl v roce 2016 europoslanec Luděk Niedermayer, který se zároveň stal jeho ambasadorem.

CoderDojo je komunita malých i velkých počítačových nadšenců, kteří jsou ochotni trávit svůj volný čas dobrovolnictvím a pomáhat tak budoucí generaci lépe pochopit, jak výpočetní technika pracuje. Program je založen na bázi dobrovolnické práce tzv. šampionů, organizátorů, kteří se starají o chod klubu, a mentorů, což jsou lidé, kteří mají nějaké programátorské schopnosti a mohou je předat dál. Tito dobrovolníci si poté najdou skupinku dětí (v jazyce CoderDojo se jim říká nindžové) a učí je svým IT dovednostem – ať už je to vytváření webových stránek, programování vlastních her a aplikací nebo třeba robotika.

Obsah hodin se odvíjí od znalostí mentorů a zapálení dětí. Každý klub je tedy trochu jiný. Není to ale jen o programování; důraz je kladen i na komunikaci, prezentování, práci ve skupinkách a pomoc ostatním. CoderDojo je otevřeno všem dětem bez rozdílů. Všechny kluby musí být proto pro děti zcela zdarma, to je základní pravidlo CoderDojo hnutí.

V současnosti je v ČR zapojeno celkem třináct klubů (v jazyce CoderDojo se jim říká dojo), z toho tři kluby fungují v knihovnách, a to v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem, ve Vědecké knihovně v Olomouci a Masarykově veřejné knihovně Vsetín. Do projektu se nově přidala i Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, která spustila klub v září.

Díky členství CoderDojo v uskupení Digikoalice a spolupráci, resp. finanční pomoci od Microsoftu, IBM, poskytovatele webových služeb Active24, RPishopu, internetového obchodu prodávajícího počítačové vybavení, či díky pomoci individuálních dárců mají kluby možnost získat vhodné vybavení pro lekce CoderDojo a organizovat komunitní akce.

Hledání místa, kde by se bezplatně klub mohl scházet, není vždy jednoduché. Rozhodující pro vznik a fungování klubů je příjemné a bezpečné prostředí, které právě knihovny mohou poskytnout. Knihovny mohou klubům poskytnout nejen zázemí, ale třeba také dobrovolníky, kteří se ujmou fungování klubu. Díky různým dotačním programům také mohou pro kluby nakupovat extra IT vybavení, jako jsou např. Ozoboti nebo micro:bity.

Na základě těchto úvah vznikla příručka o CoderDojo pro knihovníky, která se snaží objasnit, co obnáší založení i následný provoz CoderDojo. Přehledně vysvětluje pravidla fungování CoderDojo a jeho propojení s mezinárodní komunitou. Role organizátorů (šampiónů) i technicky zdatných mentorů jsou přehledně popsány. A nezůstává jen u doporučení, přináší i konkrétní příklady pro školení mentorů. Zmiňuje i požadované IT vybavení včetně možností jeho získání. V závěru příručky jsou uvedeny dvě případové studie ze zahraničních knihoven, které se do projektu CoderDojo zapojily a rozhodly se podělit o své zkušenosti.

Závěrem lze říci, že příručka, která byla přeložena z anglického originálu a lehce upravena tak, aby odpovídala české knihovní realitě, je zdrojem cenných informací pro knihovníky, kteří uvažují o zapojení do tohoto projektu.

Redakční poznámka: Doporučujeme také stručné představení CoderDojo na portálu Informace pro knihovny.

Vaše hodnocení

Z ústředních orgánů

Ze zasedání předsednictva výkonného výboru SKIP za období červen až srpen 2020

Autor:

HUBERTOVÁ, Kateřina

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Z ústředních orgánů

Klíčová slova:

výkonný výbor SKIP, zápisy ze schůzí

18. 6. 2020

Koronavirová omezení ovlivňují hospodaření SKIP – hospodářka Alena Kvasničková bude mít velkou práci dát vše do pořádku – rozpočet bude vypadat jinak, akce se ruší, přesouvají na podzim nebo do elektronické podoby.
Zájezd do francouzských knihoven byl přesunut na rok 2021.
Pracovní skupina pro projekt S knížkou do života (Bookstart) připravila na rok 2021 dvě nové sady: sadu určenou nejmenším dětem od narození do tří let a pokračující sadu pro děti tří až šesti let (objednávání na rok 2021 bylo uzavřeno v polovině července a znovu bude otevřeno v lednu 2021). Vše o projektu je k dispozici na webu https://www.sknizkoudozivota.cz/ a v knihovnických e-konferencích.
Předávání informací ze služby Dotaceonline.cz funguje, vítána je zpětná vazba.
Soutěže Knihovna roku a Městská knihovna roku proběhnou. Pravidla pro nominace i hodnocení byla pro tento rok upravena. Proběhne i soutěž MARK.
Konference Knihovny současnosti, která měla proběhnout v září v Olomouci, se uskuteční virtuálně v termínu 2. až 4. 11. 2020. Pracuje se na platformě, na které akce proběhne.

20. 8. 2019

Hospodářka SKIP A. Kvasničková seznámila se stavem hospodaření. Zálohy na odvody členských příspěvků ze všech regionů byly připsány na účet výkonného výboru SKIP. Některé plánované projekty se neuskuteční, u těch, které proběhnou, žádáme o rychlé vyúčtování ihned po jejich realizaci.
Linda Jansová informovala o novému webu SKIP. Web je připraven, spuštění je předběžně plánováno na přelom roku. Je důležité aktualizovat celkový seznam kolektivních členů SKIP (podívat se podle regionů na seznamy, které jsou teď zveřejněny na webu; aktuální seznamy posílat předsedovi; tato činnost je očekávána každoročně).
Nový termín Noci s Andersenem byl stanoven na 9. 10. 2020; termín byl oznámen v konferenci Andersen. Připravuje se aktualizace webu.
Týden knihoven a Březen – měsíc čtenářů budou mít nový samostatný web. Jde mj. i o to, aby si knihovny mohly samy vkládat akce a aby bylo možné vyhledávání akcí podle různých kritérií.
Na 7. 10. 2020 (v rámci Týdne knihoven) je plánováno předávání státních cen Knihovna roku v Zrcadlové kapli za přítomnosti ministra Zaorálka, bude se předávat cena MARK, Městská knihovna roku a certifikát Bezbariérová knihovna.
Slavnostní setkání k 30 letům obnovení SKIP je plánováno na 30. 10. 2020 od 10 hodin v Městské knihovně v Praze.
Započaly přípravy programu výjezdního zasedání výkonného výboru SKIP (18. a 19. 11. 2020, Písek).

Vaše hodnocení

Z odborných orgánů

Knihvazačský kurz Vyrob si svoji knížku

Autor:

VOLKOVÁ BALVÍNOVÁ, Alena

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Z odborných orgánů

Klíčová slova:

tvoření

Odborná sekce:

Klub tvořivých knihovníků

Každoročně organizuji pro Klub tvořivých knihovníků SKIP jarní seminář na téma výtvarné umění, rukodělné práce, řemesla nebo tvořivost. Tentokrát jsem zvolila tvorbu vlastní knížky. Využila jsem nabídky spolku Knihex na uspořádání kurzu. Finance na kurz nám poskytl SKIP. Protože se kurz konal ve spolupráci s Knihovnou Jabok, mohli jsme využít prostory Jaboku – Vyšší odborné školy sociálně pedagogické a teologické.

Původní dubnový termín kurzu musel být zrušen kvůli mimořádným opatřením proti šíření koronaviru. Na podzim byl zvolen náhradní termín – čtvrtek 17. září 2020 od 14 do 17 hodin. Kurz byl pro účastníky z Klubu tvořivých knihovníků zdarma, materiál i výuku hradil SKIP. Na jarní termín bylo původně přihlášeno dvanáct účastnic, kurz byl nabízen na podzim znovu, ale i původně přihlášené účastnice postupně odpadaly jak z rodinných a pracovních důvodů, tak možná i z obav kvůli stoupajícímu počtu nakažených lidí v průběhu druhé vlny šíření koronaviru.

Plakát k akci

V malé aule Jaboku se nás nakonec s lektorkou, kterou byla Karolina Voňková, sešlo sedm. Na začátku nám lektorka ukázala potřebné nářadí a pomůcky a poskytla nám stručné teoretické základy šité japonské vazby.

Lektorka ukazuje používané materiály a vazby

Potřebné nářadí nám zapůjčila, dala nám na výběr různé papíry a mohly jsme podle vzorů začít. I když jsme napodobovaly předložené vzory, každá z nás se snažila do práce vnést trochu svých nápadů a vypracovat originální notýsek.

Rovnání papíru před šitím

Ořezávání listů papíru do požadované velikosti

Sestavování listů a obálky

Sešívání

Dopadlo to skvěle, v průběhu kurzu jsme si stačily vyrobit dokonce dva notýsky.

Hotové výrobky

Všechny účastnice si (přes omezení v podobě roušky) kurz opravdu užily a se svými výrobky odcházely spokojené.

Na závěr musím poděkovat především lektorce a Jaboku za poskytnuté prostory a zajištění fotodokumentace. Zvláštní poděkování patří Magdaléně Kupkové z Městské knihovny Jihlava, člence Klubu tvořivých knihovníků, která je v knihvazačském řemesle zběhlá. Vedle své knihovnické práce vyrábí mimo jiné různé vázané knížky, sešitky a alba. Také ona ochotně poskytovala všem účastnicím rady ohledně materiálu či vazby.

Autorkou fotografií je Eva Cerniňáková z Knihovny Jabok. Autorkou plakátu k akci je Alena Volková Balvínová, předsedkyně Klubu tvořivých knihovníků SKIP. Pro tvorbu plakátu poskytla fotografie svých prací Magdaléna Kupková z Městské knihovny Jihlava.

Vaše hodnocení

Setkání Co venkovské knihovny umějí a mohou 2020

Autor:

WIMMEROVÁ, Daniela

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Z odborných orgánů

Klíčová slova:

veřejné knihovny

Region:

10 Region Moravskoslezského a Olomouckého kraje

Odborná sekce:

Sekce veřejných knihoven

Letošní, už šestnáctý ročník setkání Co venkovské knihovny umějí a mohou (17. až 19. září 2020) probíhal kvůli pandemii covidu-19 za nestandardních podmínek. Přípravy začaly už v říjnu 2019 a na realizaci se vedle hostitelky – Místní knihovny Pavla Křížkovského Holasovice (Knihovny roku 2018) – podílely také Sekce veřejných knihoven SKIP, Knihovna Petra Bezruče v Opavě a Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě.

Ústřední téma odborného programu znělo Cesty proměn (knihovny v průběhu posledních desetiletí). Program byl doplněn návštěvou Knihovny Petra Bezruče v Opavě, Místní knihovny Pavla Křížkovského Holasovice a jejích poboček (Kamenec, Loděnice, Štemplovec) a Městské knihovny Krnov.

Původně plánovaný program musel být v průběhu příprav a také během konání akce několikrát operativně změněn. Tato akce je dlouhodobě mezi knihovníky oblíbena a nemá problém s účastí. Celkový počet zúčastněných bývá ještě navýšen knihovníky z blízkého okolí, kteří se zúčastňují odborného programu a exkurze do hostitelské knihovny. Také v letošním roce bylo přihlášeno 48 osob a na odborný program se přihlásilo 20 knihovníků (v minulosti jich bývalo kolem 50). Situace se proměňovala podle šíření koronaviru a postupně se někteří zájemci začali odhlašovat. Nedostavili se ani všichni lektoři, někdo onemocněl, jiný měl vzhledem k pandemii zákaz služebních cest. Omluvily se také zástupkyně Větrného Jeníkova, které měly představit svou obec a knihovnu (Knihovnu roku 2019), kde se od 16. do 18. září 2021 uskuteční příští setkání. Bylo tedy třeba improvizovat a knihovnu představili společně Bc. Pavel Zajíc (člen hodnotitelské komise soutěže Knihovna roku) a Mgr. Irena Brezovic (vedoucí útvaru veřejných knihoven Krajské knihovny Vysočiny Havlíčkův Brod).

Navzdory uvedeným potížím se akce uskutečnila a byla zdařilá. Setkání bylo zahájeno v Knihovně Petra Bezruče v Opavě, kde knihovníky nejdříve přivítala ředitelka knihovny Mgr. Zuzana Bornová, následovala prezentace Mgr. Zbyňka Kotziana Region Opava se představuje. Krátký pobyt v opavské knihovně zakončila prohlídka jednotlivých oddělení. Následovala návštěva zámku Raduň a návrat do Opavy, kde byli účastníci ubytováni a kde na ně čekal večerní program. Významné osobnosti regionu přiblížili Libor Hřivnáč a Dobroslava Klusáková. Úplný závěr večera pak patřil Miroslavu Bláhovi, který promítl vytvořené DVD (to také všichni účastníci obdrželi) a zavzpomínal na loňské setkání ve Křtinách.

Společná fotografie (17. září 2020, Opava)

Druhý den proběhl v hostitelské obci v Holasovicích. Po celou dobu byli všem vlídnými průvodci starosta Ing. Václav Volný a knihovnice Helena Dehnerová. Odborný program byl mírně upraven, ale v zásadě naplněn. Nejprve se knihovníci seznámili s obcí Holasovice a bohatou činností její knihovny, následovaly prezentace o činnosti knihoven v okolí (Úvalno, Dolní Životice, Vřesina, Bolatice). Zájem u přítomných vzbudila nejen přednáška PhDr. Víta Richtera na téma Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027, ale hlavně velmi oceňovali, že i když je vysoce pracovně vytížen, našel si čas mezi venkovské knihovníky přijet (nechyběl téměř na žádném setkání za celých šestnáct let). Po obědě program pokračoval komentovanou procházkou obcí a návštěvou výše zmíněných poboček holasovické knihovny. S historií regionu a celého Slezska se účastníci měli možnost seznámit v Muzeu Slezský venkov. Večer byl věnován neformální výměně zkušeností, ochutnávání krajových specialit a došlo i na zpěv při kytaře.

Poslední den byl zaměřen na poznávání krás okolí. V obci Úvalno přivítal knihovníky starosta Radek Šimek a provedl je obcí, zvláštní pozornost byla věnována návštěvě staré rychty a fary. Posledním cílem setkání byla návštěva Městské knihovny Krnov.

Setkání umožnilo poznat zajímavé a inspirativní formy knihovnické práce. Vedle zmíněného DVD mohli zájemci nahlédnout do klasických kronik, jež po celá léta dokumentují zajímavé osobnosti, místa a knihovny, které knihovníci měli příležitost potkat a navštívit.

Nezbývá než na závěr poděkovat všem, kteří se na organizaci letošního ročníku akce podíleli, a pozvat všechny zájemce na setkání, které se uskuteční v příštím roce ve Větrném Jeníkově.

Autorem fotografie je Miroslav Bláha z Místní lidové knihovny Kostomlaty pod Milešovkou.

Vaše hodnocení

Sekce 60+ má novou předsedkyni a hledá nové spolupracovníky

Autor:

MAZUROVÁ, Hana

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Z odborných orgánů

Klíčová slova:

senioři

Odborná sekce:

Po roční přestávce obnovila v září svou činnost sekce 60+ SKIP a do jejího čela se postavila Mgr. Iveta Novotná z Městské knihovny Chrudim. Nová předsedkyně má potřebné vzdělání (andragogiku na Univerzitě Palackého v Olomouci), zkušenosti s pořádáním akcí pro seniory i s přípravou knihovnických standardů pro tuto oblast.

K úspěšnému rozvoji potřebujeme další ochotné spolupracovníky, především na doplnění výboru. Prosíme všechny, kteří by měli zájem zapojit se do činnosti sekce 60+, aby se ozvali na adresu novotna@knihovna-cr.cz. Hledáme především knihovnice a knihovníky z Moravy a jižních a západních Čech. V současné době před námi stojí nové výzvy a řešíme nové formy práce a byla by škoda nechat si proklouznout příležitost mezi prsty bez vlivu na posílení role knihoven ve společnosti.

Vaše hodnocení

Z regionů

Seminář o Egonu Hostovském v Městské knihovně Dobříš

Autor:

HEDVÍKOVÁ, Květa

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Z regionů

Klíčová slova:

Hostovský, Egon

Region:

02 Středočeský region

Ve dnech 7. až 8. srpna 2020 proběhl v Městské knihovně Dobříš seminář Těžká sláva Egona Hostovského. Účastníky přivítala ředitelka knihovny Mgr. Kateřina Pechová.

Život a dílo Egona Hostovského

První den semináře byl na programu blok, ve kterém vystoupil prof. PeadDr. Vladimír Papoušek, CSc., s přednáškou nazvanou Egon Hostovský – víra v příběh. Přednášející nastínil vývoj, kterým autor prošel, a zmínil historické souvislosti v jeho románech.

Své první práce – expresionistického rázu – napsal Egon Hostovský v osmnácti letech. V povídce Zavřené dveře jsou extrémní city, je to přehnané, přeexponované. E. Hostovský byl průměrný student, neprospíval z matematiky. Nepřekvapí proto, že román Stezka podél cesty je interpretována jako pomsta profesoru matematiky.

V roce 1928 píše E. Hostovský Ghetto v nich. Tato kniha vzbudila větší pozornost – objevuje se v ní nová tematika. Už to nebyl vesnický román, jak bylo v té době obvyklé. Román řeší problém mladého muže, který se chce stát součástí společnosti. To se mu ale nepovede a žije v určité vnitřní izolaci.

E. Hostovský se přesouvá z Náchoda do Prahy, nějaký čas pobývá také v Itálii a pak zakotví na ministerstvu zahraničí, kde se setkává s Ivanem Olbrachtem.

E. Hostovský patřil k asimilantům, nechtěl dávat najevo své židovství. Směřoval do českého prostředí. V jeho dílech se zrcadlí téma vyhnanství; člověk se stává vyhnancem, ať dělá, co dělá, nedaří se mu se začlenit. V roce 1937 E. Hostovský obdržel státní cenu za román Žhář. V roce 1930 vychází román Danajský dar. Ten zpracovává téma návratu lidí z první světové války, kteří nedokáží žít v mírové realitě.

Období po válce je pro E. Hostovského nejplodnější. Novela Ztracený stín je příběhem poníženého úředníčka, který se rozhodne pomstít firmě. Je ale slabý a nezvládne, co si na sebe vzal.

Dalším z aspektů jeho děl černý humor a ironie. Později byl srovnáván s Kafkou, ale s tím nemá nic společného. Snad jen jedno téma – člověk po něčem pátrá, usiluje a ono to nikdy nevyjde.

Dům bez pána je příběh rozvrácené rodiny, jejíž členové pátrají po tajemství. To je nakonec prosté: vycházet s lidmi, co jsou kolem nás.

V roce 1938 spisovatel prochází těžkým obdobím. Je vyzván, aby jel do Belgie na turné. Rozvede se s manželkou – chce ji zachránit, protože není židovka. Odjede a za dramatických okolností se dostane do Ameriky. V knize Listy z vyhnanství, která vzbudila zájem u Grahama Greena, obviňuje evropské intelektuály, že nerozpoznali hrozící nebezpečí.

Jedna z nejlepších prací, které napsal, je kniha Cizinec hledá byt. Člověk nikde nemůže nalézt domov. Nechce být vtažen do cizího příběhu, chce žít svůj příběh. Nakonec umírá – nikde nenašel místo, kde by se mohl realizovat.

V roce 1947 se E. Hostovský vrátil do Čech. Potkal se se svou bývalou ženou a dcerou. Přivezl si ženu novou. Po roce 1948 odjel do Norska a pak do USA. Ty respektoval jako místo, kde mohl žít. Nikdy se s nimi ale nesžil.

Kniha Nezvěstný vyšla ve velkém nákladu v Anglii. Pátrá se v ní po strašném tajemství, ale nakonec se zjistí, že o nic v zásadě nešlo. Anglická verze Půlnočního pacienta zaujala Hollywood – byl podle ní natočen film Špioni, ten však zapadl. E. Hostovský některé své romány prodal, pak už nemusel pracovat.

V roce 1969 u nás vychází Všeobecné spiknutí, knihu Žalář sešrotovali. V 60. letech E. Hostovský píše nesmírně temná díla a v roce 1973 umírá.

Další program semináře

Po pátečním odborném programu následoval večerní společensko-kulturní program.

Program v dobříšské knihovně

V sobotu 8. srpna seminář pokračoval přednáškou v Památníku Karla Čapka. O spisovatelových osudech vyprávěla jeho dcera Olga Hostovská Castiellová a ukázky z děl autora četl Miloň Čepelka.

Památník Karla Čapka

Olga Hostovská Castiellová a Miloň Čepelka

Seminář se uskutečnil díky finanční podpoře SKIP a Ministerstva kultury ČR.

Autorkou fotografií je Květa Hedvíková z Národní knihovny ČR.

Vaše hodnocení

Příběhy knihoven aneb Studijní cesta po nových knihovnách Liberecka

Autor:

SÝKOROVÁ, Ludmila

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Z regionů

Klíčová slova:

budovy knihoven, zájezdy

Region:

07 Liberecký region

V tomto podivném roce je i u nás ve SKIP Libereckého kraje všechno jinak, a tak na každoroční jarní studijní cestu vyjíždíme až na sklonku léta, konkrétně 8. září. Tentokrát to bylo do šťastných nových knihoven Hrádku nad Nisou, Semil a Železného Brodu, tří větších městeček Liberecka (v každém žije cca osm tisíc obyvatel, jen Železný Brod jich má o něco méně, cca šest tisíc).

Hrádek nad Nisou – město na trojí hranici

Na podzim roku 2019 byla v Hrádku nad Nisou otevřena kompletně zrekonstruovaná knihovna, která je spolu s infocentrem, muzeem, galerií a variabilně použitelným kinosálem součástí multifunkčního centra Brána Trojzemí. Rekonstrukce stála 17 milionů Kč.

Samotnou knihovnu je třeba trochu hledat – na budově totiž není příslušné označení. Skrývá se za rovněž citlivě zrekonstruovaným hrázděným domem č. p. 71, kde se nachází infocentrum, galerie a muzeum. Projdete infocentrem a ocitnete se v jiném světě, na malebném nádvoří, které je dále ohraničeno novostavbou multifunkčního sálu a samotnou originálně pojatou budovou knihovny. Kouzelné zátiší pod stromy se stolky a křesílky se přímo nabízí pro nejrůznější kulturní akce.

A tady můžeme začít příběh „Staré pekárny“, která se pekárnou nikdy nestala, aby v současnosti propůjčila své místo knihovně. Sotva ji majitelé po válce postavili, přišel únor 1948 a z podnikání nic nebylo. Přecházely roky, smutně stárla, chátrala, až se zase doba změnila a o budovu projevilo zájem město. Nostalgie a vzpomínky dlouho majitelům bránily dům prodat. Dohoda nakonec přeci jen byla, při respektování podmínek vlastníků mohla budova být zbourána a na jejím místě vznikla unikátní stavba, která upoutá především originální fasádou. Architekt byl zřejmě veden i pietou svázanou s místem a původní cihly použil na fasádě budovy. Cihly – jako řada vzpomínek nebo pro jiné jako knihy – jsou vyskládány nastojato v nepravidelných rozestupech na kovových policích před prosklenou stěnou. Původní stavba se tak proměnila i duchovně, knihy přece uchovávají naši minulost, vzpomínky i vědění. Stavba je tak důstojnou připomínkou pamětníkům i inspirací nově příchozím.

Městská knihovna Hrádek nad Nisou – exteriér

Samotná knihovna je vybavena systémem Tritius, knihy jsou opatřeny RFID štítky, k dispozici jsou počítače, internet a další běžná knihovnická technika. Vnitřní prostor má tři úrovně – přízemí s výpůjčním pultem a bezpečnostním rámem, počítači, nabídkou časopisů a skladem s moderními posuvnými regály, druhé podlaží, kde je oddělení pro dospělé s dětským koutkem, a třetí s dětským oddělením. Ani drobná oživení nezmění strohý dojem, kterým obě oddělení s řadami regálů působí. Chybí prostor. Přes všechnu ještě vonící novotu je na první pohled zřejmé, že při zpracování projektu byly požadavky na knihovnu v osmitisícovém městě velmi podceněny. Jedna knihovnice, třeba milá a pracovitá, sama nemůže, byť po schodech běhá čile, poskytnout návštěvníkům ty služby, které jsou v jiných knihovnách běžné.

Městská knihovna Hrádek nad Nisou – interiér

Scházíme dolů jistě zajímavým schodištěm, které provázejí unikátní technologií vtlačené citáty slavných osobností, a já čtu a vidím rozpačité pohledy účastníků zájezdu a snad z touhy po troše potěšení těžce hřeším, když se mi vybaví nezapomenutelná agitační hesla z Procházkovy Přestřelky – „Místo lihu, kup si knihu“, „Ke stolu s Aloisem Jiráskem“, „Do postele s Boženou Němcovou“.

Přesto díky za každou novou knihovnu. Zvýšenou snahou a usilovnou prací se jistě dá ledacos vylepšit.

Semily, kde vzešla Jitřenka

Semilská knihovna sice slaví už desáté výročí, ale zdá se, že je snad každým rokem krásnější. Sedmnáctkrát (sic!) se stěhovala, až v roce 2010 díky grantu z evropských fondů konečně získala důstojné místo přímo na náměstí v nově zrekonstruované budově kina Jitřenka. Příslovečně pak tato krásná jitřní hvězda posvítila i na budoucnost knihovny.

Městská knihovna Semily – exteriér

Knihovna obývá část přízemí s ředitelnou a regionálním oddělením a dvě patra multifunkční budovy, kde jsou dostatečně prostorná oddělení pro dospělé a pro děti, je zde místo pro čtení, studium i pro hry, nechybí ani část pro pořádání kulturních akcí. Půjčují se tištěné a elektronické knihy i audioknihy a hry. Oddělení pro dospělé je víceúrovňově uspořádané a členité, což je jistě zajímavé pro návštěvníky, kteří si snadno najdou svůj koutek ke studiu, čtení i zábavě; o to náročnější je pro knihovnice, které to vše musí obsáhnout. V dětském oddělení, které je ve druhém patře, jsou k dispozici knihy, hry, různé kreativní pomůcky a inspirativní nabídky, jako jsou tematické batůžky nebo vtipná doporučení k četbě. V letních měsících je tu k využití příjemná terasa, kde se dá nejen číst, posedět nebo hrát, ale je i příhodným místem pro zajímavé akce. Konečně je odtud i pěkný výhled na město.

Městská knihovna Semily – interiér

Vybavení (počítače, internet a další technika) je běžné jako v jiných knihovnách. To běžné oživuje nápaditost, entuziasmus i soustavný zájem dál se rozvíjet. Toho si všimnete na první pohled. Automatizaci knihovního provozu i dalších agend umožňuje knihovní systém Tritius.

Je docela dobře možné, že dobrá nálada zdejších knihovnic je silně podporována cukrárnou, do níž se dostanete i po schodišti přímo z knihovny.

Železný Brod – cesta z Poříčí do města

Železnobrodská knihovna je z těchto tří knihoven nejnovější – byla čerstvě otevřena v únoru 2020. Nestačila se ani nadechnout a už se kvůli covidu-19 zase musela zavřít.

Ale i tato knihovna má svůj příběh. Začíná ve „vyloučené“ části města Na Poříčí, v budově bývalé mateřské školy. Sama omšelá budova přímo zapadala mezi okolní zdevastované domy a knihovna zde v podstatě sloužila jako nízkoprahové centrum pro zdejší komunitu tzv. nepřizpůsobivých. Svým způsobem i ona byla vyloučena z té kulturnější části města. Knihovnice tedy ve svém počátečním nadšení přijaly svůj úkol jako výzvu vnést světlo a osvětu do těchto neutěšených míst. Realita však jejich snaze přisoudila jiný výsledek, než jaký si přály. Svým způsobem jej lze považovat i za úspěch, nebyly to ony, kdo by proměnil kulturní a společenské hodnoty svých chráněnců, ale stávající komunita si je naopak přizpůsobila sobě. Knihovna se stala jejich a hlavně děti zde trávily většinu svého volného času a obšťastňovaly zoufalé knihovnice nezapomenutelnými zážitky. Ty si zřejmě nevděčně vůbec neuvědomovaly, jakou radost a vyžití jim dopřávají, a zarputile se knihovnu snažily dostat pryč. Přesto tu k zázemí knihovny existovala pevná citová vazba. Stalo se, že jeden z mladých Romů náhle zemřel a místem piety se stala právě knihovna, před kterou nosili svíčky a květiny. Odtud vycházel i pohřební průvod a v něm nechyběla ani knihovnice.

V roce 2015 se opět začalo vyjednávat stavební povolení k rekonstrukci starého výměníku tepla na sídlišti u nábřeží a po pěti letech byla knihovna slavnostně otevřena. Původní účel by v nové originální jednopatrové stavbě nikdo nepoznal. V prosvětleném vstupním prostoru, na který navazuje víceúčelový dělitelný sál, jistě proběhne řada zajímavých pořadů a setkání.

Městská knihovna Železný Brod – exteriér

Velmi dobře vybavené zázemí poskytuje návštěvníkům veškerý potřebný komfort. V patře jsou pak v dostatečně velkém a přehledném interiéru umístěna obě oddělení, pro dospělé i pro děti. Vybavení pro dospělé s nápaditými rozřaďovači v beletrii (jméno autora) a veselé pro děti, hrací prvky, poschoďové pódium, magnetická tabule atd. dotvářejí atmosféru, která je přívětivá pro všechny návštěvníky. A nemohu nezmínit Ozoboty, malé robotické kuličky, které učí děti programovat. Řada z nás tyto „hračky“ viděla naživo poprvé.

Městská knihovna Železný Brod – interiér

V této knihovně využívají otevřený systém Koha. V materiálech se dočtete, že „knihovna nic neplatí za software samotný, ale pouze za služby související s jeho zprovozněním a údržbou“. A právě toto tvrzení může být kamenem úrazu, pokud sami nejste dostatečně erudovaní v informačních technologiích a programování nebo nemáte k dispozici někoho šikovného, jako mají právě zde; zjistíte totiž, že Koha není až tak zadarmo. Nicméně vše funguje, jak má, a postupně se vychytávají drobnosti. Euforii, radost a nadšení knihovnic z nového místa i budovy samotné nemůže nic zastavit. Nemohly jsme si nevšimnout, že až nakažlivě zářily štěstím. Můžeme jen závidět, ale přejeme jim to. Doufám, že i my ostatní spějeme k lepším zítřkům!

Pro mě z cesty plyne jedno důležité poučení. Ani úžasné architektonické počiny se neobejdou bez entuziasmu a kreativity lidí tam pracujících.

Společná fotografie před železnobrodskou knihovnou

Děkujeme všem kolegyním a kolegům za milé přijetí i čas, který nám věnovali.

Fotografie pořídily Dana Kroulíková z Městské knihovny Česká Lípa a Jaroslava Starcová z Krajské vědecké knihovny v Liberci. Další fotografie najdete na Rajčeti.

Vaše hodnocení

Literární vycházka Po stopách Karla Hynka Máchy

Autor:

KROULÍKOVÁ, Dana

Číslo:

2020, ročník 29, číslo 2

Rubrika:

Z regionů

Klíčová slova:

literární vycházky

Region:

07 Liberecký region

Letošní, v pořadí již osmou literární vycházku, kterou jsme v sobotu 12. září 2020 uspořádali ve SKIP Libereckého kraje, jsme pojmenovali Po stopách Karla Hynka Máchy. Už z názvu je zřejmé, že jsme tentokrát navštívili Máchův kraj a alespoň „na skok“ jsme se prošli po místech, která jsou s ním a s jeho dílem pevně spjata. Symbolicky jsme si tak připomněli 210. výročí básníkova narození. Pokud bychom ale měli chodit v jeho zdejších stopách, jednodenní vycházka by rozhodně nestačila, spíš by to vyšlo na celou dovolenou.

Ale nejen o Máchovi byla řeč: výrazné místo v odborném výkladu zaujala i impozantní všudypřítomná vodní plocha, historie Velkého rybníka neboli Máchova jezera. Aniž bychom si to speciálně plánovali a organizovali, projížďka po jezeře se nakonec stala nečekaným, leč příjemným zpestřením programu tohoto dne.

Vrch Borný – symbol Máchova jezera

Bezděz z vodní plochy Máchova jezera

Pamětní deska na skalním masivu nad jezerem

A nejen stále ještě nádherné letní počasí přispělo ke skvělé atmosféře – byl to především výklad, kterého se nám dostalo od skvělé průvodkyně PhDr. Renaty Mauserové, bývalé ředitelky Městské knihovny v Doksech, obdivovatelky a mimořádné znalkyně Máchova života a díla, velké patriotky a odbornice na historii Doks a širokého okolí. Kolegyni Mauserové moc děkujeme za průvodní slovo, zajímavý výklad a operativní zajištění plavby jezerem. Byla to další vydařená literární vycházka, jejíž pohodu potvrzuje i tato krátká reportáž a fotodokumentace.

Vzniklo také krátké video:

Fotografie pořídily Dana Kroulíková z Městské knihovny Česká Lípa a Jaroslava Starcová z Krajské vědecké knihovny v Liberci. Další fotografie najdete na Rajčeti.

Vaše hodnocení

Vyhledávání

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Atlas knihoven

Ocenění

Koncepce a strategie

Osobnosti

Rozhovor

Celostátní akce

Recenze

Z ústředních orgánů

Z odborných orgánů

Z regionů

Úvodník

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Proč je porovnávání užitečné

Pět základních kroků benchmarkingu

Podmínky účasti

Co benchmarking umí zjistit?

Co benchmarking měřit nedokáže?

V čem je benchmarking pro knihovny pomocníkem?

Dosavadní vývoj projektu

Jak se zapojit

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Home office je možný

Kde se inspirovat při zavádění home office u vás v knihovně?

Nouzový stav jako prostor pro sebevzdělávání

Vztahy na pracovišti – soudržnost, nebo rozpad kolektivu?

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Workshop v číslech

Financování

Z čeho a jak jsme se poučili

Závěrečná doporučení

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Region:

Městská knihovna jako místo pro trávení času

Vznik klubu Zašívárna

Jak Zašívárna vypadá a funguje

Propagace klubu

Inspirace i pro další knihovny?

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Region:

Dva projekty

Jak to vznikalo

Propagace

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Region:

Divadelní kroužek očima ředitelky knihovny

Jak to vidí vedoucí kroužku

Moje postřehy z divadelního kroužku Za oponou knihovna

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Region:

Autor:

Číslo: