Ve dnech 7. až 8. srpna 2020 proběhl v Městské knihovně Dobříš seminář Těžká sláva Egona Hostovského. Účastníky přivítala ředitelka knihovny Mgr. Kateřina Pechová.

Život a dílo Egona Hostovského

První den semináře byl na programu blok, ve kterém vystoupil prof. PeadDr. Vladimír Papoušek, CSc., s přednáškou nazvanou Egon Hostovský – víra v příběh. Přednášející nastínil vývoj, kterým autor prošel, a zmínil historické souvislosti v jeho románech.

Své první práce – expresionistického rázu – napsal Egon Hostovský v osmnácti letech. V povídce Zavřené dveře jsou extrémní city, je to přehnané, přeexponované. E. Hostovský byl průměrný student, neprospíval z matematiky. Nepřekvapí proto, že román Stezka podél cesty je interpretována jako pomsta profesoru matematiky.

V roce 1928 píše E. Hostovský Ghetto v nich. Tato kniha vzbudila větší pozornost – objevuje se v ní nová tematika. Už to nebyl vesnický román, jak bylo v té době obvyklé. Román řeší problém mladého muže, který se chce stát součástí společnosti. To se mu ale nepovede a žije v určité vnitřní izolaci.

E. Hostovský se přesouvá z Náchoda do Prahy, nějaký čas pobývá také v Itálii a pak zakotví na ministerstvu zahraničí, kde se setkává s Ivanem Olbrachtem.

E. Hostovský patřil k asimilantům, nechtěl dávat najevo své židovství. Směřoval do českého prostředí. V jeho dílech se zrcadlí téma vyhnanství; člověk se stává vyhnancem, ať dělá, co dělá, nedaří se mu se začlenit. V roce 1937 E. Hostovský obdržel státní cenu za román Žhář. V roce 1930 vychází román Danajský dar. Ten zpracovává téma návratu lidí z první světové války, kteří nedokáží žít v mírové realitě.

Období po válce je pro E. Hostovského nejplodnější. Novela Ztracený stín je příběhem poníženého úředníčka, který se rozhodne pomstít firmě. Je ale slabý a nezvládne, co si na sebe vzal.

Dalším z aspektů jeho děl černý humor a ironie. Později byl srovnáván s Kafkou, ale s tím nemá nic společného. Snad jen jedno téma – člověk po něčem pátrá, usiluje a ono to nikdy nevyjde.

Dům bez pána je příběh rozvrácené rodiny, jejíž členové pátrají po tajemství. To je nakonec prosté: vycházet s lidmi, co jsou kolem nás.

V roce 1938 spisovatel prochází těžkým obdobím. Je vyzván, aby jel do Belgie na turné. Rozvede se s manželkou – chce ji zachránit, protože není židovka. Odjede a za dramatických okolností se dostane do Ameriky. V knize Listy z vyhnanství, která vzbudila zájem u Grahama Greena, obviňuje evropské intelektuály, že nerozpoznali hrozící nebezpečí.

Jedna z nejlepších prací, které napsal, je kniha Cizinec hledá byt. Člověk nikde nemůže nalézt domov. Nechce být vtažen do cizího příběhu, chce žít svůj příběh. Nakonec umírá – nikde nenašel místo, kde by se mohl realizovat.

V roce 1947 se E. Hostovský vrátil do Čech. Potkal se se svou bývalou ženou a dcerou. Přivezl si ženu novou. Po roce 1948 odjel do Norska a pak do USA. Ty respektoval jako místo, kde mohl žít. Nikdy se s nimi ale nesžil.

Kniha Nezvěstný vyšla ve velkém nákladu v Anglii. Pátrá se v ní po strašném tajemství, ale nakonec se zjistí, že o nic v zásadě nešlo. Anglická verze Půlnočního pacienta zaujala Hollywood – byl podle ní natočen film Špioni, ten však zapadl. E. Hostovský některé své romány prodal, pak už nemusel pracovat.

V roce 1969 u nás vychází Všeobecné spiknutí, knihu Žalář sešrotovali. V 60. letech E. Hostovský píše nesmírně temná díla a v roce 1973 umírá.

Další program semináře

Po pátečním odborném programu následoval večerní společensko-kulturní program.

Program v dobříšské knihovně

V sobotu 8. srpna seminář pokračoval přednáškou v Památníku Karla Čapka. O spisovatelových osudech vyprávěla jeho dcera Olga Hostovská Castiellová a ukázky z děl autora četl Miloň Čepelka.

Památník Karla Čapka

Olga Hostovská Castiellová a Miloň Čepelka

Seminář se uskutečnil díky finanční podpoře SKIP a Ministerstva kultury ČR.

Autorkou fotografií je Květa Hedvíková z Národní knihovny ČR.