V Městské knihovně Náchod funguje už čtvrtým rokem divadelní kroužek. Pod vedením nadšené čtenářky, učitelky a někdejší knihovnice Moniky Heinzlové v něm děti zkoušejí a hrají představení spojená s významnými literárními výročími i osobnostmi kraje, o které není ve východních Čechách nouze. Děti se v kroužku učí vystupovat na veřejnosti, artikulovat, pracovat s emocemi, rozšiřují si slovní zásobu a trénují paměť. Pohled na vznik a fungování kroužku přináší tři klíčové osobnosti – ředitelka knihovny Ivana Votavová, vedoucí kroužku Monika Heinzlová a člen kroužku Martin Voborník.

Divadelní kroužek očima ředitelky knihovny

My knihovnice a knihovníci víme, že knihovny již dávno nejsou jen půjčovnami knih a časopisů nebo místem, kam se chodí za internetovým připojením. V knihovnách se toho děje hodně a opravdu se pro mnoho čtenářů a čtenářek stávají tzv. třetím místem1. Každý rok se spolu s kolegy a kolegyněmi snažíme uspořádat novou akci nebo aktivitu (samozřejmě se zapojujeme i do celostátních akcí). Nejdříve jsme začali s pravidelnou měsíční dovážkou knih starším a nemocným lidem, pak přibyla univerzita volného času, kurz dějin umění, výtvarné dílny pro všechny generace, pořádáme řemeslný jarmark s kulturním programem, literární karneval, kurzy trénování paměti, VU3V, angličtinu pro seniory, máme také výtvarný kroužek Aťásek pro malé děti. Před čtyřmi lety pak přibyl i divadelní kroužek, ze kterého se rychle stala jakási výkladní skříň našich aktivit a skvělá ukázka toho, jak může vypadat spolupráce knihovny, pedagogů, nadšených dobrovolníků a dětí.

Knihy a divadlo jsou pro nás přirozeným spojením. V nedávné minulosti to bylo loutkové divadlo čtenářského kroužku. Jeho členové a členky nastudovali několik pohádek, pro které si sami ušili loutky a odehráli desítky přestavení pro náchodské děti. Divadlo tedy už roky obohacuje nejednu knihovnickou akci. Nic z toho by ale nebylo možné bez obětavých a inspirativních lidí. Paní učitelka Monika Heinzlová je právě takovou osobností, se kterou moc rádi spolupracujeme a které dáváme prostor a podporu, aby mohly vznikat takové věci, jaké se daří divadelnímu kroužku. Spolupracujeme dlouhodobě, před patnácti lety jsme začali s tzv. knihovnickými třídami. Děti chodily s paní učitelkou každý měsíc do knihovny, kde pro ně byl připraven tematický program. A ať už byla tématem zvířata, fyzika nebo kamarádství, nezbytnou součástí byly samozřejmě hromady knih. Mnohokrát jsme při přípravě programu využili znalosti získané na kurzech pořádaných Národní knihovnou ČR. Protože je Monika amatérská herečka, přidala do programu těchto akcí také dramatizaci, zkoušely se například náchodské pověsti nebo úryvky z dětských knížek. Profesní inspirace a obohacení tak byly a stále jsou vzájemné. Jako zástupkyně knihovny jsem dokonce se třídou vyrazila na školu v přírodě, abych tu děti provedla úžasnou knížkou (Ne)obyčejný kluk od R. J. Palaciové. Monika je feuersteinistka2, a tak jsem mohla alespoň trochu nahlédnout do této metody a zkusit s dětmi podobným způsobem pracovat. Bylo to náročné, ale úžasné.

A pak Monika přestoupila do školy ve vedlejším městě. Oslovila jsem ji tedy jinak a vymyslely jsme spolu divadelní kroužek. Dále už je to zásluha jen a jen její. Je fantastická režisérka a dovede děti, které nikdy předtím nehrály, přimět k úžasným výkonům. Nic jim nedaruje, ale ony ji za to milují. Členové a členky kroužku se dost vystřídali, někdo vyrostl, jiného „rozhodila“ puberta, další se vypracovali a přetáhl nám je divadelní odbor ZUŠ. V současné době má kroužek devět členů a dvě pomáhající maminky.

Jak to vidí vedoucí kroužku

K divadlu mě už v dětství přivedla moje babička a náchodská knihovna se stala mým prvním pracovním působištěm hned po maturitě. Pak jsem vystudovala pedagogickou fakultu a stala se ze mě učitelka. Prostě se to tak sešlo, že s nabídkou paní ředitelky, abych zkusila vést dramatický soubor, se mi protnuly mé dvě životní lásky – knížky a divadlo. Neváhala jsem ani chvíli a spolu s paní ředitelkou jsme soubor, který dostal jméno Za oponou knihovna, rozjely.

První „zakázka“ zněla: něco k výročí narození Astrid Lindgrenové. Psal se rok 2016 a o rok později jsme si připomněli 110 let od narození této švédské autorky tolika skvělých knih pro děti. Nový soubor dětských herců a hereček si tedy nemohl přát lepší startovní námět.

Jak to ale udělat? Jak seznámit dětské i dospělácké publikum s Astrid Lindgrenovou? Jako učitelka jsem se mohla opřít o šikovné nadšence ze třídy a náchodských škol, ale většina dětí ze souboru neměla prakticky žádné herecké zkušenosti. Postupem času je ale začaly nabírat. Naše první představení proběhlo v roce 2017 a byl to vlastně výsledek studia života Astrid Lindgrenové. Všichni v souboru jsme se seznámili s jejím životem i s některými jejími díly. Publiku jsme se pak snažili zprostředkovat jakousi koláž toho všeho – myslím, že docela úspěšně.

Představení k 110. výročí narození Astrid Lindgrenové

Astrid Lindgrenovou vystřídal Karel Čapek. Pro nastudování nás nadchla jeho Velká pohádka doktorská. Stálice souboru Martin zde zazářil jako hronovský pan doktor a nová členka Míša se skvěle ujala role vodníka a paní doktorky. I další děti se při práci na tomto představení naučily nové věci. Pro Marka byla velikým soustem zaskočená pecka v Magiášově krku, ale popral se s ní statečně. Kristýnka si zase vyzkoušela hejkalův operní zpěv a vílí tanec a Eliška nám poprvé do souboru přinesla hudbu. Kromě role paní doktorky nám totiž doprovodila vílí tanec na příčnou flétnu. Dnes už máme v souboru i bubeníka, který si zabubnuje v našem dalším představení.

Představení Velká pohádka doktorská v náchodské knihovně

Ani 200 let od narození slavné české spisovatelky Boženy Němcové jsme samozřejmě nemohli opomenout, ale nastudovat představení se nám podařilo až s velkým zpožděním. Kvůli koronavirovým „prázdninám“ jsme totiž museli práci přerušit.

Kostýmové zkoušky na představení Úžasná paní Božena v srpnu 2020

Jako soubor pracujeme čtyři roky. Za tu dobu se v něm vystřídalo pár dětí. Máme tu moc fajn partu. Dokonce k nám chodí a podporují nás dvě maminky. Máme i věrné publikum, které za námi do knihovny chodí. Moc hezky se nám hrálo v knihovně ve Dvoře Králové nad Labem a s velkou chutí se vracíme hrát do ZŠ v Teplicích nad Metují. Hrajeme pro školy, zejména pro první stupeň, a věříme, že pro žáky je to zajímavé zpestření probírané látky. Nic by ale nevzniklo ani by nemohlo probíhat tak mile a pohodově, jako to probíhá, kdyby nebylo spolupráce s Městskou knihovnou v Náchodě a jejím vedením.

Na závěr ještě přidáváme pohled Martina Voborníka (14 let), herecké hvězdy kroužku:

Moje postřehy z divadelního kroužku Za oponou knihovna

Já jsem poslední zakládající člen tohoto kroužku. Začal jsem chodit v šesté třídě, od té doby jsem si zvětšil docela slovní zásobu a řečnit mi jde líp. Nebojím se mluvit před lidmi a jde mi ovládat emoce. Docela tu makáme a od karantény dřeme ještě víc, ale výsledek vždy stojí za to díky podpoře skvělé paní ředitelky knihovny Ivaně Votavové, úžasné režisérce Monice Heinzlové a jejím pomocnicím Terce Hurdálkové a Míše Magdičové a samozřejmě díky suprovým spoluhercům Míše, Kristýnce, Elišce, Viky, Týně, Márovy, Kryštofovi a Páje.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Náchod.

• 1. Koncept třetího místa uvedl v život americký městský sociolog Ray Oldenburg v roce 1989. Vymezuje jej vůči domovu (první místo) a pracovišti (druhé místo), tedy sociálním prostředím, kde se odehrává náš rodinný a profesní život. Ve své knize The Great Good Place jim připisuje nezastupitelnou roli při vytváření občanské společnosti, demokracie a komunity. Jsou místem společenského života, sociální interakce a prostředím podporujícím kreativitu.
• 2. Reuven Feuerstein (1921–2014) byl izraelský klinický, vývojový a kognitivní psycholog, známý především svou teorií o modifikovatelnosti inteligence, která říká, že „[inteligence] není fixní, ale lze ji měnit“.