2021, ročník 30, číslo 1

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Průzkumy

Atlas knihoven

Ocenění

Osobnosti

Rozhovor

Celostátní akce

Recenze

Z odborných orgánů

Kolektivní členové informují

Úvodník

Slovo úvodem

Vážení a milí čtenáři,

v tomto čísle Bulletinu SKIP se dočtete například:

Přínosné čtení Vám za celou redakční radu Bulletinu SKIP přeje

Linda Jansová

Trendy v knihovnách

Digitalizace minulosti s nástroji budoucnosti

Digitalizace kulturního dědictví v posledních dvou dekádách zažívá nebývalý rozvoj. Vzniká velké množství iniciativ a programů, které mají za cíl digitalizovat historické dokumenty vedoucí ke zrodu velkého objemu digitálního obsahu. To je bezpochyby dobrá zpráva pro badatele a širokou veřejnost, jimž se zjednodušuje přístup k archiváliím, který je zejména v současné době obtížný.

Digitalizované dokumenty však v řadě případů nevyužívají veškerého potenciálu. Řeč je o detailní orientaci v logické struktuře dokumentu, která jde ruku v ruce s co nejpřesnějším vytěžením a následným vyhledáváním v textu dokumentu. Tyto možnosti, jsou-li dostupné, dramaticky urychlují vyhledávání v dokumentech a otevírají nové zdroje informací nejen pro zapálené badatele, ale také pro širokou veřejnost.

Pro digitalizaci je charakteristická nemalá pracnost spojená se získáváním úplných informací z dokumentů. V případě digitalizace tištěných knih je situace dobrá – logická struktura knih je poměrně přímočará a dobře čitelná. Podobně nástroje pro rozpoznávání tištěného textu (tzv. systémy OCR, optical character recognition) dosahují velmi dobrých výsledků a proces vytěžování textu je tak možné automatizovat.

Pokud ovšem budeme chtít zmapovat logickou strukturu u periodik, například novinových vydání, podmínky se výrazně komplikují (viz obr. 1). Je třeba vypořádat se s vícesloupcovým uspořádáním textu, textem proloženým různými obrázky a grafickými prvky a v neposlední řadě nejrůznějším dělením textu, kdy článek začíná na jedné straně a pokračuje na straně jiné. Zde je již potřeba porozumět nejen struktuře textu, ale také jeho významu, aby jednotlivé logické celky mohly být správně propojeny. Standardní nástroje OCR zde již částečně selhávají, protože nedokáží vrátit souvislý text článků v logickém sledu.

Příklad detekce textu z novinových článků (zdroj: Rudé právo, 17. 11. 1920, oddělení časopisů Knihovny Národního muzea, sign. Z 18 A 1, získáno 24. 3. 2021)
Obr. 1: Příklad detekce textu z novinových článků (zdroj: Rudé právo, 17. 11. 1920, oddělení časopisů Knihovny Národního muzea, sign. Z 18 A 1, získáno 24. 3. 2021)

Pro ručně psané texty je situace ještě komplikovanější, protože současné standardní nástroje pro rozpoznávání textu zpravidla poskytují velmi nepřesné a nespolehlivé výstupy. V praxi to znamená, že takové dokumenty je reálně nutné ručně přepisovat, což je ovšem časově a v konečném důsledku i finančně náročné.

Existuje cesta, jak tento nepříznivý stav změnit?

Umělá inteligence může zásadně změnit možnosti digitalizace

S dynamickým rozvojem oblasti strojového učení se pro digitalizaci dokumentů otevírají zcela nové možnosti. Řešení na bázi neuronových sítí je schopno vyhodnocovat dokumenty a jejich obsah na základě zkušenosti z předchozích zpracování, podobnosti a pravděpodobnosti shody se skutečným obsahem dokumentu. Umělá inteligence „dovozuje“, jaké slovo je napsáno rukopisem, kde na stránce je reklama, novinový článek nebo které části textu spolu logicky souvisí. Operátor v procesu digitalizace poté už nemusí provádět všechny činnosti ručně, ale může se soustředit na ty informace, které automatizované algoritmy identifikovaly s menší mírou jistoty.

Společnost EXON s.r.o. aktuálně pracuje na dvou produktech, které využívají metod umělé inteligence k zásadnímu zkvalitnění výstupů digitalizace historických dokumentů. Jedná se o řešení KaitosInkCapture.

Kaitos – skutečné porozumění obsahu dokumentu

Řešení Kaitos dává paměťovým a dalším institucím do rukou nástroj, který zefektivní, zautomatizuje, zpřesní a „standardizuje“ podstatnou část dnes ručně či poloautomaticky prováděné práce. Kaitos pro vytěžování informací využívá neuronové sítě, díky kterým se zvýší nejen množství vytěžených informací, ale také spolehlivost jejich detekce.

Konkrétně má Kaitos za cíl automatizovat:

  • předzpracování skenu dokumentu (detekce textu a dalších objektů, korekce nežádoucích vad obrazu ze skenování, rozdělení pravé a levé stránky, ořez a narovnání apod.);

  • zařazení digitalizovaných předloh do předem definovaných tříd (např. obsahová stránka knihy, strana knihy s ilustrací, titulní strana novin apod.);

  • rozpoznání pozice logických bloků dokumentů (záhlaví, zápatí, grafický element v textu apod.);

  • vytěžení textového obsahu a přiřazení textů k logickým blokům v dokumentu;

  • uchování popisných metadat o digitalizovaném dokumentu pro rozšířené možnosti vyhledávání;

  • uložení vytěžených informací do standardních formátů (generování balíčků PSP, angl. producer submission packages) pro následný export do digitální knihovny.

Na obr. 2 je znázorněn postup strojového učení. Předlohy je možné rozřadit do různých tříd, přesně identifikovat jednotlivé bloky a indexovat pro budoucí vyhledávání.

Obr. 2: Postup anotace dat I (zdroj: MarkIt | Amitia, video z kanálu zaměstnance, získáno 25. 3. 2021)
Obr. 2: Postup anotace dat I (zdroj: MarkIt | Amitia, video z kanálu zaměstnance, získáno 25. 3. 2021)

Další postup je znázorněn na obr. 3.

Obr. 3: Postup anotace dat II (zdroj: MarkIt | Amitia, video z kanálu zaměstnance, získáno 25. 3. 2021)
Obr. 3: Postup anotace dat II (zdroj: MarkIt | Amitia, video z kanálu zaměstnance, získáno 25. 3. 2021)

Ve videu, z něhož pocházejí obr. 2 a 3, je možné si celý proces prohlédnout:

InkCapture – rozpoznávání ručně psaného písma

Nástroj InkCapture je zaměřen na rozpoznávání ručně psaného písma a efektivní vyhledávání v ručně psaných textech. Mohlo by se zdát, že rozpoznávání písma je už dobře zvládnutá oblast – jsou přeci běžně dostupná zařízení, na která je možné psát a v reálném čase převádí psané písmo do textu, se kterým je možné dále pracovat. Tato zařízení mají k dispozici například informaci o tahu pera, rychlosti pohybu, tlaku jednotlivých tahů a další informace, které jsou pro rozpoznání textu velmi cenné.

Na obr. 4 je pro ukázku znázorněna identifikace textu a extrakce informací z rukopisu z roku 1917.

Obr. 4: Anotace dat z ručně psaného písma (zdroj: Jan Sommer, Flickr, získáno 25. 3. 2021)
Obr. 4: Anotace dat z ručně psaného písma (zdroj: Jan Sommer, Flickr, získáno 25. 3. 2021)

Na obr. 5 je znázorněna identifikace textu a extrakce informací z textu na dopravním značení.

Obr. 5: Příklad anotace dat z textu dopravního značení (zdroj: MarkIt | Amitia AI, získáno 25. 3. 2021)
Obr. 5: Příklad anotace dat z textu dopravního značení (zdroj: MarkIt | Amitia AI, získáno 25. 3. 2021)

Dalším samostatným problémem je vyhledávání v analyzovaných dokumentech. Ať už hovoříme o detekci textů v tištěných knihách nebo v ručně psaných dokumentech, vždy bude detekce zatížena nějakou chybovostí. Při vyhledávání v dokumentech je pak zapotřebí jistá tolerance vyhledávacího algoritmu k chybám a také k nepřesnostem způsobeným už při samotném vzniku historického dokumentu. Je jistě žádoucí umět při vyhledávání jména „Cimrman“ detekovat také výskyty jmen „Cimrmann“ nebo „Zimmermann“, protože historicky mohlo být jméno zapsáno z nejrůznějších důvodů odlišně. To samo o sobě vyžaduje sofistikovanější algoritmy vyhledávání, než jsou v současné době využívané fulltextové metody, případně doplněné o lemmatizaci (vyhledávání pomocí základního tvaru slova). Nejvyšším stupněm takového vyhledávání je pak vyhledávání na základě sémantické vazby mezi slovy, kdy například pro zadané slovo „hajný“ očekáváme také nalezení slova „myslivec“ apod.

Projekt InkCapture nabídne pokročilé vyhledávání v ručně psaných dokumentech na základě podobnosti výrazů – nehledá se pouze přesná shoda, ale hledají se také slova podobná. Hledání probíhá na základě zadaného textu, ale také na základě obrazu (v dokumentu se hledá text vizuálně podobný zadanému obrazu).

Základní vlastností celého řešení přitom je učení, zdokonalování schopností na základě zpětné vazby z rozpoznávání textu a vyhledávání.

Budoucnost digitalizace – buďte její součástí

Jak nástroj Kaitos, tak nástroj InkCapture přináší nový přístup k získávání dat z digitalizovaných dokumentů. Díky neuronovým sítím mají potenciál významně snížit objem ruční práce spojený s důsledným vytěžováním informací z dokumentů. Současně se neustále zlepšují a zvyšují kvalitu a spolehlivost vytěžených dat.

Pokud i vy chcete pomoci tvořit budoucnost digitalizace, můžete se do našich projektů zapojit také a poskytnout pro vývoj nástroje InkCapture své historické dokumenty. Dokumenty vám profesionálně zdigitalizujeme a data z nich využijeme pro trénování neuronových sítí, které budou základem popisovaných produktů nové generace. Bližší informace o možnostech zapojení najdete na webu nástroje.

Redakční poznámka: Firma EXON se SKIP spolupracuje na realizaci konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě.

Knihomolské putování ve Frenštátě pod Radhoštěm nabízí pohyb, zábavu i trochu přemýšlení

Procházku po stopách slavných rodáků a zajímavých zákoutí spojenou s kvízem si mohou od prosince 2020 užít všichni ti, kteří mají rádi pohyb, historii a rádi si procvičí mozkové závity. Pracovnice Městské knihovny Frenštát pod Radhoštěm připravily pro zájemce nejen z řad čtenářů Knihomolské putování. Co k němu potřebujete? Chuť, dobré oblečení, mapu a můžete vyrazit.

Kdekdo si asi myslí, že knihovnice z místní knihovny si v době vládou nařízeného lockdownu užívají klidu a pohody. Pravda je však úplně jiná. Se čtenáři komunikují nadále v online prostoru. Knihy půjčují přes výdejní okénko, obsluhují bibliobox, knihy rozvážejí čtenářům po městě i okolních obcích až do domu. A aby toho nebylo málo, vymýšlejí pro čtenáře i další aktivity.

Jednou z nich je například outdoorová hra s luštěním. Můžete se s ní vydat po stopách literátů Frenštátu pod Radhoštěm, kteří se nesmazatelně zapsali do historie města. Hra vás provede centrem města a při luštění se dozvíte zajímavosti týkající se života frenštátských rodáků a zajímavých staveb. Při tomto putování nemůžete vynechat pískovcovou kašnu s Neptunem na mořském skalisku, která krášlí náměstí od roku 1840, kdy zde byl za purkmistra Koňakovského zřízen městský vodovod. V roce 1982 byla originální plastika vystavena v muzeu a nahrazena kopií.

Frenštátské náměstí s kašnou s Neptunem
Frenštátské náměstí s kašnou s Neptunem

Další zastávka vede k městskému muzeu, které od roku 2007 sídlí v budově bývalé chlapecké školy v Horní ulici. Sbírky muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm pocházejí od Jiřího Felixe, učitele a člena Sokola. V roce 1893 prosadil založení místního Národopisného odboru, který shromáždil národopisné sbírky z Frenštátska. V současné době muzeum prezentuje devět stálých expozic, z nichž některé si můžete prohlédnout i virtuálně.

Budova frenštátského muzea
Budova frenštátského muzea

Nebyli bychom ve Frenštátě pod Radhoštěm, kdybychom se nezastavili u jedné ze soch frenštátského rodáka Albína Poláška. Sochař daroval svému rodnému městu bronzovou sochu Pravěký zápas. Byla odlita již v roce 1931 v Římě. Vedle sousoší Cyrila a Metoděje a Radegasta na Radhošti Albín Polášek také v roce 1928 vytvořil pomník Woodrowa Wilsona před stejnojmenným pražským nádražím (s citátem „Svět musí být zabezpečen pro demokracii.“). Poláškovi byl po odhalení sochy předán prezidentem T. G. Masarykem Řád Bílého lva. Za okupace byl pomník Němci zničen. Životní příběh Albína Poláška je příkladem velké vůle a odříkání, talentu a usilovné práce, úspěchu a ocenění a společenského uznání. Je naplněním jeho kréda „Mějte víru v sebe a odvahu a Bůh Vám pomůže k cíli“.

Albín Polášek
Albín Polášek

Při svém putování neminete frenštátskou radnici, Jandovo stromořadí, zjistíte, kde žil učitel a básník František Horečka, kdo byl básníkem Valašska a také jak vznikla Pohorská jednota Radhošť.

Kvíz je k dispozici ke stažení na webových stránkách knihovny (ve formátu PDF) nebo si o něj můžete říct přímo v knihovně, kde vám hru rádi vytiskneme. V dubnu 2021 pak byla mapka zveřejněna ve Frenštátském zpravodaji.

Knihomolské putování

Knihomolské putování
Knihomolské putování

Správně vyplněnou tajenku můžete donést do knihovny a jako odměnu dostanete malý dárek, samozřejmě s knižní tematikou.

Na luštitele čekají drobné dárky s knižní tematikou
Na luštitele čekají drobné dárky s knižní tematikou

Neváhejte a vyrazte za zábavou a poučením – klidně s celou rodinou.

Obrazový doprovod pochází z archivu Městské knihovny Frenštát pod Radhoštěm.

Co je nového ve vaší oblíbené Knihovně Uměleckoprůmyslového musea v Praze

Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze (UPM) byla vždy vyhlášená rychlou a profesionální službou i velkorysou otevírací dobou. Obětavostí zaměstnanců nebylo zavřeno ani za obou světových válek, ani během rekonstrukce budovy muzea. Znemožnění výpůjční služby v loňském a letošním roce je pro pracovníky knihovny zdrojem frustrace, ale umožnilo zaměřit síly na sdílení informací digitálně – přichystaná a původně odložená výstava má nyní svou online verzi.

Logo knihovny (zdroj: archiv Knihovny UPM)
Logo knihovny (zdroj: archiv Knihovny UPM)

Rozvoj knihovny po renovaci muzea

V návaznosti na dříve publikované články o Knihovně UPM je třeba vyjádřit uznání bývalé ředitelce PhDr. Evě Vondálové.1 Po rekonstrukci historické budovy muzea byl pod jejím vedením celý fond vystěhován z mimopražských depozitářů a uložen v Praze – v hlavní budově a z části též v Praze 13 – Stodůlkách. Fond již tehdy obsahoval přes 190 tisíc svazků, což je zhruba 230 tun a téměř 6 750 metrů čtverečních nejrůznějších dokumentů.2 Od otevření 15. listopadu 2017 je studovna volně přístupná všem návštěvníkům – bez nutnosti čtenářské registrace (přesněji řečeno registraci nepotřebují návštěvníci studovny, kde je k dispozici příručka, volný výběr knih ze sledovaných oborů, aktuální čísla časopisů a některé nové přírůstky; pro přístup k celému fondu knihovny – objednávání publikací ze skladu – je registrace již nutná).

Studovna Knihovny UPM (foto: Ondřej Kocourek, UPM)
Studovna Knihovny UPM (foto: Ondřej Kocourek, UPM)

Ukázky z fondu Knihovny UPM (foto: Ondřej Kocourek, UPM)

 

Ukázky z fondu Knihovny UPM (foto: Ondřej Kocourek, UPM)
Ukázky z fondu Knihovny UPM (foto: Ondřej Kocourek, UPM)

Evidence čtenářů byla zautomatizována, registrace je rychlá a díky tomu, že je většina svazků uložena na místě, trvá vyskladnění požadovaných dokumentů pár minut. Téměř celý fond je dohledatelný v online katalogu. Díky prezenční výpůjčce je požadovaný svazek vždy dostupný.

Zavedena byla i identifikace knih pomocí RFID, což mimo jiné umožnilo ochránit volně přístupné publikace ve studovně. V té je k dispozici přes 100 titulů periodik a téměř 1 300 odborných publikací; dále jsou vyloženy nejzajímavější nové přírůstky a publikace k výstavám v muzeu.

Byly získány granty na retrokatalogizaci, ochranu fondu a digitalizaci časopisů a jejich následné zpřístupnění v Krameriu UPM. Z grantu VISK 3 Ministerstva kultury ČR byl zakoupen knihovní systém Verbis s webovým katalogem Portaro a technologie RFID. Z programu VISK 5 byla hrazena retrokatalogizace a z programu VISK 7 Kramerius UPM a ochrana fondu. Z prostředků muzea byly zakoupeny nové počítače pro čtenáře i zaměstnance a ve studovně byla zavedena wi-fi.

Začalo též pravidelné rozesílání zpravodaje (k jeho odběru se může přihlásit každý), byly pořádány komentované prohlídky a další akce a Knihovna UPM doplňovala svými příspěvky facebookové stránky muzea.

Novinky v roce 2020

V roce 2020, již za nového ředitele Ing. Jaroslava Kosteckého, byly ve studovně opraveny hodiny a podařilo se docílit reinstalace fajánsových váz a japonských zásobnic ze sbírek muzea do vyšších polic barokních knihovních skříní.

Hodiny nad knihovním pultem ve studovně navrhoval Josef Schulz, architekt budovy muzea (foto: Ondřej Kocourek, UPM)
Hodiny nad knihovním pultem ve studovně navrhoval Josef Schulz, architekt budovy muzea (foto: Ondřej Kocourek, UPM)

Váza, fajáns, bílá glazura, kobaltem malovaný dekor chinoiserií. Německo, 1. polovina 18. století (foto: Gabriel Urbánek, UPM)
Váza, fajáns, bílá glazura, kobaltem malovaný dekor chinoiserií. Německo, 1. polovina 18. století (foto: Gabriel Urbánek, UPM)

Zásobnice, porcelán, malba kobaltem pod glazurou, červeným, zeleným emailem a zlatem na glazuře. Japonsko, 1. polovina 18. století (foto: Gabriel Urbánek, UPM)
Zásobnice, porcelán, malba kobaltem pod glazurou, červeným, zeleným emailem a zlatem na glazuře. Japonsko, 1. polovina 18. století (foto: Gabriel Urbánek, UPM)

Momentka z instalace (foto: Jana Hessová, UPM)
Momentka z instalace (foto: Jana Hessová, UPM)

Založen byl rovněž vlastní profil knihovny na Facebooku. Kromě zajímavostí z fondu, nových přírůstků a aktuálního dění vyvolalo zájem zapojení týmu Knihovny UPM do výzvy Do práce na kole.

Tým Knihovny UPM se v roce úspěšně zapojil do výzvy Do práce na kole (foto: Marie Filipcová, UPM)
Tým Knihovny UPM se v roce úspěšně zapojil do výzvy Do práce na kole (foto: Marie Filipcová, UPM)

Skupinová fotografie týmu Knihovny UPM dokonce letos sloužila k motivaci účastníků na webu organizátora.

V roce 2020 také vznikl nový web knihovny. Jeho podoba odpovídá vývoji v dané oblasti – prioritou bylo zviditelnění nejhledanějšího obsahu, jednoduchost, přehlednost a moderní vzhled přizpůsobený pro přístup také z tabletu a mobilu. Web vystavěla pracovnice knihovny na redakčním a publikačním systému WordPress..

Výstava unikátních svazků z Knihovny UPM

Vraťme se však ještě do historie. Knihovna byla založena spolu s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze v roce 1885 a po provizorním provozu v Rudolfinu (1887–1900) otevřena 20. listopadu 1900 v nově postavené budově UPM, kde je dodnes v původních prostorách. V roce 2020 tedy uplynulo 135 let od založení a 120 let od otevření knihovny.

Právě stodvacáté výročí otevření knihovny v roce 2020 mělo být připomenuto výstavou ve foyer muzea. Na výstavu byla vybrána esteticky zajímavá a historicky hodnotná díla z fondu a knižní zajímavosti vynikající svým zpracováním a obsahem – například:

  • svazek 125 listů vzorů dekorací a ozdob z 19. století3;

  • katalog k výstavě obrazů Edvarda Muncha v Praze v roce 19054;

  • pětadvacet kolorovaných mědirytin zachycujících Prahu v druhé polovině 18. století5;

  • svazek 120 listů se vzory ozdobných střapců6;

  • jeden ze čtyř svazků encyklopedie rostlin7;

  • obrazová učebnice krasopisu8.

Spécimens de la Décoration et de L’Ornementation au XIXe Siècle par Liénard

Spécimens de la Décoration et de L’Ornementation au XIXe Siècle par Liénard

Spécimens de la Décoration et de L’Ornementation au XIXe Siècle par Liénard
Spécimens de la Décoration et de L’Ornementation au XIXe Siècle par Liénard

Edvard Munch
Edvard Munch

Altprager Stadtbilder
Altprager Stadtbilder

Neuheiten in Posamenterien für Möbel und Decoration
Neuheiten in Posamenterien für Möbel und Decoration

Encyclopédie artistique et documentaire de la plante
Encyclopédie artistique et documentaire de la plante

L'art d'ecrire réduit a des démonstrations vraies
L'art d'ecrire réduit a des démonstrations vraies

Plánované zahájení výstavy bylo původně vzhledem k uzavření muzea odloženo na neurčito; nakonec výstava proběhla od května do července 2021.

Výstavě je také věnována speciální webová stránka s ukázkami děl z expozice, informacemi o významných osobnostech spojených s knihovnou nebo citáty z dobových pramenů a knihovním řádem z roku 1897. Je třeba doplnit, že při sestavování podrobné historie byla přínosem Kronika Knihovny UPM vedená PhDr. Jarmilou Okrouhlíkovou.

Poutač k online výstavě (zdroj: archiv Knihovny UPM)
Poutač k online výstavě (zdroj: archiv Knihovny UPM)

Znovuobjevené knihy přání a stížností

Při výběru vhodných děl pro expozici objevovaly pracovnice knihovny nejrůznější pozoruhodnosti, například vlastnoruční věnování od významných osobností, zajímavá exlibris nebo překrásné předsádky – z šesti z nich byly před loňskými Vánoci vytvořeny záložky pro čtenáře.

Předsádky knih z fondu posloužily jako podklad pro reklamní záložky (zdroj: archiv Knihovny UPM)

Předsádky knih z fondu posloužily jako podklad pro reklamní záložky (zdroj: archiv Knihovny UPM)

Předsádky knih z fondu posloužily jako podklad pro reklamní záložky (zdroj: archiv Knihovny UPM)
Předsádky knih z fondu posloužily jako podklad pro reklamní záložky (zdroj: archiv Knihovny UPM)

Na základě zmínky z výroční zprávy z roku 19189 byly hledány a v roce 2021 také nalezeny knihy přání a stížností – cenný zdroj poznatků o fungování knihovny mezi lety 1918 a 1988 (jedná se o celkem tři svazky formátu A5). První kniha Wünsche und Beschwerden / Přání a stížnosti byla založena 3. prosince 1918 a úvod vlastnoručně vepsal dr. Zdeněk Wirth.

První kniha přání a stížností založená 3. prosince 1918 (zdroj: archiv Knihovny UPM)

První kniha přání a stížností založená 3. prosince 1918 (zdroj: archiv Knihovny UPM)
První kniha přání a stížností založená 3. prosince 1918 (zdroj: archiv Knihovny UPM)

Na přípisy reagovali písemně vedoucí knihovny (Karel Herain, Helena Volavková Frankensteinová, Oldřich Jakub Blažíček, Jan Flajšhans, Dagmar Tučná, Nora Černá či Evžen Lukeš). Pravidelní návštěvníci nejčastěji doporučovali publikace do fondu. Svými tipy přispěla i řada známých osobností, například František Tichý, Josef Havlíček, Josef Kalous, Jindřich Chalupecký, Miloš Hlávka nebo Otta Mizera.

Akademický malíř František Tichý navrhuje ke koupi Weiner Scenische Kunst – Přání a stížnosti, 1925 (zdroj: archiv Knihovny UPM)
Akademický malíř František Tichý navrhuje ke koupi Weiner Scenische Kunst – Přání a stížnosti, 1925 (zdroj: archiv Knihovny UPM)

V zápiscích můžeme též sledovat vývoj stížností na zimu ve studovně (první je z roku 1924 – nebylo uhlí) nebo téměř 50 let se objevující stížnosti na osvětlení, kterými zápisy v roce 1988 také končí. V budoucnu bychom tyto a další podobné prameny významné pro Knihovnu UPM rádi digitalizovali a zpřístupnili badatelům.

  • 1. Autorkou předchozího článku z knihovny a o knihovně Uměleckoprůmyslové museum v Praze a jeho knihovna po rekonstrukci (Bulletin SKIP, 2017, roč. 26, č. 4) je právě Eva Vondálová. Další podrobnosti o historii Knihovny UPM naleznete na webu knihovny.
  • 2. Pro představu to odpovídá hmotnosti dvou plejtváků obrovských a rozloze fotbalového hřiště v Edenu. Pokud bychom poskládali knihy za sebe, jejich řada by měla téměř čtyři kilometry, což odpovídá dvěma tisícům tapírů na délku. Zdroj přepočtů: https://www.vaclavaky.cz/ (https://github.com/kokes/vaclavaky).
  • 3. Spécimens de la Décoration et de L’Ornementation au XIXe Siècle par Liénard. Berlin, 1866 (signatura A925).
  • 4. Edvard Munch. XV. výstava Spolku výtvarn. umělců „Manes“ v Praze, od 5. února do 12. března 1905 (signatura XXIIC4363/1-15).
  • 5. Altprager Stadtbilder. 25 pittoreske Asichten nach den Original-Kupfestichen von Philipp und Franz Heger u. a. eingeleitet von August Ströbel. Verlag von Taussig & Taussig in Prag, 1910 (signatura E2160).
  • 6. Neuheiten in Posamenterien für Möbel und Decoration. Wien, 1894 (signatura A302).
  • 7. Encyclopédie artistique et documentaire de la plante. Paris 1908 (signatury B707/1, B707/2, B707/3B707/4).
  • 8. L'art d'ecrire réduit a des démonstrations vraies. Francie, datace neuvedena (signatura B555).
  • 9. Zpráva kuratoria za správní rok 1918. Uměleckoprůmyslové museum Obchodní a živnostenské komory v Praze (signatura IaC113).

Jeruzalémská knihovna – výjimečný dar pro Ústav dějin umění AV ČR

V říjnu 2020 Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., převzal výjimečný dar z Izraele. Knihovna ústavu dostala soubor publikací, který byl shromážděn v rámci mezinárodního projektu Spectrum (Projections of Jerusalem in Europe: A Monumental Network) se sídlem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Kunsthistorický projekt, jehož tématem byla reflexe Jeruzaléma v evropské kultuře a umění, vedla emeritní profesorka Bianca Kühnelová. Právě její spolupráce a přátelství s PhDr. Klárou Benešovskou, CSc., z Ústavu dějin umění vedly k myšlence tento knižní fond věnovat Ústavu dějin umění, kde tak úzce tematicky zaměřená literatura dosud chyběla.

Přípravné práce

Knihovník si při převzetí knižního daru samozřejmě pokládá zcela jiné otázky. Nejsou to otázky méně důležité – kam se knihy uloží a kdo je zpracuje, aby se dostaly ke čtenáři? Knihovna ústavu musela na začátku celé akce vyřešit otázku místa. Prostory knihovny v Husově ulici jsou nedostačující už teď. Akademie věd má naštěstí k dispozici depozitář v Jenštejně a tím bylo odpovězeno na otázku „kam“. Akademie věd a Ústav dějin umění považovaly zpracování celého fondu za prioritní; to umožnilo přijmout externí knihovníky katalogizátory pouze na zpracování tohoto fondu.

Postup zpracování celého fondu vychází ze skutečnosti, že všechny knihy jsou uloženy v Jenštejně a předpokládá se určitá flexibilita v rámci přepravy a předpřípravy knih ke zpracování.

Knižní fond byl tedy přímo z Izraele převezen do depozitáře v Jenštejně, kde byly knihy ještě před zpracováním vybaleny z krabic a postaveny na regály. Knihy jsme záměrně nechtěli nechávat v krabicích, a to z důvodů hygienických (cesta po moři do Hamburku a potom nákladním autem do Jenštejna). Okamžité vybalení z krabic a šetrné uskladnění v depozitáři jsme viděli jako hlavní výhodu celého procesu zpracování. Při prvním třídění jsme knihy rozdělili podle velikosti, což navazuje na základní třídění knižního fondu celé knihovny ústavu. Signatura sděluje i velikost knihy. Knihy byly rozděleny na tři skupiny: klasický formát, velký formát a slovníky plus encyklopedie. Zvláštní skupinu tvoří periodika. Součástí Jeruzalémské knihovny jsou také různé separáty a dále diapozitivy, které budou zpracovány ve spolupráci s fototékou našeho ústavu. V Jenštejně se také vytřídila část publikací, která je katalogizována jako varia, rovněž ve dvou velikostních kategoriích. Diplomové a dizertační práce tvoří v rámci Jeruzalémské knihovny samostatnou skupinu s vlastní signaturou.

Zpracování fondu

Ještě před zahájením katalogizace knihovna vytvořila novou řadu signatur, která sděluje nejen velikost knihy, ale odkazuje i na daný knižní fond, který je vlastní signaturou rozeznán od běžného fondu knihovny. Přírůstková čísla navazují na číselnou řadu celé knihovny ústavu. Knihy jsou také označeny dvěma razítky: první je razítko knihovny a druhé je razítko s informací o daru prof. Kühnelové, jež bylo pořízeno přímo pro tento projekt. Razítka a exlibris předešlých majitelů a knihoven dobře ilustrují historii knih. Na knihách byly zanechány barevné štítky se signaturou původní knihovny. Důvodem byla skutečnost, že štítky by bylo obtížné odstranit bez poškození obálek knih.

Barevné označení knih z původní knihovny bylo ponecháno
Barevné označení knih z původní knihovny bylo ponecháno

Knihovna ústavu v rámci příprav také zřídila pracovní jednotku pro katalogizátory, kteří mají vyčleněné pracovní místo, na němž se střídají. Zajištění dobrých pracovních podmínek bylo prioritou knihovny.

Proces zpracování tedy začíná v depozitáři v Jenštejně. Jako koordinátorka projektu jezdím do Jenštejna osobně, abych vždy připravila krabice s knihami. Díky spolupráci s Knihovnou AV ČR, v. v. i., (KNAV) využíváme auto, které jezdí do jenštejnského depozitáře pro knihy v rámci poskytování služeb KNAV a v pravidelných intervalech přiváží také „naše“ krabice a po kompletním zpracování jejich obsahu je odváží zpět do Jenštejna. V rámci možností se také knihovna snaží o určitý ekologický přístup, s ekonomickým kritériem využití jedné cesty za více účely.

Depozitář v Jenštejně
Depozitář v Jenštejně

Detail knih na regálu
Detail knih na regálu

Detail hřbetních štítků z původní knihovny
Detail hřbetních štítků z původní knihovny

Dizertace a diplomové práce
Dizertace a diplomové práce

Koordinátorka projektu Ivana Yael Nepalová připravuje knihy k převozu na zpracování
Koordinátorka projektu Ivana Yael Nepalová připravuje knihy k převozu na zpracování

Krabice s nezpracovanými knihami
Krabice s nezpracovanými knihami

V knihovně Ústavu dějin umění se následně knihy vybalí, očistí a označí razítky. Dalším krokem je kontrola v seznamu knih, který jsme obdrželi z Jeruzaléma. Seznam je rozdělen na pět skupin: encyklopedie a slovníky, periodika, dizertace, sekundární prameny, publikace v hebrejštině. Seznam neuvádí informaci, zda je titul vícesvazkový, což při vícesvazkových publikacích rozdělených do více krabic znesnadňuje práci. Knihy byly baleny velmi nahodile, často tak, aby byl vyplněn prostor krabice; o to je příprava před vlastní katalogizací časově komplikovanější. Po kontrole knih v seznamu jsou vytříděny duplikáty a knihy určené na katalogizaci jsou označeny signaturou a přírůstkovým číslem. V této fázi jsou potom předány katalogizátorům.

Příprava před samotným zpracováním
Příprava před samotným zpracováním

Na projektu Jeruzalémská knihovna pracují dva katalogizátoři, konkrétně jedna katalogizátorka a jeden katalogizátor – hebraista, který zpracovává mimo jiné i tituly v hebrejštině. Knihy jsou katalogizovány v systému Aleph společnosti Ex Libris, ve formátu MARC 21. Ve všeobecné poznámce (500) je uvedeno „Jeruzalémská knihovna / The Jerusalem Library“. Přes všeobecnou poznámku tak čtenář může vidět v katalogu celý fond, momentálně je zpracováno přes tisíc titulů. Katalogizační záznam je sdílen i v Souborném katalogu ČR.

Část fondu je v hebrejštině
Část fondu je v hebrejštině

Zpracovaná diplomová práce se štítkem a razítky knihovny
Zpracovaná diplomová práce se štítkem a razítky knihovny

Zkatalogizované knihy potom označím štítky s čárovými kódy a  signaturou a balím do krabic podle číselné řady signatur, krabice označím a v dalším kroku jsou odvezeny do Jenštejna, kde se vybalí a postaví na regály.

Označené krabice se zpracovanými knihami
Označené krabice se zpracovanými knihami

Závěrem

Čtenářky a čtenáři knihovny si budou moci knihy objednat z depozitáře ve stejném režimu jako ostatní knihy z běžného fondu knihovny. Výjimečnost fondu neumožňuje absenční výpůjčky, ale všem registrovaným čtenářům je umožněno prezenční studium.

Knihovna dostala název nejen podle ústředního tématu, kterému je obsahově věnována, ale také podle místa, odkud do Prahy dorazila. Jako knihovnice se každý den zabývám otázkou prostor a místa pro knihovní fondy, zajímá mě otázka digitalizace, kterou vidím jako odpověď pro malé knihovny s nedostatkem místa. Jako knihovnice vidím za každým darem a dobrou vůlí dárce proces zpracování a nákladů, které dar obnáší. Jeruzalémská knihovna přináší zajímavý příběh knihovny, která jako knihovna projektu už neměla svoje využití, a nápad tento knižní fond darovat tam, kde tematicky zaplní informační mezeru, vnímám jako dobré řešení otázky „kam s ním“.

Fotografie poskytl Ústav dějin umění Akademie věd ČR, v. v. i.

Učíme se příběhem (i v Městské knihovně Kolín)

Pražská nezisková společnost Nová škola, o. p. s., realizuje v rámci výzvy podporující propojování formálního a neformálního vzdělávání projekt Učíme se příběhem, který si klade tři základní cíle:

  • vyučovat literaturu tak, abychom zároveň rozvíjeli čtenářství žáků;

  • vybavit žáky nástroji, které jim umožní o literárních textech funkčně a systematicky přemýšlet a hovořit;

  • propojit vzdělávací praxi 2. stupně základní školy v oblasti literatury se současnou literární vědou.

Školní čtenářské kluby

Před více než deseti lety vznikly v rámci neziskové organizace Nová škola, o.p.s., tzv. školní čtenářské kluby, volnočasová aktivita pro děti se specifickými vzdělávacími potřebami. Jednou z inspirací pro vznik školních čtenářských klubů byly právě někdejší aktivity dětského oddělení kolínské knihovny.

Jak uvádí jejich spoluzakladatelka Irena Poláková:

„Jako dítě jsem chodila do knihovnického kroužku v kolínské knihovně. Kroužek jsem navštěvovala velmi ráda a cítila jsem se díky tomu výjimečně, jako někdo, komu se otevřely brány všech knih v knihovně. Chtěla jsem podobný zážitek zprostředkovat i současným dětem. Jako první jsme při plánování projektového záměru tedy oslovili kolínskou knihovnu a požádali ji o spolupráci. Vstříc nám vyšel tehdejší ředitel Pavel Kárník, kterého plánovaný projekt zaujal.
Po rozhovoru v hlavní budově kolínské knihovny vznikl první čtenářský klub, tehdy alespoň ideově. Po pár měsících příprav přišli první žáci, kteří se scházeli pod vedením Mirky Jouzové a Tomáše Koleszára z kolínské knihovny a několika kolegyň – učitelek z 5. základní školy. Kluby byly tak úspěšné, že jsou v současné době podporovány i MŠMT ČR. Spolupráce mezi školou a knihovnou se natolik osvědčila, že jsme hledali další možnosti. Projekt Učíme se příběhem probíhá přímo ve výuce, účastní se ho pod vedením učitele a knihovníka celá třída. Naší obrovskou výhodou bylo, že s námi byli knihovníci a učitelé ochotni nadále spolupracovat.“

Logo čtenářských klubů (zdroj: Nová škola, o. p. s.)
Logo čtenářských klubů (zdroj: Nová škola, o. p. s.)

Projekt Učíme se příběhem

Samotné realizaci ve výuce předcházela asi roční příprava. Učitelé a knihovníci se seznámili se základním konceptem naratologie, literární teorie, která může žákům pomoci lépe porozumět psanému textu. Cílem projektu bylo v průběhu jednoho školního roku učit asi dvanáctkrát v tandemu učitel – knihovník, a to jak ve škole, tak v knihovně.

Celkem se projektu účastní jedenáct škol a jedenáct knihoven napříč Českou republikou (Turnov, Semily, Praha, Liberec, Brno, Hlučín, Kolín, Vrdy u Čáslavi, Meziměstí, Písek a Frymburk), ve kterých vždy jeden knihovník spolupracuje s jedním či dvěma konkrétními učiteli na přípravě a ověření celého programu.

Teoretický rámec projektu poskytla naratologie, nauka o narativu. Nástroje naratologie mohou žáci vzápětí použít při čtení vlastních knih. Tím se zároveň připravují na pojetí literatury na střední škole.

Žáci se v rámci projektu měli účastnit šesti dvouhodinových lekcí v knihovně, kde se postupně měli seznamovat s jednotlivými naratologickými kategoriemi (postava, událost, prostor, vypravěč, čas), a to na čtenářských lekcích, které připravili učitel s knihovníkem. Následně měli nově nabyté znalosti aplikovat v navazující dílně čtení ve škole. Protipandemická opatření zabránila prozatím návštěvám žáků v knihovně, ale navzdory komplikacím byla většina lekcí realizována online. Náročná byla i samotná realizace – naratologie je věda, která se stále dynamicky vyvíjí; žákům tedy nebylo možné předávat exaktně ověřené poznatky, ale spíše vodítka k uchopení textu.

Z ověřování lekce (foto: Petra Kobelová, Knihovna F. V. Lorence Vrdy)

Z ověřování lekce (foto: Petra Kobelová, Knihovna F. V. Lorence Vrdy)
Z ověřování lekce (foto: Petra Kobelová, Knihovna F. V. Lorence Vrdy)

Žáci při online ověřování (foto: Šárka Jelínková, 5. ZŠ Kolín)
Žáci při online ověřování (foto: Šárka Jelínková, 5. ZŠ Kolín)

V průběhu tří let trvání projektu vznikly tři úrovně programu – první úroveň pro 5. ročník, druhá úroveň pro 6. a 7. ročník (zde se na tvorbě podílela kolínská knihovna spolu s 5. základní školou), třetí úroveň pro 8. a 9. třídu.

Hodnocení projektových aktivit

Šárka Sedláčková, učitelka ZŠ Skálova v Turnově, která pilotovala první část programu spolu s turnovskou knihovnicí, uvádí:

„Nadšené byly (děti) zejména z dílen čtení, které vyžadovaly i při další práci s literaturou. Několikrát se stalo, že téma, které jsme společně načali v knihovně, si chtěly ještě dopovídat ve škole a dát mu víc času a prostoru. Užívaly si zejména to, že jim byly představeny knihy čtivé a nové. Několikrát se stalo, že si knihu, se kterou jsme pracovali, i následně přečetly. Ocenily, že získané dovednosti jsem zmínila i v dalších hodinách a tím si mohly téma ujasnit. Získaly veliký vhled do literatury a samy si vyzkoušely, že lze beletrii zkoumat z různých úhlů pohledu. Nejvíce je zaujala kategorie čas, prostor a postava. Domnívám se, že je program natolik ovlivnil, že si v letošním roce o dílny čtení vlastně řekly, a tak jaksi budeme trochu pokračovat v načatém. Bez spolupráce s knihovnou (v našem případě s Evou Kordovou) a loňskou přípravou bych se do toho letos asi nepustila.“

Knihovnice dětského oddělení Městské knihovny v Semilech Jana Baánová pak svou roli v projektu i jeho dopady na žáky v krátkosti shrnuje takto:

„Na počátku jsem měla trochu strach z neznámého, ale mám ráda výzvy. V polovině realizace jsem tomu porozuměla, začalo mě bavit zkoumat texty dopodrobna. Při ověřování mě potěšilo, že děti uměly naslouchat, diskutovat, celkově mě to uchvátilo, chci takto nad texty přemýšlet i dál a myslím, že i děti. Rozvíjí se jim představivost, myšlení, jdou za text.“

Dodává jeden důležitý a zároveň uklidňující poznatek z praxe:

„Děti byly schopné naučit se nad texty přemýšlet, postupně získávaly potřebné čtenářské kompetence, vše je věcí tréninku.“

Knihovny, které se projektu účastní, jsou s výsledky velmi spokojeny, ať už ta naše kolínská nebo ty menší, jako jsou knihovny v Meziměstí či ve Vrdech.

Martin Slavík z Městské knihovny Meziměstí uvádí:

„Spoluprací na projektu Učíme se příběhem naplňujeme náš cíl  dlouhodobě a trvale spolupracovat se školou. Setkání se žáky v prostoru knihovny nám umožňuje představit naše služby a samotná práce se čtenářskými lekcemi napomáhá rozvíjet čtenářskou gramotnost žáků. Novou zkušeností pro mě bylo zúčastnit se formální výuky, seznámit se s metodami a formami práce s dětmi a velkým přínosem hlubší náhled do naratologických pojmů.“

Petra Kobelová z Knihovna F. V. Lorence Vrdy hodnotí:

„Za možnost zapojit sebe a knihovnu do projektu Učíme se příběhem jsem velice vděčná. Naše knihovna skrze projekt získala cenné zkušenosti, zdroje materiálů a kontaktů na inspirativní, vstřícné a otevřené kolegy. Díky vytvořeným materiálům budou programy pro školy a děti zábavnější i profesionálnější.“

Za kolínskou knihovnu bych doplnila, že jsem vděčná za příležitost vidět děti při práci s knižním textem při hledání různých kategorií naratologie. Lépe jim pak mohu nabízet a doporučovat vhodné tituly knih. Podnětná je i týmová práce učitele s knihovníkem. Učitel ví, co se děti daného věku mohou naučit, a knihovník posiluje neformálnost učení.

Setkání projektového týmu knihovníků a učitelů (foto: Ester Šebestová, Nová škola, o. p. s.)
Setkání projektového týmu knihovníků a učitelů (foto: Ester Šebestová, Nová škola, o. p. s.)

Závěrem

Učíme se příběhem je projekt, v němž se neučili jen žáci, ale i učitelé a knihovníci, a to nejen novým přístupům k rozboru textu, ale i vzájemné spolupráci na pravidelných školních aktivitách. Realizované hodiny v knihovně (případně online) netvořily rozšiřující část výuky, ale přímo součást školního kurikula, která by mohla i v budoucnu zahrnovat pravidelnou účast knihovníka a spolupráci s knihovnou. Úspěšná pilotáž projektu snad otevře cestu k další, hlubší a systémové spolupráci mezi školou a knihovnou – k tandemovému učení. Je totiž zřejmé, že obě profese si mají co nabídnout. Nezastupitelná role knihovníků je právě ve znalosti dětské literatury, ve schopnosti doporučit knihu přímo konkrétnímu čtenáři a umožnit tak příběhu působit nejen jako zdroj poznání světa, ale i jako prostředek terapie a uzdravení. Právě seznámení se se světy literárních příběhů, proniknutí do jejich hlubin, ale i možnost je uchopit s určitým čtenářským nadhledem žáci uvádějí jako největší přínos projektu. Doufáme, že připravené lekce osloví větší množství škol i knihoven, aby podobná dobrodružství při noření se do textů knih mohla prožívat většina žáků.

Podrobnější informace můžete nalézt na webu Čtenářské kluby.

Projekt Učíme se příběhem byl financován z prostředků Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání a státního rozpočtu ČR.

Evropské strukturální a investiční fondy – Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání – logo

Projekt programu NAKI II Brána moudrosti otevřená. Barokní kulturní dědictví klášterů Broumov a Rajhrad: ochrana, restaurování, prezentace

Tým archivářů z Univerzity Hradec Králové, restaurátorů z Univerzity Pardubice a knihovníků z Moravské zemské knihovny pracoval posledních pět let v prostorách konventní knihovny i celého broumovského kláštera. Středobodem zájmu byly zde uložené knihy: prvotisky, staré tisky, raně novověké rukopisy. Obdobný výzkum, navazující na předchozí aktivity, probíhal také v knihovně rajhradského kláštera.

Prostory broumovské klášterní knihovny (foto: Klášter Broumov)
Prostory broumovské klášterní knihovny (foto: Klášter Broumov)

Knihovní fond broumovské knihovny čítá přibližně sedmnáct tisíc svazků, téměř třetina z nich byla nově zkatalogizována do elektronického knihovního systému Aleph. Vedle historických katalogů doposud existoval pouze lístkový katalog, který obsahoval jen stručný katalogizační zápis pro malou část knihovny, a přírůstkový seznam z roku 1989. Díky nové evidenci mohou zájemci ve fondu vyhledávat knihy nejen podle autora a názvu díla, ale také např. podle místa či roku vydání, obsahu a dalších parametrů.

Tým restaurátorů z Univerzity Pardubice odborně ošetřil téměř všechny knihy a ty nejvíce poškozené zrestauroval. V knihovně byla zároveň sledována teplota a vlhkost, aby mohl být navržen odborný postup pro další péči o knihovnu i její fond maximálně respektující a ochraňující zdejší kulturní dědictví nevyčíslitelné hodnoty. Jelikož se teplota i vlhkost mění v knihovně postupně, knihám tyto změny výrazně neškodí, pokud ovšem nejsou porušeny správné postupy pro provoz knihovny.

Studentky Fakulty restaurování Univerzity Pardubice při průzkumu knižních svazků (foto: členové projektového týmu)
Studentky Fakulty restaurování Univerzity Pardubice při průzkumu knižních svazků (foto: členové projektového týmu)

V letním období bylo možné studovat i v prostorách knihovny (foto: členové projektového týmu)
V letním období bylo možné studovat i v prostorách knihovny (foto: členové projektového týmu)

V rámci projektu vzniklo několik různých výsledků určených pro odborníky i pro zájemce z řad veřejnosti. Veškeré z nich jsou dostupné online na webových stránkách projektu branamoudrosti.cz. Do první skupiny patří zejména specializovaná databáze typografických prvků, ve které jsou zachyceny všechny druhy grafické výzdoby starých tisků bohemikální a moravikální provenience. Jelikož byli evidováni i vlastníci knih, víme, že svazky z klášterní knihovny vedle broumovských řeholníků dříve vlastnil např. konvent piaristů v Litomyšli, hradecký kanovník Jan Vokoun, jezuita Jiří Crugerius nebo generální vikář z německého Řezna Jan Delicasius. Jejich jména známe díky vlastnickým poznámkám uvnitř knihy (rukopisné exlibris) nebo díky tištěnému exlibris (na předsádce knihy) či supralibros (na vazbě knihy) – tyto značky mají často podobu rodového erbu. Aby bylo možné studovat informace o předchozích vlastnících, vzniklo několik specializovaných provenienčních map.

Během projektu bylo objeveno několik doposud neznámých katalogů pro konventní a opatskou knihovnu z konce 18. a první poloviny 19. století (foto: členové projektového týmu)
Během projektu bylo objeveno několik doposud neznámých katalogů pro konventní a opatskou knihovnu z konce 18. a první poloviny 19. století (foto: členové projektového týmu)

Tištěné exlibris pro opatskou knihovnu navrhl v roce 1903 profesor klášterního gymnázia Antonín Krása (foto: členové projektového týmu)
Tištěné exlibris pro opatskou knihovnu navrhl v roce 1903 profesor klášterního gymnázia Antonín Krása (foto: členové projektového týmu)

Břevnovsko-broumovským benediktinem byl také Sigismund Bouška, známý literát, představitel katolické moderny; na fotografii je zachycen při studiu v klášterní knihovně (foto: Klášter Broumov)
Břevnovsko-broumovským benediktinem byl také Sigismund Bouška, známý literát, představitel katolické moderny; na fotografii je zachycen při studiu v klášterní knihovně (foto: Klášter Broumov)

Pro vlastníky a uživatele historických knihoven byla vytvořena metodika Péče o stavební součásti a vybavení interiérových knihoven v historických objektech a památkový postup Uložení a péče o knižní fondy v klášterních knihovnách. Bylo také publikováno několik odborných textů o historii knihovny, její správě či evidenci. Veškeré dosavadní poznatky byly shrnuty v knize Brána moudrosti otevřená. Knihy a knihovny broumovského kláštera, jež vyšla v závěru roku 2020.1

Zájemce o historii knihovny a kláštera jistě potěší dokumentární film, kde je také představena i práce celého týmu (katalogizace, evidence grafické výzdoby, digitalizace, restaurování knih a další). Dokument lze zhlédnout na YouTube:

V roce 2019 proběhla v broumovském klášteře výstava Knihovny benediktinských klášterů Broumov a Rajhrad, ke které byl vydán také kritický katalog. Ačkoliv vydán v počtu 1 000 ks, náklad byl již rozebrán. Katalog a panely výstavy ve formátu PDF si lze prohlédnout (stejně jako i výše uvedené výsledky) na webových stránkách projektu.

V roce 2019 byla v rámci projektu uspořádána výstava Knihovny benediktinských klášterů Broumov a Rajhrad (foto: Klášter Broumov)
V roce 2019 byla v rámci projektu uspořádána výstava Knihovny benediktinských klášterů Broumov a Rajhrad (foto: Klášter Broumov)

V rámci projektu proběhl také workshop zaměřený na nejstarší knižní vazby (foto: členové projektového týmu)
V rámci projektu proběhl také workshop zaměřený na nejstarší knižní vazby (foto: členové projektového týmu)

  • 1. V případě zájmu o knihu kontaktujte prosím Mgr. Martinu Bolom-Kotari, Ph.D., hlavní řešitelku projektu.

Dvanáct let spolupráce slánské Knihovny Václava Štecha s regionální televizí

Knihovna Václava ŠtechaInfocentrum Pod Velvarskou branou (dále jen knihovna) – stejně jako ostatní subjekty ve Slaném – hledá způsoby (cesty), jak co nejvíce informovat veřejnost o svých aktivitách. Využívá k tomu samozřejmě tištěná média vydávána městem s regionálním dosahem, plakátovací plochy, informační nástěnky na školách, informační vitríny po městě, své webové stránky a v neposlední řadě také sociální sítě. Ale to jsou všechno časově omezená sdělení. Příspěvek v novinách s každým novým číslem bude zapomenut, plakát přelepen a na Facebooku přibude za chvíli nejméně padesát dalších tak dobrých příspěvků jako ten náš.

Už si ani nevybavím, kdy jsme mezi tyto informační kanály cíleně zařadili regionální televizi SlanýTV. Nejprve jsme samozřejmě vyzkoušeli vlastní video sami natočit, ale nebylo to ono. Svěřili jsme se do rukou odborníka. SlanýTV monitoruje kulturní a společenský život ve Slaném a své příspěvky zveřejňuje na svém webu ve Slánském videomagazínu. Díky němu se také s našimi aktivitami může seznámit i ten, kdo se na ně fyzicky nedostal, ale třeba si zašel na film do městského kina, kde se před každým promítáním uvádí aktuální ukázka z kulturního, politického i běžného dění a života ve městě.

Dohledali jsme, že od jeho prvního vydání uplynulo již dvanáct let. Nyní SlanýTV zachycuje naše vernisáže výstav, křty knih, velké akce pro všechny věkové skupiny nebo naopak akce komornější – besedy se zajímavými hosty.

V červnu 2015 například vznikl i záznam z pasování čtenářů:

Z ledna 2017 pochází video o dni známé slánské podnikatelky Evy Čapkové za pultem knihovny:

SlanýTV pro nás snímal i celodenní knihovnickou konferenci Role veřejných knihoven v průmyslu 4.0, která proběhla v říjnu 2019.

V únoru 2020 byl zachycen knihovnický karneval:

V době první vlny covidu-19 jsme do virtuálního světa přenesli novinku turistické sezony 2020 – Židovskou vycházku:

Už během prvních hodin po publikování měla vysokou sledovanost.

Obdobně jsme i v letošním roce pro zájemce připravili v únoru k Mezinárodnímu dni průvodců cestovního ruchu ukázku práce našich průvodců. Dosud ji zhlédlo přes 280 diváků:

Představili jsme také novou službu knihovny – bezkontaktní půjčování:

Sledovanost nám postupně vzrůstá, stejně jako zájem inspirovat se v dnešní složité době k naplánování výletů na zajímavá turistická místa našeho regionu. Plusem SlanýTV je funkce možnost opětovného zhlédnutí i snadné nastavení v mobilu ve formě upozornění na aktuální informace. Neváhejte, přihlaste se k odběru novinek i vy. Za váš zájem předem děkujeme!

Seminář Možnosti knihoven v oblasti celoživotního vzdělávání

V zájmu rozvoje odborného dialogu SKIP partnersky spolupracuje s jinými knihovnami, knihovnickými svazy, vzdělávacími pracovišti a institucemi v tuzemsku i zahraničí. Úzká a tradiční je spolupráce s Goethe-Institutem v Praze, kdy na jaře pravidelně probíhají vzdělávací semináře pro knihovníky.

Díky vstřícnosti ředitelky informačního oddělení pro střední a východní Evropu paní Ingrid Arnold mohl seminář proběhnout i v roce 2021, a to 23. dubna, tedy ve Světový den knihy a autorských práv. V letošním roce seminář nicméně proběhl netradičně, a to online na platformě Zoom. Setkání se díky tomu mohlo zúčastnit více než 130 knihovníků, a to napříč celou Českou republikou – od Bruntálu přes Uherské Hradiště až po Cheb a zároveň s přesahem do Německa.

Otevíráme světy a nové perspektivy: Městská knihovna Norimberk jako partner vzdělávání

Moderátor Roman Giebisch uvedl jako první přednášející paní Elisabeth Sträter1, ředitelku Městské knihovny v Norimberku. Mnozí z nás si mohli připomenout její dřívější vystoupení v Goethe-Institutu nazvané Koncept komunikace Městské knihovny Norimberk.

Ve své letošní přednášce Elisabeth Sträter posluchačům představila norimberskou knihovnu jako významného partnera vzdělávání. Městská knihovna v Norimberku je velkou německou komunitní knihovnou, zahrnující ústřední knihovnu, šest poboček, čtyři školní knihovny a dva bibliobusy. Návštěvnost knihovny činí cca milion uživatelů za rok. Pod Vzdělávacím kampusem města Norimberk je organizačně sloučena knihovna, vzdělávací centrum a planetárium. Knihovna je propojena s mnoha dalšími institucemi a úzce s nimi spolupracuje.

Řada aktivit norimberské knihovny je založena na mottu „Otevíráme světy a nové perspektivy“. Podpora vzdělávání, nízkoprahový přístup k informacím, wi-fi v knihovně zdarma pro registrované uživatele či výuka bezpečného používání sociálních médií a rozpoznávání fake news tvoří jen malou část aktivit.

Kam jsou zařazeny knihovny v Německu? Jde hlavně o rozhraní vzdělávání a kultury, přitom vzdělávání převažuje. Městská knihovna v Norimberku je organizační částí městského odboru kultury, pod který patří i vzdělávání dospělých, ale i muzea, kultura, archiv a divadlo. K základním prvkům komunitní vzdělávací struktury patří knihovny a lidové univerzity; ty poskytují občanům základní servis v oblasti vzdělávání a mediálních služeb. Knihovny jsou vnímány jako nekomerční důvěryhodná místa a centra veřejného života ve městech a obcích.

Propojení knihovny se vzdělávacím kampusem přináší lepší vnímání knihovny ze strany společnosti. Kampus je partnerem mimoškolního vzdělávání, je také poradním orgánem v této oblasti a spolupracuje se školami a školskými úřady. Tato spolupráce přináší společný marketing, sdílené využívání prostor a akcí. Díky tomu je celá instituce dobře zviditelněná jak v očích politiků, tak v očích veřejnosti.

Budoucnost městské knihovny je založena na myšlence těsné provázanosti se školami. Díky tomu je připravován koncept kombinovaných knihoven, které budou v dopoledních hodinách sloužit školám a v odpoledním čase veřejnosti. Na jihu Norimberka je realizován pilotní projekt Südpunkt – jde o propojení a spolupráci knihovny s dalšími institucemi.

Mezi inovativní nabídky Městské knihovny v Norimberku patří akustické hudební patro, které umožňuje zažití hudby pro všechny věkové kategorie návštěvníků. Je zde otevřena knihovna nástrojů, kde mají čtenáři možnost absenčně si vypůjčit hudební nástroje a kde i probíhají kurzy lidové univerzity. Jako jedinečná novinka je zde podlahový klavír, nabídka digitalizace gramodesek pro klienty a další služby, které zajišťuje hudební pedagožka.

Služby a zaměření knihovny je velmi široké. Norimberská knihovna směřuje k budoucnosti a díky setkávání v digitálním i fyzickém prostoru se profiluje jako hybridní knihovna.

Vzdělávací program Centra vzdělávání Městské knihovny Písek

Ředitel Městské knihovny v Písku Roman Dub představil program Centra vzdělávání, hovořil o vlivu architektury a designového řešení na programovou nabídku veřejných knihoven. Dva roky od otevření městské knihovny v nové budově mohl rekapitulovat vše, co se knihovně podařilo.

Současná knihovna má velkorysý prostor – jde o plochu 3 500 m2, která slouží běžné knihovnické činnosti a z velké míry vzdělávacím aktivitám. Jde o bývalou budovu základní školy J. A. Komenského a v kontextu jeho myšlenek knihovna pokračuje. Knihovna nabízí komplexní vzdělávací program, do kterého je zapojen stabilizovaný tým interních a externích pracovníků. Nabídka programů je široká – od astronomického programu přes řemeslné dílny, výcvikovou kuchyň až po využití navazujících venkovních prostor (terasy, bylinková zahrada, geologický park). Knihovna uplatňuje principy celoživotního vzdělávání, kritického myšlení, kontextuality i kreativity.

To vše umožňuje promyšleně řešená budova knihovny – ta je variabilní, plně bezbariérová a multifunkční. Spolupráce je zaměřena na školy, na neziskový i soukromý sektor. V knihovně jsou také komerční prostory, v současné době kavárna a připravováno je i místo pro fotoateliér.

Vzdělávání v knihovnách Ústeckého kraje

Třetí část přednáškového bloku byl v plně režii Drsného Severu. Ředitelka Městské knihovny Louny Dagmar Kučerová představila Ústecký kraj jako místo s nejvyšší nezaměstnaností a zároveň s nejnižším počtem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. Přesto v mnoha místech kraje probíhají jedinečné aktivity, které mohou být příkladem i pro další místa v České republice.

Jan Černecký z oddělení komunikace Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem hovořil o přípravě a realizaci American Library (ALUL), která vznikla v letošním roce. Inspirací pro vznik americké knihovny byly realizace v Knihovně města Ostravy a v Moravské zemské knihovně. Ve spolupráci s Velvyslanectvím USA tak mohl vzniknout American Shelf jako součást oddělení cizojazyčné literatury.

Šárka Baťková z ústecké knihovny představila zajímavou službu. Na projektu prezenčních výpůjček učebnic a pomůcek knihovna spolupracuje s celou škálou institucí a organizací (jde např. o Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, Českou školní inspekci, nakladatelství Fraus, AAA školáka atd.) Pro nadané děti je připravená zajímavá aktivita – realizace nahrávek zvukových knih. Součástí edukačního centra je polytechnická dílna s 3D tiskárnami, laserovou řezačkou a možností sublimačního potisku materiálů.

Třetí přednášející z Ústí nad Labem byla Tereza Kleinová, která hovořila o aktivitách pro nejmenší čtenáře. Knihovna má nový prostor pro setkávání skupin dětí a rodičů kolem projektu S knížkou do života (Bookstart), kterého se účastní 80 rodin s dětmi. Pro starší děti jsou zajímavé projekty Čte táta-netáta, Dopis babičce a dědečkovi, výtvarné dílny a další online aktivity, které s sebou přinesla více než roční omezení z důvodu koronakrize.

Vladimír Kroft z litvínovské knihovny své vystoupení nazval Děti, informace a bezpečnost. Hovořil o vlivu sociálních sítí na děti a špatných i dobrých vzorech. Litvínovská knihovna má koncept vzdělávání pro různé věkové skupiny dětí (lekce o kyberšikaně, konspiračních teoriích aj.).

Krátký příspěvek Ondřeje Kunce z Městské knihovny Louny posluchačům představil Třetí věk on-line. Aktivity pro starší dospělé probíhají od roku 2006 – jde o výuku, exkurze i společenské akce, které v současné době musely přejít do distanční formy. Projekt se snaží zvyšovat kvalitu života, zaměřuje se na mnohdy sociálně vyloučenou skupinu lidí, přispívá k dlouhodobě soběstačnému životu seniorů.

Posledním příspěvkem bylo vystoupení Karolíny Homonai, která hovořila o službách lounské knihovny v době koronaviru. Kromě klasických služeb (rozvoz knih, poradenství s četbou aj.) knihovna realizuje i pomoc s registrací k očkování proti covidu-19. Knihovna plní i socializační role – lidé mají možnost si zavolat a jen si tak popovídat. Lounská knihovna ale optimisticky plánuje akce na další část roku – nejen svatby v pavilonu, ale i další aktivity.

Seminář poděkováním všem zakončil moderátor Roman Giebisch. Prezentace z akce si můžete prohlédnout na webu SKIP.

  • 1. Elisabeth Sträter je od roku 2011 ředitelkou Městské knihovny v Norimberku. Na Univerzitě aplikovaných věd v Hamburku vystudovala knihovnictví a následně pracovala v Univerzitní knihovně v Oldenburgu. Poté vedla dvě veřejné knihovny v Dolním Sasku (Městská knihovna Syke a Městská knihovna Munster) a od roku 2000 byla zástupkyní městské knihovny v Reutlingenu. Publikuje články na různá témata z knihovnické praxe a od roku 2019 je členkou spolkové rady Německé knihovnické asociace. Zdroj: Goethe-Institut Praha.

Jablonecká fotografická soutěž už potřinácté!

Fotografická soutěž Městské knihovny Jablonec nad Nisou má poměrně dlouhou, třináctiletou tradici. Ta se započala v roce 2009, kdy jsme soutěž v rámci akcí Března – měsíce čtenářů vyhlásili poprvé. Od samého počátku se jednalo o soutěž amatérskou, která je rozdělena do dvou kategorií – pro soutěžící do šestnácti let věku a pro starší šestnácti let. Každý soutěžící může přihlásit až tři snímky, čehož většinou také využije. Práce se zasílají v elektronické podobě a nesmějí být starší jednoho roku.

Témata soutěže se snažíme vybírat tak, aby byla atraktivní a inspirativní, a proto nemusejí přímo souviset s naším městem či knihami a čtením. Až doposud byla vyhlášena tato:

  • Jaro v jabloneckých zákoutích;

  • Cestou necestou, městem neměstem;

  • Cesta za světlem;

  • Zaostřeno na knihu;

  • Rok na vsi;

  • Holduj tanci, pohybu;

  • S tebou mě baví svět;

  • S foťákem na cestách;

  • Přátelství zblízka i na dálku;

  • Přistiženi při čtení;

  • Síla okamžiku;

  • Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky.

Pro letošní ročník jsme zvolili motto Dobré ráno, ještě lepší den! Co nás velmi těší, je poměrně vysoký zájem, což dokládají počty účastníků i přihlášených prací. Zatím nejsilněji byl zastoupen třetí ročník se 177 pracemi od 70 účastníků. Zřejmě motto Cesta za světlem bylo tím pravým! Zajímavostí je určitě také to, že nám už nejednou přišly snímky od autorů ze Slovenska či Polska.

Jak už bylo napsáno, soutěž se vyhlašuje každý rok v březnu, uzavírka bývá přibližně v polovině měsíce května, vyhlášení na přelomu měsíců května a června. Vítězné práce vybírá odborná komise, složená ze zástupců partnerů (sponzorů) soutěže, odborníků a pracovníků knihovny. V každé kategorii jsou vyhlášeny tři vítězné snímky, jejichž autoři obdrží zajímavé a hodnotné ceny, pořízené mj. také díky našim štědrým sponzorům. I samotné vyhlášení výsledků je pro vítěze určitě zážitkem. Obdrží hezké ceny, ale pokaždé se také snažíme obohatit setkání zajímavým programem, většinou vystoupením regionálního umělce.

Důležitou a veřejností ceněnou součástí soutěže je výstava soutěžních prací. Koná se v prostorách knihovny „na schodech“, kudy projde téměř většina našich uživatelů, pokud si jdou vypůjčit dokumenty do půjčoven. Vždy tu jsou vystaveny vítězné fotografie spolu s několika dalšími zdařilými pracemi. Bohužel jsme prostorově značně limitováni, proto tu nemohou být vystaveny všechny fotografie. Výstava je ke zhlédnutí od června do konce srpna a ohlasy bývají pozitivní. Nejenže obrázky dokazují schopnosti jejich autorů, zároveň velice vhodným způsobem oživují jinak nevýrazné stěny hlavního schodiště.

Miluška Halamová: S medvědem na konec světa (fotosoutěž S tebou mě baví svět, 2015, 1. místo v kategorii nad 16 let)
Miluška Halamová: S medvědem na konec světa (fotosoutěž S tebou mě baví svět, 2015, 1. místo v kategorii nad 16 let)

Radek Štrupl: Psaní (fotosoutěž Přátelství zblízka i na dálku, 2017, 1. místo v kategorii do 16 let)
Radek Štrupl: Psaní (fotosoutěž Přátelství zblízka i na dálku, 2017, 1. místo v kategorii do 16 let)

K dispozici jsou také webové fotogalerie z letošního ročníku soutěže, ale i například ze soutěží v letech 2018, 20192020.

Z vyhlášení výsledků fotografické soutěže v roce 2019
Z vyhlášení výsledků fotografické soutěže v roce 2019

Fotografická soutěž není jedinou každoroční pravidelnou akcí, kterou se naše knihovna může pochlubit. Ještě delší tradici má soutěž literární, která letos na podzim probíhá už po jednadvacáté. Jejího vyhlášení v prosinci se většinou účastní známá osobnost českého kulturního a společenského života. Výherci tak mohli převzít ceny např. z rukou hereček Dany Černé, Lady Jelínkové, Nely Boudové či Valérie Zawadské.

Pro minulý, jubilejní dvacátý ročník jsme měli přislíbenou účast herce a jabloneckého rodáka Petra Stacha, známého ze seriálu Případy 1. oddělení nebo z filmů Hořící keř či Tobruk. Bohužel z důvodu protiepidemických opatření se slavnost v prosinci nemohla uskutečnit a nám nezbývá než doufat, že další léta už budou příznivější a naši výherci obou soutěží prožijí předání ocenění se vším všudy, co k němu náleží.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Jablonec nad Nisou.

Průzkumy

Kdo jsou leadeři v českých knihovnách? Koordinátoři, rozhodovatelé a vizionáři

Leadership je knihovnictví stále častěji skloňovaný koncept. Na nutnost zabývat se hlouběji problematikou vedení lidí v knihovnách narazil při realizaci projektu Centrum sociálních inovací ve veřejných knihovnických a informačních službách i tým Katedry informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V létě 2020 proto tento tým uspořádal mezi českými knihovnicemi a knihovníky průzkum zaměřený právě na role, v nichž lidé, kteří vedou celou organizaci, tým nebo projekt v knihovně, vystupují.

Přístupy k leadershipu

Existuje celá řada přístupu k leadershipu. Tradičná západní teorie leadershipu 19. století nejprve na leadery nahlížela jako na jedince obdařené vrozenou nebo dědičnou schopností (resp. charakterovými vlastnostmi) vést lidi. Ve 40. a 50. letech 20. století se pohled na leadership mění a pozornost teorií leadershipu se přesouvá i k situační podmíněnosti leadershipu – leadeři své vlastnosti mohou podle tohoto přístupu uplatňovat v různých situacích s různou efektivitou; přesto zůstává přesvědčení, že leadership vychází především z osobních charakteristik, např. inteligence, úsudku, extroverze, pečlivosti, otevřenosti k novým zkušenostem atd.

Pod vlivem behaviorálních teorií se také přibližně od poloviny 20. století začaly uplatňovat teorie leadershipových nebo manažerských stylů a postupně vznikala celá řada typologií leadershipu – demokratický vs. autokratický, respektive participativní vs. direktivní (Vroom, 1973), leadership zaměřený na lidi či na úkoly, transformační či transakční leadership (Burns, 1978, Seltzer, 1990; viz též Reid, 2018). Styl leadershipu ale neznamená, že se každý leader chová vždy konzistentně ve všech situacích a ve všech týmech – v konkrétních vztazích s konkrétními členy týmů se styl může proměňovat (Graen et al., 1982). Leadershipu v knihovnách se podrobněji věnuje např. Jantz (2017), Martin (2020) či Schlack (2020).

Leadershipové role

Pro průzkum leadershipových rolí v českých knihovnách jsme si vybrali typologii konzultantské firmy Court of Moravia, kterou vyvinuly Beata Holá a Lea Mentlíková. Ty vycházejí z předpokladu, že úspěšní leadeři dokáží rozklíčovat, jaké chování a jaká role je efektivní v dané situaci. Na základě několik let trvajícího výzkumu vznikl seznam rolí leaderů uvedený v tab. 1.

Tab. 1: Leadershipové role podle Court of Moravia

Druh role

Typy rolí

komplexní přístup

vizionář, stratég

akce a energie

zadavatel, krizový manažer, rozhodovač

specifická komunikace

vyjednavač, diplomat, mediátor, moderátor

dohled a kontrola

kvaliťák, nakopávač, štít, strážce hodnot

odbornost

oborový expert, multioborovec

práce s lidmi

propojovatel, rozvíječ, personalista

zajištění chodu

koordinátor, administrátor, informátor

v jádru člověk

civil, vzor, učenlivec

Typologie leadershipových rolí byla vytvořena především pro potřeby firem. Vzhledem k tomu, že leadership je ale univerzální koncept, bylo pro nás zajímavé prozkoumat, jak se tyto role mohou uplatňovat v knihovnách. Jednotlivé role a jejich popisy jsme předložili prostřednictvím online dotazníku knihovnicím a knihovníkům, kteří aktivně prosazují zajímavá témata, starají se o služby pro uživatele, snaží se zavádět novinky v oboru nebo vedou tým, pobočku či celou knihovnu. V dotazníku jsme se ptali především na to, jaké role zastávají nejčastěji, často či občas, jaké role zastupují v týmu kolegové či kolegyně a jaké role v týmu zcela absentují.

Metodologie průzkumu a výzkumný vzorek

Výzkum byl koncipován jako kvantitativní šetření a realizován byl prostřednictvím online dotazníku. Sběr dat probíhal mezi a 4. a 26. květnem 2020, dotazník si rozkliklo celkem 293 lidí, kompletně jej vyplnilo 118 respondentů. Ti byli oslovení prostřednictvím elektronické konference Knihovna, e-mailem a prostřednictvím dalších komunikačních kanálů Katedry informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Většina respondentů (44 %) působila v městských nebo obecních knihovnách, krajských knihovnách (25 %) nebo univerzitních knihovnách (19 %). Více než polovina respondentů (52 %) působila jako vedoucí služeb, oddělení v knihovně nebo vedoucí týmu či jako přímo ředitel(ka) knihovny (35 %). 76 % odpovídajících byly ženy, 24 % tvořili muži.

Respondenti vyplňovali průzkum v prostředí Optimal Workshop, které kromě klasického online dotazníkového šetření umožňuje i tzv. card sorting, tedy online třídění karet s různým obsahem. Respondenti během vyplňování dostali karty se všemi názvy leadershipových rolí a jejich krátkými popisy a měli za úkol tyto role roztřídit do kategorií podle toho, zda se jedná o jejich hlavní roli, častou roli, občasnou roli či roli, kterou v knihovně nezastávají a zastává ji někdo jiný, nebo role v knihovně zcela absentuje.

Jaké role tedy zastávají leadeři v českých knihovnách?

V první řadě nás zajímalo, jaké role zastávají knihovníci či knihovnice nejčastěji. Nejčastějšími hlavními rolemi leaderů v knihovnách byly koordinátor (jako hlavní roli jej označilo 36 % účastníků průzkumu), rozhodovač (32 %) a vizionář (36 %), dále propojovatel (18 %) a informátor (17 %).

Zajímalo nás také, kolik různých rolí leader zastává zároveň. Pokud pomineme tři hlavní role, do kategorie „Další role, které zastávám často” respondenti průměrně zařazovali dalších šest karet s rolemi (přesněji byl průměrný počet karet zařazených do této kategorie 6,16). Znamená to, že v repertoáru leaderů je průměrně devět až deset rolí, které ve své každodenní praxi v knihovnách zastávají a střídají.

Přínosné bylo rovněž zjištění, jaké role naopak v knihovně leadeři nezastávají a nejsou obsazeny ani nikým jiným. Nejméně knihovnic a knihovníků mezi své vlastní hlavní role přidalo role civila, personalisty, kvaliťáka, krizového manažera a moderátora.

Celkové rozložení rolí do jednotlivých kategorií ukazuje graf 1.

Graf 1: Leadershipové role v knihovnách
Graf 1: Leadershipové role v knihovnách

Komunitní knihovny vedou koordinátoři, v ostatních se uplatňují rozhodovači a vizionáři

V průzkumu jsme se zaměřili i na to, zda se liší role leaderů v knihovnách s ohledem na to, jestli své knihovny respondenti vnímají jako komunitní nebo ne. Rozdíl byl překvapivě výrazný:

V knihovnách, které respondenti označili za komunitní, zastávali leadeři nejčastěji tyto typy rolí:

  1. koordinátor (41 %);

  2. rozhodovač (26 %);

  3. vizionář (22 %);

  4. informátor (17 %);

  5. propojovatel (17 %).

V knihovnách, které respondenti za komunitní neoznačili, zastávali leadeři nejčastěji tyto typy rolí:

  1. rozhodovač (39 %);

  2. vizionář (31 %);

  3. koordinátor (27 %);

  4. stratég (18 %);

  5. oborový expert (18 %).

Zdá se tedy, že komunitní povaha knihovny se odráží i ve vedení týmu zaměstnanců a v rolích, které leadeři v knihovnách zastávají.

Bližší popisy rolí leaderů v knihovnách

Níže jsou doplněny podrobnější charakteristiky jednotlivých rolí (pozn.: oproti původní verzi na kartách jsou popisy kráceny a upraveny).

  • Vizionář nabízí vize, které dávají dlouhodobý rozměr směřování knihovny. Zná dobře vnější i vnitřní prostředí i procesy v organizaci.

  • Stratég podporuje organizaci v dosahování dlouhodobé vize prostřednictvím vedení lidí a efektivního hospodaření se zdroji. Rozhoduje se podle toho, jaké kroky se vyplatí dlouhodobě.

  • Krizový manažer hledá rychlé řešení problémů v časech chaosu a změn. Na základě analýzy stavu navrhuje intervence, které vedou organizaci z krize ke stabilitě.

  • Rozhodovač je tím, kdo na základě dostupných dat a znalosti kontextu rozhoduje o dalších krocích, za které také přebírá zodpovědnost.

  • Zadavatel pracuje se stanovenými cíli, připravuje z nich plány a dílčí úkoly, které deleguje na své podřízené a spolupracovníky.

  • Štít stojí mezi nadřízenými a podřízenými, filtruje informace proudící oběma směry, třídí zadání i reporty o jejich plnění; pokud je třeba, smysluplně brání svůj tým.

  • Kvaliťák je zaměřen na hodnocení a zlepšování kvality výsledků organizace i jejich zaměstnanců; pracuje na základě standardů stanovaných interně nebo externími institucemi.

  • Nakopávač směřuje své podřízené k plnění svěřených úkolů a motivuje je k dosahování lepšího výkonu či výsledku.

  • Strážce hodnot určuje firemní hodnoty a pravidla, nastavuje kulturu organizace a týmu a hlídá jejich dodržování.

  • Oborový expert se podílí na řešení odborných problémů nebo je sám řeší; díky své erudovanosti, vzdělání a zkušenostem je nepostradatelný při návrhu a vývoji produktů či služeb.

  • Multioborovec nedisponuje tak hlubokými znalostmi a vhledem jako oborový expert, jeho znalosti ale sahají do velké šířky; snadno se díky tomu zorientuje v nové problematice a propojuje souvislosti a lidi.

  • Personalista řídí agendu související s evidencí podřízených, mzdami, náborem, tréninkem a rozvojem svých podřízených.

  • Propojovatel síťuje, propojuje lidi a organizace, vytváří aliance, udržuje si přehled o lidech i komunitách, dovede propojovat jejich expertízy a směřovat je ke vzájemné pomoci.

  • Rozvíječ se zajímá o rozvoj svých kolegů a podřízených; podporuje je v jejich osobním i pracovním růstu a rozvoji potenciálu.

  • Koordinátor se stará o fungování organizace tím, že koordinuje dílčí činnosti a lidi, kteří je vykonávají.

  • Informátor doručuje informace tam, kde jsou třeba; získává informace z různých zdrojů, hodnotí jejich pravdivost a významnost a doručuje je tak, aby je ostatní mohli efektivně využít.

  • Administrátor má na starosti administrativní agendu knihovny; zpravidla pracuje s různými databázemi, systémy atd.

  • Podřízený plní příkazy svých nadřízených způsobem, jaký se od něj očekává.

  • Učenlivec pracuje na svém rozvoji, učí se od ostatních a uvědomuje si vlastní nedostatky ve znalostech a dovednostech.

  • Vzor poskytuje modelový příklad svým podřízeným a kolegům, ať už se jedná o způsob práce, morálku či přístup nebo výkon a kvalitu výsledků.

  • Civil je zaměřen na lidské vazby v kolektivu, vystupuje často z role leadera a přechází do empatického módu, který umožňuje oddech a posílení osobních vazeb.

  • Moderátor vstupuje do diskuzí kolegů napříč knihovnou a posouvá je směrem k plnění cílů a agend organizace.

  • Mediátor plní roli facilitátora a zprostředkovatele stanovisek během obtížných situací uvnitř knihovny i ve vztahu k uživatelům.

  • Diplomat předchází konfliktům v knihovně a zabraňuje jejich eskalaci.

  • Vyjednavač hledá a nachází řešení, ze kterých bude profitovat co nejvíce zapojených stran; vyvažuje síly a zprostředkovává ostatním hlas různých zájmových skupin.

Závěr

Průzkum prokázal, že nejčastějšími rolemi leaderů v českých knihovnách jsou role koordinátorů, rozhodovačů a vizionářů, naopak málo zastoupené jsou role kvaliťáků, krizových manažerů a mediátorů, které jsou možná typičtější pro soukromý sektor. Výrazněji se liší role leaderů v komunitních knihovnách – v nich je role leadera více zaměřená na koordinaci, propojování či informování.

Průzkum otevírá množství otázek – jsou-li role koordinátorů, rozhodovačů a vizionářů těmi nejvýraznějšími rolemi v českých knihovnách, jak dobře se v nich leadeři cítí, jak dobře tyto své role zvládají? A jsou tyto role zároveň těmi, které chtějí dělat, nebo jsou to role vyplývající z okolností? A jsou toto zároveň role, které od nich očekávají zřizovatelé či jejich kolegové v knihovnách? Leadershipové karty totiž slouží právě k tomu, aby bylo možné zhodnotit současný a ideální stav, vyřešit nesoulad mezi potřebami zřizovatele a leadera v knihovně, popř. týmu knihovny a konfliktu s vedoucím a rozpracovat konkrétní plán rozvoje. Dotazník s tříděním karet leadershipových rolí se nicméně na pátrání po důsledcích rozložení sil nezaměřoval. Rozhodně by bylo zajímavé dále zjišťovat, co výše popsané rozložení leadershipových rolí znamená v praxi, kde jsou vnímána silná a naopak slabší místa leaderů v knihovnách či kde je prostor pro změnu. Právě v dnešní době jsou totiž role a působení leaderů v knihovnách ještě důležitější, než tomu bylo dříve.

Literatura

Atlas knihoven

Ostravský záblesk aneb Pobočka Podroužkova s tréninkovou kavárnou i sousedskými slavnostmi

Pobočka Podroužkova, součást Knihovny města Ostravy, se může pochlubit novými prostorami. Přibližme si, co vše v nich mohou čtenáři najít, jaká cesta k nim vedla, ale i vztah této knihovny k místu, v němž působí.

Proč změna?

Představme si knihovnu s 90 m², kterými denně projde stovka, mnohdy až sto třicet čtenářů. To zní uspokojivě. Když však k tomu přidáme neregulovatelné topení, tudíž máte v prostorách permanentní saunu, tristní hygienické zázemí pro personál i veřejnost dané stářím potrubí i minimální velikostí daných místnůstek a třeba ještě opadávající omítku v půjčovně, už nám tento obrázek lehce bledne. Děti i dospělí zde dříve existovali v jednom společném prostoru a permanentně se záměrně i nezáměrně rušili. Důvod byl zřejmý. Zatímco senioři si potrpí na tišší prostředí, dítka jsou rozverná. Ani jedné skupině to nemůžeme mít za zlé, když se jejich aktuální potřeby skutečně zásadně liší.

Kontexty a procesy

To, že knihovna sídlí již řadu let ve zcela nevyhovujících podmínkách, jsme samozřejmě věděli všichni. Klíčové bylo vnuknout stejnou myšlenku i majiteli budovy. Je jím statutární město Ostrava, zřizovatel Knihovny města Ostravy, pod níž patří i knihovna Podroužkova; jde tedy o ideální kombinaci. Dohoda na velké investiční akci je však vždy i otázkou řady vnějších vlivů, které do věci vstupují. V tomto případě šlo o proces na sedm let.

Je dobré připomenout, že tomu předcházelo ještě jedno stěhování knihovny z jiného nedalekého objektu v ulici Heyrovského, který nový majitel náhle potřeboval užít pro účel restaurace, a my jsme dostali výpověď. V ten moment jsme zoufale potřebovali najít cokoli, jen abychom se nemuseli zrušit zcela. Objekt v ulici Podroužkova, do něhož jsme se hbitě přestěhovali, byl dočasným provizorním řešením, byť nikoli ideálním. I za tuto možnost jsme byli v daný moment zřizovateli vděčni.

Přímé efekty

A jaký z prožitého provizoria plyne prospěch? Máte jednoznačně dostatek času na snění a vymýšlení ideálního řešení pro budoucí rekonstrukci. Víte, že jednou přijde, děláte pro to maximum, jen je třeba vydržet ono bolestivé mezidobí.

Objekt, jehož 90 m², tedy jeho zcela zanedbatelnou část, jsme původně obývali, byl v minulosti mateřskou školou. Jde o budovu s přízemím a patrem. Výsledný zisk po jednoleté rekonstrukci – a zde počítám pouze plochu určenou pro půjčovny knih a přímé využití veřejností – je nyní 650 m². Z původní řady menších místností nezůstalo po rekonstrukci nic kromě nosných sloupů a dvojího schodiště uvnitř obou křídel budovy.

Objekt knihovny Podroužkova v Ostravě po rekonstrukci
Objekt knihovny Podroužkova v Ostravě po rekonstrukci

Se zřizovatelem bylo dohodnuto, že značnou část objektu využijeme pro naše potřeby spádové pobočky velmi zalidněné lokality města a zároveň v jedné čtvrtině prostoru s námi budou i Senioři České republiky Ostrava, tedy svaz, který zastřešuje nejrůznější zájmové kluby a činnosti této věkové skupiny v Ostravě.

Jiné bonusy

Vedle toho 60 m² hned poblíž vstupu obhospodařuje tréninková kavárna Mental Café. Osoby těžko zaměstnavatelné začleňuje na trh práce na pozicích netradičních baristů. Nejčastěji se jedná o lidi s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením.

Foyer; pohled při vstupu hlavním vchodem (vstup do kavárny je u dekorace, tzv. mechové stěny)
Foyer; pohled při vstupu hlavním vchodem (vstup do kavárny je u dekorace, tzv. mechové stěny)

Tréninková kavárna Mental Café
Tréninková kavárna Mental Café

Odtud lze vstoupit na venkovní terasu. V létě nemůže chybět prodej zmrzliny včetně veganské a bez laktózy, a to nejen právě směrem k terase, ale i ze zmrzlinového vozíku, se kterým mohou baristé brázdit přilehlé okolí parku.

Pohled na terasu za kavárnou, která je v zadní části objektu v blízkosti hřiště pro děti
Pohled na terasu za kavárnou, která je v zadní části objektu v blízkosti hřiště pro děti

Idea propojit knihy a kávu není samozřejmě nová, inspirací pro fungující model mohla být kupříkladu Knihovna města Hradce Králové. Důležitý je zde přesah do sféry společenské potřebnosti a spolupodíl na vytvoření přátelského prostředí i mimo mainstream.

Navíc je třeba upozornit ještě na jeden výrazný bonus; tím je samotné umístění knihovny Podroužkova. Jsme obklopeni nádhernou zelení, vzrostlými stromy, otevřeným prostranstvím. V době před rekonstrukcí byla část zanedbána, v jiné měli útočiště lidé bez domova, opodál se nacházelo zpustlé asfaltové hřiště. Délka rekonstrukce byla ovlivněna právě i faktem, že i okolí knihovny prodělalo zásadní zásahy.

 Umístění knihovny Podroužkova v zeleni, jejíž revitalizace byla součástí stejné investiční akce
Umístění knihovny Podroužkova v zeleni, jejíž revitalizace byla součástí stejné investiční akce

Výsledkem je jedinečné parkourové hřiště, herní prvky pro nejmenší děti v blízkosti terasy i parkoviště s kapacitou 25 stání, stojany na kola a nová výsadba stromů, ale i venkovní veřejné osvětlení a mobiliář zahrnující lavičky či odpadkové koše. Přímo před hlavním vstupem se nachází rozlehlé prostranství s velkoformátovou dlažbou, které skýtá potenciál pro letní venkovní akce.

Stavba a variace

Interiéry knihovny Podroužkova navrhl místní architektonický ateliér PROJEKTSTUDIO EUCZ. Schůzky nad interiérovým vybavením mírně ztěžovala trojí výměna architektů; pan projektant byl ale naštěstí stále tentýž. Realizaci interiérů mělo na starosti Dřevozpracující výrobní družstvo z Jaroměřic nad Rokytnou. Zde můžeme předat všem, kteří jsou v nějaké fázi příprav na vlastní rekonstrukci, výtečné reference.

Interiéry

Knihovna Podroužkova nyní nabízí čtenářům necelých 40 tisíc knih a má i dostatečné kapacity pro větší objemy dokumentů. Návštěvníci mohou užívat také návratový box na knihy; máme jej ve foyer, tudíž jsou dokumenty v suchu a vhoz je označen zvenku na fasádě.

Pohled od výdejního pultu směrem do oddělení pro dospělé
Pohled od výdejního pultu směrem do oddělení pro dospělé

Po vstupu do objektu má každý příchozí tři možnosti. Pokud jej okamžité nezláká vůně kávy a nevchází do kavárny, může se vydat do oddělení pro dospělé, které zaujímá přízemí a patro věnované naučné literatuře, nebo se rozhodne pro směr napravo a míří do oddělení pro děti.

Pohled čtenáře, který vstoupí do oddělení pro dospělé
Pohled čtenáře, který vstoupí do oddělení pro dospělé

V oddělení pro dospělé
V oddělení pro dospělé

Nabídka periodik pro dospělé
Nabídka periodik pro dospělé

V patře nad přízemím s obslužným pultem máme rovněž sál s kapacitou 40 osob připravený pro literární akce. Je vybaven kuchyňkou, dataprojektorem, plátnem a lichoběžníkovými stoly, jež umožňují variantní ustavení podle potřeb konkrétní aktivity uvnitř. Rádi jsme za LED osvětlení vybraných regálů, mj. nabídky audioknih. Intimitu uživateli poskytnou i kukaně s počítači.

LED osvětlení u vybraných regálů
LED osvětlení u vybraných regálů

Kukaně pro práci s PC
Kukaně pro práci s PC

Oddělení pro děti má část regálů s kolečky a brzdami. Přes 200 m² s obslužným pultem skýtá zásadní komfort pro malé čtenáře. Precizní jsou barevné regály – čtvrtkruhy, jež vytváří po ustavení do neúplného kruhu a návazné oblé cik cak linky závětří pro nejmenší.

Oddělení pro děti a unikátní regály pro nejmenší děti
Oddělení pro děti a unikátní regály pro nejmenší děti

Unikátní jsou dva závěsné houpací prvky v rohu i samoobslužné úložiště žlutých sedacích pufů, které je jak v oddělení pro děti, tak ve vedlejší místnosti určené pro teenagery. V tomto prostoru budou probíhat i besedy a lekce pro školy. V případě zájmu o detailnější prohlídku si můžete poslechnout dokument natočený Českým rozhlasem Ostrava.

Houpací prvky
Houpací prvky

Místnost pro teenagery
Místnost pro teenagery

Průzkum místa i potřeb

Nezbytné je přidat ještě další reference; ty směřují k pražské Nadaci Via. V roce 2018 – ano, to je ono výše zmiňované období čekání na rekonstrukci – jsme se rozhodli pro zapojení do jednoletého programu ViabilityNet 3.0. Příslibem byla podpora 14 místních komunitních lídrů a jejich komunit, primárně ze střední i východní Evropy, a průběžné vzdělávání v angličtině.

Samostatnou prezentaci, jež shrnuje zisky z tohoto programu pro Knihovnu Města Ostravy, mohu zájemcům zaslat na požádání. O tématu detailněji pojednává článek Být si blíž aneb ostravská Via-praxe v č. 3/2020 časopisu Čtenář. Nyní zmíním jen minimum dat. Trénink spočíval v tom naučit se pracovat s místní komunitou, zmapovat ji a zužitkovat její potenciál pro potřeby knihovny.

Logika naopak

Přestože o rekonstrukci pobočky Podroužkova už bylo rozhodnuto, přípravné práce byly rozsáhlé a časově náročné. Z pohledu obyvatele lokality se však stále nic konkrétního nedělo, přestože vedení knihovny, město jakožto investor i projektant, ti všichni už dlouho pracovali na plné obrátky.

V tomto okamžiku jsme si uvědomili, že s narůstající frustrací místních lze pracovat. Záměrem bylo přetavit ji ve smysluplnou aktivitu – náš nápad byl jednoduchý – pojďme oslavit samotný fakt, že k rekonstrukci dojde! Pojďme se radovat z toho, že lidé budou mít před očima po celý jeden rok rozsáhlé staveniště a pro knihy budou muset pár kilometrů dále. Tak vznikl koncept tří venkovních sousedských slavností – v dubnu, květnu a červnu 2019.

Druhá sousedská slavnost
Druhá sousedská slavnost

Na podzim 2019 už začala rekonstrukce. Trvala do konce roku 2020 a provoz po rekonstrukci byl zahájen k 19. únoru 2021, kdy si Knihovna města Ostravy připomíná výročí 100 let od svého vzniku.

Klíčový moment je ten, že jsme skutečnou potřebnost toho, co je dnes v knihovně k vidění, ověřili s předstihem při práci s místní komunitou, tj. při zaznamenávání paměti lokality, zacílených rozhovorech venku s náhodnými kolemjdoucími i obyvateli z místa, které jsme nahrávali a následně detailně analyzovali.

Komunikace s lokální komunitou
Komunikace s lokální komunitou

Výhledy

V blízkosti zrekonstruovaného prostranství knihovny se nachází ještě jeden objekt v tristním stavu – je jím výměník tepla. Snad se nám povede uskutečnit plán, na němž jsme s vlastníkem domluveni, a to, že vznikne návrh pro graffiti. Budova se tak zbaví nyní oprýskané fasády a nebude hyzdit opravené okolí.

Jakmile to okolnosti dovolí, těšíme se na spolupráci s okolními školami, gymnázium nevyjímaje. Zcela jistě znovu zrealizujeme další sousedské slavnosti.

Autorem všech fotografií je Marek Weissbrod. Jedinou výjimku tvoří fotografie umístění pobočky v zeleni; ta pochází z archivu Knihovny města Ostravy.

Městská knihovna Vamberk se může pochlubit altánem

„Věř ve své sny. Byly Ti dány z nějakého důvodu.“
Katrina Mayerová

Pokládáme si za nesmírnou čest mít možnost představit vám nejelegantnější dřevěnou novostavbu našeho města proslulého především světovým unikátem – půvabnou vamberskou krajkou.

Ve městě Vamberk v Královéhradeckém kraji navrhl architekt Martin Kožnar na lety zanedbávaném místě altán pro širokou veřejnost. Drobná stavba s tvarem nepravidelného čtyřúhelníku je součástí městské knihovny. Altán dřevoskleněné konstrukce je hernou, výstavním i přednáškovým prostorem. Prosklené zdi nabízejí malebný výhled k řece i do zahrady, opěrná kamenná zeď vytvářející podestu pro tuto dřevostavbu z modřínu i větší zahradu knihovny zároveň mnohonásobně umocňuje celkový půvab prostoru.

Tvorba tohoto projektu trvala krátce přes rok, samotná realizace altánu probíhající ve dvou etapách zabrala tři roky. Původní myšlenka revitalizace a využití opuštěné zahrady za knihovnou však vznikla již před mnoha lety – stejně jako původní návrh prvotních úprav předložený vedení města. Touto cestou i my děkujeme zřizovateli za přijetí naší inspirace a za zapojení stavebních úprav knihovnické zahrady do projektu revitalizace veřejného prostoru Voříškova – Farská.

Naše město tak získalo další z půvabných nepřehlédnutelných zákoutí sloužících nám všem.

I vám nabízíme procházku jeho historií. A – věřte ve své sny…

Krátce z historie knihovny

Knihovna se od roku 1932 nachází v domě číslo popisné 84 v ulici Voříškova, která vybíhá přímo z náměstí směrem k řece Zdobnici. Budovu odkázal městu její majitel a mecenáš města, pan Ladislav Bednář, s podmínkou, aby sloužila pro kulturní a společenské účely, nikoli jako komerční objekt.

Místo pro altán

Dlouhou dobu byla zahrada za knihovnou pouze zpustlým místem s náletovými dřevinami. V její blízkosti byly umístěny dokonce veřejné záchodky se vstupem z ulice. Celá oblast pod knihovnou včetně ulice lemující zahradu až dolů na nábřeží byla velmi nevzhledná a hyzdila pohled z nábřeží směrem nahoru k náměstí.

Původní podoba místa (zdroj: archiv Martina Kožnara)
Původní podoba místa (zdroj: archiv Martina Kožnara)

Původní podoba místa (zdroj: archiv města Vamberk)
Původní podoba místa (zdroj: archiv města Vamberk)

Přípravné práce

V průběhu několika let se postupně realizovaly jednotlivé kroky revitalizace rozsáhlého prostoru pod knihovnou. Postupně se rekonstruovalo okolí bývalých kasáren na nábřeží, přilehlé parkoviště, celá část cesty od nábřeží nahoru k náměstí, široké schodiště i opěrná zeď přímo pod zahradou knihovny, což byly zároveň přípravné práce pro stavbu altánu. Zbouráním veřejných záchodků a jejich nahrazení opěrnou zdí se i částečně prodloužila užitná plocha zahrady.

Přípravné práce (zdroj: archiv města Vamberk)

Přípravné práce (zdroj: archiv města Vamberk)

Přípravné práce (zdroj: archiv města Vamberk)
Přípravné práce (zdroj: archiv města Vamberk)

Vizualizace altánu

Za účelem návrhu altánu a jeho začlenění do zahrady byl osloven architekt Martin Kožnar, který je autorem řady zajímavých staveb a návrhů od rodinných domů přes kulturní centra, muzea a jiné veřejné stavby, jako jsou školky nebo knihovny, až po celková urbanistická řešení. Při zhlédnutí jeho práce máte pocit, že stavby s místem naprosto souzní, jako by tam byly odjakživa.

Model budoucího altánu u knihovny (zdroj: archiv Martina Kožnara)
Model budoucího altánu u knihovny (zdroj: archiv Martina Kožnara)

Vizualizace altánu včetně přístupové cestičky (zdroj: archiv Martina Kožnara)
Vizualizace altánu včetně přístupové cestičky (zdroj: archiv Martina Kožnara)

Vizualizace interiéru (archiv Martina Kožnara)

Vizualizace interiéru (archiv Martina Kožnara)
Vizualizace interiéru (archiv Martina Kožnara)

Stavba samotného altánu

Samotná stavba altánu proběhla velmi rychle. Konstrukce byla sestavena již v tovární hale po jednotlivých panelech, posléze opět rozložena a sestavena na místě a následně vložena do připravených obvodových zdí.

Fasádu tvoří modřínové prvky a sklo. Střecha nese zelený koberec, který při pohledu z horního patra knihovny hezky navazuje na travnatou plochu zahrady.

Z probíhající stavby (zdroj: archiv města Vamberk)

Z probíhající stavby (zdroj: archiv města Vamberk)
Z probíhající stavby (zdroj: archiv města Vamberk)

Altán už nabývá konkrétních obrysů (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)
Altán už nabývá konkrétních obrysů (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)

Exteriér

Altán krásně a nenásilně zakončuje zahradu knihovny a přímo vybízí k návštěvě. Barevné, kulaté nášlapy procházející zahradou mají stejnou barvu jako podlaha uvnitř.

Dokončený altán zvenčí (foto: Peter Fabo)

Dokončený altán zvenčí (foto: Peter Fabo)

Dokončený altán zvenčí (foto: Peter Fabo)
Dokončený altán zvenčí (foto: Peter Fabo)

Ačkoliv má altán užitnou plochu 24 m2, především díky výhledům do okolí máte uvnitř pocit většího prostoru. Samotná konstrukce altánu není nijak subtilní, přesto při pohledu zvenčí působí téměř křehce.

Do svého okolí altán skvěle zapadá (foto: Peter Fabo)
Do svého okolí altán skvěle zapadá (foto: Peter Fabo)

Ve slunečném počasí stavba vynikne ještě více (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)
Ve slunečném počasí stavba vynikne ještě více (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)

Interiér

I zdánlivě prostá stavba nabízí uvnitř chytrá řešení. Všechny lavice i prostory pod policemi skrývají úložné boxy, které mohou zároveň sloužit jako sezení. Po dohodě s architektem jsme menší část policové stěny přeměnili na uzavíratelnou skříňku (např. na elektroniku, hrnečky, skleničky aj.) a na místo pro odložení oblečení (plocha s háčky). Při konání akcí je možné altán vybavit stolky a židličkami z budovy knihovny.

Interiér dokončeného altánu (foto: Peter Fabo)
Interiér dokončeného altánu (foto: Peter Fabo)

Bez knih by to nebylo ono (foto: Peter Fabo)
Bez knih by to nebylo ono (foto: Peter Fabo)

Důležitou roli hraje úložný prostor (foto: Peter Fabo)
Důležitou roli hraje úložný prostor (foto: Peter Fabo)

Zásuvky jsou skutečně prostorné (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)
Zásuvky jsou skutečně prostorné (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)

Nechybí ani háčky na odkládání svršků (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)
Nechybí ani háčky na odkládání svršků (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)

Akce v altánu

Plánované otevření altánu mělo proběhnout již na jaře 2020 během slavnostního koncertu přímo v zahradě. Protikoronavirová opatření nám však všechny podobné akce znemožnila, a tak se altán v daném roce veřejnosti ukázal pouze při dvou akcích, které byly i tak výrazně poznamenány pandemií.

První byla vernisáž výstavy textilní výtvarnice Hany Kozubové a současně výstavy dřevořezeb Martina Petra. Dřevěné sochy a umělecká krajka altánu i zahradě velmi slušely.

Druhou akcí knihovny v tomto prostoru byla velice úspěšná Adventní Voříškova oříšková, kdy po všechny adventní neděle mohli lidé procházet nově zrekonstruovanými vánočně vyzdobenými schody, které je zavedly až k altánu a Vánočnímu stromu přání. V době všech omezení to byla velmi vítaná možnost, jak se alespoň trochu naladit na blížící svátky. Díky prosklení altánu byla použitá světla velmi efektní.

Výstava dřevořezeb Martina Petra (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)
Výstava dřevořezeb Martina Petra (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)

Advent v altánu (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)
Advent v altánu (zdroj: archiv Městské knihovny Vamberk)

Plánované další využití

Původním záměrem bylo využívat altán nejen pro akce knihovny, ale i pro potřeby mateřského centra založeného knihovnou. Mateřské centrum v knihovně již nesídlí, ale i tak je připraveno pestré využití této půvabné stavby. Do budoucna je možné využívat altán i pro akce, které nebudou pořádány přímo knihovnou. Přístavba budovy knihovny sousedící přímo s altánem i zahradou nabízí výstavní a přednáškové prostory doplněné kuchyňkou i hygienickým zařízením.

Přístup do zahrady je jak zadním vchodem z knihovny, tak přímo z ulice přes zahradní branku. Z důvodu prosklení, a tedy i velkého množství světla plánujeme vyřešit i příležitostné stínění/zatemnění prosklených ploch, aby zde mohly probíhat i přednášky s promítáním apod. Zatím jsou zde plánovány akce typu autorské čtení, komorní koncerty, akce pro děti (např. příměstský tábor), školní setkání, výstavy, vernisáže, workshopy a další.

Pro tyto účely jednáme i o možnosti, aby na zahradě vznikla malá, velmi jednoduchá „zahradní kuchyně” (pro příležitostnou přípravu občerstvení apod.). V původním plánu byla také malá kamna na dřevěné brikety, která by prodloužila sezónní využití altánu; nakonec budou použita pouze kamna elektrická.

V roce 2021 byl knihovnický altán nominován do soutěže Dřevěná stavba roku. I když v soutěži nakonec nevyhrál, jsme si jisti, že dělá dobré jméno nejen knihovně, ale celému městu.

I vy přijměte naše srdečné pozvání k jeho návštěvě. Na viděnou při některé z našich akcí!

Redakční poznámka: O altánu si můžete přečíst také v knihovnickém zpravodaji U nás v č. 2/2021 na s. 20–21.

 

Ocenění

Liberecký kraj zná své nejlepší e-čtenáře

Ve středu 24. března 2021 vyhlásila Regionální organizace SKIP Libereckého kraje ve spolupráci s Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci vítěze krajského kola celostátní soutěže Čtenář roku 2021. Tato soutěž se letos konala již podesáté a je každoroční součástí celostátní kampaně Březen – měsíc čtenářů. Touto soutěží se její organizátor, tedy SKIP, snaží posilovat společenský význam a prestiž četby a oceňovat ty, kteří služeb knihovny nejvíce využívají.

Výběr čtenáře roku v době uzavření nebo omezení činnosti knihoven v čase pandemie byl od počátku jasný – v době soustředění na online služby jsme hledali čtenáře, kteří si v uplynulém roce půjčili v knihovnách našeho kraje nejvíce e-knih. E-knihy půjčuje v Libereckém kraji pouze třináct knihoven; sedm z nich nominovalo svého kandidáta do krajské soutěže. Nejlepšími e-čtenáři Libereckého kraje a účastníky krajského kola se tak stali:

  • paní Naděžda Kubová za Městskou knihovnu Jablonec nad Nisou;

  • Mgr. Ivan Pavlíček za Městskou knihovnu Česká Lípa;

  • Mgr. Jana Pekařová za Městskou knihovnu Antonína Marka Turnov;

  • paní Alena Černá za Městskou knihovnu a infocentrum Smržovka;

  • pan Stanislav Polcer za Městskou knihovnu Železný Brod;

  • paní Kateřina Václavíková za Městskou knihovnu Semily;

  • paní Hana Vondráková za Krajskou vědeckou knihovnu v Liberci.

Všem nominovaným gratulujeme!

Vyhlášení krajského kola se vzhledem k protiepidemickým opatřením konalo online na platformě Zoom, kam byli přizvání všichni nominovaní čtenáři. Hosty setkání byli rovněž kolegové a kolegyně ze zúčastněných knihoven. Pozvání přijala také Ing. Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana Libereckého kraje pro řízení resortu kultury, památkové péče a cestovního ruchu, která prostřednictvím tohoto netradičního online setkání poblahopřála všem nominovaným.

Čtenářem roku 2021 Libereckého kraje byla v závěru setkání vyhlášena paní Hana Vondráková, kterou nominovala Krajská vědecká knihovna v Liberci. Paní Hana Vondráková si v roce 2020 vypůjčila úctyhodných 61 e-knih a zajímavostí a o dnešní době hodně vypovídající je skutečnost, že žije ve Velkém Beranově na Jihlavsku a uživatelkou liberecké knihovny se stala díky nyní velmi využívané vzdálené registraci. Paní Hana Vondráková postoupila tímto do celostátního kola soutěže Čtenář roku, jehož vítěz byl slavnostně představen 8. června v přímém přenosu České televize v rámci předávání výročních knižních cen Magnesia Litera 2021. Stala se jím paní Ivana Čivrná, čtenářka Knihovny města Olomouce.

Všichni účastníci krajského kola obdrželi diplom a dárkové předměty věnované Libereckým krajem, Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci i Regionální organizací SKIP Libereckého kraje. Vítěz krajského kola pak obdržel dárkový balíček od ALBI a e-knihu podle vlastního výběru od společnosti Palmknihy.cz.

Diplom pro vítězku Hanu Vondrákovou
Diplom pro vítězku Hanu Vondrákovou

Poznámka na závěr: Po zveřejnění informace o vítězství paní Hany Vondrákové v e-konferenci SKIP mi přišla následující reakce od Jarmily Daňkové, ředitelky Městské knihovny Jihlava: „Paní Vondráková je velmi aktivní čtenářkou také v naší knihovně, v této době využívá jak  bezkontaktní půjčování, tak výdejní okénko. Půjčuje si také e-knihy. Když se podívám na přehled jejích návštěv, mám pocit, že je s naší knihovnou v kontaktu neustále.“ Je tedy více než zřejmé, že titul se ocitl v těch pravých rukou!

Obrázek pochází z archivu Regionální organizace SKIP Libereckého kraje.

Osobnosti

Vzpomínka na PhDr. Michala Lifku

Při vzpomínání na PhDr. Michala Lifku (28. října 1932 až 17. března 2021) bych ráda navázala na článek o Jaroslavu Kuncovi1.

Michal byl léta vedoucím poměrně početného oddělení analytické bibliografie Státní knihovny, později Národní knihovny v Praze. Jako výkonný redaktor se podílel na vydávání řady Bibliografického katalogu ‒ Články v českých časopisech. Navázal tak na koncepci a organizaci zpracování článků Jaroslava Kunce. Šlo o náročnou činnost, žádná mechanizace a automatizace, ale psací stroj a tzv. jazyky, na které se v několika kopiích psaly bibliografické záznamy. Následovaly důkladné korektury, revize a razítkování velkým razítkem, od kterého kolegyně často bolívaly ruce a záda.

Michal vždy s úsměvem a dobrou náladou chodil mezi námi, prohodil několik příjemných vět nepostrádajících laskavý humor. Zajímal se o své kolegy a kolegyně a bylo cítit, že nejde o formalitu.

Je to přesně ta věc, co dnes v mnoha profesích chybí – laskavý a lidský přístup, zájem o druhého. Ráda vzpomínám na tuto dobu. I o to víc vzpomínka bolí. Když budete mít chvíli, podívejte se do modrých sešitů článkové bibliografie.

Po těchto modrých sešitech následovala další etapa vývoje článkové bibliografe2.

Michalova pracovna tak, jak si ji všichni pamatujeme (autor ilustrace: Ivan Anděra)
Michalova pracovna tak, jak si ji všichni pamatujeme (autor ilustrace: Ivan Anděra)

  • 1. KÁDNEROVÁ, Jiřina. Jaroslav Kunc, zakladatel české článkové bibliografie. In: XXII. KOLOKVIUM ČESKÝCH, MORAVSKÝCH A SLOVENSKÝCH BIBLIOGRAFŮ: 6.–810. 2019 [online]. [Hradec Králové]: Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, 2020, s. 56–65 [cit. 2021-03-28]. ISBN 978-80-7052-153-3 (PDF). Dostupné z: https://www.svkhk.cz/Pro-verejnost/E-knihy-vydane-SVK-HK/Sbornik-2019-final.aspx
  • 2. LIFKA, Michal. Článková bibliografie v nové podobě. Informační bulletin Národní knihovny v Praze. 1992, 3(4), s. 13–14.

Vzpomínka na PhDr. Janu Sodomkovou

Dne 1. března 2021 ve věku nedožitých 79 let zemřela PhDr. Jana Sodomková. Narodila se 9. srpna 1942, vystudovala obor knihovnictví a vědecké informace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1964 nastoupila do tehdejší Státní knihovny ČSSR (dnešní Národní knihovny ČR), konkrétně do odboru knihovnictví, kde působila až do odchodu do důchodu. Byla rovněž členkou SKIP, jak připomíná i její heslo ve Slovníku českých knihovníků. Bohatá je i její publikační činnost; v databázi KKL má úctyhodných 80 záznamů časopiseckých článků, ale také bibliografií nebo např. příspěvků do sborníků.

Níže se můžete dočíst, jak na Janu Sodomkovou vzpomínají její spolužačka Věra Vohlídalová a kolegyně z Národní knihovny Eva Novotná a Zlata Houšková.

Jana Sodomková (zdroj: rodinný archiv)
Jana Sodomková (zdroj: rodinný archiv)

Věra Vohlídalová

V letech 1990 až 2001 působila Věra Vohlídalová jako ředitelka Státní, resp. Krajské vědecké knihovny v Liberci.

Jana byla spolužačka našeho ročníku knihovnictví na na Institutu osvěty a novinářství. Naše cesty se skoro se všemi rozešly hned po ukončení studia v roce 1964 a nebylo mnoho příležitostí se vídat. Na našich trochu řidších ročníkových, emociálně bohatých setkáních nebyla vždy a patřila spíš k těm méně mluvným. Její odchod smutně připomněl naše živá léta studentská a prázdná místa po našich tehdejších souputnících. Nechť je tam Janě a všem ostatním dobře!

Z ročníkového srazu v roce 2008; Jana Sodomková je na snímku vpravo (zdroj: Věra Vohlídalová)
Z ročníkového srazu v roce 2008; Jana Sodomková je na snímku vpravo (zdroj: Věra Vohlídalová)

Eva Novotná

V letech 1977 až 2004 působila Eva Novotná v Národní knihovně ČR, naposledy v oddělení public relations.

Nemělo by se zapomínat, když vám někdo ve chvíli, jíž hodnotíte jako těžkou, podá přátelskou ruku. Přesně tak se zachovala a byla mezi prvními Jana Sodomková brzy po mém nástupu do Klementina. Dodnes nevím, co ji k tomu vedlo. Tehdy jsem – za celé nové oddělení (audiovizuální středisko) – nesla mezi ortodoxními knihovníky cejch nechtěných vetřelců, co nemají v knihovně co dělat a kvůli nimž se navíc zrušila specializovaná studovna.

Protože nikdo z nás nebyl knihovník a o historii Klementina jsme toho zprvu věděli pramálo, museli jsme vědomosti chytat za pochodu. To už se okruh příznivějších postojů rozšiřoval. Jana Sodomková, vždycky svá a přímá, zůstala přátelská, vždy ochotná poskytnout své vědomosti, čas i osobní účast.

Občas se mi zdá, že my, co zatím zůstáváme, ledacos dlužíme odcházejícím. Pocit dluhu, ať se vztahuje ke kolegům nebo členům rodiny, volá po nápravě. Knihovny jsou důležité instituce. Proč nemít v knihovně galerii uznávaných předchůdců, jako to v jiných významných podnicích bývá zvykem?

Národní knihovna může začít Karlem IV. a přes Ungara, Šafaříka, Boreckého dojít až k budovatelům CASLINu, digitalizace atd. a všimnout si i těch, co zanechali stopy ve zpracování historických, slavistických, hudebních fondů.

Otevřít v městské knihovně dětské oddělení, dokonce vybudovat novou knihovnu dá možná námahu srovnatelnou se získáním povinných výtisků panem Ungarem. A co Noci s Andersenem, prvňáčkovská čtení a stovky jiných skvělých nápadů? Za každým z nich se ukrývá příkladná osobnost.

Galerie inspirativních osobností v čase, který se (jak se nám zdá) tak ztřeštěně řítí kupředu, by mohla být kýženou a potřebnou spojnicí mezi minulostí a budoucností instituce.

Zlata Houšková

V letech 1991 až 2012 pracovala Zlata Houšková v Národní knihovně ČR jako vedoucí oddělení vzdělávání Knihovnického institutu NK ČR.

Jana Sodomková ovlivnila výrazně můj život. Nabídla mi totiž, a to dokonce dvakrát, práci v Národní knihovně, kde jsem pak prožila většinu svého profesního života. Jsem jí za to dodnes vděčná.

Potkávaly jsme se předtím na různých knihovnických jednáních a něčím jsem ji zřejmě zaujala. Později jsem zjistila, že to byl její styl, vždycky si vybírala lidi „v terénu“; dívala se kolem sebe a evidovala ty, s nimiž by chtěla spolupracovat. První nabídka přišla ve druhé polovině osmdesátých let. Podruhé to bylo počátkem let devadesátých. To, že jsem mezitím načas Národní knihovnu opustila, nebyla vina Jany, ale souhry okolností v mém životě. Podruhé už jsem v Národní knihovně zůstala a s Janou pak dlouhá léta spolupracovala. Práci mi nabídla s jasnou vizí toho, co bych měla přinést pracovišti, které vedla. Když se pak stala ředitelkou „metoďáku“, zasadila se o vznik oddělení vzdělávání, a tím i o významný kvantitativní a kvalitativní nárůst externích i interních vzdělávacích aktivit Národní knihovny. Jedním z jejich charakteristických rysů totiž bylo, že na vzdělání (a vzdělávání) kladla obrovský důraz.

Od svých spolupracovníků vyžadovala odbornou kvalifikaci, schopnost přednášet a publikovat; zásadní pro ni byla ochota pracovat v terénu (jezdit do knihoven) a (což se dnes úplně nenosí) preferovat práci před soukromím. V tom smyslu nám byla také příkladem. Knihovničinu totiž milovala a veřejné knihovny byly její život; měla v nich kamarády napříč republikou (respektovali ji i ti, kteří s ní nesouhlasili), znala samozřejmě dobře i problematiku dalších typů knihoven a pochopitelně důvěrně Národní knihovnu. Byla zkrátka to, čemu se říká knihovnice tělem i duší.

Z jejího vztahu k oboru logicky vyplývalo i její aktivní dlouholeté členství ve SKIP. Účastnila se všech akcí, vzdělávacích, rekreativních, nikdy nechyběla na členských schůzích, konferencích či sjezdech.

Jana byla otevřená, razantní, někdy trochu drsná, rozhodně si nebrala servítky, ale mělo to jednu velkou výhodu: byla rovná, vždycky jste věděli, na čem u ní jste. Když se jí něco nelíbilo, vypálila to hned, naplno a bez příkras, ale člověk se nemusel bát žádné zákeřné „rány zezadu“. Byla společenská, řečná, ráda mluvila a byla s lidmi. Měla také moc ráda děti (uměla to hlavně s puberťáky) a byla škoda, že jí samotné je osud nedopřál.

Milovala knížky, své auto a cestování v tu- i cizozemsku, pravidelně jezdila do svých milovaných severních Čech, kde měla „chalupu“. Byla dobrá řidička; řadu služebních cest jsme absolvovali s ní za volantem a zažili přitom spoustu legrace; na některé historky dodnes při společných setkáních s kolegy vzpomínáme.

Život k ní nebyl příliš vlídný, ale rvala se s ním poctivě a vytrvale. Nikdy nebyla bolestínská, nikdy si nestěžovala; za jejími úspěchy byla vždy ona příslovečná tvrdohlavost a zaťatost, dokázala si své „místo na slunci“ vyvzdorovat i proti nepřízni osudu. Pamatuji si ji vždycky „v čele pelotonu“, s hůlkou, kolébavou chůzí a v neuvěřitelném tempu; i přes svůj fyzický handicap předběhla většinu z nás ostatních. A předběhla nás i tentokrát… Budeme vzpomínat, Jano!

Jana Sodomková (zdroj: rodinný archiv)
Jana Sodomková (zdroj: rodinný archiv)

Za poskytnutí fotografií z rodinného archivu náleží poděkování Milanu Tinkovi.

Rozhovor

Mgr. Tomáš Foltýn: Vždy jsem se snažil stanovovat si reálné cíle

Od května 2021 je novým generálním ředitelem Národní knihovny ČR Mgr. Tomáš Foltýn. V následujícím rozhovoru prozrazuje, na kterých nejvýznamnějších projektech se podílel, jakými směry má v plánu rozvíjet Národní knihovnu ČR nebo které zahraniční knihovny pokládá za určitý vzor. (Rozhovor vznikl v dubnu 2021, tedy těsně před nástupem Mgr. Tomáše Foltýna do funkce, pozn. red.)

V Národní knihovně ČR pracujete již čtrnáct let. Mohl byste stručně představit nejdůležitější projekty, na kterých jste se zatím podílel?

Za dobu svého působení v Národní knihovně ČR jsem řešil řadu různorodých projektů. Většina z nich byla zaměřena do oblastí, kterým se dlouhodobě profesně věnuji – tj. zejména budování, správě, ochraně a trvalému uchování knihovních dokumentů včetně digitálních dat a v poslední době i vědní oblasti digitálních humanitních věd. Vybrat jen ty nejdůležitější projekty v podstatě nejde, neboť k přípravě a realizaci všech z nich jsem přistupoval se stejnou měrou odpovědnosti a odhodlání naplnit slíbené cíle. Pokud bych měl z poslední doby vyjmenovat alespoň ty nejzajímavější, tak bych uvedl projekt Knihy znovu nalezené, jenž cílil na průzkum provenienčních znaků, zpracování sbírky tzv. zednářské literatury a podniknutí širšího historického a archivního výzkumu. Díky úspěšně spolupráci s norskou organizací Stiftelsen Arkivet zabývající se mimo jiné výzkumem událostí druhé světové války a podporou demokratického smýšlení se zároveň podařilo vytvořit řadu odborných výstupů a edukačních nástrojů, které se uplatnily v praxi. Dalším projektem, který bych rád zmínil, je projekt INDIHU – vývoj nástrojů a infrastruktury pro digital humanities. Během jeho realizace byl vytvořen nástroj nazvaný INDIHU Exhibition, pomocí něhož řada institucí během epidemických opatření vytvářela různorodé virtuální výstavy. Jednoznačně se tak v praxi ukázalo, že myšlenky na vytvoření podobného volně dostupného nástroje položené již v roce 2015 byly nosné a pomohly kulturním institucím úspěšně překonat tuto složitou dobu.

Od začátku roku 2020 budete po Martinu Kocandovi a Vítu Richterovi již třetím generálním ředitelem Národní knihovny ČR. Jakými hlavními směry by se Národní knihovna pod Vaším vedením měla rozvíjet?

Ve svém působení bych chtěl nejprve navázat na aktivity svého předchůdce Víta Richtera, který si jako jeden ze svých hlavních cílů vytkl zprůhlednění aktivit knihovny směrem dovnitř instituce a zároveň i navenek směrem k celé knihovnické komunitě. Jde zejména o důkladnější propojení oblasti informačních technologií a ekonomického řízení instituce s odbornými aktivitami knihovny. V této větší otevřenosti a znovuobnovení funkční komunikace se za uplynulých devět měsíců podařilo udělat mnohé významné kroky, nicméně stále je co zlepšovat nejen uvnitř knihovny, ale i směrem k dalším knihovnám a kulturním institucím. V rámci odborných oblastí spadajících do gesce Národní knihovny ČR bych chtěl nadále rozvíjet klíčovou roli instituce v oblasti digitalizace, zpřístupnění a dlouhodobé ochrany digitálního obsahu včetně koordinační, standardizační a metodologické role knihovny. Dále bych chtěl podporovat veškeré činnosti knihovny v oblasti dlouhodobého uložení a ochrany fyzických fondů, postavení instituce jakožto významného centra vědy a výzkumu v oblasti knihovnictví, projekty a aktivity s celorepublikovou působností a přirozeně také modernizaci našich služeb a roli knihovny v oblasti vzdělávání. Zároveň se bude třeba věnovat i našim slabinám – podrobně je analyzovat a po důkladném vyhodnocení nastavit kroky k dalšímu rozvoji instituce.

Čeho byste rád dosáhl za první rok v nové funkci?
Vždy jsem se snažil stanovovat si reálné cíle. V průběhu prvního roku ve své funkci bych se tak chtěl zejména věnovat dalším krokům ve stabilizaci fungování instituce a naplnit významné procento úkolů, které se knihovna vytyčila na počátku roku 2021 v rámci souhrnu formulovaném v dokumentu „Hlavní úkoly Národní knihovny České republiky na rok 2021“. Zde jsou zaznamenány mnohé činnosti úzce navázané nejen na institucionální Koncepci stabilizace a rozvoje pro období let 2020 až 2023, ale zejména na platnou Koncepci rozvoje knihoven ČR na léta 2021–2027. Chtěl bych se také aktivně účastnit jednání oborových sdružení a významných konferencí a otevřeně zde prezentovat cíle a možnosti Národní knihovny ČR v krátkodobém i střednědobém horizontu.

Jak rozhodnutí kandidovat na novou pozici přijali Vaši blízcí?

Rozhodnutí podat přihlášku do výběrového řízení na pozici generálního ředitele Národní knihovny ČR jsem samozřejmě se svou rodinou konzultoval, stejně tak jako s blízkými spolupracovníky a kolegy, jichž si profesně velmi vážím. Rozhodování přirozeně nebylo jednoduché ani jednoznačné. Nakonec jsem se však rozhodl do výběrového řízení přihlásit, neboť mi další fungování instituce není lhostejné, cítím hlubokou úctu ke staleté tradici knihovny jako takové a zároveň jakousi povinnost morálního charakteru vůči kolegyním a kolegům, kteří Národní knihovně ČR zasvětili svůj profesní život. Předchozí věta může sice vyznívat pateticky, nicméně já to tak opravdu vnímám.

Co se podle Vás pracovníci Národní knihovny ČR za poslední nestandardní rok naučili nového? A co Vy osobně?

Co se naučili ostatní pracovníci Národní knihovny ČR, mohu jen těžko soudit. Jistě byli poznamenáni pandemickými opatřeními a museli se s nimi naučit vypořádat – například v rámci organizace práce, možností využívat ve větší míře práci z domova nebo organizovat jednání na bázi videokonferencí. Mě osobně poslední rok naučil, že si lidé v krizi umějí pomáhat; pokud chtějí, umí překonat mnohé pracovní i vnější překážky a v rámci instituce také to, že pokud je tu vedení organizace, které problémy řeší a posouvá knihovnu dále, tak to motivuje i ostatní. To je pro mě pozitivní zjištění, se kterým chci dále pracovat.

Jednou z možností dalšího rozvoje Národní knihovny ČR je i vybudování centrálního pracoviště pro ochranu fondů. Jak by takové pracoviště mělo v ideálním případě vypadat?

Komplexní popis fungování metodického centra konzervace a ochrany knihovních fondů by zabral velmi mnoho času. Je důkladně popsán v analýze, která byla zpracována odbornými pracovišti Odboru ochrany knihovních fondů, jež byla předložena Ministerstvu kultury ČR. Ve zkratce by toto centrum mělo vykonávat potřebnou koordinační a metodickou pomoc v dané oblasti, provádět školení v jednotlivých institucích, zabývat se výzkumnými aktivitami, provádět konzervátorské a restaurátorské zákroky a pomáhat institucím v případě živelných katastrof či jiných poškozeních fondů. Národní knihovna ČR tyto činnosti samozřejmě dělá i nyní, ale v případě vybudování metodického centra by došlo k zintenzivnění a posílení těchto aktivit.

Spolu s Vítem Richterem tradičně moderujete konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě. Co Vás nejvíce zaujalo na 21. ročníku v roce 2020?

Nechci mluvit o jednotlivých přednáškách a prezentujících – všichni byli skvělí. Poslední ročník byl výjimečný v tom, že byl kompletně online. Překvapil mě počet účastníků konference, kterých bylo v jeden moment více než 450, to, že konference proběhla až na pochopitelná drobná technická škobrtnutí naprosto bez chyby a že všichni prezentující si s omezeními danými virtuálním prostorem poradili s naprostou grácií.

Jste členem Ústřední knihovnické rady. Na které odborné oblasti se v rámci činnosti tohoto poradního orgánu zaměřujete?

V rámci svého působení v Ústřední knihovnické radě se přirozeně věnuji oblastem, které řeším i ve své odborné praxi. Jde o oblast digitalizace a digitálních dat a oblast ochrany knihovních fondů. V rámci druhé oblasti jsem odpovědným zpravodajem a řeším tak jednotlivé úkoly dané koncepcí.

Jste také členem programového výboru mezinárodních seminářů CASLIN, který společně pořádají české a slovenské knihovny. Kdybyste měl uvést přednášejícího, který Vás ve Vaší práci nejvíce ovlivnil, který by to byl? A proč?

Během seminářů CASLIN jsem potkal řadu osobností, které mě v mé kariéře ovlivnily. Jmenovat jen jednoho z nich by bylo neuctivé k ostatním. Spíše bych chtěl poznamenat, že seminář CASLIN vnímám jako akci unikátního charakteru, kde je možné otevřeně diskutovat o společenských změnách a jejich vlivu na knihovny, hloubat o filozofických otázkách, na něž byste jindy nenašli čas, a hovořit s kolegy, se kterými byste se jinde nepotkali, a vnímat jejich pohled na knihovnictví. Pozitivní elementem semináře je také to, že se každý rok objeví nějaká mladá zajímavá osobnost, která je schopná přednést a zároveň veřejně obhájit mnohé mnohdy neotřelé myšlenky.

Do knihovnických aktivit se zapojujete i na mezinárodní úrovni. Od roku 2017 jste členem zvláštní zájmové skupiny IFLA zaměřené na digitální humanitní vědy a bádání (Digital Humanities – Digital Scholarship Special Interest Group). Můžete stručně představit dosavadní aktivity skupiny a to, jak se na nich podílíte?

V rámci Digital Humanities – Digital Scholarship Special Interest Group jsou sdruženi zástupci významných světových knihoven a univerzitních pracovišť zabývající se digitálními humanitními vědami. Cílem pracovní skupiny je jednak zajistit odpovídající program na každoroční kongres IFLA, ale zároveň i navazovat kontakty na další mezinárodní pracovní skupiny zabývající se těmito otázkami a postupně připravovat různá doporučení pro rozvoj dané oblasti v knihovnách na celém světě. Pracovní skupina je vedena prof. Xuemao Wangem (University of Cincinnati). Každý z členů se podílí na činnostech skupiny stejným dílem dle aktuálních potřeb.

Které zahraniční národní knihovny pokládáte za určitý vzor a proč?

K tématu zahraničních vzorů bychom mohli hovořit celé hodiny. Každá národní knihovna je osobitá, nejen lokací, ale i svými povinnostmi a postavením v síti knihoven. Pokud bych měl uvést jen pár příkladů včetně krátkého zdůvodnění, tak bych zmínil Lotyšskou národní knihovnu (pro její roli ve společnosti), Řeckou národní knihovnu (pro její novostavbu propojenou do urbanistického městotvorného celku) či Bavorskou státní knihovnu (pro její prezentaci kulturního dědictví v symbióze mezi fyzickým a digitálním prostorem).

Na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice jste vystudoval obor kulturní dějiny a ve své diplomové práci jste se věnoval osobnosti barokního šlechtice Ferdinanda Augusta z Lobkowicz. Čím Vás zaujal? Může jeho osud a působení v něčem být inspirací i pro nás, i když nás od barokní doby dělí již několik staletí?

Ferdinand August z Lobkowicz byl zajímavým příkladem „pravého“ barokního kavalíra. Ke studiu jeho osobnosti jsem se dostal v návaznosti na výzkum tzv. kavalírských cest, jímž jsem se zabýval již během bakalářského studia. V rámci diplomové práce jsem se věnoval zejména právě jeho studijním a poznávacím cestám a dále pak i jeho kariéře v rámci habsburského dvora v roli císařského zástupce na zasedání říšského sněmu v Řezně v 90. letech 17. století. Srovnávat jeho dobu a současnost je opravdu v podstatě nemožné – platí to tak i o hledání inspirace.

Kterou knihu jste si v knihovně (ať už domovské Národní, nebo jiné) naposledy půjčil?

Budete se tomu možná smát, ale mezi poslední knihy, které jsem si půjčil z fondů Národní knihovny ČR, patří příručky k chovu zakrslých králíků, neboť mé děti si během doby covidové pořídily domácího mazlíčka.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v nové funkci!

Celostátní akce

Novinky na cestě S knížkou do života – vstup do nové etapy projektu

Jedním z velkých a dlouhodobých projektů SKIP na podporu rozvoje čtenářské gramotnosti, kreativity, komunikace a čtenářství je projekt S knížkou do života (Bookstart), který je adresován jednak netradiční uživatelské skupině – nejmenším dětem od jejich narození – a současně jedné z nejdůležitějších uživatelských skupin, pokud jde o rozvoj čtenářství, jejich rodičům. Jde o projekt, který v počátku vyvolal celou řadu diskusí a má v oboru nadšené propagátory i nedůvěřivé odpůrce. (V této souvislosti je možná zajímavé zmínit, že mimo obor po bližším seznámení s projektem reagují všichni dotyční velmi pozitivně, mnozí dokonce nadšeně a někteří se snaží všemožně pomáhat.) Za zmínku jistě stojí, že nad projektem opět převzal záštitu i ministr kultury Lubomír Zaorálek (připomínám, že v roce 2018 získal projekt cenu Knihovna roku v kategorii informační počin v poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb). Tato informace je první z novinek, o nichž zde chceme informovat.

Sady pro děti (a rodiče)

Letošním, tedy čtvrtým rokem vstoupil projekt do nové etapy. Především byla do zapojených knihoven distribuována nová sada pro děti ve věku od tří do šesti let, neboť „projektovým“ dětem, které začaly s rodiči knihovny navštěvovat v prvním roce narození, jsou letos již tři roky a tuto sadu jim projekt od počátku sliboval. Obsahuje novou originální knížku Chvilka pro pohádku (nové převyprávění klasických pohádek s řadou aktivizačních otázek a úkolů pro děti a rodiče a doplňkovým Pexetriem) od Ivony Březinové a s ilustracemi Báry Buchalové, dále tematicky uspořádaný seznam doporučené četby pro děti, komiksový metodický sešit (nakladatelství CREW), ukázkové číslo časopisu Puntík a další materiály; to vše v hezkém baťůžku. Knihovny, které si sadu objednaly, se shodují v nadšení z jeho obsahu i formy.

Rovněž nejmenší děti (od narození do tří let) dostávají letos do rukou nové sady, resp. nové leporelo. Po předchozích lidových říkadlech jde tentokrát rovněž o originální knížku půvabných veršů Radka Malého Předčítánky pro mrňata, kterou ilustrovala Lucie Dvořáková. Stojí za připomínku, že knížka byla navržena na cenu Magnesia Litera.

Sada s batůžkem (2021)
Sada s batůžkem (2021)

Sada s kufříkem (2021)
Sada s kufříkem (2021)

Záznam křtu sad je k dispozici na YouTube:

Již se také pracuje na výběru autorů pro nové sady, které by měly dostat děti v roce 2024. Sady jsou každoročně rozšiřovány a vylepšovány. Na podnět rodičů, kteří se projektu účastní, do nich v nejbližší době přibyde také podpora pro výtvarné či rukodělné aktivity s dětmi. Poslední novinkou, pokud jde o sady, je příprava alternativních forem publikací pro děti (a rodiče) se zrakovým a sluchovým handicapem. Ta je sice teprve v počátcích, ale je také předzvěstí posunu projektu na další úroveň.

Ve virtuálním prostoru

Významnou roli v podpoře, informovanosti knihoven i veřejnosti a propagaci projektu má jeho webfacebook. Lze zde nalézt všechny potřebné informace k projektu, zpětnou vazbu knihoven či rodičů, informace o publicitě projektu, tipy na aktivity pro děti a také pravidelný Zpravodaj informující o aktuálních událostech. Novinkou ve virtuálním světě je heslo S knížkou do života na Wikipedii. Není to novinka jediná. Doba covidová přiměla některé knihovny k převedení projektových aktivit s dětmi (a rodiči), případně metodické práce s rodiči do virtuální podoby. Na tuto problematiku, zejména s poukazem na autorskoprávní aspekty, se letos zaměřilo i jedno z online setkání zapojených knihoven. Zapomenout nesmíme ani na aktivity některých knihoven k podpoře a propojení projektů S knížkou do života a Čtení pomáhá.

Metodická pomoc

Knihovny zapojené do projektu nejsou na svou práci samy. Počátkem roku 2021 vydala Národní knihovna ČR novou metodickou příručku pro práci knihoven s dětmi ve věku od tří do šesti let (a jejich rodiči) Projekt S knížkou do života a čtenářská gramotnost, jejíž autorkou je PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. Jde již o čtvrtý metodický materiál k projektu (předchozími jsou zvláštní číslo Bulletinu SKIP S knížkou do života – projekt Bookstart v českém prostředí a samostatné publikace Jak na projekt S knížkou do života (Bookstart): metodická příručkaNápady, náměty a scénáře na setkání rodičů a nejmenších čtenářů v knihovnách) a připravuje se příručka další, zaměřená na logopedickou problematiku. Klub tvořivých knihovníků SKIP několikrát ročně nabízí pomoc v podobě nového čísla časopisu Malý tvořivec. Ze seminářů a konferencí připravovaných v krajích na rok 2020, většinou, bohužel, vzhledem k pandemii sešlo. Na rok 2021 byla proto připravena online setkání knihoven zapojených v projektu. Navíc byly krajským knihovnám také nabídnuty online workshopy o možnosti zapojení do projektu pro malé knihovny, které dosud zapojeny nejsou, případně pro jejich zřizovatele (proběhly mj. v Královéhradeckém a Pardubickém kraji). Celá řada aktivit se odehrává v oblasti propagace, za všechny jmenujme třeba nový propagační leták projektu v elektronické i v papírové podobě pro všechny zapojené knihovny nebo přípravu propagačního videospotu.

Závěrem

Poslední novinkou, kterou je třeba zmínit, je příprava průzkumu dopadu či významu projektu S knížkou do života na čtenářskou gramotnost dětí, které jím prošly. I v tomto smyslu již byly učiněny první kroky a do širších čtenářských průzkumů byly začleněny otázky týkající se povědomí rodičů o projektu i účasti v něm.

Projekt S knížkou do života je aktivitou s velkým potenciálem, který zatím není zdaleka využit, aktivitou, která se také v současné (a bohužel asi i v blízké budoucí) době jeví některým knihovnám jako v mnoha ohledech příliš náročná či dokonce nedosažitelná. Na druhé straně však existuje řada knihoven, které již dosáhly skvělých výsledků ve spolupráci se zřizovateli, partnery či které se velmi intenzivně věnují propagaci projektu všemi dostupnými cestami a prostředky. V těchto knihovnách již projekt zdomácněl, uživatelská skupina rodičů s nejmenšími dětmi roste, vznikají aktivní kluby, roste kvalita i počet aktivit. Vyjmenovat tyto knihovny zde nelze, lze jim však za tuto báječnou práci poděkovat, což bych tímto ráda učinila. Díky a hodně úspěchů!

Zároveň bych zde chtěla poděkovat těm knihovnám, které pomáhají zajišťovat hladký průběh celého projektu a obětavě se starají o jeho lepší perspektivu: Knihovně města Hradce Králové, Knihovně města Ostravy, Masarykově veřejné knihovně Vsetín, Městské knihovně Sedlčany, Knihovně Jiřího Mahena v Brně a Knihovně města Plzně.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny města Hradce Králové.

Recenze

Kniha ve 21. století: sborník z konference konané ve dnech 11.–13. 2. 2020 na Slezské univerzitě v Opavě

MRÁZOVÁ, Michaela (ed.). Kniha ve 21. století: sborník z konference konané ve dnech 11.–13. 2. 2020 na Slezské univerzitě v Opavě [online]. Vyd. 1. Ostrava: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, 2020 [cit. 2021-05-20]. 145 s. ISBN 978-80-7054-292-7. Dostupné z: http://k21.fpf.slu.cz/wp-content/uploads/2020/12/Sbornik_K21_2020_RC.pdf

V únoru 2020 se konala pravidelná konference Kniha ve 21. století, mezi jejíž spoluorganizátory se řadí i SKIP. Z jejího jednání je k dispozici sborník přednesených příspěvků.

Jednání bylo rozděleno do tří relativně samostatných oblastí. První nesla název Digitalizace a digitální služby. Ve sborníku jsou k dispozici tři přednesené příspěvky. První s názvem Digitální čtení v hybridním informačním prostoru si připravil prof. Ing. Milan Konvit, Ph.D., z Ústavu mediamatiky Fakulty sociálních a ekonomických Univerzity Komenského v Bratislavě. Zamyslel se v něm nad tím, jak se musí změnit koncept současné knihovny. Nestačí jen dodat techniku a informační zdroje na nových nosičích, ale je nutné vytvořit hybridní prostor, který spojí prostor fyzikální a virtuální. Spojujícím článkem je tzv. digitální metadimenze, kterou proudí data a informace mezi oběma prostory. Autor poukázal na souvislost s koncepcí noosféry podle V. I. Vernadského a P. Teilharda de Chardin, koncepcí tří světů K. R. Poppera a koncepcí infosféry L. Floridiho.

Druhý příspěvek nese název Stav digitalizace knihovních fondů v České republice a její využití v rešeršní a badatelské činnosti. Autorem je ing. Aleš Brožek. Konstatuje v něm, že digitalizace tištěných knih, novin a časopisů přináší nesporné výhody uživatelům. Informuje o existenci Registru digitalizace, jehož smyslem je zabránit duplicitní digitalizaci. Hlavní část je věnována plnotextovému vyhledávání, jeho výhodám, ale i úskalím.

Poslední částí této sekce je příspěvek Najnovšie poznatky z výskumu automatického rozpoznávania textov historických dokumentov prof. PhDr. Dušana Katuščáka, Ph.D., z Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Příspěvek popisuje evropský vědecký projekt základního výzkumu READ, ukončený v roce 2019, věnovaný rozvoji infrastruktury, která by postavila digitalizaci, automatické rozpoznávání, přepis a vyhledávání v historických dokumentech na technologicky nový základ.

Druhá oblast nese název Role knihoven ve vzdělávání. I v této sekci najdeme tři příspěvky. První se jmenuje Zapojení knihovníků do procesu vzdělávání studentů a přednesla ho Mgr. Pavlína Tassanyi z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě. Autorka popisuje tři různé způsoby informační podpory studentů poskytované v rámci neformálního vzdělávání v knihovnách. Jako hlavní uvádí přímou podporu, během které je knihovník v bezprostředním kontaktu se studentem a poskytuje specializované individuální poradenství v oblasti informační, mediální nebo jiné gramotnosti. Druhým způsobem je podpora zprostředkovaná, v níž se pracovník knihovny uplatňuje jako mentor studentů, kteří pak sami poskytují specializované služby. Třetí typ podpory je zaměřen na pedagogy. Pracovníci knihoven připravují materiály, zkušenosti a know-how, které mohou pedagogové přenést do své praxe a reagovat na problémy, které studenti řeší.

Druhý příspěvek pod názvem Knihovny a vzdělávání v době ekologické krize aneb Co jsme se od Grety Thunberg (ne)naučili? přednesl Mgr. Marek Timko, Ph.D., z Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Zabývá se rolí knihoven v situaci globální ekologické krize ve vztahu k některým aspektům současného vzdělávání a výchovy. Poukazuje na problematické fenomény současnosti, jako je nárůst nekritického myšlení, problém postpravdy, klima-skepticismus a ekologické popírání. Jako řešení se nabízí výchova a vzdělávání i v neformálním prostředí, tedy v prostředí knihoven. Knihovny by – v rámci své společenské odpovědnosti – měly aktivně šířit, rozvíjet a prosazovat myšlenky, postoje a cíle environmentální gramotnosti.

Třetí příspěvek nese název Centrum vzdělávání Městské knihovny Písek a připravil si jej Mgr. Roman Dub z Městské knihovny v Písku. Autor uvedl hlavní principy vzdělávacího programu Centra vzdělávání Písek a jejich aplikaci v rámci vzdělávací činnosti knihovny v nových rekonstruovaných prostorách. Příspěvek je zaměřen také na vliv architektonického a designového řešení na programovou nabídku knihovny. Vzdělávací program knihovny může být rozšířen i na oblast polytechnických oborů, přestože jazykové a čtenářské dovednosti a oblast osobního a sociálního rozvoje pravděpodobně zůstanou v knihovnách častější oblastí vzdělávání. Jako velmi úspěšné se ukázalo propojování komunitní a vzdělávací činnosti.

Největší prostor dostalo téma Architektura knihoven. Sborník přináší celkem pět příspěvků na toto téma. První z nich je nazván Knihovny a architektura a jeho autorem je doc. Ing. arch. Karel Hájek, Ph.D., z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Knihovny tradičně patří k významným stavbám měst a obcí, sloužícím nejširší veřejnosti. V současné době se knihovny transformují do podoby multifunkčních společenských center, jejichž významu také odpovídá jejich architektonické a dispoziční řešení. Příspěvek přibližuje vybrané zahraniční příklady z oblasti novostaveb i rekonstrukcí, včetně využití navazujícího veřejného prostoru. Text doprovází obrazová dokumentace.

Další příspěvek Univerzitní knihovna jako prostor pro umění na příkladu Parks Library, Iowa State University, USA je zaměřen na uvedenou knihovnu, kterou z vlastní zkušenosti popsala doc. Ing. arch. Eva Špačková, Ph.D., z Katedry architektury Fakulty stavební Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Jedná se o univerzitní knihovnu velké americké univerzity, kde jsou k dispozici knihy a další studijní, výukové a badatelské prameny a zdroje, ale zároveň představuje akademické komunitní centrum, a kromě toho slouží také jako galerie výtvarných děl.

Následující příspěvek Architektura knihoven pro 21. století – příklady ze zahraničí od Mgr. Jana Kamenického z Knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy shrnuje historii a současnost architektury knihoven. Formát zaznamenaných informací a znalostí sice podléhá změnám, ale poslání knihoven zůstává stejné. Proměnilo se ale chování jejich uživatelů a nároky na knihovní služby a knihovnickou práci. Příspěvek se na konkrétních příkladech ze zahraničí představuje, jak se v posledních letech tyto změny odrazily v architektuře knihoven.

Velmi zajímavý je příspěvek Koncept Smart Library od PhDr. Libuše Foberové, Ph.D., z Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Cílem příspěvku je poukázat na nové technické a technologické možnosti, které nabízí koncept Smart Library, o němž uvažuje Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě pro novostavbu, tzv. Černou kostku. Prvky jako fotovoltaika střeše, dešťová voda a další prvky zelené knihovny by měly doplnit novou plně samoobslužnou knihovnu. Ta nabídne studentům, pedagogům a vědcům prostory, v nichž se na budou učit pracovat i s vizualizací dat. Ambicí je vytvořit chytré prostředí pro testování technologických inovací ve výuce, skloubit fyzický prostor s digitálním a vytvořit kreativní veřejný prostor, který se stane centrem poznání ve 21. století. Příspěvek na konferenci Kniha ve 21. století z časových důvodů nezazněl, ale je zařazen do sborníku, protože tematicky doplňuje sekci Architektura knihoven.

Posledním článkem je Příspěvek Tomáše Procházky a jeho rodiny k rozvoji těšínského tisku – vznik, vývoj, rekonstrukce, digitalizace, jehož autorem je dr. hab. Zdzisław Gębołyś z Univerzity Kazimíra Velikého v Bydhošti. Provází nás historií tiskárny rodiny Procházků v Těšíně, které zahrnují více než dvě století. Autor se soustřeďuje především na technologický rozvoj tiskárny a na digitalizaci vydaných tisků.

Část sborníku věnovaná architektuře knihoven obsahuje řadu fotografií, modelů a nákresů, jak to ostatně toto téma vyžaduje. Sborník jako celek představuje zajímavý a aktuální informační zdroj pro vymezenou oblast.

Rodina, škola, knihovna: náš vztah ke čtení a co ho ovlivňuje (2018)

Autor: 

Číslo: 

Rubrika: 

Klíčová slova: 

TRÁVNÍČEK, Jiří. Rodina, škola, knihovna: náš vztah ke čtení a co ho ovlivňuje (2018). 1. vyd. Brno: Host, 2019. 180 s. ISBN 978-80-7577-994-6 a 978-80-7050-715-5.

Literární teoretik, historik a kritik Jiří Trávníček se tématem čtenářství zabývá již řadu let. Výsledky výzkumů české čtenářské kultury publikoval v knihách Čteme (2008), Čtenáři a internauti (2011) a Překnížkováno (2014). Publikace Rodina, škola, knihovna (2019) přináší výsledky zatím posledního výzkumu v této oblasti z roku 2018 a porovnává je s daty z předchozích let (z výzkumů provedených v letech 2007, 2010 a 2013).

Jedná se o originální monografii plnou tabulek a grafů, které jsou důkladně komentovány a hodnoceny, přitom výklad nasbíraných dat je na konci každé kapitoly doplněn krátkým shrnutím, které určitě ocení čtenáři, mezi jejichž koníčky statistika nepatří. Velké množství statistických údajů se může jevit čtenářsky nekomfortní, orientaci v předkládané publikaci ovšem usnadňuje její členění na sedm částí (Rámce, Čtení, Nabývání knih, Čas, Hodnoty, Čtenářská socializace, Závěry) a výstižně nazvané kapitoly. Ocenit lze také její grafické zpracování.

Hlavním tématem knihy je čtenářská socializace, tedy odpověď na otázku, jak se stáváme čtenáři. Autor je přesvědčen o tom, že největší roli hraje rodina a její význam je nenahraditelný. Škola již později nemůže vynahradit to, co bylo v rodině zanedbáno. Objevuje se dokonce názor, že často rozdíly mezi dětmi prohlubuje. Zásadní je pro autora vzor rodičů (zda sami čtou) a to, zda svým dětem předčítají. Z výzkumu vyplývá, že dvěma třetinám obyvatel České republiky někdo v jejich dětství předčítal a 73 % rodičů nebo prarodičů předčítalo či předčítá svým dětem a vnoučatům. Autor tvrdí, že „předčítat dítěti je žádoucí, nepředčítat mu je fatální“ (s. 29) a „předčítání dětem je činností s obrovským socializačním potenciálem“ (s. 134). Současně zdůrazňuje, že by se s předčítáním nemělo přestat ani po nástupu dítěte do školy.

I na dalších místech autor vyzdvihuje význam rodinných kulturních vzorců, které mají tendenci se v další generaci opakovat. Ukazuje, že podmínky, z nichž pocházíme, mají na rozvoj čtenářství větší vliv než pozdější dosažené vzdělání. Zároveň není důležitý ani sociální status, nebo příjem rodičů, ale spíše jejich vztah ke čtení a vlastní příklad. K rodině jako ke garantu rozvoje čtenářství se autor obrací i v samém závěru knihy a lituje, že je její význam v tomto ohledu zanedbáván. Výzkumem podložená skutečnost je, že není možné zaručit, že se z dítěte rodičů-čtenářů stane také čtenář, avšak dítě rodičů-nečtenářů má cestu ke čtení několikanásobně těžší.

Obecně stále platí, že alespoň jednu knihu ročně přečtou čtyři pětiny populace; velký rozdíl v míře čtení panuje mezi ženami a muži (ve prospěch žen) i mezi jednotlivými úrovněmi vzdělání. Na rozdíl od jiných zemí u nás však není výrazný rozdíl mezi městy a venkovem. Nejčastěji čtou lidé z věkové kategorie 65+ a nejpopulárnějším žánrem je současná oddechová beletrie; pokles čtenosti byl zaznamenán u časopisů.

Pozoruhodný je výsledek výzkumu vztahu respondentů k povinné/doporučené četbě, kde hraje roli kromě tradičních proměnných, jimiž jsou vzdělání a pohlaví/gender, také věk, přičemž nejlepší vztah k povinné četbě mají ti nejstarší, neméně pozitivní vztah naopak ti nejmladší, ačkoli by se bylo možné domnívat, že po vzniku rámcových vzdělávacích programů k takovému výsledku není důvod.

Česká společnost má velmi pozitivní vztah k veřejným knihovnám, přestože počet těch, kteří je navštěvují, údajně klesá. Ti, kdo knihovny nenavštěvují, uvádějí nejčastěji jako důvod nedostatek času. Zajímavou informací může být, že 37 % respondentů uvedlo, že ze služeb, které by měly veřejné knihovny nabízet, nejvíce postrádá občerstvení/kavárnu.

Naše domácí knihovny obsahují v průměru více knih než v jiných zemích. Zajímavá jsou zjištění, že velikost sídla nehraje v české čtenářské kultuře roli a častý čtenář má více společensko-kulturních zájmů. Čtení u nás neklesá s věkem a českou kulturní samozřejmostí je používat knihu jako dárek. Autor porovnává výzkumy čtenářské kultury v několika vybraných zemích; v této části je však publikace bohužel spíše stručnější.

Předmětem výzkumu bylo též čtení textů v digitálním prostředí. Autor opakuje známou skutečnost, že užívání internetu klasickému čtení nijak nevadí. Při porovnání četby tištěných a elektronických knih ovšem zdůrazňuje, jak důležitou roli při čtení hraje vnímání knihy hmatem. Uvádí, že čtení tištěných dokumentů vede k většímu soustředění a porozumění než čtení na obrazovce, protože „čtení je ze své povahy trojrozměrné“ (s. 19).

V dotaznících se poprvé objevily audioknihy, přičemž jako podstatné se jeví zjištění, že „ani e-knihy, ani audioknihy netvoří žádnou autonomní čtenářskou subkulturu. Prostě ti, kdo čtou knihy tištěné, sahají i k dalším dvěma formátům“ (s. 41). Audioknihu samotnou přitom autor nepovažuje za skutečnou knihu. Lze jen podotknout, že od doby konání výzkumu a zejména kvůli probíhající koronavirové pandemii význam elektronických knih a audioknih výrazně vzrostl.

Jako velice podnětnou vnímám poslední kapitolu obsahující doporučení nejen pro rodinu, školu a knihovnu, ale i pro veřejnost, média a stát. Je z nich zřejmé, že na podpoře a rozvoji čtenářství autorovi opravdu záleží. V závěru knihy nalezneme inspirativní seznam citované literatury a stručné resumé v anglickém jazyce, jež však přehledně a dostačujícím způsobem uvádí nejdůležitější grafy a výsledky výzkumu.

Předkládaná publikace je bezpochyby důležitým zdrojem informací pro všechny, kdo se problematikou čtenářské kultury zabývají, a může posloužit i jako podnět k promýšlení vlastního čtenářství a jeho vlivu na další generace.

Z odborných orgánů

Sekce Bezbariérové knihovny v roce 2020

Sekce služeb osobám se specifickými potřebami už od roku 2019 nese jméno Bezbariérové knihovny. Přejmenování sekce zpřehlednilo to, co je posláním sekce a co se nám v roce 2020 dařilo naplňovat – hledat a oceňovat bezbariérové knihovny, zpřístupňovat materiály o přístupnosti, propagovat téma v knihovnách.

V roce 2020 vstoupily do procesu certifikace tři poměrně velké knihovny. Vše se kvůli omezením, které přinesla pandemie covidu-19, časově posouvalo, protože některé indikátory je možné hodnotit jen při provozu knihovny s jejími čtenáři a uživateli. Objevily se také body, které knihovny splňovaly jen částečně a k dosažení plného ocenění je bylo nutné ještě dopracovat. Za sebe mohu říci, že zmíněné knihovny udělaly velký krok už v momentě, kdy se k hodnocení přihlásily, a ještě větší v okamžicích, kdy aktivně reagovaly na drobné úpravy, které byly k dosažení certifikátu ještě třeba. Velmi si toho vážíme a jejich odvahu a vytrvalost přejeme všem dalším knihovnám, které uvažují o svém posouzení z hlediska přístupnosti.

Od počátku roku 2020 přibyly ke knihovnám, které se mohou pyšnit oceněním Handicap Friendly, dvě nové knihovny, které jsou zároveň prvními nositelkami ocenění v kategoriích Handicap Friendly pro tělesné postižení a Handicap Friendly pro sluchové postižení:

Oběma knihovnám patří ocenění také za odvahu a za skvělý tým pracovníků, vedený ředitelkami těchto knihoven, PhDr. Šárkou Kašpárkovou z Knihovny Kroměřížska a Mgr. Blankou Konvalinkovou z Krajské vědecké knihovny v Liberci (libereckou knihovnu vedla do konce března 2021, kdy ji na postu vystřídala PhDr. Dana Petrýdesová, pozn. red.).

Na jaře 2021 navázalo hodnocení Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně, která si v roce 2020 zažádala o posouzení přístupnosti, ale opět kvůli protiepidemickým opatřením nebylo možné některé indikátory zhodnotit. Hodnocení bylo úspěšně dokončeno v dubnu 2021; knihovna získala certifikát Handicap Friendly pro oblast přístupnosti knihovny k osobám se zrakovým postižením.

V roce 2020 se nám dařilo hodnotit knihovny i díky finančnímu příspěvku SKIP, který se velkou měrou podílel na částce 5 000 Kč, které je stanovena pro hodnocení jedné knihovny. Finance byly použity na pokrytí nákladů s certifikací, na níž se podílí tým hodnotitelů. Finanční podpora ze strany SKIP pokračuje i v roce 2021, což může být motivační i pro další knihovny.

O tom, že je téma přístupnosti knihovnických služeb stále aktuální, a to nejen pro osoby se specifickými potřebami, ale pro všechny, kteří v této nestandardní době nemohou knihovny využívat naplno, jsme se přesvědčili všichni. Určitý návod, na co se zaměřit při tvorbě strategie pro přístupnou (přístupnější) knihovnu, nabízí série článků pro časopis Čtenář, kterou od roku 2020 garantují členové sekce. Za poslední měsíce jste si v nich mohli přečíst o tom, jak přesně probíhá proces certifikace knihovny, zaměřili jsme se na základní dokumenty knihoven po formální i obsahové stránce, na potřebné úpravy webových stránek knihovny a na organizace, které zastřešují osoby se specifickými potřebami a mohou knihovně být v řadě indikátorů nápomocny. V dalších tématech pro časopis Čtenář pokračujeme i v roce 2021, ale kromě nich nabízí sekce a její členové také konzultace všem knihovnám, které o zhodnocení přístupnosti uvažují.

Aktuálnost naplňování Standardu Handicap Friendly se projevila i v požadavcích na žádosti o grant z programu Ministerstva kultury Knihovna 21. století, čehož si velmi ceníme a věříme, že do budoucna bude více knihoven, které budou oceněny certifikátem Handicap Friendly.

V roce 2020 se sekce také podílela v pořadí již na třetím průzkumu o přístupnosti českých knihoven. Průzkumu se zúčasnilo 449 knihoven, převážně veřejných, malou část tvořily vysokoškolské a galerijní a muzejní knihovny. Zpráva z průzkumu je dostupná na portálu Informace pro knihovny.

V následujícím období nás čekají nové výzvy. Jaké? To možná ani sami nevíme. Doba je proměnlivá. Určitě se ale těšíme na další knihovny, které budou žádat o posouzení své přístupnosti osobám se specifickými potřebami.

Intenzivně také pracujeme na dalších příručkách z oblasti přístupnosti – v oblasti interkulturního knihovnictví a v oblasti přístupnosti knihoven pro rodiny s dětmi.

Kolektivní členové informují

Knižní dárek ke stému výročí založení dětské čítárny v Klatovech

Málokdo asi ví, jaká veliká událost se stala před sto lety v Klatovech. Dne 9. března 1921 zde byla slavnostně otevřena samostatná dětská čítárna. Jednalo se o počin na svou dobu dosti výjimečný a pro vývoj klatovského knihovnictví velmi významný. Ze zkušeností se zřizováním a provozem čítárny v Klatovech vycházela další města nejen u nás (Písek, Kutná Hora, Rokycany), ale i v zahraničí.

Vybudování dětské čítárny bylo velkým přáním učitele Josefa Aima. Když v roce 1918 přišel do Klatov na odpočinek, pustil se s velkým odhodláním do realizace svého snu. Jeho snaha a úsilí se vyplatily a sen se stal skutečností. Na slavnostní otevření dětské čítárny přišlo 135 chlapců a 83 děvčat! O jejím významu svědčí také slova státního instruktora, který městské knihovně v Písku radil: „Co se týče četby mládeže, doporučuji k úvaze zřízení zvláštní čítárny a poukazuji na vzorný a v každém ohledu zdařilý pokus v Klatovech.“ Čítárna fungovala samostatně až do roku 1951, kdy došlo k jejímu sloučení s veřejnou knihovnou.

Na úspěšné působení klatovské čítárny svoji činností navázalo a v současnosti pokračuje oddělení pro děti a mládež Městské knihovny Klatovy, kde rovněž vznikla myšlenka vydat ke stému jubileu knihu. Protože jsou děti milovníci pohádek, vyprávění, příběhů, tajemství, zázraků a fantazie, rozhodli jsme se vydat knihu bájí, legend a pověstí nejen z Klatov, ale i z širokého okolí. Ke spolupráci jsme přizvali našeho dlouholetého spolupracovníka a přítele, spisovatele a básníka Ondřeje Fibicha, který texty sesbíral, převyprávěl a zpracoval. Pověsti byly vybírány nejen ze zdrojů knihovny, ale i z muzea, a velkou částí přispěl i přímo pan Fibich ze svých sbírek. A jaká by to byla kniha pro děti, kdyby v ní chyběly ilustrace? Obrátili jsme se tedy na veřejnost s nabídkou, že se kdokoliv může podílet na výtvarném doprovodu knihy. Akce nesla název Perem a tuší. Zájemci dostali k dispozici dvacet pověstí, ke kterým mohli vytvořit ilustrace právě perem, tuší, tužkou. Nakonec tematické ilustraci věnovali svůj čas převážně děti z klatovské Základní umělecké školy Josefa Kličky. Ilustrace byly použity nejen do knihy, ale vznikla i skvělá výstava.

Dítě a vlk (Justýna Matějková, 11 let)
Dítě a vlk (Justýna Matějková, 11 let)

Kuchařské škádlení (Justýna Matějková, 11 let)
Kuchařské škádlení (Justýna Matějková, 11 let)

Mochtín nejsou Kydliny (Adam Tuček, 11 let)
Mochtín nejsou Kydliny (Adam Tuček, 11 let)

O názvu Klatov (Adam Tuček, 11 let)
O názvu Klatov (Adam Tuček, 11 let)

Panna Marie Klatovská (Anna Trnková, 10 let)
Panna Marie Klatovská (Anna Trnková, 10 let)

Strážný pařezem (Simona Baselidesová, 19 let)
Strážný pařezem (Simona Baselidesová, 19 let)

Kniha měla slavnostně přijít na svět za doprovodu hudebně-dramatického představení připraveného žáky Masarykovy základní školy Klatovy pod vedením paní učitelky Steinerové. Protože nám kvůli pandemickým omezením nebylo přáno setkat se naživo v prostorách jezuitského refektáře, představili jsme knihu pověstí alespoň online formou.

Plakát k akci
Plakát k akci

Ke zhlédnutí je na YouTube kanálu Refektáře jezuitské koleje Klatovy:

Ondřej Fibich při natáčení křtu
Ondřej Fibich při natáčení křtu

Vydání publikace Klatovské báje, legendy a pověsti dle starých záznamů finančně podpořilo město Klatovy a Plzeňský kraj. Kniha je k dostání v Městské knihovně Klatovy, v informačním centru a v regionálních knihkupectvích. Všem zájemcům ji rádi zašleme poštou.

Obrazový doprovod pochází z archivu Městské knihovny Klatovy.

Krajská knihovna Karlovy Vary již čtvrtým rokem spolupracuje s veřejnou knihovnou v litevské Ponevěži

Krajskou knihovnu Karlovy Vary oslovila v roce 2017 litevská veřejná knihovna – konkrétně Krajská veřejná knihovna Gabrielė Petkevičaitė-Bitė v Ponevěži (Panevėžys County Gabrielė Petkevičaitė-Bitė Public Library) – s žádostí o partnerskou spolupráci. Tamní knihovnice zaujaly aktivity karlovarské knihovny zaměřené pro handicapované občany.

Karlovarská krajská knihovna a služby pro handicapované

Krajská knihovna Karlovy Vary nabízí prostřednictvím Oddělení pro handicapované (od roku 1995) řadu zajímavých služeb a vzdělávacích aktivit. Disponujeme největší zvukovou knihovnou v Karlovarském kraji; čtenáři mohou v současné době využívat cca 5 000 audio titulů zaměřených na nevidomé a slabozraké uživatele. Pro tyto návštěvníky pořádáme pravidelné vzdělávací a kulturní akce. K dispozici máme i kompenzační pomůcky, čtecí lupy, speciální software atd. Knihovna též v minulosti zajistila řadu tlumočených přednášek pro neslyšící. Připravujeme také pravidelné vzdělávací akce pro mentálně postižené.

V rámci Literárního klubu v pobočce Lidická (viz blíže samostatný článek v č. 1/2020) organizujeme pravidelná setkávání seniorů. Právě oni se pak velmi rádi účastní i dalších kulturních a hudebních akcí i vzdělávacích aktivit, kterých pořádáme cca třicet v měsíci. Oblíbená je především tradiční Univerzita volného času a Virtuální Univerzita třetího věku.

V roce 2009 za své aktivity pro handicapované obdržela Krajská knihovna Karlovy Vary významné mezinárodní ocenění v soutěži Jodi Awards (soutěž probíhá ve Velké Británii). Na jaře 2011 krajská knihovna získala prestižní cenu v soutěži Mosty 2010 za aktivní přístup především k neslyšícím občanům (soutěž vyhlašuje Národní rada pro zdravotně postižené).

V červnu 2017 navštívily Krajskou knihovnu Karlovy Vary pracovnice litevské knihovny Toma Apnytė-Kirslienė a Virginija Švedienė. Účelem jejich návštěvy bylo inspirovat se zkušenostmi karlovarské knihovny v oblasti aktivit se zdravotně postiženými. Litevské knihovnice na oplátku seznámily české kolegy s litevským systémem veřejných knihoven, jeho aktuálními směry a prioritami, službami i projekty, které tamní knihovny realizují.

Michaela Kožíšková z karlovarské knihovnou s Tomou Apynyte-Kirsliene v karlovarské krajské knihovně
Michaela Kožíšková z karlovarské knihovnou s Tomou Apynyte-Kirsliene v karlovarské krajské knihovně

Jana Kučerová z karlovarské knihovny s litevskou knihovnicí Tomou Apynyte-Kirsliene v Karlových Varech
Jana Kučerová z karlovarské knihovny s litevskou knihovnicí Tomou Apynyte-Kirsliene v Karlových Varech

Během návštěvy byla podepsána partnerská smlouva o spolupráci mezi oběma knihovnami. Pro ponevěžskou knihovnu se jednalo o první mezinárodní dohodu o spolupráci podepsanou od roku 1990, kdy Litva znovu získala nezávislost.

Cílem spolupráce je výměna informací v oblasti knihovnictví, organizace společných vzdělávacích akcí k významným událostem v kulturním a společenském životě a šíření informací o kulturních a uměleckých projektech v těchto zemích. Očekává se vzájemné šíření dobrých profesionálních zkušeností prostřednictvím pořádání kulturních akcí a odborných stáží.

Jak litevské knihovnice hodnotí pracovní návštěvu v Karlových Varech?

Toma Apnytė-Kirslienė a Virginija Švedienė návštěvu shrnuly následujícími slovy:

Je nesmírně potěšující, že kolegové z karlovarské knihovny laskavě a rádi přijali iniciativu knihovny Gabrielė Petkevičaitė-Bitė, jejímž cílem bylo podepsat dohodu o spolupráci. Zvláštní zmínku si zaslouží upřímná pohostinnost a vstřícnost českých knihovníků. Jejich vřelá pozornost nás doprovázela po celou dobu naší návštěvy, a to nejenom při komunikaci o profesních záležitostech, ale také při poznávání krásného města Karlovy Vary. Během návštěvy v Krajské knihovně Karlovy Vary jsme se seznámily s jednotlivými odděleními krajské knihovny, zejména s činností Oddělení pro handicapované. Pracovníci karlovarské knihovny nám představili aktivity pro osoby se zdravotním postižením, ukázali nám speciální vybavení a zařízení pro nevidomé a slabozraké, které slouží k usnadnění jejich nelehkého života. Knihovníci z karlovarské knihovny nám také ukázali speciální fond pro děti se specifickými výukovými potřebami – tzv. Lekotéku (hry, hračky a pomůcky). Zúčastnily jsme se jedné z akcí pro zdravotně postižené – čtení knih. Jsme rády, že jsme mohly též prezentovat služby a aktivity naší litevské knihovny pro knihovníky krajské knihovny. Navštívily jsme též pobočku v Lidické ulici, která nabízí pravidelné aktivity pro seniory (Literární klub). Jsme rády, že jsme si mohly též prohlédnout krásné město Karlovy Vary.

Litevské knihovnice Virginija Švedienė a Toma Apynyte-Kirsliene s karlovarskou knihovnicí Táňou Pačískovou v prostorách pobočky Lidická
Litevské knihovnice Virginija Švedienė a Toma Apynyte-Kirsliene s karlovarskou knihovnicí Táňou Pačískovou v prostorách pobočky Lidická

Virginija Švedienė a Toma Apynyte-Kirsliene s pozornostmi z karlovarské knihovny
Virginija Švedienė a Toma Apynyte-Kirsliene s pozornostmi z karlovarské knihovny

Česká účast na mezinárodním sympoziu v Litvě

V roce 2018 navštívila projektová manažerka z Krajské knihovny Karlovy Vary Michaela Kožíšková veřejnou knihovnu Gabrielė Petkevičaitė-Bitė v Ponevěži a vystoupila na mezinárodním sympoziu Inovativní vzdělávací postupy v práci knihovníka. Litevským knihovníkům představila služby Krajské knihovny Karlovy Vary pro handicapované uživatele.

Michaela Kožíšková na sympoziu Inovativní vzdělávací postupy v práci knihovníka
Michaela Kožíšková na sympoziu Inovativní vzdělávací postupy v práci knihovníka

Michaela Kožíšková (vpředu uprostřed) s dalšími účastníky sympozia
Michaela Kožíšková (vpředu uprostřed) s dalšími účastníky sympozia

Virginija Švedienė s Michaelou Kožíškovou v ponevěžské knihovně
Virginija Švedienė s Michaelou Kožíškovou v ponevěžské knihovně

Ponevěžská knihovna ve zkratce

Veřejná knihovna Gabrielė Petkevičaitė-Bitė je první státní knihovnou a nejstarší státní kulturní institucí v Ponevěži; byla založena již v roce 1922. Dnes je hlavní knihovnou v severovýchodním regionu Litvy. Knihovna shromáždila největší univerzální sbírku publikací a organizuje různé kulturní a vzdělávací aktivity. Disponuje fondem o velikosti půl milionu dokumentů. Ročně do ní přijde přes půl milionu čtenářů a více než tři sta tisíc virtuálních návštěvníků. Knihovna zaměstnává přes sto pracovníků.

Jednou z hlavních priorit knihovny jsou aktivity zaměřené na digitální gramotnost. Knihovna je moderním inovačním centrem v regionu a poskytuje řadu vzdělávacích programů pro děti a mládež, které mají za cíl zvýšit zájem o knihy, dějiny země atd.

Pohled do přednáškové místnosti
Pohled do přednáškové místnosti

Pomocí interaktivních her knihovna podněcuje nadšení mladých pro technologie, stimuluje jejich zvědavost a udržuje zájem o knihy a čtení. Realizované inovativní nápady, které využívají technologie, zlepšují životy lidí a podporují celoživotní učení, zlepšují přístup ke službám knihovny pro osoby se zdravotním postižením, podporují pocit veřejného povědomí a zájem o místní historii.

Knihovna vítá návštěvníky novým prostorem pro mladé lidi, kteří hledají útulný koutek, v němž by mohli tvořit, meditovat a učit se. Zenová zóna je jedinečné místo v knihovně, kde si mohou návštěvníci odpočinout a na chvíli zapomenout na každodenní starosti. Je navržena tak, aby uvolnila mysl návštěvníků knihovny tím, že je obklopí zelenými rostlinami, mořským pískem a tichem.

Pohled do Zenové zóny
Pohled do Zenové zóny

Vedle Zenové zóny je v knihovně i speciální relaxační prostor
Vedle Zenové zóny je v knihovně i speciální relaxační prostor

Knihovna jako centrum kultury i vzdělávání

Významné kulturní osobnosti Litvy často nazývají knihovnu hlavním kulturním centrem ve městě – nejen proto, že akce jsou zdarma a vždy mají spoustu návštěvníků. Knihovna vytvořila udržitelné tradice a pod její střechou se konají jedinečné akce a probíhají kulturní projekty.

Od roku 1998 pořádá knihovna celostátní konferenci o studiu dějin knih a knihoven. Knihovna je jednou z nejdůležitějších institucí v Ponevěžském kraji, která chrání, dokumentuje a digitalizuje své dokumentární kulturní dědictví. Přispívá také k rozvoji národního portálu www.epaveldas.lt, což je databáze digitálního dědictví litevských knihoven, archivů a muzeí, a podílí se na rozšiřování evropské digitální knihovny Europeana.

Knihovna pořádá mezinárodní literární festivaly, výstavy profesionálního umění, vzdělávací konference na téma nových dějin Litvy, festival poezie mladých zpěváků, rozvíjí projekt pro mladé literáty a ilustrátory severovýchodní Litvy.

Literární festival v knihovně
Literární festival v knihovně

Z vernisáže výstavy

Z vernisáže výstavy
Z vernisáže výstavy

V knihovně nechybí ani konferenční sál
V knihovně nechybí ani konferenční sál

Ponevěž má legendární osobnost – režiséra Juozase Miltinise, který vytvořil intelektuální a filozofické divadlo. Svou bohatou osobní knihovnu věnoval veřejné knihovně Gabrielė Petkevičaitė-Bitė a v jeho bývalém bytě je dnes jedno z oddělení knihovny – Středisko pro studium odkazu Juozase Miltinise (Juozas Miltinis Heritage Study Center).

Michaela Kožíšková s litevskými kolegyněmi Angele a Reginou při návštěvě střediska v roce 2018
Michaela Kožíšková s litevskými kolegyněmi Angele a Reginou při návštěvě střediska v roce 2018

Součástí střediska je moderní expozice
Součástí střediska je moderní expozice

Středisko pořádá také různé akce
Středisko pořádá také různé akce

Veřejná knihovna Gabrielė Petkevičaitė-Bitė si zaslouží být nazývána centrem kultury a umění díky rozmanitosti akcí – od prezentací knih a čtení poezie přes koncerty klasické hudby po moderní taneční představení. Mladí lidé volí setkání s populárními hudebníky; mladí spisovatelé dávají přednost diskusi s vynikajícími osobnostmi veřejného života, světoznámými krajany.

Konají se tu i koncerty
Konají se tu i koncerty

Pohled do atria v knihovně
Pohled do atria v knihovně

V atriu se často konají výstavy výtvarného umění
V atriu se často konají výstavy výtvarného umění

Knihovna spolupracuje se vzdělávacími institucemi města, nevládními organizacemi, středními školami, velvyslanectvími. Je členem evropského programu spolupráce knihoven NAPLE Sister Libraries a má „sesterské knihovny“ ve Španělsku, Finsku a Polsku. Profesní vztahy potvrdily také dohody o spolupráci nejen s krajskou knihovnou v Karlových Varech, ale též např. v chorvatském městě Rijeka. V posledních letech se v knihovně úspěšně šíří myšlenka dobrovolnictví. Knihovna se vždy snaží naslouchat potřebám uživatelů knihovny a být otevřená novým nápadům.

Aktivity v době koronavirové

Pandemie koronaviru v Litvě omezila návštěvy kulturních institucí a narušila normální práci knihoven. Knihovna Gabrielė Petkevičaitė-Bitė však flexibilně hledala nová řešení a našla způsoby, jak udržet kontakt se svými návštěvníky. Protože uživatelé knihovny již nějakou dobu vyjadřují potřebu účastnit se akcí alespoň vzdáleně, zaměstnanci knihovny se pustili do realizace online akcí. Celé léto společně s různými litevskými vydavateli a autory budovali virtuální most Summer Book Fiesta. Diváci pak byli vyzváni, aby sledovali rozhovory s vydavateli a autory v době, která jim vyhovuje, nebo se aktivně účastnili diskusí během živých akcí.

Velmi úspěšný byl projekt Dny literatury a filmu XI. Jeho cílem je seznámit obyvatele Ponevěžského kraje s umělci oceněnými litevskými národními cenami. V roce 2020 byl formát akce zcela nový. Lidé byli pozváni do knihovny, kde sledovali film a hovořili s autory filmů a herci, nebo se mohli doma podívat na záznam.

Oddělení pro šíření regionálního dědictví zve zájemce k návštěvě virtuálních výstav. Vydává dokumenty upozorňující na jedinečná témata Ponevěžského kraje a kulturní realitu různých historických období. Středisko pro studium odkazu Juozase Miltinise vítá návštěvníky v obnoveném domě zakladatele činoherního divadla v Ponevěži a vyzývá je, aby cestovali na různá místa v Ponevěži. Oddělení také pořádá interaktivní hru.

Jednou z priorit knihovny Gabrielė Petkevičaitė-Bitė je vzdělávání dospělých. Proto pro své návštěvníky realizuje řadu vzdělávacích aktivit. Některé z nich se během pandemie přesunuly do virtuálního prostoru.

Velký zájem veřejnosti vzbudil anglický konverzační klub Popovídejme si (Let’s Talk), který v době pandemie nabízí skvělou sociální interakci. Návštěvníkům dává příležitost procvičit si konverzační dovednosti v cizím jazyce, poznat nové lidi a smysluplně trávit volný čas.

Anglický konverzační klub online
Anglický konverzační klub online

Prostřednictvím kulturních aktivit knihovna propojuje různé skupiny obyvatel – kreativní děti a mládež, vzdělané dospělé s vlasteneckým cítěním či seniory, kteří hledají duchovní bezpečí.

Závěrem

Veřejná knihovna Gabrielė Petkevičaitė-Bitė a Krajská knihovna Karlovy Vary pokračují v profesionální spolupráci, sdílení úspěšných zkušeností a inovativních nápadů, informací o událostech české a litevské kultury. Jedním z výsledků spolupráce je i článek V litevských veřejných knihovnách jsou autisté vítáni, který byl publikován v Bulletinu SKIP č. 3/4 (2020).

Fotografie pocházejí z archivu Krajské knihovny Karlovy Vary a z archivu Krajské veřejné knihovny Gabrielė Petkevičaitė-Bitė v Ponevěži.