Tradičně se s kolegy z ústecké knihovny zúčastňuji prvního dne knižního veletrhu Svět knihy. Důvod, proč jsem letos tradici porušil a nejel ústeckým autem ve čtvrtek, byl prostý. Jako čerstvý Pražák jsem usoudil, že pro mne bude zajímavější sobota, protože poznám atmosféru dne určeného pro laickou veřejnost.

Hned po vystoupení z tramvaje jsem si všiml dlouhé fronty u pokladen. Ocenil jsem skutečnost, že náš regionální výbor SKIP mne vybavil vstupenkou, takže jsem se frontě mohl vyhnout obloukem.

Před vstupem

I knihy mohou létat

Předpokládal jsem, že na veletrhu budou převládat Pražané a neknihovníci. Musel jsem se pousmát, když jsem hned při vstupu do areálu zahlédl jednoho z problémových čtenářů a aktivní dobrovolnici, oba z naší knihovny. Ten první si mne naštěstí nevšiml, takže jsem nemusel vyslechnout žádnou stížnost.

Na veletrh mne doprovodila manželka. Proto naše první kroky vedly do foyer, kde autorky kuchařek a knih o jídlech seznamovaly přítomné nejen s knihami, ale i jídly uvařenými podle nich. Právě tam Pavla Momčilová chystala několik polévek z knihy, kterou nazvala Polévkové štěstí. U varné desky jí pomáhala vnučka, další vnučky roznášely vzorky polévky na ochutnání a manžel prodával nejen její novinku, ale i další tituly této plodné autorky. Souborný katalog u jejího jména uvádí již 64 titulů. I po odečtení duplicit vzniklých např. chybným ISBN jí stále zůstává velký počet titulů. Milovníci zdigitalizovaných publikací potěší, že čtyři její tituly jsou vystaveny už i v Krameriích tří knihoven.

V davu návštěvníků jsem zahlédl Františku Vrbenskou, známou jako autorku fantasy literatury, která zároveň dlouhá léta působila v Národní knihovně ČR. Spěchala, aby společně se Zuzanou Hlouškovou uvedla další z antologií povídek psaných českými a slovenskými ženami. Já jsem dal přednost besedě s Eliškou Haškovou Coolidge o její životopisné knize Pět amerických prezidentů, česká babička a já. Čechoameričanka s šarmem, jak ji známe z televizních vystoupeních, odpovídala na otázky moderátorky i návštěvníků taktně ve chvíli, kdy se řeč stočila na politiku. Doporučila, abychom se snažili přebírat informace z více zdrojů. V Americe sleduje kromě CNN i kanál Fox News. U nás došla k poznání, že z novin by se nemělo opomíjet Právo.

Zbytek odpoledne jsem věnoval prohlídce stánků. Potěšilo mne, že většina jich byla umístěna na stejném místě jako v předchozích letech, a člověk tak neztrácel čas hledáním oblíbených nakladatelů. Ve střední hale na místě hlavního vystavovatele byl tentokrát rozsáhlý stánek s ruskou literaturou, což kupodivu nebylo v propagačním tisku zmiňováno. Hlavní témata byla letos tři: Genius loci v literatuře - M(ě/í)sto v hlavní roli, Kniha jako objekt a Audioknihy. To poslední se projevilo bohatým výběrem zvukových knih na stáncích dvaceti firem, včetně jedné zahraniční, rumunské CASA RADIO.

Letošnímu veletrhu vévodily audioknihy

Všech vystavovatelů bylo téměř 400. Udělalo mi radost, že vedle tradičního stánku Národní knihovny ČR v pavilonu a Městské knihovny v Praze na prostranství před pavilonem si na konci levého křídla pavilonu zaplatila místo Městská knihovna v Poličce. Nabízela na něm knížky svého vydavatelství Věci z Poličky. Ačkoliv novinkou byla poezie (knížka básní Jana Trávníčka), prodávala se dobře. Knihovna ji vydala v nákladu na současnou dobu nebývalém – 1 500 výtisků. Zvládla i elektronickou evidenci tržeb a při prodeji předmětů ze stánků tiskla stvrzenky. Na příštím ročníku se tato povinnost dotkne už i těch vystavovatelů, kteří prodávají pouze vlastní produkci.

Nechyběl ani tradiční stánek České televize

Novinkou byl naopak stan malých nakladatelů

Když jsem se k večeru prodíral k východu z výstaviště, uvědomil jsem si, že zájem o knihy stále trvá a že bychom se nemuseli obávat  nepotřebnosti našich institucí. Ne každý si totiž může koupit vše, co ho na stáncích lákalo. Knihovny tak zůstávají dobrou alternativou.

Autorkou fotografií (pořízených ve čtvrtek 10. května 2017) je Linda Jansová z Národní knihovny ČR.