O podzimním zájezdu Kavárny uprostřed Evropy aneb Kde je káva nejlepší?

Od čtvrtka 26. do neděle 29. září 2019 se knihovníci pražské organizace SKIP pod vedením Romana Giebische vydali proti proudu času do dob Rakouska-Uherska. Chystali jsme se projít nejslavnější kavárny, které vznikly v tomto období a dodnes čas císařství připomínají.

Strategicky jsme se ubytovali na bratislavských kolejích a odtud podnikali spanilé jízdy po kavárnách.

První den patřil Vídni. Kavárny zde byly vždy výjimečné a dodnes jich prý stále funguje jeden tisíc. To znamená, že od jedné k druhé musíte ujít v průměru sedm metrů. Od roku 2011 je vídeňská kavárenská kultura zapsána na seznamu UNESCO jako součást světového nehmotného dědictví. Mohli jsme se přesvědčit, že pro vídeňské kavárny jsou typické mramorové stolky, židle Thonet a noviny v držácích z ohýbaného dřeva. Kavárny dodnes označené zkratkou „k. u k.“ (kaiserlich und königlich) dodávaly zboží už na císařský dvůr. Najdete je v centru, ale pokud si v nich chcete posedět, musíte vystát frontu. Ačkoliv císařovna Sissi měla vášeň pro drastické diety, měla prý ráda zákusky a nechala si je posílat z „k. u k.“ dvorní cukrárny Demel. Protože jsou knihovníci svižní, stihli někteří i soubornou výstavu Albrechta Dürera v Albertině (jednalo se o 140 kreseb) a k tomu výstavu Od Moneta k Picassovi, kde byly vystaveny obrazy Kupky, Chagalla, Giacomettiho, Muncha nebo Picassa. Také jsme se mohli zúčastnit obrovské demonstrace na záchranu klimatu (byli na ní přítomni mladí, rodiče s malými dětmi i školní třídy, ale vše se odehrávalo odpoledne). A po cestě k autobusu jsme ještě mohli projít velkým bleším trhem, na který se šlo z Mariahilfer Strasse. Pozor! Ve Vídni si nedávejte vídeňskou kávu – opravdu ji neznají a přivedete je do rozpaků. Dobrá zpráva pro ty, kteří stejně jako já dávají před sachrem přednost něčemu méně sladkému – i v některých kavárnách si můžete objednat Wiener Schnitzel mit Salat.

Chrám sv. Štěpána ve Vídni
Chrám sv. Štěpána ve Vídni

Druhý den jsme se vydali do Budapešti, kde do druhé světové války fungovalo pět set kaváren. Mohli jste zde potkat Franze Kafku, Charlese Chaplina, Alfreda Hitchcocka nebo Marlene Dietrichovou. Dnes jich můžete navštívit 195. V některých kavárnách si můžete připadat jako na zámku. Duch mocnářství se z kaváren nedal vyhnat. Naše první zastávka byla v kavárně Gerbaud. K Pešti samozřejmě patří Dobošův dort a řez Esterházy. A potom jsme se procházeli po nábřeží, po třídě Andrássyho a v přilehlých uličkách. Opět musím přiznat, že Doboš je výborný, ale taková gulášová polévka... Ještě nelze vynechat oblíbenou hlášku vedoucího výpravy: „Odjíždíme v 17.00. Pokud to nestihnete, je výborné vlakové spojení do Bratislavy.“

Budapešťská secese
Budapešťská secese

Kavárna Gebaud v Budapešti
Kavárna Gebaud v Budapešti

Neděli jsme strávili v Bratislavě. Po procházce centrem (které bylo zatím bez turistů, ti dorazili až po nás) někteří navštívili Kaffe Mayer. Začít den (hlavně neděli) s řezem Kardinál a ryzlinkem je vlastně rozumné. I ti, kteří navštívili historickou cukrárnu Konditorei Kormúth, byli velmi spokojeni. Protože jsme knihovníci, nemohli jsme opustit Bratislavu bez návštěvy knihkupectví Martinus. To, že jsem zde musela nakoupit knihy, je samozřejmé. Ale největší radost mi udělaly děti, které odtud nechtěly odejít, protože si mohly hrát s knihami a ty větší z nich si četly.

Dezerty v Kaffe Mayer v Bratislavě
Dezerty v Kaffe Mayer v Bratislavě

Exkurze v knihkupectví Martinus v Bratislavě
Exkurze v knihkupectví Martinus v Bratislavě

Jeden z propagačních předmětů knihkupectví
Jeden z propagačních předmětů knihkupectví

To byl ideální konec našeho putování. A kde je káva nejlepší? Na to si asi nejlépe odpovíte sami. A pokud ne, je nejvyšší čas vydat se na cesty.

Fotografie poskytl Roman Giebisch z Národní knihovny ČR.

Vaše hodnocení: 'dávám palec dolů'.

Komentáře k článku