Projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, který běží už jedenáctým rokem, se pobočka Hladnovská, která je součástí Knihovny města Ostravy, zúčastnila letos poprvé.
Jako knihovnice této pobočky jsme na zkoušku oslovily paní učitelku ze Základní školy Pěší v Muglinově. Ta s účastí ochotně souhlasila a se svými prvňáčky začala chodit do knihovny hned od září, aby si děti pěstovaly vztah ke knihám a četbě. A my jsme se s chutí pustily do práce a vymýšlení akcí.
První setkání jsme naplánovaly na listopad. Pro prvňáčky jsme si připravily besedu s názvem Nechytej mě za slovo. Beseda byla inspirována knihou Kláry Smolíkové. Seznámili jsme se s malou čerticí Dorkou, která bydlí se svou babičkou a někdy ji překvapí babiččina moudra. Ne všechno, co babička řekne, může brát Dorka doslova, a tak jsme se s dětmi bavily o tom, co znamená, když nám dospělý řekne třeba hoď sebou nebo poper se s úkoly, že to neznamená mlátit sebou o zem ani se šermovat se sešitem matematiky. Besedu jsme proložily i drobnými úkoly – například vymyslet co nejvíce významů ke slovům jako kolínka, lístek, koruna – a děti přemýšlely, až se jim z hlav kouřilo.
V předvánočním čase jsme pro prvňáčky připravily povídání o vánočních tradicích a zvycích. Některé jsme si i vyzkoušeli – házeli jsme papučí, rozkrajovali jablíčka a ořechy. Děti nám vyprávěly, jak slaví Vánoce doma, a nakreslily, co by si nejvíce přály pod stromeček. S prvňáčky jsme si také přečetli pohádku O pyšné vánoční hvězdičce, která se povyšovala nad ostatní cukroví a na svou pýchu doplatila. Pro rodiče jsme vyrobili vánoční přání.
Lednové setkání bylo zaměřeno na etiketu. S dětmi jsme si povídaly o slušném chování – od základního pozdravu až po stolování. Děti si vyzkoušely různé situace, z obrázků zjišťovaly, co je správné. Přečetli jsme si společně pohádku o tom, že draka je lepší pozdravit – Honza vysvobodil princeznu tím, že draka slušně pozdravil a poprosil ho, zda může princeznu odvést domů. Jen díky slušnému jednání na draka zapůsobil a princeznu zachránil. Abychom se přesvědčily, jak jsou děti kované v etiketě, zahráli jsme si hru Nešťourej se v nose.
Další setkání proběhlo v březnu, kdy jsme nahlédli pod pokličku různorodých povolání. Povídali jsme si o tom, co lidé dělali v dávných dobách (například kdo byl apatykář, forman či krumpléř) a která povolání bychom v té době určitě vykonávat nechtěli. Asi nejvíce děti zaujalo povolání pradleny ve starověkém Římě – ta totiž máčela prádlo v lidské moči. Nato jsme procházeli dnešní povolání a povídali si o tom, čím by děti chtěly být, až vyrostou, a co by je bavilo. Zahráli jsme si i pantomimu. Každé dítě si z klobouku vytáhlo lísteček s povoláním, které se pak snažilo předvést tak, aby ostatní děti poznaly, čím vlastně je.
Poslední setkání před slavnostním předáváním knížek bylo zaměřeno na téma Jak se stát mistrem vypravěčem. Představili jsme si velkého dramatika Williama Shakespeara a pak už jsme si povídali o tom, jak vzniká příběh. Kdo se chce stát spisovatelem, musí se dívat kolem sebe a mít u sebe blok a tužku a hned si zapisovat nápady. Těch je kolem nás totiž nespočetně. Můžeme psát o sobě nebo si vymýšlet nové světy a postavy. Společně jsme si vytvořili knihu O statečném Beránkovi, kterou děti i ilustrovaly.
Jak se stát mistrem vypravěčem
Zkusili jsme si nakreslit komiks a povídali si o tom, co znázorňují komiksové bubliny a jak je používat. Nevynechali jsme ani hru na novináře (a jako správní novináři jsme si vyrobili průkazy a dělali rozhovory se známými osobnostmi). Po besedě už chtěl každý být spisovatelem a novinářem.
V červnu jsme děti pozvaly na slavnostní ukončení projektu. Poděkovaly jsme jim, že s námi hezky spolupracovaly. Odměnou jim byla krásná kniha básniček Kde se krky nenosí a upomínková listina na účast na projektu. Poděkovaly jsme i paní učitelce, že k nám děti přivedla a docházela pravidelně na besedy.
Pro nás byla odměnou za hodiny strávené vymýšlením akcí radost dětí a hlavně to, že se k nám rády vrací i s rodiči, aby si vybraly nějakou hezkou knihu.
Projekt měl úspěch a my se rády zúčastníme i příštího ročníku.
Autorkou fotografií je Květoslava Gattnarová z Knihovny města Ostravy, pobočky Hladnovská.
Komentáře k článku