Městská knihovna Dobříš pořádala ve dnech 3. až 4. srpna 2018 konferenci Nejlepší Peroutka českých dějin. Uvítala nás paní ředitelka Mgr. Kateřina Pechová. Představila přednášejícího pana Martina Gromana, předsedu Společnosti Ferdinanda Peroutky. V knihovně jsme si vyslechli rozhlasový pořad o Peroutkovi, pak následovala přednáška a beseda. Uvádím některá fakta, která jsme se dověděli.

Městská knihovna Dobříš

Peroutka ve zkratce

Ferdinand Peroutka, šéfredaktor revue Přítomnost, chtěl být novinářem už ve svých dvanácti letech. Od roku 1913 psal denně. Za první republiky se články v novinách nepodepisovaly, dnes je problém určit autory. Peroutka byl samouk, nedokončil oktávu, žák byl drzý, úsečný. Jeden profesor ve škole přečetl jeho práci a rovnou ho třídě představil jako budoucího spisovatele. Peroutka se vyhnul odvodu, v jeho životě jsou v té době bílá místa. T. G. Masaryk mu dal milión korun, aby mohl založit časopis. Peroutka si psal, co chtěl, s tím mohl mít Masaryk problém, konstruktivně kritizoval i jeho.

Němci Peroutku na šest let zavřeli, prošel koncentračními tábory Dachau a Buchenwald. Němci obnovili Peroutkovu Přítomnost, ale neúspěšně – Češi ji pochopitelně nečetli. V roce 1944 Němci nabídli Peroutkovi spolupráci jako novináři, ten to odmítl.

V letech 1945–1948 se Peroutka věnoval literatuře. Stal se redaktorem Lidových novin. Stává se oponentem orientace na SSSR, je vyloučen ze syndikátů novinářů.

V dubnu 1948 odchází do exilu v USA. Odešel s ženou Marií, která byla těžce nemocná, a svou sekretářkou Slávkou. Slávku chytili při přechodu, to nesl Peroutka velmi těžce. Později se do USA dostala. V květnu 1951 začal Peroutka pracovat ve Svobodné Evropě. Neměl blízké americké přátele, ale stýkal se hodně s Čechy v USA.

Peroutka se stal kronikářem první republiky, měl bravurní styl, byl mistr v ironii a sžíravosti. Nedělal žádná velká gesta, nedával do svých spisů emoce, měl odtažitý projev. Realitu nahlížel chladně. On přemýšlel konstruktivně dopředu. Noc před odchodem do koncentračního tábora řekl: „Jestli se vrátím, jak jim to odpustím, co nám udělali.“

Peroutka rád jezdil na Medvědí boudu, na letní byt do Strže. V USA měl chatu. On byl neobčan, neměl nikde příslušnost. Nepožádal v USA o občanství.

S Čapkem se potkával v novinách, ve druhé polovině 30. let se sblížili víc. Přátelili se až do konce Čapkova života. V roce 1968 se s Peroutkou v USA setkal Havel.

V letech 1948–1978 žil v českém prostředí, dvěma jazyky se u nich nemluvilo. Měl depresi, jeho dílo nikdo neznal. Věděl, že přežil svou dobu. Měl pocit, že jeho život byl marný, odešel nespokojen.

Další program

V sobotu bylo v knihovně na večer čtení povídky Františka Langera 7 hodin 35 minut, kterého se ujali zaměstnanci knihovny.

Čtení povídky Františka Langera

Druhý den jsme navštívili Strž a prohlédli si expozici. Tam jsme vyslechli stručný výklad o pátečnících. Cestou na Strž jsme hráli hru právě na téma pátečníků.

Čapkova Strž

Autorkou fotografií je Květa Hedvíková z Národní knihovny ČR.