Konference Nejlepší Peroutka českých dějin v Městské knihovně Dobříš [1]

Městská knihovna Dobříš [8] pořádala ve dnech 3. až 4. srpna 2018 konferenci Nejlepší Peroutka českých dějin [9]. Uvítala nás paní ředitelka Mgr. Kateřina Pechová. Představila přednášejícího pana Martina Gromana, předsedu Společnosti Ferdinanda Peroutky [10]. V knihovně jsme si vyslechli rozhlasový pořad o Peroutkovi, pak následovala přednáška a beseda. Uvádím některá fakta, která jsme se dověděli.

[11]
Městská knihovna Dobříš

Peroutka ve zkratce

Ferdinand Peroutka, šéfredaktor revue Přítomnost [12], chtěl být novinářem už ve svých dvanácti letech. Od roku 1913 psal denně. Za první republiky se články v novinách nepodepisovaly, dnes je problém určit autory. Peroutka byl samouk, nedokončil oktávu, žák byl drzý, úsečný. Jeden profesor ve škole přečetl jeho práci a rovnou ho třídě představil jako budoucího spisovatele. Peroutka se vyhnul odvodu, v jeho životě jsou v té době bílá místa. T. G. Masaryk mu dal milión korun, aby mohl založit časopis. Peroutka si psal, co chtěl, s tím mohl mít Masaryk problém, konstruktivně kritizoval i jeho.

Němci Peroutku na šest let zavřeli, prošel koncentračními tábory Dachau a Buchenwald. Němci obnovili Peroutkovu Přítomnost, ale neúspěšně – Češi ji pochopitelně nečetli. V roce 1944 Němci nabídli Peroutkovi spolupráci jako novináři, ten to odmítl.

V letech 1945–1948 se Peroutka věnoval literatuře. Stal se redaktorem Lidových novin. Stává se oponentem orientace na SSSR, je vyloučen ze syndikátů novinářů.

V dubnu 1948 odchází do exilu v USA. Odešel s ženou Marií, která byla těžce nemocná, a svou sekretářkou Slávkou. Slávku chytili při přechodu, to nesl Peroutka velmi těžce. Později se do USA dostala. V květnu 1951 začal Peroutka pracovat ve Svobodné Evropě. Neměl blízké americké přátele, ale stýkal se hodně s Čechy v USA.

Peroutka se stal kronikářem první republiky, měl bravurní styl, byl mistr v ironii a sžíravosti. Nedělal žádná velká gesta, nedával do svých spisů emoce, měl odtažitý projev. Realitu nahlížel chladně. On přemýšlel konstruktivně dopředu. Noc před odchodem do koncentračního tábora řekl: „Jestli se vrátím, jak jim to odpustím, co nám udělali.“

Peroutka rád jezdil na Medvědí boudu, na letní byt do Strže. V USA měl chatu. On byl neobčan, neměl nikde příslušnost. Nepožádal v USA o občanství.

S Čapkem se potkával v novinách, ve druhé polovině 30. let se sblížili víc. Přátelili se až do konce Čapkova života. V roce 1968 se s Peroutkou v USA setkal Havel.

V letech 1948–1978 žil v českém prostředí, dvěma jazyky se u nich nemluvilo. Měl depresi, jeho dílo nikdo neznal. Věděl, že přežil svou dobu. Měl pocit, že jeho život byl marný, odešel nespokojen.

Další program

V sobotu bylo v knihovně na večer čtení povídky Františka Langera 7 hodin 35 minut, kterého se ujali zaměstnanci knihovny.

[13]
Čtení povídky Františka Langera

Druhý den jsme navštívili Strž [14] a prohlédli si expozici. Tam jsme vyslechli stručný výklad o pátečnících. Cestou na Strž jsme hráli hru právě na téma pátečníků.

[15]

[16]
Čapkova Strž

Autorkou fotografií je Květa Hedvíková z Národní knihovny ČR.