Mgr. Jindra Tužilová: Soutěž Knihovna JINAK letos přilákala rovnou stovku účastníků

Mgr. Jindra Tužilová působí ve Svazu měst a obcí České republiky – zabývá se řadou oblastí od sociální a rodinné problematiky až po zdravotnictví a kulturu. Mezi její aktivity patří i organizace mezi knihovnami stále oblíbenější soutěže Knihovna JINAK.

Mohla byste našim čtenářům – především knihovníkům – nejprve v několika větách představit cíle a hlavní aktivity Svazu měst a obcí ČR (SMO ČR)?

Svaz měst a obcí České republiky je celostátní dobrovolnou nepolitickou a především nevládní organizací. Členy Svazu jsou téměř všechna větší města a také obce. V tuto chvíli máme více než dva a půl tisíce členů (obcí), což v počtu obyvatel představuje osm milionů obyvatel ČR. Svaz je největší organizací tohoto druhu, a proto je partnerem pro vládní i parlamentní politickou reprezentaci, je připomínkovým místem, podílí se na přípravě a tvorbě návrhů legislativních i nelegislativních opatření v oblastech týkajících se kompetencí obcí a za práva měst a obcí bojuje.

V kterých oblastech SMO ČR spolupracuje s knihovnami?

Kromě legislativy, kterou připomínkujeme, se snažíme podporovat knihovny například soutěží Knihovna JINAK. Co se partnerství s organizacemi týče, nejvíce spolupracujeme se SKIPem, který je pro nás vztyčným důstojníkem a místem, kam se obracíme pro pomoc, konzultaci či spolupráci.

Existují podle Vás některé další oblasti, o které by se stávající spolupráce mohla rozšířit, nebo oblasti, ve kterých by se mohla prohloubit? A pokud ano, které to jsou?

Podporujeme soutěž Knihovna roku a Týden knihoven, kdy vítězi kategorie Městská knihovna roku věnujeme knihobudku. Také se snažíme maximálně přenášet informace jak do území, tak i zpět. V minulém roce jsme se SKIPem spolupracovali na přípravě nynějšího projektu S knížkou do života (Bookstart). Smyslem projektu je ve spolupráci s městy a obcemi pěstovat lásku ke knihám už od kolébky. Rodiče právě během vítání občánků dostávají knížky pro své děti a jsou tak motivováni svými dětem předčítat. Láska ke čtení vzniká v rodině.

Velmi zajímavým počinem, který si zaslouženě získal pozornost knihoven i veřejnosti, je soutěž Knihovna JINAK. Ta se letos koná již potřetí. Jak vlastně myšlenka uspořádat tuto soutěž vznikla?

Tato soutěž vznikla díky mé skvělé šéfové Květě Halanové, bývalé starostce Jílového u Prahy, která mi dala volnou ruku a důvěřovala mému nápadu podpořit jinakost v přístupu. Abych byla upřímná, vlastně ten nápad vzešel z mé sobeckosti, protože sama upřednostňuji „jiné“ postupy, věřím v inovace a příklady dobré praxe. A proto mě napadlo podpořit „rebely“, kteří v knihovnách zvedají prach a dělají něco jinak.

A jakým způsobem soutěž propagujete? Předpokládám správně, že hlavní roli v tomto případě asi bude hrát Facebook?

Hlavní je asi odvaha dělat něco jinak a do soutěže se přihlásit. Zbytek je formalita – zašlete jednu fotografii a popis činnosti a pak už se jen kliká a sdílí na našem facebookovém profilu.

Kolik knihoven a kolik hlasujících se do soutěže v prvních dvou ročnících zapojilo?

První i druhý ročník byl o necelých třiceti knihovnách, které se osmělily a přihlásily. Třetí ročník, který nedávno skončil, ovšem představoval čistou stovku soutěžících a musím říct, že jen zpracovat všechny přihlášky bylo opravdu náročné. Ale udělalo mi to obrovskou radost. Hlasujících bylo na tisícovku.

Co vlastně nejčastěji knihovny dělají jinak?

Vždycky je mi líto, že musím být jako organizátor nestranná, protože jinak bych soutěžícím dávala hlasy a nadšeně jejich fotky komentovala. Knihovny totiž dokážou dělat všechno jinak. Mají úžasné nápady, pomáhají seniorům, pracují s dětmi, se psy, pořádají víkendové akce, je toho opravdu mnoho. A věřím, že to nejsou jen ty, které se přihlásily. Vidím, jak se to přístup v knihovnách mění a to je fajn. Pro ty, kteří ještě se změnami nezačali, nebo nevědí jak, je soutěž zase dobrým návodem.

Letos se koná již 24. ročník soutěže Vesnice roku, kterou pořádá právě SMO ČR. Může se v této soutěži vůbec dobře umístit obec, pokud by se vzorně nestarala o svou knihovnu a její rozvoj?

Nejsem hodnotitelem, to jsou naši členové, takže neznám přesná kritéria, nicméně si nedokážu představit, že by obec se zanedbanou knihovnou mohla aspirovat na titul vítěze Vesnice roku. Knihovna je základ.

Co se podle Vás ve veřejných knihovnách zřizovaných obcemi a městy v poslední době nejvíce daří měnit k lepšímu?

Mění se hlavně přístup. Vztah mezi knihovníkem a obcí je důležitý, a pokud se ze zastupitelů a knihovníků stanou sparring partneři, je to na práci knihovny opravdu poznat.

V čem jsou podle Vás naopak ještě rezervy?

Neřekla bych rezervy, ale obecně i zde je nedostatek financí. Nejen na nákup nového fondu, ale především na lidský potenciál a také na renovaci knihovny. Prostory jsou pro mnoho knihoven zásadní. Dojem z knihovny velmi ovlivňuje prostor, ve kterém se knihovna nachází. Novým trendem jsou otevřené prosvětlené místnosti, multifunkční posezení, minimum regálů a to jsou změny, které potřebují investice. A bohužel ve financování je kultura vždy na posledním místě.

Máte zkušenosti s dlouhodobými pobyty v zahraničí. Podařilo se Vám při nich navštívit také knihovny? A pokud ano, jaký na Vás udělaly dojem? Mohou se jimi české knihovny v něčem inspirovat?

Když jsem bydlela v zahraničí, tak jsem chodila nejčastěji na dvě místa. Do knihoven a do kostelů. Nebyla mi tam zima, nepršelo tam, byl tam klid a bylo to pro mě místo na srovnání si myšlenek a pocitů, když mi chyběla rodina nebo rodný jazyk. V zahraničí se žije více komunitně a kontaktně. Je běžné, že se lidé zdraví a tak nějak se vás ujmou už po příchodu. Zároveň nic není problém, zákazů není tolik a „kniha se opravdu nehodnotí podle obálky“, pokud bych to měla popsat po knihovnicku. Byla jsem v univerzitních i komunitních knihovnách a můžu říct, že se hodně pracuje s barvami, architekturou prostoru, s moderním uměním, které má místo vedle tradice, a to je něco, co bych uvítala i u nás. Bavily mě vtipné nápisy a vychytávky, které zpříjemňovaly pobyt v knihovně. Myslím si, že obecně je hlavní se nebát, být kontaktní a komunikativní, ctít tradice, ale zároveň být otevřený novým věcem. (Napsala potetovaná právnička.)

Děkuji za rozhovor!

Vaše hodnocení: 'dávám palec dolů'.

Komentáře k článku