Když jsme v Městské knihovně Přelouč plánovali letošní Týden knihoven, bylo jaro a tak nějak jsme tušili, že podzim nebude o moc veselejší.

V září jsme se pěkně roztrénovali, protože se sešly tři faktory náročné na čas i organizaci.

Školy propadly panice, že budou zase fungovat jen online a snažily se nahradit rychle všechny jarní ,,iniciační“ akce, tedy pasování a klíčování. Pasovali jsme v obřadní síni, v knihovně i na školním hřišti a teta Běta v tlustém svetru, s šátkem na hlavě a s rouškou při klíčování málem mlela z posledního.

Čtenáři se obávali, že bude knihovna zavřena a usoudili, že je třeba nabrat si co nejvíce četby domů.

Vše završila nutnost dávat knihy do karantény a následně je dezinfikovat. K tomu začalo přituhovat, co se týče různých omezení.

Zdraví našich čtenářů je pro nás všechny na prvním místě a rozhodně jsme nechtěli ohrozit ani naše věrné spolupracující dobrovolníky, kteří nám pravidelně v Týdnu knihoven a při jiných programech pomáhají.

Proto bylo třeba vymyslet akce, které lze realizovat i při malém počtu hráčů, resp. po zredukování alespoň částečně zorganizovat.

Hned pondělní slavnostní otevření výstavy půvabných grafik výtvarníka Josefa Kábrta se muselo obejít bez vernisáže. Ale výstava je krásná a přístupná veřejnosti, protože knihovna není zavřená, takže hurá.

Úterní programy v dětském oddělení musely být také upraveny, aby vyhovovaly aktuálním vládním nařízením, ale díky velké vstřícnosti našich lektorek projektu S knížkou do života (Bookstart) jsme maminky s dětmi rozdělili do menších skupinek a školní programy jsme přesunuli do školních tříd, kde jedna knihovnice navíc nevadí. Takže v knihovně jsme jen odstartovali Tajemství proutěného košíku, což je dětská varianta Rande naslepo.

Navíc ještě proběhl zápis studentů do dalšího semestru Virtuální Univerzity třetího věku. Příjemně nás překvapilo, že studentů neubylo a mají zájem se dál vzdělávat i při všech stávajících komplikacích.

Na středu byla naplánována vzdělávací přednáška pro veřejnost, jediná akce, která byla nejistá. Jenže máme přednáškovou místnost v infocentru, a protože vedoucí kina musel do karantény a s ním i všichni jeho spolupracovníci, věděli jsme předem, že přednášku budeme muset přesunout na jiný termín, ať už bude povolen jakýkoliv počet osob na vnitřních akcích. Chvíli jsme uvažovali o prezentaci základních faktů z přednášky na nástěnkách, ale pak jsme ji prostě odložili na později.

Ve čtvrtek jsme konečně splatili jeden jarní dluh. V rámci projektu Kde končí svět jsme v jarním termínu na téma Jan Amos Komenský s dětmi stihli připravit jen krásné obrázky, textová část nám chyběla. Vzhledem k situaci jsme plánované pracovní dílny změnili na vyhlášení výzvy ,,Honza do toho šel“. Tématem výzvy je odvaha měnit věci, které se nám nelíbí. K našemu překvapení možná výzva oslovuje i dospělé a výstup po ukončení bude určitě zajímavý.

Pátek byl ve znamení Noci s Andersenem; v našem případě tedy spíš můžeme mluvit o Podvečeru s Andersenem. Vyzkoušeli jsme v praxi dlouho promýšlený systém bezkontaktní pohádkové stezky parkem. U startu se soutěžící rodiny pod dohledem Hanse Christiana Andersena zapsaly do startovní listiny ke konkrétnímu času a přišly následně až přímo v minutě, kterou měly určenou. Pak procházely parkem od zastávky k zastávce, plnily úkoly, šifrovaly a skládaly postupně text tajenky. Úkoly byly na stanovištích písemné a trasu i soutěžící bedlivě střežili naši pomocníci v pohádkových převlecích. Občas byli k zahlédnutí, jak se plíží křovím; pro pozorné děti to byl bonus navíc. V dálce děti zahlédly Karkulku, u potoka seděl vodník, princezna se schovávala za stromem. Draka nikdo neviděl, ale povídalo se, že tam také je.

Start u knihovny pod dohledem Hanse Christiana Andersena

Trpaslíci přišli různí

Pohádkové šelmy byly plaché

Naši soutěžící pátrají po pohádkových postavách

Nikdo ze soutěžících díky dlouhým odstupům u startu nepotkal před sebou ani za sebou další skupinku a také v cíli si kontrolu tajenky a sladkou odměnu organizovali sami soutěžící. Jen u zdi něco kutila čarodějnice, kdyby bylo opravdu třeba zasáhnout. Přišlo kupodivu dost zájemců, ale nikdy jsme nepřekročili počet patnácti lidí na trase, včetně pomocníků v kostýmech.

Sobotní odpoledne bylo ve znamení dlouho plánované Knihvazačské dílny první pomoci. S knihvazačem Jaroslavem Těsnohlídkem máme dlouholetou dobrou zkušenost. Učí u nás děti, jak si opravit učebnice, na dílnách pro dospělé ukazuje zájemcům, jak opravovat téměř rozpadlé rodinné poklady. Proto jsme ho oslovili i v případě knihvazačské dílny první pomoci. Počet knihvazačských učňů byl na jeho prosbu už od začátku omezen na osm lidí, takže nás vládní opatření nezaskočilo a v sobotu mohla dílna proběhnout naprosto bez problémů. Mistr Těsnohlídek se tentokrát zaměřil hlavně na běžné opotřebení knihy a rychlou opravu v rámci možností vybavení v domácnosti, kde nejsou po ruce knihvazačské nástroje. Navíc jsme měli možnost vidět rozebrání a následné nové svázání rozbité knihy, to už pochopitelně za pomoci odborných pomůcek.

Jaroslav Těsnohlídek ukazuje, jak knihu nejdřív rozebrat

Ukázka šití

Vlastní zkušenost je k nezaplacení

Přijely i kolegyně z jiných knihoven

Letošní Týden knihoven překvapil asi nejvíc naše rodinné příslušníky. Jsou totiž zvyklí nám v Týdnu zhruba od středy vykat, neboť nás už přestávají poznávat, a při náhodném setkání v kuchyni se domnívají, že jsme tam zabloudili omylem. A letos dostávali i teplé večeře. Byl to samozřejmě úskok. Potřebovali jsme jejich pomoc při akcích, abychom nevystavovali nebezpečí nákazy další pomocníky. Ale naše rodiny jsou na výpomoc v knihovně zvyklé, takže je to ani nepřekvapilo.

Dá se tedy říci, že přes všechna omezení jsme se s Týdnem knihoven vyrovnali celkem dobře, ale doufáme, že ten příští už proběhne mnohem veseleji.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Přelouč.