Dne 13. března 2019 odešla po těžké nemoci do knihovnického nebe Svatomíra Hendrychová (nar. 25. ledna 1944), která svůj profesní život zasvětila semilské knihovně, o níž pečovala úžasných padesát let.

Roku 1995 se stala v knihovně ředitelkou, v roce 2012 obdržela Cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji a pro knihovnu pracovala dál i v důchodovém věku. Za svou letitou praxi působila ve všech odděleních a zaučila řadu mladých knihovnic z okolních měst. Léta usilovala o vhodné a důstojné prostory pro knihovnu a roku 1999 se jí podařilo soustředit po dlouhých třiceti letech všechna oddělení knihovny pod jednu střechu v ulici Ke Stadionu.

Nebyla ovšem jen knihovnicí srdcem a duší; Sváťa byla také otevřená, vstřícná a přátelská žena, která zanechala otisk v srdcích lidí, s nimiž se setkávala profesně i lidsky. V následujících řádcích na ni s dojetím a úctou vzpomínají její bývalé kolegyně nejen ze Semilska, nýbrž i knihovníci napříč celou republikou.

Svatomíra Hendrychová (zdroj: rodinný archiv)

Nedávno na Sváťu vzpomínala Jitka Vanclová ze semilské knihovny, jejíž život bezesporu významně ovlivnila: „Už jako dítě jsem si u ní půjčovala knížky a pak jsme spolu pracovaly. Jsem vděčná, že jsme se takhle osudově potkaly v knihovně a ty čtyři dekády tu spolu mohly prožít.“

„Dokázala nejenom zaplnit regály skvělými knihami; Sváťa byla mistr dekorací. Z mála zvládla knihovnu při různých příležitostech špičkově vyzdobit,“ zavzpomínala kolegyně Lenka Klikarová. „Přestože byla velká odbornice, s laskavostí sobě vlastní uměla znalosti z oboru budoucím mladým knihovnicím lidsky předat. Z kolegyně se stala kamarádka, která naslouchá, pochopí a poradí,“ přitakává další ze semilských knihovnic, Jana Hudská.

„Sváťu jsem měla moc ráda, byla pro mne vzorem opravdové knihovnice,“ napsala do Semil Anna Lišková z Tanvaldu.

Jan Pěta, emeritní ředitel knihovny v Hradci Králové, počítal Sváťu mezi kolegyně, které byly jeho srdci blízké: „Měl jsem ji rád, její přítomnost na poradách ředitelů okresních knihoven mi byla vždycky osvěžením a potěšením,“ dělí se s námi o své vzpomínky. „Obdivoval jsem všechno, čeho v Semilech ve spolupráci s celým týmem vaší knihovny dosáhla, stejně tak i noblesu jejího vystupování spojenou vždy s účastí a přátelským pochopením druhých.“

„Se Svatkou jsem se znala několik desetiletí,“ píše Ladislava Zemánková z Prahy, „a přestože naše setkání nebyla zas tak častá, bude pro mne vždy významnou, milou a obdivovanou kolegyní, významnou částí mých opravdu vroucích vzpomínek na léta ‚východočeská‘.“

„S paní Svatomírou jsem se seznámila před několika lety, kdy mne na základě mého krátkého článku v Bulletinu SKIP vyhledala a oslovila mne. Od té doby jsme spolu byly v kontaktu, psaly si a několikrát se setkaly. Pojí nás neobvyklé křestní jméno, město Příbram a knihovnictví,“ napsala Svatomíra Fojtová, vedoucí oddělení regionálních služeb z Knihovny Jana Drdy.

Také Eva Kordová z Turnova označila Sváťu za výjimečnou osobnost: „Patřila mezi naše nejbližší knihovnické dobré duše, řadu profesních let kráčela s námi. V mnohém byla pro nás vzorem a ženou s velkým, vřelým srdcem. V srdcích nám zůstanou ty nejhezčí vzpomínky.“

„Svatko, Semily mají opravdu krásnou a dobrou knihovnu – a je to i Tvoje zásluha!“ vzkazuje do knihovnického nebe Zlata Houšková, která dlouhá léta pracovala v Národní knihovně ČR, a dodává: „Patřila do ‚zdravého jádra‘ ředitelů (dříve okresních) veřejných knihoven – s velkým zájmem o obor, mimořádnými zásluhami o pozitivní rozvoj semilské knihovny a s nezlomným optimismem a vždy dobrou náladou. I jí vděčíme například za jeden ze skvělých knihovnických happeningů, kromě jiného.“

Město Semily v čele se starostkou Lenou Mlejnkovou děkuje paní Hendrychové za věrnost knihovně, přínos místní kultuře a spolupráci na městských akcích. Paní starostka k tomu dodává: „Knihovna pod jejím vedením nejen věrně sloužila čtenářům ze Semil a okolí; dostala se do povědomí v rámci celé České republiky, a dokonce i v zahraničí a přivítala mnoho významných hostů.“

„Sváťa byla do poslední chvíle naší čtenářkou, s ní do knihovny přišlo slunce a každé setkání bylo obohacující. Pokusíme se nést knihovnický prapor se stejným odhodláním, vytrvalostí a lehkostí. Děkujeme za krásné chvíle a vzpomínat budeme s úsměvem,“ uzavírá za celý kolektiv semilské knihovny Jitka Šedinová.