Daniel Jandáč je autorem literárně-hudebního pásma Bibliotrack Chucka Palahniuka. Jde vlastně o „soundtrack knih“ tohoto amerického postmoderního spisovatele. V následujícím rozhovoru zjistíte, proč a jak tato beseda obsahující krátké představení děje Palahniukových románů vydaných v češtině i akusticky zahrané písně vznikla, jaký má ohlas v knihovnách, ale také např. proč je Chuck Palahniuk spisovatel, jehož díla stojí za to si přečíst.

V pásmu Bibliotrack Chucka Palahniuka se literatura snoubí s hudbou

Většina našich čtenářů Vás zatím nejspíše nebude znát. Můžete se tedy knihovnické obci nejprve stručně představit?

Stejně jako mnoho postav z knih Chucka Palahniuka jsem běžný muž s krizí středního věku, který má dobré zaměstnání a cítí potřebu se nějak dále realizovat, takže kromě tohoto projektu zpívám a hraji v kapele CzechOut, s jejímiž členy pořádáme již patnáctý rok sérii minifestivalů Rozára FEST (letos v dubnu jsme měli 54. a v září 55. akci) v Zahrádkách u České Lípy; co se týče hudby, právě absolvuji online jazzový kurz.

Aktivit mám vice (považuji se za velmi aktivního čtenáře), ale například na jaře mne nejčastěji zastihnete na naší malé zahrádce na okraji České Lípy.

Můžete knihovnické obci představit Bibliotrack Chucka Palahniuka? Jak a kdy se zrodil nápad připravit toto literárně-hudební pásmo? Kde jste se inspiroval, pokud jde o formát pořadu?

Dalo by se říci, že vše začalo esejí Tomáše Sedláčka v Hospodářských novinách na jaře 2020 (první lockdown), ve kterém místo (v té době obvyklé) paniky psal naopak o možnostech, které nám tato situace přináší. Prostě řečeno: teď a tady, pojďme ten čas izolace využít aktivně.

Já jsem zrovna plánoval, že si znovu přečtu všechny české překlady knih Chucka Palahniuka a uvědomil jsem si, že by bylo zajímavé shrnout myšlenky, které jsou v knihách napsány do písní.

Takže jsem si z každé knihy vypsal spoustu textu, který jsem se po dočtení snažil zhudebnit zároveň právě s pocitem z oné knihy. Jinými slovy pokusil jsem se vytvořit takový knižní soundtrack, tj. bibliotrack.

Vzhledem k tomu, že jsem v té době byli na home office a se ženou jsme se obden střídali v „suplování“ učitele prvního stupně, tak mi tato tvorba přinášela uspokojení a všechna kola uzavírek jsem mentálně přežil…

Později jsem pár písní s menší osvětou knih představil kamarádovi, který učil literaturu na gymnáziu, a toho způsob prezentace nadchl a domluvili jsme se na vystoupení pro jeho třídu.

Čím konkrétně Vás mnohdy depresivně až hororově laděné dílo amerického postmoderního spisovatele Chucka Palahniuka (který má mimochodem ukrajinské předky) zaujalo?

Výhodou totiž je, že každá kniha se věnuje jinému atraktivnímu tématu. Když uvedu příklady: Program pro přeživší je satira na náboženské sekty a mesiášství, kde hlavní hrdina přechází ze strachu o život ke strachu ze života; Den přizpůsobení politická dystopie; Tvé překrásné já jako parodie na Padesát odstínů šedi či Strašidla je mix mezi Canterburskými povídkami a verzí Deseti malých černoušků.

A stejně tak i já jsem se snažil každou knihu vyjádřit jinou strukturou písně – pokud vezmu výše zmíněné příklady: o Programu pro přeživší by se dalo říci, že je funky; Den přizpůsobení je takový akustický punk; Tvé překrásné já spíš country a Strašidla mají bluesový charakter…

S pořadem jste již vystoupil i v knihovnách, konkrétně v Třebíči, Chebu a České Lípě. S jakými reakcemi posluchačů/diváků jste se dosud setkal?

Snažím se místo klasické přednášky do knihoven přinést otevřenou besedu o názorech, debatu o zmíněných námětech (zajímavá bývá debata o Neviditelných nestvůrách, která se zabývá dnes módním motivem transgenderové identity, a to zejména v kontrastu s tím, že publikum v knihovnách sestává z různých generací).

Ale také nebylo nezajímavé témata představit v evangelické modlitebně.

Jak dokládá přehled Palahniukových děl v České národní bibliografii, za dvorního překladatele děl Chucka Palahniuka do češtiny bychom mohli označit Richarda Podaného. Spolupracujete s ním také nějak, popř. neuvažujete o tom?

Bohužel nijak nespolupracujeme, ale pokoušel jsem jej kontaktovat, abych mu poblahopřál k výborné práci.

Za mne nejúžasnější překlad vykonal k románu Snuff, kde si vymyslel české novotvary pro muže, kteří se v šatně připravují na svůj v akt v porno filmu (pokud mohu uvést pár příkladů: Voháňka, Honimír, Mastikul, Ptákodrav apod.).

Pokud by některé kolegyně a někteří kolegové měli zájem o to, abyste s pořadem vystoupil i u nich v knihovně, co pro to mají udělat?

Budu rád, pokud budu s poptávkou na vystoupení kontaktován na e-mailu jandac.daniel@seznam.cz či prostřednictvím facebookového profilu Bibliotrack Chucka Palahniuka.

Program je určen pro širokou veřejnost, která spisovatele nezná – a mám vždy radost, když se na konci dostaví posluchači s dotazem, jakou knihu bych jim doporučil jako první, což nebývá vždy stejná odpověď pro každého.

Pokud by naopak někdo chtěl pořad zažít v roli posluchače/diváka, kde najde informace o tom, kde bude pořad k vidění?

Aktuální program zveřejňuji na zmíněném facebookovém profilu.

Působíte v České Lípě, kterou knihovníci profesně znají jako město, kde působí skvělá knihovna. Pokud by do České Lípy a okolí někdo chtěl vyrazit na (alespoň zčásti) neknihovnický výlet, co by mu nemělo uniknout?

Pokud by kroky nevedly na bohatý program knihovny a měl bych doporučit výlet, tak bude záležet komu – pro každého se zde něco najde: na jihu jsou ideální roviny pro cyklistické výlety, na severu jsou Lužické hory, na východě nekonečný les bývalého vojenského prostoru – jen na tom západě chybí k dokonalosti moře…

Kterou knihu bychom nyní našli na Vašem nočním stolku? Předpokládám, že přibližně dvacítku děl Chucka Palahniuka máte asi již dokonale nastudovanou, takže možná půjde o knihu od jiného autora?

Letos mne zaujala Winterbergova poslední cesta od Jaroslava Rudiše a Hudba ohně od Karla Veselého.

Mezi evergreeny bych pak na noční stolek zařadil V melounovém cukru Richarda Brautigana a Uzřela oslice anděla Nicka Cave.

Daniel Jandáč

Děkuji za rozhovor!