Po dvouleté pauze vynucené pandemií covidu-19 se naše pražská organizace SKIP rozhodla uspořádat zájezd na velikonoční trhy do Vídně. Na jeden den jsme zapomněli na inflaci po covidu, na to, že sice nezmizel, ale už se o něm skoro nemluví, i na válku na Ukrajině.

Zájem byl veliký, a tak se autobus zaplnil velice brzy. Volných zůstalo pouze pár míst vzadu. Sraz byl v sobotu 9. dubna 2022 v sedm hodin ráno, jako vždy na stanovišti autobusů před Fantovou kavárnou (tedy před historickou budovou Hlavního nádraží) a jeli jsme jako vždy autobusem firmy AAG – DOVITA. Jak příjemné zní ono jako vždy...

Vybaveni vším nezbytným (od cestovního pojištění, mobilů, nabíječek, léků a proviantem a také dříve nevídanými respirátory a potvrzením o očkování ideálně třetí doplňující dávkou nebo o prodělání covidu) jsme tedy brzy ráno vyjeli z Prahy. Mně se potvrzení i respirátor opravdu hodily, protože se v Rakousku nesmělo bez nich do obchodů ani kamkoliv jinam. I na potvrzení o očkování došlo, když jsme si dali v restauraci kapučíno a štrúdl.

Velikonoční trhy ve Vídni byly plné barev a kraslic sice trochu jiných, než na které jsme zvyklí u nás, ale přesto nás inspirovaly. Je jich ve Vídni několik, my jsme se byli podívat jen na dva v centru.

Markt am Hof

Zatím téměř prázdný velikonoční trh

Stánek s kraslicemi

Stánek s modrotiskem

Na trhu nechyběla ani keramika

Záplava kraslic

Kraslice z papíru

Obří velikonoční vejce

S organizátorem zájezdu Romanem Giebischem, předsedou SKIP

Kraslice v nádherné bílé...

... i v barvách

Většina účastníků zájezdu se jela potěšit uměním. Ve vídeňské Albertině uspořádali výstavu o Edvardovi Munchovi (1893–1944) nazvanou V dialogu. Přes šedesát děl norského umělce je dílo, které je průlomové pro moderní a současné umění. Dokazuje to sedm významných současných umělců, kteří vstoupili do dialogu s ním, mj. Georg Baselitz, Andy Warhol či Jasper Johns a další.

Samozřejmě ten, kdo nechtěl ani na velikonoční trhy, ani na výstavu nebo do jiného muzea, se mohl jen tak toulat ulicemi Vídně a zajít si na něco sladkého do některé z nesčetných kaváren či restaurací, nebo na oběd na pravý vídeňský řízek či navštívit Mariahilfer Straße a koupit si něco na sebe, zajíčka či vajíčka z čokolády, zkrátka podle chuti a nálady.

Jediné, co nás příliš netěšilo, bylo velice aprílové počasí – sice svítilo slunce, ale foukal studený vítr, nicméně naštěstí nepršelo. Na tenisky, které jsem si pro jistotu přibalila do zavazadla, nakonec nedošlo. Zimní boty to jistily. Cestou jsme se měli přesvědčit, že přísloví „březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem“ platí. Na mnoha místech Moravy ležel sníh a byla mlha.

Naštěstí se při jízdě ani tam ani zpátky nic mimořádného nestalo, a tak jsme se do Prahy vrátili o něco dříve, než se plánovalo – již v půl desáté večer, spokojení, trochu unavení a už se těšící na další zájezd.

Autorkou fotografií s výjimkou posledních dvou, které pořídil Roman Giebisch z Národní knihovny ČR, je Ingrid Hronovská z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského.