Vzpomínka na Andělu Tomanovou [1]

Dne 9. června 2021 po delší nemoci ve věku 78 let zemřela Anděla Tomanová, dlouholetá vedoucí Městské knihovny Humpolec [8] a později ředitelka Okresní (Městské) knihovny v Pelhřimově [9].

Z knihovnického působení

Anděla Tomanová (narozena 16. dubna 1943) patřila k výrazným knihovnickým osobnostem Vysočiny. Absolvovala Střední knihovnickou školu v Praze a poté nastoupila jako metodička v Městské knihovně v Pacově. Později působila jako vedoucí Městské knihovny v Humpolci a následně až do roku 1999, kdy odešla do důchodu, jako ředitelka Okresní (později Městské) knihovny v Pelhřimově.

Vedle práce profesionální knihovnice vedla již od roku 1987 místní knihovnu v Želivě [10], kde bydlela. Tato malá venkovská knihovna její zásluhou v roce 2003 získala titul Knihovna Vysočiny. Anděla Tomanová působila také jako členka obecního zastupitelstva a vydávala Želivské ozvěny. Obec Želiv jí věnovala také vzpomínku na svém facebooku [11].

Společně s přáteli a sestrou Květou Kasalovou byla velmi aktivní ve spolku Jeřabiny, který organizoval řadu komunitních aktivit (Masopust, Pohádkový les pro děti a Noční les pro dospělé).

Od roku 1990 byla Anděla Tomanová členkou jihočeské organizace SKIP [12], byla rovněž aktivní členkou Sekce veřejných knihoven [13] a působila jako členka regionální komise soutěže Vesnice roku. Pro SKIP vyšívala pamětní stuhy k odměňování knihoven; sama byla také držitelkou knihovnické ceny – v roce 2004 v Jindřichově Hradci získala Cenu českých knihovníků [14].

Má rovněž své heslo ve Slovníku českých knihovníků [15].

Z dětství a rodinného života

Vraťme se ještě časově zpět – do doby Andělina dětství. To je do mladšího školního věku spojené s Luckým vrchem [16], turistickou chatou Klubu českých turistů, ležící na nehostinném místě Českomoravské vrchoviny několik kilometrů od Poličky. Zde její rodiče působili jako správce a kuchařka až do roku 1953, kdy chatu převzala armáda.

[17]
Lucký vrch

Také kvůli dětem a tomu, že by musely chodit do čtyři kilometry vzdálené školy v Telecím, se rozhodli odstěhovat do větší obce. Našli práci v hotelu Na Kocandě [18] v Želivi, kde Andělin otec pracoval jako provozní a vedoucí restaurace a hotelu a maminka opět jako kuchařka. Zde také Anděla se sourozenci prožila krásné dětství v blízkosti řek Trnávky a Želivky, nedaleko tajuplného, neboť chátrajícího cisterciáckého kláštera. Andělin otec byl velkým sportovcem, děti s ním lyžovaly, rybařily, naučil je lásce k přírodě. Také byli všichni velkými čtenáři.

[19]
Z letního setkání na zahradě; zleva bratr František Živný, Anděla Tomanová, sestra Květa Kasalová a sestřenice Zdeňka Dohnálková

Já jsem do Želiva jezdila s rodiči a se svým bratrem, který byl věkové blíž Anděle a její sestře Květě, na prázdninové pobyty, takže si na společná dětská alotria dosti vzpomínám. Na velkém pozemku za hotelem byly i chatky k pronájmu a dřevěný altán – náš dětský ráj. Ten je nyní po rekonstrukci zachován, i když notně upraven, a byl také místem Andělina rozloučení s veřejností v srpnu 2021.

[20]

[21]
Altánek se smuteční výzdobou

Anděla Tomanová se kromě své profese a společenského života věnovala systematicky také dalším koníčkům, což bylo zahradničení a chov psů. Měla několik chovných fen pražských krysaříků a já ji mám v paměti na její zahradě na gauči, kde je obklopena svými pejsky.

Mě osobně Anděla vždy inspirovala svou energií a všestranným zájmem o veřejné dění.

[22]
Andělin hrob, v pozadí kostel a silueta želivského kláštera

Kdo jste ji znali, věnujte jí prosím tichou vzpomínku.

Fotografie pořídila Zdeňka Dohnálková (výjimku tvoří fotografie z letního setkání, jejímž autorem je Pavel Dohnálek).