Interkulturní knihovnictví [1]

NEKOLOVÁ, Kateřina a Tereza GARAMSZEGI. Interkulturní knihovnictví. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2021. 27 s. ISBN 978-80-7050-755-1 (tištěná verze) a 978-80-7050-756-8 (e-verze). E-verze dostupná z: https://ipk.nkp.cz/odborne-cinnosti/interkulturni-knihovnictvi [8] a https://www.skipcr.cz/dokumenty/interkulturni-knihovnictvi [9]

Útlá, dvacetisedmistránková příručka si v úvodu (podle slov autorek) neklade za cíl nabídnout ohodnotitelný standard, chce být pouze inspirací a nápovědou – navazuje ale na dříve vydané metodiky sekce Bezbariérové knihovny [10], která je odborným orgánem SKIP.

Publikace je přehledně uspořádaná a láká i svou zdařilou grafikou. Od ostatních příruček se odlišuje zajímavým čtvercovým formátem.

Po úvodních slovech následují otázky a odpovědi k daným tématům, což publikaci oživuje a činí ji pro čtenáře atraktivnější, než kdyby byla podána formou zhuštěného textu. Text je doplněn odkazy, ilustracemi a fotografiemi, v závěru lze najít doporučenou četbu a dostupnou zahraniční literaturu. K větší přehlednosti by možná čtenář přivítal obsah s názvy kapitol, aby nemusel vždy listovat celou příručkou.

Brožura se obecně se zaměřuje na vysvětlení pojmu interkulturní knihovnictví – tedy komu jsou interkulturní služby knihoven určeny, definuje pojmy v oblasti migrace a integrace. Jejím hlavním obsahem jsou rady, jak poskytovat interkulturní knihovnické služby – jak instruovat personál, jak vystavět vhodný knihovní fond, popisuje vhodné typy dokumentů, hovoří o názorném a srozumitelném orientačním systému a přístupných webových stránkách knihovny. Zdůrazňuje důležitost spolupráce s organizacemi zabývajícími se interkulturním soužitím a doporučuje i vhodné typy akcí. Publikace také uvádí příklady dobré praxe českých i zahraničních knihoven.

Formulace „přátelská knihovna svými aktivitami podporuje zlepšování vzájemné komunikace a soužití“ vystihuje hlavní přínos celého obsahu brožury, která radí, jak této přátelské knihovny docílit.

I když počet registrovaných občanů cizí státní příslušnosti v ČR dosahuje cca 5 %, a ve srovnání s jinými zeměmi není vysoký, neměly by naše knihovny zapomínat na to, že v jejich okruhu existují lidé s jazykovými či jinými bariérami, kteří mají ostych knihovnu navštívit. Tito lidé by se přesto chtěli zapojit do společného života obce či města, nechtějí být vyčleněni – a v tomto jim právě knihovna může pomoci a vyjít jim vstříc.

V zahraničních knihovnách (například ve Švýcarsku, které jsem měla možnost nedávno navštívit) jsou interkulturní služby pevnou a nedílnou součástí služeb knihovny. Příručka Interkulturní knihovnictví je dobrým návodem, jak na to, a rozhodně stojí za přečtení!

Děkuji oběma autorkám za to, že tuto brožuru vytvořily.