Příběhy knihoven aneb Studijní cesta po nových knihovnách Liberecka [1]

V tomto podivném roce je i u nás ve SKIP Libereckého kraje [8] všechno jinak, a tak na každoroční jarní studijní cestu vyjíždíme až na sklonku léta, konkrétně 8. září. Tentokrát to bylo do šťastných nových knihoven Hrádku nad Nisou, Semil a Železného Brodu, tří větších městeček Liberecka (v každém žije cca osm tisíc obyvatel, jen Železný Brod jich má o něco méně, cca šest tisíc).

Hrádek nad Nisou – město na trojí hranici

Na podzim roku 2019 byla v Hrádku nad Nisou otevřena kompletně zrekonstruovaná knihovna [9], která je spolu s infocentrem, muzeem, galerií a variabilně použitelným kinosálem součástí multifunkčního centra Brána Trojzemí [10]. Rekonstrukce stála 17 milionů Kč.

Samotnou knihovnu je třeba trochu hledat – na budově totiž není příslušné označení. Skrývá se za rovněž citlivě zrekonstruovaným hrázděným domem č. p. 71, kde se nachází infocentrum, galerie a muzeum. Projdete infocentrem a ocitnete se v jiném světě, na malebném nádvoří, které je dále ohraničeno novostavbou multifunkčního sálu a samotnou originálně pojatou budovou knihovny. Kouzelné zátiší pod stromy se stolky a křesílky se přímo nabízí pro nejrůznější kulturní akce.

A tady můžeme začít příběh „Staré pekárny“, která se pekárnou nikdy nestala, aby v současnosti propůjčila své místo knihovně. Sotva ji majitelé po válce postavili, přišel únor 1948 a z podnikání nic nebylo. Přecházely roky, smutně stárla, chátrala, až se zase doba změnila a o budovu projevilo zájem město. Nostalgie a vzpomínky dlouho majitelům bránily dům prodat. Dohoda nakonec přeci jen byla, při respektování podmínek vlastníků mohla budova být zbourána a na jejím místě vznikla unikátní stavba, která upoutá především originální fasádou. Architekt byl zřejmě veden i pietou svázanou s místem a původní cihly použil na fasádě budovy. Cihly – jako řada vzpomínek nebo pro jiné jako knihy – jsou vyskládány nastojato v nepravidelných rozestupech na kovových policích před prosklenou stěnou. Původní stavba se tak proměnila i duchovně, knihy přece uchovávají naši minulost, vzpomínky i vědění. Stavba je tak důstojnou připomínkou pamětníkům i inspirací nově příchozím.

[11]
Městská knihovna Hrádek nad Nisou – exteriér

Samotná knihovna je vybavena systémem Tritius, knihy jsou opatřeny RFID štítky, k dispozici jsou počítače, internet a další běžná knihovnická technika. Vnitřní prostor má tři úrovně – přízemí s výpůjčním pultem a bezpečnostním rámem, počítači, nabídkou časopisů a skladem s moderními posuvnými regály, druhé podlaží, kde je oddělení pro dospělé s dětským koutkem, a třetí s dětským oddělením. Ani drobná oživení nezmění strohý dojem, kterým obě oddělení s řadami regálů působí. Chybí prostor. Přes všechnu ještě vonící novotu je na první pohled zřejmé, že při zpracování projektu byly požadavky na knihovnu v osmitisícovém městě velmi podceněny. Jedna knihovnice, třeba milá a pracovitá, sama nemůže, byť po schodech běhá čile, poskytnout návštěvníkům ty služby, které jsou v jiných knihovnách běžné.

[12]

[13]

[14]
Městská knihovna Hrádek nad Nisou – interiér

Scházíme dolů jistě zajímavým schodištěm, které provázejí unikátní technologií vtlačené citáty slavných osobností, a já čtu a vidím rozpačité pohledy účastníků zájezdu a snad z touhy po troše potěšení těžce hřeším, když se mi vybaví nezapomenutelná agitační hesla z Procházkovy Přestřelky – „Místo lihu, kup si knihu“, „Ke stolu s Aloisem Jiráskem“, „Do postele s Boženou Němcovou“.

Přesto díky za každou novou knihovnu. Zvýšenou snahou a usilovnou prací se jistě dá ledacos vylepšit.

Semily, kde vzešla Jitřenka

Semilská knihovna [15] sice slaví už desáté výročí, ale zdá se, že je snad každým rokem krásnější. Sedmnáctkrát (sic!) se stěhovala, až v roce 2010 díky grantu z evropských fondů konečně získala důstojné místo přímo na náměstí v nově zrekonstruované budově kina Jitřenka. Příslovečně pak tato krásná jitřní hvězda posvítila i na budoucnost knihovny.

[16]
Městská knihovna Semily – exteriér

Knihovna obývá část přízemí s ředitelnou a regionálním oddělením a dvě patra multifunkční budovy, kde jsou dostatečně prostorná oddělení pro dospělé a pro děti, je zde místo pro čtení, studium i pro hry, nechybí ani část pro pořádání kulturních akcí. Půjčují se tištěné a elektronické knihy i audioknihy a hry. Oddělení pro dospělé je víceúrovňově uspořádané a členité, což je jistě zajímavé pro návštěvníky, kteří si snadno najdou svůj koutek ke studiu, čtení i zábavě; o to náročnější je pro knihovnice, které to vše musí obsáhnout. V dětském oddělení, které je ve druhém patře, jsou k dispozici knihy, hry, různé kreativní pomůcky a inspirativní nabídky, jako jsou tematické batůžky nebo vtipná doporučení k četbě. V letních měsících je tu k využití příjemná terasa, kde se dá nejen číst, posedět nebo hrát, ale je i příhodným místem pro zajímavé akce. Konečně je odtud i pěkný výhled na město.

[17]

[18]

[19]

[20]
Městská knihovna Semily – interiér

Vybavení (počítače, internet a další technika) je běžné jako v jiných knihovnách. To běžné oživuje nápaditost, entuziasmus i soustavný zájem dál se rozvíjet. Toho si všimnete na první pohled. Automatizaci knihovního provozu i dalších agend umožňuje knihovní systém Tritius.

Je docela dobře možné, že dobrá nálada zdejších knihovnic je silně podporována cukrárnou, do níž se dostanete i po schodišti přímo z knihovny.

Železný Brod – cesta z Poříčí do města

Železnobrodská knihovna [21] je z těchto tří knihoven nejnovější – byla čerstvě otevřena v únoru 2020. Nestačila se ani nadechnout a už se kvůli covidu-19 zase musela zavřít.

Ale i tato knihovna má svůj příběh. Začíná ve „vyloučené“ části města Na Poříčí, v budově bývalé mateřské školy. Sama omšelá budova přímo zapadala mezi okolní zdevastované domy a knihovna zde v podstatě sloužila jako nízkoprahové centrum pro zdejší komunitu tzv. nepřizpůsobivých. Svým způsobem i ona byla vyloučena z té kulturnější části města. Knihovnice tedy ve svém počátečním nadšení přijaly svůj úkol jako výzvu vnést světlo a osvětu do těchto neutěšených míst. Realita však jejich snaze přisoudila jiný výsledek, než jaký si přály. Svým způsobem jej lze považovat i za úspěch, nebyly to ony, kdo by proměnil kulturní a společenské hodnoty svých chráněnců, ale stávající komunita si je naopak přizpůsobila sobě. Knihovna se stala jejich a hlavně děti zde trávily většinu svého volného času a obšťastňovaly zoufalé knihovnice nezapomenutelnými zážitky. Ty si zřejmě nevděčně vůbec neuvědomovaly, jakou radost a vyžití jim dopřávají, a zarputile se knihovnu snažily dostat pryč. Přesto tu k zázemí knihovny existovala pevná citová vazba. Stalo se, že jeden z mladých Romů náhle zemřel a místem piety se stala právě knihovna, před kterou nosili svíčky a květiny. Odtud vycházel i pohřební průvod a v něm nechyběla ani knihovnice.

V roce 2015 se opět začalo vyjednávat stavební povolení k rekonstrukci starého výměníku tepla na sídlišti u nábřeží a po pěti letech byla knihovna slavnostně otevřena. Původní účel by v nové originální jednopatrové stavbě nikdo nepoznal. V prosvětleném vstupním prostoru, na který navazuje víceúčelový dělitelný sál, jistě proběhne řada zajímavých pořadů a setkání.

[22]
Městská knihovna Železný Brod – exteriér

Velmi dobře vybavené zázemí poskytuje návštěvníkům veškerý potřebný komfort. V patře jsou pak v dostatečně velkém a přehledném interiéru umístěna obě oddělení, pro dospělé i pro děti. Vybavení pro dospělé s nápaditými rozřaďovači v beletrii (jméno autora) a veselé pro děti, hrací prvky, poschoďové pódium, magnetická tabule atd. dotvářejí atmosféru, která je přívětivá pro všechny návštěvníky. A nemohu nezmínit Ozoboty, malé robotické kuličky, které učí děti programovat. Řada z nás tyto „hračky“ viděla naživo poprvé.

[23]

[24]

[25]
Městská knihovna Železný Brod – interiér

V této knihovně využívají otevřený systém Koha. V materiálech se dočtete, že „knihovna nic neplatí za software samotný, ale pouze za služby související s jeho zprovozněním a údržbou“. A právě toto tvrzení může být kamenem úrazu, pokud sami nejste dostatečně erudovaní v informačních technologiích a programování nebo nemáte k dispozici někoho šikovného, jako mají právě zde; zjistíte totiž, že Koha není až tak zadarmo. Nicméně vše funguje, jak má, a postupně se vychytávají drobnosti. Euforii, radost a nadšení knihovnic z nového místa i budovy samotné nemůže nic zastavit. Nemohly jsme si nevšimnout, že až nakažlivě zářily štěstím. Můžeme jen závidět, ale přejeme jim to. Doufám, že i my ostatní spějeme k lepším zítřkům!

Pro mě z cesty plyne jedno důležité poučení. Ani úžasné architektonické počiny se neobejdou bez entuziasmu a kreativity lidí tam pracujících.

[26]
Společná fotografie před železnobrodskou knihovnou

Děkujeme všem kolegyním a kolegům za milé přijetí i čas, který nám věnovali.

Fotografie pořídily Dana Kroulíková z Městské knihovny Česká Lípa a Jaroslava Starcová z Krajské vědecké knihovny v Liberci. Další fotografie najdete na Rajčeti [27].