Za Lenkou Ječnou [1]

Poprvé jsem se setkal s Lenkou Ječnou před 15 lety. Pozvala mne do roudnické knihovny na večer se spisovateli. Dorazil jsem na potemnělé náměstí, kde z dálky svítila okna Městské knihovny Ervína Špindlera [8]. Přednáškový sál byl plný návštěvníků, kteří bouřlivě reagovali na předčítané verše a prózu. Pochválil jsem organizátorku za hezký večer a vyjádřil obdiv nad účastí, protože v mnohem větším Ústí nad Labem jsme tak velké účasti při podobných akcích nedosahovali.

S Lenkou Ječnou jsem se pak potkával na akcích SKIP a školeních, které jsme pořádali pro knihovníky, a vzpomínal na ten první večer. Hrdě mne informovala o novinkách v knihovně, které se jí podařilo zavést. Viděl jsem, že ji práce v knihovně velmi baví. Však také v knihovně pracovala od roku 1978 a od roku 1985 ji vedla. O to více mne mrzelo, když přestala jezdit do Ústí a já se dozvěděl, že trpí vážnou nemocí. Statečně s ní bojovala až do 16. prosince 2016, kdy jí podlehla. Čest její památce.

[9]
Lenka Ječná (foto: archiv Aleše Brožka) [9]

Redakční poznámka: O úmrtí L. Ječné informovaly také mj. oficiální webové stránky města Roudnice nad Labem [10] a Litoměřický deník [11].