Vzpomínka na Miloše Fikejze [1]
Nikdy mne nenapadlo, že o blízkém kolegovi, se kterým mě pojí třicet šest let profesního života, budu jednou psát v čase minulém. Miloš Fikejz (11. 10. 1959, Vysoké Mýto – 15. 1. 2019, Praha) zemřel předčasně ve věku 59 let na akutní leukémii. Nevyléčitelná nemoc nám všem vzala zkušeného a filmu znalého odborného knihovníka, na kterého bylo vždy spolehnutí.
Miloše jsem potkávala na přelomu 70. a 80. let při korzu o hlavních přestávkách na dlouhé chodbě školní budovy Na Vítězné pláni v Praze 4, kde po maturitě na vysokomýtském gymnáziu v roce 1979 studoval dvouletou nástavbu Střední knihovnické školy. S jeho vizáží Johna Lennona mezi tolika děvčaty ho nešlo přehlédnout.
V srpnu 1981 jako čerstvý absolvent nastoupil na pozici bibliografa do odboru filmových informací Československého filmového ústavu (dále ČSFÚ), oddělení katalogizace a bibliografie, konkrétně zahraniční bibliografie v Klimentské ulici v Praze 1. A rok poté jsme se stali přímými kolegy. Miloš měl na starosti sekci zahraničních filmů, obsáhlou agendu se spolupracujícími externisty a překladateli a zabezpečoval odborné požadavky pracovníků celého rezortu Československého filmu. Dlouholetá bibliografická průprava a zkušenost v systematické práci – tenkrát ještě s klasickými lístkovými kartotékami a s prameny v ruce – ho naučily poctivě a trpělivě pracovat s informacemi. Svět filmu a informací ho pohltil a bavil, každý dotaz byl pro něj osobní výzvou. Měl své charisma podložené vědomostmi z oboru filmu a z přirozeného zájmu o literaturu, hudbu, umění a kulturu, včetně té neoficiální. Jezdil na letní filmové školy – v tu dobu měly komornější charakter než dnes – a další akce mezi filmové klubisty, publicisty, kritiky, tvůrce a překladatele. Byl svobodomyslný člověk, intelektuál, brzy si získal respekt filmové komunity, zde také navázal mnohá celoživotní přátelství.
Práce ve filmové knihovně byla vždy pestrá a zajímavá. Jako elév v ČSFÚ v 80. letech dostal příležitost stát se členem týmu redakce festivalového deníku MFF Karlovy Vary, pro který mimo jiné zajišťoval i fotografickou dokumentaci událostí a hostů festivalu – fotografování bylo jeho hobby. Spolupráce s tímto festivalem přerostla v dlouholetou. Díky svým odborným kvalitám působil řadu let i jako člen přírůstkové komise ČSFÚ. Živé vzpomínky mám na společnou tvorbu publikace Limonádový Joe [7] na podzim roku 1984, spojenou s pořádáním ankety a besedy s tvůrci a herci filmu v Klubu Československého filmu v paláci Adria na Národní třídě.
[8]
Pracovníci zahraniční bibliografie ČSFÚ: Miloš Fikejz a Pavla Janásková (zde za svobodna Slámová) – asi rok 1983 (foto: Miloš Fikejz – samospoušť; zdroj archiv Pavly Janáskové)
[9]
S kolegyní Soňou Weigertovou (zde za svobodna Obernauerovou) z dokumentace ČSFÚ v Klimentské 6 na Praze 1 – asi rok 1983 (foto: Miloš Fikejz – samospoušť; zdroj: archiv Pavly Janáskové)
Na počátku 90. let byla činnost zahraniční bibliografie „zakonzervována“. Současně vlivem restitucí následovala série přesunů knihovny a vyklízení depozitářů – na všem se ochotně podílel. Vzpomínám na konkrétní stěhování sbírky filmových scénářů z půdního depotu nad hospodou Na Kovárně v Praze 6 – Ruzyni, kdy tuto rasovinu bral s humorem. Proběhla řada reorganizací a transformace instituce na Národní filmový archiv [10] (dále NFA). Od roku 1994 až do svého předčasného úmrtí byl zástupcem vedoucí knihovny, na pět let – po dobu mé mateřské dovolené – byl pověřen vedením knihovny. Dále působil jako katalogizátor knižních novinek a připravoval rubriku Z přírůstků Knihovny NFA pro Iluminaci [11]: časopis pro teorii, historii a estetiku filmu. Podílel se také na akvizičních aktivitách. Vynikal v bibliograficko-informační činnosti, své rešeršní a filmografické dovednosti uplatňoval v edičních projektech NFA. Jeho jméno nalezneme v tirážích mnoha publikací nejen NFA, pro které sestavoval bibliografie, filmografie, soupisy literatury, výběry kritik a textů, rejstříky, psal doslovy a životopisy autorů na záložkách, vytvářel rešerše atd. Pod šifrou –fik– vytvořil od roku 1987 stovky osobních profilů filmových tvůrců pro periodikum a později portál Filmový přehled [12]. Spolupracoval též s redakcí Filmové ročenky (1993–2012), především na kapitole Filmové publikace a periodika.
Knihovně NFA – sídlící od roku 1997 v pražském Konviktu v Bartolomějské ulici na Starém Městě v Praze 1 – zůstal věrný celý profesní život. Když tudy procházím, obdivuji jeho fotografie filmových tvůrců na stěnách. I přes svůj slabý zrak uměl nafotit tak krásné a osobité portréty. Původní záměr vystudovat Akademii výtvarných umění mu nevyšel, ale druhé volby nikdy nelitoval. Film se pro něj stal velkou celoživotní osobní zálibou a naplněním. Rozvíjel vlastní publikační aktivity. Je autorem rozsáhlých slovníků: třísvazkového slovníku Český film: herci a herečky [13] a dvousvazkového Slovníku zahraničních filmových herců konce XX. století [14], dále spoluautorem slovníku Český film: režiséři – dokumentaristé [15] a autorem encyklopedických hesel pro Biografický slovník českých zemí [16]. Širší veřejnosti je znám i jako filmový publicista a fotograf (zejména v periodikách Film a doba, Záběr, Kino a Kinorevue). Působil též jako odborný spolupracovník filmových přehlídek a festivalů např. Febiofest, MFF Karlovy Vary a Finále Plzeň.
Když míjím jeho stůl, stále ho vidím zabraného do práce. Jeho předčasný odchod je pro nás všechny velkou ztrátou.
[17]
Portrét Miloše Fikejze z doby nedávné (foto: Dora Kubíčková; zdroj: NFA)
Odkazy na publikační činnost Miloše Fikejze naleznete v online katalogu Knihovny NFA [18]. (Základní údaje o něm najdete i ve Slovníku českých knihovníků [19], pozn. red.)