Projekt S knížkou do života v dobříšské knihovně – Knihomrně [1]

Výzvu SKIP k práci s miminky a batolaty v knihovnách jsme v dobříšké knihovně [9] vzali skutečně jako Výzvu s velkým vé. Abych pravdu řekla, ze začátku jsme z nového projektu měli trochu obavy: Jak vlastně s tak malými dětmi pracovat? A bude o takový program vůbec zájem?

Inspirace: od Trdlohrátek do orlovny

V dlouhých debatách jsme si vyjasnili, jaké prvky chceme do našeho projektu, který jsme nazvali Knihomrně, zapracovat. Pak jsme se dali do pátrání a vydali se na obhlídku tam, kde v nejbližším okolí s nejmenšími již pracují. Komerční program Trdlohrátky i cvičení s miminky a batolátky v místní orlovně pro nás byly velmi inspirativní a daly nám do nové práce spoustu chuti.

Nabídka

Od února letošního roku jsme tedy nabídli rodičům s dětmi od narození do šesti let speciální program s rytmy, básničkami, písničkami, říkadly, hudebními, pohybovými, výtvarnými, ale i společenskými prvky. Máme výhodu, že naše knihovna je bezbariérová, s kočárkem se dostanete až do oddělení a potřebné zázemí (přebalovací pult, nočníček, vkládací prkénko, koutek pro kojení či odpočinek) máme na slušné úrovni.

Do našeho kalendáře akcí na rok 2018 jsme zakomponovali sedm až osm setkání knihomrňat a s napětím jsme očekávali, jaký bude zájem o první – únorový – program. Ukázalo se, že je naprosto nečekaný: pár dní před akcí se nám začalo hlásit víc a víc maminek, a když jich odpoledne před dnem D bylo již dvacet, bylo jasné, že příště (vytrvá-li zájem) nám nezbude než knihomrňata rozdělit. Nicméně když druhý den dorazil dvojnásobný počet dětí a rodičů a navíc se ukázalo, že všech těch čtyřicet mrňousků je ve věku od čtyř měsíců do zhruba tří a půl let, byl to šok; já osobně jsem tolik maličkých dětí pohromadě ještě nikdy neviděla.

Jaké to bylo

Bylo to nové, neměli jsme zkušenosti, měli jsme trému a místo malého kroužku šmudlíků se kolem nás tísnilo několik soustředných kruhů maminek (plus jeden tatínek) s dětmi a bůhvíjakým očekáváním. Tak jsme začal a bylo to moc prima! S dětmi i dospělými nás to obrovsky bavilo a zdálo se, že to baví snad úplně všechny. Samotný program byl vypočítán na zhruba třicet minut s půlhodinkou navíc na prohlížení knížek, hraní s rytmickými nástroji, komunikaci s rodiči atd. Většina knihomrňat však zůstala výrazně déle a poslední návštěvníci odcházeli v poledne, těsně před otevřením dětského oddělení pro veřejnost.

[10]
Z březnového setkání

[11]
První setkání: 40 knihomrňat, 39 maminek a jeden tatínek

[12]
Dobříšské knihomrně Stela je v knihovně jako doma

Jaké to bude?

Jsme moc rádi, že se náš program líbil a ohlasy na něj byly milé a velké. A jsme moc rádi, že zájem o program stoupá: po měsíci jsme měli již 55 evidovaných knihomrňat a na březen jsme museli nabídnout čtyři termíny (víc bohužel není v našich silách). Již od minulého roku pozorujeme stoupající zájem o programy knihovny ze strany veřejnosti i škol a začíná nám citelně chybět další přednáškový sál. Mnohdy bychom byli schopni program, o nějž je zájem, uspořádat, ale nemáme už kde. A tak doufáme, že se nám jednou splní sen o stavbě nové knihovny, která dokáže najít místo pro každého. Zatím pracujeme s knihomrňaty, školkáčky, školáky, teenagery, dospělými i seniory a radujeme se z toho, že k nám chodí rádi.

A vzkaz pro vás, naše kolegy?

Jestli jste se ještě k projektu S knížkou do života [13] nepřidali, neváhejte! Je to prima, děti i rodiče o to stojí a stojí to za to! Jaké čtenáře si dnes začneme vychovávat, takoví nám za dvacet let budou stavět knihovny. Tak ať se vám to daří!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Dobříš s výjimkou fotografie knihomrněte Stely, kterou pořídila Simona Marvan Krausová.